Advanced Search

o Evropské úmluvě o předávání trestního řízení


Published: 1992
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/508485/o-evropsk-mluv-o-pedvn-trestnho-zen.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
551/1992 Sb.



SDĚLENÍ



federálního ministerstva zahraničních věcí



Změna: 147/1993 Sb.



Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 15. května

1972 byla ve Štrasburku sjednána Evropská úmluva o předávání trestního

řízení.



Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Úmluva podepsána ve

Štrasburku dne 13. února 1992.



S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a Slovenské

Federativní Republiky a prezident České a Slovenské Federativní

Republiky ji ratifikoval s výhradou, že Česká a Slovenská Federativní

Republika nepřijímá články 22 a 23 Úmluvy. Ratifikační listina byla

uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 15.

dubna 1992.



Při podpisu a ratifikaci Úmluvy bylo současně učiněno následující

prohlášení:



Žádosti uvedené v Evropské úmluvě o předávání trestního řízení musí být

v trestních řízeních před podáním obžaloby zasílány Generální

prokuratuře České a Slovenské Federativní Republiky a po podání

obžaloby ministerstvu spravedlnosti České republiky nebo ministerstvu

spravedlnosti Slovenské republiky.



Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 38 odst. 2 dnem 30.

března 1978. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila v

platnost v souladu se svým článkem 38 odst. 3 dnem 15. července 1992.



Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.



EVROPSKÁ ÚMLUVA



o předávání trestního řízení



Členské státy Rady Evropy, signatáři této Úmluvy,



majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi

jejími členy;



přejíce si doplnit práci, která byla až dosud vykonána v oblasti

trestního práva s cílem dosáhnout spravedlivějších a účinnějších

trestů;



považujíce za tímto účelem za užitečné zajistit v duchu vzájemné důvěry

vedení trestních stíhání na mezinárodní úrovni zejména odstraněním

nedostatků vyplývajících ze střetů pravomocí;



se dohodly na následujícím:



ČÁST I



Definice



Čl.1



Pro účely této Úmluvy:



(a) "trestný čin" zahrnuje činy trestné podle trestního práva a činy

vyjmenované v právních předpisech uvedených v příloze III k této

Úmluvě, za podmínky, že tam, kde se těmito činy zabývá správní orgán,

musí příslušná osoba mít možnost, aby její případ byl projednán soudem;



(b) "trestem se rozumí jakékoliv potrestání nebo jiné opatření uložené

za trestný čin nebo za porušení právních předpisů uvedených v příloze

III.



ČÁST II



Pravomoc



Čl.2



1. Pro účely provádění této Úmluvy bude kterýkoliv smluvní stát mít

pravomoc vést trestní stíhání podle svého trestního práva pro

kterýkoliv trestný čin, na který se použije právo jiného smluvního

státu.



2. Pravomoc přiznaná smluvnímu státu pouze na základě odst. 1 tohoto

článku může být využita jen na základě žádosti jiného smluvního státu o

zahájení stíhání.



Čl.3



Kterýkoliv smluvní stát, který má pravomoc vést trestní stíhání pro

určitý trestný čin, může, v rámci provádění této Úmluvy se zdržet, nebo

upustit od trestního stíhání proti podezřelé osobě, která je nebo bude

stíhána pro tentýž trestný čin jiným smluvním státem. S ohledem na

článek 21, odst. 2 bude mít rozhodnutí zdržet se nebo upustit od

trestního stíhání prozatímní charakter až do konečného rozhodnutí v

jiném smluvním státě.



Čl.4



Dožádaný stát nebude pokračovat v řízení založeném výlučně na článku 2,

pokud zjistí, že právo potrestat podle právního řádu dožadujícího státu

zaniklo pro jiný důvod než promlčení, zejména však u případů uvedených

v článcích 10 (c), 11 (f) a (g), 22, 23 a 26.



Čl.5



Ustanovení části III této Úmluvy neomezují pravomoc vést trestní

stíhání, danou dožádanému státu jeho právním řádem.



ČÁST III



Předávání řízení



Oddíl 1



Žádost o předání řízení



Čl.6



1. Pokud je některá osoba podezřelá, že spáchala podle právního řádu

některého smluvního státu trestný čin, může tento stát žádat jiný

smluvní stát, aby zahájil řízení ve věci za podmínek uvedených v této

Úmluvě.



