Advanced Search

o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě


Published: 1935
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/508465/o-sjednocen-nkterch-pravidel-o-mezinrodn-leteck-doprav.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
15/1935 Sb.



ÚMLUVA



o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě



Změna: 15/1966 Sb.



Jménem republiky Československé.



Dne 12. října 1929



byla sjednána ve Varšavě tato úmluva s dodatkovým zápisem:



(Překlad.)



Úmluva



o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě.



President Německé říše, president Spolkové republiky Rakousko, Jeho

Veličenstvo král Belgů, president Spojených států brazilských, Jeho

Veličenstvo král Bulharů, předseda národní vlády Čínské republiky, Jeho

Veličenstvo král Dánský a Islandský, Jeho Veličenstvo král Egyptský,

Jeho Veličenstvo král Španělský, náčelník státu Estonské republiky,

president Finské republiky, president Francouzské republiky, Jeho

Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a britských území zámořských,

císař Indický, president Řecké republiky, Jeho Nejjasnější Výsost

regent království Maďarského, Jeho Veličenstvo král Italský, Jeho

Veličenstvo císař Japonský, President Lotyšské republiky, Její

královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská, president Spojených států

mexických, Jeho Veličenstvo král Norský, Její Veličenstvo královna

Nizozemská, president Polské republiky, Jeho Veličenstvo král Rumunský,

Jeho Veličenstvo král Švédský, Švýcarská spolková rada, president

Československé republiky, Ústřední výkonný výbor Svazu Sovětských

socialistických republik, president Spojených států venezuelských, Jeho

Veličenstvo král Jihoslovanský,



uznavše prospěšnost toho, aby byly jednotným způsobem upraveny podmínky

mezinárodní letecké dopravy, pokud jde o listiny používané pro tuto

dopravu a o odpovědnost dopravce,



jmenovali za tím účelem své plnomocníky, kteří, jsouce náležitě

zmocněni, sjednali a podepsali tuto Úmluvu:



Hlava I.



Předmět. - Definice.



Čl.1



(1) Tato Úmluva se vztahuje na veškerou mezinárodní dopravu osob,

zavazadel nebo zboží, provozovanou letadlem za úplatu. Vztahuje se

rovněž na bezplatnou dopravu, kterou provádí letadlem dopravní letecký

podnik.



(2) Mezinárodní dopravou ve smyslu této Úmluvy je každá doprava, při

které podle ujednání stran leží místo odletu a místo určení, ať již

dojde k přerušení dopravy nebo k překládání či nikoliv, buď na území

dvou Vysokých smluvních stran, nebo na území pouze jedné Vysoké smluvní

strany, je-li stanovena zastávka na území jiného státu, i když tento

stát není Vysokou smluvní stranou. Bez takové zastávky se doprava mezi

dvěma místy na území jediné Vysoké smluvní strany nepovažuje za

mezinárodní ve smyslu této Úmluvy.



(3) Doprava, která má být provedena postupně několika leteckými

dopravci, považuje se pro účely této Úmluvy za nepřerušenou dopravu,

byla-li stranami zamýšlena jako jediný výkon, ať byla sjednána ve formě

jediné smlouvy nebo několika smluv, a nepozbývá své mezinárodní povahy

tím, že jediná smlouva nebo několik smluv má být provedeno zcela na

území téhož státu.



Čl.2



(1) Úmluva se vztahuje na dopravu provozovanou státem nebo jinými

právnickými osobami práva veřejného za podmínek stanovených v článku 1.



(2) Tato Úmluva se nevztahuje na dopravu listovní pošty a poštovních

balíků.



Hlava II.



Dopravní listiny.



Oddíl I.



Jízdenka.



Čl.3



(1) Při dopravě cestujících musí být vydána letenka obsahující:



a) označení míst odletu a určení;



b) leží-li místa odletu a určení na území jediné Vysoké smluvní strany

a předvídá-li se jedna nebo několik zastávek na území jiného státu,

označení alespoň jedné z těchto zastávek;



c) oznámení, kterým se upozorňuje, že pro dopravu cestujících, kteří

podnikají cestu, jejíž konečné určení nebo zastávka leží v jiné zemi

než v zemi odletu, může platit Varšavská úmluva, která upravuje a ve

většině případů omezuje odpovědnost dopravce za usmrcení nebo úhonu na

těle, jakož i za ztrátu nebo poškození zavazadel.



