168/1991 Sb.



Sdělení



federálního ministerstva zahraničních věcí



Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. června 1977

byly v Ženevě přijaty Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12.

srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů

(Protokol I) a Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949

o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter

(Protokol II). Jménem Československé socialistické republiky byly

Dodatkové protokoly podepsány v Bernu dne 6. prosince 1978.



S Dodatkovými protokoly vyslovilo souhlas Federální shromáždění

Československé socialistické republiky a prezident Československé

socialistické republiky je ratifikoval. Ratifikační listiny byly

uloženy u Švýcarské spolkové rady, depozitáře úmluv, dne 14. února

1990.



Dodatkové protokoly vstoupily v platnost na základě svých článků 95

odst. 1 a 23 odst. 1 dnem 7. prosince 1978. Pro Českou a Slovenskou

Federativní Republiku vstoupily v platnost v souladu se svými články 95

odst. 2 a 23 odst. 2 dnem 14. srpna 1990.



České překlady Dodatkových protokolů se vyhlašují současně.



Dodatkový protokol



k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních

ozbrojených konfliktů (Protokol I)



Vysoké smluvní strany,



prohlašujíce, že si naléhavě přejí, aby národy žily v míru,



připomínajíce, že každý stát má povinnost v souladu s Chartou

Organizace spojených národů vystříhat se ve svých mezinárodních

vztazích hrozby silou nebo použití síly jak proti svrchovanosti, územní

celistvosti nebo politické nezávislosti jakéhokoli státu, tak i

jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených

národů,



považujíce nicméně za nutné znovu potvrdit a rozvinout ustanovení

chránící oběti ozbrojených konfliktů a doplnit opatření, jež jsou

určena k zajištění jejich účinnější aplikace,



vyjadřujíce své přesvědčení, že žádné ustanovení tohoto Protokolu nebo

Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 nebude vykládáno jako by

ospravedlňovalo nebo umožňovalo jakýkoli čin agrese nebo jakékoli jiné

použití síly neslučitelné s Chartou Organizace spojených národů,



potvrzujíce rovněž, se ustanovení Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 a

tohoto Protokolu musí být plně aplikována za všech okolností na všechny

osoby, které jsou chráněny těmito dokumenty, bez jakéhokoli

nepříznivého rozdílu založeného na povaze nebo původu ozbrojeného

konfliktů nebo na příčinách, jichž se dovolávají nebo které jim

připisují strany v konfliktu,



dohodly se takto:



Část I



Všeobecná ustanovení



Čl.1



Všeobecné zásady a rozsah aplikace



1. Vysoké smluvní strany se zavazují, že za všech okolností budou

zachovávat tento Protokol a zajistí jeho zachovávání.



2. V případech, které neupravuje tento Protokol nebo jiné mezinárodní

dohody, zůstávají civilní osoby a kombatanti pod ochranou a v rámci

působnosti zásad mezinárodního práva vyplývajících z ustálených

obyčejů, ze zásad lidskosti a z požadavků společenského svědomí.



3. Tento Protokol, který doplňuje Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o

ochraně obětí války, bude aplikován na situace zmíněné ve společném

článku 2 těchto Úmluv.



4. Situacemi uvedenými v předcházejícím odstavci se rozumějí ozbrojené

konflikty, ve kterých národy bojují proti koloniální nadvládě a cizí

okupaci a proti rasistickým režimům, aby uplatnily své právo na

sebeurčení, jak je zakotveno v Chartě Organizace spojených národů a v

Deklaraci zásad mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a

spolupráce mezi státy v souladu s Chartou Organizace spojených národů.



Čl.2



Definice



Pro účely tohoto Protokolu:



a) "První úmluva", "Druhá úmluva", "Třetí úmluva" a "Čtvrtá úmluva"

jsou označením pro Ženevskou úmluvu o zlepšení osudu raněnýcha

nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949,

Ženevskou úmluvu o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků

ozbrojených sil na moři ze dne 12. srpna 1949, Ženevskou úmluvu o

zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna 1949, Ženevskou úmluvu o

ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949; výraz "Úmluvy"

označuje tyto čtyři Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o ochraně

obětí války;



b) "Normy mezinárodního práva aplikovatelné v ozbrojených konfliktech"

jsou označením pro normy aplikovatelné v ozbrojených konfliktech, které

jsou obsaženy v mezinárodních dohodách, jejichž stranami jsou strany v

konfliktu, a všeobecně uznávané zásady a normy mezinárodního práva

aplikovatelné v ozbrojených konfliktech;



c) "Ochranná mocnost" je neutrální nebo jiný stát, který není stranou v

konfliktu, který byl jednou stranou v konfliktu jmenován a druhou

stranou v konfliktu přijat a který souhlasil s tím, že bude vykonávat

funkce předepsané Úmluvami a tímto Protokolem pro ochrannou mocnost;



d) "Substitut" je organizace jednající v zastoupení ochranné mocnosti v

souladu s článkem 5.



Čl.3



Začátek a konec aplikace



Bez újmy ustanovením, jež se aplikují v jakoukoli dobu:



a) Úmluvy a tento Protokol budou aplikovány od počátku kterékoli

situace uvedené v článku 1 tohoto Protokolu;



b) Aplikace Úmluv a tohoto Protokolu skončí na území stran v konfliktu

při všeobecném ukončení vojenských operací a na okupovaných územích při

ukončení okupace. Výjimku činí v obou případech ty osoby, k jejichž

definitivnímu propuštění, repatriaci nebo znovuusídlení dojde později.

Tyto osoby budou nadále požívat výhod příslušných ustanovení těchto

Úmluv a tohoto Protokolu až do svého definitivního propuštění,

repatriace nebo znovuusídlení.



Čl.4



Právní postavení stran v konfliktu



Aplikace Úmluv a tohoto Protokolu, jakož i uzavření dohod předvídaných

těmito dokumenty, nebudou mít vliv na právní postavení stran v

konfliktu. Okupace území ani aplikace Úmluv a tohoto Protokolu nebudou

mít vliv na právní postavení tohoto území.



Čl.5



Jmenování ochranných mocností a jejich substitutů



1. Povinností stran v konfliktu od počátku konfliktu mezi nimi je

zajistit kontrolu i aplikaci Úmluv a tohoto Protokolu použitím systému

ochranných mocností, který zahrnuje zejména jmenování a přijetí těchto

mocností v souladu s následujícími odstavci. Ochranné mocnosti budou

mít povinnost hájit zájmy stran v konfliktu.



2. Od počátku situace uvedené v článku 1 každá strana v konfliktu

jmenuje bez prodlení ochrannou mocnost za účelem aplikace Úmluv a

tohoto Protokolu a rovněž bez prodlení a za stejným účelem dovolí

činnost ochranné mocnosti, kterou schválila a s jejímž jmenováním

souhlasila protější strana.



3. Jestliže ochranná mocnost nebyla jmenována nebo přijata od počátku

situace uvedené v článku 1, Mezinárodní výbor Červeného kříže, aniž by

tím bylo dotčeno právo kterékoli jiné nestranné humanitární organizace

postupovat podobně, nabídne své dobré služby stranám v konfliktu za

účelem bezodkladného jmenování ochranné mocnosti, s níž by strany f

konfliktu souhlasily. Za tím účelem bude moci mezi jiným požádat každou

stranu, aby mu dodala seznam alespoň pěti států, které považuje za

přijatelné, aby jejím jménem jednaly jako ochranná mocnost ve vztahu k

protější straně, a požádat každou protější stranu, aby mu dodala seznam

nejméně pěti států, které by přijala jako ochrannou mocnost druhé

strany. Tyto seznamy musí být zaslány výboru do dvou týdnů od obdržení

žádosti. Výbor seznamy porovná a vyžádá si souhlas každého státu, jehož

jméno se na těchto seznamech vyskytuje.



4. Jestliže bez ohledu na výše uvedené nebude existovat ochranná

mocnost, přijmou strany v konfliktu bez prodlení nabídku, kterou bude

moci učinit Mezinárodní výbor Červeného kříže nebo kterákoli jiná

organizace, která poskytuje veškeré záruky nestrannosti a schopnosti,

jednat jako substitut, po náležitých konzultacích s uvedenými stranami

a se zřetelem na výsledek těchto konzultací. Činnost takového

substituta podléhá souhlasu stran v konfliktu; strany v konfliktu

vynaloží veškeré úsilí, aby usnadňovaly činnost substituta při plnění

jeho úkolů v souladu s Úmluvami a tímto Protokolem.



5. V souladu s článkem 4 nebude mít jmenování a přijetí ochranných

mocností za účelem aplikace Úmluv a tohoto Protokolu vliv na právní

postavení stran v konfliktu nebo kteréhokoli území, včetně území

okupovaného.



6. Udržování diplomatických styků mezi stranami v konfliktu nebo

pověření třetího státu ochranou zájmů některé strany a zájmů jejích

příslušníků v souladu s normami mezinárodního práva o diplomatických

stycích není překážkou jmenování ochranných mocností za účelem aplikace

Úmluv a tohoto Protokolu.



7. Každá zmínka o ochranné mocnosti v tomto Protokolu označuje také

substituta.



Čl.6



Kvalifikovaný personál



1. Vysoké smluvní strany budou usilovat i v době míru o to, aby za

pomoci národních společností Červeného kříže (Červeného půlměsíce,

Červeného lva a slunce) byl připraven kvalifikovaný personál, který by

napomáhal aplikaci Úmluv a tohoto Protokolu a zvláště činnosti

ochranných mocností.



2. Nábor a příprava takového personálu jsou ve vnitrostátní pravomoci.



3. Mezinárodní výbor Červeného kříže bude mít pro Vysoké smluvní strany

k dispozici seznamy takto připravených osob, které sestaví a jemu k

tomu účelu předají Vysoké smluvní strany.



4. Podmínky upravující využívání těchto osob mimo státní území budou v

každém případě upraveny ve zvláštních dohodách mezi příslušnými

stranami.



Čl.7



Schůze



Depozitář tohoto Protokolu svolá na žádost jedné nebo několika Vysokých

smluvních stran a po souhlasu většiny těchto stran schůzi těchto

Vysokých smluvních stran za účelem projednání všeobecných problémů

týkajících se aplikace Úmluv a tohoto Protokolu.



Část II



Ranění, nemocní a trosečníci



Oddíl I



Všeobecná ochrana



Čl.8



Definice pojmů



Pro účely tohoto Protokolu:



a) "Ranění" a "nemocní" jsou vojenské nebo civilní osoby, které pro

zranění, nemoc nebo jiné fyzické nebo duševní poruchy nebo neschopnost

potřebují lékařskou pomoc nebo péči a které se zdržují jakékoliv

nepřátelské činnosti. Tyto pojmy se také vztahují na rodičky,

novorozeňata a jiné osoby, které by mohly potřebovat okamžitou

lékařskou pomoc nebo péči, jako choré osoby nebo těhotné ženy, a které

se zdržují jakékoliv nepřátelské činnosti;



b) "Trosečníci" jsou vojenské nebo civilní osoby, které jsou v

nebezpečné situaci na moři nebo v jiných vodách v důsledku neštěstí,

které postihlo je nebo loď nebo letadlo, jimiž se přepravovaly, a které

se zdržují jakékoli nepřátelské činnosti. Tyto osoby, za podmínky, že

se nadále zdržují jakékoli nepřátelské činnosti, jsou nadále považovány

po dobu záchranných akcí za trosečníky až do té doby, než podle úmluv

nebo tohoto Protokolu nabudou jiný status;



c) "Zdravotnický personál" jsou osoby, které jsou stranou v konfliktu

určeny výhradně ke zdravotnickým účelům vyjmenovaným v odstavci e) nebo

ke správě zdravotnických jednotek nebo k řízení nebo správě

zdravotnických jednotek nebo k řízení nebo správě zdravotnických

přepravních prostředků. Toto určení může být trvalé nebo dočasné. Tento

termín zahrnuje:



i) zdravotnický personál strany v konfliktu, vojenský či civilní,

včetně personálu, který je uveden v První a Druhé úmluvě a který je

přidělen k organizacím civilní obrany;



ii) zdravotnický personál národních společností Červeného kříže

(Červeného půlměsíce, Červeného lva a slunce) a dalších národních

dobrovolných organizací řádně uznaných a zmocněných stranou v

konfliktu;



iii) zdravotnický personál zdravotnických jednotek nebo zdravotnických

přepravních prostředků uvedených v článku 9 odstavec 2;



d) "Duchovní personál" jsou vojenské nebo civilní osoby, jako jsou

kněží, které se výhradně zabývají duchovní činností a jsou přiděleny:



i) k ozbrojeným silám strany v konfliktu; nebo



ii) ke zdravotnickým jednotkám nebo zdravotnickým přepravním

prostředkům strany v konfliktu; nebo



iii) ke zdravotnickým jednotkám nebo zdravotnickým přepravním

prostředkům uvedeným v článku 9, odstavec 2; nebo



iv) k organizacím civilní obrany strany v konfliktu.

Duchovní personál může být přidělen trvale nebo dočasně a vztahují se

na něj příslušná ustanovení uvedená v odstavci k);



e) "Zdravotnické jednotky" jsou zařízení a jiné jednotky, vojenské nebo

civilní, organizované k zdravotnickým účelům, a to k vyhledávání,

sbírání, přepravě, stanovení diagnózy nebo léčení i k poskytování první

pomoci raněným, nemocným a trosečníkům nebo k prevenci nemocí. Tento

termín zahrnuje mimo jiné nemocnice a jiné podobné jednotky, transfúzní

střediska, střediska a ústavy lékařské prevence, zdravotnická skladiště

a zdravotnické a farmaceutické sklady takových jednotek. Zdravotnické

jednotky mohou být nepohyblivé nebo pojízdné, trvalé nebo dočasné;



f) "Zdravotnická přeprava" je přeprava raněných, nemocných, trosečníků,

zdravotnického personálu, duchovního personálu, zdravotnického zařízení

a zdravotnických zásilek chráněných Úmluvami a tímto Protokolem po

zemi, vodě nebo vzduchem;



g) "Zdravotnické přepravní prostředky" jsou jakékoli přepravní

prostředky vojenské nebo civilní, trvalé nebo dočasné, určené výhradně

pro zdravotnickou přepravu a kontrolované příslušným orgánem strany n

konfliktu;)



h) "Zdravotnická vozidla" jsou pozemní prostředky zdravotnické

přepravy;



i) "Zdravotnické lodě a plavidla" jsou všechny prostředky zdravotnické

přepravy po vodě;



j) "Zdravotnická letadla" jsou všechny prostředky zdravotnické přepravy

vzduchem;



k) "Stálý zdravotnický personál", "stálé zdravotnické jednotky" a

"stálé zdravotnické přepravní prostředky" jsou takové, které jsou

určeny výhradně pro zdravotnické účely na nevymezené období. "Dočasný

zdravotnický personál", "dočasné zdravotnické jednotky" a "dočasné

zdravotnické přepravní prostředky" jsou takové, které jsou určeny

výhradně k zdravotnickým účelům na omezené období a po celou dobu

takových období. Pokud není stanoveno jinak, pojmy "zdravotnický

personál", "zdravotnické jednotky" a "zdravotnické přepravní

prostředky" zahrnují jak stálé, tak i dočasné kategorie;



l) "Rozeznávací znak" je zvláštní označení červeného kříže, červeného

půlměsíce nebo červeného lva a slunce na bílém pozadí, pokud se používá

pro účely ochrany zdravotnických jednotek a zdravotnických přepravních

prostředků nebo zdravotnického a duchovního personálu, zařízení nebo

zásilek;



m) "Rozeznávací signál" je jakýkoli signalizační prostředek určený k

identifikaci výhradně zdravotnických jednotek nebo zdravotnických

přepravních prostředků v souladu s kapitolou III přílohy I k tomuto

Protokolu.



Čl.9



Rozsah aplikace



1. Tato část, jejíž ustanovení sledují cíl zlepšit osud raněných,

nemocných a trosečníků, bude aplikována na všechny osoby, které se

dostaly do situace zmíněné v článku 1, bez jakéhokoli nepříznivého

rozdílu založeného na rase, barvě, pohlaví, jazyku, náboženství nebo

víře, politických nebo jiných názorech, národním nebo sociálním původu,

majetku, rodovém původu nebo jiném stavu nebo na jiných podobných

kritériích.



2. Příslušná ustanovení článku 27 a 32 První Úmluvy se budou vztahovat

na stálé zdravotnické jednotky a zdravotnické přepravní prostředky (s

výjimkou nemocničních lodí, na které se vztahuje článek 25 Druhé

úmluvy) a jejich personál daný k dispozici straně v konfliktu k

humanitárním účelům:



a) neutrálním nebo jiným státem, který není stranou v konfliktu;



b) uznanou a zmocněnou dobrovolnou organizací takového státu;



c) nestrannou mezinárodní humanitární organizací.



Čl.10



Ochrana a péče



1. Všichni ranění, nemocní a trosečníci, ať náleží ke kterékoli straně,

budou respektováni a chráněni.



2. Za všech okolností bude s nimi zacházeno lidsky a bude jim

poskytnuta v co největší možné míře a co nejrychleji lékařská péče a

ošetření, které vyžaduje jejich stav. Nebude mezi nimi činěn žádný

rozdíl z jiných než zdravotních důvodů.



Čl.11



Ochrana osob



1. Zdraví a tělesná nebo duševní integrita osob, které se nacházejí v

moci protější strany nebo které jsou internovány, uvězněny nebo jiným

způsobem zbaveny svobody v důsledku situace zmíněné v článku 1, nebudou

ohroženy žádným neopodstatněným jednáním nebo opomenutím. Je proto

zakázáno podrobovat osoby uvedené v tomto článku lékařskému zákroku,

který není zdůvodněn zdravotním stavem těchto osob a který je v rozporu

s všeobecně přijatými lékařskými normami aplikovatelnými za podobných

léčebných okolností u osob, které jsou příslušníky, nezbavenými

svobody, strany, která takový zákrok provádí.



2. Zvlášť je zakázáno tyto osoby, a to dokonce i s jejich souhlasem:



a) tělesně mrzačit,



b) používat k lékařským nebo vědeckým pokusům,



c) odnímat jim tkáně nebo orgány za účelem transplantace, s výjimkou

těch případů, které jsou v souladu s podmínkami stanovenými v odstavci

1.



3. Výjimky ze zákazu podle odstavce 2c) mohou být učiněny pouze v

případě darování krve k transfúzi nebo kůže k transplantaci za

předpokladu, že darování je dobrovolné a je provedeno bez jakéhokoli

donucování nebo nátlaku, a to pouze k léčebným účelům a za podmínek,

které jsou v souladu s všeobecně uznávanými lékařskými normami, a pod

dozorem sloužícím jak ve prospěch dárce, tak i příjemce.



4. Jakékoliv úmyslné jednání nebo opomenutí vážně ohrožující zdraví,

tělesnou nebo duševní integritu osoby, která se nachází v moci jiné

strany než té, k níž patří, a která buď poruší zákazy uvedené v

odstavci 1 a 2, nebo nesplní požadavky odstavce 3, je vážným porušením

tohoto Protokolu.



5. Osoby uvedené v odstavci 1 mají právo odmítnout jakýkoli chirurgický

zákrok. V případě odmítnutí je třeba, aby zdravotnický personál získal

příslušné písemné prohlášení podepsané nebo potvrzené pacientem.



6. Každá strana v konfliktu povede lékařské záznamy o každém darování

krve k transfúzi nebo kůže k transplantaci osobami uvedenými v odstavci

1, jestliže je za provedení takového darování odpovědna. Kromě toho se

každá strana v konfliktu vynasnaží vést záznamy o všech lékařských

zákrocích provedených na osobách, které jsou internovány, vězněny nebo

jiným způsobem zbaveny svobody v důsledku situace zmíněné v článku 1.

Tyto záznamy budou kdykoli k dispozici ochranné mocnosti za účelem

inspekce.



Čl.12



Ochrana zdravotnických jednotek



1. Zdravotnické jednotky budou vždy respektovány a chráněny a nestanou

se předmětem útoku.



2. Odstavec 1 bude aplikován na civilní zdravotnické jednotky za

předpokladu, že



a) náležejí jedné ze stran v konfliktu;



b) jsou uznány a zmocněny příslušným orgánem jedné ze stran v

konfliktu, nebo



c) jsou zmocněny v souladu s článkem 9, odstavec 2 tohoto Protokolu

nebo s článkem 27 První úmluvy.



3. Strany v konfliktu se vyzývají, aby se vzájemně informovaly o

umístění svých stálých zdravotnických jednotek. Neposkytnutí této

informace nezbavuje žádnou stranu povinnosti dodržovat ustanovení

odstavce 1.



4. Za žádných okolností nesmějí být zdravotnické jednotky použity k

tomu, aby se pokusily chránit svou přítomností vojenské objekty před

útoky. Pokud to bude možné, strany v konfliktu zajistí, aby

zdravotnické jednotky byly umístěny tak, aby útoky na vojenské objekty

neohrozily jejich bezpečnost.



Čl.13



Přerušení ochrany civilních zdravotnických jednotek



1. Ochrana, na kterou mají civilní zdravotnické jednotky právo, bude

přerušena pouze v případě, budou-li použity mimo rámec jejich

humanitárních funkcí k činům, které poškozují protivníka. Ochrana však

může být přerušena teprve, když bude vydáno varování, které stanoví v

příslušných případech rozumnou lhůtu, a pouze poté, když toto varování

nebude uposlechnuto.



2. Za akty poškozující protivníka nebude považováno:



a) jestliže personál jednotky bude vyzbrojen lehkými osobními zbraněmi

k sebeobraně nebo obraně raněných a nemocných, kteří jsou v jejich

péči;



b) jestliže jednotka bude střežena strážní jednotkou, strážnými nebo

ozbrojeným doprovodem;



c) jestliže ruční zbraně a střelivo odebrané raněným a nemocným nebyly

ještě předány příslušným službám a byly u jednotek nalezeny;



d) jestliže se členové ozbrojených sil nebo ostatní kombatanti

nacházejí v jednotce ze zdravotních důvodů.



Čl.14



Omezení v zabavování civilních zdravotnických jednotek



1. Okupační mocnost má povinnost zajistit, aby byly nadále

zabezpečovány zdravotnické potřeby civilního obyvatelstva na okupovaném

území.



2. Okupační mocnost proto nemůže zabrat civilní zdravotnické jednotky,

jejich zařízení, materiál nebo nutit jejich personál k jiné práci,

dokud jich je třeba k poskytování odpovídajících zdravotnických služeb

civilnímu obyvatelstvu a k zajištění další péče o raněné a nemocné,

kteří se již léčí.