2. Pokud může smluvní stát podle ustanovení této Úmluvy žádat jiný

smluvní stát, aby zahájil řízení, příslušné orgány prvního státu vezmou

tuto možnost v úvahu.



Čl.7



1. Řízení nemůže být v dožádaném státě zahájeno, pokud čin, pro který

se žádá o zahájení řízení, by nebyl trestným činem, kdyby byl spáchán

na jeho území a pokud by pachatel za těchto okolností nemohl být stíhán

podle právního řádu dožádaného státu.



2. Pokud byl trestný čin spáchán veřejným činitelem nebo proti

veřejnému činiteli nebo veřejné instituci nebo čemukoliv, co má v

dožadujícím státě veřejný charakter, bude v dožádaném státě považován

za čin spáchaný veřejným činitelem nebo proti veřejnému činiteli nebo

proti veřejné instituci nebo čemukoliv, co tomu v dožádaném státě

odpovídá a proti čemu byl čin skutečně spáchán.



Čl.8



1. Smluvní stát může žádat jiný smluvní stát, aby zahájil řízení v

jednom nebo více následujících případech:



(a) pokud podezřelá osoba má trvalý pobyt v dožádaném státě;



(b) pokud je podezřelá osoba občanem dožádaného státu nebo z něho

pochází;



(c) pokud podezřelá osoba má vykonávat nebo vykonává trest odnětí

svobody v dožádaném státě;



(d) pokud je proti podezřelé osobě vedeno v dožádaném státě řízení pro

tentýž nebo jiný trestný čin;



(e) pokud má za to, že předání řízení je žádoucí v zájmu nalezení

pravdy a zejména pokud se nejdůležitější důkazy nacházejí v dožádaném

státě;



(f) pokud má za to, že výkon trestu v dožádaném státě, kdyby byl

uložen, by zřejmě přispěl k prohloubení možnosti resocializace

odsouzené osoby;



(g) pokud má za to, že nelze zajistit přítomnost podezřelé osoby při

řízení v dožadujícím státě a že její osobní účast při řízení v

dožádaném státě zajištěna být může;



(h) pokud má za to, že by nemohl zajistit výkon trestu, kdyby byl

uložen, a to ani prostřednictvím vydání a že dožádaný stát jej vykonat

může.



(2) V případech, kdy byla podezřelá osoba pravomocně odsouzena v

smluvním státě, tento stát může požádat o předání řízení v jedné nebo

více věcech uvedených v odst. 1 tohoto článku, pouze když sám nemůže

vykonat rozsudek, a to ani prostřednictvím vydání a když druhý smluvní

stát zásadně nevykonává cizí rozsudky nebo odmítá daný rozsudek

vykonat.



Čl.9



1. Příslušné orgány dožádaného státu posoudí žádost o zahájení řízení

učiněnou podle ustanovení předchozích článků. O tom, jaké opatření

přijmou, rozhodnou podle svého právního řádu.



2. Pokud právní řád dožádaného státu stanoví pro potrestání trestného

činu správní orgán, tento stát o tom bez odkladu informuje dožadující

stát, pokud dožádaný stát neučinil prohlášení podle odst.3 tohoto

článku.



3. Kterýkoliv smluvní stát může při podpisu nebo při uložení

ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo přístupu nebo kdykoliv

později prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy

stanovit podmínky, za kterých jeho právní řád umožňuje potrestání

určitých trestných činů správními orgány. Toto prohlášení nahradí

informaci uvedenou v odst. 2 tohoto článku.



Čl.10



Dožádaný stát nebude na základě žádosti konat, pokud:



(a) tato žádost není v souladu s ustanoveními článku 6, odst. 1 a

článku 7 odst. 1;



(b) by zahájení řízení bylo v rozporu s ustanoveními článku 35;



(c) by ke dni žádosti uplynula lhůta pro trestní stíhání v dožadujícím

státě podle jeho právního řádu.



