21/1937 Sb. z. a n.
Smlouva
mezi Československou republikou a Německou říší o úpravě poměrů na
železnicích přecházejících přes československo-německé hranice
Jménem republiky Československé
Jménem republiky Československé
a
říše Německé
byla sjednána tato Smlouva se Závěrečným protokolem
Smlouva
mezi Československou republikou a Německou říší o úpravě poměrů na
železnicích přecházejících přes československo-německé hranice
President Československé republiky z jedné strany a
President Německé říše z druhé strany,
jsouce prodchnuti přáním, aby byly nově upraveny poměry na železnicích
přecházejících přes československé hranice, rozhodli se sjednati o tom
smlouvu a jmenovali za tím účelem svými plnomocníky:
President Československé republiky:
pana Dr. Kamila Kroftu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v ministerstvu
zahraničních věcí v Praze,
President Německé říše:
pana Dr. Paula Eckardta,
vyslance v zahraničním úřadě v Berlíně,
kteří, předloživše si vzájemné své plné moci a shledavše je v dobré a
náležité formě, dohodli se na tomto:
Oddíl I.
Všeobecná ustanovení
Čl.1
Železniční styk mezi Československou republikou a Německou říší řídí se
ustanoveními této smlouvy. Mimo to užívá se ustanovení tou dobou
platných, jež jsou obsažena v dohodách a tarifech sjednaných mezi oběma
Smluvními stranami nebo mezi československou a německou železniční
správou, jakož i v těch mezinárodních dohodách, ke kterým Smluvní
strany přistoupily, a konečně na území každého z obou států jeho zákonů
a předpisů, pokud tato smlouva neobsahuje odchylných ustanovení.
Čl.2
(1) Trať Liberec-Hrádek nad Nisou, která jest vlastnictvím Německé
říše, bude až k státním hranicím u Žitavy prodána Československé
republice. O tom bude sjednána zvláštní smlouva.
(2) Ostatně však, pokud tato smlouva nestanoví něco jiného, nemění se
vlastnické poměry na přechodových stanicích uvedených v článku 12 a na
železničních tratích mezi nimi a státními hranicemi.
Čl.3
(1) Práva státní svrchovanosti na přechodových stanicích uvedených v
článku 12, jakož i na železničních tratích mezi nimi a státními
hranicemi příslušející, jestliže v této smlouvě nebo v jiných státních
smlouvách není odchylných ustanovení, tomu státu, na jehož území leží
(územní stát).
(2) Železniční provoz jedné Smluvní strany na státním území druhé
Smluvní strany podléhá vrchnímu dozoru železničních úřadů ve státě
územním. Tím nejsou dotčena ustanovení v oddíle II.
(3) Užití ozbrojené moci jedné Smluvní strany na území druhé Smluvní
strany jest nepřípustné. Totéž platí pro cizí bezpečnostní orgány,
pokud v této smlouvě nebo v jiných státních smlouvách není jinak
určeno.
Čl.4
(1) Pro železniční policii platí po stránce věcné ustanovení územního
státu. Železniční policii vykonávají na území obou států pod dohledem
úřadů tam příslušných zaměstnanci provoz vedoucích železničních správ.
Úřady příslušné v tom kterém území budou cizí železniční správu provoz
vedoucí podporovati při vykonávání železniční policie.
(2) Způsobilost k vykonávání železniční policie řídí se předpisy toho
státu, ve kterém sídlí vysílající železniční správa (vysílající stát).
(3) Železniční správy provoz vedoucí zaváží své zaměstnance k
vykonávání železniční policie na cizím státním území. Není třeba, aby
byly zavazovány ještě orgány cizího státu.
Čl.5
Každá Smluvní strana přiznává druhé Smluvní straně pro její železniční
provoz na cizím státním území vyvlastňovací právo podle zákonů o
vyvlastnění tam platných.
Čl.6
(1) Každá Smluvní strana povolí připojení jiných, veřejné dopravě
sloužících železnic, na své železniční trati nebo na trati, které
provozuje a které jsou podrobeny této smlouvě, a to podle zákonů
platných v územním státě.
(2) Dále má cizí železniční správa provoz vedoucí právo povoliti
připojení soukromých kolejí, soukromých vleček a podobných zařízení na
koleje, jichž užívá, pokud to dovolují provozní a přepravní poměry.
Ustanovení územního státu o úředním povolování takových soukromých
zařízení nejsou tím dotčena.
Čl.7
(1) Smluvní strany budou pečovati o to, aby železniční provoz a
přeprava mezi jejich územími byly vykonávány podle potřeb vzájemné a
průvozní přepravy. Zvláště bude železniční, poštovní, celní a pasová
služba tak konána, aby osoby i zboží byly přepravovány co nejrychleji.
Při sestavování jízdních řádů má se dbáti toho, aby bylo možno řádně
konati celní projednávání a pasovou prohlídku.
(2) Též jinak budou smluvní strany pokud možno dbáti potřeb vzájemného
železničního provozu a přepravy.
Čl.8
(1) Železniční tarify budou správou provoz vedoucí sestavovány a
vypočítávány až do přechodové stanice (tarifní řez: přechodová
stanice). Při tom nebudiž na tratích provozovaných na území cizího
státu užíváno pro cestující a přepravce nepříznivějších podkladů pro
vypočítávání přepravného než na připojených tratích na vlastním státním
území.
(2) Schvalování železničních tarifů náleží té Smluvní straně, na jejímž
území má železniční správa provoz vedoucí své sídlo.
(3) Zavedení přímého odbavování ve vzájemném železničním styku má se
podle potřeby co nejvíce podporovati.
Čl.9
Železniční provoz a přeprava, jakož i pozemky a zařízení (i s obytnými
budovami a cestami) sloužící železničním účelům jedné Smluvní strany
nesmějí býti na území druhé Smluvní strany ani od státu ani od obcí a
jiných samosprávných svazů zatěžovány jinými nebo vyššími daněmi,
dávkami a podobnými břemeny, nežli těmi, které postihují státní dráhy
(v Německé říši: říšskou německou dráhu) na vlastním státním území.
Čl.10
(1) Odpovědnost za škody a úrazy s výjimkou odpovědnosti ze smlouvy
přepravní řídí se, pokud z této smlouvy jinak nevyplývá, zákony a
předpisy, které platí na místě, kde škoda vznikla nebo kde se úraz
stal.
(2) Ve vzájemném poměru železniční správ upraví se odpovědnost a
povinnost nahraditi škodu, jakož i právo postihu úmluvami železničních
správ (článek 14), pokud mezinárodní úmluvy jinak nestanoví.
Čl.11
Za úkony a dodávky, které jedna železniční správa podle této smlouvy
obstarává pro druhou, počítají se zásadně jen vlastní výdaje, tj.
skutečné výdaje s přirážkami za výdaje, jichž nelze jednotlivě
prokazovati; tyto přirážky budou zvláště sjednány mezi železničními
správami.
Oddíl II.
Úprava přípojových a přechodových poměrů ve vzájemném železničním styku
Čl.12
Přípojová a přechodová služba v železničním styku koná se na
spojovacích tratích vždy v jedné společné přechodové stanici, a to:
Pro trati: V přechodové stanici:
1. Volary-Haidmühle z jedné strany
a Haidmühle-Waldkirchen z druhé strany ... Haidmühle (Německo)
2. Nýrsko-Železná Ruda z jedné strany
a Železná Ruda-Světla z druhé strany ..... Železná Ruda
3. Domažlice-Brod nad Lesy z jedné strany
a Brod nad Lesy-Schwandorf z druhé strany Brod nad Lesy (Německo)
4. Mariánské Lázně-Cheb a Karlovy Vary-Cheb
z jedné strany a
a) Wiessau (Horní Falc)-Cheb,
b) Marktredwitz-Cheb,
c) Hof hl. n.-Aš-Cheb,
d) Adorf-Vojtanov-Cheb
z druhé strany ........................... Cheb (Československo)
5. Aš-Rossbach-Adorf z jedné strany
a Hof hl. n.-Cheb z druhé strany ......... Aš (Československo)
6. Aš-Rossbach-Adorf z jedné strany
a Cheb-Adorf-Plavno hor. n.
