20/1989 Sb.



Vyhláška



ministra zahraničních věcí



ze dne 16. února 1989



o Úmluvě o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (č.

155)



Dne 23. června 1981 byla na 67. zasedání generální konference

Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o bezpečnosti a zdraví

pracovníků a o pracovním prostředí (č. 155). Ratifikace Úmluvy

Československou socialistickou republikou byla zapsána dne 2. prosince

1988 generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle svého článku

24 odstavce 3 Úmluva vstoupí pro Československou socialistickou

republiku v platnost dnem 2. prosince 1989.



Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.



Ministr:



JUDr. Johanes v. r.



Úmluva



o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí



Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána

správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 3.

června 1981 na svém 67. zasedání,



rozhodnuvši přijmout některé záruky o bezpečnosti a ochraně zdraví

pracovníků a pracovním prostředí, jež jsou šestým bodem jednacího

pořadu zasedání, a



stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,



přijímá dne 23. června 1981 tuto úmluvu, která bude označována jako

Úmluva o bezpečnosti a zdraví pracovníků, 1981.



Část I.



Působnost a definice



Čl.1



1. Tato úmluva se vztahuje na všechna odvětví hospodářské činnosti.



2. Členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, může po co nejčastějším

projednání s reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a

pracovníků, částečně nebo zcela vyjmout z jejího provádění jednotlivá

odvětví hospodářské činnosti, jako např. námořní plavbu nebo lov ryb,

jestliže v nich při provádění vznikají zvláštní problémy určité

závažnosti.



3. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, uvede v první

zprávě o jejím provádění podávané podle článku 22 ústavy Mezinárodní

organizace práce všechna odvětví, jež vyňal podle odstavce 2 tohoto

článku, s uvedením důvodů takového vynětí, a popíše opatření učiněná

pro přiměřenou ochranu pracovníků ve vyloučených odvětvích a v

následujících zprávách vyloží pokrok, jehož bylo dosaženo za účelem

širšího provádění.



Čl.2



1. Tato úmluva se vztahuje na všechny pracovníky v odvětvích

hospodářské činnosti, která zahrnuje.



2. Členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, může po projednání se

zúčastněnými reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků

částečně nebo zcela vyjmout z jejího provádění vymezené skupiny

pracovníků, ohledně nichž existují zvláštní problémy při provádění.



3. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, uvede v první

zprávě o jejím provádění, podávané podle článku 22 ústavy Mezinárodní

organizace práce, všechny vymezené skupiny pracovníků, které byly

vyňaty podle odstavce 2 tohoto článku, s uvedením důvodů takového

vynětí a v následujících zprávách vyloží pokrok, jehož bylo dosaženo za

účelem širšího provádění.



Čl.3



Pro účely této úmluvy



a) výraz "odvětví hospodářské činnosti" zahrnuje všechna odvětví, kde

jsou pracovníci zaměstnáni, včetně veřejné služby;



b) výraz "pracovníci" zahrnuje všechny zaměstnané osoby včetně

veřejných zaměstnanců;



c) výraz "pracoviště" zahrnuje všechna místa, kde se pracovníci

nacházejí nebo kam se ubírají vzhledem ke své práci a která podléhají

přímému nebo nepřímému dozoru zaměstnavatele;



d) výraz "předpisy" zahrnuje všechna ustanovení, jimž příslušný orgán

nebo příslušné orgány daly sílu zákona;



e) výraz "zdraví" ve vztahu k práci neznamená toliko stav bez nemoci

nebo postižení; zahrnuje rovněž tělesné a duševní prvky ovlivňující

zdraví, které přímo souvisí s bezpečností a ochranou zdraví při práci.



Část II.



Zásady vnitrostátní politiky



Čl.4



1. Každý členský stát s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám a

zvyklostem a po projednání s nejreprezentativnějšími organizacemi

zaměstnavatelů a pracovníků má stanovit, provádět a pravidelně

přezkušovat celkovou vnitrostátní politiku týkající se bezpečnosti a

zdraví pracovníků a pracovního prostředí.