Čl.11



Dožádaný stát nemůže kromě případů uvedených v článku 10 odmítnout

přijetí žádosti zcela nebo zčásti, s výjimkou jednoho nebo více

následujících případů:



(a) dojde-li k závěru, že důvody, o které se opírá žádost, nejsou podle

článku 8 dostatečné;



(b) jestliže podezřelá osoba nemá trvalý pobyt v dožádaném státě;



(c) jestliže podezřelá osoba není občanem dožádaného státu a neměla

trvalý pobyt na jeho území v době spáchání trestného činu;



(d) pokud má za to, že trestný čin, pro který se žádá o zahájení

řízení, je trestným činem politické povahy nebo výhradně trestným činem

vojenským nebo fiskálním;



(e) pokud má oprávněný důvod se domnívat, že žádost o zahájení řízení

je motivována důvody souvisejícími s rasou, náboženstvím, národností

nebo politickými názory;



(f) pokud je na trestný čin použitelný jeho právní řád, ale v době

přijetí žádosti by řízení bylo podle tohoto právního řádu pro promlčení

nepřípustné; ustanovení článku 26, odst. 2 nebude v takovém případě

použito;



(g) pokud je jeho pravomoc založena výlučně na článku 2 a pokud by v

době přijetí žádosti bylo řízení nepřípustné pro promlčení podle tohoto

právního řádu; bude vzato v úvahu prodloužení lhůty o šest měsíců za

podmínek článku 23;



(h) pokud byl trestný čin spáchán mimo území dožadujícího státu;



(i) pokud by řízení bylo v rozporu s mezinárodními závazky dožádaného

státu;



(j) pokud by řízení bylo v rozporu se základními principy právního řádu

dožádaného státu;



(k) pokud dožadující stát porušil procedurální postupy stanovené v této

Úmluvě.



Čl.12



1. Dožádaný stát odvolá své přijetí žádosti, když poté, co ji přijal,

vyjde najevo, že existuje důvod uvedený v článku 10 této Úmluvy pro to,

aby nečinil žádná opatření.



2. Dožádaný stát může odvolat své přijetí žádosti,



(a) jestliže vyjde najevo, že osobní účast podezřelé osoby na řízení v

tomto státě nebude možno zajistit nebo když by nemohl v tomto státě být

vykonán žádný trest, který by mohl být uložen;



(b) jestliže vyjde najevo jeden z důvodů pro odmítnutí uvedený v článku

11 před tím, než je podána obžaloba nebo



(c) v dalších případech, kdy s tím dožadující stát souhlasí.



Oddíl 2



Předávání řízení



Čl.13



1. Všechny žádosti uvedené v této Úmluvě budou učiněny písemně. Spolu

se všemi písemnostmi potřebnými pro provádění této Úmluvy budou

zasílány buď ministerstvem spravedlnosti dožadujícího státu

ministerstvu spravedlnosti dožádaného státu, nebo na základě zvláštního

ujednání přímo orgány dožadujícího státu orgánům dožádaného státu;

budou vraceny stejným způsobem.



2. V naléhavých případech mohou být žádosti a další písemnosti zasílány

prostřednictvím Mezinárodní organizace trestní policie (INTERPOL).



3. Kterýkoliv smluvní stát může prohlášením adresovaným generálnímu

tajemníkovi Rady Evropy oznámit svůj úmysl přijmout pro sebe jiná

pravidla postupů při předávání, než ta, která jsou uvedena v odst. 1

tohoto článku.



Čl.14



Pokud má smluvní stát za to, že informace poskytnutá jiným smluvním

státem není pro použití této Úmluvy dostatečná, požádá o potřebné

dodatečné informace. Může stanovit lhůtu pro dodání takových informací.



Čl.15



1. K žádosti o zahájení řízení bude přiložen originál nebo ověřená

kopie trestního spisu a všechny ostatní potřebné doklady. Pokud je však

podezřelá osoba držena ve vazbě podle ustanovení části V a dožadující

stát není s to předat tyto doklady zároveň se žádostí o zahájení

řízení, doklady mohou být zaslány.



2. Dožadující stát bude též písemně informovat dožádaný stát o všech

procesních úkonech a opatřeních v dožadujícím státě, které přijaly po

odeslání žádosti a mají vztah k řízení. K tomuto sdělení budou

připojeny všechny potřebné doklady.