a Adorf-Svatava z druhé strany ........... Adorf (Německo)
7. Tršnice-Františkovy Lázně z jedné strany
a Hof hl. n.-Aš-Cheb a Adorf-Vojtanov-Cheb
z druhé strany ........................... Františkovy Lázně
(Československo)
8. Falknov nad Ohří-Klingenthal z jedné strany
a Klingenthal-Svatava z druhé strany ..... Klingenthal (Německo)
9. Karlovy Vary-Johanngeorgenstadt z jedné
strany a Johanngeorgenstadt-Schwarzenberg
z druhé strany ........................... Johanngeorgenstadt
(Německo)
10. Chomutov-Vejprty z jedné strany a
Vejprty-Annaberg (Krušné hory)
z druhé strany ........................... Vejrpty (Československo)
11. Křimov-Nová Ves-Reitzenhain z jedné
strany a Reitzenhain-Bukov-Lengefeld
z druhé strany ........................... Reitzenhain (Německo)
12. Louka = Horní Litvínov-Moldava z jedné
strany a Moldava-Bienenmühle z druhé
strany ................................... Moldava (Československo)
13. Ústí nad Labem-Podmokly, Telnice-Podmokly
a Benešov nad Ploučnicí-Podmokly z jedné
strany a Podmokly-Lázně Žandov z druhé
strany ................................... Podmokly (Československo)
14. Střekov-Děčín a Benešov nad Ploučnicí-Děčín
z jedné strany a Děčín-Lázně Žandov
z druhé strany ........................... Děčín (Československo)
15. Dolní Poustevna-Sebnice z jedné strany a
Sebnice-Lázně Žandov a Sebnice-Nové Město
v Sasku z druhé strany ................... Sebnice (Německo)
16. Rumburk-Habrachtice z jedné strany a
Habrachtice-Lubij, Habrachtice-Neukirch
a Habrachtice-Oberoderwitz z druhé strany Habrachtice (Německo)
17. Chřibská = Rybniště-Varnsodrf z jedné
strany a Varnsdorf-Jivová v Sasku a
Varnsdorf-Mittelherwigsdorf z druhé strany Varnsdorf (Československo)
18. Liberec-Hrádek nad Nisou z jedné strany
a Hrádek nad Nisou-Žitava z druhé strany . Hrádek nad Nisou
(Československo)
19. Frýdlant v Čechách-Heřmanice u Frýdlantu
z jedné strany a Heřmanice u Frýdlantu-
Žitava z druhé strany .................... Heřmanice u Frýdlantu
(Československo)
20. Raspenava-Frýdlant v Čechách-Závidov
z jedné strany a Závidov-Zhořelec
z druhé strany ........................... Závidov (Německo)
21. Frýdlant v Čechách-Jindřichovice
pod Smrkem z jedné strany a Jindřichovice
pod Smrkem-Greiffenberg z druhé strany ... Jindřichovice pod Smrkem
(Československo)
22. Tanvald-Polubný z jedné strany a
Polubný-Hirschberg hl. n. z druhé strany . Polubný (Československo)
23. Königshan-Libava z jedné strany a
Libava-Ruhbank z druhé strany ............ Libava (Německo)
24. Broumov-Meziměstí a Teplice nad Metují-
Meziměstí z jedné strany a Meziměstí-
Dolní Solnice z druhé strany ............. Meziměstí (Československo)
25. Broumov-Střední Stěnava z jedné strany a
Střední Stěnava-Kladsko h. n. a Dětřichov-
Střední Stěnava z druhé strany ........... Střední Stěnava (Německo)
26. Lichkov-Mezilesí z jedné strany a
Mezilesí-Kladsko hl. n. z druhé strany ... Mezilesí (Německo)
27. Bernatice u Javorníka-Hynčice v Hor.
Slezsku z jedné strany a Hynčice v Hor.
Slezsku-Otmuchov z druhé strany .......... Hynčice (Německo)
28. Hukovice ve Slezsku-Vidnava z jedné strany
a Vidnava-Nisa nisské krajské dráhy a.s.
v Nise z druhé strany .................... Vidnava (Československo)
29. Hanušovice-Hlucholazy hl. n. a Krnov-
Hlucholazy hl. n. z jedné strany a
Hlucholazy hl. n.-Lázně Hlucholazy a
Hlucholazy hl. n.-Německý Světov
z druhé strany ........................... Hlucholazy hl. n. (Německo)
30. Třemešná ve Slezsku-Krnov, Opava-Krnov a
Bruntál-Krnov z jedné strany a Krnov-
Hlubčice z druhé strany .................. Krnov (Československo)
31. Opava vých. n.-Opava záp. n. a Krnov-Opava
záp. n. z jedné strany a Opava záp. n.-
Bavorov z druhé strany ................... Opava záp. n.
(Československo)
32. Kravaře-Chuchelná z jedné strany a
Chuchelná-Ratiboř z druhé strany ......... Chuchelná (Československo)
33. Moravská Ostrava = Přívoz-Bohumín a
Petrovice u Bohumína-Bohumín z jedné
strany a Bohumín-Annaberg (Horní Slezsko)
z druhé strany ...........................Bohumín (Československo)
Čl.13
(1) Smluvní strany zajišťují si navzájem právo, že povedou svým jménem
a na svůj účet železniční provoz přes své státní hranice až k
přechodovým stanicím jmenovaným v článku 12, a že budou přechodových
stanic podle potřeby společně užívati. Stavbu a provoz od státních
hranic až k přechodovým stanicím určují předpisy a zařízení správy
provoz vedoucí. Totéž platí pro ty části přechodových stanic, které
slouží výhradně cizí správě provoz vedoucí. Ostatně jsou potřebná
ujednání o stavebních a provozních předpisech a zařízeních v
jednotlivých přechodových stanicích vyhrazena místním úmluvám podle
článku 14. Pro oplocení, zabezpečení a uzávorování cestních přechodů,
jakož i pro křižovatky s jinými železnicemi platí však předpisy
územního státu.
(2) Není-li trať mezi státními hranicemi a přechodovou stanicí
vlastnictvím správy provoz vedoucí, nemění se nájemní a jiné užívací
poměry založené dřívějšími smlouvami. Totéž platí o společném užívání
přepychových stanic v článku 12 jmenovaných, jakož i o dosavadní úpravě
a obstarávání služby v těchto stanicích. Změny mohou býti zavedeny jen
se souhlasem obou železničních správ.
(3) Trvání provozních práv v odstavcích (1) a (2) sjednaných není
omezeno, pokud v oddílu III této smlouvy pro jednotlivé trati není
určeno jinak.
Čl.14
(1) Železniční správy sjednají, dbajíce ustanovení této smlouvy a
závěrečného protokolu, o každé v článku 12 jmenované přechodové stanici
a příslušné pohraniční přípojové trati úmluvu, kterou budou upraveny
zvláštní poměry na hraničním přechodu. Tyto úmluvy vyžadují schválení
ústředních železničních úřadů.
(2) V úmluvách označených v odstavci (1) budou přesně popsány
vlastnické a užívací poměry přípojových tratí a přechodové stanice a ve
staničních a traťových plánech budou podle skutečnosti vyznačeny a
vysvětleny. Rovněž sjednají se pravidla pro udržování, obnovu a
doplňování těchto zařízení i s výstroji, jakož i pro odpovědnost při
škodách.
Čl.15
(1) Železniční správy si bezplatně a včas vzájemně poskytnou služební
předpisy, směrnice, tarify a pomůcky pro přípojovou a přechodovou
službu. Podle potřeby může se přechodová stanice za tím účelem obrátiti
přímo na druhou železniční správu.
(2) Železniční správy obou stran oznámí si dále vzájemně všechna
opatření a změny, týkající se přípojové a přechodové služby tak včas,
aby železniční správa druhé Smluvní strany mohla svůj personál náležitě
poučiti.
(3) Styk železničními služebními telegramy, telefonem a styk písemný,
jakož i přepravu železničních služebních předmětů a tiskopisů mezi
železničními správami obou Smluvních stran bude každá železniční
správa, pokud se k tomu užívá zařízení určených pro účely železniční,
na svých tratích obstarávati bezplatně. Dopisy a jiné služební zásilky
budou ve vzájemném styku odevzdávány v přechodových stanicích a to,
pokud je toho třeba, se služebním seznamem.
(4) Služební dopisy, balíky, peněžní a cenné zásilky ve styku mezi
železničními, celními a policejními úřady (služebnami) v domovském
státě a úřady (služebnami) tohoto státu, ležícími na území státu cizího
(exponované úřady, služebny), jakož i mezi těmito exponovanými úřady
(služebnami) navzájem mohou býti dopravovány bez prostředkování
poštovní správy a bez poštovních poplatků služebním personálem, jenž je
oprávněn překročovati hranice. Zásilky celních a policejních úřadů
(služeben) nepodléhají prohlídce, jsou-li opatřeny služební pečetí
odesílajícího úřadu a zapsány ve výkazu zároveň odděleně dopravovaném.
Čl.16
(1) Železniční správy oznámí si vzájemně všechny provozní překážky,
které omezují, ztěžují nebo znemožňují pravidelný železniční styk mezi
oběma státy. Je-li třeba, dorozumějí se železniční správy o nutných
opatřeních.
(2) Aby při provozních poruchách a potížích nevázla železniční doprava
na železničních tratích obou správ, dohodnou se zúčastněné železniční
správy pro každé období jízdního řádu o potřebných opatřeních.
(3) Železniční správy vypomohou si na požádání při provozních nehodách
a poruchách (též při sněhových závějích), pokud to připouští zřetel na
vlastní službu, osobními i věcnými úkony za náhradu vlastních výdajů,
čítaje v to i výdaje za úrazy personálu.
(4) Pomocné vlaky a pomocný personál podléhají při přestupu hranic
celnímu a pasovému dozoru, jsou však osvobozeny od celních a pasových
formalit. Po skončení pomoci musí se neprodleně vrátiti. Jejich příchod
do pohraniční stanice sluší ohlásiti celním a pasovým úřadům.
Čl.17
(1) Přechod vozů provádí se podle úmluv v tu kterou dobu platných o
vzájemném užívání osobních, zavazadlových a nákladních vozů.
(2) Pokud lokomotivy, tendry, dresiny a motorová vozidla, strojní a
vlakový personál ve svém domovském státě podle tamních předpisů byly
zkoušeny a k dopravě na veřejných drahách připuštěny nebo k výkonu
služby zmocněny, má toto povolení v cizím státě stejnou platnost a
účinnost, jako kdyby bylo vydáno příslušnými orgány cizího státu podle
předpisů tam platných, u vozidel však s podmínkou, že vyhovují
technickému zařízení tratí, o nějž jde.
Čl.18
Exponované úřady (služebny) celních a policejních správ jsou oprávněny
označiti své úřední místnosti ležící na cizím území úředními štíty s
výsostnými odznaky svého domovského státu.
Čl.19
Exponované úřady (služebny) nejsou povinny vyvěšovati na budovy a
místnosti, jichž užívají na cizím státním území, prapory a vlajky.
