124/1995 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 27. dubna 1992 byla v
Soulu podepsána Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou
a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu.
Výměnou nót Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 18.
března 1994 a Velvyslanectví Korejské republiky v Praze ze dne 11.
dubna 1994 bylo dohodnuto, že Smlouva mezi Českou a Slovenskou
Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu ze dne 27.
dubna 1992 bude považována za uzavřenou mezi Českou republikou a
Korejskou republikou.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident
republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne
3. března 1995.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 1 dnem 3.
března 1995.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění, jež je
pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních
věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z
příjmu
Vláda České a Slovenské Federativní Republiky a vláda Korejské
republiky
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v
jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu, ukládané jménem
některého ze smluvních států, jeho nižších správních útvarů nebo
místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně ukládané z celkového
příjmu nebo z jednotlivých částí příjmu, včetně daní ze zisků
pocházejících ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z
celkového objemu mezd placených podniky a daní z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou
a) v případě Československa:
(i) daně ze zisku;
(ii) daň ze mzdy;
(iii) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;
(iv) daň zemědělská;
(v) daň z příjmů obyvatelstva; a
(vi) daň domovní; (dále nazývané "československá daň");
b) v případě Koreji:
(i) daň z příjmu;
(ii) daň společností; a
(iii) daň obyvatelstva; (dále nazývané "korejská daň").
3. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného
nebo podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy
vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států
si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich
příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Československo" označuje Českou a Slovenskou Federativní
Republiku;
b) výraz "Korea" označuje území Korejské republiky včetně jakékoli
oblasti přilehlé k výsostným vodám Korejské republiky, která v souladu
s mezinárodním právem byla nebo v budoucnu bude podle zákonů Korejské
republiky označena jako území, na němž mohou být vykonávána výsostná
práva Korejské republiky, týkající se mořského dna a podloží a jejich
přírodních zdrojů;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle
případu Československo nebo Koreu;
d) výraz "osoba" označuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná
sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakékoliv právnické osoby nebo nositele
práv, považované pro účely zdanění za právnické osoby;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního
státu" označují podle okolností podnik provozovaný rezidentem jednoho
smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního
státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního
státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost a sdružení, zřízené
podle práva platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu
uskutečňovanou lodí, člunem nebo letadlem, která je provozována
podnikem smluvního státu, pokud loď, člun nebo letadlo nejsou
provozovány pouze mezi místy ležícími v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Československa, ministra financí České a Slovenské
Federativní Republiky nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Koreje, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této
smlouvy smluvním státem význam, jež mu náleží podle práva tohoto státu,
které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost
nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Daňový domicil
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této
smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v
tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa
hlavního úřadu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
Avšak tento výraz nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v tomto
smluvním státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto státě
umístěných.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v
obou smluvních státech, bude její postavení určeno takto:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom smluvním státě, ve
kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech,
předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ke kterému má
užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném
smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě,
ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě,
jehož je státním občanem;
d) jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních států nebo
žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku
vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v
tom státě, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení. V případě
pochybností vyřeší příslušné úřady smluvních států otázku vzájemnou
dohodou.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé
zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti
svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží
přírodní zdroje.
