372/2003 Sb.



VYHLÁŠKA



ze dne 30. října 2003



o veterinárních kontrolách při obchodování se zvířaty



Změna: 164/2005 Sb.



Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 78 zákona č. 166/1999 Sb., o

veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární

zákon), ve znění zákona č. 131/2003 Sb., (dále jen "zákon") k provedení

§ 28 odst. 5 a § 31 odst. 3 písm. b) a c) zákona:



§ 1



Předmět úpravy



(1) Tato vyhláška v souladu s právem Evropských společenství^1)

upravuje



a) způsob provádění veterinární kontroly živých zvířat, veterinární

kontroly spermatu, vaječných buněk a embryí (dále jen "zárodečné

produkty"), jakož i veterinární kontroly patogenů, určených k

obchodování, v místě původu a při příchodu na místo určení,



b) součinnost a pomoc chovatelů, poskytovanou orgánům provádějícím

veterinární kontroly uvedené pod písmenem a),



c) podrobnosti o opatřeních, která činí orgány provádějící veterinární

kontroly uvedené pod písmenem a) na základě zjištění, že nejsou splněny

podmínky stanovené pro obchodování, jakož i postup v případě, že v

souvislosti s těmito opatřeními dojde ke sporu mezi chovatelem a orgány

provádějícími veterinární kontrolu při příchodu na místo určení,



d) lhůtu, v níž lze požádat o vydání veterinárního osvědčení, jež

provází živá zvířata, zárodečné produkty a patogeny (dále jen "zvířata

a produkty") určené k obchodování, náležitosti a dobu platnosti tohoto

osvědčení a jak a na základě čeho se toto osvědčení vydává.



(2) Tato vyhláška se nevztahuje na přemísťování zvířat v zájmovém chovu

mezi členskými státy Evropské unie (dále jen "členský stát"), jsou-li

tato zvířata provázena fyzickou osobou za ně odpovědnou a nejsou-li

přemísťována k obchodním účelům.



§ 2



Vymezení pojmů



Pro účely této vyhlášky se rozumí



a) veterinární kontrolou - jakákoli fyzická kontrola nebo

administrativní úkon, týkající se živých zvířat, zárodečných produktů

nebo patogenů, jehož účelem je přímá nebo nepřímá ochrana zdraví lidí

nebo zvířat,



b) patogeny - jakýkoli záchyt nebo kultura organizmů nebo jakýkoli

jejich derivát, vyskytující se buď samostatně nebo v záměrné kombinaci

takového záchytu nebo kultury organizmů, které mají schopnost vyvolat

onemocnění u jakýchkoli živých tvorů (s výjimkou specifických původců

onemocnění člověka), jakož i jakékoli modifikované deriváty těchto

organizmů, které mohou nést nebo přenést živočišný patogen, anebo tkáň,

buněčná kultura, sekrety nebo exkrety, v nichž nebo prostřednictvím

nichž může být nesen nebo přenesen živočišný patogen, s výjimkou

registrovaných veterinárních imunologických přípravků,



c) podnikem - jakýkoli podnik či jiné zařízení, ve kterém se zachází se

zárodečnými produkty nebo patogeny,



d) příslušným úřadem - ústřední úřad členského státu oprávněný k

provádění veterinárních kontrol nebo jiný úřad členského státu, jemuž

byla tato pravomoc svěřena,



e) obchodováním - obchodování mezi členskými státy se zvířaty a

produkty, které mají původ v členských státech, jakož i se zvířaty a

produkty, pocházejícími ze třetích zemí, jež jsou v členských státech

ve volném oběhu.



§ 3



Zvířata a produkty, na které se vztahují zvláštní právní předpisy

uvedené v příloze č. 3 k této vyhlášce a které jsou určeny k

obchodování, podléhají veterinární kontrole v místě původu a

veterinární kontrole při příchodu na místo určení.



Veterinární kontrola v místě původu



§ 4



(1) Při výkonu státního veterinárního dozoru v souladu s § 52 zákona

provádí krajská veterinární správa a Městská veterinární správa v Praze

na území hlavního města Prahy (dále jen "krajská veterinární správa")

veterinární kontrolu v místě původu, kterou zejména zjišťuje, zda

zvířata a produkty určené k obchodování



a) splňují požadavky zvláštních právních předpisů uvedených v části A

přílohy č. 3 k této vyhlášce, popřípadě - jde-li o zvířata a produkty

uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce - požadavky členského

státu určení,



b) pocházejí z hospodářství^2) nebo podniku, které podléhají

veterinárním kontrolám podle § 6 odst. 1 písm. b),



c) jsou označeny a evidovány v souladu se zvláštními právními

předpisy^3) tak, aby bylo možno zjistit hospodářství nebo podnik

původu, popřípadě tranzitu,



d) jsou opatřeny prvopisy správně a úplně vyplněných veterinárních

osvědčení, vystavených úředním veterinárním lékařem, a jinými doklady v

souladu se zvláštními právními předpisy uvedenými v části A přílohy č.

