184/1995 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 24. října 1994 byla v

Tallinnu podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Estonskou

republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v

oboru daní z příjmu a z majetku.



Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident

republiky ji ratifikoval.



Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 2 dnem

26. května 1995.



Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění

Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na

Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.



SMLOUVA



mezi Českou republikou a Estonskou republikou o zamezení dvojího

zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku



Česká republika a Estonská republika,



přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění

daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,



se dohodly takto:



Čl.1



Osoby, na které se Smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).



Čl.2



Daně, na které se Smlouva vztahuje



1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané

jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů

nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.



2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z

celkového příjmu, z celkového majetku nebo z části příjmu nebo majetku

včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a

rovněž daní z přírůstku majetku.



3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:



a) v Estonské republice:



(i) daň z příjmů;



(ii) daň z pozemků;



(dále nazývané "estonská daň");



b) v České republice:



(i) daň z příjmů fyzických osob;



(ii) daň z příjmů právnických osob;



(iii) daň z nemovitostí;



(dále nazývané "česká daň").



4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo

podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle

nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně

sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných

daňových zákonech.



Čl.3



Všeobecné definice



1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) výraz "Estonsko" znamená Estonskou republiku, a pokud je použit v

zeměpisném významu, znamená území Estonska a jakoukoliv oblast

sousedící s výsostnými vodami Estonska, na které mohou být podle zákonů

Estonska a v souladu s mezinárodním právem vykonávána práva Estonska

týkající se mořského dna a jeho podloží a jejich přírodních zdrojů;



b) výraz "Česká republika" znamená území České republiky, na kterém

jsou podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem

vykonávána svrchovaná práva České republiky;



c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle

případu Českou republiku nebo Estonsko;



d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná

sdružení osob;



e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo

nositele práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;



f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu

nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;



g) výraz "státní příslušník" označuje:



(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního

státu;



(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené

podle práva platného v některém smluvním státě;



h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu

uskutečňovanou lodí nebo letadlem, která je provozována podnikem

jednoho smluvního státu, pokud taková doprava není uskutečňována jen

mezi místy v druhém smluvním státě;



ch)výraz "příslušný úřad" označuje:



(i) v případě Estonska ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;



(ii) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného

zástupce.



2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této

smlouvy smluvním státem význam, jež mu náleží podle práva tohoto státu,

které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost

nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



Rezident



1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu"

označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v

tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa

vedení, místa založení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento

výraz však nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v tomto

smluvním státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo

majetku v tomto státě umístěného.



Pro účely této smlouvy budou vláda smluvního státu, jeho nižší správní

útvary a místní úřady považovány za rezidenta tohoto smluvního státu.



2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v

obou smluvních státech, bude její postavení určeno následujícím

způsobem:



a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém

má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že

je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské

vztahy (středisko životních zájmů);



b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko

svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě,

předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle

zdržuje;



c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném

z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním

občanem;



d) jestliže je tato osoba státním občanem obou států nebo žádného z

nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou

dohodou.



3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1

rezidentem v obou smluvních státech, budou příslušné úřady smluvních

států usilovat o vyřešení otázky vzájemnou dohodou a určí pro takovou

osobu způsob uplatnění Smlouvy.



Čl.5



Stálá provozovna



1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé

zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti

svoji činnost.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení;



b) závod;



c) kancelář;



d) továrnu;



e) dílnu a



f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží

přírodní zdroje.



3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:



a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dohlížecí

nebo poradenské činnosti s nimi spojené, avšak pouze trvá-li tato

stavba, projekt nebo činnosti déle než šest měsíců;



b) poskytování služeb, včetně poradenských a manažerských služeb,

podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo

jiných pracovníků najatých podnikem pro tyto účely, avšak pouze pokud

činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po

jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv

dvanáctiměsíčním období.



4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku předpokládá se,

že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:



a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání

zboží patřícího podniku;



b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění, vystavení nebo dodání;



c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem;



d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem

nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik pouze za

účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných

činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;



f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu

jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) -- e), pokud

celková činnost trvalého zařízení, vyplývající z tohoto spojení, má

přípravný nebo pomocný charakter.



5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba -- jiná než

nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -- jedná ve

smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou

moc, která ji dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že

tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem

činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této

osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by

byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly

existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.



6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě

jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím

makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce,

pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Jestliže však

činnosti takového zástupce jsou zcela nebo z převážné části věnovány

zájmům podniku, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve

smyslu tohoto odstavce.