3. Za předpokladu, že obecné pravidlo uvedené v odstavci 2 je

dodržováno, může okupační mocnost zabrat uvedené prostředky za těchto

konkrétních podmínek:



a) jestliže tyto prostředky jsou nutné pro okamžité a odpovídající

lékařské ošetření raněných a nemocných členů ozbrojených sil okupační

mocnosti nebo válečných zajatců;



b) jestliže zábor trvá pouze po dobu, kdy taková nutnost existuje;



c) jestliže se učiní okamžitá opatření k tomu, aby byly nadále

zabezpečovány zdravotnické potřeby civilního obyvatelstva, jakož i

raněných a nemocných, kteří se již léčí a kteří by byli záborem

postiženi.



Čl.15



Ochrana civilního zdravotnického a duchovního personálu



1. Civilní zdravotnický personál bude respektován a chráněn.



2. V oblasti, kde jsou narušeny civilní zdravotnické služby pro bojovou

činnost, bude poskytována v případě potřeby civilnímu zdravotnickému

personálu veškerá možná pomoc.



3. Okupační mocnost poskytne civilnímu zdravotnickému personálu na

okupovaném území veškerou pomoc tak, aby mohl co možná nejlépe plnit

své humanitární funkce. Okupační mocnost nemůže vyžadovat, aby tento

personál při plnění svých funkcí dával přednost jakékoliv osobě z

jiných než zdravotních důvodů. Tento personál nemůže být nucen, aby

plnil úkoly, které jsou neslučitelné s jeho humanitárním posláním.



4. Civilní zdravotnický personál bude mít přístup všude tam, kde jsou

jeho služby nutné, za podmínky, že bude dodržovat kontrolní a

bezpečností opatření, která příslušná strana v konfliktu může považovat

za nezbytná.



5. Civilní duchovní personál bude respektován a chráněn. Ustanovení

Úmluv a tohoto Protokolu o ochraně a identifikaci zdravotnického

personálu se vztahují i na tyto osoby.



Čl.16



Všeobecná ochrana osob, které vykonávají zdravotnickou činnost



1. Za žádných okolností nebude potrestána žádná osoba za provedení

zdravotnických úkonů, které jsou v souladu s lékařskou etikou, bez

ohledu na okolnosti a na osoby, jimž se taková služba poskytuje.



2. Osoby, které vykonávají zdravotnickou činnost, nebudou nuceny

provádět úkony nebo vykonávat práce, které nejsou v souladu s pravidly

lékařské etiky nebo jinými pravidly určenými ku prospěchu raněných a

nemocných, nebo které nejsou v souladu s ustanoveními Úmluv nebo tohoto

Protokolu, ani k tomu, aby neprováděly úkony, které tato pravidla a

ustanovení vyžadují.



3. Žádná z osob, které vykonávají zdravotnickou činnost, nebude nucena

poskytovat komukoliv z protější strany nebo ze své vlastní strany s

výjimkou případů, kdy to vyžadují zákony této strany, jakoukoli

informaci o raněných a nemocných, kteří jsou nebo byli v její péči,

kdyby podle jejího názoru taková informace mohla uškodit těmto

pacientům nebo jejich rodinám. Budou však dodržovány předpisy o

povinném hlášení infekčních nemocí.



Čl.17



Úloha civilního obyvatelstva a pomocných společností



1. Civilní obyvatelstvo bude respektovat raněné, nemocné a trosečníky,

i když náležejí k protější straně, a nesmí proti nim používat násilí.

Civilnímu obyvatelstvu a pomocným společnostem, jako je národní

společnost Červeného kříže (Červeného půlměsíce, Červeného lva a

slunce), bude dovoleno, aby i ze své iniciativy sbíraly raněné, nemocné

a trosečníky, a to i v napadených nebo okupovaných oblastech, a

pečovaly o ně. Nikdo nebude pronásledován, stíhán, odsouzen nebo

potrestán za takovou humanitární činnost.



2. Strany v konfliktu mohou vyzývat civilní obyvatelstvo a pomocné

společnosti uvedené v odstavci 1, aby sbíraly raněné, nemocné a

trosečníky, pečovaly o ně, pátraly po mrtvých a podaly zprávu o tom,

kde se nacházejí; těm, kteří na takovou výzvu odpovědí, poskytnou

ochranu i nutné prostředky. Jestliže protější strana získá nebo obnoví

kontrolu nad takovou oblastí, bude také poskytovat, dokud to bude

třeba, stejnou ochranu a prostředky.



Čl.18



Identifikace



1. Každá strana v konfliktu se vynasnaží zajistit, aby zdravotnický a

duchovní personál a zdravotnické jednotky a zdravotnické přepravní

prostředky bylo možno identifikovat.



2. Každá strana v konfliktu bude též dbát o přijetí a aplikování metod

a způsobů, umožňujících rozlišení zdravotnických jednotek a

zdravotnických přepravních prostředků, které používají rozeznávacích

znaků a rozeznávacích signálů.



3. Na okupovaných územích a v oblastech, kde dochází nebo může dojít k

boji, je civilní zdravotnický personál a civilní duchovní personál

obvykle poznatelný podle rozeznávacího znaku a průkazu totožnosti,

potvrzujícího jejich status.



4. Zdravotnické jednotky a zdravotnické přepravní prostředky budou se

souhlasem příslušného orgánu označeny rozeznávacím znakem. Lodi a

plavidla zmíněná v článku 22 tohoto Protokolu budou označena v souladu

s ustanoveními Druhé úmluvy.



5. Kromě rozeznávacích znaků může bojující strana v souladu s kapitolou

III přílohy I k tomuto Protokolu dovolit používání rozeznávacích

signálů pro identifikaci zdravotnických jednotek a zdravotnických

přepravních prostředků. Výjimečně, ve zvláštních případech předvídaných

ve zmíněné kapitole, mohou zdravotnické přepravní prostředky používat

rozeznávací signály, aniž by používaly rozeznávací znaky.



6. Aplikace ustanovení odstavců 1 až 5 tohoto článku se řídí kapitolami

I až III přílohy I k tomuto Protokolu. Signály stanovené v kapitole III

přílohy a určené výhradně pro použití zdravotnickými jednotkami a

zdravotnickými přepravními prostředky nesmějí být použity s výjimkou

případů tam uvedených pro jiný účel, než je identifikace zdravotnických

jednotek a zdravotnických přepravních prostředků, které jsou uvedeny v

této kapitole.



7. Tento článek neopravňuje k širšímu použití rozeznávacího znaku v

mírové době, než jak je stanoveno v článku 44 První úmluvy.



8. Ustanovení Úmluv a tohoto Protokolu týkající se kontroly používání

rozeznávacího znaku, předcházení a postihu za jeho zneužití se vztahují

rovněž na rozeznávací signály.



Čl.19



Neutrální a ostatní státy, které nejsou stranami v konfliktu



Neutrální a ostatní státy, které nejsou stranami v konfliktu, budou

aplikovat příslušná ustanovení tohoto Protokolu na osoby chráněné touto

částí, které jsou přijímány nebo internovány na jejich území, a na

mrtvé osoby stran v konfliktu, které naleznou.



Čl.20



Zákaz represálií



Represálie proti osobám nebo předmětům chráněným touto částí jsou

zakázány.



Oddíl II



Zdravotnická přeprava



Čl.21



Zdravotnická vozidla



Zdravotnická vozidla budou respektována a chráněna stejným způsobem

jako pojízdné zdravotnické jednotky podle Úmluv a tohoto Protokolu.



Čl.22



Nemocniční lodi a pobřežní záchranná plavidla



1. Ustanovení Úmluv, která se vztahují na:



a) lodi uvedené v článcích 22, 24, 25 a 27 Druhé úmluvy,



b) jejich záchranné čluny a malá plavidla,



c) jejich personál a posádky a



d) raněné, nemocné a trosečníky, kteří jsou na jejich palubě,

budou aplikována také v případě, kdy tyto lodi, čluny nebo plavidla

dopravující civilní raněné, nemocné a trosečníky, kteří nepatří do

žádné z kategorií uvedených v článku 13 Druhé úmluvy. Tyto civilní

osoby však nemohou být vydány straně, která není jejich stranou, ani

zajaty na moři. Jestliže se ocitnou v moci strany v konfliktu, která

není jejich stranou, bude se na ně vztahovat Čtvrtá úmluva a tento

Protokol.



2. Ochrana poskytovaná Úmluvami lodím uvedeným v článku 25 Druhé úmluvy

se rozšiřuje na nemocniční lodi, které dá k dispozici straně v

konfliktu k humanitárním účelům:



a) neutrální nebo jiný stát, který není stranou v konfliktu, nebo



b) nestranná mezinárodní humanitární organizace,

za předpokladu, že jsou v obou případech splněny požadavky obsažené ve

zmíněném článku.



3. Malá plavidla uvedená v článku 27 Druhé úmluvy budou chráněna, i

když nebude provedena notifikace předvídaná tímto článkem. Strany v

konfliktu se přesto vyzývají, aby se vzájemně informovaly o

podrobnostech týkajících se takových plavidel, jež by usnadnily jejich

identifikaci a rozpoznání.



Čl.23



Ostatní zdravotnické lodi a plavidla



1. Zdravotnické lodi a plavidla, které nejsou totožné s těmi, o nichž

se hovoří v článku 22 tohoto Protokolu a v článku 38 Druhé úmluvy - ať

už se nacházejí na moři nebo v jiných vodách - budou respektována a

chráněna stejným způsobem jako pojízdné zdravotnické jednotky v souladu

s Úmluvami a tímto Protokolem. Jelikož tato ochrana může být účinná

pouze v případě, že budou identifikována a rozpoznána jako zdravotnické

lodi nebo plavidla, musí být tyto lodi označeny rozeznávacím znakem a

pokud možno dodržovat ustanovení článku 43 odstavec 2 Druhé úmluvy.



2. Lodi a plavidla uvedená v odstavci 1 nadále podléhají zákonům války.

Kterákoli válečná loď plující po hladině, která je schopná přinutit je

okamžitě ke splnění svého příkazu, může jim nařídit, aby se zastavily,

opustily oblast nebo zaujala určitý kurs. Tyto lodi a plavidla musí

každý takový příkaz uposlechnout. Nemohou však v žádném případě být

odváděny od plnění svého zdravotnického poslání, dokud je to nezbytné

pro raněné, nemocné a trosečníky, kteří jsou na jejich palubě.



3. Ochrana zakotvená v odstavci 2 přestane být poskytována pouze za

podmínek stanovených v článcích 34 a 35 Druhé úmluvy. Zřejmé odmítnutí

uposlechnout rozkaz daný v souladu s odstavcem 2 bude považováno za čin

poškozující protivníka podle článku 34 Druhé úmluvy.



4. Strana v konfliktu může co možná nejdříve před vyplutím informovat

protější stranu o jménu, technických údajích, očekávané době vyplutí,

kursu a předpokládané rychlosti zdravotnické lodi nebo plavidla,

především v případě lodí o hmotnosti více než 2 000 brutto tun, a může

poskytnout jakékoli další informace, které by usnadnily identifikaci a

rozpoznání. Protější strana potvrdí příjem takových informací.



5. Ustanovení článku 37 Druhé úmluvy se vztahují na zdravotnický a

duchovní personál, který se nachází na takových lodích a plavidlech.



6. Ustanovení Druhé úmluvy se vztahují na raněné, nemocné a trosečníky

uvedené v článku 13 Druhé úmluvy a v článku 44 tohoto Protokolu, kteří

se nacházejí na palubě takových zdravotnických lodí a plavidel. Civilní

ranění, nemocní a trosečníci, kteří nepatří do žádné z kategorií

uvedených v článku 13 Druhé úmluvy, nebudou, pokud se nacházejí na

moři, vydáni straně, která není jejich vlastní stranou, ani donuceni

opustit tyto lodě nebo plavidla. Jestliže se však ocitnou v moci strany

v konfliktu, která není jejich vlastní stranou, bude se na ně vztahovat

Čtvrtá úmluva a tento Protokol.



Čl.24



Ochrana zdravotnických letadel



Zdravotnická letadla budou respektována a chráněna v souladu s

ustanoveními této části.



Čl.25



Zdravotnická letadla v oblastech, které nejsou pod kontrolou protější

strany



V pozemních oblastech a ve vzdušném prostoru nad nimi, které jsou

fyzicky kontrolovány spřátelenými silami, nebo v mořských oblastech a

ve vzdušném prostoru nad nimi, které nejsou fyzicky kontrolovány

protější stranou, respektování a ochrana zdravotnických letadel strany

v konfliktu není závislé na dohodě s protější stranou. Avšak strana v

konfliktu, která používá svá zdravotnická letadla v takových oblastech,

může pro větší bezpečnost informovat v souladu s článkem 29 protější

stranu, zvláště když se tato letadla během letu dostávají do sféry

dosahu systému zbraní "země-vzduch" protější strany.



Čl.26



Zdravotnická letadla v dotykových nebo podobných zónách



1. V těch částech dotykové zóny, která je fyzicky kontrolována

spřátelenými silami, a nad těmito částmi a v těch oblastech, nad nimiž

fyzická kontrola není přesně stanovena, a v příslušném vzdušném

prostoru může být ochrana zdravotnických letadel plně účinná pouze na

základě předchozí dohody mezi příslušnými vojenskými orgány stran v

konfliktu, jak stanoví článek 29. I když nedojde k takové dohodě, budou

zdravotnická letadla létající na vlastní nebezpečí respektována, pokud

budou jako taková rozpoznána.



2. "Dotyková zóna" je každá oblast na zemi, kde přední jednotky proti

sobě stojících stran jsou navzájem v dotyku, zvláště tam, kde jsou

vystaveny přímé palbě ze země.



Čl.27



Zdravotnická letadla v oblastech kontrolovaných protější stranou



1. Zdravotnická letadla strany v konfliktu budou chráněna při letu nad

pozemní nebo mořskou oblastí, která je fyzicky kontrolována protější

stranou, za předpokladu, že byl získán předchozí souhlas příslušných

orgánů protější strany s takovými lety.



2. Zdravotnické letadlo, které letí nad oblastí kontrolovanou fyzicky

protější stranou, aniž k tomu má souhlas předvídaný v odstavci 1, nebo

se odchýlilo od podmínek, na jejichž základě byl takový souhlas dán, v

důsledku navigační chyby nebo v důsledku výjimečné okolnosti, která

souvisí s bezpečností letu, se bude snažit o svou identifikaci a o to,

aby informovalo protější stranu o takových okolnostech. Jakmile je

zdravotnické letadlo protější stranou rozpoznáno, vynaloží tato strana

veškeré přiměřené úsilí, aby dala příkaz k přistání na zem nebo na

vodu, jak to předvídá článek 30 odstavec 1, nebo aby učinila jiná

opatření na ochranu svých zájmů, a v každém případě poskytne letadlu

čas ke splnění příkazu, dříve než se rozhodne na letadlo zaútočit.



Čl.28



Omezení používání zdravotnických letadel



1. Stranám v konfliktu se zakazuje, aby používaly svých zdravotnických

letadel k dosažení jakékoli vojenské výhody nad protější stranou.

Přítomnost zdravotnických letadel nesmí být využívána k ochraně

vojenských objektů před útokem.



2. Zdravotnická letadla nesmějí být používána ke shromažďování nebo

předávání zpráv vojenského charakteru a nesmějí mít na palubě zařízení

určené k takovému účelu. Zakazuje se jim přepravovat osoby nebo

náklady, jež nejsou zahrnuty v definici obsažené v článku 8 písmeno b).

Přeprava osobních svršků osob, které jsou na palubě, nebo zařízení

určeného pouze pro účely navigace, spojů nebo identifikace se

nepovažuje za zakázanou.



3. Zdravotnická letadla nesmějí přepravovat zbraně s výjimkou ručních

zbraní a střeliva, které byly odňaty raněným, nemocným a trosečníkům,

kteří jsou na palubě, a které ještě nebyly předány příslušným službám,

a lehkých osobních zbraní nezbytných k tomu, aby zdravotnický personál,

který je na palubě, mohl bránit sebe a raněné, nemocné a trosečníky,

kteří jsou v jeho péči.



4. Při letech uvedených v článcích 26 a 27 nesmějí být zdravotnická

letadla používána k pátrání po raněných, nemocných a trosečnících,

pokud k tomu protější strana nedala předchozí souhlas.



Čl.29



Notifikace a dohody o zdravotnických letadlech



1. Notifikace podle článku 25 nebo žádosti o udělení předchozího

souhlasu podle článků 26, 27, 28 odstavec 4 nebo 31 musí obsahovat

údaje o předpokládaném počtu zdravotnických letadel, jejich letových

plánech a prostředcích identifikace a musí obsahovat ujištění, že každý

let bude proveden v souladu s článkem 28.



2. Strana, která obdrží notifikaci uvedenou v článku 25, okamžitě

potvrdí její příjem.



3. Strana, která obdrží žádost o udělení předchozího souhlasu podle

článků 26, 27, 28 odstavec 4 nebo 31, sdělí co možná nejrychleji

žádající straně:



a) že žádosti vyhovuje,



b) že žádost zamítá, nebo



c) přiměřené alternativní návrhy jako odpověď na žádost. Může také

navrhnout zákaz nebo omezení ostatních letů v příslušné oblasti v

odpovídající době. Jestliže žádající strana přijme alternativní návrhy,

oznámí jejich přijetí druhé straně.



4. Strany učiní nutná opatření, aby notifikace a dohody byly provedeny

co nejrychleji.



5. Strany učiní rovněž nutná opatření, aby co možná nejrychleji

informovaly o podstatě takových notifikací a dohod příslušné vojenské

jednotky a instruovaly je o prostředcích identifikace, které budou

těmito zdravotnickými letadly použity.



Čl.30



Přistání a prohlídka zdravotnických letadel



1. Zdravotnickým letadlům letícím nad oblastmi fyzicky kontrolovanými

protější stranou nebo nad oblastmi, jejichž fyzická kontrola není

přesně vymezena, může být přikázáno, aby podle situace přistála na zemi

nebo na vodě, aby mohla být podrobena prohlídce v souladu s

následujícími odstavci. Zdravotnická letadla musí takový příkaz

uposlechnout.



2. Jestliže takové letadlo přistane na zemi nebo na vodě na základě

příkazu nebo z jiných důvodů, může být předmětem prohlídky pouze za tím

účelem, aby se zjistilo, zda odpovídá podmínkám zmíněným v odstavcích 3

a 4. Taková prohlídka musí být zahájena bez prodlení a musí probíhat

rychle. Strana, která provádí prohlídku, nebude požadovat, aby ranění a

nemocní opustili letadlo, pokud to není nutné pro splnění účelu

prohlídky. Tato strana v každém případě zajistí, aby stav raněných a

nemocných nebyl nepříznivě ovlivněn prohlídkou nebo jejich odchodem z

letadla.



3. Jestliže se při prohlídce ukáže, že letadlo:



a) je zdravotnickým letadlem podle článku 8 písmeno j),



b) neporušuje podmínky předepsané v článku 28 a



c) neletělo bez předchozího souhlasu nebo v rozporu s tímto souhlasem v

případech, kdy takový souhlas je vyžadován,

bude moci letadlo a osoby na jeho palubě náležející protější straně

nebo neutrálnímu nebo jinému státu, který není stranou v konfliktu, co

nejdříve pokračovat v letu.



4. Jestliže se při prohlídce ukáže, že letadlo:



a) není zdravotnickým letadlem podle článku 8 písmeno j),



b) porušuje podmínky předepsané v článku 28, nebo



c) letělo bez předchozího souhlasu nebo v rozporu s tímto souhlasem v

případech, kdy takový souhlas je vyžadován,

může být letadlo zadrženo. S osobami na jeho palubě bude zacházeno

podle příslušných ustanovení Úmluv a tohoto Protokolu. Zadržené

letadlo, které bylo předtím označeno jako stálé zdravotnické letadlo,

může být potom užíváno již jen jako zdravotnické letadlo.



Čl.31



Neutrální nebo jiné státy, které nejsou stranami v konfliktu



1. Zdravotnická letadla smějí létat nad územím neutrálního nebo jiného

státu, který není stranou v konfliktu, a na takovém území přistávat jen

na základě předchozí dohody. Pokud taková dohoda existuje, budou tato

letadla respektována po celou dobu jejich letu i během případných

zastávek na takovém území. Musejí však uposlechnout podle okolností

případné příkazy k přistání na zemi nebo na vodě.



2. Jestliže zdravotnické letadlo letí nad územím neutrálního nebo

jiného státu, který není stranou v konfliktu, bez předchozí dohody nebo

se odchyluje od podmínek stanovených dohodou z důvodů navigační chyby

nebo pro výjimečné okolnosti související s bezpečností letu, učiní vše

pro to, aby podalo informaci o svém letu a své identifikaci. Jakmile je

takové zdravotnické letadlo identifikováno, učiní tento stát přiměřené

kroky, aby vydal příkaz k přistání na zemi nebo na vodě v souladu s

článkem 30 odstavec 1, nebo jiné kroky k zajištění svých vlastních

zájmů, v každém případě však poskytne letadlu čas ke splnění příkazu,

dříve než proti němu zahájí útok.



3. Jestliže zdravotnické letadlo na základě dohody nebo za okolností

uvedených v odstavci 2 přistane na zemi nebo na vodě na území

neutrálního nebo jiného státu, který není stranou v konfliktu, a to

podle příkazu nebo z jiných důvodů, bude podrobeno prohlídce za účelem

zjištění, zda jde skutečně o zdravotnické letadlo. Prohlídka musí být

zahájena bez prodlení a musí být provedena rychle. Strana, která

provádí prohlídku, nebude požadovat, aby ranění a nemocní náležející

straně, která letadlo vyslala, opustili letadlo, pokud to ovšem není

pro prohlídku nutné. Strana, která provádí prohlídku v každém případě

zajistí, aby stav raněných a nemocných nebyl nepříznivě ovlivněn

prohlídkou nebo odchodem z letadla. Jestliže se při prohlídce ukáže, že

letadlo je skutečně zdravotnickým letadlem, bude toto letadlo moci s

osobami na palubě, s výjimkou těch, které musí být zadrženy v souladu s

normami mezinárodního práva aplikovatelnými v ozbrojených konfliktech,

pokračovat v letu a budou mu k tomu vytvořeny potřebné podmínky.

Jestliže se během prohlídky ukáže, že takové letadlo není zdravotnickým

letadlem, bude zadrženo a s osobami na jeho palubě bude zacházeno v

souladu s odstavcem 4.