3. Staveniště nebo stavba nebo montáž se považují za stálou provozovnu,
pouze trvají-li déle než devět měsíců.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku výraz "stálá
provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných
činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e) tohoto
odstavce, pokud celková činnost trvalého zařízení, vyplývající z tohoto
spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba -- jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -- jedná ve
smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou
moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že
tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem
činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnost této
osoby není omezena na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by
byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly
existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě
jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře,
generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto
osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je
rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam vykonává svoji
činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), nečiní sama o
sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z nemovitého
majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém
smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů
smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz "nemovitý
majetek" zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku,
živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro
která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo
požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za
těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných
přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý
majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo
každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého
majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu
svobodného povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu budou zdaněny jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže
podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku
zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je
lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v
druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém
smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla
docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo
obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela
nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady
podniku, vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně
výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať
vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být připočteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových
zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2
tohoto článku, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být
zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení zisků musí
být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v
tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v
jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena
ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí, člunů nebo
letadel v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen v tomto smluvním státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo
jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo
finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly
uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi
podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto
podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto
podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a
následně zdaněny.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v
němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem
dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je
společnost (nikoli však osobní společnost, která nemá právní
subjektivitu), která vlastní přímo nejméně 25 % kapitálu společnosti
vyplácející dividendy;
b) 10 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Tento odstavec se nedotkne zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou
dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií
nebo jiných práv -- s výjimkou pohledávek -- s podílem na zisku, jakož
i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému
zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, v němž je
společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník
dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v
druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející
dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro
kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně
nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě,
dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento
druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto
dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého smluvního státu nebo
že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé
provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě,
ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků
společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky
pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto
druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident
druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním státě, v
němž mají zdroj, podle právních předpisů tohoto státu, ale pokud
příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 10
% hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2:
a) úroky, jejichž zdroj je v jednom smluvním státě a které pobírá vláda
druhého smluvního státu včetně jeho nižších správních útvarů nebo
místních úřadů, centrální banka tohoto druhého státu nebo jakákoli jiná
vládní finanční instituce nebo jakýkoli rezident tohoto druhého
smluvního státu s ohledem na pohledávky zaručené nebo nepřímo
financované vládou tohoto druhého smluvního státu včetně jeho nižších
správních útvarů nebo místních úřadů, centrální banka tohoto druhého
smluvního státu nebo jiná vládní finanční instituce, budou osvobozeny
od daně v dříve zmíněném smluvním státě;
b) úroky placené v souvislosti s prodejem na úvěr průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení nebo placené v souvislosti s
prodejem na úvěr jakéhokoliv zboží jedním podnikem druhému podniku
budou podléhat zdanění pouze ve smluvním státě, v němž je skutečný
vlastník rezidentem.
4. Pro účely odstavce 3, termíny "centrální banka" a "vládní finanční
instituce" znamenají:
a) v případě Koreje:
(i) Banku Koreje;
(ii) Korejskou vývozní a dovozní banku;
(iii) Korejskou rozvojovou banku;
(iv) jinou finanční instituci, jejíž kapitál vlastní vláda Korejské
republiky, o níž se tak příležitostně dohodly vlády obou smluvních
států;
b) v případě Československa:
(i) Státní banku československou;
(ii) jinou finanční instituci, jejíž kapitál vlastní vláda České a
Slovenské Federativní Republiky, o níž se tak příležitostně dohodly
vlády obou smluvních států.
5. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek
jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na
nemovitosti nebo majících nebo ne doložku o účasti na zisku dlužníka, a
zvláště, příjem z vládních cenných papírů a příjem z obligací nebo
dluhopisů, včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry,
obligacemi a dluhopisy.
6. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém
smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a
jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k
této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ
jde.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní
úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je
rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě stálou
provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení,
z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé
provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude
považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou
placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi
plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje
s třetí osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil
plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí
se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle
právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním
ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě, které
pobírá rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Avšak licenční poplatky uvedené v odstavci 3 písm. a), mohou být
zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s
právními předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným
vlastníkem licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne
10 % hrubé částky z licenčních poplatků. Licenční poplatky uvedené v
odstavci 3 písm. b) budou osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, v
němž je jejich zdroj.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby
jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo právo na užití:
a) patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce
nebo výrobního postupu nebo průmyslového, obchodního nebo vědeckého
zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v
oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké;
b) autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému,
včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro rozhlasové
nebo televizní vysílání.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky
zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo
majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k
této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, jeho správní útvar, místní
orgán nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních
poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve
smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž
vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé
provozovně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom
smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití,
právu nebo informaci, pro něž jsou placeny, přesahuje v důsledku
zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
které jeden i druhý udržuje s třetí osobou z jakéhokoliv důvodu částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo
takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto
posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v
tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky rezidenta jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku, zmíněného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé
provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním
státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou
rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu
nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení
takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo
takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí a letadel provozovaných v mezinárodní dopravě
a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí a letadel, budou
zdaněny jen ve smluvním státě, jehož je podnik rezidentem.
