15/1935 Sb.
ÚMLUVA
o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě
Změna: 15/1966 Sb.
Jménem republiky Československé.
Dne 12. října 1929
byla sjednána ve Varšavě tato úmluva s dodatkovým zápisem:
(Překlad.)
Úmluva
o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě.
President Německé říše, president Spolkové republiky Rakousko, Jeho
Veličenstvo král Belgů, president Spojených států brazilských, Jeho
Veličenstvo král Bulharů, předseda národní vlády Čínské republiky, Jeho
Veličenstvo král Dánský a Islandský, Jeho Veličenstvo král Egyptský,
Jeho Veličenstvo král Španělský, náčelník státu Estonské republiky,
president Finské republiky, president Francouzské republiky, Jeho
Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a britských území zámořských,
císař Indický, president Řecké republiky, Jeho Nejjasnější Výsost
regent království Maďarského, Jeho Veličenstvo král Italský, Jeho
Veličenstvo císař Japonský, President Lotyšské republiky, Její
královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská, president Spojených států
mexických, Jeho Veličenstvo král Norský, Její Veličenstvo královna
Nizozemská, president Polské republiky, Jeho Veličenstvo král Rumunský,
Jeho Veličenstvo král Švédský, Švýcarská spolková rada, president
Československé republiky, Ústřední výkonný výbor Svazu Sovětských
socialistických republik, president Spojených států venezuelských, Jeho
Veličenstvo král Jihoslovanský,
uznavše prospěšnost toho, aby byly jednotným způsobem upraveny podmínky
mezinárodní letecké dopravy, pokud jde o listiny používané pro tuto
dopravu a o odpovědnost dopravce,
jmenovali za tím účelem své plnomocníky, kteří, jsouce náležitě
zmocněni, sjednali a podepsali tuto Úmluvu:
Hlava I.
Předmět. - Definice.
Čl.1
(1) Tato Úmluva se vztahuje na veškerou mezinárodní dopravu osob,
zavazadel nebo zboží, provozovanou letadlem za úplatu. Vztahuje se
rovněž na bezplatnou dopravu, kterou provádí letadlem dopravní letecký
podnik.
(2) Mezinárodní dopravou ve smyslu této Úmluvy je každá doprava, při
které podle ujednání stran leží místo odletu a místo určení, ať již
dojde k přerušení dopravy nebo k překládání či nikoliv, buď na území
dvou Vysokých smluvních stran, nebo na území pouze jedné Vysoké smluvní
strany, je-li stanovena zastávka na území jiného státu, i když tento
stát není Vysokou smluvní stranou. Bez takové zastávky se doprava mezi
dvěma místy na území jediné Vysoké smluvní strany nepovažuje za
mezinárodní ve smyslu této Úmluvy.
(3) Doprava, která má být provedena postupně několika leteckými
dopravci, považuje se pro účely této Úmluvy za nepřerušenou dopravu,
byla-li stranami zamýšlena jako jediný výkon, ať byla sjednána ve formě
jediné smlouvy nebo několika smluv, a nepozbývá své mezinárodní povahy
tím, že jediná smlouva nebo několik smluv má být provedeno zcela na
území téhož státu.
Čl.2
(1) Úmluva se vztahuje na dopravu provozovanou státem nebo jinými
právnickými osobami práva veřejného za podmínek stanovených v článku 1.
(2) Tato Úmluva se nevztahuje na dopravu listovní pošty a poštovních
balíků.
Hlava II.
Dopravní listiny.
Oddíl I.
Jízdenka.
Čl.3
(1) Při dopravě cestujících musí být vydána letenka obsahující:
a) označení míst odletu a určení;
b) leží-li místa odletu a určení na území jediné Vysoké smluvní strany
a předvídá-li se jedna nebo několik zastávek na území jiného státu,
označení alespoň jedné z těchto zastávek;
c) oznámení, kterým se upozorňuje, že pro dopravu cestujících, kteří
podnikají cestu, jejíž konečné určení nebo zastávka leží v jiné zemi
než v zemi odletu, může platit Varšavská úmluva, která upravuje a ve
většině případů omezuje odpovědnost dopravce za usmrcení nebo úhonu na
těle, jakož i za ztrátu nebo poškození zavazadel.