Čl.16



1. Dožádaný stát sdělí bez odkladu dožadujícímu státu své rozhodnutí o

jeho žádosti o zahájení řízení.



2. Dožádaný stát bude též informovat dožadující stát o upuštění od

řízení nebo o rozhodnutí přijatém jako výsledek řízení. Dožadujícímu

státu bude předána ověřená kopie každého písemného rozhodnutí.



Čl.17



Pokud je pravomoc dožádaného státu založena výlučně na článku 2, tento

stát informuje podezřelou osobu o žádosti o zahájení řízení za účelem,

aby jí bylo umožněno vyjádřit své stanovisko k věci před tím, než tento

stát přijme rozhodnutí o žádosti.



Čl.18



1. S výjimkou uvedenou v odst. 2 tohoto článku nebudou vyžadovány

překlady dokumentů vztahujících se k provádění této Úmluvy.



2. Kterýkoliv smluvní stát si může při podpisu nebo při ukládání své

ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo přístupu prohlášením

adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo

požadovat, aby s výjimkou kopií písemných rozhodnutí uvedených v článku

16, odst. 2 byly uvedené doklady opatřeny překladem. Ostatní smluvní

státy budou zasílat buď překlady do národního jazyka přijímajícího

státu nebo do jednoho z oficiálních jazyků Rady Evropy, který

přijímající stát určí. Určení tohoto jazyka však není povinné. Ostatní

smluvní státy se mohou dovolávat vzájemnosti.



3. Tento článek nebude mít vliv na ustanovení týkající se překladů

žádostí a příloh obsažená v dohodách a ujednáních, která jsou platná

nebo která mohou být sjednána mezi dvěma nebo více smluvními státy.



Čl.19



Doklady předávané při provádění této Úmluvy není třeba ověřovat.



Čl.20



Smluvní strany nebudou mezi sebou vyžadovat náhradu nákladů vzniklých

při provádění této Úmluvy.



Oddíl 3



Důsledky žádosti o zahájení řízení v dožadujícím státě



Čl.21



1. Když dožadující stát požádá o zahájení řízení, nemůže dále stíhat

podezřelou osobu pro trestný čin, pro který bylo žádáno o zahájení

řízení, nebo vykonat rozsudek, který nad ní byl dříve pro tentýž

trestný čin v tomto státě vynesen. Dokud nebude doručeno rozhodnutí

dožádaného státu o žádosti na zahájení řízení, dožadující stát si

zachová právo podniknout všechny kroky ohledně stíhání kromě podání

obžaloby, nebo podle okolností případu povolení, aby příslušný správní

orgán rozhodl ve věci.



2. Právo trestně stíhat a vykonat rozsudek bude vráceno dožadujícímu

státu, pokud:



(a) dožádaný stát sdělí, že podle článku 10 rozhodl nečinit ohledně

žádosti žádná opatření;



(b) dožádaný stát sdělí, že podle článku 11 rozhodl odmítnout přijetí

žádosti;



(c) dožádaný stát sdělí, že podle článku 12 odvolal přijetí žádosti;



(d) dožádaný stát sdělí, že se rozhodl nezahajovat řízení nebo v něm

nepokračovat;



(e) odvolá svoji žádost před tím, než dožádaný stát sdělí své

rozhodnutí učinit opatření ohledně žádosti.



Čl.22



Žádost o zahájení řízení učiněná podle ustanovení této hlavy prodlouží

v dožadujícím státě lhůty pro zahájení řízení o šest měsíců.



Oddíl 4



Důsledky žádosti o zahájení řízení v dožádaném státě



Čl.23



Pokud je pravomoc dožádaného státu založena výlučně na článku 2, budou

lhůty pro zahájení řízení prodlouženy o šest měsíců.



Čl.24



1. Pokud je řízení v obou státech závislé na soukromé žalobě, žaloba

podaná v dožadujícím státě bude mít stejnou platnost jako žaloba podaná

v dožádaném státě.



2. Pokud se soukromá žaloba vyžaduje pouze v dožádaném státě, tento

stát může zahájit řízení i bez ní, pokud osoba, která je oprávněna

podat žalobu, nevznese námitky do jednoho měsíce ode dne, kdy přijala

sdělení od příslušného orgánu, že má právo námitky vznést.