4. Ranění, nemocní a trosečníci s výjimkou těch, kteří museli dočasně

opustit zdravotnické letadlo, budou se souhlasem místních orgánů na

území neutrálního nebo jiného státu, který není stranou v konfliktu,

pokud nebude dohodnuto jinak mezi tímto státem a stranami v konfliktu,

zadrženi tímto státem, pokud to vyžadují normy mezinárodního práva

aplikovatelné v ozbrojených konfliktech, a to tak, aby se nemohli znovu

zúčastnit nepřátelských akcí. Náklady na nemocniční léčení a internaci

budou hrazeny státem, ke kterému tyto osoby přísluší.



5. Neutrální nebo jiné státy, které nejsou stranami v konfliktu, budou

aplikovat podmínky a případná omezení týkající se přeletů

zdravotnických letadel nad svým územím nebo přistání zdravotnických

letadel na svém území stejným způsobem pro všechny strany konfliktu.



Oddíl III



Nezvěstné a zemřelé osoby



Čl.32



Všeobecná zásada



Při aplikaci tohoto oddílu bude činnost Vysokých smluvních stran, stran

v konfliktu a mezinárodních humanitárních organizací uvedených v

Úmluvách a v tomto Protokolu vycházet především z práva rodin mít

informace o osudu svých příbuzných.



Čl.33



Nezvěstné osoby



1. Jakmile to okolnosti dovolí, nejpozději však po skončení

nepřátelských akcí, každá strana v konfliktu bude pátrat po osobách,

které byly prohlášeny za nezvěstné protější stranou. Tato protější

strana předá veškeré nutné informace o takových osobách za účelem

usnadnění pátrání po nich.



2. K tomu, aby bylo usnadněno shromažďování informací podle

předcházejícího odstavce, každá strana v konfliktu bude, pokud jde o

osoby, které nebudou požívat příznivějších podmínek podle Úmluv a

tohoto Protokolu:



a) zaznamenávat informace uvedené v článku 138 Čtvrté úmluvy o těch

osobách, které byly zadrženy, uvězněny nebo jiným způsobem zbaveny

svobody po více než dva týdny v důsledku nepřátelských akcí nebo

okupace nebo které zemřely během zajetí;



b) v co nejvyšší možné míře usnadňovat a, bude-li třeba, vyhledávat a

zaznamenávat informace týkající se takových osob, jestliže tyto osoby

zemřely za jiných okolností v důsledku nepřátelských akcí nebo okupace.



3. Informace o osobách prohlášených za nezvěstné podle odstavce 1 a

žádosti o takové informace budou předány přímo nebo prostřednictvím

ochranné mocnosti nebo Ústřední pátrací služby Mezinárodního výboru

Červeného kříže nebo národních společností Černého kříže (Červeného

půlměsíce, Červeného lva a slunce). Pokud informace nebudou předány

prostřednictvím Mezinárodního výboru Červeného kříže a jeho ústřední

pátrací služby, zajistí každá strana v konfliktu, aby takové informace

byly také předány Ústřední pátrací službě.



4. Strany v konfliktu budou usilovat o dosažení dohody o ustavení

skupin pro pátrání, identifikaci a sbírání mrtvých z bojišť, včetně

dohody, pokud to bude vhodné, o doprovodu těchto skupin personálem

protější strany při provádění tohoto poslání v oblastech kontrolovaných

protější stranou. Personál takových skupin bude respektován a chráněn

výhradně při výkonu tohoto poslání.



Čl.34



Pozůstatky zemřelých osob



1. Tělesné pozůstatky osob, které zemřely v důsledku okupace nebo

zadržení vyplývajícího z okupace nebo nepřátelských akcí, a těch osob,

které nejsou občany země, ve které zemřely v důsledku nepřátelských

akcí, budou šetrně uchovávány a hroby těchto osob budou udržovány a

označeny podle ustanovení článku 130 Čtvrté úmluvy, pokud tyto

pozůstatky nebo hroby nemají nárok na příznivější zacházení podle Úmluv

a tohoto Protokolu.



2. Jakmile to okolnosti a vztahy mezi stranami v konfliktu dovolí,

Vysoké smluvní strany, na jejichž území jsou umístěny hroby nebo také

jiná místa, obsahující tělesné pozůstatky osob, které zemřely v

důsledku nepřátelských akcí nebo během okupace nebo ve vazbě, uzavřou

dohody za účelem:



a) usnadnění přístupu příbuzných zemřelých osob a zástupců oficiálních

služeb pro registraci hrobů k hrobům a stanovení praktických opatření k

zajištění takového přístupu,



b) stálé ochrany a udržování takových hrobů,



c) usnadnění vrácení pozůstatků zemřelých a jejich osobních svršků do

vlasti na žádost této země anebo, pokud tato země nemá námitky, na

žádost nejbližších příbuzných zemřelých osob.



3. Jestliže neexistují dohody předvídané v odstavci 2 b) nebo c) a

jestliže domovská země zemřelého není ochotna zajišťovat udržování

těchto hrobů na vlastní náklady, Vysoká smluvní strana, na jejímž území

jsou hroby umístěny, může navrhnout, že usnadní návrat tělesných

pozůstatků těchto zemřelých do domovské země. Jestliže taková nabídka

není přijata, Vysoká smluvní strana může po uplynutí pěti let od data

takové nabídky a po příslušném oznámení domovské zemi přijmout opatření

stanovené v jejích vlastních zákonech týkajících se hřbitovů a hrobů.



4. Vysoká smluvní strana, na jejímž území se nacházejí hroby zmíněné v

tomto článku, bude moci exhumovat pozůstatky pouze:



a) v souladu s odstavci 2 c) a 3, nebo



b) je-li exhumace motivována vyšším veřejným zájmem, včetně případů

zdravotní nezbytnosti nebo případů administrativního či soudního

vyšetřování; v tomto případě však Vysoká smluvní strana bude vždy

respektovat pozůstatky a bude informovat domovskou zemi o svém úmyslu

exhumovat pozůstatky, jakož i o podrobnostech o zamýšleném místu jejich

nového uložení.



Část III



Způsoby a prostředky vedení války Status kombatantů a válečných zajatců



Oddíl I



Způsoby a prostředky vedení války



Čl.35



Základní pravidla



1. V ozbrojeném konfliktu nemají strany v konfliktu neomezené právo

volby způsobů a prostředků vedení války.



2. Je zakázáno používat zbraní, munice, materiálů a způsobů vedení

války, které by svou povahou způsobovaly nadměrná zranění nebo zbytečné

útrapy.



3. Je zakázáno používat způsobů nebo prostředků vedení války, jejichž

cílem je způsobit, nebo u nichž se dá očekávat, že mohou způsobit

rozsáhlé, dlouhodobé a vážné škody na životním prostředí.



Čl.36



Nové druhy zbraní



Při studiu, vývoji, získávání nebo zavádění nových druhů zbraní,

prostředků nebo způsobů vedení války je Vysoká smluvní strana povinna

určit, zda jejich použití není za některých nebo za všech okolností

zakázáno tímto Protokolem nebo jinou normou mezinárodního práva

aplikovatelnou na tuto Vysokou smluvní stranu.



Čl.37



Zákaz proradnosti



1. Je zakázáno zabít, zranit nebo zajmout protivníka použitím

proradnosti. Za proradné se považují činy, které zneužívají dobré víry

protivníka vyvolat u něj mylnou domněnku, že má právo na ochranu nebo

že je povinen takovouto ochranu poskytnout podle norem mezinárodního

práva aplikovaných v ozbrojených konfliktech. Příklady proradnosti jsou

tyto činy:



a) předstírání úmyslu vyjednávat pod vlajkou parlamentářů nebo

předstírání kapitulace,



b) předstírání neschopnosti v důsledku zranění nebo nemoci,



c) předstírání statusu civilní osoby nebo nekombatanta,



d) předstírání statusu chráněné osoby použitím značek, označení nebo

uniforem Organizace spojených národů nebo neutrálních nebo jiných

států, které nejsou stranami v konfliktu.



2. Válečné lsti nejsou zakázány. Lstí se rozumějí takové činy, jejichž

účelem je uvést protivníka v omyl nebo jej přimět k nerozvážnému

jednání, které však nepředstavují porušení norem mezinárodního práva

aplikovatelných v ozbrojených konfliktech a které nejsou proradné,

jelikož nezneužívají dobré víry protivníka, pokud jde o poskytnutí

ochrany podle tohoto práva. Příklady takové válečné lsti jsou: použití

kamufláže, léčky, předstírané operace a dezinformace.



Čl.38



Uznávané znaky



1. Je zakázáno zneužít rozlišovacích znaků červeného kříže, červeného

půlměsíce, červeného lva a slunce nebo jiných znaků, značek nebo

signálů stanovených Úmluvami nebo tímto Protokolem. Také je zakázáno

úmyslně zneužívat v ozbrojeném konfliktu jiných mezinárodně uznávaných

ochranných znaků, značek nebo signálů včetně vlajky parlamentářů a

ochranného znaku kulturních hodnot.



2. Je zakázáno používat rozlišovacích označení Organizace spojených

národů s výjimkou případů, které jsou touto organizací povoleny.



Čl.39



Státní znaky



1. Je zakázáno používat v ozbrojeném konfliktu vlajek nebo vojenských

znaků, insignií nebo uniforem neutrálních nebo jiných států, které

nejsou stranami v konfliktu.



2. Je zakázáno používat vlajek nebo vojenských znaků, insignií nebo

uniforem protější strany v době útoku nebo za účelem zamaskování,

podpory, ochrany nebo ztěžování vojenských operací.



3. Žádné ustanovení tohoto článku nebo článku 37 odstavec 1 d) nemá

vliv na existující obecně uznávané normy mezinárodního práva

aplikovatelné na špionáž nebo na používání vlajek při vedení

ozbrojeného konfliktu na moři.



Čl.40



Milost



Je zakázáno vydat rozkaz, že nebude nikdo ušetřen, hrozit tím

protivníkovi nebo vést nepřátelské akce na tomto základě.



Čl.41



Ochrana osob protější strany vyřazených z boje (hors de combat)



1. Osoba, která je uznána nebo za daných okolností by měla být uznána

za osobu vyřazenou z boje, nemůže být předmětem útoku.



2. Osoba je osobou vyřazenou z boje, jestliže:



a) je v moci protější strany,



b) jasně vyslovila úmysl vzdát se, nebo



c) upadla do bezvědomí nebo je jinak vyřazena z důvodů zranění nebo

nemoci, a je tedy neschopna se bránit,

za předpokladu, že se ve všech těchto případech zdržuje jakýchkoliv

nepřátelských činů a nepokouší se o útěk.



3. Jestliže se osoby mající právo na ochranu jako váleční zajatci,

ocitnou v moci protější strany za neobvyklých podmínek boje, které

znemožňují jejich evakuaci, jak stanoví část III oddíl I Třetí úmluvy,

budou propuštěny a budou učiněna veškerá možná opatření k zajištění

jejich bezpečnosti.



Čl.42



Osoby cestující v letadle



1. Osoba, která seskakuje padákem z letadla, jemuž hrozí zničení, se

nesmí během seskoku stát předmětem útoku.



2. Po dosažení země na území kontrolovaném protější stranou, bude

osobě, která seskočila padákem z letadla, jemuž hrozí zničení, dána

možnost vzdát se dříve, než se stane předmětem útoku, pokud není

zřejmé, že se dopouští nepřátelského činu.



3. Výsadkové jednotky tímto článkem nejsou chráněny.



Oddíl II



Status kombatantů a válečných zajatců



Čl.43



Ozbrojené síly



1. Ozbrojené síly strany v konfliktu se skládají ze všech

organizovaných ozbrojených sil, skupin a jednotek, které jsou pod

velením osob odpovědných této straně za jednání svých podřízených, a to

i v případech, kdy strana je zastupována vládou nebo orgánem, který

protější strana neuznává. Tyto ozbrojené síly budou podléhat vnitřnímu

disciplinárnímu systému, který mezi jiným bude prosazovat dodržování

norem mezinárodního práva aplikovaných v ozbrojených konfliktech.



2. Příslušníci ozbrojených sil strany v konfliktu (s výjimkou

zdravotnického a duchovního personálu, jak o tom hovoří článek 33 Třetí

úmluvy) jsou kombatanty, tzn. že mají právo se přímo účastnit

nepřátelských akcí.



3. Jestliže strana v konfliktu zahrne pomocnou vojenskou jednotku nebo

ozbrojenou složku pověřenou ochranou veřejného pořádku do svých

ozbrojených sil, uvědomí o tom druhé strany v konfliktu.



Čl.44



Kombatanti a váleční zajatci



1. Každý kombatant, jak je definován v článku č3, se stává válečným

zajatcem, jestliže se ocitne v moci protější strany.



2. I když všichni kombatanti jsou povinni dodržovat normy mezinárodního

práva aplikovatelné v ozbrojených konfliktech, nezbavuje porušení

těchto pravidel kombatanta jeho práva být považován za kombatanta, nebo

jestliže se ocitne v moci protější strany, jeho práva být považován za

válečného zajatce s výjimkou případů uvedených v odstavcích 3 a 4.



3. Za účelem posílení ochrany civilního obyvatelstva před následky

nepřátelských akcí jsou kombatanti povinni se odlišit od civilního

obyvatelstva v době útoku nebo vojenské operace sloužící přípravě

útoku. Avšak s přihlédnutím k tomu, že jsou situace v ozbrojených

konfliktech, kdy v důsledku povahy nepřátelských akcí se ozbrojený

kombatant nemůže od civilního obyvatelstva odlišit, zachovává si status

kombatanta za předpokladu, že v takových situacích nosí veřejně zbraň:



a) během každého vojenského střetnutí,



b) během doby, kdy může být spatřen protivníkem při zaujímání bojové

sestavy před útokem, kterého se má účastnit.

Činy, které jsou v souladu s požadavky tohoto odstavce, nebudou

pokládány za proradné ve smyslu článku 37 odstavec 1 c).



4. Kombatant, který se ocitne v moci protější strany v době, v níž

nesplňuje požadavky stanovené v druhé větě odstavce 3, ztrácí právo být

považován za válečného zajatce, ale přesto mu bude poskytnuta ochrana

rovnající se ve všech směrech ochraně poskytované válečným zajatcům v

souladu s Třetí úmluvou a tímto Protokolem. Tato ochrana zahrnuje

ochranu, která se rovná ochraně poskytované válečným zajatcům v souladu

s Třetí úmluvou v případě, kdy taková osoba je souzena a potrestána za

jakékoli protiprávní jednání, jehož se dopustila.



5. Kombatant, který se ocitne v moci protější strany v době, kdy se

neúčastní útoku nebo vojenské operace sloužící přípravě útoku,

nepozbývá práva být považován za kombatanta a válečného zajatce v

důsledku své předcházející činnosti.



6. Tento článek nezbavuje žádnou osobu práva, aby byla považována za

válečného zajatce podle článku 4 Třetí úmluvy.



7. Tento článek nemá za účel změnit všeobecně přijatou praxi států

týkající se uniformy, kterou mají nosit kombatanti přidělení do

pravidelných, uniformovaných ozbrojených jednotek strany v konfliktu.



8. Kromě kategorií osob uvedených v článku 13 První a Druhé úmluvy

budou mít všichni příslušníci ozbrojených sil strany v konfliktu, jak

jsou definováni v článku 43 tohoto Protokolu, právo na ochranu v

souladu s těmito Úmluvami, jestliže jsou raněni nebo nemocni, nebo v

případě Druhé úmluvy, jestliže ztroskotali na moři nebo v jiných

vodách.



Čl.45



Ochrana osob, které se zúčastnily nepřátelských akcí



1. Osoba, která se zúčastní nepřátelských akcí a ocitne se v moci

protější strany, bude pokládána za válečného zajatce, a bude tedy

chráněna Třetí úmluvou, jestliže o status válečného zajatce bude žádat

nebo jestliže se ukáže, že na takový status má právo, nebo jestliže

strana, na které je závislá, požádá pro ni o takový status na základě

notifikace adresované mocnosti, v jejíž moci se příslušná osoba

nachází, nebo na základě notifikace adresované mocnosti. Dojde-li k

pochybnosti o tom, zda taková osoba má právo na status válečného

zajatce, bude tato osoba nadále takový status mít, a bude tedy chráněna

Třetí úmluvou a tímto Protokolem až do doby, kdy její status bude určen

příslušným soudem.



2. Jestliže osoba, která se ocitla v moci protější strany, není

zadržena jako válečný zajatec a má být touto stranou souzena za

protiprávní jednání související s nepřátelskými akcemi, bude tato osoba

oprávněna domáhat se svého práva na status válečného zajatce před

soudem a práva na vynesení soudního rozhodnutí o této otázce. Nebude-li

to v rozporu s aplikovaným řízením, bude toto rozhodnutí učiněno před

vlastním soudním výrokem o uvedeném protiprávním jednání. Zástupci

ochranné mocnosti budou mít právo zúčastnit se soudního řízení, na

kterém bude rozhodnuto o této otázce, pokud ve výjimečných případech a

v zájmu státní bezpečnosti toto řízení neprobíhá na neveřejném

zasedání. V takovém případě mocnost, v jejíž moci se příslušná osoba

nachází, oznámí tuto skutečnost náležitým způsobem ochranné mocnosti.



3. Osoba, která se zúčastnila nepřátelských akcí a která nemá právo na

status válečného zajatce a ani právo na příznivější zacházení v souladu

s Čtvrtou úmluvou, bude mít ve všech případech právo na ochranu podle

článku 75 tohoto Protokolu. Na okupovaném území bude mít taková osoba,

pokud není držena jako vyzvědač, bez ohledu na článek 5 Čtvrté úmluvy,

také právo na spojení podle této úmluvy.



Čl.46



Vyzvědači



1. Bez ohledu na kterékoli jiné ustanovení Úmluv nebo tohoto Protokolu

žádný příslušník ozbrojených sil strany v konfliktu, který se ocitne v

moci protější strany v době, kdy se zabýval vyzvědačstvím, nebude mít

právo na status válečného zajatce a lze s ním zacházet jako s

vyzvědačem.



2. Příslušník ozbrojených sil strany v konfliktu, který pro tuto stranu

na území kontrolovaném protější stranou shromažďuje nebo se pokouší

shromažďovat informace, nebude považován za osobu, která se zabývá

vyzvědačstvím, jestliže při této činnosti nosí uniformu svých

ozbrojených sil.



3. Příslušník ozbrojených sil strany v konfliktu, který bydlí na území

okupovaném protější stranou a který pro stranu, na které je závislý,

shromažďuje nebo se pokouší shromažďovat informace vojenské povahy na

tomto území, se nebude považovat za osobu, která se zabývá

vyzvědačstvím, pokud tak nečiní podvodným způsobem nebo se úmyslně

neuchyluje k tajným metodám. Kromě toho taková osoba neztrácí právo na

status válečného zajatce a nemůže s ní být zacházeno jako s vyzvědačem,

pokud není zajata při vyzvědačské činnosti.



4. Příslušník ozbrojených sil strany v konfliktu, který nebydlí na

území okupovaném protější stranou a který se zabýval vyzvědačstvím na

tomto území, neztrácí své právo na status válečného zajatce a nesmí s

ním být zacházeno jako s vyzvědačem, pokud nebyl zajat dříve, než se

připojil k ozbrojeným silám, ke kterým patří.



Čl.47



Žoldnéři



1. Žoldnéř nemá právo na status kombatanta nebo válečného zajatce.



2. Žoldnéř je osoba, která:



a) je specielně najata v místě nebo v zahraničí k tomu, aby bojovala v

ozbrojeném konfliktu;



b) skutečně se přímo účastní nepřátelských akcí;



c) svoji účast v nepřátelských akcích motivuje hlavně osobním ziskem a

stranou v konfliktu nebo jejím jménem je jí skutečně slíbena materiální

odměna podstatně převyšující odměnu slíbenou nebo placenou kombatantům

podobných hodností a funkcí v ozbrojených silách této strany;



d) není občanem strany v konfliktu ani nemá trvalé bydliště na území

kontrolovaném stranou v konfliktu;



e) není příslušníkem ozbrojených sil strany v konfliktu, a



f) nebyla vyslána státem, který není stranou v konfliktu k plnění

oficiálních úkolů jako příslušník jeho ozbrojených sil.



Část IV



Civilní obyvatelstvo



Oddíl I



Všeobecná ochrana proti následkům nepřátelských akcí



Kapitola I



Základní pravidlo a rozsah aplikace



Čl.48



Základní pravidlo



K zajištění respektování a ochrany civilního obyvatelstva a objektů

civilního rázu budou strany v konfliktu vždy činit rozdíl mezi civilním

obyvatelstvem a kombatanty a mezi objekty civilního rázu a vojenskými

objekty a v souladu s tím povedou své operace pouze proti vojenským

objektům.



Čl.49



Definice útoků a rozsah aplikace



1. "Útoky" jsou násilné činy proti protivníkovi, a to jak útočné, tak i

obranné povahy.



2. Ustanovení tohoto Protokolu týkající se útoků se vztahují na veškeré

útoky vedené na kterémkoliv území, včetně státního území strany v

konfliktu, které je však pod kontrolou protější strany.



3. Ustanovení tohoto oddílu se vztahují na kteroukoli pozemní, vzdušnou

nebo námořní vojenskou operaci, která může postihnout civilní

obyvatelstvo, jednotlivé civilní osoby nebo objekty civilního rázu na

zemi. Dále se vztahují na veškeré útoky z moře nebo ze vzduchu proti

objektům na zemi, avšak nedotýkají se jiným způsobem norem

mezinárodního práva aplikovatelných v ozbrojených konfliktech na moři

nebo ve vzduchu.



4. Ustanovení tohoto oddílu doplňují pravidla týkající se humanitární

ochrany obsažené ve Čtvrté úmluvě, především v její části II, a v

dalších mezinárodních dohodách závazných pro Vysoké smluvní strany,

jakož i ostatní normy mezinárodního práva vztahující se na ochranu

civilních osob a objektů civilního rázu na zemi, moři, nebo ve vzduchu

před účinky nepřátelských akcí.



Kapitola II



Civilní osoby a civilní obyvatelstvo



Čl.50



Definice civilních osob a civilního obyvatelstva



1. Civilní osoba je osoba, která nepatří do žádné z kategorií osob

uvedených v článku 4 A), 1), 2), 3), 6) Třetí úmluvy a v článku 43

tohoto Protokolu. V případě pochybnosti, zda osoba je civilní osobou,

bude taková osoba považována za osobu civilní.



2. Civilním obyvatelstvem jsou všechny osoby, které jsou civilními

osobami.