3 k této vyhlášce, popřípadě - jde-li o jiná zvířata a produkty uvedené

v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce - v souladu s právními předpisy

členského státu určení, jakož i doklady požadovanými zvláštními

právními předpisy,^3) jimiž mají být provázeny během přepravy až do

místa určení.



(2) Jde-li o zvířata vnímavá na nákazy nebo o zárodečné produkty těchto

zvířat, sleduje krajská veterinární správa také, zda nepocházejí



a) z hospodářství nebo podniku, anebo z místa nebo oblasti, které

podléhají omezujícím či zakazujícím mimořádným veterinárním opatřením,

jež se týkají kontrolovaných zvířat nebo produktů a jež byla vyhlášena

v souladu se zákonem a prováděcím právním předpisem k zákonu^4) z

důvodu podezření či výskytu nákazy uvedené v příloze č. 1 k této

vyhlášce, anebo z důvodu ochrany před ohrožením zdraví zvířat nebo

lidí,



b) z hospodářství nebo podniku, anebo z místa nebo oblasti, které

podléhají omezujícím či zakazujícím mimořádným veterinárním opatřením,

jež byla vyhlášena z důvodu podezření či výskytu nákazy neuvedené v

příloze č. 1 k této vyhlášce, anebo z důvodu ochrany před ohrožením

zdraví zvířat nebo lidí,



c) v případech, kdy jsou zvířata nebo produkty určeny pro hospodářství

nebo podnik, umístěné v členském státě, který v souladu se zvláštními

právními předpisy získal zvláštní veterinární záruky, anebo který byl v

souladu s těmito předpisy uznán za nákazy prostý na celém svém území

nebo na jeho části, z hospodářství, které neposkytuje takové záruky,

jež mohou být členským státem určení požadovány se zřetelem na nákazy

neuvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce,



d) v případech, kdy jsou zvířata nebo produkty určeny do členského

státu nebo jeho části, který využívá zvláštní veterinární záruky

stanovené podle zvláštních právních předpisů, z hospodářství nebo

podniku, popřípadě z části území, které neposkytují takové záruky.



(2) Před vydáním veterinárního osvědčení nebo jiného dokladu je třeba

ověřit, zda hospodářství nebo podnik původu splňují požadavky uvedené v

odstavci 1.



§ 5



(1) Zahrnuje-li přeprava několik míst určení, musí být zvířata a

produkty seskupeny do tolika zásilek, kolik je míst určení. Každá

zásilka musí být provázena veterinárními osvědčeními a jinými doklady

uvedenými v § 4 odst. 1 písm. d).



(2) Jsou-li zvířata a produkty, na které se vztahují zvláštní právní

předpisy uvedené v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce, určeny k

vývozu do země, která není členským státem (dále jen "třetí země"),

přes území jiného členského státu, zůstává přeprava pod celním dohledem

až do místa výstupu z území členských států (dále jen "území

Společenství"). Jde-li však o zvířata a produkty, které neodpovídají

požadavkům uvedených zvláštních právních předpisů, anebo zvířata a

produkty uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce, může být

tranzit uskutečněn pouze s výslovným povolením příslušného úřadu

tranzitního členského státu.



(3) Dojde-li během přepravy zvířat nebo produktů uvedených v odstavci 2

k jakémukoli pochybení nebo nesrovnalosti, anebo odmítne-li třetí země

určení zásilku převzít, postupuje krajská veterinární správa, je-li

Česká republika tranzitním členským státem nebo členským státem určení

a využívá-li zvláštní veterinární záruky uvedené v § 4 odst. 2 písm.

d), podle § 12 odst. 2, anebo může požadovat, aby byla zvířata

dopravena k poražení na nejbližší jatky; o těchto skutečnostech

informuje krajská veterinární správa celní orgány.