(2) Pokud nebude prokázán opak, letenka je důkazem o uzavření a

podmínkách dopravní smlouvy. Chybějící letenka, její nesprávnost nebo

ztráta nemá vliv ani na existenci, ani na platnost dopravní smlouvy,

pro kterou budou i tu platit předpisy této Úmluvy. Nastoupí-li však se

souhlasem dopravce cestující do letadla, aniž mu byla vydána letenka,

anebo neobsahuje-li letenka upozornění předvídané v odstavci 1 c)

tohoto článku, nebude dopravce oprávněn dovolávat se ustanovení článku

22.



Oddíl II.



Průvodka pro zavazadla.



Čl.4



(1) Při dopravě zapsaných zavazadel musí být vydána průvodka pro

zavazadla, která, není-li spojena s letenkou vyhovující ustanovení

článku 3 odstavce 1 nebo není-li obsažena v letence, musí obsahovat:



a) označení míst odletu a určení;



b) leží-li místo odletu a určení na území jediné Vysoké smluvní strany

a předvídá-li se jedna nebo několik zastávek na území jiného státu,

označení alespoň jedné z těchto zastávek;



c) oznámení, kterým se upozorňuje, že pro dopravu, jejíž konečné určení

nebo zastávka leží v jiné zemi než v zemi odletu, může platit Varšavská

úmluva, která upravuje a ve většině případů omezuje odpovědnost

dopravce za ztrátu nebo poškození zavazadel.



(2) Průvodka pro zavazadla je, pokud nebude prokázán opak, důkazem o

zápisu zavazadel a o podmínkách dopravní smlouvy. Chybějící průvodka,

její nesprávnost nebo ztráta nemá vliv ani na existenci ani na platnost

dopravní smlouvy , pro kterou budou i tu platit předpisy této Úmluvy.

Převezme-li však dopravce zavazadla, aniž byla vydána průvodka, nebo

neobsahuje-li průvodka [ledaže by byla spojena s letenkou anebo

obsažena v letence vyhovující ustanovení článku 3, odstavce 1 c)]

upozornění požadované podle odstavce 1 c) tohoto článku, nebude

dopravce oprávněn dovolávat se ustanovení článku 22 odstavce 2.



Oddíl III.



Nákladní list letecký.



Čl.5



(1) Každý dopravce zboží má právo žádati, aby odesilatel vyhotovil a

jemu odevzdal listinu nazvanou "nákladní list letecký"; každý

odesilatel má právo žádati od dopravce přijetí této listiny.



(2) Nedostatek, nesprávnost nebo ztráta této listiny nemá však vliv ani

na existenci, ani na platnost dopravní smlouvy, pro kterou budou i tu

platiti předpisy této Úmluvy s výhradou ustanovení článku 9.



Čl.6



(1) Nákladní list letecký vyhotoví odesilatel ve třech prvopisech a

odevzdá jej se zbožím.



(2) První vyhotovení jest označeno "pro dopravce" a je podepsáno

odesilatelem. Druhé vyhotovení jest označeno "pro příjemce"; je

podepsáno odesilatelem a dopravcem a jde spolu se zbožím. Třetí

vyhotovení podepíše dopravce a odevzdá odesilateli po převzetí zboží.



(3) Dopravce musí podepsat dříve než bude zboží naloženo do letadla.



(4) Podpis dopravce lze nahraditi razítkem; podpis odesilatele může

býti vytištěn nebo nahrazen razítkem.



(5) Vyhotoví-li dopravce na žádost odesilatelovu nákladní list letecký,

má se za to, že jedná jménem odesilatele, pokud nebude prokázán opak.



Čl.7



Je-li několik zásilek, má dopravce zboží právo žádati, aby odesilatel

vyhotovil několik nákladních listů leteckých.



Čl.8



Letecký nákladní list musí obsahovat:



a) označení míst odletu a určení;



b) leží-li místo odletu a určení na území jediné Vysoké smluvní strany

a předvídá-li se jedna nebo několik zastávek na území jiného státu,

označení alespoň jedné z těchto zastávek;



c) oznámení, kterým se odesilatelé upozorňují, že má-li doprava,

konečné určení nebo zastávku v jiné zemi než v zemi odletu, může se na

ni vztahovat Varšavská úmluva, která upravuje a ve většině případů

omezuje odpovědnost dopravců za ztrátu nebo poškození zboží.