3. Přítomnost jednotlivců neodpovídajících definici civilní osoby

uvnitř civilního obyvatelstva nezbavuje obyvatelstvo jeho civilního

charakteru.



Čl.51



Ochrana civilního obyvatelstva



1. Civilní obyvatelstvo a jednotlivé civilní osoby požívají všeobecné

ochrany proti nebezpečím vznikajícím v důsledku vojenských operací. Aby

tato ochrana byla účinná, musí být za všech okolností dodržovány

následující normy, které doplňují ostatní aplikovatelné normy

mezinárodního práva.



2. Civilní obyvatelstvo jako takové, jakož i jednotlivé civilní osoby

nesmějí být předmětem útoku. Násilné činy nebo hrozby násilnými činy,

jejichž základním cílem je terorizování civilního obyvatelstva, jsou

zakázány.



3. Civilní osoby požívají ochrany poskytované tímto oddílem s výjimkou

případu, kdy se přímo účastní nepřátelských akcí a po dobu těchto akcí.



4. Nerozlišující útoky jsou zakázány. K nerozlišujícím útokům patří:



a) útoky, které nejsou zaměřeny na konkrétní vojenské objekty;



b) útoky, při nichž se používají bojové způsoby nebo prostředky, které

nemohou být zaměřeny na konkrétní vojenské objekty, nebo



c) útoky, při nichž se používají bojové způsoby nebo prostředky,

jejichž účinky nemohou být omezeny, jak požaduje tento Protokol, takže

v každém takovém případě zasahují vojenské objekty i civilní osoby nebo

objekty civilního rázu bez rozdílu.



5. Mimo jiné je třeba považovat za nerozlišující tyto druhy útoků:



a) útoky bombardováním bez ohledu na použité způsoby nebo prostředky,

při nichž se považuje za jediný vojenský objekt řada zřetelně

oddělených a rozlišitelných vojenských objektů umístěných ve městě,

vesnici nebo jiné oblasti, ve které jsou soustředěny civilní osoby nebo

objekty civilního rázu, a



b) útoky, u nichž se dá očekávat, že mohou způsobit ztráty na životech

civilních osob, jejich zranění, poškození objektů civilního rázu nebo

kombinaci těchto případů, které by převyšovaly předpokládanou konkrétní

a přímou vojenskou výhodu.



6. Útoky proti civilnímu obyvatelstvu nebo civilním osobám z důvodů

represálií jsou zakázány.



7. Přítomnosti nebo pohybu civilního obyvatelstva nebo jednotlivých

civilních osob se nesmí využít k ochraně určitých bodů nebo oblastí

před vojenskými operacemi, především k pokusům ochránit vojenské

objekty před útoky nebo k zamaskování, zvýhodňování nebo narušování

vojenských operací. Strany v konfliktu nebudou řídit pohyb civilního

obyvatelstva nebo jednotlivých civilních osob tak, aby tím chránily

vojenské objekty před útokem nebo aby tím zamaskovaly vojenské operace.



8. Žádné porušení těchto ustanovení nezbavuje bojující strany jejich

právních závazků k civilnímu obyvatelstvu a civilním osobám, včetně

závazků činit preventivní bezpečnostní opatření stanovená článkem 57.



Kapitola III



Objekty civilního rázu



Čl.52



Všeobecná ochrana objektů civilního rázu



1. Objekty civilního rázu nesmějí být předmětem útoku nebo represálií.

Objekty civilního rázu jsou všechny objekty, které nejsou vojenskými

objekty, jak jsou definovány v odstavci 2.



2. Útoky musí být přísně omezeny na vojenské objekty. Pokud jde o

objekty, omezují se vojenské objekty na ty objekty, které svou povahou,

umístěním, účelem nebo použitím představují účinný příspěvek k

vojenským akcím a jejichž celkové nebo částečné zničení, obsazení nebo

neutralizace poskytuje za daných okolností zjevnou vojenskou výhodu.



3. V případě pochybnosti, zda se objekt, který je obyčejně určen pro

civilní účely, jako je místo pro konání bohuslužeb, dům nebo jiné

obydlí nebo škola, užívá k účinné podpoře vojenských akcí, se

předpokládá, že tento objekt není využíván k podpoře vojenských akcí.



Čl.53



Ochrana kulturních statků a míst pro konání bohoslužeb



Bez újmy ustanovením Haagské úmluvy o ochraně kulturních statků za

ozbrojeného konfliktu ze 14. května 1954 a ostatních příslušných

mezinárodních dokumentů je zakázáno:



a) provádět jakékoli nepřátelské činy namířené proti historickým

památkám, uměleckým cílům nebo místům pro konání bohuslužeb, které jsou

kulturním nebo duchovním dědictvím národů;



b) využívat takových objektů k podpoře vojenského úsilí;



c) učinit takové objekty předmětem represálií.



Čl.54



Ochrana objektů nezbytných k přežití civilního obyvatelstva



1. Je zakázáno užívat hladovění civilních osob jako způsobu vedení

války.



2. Je zakázáno útočit na objekty a ničit, odstraňovat nebo

znehodnocovat objekty nezbytné k přežití civilního obyvatelstva, jako

jsou zásoby potravin, zemědělské oblasti sloužící k produkci potravin,

sklizeň, dobytek, zařízení pro dodávky vody a zásobování vodou a

zavlažovací zařízení s cílem nepřipustit jejich používání civilním

obyvatelstvem nebo protější stranou, a to bez ohledu na motiv, ať už se

to děje s úmyslem vyhladovění civilních osob, přinucení jich k odchodu

nebo z jiných důvodů.



3. Zákazy obsažené v odstavci 2 se nebudou vztahovat na objekty v tomto

odstavci uvedené, které používá protější strana:



a) výhradně jako existenční prostředky pro příslušníky svých

ozbrojených sil, nebo



b) nejde-li o existenční prostředky, pak alespoň pro přímou podporu

vojenských akcí, avšak za předpokladu, že v žádném případě nebudou

proti takovým objektům prováděny akce, které by mohly ve svém důsledku

ponechat civilní obyvatelstvo bez dostatečného množství potravin a

vody, což by způsobilo jeho hladovění nebo by ho přinutilo k vyklizení

místa.



4. Tyto objekty nesmějí být předmětem represálií.



5. Vycházejíc z uznávání životně důležitých požadavků každé strany v

konfliktu při obraně svého státního území proti invazi, může strana v

konfliktu derogovat zákazy obsažené v odstavci 2 na takovém území pod

svou vlastní kontrolou, vyžaduje-li to naléhavá vojenská nutnost.



Čl.55



Ochrana životního prostředí



1. Při vedení vojenských akcí je třeba dbát o ochranu životního

prostředí před rozsáhlými, dlouhodobými a vážnými škodami. Tato ochrana

zahrnuje zákaz používání způsobů nebo prostředků vedení války, jejichž

cílem je způsobit takové škody na životním prostředí, nebo u nichž se

dá očekávat způsobení takových škod, že tím ohrozí zdraví nebo přežití

obyvatelstva.



2. Útoky proti životnímu prostředí z důvodů represálií jsou zakázány.



Čl.56



Ochrana staveb a zařízení obsahujících nebezpečné síly



1. Stavby nebo zařízení obsahující nebezpečné síly, zvláště přehrady,

hráze a atomové elektrárny, nesmějí být předmětem útoku, i když jsou

vojenskými objekty, pokud takový útok může způsobit uvolnění

nebezpečných sil a vést v důsledku toho k vážným ztrátám na civilním

obyvatelstvu. Ostatní vojenské objekty umístěné u těchto staveb nebo

zařízení nebo v jejich blízkosti nemohou být předmětem útoku, pokud

takový útok může způsobit uvolnění nebezpečných sil z těchto staveb

nebo zařízení a vést v důsledku toho k vážným ztrátám na civilním

obyvatelstvu.



2. Zvláštní ochrana před útokem stanovená odstavcem 1 pozbude

platnosti:



a) v případě přehrad nebo hrází pouze tehdy, používají-li se pro jiné

než své normální funkce a slouží-li k pravidelné, významné a přímé

podpoře vojenských operací a je-li takový útok jediným možným způsobem,

jak znemožnit takovou podporu;



b) v případě atomových elektráren pouze tehdy, vyrábějí-li elektrickou

energii pro pravidelnou, významnou a přímou podporu vojenských operací

a je-li takový útok jediným možným způsobem, jak znemožnit takovou

podporu;



c) v případě jiných vojenských objektů umístěných v těchto stavbách

nebo zařízeních nebo v jejich blízkosti pouze tehdy, používají-li se

pro pravidelnou, významnou a přímou podporu vojenských operací a je-li

takový útok jediným možným způsobem, jak znemožnit takovou podporu.



3. Civilní obyvatelstvo a jednotlivé civilní osoby mají ve všech

případech nadále právo na plnou ochranu přiznanou jim mezinárodním

právem včetně ochrany na základě preventivních opatření stanovených

článkem 57. Jestliže tato ochrana přestává být platnou a stavby,

zařízení nebo vojenské objekty uvedené v odstavci 1 jsou předmětem

útoku, budou učiněna veškerá praktická opatření, aby se uvolnění

nebezpečných sil zabránilo.



4. Je zakázáno, aby se stavby, zařízení nebo vojenské objekty uvedené v

odstavci 1 staly předmětem represálií.



5. Strany v konfliktu se mají snažit o to, aby neumisťovaly vojenské

objekty v blízkosti staveb nebo zařízení uvedených v odstavci 1.

Dovolují se však zařízení vybudovaná pouze k obraně chráněných staveb

nebo zařízení proti útokům, jež se nestanou předmětem útoku za

podmínky, že se nepoužívají k vedení nepřátelských akcí, s výjimkou

obranných akcí nezbytných k odražení útoků proti chráněným stavbám nebo

zařízením, a že jsou vyzbrojena výlučně zbraněmi schopnými pouze

odrazit útok protivníka proti chráněným stavbám nebo zařízením.



6. Vysoké smluvní strany a strany v konfliktu se vyzývají, aby

uzavíraly mezi sebou další dohody za účelem zabezpečení další ochrany

objektů obsahujících nebezpečné síly.



7. Aby byla usnadněna identifikace objektů chráněných tímto článkem,

mohou je strany v konfliktu označit zvláštním znamením složeným ze

skupiny tří jasně oranžových kruhů umístěných na stejné ose, jak

stanoví článek 16 přílohy I k tomuto Protokolu. Neexistence takového

označení v žádném případě nezbavuje strany v konfliktu jejich

povinností vyplývajících z tohoto článku.



Kapitola IV



Preventivní opatření



Čl.57



Preventivní opatření při útoku



1. Při vedení vojenských operací musí být věnována neustálá péče tomu,

aby bylo ušetřeno civilní obyvatelstvo, civilní osoby a objekty

civilního rázu.



2. Pokud jde o útoky, je třeba učinit tato preventivní opatření:



a) ti, kteří plánují útok nebo o něm rozhodují:



i) učiní vše možné, aby si ověřili, že cílem útoku nejsou civilní

osoby, ani objekty civilního rázu, ani předměty zvláštní ochrany, ale

že to jsou vojenské objekty ve smyslu odstavce 2 článku 52 a že není

zakázáno v souladu s ustanoveními tohoto Protokolu na ně útočit;



ii) učiní veškerá možná preventivní opatření při volbě prostředků a

způsobů útoků s cílem zabránit, a v každém případě maximálně omezit

náhodné ztráty na životech civilních osob, na počtu zraněných civilních

osob a poškození objektů civilního rázu;



iii) nezahájí útok, u něhož se dá předpokládat, že způsobí náhodné

ztráty na životech civilních osob, zranění civilních osob, poškození

objektů civilního rázu nebo kombinaci těchto případů, které by

převyšovaly předpokládanou konkrétní a přímou vojenskou výhodu;



b) útok bude odvolán nebo přerušen, stane-li se zřejmým, že objekt není

vojenským objektem nebo podléhá zvláštní ochraně nebo že by útok mohl

způsobit náhodné ztráty na životech civilních osob, zranění civilních

osob, poškození objektů civilního rázu nebo kombinaci těchto případů,

které by převyšovaly předpokládanou konkrétní a přímou vojenskou

výhodu;



c) je třeba vydat v náležitém časovém předstihu a působivými prostředky

varování před útoky, které mohou postihnout civilní obyvatelstvo,

ledaže to okolnosti nedovolí.



3. Je-li možnost volit mezi několika vojenskými objekty k dosažení

stejné vojenské výhody, bude vybrán ten objekt, u něhož se dá očekávat,

že útok na něj způsobí nejmenší ohrožení životů civilních osob a

objektů civilního rázu.



4. Při vedení vojenských operací na moři nebo ve vzduchu učiní každá

strana v konfliktu v souladu se svými právy a povinnostmi podle norem

mezinárodního práva aplikovatelných v ozbrojených konfliktech veškerá

rozumná preventivní opatření, aby se zabránilo ztrátám na životech

civilního obyvatelstva a poškození objektů civilního rázu.



5. Žádné ustanovení tohoto článku nesmí být vykládáno tak, aby

opravňovalo k útokům proti civilnímu obyvatelstvu, civilním osobám nebo

objektům civilního rázu.



Čl.58



Preventivní opatření proti následkům útoků



Strany v konfliktu v maximální možné míře:



a) aniž by tím byl dotčen článek 49 Čtvrté úmluvy, učiní opatření, aby

byly z blízkosti vojenských objektů přemístěny jednotlivé civilní

osoby, civilní obyvatelstvo a objekty civilního rázu pod jejich

kontrolou;



b) se vyvarují umísťování vojenských objektů do hustě obydlených

oblastí nebo do jejich blízkosti;



c) učiní ostatní nutná preventivní opatření k ochraně civilního

obyvatelstva, jednotlivých civilních osob a objektů civilního rázu pod

jejich kontrolou před nebezpečím vznikajícím z vojenských operací.



Kapitola V



Místa a zóny pod zvláštní ochranou



Čl.59



Nebráněná místa



1. Stranám v konfliktu se zakazuje útočit jakýmikoli prostředky na

nebráněná místa.



2. Příslušné orgány strany v konfliktu mohou prohlásit za nebráněné

místo kterékoliv obydlené místo v zóně styku ozbrojených sil nebo v

její blízkosti, které je otevřeno pro okupaci protější stranou. Takové

místo musí splňovat tyto podmínky:



a) všichni kombatanti, jakož i mobilní bojové prostředky a mobilní

vojenská výzbroj musí být evakuováni;



b) stálé vojenské stavby nebo zařízení nesmějí být použity k

nepřátelským akcím;



c) orgány nebo obyvatelstvo se nesmějí dopouštět nepřátelských činů;



d) nesmějí být prováděny akce na podporu vojenských operací.



3. Přítomnost osob zvláště chráněných podle Úmluv a tohoto Protokolu a

policejních sil ponechaných za účelem udržování zákonnosti a pořádku na

takovém místě není v rozporu s podmínkami stanovenými v odstavci 2.



4. Prohlášení učiněné podle odstavce 2 musí být adresováno protější

straně a musí definovat a popisovat co možná nejpřesněji hranice

nebráněného místa. Strana v konfliktu, které je takové prohlášení

adresováno, potvrdí jeho příjem a bude s tímto místem zacházet jako

nebráněným, ledaže by podmínky stanovené v odstavci 2 nebyly ve

skutečnosti splněny, přičemž v tomto případě bude o tom okamžitě

informovat stranu, která prohlášení učinila. I když podmínky stanovené

v odstavci 2 nejsou splněny, takové místo bude nadále požívat ochrany

poskytované ostatními ustanoveními tohoto Protokolu a ostatními normami

mezinárodního práva aplikovatelnými v ozbrojených konfliktech.



5. Strany v konfliktu se mohou dohodnout na zřízení nebráněných míst i

tehdy, jestliže taková místa nesplňují podmínky stanovené v odstavci 2.

Dohoda bude definovat a popisovat co možná nejpřesněji hranice

nebráněného místa; v případě nutnosti může stanovit způsoby kontroly.



6. Strana, která kontroluje místo, které je předmětem dohody, jej

vyznačí, nakolik je to možné, znameními, která mohou být dohodnuta s

druhou stranou a která budou umístěna na jasně viditelných místech,

především po jeho obvodu, na hranicích a silnicích.



7. Oblast ztrácí status nebráněného místa, když přestává splňovat

podmínky stanovené odstavcem 2 nebo dohodou, o níž se hovoří v odstavci

5. V tomto případě bude toto místo nadále požívat ochrany poskytované

jinými ustanoveními tohoto Protokolu a jinými normami mezinárodního

práva aplikovatelnými v ozbrojených konfliktech.



Čl.60



Demilitarizované zóny



1. Stranám v konfliktu se zakazuje rozšiřovat vojenské operace do zón,

kterým po dohodě poskytly status demilitarizované zóny, jestliže takové

rozšíření je v rozporu s podmínkami této dohody.



2. Tato dohoda musí být dohodou výslovnou, může být uzavřena v ústní

nebo v písemné formě, přímo nebo prostřednictvím ochranné mocnosti nebo

nestranné humanitární organizace a může mít podobu vzájemných a

shodných prohlášení. Dohoda může být uzavřena v době míru, jakož i po

vypuknutí nepřátelství a musí definovat a popisovat co možná

nejpřesněji hranice demilitarizované zóny a v případě nutnosti stanovit

způsoby kontroly.



3. Předmětem takové dohody může být jakákoli zóna, která splňuje tyto

podmínky:



a) všichni kombatanti, jakož i mobilní bojové prostředky a mobilní

vojenská zařízení musí být evakuováni;



b) stálé vojenské stavby a zařízení nesmějí být použity k nepřátelským

akcím;



c) orgány a obyvatelstvo se nesmějí dopouštět nepřátelských činů, a



d) veškerá činnost spojená s vojenským úsilím musí být zastavena.

Strany v konfliktu se dohodnou na výkladu podmínek stanovených v

pododstavci d) a na osobách, které kromě osob zmíněných v odstavci 4

budou vpuštěny do demilitarizované zóny.



4. Přítomnost osob zvláště chráněných podle Úmluv a tohoto Protokolu a

policejních sil ponechaných za účelem udržování zákonnosti a pořádku v

této zóně není v rozporu s podmínkami stanovenými v odstavci 2.



5. Strana, v jejíž moci se taková zóna nachází, ji vyznačí, nakolik je

to možné, znameními, která mohou být dohodnuta s druhou stranou a která

budou umístěna na jasně viditelných místech, především po jejím obvodu,

na hranicích a silnicích.



6. Jestliže se boje přiblíží k demilitarizované zóně a pokud se strany

v ,konfliktu tak dohodly, žádná z nich nesmí použít zónu k účelům,

které souvisejí s vedením vojenských akcí, nebo jednostranně zrušit

její status.



7. Jestliže se jedna ze stran v konfliktu dopustí hrubého porušení

ustanovení odstavců 3 nebo 6, druhá strana tím bude zbavena svých

závazků podle dohody udělující takové zóně status demilitarizované

zóny. V takovém případě zóna ztrácí svůj status, ale bude nadále

požívat ochrany poskytované ostatními ustanoveními tohoto Protokolu a

ostatními normami mezinárodního práva aplikovatelnými v ozbrojených

konfliktech.



Kapitola VI



Civilní obrana



Čl.61



Definice a rozsah



Pro účely tohoto Protokolu:



1. "Civilní obrana" je plnění některých nebo všech níže uvedených

humanitárních úkolů, jejichž cílem je chránit civilní obyvatelstvo před

nebezpečím, pomoci mu odstranit bezprostřední účinky nepřátelských akcí

nebo pohrom a také vytvořit nezbytné podmínky pro jeho přežití. Těmito

úkoly jsou:



a) hlásné služby;



b) evakuace;



c) organizování a poskytování úkrytů;



d) zatemňování;



e) záchranné práce;



f) zdravotnické služby včetně první pomoci a také náboženská pomoc;



g) boj s požáry;



h) zjišťování a označování nebezpečných oblastí;



i) dekontaminace a podobná ochranná opatření;



j) poskytování nouzového ubytování a zásobování;



k) okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v postižených

oblastech;



l) okamžitá oprava nezbytných veřejných zařízení;



m) bezodkladné pohřební služby;



n) pomoc při ochraně předmětů nezbytných k přežití;



o) doplňující činnost nezbytná k splnění výše uvedených úkolů, včetně

plánování a organizování, ale neomezující se pouze na tuto činnost.



2. "Organizace civilní obrany" jsou instituce a jednotky, které jsou

organizovány nebo zmocněny příslušnými orgány strany v konfliktu k

plnění úkolů uvedených v odstavci 1 a které jsou určeny a využívány

výhradně k plnění těchto úkolů.



3. "Personál" organizací civilní obrany jsou osoby určené stranou v

konfliktu výhradně k plnění úkolů uvedených v odstavci 1, včetně

personálu určeného příslušnými orgány této strany výhradně k řízení

těchto organizací.



4. "Materiál" organizací civilní obrany je zařízení, zásoby a přepravní

prostředky používané těmito organizacemi k plnění úkolů uvedených v

odstavci 1.



Čl.62



Všeobecná ochrana



1. Civilní organizace civilní obrany a jejich personál budou

respektovány a chráněny v souladu s ustanoveními tohoto Protokolu,

především ustanoveními tohoto oddílu. Budou mít právo plnit jim uložené

úkoly civilní obrany s výjimkou případů naléhavé vojenské nutnosti.



2. Ustanovení odstavce 1 se také bude vztahovat na civilní osoby,

které, i když nejsou členy civilních organizací civilní obrany, plní

úkoly civilní obrany na základě výzvy příslušných orgánů a pod jejich

kontrolou.



3. Článek 52 tohoto Protokolu se vztahuje na budovy a materiál

používaný pro účely civilní obrany a také na úkryty poskytované

civilnímu obyvatelstvu. Objekty používané pro účely civilní obrany

nesmí nikdo kromě té strany, které patří, zničit nebo určit k jinému

použití.



Čl.63



Civilní obrana na okupovaných územích



1. Na okupovaných územích dostanou civilní organizace civilní obrany od

příslušných institucí podporu nezbytnou pro plnění svých úkolů. V

žádném případě nesmí být jejich personál nucen k činnosti, která by

ztěžovala náležité plnění těchto úkolů. Okupační mocnost nesmí provádět

změny ve struktuře nebo personálu těchto organizací tak, aby to

ohrozilo účinné plnění jejich úkolů. Na těchto organizacích nelze

žádat, aby dávaly přednost občanům nebo zájmům této mocnosti.



2. Okupační mocnost nesmí nutit, donucovat nebo pobízet civilní

organizace civilní obrany, aby plnily své úkoly způsobem, který by byl

na újmu zájmům civilního obyvatelstva.