§ 6



(1) Při provádění veterinární kontroly v místě původu krajská

veterinární správa také



a) dozírá na to, aby nebyla na území jiného členského státu odesílána

zvířata, popřípadě produkty, která měla být vyřazena (utracena,

neškodně odstraněna) v souvislosti s plněním programů ozdravování

zvířat od některé nákazy neuvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce,

anebo která nemohou být z veterinárních nebo hygienických důvodů

obchodně využita na území České republiky,



b) provádí veterinární kontroly hospodářství, shromažďovacích

středisek, chovných a dodavatelských zařízení^5) pro pokusná zvířata,

schválených trhů a podniků za účelem ověření, zda jsou v nich

dodržovány veterinární požadavky uvedené v této vyhlášce ve všech

stadiích výroby a obchodování a zda zvířata nebo produkty určené k

obchodování vyhovují požadavkům zvláštních právních předpisů, zejména

požadavkům uvedeným v § 4 odst. 1 písm. c) a d). Shledá-li důvody k

podezření, že tomu tak není, provede další nezbytné veterinární

kontroly, a potvrdí-li se její podezření, vydá v souladu se zákonem a

prováděcím právním předpisem k zákonu^4) odpovídající závazné pokyny

nebo vyhlásí mimořádná veterinární opatření; tato opatření mohou

zahrnovat i izolaci příslušného hospodářství nebo podniku.



(2) Bylo-li zjištěno porušení zvláštních právních předpisů, zejména

byl-li zjištěn nesoulad veterinárního osvědčení, jiného dokladu nebo

identifikačního označení se stavem zvířat nebo stavem hospodářství

původu, popřípadě se skutečnými vlastnostmi produktů, uplatňují se

sankce podle zákona.



§ 7



Údaje, které se týkají odesílaných zvířat nebo produktů, jakož i

vystaveného veterinárního osvědčení nebo jiného dokladu provázejícího

zvířata nebo produkty, se sdělují v den vydání uvedeného osvědčení nebo

dokladu příslušnému ústřednímu úřadu členského státu určení a

příslušnému úřadu místa určení způsobem uvedeným ve zvláštním právním

předpise,^6) a to podle vzoru uvedeného v příloze č. 2 k této vyhlášce.

Jde-li o zvířata a produkty uvedené v § 5 odst. 2, sdělují se tyto

údaje příslušnému úřadu výstupního místa, které je i místem určení (§

19 odst. 1), popřípadě příslušnému úřadu v místě, v němž se nachází

výstupní místo, příslušnému ústřednímu úřadu místa určení a příslušnému

ústřednímu úřadu tranzitního členského státu, popřípadě příslušným

ústředním úřadům tranzitních členských států. K takto sdělovaným údajům

patří i název třetí země určení.



Veterinární kontrola při příchodu na místo určení



§ 8



(1) Při výkonu státního veterinárního dozoru v souladu s § 52 zákona

může krajská veterinární správa provádět veterinární kontrolu při

příchodu na místo určení. Nediskriminujícími namátkovými veterinárními

kontrolami může zejména ověřovat, zda jsou splněny požadavky

vyplývající z § 4 až 6; v případě potřeby může odebrat vzorky k

laboratornímu vyšetření. Vedle toho může provádět veterinární kontroly

také během přepravy zvířat na území České republiky, včetně kontrol

dopravních prostředků, jestliže má poznatky nasvědčující podezření, že

dochází k porušování veterinárních podmínek obchodování se zvířaty.



(2) Jsou-li zvířata pocházející z jiného členského státu určena



a) pro shromažďovací středisko nebo schválený trh, mohou být jejich

provozovateli přijímána do tohoto střediska nebo trhu jen zvířata,

která splňují požadavky uvedené v § 4. Úřední veterinární lékař

vykonávající ve shromažďovacím středisku nebo na schváleném trhu státní

veterinární dozor musí kontrolou veterinárních osvědčení a jiných

dokladů uvedených v § 4 odst. 1 písm. d) ověřovat, zda zvířata přijatá

do tohoto střediska nebo trhu splňují tyto požadavky,



b) na jatky, mohou být jejich provozovatelem přijímána a porážena jen

zvířata, která splňují požadavky uvedené v § 4 odst. 1 písm. c) a d).

Úřední veterinární lékař vykonávající na jatkách státní veterinární

dozor musí zajistit, aby byla porážena pouze zvířata, která splňují

všechny požadavky uvedené v § 4,



c) pro hospodářství včetně těch, v nichž je zásilka částečně vyložena

během přepravy, musí být každé zvíře nebo skupina zvířat provázena

prvopisem veterinárního osvědčení nebo jiného dokladu podle § 4 odst. 1

písm. d) až do doby, kdy dojde k příjemci, který je v tomto osvědčení

nebo jiném dokladu jako příjemce uveden.



(3) Příjemce uvedený v odstavci 2 písm. c) musí před rozdělením nebo

následným obchodním využitím zásilky zvířat v souladu s § 30 odst. 3

písm. b) zákona



a) zkontrolovat identifikační označení zvířat, veterinární osvědčení a

jiné doklady uvedené v § 4 odst. 1 písm. c) a d), kterými jsou zvířata

provázena,



b) oznámit krajské veterinární správě jakékoli pochybení nebo

nesrovnalost a do jejího rozhodnutí držet zvířata v izolaci.



