551/1992 Sb.
SDĚLENÍ
federálního ministerstva zahraničních věcí
Změna: 147/1993 Sb.
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 15. května
1972 byla ve Štrasburku sjednána Evropská úmluva o předávání trestního
řízení.
Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Úmluva podepsána ve
Štrasburku dne 13. února 1992.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a Slovenské
Federativní Republiky a prezident České a Slovenské Federativní
Republiky ji ratifikoval s výhradou, že Česká a Slovenská Federativní
Republika nepřijímá články 22 a 23 Úmluvy. Ratifikační listina byla
uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 15.
dubna 1992.
Při podpisu a ratifikaci Úmluvy bylo současně učiněno následující
prohlášení:
Žádosti uvedené v Evropské úmluvě o předávání trestního řízení musí být
v trestních řízeních před podáním obžaloby zasílány Generální
prokuratuře České a Slovenské Federativní Republiky a po podání
obžaloby ministerstvu spravedlnosti České republiky nebo ministerstvu
spravedlnosti Slovenské republiky.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 38 odst. 2 dnem 30.
března 1978. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila v
platnost v souladu se svým článkem 38 odst. 3 dnem 15. července 1992.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
EVROPSKÁ ÚMLUVA
o předávání trestního řízení
Členské státy Rady Evropy, signatáři této Úmluvy,
majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi
jejími členy;
přejíce si doplnit práci, která byla až dosud vykonána v oblasti
trestního práva s cílem dosáhnout spravedlivějších a účinnějších
trestů;
považujíce za tímto účelem za užitečné zajistit v duchu vzájemné důvěry
vedení trestních stíhání na mezinárodní úrovni zejména odstraněním
nedostatků vyplývajících ze střetů pravomocí;
se dohodly na následujícím:
ČÁST I
Definice
Čl.1
Pro účely této Úmluvy:
(a) "trestný čin" zahrnuje činy trestné podle trestního práva a činy
vyjmenované v právních předpisech uvedených v příloze III k této
Úmluvě, za podmínky, že tam, kde se těmito činy zabývá správní orgán,
musí příslušná osoba mít možnost, aby její případ byl projednán soudem;
(b) "trestem se rozumí jakékoliv potrestání nebo jiné opatření uložené
za trestný čin nebo za porušení právních předpisů uvedených v příloze
III.
ČÁST II
Pravomoc
Čl.2
1. Pro účely provádění této Úmluvy bude kterýkoliv smluvní stát mít
pravomoc vést trestní stíhání podle svého trestního práva pro
kterýkoliv trestný čin, na který se použije právo jiného smluvního
státu.
2. Pravomoc přiznaná smluvnímu státu pouze na základě odst. 1 tohoto
článku může být využita jen na základě žádosti jiného smluvního státu o
zahájení stíhání.
Čl.3
Kterýkoliv smluvní stát, který má pravomoc vést trestní stíhání pro
určitý trestný čin, může, v rámci provádění této Úmluvy se zdržet, nebo
upustit od trestního stíhání proti podezřelé osobě, která je nebo bude
stíhána pro tentýž trestný čin jiným smluvním státem. S ohledem na
článek 21, odst. 2 bude mít rozhodnutí zdržet se nebo upustit od
trestního stíhání prozatímní charakter až do konečného rozhodnutí v
jiném smluvním státě.
Čl.4
Dožádaný stát nebude pokračovat v řízení založeném výlučně na článku 2,
pokud zjistí, že právo potrestat podle právního řádu dožadujícího státu
zaniklo pro jiný důvod než promlčení, zejména však u případů uvedených
v článcích 10 (c), 11 (f) a (g), 22, 23 a 26.
Čl.5
Ustanovení části III této Úmluvy neomezují pravomoc vést trestní
stíhání, danou dožádanému státu jeho právním řádem.
ČÁST III
Předávání řízení
Oddíl 1
Žádost o předání řízení
Čl.6
1. Pokud je některá osoba podezřelá, že spáchala podle právního řádu
některého smluvního státu trestný čin, může tento stát žádat jiný
smluvní stát, aby zahájil řízení ve věci za podmínek uvedených v této
Úmluvě.