Činí-li tak z vlastního popudu, jest to přípustné jen v barvách
územního státu.
Čl.20
(1) Celní projednávání v železničním styku provádějí celní správy obou
států zpravidla společně v jedné pohraniční stanici (pohraniční stanice
se společnou celní prohlídkou).
(2) Za pohraniční stanice se společnou celní prohlídkou ustanovují se
přechodové stanice v článku 12 jmenované (s výjimkou Františkových
Lázní, srovnej dále a] a b]). Na tratích dále uvedených děje se však
společné celní projednávání v těchto stanicích:
Trať Pohraniční stanice
se společnou celní
prohlídkou:
a) Hof h. n.-Selb = Plösberg-Aš-Cheb ... Aš (Československo)
b) Adorf-Schönberg u Brambachu-
Vojtanov-Cheb ....................... Vojtanov (Československo)
c) Adorf-Freiberg-Rossbach-Aš .......... Rossbach (Československo)
d) Nové Město v Sasku-Sebnice-Dolní
Poustevna a Lázně Žandov-Sebnice-
Dolní Poustevna ..................... Dolní Poustevna
(Československo)
(3) Zrušovati pohraniční stanice se společnou celní prohlídkou a
zřizovati nové, jakož i konati celní prohlídky v jedoucím vlaku na
cizím státním území lze toliko po dohodě celních a železničních správ
obou stran.
(4) Pasová prohlídka má se konati zpravidla v pohraničních stanicích se
společnou celní prohlídkou. Výkon pasové prohlídky v jedoucím vlaku na
cizím státním území zůstavuje se vzájemné dohodě vyšších správních
úřadů a železničních správ obou stran. Jinak jest Smluvním stranám
ponecháno na vůli konati pasovou prohlídku na svém státním území.
(5) Každá Smluvní strana má právo, aby za účelem celního dozoru a
pasové prohlídky její zaměstnanci byli dopravováni bezplatně ve vlacích
jezdcích přes hranice do nejbližší pohraniční stanice se společnou
celní nebo celní a pasovou prohlídkou, nebo kde takové společné
prohlídky není, do nejbližší stanice na území druhé Smluvní strany, kde
vlak zastaví, a aby byli rovněž odtud bezplatně vlakem zpět
dopravováni.
Čl.21
(1) V pohraničních stanicích se společnou celní nebo celní a pasovou
prohlídkou a na příslušných železničních tratích mezi těmito
pohraničními stanicemi a státními hranicemi bude se užívati zákonných
ustanovení platných v každém z obou států pro styk se zbožím a pro styk
osobní při přestupu se zbožím a pro styk osobní při přestupu hranic, a
to tak, že předcházejí ustanovení výstupního státu.
(2) Na pohraničních stanicích se společnou celní nebo celní a pasovou
prohlídkou a na příslušných železničních tratích mezi těmito
pohraničními stanicemi a státními hranicemi jsou orgány celní a pasové
služby cizího státu oprávněny konati všechna úřední jednání, jimiž se
provádějí předpisy jejich státu, uvedené v odstavci (1), týmž způsobem,
v témž rozsahu a s těmitéž účinky jako ve vlastním státě.
(3) Zatčení a nucené předvedení příslušníků státu, v němž leží
pohraniční stanice se společnou celní nebo celní a pasovou prohlídkou,
do státu cizího, jest nepřípustné. Místo toho může býti osoba
provinivší se proti předpisu, nuceně předvedena k jednání o skutkové
podstatě. K jednání přibere se úředník státu, v němž leží pohraniční
stanice se společnou celní nebo celní a pasovou prohlídkou; jakmile se
jednání skončí, povolí se pokračovati v cestě. Rovněž se takový úředník
přibere, užívá-li se tělesného donucení při úředních jednáních proti
příslušníku státu, v němž leží pohraniční stanice se společnou celní
nebo celní a pasovou prohlídkou.
Čl.22
Má-li celní úřad vývozního státu za potřebné vykonati prohlídku
předmětu, který byl již dodán k projednání celnímu úřadu státu
dovozního, dá jej tento celní úřad celnímu úřadu vývozního státu na
požádání k disposici za účelem opětovného projednání, pokud jest tento
předmět ještě v jeho moci a neopustil území vývozního státu. Zjistí-li
celní úřad vývozního státu, že předmět třeba zabaviti, vydá jej celní
úřad dovozního státu ve prospěch státu vývozního.
Čl.23
Jestliže předpisy jedné Smluvní strany, jež jsou vytčeny v článku 21,
byly porušeny na pohraničních stanicích se společnou celní nebo celní a
pasovou prohlídkou určených v článku 20 nebo na příslušejících k nim
tratích mezi nimi a státními hranicemi, provedou na přímou žádost
příslušného úřadu této Smluvní strany příslušné úřady druhé Smluvní
strany podle zákonných ustanovení svého státu
a) výslech svědků a znalců,
b) úřední ohledání a ověření nálezu,
c) doručení úředních sdělení a rozhodnutí.
Výlohy, které vzniknou poskytnutím právní pomoci kromě útrat za znalce,
se nehradí.
Čl.24
(1) Každá železniční správa jest povinna opatřiti pro celní a pasové
úřady svého státu na cizím státním území ta plnění týkající se
potřebných služebních, kancelářských, inspekčních a projednacích
místností, jakož i místností sloužících k úschově zboží, k nimž jest
zavázána předpisy svého vlastního státu.
(2) Vyrovnání nákladu mezi zúčastněnými železničními správami, jehož by
snad bylo třeba, není tím dotčeno.
(3) Železniční správa provoz vedoucí poskytne ve stanicích Aš,
Vojtanov, Rossbach a Dolní Poustevna cizím celním a pasovým úřadům
místnosti uvedené v odstavci (1) a to ve stanicích Aš a Vojtanov podle
československých zákonných ustanovení, ve stanicích Rossbach a Dolní
Poustevna podle zvláštních jednání.
Čl.25
(1) Pro nářadí a materiál, určené na stavbu, zařízení, udržování a
provozování železničních tratí na cizím státním území - čítaje k nim
přechodové a pohraniční stanice - jakož i pro úřady (služebny) na
těchto tratích exponované a pro výkon poštovní služby tamtéž, bude na
úřední osvědčení příslušného úřadu (služebny) o určení a nezbytnosti
těchto předmětů přiznán nerušený, cla a dávek prostý dovoz a zpětný
vývoz. Na příslušné osvědčení budou osvobozeny od cla a dávek náhradní
součástky, vyžádané podle mezinárodních úmluv o vzájemném užívání vozů
u cizích železničních správ za účelem výměny na poškozených vozidlech,
jakož i zpět odesílané poškozené součástky.
(2) Veškeré předměty určené k služební potřebě, jež jsou zaměstnanci
činnými u exponovaných úřadů (služeben) a v poštovní službě dováženy z
vysílajícího státu nebo odtamtud jim zasílány, jsou osvobozeny od cla a
dávek, rovněž i od vývozních dávek při zpětném vývozu. Hospodářské
zákazy dovozu a vývozu nevztahují se na tyto předměty. Tato výhoda
poskytuje se s podmínkou, že nutnost dovozu nebo vývozu bude osvědčena
přednostou úřadu (služebny).
(3) Motorová vozidla a jiné dopravní prostředky, jichž užívají dozorčí
orgány a udržovací personál při svých služebních cestách, podnikaných z
vlastního státu k exponovaným úřadům (služebnám), jsou osvobozeny od
placení jakýchkoliv dávek nebo skládání jistot.
Čl.26
(1) Železniční trati jedné Smluvní strany, které přecházejí na území
druhé Smluvní strany, budou podrobeny daním a jiným dávkám ze
železniční přepravy mezi státními hranicemi a společnými přechodovými
stanicemi jmenovanými v článku 12 výhradně ve prospěch státu, kterému
náleží železniční správa provoz vedoucí, a podle jeho zákonů. Pro trati
označené v části III platí článek 50.
(2) Železniční trati jedné Smluvní strany, které na jejím území
začínají a končí, ale při tom probíhají územím druhé Smluvní strany,
budou podrobeny daním a jiným dávkám ze železniční přepravy výhradně ve
prospěch státu, k němuž náleží železniční správa provoz vedoucí, a
podle jeho zákonů.
Čl.27
Pokud se vzájemná poštovní doprava děje po přípojových tratích v článku
12 uvedených, dohodnou se obě poštovní správy o podrobnostech výměny
pošty. Každé železniční správě bude její úkon pro poštovní službu
hraditi poštovní správa jejího státu, nehledě k tomu, na kterém státním
území a kterými dopravními prostředky se úkon provádí. Poštovní správy
obou Smluvních stran sjednají mezi sebou úmluvy o způsobu vzájemného
vyrovnávání podle zásady, že každý stát ponese náklady poštovní dopravy
na svém území.
Čl.28
(1) Vlastnictví všech vrchních i podzemních telegrafních a telefonních
tratí, které patří československé poštovní a telegrafní správě nebo
říšské německé poště a které již jsou na pohraničních tratích nebo na
nich budou zřizovány, má napříště končiti na státních hranicích.
(2) Poštovní a telegrafní správy jsou oprávněny na železničním tělese
pohraničních tratí, provozovaných cizí železniční správou, zřizovati i
pro své účely provozovati dopravu na telegrafních a telefonních tratích
a jimi železniční těleso křižovati, pokud je to slučitelno s potřebami
železničního provozu.
(3) Cizí železniční správa smí na tratích, které sama provozuje,
provozovati pro své služební účely telegrafní, telefonní a
zabezpečovací zařízení.