Čl.9



Je-li za souhlasu dopravce naloženo zboží do letadla, aniž byl vystaven

letecký nákladní list, nebo neobsahuje-li tento nákladní list

upozornění stanovení v článku 8 odstavci c), nebude dopravce oprávněn

dovolávat se ustanovení článku 22 odstavce 2.



Čl.10



(1) Odesilatel ručí za přesnost údajů a prohlášení o zboží, jež zapíše

do nákladního listu leteckého.



(2) Odesilatel bude odpovědný za každou škodu, kterou utrpí dopravce

nebo kterákoli jiná osoba, vůči níž je dopravce odpovědný proto, že

odesilatelovy údaje a prohlášení byly nesprávné, nepřesné nebo neúplné.



Čl.11



(1) Nákladní list letecký je, pokud nebude prokázán opak, důkazem, že

smlouva byla sjednána, že bylo přijato zboží a jaké jsou podmínky

dopravy.



(2) Údaje nákladního listu leteckého o váze, rozměrech a balení zboží,

jakož i o počtu zásilek jsou důkazem, pokud nebude prokázán opak; údaje

o množství, objemu a stavu zboží jsou vůči dopravci důkazem jen potud,

pokud jím byly ověřeny v přítomnosti odesilatele a pokud toto ověření

bylo zaznamenáno v nákladním listě leteckém, nebo jde-li o údaje, jež

se týkají zjevného stavu zboží.



Čl.12



(1) Odesilatel je oprávněn, splní-li všechny závazky plynoucí z

dopravní smlouvy, nakládati se zbožím ať tak, že je vezme zpět na

letišti místa odletu nebo určení, či tak, že je zadrží na cestě při

přistání, nebo tak, že je dá vydati v místě určení nebo na cestě

některé jiné osobě než příjemci uvedenému na nákladním listě leteckém,

nebo tak, že si vyžádá jeho vrácení na letiště místa odletu, pokud

ovšem výkon tohoto oprávnění není na újmu ani dopravci ani ostatním

odesilatelům, a jest povinen zaplatiti výdaje, které tím vzejdou.



(2) Nelze-li provésti příkazy odesilatelovy, je dopravce povinen ihned

ho na to upozorniti.



(3) Uposlechne-li dopravce disposičních příkazů odesilatelových,

nevyžádav si, aby mu tento předložil svoje vyhotovení nákladního listu

leteckého, jež mu bylo vydáno, bude odpověden za škodu, jež by tím

mohla býti způsobena řádnému držiteli nákladního listu leteckého, s

výhradou práva postihu proti odesilateli.



(4) Právo odesilatelovo zaniká, jakmile vznikne právo příjemce podle

dalšího článku 13. Odmítne-li však příjemce nákladní list letecký nebo

zboží, nebo nelze-li ho zastihnouti, nabude odesilatel opět svého

dispozičního práva.



Čl.13



(1) Vyjímajíc případy uvedené v předchozím článku, je příjemce

oprávněn, jakmile zboží došlo na místo určení, žádati na dopravci, aby

mu odevzdal nákladní list letecký a vydal zboží, zaplatí-li úhrnnou

částku pohledávek a splní-li dopravní podmínky uvedené v nákladním

listě leteckém.



(2) Nebylo-li jinak ujednáno, je dopravce povinen uvědomiti příjemce o

příchodu zboží.



(3) Přizná-li dopravce ztrátu zboží, nebo nedošlo-li zboží ve lhůtě

sedmi dnů poté, kdy mělo dojíti, je příjemce oprávněn uplatňovati proti

dopravci práva plynoucí z dopravní smlouvy.



Čl.14



Odesilatel a příjemce mohou, splní-li závazky uložené smlouvou,

uplatňovati všechna práva, která jsou jim přiznána podle článků 12 a

13, a to každý vlastním jménem, ať již jednají ve vlastním zájmu či v

zájmu jiného.



Čl.15



(1) Články 12, 13 a 14 nedotýkají se ani poměrů mezi odesilatelem a

příjemcem, ani poměrů třetích osob, jejichž práva jsou odvozena od

odesilatele nebo příjemce.