7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním

státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je

rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam vykonává svoji

činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama

o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé

společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého

majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů

smluvního státu, v němž je dotyčný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v

každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář

užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení

občanského práva vztahující se na pozemky, budovy, opce nebo podobná

práva k získání nemovitého majetku, právo požívání nemovitého majetku a

práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k

těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě,

čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo

každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



4. Jestliže vlastnictví akcií nebo jiných práv na společnosti opravňuje

vlastníka akcií nebo práv na společnosti k požívání nemovitého majetku,

jehož je společnost majitelem, příjmy z přímého užívání, nájmu nebo

každého jiného způsobu užívání takových práv mohou být zdaněny ve

smluvním státě, ve kterém je nemovitý majetek umístěn.



5. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého

majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu

nezávislého povolání.



Čl.7



Zisky podniků



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je

lze přičítat této stálé provozovně.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém

smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla

docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo

obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela

nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.



3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady

podniku vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou, včetně

výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať

vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.

Náklady, které povolí smluvní stát odečíst, budou zahrnovat pouze

náklady odpočitatelné podle vnitrostátních předpisů tohoto státu.



4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které

mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových

zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby

tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým

rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby

výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely

předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud

neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.



7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v

jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



Čl.8



Mezinárodní doprava



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo

letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění pouze v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,

společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.



Čl.9



Sdružené podniky



Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního

státu,

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo

finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly

uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi

podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto

podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto

podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a

následně zdaněny.



Čl.10



Dividendy



1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom

smluvním státě, rezidentovi druhého smluvního státu mohou být zdaněny v

tomto druhém státě.



2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v

němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních

předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem

dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:



a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je

společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní nejméně 25

% majetku společnosti vyplácející dividendy;



b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.

Příslušné úřady smluvních států mohou upravit vzájemnou dohodou způsob

aplikace těchto omezení.



Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou

dividendy vypláceny.



3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií

nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i

příjmy z práv na společnosti, které jsou podle daňových předpisů státu,

v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem, postaveny na

roveň příjmů z akcií.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v

druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející

dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a

jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k

této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se

použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ

jde.



5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě,

dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento

druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto

dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,

pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně

nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani

podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i

když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo

zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.



Čl.11



Úroky



1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident

druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Avšak úroky uvedené v odstavci 1 tohoto článku mohou být zdaněny

rovněž ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a podle právních předpisů

tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň

takto uložená nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.



Příslušné úřady smluvních států mohou upravit vzájemnou dohodou způsob

aplikace těchto omezení.



3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky, které mají zdroj v

jednom smluvním státě a které plynou a jsou skutečně vlastněny vládou

druhého státu, včetně jeho nižších správních útvarů a místních úřadů,

ústřední bankou nebo jakoukoliv finanční institucí zcela vlastněnou

touto vládou, nebo úroky plynoucí z půjček garantovaných touto vládou,

budou vyjmuty ze zdanění v prvně zmíněném státě.



4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek

jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných zástavním právem na

nemovitosti nebo majících nebo nemajících právo účasti na zisku

dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z

obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn spojených s těmito

cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále za pozdní platbu se

nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.



5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný

vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v

druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo

obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam

umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se

skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V

takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle

toho, o jaký případ jde.



6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,

jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící

úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě

stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k

zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové

stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude

považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna

umístěna.



7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou

placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi

plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje

s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným

vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto

článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji

přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého

smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě, vyplácené

rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Avšak takové licenční poplatky mohou být také zdaněny ve smluvním

státě, ve kterém je jejich zdroj a v souladu s právními předpisy tohoto

státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků,

částka daně takto stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky z licenčních

poplatků.



Příslušné úřady smluvních států mohou upravit vzájemnou dohodou způsob

aplikace těchto omezení.



3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby

jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití

autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně

kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro rozhlasové nebo

televizní vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo

modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo

za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení,

nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti

průmyslové, obchodní nebo vědecké.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,

vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky

zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nezávislé povolání

prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo

majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k

této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí

ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.



5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,

jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce

licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním

státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve

spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k

tíži stálé provozovně nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto

licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá

provozovna nebo stálá základna umístěna.



6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití,

právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku

zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo

které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl

smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,

použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou

částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna

podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k

ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.13



Zisky ze zcizení majetku



1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení

nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém

smluvním státě, nebo podílů na společnosti, jejíž jmění je tvořeno

převážně takovým majetkem, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku

stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém

smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně,

kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k

výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze

zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem)

nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



3. Zisky, které plynou podniku jednoho smluvního státu ze zcizení lodí

nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě, nebo movitého

majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, podléhají

zdanění jen v tomto státě.



4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1,

2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel

rezidentem.