(4) Podrobnější podmínky pro provedení odstavců (1) až (3) sjednají
zúčastněné správy zvláště.
Čl.29
(1) Předpisy a tarify každého z obou států pro přepravu vojenských osob
a vojenského zboží platí také na železničních tratích provozovaných na
jeho území cizí železniční správou.
(2) Také jinak platí na železničních tratích uvedených v odstavci (1)
všechny předpisy, které v územním státu byly nebo budou vydány pro
vojenskou železniční službu a pro vojenská zabezpečovací opatření.
Čl.30
(1) Výběr personálu a rozhodování o jeho užití i na cizím státním území
náleží výlučně správám vysílajícího státu.
(2) Na území cizího státu nesmí se k službě užívati
a) osob, které se dopustily činů směřujících proti bezpečnosti nebo
trvání cizího státu,
b) osob, které trestním soudem byly právoplatně odsouzeny, jestliže s
tímto odsouzením jest spojena ztráta způsobilosti zastávati veřejný
úřad (službu), pokud trvají následky odsouzení, a při podmíněném
odsouzení, pokud trvá zkušební lhůta,
c) osob, které byly odsouzeny pro podloudnictví nebo pro jiné provinění
proti celním předpisům.
Čl.31
Pobyt, bydliště a služba na území cizího státu nemění nic na státním
občanství zaměstnanců vyslaných z území jedné Smluvní strany k
vykonávání služby na území druhé Smluvní strany.
Čl.32
(1) Pro služební poměry všech zaměstnanců jedné ze Smluvních stran,
kteří jsou přechodně nebo trvale činni na území druhé Smluvní strany,
platí zákony a předpisy tohoto státu, jehož správa tyto zaměstnance
ustanovila.
(2) Zaměstnancům uvedeným v odstavci (1) a jejich příslušníkům a
služebnictvu, kteří žijí s nimi ve společné domácnosti, zaručuje se
stejná právní ochrana jako zaměstnancům vlastním. Zejména požívají
zaměstnanci uvedení v odstavci (1), pokud mají povahu úředníků nebo
veřejných orgánů, i v sousedním státě v oboru trestních zákonů stejné
ochrany jako vlastní úředníci nebo veřejné orgány. Pokud pro urážky a
poškození na těle jest přípustno kromě soukromé žaloby poškozeného
vznésti též veřejnou obžalobu, budou Smluvní strany užívati této
možnosti ve prospěch zaměstnanců sousedních správ činných na jejich
státním území v stejném rozsahu, jako ve prospěch vlastních
zaměstnanců.
(3) Zaměstnanci uvedení v odstavci (1) jsou povinni zachovávati v době
svého pobytu na území cizího státu jeho všeobecná zákonná ustanovení,
zvláště trestní zákony a správně-policejní předpisy, a jsou v tom směru
podrobeni jeho úřadům. Jestliže některý úřad tohoto státu zavede proti
některému zaměstnanci trestní řízení jakéhokoli druhu, podá se o tom
ihned zpráva příslušnému úřadu (služebně) tohoto zaměstnance.
(4) Soud nad zaměstnanci uvedenými v odstavci (1) pro trestné činy
spáchané u vykonávání služby v územním státě bude, nejde-li o
příslušníky územního státu a neodporuje-li tomu zájem tohoto státu,
přenechán výhradně úřadům jejich státu, jestliže o to požádají, leda by
byl již vydán trestní rozsudek (trestní příkaz). Za přenechání soudu
nad nimi požádá úřad příslušný pro trestní stíhání v jejich státě onen
úřad, který jest pro trestní stíhání příslušný v přejímajícím státě.
Vyhoví-li se této žádosti, bude stíhaný neprodleně vydán územním státem
onomu úřadu jeho státu, jenž mu bude označen.
(5) Doručování v trestních věcech a předvolávání zaměstnanců uvedených
v odstavci (1) děje se zásadně skrze příslušný úřad (služebnu). Je-li
tento úřad (služebna) v cizině, může býti žádost o doručení podána
přímo jemu.
Čl.33
Personál, jakož i orgány pověřené služebním dozorem nad ním, jsou
oprávněny a povinny nositi na území cizího státu služební oděv nebo
viditelné služební odznaky podle předpisů platných ve vysílajícím
státě. Zbraně (střelné zbraně) smějí se nositi toliko k střežení zboží
a pokladen. Použití zbraně jest přípustno jen v nutné obraně.
Čl.34
(1) Úřady (služebny) a zaměstnanci Smluvních stran činní v přechodových
stanicích, jakož i na železničních tratích mezi těmito stanicemi a
státními hranicemi, budou se vzájemně podporovati při plnění svých
služebních povinností.
(2) Úřady (služebny) jedné ze Smluvních stran budou poskytovati úřadům
(služebnám) a zaměstnancům druhé Smluvní strany služebně činným na
územích označených v odstavci (1) potřebnou ochranu při vykonávání
jejich služebních povinností a jejich žádostem k tomu se vztahujícím
budou vyhovovati ve stejné míře jako obdobným žádostem vlastních úřadů
(služeben) a zaměstnanců.
Čl.35
(1) Zaměstnanci vyslaní na území cizího státu k vykonávání služby a
jejich příslušníci a služebnictvo žijící s nimi ve společné domácnosti
jsou na území cizího státu, pokud jsou příslušníky státu vysílajícího,
osvobozeni od jakékoli vojenské služby v branné moci a od jakýchkoli
náhradních úkonů; naproti tomu nebude jim bráněno, aby plnili svoje
vojenské povinnosti ve státě, jehož jsou příslušníky. K jiným než
svrchu uvedeným vojenským úkonům a vojenským rekvisicím nebudou v době
míru i války přibíráni větší měrou než domácí a toliko podle zásad pro
tyto platných.
(2) Na území cizího státu jsou dále zcela osvobozeni od povinnosti
přijímati veřejnoprávní funkce u soudů, státních úřadů správních nebo
samosprávných korporací (obcí), kromě poručenství (opatrovnictví) nad
příslušníky vlastního státu.
(3) Povinnost platiti přímé daně řídí se u zaměstnanců a jejich
rodinných příslušníků a osob služebných, žijících s nimi ve společné
domácnosti, kteří jsou příslušníky jednoho ze Smluvních států, právními
předpisy o zamezení dvojího zdanění platnými mezi oběma Smluvními státy
v tu kterou dobu.
Čl.36
(1) Dětem a jiným příslušníkům zaměstnanců exponovaných úřadů
(služeben), pokud tito zaměstnanci jsou příslušníky vysílajícího státu,
umožní se v cizím státě návštěva škol a příprava k povolání stejnou
měrou jako domácím.
(2) Nutiti k návštěvě škol v cizím státě není dovoleno, pokud bude
prokázáno, že školní povinnost byla podle ustanovení domovského státu
již splněna nebo ještě se plní. V těchto případech nemohou býti osoby
uvedené v odstavci (1) nuceny k návštěvě škol v cizím státě, ani když
tam je delší povinná školní návštěva.
(3) Pro návštěvu škol a pro přípravu k povolání v domovském státě
poskytnou se úlevy k tomu potřebné, zejména při přechodu hranic.
Čl.37
(1) Dětem zaměstnanců činných u exponovaných úřadů (služeben) udělí se
až do jejich zletilosti povolení (schválení) k zaměstnání v územním
státě, pokud žijí s těmito zaměstnanci ve společné domácnosti.
(2) Rovněž udělí se zaměstnancům činným u exponovaných úřadů (služeben)
povolení (schválení), aby mohli zaměstnávati ve své domácnosti
služebnictvo ze svého domovského státu.
Čl.38
Každá správa zúčastněná v přípojové a přechodové službě, jakož i v
celní a pasové službě, jest oprávněna dozírati svými orgány na služební
výkony svých zaměstnanců na cizím státním území.
Čl.39
Otázky sociálního pojištění zaměstnanců exponovaných úřadů (služeben)
upraví se ve všeobecné úmluvě o sociálním pojištění.
Čl.40
(1) Při onemocnění a v jiných případech nutné potřeby sluší pečovati o
personál úřadů (služeben) cizího státu, pokud tyto samy nemohou
poskytnouti pomoci, stejně jako o vlastní personál. Zaměstnancům činným
u exponovaných úřadů (služeben), jakož i jejich příslušníkům a
služebnictvu nesmí býti při onemocnění odepřeno přijetí do nemocnice
příslušné pro místo, kde konají službu, a za lékařské ošetření a za
zaopatření nesmějí se od nich vybírati vyšší poplatky než od vlastních
státních příslušníků.
(2) Výdaje, vzešlé správě, jež poskytla pomoc, nahradí správa, k níž
personál přísluší.
(3) Podmínkou pro náhradu výdajů podle odstavce (2) jest potvrzení
ošetřujícího lékaře, že pomoc v nemoci byla nutná a že byla úměrná
onemocnění nebo poranění, jakož i poměrům nemocného nebo zraněného.
Čl.41
(1) Zaměstnanci Smluvních stran, kteří jsou služebně činni na území
druhé Smluvní strany a tam bydlí, jakož i příslušníci a služebnictvo
žijící s nimi ve společné domácnosti, dále zaměstnanci, kteří u
vykonávání a za účelem vykonávání služby (též dozorčí služby)
překročují hranice, požívají při tom a při pobytu v cizím státě úlev,
které jsou uvedeny ve zvláštních úmluvách o pasovém projednávání po
technické stránce v československo-německém pohraničním styku, mezi
oběma Smluvními stranami v tu kterou dobu platných.