(2) Pokud nebude prokázán opak, letenka je důkazem o uzavření a
podmínkách dopravní smlouvy. Chybějící letenka, její nesprávnost nebo
ztráta nemá vliv ani na existenci, ani na platnost dopravní smlouvy,
pro kterou budou i tu platit předpisy této Úmluvy. Nastoupí-li však se
souhlasem dopravce cestující do letadla, aniž mu byla vydána letenka,
anebo neobsahuje-li letenka upozornění předvídané v odstavci 1 c)
tohoto článku, nebude dopravce oprávněn dovolávat se ustanovení článku
22.
Oddíl II.
Průvodka pro zavazadla.
Čl.4
(1) Při dopravě zapsaných zavazadel musí být vydána průvodka pro
zavazadla, která, není-li spojena s letenkou vyhovující ustanovení
článku 3 odstavce 1 nebo není-li obsažena v letence, musí obsahovat:
a) označení míst odletu a určení;
b) leží-li místo odletu a určení na území jediné Vysoké smluvní strany
a předvídá-li se jedna nebo několik zastávek na území jiného státu,
označení alespoň jedné z těchto zastávek;
c) oznámení, kterým se upozorňuje, že pro dopravu, jejíž konečné určení
nebo zastávka leží v jiné zemi než v zemi odletu, může platit Varšavská
úmluva, která upravuje a ve většině případů omezuje odpovědnost
dopravce za ztrátu nebo poškození zavazadel.
(2) Průvodka pro zavazadla je, pokud nebude prokázán opak, důkazem o
zápisu zavazadel a o podmínkách dopravní smlouvy. Chybějící průvodka,
její nesprávnost nebo ztráta nemá vliv ani na existenci ani na platnost
dopravní smlouvy , pro kterou budou i tu platit předpisy této Úmluvy.
Převezme-li však dopravce zavazadla, aniž byla vydána průvodka, nebo
neobsahuje-li průvodka [ledaže by byla spojena s letenkou anebo
obsažena v letence vyhovující ustanovení článku 3, odstavce 1 c)]
upozornění požadované podle odstavce 1 c) tohoto článku, nebude
dopravce oprávněn dovolávat se ustanovení článku 22 odstavce 2.
Oddíl III.
Nákladní list letecký.
Čl.5
(1) Každý dopravce zboží má právo žádati, aby odesilatel vyhotovil a
jemu odevzdal listinu nazvanou "nákladní list letecký"; každý
odesilatel má právo žádati od dopravce přijetí této listiny.
(2) Nedostatek, nesprávnost nebo ztráta této listiny nemá však vliv ani
na existenci, ani na platnost dopravní smlouvy, pro kterou budou i tu
platiti předpisy této Úmluvy s výhradou ustanovení článku 9.
Čl.6
(1) Nákladní list letecký vyhotoví odesilatel ve třech prvopisech a
odevzdá jej se zbožím.
(2) První vyhotovení jest označeno "pro dopravce" a je podepsáno
odesilatelem. Druhé vyhotovení jest označeno "pro příjemce"; je
podepsáno odesilatelem a dopravcem a jde spolu se zbožím. Třetí
vyhotovení podepíše dopravce a odevzdá odesilateli po převzetí zboží.
(3) Dopravce musí podepsat dříve než bude zboží naloženo do letadla.
(4) Podpis dopravce lze nahraditi razítkem; podpis odesilatele může
býti vytištěn nebo nahrazen razítkem.
(5) Vyhotoví-li dopravce na žádost odesilatelovu nákladní list letecký,
má se za to, že jedná jménem odesilatele, pokud nebude prokázán opak.
Čl.7
Je-li několik zásilek, má dopravce zboží právo žádati, aby odesilatel
vyhotovil několik nákladních listů leteckých.
Čl.8
Letecký nákladní list musí obsahovat:
a) označení míst odletu a určení;
b) leží-li místo odletu a určení na území jediné Vysoké smluvní strany
a předvídá-li se jedna nebo několik zastávek na území jiného státu,
označení alespoň jedné z těchto zastávek;
c) oznámení, kterým se odesilatelé upozorňují, že má-li doprava,
konečné určení nebo zastávku v jiné zemi než v zemi odletu, může se na
ni vztahovat Varšavská úmluva, která upravuje a ve většině případů
omezuje odpovědnost dopravců za ztrátu nebo poškození zboží.