4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1,
2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel
rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného
povolání nebo jiné činnosti nezávislého charakteru, budou zdaněny jen v
tomto státě, pokud příjemce nemá obvykle k dispozici v druhém smluvním
státě stálou základnu k výkonu své činnosti. Jestliže má k dispozici
takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny v druhém smluvním
státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé
základně.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti
vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i
samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a
účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu
zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, budou bez ohledu na
ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže
budou splněny všechny následující podmínky:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, které
nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má
zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, odměny pobírané z
důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla
provozovaného v mezinárodní dopravě podnikem smluvního státu podléhají
zdanění v tomto státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního státu
pobírá jako člen správní rady společnosti nebo jiného podobného orgánu
společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jakožto na
veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo
televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně
vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na
ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Jestliže příjmy z uměleckých nebo sportovních činností, které osobně
vykonává umělec nebo sportovec, neplynou tomuto umělci nebo sportovci
samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na
ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém
umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.
3. Příjmy, které pobírají umělci nebo sportovci, kteří jsou rezidenti
jednoho smluvního státu, z činností vykonávaných ve druhém smluvním
státě na základě speciálního programu kulturní výměny dohodnutého mezi
vládami obou smluvních států, budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1
a 2 vyjmuty ze zdanění v tomto druhém smluvním státě.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání
rezidentu smluvního státu budou s výhradou ustanovení odstavce 1 článku
19 této smlouvy zdaněny pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu fyzické osobě za
služby prokazované tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu
orgánu, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě,
jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která
je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu poskytování
těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené některým smluvním státem, nižším správním útvarem
nebo místním orgánem tohoto státu buď přímo, nebo z fondů, které
zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu
útvaru nebo místnímu orgánu, podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě,
jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto
státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby
prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou
některým smluvním státem, nižším správním útvarem nebo místním orgánem
tohoto státu.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se rovněž použijí na odměny
nebo penze placené, v případě Koreje, Bankou Koreje a Korejskou
společností pro podporu obchodu a v případě Československa,
Československou státní bankou a Československým obchodním centrem.
Čl.20
Studenti
1. Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před
svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním
státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia
nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku,
nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že takové platy jsou mu
vypláceny ze zdrojů mimo tento stát.
2. Studující na univerzitě nebo na jiné vysokoškolské instituci v
jednom smluvním státě nebo učeň, který se zdržuje ve druhém smluvním
státě po jedno nebo více období nepřesahující 183 dny v jakémkoli
dvanáctiměsíčním období a který je nebo byl bezprostředně před svým
příjezdem rezidentem prvně zmíněného státu, nebude v tomto druhém státě
zdaněn z odměn za služby poskytované v tomto druhém státě za
předpokladu, že tyto služby jsou spojeny s jeho studiem nebo výcvikem a
tato odměna vytváří výdělek nezbytný pro jeho výživu.
Čl.21
Profesoři a výzkumní pracovníci
Fyzická osoba, která je nebo byla rezidentem jednoho smluvního státu
bezprostředně před příjezdem do druhého smluvního státu a která
navštíví tento druhý smluvní stát na pozvání univerzity, vysoké školy,
výzkumného ústavu nebo jiné podobné instituce, uznávané vládou v tomto
druhém smluvním státě, na období nepřesahující dva roky výhradně za
účelem výuky nebo výzkumu nebo obojího v takové instituci, bude
osvobozena od zdanění v tomto druhém smluvním státě z odměn za takovou
výuku nebo výzkum.
Čl.22
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ať mají
zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této
smlouvy, budou zdaňovány pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na příjmy, jiné než příjmy z
nemovitého majetku jak je definován v odstavci 2 článku 6, pokud
příjemce takového příjmu, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost ve druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto
druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam
umístěné, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik tomuto
příjmu, jsou skutečně spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou
základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.23
Zamezení dvojího zdanění
1. V případě rezidenta Koreje bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:
V souladu s ustanoveními korejských daňových předpisů, které upravují
zápočet daně zaplacené v jiné zemi než Koreji na daň v Koreji (kterých
se nedotknou dále uvedené zásady), bude československá daň (s výjimkou
v případě dividend daně zaplacené ze zisků, z nichž se vyplácí
dividendy) placená na základě čs. právních předpisů a v souladu s touto
smlouvou, ať přímo nebo srážkou z příjmů ze zdrojů v Československu
započtena na daň Koreje, která má být zaplacena z těchto příjmů.