(2) Každá doložka, která se odchyluje od ustanovení článků 12, 13 a 14,

musí býti zapsána do nákladního listu leteckého.



(3) Nic v této Úmluvě nebrání tomu, aby nebyl vydán převoditelný

letecký nákladní list.



Čl.16



(1) Odesilatel je povinen podati vysvětlení a připojiti k nákladnímu

listu leteckému doklady, jichž jest před odevzdáním zboží příjemci

třeba, aby byly splněny celní poplatkové nebo policejní formality.

Odesilatel je vůči dopravci odpověden za každou škodu, která by mohla

vzejíti tím, že tato vysvětlení a doklady chyběly, byly nedostatečné

nebo nesprávné, leč by to bylo zaviněno dopravcem nebo jeho

zaměstnanci.



(2) Dopravce není povinen zkoumati, zda tato vysvětlení a doklady jsou

přesné nebo dostatečné.



Hlava III.



Odpovědnost dopravce.



Čl.17



Dopravce je odpověden za škodu, jež nastala tím, že cestující byl

usmrcen, zraněn nebo utrpěl jakékoli jiné poškození na těle, stala-li

se nehoda, která způsobila škodu, v letadle nebo při jakýchkoliv

operacích spojených s nastoupením do letadla a vystoupením z něho.



Čl.18



(1) Dopravce je odpověden za škodu vzniklou zničením, ztrátou nebo

poškozením zapsaných zavazadel nebo zboží, stala-li se událost, jež

způsobila škodu, za letecké dopravy.



(2) Letecká doprava podle předchozího odstavce zahrnuje dobu, po kterou

zavazadla nebo zboží jsou pod dozorem dopravcovým, ať již na letišti

nebo v letadle či kdekoli jinde při přistání mimo letiště.



(3) Doba letecké dopravy nezahrnuje dopravu pozemní, námořní nebo

říční, prováděnou mimo letiště. Dojde-li však k takové dopravě při

provádění letecké dopravní smlouvy za účelem nakládání, dodání nebo

překládání, má se za to, že každá škoda vzešla z události nastalé při

letecké dopravě, nebude-li prokázán opak.



Čl.19



Dopravce je odpověden za škodu, která vznikla zpožděním při letecké

dopravě cestujících, zavazadel nebo zboží.



Čl.20



(1) Dopravce není odpověden, prokáže-li, že on sám a jeho zaměstnanci

učinili veškerá nutná opatření, aby zabránili škodě, nebo že nemohli

tak učiniti.



(2) zrušen



Čl.21



Prokáže-li dopravce, že škodu způsobilo zavinění poškozené osoby, nebo

k ní přispělo, může soud podle předpisů svého domácího právního řádu

vyloučiti nebo zmenšiti odpovědnost dopravce.



Čl.22



(1) Při dopravě osob je odpovědnost dopravce za každého cestujícího

omezena na částku dvou set padesáti tisíc franků. Lze-li podle právního

řádu soudu, na nějž věc byla vznesena, stanovit náhradu ve formě

důchodu, nesmí jistina důchodu přesahovat dvěstě padesát tisíc franků.

Nicméně může cestující stanovit zvláštní úmluvou s dopravcem vyšší

hranici odpovědnosti.



2.



a) Při dopravě zapsaných zavazadel a nákladu je odpovědnost dopravce

omezena na částku dvou set padesáti franků za kilogram, neučiní-li

cestující nebo odesilatel, odevzdávaje zásilku dopravci, zvláštní

prohlášení o zájmu na dodání do místa určení a nezaplatí-li popřípadě

příslušný poplatek. V tomto případě bude dopravce povinen platiti až do

výše udané částky, neprokáže-li, že tato částka je vyšší než skutečný

zájem cestujícího či odesilatele na dodání do místa určení.



b) Dojde-li ke ztrátě, poškození nebo zpoždění části zapsaných

zavazadel nebo nákladu, či jakéhokoli předmětu v nich obsaženého,

přihlíží se pouze k celkové váze příslušné zásilky či zásilek při

stanovení hranice odpovědnosti dopravce. Je-li však ztrátou, poškozením

nebo zpožděním části zapsaných zavazadel nebo nákladu, či v nich

obsaženého předmětu, ovlivněna hodnota jiných zásilek krytých touž

průvodkou pro zavazadla nebo týmž leteckým nákladním listem, musí se

při stanovení hranice odpovědnosti přihlížet k celkové váze těchto

zásilek.