2. Pokud může smluvní stát podle ustanovení této Úmluvy žádat jiný
smluvní stát, aby zahájil řízení, příslušné orgány prvního státu vezmou
tuto možnost v úvahu.
Čl.7
1. Řízení nemůže být v dožádaném státě zahájeno, pokud čin, pro který
se žádá o zahájení řízení, by nebyl trestným činem, kdyby byl spáchán
na jeho území a pokud by pachatel za těchto okolností nemohl být stíhán
podle právního řádu dožádaného státu.
2. Pokud byl trestný čin spáchán veřejným činitelem nebo proti
veřejnému činiteli nebo veřejné instituci nebo čemukoliv, co má v
dožadujícím státě veřejný charakter, bude v dožádaném státě považován
za čin spáchaný veřejným činitelem nebo proti veřejnému činiteli nebo
proti veřejné instituci nebo čemukoliv, co tomu v dožádaném státě
odpovídá a proti čemu byl čin skutečně spáchán.
Čl.8
1. Smluvní stát může žádat jiný smluvní stát, aby zahájil řízení v
jednom nebo více následujících případech:
(a) pokud podezřelá osoba má trvalý pobyt v dožádaném státě;
(b) pokud je podezřelá osoba občanem dožádaného státu nebo z něho
pochází;
(c) pokud podezřelá osoba má vykonávat nebo vykonává trest odnětí
svobody v dožádaném státě;
(d) pokud je proti podezřelé osobě vedeno v dožádaném státě řízení pro
tentýž nebo jiný trestný čin;
(e) pokud má za to, že předání řízení je žádoucí v zájmu nalezení
pravdy a zejména pokud se nejdůležitější důkazy nacházejí v dožádaném
státě;
(f) pokud má za to, že výkon trestu v dožádaném státě, kdyby byl
uložen, by zřejmě přispěl k prohloubení možnosti resocializace
odsouzené osoby;
(g) pokud má za to, že nelze zajistit přítomnost podezřelé osoby při
řízení v dožadujícím státě a že její osobní účast při řízení v
dožádaném státě zajištěna být může;
(h) pokud má za to, že by nemohl zajistit výkon trestu, kdyby byl
uložen, a to ani prostřednictvím vydání a že dožádaný stát jej vykonat
může.
(2) V případech, kdy byla podezřelá osoba pravomocně odsouzena v
smluvním státě, tento stát může požádat o předání řízení v jedné nebo
více věcech uvedených v odst. 1 tohoto článku, pouze když sám nemůže
vykonat rozsudek, a to ani prostřednictvím vydání a když druhý smluvní
stát zásadně nevykonává cizí rozsudky nebo odmítá daný rozsudek
vykonat.
Čl.9
1. Příslušné orgány dožádaného státu posoudí žádost o zahájení řízení
učiněnou podle ustanovení předchozích článků. O tom, jaké opatření
přijmou, rozhodnou podle svého právního řádu.
2. Pokud právní řád dožádaného státu stanoví pro potrestání trestného
činu správní orgán, tento stát o tom bez odkladu informuje dožadující
stát, pokud dožádaný stát neučinil prohlášení podle odst.3 tohoto
článku.
3. Kterýkoliv smluvní stát může při podpisu nebo při uložení
ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo přístupu nebo kdykoliv
později prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy
stanovit podmínky, za kterých jeho právní řád umožňuje potrestání
určitých trestných činů správními orgány. Toto prohlášení nahradí
informaci uvedenou v odst. 2 tohoto článku.
Čl.10
Dožádaný stát nebude na základě žádosti konat, pokud:
(a) tato žádost není v souladu s ustanoveními článku 6, odst. 1 a
článku 7 odst. 1;
(b) by zahájení řízení bylo v rozporu s ustanoveními článku 35;
(c) by ke dni žádosti uplynula lhůta pro trestní stíhání v dožadujícím
státě podle jeho právního řádu.