(4) Registrovaný obchodník, který dělí zásilky zvířat, anebo jakýkoli

podnik, který není pod státním veterinárním dozorem a pro který jsou

určena zvířata uvedená v odstavci 2, se považuje za jejich příjemce;

vztahují se na něj požadavky uvedené v odstavci 3.



(5) Zvláštní veterinární záruky, jejichž splnění je požadováno na

příjemcích zvířat uvedených v odstavci 2 písm. c) a v odstavci 4, musí

být sjednány v dohodě uzavřené těmito příjemci s krajskou veterinární

správou v době jejich registrace; krajská veterinární správa provádí

namátkové veterinární kontroly dodržování těchto záruk.



(6) Pro zárodečné produkty a patogeny platí ustanovení odstavců 1 až 5

přiměřeně.



§ 9



(1) Odebírají-li se vzorky od zvířat podle § 8 odst. 1 věty druhé za

středníkem, odeberou se co nejdříve, v žádném případě ne později než za

2 pracovní dny po dni příchodu zvířat na místo určení uvedené na

veterinárním osvědčení nebo jiném dokladu uvedeném v § 4 odst. 1 písm.

d). Lhůta 2 pracovních dnů neplatí pro veterinární kontroly prováděné

podle § 8 odst. 1 věty třetí.



(2) Je-li příjemcem zvířat osoba uvedená v § 8 odst. 4, která dělí

zásilky zvířat, mohou být odebrány vzorky v průběhu 2 pracovních dnů

následujících po příchodu zvířat na jejich konečné místo určení v

členském státě.



(3) Vzorky se odebírají dvojmo nebo v množství dostatečném pro

zajištění alespoň dvou alikvótních částí vzorku pro testování. První

vzorek nebo první alikvótní část vzorku se testuje v laboratoři uvedené

v § 52 odst. 4 zákona. Druhý vzorek nebo druhá, popřípadě i další

alikvótní část vzorku se zřetelně označí a skladuje se za vhodných

podmínek alespoň po dobu 1 měsíce pod dohledem úředního veterinárního

lékaře.



§ 10



(1) Příjemci, kteří jsou uvedeni ve veterinárním osvědčení nebo jiném

dokladu podle § 4 odst. 1 písm. d), v souladu s § 30 odst. 3 písm. a) a

c) zákona



a) hlásí podle požadavků krajské veterinární správy a v rozsahu

nezbytném k provedení veterinárních kontrol uvedených v § 8 nejméně 24

hodin předem příchod zvířat nebo produktů z jiného členského státu,

zejména povahu zásilky a předpokládané datum jejího příchodu. To

neplatí, jen jde-li o koňovité, kteří jsou provázeni identifikačním

dokladem podle zvláštních právních předpisů,^3)



b) uchovávají veterinární osvědčení a jiné doklady uvedené v § 4 odst.

1 písm. d) po dobu nejméně 1 roku a na požádání je předkládají orgánům

státního veterinárního dozoru,



c) a jde-li o registrované obchodníky, zaznamenávají v souvislosti s

údaji o uskutečněných obchodech také údaje o následném místě určení

zvířat nebo produktů.



(2) Mají-li být zvířata umístěna v karanténě, děje se tak zpravidla v

hospodářství místa určení. Vyžadují-li to veterinární důvody, mohou být

zvířata umístěna v karanténní stanici, která je v takovém případě

považována za místo určení zásilky; důvody tohoto opatření je třeba

sdělit Komisi Evropského společenství (dále jen "Komise").



§ 11



(1) Při veterinárních kontrolách prováděných v místech, jimiž mohou

zvířata a produkty uvedené v § 3 přicházet z třetích zemí na území

Společenství, jako jsou přístavy, letiště a místa pohraniční

veterinární kontroly,



a) se kontrolují veterinární osvědčení a jiné doklady uvedené v § 4

odst. 1 písm. d),



b) se postupuje tak, že



1. zvířata a produkty pocházející z území Společenství podléhají

pravidlům kontroly stanoveným v § 8 a 9,



2. zvířata z třetích zemí podléhají pravidlům stanoveným zvláštním

právním předpisem,^7)



3. produkty z třetích zemí podléhají pravidlům stanoveným zvláštním

právním předpisem.^8)



(2) Všechna zvířata a produkty, přepravované dopravními prostředky,

které zajišťují pravidelné a přímé spojení mezi dvěma zeměpisnými body

na území Společenství, však podléhají pravidlům veterinární kontroly

stanoveným v § 8 a 9.