(3) Pokud jde o předměty, jež si cestující opatruje sám, je odpovědnost

dopravce omezena na pět tisíc franků u každého cestujícího.



(4) Hranice stanovené tímto článkem nebrání soudu, aby podle svého

právního řádu přiznal navíc částku odpovídající zcela nebo zčásti

soudním útratám nebo jiným procesním výdajům, vynaloženým ze strany

žalobce. Toto ustanovení neplatí, jestliže výše přiznané náhrady škody,

nepočítaje v to soudní útraty a jiné procesní výdaje, nepřesahuje

částku, kterou dopravce nabídl písemně žalobci do šesti měsíců ode dne

události, kterou byla způsobena škoda, anebo před zahájením sporu,

došlo-li k němu později.



(5) Částky uvedené v tomto článku ve francích jsou vyjádřeny v měnové

jednotce, která se svou hodnotou rovná šedesáti pěti a půl miligramu

zlata o ryzosti devítiset tisícin. Tyto částky lze převádět na

kteroukoli státní měnu v zaokrouhlených číslech. Nejde-li o zlaté

státní měny, převedou se tyto částky v případě soudního řízení podle

hodnoty těchto měn ve zlatě v den rozsudku.



Čl.23



(1) Každá doložka směřující k tomu, aby dopravce byl zproštěn

odpovědnosti nebo aby byla určena nižší hranice než stanoví tato

Úmluva, je neplatná a právně neúčinná, avšak neplatnost této doložky

nezpůsobuje neplatnost smlouvy, která zůstává podrobena předpisům této

Úmluvy.



(2) Odstavec 1 tohoto článku se nevztahuje na doložky týkající se

ztráty nebo poškození, vyplývající z povahy nebo z vlastní vady

dopravovaného nákladu.



Čl.24



(1) V případech uvedených v článcích 18 a 19 může každá žaloba z

odpovědnosti, ať z jakéhokoli právního důvodu, býti podána jen za

podmínek a v mezích stanovených touto Úmluvou.



(2) V případech uvedených v článku 17 platí rovněž ustanovení

předchozího odstavce bez újmy určení osob, které mají právo žalovati, a

bez újmy jejich práva.



Čl.25



Hranice odpovědnosti stanovené v článku 22 neplatí, je-li prokázáno, že

škoda vyplývá z činu nebo z opomenutí dopravce nebo jeho zaměstnanců,

kterého se dopustil buď s úmyslem způsobit škodu nebo nerozvážně a s

vědomím, že škoda pravděpodobně z toho vznikne, leč bude-li, pokud jde

o čin nebo opomenutí zaměstnanců, rovněž prokázáno, že jednali při

výkonu své služby.



Čl.25A



(1) Je-li podána žaloba proti dopravcovu zaměstnanci pro škodu, na

kterou se vztahuje tato Úmluva, bude moci tento zaměstnanec,

prokáže-li, že jednal při výkonu své služby uplatňovat hranice

odpovědnosti, jichž se může dovolávat sám dopravce podle článku 22.



(2) Celková výše náhrady škody, kterou lze takto obdržet od dopravce a

od jeho zaměstnanců, nesmí v takovém případě překročit zmíněné hranice.



(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku neplatí, je-li prokázáno,

že škoda vznikla v důsledku činu nebo opomenutí zaměstnance, jichž se

dopustil buď s úmyslem způsobit škodu nebo nerozvážně a s vědomím, že

škoda pravděpodobně z toho vznikne.



Čl.26



(1) Přijetí zavazadel a zboží příjemcem bez ohrazení založí domněnku,

že zboží bylo dodáno v dobrém stavu a v souhlase s dopravní listinou,

nebude-li prokázán opak.



(2) Při poškození má příjemce zaslat dopravci stížnost ihned, jakmile

bylo poškození shledáno, a to nejpozději ve lhůtě sedmi dnů, jde-li o

zavazadla, a ve lhůtě čtrnácti dnů, jde-li o náklad, počítaje od jejich

přijetí. Při zpoždění má být stížnost učiněna nejpozději do

jednadvaceti dnů ode dne, kdy zavazadlo nebo náklad mu byly předány.