Čl.11
Dožádaný stát nemůže kromě případů uvedených v článku 10 odmítnout
přijetí žádosti zcela nebo zčásti, s výjimkou jednoho nebo více
následujících případů:
(a) dojde-li k závěru, že důvody, o které se opírá žádost, nejsou podle
článku 8 dostatečné;
(b) jestliže podezřelá osoba nemá trvalý pobyt v dožádaném státě;
(c) jestliže podezřelá osoba není občanem dožádaného státu a neměla
trvalý pobyt na jeho území v době spáchání trestného činu;
(d) pokud má za to, že trestný čin, pro který se žádá o zahájení
řízení, je trestným činem politické povahy nebo výhradně trestným činem
vojenským nebo fiskálním;
(e) pokud má oprávněný důvod se domnívat, že žádost o zahájení řízení
je motivována důvody souvisejícími s rasou, náboženstvím, národností
nebo politickými názory;
(f) pokud je na trestný čin použitelný jeho právní řád, ale v době
přijetí žádosti by řízení bylo podle tohoto právního řádu pro promlčení
nepřípustné; ustanovení článku 26, odst. 2 nebude v takovém případě
použito;
(g) pokud je jeho pravomoc založena výlučně na článku 2 a pokud by v
době přijetí žádosti bylo řízení nepřípustné pro promlčení podle tohoto
právního řádu; bude vzato v úvahu prodloužení lhůty o šest měsíců za
podmínek článku 23;
(h) pokud byl trestný čin spáchán mimo území dožadujícího státu;
(i) pokud by řízení bylo v rozporu s mezinárodními závazky dožádaného
státu;
(j) pokud by řízení bylo v rozporu se základními principy právního řádu
dožádaného státu;
(k) pokud dožadující stát porušil procedurální postupy stanovené v této
Úmluvě.
Čl.12
1. Dožádaný stát odvolá své přijetí žádosti, když poté, co ji přijal,
vyjde najevo, že existuje důvod uvedený v článku 10 této Úmluvy pro to,
aby nečinil žádná opatření.
2. Dožádaný stát může odvolat své přijetí žádosti,
(a) jestliže vyjde najevo, že osobní účast podezřelé osoby na řízení v
tomto státě nebude možno zajistit nebo když by nemohl v tomto státě být
vykonán žádný trest, který by mohl být uložen;
(b) jestliže vyjde najevo jeden z důvodů pro odmítnutí uvedený v článku
11 před tím, než je podána obžaloba nebo
(c) v dalších případech, kdy s tím dožadující stát souhlasí.
Oddíl 2
Předávání řízení
Čl.13
1. Všechny žádosti uvedené v této Úmluvě budou učiněny písemně. Spolu
se všemi písemnostmi potřebnými pro provádění této Úmluvy budou
zasílány buď ministerstvem spravedlnosti dožadujícího státu
ministerstvu spravedlnosti dožádaného státu, nebo na základě zvláštního
ujednání přímo orgány dožadujícího státu orgánům dožádaného státu;
budou vraceny stejným způsobem.
2. V naléhavých případech mohou být žádosti a další písemnosti zasílány
prostřednictvím Mezinárodní organizace trestní policie (INTERPOL).
3. Kterýkoliv smluvní stát může prohlášením adresovaným generálnímu
tajemníkovi Rady Evropy oznámit svůj úmysl přijmout pro sebe jiná
pravidla postupů při předávání, než ta, která jsou uvedena v odst. 1
tohoto článku.
Čl.14
Pokud má smluvní stát za to, že informace poskytnutá jiným smluvním
státem není pro použití této Úmluvy dostatečná, požádá o potřebné
dodatečné informace. Může stanovit lhůtu pro dodání takových informací.
Čl.15
1. K žádosti o zahájení řízení bude přiložen originál nebo ověřená
kopie trestního spisu a všechny ostatní potřebné doklady. Pokud je však
podezřelá osoba držena ve vazbě podle ustanovení části V a dožadující
stát není s to předat tyto doklady zároveň se žádostí o zahájení
řízení, doklady mohou být zaslány.
2. Dožadující stát bude též písemně informovat dožádaný stát o všech
procesních úkonech a opatřeních v dožadujícím státě, které přijaly po
odeslání žádosti a mají vztah k řízení. K tomuto sdělení budou
připojeny všechny potřebné doklady.
Čl.16
1. Dožádaný stát sdělí bez odkladu dožadujícímu státu své rozhodnutí o
jeho žádosti o zahájení řízení.