Opatření na základě výsledku veterinární kontroly



§ 12



(1) Zjistí-li krajská veterinární správa při provádění veterinární

kontroly při příchodu na místo určení, popřípadě během přepravy

zásilky, přítomnost původců nákazy uvedené v příloze č. 1 k zákonu,

nemoc přenosnou ze zvířat na člověka nebo jiné onemocnění či jinou

možnou příčinu závažného ohrožení zvířat nebo lidí, anebo že produkty

pocházejí z oblasti zamořené nákazou, postupuje v souladu s § 30 odst.

2, § 49 odst. 1 písm. d) a § 54 odst. 1 zákona. Státní veterinární

správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona uvědomí bez

prodlení Komisi a členské státy o výsledcích šetření, přijatých

rozhodnutích a jejich důvodech.



(2) Zjistí-li krajská veterinární správa při provádění veterinární

kontroly při příchodu na místo určení, popřípadě během přepravy

zásilky, že zvířata nebo produkty nesplňují veterinární podmínky

obchodování s nimi uplatňované v souladu se zvláštními právními

předpisy, anebo zvláštní veterinární záruky, získané Českou republikou

v souladu se zvláštními právními předpisy, postupuje v souladu s § 30

odst. 2, popřípadě i v souladu s § 49 odst. 1 písm. d) a § 54 odst. 1

zákona.



(3) Dojde-li ke sporu mezi odesilatelem a krajskou veterinární správou,

mohou se obě strany dohodnout, že jej předloží nejdéle do 1 měsíce k

posouzení odborníkovi uvedenému v seznamu sestaveném Komisí. Tento

odborník vydá své stanovisko do 72 hodin po předložení sporu, anebo po

obdržení výsledků potřebného vyšetření. Náklady tohoto stanoviska nesou

Evropská společenství.



§ 13



(1) Dojde-li k případu uvedenému v § 12 odst. 1 nebo 2, uvědomí o něm

Státní veterinární správa neprodleně příslušný úřad členského státu

odeslání s tím, aby ji informoval o výsledcích svého šetření, přijatých

opatřeních a jejich důvodech. Nepovažuje-li Státní veterinární správa

tato opatření za dostatečná, učiní je předmětem společného jednání o

možnostech a prostředcích nápravy; k nim může patřit i veterinární

kontrola na místě.



(2) O opakovaném pochybení uvědomí Státní veterinární správa v souladu

s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona Komisi a členské státy.



(3) Státní veterinární správa může požádat členský stát odeslání, aby

po dobu šetření Komise posílil veterinární kontroly zvířat a produktů

pocházejících z příslušného hospodářství, shromažďovacího střediska,

schváleného trhu nebo podniku, popřípadě oblasti, a vyžadují-li to

vážné veterinární nebo hygienické důvody, aby pozastavil vydávání

veterinárních osvědčení a jiných dokladů uvedených v § 4 odst. 1 písm.

d). Zároveň může být posílena veterinární kontrola zvířat a produktů,

které pocházejí z uvedeného hospodářství, shromažďovacího střediska,

schváleného trhu nebo podniku, popřípadě oblasti, při příchodu na místo

určení.



(4) Je-li Česká republika členským státem odeslání, platí odstavce 1 až

3 obdobně.



§ 14



(1) V oznámení případu uvedeného v § 12 odst. 1 nebo 2 příslušnému

úřadu členského státu odeslání uvede Státní veterinární správa datum

příchodu zásilky zvířat na místo určení, datum odběru vzorků, datum

jejich laboratorního vyšetření, popis vyšetřených zvířat, povahu

(způsob) vyšetření vzorků a jeho výsledky, popřípadě - pokud nebyly

žádné vzorky odebrány - datum provedení kontroly a její výsledky. K

oznámení připojí opis veterinárního osvědčení a podle potřeby i počet a

popis zvířat v zásilce.



(2) Je-li Česká republika členským státem odeslání, může Státní

veterinární správa co nejrychleji, nejdéle však do 7 dnů po obdržení

oznámení příslušného úřadu členského státu určení, že v tomto státě byl

zjištěn případ uvedený v § 12 odst. 1 nebo 2, požadovat



a) jedno nebo více vyšetření druhého vzorku nebo druhé, popřípadě i

další alikvótní části vzorku podle § 9 odst. 3, a to v referenční

laboratoři Evropské unie nebo ve schválené laboratoři vybrané po

vzájemné dohodě Státní veterinární správy s příslušným úřadem členského

státu určení,



b) klinické vyšetření zásilky zvířat za přítomnosti svého zástupce,

jestliže byla tato zvířata umístěna v izolaci.