3. Okupační mocnost může odzbrojit personál civilní obrany z důvodů

bezpečnosti.



4. Okupační mocnost nesmí používat budovy nebo materiál náležející nebo

používaný organizací civilní obrany k jinému účelu, ani je zabavovat,

jestliže by toto jiné použití nebo zabavení poškozovalo civilní

obyvatelstvo.



5. Za předpokladu, že obecné pravidlo odstavce 4 se i nadále plní, může

okupační mocnost tyto prostředky zabavit nebo určit k jinému účelu za

těchto zvláštních podmínek:



a) že budovy nebo materiál jsou nezbytné k jiným potřebám civilního

obyvatelstva a



b) že zabavení nebo jiné určení trvá pouze po dobu takové potřeby.



6. Okupační mocnost nesmí užívat k jinému účelu úkryty určené nebo

nezbytné pro civilní obyvatelstvo a ani je nezabaví.



Čl.64



Civilní organizace civilní obrany neutrálních nebo jiných států, které

nejsou stranami v konfliktu, a mezinárodní organizace pro koordinaci

civilní obrany



1. Články 62, 63, 65 a 66 se také vztahují na personál a materiál

civilních organizací civilní obrany neutrálních nebo jiných států,

které nejsou stranami v konfliktu a které plní úkoly civilní obrany

uvedené v článku 61 na území strany v konfliktu se souhlasem a pod

kontrolou této strany. Oznámení o takové pomoci musí být učiněno co

možná nejdříve všem příslušným protějším stranám. V žádném případě

nelze považovat tuto činnost za vměšování do konfliktu, tato činnost

však musí být prováděna s patřičným ohledem na bezpečnostní zájmy

příslušných stran v konfliktu.



2. Strany v konfliktu, které dostávají pomoc uvedenou v odstavci 1, a

Vysoké smluvní strany, které takovou pomoc poskytují, musí v případě

nutnosti usnadnit mezinárodní koordinaci takové činnosti v oblasti

civilní obrany. V takových případech se na příslušné mezinárodní

organizace vztahují ustanovení této kapitoly.



3. Na okupovaném území může okupační mocnost vyloučit nebo omezit

činnost civilních organizací civilní obrany neutrálních nebo jiných

států, které nejsou stranami v konfliktu, a mezinárodních koordinačních

organizací jen v tom případě, jestliže může zajistit odpovídající

plnění úkolů civilní obrany ze svých vlastních zdrojů nebo ze zdrojů na

okupovaném území.



Čl.65



Ukončení ochrany



1. Ochrana, na kterou mají právo civilní organizace civilní obrany,

jejich personál, budovy, úkryty a materiál skončí pouze v tom případě,

jestliže kromě svých vlastních úkolů provádějí činnost, nebo jsou

využívány k činnosti, která poškozuje protivníka. Ochrana však může

skončit až po varování, v němž se v případě potřeby stanoví přiměřená

lhůta, a poté, kdy toto varování zůstalo bez účinku.



2. Za činnost poškozující protivníka se nepovažuje tato činnost:



a) plnění úkolů civilní obrany pod řízením nebo kontrolou vojenských

orgánů;



b) spolupráce civilního personálu civilní obrany s vojenským personálem

při plnění úkolů civilní obrany nebo přidělení určitého vojenského

personálu k civilním organizacím civilní obrany;



c) okolnost, že plnění úkolů civilní obrany může být zároveň prospěšné

pro vojenské oběti, především pro ty, které jsou vyřazeny z boje.



3. Za akt poškozující protivníka se také nepovažuje, jestliže civilní

personál civilní obrany má k dispozici lehké osobní zbraně k udržování

pořádku nebo sebeobraně. Avšak v oblastech, kde dochází k pozemním

bojům nebo kde k takovým bojům pravděpodobně dojde, musí strany v

konfliktu učinit nezbytná opatření k omezení těchto zbraní na ruční

zbraně, jako jsou pistole nebo revolvery, aby se snáze odlišil personál

civilní obrany od kombatantů. I když personál civilní obrany v takových

oblastech má k dispozici jiné lehké osobní zbraně, bude nicméně

respektován a chráněn, jakmile bude jako takový rozpoznán.



4. Vytváření civilních organizací civilní obrany podle vojenského vzoru

a ani okolnost, že služba v nich je prohlášena za povinnou, nezbavují

civilní organizace civilní obrany ochrany poskytované touto kapitolou.



Čl.66



Identifikace



1. Každá strana v konfliktu se vynasnaží zajistit, aby její organizace

civilní obrany, jejich personál, budovy a materiál byly

identifikovatelné, jestliže jsou výlučně určeny k plnění úkolů civilní

obrany. Stejně tak mají být identifikovatelné úkryty určené pro civilní

obyvatelstvo.



2. Každá strana v konfliktu se též vynasnaží přijmout a aplikovat

způsoby a procedury, které umožní rozpoznání civilních úkrytů a také

personálu civilní obrany, budov a materiálů, na kterých je umístěn

mezinárodní rozeznávací znak civilní obrany.



3. Na okupovaném území a v oblastech, kde dochází k bojům nebo kde k

bojům pravděpodobně dojde, musí být civilní personál civilní obrany

identifikovatelný pomocí mezinárodních rozeznávacích znaků civilní

obrany a průkazů totožnosti potvrzujících jejich status.



4. Mezinárodním rozeznávacím znakem civilní obrany je, pokud se používá

pro ochranu organizací civilní obrany, jejich personálu, budov a

materiálu a pro civilní úkryty, modrý rovnoramenný trojúhelník na

oranžovém pozadí.



5. Kromě tohoto rozeznávacího znaku se mohou strany v konfliktu

dohodnout na používání rozeznávacích signálů pro účely identifikace

civilní obrany.



6. Použití ustanovení odstavců 1 až 4 je upraveno kapitolou V přílohy k

tomuto Protokolu.



7. V době míru může být rozeznávací znak popsaný v odstavci 4 použit se

souhlasem příslušných státních orgánů pro účely identifikace civilní

obrany.



8. Vysoké smluvní strany a strany v konfliktu učiní opatření nutná pro

kontrolu umísťování mezinárodních rozeznávacích znaků civilní obrany a

pro zabránění a postih jejich zneužití.



9. Identifikace zdravotnického a duchovního personálu civilní obrany,

zdravotnických jednotek a zdravotnických přepravních prostředků je

upravena také článkem 18.



Čl.67



Příslušníci ozbrojených sil a vojenských jednotek přidělených k

organizacím civilní obrany



1. Příslušníci ozbrojených sil a vojenské jednotky přidělené k

organizacím civilní obrany budou respektovány a chráněny za

předpokladu, že:



a) tento personál a tyto jednotky jsou trvale přiděleny a že se výlučně

věnují plnění úkolů uvedených v článku 61;



b) tento personál neplní jiné vojenské povinnosti během konfliktu,

je-li takto přidělen;



c) tento personál se zřetelně odlišuje od ostatních příslušníků

ozbrojených sil tím, že je označen dostatečně velkým mezinárodním

rozeznávacím znakem civilní obrany nošeným na viditelném místě a že

tento personál je vybaven průkazy totožnosti potvrzujícími status

jednotlivých členů personálu, o nichž se hovoří v kapitole V přílohy I

k tomuto Protokolu;



d) tento personál a tyto jednotky jsou vyzbrojeny pouze lehkými

osobními zbraněmi k udržování pořádku nebo k sebeobraně. Ustanovení

článku 65 odstavec 3 se aplikují také v tomto případě;



e) tento personál se přímo neúčastní nepřátelských akcí a mimo své

úkoly civilní obrany neprovádí nebo není používán k činnosti, která by

poškozovala protější stranu;



f) tento personál a tyto jednotky plní své úkoly civilní obrany pouze

na státním území své strany.

Nedodržování podmínek uvedených v bodě e) kterýmkoli příslušníkem

ozbrojených sil, který je vázán podmínkami stanovenými v odstavci 1 a)

a 1 b), je zakázáno.



2. Vojenský personál sloužící u organizací civilní obrany bude mít

status válečného zajatce, jestliže se ocitne v moci protější strany. Na

okupovaném území může být použit, pokud by to bylo nutné pro úkoly

civilní obrany, ale pouze v zájmu civilního obyvatelstva takového

území, avšak jestliže je taková práce nebezpečná, pak jen za

předpokladu, že úkoly s tím spojené bude plnit dobrovolně.



3. Budovy, velká zařízení a přepravní prostředky vojenských jednotek

přidělených k organizacím civilní obrany musí být jasně označeny

mezinárodním rozeznávacím znakem civilní obrany. Tento rozeznávací znak

musí být dostatečně velký.



4. Materiál a budovy vojenských jednotek trvale přidělených k

organizacím civilní obrany a určených výlučně k plnění úkolů civilní

obrany budou nadále podléhat zákonům války, jestliže padnou do rukou

protější strany. Nemohou být použity jinak než pro účely civilní

obrany, dokud jich je třeba k plnění úkolů civilní obrany s výjimkou

případů naléhavé vojenské nutnosti, pokud nebyla předtím učiněna

opatření k zajištění potřeb civilního obyvatelstva.



Oddíl II



Pomoc ve prospěch civilního obyvatelstva



Čl.68



Rozsah aplikace



Ustanovení tohoto oddílu se aplikuje na civilní obyvatelstvo, jak je

definováno v tomto Protokolu, a doplňují články 23, 55, 59, 60, 61 a 62

a ostatní příslušná ustanovení Čtvrté úmluvy.



Čl.69



Základní potřeby v okupovaných územích



1. Kromě povinností vyjmenovaných v článku 35 Čtvrté úmluvy týkajících

se zásobování potravinami a zdravotnickými potřebami zajistí okupační

mocnost také v nejvyšší možné míře z prostředků, které má k dispozici,

a bez jakéhokoli nepříznivého rozdílu oblečení, ložní prádlo, přístřeší

a další základní prostředky nezbytné k přežití civilního obyvatelstva

okupovaného území, a také předměty nezbytné pro konání bohoslužeb.



2. Pomocné akce ve prospěch civilního obyvatelstva okupovaného území

jsou upraveny články 59, 60, 61, 62, 108, 109, 110 a 111 Čtvrté úmluvy

a článkem 71 tohoto Protokolu a musí být realizovány bez prodlení.



Čl.70



Pomocné akce



1. Jestliže civilní obyvatelstvo jakéhokoli území, které, aniž by bylo

okupovaným územím, se nachází pod kontrolou jedné ze stran v konfliktu,

nebude dostatečně zabezpečeno zásobami uvedenými v článku 69, budou

podniknuty pomocné akce humanitárního a nestranného charakteru, které

budou prováděny bez jakéhokoli nepříznivého rozdílu na základě dohody

stran, jichž se tyto pomocné akce týkají. Nabídky takovéto pomoci

nebudou považovány za vměšování do ozbrojeného konfliktu nebo za

nepřátelské akty. Při rozdělování dodávek v rámci této pomoci bude

dávána přednost takovým osobám, jako jsou děti, těhotné ženy, rodičky a

kojící matky, které podle Čtvrté úmluvy nebo podle tohoto Protokolu

požívají zvláštních výhod nebo zvláštní ochrany.



2. Strany v konfliktu a každá Vysoká smluvní strana dovolí a usnadní

rychlou a hladkou přepravu všech dodávek, zařízení a personálu v

souladu s tímto oddílem, a to i v případě, že tato pomoc je určena pro

civilní obyvatelstvo protější strany.



3. Strany v konfliktu a každá Vysoká smluvní strana, která povolí

přepravu dodávek, zařízení a personálu s cílem poskytnutou pomoc v

souladu s odstavcem 2:



a) bude mít právo určit technická opatření, včetně prohlídky, jejichž

splnění bude podmínkou pro povolení této přepravy;



b) bude moci podmínit toto povolení tím, že rozdělení této pomoci bude

provedeno pod místní kontrolou ochranné mocnosti;



c) žádným způsobem nevyužije dodávek v rámci této pomoci k jinému

účelu, než ke kterému jsou určeny, a nebude zdržovat jejich dodání,

s výjimkou případů naléhavé nutnosti v zájmu civilního obyvatelstva,

jehož se to týká.



4. Strany v konfliktu budou chránit dodávky v rámci pomoci a usnadňovat

jejich rychlé rozdělení.



5. Strany v konfliktu a každá Vysoká smluvní strana, jíž se to týká,

bude podporovat a usnadňovat účinnou mezinárodní koordinaci těchto

pomocných akcí uvedených v odstavci 1.



Čl.71



Personál účastnící se pomocných akcí



1. V případě nutnosti může pomocný personál tvořit součást pomoci

poskytnuté v rámci jakékoli pomocné akce, a to zejména za účelem

přepravy a rozdělení dodávek v rámci této pomoci. Účast takového

personálu bude závislá na souhlasu strany, na jejímž území má personál

vykonávat své povinnosti.



2. Tento personál bude respektován a chráněn.



3. Při převzetí dodávek v rámci této pomoci bude každá strana v

nejvyšší možné míře napomáhat personálu uvedenému v odstavci 1 při

výkonu jeho poslání. Pouze v případě naléhavé vojenské nutnosti může

být činnost tohoto personálu nebo jeho pohyb dočasně omezen.



4. Za žádných okolností nesmí tento personál překročit rozsah svého

poslání podle tohoto Protokolu. Především musí brát v úvahu

bezpečnostní požadavky strany, na jejímž území vykonává své povinnosti.

Činnost kteréhokoli člena personálu, který nerespektuje tyto podmínky,

může být zastavena.



Oddíl III



Zacházení s osobami, které jsou v moci strany v konfliktu



Kapitola I



Rozsah aplikace a ochrana osob a objektů



Čl.72



Rozsah aplikace



Ustanovení tohoto oddílu doplňují pravidla humanitární ochrany

civilních osob a objektů civilního rázu, které jsou v moci strany v

konfliktu, obsažené ve Čtvrté úmluvě, především v její části I a III,

jakož i ostatní normy mezinárodního práva aplikovatelné na ochranu

základních lidských práv v mezinárodních ozbrojených konfliktech.



Čl.73



Uprchlíci a osoby bez státní příslušnosti



Osoby, které byly před zahájením nepřátelských akcí považovány za osoby

bez státní příslušnosti nebo za uprchlíky v souladu s příslušnými

mezinárodními dokumenty přijatými příslušnými stranami nebo v souladu

se zákonodárstvím státu, do něhož uprchly, nebo státu, v němž mají

bydliště, budou chráněnými osobami ve smyslu části I a III Čtvrté

úmluvy za všech okolností a bez jakéhokoli nepříznivého rozdílu.



Čl.74



Slučování rozdělených rodin



Vysoké smluvní strany a strany v konfliktu všemožně usnadní sloučení

rodin rozdělených v důsledku ozbrojených konfliktů a budou podporovat

zejména činnost humanitárních organizací zabývajících se tímto úkolem v

souladu s ustanoveními Úmluv a tohoto Protokolu a v souladu s jejich

příslušnými bezpečnostními předpisy.



Čl.75



Základní záruky



1. Osoby, které jsou v moci strany v konfliktu, mají, pokud jsou

postiženy situací uvedenou v článku 1 tohoto Protokolu a nedostává se

jim příznivějšího zacházení v souladu s Úmluvami nebo tímto Protokolem,

právo na lidské zacházení za všech okolností a přinejmenším budou

požívat ochrany stanovené tímto článkem bez jakéhokoli nepříznivého

rozdílu založeného na rase, barvě, pohlaví, jazyku, náboženství nebo

víře, politických nebo jiných názorech, národním nebo sociálním původu,

majetku, rodovém původu nebo jiném stavu nebo na jiných podobných

kritériích. Každá strana bude respektovat osobu, čest, přesvědčení a

náboženské úkony všech těchto osob.



2. V každé době a na každém místě bez ohledu na to, zda jsou spáchány

představiteli civilních nebo vojenských orgánů, jsou a zůstanou

zakázány tyto činy:



a) ohrožení života, zdraví, fyzického nebo duševního stavu osob,

zvláště:



i) vražda;



ii) mučení všeho druhu, ať tělesné nebo duševní;



iii) tělesné tresty a



iv) zmrzačení;



b) urážka osobní důstojnosti, především ponižující a urážející

zacházení, nucená prostituce a jakákoli forma nemravného jednání;



c) brání rukojmí;



d) kolektivní tresty a



e) hrozby vykonat kterýkoli z výše uvedených činů.



3. Kterákoliv osoba zadržená, uvězněná nebo internovaná za činy

související s ozbrojeným konfliktem bude v jazyce, jemuž rozumí,

okamžitě informována, proč tato opatření byla učiněna. S výjimkou

případů uvěznění nebo zadržení za trestné činy budou tyto osoby

propuštěny v co možná nejkratší lhůtě a v každém případě okamžitě poté,

kdy pominou okolnosti opravňující uvěznění, zatčení nebo internaci.



4. Žádný rozsudek nesmí být vynesen a žádný trest nesmí být vykonán na

osobě, která byla shledána vinnou z trestného činu souvisejícího s

ozbrojeným konfliktem s výjimkou případu, kdy rozsudek byl vynesen

nestranným a řádně ustanoveným soudem respektujícím všeobecně uznávané

zásady řádného soudního řízení, které zahrnují záruky, že



a) soudní řízení poskytne obžalovanému možnost být bezodkladně

informován o podrobnostech trestného činu, z něhož je obžalován, a

poskytne obžalovanému před řízením a během řízení všechna nezbytná

práva a prostředky obhajoby;



b) nikdo nebude odsouzen za trestný čin jinak než na základě osobní

trestní odpovědnosti;



c) nikdo nebude obžalován nebo odsouzen za jednání nebo opomenutí,

které nebyly trestným činem podle zákonodárství státu nebo

mezinárodního práva, aplikovatelného na takovou osobu v době spáchání

zmíněného jednání nebo opomenutí. Stejně tak nebude uložen trest těžší,

než jaký mohl být uložen v době, kdy byl trestný čin spáchán.

Stanoví-li zákon vydaný po spáchání trestného činu lehčí trest, bude

tento zákon aplikován ve prospěch pachatele;



d) každý obžalovaný bude považován za nevinného, dokud nebude v souladu

se zákonem prokázána jeho vina;



e) každý obžalovaný bude mít právo, aby se soudní řízení konalo v jeho

přítomnosti;



f) nikdo nebude nucen, aby svědčil proti sobě nebo aby se přiznal k

vině;



g) každý obžalovaný má právo vyslýchat nebo dát vyslechnout svědky

svědčící proti němu a právo na předvedení a výslech svědků svědčících v

jeho prospěch za stejných podmínek jako svědků svědčících proti němu;



h) nikdo nebude stíhán nebo trestán stejnou stranou za trestný čin, za

který již byl vynesen konečný rozsudek osvobozující nebo odsuzující

tuto osobu podle stejného zákona a soudního řízení;



i) každý obžalovaný má právo, aby rozsudek byl vynesen veřejně;



j) odsouzené osobě bude při vynesení rozsudku sděleno, jaké má právní a

ostatní opravné prostředky a lhůty, v nichž je může uplatnit.



5. Ženy, jejichž svoboda je omezena z důvodů souvisejících s ozbrojeným

konfliktem, budou umístěny odděleně od mužů. Budou pod bezprostředním

dozorem žen. Nicméně v případech, kdy jsou zadrženy nebo internovány

rodiny, budou v případě možnosti umístěny na stejném místě a ubytovány

jako rodinné celky.



6. Osoby, které jsou uvězněny, zadrženy nebo internovány z důvodů

souvisejících s ozbrojeným konfliktem, budou požívat ochrany stanovené

tímto článkem i po ukončení ozbrojeného konfliktu až do svého

definitivního propuštění, repatriace nebo znovuusídlení.



7. Aby nedocházelo k jakýmkoli pochybnostem týkajícím se stíhání a

souzení osob obžalovaných z válečných zločinů nebo zločinů proti

lidskosti, budou aplikovány tyto zásady:



a) osoby obžalované z těchto zločinů budou stíhány a souzeny v souladu

s platnými normami mezinárodního práva a



b) se všemi osobami, které nepožívají příznivějšího zacházení v souladu

s Úmluvami nebo tímto Protokolem, bude zacházeno podle tohoto článku

bez ohledu na to, zda zločiny, z nichž jsou obžalovány, jsou nebo

nejsou vážným porušením Úmluv nebo tohoto Protokolu.



8. Žádné z ustanovení tohoto článku nesmí být vykládáno jako omezující

nebo narušující jakékoli jiné příznivější ustanovení poskytující v

souladu s platnými normami mezinárodního práva větší ochranu osobám, o

nichž se hovoří v odstavci 1.



Kapitola II



Opatření ve prospěch žen a dětí



Čl.76



Ochrana žen



1. Na ženy bude brán zvláštní ohled a budou chráněny především před

znásilněním, nucenou prostitucí a jakýmikoli jinými formami nemravného

jednání.



2. Těhotné ženy a matky malých a na nich závislých dětí, které byly

uvězněny, zdrženy nebo internovány z důvodů souvisejících s ozbrojeným

konfliktem, mají právo na to, aby jejich případ byl projednán

přednostně.



3. Strany v konfliktu se budou v nejvyšší možné míře snažit o to, aby

nebyl vynesen trest smrti nad těhotnými ženami nebo matkami malých a na

nich závislých dětí za trestný čin souvisící s ozbrojeným konfliktem.

Trest smrti za takové činy nebude na těchto ženách vykonán.



Čl.77



Ochrana dětí



1. Na děti bude brán zvláštní ohled a budou chráněny před jakýmikoli

formami nemravného jednání. Strany v konfliktu jim zajistí ochranu a

pomoc, kterou potřebují vzhledem k svému věku a ostatním důvodům.



2. Strany v konfliktu učiní veškerá možná opatření, aby děti, které

nedosáhly věku 15 let, se přímo neúčastnily nepřátelských akcí, a

především se zdrží toho, aby je povolávaly do svých ozbrojených sil.

Při povolávání osob, které dosáhly věku 15 let, avšak nedosáhly věku 18

let, se budou strany v konfliktu snažit dávat přednost starším osobám.



3. Jestliže ve výjimečných případech a přes ustanovení odstavce 2,

děti, které nedosáhly věku 15 let, se bezprostředně zúčastní

nepřátelských akcí a padnou do moci protější strany, budou nadále

požívat zvláštní ochrany poskytované tímto článkem bez ohledu na to,

zda jsou válečnými zajatci.