Čl.9
Je-li za souhlasu dopravce naloženo zboží do letadla, aniž byl vystaven
letecký nákladní list, nebo neobsahuje-li tento nákladní list
upozornění stanovení v článku 8 odstavci c), nebude dopravce oprávněn
dovolávat se ustanovení článku 22 odstavce 2.
Čl.10
(1) Odesilatel ručí za přesnost údajů a prohlášení o zboží, jež zapíše
do nákladního listu leteckého.
(2) Odesilatel bude odpovědný za každou škodu, kterou utrpí dopravce
nebo kterákoli jiná osoba, vůči níž je dopravce odpovědný proto, že
odesilatelovy údaje a prohlášení byly nesprávné, nepřesné nebo neúplné.
Čl.11
(1) Nákladní list letecký je, pokud nebude prokázán opak, důkazem, že
smlouva byla sjednána, že bylo přijato zboží a jaké jsou podmínky
dopravy.
(2) Údaje nákladního listu leteckého o váze, rozměrech a balení zboží,
jakož i o počtu zásilek jsou důkazem, pokud nebude prokázán opak; údaje
o množství, objemu a stavu zboží jsou vůči dopravci důkazem jen potud,
pokud jím byly ověřeny v přítomnosti odesilatele a pokud toto ověření
bylo zaznamenáno v nákladním listě leteckém, nebo jde-li o údaje, jež
se týkají zjevného stavu zboží.
Čl.12
(1) Odesilatel je oprávněn, splní-li všechny závazky plynoucí z
dopravní smlouvy, nakládati se zbožím ať tak, že je vezme zpět na
letišti místa odletu nebo určení, či tak, že je zadrží na cestě při
přistání, nebo tak, že je dá vydati v místě určení nebo na cestě
některé jiné osobě než příjemci uvedenému na nákladním listě leteckém,
nebo tak, že si vyžádá jeho vrácení na letiště místa odletu, pokud
ovšem výkon tohoto oprávnění není na újmu ani dopravci ani ostatním
odesilatelům, a jest povinen zaplatiti výdaje, které tím vzejdou.
(2) Nelze-li provésti příkazy odesilatelovy, je dopravce povinen ihned
ho na to upozorniti.
(3) Uposlechne-li dopravce disposičních příkazů odesilatelových,
nevyžádav si, aby mu tento předložil svoje vyhotovení nákladního listu
leteckého, jež mu bylo vydáno, bude odpověden za škodu, jež by tím
mohla býti způsobena řádnému držiteli nákladního listu leteckého, s
výhradou práva postihu proti odesilateli.
(4) Právo odesilatelovo zaniká, jakmile vznikne právo příjemce podle
dalšího článku 13. Odmítne-li však příjemce nákladní list letecký nebo
zboží, nebo nelze-li ho zastihnouti, nabude odesilatel opět svého
dispozičního práva.
Čl.13
(1) Vyjímajíc případy uvedené v předchozím článku, je příjemce
oprávněn, jakmile zboží došlo na místo určení, žádati na dopravci, aby
mu odevzdal nákladní list letecký a vydal zboží, zaplatí-li úhrnnou
částku pohledávek a splní-li dopravní podmínky uvedené v nákladním
listě leteckém.
(2) Nebylo-li jinak ujednáno, je dopravce povinen uvědomiti příjemce o
příchodu zboží.
(3) Přizná-li dopravce ztrátu zboží, nebo nedošlo-li zboží ve lhůtě
sedmi dnů poté, kdy mělo dojíti, je příjemce oprávněn uplatňovati proti
dopravci práva plynoucí z dopravní smlouvy.
Čl.14
Odesilatel a příjemce mohou, splní-li závazky uložené smlouvou,
uplatňovati všechna práva, která jsou jim přiznána podle článků 12 a
13, a to každý vlastním jménem, ať již jednají ve vlastním zájmu či v
zájmu jiného.
Čl.15
(1) Články 12, 13 a 14 nedotýkají se ani poměrů mezi odesilatelem a
příjemcem, ani poměrů třetích osob, jejichž práva jsou odvozena od
odesilatele nebo příjemce.
(2) Každá doložka, která se odchyluje od ustanovení článků 12, 13 a 14,
musí býti zapsána do nákladního listu leteckého.