Zápočet však nepřesáhne tu poměrnou část korejské daně, kterou jsou
příjmy ze zdrojů v Československu zatíženy vzhledem k celkovému příjmu
podléhajícímu korejské dani.
2. V případě rezidenta Československa bude dvojímu zdanění zamezeno
následovně:
Československo může při ukládání daní rezidentům zahrnout do základu,
ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být podle
ustanovení článků této smlouvy rovněž zdaněny v Koreji, avšak povolí
snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se
dani zaplacené v Koreji. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne
takovou část československé daně vypočtené před jejím snížením, která
poměrně připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této
smlouvy zdaněny v Koreji.
3. Pro účely odstavců 1 a 2 se bude mít za to, že daň zaplacená z
dividend, úroků a licenčních poplatků v jednom smluvním státě, zahrnuje
daň, která by jinak byla zaplacena v tomto státě v souladu s
ustanoveními této smlouvy, avšak byla snížena nebo příjem byl osvobozen
v tomto státě podle jeho daňového programu na podporu ekonomického
rozvoje.
Čl.24
Zásada rovného nakládání
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v
druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,
které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého
státu, kteří jsou ve stejné situaci. Nehledě na ustanovení článku 1 se
toto ustanovení vztahuje i na osoby, které nejsou rezidenty jednoho
nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v
druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než
zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,
aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a
snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které
přiznává svým rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 8 a
článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené
podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém
smluvním státě, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků
tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny osobě,
která je rezidentem v prvně zmíněném státě.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami,
které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně
zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým
jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní podobné podniky prvně
zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se, bez ohledu na ustanovení článku 2,
vztahují na daně všeho druhu a názvu.
Čl.25
Řešení případů cestou dohody
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních
států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není v souladu s
ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které
poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ
příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo pokud jeho
případ spadá pod odstavec 1 článku 24, toho smluvního státu, jehož je
státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od oznámení
opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této
smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a
nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby
případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak,
aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou
obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo
aplikaci této smlouvy. Mohou také spolukonzultovat zamezení dvojímu
zdanění u případů, o kterých tato smlouva nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem
dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní
výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna
názorů konat v komisi složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních
států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné
pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních
předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem
této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto
smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Informace přijaté
smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejně jako informace
přijaté podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a mohou být
sděleny jen osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které
se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato
smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo
rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady použijí
takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
ukládají příslušným orgánům některého smluvního státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo
správní praxi některého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních
předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, průmyslové,
hospodářské nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo jejichž
sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.27
Diplomatičtí a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které
přísluší diplomatickým a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel
mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny
v Praze co nejdříve. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních
listin.
2. Smlouva se bude uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje na částky vyplácené nebo
poukázané osobám, které nejsou rezidenty, dnem, kdy Smlouva nabude
platnosti;
b) pokud jde o ostatní daně, na daňové roky začínající 1. ledna nebo
později kalendářního roku, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou, avšak každý ze smluvních
států může Smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou v den nebo
přede dnem 30. června každého kalendářního roku od pátého roku
následujícího po roce, v němž byly vyměněny ratifikační listiny, a v
tomto případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo
poukázané osobám, které nejsou rezidenty, dnem 1. ledna nebo později v
kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně, na daňové roky začínající 1. ledna nebo
později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána
výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Soulu dne 27. dubna roku tisícího
devítistého devadesátého druhého v českém, korejském a anglickém
jazyce, přičemž všechny texty mají stejnou platnost. V případě
jakýchkoliv rozdílností výkladu bude rozhodující anglický text.
Za Českou a Slovenskou Federativní Republiku:
Vladimír Dlouhý v. r.
ministr hospodářství
Za Korejskou republiku:
Lee Sang Ock v. r.
ministr zahraničních věcí