Čl.25



V dožádaném státě budou uloženy tresty, které možno uložit za trestné

činy, takové, jaké jsou stanoveny jeho právním řádem, pokud tento

právní řád nestanoví jinak. Tam, kde je pravomoc dožádaného státu

založena výlučně na článku 2, tresty uložené v tomto státě nesmějí být

přísnější, než ty, které jsou stanoveny právním řádem dožadujícího

státu.



Čl.26



1. Jakýkoliv procesní úkon učiněný v dožadujícím státě podle jeho

právního řádu bude mít stejnou platnost v dožádaném státě, jako by byl

učiněn orgány tohoto státu, za podmínky, že jeho přijetí nedá tomuto

úkonu větší důkazní váhu, než má v dožadujícím státě.



2. Jakýkoliv úkon, který přeruší promlčení a který byl platně učiněn v

dožadujícím státě, bude mít stejné účinky v dožádaném státě a naopak.



Oddíl 5



Předběžná opatření v dožádaném státě



Čl.27



1. Když dožadující stát oznámí svůj úmysl předat žádost o zahájení

řízení a pokud by pravomoc dožádaného státu byla výlučně na článku 2,

může dožádaný stát, na žádost dožadujícího státu, na základě této

Úmluvy vzít podezřelou osobu do předběžné vazby, pokud:



(a) právní řád dožádaného státu umožňuje vazbu pro tento trestný čin a



(b) jsou důvodné obavy, že podezřelá osoba se bude skrývat nebo způsobí

zatajení důkazu.



2. V žádosti o vzetí do předběžné vazby bude uvedeno, že byl vydán

zatykač nebo jiný příkaz stejného účinku, vydaný v souladu s řízením

stanoveným v právním řádu dožadujícího státu; dále bude též uvedeno,

pro jaký trestný čin bude zahájení řízení žádáno, kdy a kde byl tento

trestný čin spáchán, a bude obsahovat dle možnosti co nejpřesnější

popis podezřelé osoby. Bude též obsahovat stručný popis okolností

případu.



3. Žádost o vzetí do předběžné vazby bude zaslána orgány dožadujícího

státu uvedenými v článku 13 přímo příslušným orgánům dožádaného státu

poštou, telegramem nebo jakýmkoliv jiným způsobem, který možno písemně

dokázat nebo který bude přijat dožádaným státem. Dožadující stát bude

bezodkladně informován o výsledku své žádosti.



Čl.28



Po přijetí žádosti o zahájení řízení, doložené doklady, které jsou

uvedeny v článku 15, odst. 1, bude dožádaný stát mít pravomoc nařídit

všechna předběžná opatření, včetně vzetí podezřelé osoby do vazby a

zajištění majetku, které by mohl nařídit podle vlastního právního řádu,

kdyby byl trestný čin, pro který se žádá o zahájení řízení, spáchán na

jeho území.



Čl.29



1. Předběžná opatření uvedená v článcích 27 a 28 se budou řídit

ustanoveními této Úmluvy a právním řádem dožádaného státu. Právní řád

tohoto státu nebo Úmluva též upravuje podmínky, za kterých budou

opatření zrušena.



2. Tato opatření budou zrušena v případech uvedených v článku 21, odst.

2.



3. Osoba vzatá do vazby bude v každém případě propuštěna, pokud byla

zatčena na základě článku 27 a dožádaný stát nedostane žádost o

zahájení řízení do 18 dnů od zatčení.



4. Osoba vzatá do vazby bude v každém případě propuštěna, pokud byla

zatčena na základě článku 27 a doklady, které měly být přiloženy k

žádosti o zahájení řízení, dožádaný stát nedostane do 15 dnů od přijetí

žádosti o zahájení řízení.



5. Doba vazby uvalená výlučně na základě článku 27 nesmí v žádném

případě přesáhnout 40 dnů.



ČÁST IV



Souběžná trestní řízení



Čl.30



1. Kterýkoli smluvní stát, který před zahájením nebo v průběhu řízení

pro trestný čin, který nepovažuje za politický nebo výlučně vojenský,

zjistí, že probíhá řízení v jiném smluvním státě proti téže osobě pro

tentýž trestný čin, posoudí, zda může buď zastavit nebo přerušit své

řízení nebo je předat do jiného státu.



2. Pokud nepovažuje vzhledem k okolnostem za vhodné zastavovat nebo

přerušovat řízení, sdělí to druhému státu zavčas, v každém případě před

vynesením rozsudku ve věci.



Čl.31



1. V případech uvedených v článku 30. odst. 2 se příslušné státy

podujmou u každého případu po posouzení okolností uvedených v článku 8,

rozhodnout, který z nich bude pokračovat jako jediný, v řízení. V

průběhu tohoto konsultativního procesu příslušné státy odloží vynesení

rozsudku ve věci, aniž však by byly povinny prodloužit toto odložení o

víc jak 30 dnů od odeslání sdělení uvedeného v článku 30, odst. 2.



2. Ustanovení odstavce 1 nebude závazné pro stát,



(a) který odeslal sdělení uvedené v článku 30 odst. 2, pokud hlavní

líčení bylo za přítomnosti obžalovaného zahájeno před odesláním

sdělení;



(b) kterému toto sdělení bylo zasláno, pokud hlavní líčení bylo za

přítomnosti obžalovaného zahájeno před přijetím sdělení.



Čl.32



V zájmu zjištění pravdy a za účelem výkonu odpovídajícího trestu budou

příslušné státy zkoumat, zda je účelné, aby pouze jeden z nich vedl

řízení. Pokud dojdou ke kladnému závěru, budou usilovat, aby určily,

který z nich to bude, a to v případech, když:



(a) měla jedna osoba, nebo několik osob společně spáchat několik

skutkově různých trestných činů, které jsou trestné podle právních řádů

všech těchto států;



(b) několik osob společně mělo spáchat jeden trestný čin, trestný podle

právního řádu všech těchto států.



Čl.33



Všechna rozhodnutí přijatá na základě článku 31, odst. 1 a článku 32

budou mezi příslušnými státy mít důsledky předání řízení ve smyslu této

Úmluvy. Stát, který zastaví řízení, bude považován za stát, který

řízení předal jinému státu.



Čl.34



Postup při předávání řízení uvedený v oddílu 2 části III bude použit,

pokud jsou tato ustanovení slučitelná s těmi, která jsou obsažena v

tomto oddílu.



ČÁST V



Překážka pravomocně rozhodnuté věci



Čl.35



1. Osoba, nad kterou byl vynesen pravomocný a vykonatelný trestní

rozsudek, nemůže být pro tentýž čin ani stíhána ani odsouzena ani na ni

nemůže být vykonán trest v jiném smluvním státě, pokud:



(a) byla zproštěna viny;



(b) uložený trest:



(i) byl zcela vykonán nebo je vykonáván, nebo



(ii) zcela nebo z její nevykonané části podléhal milosti nebo amnestii,

nebo



(iii) nemůže již být vykonán vzhledem k promlčení;



(c) soud uznal obžalovaného vinným a upustil od potrestání.



2. Přesto však smluvní stát, pokud sám nežádal o zahájení řízení,

nebude povinen uznat důsledky pravomocně rozhodnuté věci, pokud čin,

pro který byl vynesen rozsudek, byl namířen proti veřejnému činiteli

nebo veřejné instituci nebo čemukoliv, co má veřejný charakter v tomto

státě, nebo pokud pachatel sám byl veřejným činitelem v tomto státě.



3. Navíc smluvní stát, na jehož území byl čin spáchán nebo je považován

za spáchaný na jeho území podle právního řádu tohoto státu, nebude

povinen uznat důsledky pravomocně rozhodnuté věci, jestliže sám nežádal

o zahájení řízení.



Čl.36



Pokud bude nové řízení zahájeno proti osobě, která byla odsouzena v

jiném smluvním státě za tentýž čin, bude doba, po kterou došlo k

omezení její svobody, započítána do trestu, který může být uložen.



Čl.37



Tato část nebrání použití širších vlastních právních předpisů o

důsledcích pravomocně rozhodnuté věci ve vztahu k cizím rozsudkům v

trestních věcech.