2. Dožádaný stát bude též informovat dožadující stát o upuštění od
řízení nebo o rozhodnutí přijatém jako výsledek řízení. Dožadujícímu
státu bude předána ověřená kopie každého písemného rozhodnutí.
Čl.17
Pokud je pravomoc dožádaného státu založena výlučně na článku 2, tento
stát informuje podezřelou osobu o žádosti o zahájení řízení za účelem,
aby jí bylo umožněno vyjádřit své stanovisko k věci před tím, než tento
stát přijme rozhodnutí o žádosti.
Čl.18
1. S výjimkou uvedenou v odst. 2 tohoto článku nebudou vyžadovány
překlady dokumentů vztahujících se k provádění této Úmluvy.
2. Kterýkoliv smluvní stát si může při podpisu nebo při ukládání své
ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo přístupu prohlášením
adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo
požadovat, aby s výjimkou kopií písemných rozhodnutí uvedených v článku
16, odst. 2 byly uvedené doklady opatřeny překladem. Ostatní smluvní
státy budou zasílat buď překlady do národního jazyka přijímajícího
státu nebo do jednoho z oficiálních jazyků Rady Evropy, který
přijímající stát určí. Určení tohoto jazyka však není povinné. Ostatní
smluvní státy se mohou dovolávat vzájemnosti.
3. Tento článek nebude mít vliv na ustanovení týkající se překladů
žádostí a příloh obsažená v dohodách a ujednáních, která jsou platná
nebo která mohou být sjednána mezi dvěma nebo více smluvními státy.
Čl.19
Doklady předávané při provádění této Úmluvy není třeba ověřovat.
Čl.20
Smluvní strany nebudou mezi sebou vyžadovat náhradu nákladů vzniklých
při provádění této Úmluvy.
Oddíl 3
Důsledky žádosti o zahájení řízení v dožadujícím státě
Čl.21
1. Když dožadující stát požádá o zahájení řízení, nemůže dále stíhat
podezřelou osobu pro trestný čin, pro který bylo žádáno o zahájení
řízení, nebo vykonat rozsudek, který nad ní byl dříve pro tentýž
trestný čin v tomto státě vynesen. Dokud nebude doručeno rozhodnutí
dožádaného státu o žádosti na zahájení řízení, dožadující stát si
zachová právo podniknout všechny kroky ohledně stíhání kromě podání
obžaloby, nebo podle okolností případu povolení, aby příslušný správní
orgán rozhodl ve věci.
2. Právo trestně stíhat a vykonat rozsudek bude vráceno dožadujícímu
státu, pokud:
(a) dožádaný stát sdělí, že podle článku 10 rozhodl nečinit ohledně
žádosti žádná opatření;
(b) dožádaný stát sdělí, že podle článku 11 rozhodl odmítnout přijetí
žádosti;
(c) dožádaný stát sdělí, že podle článku 12 odvolal přijetí žádosti;
(d) dožádaný stát sdělí, že se rozhodl nezahajovat řízení nebo v něm
nepokračovat;
(e) odvolá svoji žádost před tím, než dožádaný stát sdělí své
rozhodnutí učinit opatření ohledně žádosti.
Čl.22
Žádost o zahájení řízení učiněná podle ustanovení této hlavy prodlouží
v dožadujícím státě lhůty pro zahájení řízení o šest měsíců.
Oddíl 4
Důsledky žádosti o zahájení řízení v dožádaném státě
Čl.23
Pokud je pravomoc dožádaného státu založena výlučně na článku 2, budou
lhůty pro zahájení řízení prodlouženy o šest měsíců.
Čl.24
1. Pokud je řízení v obou státech závislé na soukromé žalobě, žaloba
podaná v dožadujícím státě bude mít stejnou platnost jako žaloba podaná
v dožádaném státě.
2. Pokud se soukromá žaloba vyžaduje pouze v dožádaném státě, tento
stát může zahájit řízení i bez ní, pokud osoba, která je oprávněna
podat žalobu, nevznese námitky do jednoho měsíce ode dne, kdy přijala
sdělení od příslušného orgánu, že má právo námitky vznést.