§ 15



(1) Vyskytne-li se na území České republiky nákaza, která nepodléhá

povinnému hlášení podle zákona a prováděcího právního předpisu k

zákonu,^4) jakákoli nemoc přenosná ze zvířat na člověka nebo jiné

onemocnění či jiná možná příčina závažného ohrožení zdraví zvířat nebo

lidí,



a) Státní veterinární správa oznámí tuto skutečnost bez prodlení Komisi

a členským státům,



b) příslušný orgán veterinární správy vyhlásí nebo nařídí v souladu se

zákonem a prováděcím právním předpisem k zákonu^4) vhodná mimořádná

veterinární opatření a Státní veterinární správa sdělí Komisi a

členským státům, jaká opatření byla přijata.



(2) Je-li v průběhu veterinární kontroly při příchodu na místo určení

nebo během přepravy na území České republiky zjištěna přítomnost

nákazy, jiného onemocnění nebo jiné příčiny uvedené v odstavci 1,



a) příslušný orgán veterinární správy může v souladu se zákonem a

prováděcím právním předpisem k zákonu,^4) považuje-li to za nutné,

vyhlásit nebo nařídit vhodná mimořádná veterinární opatření, včetně

umístění zvířat v karanténě,



b) Státní veterinární správa oznámí bez prodlení Komisi a členským

státům, jaká opatření byla přijata a které důvody vedly k jejich

přijetí.



(3) V případě uvedeném v odstavci 1 může Státní veterinární správa

požádat Komisi o vyslání jednoho nebo více zástupců, aby se přesvědčili

na místě, jaká opatření byla přijata, a aby k nim vydali své

stanovisko.



Společná a závěrečná ustanovení



§ 16



Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2

zákona



a) sdělí Komisi a členským státům podmínky a postupy, které uplatňuje

při obchodování se zvířaty a produkty, na něž se nevztahují zvláštní

právní předpisy uvedené v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce a

obchodování s nimiž podléhá veterinárním kontrolám podle této vyhlášky,



b) předkládá každoročně Komisi požadované informace o veterinárních

kontrolách prováděných podle této vyhlášky, a to v elektronické podobě

v souladu se vzorem vydaným Komisí,



c) sdělí Komisi a příslušným úřadům členských států na základě jejich

odůvodněné žádosti o poskytnutí spolupráce a pomoci, zda jsou

dodržovány právní předpisy v oblasti její působnosti, zda a jaká byla

přijata opatření k zajištění dodržování povinností a požadavků

stanovených těmito právními předpisy, a to v rozsahu a způsobem

stanoveným předpisem Evropských společenství.^8a)



§ 17



O vydání veterinárního osvědčení uvedeného v § 4 odst. 1 písm. d) je

třeba požádat ve lhůtě nejméně



a) 2 pracovních dnů přede dnem předpokládaného odeslání zvířat, jde-li

o zvířata, u kterých byly v posledním měsíci přede dnem jejich

předpokládaného odeslání provedeny zdravotní zkoušky nezbytné pro

vydání veterinárního osvědčení, anebo jde-li o zárodečné produkty nebo

patogeny,



b) 14 dnů přede dnem předpokládaného odeslání zvířat v ostatních

případech.



§ 18



(1) Veterinární osvědčení uvedené v § 4 odst. 1 písm. d) vystavuje

úřední veterinární lékař na základě prohlídky (vyšetření) zvířat nebo

produktů podle vzoru vydaného Státní veterinární správou v souladu se

vzorem veterinárního osvědčení pro zvířata nebo produkty příslušného

druhu, stanoveným předpisy Evropských společenství. Toto osvědčení musí

být vyhotoveno nejméně v jednom z úředních jazyků členského státu

odeslání (původu) a nejméně v jednom z úředních jazyků členského státu

určení, a to na jediném listu; není-li to však možné a je-li osvědčení

vyhotoveno na více listech, musí být tyto listy vhodně spojeny a

označeny tak, aby tvořily nedílný celek. Veterinární osvědčení musí být

určeno pro jednoho příjemce.



(2) Veterinární osvědčení podle odstavce 1 se opatřuje razítkem a

podpisem úředního veterinárního lékaře v barvě odlišné od barvy

ostatního textu, jakož i jednacím číslem.



(3) Nestanoví-li zvláštní právní předpisy^9) nebo krajská veterinární

správa zejména se zřetelem na druh zvířat nebo produktů, způsob a dobu

jejich přepravy něco jiného, činí doba platnosti veterinárního

osvědčení 10 dnů ode dne jeho vystavení. Určí-li krajská veterinární

správa v souladu s § 49 odst. 1 písm. l) zákona jinou dobu platnosti

veterinárního osvědčení, musí ji v tomto osvědčení vyznačit.