(2) Zaměstnanci, kteří u vykonávání a za účelem vykonávání služby (též
dozorčí služby) překročují hranice, jsou dále oprávněni - s výhradou
celní prohlídky - bráti s sebou přes hranice bezcelně takové předměty,
které zřejmě slouží jejich denní osobní spotřebě za služby a cestou do
služby a ze služby.
Čl.42
Československá republika, jakož i správa československých státních drah
z jedné strany a Německá říše, jakož i správa říšské německé dráhy z
druhé strany mohou v železniční službě ustanoviti za úředníky
(definitivní zaměstnance) osoby, které jsou příslušníky cizího státu,
aniž tyto osoby jsou nuceny změniti svoje státní občanství.
Čl.43
Staniční personál železniční správy jedné Smluvní strany, který ve
službě na území druhé Smluvní strany přichází do styku s obecenstvem
dráhy užívajícím, musí, pokud toho tento styk vyžaduje, býti mocen
oficielního jazyka územního státu měrou nutnou pro vykonávání své
služby.
Čl.44
Povinnost průkazů pro zaměstnance v jídelních a lůžkových vozech bude
upravena zvláště.
Oddíl III.
Zvláštní ustanovení pro železniční trati Cheb-Aš-státní hranice,
Cheb-Vojtanov-státní hranice a Adorf-státní hranice u Rossbachu
Čl.45
(1) Železniční trati Cheb-Aš-státní hranice a Cheb-Vojtanov-státní
hranice, ležící nyní na československém státním území, byly vystavěny a
provozovány dřívějšími bavorskými a saskými státními drahami na
podkladě státní smlouvy mezi bývalým císařstvím Rakouským a bývalým
královstvím Bavorským ze 17. června 1863 a státní smlouvy mezi bývalým
císařstvím Rakouským a bývalým královstvím Saským z 30. listopadu 1864.
(2) Železniční trať, vystavěná na území Německé říše od státních hranic
u Rossbachu do Adorfu byla dřívějšími rakouskými státními drahami
získána a provozována na podkladě státní smlouvy sjednané 27. listopadu
1898 mezi bývalým mocnářstvím Rakousko-uherským a bývalým královstvím
Saským.
(3) Tyto státní smlouvy, pokud se již nestaly neúčinnými, pozbývají
platnosti.
Čl.46
(1) Československá republika souhlasí s tím, aby Německá říše
provozovala na území Československé republiky železniční trati uvedené
v článku 45 v odstavci (1) od státních hranic do přechodové stanice
Cheb.
(2) Německá říše souhlasí s tím, aby Československá republika
provozovala na německém státním území železniční trať uvedenou v článku
45 v odstavci (2) od státních hranic u Rossbachu do přechodové stanice
Adorf.
(3) Pro provozování železničních tratí uvedených v odstavci (1) a (2)
platí ujednání obsažená v I. a II. oddílu této smlouvy, pokud tento
III. oddíl neobsahuje odchylných ustanovení.
Čl.47
(1) Provozní oprávnění udělená v článku 46 v odstavci (1) a (2)
zanikají 31. prosince 1998.
(2) Vlastnictví železničních tratí Cheb-Aš-státní hranice a
Cheb-Vojtanov-státní hranice, jakož i jejich pevně umístěných zařízení
sloužících železničnímu provozu, a ideálních podílů společného
vlastnictví ve stanicích Cheb a Františkovy Lázně, připadajících na
tyto trati, přejde 1. ledna 1999 bezplatně a přímo na Československou
republiku.
(3) Vlastnictví železniční trati Adorf-státní hranice u Rossbachu a
jejích pevně umístěných zařízení sloužících železničnímu provozu přejde
v době uvedené v odstavci (2) bezplatně a přímo na Německou říši.
(4) Československá republika a Německá říše jsou však povinny plně
nahraditi druhé Smluvní straně náklady, které byly v posledních deseti
letech před nápadem těchto tratí na přírůstek zakládací hodnoty učiněny
a prokázány. Tato náhrada jest splatná v den nápadu.
Čl.48
(1) Po nápadu stanoveném v článku 47 bude styčná služba pro trati
Cheb-Aš-státní hranice a Cheb-Vojtanov-státní hranice prováděna ve
stanicích Aš a Vojtanov, pokud nebude o tom mezi Smluvními stranami
ujednáno něco jiného. Bude-li následkem přeložení styčné služby nutno
rozšířiti nebo přestavěti tyto stanice, uhradí náklady Československá
republika. Německé říši jest na neomezenou dobu vyhrazeno právo na
provoz od státních hranic do nových přechodových stanic a právo
společně užívati těchto stanic podle ustanovení čl. 13. Za užívání
cizích zařízení bude se platit náhrada, o jejíž výši sjednají obě
železniční správy dohodu podle zásad, které budou právě platit pro
vzájemné užívání přechodových stanic.
(2) Po nápadu trati státní hranice u Rossbachu-Adorf na Německou říši
bude styčná služba prováděna ve stanici Rossbach, pokud nebude o tom
mezi Smluvními stranami sjednáno něco jiného. Bude-li nutno následkem
přeložení styčné služby rozšířiti nebo přestavěti tuto stanici, uhradí
náklady Československá republika. Německé říši jest vyhrazeno na
neomezenou dobu právo na provoz trati od státních hranic do stanice
Rossbach a právo užívati společně této stanice podle ustanovení článku
13. O náhradě platí, co jest řečeno v odst. (1).
Čl.49
(1) Obě vlády mají právo vykoupiti již před dobou uvedenou v článku 47
podle ustanovení této smlouvy železniční trati jmenované v článku 45 s
jejich pevně umístěnými zařízeními sloužícími provozu, jakož i ideální
podíly společného vlastnictví ve stanicích Cheb a Františkovy Lázně
připadající na trati Cheb-Aš-státní hranice a Cheb-Vojtanov-státní
hranice. Výkup z kterékoli strany může se státi nejdříve 1. ledna 1965.
Výkup musí býti ohlášen dva roky napřed a to jenom pro konec
kalendářního roku.
(2) Při výkupu použije se pro přeložení styčné služby ustanovení v
článku 48.
(3) Výkupní cenou pro trati a podíly na stanicích uvedené v článcích 45
a 47 bude, nesjedná-li se něco jiného, zakládací kapitál na ně skutečně
vydaný. Od tohoto zakládacího kapitálu se odečte srážka 1,25 % za každý
rok od 1. ledna 1919 až do výkupu.
(4) Náklady, jež byly v posledních deseti letech před výkupem na
přírůstek zakládací hodnoty učiněny a prokázány, nahradí se plně. K
tomuto zvýšení zakládací hodnoty nepřihlíží se při výpočtu kupní ceny
podle odstavce (3).
(5) Strana nabývající jest oprávněna i povinna převzíti provoz v den
výkupu. Výkupní cena jest téhož dne splatná. Platí-li se později,
zúročí se cena ode den splatnosti, a to nabývá-li Československá
republika, úrokovou mírou o 2 % vyšší nežli jest diskontní sazba
Německé říšské banky, nabývá-li Německá říše, úrokovou mírou o 2 %
vyšší nežli jest diskontní sazba Národní banky československé.
Čl.50
Při užití článku 26 odstavce (1) nastupují na místo společných
přechodových stanic uvedených v článku 12:
1. na trati Cheb-Aš-státní hranice: stanice Aš,
2. na trati Cheb-Vojtanov-státní hranice: stanice Vojtanov,
3. na trati Rossbach-státní hranice-Adorf: stanice Freiberg.
Čl.51
Československá poštovní správa souhlasí s tím, aby německá poštovní
správa obstarávala i nadále dopravu pošty na tratích Cheb-Aš-státní
hranice a Cheb-Vojtanov-státní hranice po dobu provozního oprávnění,
jež bylo uděleno v článku 46 odstavci (1). Změna v dopravě pošty může
býti za trvání tohoto provozního oprávnění provedena toliko podle
úmluvy předem sjednané.
Čl.52
Při nápadu podle článku 47 a při výkupu podle článku 49 jest železniční
správa, na kterou přechází provozování trati, povinna převzíti do svých
služeb zaměstnance zaměstnané dotud druhou správou na této trati a v
přechodové stanici, pokud jsou ochotni přestoupiti a pokud jsou nebo se
stanou příslušníky státu přejímajícího. S přestupujícími zaměstnanci
nesmí býti nakládáno nepříznivěji, než se zaměstnanci přejímající
správy, kteří jsou stejného druhu a stejného služebního stáří.
Čl.53
(1) Se zaměstnanci převzatými podle článku 52 přejímá strana nabývající
bez náhrady jejich čekanství na zaopatření starobní a na zaopatření
pozůstalých (pensijní zaopatření).
(2) Zvláštním ujednáním Smluvních stran bude při nápadu podle článku 47
a při výkupu podle článku 49 určeno, zda a do jaké míry strana
nabývající převezme kromě toho personální břemena, čítajíc v to i
úrazová břemena za zaměstnance, zvláště za odstraněné nebo pensionované
zaměstnance a jejich pozůstalé, pokud se to neupravuje úmluvou o
sociálním pojištění, dotčenou v článku 39.
Čl.54
Míst zaměstnanců užívaných výhradně na území cizího státu mají se pokud
možno obsazovati jeho příslušníky. Toto ustanovení neplatí na přednosty
úřadů (služeben), zvláště přednosty stanic a jiné úředníky podobné
hodnosti, na výpravčí vlaků, dozorčí úředníky a telegrafisty, dále na
úředníky obstarávající výpravu zboží a pro celní deklaranty ve
výpravnách zboží, na takové zaměstnance, kterým je svěřeno vybírání a
správa peněz, jakož i na zástupce zaměstnanců výše uvedených.