(3) Nic v této Úmluvě nebrání tomu, aby nebyl vydán převoditelný
letecký nákladní list.
Čl.16
(1) Odesilatel je povinen podati vysvětlení a připojiti k nákladnímu
listu leteckému doklady, jichž jest před odevzdáním zboží příjemci
třeba, aby byly splněny celní poplatkové nebo policejní formality.
Odesilatel je vůči dopravci odpověden za každou škodu, která by mohla
vzejíti tím, že tato vysvětlení a doklady chyběly, byly nedostatečné
nebo nesprávné, leč by to bylo zaviněno dopravcem nebo jeho
zaměstnanci.
(2) Dopravce není povinen zkoumati, zda tato vysvětlení a doklady jsou
přesné nebo dostatečné.
Hlava III.
Odpovědnost dopravce.
Čl.17
Dopravce je odpověden za škodu, jež nastala tím, že cestující byl
usmrcen, zraněn nebo utrpěl jakékoli jiné poškození na těle, stala-li
se nehoda, která způsobila škodu, v letadle nebo při jakýchkoliv
operacích spojených s nastoupením do letadla a vystoupením z něho.
Čl.18
(1) Dopravce je odpověden za škodu vzniklou zničením, ztrátou nebo
poškozením zapsaných zavazadel nebo zboží, stala-li se událost, jež
způsobila škodu, za letecké dopravy.
(2) Letecká doprava podle předchozího odstavce zahrnuje dobu, po kterou
zavazadla nebo zboží jsou pod dozorem dopravcovým, ať již na letišti
nebo v letadle či kdekoli jinde při přistání mimo letiště.
(3) Doba letecké dopravy nezahrnuje dopravu pozemní, námořní nebo
říční, prováděnou mimo letiště. Dojde-li však k takové dopravě při
provádění letecké dopravní smlouvy za účelem nakládání, dodání nebo
překládání, má se za to, že každá škoda vzešla z události nastalé při
letecké dopravě, nebude-li prokázán opak.
Čl.19
Dopravce je odpověden za škodu, která vznikla zpožděním při letecké
dopravě cestujících, zavazadel nebo zboží.
Čl.20
(1) Dopravce není odpověden, prokáže-li, že on sám a jeho zaměstnanci
učinili veškerá nutná opatření, aby zabránili škodě, nebo že nemohli
tak učiniti.
(2) zrušen
Čl.21
Prokáže-li dopravce, že škodu způsobilo zavinění poškozené osoby, nebo
k ní přispělo, může soud podle předpisů svého domácího právního řádu
vyloučiti nebo zmenšiti odpovědnost dopravce.
Čl.22
(1) Při dopravě osob je odpovědnost dopravce za každého cestujícího
omezena na částku dvou set padesáti tisíc franků. Lze-li podle právního
řádu soudu, na nějž věc byla vznesena, stanovit náhradu ve formě
důchodu, nesmí jistina důchodu přesahovat dvěstě padesát tisíc franků.
Nicméně může cestující stanovit zvláštní úmluvou s dopravcem vyšší
hranici odpovědnosti.
2.
a) Při dopravě zapsaných zavazadel a nákladu je odpovědnost dopravce
omezena na částku dvou set padesáti franků za kilogram, neučiní-li
cestující nebo odesilatel, odevzdávaje zásilku dopravci, zvláštní
prohlášení o zájmu na dodání do místa určení a nezaplatí-li popřípadě
příslušný poplatek. V tomto případě bude dopravce povinen platiti až do
výše udané částky, neprokáže-li, že tato částka je vyšší než skutečný
zájem cestujícího či odesilatele na dodání do místa určení.
b) Dojde-li ke ztrátě, poškození nebo zpoždění části zapsaných
zavazadel nebo nákladu, či jakéhokoli předmětu v nich obsaženého,
přihlíží se pouze k celkové váze příslušné zásilky či zásilek při
stanovení hranice odpovědnosti dopravce. Je-li však ztrátou, poškozením
nebo zpožděním části zapsaných zavazadel nebo nákladu, či v nich
obsaženého předmětu, ovlivněna hodnota jiných zásilek krytých touž
průvodkou pro zavazadla nebo týmž leteckým nákladním listem, musí se
při stanovení hranice odpovědnosti přihlížet k celkové váze těchto
zásilek.