2. Cílem této politiky má být předcházet úrazům a újmám na zdraví,

které vznikají v důsledku nebo v souvislosti s prací nebo během ní, tím

že se sníží na prakticky nejmenší možnou míru příčiny nebezpečí

souvisících s pracovním prostředím.



Čl.5



Politika zmíněná v článku 4 má přihlížet k těmto hlavním oblastem

činnosti, pokud ovlivňují bezpečnost a zdraví pracovníků a pracovní

prostředí:



a) navrhování, zkoušení, výběr, nahrazování, umístění, uspořádání,

užívání a údržba hmotných složek práce (pracoviště, pracovní prostředí,

nástroje, stroje a nářadí, chemické, fyzikální a biologické látky a

činitele, pracovní postupy);



b) vztahy mezi hmotnými složkami práce a osobami, které vykonávají

práci nebo na ni dohlížejí, jakož i přizpůsobení strojů, nářadí,

pracovní doby, organizace práce a pracovních postupů tělesným a

duševním schopnostem pracovníků;



c) odborná výchova a další potřebná odborná výchova, kvalifikace a

motivace osob, které se jakkoli podílejí na tom, aby se dosáhlo

přiměřené úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví;



d) styky a spolupráce na úrovni pracovní skupiny a podniku, a na všech

jiných vhodných úrovních včetně národní úrovně;



e) ochrana pracovníků a jejich zástupců proti kárným opatřením pro

jejich činnost vykonanou v dobré víře v souladu s politikou zmíněnou v

článku 4 této úmluvy.



Čl.6



Při stanovení politiky zmíněné v článku 4 je třeba vymezit příslušné

úkoly a povinnosti veřejných orgánů, zaměstnavatelů, pracovníků a

jiných zúčastněných osob na úseku bezpečnosti a zdraví pracovníků a

pracovního prostředí s přihlédnutím k doplňující povaze těchto

povinností a k vnitrostátním podmínkám a zvyklostem.



Čl.7



Ve vhodných intervalech je třeba prověřovat stav bezpečnosti a zdraví

pracovníků a pracovního prostředí, a to buď v celé šíři nebo určité

oblasti, aby se tak zjistily nejzávažnější problémy, stanovily účinné

způsoby k jejich zvládnutí a pořadí opatření, která je třeba učinit, a

vyhodnotily výsledky.



Část III.



Opatření na národní úrovni



Čl.8



Každý členský stát má pomocí právní úpravy nebo jiným způsobem

odpovídajícím vnitrostátním podmínkám a zvyklostem a po projednání se

zúčastněnými reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků

učinit opatření potřebná k provedení článku 4.



Čl.9



1. Dohled na provádění právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví

pracovníků a pracovním prostředí má být zajištěn vhodnou a přiměřenou

soustavou inspekce.



2. Soustava dohledu má stanovit vhodný postih pro případ porušení

právních předpisů.



Čl.10



Je třeba učinit opatření pro zajištění poradenství zaměstnavatelům a

pracovníkům, aby se jim pomohlo vyhovět právním povinnostem.



Čl.11



Za účelem provádění politiky zmíněné v článku 4 této úmluvy příslušný

úřad nebo úřady mají postupně zajistit tyto úkoly:



a) stanovit - tam, kde to povaha a stupeň ohrožení vyžadují - podmínky

pro projekci, konstrukci a zařízení podniků, jejich uvedení do provozu,

větší adaptace podniků a změny v jejich určení, bezpečnost technického

zařízení užívaného při práci a provádění řízení stanovených příslušnými

úřady;



b) stanovit pracovní postupy, látky a činitele, ohledně nichž má být

expozice zakázána, omezena nebo podléhat povolení nebo kontrole

příslušného úřadu nebo příslušných úřadů; je třeba přihlížet k

ohrožením způsobeným současnou expozicí několika látkám nebo činitelům;