(3) Každé ohrazení má býti učiněno výhradou napsanou na dopravní

listině nebo nějakým jiným přípisem odeslaným ve lhůtě, jež je

stanovena pro toto ohrazení.



(4) Nedošlo-li k ohrazení ve stanovených lhůtách, jsou všechny žaloby

proti dopravci nepřípustné, leč by se tento dopustil podvodu.



Čl.27



Zemře-li dlužník, vede se spor z odpovědnosti v mezích stanovených

touto Úmluvou proti jeho právním nástupcům.



Čl.28



(1) Žalobu z odpovědnosti jest podle volby žalobcovy podati na území

jedné z Vysokých smluvních stran buď u soudu bydliště dopravcova, u

soudu hlavního sídla jeho provozu nebo u soudu místa, kde má závod,

jehož péčí byla smlouva sjednána, nebo u soudu místa určení.



(2) Pro řízení platí právní řád soudu, na nějž věc byla vznesena.



Čl.29.



(1) Žalobu z odpovědnosti jest podati ve lhůtě dvou let počítajíc od

příchodu na místo určení nebo ode dne, kdy letadlo mělo přiletěti, nebo

od zastavení dopravy, jinak žalobní právo zaniká.



(2) Způsob výpočtu lhůty stanoví právní řád soudu, na nějž věc byla

vznesena.



Čl.30



(1) Je-li doprava, jak ji určuje třetí odstavec prvního článku,

prováděna postupně několika dopravci, je každý dopravce, jenž přijímá

cestující, zavazadla nebo zboží, podroben pravidlům stanoveným touto

Úmluvou a považován za smluvní stranu dopravní smlouvy, pokud se tato

smlouva vztahuje na onu část dopravy, jež byla provedena pod jeho

dozorem.



(2) Při takové dopravě smí cestující a jeho právní nástupci uplatňovati

nárok jen proti dopravci, jenž provedl dopravu, při které došlo k

nehodě nebo ke zpoždění, mimo případ, kdy první dopravce převezme

výslovným ujednáním odpovědnost za celou cestu.



(3) Jde-li o zavazadla nebo o zboží, může odesilatel uplatňovati své

nároky proti prvnímu dopravci a příjemce, který má právo na vydání,

proti poslednímu dopravci, a kromě toho mohou oba žalovati dopravce,

který provedl dopravu, při níž došlo k zničení, ztrátě, poškození nebo

ke zpoždění. Tito dopravci jsou odpovědni odesilateli i příjemci rukou

společnou a nerozdílnou.



Hlava IV.



Ustanovení o kombinované dopravě.



Čl.31



(1) Při kombinované dopravě, která se děje zčásti letadlem a zčásti

jakýmkoli jiným dopravním prostředkem, platí ustanovení této Úmluvy jen

pro dopravu letadlem, pokud tato vyhovuje podmínkám článku prvního.



(2) Nic v této Úmluvě nebrání stranám, aby při kombinované dopravě

zapsaly do letecké dopravní listiny podmínky pro jiné druhy dopravy, za

předpokladu, že ustanovení této Úmluvy budou zachována, pokud jde o

leteckou dopravu.



Hlava V.



Všeobecná a závěrečná ustanovení.



Čl.32



Veškeré doložky dopravní smlouvy a všechny zvláštní úmluvy učiněné před

vznikem škody, jimiž by se strany uchýlily od pravidel této Úmluvy buď

tím, že určily právní řád, jehož má býti použito, nebo že změnily

pravidla o příslušnosti, jsou neplatny. Avšak při dopravě zboží jsou

přípustny doložky o rozhodčím řízení v mezích této Úmluvy, má-li se

rozhodčí řízení provésti v místech, na něž se vztahuje příslušnost

soudů uvedených v článku 28, odstavec 1.



Čl.33



Nic v této Úmluvě nemůže brániti dopravci, aby odepřel sjednati

dopravní smlouvu nebo stanovil pravidla, jež neodporují ustanovením

této Úmluvy.



Čl.34



Ustanovení článků 3 až 9 o dopravních listinách se nevztahují na

dopravu, která se provádí za mimořádných okolností mimo rámec veškeré

normální činnosti leteckého provozu.



Čl.35



Je-li v této Úmluvě řeč o dnech, jde tu o dny po sobě jdoucí a nikoliv

o dny pracovní.