(3) Pokud jde o předměty, jež si cestující opatruje sám, je odpovědnost
dopravce omezena na pět tisíc franků u každého cestujícího.
(4) Hranice stanovené tímto článkem nebrání soudu, aby podle svého
právního řádu přiznal navíc částku odpovídající zcela nebo zčásti
soudním útratám nebo jiným procesním výdajům, vynaloženým ze strany
žalobce. Toto ustanovení neplatí, jestliže výše přiznané náhrady škody,
nepočítaje v to soudní útraty a jiné procesní výdaje, nepřesahuje
částku, kterou dopravce nabídl písemně žalobci do šesti měsíců ode dne
události, kterou byla způsobena škoda, anebo před zahájením sporu,
došlo-li k němu později.
(5) Částky uvedené v tomto článku ve francích jsou vyjádřeny v měnové
jednotce, která se svou hodnotou rovná šedesáti pěti a půl miligramu
zlata o ryzosti devítiset tisícin. Tyto částky lze převádět na
kteroukoli státní měnu v zaokrouhlených číslech. Nejde-li o zlaté
státní měny, převedou se tyto částky v případě soudního řízení podle
hodnoty těchto měn ve zlatě v den rozsudku.
Čl.23
(1) Každá doložka směřující k tomu, aby dopravce byl zproštěn
odpovědnosti nebo aby byla určena nižší hranice než stanoví tato
Úmluva, je neplatná a právně neúčinná, avšak neplatnost této doložky
nezpůsobuje neplatnost smlouvy, která zůstává podrobena předpisům této
Úmluvy.
(2) Odstavec 1 tohoto článku se nevztahuje na doložky týkající se
ztráty nebo poškození, vyplývající z povahy nebo z vlastní vady
dopravovaného nákladu.
Čl.24
(1) V případech uvedených v článcích 18 a 19 může každá žaloba z
odpovědnosti, ať z jakéhokoli právního důvodu, býti podána jen za
podmínek a v mezích stanovených touto Úmluvou.
(2) V případech uvedených v článku 17 platí rovněž ustanovení
předchozího odstavce bez újmy určení osob, které mají právo žalovati, a
bez újmy jejich práva.
Čl.25
Hranice odpovědnosti stanovené v článku 22 neplatí, je-li prokázáno, že
škoda vyplývá z činu nebo z opomenutí dopravce nebo jeho zaměstnanců,
kterého se dopustil buď s úmyslem způsobit škodu nebo nerozvážně a s
vědomím, že škoda pravděpodobně z toho vznikne, leč bude-li, pokud jde
o čin nebo opomenutí zaměstnanců, rovněž prokázáno, že jednali při
výkonu své služby.
Čl.25A
(1) Je-li podána žaloba proti dopravcovu zaměstnanci pro škodu, na
kterou se vztahuje tato Úmluva, bude moci tento zaměstnanec,
prokáže-li, že jednal při výkonu své služby uplatňovat hranice
odpovědnosti, jichž se může dovolávat sám dopravce podle článku 22.
(2) Celková výše náhrady škody, kterou lze takto obdržet od dopravce a
od jeho zaměstnanců, nesmí v takovém případě překročit zmíněné hranice.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku neplatí, je-li prokázáno,
že škoda vznikla v důsledku činu nebo opomenutí zaměstnance, jichž se
dopustil buď s úmyslem způsobit škodu nebo nerozvážně a s vědomím, že
škoda pravděpodobně z toho vznikne.
Čl.26
(1) Přijetí zavazadel a zboží příjemcem bez ohrazení založí domněnku,
že zboží bylo dodáno v dobrém stavu a v souhlase s dopravní listinou,
nebude-li prokázán opak.
(2) Při poškození má příjemce zaslat dopravci stížnost ihned, jakmile
bylo poškození shledáno, a to nejpozději ve lhůtě sedmi dnů, jde-li o
zavazadla, a ve lhůtě čtrnácti dnů, jde-li o náklad, počítaje od jejich
přijetí. Při zpoždění má být stížnost učiněna nejpozději do
jednadvaceti dnů ode dne, kdy zavazadlo nebo náklad mu byly předány.