4. V případě uvěznění, zadržení nebo internace z důvodů souvisících s

ozbrojeným konfliktem budou děti umístěny odděleně od dospělých, s

výjimkou těch případů, kdy budou rodiny ubytovány jako rodinné celky v

souladu s článkem 75 odstavec 5.



5. Trest smrti za trestný čin souvisící s ozbrojeným konfliktem nebude

vykonán na osobách, které nedosáhly věku 18 let v době, kdy byl tento

čin spáchán.



Čl.78



Evakuace dětí



1. Žádná strana v konfliktu neučiní opatření k evakuaci jiných dětí než

dětí svých příslušníků do cizí země s výjimkou dočasné evakuace z

naléhavých důvodů, které souvisí se zdravotním stavem nebo léčením dětí

nebo, jestliže se nenacházejí na okupovaném území, s jejich

bezpečností. V případech, kdy mohou být nalezeni rodiče nebo zákonní

poručníci, je třeba k této evakuaci jejich písemného souhlasu. Pokud

tyto osoby nemohou být nalezeny, je třeba písemného souhlasu s touto

evakuací od osob, které podle zákona nebo zvyklostí nesou hlavní

odpovědnost za péči o děti. Nad každou takovou evakuací bude mít dozor

ochranná mocnost v dohodě se zúčastněnými stranami, především se

stranou zajišťující evakuaci, stranou přijímající děti a stranami,

jejichž příslušníci jsou evakuováni. V každém případě učiní všechny

strany v konfliktu veškerá možná preventivní opatření, aby evakuace

nebyla ohrožena.



2. Ve všech případech evakuace provedené podle odstavce 1 bude každému

dítěti po celou dobu s co možná největší kontinuitou poskytováno

vzdělání včetně náboženské a morální výchovy podle přání jeho rodičů.



3. Aby se usnadnil návrat dětí evakuovaných v souladu s tímto článkem k

jejich rodinám a do jejich země, orgány strany zařizující evakuaci, a

jestliže to bude účelné, orgány přijímající země vystaví každému dítěti

průkazku s fotografiemi,která bude zaslána Ústřední pátrací službě

Mezinárodního Červeného kříže. Každá průkazka bude obsahovat podle

možností, a pokud to nebude znamenat újmu nebo riziko pro bezpečnost

dítěte, tyto informace:



a) příjmení dítěte;



b) jméno (příp. jména);



c) pohlaví dítěte;



d) místo a datum narození (pokud není datum známo, tedy přibližný věk);



e) plné jméno otce;



f) plné jméno matky a její dívčí jméno;



g) nejbližší příbuzné dítěte;



h) národnost dítěte;



i) rodný jazyk dítěte a všechny ostatní jazyky, kterými hovoří;



j) adresu rodiny dítěte;



k) jakékoliv identifikační číslo dítěte;



l) zdravotní stav dítěte;



m) krevní skupinu;



n) zvláštní znamení;



o) datum a místo, kde bylo dítě nalezeno;



p) datum a místo, kde dítě opustilo zemi;



q) náboženství dítěte, pokud je má;



r) nynější adresu dítěte v přijímající zemi;



s) v případě úmrtí dítěte před návratem datum, místo a okolnosti smrti

a místo jeho pohřbení.



Kapitola III



Novináři



Čl.79



Opatření na ochranu novinářů



1. Novináři plnící nebezpečné profesionální úkoly v oblastech

ozbrojeného konfliktu budou považováni za civilní osoby ve smyslu

článku 50 odstavec 1.



2. Jako takoví budou chráněni Úmluvami a tímto Protokolem za

předpokladu, že nepodniknou žádné akce neslučitelné s jejich statusem

civilních osob, přičemž není dotčeno právo válečných dopisovatelů

akreditovaných u ozbrojených sil na požívání statusu ve smyslu článku 4

A), 4) Třetí úmluvy.



3. Mohou dostat osobní průkaz podle vzoru uvedeného v příloze II k

tomuto Protokolu. Tento průkaz, který bude vydán vládou státu, jehož

příslušníkem novinář je, nebo na jehož území má trvalé bydliště nebo na

jehož území je umístěna informační agentura, která jej zaměstnává, bude

potvrzovat jeho status novináře.



Část V



Provádění Úmluv a tohoto Protokolu



Oddíl I



Všeobecná ustanovení



Čl.80



Prováděcí opatření



1. Vysoké smluvní strany a strany v konfliktu učiní bezodkladně všechna

nezbytná opatření k provádění závazků, které jsou jim uloženy Úmluvami

a tímto Protokolem.



2. Vysoké smluvní strany a strany v konfliktu vydají příkazy a pokyny k

zajištění dodržování Úmluv a tohoto Protokolu a budou odhlížet na

jejich provádění.



Čl.81



Činnost Červeného kříže a ostatních humanitárních organizací



1. Strany v konfliktu poskytnou Mezinárodnímu výboru Červeného kříže v

rámci svých možností všechny prostředky pro výkon humanitárních funkcí,

které mu byly uloženy Úmluvami a tímto Protokolem za účelem zajištění

ochrany a pomoci obětem konfliktů. Mezinárodní výbor Červeného kříže

může rovněž vykonávat jakoukoli jinou humanitární činnost ve prospěch

těchto obětí se souhlasem příslušných stran v konfliktu.



2. Strany v konfliktu poskytnou svým příslušným organizacím Červeného

kříže (Červeného půlměsíce, Červeného lva a slunce) prostředky nezbytné

pro výkon jejich humanitární činnosti ve prospěch obětí konfliktů v

souladu s ustanoveními Úmluv a tohoto Protokolu a základními zásadami

Červeného kříže zformulovanými na mezinárodních konferencích Červeného

kříže.



3. Vysoké smluvní strany a strany v konfliktu všemi možnými způsoby

napomohou organizacím Červeného kříže (Červeného půlměsíce, Červeného

lva a slunce) a Lize společností Červeného kříže při poskytování pomoci

obětem konfliktů v souladu s ustanoveními Úmluv a tohoto Protokolu a se

základními zásadami Červeného kříže zformulovanými na mezinárodních

konferencích Červeného kříže.



4. Vysoké smluvní strany a strany v konfliktu poskytnou, pokud to bude

možné, prostředky podobné těm, o nichž se hovoří v odstavcích 2 a 3,

ostatním humanitárním organizacím uvedeným v Úmluvách a v tomto

Protokolu, které jsou náležitě zmocněny příslušnými stranami v

konfliktu a které vykonávají svoji humanitární činnost v souladu s

ustanoveními Úmluv a tohoto Protokolu.



Čl.82



Právní poradci v ozbrojených silách



Vysoké smluvní strany v každé době a strany v konfliktu v době

ozbrojeného konfliktu zajistí, aby byli k dispozici právní poradci,

kteří by mohli v případě potřeby poskytovat vojenským velitelům na

příslušné úrovni právní porady, pokud jde o aplikaci Úmluv a tohoto

Protokolu a o příslušné pokyny, které mají být v tomto směru ozbrojeným

silám uděleny.



Čl.83



Šíření Úmluv



1. Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou v době míru, jakož i v

době ozbrojených konfliktů šířit ve svých zemích Úmluvy a tento

Protokol v co největší míře a že zejména jejich studium zahrnou do

programů vojenské přípravy a budou podporovat jejich studium civilním

obyvatelstvem tak, aby se s těmito dokumenty seznámily ozbrojené síly i

civilní obyvatelstvo.



2. Vojenské nebo civilní orgány, které v době ozbrojeného konfliktu

převezmou odpovědnost za aplikaci Úmluv a tohoto Protokolu, se musí

plně seznámit s jejich texty.



Čl.84



Pravidla aplikace



Vysoké smluvní strany si navzájem předají co možná nejdříve

prostřednictvím depozitáře, případně prostřednictvím ochranných

mocností své oficiální překlady tohoto Protokolu, jakož i zákony a

nařízení, které přijaly k zajištění jeho aplikace.



Oddíl II



Stíhání za porušování Úmluv a tohoto Protokolu



Čl.85



Stíhání za porušování tohoto Protokolu



1. Ustanovení Úmluv, která se týkají stíhání za porušení a vážná

porušení, doplněná tímto oddílem, se budou vztahovat na stíhání za

porušení a vážná porušení tohoto Protokolu.



2. Činy kvalifikované jako vážná porušení v Úmluvách jsou vážnými

porušeními tohoto Protokolu, jsou-li spáchány proti osobám v moci

protější strany chráněným článkem 44, 45 a 73 tohoto Protokolu nebo

proti raněným, nemocným a trosečníkům protější strany chráněným tímto

Protokolem, nebo proti zdravotnickému nebo duchovnímu personálu,

zdravotnickým jednotkám nebo zdravotnickým přepravním prostředkům,

které jsou pod kontrolou protější strany a jsou chráněny tímto

Protokolem.



3. Dodatkem k vážným porušením definovaným v článku 11 budou považovány

za vážná porušení tohoto Protokolu, budou-li spáchány úmyslně,

představujíce tak porušení příslušných ustanovení tohoto Protokolu, a

způsobí-li smrt nebo vážné tělesné zranění nebo újmu na zdraví, tyto

činy:



a) napadení civilního obyvatelstva nebo jednotlivých civilních osob;



b) zahájení nerozlišujícího útoku postihujícího civilní obyvatelstvo

nebo objekty civilního rázu, a to s vědomím, že takový útok způsobí

nadměrné ztráty na životech, zranění civilních osob nebo poškození

objektů civilního rázu, jak je to definováno v článku 58 odstavec 2 a)

iii);



c) zahájení útoku proti stavbám a zařízením obsahujícím nebezpečné

síly, pokud je známo, že takový útok způsobí nadměrné ztráty na

životech, zranění civilních osob nebo poškození objektů civilního rázu,

jak je to definováno v článku 57 odstavec 2 a) iii);



d) napadení nechráněných míst a demilitarizovaných zón;



e) napadení osoby, o níž je známo, že je neschopna boje;



f) proradné používání rozeznávacího znaku Červeného kříže, Červeného

půlměsíce nebo Červeného lva a slunce nebo jiných ochranných znaků

uznávaných Úmluvami a tímto Protokolem, a tím i porušení článku 37.



4. Kromě vážných porušení definovaných v předcházejících odstavcích a v

Úmluvách budou považovány za vážná porušení tohoto Protokolu, budou-li

spáchány úmyslně, představujíce tak porušení Úmluv nebo tohoto

Protokolu, tyto činy:



a) přemístění částí vlastního civilního obyvatelstva okupační mocnosti

ne území, které okupuje, deportace nebo přemístění všeho nebo části

obyvatelstva okupovaného území uvnitř nebo mimo toto území, což je

porušením článku 49 Čtvrté úmluvy;



b) neodůvodněné zdržování repatriace válečných zajatců nebo civilních

osob;



c) uplatňování apartheidu nebo páchání jiných nelidských a ponižujících

činů, včetně urážek lidské důstojnosti založených na rasové

diskriminaci;



d) napadení jasně rozpoznatelných historických památníků, uměleckých

děl a míst pro konání bohoslužby, které jsou kulturním a duchovním

dědictvím národů a kterým byla zvláštní dohodou uzavřenou např. v rámci

příslušné mezinárodní organizace poskytnuta zvláštní ochrana, a v jehož

důsledku došlo k jejich značnému poškození, jestliže neexistuje důkaz,

že protější strana porušila článek 53 odstavec b), a jestliže takové

historické památníky, umělecká díla a místa pro konání bohoslužby se

nenacházejí v bezprostřední blízkosti vojenských objektů;



e) zbavení osoby chráněné Úmluvami nebo uvedené v odstavci 2 tohoto

článku práva na řádné a nestranné soudní řízení.



5. Bez újmy aplikace Úmluv a tohoto Protokolu budou vážná porušení

těchto dokumentů považována za válečné zločiny.



Čl.86



Opomenutí



1. Vysoké smluvní strany a strany v konfliktu musí stíhat vážná

porušení a přijímat nezbytná opatření ke stíhání všech ostatních

porušení Úmluv nebo tohoto Protokolu, která vznikla z opomenutí

povinnosti jednat.



2. Skutečnost, že porušení Úmluv nebo tohoto Protokolu bylo spácháno

podřízenou osobou, nezbavuje jeho nadřízené trestní nebo disciplinární

odpovědnosti, a to podle toho, zda věděli nebo měli informace, které by

jim umožňovaly za okolností existujících v té době dojít k závěru, že

podřízená osoba spáchala nebo se chystá spáchat takové porušení, a

jestliže neučinili všechna možná opatření v rámci svých možností k

zabránění porušení nebo k jeho stíhání.



Čl.87



Povinnost velitelů



1. Vysoké smluvní strany a strany v konfliktu budou požadovat, aby

vojenští velitelé, pokud jde o příslušníky ozbrojených sil pod jejich

velením a ostatní osoby jim podřízené, netrpěli porušování Úmluv a

tohoto Protokolu a aby v případě nutnosti tato porušování stíhali a

podávali o nich příslušným orgánům zprávy.



2. Aby se předešlo a zabránilo porušování, budou Vysoké smluvní strany

a strany v konfliktu od velitelů požadovat, aby v rámci své

odpovědnosti zajistili, aby se příslušníci ozbrojených sil pod jejich

velením seznámili se svými povinnostmi podle Úmluv a tohoto Protokolu.



3. Vysoké smluvní strany a strany v konfliktu budou požadovat, aby

velitel, který si je vědom toho, že jeho podřízení nebo ostatní osoby

pod jeho kontrolou se chystají porušit nebo porušili Úmluvy nebo tento

Protokol, učinil nezbytné kroky k tomu, aby zabránil takovému

porušování Úmluv nebo tohoto Protokolu, a tam, kde je třeba, aby

zahájil disciplinární nebo trestní stíhání těch, kteří se těchto

porušení dopustili.



Čl.88



Vzájemná právní pomoc v trestních věcech



1. Vysoké smluvní strany si vzájemně poskytnou co největší právní pomoc

v trestním řízení zahájeném v případech vážného porušení Úmluv nebo

tohoto Protokolu.



2. Bez újmy právům a povinnostem stanoveným v Úmluvách a v článku 85

odstavec 1 tohoto Protokolu Vysoké smluvní strany budou, dovolí-li to

okolnosti, spolupracovat v otázce extradice. Náležitě zváží žádost

státu, na jehož území k údajnému porušení závazků došlo.



3. Zákony dožádané Vysoké smluvní strany se budou ve všech případech

aplikovat. Ustanovení předcházejících odstavců však nebudou mít vliv na

povinnosti vyplývající z ustanovení jiné dvoustranné nebo mnohostranné

smlouvy, kterou se plně nebo částečně upravuje nebo bude upravovat

vzájemná právní pomoc v trestních věcech.



Čl.89



Spolupráce



V případě vážného porušení Úmluv nebo tohoto Protokolu se Vysoké

smluvní strany zavazují, že budou jednat společně nebo individuálně ve

spolupráci s Organizací spojených národů a v souladu s Chartou

Organizace spojených národů.



Čl.90



Mezinárodní vyšetřovací komise



1.



a) Bude vytvořena Mezinárodní vyšetřovací komise (nazývaná dále

"Komise"), složená z patnácti členů vysokých morálních kvalit a

uznávané nestrannosti.



b) Poté, kdy se ne méně než dvacet Vysokých smluvních stran dohodne

přijmout kompetenci Komise v souladu s odstavcem 2, depozitář svolá a

potom v intervalu každých pět let bude znovu svolávat konferenci

zástupců těchto Vysokých smluvních stran za účelem volby členů Komise.

Na konferenci zvolí uvedení zástupci členy Komise tajným hlasováním ze

seznamu osob, do kterého může každá z těchto Vysokých smluvních stran

navrhnout jednu osobu.



c) Členové Komise budou in persona plnit své funkce až do volby nových

členů na následující konferenci.



d) Při volbách Vysoké smluvní strany zajistí, aby osoby, které mají být

zvoleny do Komise, měly požadovanou kvalifikaci a aby v Komisi jako

celku bylo zajištěno spravedlivé geografické zastoupení.



e) V případě, že dojde k uvolnění místa, Komise sama toto volné místo

zaplní s náležitým přihlédnutím k ustanovení předcházejících odstavců.



f) Depozitář dá Komisi k dispozici nezbytná administrativní zařízení

pro výkon jejích funkcí.



2.



a) Vysoké smluvní strany mohou v době podpisu, ratifikace nebo přístupu

k Protokolu nebo kdykoli později prohlásit, že uznávají ipso facto a

bez zvláštní dohody s kteroukoli jinou Vysokou smluvní stranou

přijímající stejný závazek, příslušnost Komise prošetřit druhé strany,

jak k tomu opravňuje tento článek.



b) Výše uvedená prohlášení budou uložena u depozitáře, který předá

jejich kopie Vysokým smluvním stranám.



c) Komise je příslušná:



i) prošetřovat skutečnosti, které mají být údajně vážným porušením, jak

je definováno Úmluvami a tímto Protokolem, nebo jiná vážná porušení

Úmluv nebo tohoto Protokolu;



ii) napomáhat poskytnutím svých dobrých služeb k obnově situace, kdy

jsou respektovány Úmluvy a tento Protokol.



d) V ostatních situacích zahájí vyšetřování na žádost strany v

konfliktu pouze se souhlasem druhé strany nebo příslušných druhých

stran.



e) Bez újmy předcházejícím ustanovením tohoto odstavce budou se nadále

aplikovat ustanovení článku 52 První úmluvy, článku 53 Druhé úmluvy,

článku 132 Třetí úmluvy a článku 149 Čtvrté úmluvy při údajném porušení

Úmluv a při údajném porušení tohoto Protokolu.



3.



a) Pokud se příslušné strany nedohodnou jinak, veškeré vyšetřování bude

provádět Komora složená ze sedmi členů jmenovaných takto:



i) pět členů Komise, kteří nemají být občany žádné strany v konfliktu,

bude jmenováno předsedou Komise na základě spravedlivého geografického

zastoupení po konzultaci se stranami v konfliktu,



ii) dva ad hoc členové, kteří nemají být občany žádné strany v

konfliktu, budou jmenováni tak, že každá strana navrhne jednoho.



b) Po obdržení žádosti o vyšetřování stanoví předseda Komise termín pro

vytvoření Komory. Nebude-li některý z ad hoc členů jmenován ve

stanoveném termínu, předseda okamžitě jmenuje v zájmu úplnosti složení

Komory doplňujícího člena nebo doplňující členy Komise.



4.



a) Komora vytvořená podle odstavce 3 pro provedení vyšetřování vyzve

strany v konfliktu, aby jí pomáhaly a předložily důkazy. Komora také

může zjišťovat další důkazy, jež pokládá za důležité, a může provádět

vyšetřování situace na místě.



b) Strany budou plně seznámeny s veškerými důkazy a budou mít právo

předkládat své připomínky Komisi k těmto důkazům.



c) Každá strana bude mít právo vznést námitky proti takovým důkazům.



5.



a) Komise předloží stranám zprávu o skutečnostech zjištěných Komorou

spolu s doporučeními, jež považuje za vhodná.



b) Jestliže Komora nemá možnost zajistit si dostatečné důkazy pro

objektivní a nestranné závěry, musí udat důvody, proč se tak nestalo.



c) Komise nebude zveřejňovat své závěry, pokud všechny strany v

konfliktu nepožádají, aby tak Komise učinila.



6. Komise stanoví svůj vlastní jednací řád, včetně pravidel týkajících

se předsednictví Komise a předsednictví Komory. Tento jednací řád má

zajistit, aby povinnosti předsedy Komise byly vykonávány v každé době a

aby v případě vyšetřování byly vykonávány osobou, která není občanem

strany v konfliktu.



7. Správní výdaje Komise budou hrazeny z příspěvků Vysokých smluvních

stran, které učinily prohlášení podle odstavce 2, a z dobrovolných

příspěvků. Strana v konfliktu nebo strany v konfliktu požadující

vyšetřování poskytnou formu zálohy nezbytné prostředky na výdaje Komory

a ty jim budou uhrazeny stranou nebo stranami, proti nimž bylo tvrzení

vzneseno, a to v rozsahu padesáti procent výdajů Komory. Jestliže jsou

Komoře předložena i protitvrzení, poskytne každá strana padesát procent

nezbytných prostředků.



Čl.91



Odpovědnost



Strana v konfliktu, která poruší ustanovení Úmluv, nebo tohoto

Protokolu, bude povinna nahradit škodu, pokud k ní došlo. Bude

odpovědna za veškeré škody spáchané osobami příslušejícími k jejím

ozbrojeným silám.



Část VI



Závěrečná ustanovení



Čl.92



Podpis



Tento Protokol bude otevřen k podpisu stranami Úmluv šest měsíců po

podpisu Závěrečného aktu a zůstane otevřen k podpisu po dobu dvanácti

měsíců.



Čl.93



Ratifikace



Tento Protokol bude ratifikován co možná nejdříve. Ratifikační listiny

budou uloženy u Švýcarské spolkové rady, depozitáře Úmluv.



Čl.94



Přístup



Tento Protokol bude otevřen k přístupu kterékoli straně Úmluv, která ho

nepodepsala. Listiny o přístupu budou uloženy u depozitáře.



Čl.95



Nabytí platnosti



1. Tento Protokol nabude platnosti šest měsíců po uložení dvou

ratifikačních listin nebo listin o přístupu.



2. Pro každou stranu Úmluv, která ratifikuje tento Protokol nebo k němu

přistoupí později, nabude platnosti šest měsíců po uložení její

ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.



Čl.96



Smluvní vztahy po nabytí platnosti tohoto Protokolu



1. Jestliže strany Úmluv jsou zároveň stranami tohoto Protokolu, pak se

Úmluvy budou aplikovat tak, jak jsou doplněny tímto Protokolem.



2. Jestliže jedna ze stran v konfliktu není vázána tímto Protokolem,

strany Protokolu budou nadále vázány tímto Protokolem ve svých

vzájemných vztazích. Budou dále vázány tímto Protokolem ve vztahu ke

každé ze stran, které jím nejsou vázány, pokud takové strany přijmou a

budou aplikovat ustanovení tohoto Protokolu.



3. Orgán, který je představitelem národa bojujícího proti některé

Vysoké smluvní straně v ozbrojeném konfliktu typu, o kterém hovoří

článek 1 odstavec 4, se může jednostranným prohlášením adresovaným

depozitáři zavázat, že bude v tomto konfliktu aplikovat Úmluvy a tento

Protokol. Takové prohlášení bude ve vztahu k tomuto konfliktu mít po

jeho obdržení depozitářem tyto účinky:



a) Úmluvy a tento Protokol nabývají platnosti pro uvedený orgán jakožto

stranu v konfliktu s okamžitou účinností;



b) výše uvedený orgán má stejná práva a povinnosti jako Vysoké smluvní

strany Úmluv a tohoto Protokolu, a



c) Úmluvy a tento Protokol jsou stejně závazné pro všechny strany v

konfliktu.