Čl.25
V dožádaném státě budou uloženy tresty, které možno uložit za trestné
činy, takové, jaké jsou stanoveny jeho právním řádem, pokud tento
právní řád nestanoví jinak. Tam, kde je pravomoc dožádaného státu
založena výlučně na článku 2, tresty uložené v tomto státě nesmějí být
přísnější, než ty, které jsou stanoveny právním řádem dožadujícího
státu.
Čl.26
1. Jakýkoliv procesní úkon učiněný v dožadujícím státě podle jeho
právního řádu bude mít stejnou platnost v dožádaném státě, jako by byl
učiněn orgány tohoto státu, za podmínky, že jeho přijetí nedá tomuto
úkonu větší důkazní váhu, než má v dožadujícím státě.
2. Jakýkoliv úkon, který přeruší promlčení a který byl platně učiněn v
dožadujícím státě, bude mít stejné účinky v dožádaném státě a naopak.
Oddíl 5
Předběžná opatření v dožádaném státě
Čl.27
1. Když dožadující stát oznámí svůj úmysl předat žádost o zahájení
řízení a pokud by pravomoc dožádaného státu byla výlučně na článku 2,
může dožádaný stát, na žádost dožadujícího státu, na základě této
Úmluvy vzít podezřelou osobu do předběžné vazby, pokud:
(a) právní řád dožádaného státu umožňuje vazbu pro tento trestný čin a
(b) jsou důvodné obavy, že podezřelá osoba se bude skrývat nebo způsobí
zatajení důkazu.
2. V žádosti o vzetí do předběžné vazby bude uvedeno, že byl vydán
zatykač nebo jiný příkaz stejného účinku, vydaný v souladu s řízením
stanoveným v právním řádu dožadujícího státu; dále bude též uvedeno,
pro jaký trestný čin bude zahájení řízení žádáno, kdy a kde byl tento
trestný čin spáchán, a bude obsahovat dle možnosti co nejpřesnější
popis podezřelé osoby. Bude též obsahovat stručný popis okolností
případu.
3. Žádost o vzetí do předběžné vazby bude zaslána orgány dožadujícího
státu uvedenými v článku 13 přímo příslušným orgánům dožádaného státu
poštou, telegramem nebo jakýmkoliv jiným způsobem, který možno písemně
dokázat nebo který bude přijat dožádaným státem. Dožadující stát bude
bezodkladně informován o výsledku své žádosti.
Čl.28
Po přijetí žádosti o zahájení řízení, doložené doklady, které jsou
uvedeny v článku 15, odst. 1, bude dožádaný stát mít pravomoc nařídit
všechna předběžná opatření, včetně vzetí podezřelé osoby do vazby a
zajištění majetku, které by mohl nařídit podle vlastního právního řádu,
kdyby byl trestný čin, pro který se žádá o zahájení řízení, spáchán na
jeho území.
Čl.29
1. Předběžná opatření uvedená v článcích 27 a 28 se budou řídit
ustanoveními této Úmluvy a právním řádem dožádaného státu. Právní řád
tohoto státu nebo Úmluva též upravuje podmínky, za kterých budou
opatření zrušena.
2. Tato opatření budou zrušena v případech uvedených v článku 21, odst.
2.
3. Osoba vzatá do vazby bude v každém případě propuštěna, pokud byla
zatčena na základě článku 27 a dožádaný stát nedostane žádost o
zahájení řízení do 18 dnů od zatčení.
4. Osoba vzatá do vazby bude v každém případě propuštěna, pokud byla
zatčena na základě článku 27 a doklady, které měly být přiloženy k
žádosti o zahájení řízení, dožádaný stát nedostane do 15 dnů od přijetí
žádosti o zahájení řízení.
5. Doba vazby uvalená výlučně na základě článku 27 nesmí v žádném
případě přesáhnout 40 dnů.
ČÁST IV
Souběžná trestní řízení
Čl.30
1. Kterýkoli smluvní stát, který před zahájením nebo v průběhu řízení
pro trestný čin, který nepovažuje za politický nebo výlučně vojenský,
zjistí, že probíhá řízení v jiném smluvním státě proti téže osobě pro
tentýž trestný čin, posoudí, zda může buď zastavit nebo přerušit své
řízení nebo je předat do jiného státu.