Čl.55
Železniční správa provoz vedoucí určí pro každý osobní vlak, který
obstarává přepravu mezi stanicemi ležícími na cizím státním území
čítaje v to i přechodovou stanici, nejméně jednoho zaměstnance, jenž
jest do té míry mocen oficielního jazyka územního státu, jak to
vyžaduje styk s cestujícím obecenstvem. Pro staniční personál platí
článek 43.
Oddíl IV.
Průběžné trati Výtažné koleje
Čl.56
(1) Pokud železniční trati jedné Smluvní strany probíhají územím druhé
Smluvní strany, aniž jest v traťovém úseku na území cizího státu
přechodová stanice (průběžné trati), zaručují si obě Smluvní strany
vzájemně svobodný a nerušený provoz tak, že pro provozování takových
průběžných tratí platí všeobecně tytéž předpisy jako pro souvisící
trati železniční správy provoz vedoucí na území domácího státu. Státu,
přes jehož území jde taková průběžná trať, náleží však plná státní
výsost a vrchní dozor nad železnicemi podle ustanovení I. a II. oddílu.
Pro vykonávání železniční policie platí článek 4, pro vybírání daní a
jiných dávek ze železniční přepravy článek 26, odstavec (2).
(2) Pro personál, jehož se užívá při provozování těchto průběžných
tratí, jakož i pro užívání strojů a jiných vozidel, platí příslušná
ustanovení I. a II. oddílu.
(3) Přeprava bez zastávky na průběžných tratích jest v oboru celní,
pasové a cizinecké policejní služby osvobozena na obou stranách od
vstupního, průjezdního a výstupního projednávání. Tím však není
vyloučena možnost dodatečné kontroly celním i pasovým personálem,
doprovázejícím tyto vlaky.
(4) Je-li na průběžné trati dopravní služebna, ve které se nekoná
styčná služba, užije se pro celní, pasovou a cizineckou policejní
službu ustanovení II. oddílu.
Čl.57
Přesahují-li koleje některé dopravní služebny ležící poblíž hranic na
cizí státní území (výtažné koleje), ustanoví železniční správa v dohodě
s pohraničními celními úřady obou stran podmínky pro užívání takových
kolejí železnicí, se zřetelem na místní poměry.
Oddíl V.
Závěrečná ustanovení
Čl.58
(1) Všechny platy a náhrady podle této smlouvy nebo podle jiných úmluv
o tuto smlouvu se opírajících, účtují a vyrovnávají se zpravidla ve
měně toho státu, v němž má věřitelská správa sídlo. Avšak výdaje
vzniklé v některé jiné měně, zvláště ve měně druhého státu, vyúčtují a
vyrovnají se v této měně.
(2) Železniční správy obou stran mohou sjednati podle potřeby úmluvy
odchylné od ustanovení odstavce (1), zvláště půjde-li o to, aby
kolísání měny, pokud možno, nepostihlo vyrovnání určitých pohledávek.
Čl.59
(1) Spory, které z této smlouvy vzejdou mezi Smluvními stranami,
rozhodne s vyloučením pořadu práva na návrh jedné Smluvní strany s
konečnou platností rozhodčí soud.
(2) Rozhodčí soud sestavuje se, je-li ho třeba. Skládá se z předsedy a
dvou přísedících. Každá Smluvní strana jmenuje ve lhůtě dvou měsíců
jednoho přísedícího. Přísedící volí společně předsedu. Nedohodnou-li
se, požádají obě vlády presidenta Stálého dvora mezinárodní
spravedlnosti v Haagu, aby určil předsedu nebo aby převzal sám
předsednictví.
(3) Řízení před rozhodčím soudem upraví rozhodčí podle volného uvážení.
Rozhodčí výrok děje se většinou hlasů.
(4) Před sestavením rozhodčího soudu dohodnou se Smluvní strany o výši
odměny pro členy rozhodčího soudu. Rozhodčí soud rozhodne, kdo zaplatí
náklady řízení i s odměnou pro rozhodčí.
Čl.60
Tato smlouva jest vyhotovena dvojmo, v československém a německém
jazyku. Obě znění mají stejnou platnost.
Čl.61
(1) Smlouva se závěrečným protokolem bude ratifikována. Ratifikační
listiny vymění se co nejdříve v Berlíně.
(2) Smlouva nabude činnosti 15. dne po výměně ratifikačních listin a
může býti změněna nebo zrušena toliko dohodou obou stran.
(3) Jakmile nabude tato smlouva účinnosti, pozbudou platnosti dosavadní
smlouvy a úmluvy o úpravě vzájemných železničních přípojů a přechodů na
československo-německých hranicích.
(4) Smlouva o stavbě a provozu dráhy svídnickým údolím, sjednaná 25.
března 1927 mezi Československou republikou a Německou říší, zůstává
však v platnosti kromě článku 4, článku 5, odstavec (1) a článku 6, na
jejichž místo nastupují ustanovení této smlouvy, upravující týž
předmět. Trati dráhy svídnickým údolím, jež leží na území
Československé republiky, třeba považovati za průběžné trati podle
článku 56 této smlouvy.
Čemuž na svědomí zmocněnci obou stran tuto smlouvu podepsali.
V Praze dne dvacátého pátého července roku tisícího devítistého
třicátého prvého.
L. S. Dr. Kamil Krofta, v. r.
L. S. Dr. Paul Eckardt, v. r.
Závěrečný protokol
ke smlouvě mezi Československou republikou a Německou říší o úpravě
poměrů na železnicích přes československo-německé hranice
Podepisujíce smlouvu mezi Československou republikou a Německou říší o
úpravě poměrů na železnicích přecházejících přes československo-německé
hranice, zjistili plnomocníci shodu obou Smluvních stran o těchto
bodech:
K oddílu I.
K článku 1
I.
Státem podle této smlouvy a tohoto závěrečného protokolu rozumějí se na
německé straně kromě Německé říše také země, jichž se to týká.
II.
Práva a povinnosti vyplývající z této smlouvy pro Německou říši
vykonává na místě německé říše správa německé říšské dráhy v rámci
zákona o Společnosti německé říšské dráhy z 30. srpna 1924 (zákon o
říšské dráze) a zákona z 13. března 1930, kterým se mění zákon o říšské
dráze, jakož i v rámci nařízení z 19. května 1930 o účinnosti zákona,
kterým byl změněn zákon o říšské dráze.
K článku 2
I.
1. Pokud Německá říše jest vlastnicí železničních tratí v
Československé republice, jsou příslušné pozemky a práva k pozemkům se
vztahující zapsány v železničních a pozemkových knihách nyní ještě na
jméno zemí nebo zemských správ, jimž náleželo jejich vlastnictví před
1. dubnem 1920.
2. Pokud Československá republika jest vlastnicí železničních tratí v
Německé říši, jsou příslušné pozemky a práva k pozemkům se vztahující
zapsány v pozemkových knihách nyní ještě na jméno císařství Rakouského
nebo Rakousko-uherské monarchie.
3. V případech, o nichž mluví odstavce 1 a 2, není k zápisu v pozemkové
knize nebo k vyhlášení nynějších vlastnických poměrů ve veřejných
knihách dotčených v odstavci 1 a 2 třeba formálního řízení předepsaného
v Československé republice nebo v Německé říši. Stačí písemná žádost na
úřady příslušné k vedení knih, v níž se označí pozemky a práva k
pozemkům se vztahující, které přešly na Československou republiku nebo
na Německou říši. Na základě těchto žádostí se opraví veřejné knihy.
Žádosti vyhotoví ve formě veřejných listin z československé strany
správa státních drah. Československé republiky, z německé strany správa
německé říšské dráhy společně s tou zemí, která byla před 1. dubnem
1920 vlastnicí dotčené železniční trati.
II.
Z důvodů změny vlastnictví, o níž jest řeč v předcházejících
odstavcích, a z důvodu zápisu v pozemkové knize nebo vyhlášení nebudou
vybírati v Československé republice a v Německé říši ani Československá
republika a Německá říše, ani jiné subjekty oprávněné k vybírání daní
(země, okresy, samosprávné svazy, obce atd.) daně, přirážky, dávky,
poplatky, kolky, náklady a jiné výdaje.
K článku 3
I.
Dá-li některý zaměstnanec cizí železniční správy vrchnímu dozorčímu
úřadu územního státu důvodný podnět k zakročení, povolá úřad
(ředitelství) tomuto zaměstnanci nadřízený viníka k odpovědnosti na
oznámení dozorčích úřadů územního státu. Kdyby úřad proti očekávání
nedbal takového oznámení, zjedná odpomoc ústřední úřad jemu nadřízený.
II.
Až do jinaké konečné úpravy této otázky nakládejtež pohraniční úřady s
cestujícími, kteří ve stanici Železná Ruda nebo na příjezdné stanici
přecházejí přes hranice jenom za tím účelem, aby na jednom z těchto
přechodů opět vstoupili na území státu, z něhož vystoupili, tak, jakoby
hranice nebyli překročili, ledaže by na území cizího státu jednali
proti jeho zákonům nebo předpisům.
K článku 7
I.
Vlakové přípoje v přechodových stanicích mají se díti pokud možno vlaky
stejného druhu.
II.
Trvalé zastavení přepravy osob nebo zboží na některém přechodu uvedeném
v článku 12 jest přípustné toliko dohodou obou Smluvních stran.
III.
K odstavci (1)
K celní a pasové službě náleží též zdravotní, veterinární a ostatní
policejní služba.