Čl.97



Změny



1. Každá Vysoká smluvní strana může navrhovat změny tohoto Protokolu.

Text navrhované změny bude zaslán depozitáři, který po konzultaci se

všemi Vysokými smluvními stranami a Mezinárodním výborem Červeného

kříže rozhodne, zda je třeba svolat konferenci k posouzení navrhované

změny.



2. Depozitář pozve na tuto konferenci všechny Vysoké smluvní strany,

jakož i strany Úmluv bez ohledu na to, zda tento Protokol podepsaly či

nikoliv.



Čl.98



Revize přílohy I



1. Ne později než čtyři roky po nabytí platnosti tohoto Protokolu a

poté v intervalech ne kratších než čtyři roky bude Mezinárodní výbor

Červeného kříže konzultovat Vysoké smluvní strany, pokud jde o přílohu

I k tomuto Protokolu, a pokud to bude považovat za nutné, může svolat

poradu technických expertů za účelem revize přílohy I a navržení

takových změn v ní, které mohou být žádoucí. Pokud během šesti měsíců

od sdělení Vysokým smluvním stranám o návrhu na svolání porady nemá

jedna třetina z nich námitky, Mezinárodní výbor Červeného kříže takovou

poradu svolá a zároveň pozve pozorovatele příslušných mezinárodních

organizací. Taková porada může být také svolána Mezinárodním výborem

Červeného kříže v kterékoli době na žádost jedné třetiny Vysokých

smluvních stran.



2. Depozitář svolá konferenci Vysokých smluvních stran a stran těchto

Úmluv k projednání změn navržených na poradě technických expertů,

jestliže po takové poradě o to požádá Mezinárodní výbor Červeného kříže

nebo jedna třetina Vysokých smluvních stran.



3. Změny v příloze I mohou na takové konferenci být přijaty

dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících Vysokých smluvních

stran.



4. Depozitář sdělí každou takto přijatou změnu Vysokým smluvním stranám

a stranám Úmluv. Změny budou považovány za přijaté po uplynutí jednoho

roku od takového sdělení, pokud v tomto období nedošlo depozitáři

prohlášení o nepřijetí změn nejméně jednou třetinou Vysokých smluvních

stran.



5. Změna považovaná za přijatou v souladu s odstavcem 4 nabude

platnosti tři měsíce po jejím přijetí pro všechny Vysoké smluvní strany

kromě těch, které učinily prohlášení o nepřijetí těchto změn v souladu

s tímto odstavcem. Strana, která učinila takové prohlášení, je může v

kterékoli době odvolat a změna v tomto případě pro stranu nabude

platnosti tři měsíce po takovém odvolání.



6. Depozitář bude informovat Vysoké smluvní strany a strany Úmluv o

nabytí platnosti změn, o tom, které strany jsou jimi vázány, o datu

nabytí platnosti těchto změn ve vztahu ke každé straně, o prohlášeních

o nepřijetí změn učiněných v souladu s odstavcem 4 a o odvoláních

takových prohlášení.



Čl.99



Výpověď



1. V případě, že Vysoká smluvní strana vypoví tento Protokol, výpověď

nabude platnosti teprve za rok od obdržení listiny o výpovědi. Pokud se

však vypovídající strana po uplynutí tohoto roku nachází v některé ze

situací uvedených v článku 1, výpověď nenabude platnosti před ukončením

ozbrojeného konfliktu nebo okupace a v žádném případě před ukončením

operací spojených s definitivním propuštěním, repatriací nebo usídlením

osob chráněných Úmluvami a tímto Protokolem.



2. Výpověď musí být oznámena písemně depozitáři, který ji předá všem

Vysokým smluvním stranám.



3. Výpověď má platnost pouze pro vypovídající stranu.



4. Výpověď podle odstavce 1 nebude mít vliv na povinnosti, které již

vznikly z důvodů ozbrojeného konfliktu podle tohoto Protokolu pro

takovou vypovídající stranu, pokud jde o činy spáchané před tím, než

výpověď nabyla platnosti.



Čl.100



Notifikace



Depozitář bude informovat Vysoké smluvní strany, jakož i strany Úmluv

bez ohledu na to, zda jsou signatáři tohoto Protokolu či nikoli:



a) o podpisech připojených k tomuto Protokolu a uložení ratifikačních

listin nebo listin o přístupu v souladu s články 93 a 94;



b) o datu nabytí platnosti tohoto Protokolu v souladu s článkem 95;



c) o sděleních a prohlášeních, které obdržel v souladu s články 84, 90

a 97;



d) o prohlášeních obdržených podle článku 96 odstavec 3, která musí být

sdělena co nejrychlejším způsobem a



e) o výpovědi v souladu s článkem 99.



Čl.101



Registrace



1. Po nabytí platnosti zašle depozitář tento Protokol sekretariátu

Organizace spojených národů k registraci a publikaci v souladu s

článkem 102 Charty Organizace spojených národů.



2. Depozitář bude rovněž informovat sekretariát Organizace spojených

národů o všech ratifikacích, přístupech a výpovědích, které obdržel v

souvislosti s tímto Protokolem.



Čl.102



Autentické texty



Originál tohoto Protokolu, jehož anglický, arabský, čínský,

francouzský, ruský a španělský text má stejnou platnost, bude uložen u

depozitáře, který zašle jeho ověřené kopie všem stranám Úmluv.



Příl.I



Pravidla týkající se zjišťování totožnosti



Kapitola 1



Průkazy totožnosti



Čl.1



Průkaz totožnosti pro stálý civilní zdravotnický a duchovní personál



1. Průkaz totožnosti pro stálý civilní zdravotnický a duchovní personál

uvedený v článku 18 odstavec 3 Protokolu by měl:



a) mít rozeznávací znak a takovou velikost, aby mohl být nošen v kapse;



b) být co možná nejtrvanlivějším;



c) být vyplněn v národním nebo v úředním jazyce (a může být navíc

vypsán v dalších jazycích);



d) uvádět jméno, datum narození (nebo pokud toto datum není k

dispozici, stáří v době vydání) a rodné číslo držitele, pokud je má;



e) uvádět, v jakém rozsahu je držitel oprávněn požívat ochrany Úmluv a

tohoto Protokolu;



f) obsahovat fotografii držitele, jakož i jeho podpis či otisk palce,

či obojí;



g) být opatřen razítkem a podpisem příslušného státního orgánu;



h) být opatřen datem vydání a datem skončení platnosti tohoto průkazu.



2. Průkaz totožnosti bude jednotný pro celé území každé Vysoké smluvní

strany, a bude-li to možné, bude stejného druhu pro všechny strany v

konfliktu. Strany v konfliktu se mohou řídit jednojazyčným vzorem

uvedeným v tabulce 1. Na počátku nepřátelských akcí si navzájem předají

vzor průkazu, který používají, pokud se tento vzor liší od vzoru

uvedeného v tabulce 1. Průkazy totožnosti budou vydávány, pokud to bude

možné, v duplikátu; jednu kopii bude mít v úschově vydávající orgán,

který by měl provádět kontrolu nad průkazy, které vydal.



3. Za žádných okolností nesmí být stálému civilnímu zdravotnickému a

duchovnímu personálu jeho průkaz totožnosti odňat. V případě ztráty

průkazu bude mít nárok na vydání duplikátu.



Čl.2



Průkaz totožnosti pro dočasný civilní zdravotnický a duchovní personál



1. Průkaz totožnosti dočasného civilního zdravotnického a duchovního

personálu by měl být, pokud to bude možné, podobný průkazu, který je

stanoven článkem 1 těchto pravidel. Účastníci konfliktu se mohou řádit

vzorem uvedeným v tabulce 1.



2. Pokud okolnosti neumožňují vydat pro dočasný civilní zdravotnický a

duchovní personál průkazy totožnosti podobné těm, které jsou popsány v

článku 1 těchto pravidel, může být tomuto personálu vydáno potvrzení

podepsané příslušným orgánem, kterým se potvrzuje, že osoba, jíž je

průkaz vydán, je určena k plnění povinností jako dočasný personál a

které, pokud možno, obsahuje sdělení o délce trvání tohoto úkolu a o

právu této osoby nosit rozeznávací znak. Potvrzení by mělo obsahovat

jméno držitele, datum jeho narození (nebo, pokud toto datum není k

dispozici, jeho stáří v době vydání průkazu), jeho funkci a rodné

číslo, pokud je má. Bude obsahovat jeho podpis nebo otisk palce, nebo

obojí.



Přední strana

červený kříž červený kříž



(místo vyhrazené pro jméno země a orgán vydávající tento průkaz)



Průkaz totožnosti



stálý zdravotnický

pro civilní personál

dočasný duchovní



--------------------------------------------------



Jméno .......................................................................................................

............................................................................................................

Datum narození (nebo stáří) .................................................................................

Rodné číslo (pokud existuje) ................................................................................

Držitel tohoto průkazu je chráněn Ženevskými úmluvami z 12. srpna 1949 a Dodatkovým protokolem k Ženevským

úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I) ve své funkci .....



Datum vydání ........................................................ Číslo průkazu .........................

Podpis vydávajícího orgánu



Datum ukončení platnosti ............................................







Tabulka 1. Vzor průkazu totožnosti

(formát: 74 mm x 105 mm)



Zadní strana



Výška ................... Oči ....................... Vlasy ..........................



Jiná zvláštní znamení nebo údaje:

............................................................................................................

............................................................................................................

............................................................................................................





Fotografie držitele



Razítko Podpis držitele nebo

otisk palce, nebo obojí



Kapitola 2



Rozeznávací znak



Čl.3



Tvar a povaha



1. Rozeznávací znak (červený na bílém podkladu) bude tak velký, jak to

budou vyžadovat okolnosti. Co se týče tvaru červeného kříže, půlměsíce

nebo lva a slunce, mohou se Vysoké smluvní strany řídit vzory uvedenými

v tabulce 2.



2. V noci nebo za snížené viditelnosti může být rozeznávací znak

rozsvícen nebo osvětlen; může být rovněž zhotoven z takových materiálů,

aby jej bylo možno zjistit technickými detekčními prostředky.



půlměsíc červený kříž lev a slunce



Tabulka 2. Červené rozeznávací znaky na bílém podkladu



Čl.4



Použití



1. Rozeznávací znak bude, pokud to bude možné, umísťován na hladký

podklad nebo na vlajky viditelné ze všech směrů a na tak velkou

vzdálenost, jak jen je možné.



2. V závislosti na pokynech příslušného orgánu bude zdravotnický a

duchovní personál vykonávající své povinnosti v oblasti bojů, pokud to

bude možné, nosit pokrývku hlavy a oděv s rozeznávacím znakem.



Kapitola 3



Rozeznávací signály



Čl.5



Dobrovolné užívání



1. Bez újmy ustanovením článku 6 těchto pravidel nebudou signály určené

v této kapitole k výhradnímu použití zdravotnickými jednotkami a

zdravotnickými přepravními prostředky užívány k žádným jiným účelům.

Používání všech signálů uvedených v této kapitole je dobrovolné.



2. Dočasné zdravotnické letadlo, které z nedostatku času nebo pro své

parametry nemůže být označeno rozeznávacím znakem, může použít

rozeznávacích signálů povolených v této kapitole. Nejlepší metodou

účinné identifikace a rozeznávání zdravotnického letadla je však

použití vizuálního signálu, buď rozeznávacího znaku, nebo světelného

signálu určeného v článku 6, nebo obou, doplněných ostatními signály

uvedenými v článcích 7 a 8 těchto pravidel.



Čl.6



Světelný signál



1. Světelný signál skládající se z přerušovaného modrého světla je

určen k použití zdravotnickým letadlem k jeho identifikaci. Tento

signál nebude používán žádnými jinými letadly. Doporučená modrá barva

se získává použitím těchto tří chromatických koordinátů:

hranice zelené barvy y = 0,065 + 0,805

hranice bílé barvy y = 0,400 - x

hranice fialové barvy x = 0,133 + 0,600 y



Doporučená frekvence záblesků modrého světla je mezi 60 a 100 záblesky

za jednu minutu.



2. Zdravotnické letadlo by mělo být vybaveno světly nezbytnými k tomu,

aby byl světelný signál viděn z tolika směrů, jak jen je možné.



3. Pokud mezi stranami v konfliktu neexistuje zvláštní dohoda

vyhražující použití přerušovaného modrého světla pro identifikaci

zdravotnických vozidel, lodí a plavidel, není použití takových signálů

pro ostatní vozidla a lodi zakázáno.



Čl.7



Rádiové signály



1. Rádiový signál se bude skládat z radiotelefonické nebo

radiotelegrafické zprávy, které bude předcházet zřetelný rozeznávací

přednostní signál, který bude určen a schválen Světovou administrativní

rozhlasovou konferencí Mezinárodní telekomunikační unie. Bude vyslán

třikrát před volacím znakem příslušného zdravotnického přepravního

prostředku. Tato zpráva bude vysílána v angličtině v příslušných

intervalech na kmitočtu nebo kmitočtech určených v souladu s odstavcem

3. Použití přednostního signálu bude povoleno pouze zdravotnickým

jednotkám a zdravotnickým přepravním prostředkům.



2. Rozhlasová zpráva, které bude předcházet zřetelný přednostní signál

zmíněný v odstavci 1, bude obsahovat následující údaje:



a) volací znak zdravotnického přepravního prostředku;



b) stanoviště zdravotnického přepravního prostředku;



c) počet a druh zdravotnických přepravních prostředků;



d) zamýšlenou trasu přesunu;



e) podle okolností odhadované časy během přesunu a čas odjezdu a

příjezdu;



f) jakékoli další informace jako letová výška, kontrolované rádiové

kmitočty, dohodnuté jazyky, způsoby práce a kódy systémů druhotné

radiolokační kontroly.



3. Aby se usnadnilo předání zpráv zmíněných v odstavcích 1 a 2, jakož i

zpráv zmíněných v článcích 22, 23, 25, 26, 27, 28, 29, 30 a 31 tohoto

Protokolu, Vysoké smluvní strany, které jsou stranami v konfliktu, nebo

jedna strana v konfliktu jednající v dohodě nebo samostatně, mohou v

souladu s Přehledem přidělených kmitočtů v Rádiových pravidlech

připojených k Mezinárodní telekomunikační úmluvě určit a zveřejnit

vybrané národní kmitočty, které budou k takovým sdělením používat. Tyto

kmitočty budou sděleny Mezinárodní telekomunikační unii v souladu s

postupem, jenž bude schválen Světovou administrativní rozhlasovou

konferencí.



Čl.8



Elektronická identifikace



1. Systém druhotné radiolokační kontroly, jak je popsán v příloze 10 k

Chicagské úmluvě o mezinárodní civilní letecké přepravě ze 7. prosince

1944 spolu s pozdějšími změnami, může být použit k identifikaci a ke

sledování letového kursu zdravotnického letadla. Způsob práce a kód

systému SSR určené k výlučnému použití zdravotnickými letadly bude

stanoven Vysokými smluvními stranami, stranami v konfliktu nebo jednou

ze stran v konfliktu jednající v dohodě nebo samostatně v souladu s

postupem, který bude doporučen Mezinárodní organizací civilního

letectví.



2. Strany v konfliktu mohou mezi sebou uzavřít zvláštní dohodu a v ní

stanovit použití obdobného elektronického systému k identifikaci

zdravotnických vozidel a zdravotnických lodí a plavidel.



Kapitola 4



Spojení



Čl.9



Rádiové spojení



Přednostní signál stanovený v článku 7 těchto pravidel může předcházet

příslušným rádiovým sdělením vysílaným zdravotnickými jednotkami a

zdravotnickými přepravními prostředky při použití postupu stanoveného v

článcích 22, 23, 25, 26, 27, 28, 29, 30 a 31 Protokolu.



Čl.10



Používání mezinárodních kódů



Zdravotnické jednotky a zdravotnické přepravní prostředky mohou rovněž

používat kódů a signálů stanovených Mezinárodní telekomunikační unií,

Mezinárodní organizací civilního letectví a Mezivládní námořní poradní

organizací. Tyto kódy a signály budou používány v souladu s normami,

praxí a postupy stanovenými těmito organizacemi.



Čl.11



Jiné prostředky spojení



Není-li možné obousměrné rádiové spojení, mohou být používány signály

stanovené Mezinárodním signálním kódem přijatým Mezivládní námořní

poradní organizací nebo příslušnou přílohou k Chicagské úmluvě o

mezinárodní civilní letecké přepravě ze 7. prosince 1944 spolu s

pozdějšími změnami.



Čl.12



Letové plány



Dohody a oznámení týkající se letových plánů stanovených článkem 29

Protokolu budou podle možnosti formulovány v souladu s postupy

stanovenými Mezinárodní organizací civilního letectví.



Čl.13



Signály a postupy k zadržení zdravotnického letadla



Pokud je zadržující letadlo použito k ověření totožnosti zdravotnického

letadla při letu nebo k tomu, aby je požádalo o přistání v souladu s

články 30 a 31 Protokolu, mělo by zadržující a zdravotnické letadlo

použít standardní vizuální a rádiové postupy pro zadržování předepsané

přílohou 2 k Chicagské úmluvě o mezinárodní civilní letecké přepravě ze

7. prosince 1944 spolu s pozdějšími změnami.



Kapitola 5



Civilní obrana



Čl.14



Průkaz totožnosti



1. Průkaz totožnosti personálu civilní obrany stanovený článkem 66

odstavec 3 Protokolu se řídí příslušnými ustanoveními článku 1 těchto

pravidel.



2. Průkaz totožnosti pro personál civilní obrany se může řídit vzorem

uvedeným v tabulce 3.



3. Pokud je personálu civilní obrany povoleno nosit lehké osobní

zbraně, měla by o tom být v průkazu zmínka.



Tabulka 3. Vzor průkazu totožnosti pro personál civilní obrany

(formát: 74 mm x 105 mm)



modrý trojúhelník modrý trojúhelník

na oranžovém pozadí na oranžovém pozadí

Přední strana





(Místo vyhražené pro název země a orgánu, který vydal tento průkaz)





Průkaz totožnosti

pro personál civilní obrany

-----------------------------



Jméno .......................................................................................................

............................................................................................................

Datum narození (nebo stáří) .................................................................................

Rodné číslo (pokud existuje) ................................................................................

Držitel tohoto průkazu je chráněn Ženevskými úmluvami z 12. srpna 1949 a Dodatkovým protokolem k Ženevským

úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I) ve své funkci .....



Datum vydání ................................. Číslo průkazu ...........................................

Podpis vydávajícího orgánu



Datum ukončení platnosti .....................





Zadní strana





Výška .......................... Oči ............................ Vlasy.............................



Jiná zvláštní znamení nebo údaje:

............................................................................................................

............................................................................................................

............................................................................................................

Zbraně

............................................................................................................





Fotografie držitele





Razítko Podpis držitele nebo

otisk palce, nebo obojí



Čl.15



Mezinárodní rozeznávací znak



1. Mezinárodním rozeznávacím znakem civilní obrany stanoveným v článku

66 odstavec 4 Protokolu je rovnoramenný modrý trojúhelník na oranžovém

pozadí. Vzor je uveden v tabulce 4.

modrý trojúhelník

na oranžovém pozadí





Tabulka 4. Modrý trojúhelník na oranžovém pozadí



2. Doporučuje se, aby:



a) pokud je modrý trojúhelník na vlajce, pásce nebo oděvu, pozadí

trojúhelníku tvořila oranžová vlajka, páska nebo oděv;



b) jeden z úhlů trojúhelníku směřoval vertikálně vzhůru;



c) žádný z úhlů trojúhelníku se nedotýkal okraje oranžového pořadí.



3. Mezinárodní rozeznávací znak bude tak velký, jak to budou vyžadovat

okolnosti. Rozeznávací znak bude, pokud to bude možné, umístěn na rovný

podklad nebo na vlajky viditelné ze všech směrů a na takovou

vzdálenost, jak jen je možné. V souladu s instrukcemi příslušného

orgánu bude personál civilní obrany nosit, pokud to bude možné,

pokrývku hlavy a oděv s mezinárodním rozeznávacím znakem. V noci nebo

za snížené viditelnosti může znak svítit nebo být osvětlen; může rovněž

být vyroben z materiálů umožňujících jeho zjištění technickými

detekčními prostředky.



Kapitola 6



Stavby a zařízení obsahující nebezpečné síly



Čl.16



Mezinárodní zvláštní znak



1. Mezinárodní zvláštní znak pro stavby a zařízení obsahující

nebezpečné síly, jak je stanoveno v článku 56 odstavec 7 Protokolu, se

bude skládat ze skupiny 3 jasných oranžových kruhů stejné velikosti

položených na stejné ose, přičemž vzdálenost mezi každým kruhem bude

jeden poloměr v souladu s tabulkou 5 vyobrazenou níže.



2. Znak bude tak velký, jak to budou vyžadovat okolnosti. Je-li umístěn

na větší ploše, může být opakován tak často, jak to budou vyžadovat

okolnosti. Pokud to bude možné, bude umístěn na rovném povrchu nebo na

vlajkách tak, aby byl viditelný ze všech směrů a na takovou vzdálenost,

jak to jen bude možné.



3. Na vlajce bude vzdálenost mezi vnějšími okraji znaku a přilehlými

stranami vlajky jeden poloměr kruhu. Vlajka bude pravoúhlá s bílým

pozadím.



4. V noci nebo za snížené viditelnosti může být znak rozsvícen nebo

osvětlen. Může být rovněž vyroben z materiálů umožňujících zjistit jej

technickými detekčními prostředky.



jasně jasně jasně

oranžová oranžová oranžová



Tabulka 5. Mezinárodní zvláštní znak pro stavby

a zařízení obsahující nebezpečné síly



Příl.II



Průkaz totožnosti novináře, který plní nebezpečné profesionální úkoly

Přední strana



-------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Tento průkaz totožnosti se vydává

novinářům, kteří plní nebezpečné

profesionální úkoly v oblastech

ozbrojených konfliktů. Držitel je

oprávněn k tomu, aby se s ním Jméno země

zacházelo jako s civilní osobou vydávající tento průkaz

v souladu s Ženevskými úmluvami

z 12. srpna 1949 a s jejich

Dodatkovým protokolem I.