2. Pokud nepovažuje vzhledem k okolnostem za vhodné zastavovat nebo
přerušovat řízení, sdělí to druhému státu zavčas, v každém případě před
vynesením rozsudku ve věci.
Čl.31
1. V případech uvedených v článku 30. odst. 2 se příslušné státy
podujmou u každého případu po posouzení okolností uvedených v článku 8,
rozhodnout, který z nich bude pokračovat jako jediný, v řízení. V
průběhu tohoto konsultativního procesu příslušné státy odloží vynesení
rozsudku ve věci, aniž však by byly povinny prodloužit toto odložení o
víc jak 30 dnů od odeslání sdělení uvedeného v článku 30, odst. 2.
2. Ustanovení odstavce 1 nebude závazné pro stát,
(a) který odeslal sdělení uvedené v článku 30 odst. 2, pokud hlavní
líčení bylo za přítomnosti obžalovaného zahájeno před odesláním
sdělení;
(b) kterému toto sdělení bylo zasláno, pokud hlavní líčení bylo za
přítomnosti obžalovaného zahájeno před přijetím sdělení.
Čl.32
V zájmu zjištění pravdy a za účelem výkonu odpovídajícího trestu budou
příslušné státy zkoumat, zda je účelné, aby pouze jeden z nich vedl
řízení. Pokud dojdou ke kladnému závěru, budou usilovat, aby určily,
který z nich to bude, a to v případech, když:
(a) měla jedna osoba, nebo několik osob společně spáchat několik
skutkově různých trestných činů, které jsou trestné podle právních řádů
všech těchto států;
(b) několik osob společně mělo spáchat jeden trestný čin, trestný podle
právního řádu všech těchto států.
Čl.33
Všechna rozhodnutí přijatá na základě článku 31, odst. 1 a článku 32
budou mezi příslušnými státy mít důsledky předání řízení ve smyslu této
Úmluvy. Stát, který zastaví řízení, bude považován za stát, který
řízení předal jinému státu.
Čl.34
Postup při předávání řízení uvedený v oddílu 2 části III bude použit,
pokud jsou tato ustanovení slučitelná s těmi, která jsou obsažena v
tomto oddílu.
ČÁST V
Překážka pravomocně rozhodnuté věci
Čl.35
1. Osoba, nad kterou byl vynesen pravomocný a vykonatelný trestní
rozsudek, nemůže být pro tentýž čin ani stíhána ani odsouzena ani na ni
nemůže být vykonán trest v jiném smluvním státě, pokud:
(a) byla zproštěna viny;
(b) uložený trest:
(i) byl zcela vykonán nebo je vykonáván, nebo
(ii) zcela nebo z její nevykonané části podléhal milosti nebo amnestii,
nebo
(iii) nemůže již být vykonán vzhledem k promlčení;
(c) soud uznal obžalovaného vinným a upustil od potrestání.
2. Přesto však smluvní stát, pokud sám nežádal o zahájení řízení,
nebude povinen uznat důsledky pravomocně rozhodnuté věci, pokud čin,
pro který byl vynesen rozsudek, byl namířen proti veřejnému činiteli
nebo veřejné instituci nebo čemukoliv, co má veřejný charakter v tomto
státě, nebo pokud pachatel sám byl veřejným činitelem v tomto státě.
3. Navíc smluvní stát, na jehož území byl čin spáchán nebo je považován
za spáchaný na jeho území podle právního řádu tohoto státu, nebude
povinen uznat důsledky pravomocně rozhodnuté věci, jestliže sám nežádal
o zahájení řízení.
Čl.36
Pokud bude nové řízení zahájeno proti osobě, která byla odsouzena v
jiném smluvním státě za tentýž čin, bude doba, po kterou došlo k
omezení její svobody, započítána do trestu, který může být uložen.
Čl.37
Tato část nebrání použití širších vlastních právních předpisů o
důsledcích pravomocně rozhodnuté věci ve vztahu k cizím rozsudkům v
trestních věcech.