K článku 8
I.
Pro trati uvedené v oddíle III budou se tarify v přepravě mezi
stanicemi na nich ležícími, jakož i v přepravě s jinými drahami toho
státu, na jehož území leží, sestavovati ve měně tohoto státu.
II.
Se zřetelem na hospodářské potřeby ašské průmyslové oblasti, a aby byly
pokud možno odstraněny obtíže, které by snad vznikaly pro přepravu
osob, zavazadel, spěšnin a zboží z rozdílnosti provozovatelů na tratích
Cheb-Aš-státní hranice, Cheb-Vojtanov-státní hranice z jedné strany, a
na trati Aš-státní hranice u Rossbachu, jakož i na československých
přípojových tratích z Chebu a z Františkových Lázní z druhé strany,
dohodnou se železniční správy obou stran o účelných tarifních a
odbavovacích podmínkách. Zvláště bude zajištěno přímo odbavování bez
překartování apod.
III.
K odstavci (1)
Tarifní opatření smluvená při přenechání provozu trati Bohumín-státní
hranice nejsou dotčena tímto ustanovením.
K článku 9
I.
Podrobnosti o provedení tohoto ustanovení upraví finanční správy obou
stran v dohodě se železničními správami.
II.
Toto ustanovení vztahuje se též na daňové a dávkové dluhy, vzniklé před
platností této smlouvy, pokud 12. června 1929 nebylo řízení směřující k
zjištění a stanovení daně nebo dávky, počítaje v to opravné prostředky,
již právoplatně skončeno nebo pokud daň nebo dávka nebyla již
zaplacena.
K oddílu II.
K článku 12 číslo 18
Až do odevzdání trati Liberec-státní hranice správě československých
státních drah podle článku 2 této smlouvy a až do převzetí provozu na
této trati správou československých státních drah povede provoz trati
Liberec-státní hranice Společnost říšské německé dráhy, přičemž se
použije ustanovení této smlouvy. Až do této doby bude se konati také
styčná služba ve stanici Liberec, které bude Společnost říšské německé
dráhy společně užívati za dosavadních podmínek. Rovněž celní
projednávání - článek 20 smlouvy - bude se konati až do odevzdání trati
Liberec-státní hranice dosavadním způsobem ve stanicích Liberec a
Žitava. Stanice Hrádek nad Nisou bude platiti také již před odevzdáním
této trati za společnou přechodovou stanici podle článku 26 odst. (1).
K článku 12 číslo 28
Pro připojení nisské krajské dráhy (přechodová stanice Vidnava) zde
uvedené platí koncesní listina ze 4. srpna 1911 (rakouský říšský
zákoník 1911 č. 160 str. 509).
K článku 13
I.
Provozovatel jest oprávněn vybudovati a rozšířiti zařízení, jež jsou v
jeho vlastnictví, podle potřeby provozu a přepravy.
II.
1. V těchto přechodových stanicích, kde jedna správa obstarává službu
za druhou, jest tato správa oprávněna podle svého uvážení a výhradně na
svůj náklad míti vlastní výdej jízdenek, odbavování zavazadel a zboží
(i se skladištní službou), a to i tehdy, jestliže tyto služby obstarává
dosud druhá správa.
2. Každá správa jest dále oprávněna podle vlastního uvážení na svůj
náklad ustanoviti v přechodové stanici zástupce k ochraně svých zájmů,
zvláště ku provádění přípojové a přechodové služby. Jeho působnost a
poměr ke druhé správě ustanoví se podrobněji ve zvláštních úmluvách
železničních správ, jež mají býti sjednány podle článku 14 této
smlouvy.
III.
Jakmile tato smlouva nabude účinnosti, upraví železniční správy
obstarávání služby v přechodové stanici Cheb odchylně od dosavadního
stavu takto:
1. Na osobním a nákladním nádraží zůstane společná služba, vyjímaje
odbavování a nakládání zavazadel. Tato služba bude rozdělena na dvě
služby obstarávané zúčastněnými správami odděleně. Dosavadní oddělené
služby zůstanou beze změny.
2. Společná služba se bude konati tak, že československé státní dráhy
budou prováděti veškeré úkony v osobním nádraží, německá říšská dráha
pak v nákladním nádraží. Při tom platí tyto zásady:
a) Řízení dopravy budou vykonávati československé státní dráhy pro
všechny vlakové a seřaďovací pohyby, pokud nejsou prováděny v nákladním
nádraží. K řízení dopravy československých státních drah náleží též
obsluha výhybek, přes které jezdí jak osobní, tak nákladní vlaky, a
dozor nad těmito výhybkami.
b) Řízení dopravy pro všechny vlakové a seřaďovací pohyby, jež jsou
prováděny v nákladním nádraží, bude vykonávati německá říšská dráha. Jí
náleží též obsluha výhybek, přes které jezdí výhradně nákladní vlaky
nebo seřaďované oddíly pro dopravu nákladních vlaků, a dozor nad těmito
výhybkami.
c) Na osobním nádraží budou zaměstnanci německé říšské dráhy vykonávati
službu u přijíždějících a odjíždějících německých osobních vlaků,
určovati jejich sestavení a obstarávati ohlašování vlaků pro německé
trati. Ve stejném rozsahu budou vykonávati orgány československých
státních drah službu na nákladním nádraží u československých nákladních
vlaků a pro československé trati, pokud tato služba není již obsažena v
řízení dopravy podle odstavce a); dále budou prováděti, jako dosud, u
československých nákladních vlaků i nadále úkony souvislé s komerční
službou (zvláště odevzdávání a přejímání nákladních listů).
3. Udržován společných zařízení a budov v celém osobním i nákladním
nádraží bude obstarávati jakožto společnou službu německá říšská dráha.
Z toho jest však vyňata hlavní nádražní budova, kterou budou udržovati
československé státní dráhy na společný účet.
4. Každá správa zastupuje navenek společné služby, které obstarává. Ve
vnitřním poměru správ bude správa vedoucí společnou službu dbáti zájmů
druhé strany.
5. Správa československých státních drah převezme personál, kterého
bude třeba k obstarávání služeb přecházejících ze správy německé říšské
dráhy na československé státní dráhy, z personálu správy německé říšské
dráhy ve stanici Cheb, pokud se snad tento personál novou úpravou
společné služby v této stanici stane u správy německé říšské dráhy
přebytečným a pokud má nebo získá československé státní občanství.
6. Další podrobnosti budou upraveny úmluvou, kterou sjednají obě
železniční správy podle článku 14 smlouvy.
IV.
K odstavci (1)
1. Ustanovení článku 4 o železniční policii zůstávají nedotčena.
2. Za úmluvy zde zmíněné třeba pokládati též takové, které by se
objevily nutnými, bude-li zaveden elektrický provoz nebo setkají-li se
v přechodových stanicích rozdílné soustavy elektrických proudů.
K článku 16, odstavec (3)
Toto ustanovení nevztahuje se na pracovní spory.
K článkům 18, 19, 21 až 23, 25, 30 až 38, 40, 41
Ustanovení těchto článků platí obdobně pro ostatní exponované celní a
pasové úřady obou stran na československo-německých hranicích (silniční
celní úřady atd.) i s celními cestami k nim náležejícími, ať tyto
exponované úřady již jsou či teprve budou zřízeny.
K článku 20, odstavec (2)
I.
Na Trati Falknov-Klingenthal-Svatava (článek 12, číslo 8) děje se celní
projednávání z československé strany v Kraslicích, z německé strany v
Klingenthalu.
II.
Na trati Kravaře-Chuchelná-Ratiboř (článek 12, číslo 32) děje se z
německé strany celní projednávání osob a zavazadel v Křenovicích
zastávce a zboží v Ratiboři, z československé strany v Chuchelné.
K článkům 21 a 22
I.
Tato ustanovení platí obdobně též v těch případech, kdy celní nebo
pasová prohlídka na cizím státním území děje se za jízdy ve vlaku.
II.
O trestním stíhání osoby, která byla podle článku 21, odstavce (3)
vrácena, o výkonu trestu na ní nebo o jejím vydání jinému státu pro
jiné trestné činy, než porušení předpisů celních a pasových, platí
článek 12 československo-německé smlouvy z 8. května 1922 o vydávání
zločinců nebo jiná dohoda, jež by nahradila tento článek. Nebude-li
takové dohody, platí všeobecně uznaná pravidla o zachovávání zásady
výlučnosti.
III.
Jakmile se skončí pasová prohlídka výstupního státu, uplatní se v plném
rozsahu kromě pasových předpisů vstupního státu též jeho předpisy o
cizinecké policii.
K článku 23
Smluvní strany oznámí si navzájem, které úřady jsou příslušny přijímati
žádosti o právní pomoc.
K článku 24
Se zřetelem na nynější československé celní zákonodárství platí obdobně
tato ustanovení, i pokud železniční správa jest povinna zaopatřiti byty
pro celní zaměstnance.
K článku 25, odstavec (1)
K uvedenému materiálu patří též uhlí a přívod elektrické síly, pokud se
jich neužívá k osvětlování a vytápění služebních místností nebo pokud
se nepřenechávají zaměstnancům.
K článkům 26, 50, 56
Za daně a jiné dávky ze železniční přepravy podle těchto článků nutno
nyní pokládati:
V Československé republice dopravní daň podle zákona z 30. června 1921
(Sbírka zákonů a nařízení státu československého z roku 1921, č. 242)
se změnami zákona z 21. prosince 1923 (Sbírka z roku 1923, č. 261) a
dávku z jízdného podle zákona z 22. prosince 1924 (Sbírka z roku 1924,
č. 287); v Německé říši dopravní daň podle zákona o dopravní dani z 29.