Držitel musí mít průkaz neustále

při sobě. Je-li zadržen, ihned jej

předá orgánům, jež jej zadržely, Průkaz totožnosti novináře,

aby jim napomohl při zjištění své který plní nebezpečné

totožnosti. profesionální úkoly





-------------------------------------------------------------------------------------------------------------





Zadní strana



-------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Vydáno kým (příslušný orgán) .................... Výška ................. Oči ........................



Fotografie Místo ................................ Váha .................. Vlasy ......................

držitele

Datum ................................ Krevní skupina. Rh faktor



Úřední razítko Náboženství (fakultativně) ..........................



.................................. Podpis držitele Otisky prstů (fakultativně)



Příjmení ......................................... Otisk levého Otisk pravého

ukazováčku ukazováčku

Jméno ............................................



Místo a datum narození ...........................



Dopisovatel ...................................... Zvláštní znamení



Druh zaměstnání ..................................



Platný do ........................................



-----------------------------------------------------------------



Dodatkový protokol



k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených

konfliktů nemajících mezinárodní charakter (Protokol II)



Vysoké smluvní strany,



připojímajíce, že humanitární zásady zakotvené ve společném článku 3

Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 tvoří základ úcty k lidské osobnosti

v případech ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní charakter,



připomínajíce dále, že mezinárodní dokumenty vztahující se k lidským

právům poskytují základní ochranu lidské osobnosti,



zdůrazňujíce potřebu zajistit lepší ochranu obětem těchto ozbrojených

konfliktů,



připomínajíce, že v případech, které nejsou upraveny platným právem,

zůstává lidská osobnost pod ochranou zásad humánnosti a požadavkům

společenského vědomí,



se dohodly takto



Část I



Rozsah aplikace tohoto Protokolu



Čl.1.



Materiální rozsah aplikace



1. Tento Protokol, který rozvíjí a doplňuje společný článek 3

Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 a nemění existující podmínky jeho

aplikace, se bude vztahovat na všechny ozbrojené konflikty, které

nejsou obsaženy v článku 1 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z

12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů

(Protokol I) a k nimž dochází na území Vysoké smluvní strany mezi

jejími ozbrojenými silami a disidentskými ozbrojenými silami nebo

jinými organizovanými ozbrojenými skupinami vykonávajícími pod

odpovědným velením takovou kontrolu nad částí jejího území, která jim

umožňuje vést trvalé a koordinované vojenské operace a aplikovat tento

Protokol.



2. Tento Protokol nebude aplikován v případě vnitřních nepokojů a

napětí, jako jsou vzpoury, izolované a sporadické násilné činy a

ostatní činy podobné povahy, které se nepovažují za ozbrojené

konflikty.



Čl.2.



Personální rozsah aplikace



1. Tento Protokol bude aplikován bez jakéhokoliv nepříznivého rozdílu

založeného na rase, barvě, pohlaví, jazyku, náboženství nebo víře,

politických nebo jiných názorech, národním nebo sociálním původu,

majetku, rodovém původu nebo jiném stavu, nebo na jiných podobných

kritériích (dále uváděných jako "nepříznivý rozdíl") na všechny osoby

postižené ozbrojeným konfliktem ve smyslu uvedeném v článku 1.



2. Na konci ozbrojeného konfliktu budou všechny osoby zbavené svobody

nebo osoby, jejichž svoboda byla omezena z důvodu souvisejících s

takovým konfliktem, jakož i osoby, které byly zbaveny své svobody nebo

jejichž svoboda byla omezena po konfliktu z týchž důvodů, používat

ochrany podle článků 5 a 6, dokud takové zbavení nebo omezení svobody

neskončí.



Čl.3.



Nevměšování



1. Žádné ustanovení tohoto Protokolu nebude uplatňováno s cílem

zasáhnout do suverenity státu nebo povinnosti vlády udržovat a znovu

zavádět všemi zákonnými prostředky právo a pořádek ve státě nebo bránit

národní jednotu a územní celistvost státu.



2. Žádné ustanovení tohoto Protokolu nebude vykládáno jako oprávnění k

přímému nebo nepřímému vměšování z jakéhokoli důvodu do ozbrojeného

konfliktu nebo do vnitřních nebo zahraničních záležitostí Vysoké

smluvní strany, na jejímž území k tomuto konfliktu došlo.



Část II



Humánní zacházení



Čl.4.



Základní záruky



1. Všechny osoby, které se přímo neúčastní nebo které se přestaly

účastnit nepřátelských akcí bez ohledu na to, zda byla jejich svoboda

omezena či nikoliv, mají právo na respektování své osoby, cti,

přesvědčení a náboženského vyznání. Za všech okolností bude s nimi

zacházeno humánně bez jakéhokoli nepříznivého rozdílu. Je zakázáno

vydat rozkaz, že nikdo nezůstane naživu.



2. Bez újmy obecným výše uvedeným ustanovením jsou a zůstanou zakázány

v každé době a na každém místě následující činy proti osobám zmíněným v

odstavci 1:



a) ohrožování života, zdravotního a fyzického nebo duševního stavu

osob, zvláště vražda, jakož i kruté zacházení jako mučení, mrzačení

nebo jakákoliv forma tělesných trestů;



b) kolektivní tresty;



c) braní rukojmí;



d) teroristické činy;



e) urážky osobní důstojnosti, především ponižující a urážející

zacházení, znásilnění, nucená prostituce a jakákoli forma nemravného

jednání;



f) otroctví a obchod s otroky ve všech svých formách; g) plenění;



h) hrozby vykonat jakýkoli z výše uvedených činů.



3. Dětem bude poskytnuta péče a pomoc, kterou vyžadují, a zvláště:



a) bude jim poskytnuto vzdělání, včetně náboženské a morální výchovy, v

souladu s přáním jejich rodičů nebo v nepřítomnosti rodičů těch, kdo

jsou odpovědni za péči o ně;



b) budou učiněna všechna nezbytná opatření, aby se usnadnilo

sjednocování rodin, které jsou dočasně rozděleny;



c) děti do věku 15 let nebudou povolávány do ozbrojených sil nebo

skupin a nebude jim dovoleno účastnit se nepřátelských akcí;



d) zvláštní ochrana, kterou poskytuje tento článek dětem do věku 15

let, se na ně bude vztahovat i tehdy, účastnily-li se přímo

nepřátelských akcí bez ohledu na ustanovení odstavce c) a budou zajaty;



e) v případě nutnosti budou učiněna opatření, a to pokud možno vždy se

souhlasem jejich rodičů nebo osob, které za ně na základě práva nebo

zvyku především odpovídají, aby děti byly dočasně přemístěny z oblasti,

v níž dochází k nepřátelským akcím, do bezpečnější oblasti v zemi, a

aby bylo zajištěno, že budou doprovázeny osobami odpovědnými za jejich

bezpečnost a blaho.



Čl.5.



Osoby, jejichž svoboda byla omezena



1. Kromě ustanovení článku 4 budou přinejmenším dodržována následující

ustanovení týkající se osoby zbavených svobody z důvodů souvisejících s

ozbrojeným konfliktem, ať jsou internovány, či zadrženy:



a) s raněnými a nemocnými bude zacházeno v souladu s článkem 7;



b) osobám uvedeným v tomto odstavci budou ve stejném rozsahu jako

místnímu civilnímu obyvatelstvu poskytovány potraviny a pitná voda a

budou jim poskytnuta záruky týkající se zdraví, hygieny a ochrany proti

nepřízni podnebí a nebezpečím vyplývajícím z ozbrojeného konfliktu;



c) bude jim umožněno přijímat individuální nebo kolektivní podporu;



d) bude jim umožněno vykonávat jejich náboženské obřady, a požádají-li

o to a bude-li to možné, přijímat duchovní pomoc od osob vykonávajících

náboženské úkony, např. od kněží apod.;



e) budou-li přinuceny pracovat, budou mít pracovní podmínky a záruky

podobné těm, jaké má místní civilní obyvatelstvo.



2. Ti, kdo jsou odpovědni za internování nebo zadržení osob uvedených v

odstavci 1, budou v rámci svých možností rovněž zachovávat následující

ustanovení týkající se těchto osob:



a) kromě případů, kdy jsou muži a ženy z jedné rodiny ubytováni

společně, budou ženy ubytovány v prostorách oddělených od mužů a budou

pod bezprostředním dozorem žen;



b) osoby uvedené v odstavci 1 jsou oprávněny odesílat a přijímat dopisy

a pohlednice, jejichž množství může být omezeno příslušným orgánem,

pokud to považuje za nutné;



c) prostory k internování a zadržení nebudou umístěny v blízkosti

oblasti bojů. Osoby uvedené v odstavci 1 budou evakuovány, budou-li

prostory, kde jsou internovány nebo zadrženy, zvláště vystaveny

nebezpečí vyplývajícímu z ozbrojeného konfliktu, pokud může jejich

evakuace být provedena za dostatečně bezpečných podmínek;



d) budou mít právo na lékařské prohlídky;



e) jejich zdraví a jejich tělesná či duševní integrita nebudou ohroženy

žádným neoprávněným činem, nebo opomenutím. Je tudíž zakázáno

podrobovat osoby uvedené v tomto článku jakémukoli lékařskému zákroku,

který zdravotní stav příslušné osoby nevyžaduje a který není v souladu

s obecně přijatými lékařskými normami užívanými ve vztahu k svobodným

osobám za obdobných zdravotnických podmínek.



3. S osobami, které nejsou uvedeny v odstavci 1, avšak jejichž svoboda

byla jakýmkoli způsobem omezena z důvodů souvisejících s ozbrojeným

konfliktem, bude zacházeno humánně v souladu s článkem 4 a s odstavci 1

a), c) a d) a 2 b) tohoto článku.



4. Bude-li rozhodnuto propustit osoby zbavené svobody, přijmou ti, kdo

tak rozhodli, nutná opatření k zajištění jejich bezpečnosti.



Čl.6.



Trestní stíhání



1. Tento článek se týká stíhání a trestání trestných činů souvisejících

s ozbrojeným konfliktem.



2. Nad osobami, které byly shledány vinnými z trestného činu, nebudou

vynášeny rozsudky a vykonávány tresty kromě případů, kdy byl vynesen

rozsudek soudem, který poskytuje základní záruky nezávislosti a

nestrannosti, zejména:



a) soudní řízení poskytne obžalovanému možnost být bezodkladně

informován o podrobnostech trestného činu, z něhož je obžalován a

poskytne obžalovanému před řízením a během řízení všechna nezbytná

práva a prostředky obhajoby;



b) nikdo nebude odsouzen za trestný čin jinak než na základě osobní

trestní odpovědnosti;



c) nikdo nebude odsouzen za jednání nebo opomenutí, která nebyla podle

zákona trestným činem v době jeho spáchání. Stejně tak nebude uložen

trest těžší než jaký mohl být uložen v době, kdy byl trestný čin

spáchán. Stanoví-li zákon vydaný po spáchání trestného činu lehčí

trest, bude tento zákon aplikován ve prospěch pachatele;



d) každý obžalovaný bude považován za nevinného, dokud nebude v souladu

se zákonem prokázána jeho vina;



e) každý obžalovaný bude mít právo, aby se soudní řízení konalo v jeho

přítomnosti;



f) nikdo nebude nucen, aby svědčil proti sobě nebo aby se přiznal k

vině.



3. Odsouzené osobě bude při vynesení rozsudku sděleno, jaké má právní a

jiné opravné prostředky a lhůty, v nichž je může uplatnit.



4. Trest smrti nebude vynesen nad osobami mladšími 18 let v době

spáchání trestného činu a nebude vykonán na těhotných ženách a na

matkách malých dětí.



5. Po skončení nepřátelských akcí se budou vládnoucí orgány snažit

udělit amnestii v nejširší možné míře osobám, které se zúčastnily

ozbrojeného konfliktu, nebo těm, které byly zbaveny svobody z důvodů

souvisejících s ozbrojeným konfliktem, bez ohledu na to, zda byly

internovány nebo zadrženy.



Část III



Ranění, nemocní a trosečníci



Čl.7.



Ochrana a péče



1. Všichni ranění, nemocní a trosečníci bez ohledu na to, zda se

zúčastnili ozbrojeného konfliktu či nikoliv, budou respektováni a

chráněni.



2. Za všech okolností bude s nimi zacházeno lidsky a bude jim

poskytnuta v co největší možné míře a co nejrychleji lékařská péče a

ošetření, které vyžaduje jejich stav. Nebude mezi nimi činěn rozdíl z

jiných důvodů než zdravotních.



Čl.8.



Pátrání



Kdykoli to okolnosti umožní, a zvláště po skončení boje, budou

bezodkladně učiněna všechna možná opatření k vypátrání a sebrání

raněných, nemocných a trosečníků, aby byli ochráněni před pleněním a

špatným zacházením a aby mohla být zajištěna patřičná péče o ně, jakož

i pátrání po mrtvých, aby se zabránilo jejich oloupení a aby byli

důstojně pohřbeni.



Čl.9.



Ochrana zdravotnického a duchovního personálu



1. Zdravotnický a duchovní personál bude respektován a chráněn a při

výkonu jeho povinností mu bude poskytnuta veškerá možná pomoc. Nemůže

být nucen, aby plnil úkoly, které jsou neslučitelné s jeho humanitárním

posláním.



2. Není možno žádat, aby zdravotnický personál při plnění svých funkcí

dával přednost jakékoliv osobě z jiných než zdravotních důvodů.



Čl.10.



Všeobecná ochrana osob, které vykonávají zdravotnickou činnost



1. Za žádných okolností nebude trestána žádná osoba za provedení

zdravotnických úkonů, které jsou v souladu s lékařskou etikou, bez

ohledu na to, ve prospěch které osoby se tato činnost provádí.



2. Osoby, které vykonávají zdravotnickou činnost, nebudou nuceny

provádět úkony nebo vykonávat práce, které nejsou v souladu s pravidly

lékařské etiky nebo s jinými pravidly určenými ku prospěchu raněných a

nemocných nebo s ustanoveními tohoto Protokolu, ani nebudou nuceny k

tomu, aby neprováděly úkony, které tato pravidla a ustanovení vyžadují.



3. Profesionální povinnosti osob vykonávajících lékařskou činnost,

pokud jde o informace, které mohou získat o raněných a nemocných v

jejich péči, budou respektovány s výhradou vnitrostátního práva.



4. S výhradou vnitrostátního práva nesmějí být jakkoli trestány osoby

vykonávající zdravotnickou činnost za to, že odmítnou poskytnout nebo

že neposkytnou informace o raněných a nemocných, kteří jsou nebo byli v

jejich péči.



Čl.11.



Ochrana zdravotnických jednotek a zdravotnických přepravních prostředků



1. Zdravotnické jednotky a zdravotnické přepravní prostředky budou vždy

respektovány a chráněny a nestanou se předmětem útoku.



2. Ochrana, na kterou mají zdravotnické jednotky a zdravotnické

přepravní prostředky nárok, bude přerušena pouze v tom případě,

budou-li použity k nepřátelským činům mimo rámec jejich humanitárního

poslání. Ochrana však bude přerušena teprve když bude vydáno varování,

které v případě potřeby stanoví rozumnou lhůtu, a pouze poté, když

tohoto varování nebude uposlechnuto.



Čl.12.



Rozeznávací znak



Pod kontrolou příslušného orgánu bude zdravotnický a duchovní personál

i zdravotnické jednotky a zdravotnické přepravní prostředky označen

rozeznávacím znakem červeného kříže, červeného půlměsíce nebo červeného

lva a slunce na bílém pozadí. Bude respektován za všech podmínek a

nebude ho použito nepatřičným způsobem.



Část IV



Civilní obyvatelstvo



Čl.13.



Ochrana civilního obyvatelstva



1. Civilní obyvatelstvo a jednotlivé civilní osoby požívají všeobecné

ochrany proti nebezpečím vznikajícím v důsledku vojenských operací. Aby

tato ochrana byla účinná, musí se za všech okolností dodržovat

následující pravidla.



2. Civilní obyvatelstvo jako takové, jakož i jednotlivé civilní osoby

nesmějí být předmětem útoku. Násilné činy nebo hrozby násilím, jejichž

hlavním cílem je terorizování civilního obyvatelstva, jsou zakázány.



3. Civilní osoby požívají ochrany poskytované tímto článkem s výjimkou

případu, kdy se přímo účastní nepřátelských akcí a po dobu těchto akcí.



Čl.14.



Ochrana předmětů nezbytných k přežití civilního obyvatelstva



Je zakázáno užívat hladovění civilních osob jako způsobu vedení války.

Je tudíž zakázáno útočit na objekty, ničit, odstraňovat nebo

znehodnocovat objekty nezbytné k přežití civilního obyvatelstva, jako

jsou zásoby potravin, zemědělské oblasti sloužící k produkci potravin,

sklizeň, dobytek, zařízení pro dodávku vody a zásobování vodou a

zavlažovací zařízení.



Čl.15.



Ochrana staveb a zařízení obsahujících nebezpečné síly



Stavby nebo zařízení obsahující nebezpečné síly, zvláště přehrady,

hráze a atomové elektrárny, nesmějí být předmětem útoku, i když jsou

vojenskými objekty, pokud takový útok může způsobit uvolnění

nebezpečných sil a vést v důsledku toho k vážným ztrátám na civilním

obyvatelstvu.



Čl.16.



Ochrana kulturních statků a míst pro konání bohoslužeb



Bez újmy ustanovením Haagské úmluvy o ochraně kulturních statků za

ozbrojeného konfliktu ze 14. května 1954, je zakázáno provádět jakékoli

nepřátelské činy namířené proti historickým památkám, uměleckým dílům

nebo místům pro konání bohoslužeb, které jsou kulturním a duchovním

dědictvím národů a užívat je k podpoře vojenského úsilí.



Čl.17.



Zákaz nuceného přemísťování civilních osob



1. Z důvodů vztahujících se k danému konfliktu nesmí být nařizováno

přemísťování civilního obyvatelstva pokud to nevyžaduje bezpečnost

příslušných civilních osob nebo nevyhnutelné vojenské důvody. Jestliže

bude nutno takové přemístění provést, budou učiněna všechna opatření,

aby civilní obyvatelstvo mohlo být přijato na určeném místě za

uspokojujících podmínek, pokud jde o ubytování, hygienu, zdraví,

bezpečí a výživu.



2. Civilní osoby nebudou nuceny opouštět své vlastní území z důvodů

vztahujících se ke konfliktu.



Čl.18.



Pomocné organizace a pomocné akce



1. Pomocné organizace, které se nacházejí na území Vysoké smluvní

strany, jako jsou organizace Červeného kříže, Červeného půlměsíce,

Červeného lva a slunce, mohou nabídnout své služby s cílem vykonávat

své tradiční funkce ve vztahu k obětem ozbrojeného konfliktu. Civilní

obyvatelstvo může i ze své vlastní iniciativy nabídnout, že bude sbírat

raněné, nemocné a trosečníky a že bude o ně pečovat.



2. Pokud civilní obyvatelstvo trpí nadměrnou nouzí v důsledku

nedostatku zásob nutných k jeho přežití, jako jsou zásoby potravin a

léků, budou s výhradou souhlasu příslušné Vysoké smluvní strany

podniknuty pomocné akce pro civilní obyvatelstvo, které jsou ovšem

výlučně humanitární a nestranné povahy a jsou prováděny bez jakéhokoliv

nepříznivého rozdílu.



Část V



Závěrečná ustanovení



Čl.19.



Šíření



Tento Protokol bude šířen v co možná největší míře.



Čl.20.



Podpis



Tento Protokol bude otevřen stranám Úmluv k podpisu šest měsíců po

podpisu Závěrečného aktu a zůstane otevřen po dobu dvanácti měsíců.



Čl.21.



Ratifikace



Tento Protokol bude ratifikován co možná nejdříve. Ratifikační listiny

budou uloženy u Švýcarské spolkové rady, depozitáře Úmluv.



Čl.22.



Přístup



Tento Protokol bude otevřen k přístupu kterékoli straně Úmluv, která ho

nepodepsala. Listiny o přístupu budou uloženy u depozitáře.



Čl.23.



Nabytí platnosti



1. Tento Protokol nabude platnosti šest měsíců po uložení dvou

ratifikačních listin nebo listin o přístupu.



2. Pro každou stranu Úmluv, která ratifikuje tento Protokol nebo k němu

přistoupí později, nabude platnost šest měsíců po uložení její

ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.



Čl.24.



Změny



1. Každá Vysoká smluvní strana může navrhnout změny tohoto Protokolu.

Text navrhované změny bude zaslán depozitáři, který po konzultaci se

všemi Vysokými smluvními stranami a s Mezinárodním výborem Červeného

kříže rozhodne, zda je třeba svolat konferenci k posouzení navrhované

změny.



2. Depozitář pozve na tuto konferenci všechny Vysoké smluvní strany,

jakož i strany Úmluv bez ohledu na to, zda tento Protokol podepsaly či

nikoliv.



Čl.25.



Výpověď



1. V případě, že Vysoká smluvní strana vypoví tento Protokol, nabude

výpověď platnosti teprve po uplynutí šesti měsíců od obdržení listiny o

výpovědi. Pokud se však vypovídající strana po uplynutí šesti měsíců

nachází v situaci uvedené v článku 1, výpověď nenabude platnosti před

ukončením ozbrojeného konfliktu. Osoby, které byly zbaveny svobody nebo

jejichž svoboda byla omezena z důvodů vztahujících se ke konfliktu,

budou však nadále požívat výhod z ustanovení tohoto Protokolu až do

svého konečného propuštění.



2. Výpověď bude oznámena písemně depozitáři, který ji zašle všem

Vysokým smluvním stranám.



Čl.26.



Notifikace



Depozitář bude informovat Vysoké smluvní strany, jakož i strany Úmluv

bez ohledu na to, zda jsou signatáři tohoto Protokolu či nikoli:



a) o podpisech připojených k tomuto Protokolu a o uložení ratifikačních

listin nebo listin o přístupu v souladu s články 21 a 22;



b) o datu nabytí platnosti tohoto Protokolu v souladu s článkem 23;



c) o sděleních a prohlášeních, které obdržel v souladu s článkem 24.



Čl.27.



Registrace



1. Po nabytí platnosti bude tento Protokol zaslán depozitářem

sekretariátu Organizace spojených národů k registraci a k publikaci v

souladu s článkem 102 Charty Organizace spojených národů.



2. Depozitář bude rovněž informovat sekretariát Organizace spojených

národů o všech ratifikacích a přístupech, které obdržel v souvislosti s

tímto Protokolem.



Čl.28.



Autentické texty



Originál tohoto Protokolu, jehož anglický, arabský, čínský,

francouzský, ruský a španělský text má stejnou platnost, bude uložen u

depozitáře, který zašle jeho ověřené kopie všem stranám Úmluv.