Čl.36



Tato Úmluva je sepsána francouzsky v jediném vyhotovení, které zůstane

uloženo v archivu polského ministerstva zahraničních věcí a jehož

ověřený opis bude polskou vládou zaslán vládě každé Vysoké smluvní

strany.



Čl.37



(1) Tato Úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou uloženy v

archivu polského ministerstva zahraničních věcí, které o jejich uložení

uvědomí vládu každé Vysoké smluvní strany.



(2) Jakmile tato Úmluva bude ratifikována pěti Vysokými smluvními

stranami, nabude mezi nimi účinnosti devadesátého dne po uložení páté

ratifikace. Později nabude účinnosti mezi Vysokými smluvními stranami,

které ji již ratifikovaly, a Vysokou smluvní stranou, jež složí svou

ratifikační listinu, devadesátého dne po jejím uložení.



(3) Bude na vládě Polské republiky, aby oznámila vládě každé Vysoké

smluvní strany dobu, kdy tato Úmluva nabyla účinnosti a kdy každá

ratifikace byla uložena.



Čl.38



(1) Po nabytí účinnosti zůstane tato Úmluva otevřena přístupu všech

států.



(2) Přístup se provede oznámením zaslaným vládě Polské republiky, která

o něm uvědomí vládu každé Vysoké smluvní strany.



(3) Přístup nabude účinnosti devadesátého dne po oznámení vládě Polské

republiky.



Čl.39



(1) Každá Vysoká smluvní strana může vypověděti tuto Úmluvu oznámením

zaslaným vládě Polské republiky, která o tom ihned uvědomí vládu každé

Vysoké smluvní strany.



(2) Výpověď nabude účinnosti šest měsíců po jejím oznámení a jen vůči

Straně, která ji podala.



Čl.40



(1) Vysoké smluvní strany mohou v době podpisu, uložení ratifikací nebo

svého přístupu prohlásiti, že jejich přijetí Úmluvy se nevztahuje na

celek nebo na část jejich osad, protektorátů, území pod mandátem, nebo

jakéhokoli jiného území podrobeného jejich suverenitě nebo jejich

pravomoci, nebo na jakékoli jiné území pod suzerenitou.



(2) Proto mohou později přistoupiti odděleně jménem celku nebo části

svých osad, protektorátů, území pod mandátem, nebo jakéhokoli jiného

území, podrobeného jejich suverenitě nebo jejich pravomoci, nebo

jakéhokoli jiného území pod suzerenitou, vyloučených takto z jejich

původního prohlášení.



(3) Mohou také podle ustanovení této Úmluvy ji vypověděti odděleně buď

za celek nebo část svých kolonií, protektorátů, území pod mandátem nebo

za jakékoli jiné území podrobené jejich suverenitě nebo jejich

pravomoci, nebo za jakékoli jiné území pod suzerenitou.



Čl.40A



(1) V článku 37 odstavci 2 a v článku 40 odstavci 1 výraz Vysoká

smluvní strana znamená stát. Ve všech ostatních případech výraz Vysoká

smluvní strana znamená stát, jehož ratifikace nebo přístup k Úmluvě

nabyly účinnosti a jehož výpověď nenabyla účinnosti



(2) Pro účely Úmluvy slovo území znamená nejen vlastní území státu,

avšak také veškerá území, jež tento stát zastupuje v zahraničních

stycích.



Čl.41



Každá Vysoká smluvní strana bude moci nejdříve po uplynutí dvou let

poté, kdy tato Úmluva nabyla účinnosti, dáti podnět ke svolání nové

Mezinárodní konference, aby zkoumala, jak by tato Úmluva mohla býti

zlepšena. Obrátí se za tím účelem na vládu Francouzské republiky, která

učiní opatření nutná k přípravě této konference.



Tato Úmluva, sjednaná ve Varšavě dne 12. října 1929, zůstane otevřena k

podpisům až do 31. ledna 1930.