ČÁST VI
Závěrečná ustanovení
Čl.38
1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem členským státům Rady
Evropy. Podléhá ratifikaci nebo přijetí. Ratifikační listiny nebo
listiny o přijetí budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
2. Úmluva vstoupí v platnost tři měsíce od data, kdy bude uložena třetí
ratifikační listina nebo listina o přijetí.
3. Ve vztahu k státu, který Úmluvu ratifikoval nebo ji přijal poté,
vstoupí v platnost tři měsíce od data uložení jeho ratifikační listiny
nebo listiny o přístupu.
Čl.39
1. Výbor ministrů Rady Evropy může po vstupu této Úmluvy v platnost
přizvat kterýkoliv nečlenský stát, aby k ní přistoupil za podmínky, že
rezoluce obsahující takovéto přizvání bude jednomyslně přijata všemi
členy Rady, kteří Úmluvu ratifikovali.
2. Tento přístup bude proveden uložením listiny o přístupu u
generálního tajemníka Rady Evropy a nabude účinnosti tři měsíce od data
uložení.
Čl.40
1. Kterýkoliv smluvní stát může při podpisu nebo při uložení své
ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo přístupu určit území,
na kterém nebo na kterých se bude tato Úmluva používat.
2. Kterýkoliv smluvní stát může při uložení své ratifikační listiny
nebo listiny o přijetí nebo přístupu nebo kdykoliv poté prohlášením
adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit tuto Úmluvu na
kterákoliv další území určená v tomto prohlášení, za jehož zahraniční
vztahy odpovídá nebo jehož jménem je oprávněn přijímat závazky.
3. Kterékoliv prohlášení učiněné na základě předchozího odstavce může
být ohledně jakéhokoliv území uvedeného v takovém prohlášení odvoláno
podle postupů stanovených v článku 45 této Úmluvy.
Čl.41
1. Kterýkoliv smluvní stát může při podpisu nebo při uložení své
ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo přístupu prohlásit, že
využívá práva učinit jednu nebo více výhrad uvedených v Příloze I nebo
učinit prohlášení uvedené v Příloze II k této Úmluvě.
2. Kterýkoliv smluvní stát může zcela nebo zčásti odvolat výhradu nebo
prohlášení, které učinil podle předchozího odstavce, prohlášením
adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které nabude účinnosti
dnem doručení.
3. Smluvní stát, který učinil výhradu ke kterémukoliv ustanovení této
Úmluvy, se nemůže dovolávat použití tohoto ustanovení ve vztahu k
jinému smluvnímu státu; pokud je však jeho výhrada částečná nebo
podmíněná, může se dovolávat použití příslušného ustanovení v rozsahu,
v jakém jej přijal.
Čl.42
1. Kterýkoliv smluvní stát může kdykoliv prohlášením adresovaným
generálnímu tajemníkovi Rady Evropy určit, které právní předpisy mají
být vyloučeny z Přílohy III k této Úmluvě.
2. Jakákoliv změna národních předpisů uvedených v Příloze III bude
oznámena generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, pokud se touto změnou
stává Příloha III nepřesná.
3. Jakákoliv změna provedena v Příloze III podle předchozích odstavců
nabude účinnosti v každém smluvním státu jeden měsíc od jejích oznámení
generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
Čl.43
1. Tato Úmluva se nedotýká práv a závazků, které vyplývají ze smluv o
vydávání a z mezinárodních mnohostranných úmluv upravujících specifické
záležitosti ani ustanovení upravujících záležitosti, kterými se zabývá
tato Úmluva a která jsou obsažena v jiných stávajících dohodách mezi
smluvními státy.
2. Smluvní státy nemohou sjednávat mezi sebou dvoustranné nebo
mnohostranné dohody o záležitostech upravených touto Úmluvou, kromě
dohod, které doplňují její ustanovení nebo mají napomáhat provádění
zásad v ní obsažených.
3. Pokud však již dva nebo více smluvních států upravilo své vztahy v
těchto věcech na základě jednotného zákonodárství nebo ustavilo svůj
vlastní zvláštní systém nebo tak učiní v budoucnu, budou oprávněny
upravovat své vztahy podle nich, bez ohledu na podmínky této Úmluvy.