(3) Každé ohrazení má býti učiněno výhradou napsanou na dopravní
listině nebo nějakým jiným přípisem odeslaným ve lhůtě, jež je
stanovena pro toto ohrazení.
(4) Nedošlo-li k ohrazení ve stanovených lhůtách, jsou všechny žaloby
proti dopravci nepřípustné, leč by se tento dopustil podvodu.
Čl.27
Zemře-li dlužník, vede se spor z odpovědnosti v mezích stanovených
touto Úmluvou proti jeho právním nástupcům.
Čl.28
(1) Žalobu z odpovědnosti jest podle volby žalobcovy podati na území
jedné z Vysokých smluvních stran buď u soudu bydliště dopravcova, u
soudu hlavního sídla jeho provozu nebo u soudu místa, kde má závod,
jehož péčí byla smlouva sjednána, nebo u soudu místa určení.
(2) Pro řízení platí právní řád soudu, na nějž věc byla vznesena.
Čl.29.
(1) Žalobu z odpovědnosti jest podati ve lhůtě dvou let počítajíc od
příchodu na místo určení nebo ode dne, kdy letadlo mělo přiletěti, nebo
od zastavení dopravy, jinak žalobní právo zaniká.
(2) Způsob výpočtu lhůty stanoví právní řád soudu, na nějž věc byla
vznesena.
Čl.30
(1) Je-li doprava, jak ji určuje třetí odstavec prvního článku,
prováděna postupně několika dopravci, je každý dopravce, jenž přijímá
cestující, zavazadla nebo zboží, podroben pravidlům stanoveným touto
Úmluvou a považován za smluvní stranu dopravní smlouvy, pokud se tato
smlouva vztahuje na onu část dopravy, jež byla provedena pod jeho
dozorem.
(2) Při takové dopravě smí cestující a jeho právní nástupci uplatňovati
nárok jen proti dopravci, jenž provedl dopravu, při které došlo k
nehodě nebo ke zpoždění, mimo případ, kdy první dopravce převezme
výslovným ujednáním odpovědnost za celou cestu.
(3) Jde-li o zavazadla nebo o zboží, může odesilatel uplatňovati své
nároky proti prvnímu dopravci a příjemce, který má právo na vydání,
proti poslednímu dopravci, a kromě toho mohou oba žalovati dopravce,
který provedl dopravu, při níž došlo k zničení, ztrátě, poškození nebo
ke zpoždění. Tito dopravci jsou odpovědni odesilateli i příjemci rukou
společnou a nerozdílnou.
Hlava IV.
Ustanovení o kombinované dopravě.
Čl.31
(1) Při kombinované dopravě, která se děje zčásti letadlem a zčásti
jakýmkoli jiným dopravním prostředkem, platí ustanovení této Úmluvy jen
pro dopravu letadlem, pokud tato vyhovuje podmínkám článku prvního.
(2) Nic v této Úmluvě nebrání stranám, aby při kombinované dopravě
zapsaly do letecké dopravní listiny podmínky pro jiné druhy dopravy, za
předpokladu, že ustanovení této Úmluvy budou zachována, pokud jde o
leteckou dopravu.
Hlava V.
Všeobecná a závěrečná ustanovení.
Čl.32
Veškeré doložky dopravní smlouvy a všechny zvláštní úmluvy učiněné před
vznikem škody, jimiž by se strany uchýlily od pravidel této Úmluvy buď
tím, že určily právní řád, jehož má býti použito, nebo že změnily
pravidla o příslušnosti, jsou neplatny. Avšak při dopravě zboží jsou
přípustny doložky o rozhodčím řízení v mezích této Úmluvy, má-li se
rozhodčí řízení provésti v místech, na něž se vztahuje příslušnost
soudů uvedených v článku 28, odstavec 1.
Čl.33
Nic v této Úmluvě nemůže brániti dopravci, aby odepřel sjednati
dopravní smlouvu nebo stanovil pravidla, jež neodporují ustanovením
této Úmluvy.
Čl.34
Ustanovení článků 3 až 9 o dopravních listinách se nevztahují na
dopravu, která se provádí za mimořádných okolností mimo rámec veškeré
normální činnosti leteckého provozu.
Čl.35
Je-li v této Úmluvě řeč o dnech, jde tu o dny po sobě jdoucí a nikoliv
o dny pracovní.