Čl.14



Nezávislá povolání



1. Příjmy pobírané fyzickou osobou, která je rezidentem jednoho

smluvního státu, ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti,

podléhají zdanění jen v tomto státě, nemá-li tato osoba pro účely

provozování svých činností pravidelně k dispozici stálou základnu ve

druhém smluvním státě. Jestliže má nebo měla takovou stálou základnu,

příjem může být zdaněn v druhém státě, ale pouze v rozsahu, který lze

přičíst této stálé základně. Pro účely tohoto odstavce se má za to, že

fyzická osoba má ve smluvním státě stálou základnu v daňovém roce,

jestliže její pobyt v tomto státě trvá nejméně 183 dnů v jakémkoliv

dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v tomto roce.



2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti

vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i

samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a

účetních znalců.



Čl.15



Zaměstnání



1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního

státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení

článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není

vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno,

mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.



2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu

zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu

na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže

všechny následující podmínky jsou splněny:



a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která

nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období

začínajícím nebo končícím v příslušném finančním roce, a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který

není rezidentem v druhém státě, a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má

zaměstnavatel v druhém státě.



3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny

pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného rezidentem jednoho smluvního

státu na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě zdaněny v tomto

státě.



Čl.16



Tantiémy



Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního státu

pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti,

která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto

druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na veřejnosti

vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní

umělec, nebo hudebník, nebo jako sportovec z takovýchto osobně

vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na

ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo

sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné

osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15

zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává

svoji činnost.



3. Příjmy, o nichž se zmiňuje tento článek, budou bez ohledu na

ustanovení odstavců 1 a 2 vyjmuty ze zdanění ve smluvním státě, v němž

umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost, za předpokladu, že tato

činnost je hrazena z podstatné části z veřejných fondů tohoto státu,

jeho nižšího správního útvaru nebo místního úřadu.



Čl.18



Penze



Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání

rezidentu některého smluvního státu podléhají s výhradou ustanovení

odstavce 2 článku 19 zdanění pouze v tomto státě.



Čl.19



Veřejné funkce



1.



a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo

správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo agenturou nebo

institucí zcela vlastněnou státem, správním útvarem nebo místním úřadem

fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo správnímu útvaru

nebo místnímu orgánu nebo agentuře nebo instituci, podléhají zdanění

pouze v tomto státě.



b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,

jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která

je rezidentem tohoto státu:



(i) je státním občanem tohoto státu, nebo



(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu poskytování

těchto služeb.



2.



a) Penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil některý

smluvní stát, správní útvar nebo místní úřad tohoto státu nebo agentura

nebo instituce zcela vlastněná tímto státem, správním útvarem nebo

místním úřadem fyzické osobě za služby závislého charakteru prokázané

tomuto státu, správnímu útvaru nebo místnímu úřadu nebo agentuře nebo

instituci, podléhají zdanění jen v tomto státě.



b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,

jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním občanem tohoto státu.



3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby

prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou

některým smluvním státem, správním útvarem nebo místním úřadem tohoto

státu nebo agenturou nebo institucí zcela vlastněnou státem, správním

útvarem nebo místním úřadem.



Čl.20



Studenti, profesoři a výzkumní pracovníci



1. Platy, které student nebo učeň nebo stážista, který je nebo byl

bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem

v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze

za účelem studia nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia

nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že takovéto

platy jsou mu vypláceny ze zdrojů mimo tento stát.



2. Fyzická osoba, která navštíví jeden smluvní stát za účelem výuky

nebo provádění výzkumu na univerzitě, vysoké škole nebo jiné uznávané

vzdělávací instituci v tomto smluvním státě a která je nebo byla

bezprostředně takovou návštěvou rezidentem druhého smluvního státu,

bude osvobozena od zdanění v prvně zmíněném smluvním státě z odměn za

takovou výuku nebo výzkum na období nepřesahující dva roky ode dne

první návštěvy za takovým účelem.



3. Ustanovení odstavce 2 tohoto článku se neuplatní na příjmy z

výzkumu, pokud je takový výzkum prováděn nikoliv pro veřejný zájem,

nýbrž v prvé řadě pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.



Čl.21



Jiné příjmy



1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, a které

mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích

této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z

nemovitého majetku, který je definován v odstavci 2 článku 6, jestliže

příjemce takových příjmů, který je rezidentem v některém smluvním

státě, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním

státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné, nebo vykonává v

tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a

jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, jsou skutečně

spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém

případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o

jaký případ jde.



Čl.22



Majetek



1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který

vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém

smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.



2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního

majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve

druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který přísluší ke stálé

základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním

státě k výkonu nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém

státě.



3. Majetek představovaný loďmi nebo letadly, provozovanými v

mezinárodní dopravě podnikem jednoho smluvního státu, a movitým

majetkem sloužícím k provozování takovýchto lodí nebo letadel, podléhá

zdanění pouze v tomto státě.



4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají

zdanění pouze v tomto státě.