c) zavést a provádět řízení pro oznamování pracovních úrazů a nemocí z

povolání zaměstnavateli, a popř. pojišťovacími a jinými přímo

zúčastněnými ústavy nebo osobami a vypracovávat každoroční statistiky o

pracovních úrazech a nemocech z povolání;



d) provádět šetření v případech, kdy pracovní úraz, nemoc z povolání

nebo jiné postižení zdraví, k němuž došlo při práci nebo v souvislosti

s ní, ukazuje vážnost situace;



e) každoročně uveřejňovat informace o opatřeních učiněných v

souvislosti s politikou zmíněnou v článku 4, jakož i o pracovních

úrazech, nemocech z povolání a jiných postiženích na zdraví, k nimž

došlo při práci nebo v souvislosti s ní;



f) zavést nebo rozvinout s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám a

možnostem soustavu zkoušení chemických, fyzikálních a biologických

činitelů z hlediska ohrožení zdraví pracovníků.



Čl.12



V souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi je třeba

učinit opatření, aby osoby, které navrhují, vyrábějí, dovážejí, uvádějí

do oběhu nebo převádějí z jakéhokoli důvodu stroje, zařízení nebo látky

pro pracovní účely,



a) se přesvědčily, pokud je to prakticky možné, že předmětné stroje,

zařízení nebo látky nepředstavují nebezpečí pro bezpečnost a zdraví

osob, které jich správně užívají;



b) podávaly informace o řádném umístění a užívání strojů a zařízení,

jakož i řádném užívání látek, o ohroženích, která jsou spojena se

stroji a zařízením, a o nebezpečných vlastnostech chemických látek,

fyzikálních a biologických činitelů nebo výrobků a poučení, jak se

chránit proti známým ohrožením;



c) prováděly výzkum a šetření nebo se jinak informovaly o vývoji

vědeckých a technických poznatků, aby tak splnily své povinnosti podle

ustanovení pod písmeny a) a b) tohoto článku.



Čl.13



Pracovník, který nevykonal práci, o níž měl důvodně za to, že

bezprostředně a vážně ohrožuje jeho život nebo zdraví, má být v souladu

s vnitrostátními podmínkami a zvyklostmi chráněn před neospravedlněnými

důsledky.



Čl.14



Je třeba učinit opatření, aby se způsobem odpovídajícím vnitrostátním

podmínkám a zvyklostem podpořilo pojetí otázek bezpečnosti a ochrany

zdraví při práci a pracovního prostředí do programů vzdělávání a

odborné výchovy na všech úrovních včetně vyššího technického,

lékařského a odborného vyučování, aby tak byly uspokojeny potřeby

odborné výchovy všech pracovníků.



Čl.15



1. Aby byla zajištěna souvislost politiky zmíněné v článku 4 této

úmluvy a opatření učiněných k provádění této politiky, každý členský

stát má po co nejčasnějším projednání s nejreprezentativnějšími

organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků a popř. s jinými vhodnými

orgány přijmout ustanovení odpovídající vnitrostátním podmínkám a

zvyklostem k zajištění potřebné koordinace mezi různými úřady a orgány,

jež mají provádět části II a III této úmluvy.



2. Kdykoli to vyžadují okolnosti a vnitrostátní podmínky a zvyklosti to

umožňují, mají taková opatření zahrnovat zřízení ústředního orgánu.



Část IV.



Opatření na úrovni podniku



Čl.16



1. Na zaměstnavatelích je třeba vyžadovat, aby, nakolik je to prakticky

uskutečnitelné, pracoviště, stroje, zařízení a pracovní postupy, které

podléhají jejich kontrole, neohrožovaly bezpečnost a zdraví pracovníků.