Čl.36
Tato Úmluva je sepsána francouzsky v jediném vyhotovení, které zůstane
uloženo v archivu polského ministerstva zahraničních věcí a jehož
ověřený opis bude polskou vládou zaslán vládě každé Vysoké smluvní
strany.
Čl.37
(1) Tato Úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou uloženy v
archivu polského ministerstva zahraničních věcí, které o jejich uložení
uvědomí vládu každé Vysoké smluvní strany.
(2) Jakmile tato Úmluva bude ratifikována pěti Vysokými smluvními
stranami, nabude mezi nimi účinnosti devadesátého dne po uložení páté
ratifikace. Později nabude účinnosti mezi Vysokými smluvními stranami,
které ji již ratifikovaly, a Vysokou smluvní stranou, jež složí svou
ratifikační listinu, devadesátého dne po jejím uložení.
(3) Bude na vládě Polské republiky, aby oznámila vládě každé Vysoké
smluvní strany dobu, kdy tato Úmluva nabyla účinnosti a kdy každá
ratifikace byla uložena.
Čl.38
(1) Po nabytí účinnosti zůstane tato Úmluva otevřena přístupu všech
států.
(2) Přístup se provede oznámením zaslaným vládě Polské republiky, která
o něm uvědomí vládu každé Vysoké smluvní strany.
(3) Přístup nabude účinnosti devadesátého dne po oznámení vládě Polské
republiky.
Čl.39
(1) Každá Vysoká smluvní strana může vypověděti tuto Úmluvu oznámením
zaslaným vládě Polské republiky, která o tom ihned uvědomí vládu každé
Vysoké smluvní strany.
(2) Výpověď nabude účinnosti šest měsíců po jejím oznámení a jen vůči
Straně, která ji podala.
Čl.40
(1) Vysoké smluvní strany mohou v době podpisu, uložení ratifikací nebo
svého přístupu prohlásiti, že jejich přijetí Úmluvy se nevztahuje na
celek nebo na část jejich osad, protektorátů, území pod mandátem, nebo
jakéhokoli jiného území podrobeného jejich suverenitě nebo jejich
pravomoci, nebo na jakékoli jiné území pod suzerenitou.
(2) Proto mohou později přistoupiti odděleně jménem celku nebo části
svých osad, protektorátů, území pod mandátem, nebo jakéhokoli jiného
území, podrobeného jejich suverenitě nebo jejich pravomoci, nebo
jakéhokoli jiného území pod suzerenitou, vyloučených takto z jejich
původního prohlášení.
(3) Mohou také podle ustanovení této Úmluvy ji vypověděti odděleně buď
za celek nebo část svých kolonií, protektorátů, území pod mandátem nebo
za jakékoli jiné území podrobené jejich suverenitě nebo jejich
pravomoci, nebo za jakékoli jiné území pod suzerenitou.
Čl.40A
(1) V článku 37 odstavci 2 a v článku 40 odstavci 1 výraz Vysoká
smluvní strana znamená stát. Ve všech ostatních případech výraz Vysoká
smluvní strana znamená stát, jehož ratifikace nebo přístup k Úmluvě
nabyly účinnosti a jehož výpověď nenabyla účinnosti
(2) Pro účely Úmluvy slovo území znamená nejen vlastní území státu,
avšak také veškerá území, jež tento stát zastupuje v zahraničních
stycích.
Čl.41
Každá Vysoká smluvní strana bude moci nejdříve po uplynutí dvou let
poté, kdy tato Úmluva nabyla účinnosti, dáti podnět ke svolání nové
Mezinárodní konference, aby zkoumala, jak by tato Úmluva mohla býti
zlepšena. Obrátí se za tím účelem na vládu Francouzské republiky, která
učiní opatření nutná k přípravě této konference.
Tato Úmluva, sjednaná ve Varšavě dne 12. října 1929, zůstane otevřena k
podpisům až do 31. ledna 1930.