června 1926 (Říšský zákoník díl I., str. 357).
K článku 28
I.
K odstavci (2)
Právo zde stanovené omezuje se na telegrafní a telefonní vedení,
spojující poštovní a telegrafní úřady mezi sebou. Pro přípojná vedení
telefonních účastníků má se železničního tělesa užíti jen ve
výjimečných případech a se zvláštním souhlasem železniční správy.
II.
K odstavci (3)
Telegrafní, telefonní a zabezpečovací zařízení podle odstavce (3) jsou
označována v dalším jako telegrafní vedení. O těchto telegrafních
vedeních platí toto:
a) Zřídí-li cizí železniční správa vlastní vrchní nebo podzemní
telegrafní vedení, zřídí a bude je udržovati sama a vlastním nákladem v
dohodě s příslušnou poštovní správou. Cizí železniční správa odstraňuje
poruchy na svých vedeních.
b) Bude-li cizí železniční správa společně užívati poštovního nebo
železničního sloupoví a kabelů, poskytne jejich vlastník cizí
železniční správě sloupoví s vedeními a kabely a bude je sám udržovati;
poplatky, které za to má platiti cizí železniční správa, stanoví
vlastník sloupoví nebo kabelů. Cizí železniční správa odstraňuje
poruchy na svých vrchních vedeních; poruchy v kabelech společně
užívaných odstraňuje vlastník kabelů.
K článku 30, odstavec (2)
Proviněním rozumějí se na československé straně přestupky
československých celních předpisů (celní přestupky, nikoliv pouhé
nepořádnosti), na německé straně přečiny proti německým celním
předpisům.
K článku 32
I.
K odstavci (1)
Toto ustanovení platí především pro celý obor zaměstnaneckého práva,
zahrnujíc v to služební trestní předpisy, právo pracovní a právní
předpisy o době pracovní. Podle toho budou také rozhodovati soudy,
popřípadě smírčí úřady toho státu, jehož železniční správa ustanovila
zaměstnance, veškeré rozepře z pracovního práva, které náležejí před
soudy nebo smírčí úřady, a vzniknou mezi železničními správami na jedné
straně a jejich zaměstnanci nebo sdruženími těchto zaměstnanců na
straně druhé. S výhradou jiných ujednání v hromadných smlouvách jsou
příslušné ty pracovní soudy nebo smírčí úřady, které by byly příslušné,
kdyby zúčastnění zaměstnanci byli zaměstnáni v sídle železničního
ředitelství, jemuž podléhají, nebo tam bydleli nebo kdyby tam spor
vznikl.
II.
K odstavci (4)
1. Za trestné činy u vykonávání služby považují se taková jednání nebo
opominutí zaměstnanců, jichž se dopouštějí tím že uložené jim služební
povinnosti vykonávají nebo opomíjejí takovým způsobem, který je
trestný. Provinění proti celním a daňovým zákonům, jakož i proti
předpisům, jež zakazují nebo omezují vývoz nebo dovoz, nelze nikdy
považovati za činy spáchané u vykonávání služby.
2. Poskytovati právo asylu podle všeobecných právních zásad zůstává
vyhrazeno.
3. Pro řízení při zkoumání žádostí o předvedení a pro rozhodování o
nich platí domácí právo Smluvních stran.
K článku 34
Orgány vykonávající přípojovou a přechodovou službu jsou povinny při
všech úředních jednáních a služebních výkonech chovati se přátelsky a
taktně vystupovati.
K článku 35
I.
K odstavci (2)
Toto osvobození vztahuje se též na osobní úkony a povinnosti ukládané
obcemi příslušníkům nebo obyvatelům obce, pokud nevyplývají z
pozemkového vlastnictví nebo z provozování živnosti.
II.
K odstavci (3)
1. Povinnost osob zde uvedených platiti přímé daně řídí se nyní
ustanoveními smlouvy z 31. prosince 1921 o urovnání tuzemského a
cizozemského zdanění, zvláště o zamezení dvojího zdanění v oboru
přímých daní. Pro zdanění pozůstalostního majetku těchto osob užije se,
pokud platí smlouva z 18. března 1922 ujednaná k tomu, aby bylo
zamezeno dvojí zdanění v oboru dávek pro případ smrti, jejích
ustanovení, a to tak, jako kdyby zůstavitel byl měl v okamžiku své
smrti bydliště toliko ve vysílacím státě.
2. Ustanovení smlouvy z 31. prosince 1921 uvedené pod 1 bude se po dobu
její platnosti přiměřeně používati u osob uvedených v článku 35
odstavec (3) na ty přímé obecní dávky, na které se tato smlouva
nevztahuje, pokud se tyto dávky neplatí za zvláštní úkony obcí, jejich
ústavů nebo podniků. Pochybnosti o dosahu tohoto ustanovení vysvětlí se
podle ustanovení A 1 závěrečného protokolu k smlouvě z 31. prosince
1921 dohodou nejvyšších správních finančních úřadů obou Smluvních
stran.
K článku 37
I.
Formální ustanovení o ochraně domácího trhu práce nejsou dotčena.
Smluvní strany budou pečovati o to, aby potřebná pracovní povolení byla
udělována co možná nejrychleji.
II.
K odstavci (1)
1. Sem patří též zaměstnání učňovské.
2. Pro zletilé děti zaměstnanců činných u exponovaných úřadů (služeben)
bude se udíleti povolení (schválení), pokud žijí s těmito zaměstnanci
ve společné domácnosti a pokud by odepření tohoto povolení (schválení)
v určitém případě bylo zvláštní tvrdostí.
K článku 44
Zaměstnanci jídelních a lůžkových vozů Mitropy mohou místo pasů míti
výkazy místního policejního úřadu příslušného pro jejich bydliště. Tyto
výkazy musí obsahovati jméno a příjmení, bydliště, státní občanství,
podpis a vlastníkovu fotografii, opatřenou úředním razítkem, pečeť nebo
razítko a podpis úřadu, jenž výkaz vyhotovil, a musí býti opatřeny
osvědčením příslušného ředitelství německé říšské dráhy o způsobu
zaměstnání takového zaměstnance ve službách jídelních a lůžkových vozů.
Visum cizího státu se nebude žádati.
K oddílu III.
K článkům 47 a 49
I.
Při nápadu a při výkupu bude železniční správa provoz vedoucí pečovati
o to, aby se nabývající strana mohla ve stanovené lhůtě ujmouti držby;
dále jest železniční správa provoz vedoucí povinna vydati přejímající
železniční správě listiny a pomůcky potřebné k dosažení držby a k
pokračování v provozu.
II.
K článku 47, odstavec (2) a (3 a k článku 49, odstavec (1)
S vlastnictvím přecházejí všechna s ním spojená práva a závazky, jakož
i práva a závazky, které vznikly ze smluv nebo ze zákona stavbou,
provozem, přepravou nebo řádnou správou, aneb v souvislosti s tím.
Vyňaty jsou dluhy hypotekárně zajištěné a dluhy ze zápůjček.
III.
K článku 47, odstavec (4)
O nákladech, které byly učiněny na přírůstek zakládací hodnoty a které
nutno nahraditi, dohodnou se v jednotlivých případech obě železniční
správy. Pokud půjde o zařízení nutná v zájmu provozu nebo přepravy,
stačí, oznámí-li je jedna železniční správa druhé.
K článku 51
Úřední a obytné místnosti, poskytnuté na jmenovaných tratích k účelům
československé poštovní správy, přenechá správa německé říšské dráhy k
těmto účelům i nadále. Za užívání těchto místností bude platiti
československá poštovní správa přiměřenou náhradu.
K článku 53, odstavec (1)
Slovem zaměstnanci rozumějí se ti zaměstnanci, na které se nevztahuje
úmluva o sociálním pojištění, o níž je řeč v článku 39.
K oddílu IV.
K článku 56
Železniční správě provoz vedoucí náleží výhradně zřizovati, udržovati a
provozovati zabezpečovací zařízení, přístroje pro dálkové hlášení a
silnoproudá zařízení, jakož i napájecí vedení elektrických drah na
průběžných tratích, ať již tam jsou nebo teprve budou zřízena.
K oddílu V.
K článku 61
Obě smluvní strany zavazují se učiniti včas zákonodárná a správní
opatření, potřebná ku provedení této smlouvy.
V Praze dne dvacátého pátého července roku tisícího devítistého
třicátého prvého.
L. S. Dr. Kamil Krofta, v. r.
L. S. Dr. Paul Eckardt, v. r.
Prozkoumavše tuto Smlouvu se Závěrečným protokolem a vědouce, že
Národní shromáždění republiky Československé s nimi souhlasí,
schvalujeme a potvrzujeme je.
Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky
Československé přitisknouti dali.
Na hradě Pražském dne 31. října léta tisícího devítistého třicátého
šestého.
President republiky Československé:
Dr. Edvard Beneš v. r.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. K. Krofta v. r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny v Berlíně dne
10. února 1937 a že smlouva spolu s protokolem, podepsaným při výměně
ratifikačních listin, nabyla podle článku 61, odstavce 2, účinnosti 25.
února 1937.
V protokole podepsaném při výměně ratifikačních listin prohlásil
zástupce Německé říše jménem své vlády, že německá vláda přiznává
československé poštovní správě právo podle své volby buď prováděti
dopravu domácí pošt na železničních tratích, uvedených v článku 51
smlouvy, svým vlastním personálem, anebo ji svěřiti německé poštovní
správě.
Dr. Krofta v. r.