4. Smluvní státy, které přestanou v těchto věcech používat podmínky
této Úmluvy ve vzájemných vztazích v této věci na základě ustanovení
předchozího odstavce, uvědomí o tom generálního tajemníka Rady Evropy.
Čl.44
Evropský výbor pro problémy kriminality Rady Evropy bude informován o
provádění této Úmluvy a učiní vše potřebné pro usnadnění smírného
urovnání všech těžkostí, které mohou vzniknout při jejím provádění.
Čl.45
1. Tato Úmluva zůstane v platnosti na neomezenou dobu.
2. Kterýkoliv smluvní stát může v rozsahu, v jakém se jí to týká, tuto
Úmluvu vypovědět sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady
Evropy.
3. Tato výpověď nabude účinnosti šest měsíců od data přijetí takového
sdělení generálním tajemníkem.
Čl.46
Generální tajemník Rady Evropy bude informovat členské státy Rady a
státy, které přistoupily k této Úmluvě, o:
(a) podpisech;
(b) uložení ratifikačních listin a listin o přijetí nebo přístupu;
(c) datech vstupu této Úmluvy v platnost podle článku 38;
(d) prohlášeních přijatých na základě ustanovení článku 9, odst. 3;
(e) prohlášeních přijatých na základě ustanovení článku 13, odst. 3;
(f) prohlášeních přijatých na základě ustanovení článku 18, odst. 2;
(g) prohlášeních přijatých na základě ustanovení článku 40, odst. 2 a
3;
(h) výhradách a prohlášeních učiněných na základě ustanovení článku 41,
odst. 1;
(i) odvolání výhrad nebo prohlášení učiněných na základě ustanovení
článku 41, odst.2;
(j) prohlášeních přijatých na základě článku 42, odst. 1 a následných
prohlášeních přijatých na základě odst. 2 tohoto článku;
(k) prohlášeních přijatých na základě ustanovení článku 43, odst. 4;
(l) sděleních přijatých na základě ustanovení článku 45 a o datech, kdy
výpověď nabude účinnosti.
Čl.47
Tato Úmluva a sdělení a prohlášení učiněná na jejím základě se budou
vztahovat pouze na trestné činy spáchané poté, když Úmluva vstoupí pro
příslušný stát v platnost.
Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali
tuto Úmluvu.
Dáno ve Štrasburku dne 15. května 1972 v jazyce anglickém a
francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom
vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální
tajemník předá ověřené kopie všem vládám, které Úmluvu podepsaly nebo k
ní přistoupily.
Příl.I
Každá smluvní strana může prohlásit, že si vyhrazuje právo:
a) odmítnout žádost o zahájení řízení, pokud má za to, že jde výhradně
o náboženský čin;
b) odmítnout žádost o zahájení řízení pro čin, za který může být podle
jeho vlastního právního řádu uložen trest pouze správním orgánem;
c) nepřijmout článek 22;
d) nepřijmout článek 23;
e) nepřijmout pro ústavní překážky ustanovení článku 25;
f) nepřijmout ustanovení článku 26 odst. 2, pokud je dána podle jejího
právního řádu vlastní pravomoc;
g) nepoužít článků 30 a 31 na ty činy, za které může být trest uložen,
podle vlastního právního řádu nebo právního řádu jiného příslušného
státu, pouze správním orgánem;
h) nepřijmout část V.
Příl.II
Každý smluvní stát může s odvoláním na své ústavní předpisy prohlásit,
že bude předkládat a přijímat žádosti o zahájení řízení jen v případech
stanovených v jejím právním řádu.
Každý smluvní stát může prohlášením vymezit, co pro účely této úmluvy
rozumí pod pojmem "občan".
Příl.III
Seznam činů jiných než trestných činů upravených trestním právem
Následující činy budou považovány za trestné činy upravené trestním
právem:
ve Francii - každé protiprávní jednání upravené "contravention de
grande voirie"
v SRN - každé protiprávní jednání, jehož projednávání je
upraveno Zákonem o porušení předpisů (Gesetz über
Ordnungswidrigkeiten)
v Itálii - každé protiprávní jednání, na které se vztahuje zákon
č. 317 z 3. března 1967.