Za Německo:
R. Richter
Dr. A. Wegerdt
Dr. E. Albrecht
Dr. Otto Riese
Za Rakousko:
Strobele
Reinoehl
Za Belgii:
Bernard de L'escaille
Za Spojené státy brazilské:
Alcibiades PECANHA
Za Bulharsko:
Za Čínu:
Za Dánsko:
L. Ingerslev
Knud Gregersen
Za Egypt:
Za Španělsko:
Silvio Fernandez Vallin
Za Estonsko:
Za Finsko:
Za Francii:
Pierre Étienne Flandin
Georges Ripert
Za Velkou Britanii a Severní Irsko:
A. H. Dennis
Orme Clarke
R.L. Megarry
Za Australské soustátí:
A. H. Dennis
Orme Clarke
R.L. Megarry
Za Jihoafrickou unii:
A.H. Dennis
Orme Clarke
R.L. Megarry
Za Řeckou republiku:
G.C. Lagoudakis
Za Maďarsko:
Za Itálii:
A. Giannini
Za Japonsko:
Kazuo Nischikawa
Za Lotyšsko:
M. Nukša
Za Lucemburk:
E. Arendt
Za Mexiko:
Za Norsko:
N. Chr. Ditleff
Za Nizozemí:
W.B. Engelbrecht
Za Polsko:
August Zaleski
Alfons Kühn
Za Rumunsko:
G. Gretziano
Za Švédsko:
Za Švýcarsko:
Edm. Pittard
Dr. F. Hess
Za Československo:
Dr. V. Girsa
Za Svaz sovětských socialistických republik
Kociubinsky
Za Venezuelu:
Za Jugoslavii:
Ivo de Giulli
Dodatkový protokol.
K článku 2.
Vysoké smluvní strany si vyhrazují právo prohlásiti při ratifikaci nebo
přístupu, že článek 2, odstavec 1 této Úmluvy se nebude vztahovati na
mezinárodní leteckou dopravu provozovanou přímo státem, jeho osadami,
protektoráty, územími pod mandátem nebo jakýmkoli jiným územím pod jeho
suverenitou, suzerenitou nebo jeho pravomocí.
Za Německo:
R. Richter
Dr. A. Wegerdt
Dr. E. Albrecht
Dr. Otto Riese
Za Rakousko:
Strobele
Reinoehl
Za Belgii:
Bernard de L'escaille
Za Spojené státy brazilské:
Alcibiades PECANHA
Za Bulharsko:
Za Čínu:
Za Dánsko:
L. Ingerslev
Knud Gregersen
Za Egypt:
Za Španělsko:
Silvio Fernandez Vallin
Za Estonsko:
Za Finsko:
Za Francii:
Pierre Étienne Flandin
Georges Ripert
Za Velkou Britanii a Severní Irsko:
A. H. Dennis
Orme Clarke
R.L. Megarry
Za Australské soustátí:
A. H. Dennis
Orme Clarke
R.L. Megarry
Za Jihoafrickou unii:
A.H. Dennis
Orme Clarke
R.L. Megarry
Za Řeckou republiku:
G.C. Lagoudakis
Za Maďarsko:
Za Itálii:
A. Giannini
Za Japonsko:
Kazuo Nischikawa
Za Lotyšsko:
M. Nukša
Za Lucemburk:
E. Arendt
Za Mexiko:
Za Norsko:
N. Chr. Ditleff
Za Nizozemí:
W.B. Engelbrecht
Za Polsko:
August Zaleski
Alfons Kühn
Za Rumunsko:
G. Gretziano
Za Švédsko:
Za Švýcarsko:
Edm. Pittard
Dr. F. Hess
Za Československo:
Dr. V. Girsa
Za Svaz sovětských socialistických republik
Kociubinsky
Za Venezuelu:
Za Jugoslavii:
Ivo de Giulli
Prozkoumavše tuto úmluvu dodatkovým zápisem a vědouce, že Národní
shromáždění republiky Československé s nimi souhlasí, schvalujeme je a
prohlašujeme, že republika Československá k nim touto listinou
přistupuje.
Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky
Československé přitisknouti dali.
V Bystřičce dne 26. srpna léta tisícího devítistého třicátého druhého.
L.S.
President republiky Československé:
T.G. Masaryk v. r.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Edvard Beneš v.r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina byla uložena v ministerstvu
zahraničních věcí ve Varšavě dne 17. listopadu 1934 a že podle svého
čl. 37, odst. 2 Úmluva nabývá mezinárodní účinnosti pro republiku
Československou dne 15. února 1935.
Dr. Beneš v. r.