Za Německo:



R. Richter



Dr. A. Wegerdt



Dr. E. Albrecht



Dr. Otto Riese



Za Rakousko:



Strobele



Reinoehl



Za Belgii:



Bernard de L'escaille



Za Spojené státy brazilské:



Alcibiades PECANHA



Za Bulharsko:



Za Čínu:



Za Dánsko:



L. Ingerslev



Knud Gregersen



Za Egypt:



Za Španělsko:



Silvio Fernandez Vallin



Za Estonsko:



Za Finsko:



Za Francii:



Pierre Étienne Flandin



Georges Ripert



Za Velkou Britanii a Severní Irsko:



A. H. Dennis



Orme Clarke



R.L. Megarry



Za Australské soustátí:



A. H. Dennis



Orme Clarke



R.L. Megarry



Za Jihoafrickou unii:



A.H. Dennis



Orme Clarke



R.L. Megarry



Za Řeckou republiku:



G.C. Lagoudakis



Za Maďarsko:



Za Itálii:



A. Giannini



Za Japonsko:



Kazuo Nischikawa



Za Lotyšsko:



M. Nukša



Za Lucemburk:



E. Arendt



Za Mexiko:



Za Norsko:



N. Chr. Ditleff



Za Nizozemí:



W.B. Engelbrecht



Za Polsko:



August Zaleski



Alfons Kühn



Za Rumunsko:



G. Gretziano



Za Švédsko:



Za Švýcarsko:



Edm. Pittard



Dr. F. Hess



Za Československo:



Dr. V. Girsa



Za Svaz sovětských socialistických republik



Kociubinsky



Za Venezuelu:



Za Jugoslavii:



Ivo de Giulli



Dodatkový protokol.



K článku 2.



Vysoké smluvní strany si vyhrazují právo prohlásiti při ratifikaci nebo

přístupu, že článek 2, odstavec 1 této Úmluvy se nebude vztahovati na

mezinárodní leteckou dopravu provozovanou přímo státem, jeho osadami,

protektoráty, územími pod mandátem nebo jakýmkoli jiným územím pod jeho

suverenitou, suzerenitou nebo jeho pravomocí.



Za Německo:



R. Richter



Dr. A. Wegerdt



Dr. E. Albrecht



Dr. Otto Riese



Za Rakousko:



Strobele



Reinoehl



Za Belgii:



Bernard de L'escaille



Za Spojené státy brazilské:



Alcibiades PECANHA



Za Bulharsko:



Za Čínu:



Za Dánsko:



L. Ingerslev



Knud Gregersen



Za Egypt:



Za Španělsko:



Silvio Fernandez Vallin



Za Estonsko:



Za Finsko:



Za Francii:



Pierre Étienne Flandin



Georges Ripert



Za Velkou Britanii a Severní Irsko:



A. H. Dennis



Orme Clarke



R.L. Megarry



Za Australské soustátí:



A. H. Dennis



Orme Clarke



R.L. Megarry



Za Jihoafrickou unii:



A.H. Dennis



Orme Clarke



R.L. Megarry



Za Řeckou republiku:



G.C. Lagoudakis



Za Maďarsko:



Za Itálii:



A. Giannini



Za Japonsko:



Kazuo Nischikawa



Za Lotyšsko:



M. Nukša



Za Lucemburk:



E. Arendt



Za Mexiko:



Za Norsko:



N. Chr. Ditleff



Za Nizozemí:



W.B. Engelbrecht



Za Polsko:



August Zaleski



Alfons Kühn



Za Rumunsko:



G. Gretziano



Za Švédsko:



Za Švýcarsko:



Edm. Pittard



Dr. F. Hess



Za Československo:



Dr. V. Girsa



Za Svaz sovětských socialistických republik



Kociubinsky



Za Venezuelu:



Za Jugoslavii:



Ivo de Giulli



Prozkoumavše tuto úmluvu dodatkovým zápisem a vědouce, že Národní

shromáždění republiky Československé s nimi souhlasí, schvalujeme je a

prohlašujeme, že republika Československá k nim touto listinou

přistupuje.



Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky

Československé přitisknouti dali.



V Bystřičce dne 26. srpna léta tisícího devítistého třicátého druhého.



L.S.



President republiky Československé:



T.G. Masaryk v. r.



Ministr zahraničních věcí:



Dr. Edvard Beneš v.r.



Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina byla uložena v ministerstvu

zahraničních věcí ve Varšavě dne 17. listopadu 1934 a že podle svého

čl. 37, odst. 2 Úmluva nabývá mezinárodní účinnosti pro republiku

Československou dne 15. února 1935.



Dr. Beneš v. r.