§ 19



(1) Jde-li o zvířata a produkty uvedené v § 5 odst. 2, musí veterinární

osvědčení odpovídat požadavkům třetí země určení, a pokud nejsou tyto

požadavky k dispozici, zejména neexistuje-li dvoustranná dohoda mezi

Českou republikou jako členským státem původu zvířat a třetí zemí

určení, uvádí se v tomto osvědčení "Zvířata nebo produkty vyvážené do

(název třetí země)". Jako příjemce se ve veterinárním osvědčení uvádí

fyzická nebo právnická osoba, která vyřizuje výstupní formality v místě

výstupu, jímž se v tomto případě rozumí jakékoli místo v těsné

blízkosti vnější hranice některého z členských států, které je vybaveno

k provádění celní kontroly; toto výstupní místo se uvádí jako místo

určení.



(2) Veterinární osvědčení uvedené v odstavci 1 může obsahovat i

zvláštní veterinární záruky uplatňované v souladu s požadavky předpisů

Evropských společenství a vztahující se na zvířata určená k poražení.



§ 20



Účinnost



Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České

republiky k Evropské unii v platnost.



Ministr:



Ing. Palas v. r.



Příl.1



SEZNAM NÁKAZ, KTERÉ PODLÉHAJÍ POVINNÝM MIMOŘÁDNÝM OPATŘENÍM S ÚZEMNÍM

OMEZENÍM



1. slintavka a kulhavka



2. mor skotu



3. plicní nákaza skotu



4. katarální horečka ovcí



5. vezikulární choroba prasat



6. klasický mor prasat



7. africký mor prasat



8. nakažlivá obrna prasat



9. influenza (mor) drůbeže



10. newcastleská choroba



11. mor koní



12. vezikulární stomatitida



13. mor malých přežvýkavců



14. horečka Údolí Rift



15. nodulární dermatitida skotu



16. neštovice ovcí a koz



17. virová encefalomyelitida koní



Příl.2



ZPRÁVA Č.:



1. MÍSTO PŮVODU



- Datum odeslání zprávy:



- Předpokládané datum odeslání zásilky:



- Předpokládaný čas odeslání zásilky:



- Jméno odesilatele:



- Místo, odkud je zásilka odesílána (kód země, kód jednotky, místní

jméno - jméno lokality, poštovní kód):



- Veterinární osvědčení:



- číslo



- datum



- Jméno úředního veterinárního lékaře, který podepsal osvědčení:



2. MÍSTO URČENÍ



- Kód země - kód jednotky:



- Jméno a adresa příjemce:



- Místo určení (kód země - kód jednotky, místní jméno - jméno lokality,

poštovní kód):



3. ZBOŽÍ



- Druh - kód:



- Počet / množství:



4. ZPŮSOB DOPRAVY



- Druh dopravy:



- Identifikace dopravního prostředku (registrační číslo nákladního

automobilu, číslo vagónu, číslo letu, jméno lodi, číslo kontejneru

atd.):



5. POZNÁMKY



- pro pohraniční veterinární stanici: původ zvířat a produktů



- pro případ vývozu do třetí země: jméno třetí země a místo určení



- v případech, kdy zvířata neopustila místo původu: "nahrazuje zprávu

číslo ... " / "ruší zprávu číslo ..."



Příl.3



ČÁST A



ZVLÁŠTNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY, KTERÉ SE VZTAHUJÍ NA ZVÍŘATA A PRODUKTY

PODLÉHAJÍCÍ PŘI OBCHODOVÁNÍ VETERINÁRNÍM KONTROLÁM PODLE TÉTO VYHLÁŠKY



1. Vyhláška č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování

se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí,

ve které jsou transponovány zejména:



směrnice Rady 64/432/EHS ze dne 26. června 1964 o veterinárních

otázkách obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství, směrnice Rady

91/68/EHS ze dne 28. ledna 1991 o veterinárních podmínkách obchodu s

ovcemi a kozami uvnitř Společenství, směrnice Rady 90/426/EHS ze dne

26. června 1990 o veterinárních předpisech pro přesun koňovitých a

jejich dovoz ze třetích zemí, směrnice Rady 90/539/EHS ze dne 15. října

1990 o veterinárních podmínkách pro obchod s drůbeží a násadovými vejci

uvnitř Společenství a jejich dovoz ze třetích zemí, a směrnice Rady

92/65/EHS ze dne 13. července 1992 o veterinárních předpisech pro

obchod se zvířaty, spermatem, vajíčky a embryi uvnitř Společenství a

jejich dovoz do Společenství, pokud se na ně nevztahují zvláštní

veterinární předpisy Společenství uvedené v příloze A oddíle I směrnice

90/425/EHS.