ČÁST VI



Závěrečná ustanovení



Čl.38



1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem členským státům Rady

Evropy. Podléhá ratifikaci nebo přijetí. Ratifikační listiny nebo

listiny o přijetí budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.



2. Úmluva vstoupí v platnost tři měsíce od data, kdy bude uložena třetí

ratifikační listina nebo listina o přijetí.



3. Ve vztahu k státu, který Úmluvu ratifikoval nebo ji přijal poté,

vstoupí v platnost tři měsíce od data uložení jeho ratifikační listiny

nebo listiny o přístupu.



Čl.39



1. Výbor ministrů Rady Evropy může po vstupu této Úmluvy v platnost

přizvat kterýkoliv nečlenský stát, aby k ní přistoupil za podmínky, že

rezoluce obsahující takovéto přizvání bude jednomyslně přijata všemi

členy Rady, kteří Úmluvu ratifikovali.



2. Tento přístup bude proveden uložením listiny o přístupu u

generálního tajemníka Rady Evropy a nabude účinnosti tři měsíce od data

uložení.



Čl.40



1. Kterýkoliv smluvní stát může při podpisu nebo při uložení své

ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo přístupu určit území,

na kterém nebo na kterých se bude tato Úmluva používat.



2. Kterýkoliv smluvní stát může při uložení své ratifikační listiny

nebo listiny o přijetí nebo přístupu nebo kdykoliv poté prohlášením

adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit tuto Úmluvu na

kterákoliv další území určená v tomto prohlášení, za jehož zahraniční

vztahy odpovídá nebo jehož jménem je oprávněn přijímat závazky.



3. Kterékoliv prohlášení učiněné na základě předchozího odstavce může

být ohledně jakéhokoliv území uvedeného v takovém prohlášení odvoláno

podle postupů stanovených v článku 45 této Úmluvy.



Čl.41



1. Kterýkoliv smluvní stát může při podpisu nebo při uložení své

ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo přístupu prohlásit, že

využívá práva učinit jednu nebo více výhrad uvedených v Příloze I nebo

učinit prohlášení uvedené v Příloze II k této Úmluvě.



2. Kterýkoliv smluvní stát může zcela nebo zčásti odvolat výhradu nebo

prohlášení, které učinil podle předchozího odstavce, prohlášením

adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které nabude účinnosti

dnem doručení.



3. Smluvní stát, který učinil výhradu ke kterémukoliv ustanovení této

Úmluvy, se nemůže dovolávat použití tohoto ustanovení ve vztahu k

jinému smluvnímu státu; pokud je však jeho výhrada částečná nebo

podmíněná, může se dovolávat použití příslušného ustanovení v rozsahu,

v jakém jej přijal.



Čl.42



1. Kterýkoliv smluvní stát může kdykoliv prohlášením adresovaným

generálnímu tajemníkovi Rady Evropy určit, které právní předpisy mají

být vyloučeny z Přílohy III k této Úmluvě.



2. Jakákoliv změna národních předpisů uvedených v Příloze III bude

oznámena generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, pokud se touto změnou

stává Příloha III nepřesná.



3. Jakákoliv změna provedena v Příloze III podle předchozích odstavců

nabude účinnosti v každém smluvním státu jeden měsíc od jejích oznámení

generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.



Čl.43



1. Tato Úmluva se nedotýká práv a závazků, které vyplývají ze smluv o

vydávání a z mezinárodních mnohostranných úmluv upravujících specifické

záležitosti ani ustanovení upravujících záležitosti, kterými se zabývá

tato Úmluva a která jsou obsažena v jiných stávajících dohodách mezi

smluvními státy.



2. Smluvní státy nemohou sjednávat mezi sebou dvoustranné nebo

mnohostranné dohody o záležitostech upravených touto Úmluvou, kromě

dohod, které doplňují její ustanovení nebo mají napomáhat provádění

zásad v ní obsažených.



3. Pokud však již dva nebo více smluvních států upravilo své vztahy v

těchto věcech na základě jednotného zákonodárství nebo ustavilo svůj

vlastní zvláštní systém nebo tak učiní v budoucnu, budou oprávněny

upravovat své vztahy podle nich, bez ohledu na podmínky této Úmluvy.



4. Smluvní státy, které přestanou v těchto věcech používat podmínky

této Úmluvy ve vzájemných vztazích v této věci na základě ustanovení

předchozího odstavce, uvědomí o tom generálního tajemníka Rady Evropy.



Čl.44



Evropský výbor pro problémy kriminality Rady Evropy bude informován o

provádění této Úmluvy a učiní vše potřebné pro usnadnění smírného

urovnání všech těžkostí, které mohou vzniknout při jejím provádění.



Čl.45



1. Tato Úmluva zůstane v platnosti na neomezenou dobu.



2. Kterýkoliv smluvní stát může v rozsahu, v jakém se jí to týká, tuto

Úmluvu vypovědět sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady

Evropy.



3. Tato výpověď nabude účinnosti šest měsíců od data přijetí takového

sdělení generálním tajemníkem.



Čl.46



Generální tajemník Rady Evropy bude informovat členské státy Rady a

státy, které přistoupily k této Úmluvě, o:



(a) podpisech;



(b) uložení ratifikačních listin a listin o přijetí nebo přístupu;



(c) datech vstupu této Úmluvy v platnost podle článku 38;



(d) prohlášeních přijatých na základě ustanovení článku 9, odst. 3;



(e) prohlášeních přijatých na základě ustanovení článku 13, odst. 3;



(f) prohlášeních přijatých na základě ustanovení článku 18, odst. 2;



(g) prohlášeních přijatých na základě ustanovení článku 40, odst. 2 a

3;



(h) výhradách a prohlášeních učiněných na základě ustanovení článku 41,

odst. 1;



(i) odvolání výhrad nebo prohlášení učiněných na základě ustanovení

článku 41, odst.2;



(j) prohlášeních přijatých na základě článku 42, odst. 1 a následných

prohlášeních přijatých na základě odst. 2 tohoto článku;



(k) prohlášeních přijatých na základě ustanovení článku 43, odst. 4;



(l) sděleních přijatých na základě ustanovení článku 45 a o datech, kdy

výpověď nabude účinnosti.



Čl.47



Tato Úmluva a sdělení a prohlášení učiněná na jejím základě se budou

vztahovat pouze na trestné činy spáchané poté, když Úmluva vstoupí pro

příslušný stát v platnost.



Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali

tuto Úmluvu.



Dáno ve Štrasburku dne 15. května 1972 v jazyce anglickém a

francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom

vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální

tajemník předá ověřené kopie všem vládám, které Úmluvu podepsaly nebo k

ní přistoupily.



Příl.I



Každá smluvní strana může prohlásit, že si vyhrazuje právo:



a) odmítnout žádost o zahájení řízení, pokud má za to, že jde výhradně

o náboženský čin;



b) odmítnout žádost o zahájení řízení pro čin, za který může být podle

jeho vlastního právního řádu uložen trest pouze správním orgánem;



c) nepřijmout článek 22;



d) nepřijmout článek 23;



e) nepřijmout pro ústavní překážky ustanovení článku 25;



f) nepřijmout ustanovení článku 26 odst. 2, pokud je dána podle jejího

právního řádu vlastní pravomoc;



g) nepoužít článků 30 a 31 na ty činy, za které může být trest uložen,

podle vlastního právního řádu nebo právního řádu jiného příslušného

státu, pouze správním orgánem;



h) nepřijmout část V.



Příl.II



Každý smluvní stát může s odvoláním na své ústavní předpisy prohlásit,

že bude předkládat a přijímat žádosti o zahájení řízení jen v případech

stanovených v jejím právním řádu.



Každý smluvní stát může prohlášením vymezit, co pro účely této úmluvy

rozumí pod pojmem "občan".



Příl.III



Seznam činů jiných než trestných činů upravených trestním právem



Následující činy budou považovány za trestné činy upravené trestním

právem:

ve Francii - každé protiprávní jednání upravené "contravention de

grande voirie"

v SRN - každé protiprávní jednání, jehož projednávání je

upraveno Zákonem o porušení předpisů (Gesetz über

Ordnungswidrigkeiten)

v Itálii - každé protiprávní jednání, na které se vztahuje zákon

č. 317 z 3. března 1967.