2. Na zaměstnavatelích je třeba vyžadovat, aby, nakolik je to prakticky

uskutečnitelné, chemické, fyzikální a biologické činitele a látky,

které podléhají jejich kontrole, neohrožovaly zdraví, pokud je

zajištěna vhodná ochrana.



3. Na zaměstnavatelích je třeba vyžadovat, aby v případě potřeby

poskytovali vhodné ochranné oděvy a ochranné pracovní prostředky, aby

se, nakolik to je prakticky uskutečnitelné, předcházelo ohrožení z

úrazů nebo účinků škodlivých pro zdraví.



Čl.17



Kdykoli několik podniků současně vykonává činnost na témže pracovišti,

mají spolupracovat při provádění ustanovení této úmluvy.



Čl.18



Na zaměstnavatelích je třeba vyžadovat, aby, pokud je toho třeba,

učinili opatření umožňující čelit nenadálým případům a nehodám, včetně

prostředků dostačujících ke zvládnutí první pomoci.



Čl.19



Je třeba učinit opatření na úrovni podniku, podle nichž



a) pracovníci při své práci spolupracují na splnění povinností, které

má zaměstnavatel;



b) zástupci pracovníků v podniku spolupracují se zaměstnavatelem na

úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;



c) zástupci pracovníků v podniku získají dostačující informace o

opatřeních, jež zaměstnavatel učinil k zajištění bezpečnosti a zdraví,

a mohou je se svými reprezentativními organizacemi projednat pod

podmínkou, že nevyzradí obchodní tajemství;



d) pracovníci a jejich zástupci v podniku budou vhodně poučeni v

oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;



e) pracovníci nebo jejich zástupci, a popř. jejich reprezentativní

organizace v podniku budou oprávněni podle vnitrostátních právních

předpisů a zvyklostí přešetřovat všechny stránky bezpečnosti a ochrany

zdraví souvisící s jejich prací a zaměstnavatel bude s nimi tyto věci

projednávat; k tomu účelu mohou být po vzájemné dohodě přibráni odborní

poradci nezaměstnaní v podniku;



f) pracovník okamžitě oznámí svému bezprostřednímu nadřízenému každou

situaci, o níž se právem může domnívat, že představuje bezprostřední a

vážné ohrožení pro jeho život nebo jeho zdraví, a zaměstnavatel, dokud

nezjedná nápravu, pokud jí je třeba, nemůže požadovat na pracovnících,

aby pokračovali v práci za okolností, kdy trvá bezprostřední a vážné

nebezpečí pro život nebo zdraví.



Čl.20



Spolupráce zaměstnavatelů a pracovníků a, popř. nebo jejich zástupců v

podniku má být základním prvkem organizačních a jiných opatření

učiněných při provádění článků 16 až 19 této úmluvy.



Čl.21



Opatření týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nesmí být

spojena s žádnými výlohami pro pracovníky.



Část V.



Závěrečná ustanovení



Čl.22



Tato úmluva nereviduje žádnou existující mezinárodní úmluvu nebo

doporučení o práci.



Čl.23



Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli

Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.



Čl.24



1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace

práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.



2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše

ratifikace dvou členských států.



3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct

měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.



Čl.25



1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět

po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla

účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu

práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy

byla zapsána.



2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije

práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po

uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude

vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět

vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto

článku.



Čl.26



1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským

státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí,

které mu členové organizace sdělí.



2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis poslední

ratifikace nutné k tomu, aby úmluva nabyla účinnosti, generální ředitel

upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude

účinnosti.



Čl.27



Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu

tajemníkovi Organizace spojených národů k zápisu podle článku 102

Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích,

které zapsal podle ustanovení předchozích článků.



Čl.28



Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárodního úřadu

práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a

přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference

otázku její úplné nebo částečné revize.



Čl.29



1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo

částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:



a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure

okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 25, a to

s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;



b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva

přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.



2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu pro ty

členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující

úmluvu.



Čl.30



Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.