Čl.23



Vyloučení dvojího zdanění



1. V případě rezidenta Estonska bude dvojímu zdanění zamezeno

následovně:



a) Jestliže rezident Estonska pobírá příjmy nebo vlastní majetek, který

v souladu s touto smlouvou může být zdaněn v České republice, Estonsko,

pokud jeho vnitrostátní předpisy neposkytují výhodnější zacházení,

povolí:



(i) jako snížení daně z příjmů tohoto rezidenta, částku rovnající se

dani z příjmů zaplacenou v České republice,



(ii) jako snížení daně z majetku tohoto rezidenta, částku rovnající se

dani z majetku zaplacenou v České republice.

Takové snížení však v žádném případě nepřekročí část daně z příjmů nebo

z majetku v Estonsku, vypočtené před jejím snížením, která poměrně

připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy

zdaněny v České republice.



b) Pro účely písmene a), jestliže společnost, která je rezidentem

Estonska, obdrží dividendy od společnosti, která je rezidentem České

republiky, ve které vlastní alespoň 10 % akcií s úplným hlasovacím

právem, daň zaplacená v České republice bude obsahovat nejen daň

zaplacenou z dividend, ale i daň ze zisku společnosti, ze kterého byly

dividendy vypláceny.



2. V případě rezidenta České republiky bude dvojímu zdanění zamezeno

následovně:



a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do

základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy nebo majetek, které

mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v

Estonsku, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu

o částku daně zaplacené v Estonsku. Toto snížení však nepřesáhne

takovou část české daně vypočtenou před snížením, která poměrně připadá

na příjmy nebo majetek, které mohou být podle ustanovení této smlouvy

zdaněny v Estonsku;



b) pokud v souladu s ustanoveními této smlouvy nebo vnitrostátních

předpisů je příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem České

republiky osvobozen ze zdanění v České republice, Česká republika může

při výpočtu daně z ostatního příjmu nebo majetku tohoto rezidenta vzít

v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.



3. Pro účely odstavců 1 a 2 se bude mít za to, že výraz "daň zaplacená

v České republice", respektive "daň zaplacená v Estonsku" zahrnuje

jakoukoliv daň, která by byla splatná, kdyby podle zákonů České

republiky nebo Estonska na podporu ekonomického rozvoje nebylo

poskytnuto osvobození nebo snížení daně.



Čl.24



Zákaz diskriminace



1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v

druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,

které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,

kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého

státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci.

Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 uplatní rovněž na

osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.



2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v

druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než

zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti.

Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,

aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, slevy a

snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které

přiznává svým vlastním rezidentům.



3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, odstavce 7 článku 11

a odstavce 6 článku 12, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy

placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentovi druhého smluvního

státu, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto

podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny osobě, která je

rezidentem v prvně zmíněném státě. Podobně, jakékoliv dluhy podniku

jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou

pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné

za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně

zmíněného státu.



4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela anebo

zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo

osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou

podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo

povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění

a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné

podobné podniky prvně zmíněného státu.



5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2

vztahují na daně jakéhokoliv druhu a pojmenování.



Čl.25



Řešení případů dohodou



1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních

států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích,

které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit

svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem,

nebo jestliže případ spadá pod odstavec 1 článku 24, úřadu smluvního

státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří

let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jež není v

souladu s ustanoveními této smlouvy.



2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby

případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak,

aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou.

Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na časové limity

ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.



3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou

obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo

aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezení

dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní

výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna

názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců

příslušných úřadů smluvních států.



Čl.26



Výměna informací



1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné

pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních

předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem

této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto

smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace

obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem

jako informace obdržené podle vnitrostátních zákonů tohoto státu a

budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních

úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se

vztahuje tato smlouva, trestním stíháním ve věci těchto daní nebo

rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady použijí

takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto informace

při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.



2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají některému smluvnímu státu povinnost:



a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo

správní praxi některého smluvního státu;



b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních

předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;



c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikové, průmyslové,

komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo jejichž

sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.



Čl.27



Diplomaté a konzulární úředníci



Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které

přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel

mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.



Čl.28



Vstup v platnost



1. Vlády smluvních států si navzájem oznámí, že byly splněny ústavní

požadavky pro vstup této smlouvy v platnost.



2. Tato smlouva vstoupí v platnost datem pozdějšího oznámení ve smyslu

odstavce 1 a její ustanovení se budou uplatňovat:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené k 1.

lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž

Smlouva vstoupí v platnost;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně ukládané

za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku

následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.



Čl.29



Výpověď



Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým

smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět

diplomatickou cestou podáním písemné výpovědi nejméně šest měsíců před

koncem každého kalendářního roku. V tomto případě se Smlouva přestane

uplatňovat:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené k 1.

lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla

dána výpověď;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně ukládané

za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku

následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.



Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.



Dáno ve dvojím vyhotovení v Tallinnu dne 24. října 1994 v anglickém

jazyce.



Za Českou republiku:



Ivan Kočárník v. r.



místopředseda vlády a ministr financí



Za Estonskou republiku:



Andres Lipstok v. r.



ministr financí