2. Vyhláška č. 380/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování

se spermatem, vaječnými buňkami a embryi a o veterinárních podmínkách

jejich dovozu ze třetích zemí, ve které jsou transponovány zejména:



směrnice Rady 88/407/EHS ze dne 14. června 1988 o veterinárních

požadavcích na obchod se spermatem skotu uvnitř Společenství a na jeho

dovoz, směrnice Rady 90/429/EHS ze dne 26. června 1990, kterou se

stanoví veterinární požadavky na obchod se spermatem prasat uvnitř

Společenství a na jeho dovoz, směrnice Rady 89/556/EHS ze dne 25. září

1989 o veterinárních otázkách obchodu s embryi skotu ve Společenství a

dovozů těchto embryí ze třetích zemí, a směrnice Rady 92/65/EHS ze dne

13. července 1992 o veterinárních předpisech pro obchod se zvířaty,

spermatem, vajíčky a embryi uvnitř Společenství a jejich dovoz do

Společenství, pokud se na ně nevztahují zvláštní veterinární předpisy

Společenství uvedené v příloze A oddíle I směrnice 90/425/EHS.



3. Vyhláška č. 381/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na živočichy

pocházející z akvakultury a produkty akvakultury, produkty rybolovu a

živé mlže a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí,

ve znění vyhlášky č. 201/2004 Sb., ve které je transponována zejména:



směrnice Rady 91/67/EHS ze dne 28. ledna 1991 o veterinárních

předpisech pro uvádění živočichů pocházejících z akvakultury a produktů

akvakultury na trh.



4. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3.

října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného

původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, v platném znění.



5. Pokud jde o patogeny, vyhláška č. 379/2003 Sb., o veterinárních

požadavcích na obchodování s živočišnými produkty, na které se

nevztahují zvláštní právní předpisy, a o veterinárních podmínkách

jejich dovozu ze třetích zemí, ve které je transponována zejména:



směrnice Rady 92/118/EHS ze dne 17. prosince 1992 o veterinárních a

hygienických předpisech pro obchod s produkty živočišného původu ve

Společenství a jejich dovoz do Společenství, pokud se na ně nevztahují

zvláštní předpisy Společenství uvedené v kapitole I přílohy A směrnice

89/662/EHS, a pokud jde o patogenní původce, směrnice 90/425/EHS.



ČÁST B



ZVÍŘATA A PRODUKTY, NA KTERÉ SE NEVZTAHUJÍ ZVLÁŠTNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY

UVEDENÉ V ČÁSTI A, ALE OBCHODOVÁNÍ S NIMI PODLÉHÁ VETERINÁRNÍM

KONTROLÁM PODLE TÉTO VYHLÁŠKY



1. Ostatní živá zvířata neuvedená ve zvláštních právních předpisech

vyjmenovaných v části A.



2. Sperma, vajíčka a embrya, neuvedená ve zvláštních právních

předpisech vyjmenovaných v části A.



1) Směrnice Rady 90/425/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních a

zootechnických kontrolách v obchodu s některými živými zvířaty a

produkty uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu.



Směrnice Rady 92/60/EHS ze dne 30. června 1992, kterou se mění směrnice

90/425/EHS o veterinárních a zootechnických kontrolách v obchodu s

některými živými zvířaty a produkty uvnitř Společenství s cílem

dotvoření vnitřního trhu.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/33/ES ze dne 21. října 2002,

kterou se mění směrnice Rady 90/425/EHS a 92/118/EHS, pokud jde o

hygienické požadavky na vedlejší produkty živočišného původu.



Směrnice Rady 96/93/ES ze dne 17. prosince 1996 o osvědčeních pro

zvířata a živočišné produkty.



2) § 3 odst. 1 písm. b) zákona.



3) Například zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci

hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů

(plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 246/1992

Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.



4) Vyhláška č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání

nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka.



5) Zákon č. 246/1992 Sb.



6) Vyhláška č. 329/2003 Sb., o informačním systému Státní veterinární

správy.



Rozhodnutí Komise 91/398/EHS ze dne 19. července 1991 o počítačové síti

spojující veterinární úřady (Animo).



7) Vyhláška č. 377/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a

tranzitu zvířat ze třetích zemí.



8) Vyhláška č. 376/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a

tranzitu produktů ze třetích zemí.



8a) Směrnice Rady 89/608/EHS ze dne 21. listopadu 1989 o vzájemné

pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s

Komisí k zajištění správného uplatňování veterinárních a zootechnických

právních předpisů.



9) Například vyhláška č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na

obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze

třetích zemí, vyhláška č. 380/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na

obchodování se spermatem, vaječnými buňkami a embryi a o veterinárních

podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí.