1/1996 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 11. července 1994 byla v
Bukurešti podepsána Smlouva o právní pomoci v občanských věcech mezi
Českou republikou a Rumunskem.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident
republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne
4. října 1995.
Smlouva na základě svého článku 63 vstoupila v platnost dnem 2. ledna
1996. Tímto dnem pozbyla platnosti Smlouva mezi Československou
republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech
občanských, rodinných a trestních ze dne 25. října 1958, vyhlášená pod
č. 31/1959 Sb., pokud jde o právní pomoc ve věcech občanských a
rodinných.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem
Česká republika a Rumunsko, dále jen "smluvní strany", s přáním
zdokonalovat spolupráci v oblasti právní pomoci, se dohodly uzavřít
tuto smlouvu o právní pomoci ve věcech občanských. K tomu účelu se
dohodly takto:
HLAVA I
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
Čl.1
Vymezení pojmů
1. Pro účely této smlouvy se rozumí:
a) občanskými věcmi věci občanskoprávní, rodinněprávní, obchodněprávní,
pracovněprávní a správní věci projednávané soudy,
b) justičními orgány v České republice soudy a státní zastupitelství a
jiné orgány příslušné rozhodovat ve věcech občanských,
c) justičními orgány v Rumunsku soudy, státní zastupitelství, státní
notářství a jiné orgány příslušné ve věcech občanských.
2. Státní občané jedné smluvní strany jsou osoby, které mají státní
občanství této smluvní strany podle jejích zákonů.
3. Ustanovení této smlouvy o státních občanech smluvních stran se
vztahují přiměřeně i na právnické osoby zřízené na základě zákonů
smluvní strany, na jejímž území mají tyto právnické osoby své sídlo.
Čl.2
Právní ochrana
1. Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní
strany stejnou právní ochranu osobních a majetkových práv jako její
vlastní státní občané.
2. Státní občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez
překážek na justiční orgány druhé smluvní strany, do jejichž pravomoci
náležejí věci občanské, mohou před nimi hájit své zájmy a podávat
žádosti, návrhy na zahájení řízení a podávat opravné prostředky za
stejných podmínek jako státní občané druhé smluvní strany.
3. Justiční orgány jedné smluvní strany jsou povinny na požádání
poskytnout státním občanům druhé smluvní strany informaci, jak lze
zajistit zastoupení potřebné při ochraně jejich práv.
Čl.3
Poskytování právní pomoci
Smluvní strany si budou na požádání vzájemně poskytovat právní pomoc ve
věcech občanských v souladu s podmínkami uvedenými v této smlouvě.
Čl.4
Osvobození od jistoty na náklady řízení
Státním občanům jedné smluvní strany, kteří se obrátí na justiční
orgány druhé smluvní strany jako navrhovatelé nebo vedlejší účastníci,
pokud mají bydliště či pobyt na území jedné ze smluvních stran, nelze
uložit složení jistoty na náklady řízení nebo jiné záruky z toho
důvodu, že jsou cizinci nebo že na území této strany nemají bydliště či
pobyt.
Čl.5
Placení nákladů řízení
Státní občané jedné ze smluvních stran platí náklady řízení na území
druhé smluvní strany za stejných podmínek jako její vlastní státní
občané.
Čl.6
Snížení a osvobození od nákladů řízení
1. Státním občanům jedné ze smluvních stran se přiznává na území druhé
smluvní strany snížení nebo osvobození od nákladů řízení, jakož i
bezplatné právní zastoupení za stejných podmínek jako vlastním státním
občanům.
2. Výhody podle odstavce 1, poskytované justičním orgánem jedné ze
smluvních stran v určité věci, se vztahují na všechny procesní úkony
včetně úkonů při výkonu rozhodnutí.
Čl.7
Podmínky pro získání výhod
Pokud státní občané jedné smluvní strany předkládají žádost uvedenou v
článku 6 této smlouvy, předloží zároveň s ní i osvědčení o majetkových
a osobních poměrech podle právních předpisů platných na území smluvní
strany, kde mají žadatelé své bydliště nebo pobyt.
Čl.8
Žádost o poskytnutí výhod
1. Občané jedné smluvní strany, kteří žádají justiční orgán druhé
smluvní strany o poskytnutí výhod uvedených v článku 6, mohou žádost
podat písemně u příslušného justičního orgánu podle místa svého
bydliště nebo pobytu.
2. Justiční orgán, který podle odstavce 1 žádost obdržel, ji postoupí
spolu s osvědčením a případnými přílohami příslušnému justičnímu orgánu
druhé smluvní strany.
3. Justiční orgán příslušný k rozhodnutí o žádosti o poskytnutí výhod
uvedených v článku 6 může požadovat prostřednictvím justičního orgánu
druhé smluvní strany doplňující údaje a informace.
Čl.9
Způsob styku
1. V otázkách poskytování právní pomoci justiční orgány obou smluvních
stran se stýkají prostřednictvím ústředních orgánů, pokud tato smlouva
nestanoví jinak.
2. Ústředními orgány uvedenými v odstavci 1 jsou ministerstva
spravedlnosti obou smluvních stran.
Čl.10
Používaný jazyk
1. Při provádění této smlouvy používají ústřední orgány obou smluvních
stran, uvedené v článku 9 odst. 2, ve svém styku národní jazyk nebo
jazyk anglický. Stejně se postupuje i ve vztazích mezi justičními
orgány smluvních stran, pokud tato smlouva nestanoví jinak.
2. Žádosti o právní pomoc a přiložené dokumenty se vyhotovují v jazyce
dožadující smluvní strany a jsou opatřeny ověřeným překladem do jazyka
dožádané smluvní strany.
3. Justiční orgány mohou k žádostem o právní pomoc používat formulářů s
dvojjazyčným textem (česko-rumunským), společně dohodnutých
ministerstvy spravedlnosti.
4. Vyřízení žádostí o právní pomoc se provádí v jazyce dožádané smluvní
strany.
Čl.11
Výměna informací v oblasti legislativy
Smluvní strany se budou na požádání vzájemně informovat o právních
předpisech, které jsou nebo byly v platnosti v jejich státech, jakož i
o jejich provádění v justiční praxi.
Čl.12
Ochrana svědků a znalců
1. Svědek nebo znalec, bez ohledu na své státní občanství, který se na
základě předvolání dostaví před justiční orgán druhé smluvní strany,
nesmí být ani držen ve vazbě, stíhán, ani nesmí být žádným způsobem
omezována jeho osobní svoboda na území této strany za činy, které
spáchal, nebo na základě rozsudků vynesených před překročením státní
hranice dožadující smluvní strany.
2. Ochranu uvedenou v odstavci 1 svědek nebo znalec ztratí, když
neopustí území dožadující smluvní strany do 15 dnů ode dne, kdy mu
justiční orgán, který ho povolal, oznámí, že jeho přítomnost již není
nutná, anebo když se později vrátí. Do této lhůty se nezapočítává doba,
během níž svědek nebo znalec nemohl opustit zemi této smluvní strany z
důvodů nezávislých na jeho vůli.
Čl.13
Náhrada nákladů svědků nebo znalců
1. Náklady za cestu nebo pobyt, jakož i úhrada ušlých příjmů
souvisejících s cestou za účelem podání svědectví nebo provedení
znaleckého posudku, budou hrazeny dožadující smluvní stranou.
2. Znalec má právo i na znalečné. Práva svědka nebo znalce budou
uvedena v předvolání. Na žádost svědka nebo znalce mu dožadující
smluvní strana vyplatí zálohu v plné či částečné výši uvedených
nákladů.
Čl.14
Výslech osob, které jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu, jako svědků
1. V případě, kdy je nutné, aby osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu
trestu na území jedné smluvní strany, byla vyslechnuta jako svědek
justičním orgánem druhé smluvní strany, dohodnou se ústřední orgány
uvedené v článku 9 této smlouvy na předání této osoby na území
dožadující smluvní strany s tím, že bude držena ve vazbě, jakož i na
datu, kdy má být vrácena po výslechu.
2. Předání může být odmítnuto:
a) pokud s ním osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí
svobody, nebude souhlasit,
b) pokud je její přítomnost nutná pro trestní stíhání, které probíhá na
území dožádané smluvní strany,
c) pokud by předání mohlo prodloužit její vazbu či trest,
d) pokud jsou jiné důvody, které převažují nad důvody jejího předání na
území dožadující smluvní strany.
HLAVA II
PRÁVNÍ POMOC
Čl.15
Rozsah právní pomoci
Právní pomoc v občanských věcech zahrnuje výkon procesních úkonů, jako
je sepisování, zasílání a doručování soudních a mimosoudních
písemností, výslech účastníků, svědků, znalců a jiných osob, provádění
znaleckých posudků, šetření přímo na místě a zjišťování skutkového
stavu, provádění opatření na zajištění nebo zachování, ověřování
písemných dokladů, získávání kopií, fotokopií nebo výpisů z dokumentů.
Čl.16
Dožádání o právní pomoc
1. Dožádání o právní pomoc musí obsahovat tyto údaje:
a) označení dožadujícího justičního orgánu,
b) označení dožádaného justičního orgánu,
c) uvedení věci, ve které je žádáno poskytnutí právní pomoci,
d) jméno a příjmení účastníků řízení, jejich postavení v řízení, státní
občanství, jejich bydliště či pobyt a v případě právnických osob jejich
název a sídlo,
e) jméno, příjmení a adresu případných zástupců účastníků řízení,
f) předmět dožádání a údaje potřebné k jejímu vyřízení,
g) seznam listin připojených k dožádání.
2. U dožádání o doručení listin bude uvedena adresa příjemce a druh
listin, které mají být doručeny. U dožádání o provedení důkazů budou
uvedeny okolnosti, v souvislosti s nimiž má být proveden důkaz, a
případně i otázky, které mají být položeny osobám, jež mají být
vyslechnuty.
3. Dožádání o právní pomoc a přiložené listiny budou označeny úředním
razítkem dožadujícího justičního orgánu.
Čl.17
Způsob vyřízení dožádání
1. Vyřízení dožádání provede dožádaný justiční orgán způsobem upraveným
v právním řádu jeho státu. Dožádaný justiční orgán může na žádost
dožadujícího justičního orgánu uplatnit zvláštní postup, pokud to není
v rozporu s jeho právním řádem.
2. Jestliže dožádaný justiční orgán není příslušný k vyřízení dožádání,
zašle je příslušnému orgánu a zároveň o tom vyrozumí dožadující smluvní
stranu.
3. Na žádost dožadujícího justičního orgánu mu dožádaný justiční orgán
včas sdělí místo a datum provedení úkonu právní pomoci, aby se jej
zúčastněná strana řízení mohla zúčastnit.
4. Jestliže adresa osoby uvedená v dožádání není známa nebo se
prokázalo, že je chybná, dožádaný justiční orgán provede příslušná
opatření k jejímu zjištění. V případě, kdy adresu není možno zjistit,
dožádaný justiční orgán o tom uvědomí dožadující justiční orgán.
5. Po vyřízení dožádání zašle dožádaný justiční orgán dožadujícímu
justičnímu orgánu příslušné písemnosti. V případě, kdy právní pomoc
nemohla být poskytnuta, dožádaný justiční orgán vrátí písemnosti
dožadujícímu justičnímu orgánu a sdělí mu zároveň okolnosti, které mu
ve vyřízení žádosti zabránily.
Čl.18
Doručování písemností
Dožádaný justiční orgán doručí písemnosti podle právních předpisů
platných na území svého státu za podmínky, že tyto písemnosti budou
sepsány v jeho jazyce nebo budou opatřeny ověřeným překladem do tohoto
jazyka. Jinak doručí dožádaný justiční orgán písemnosti adresátovi jen
tehdy, bude-li adresát souhlasit s tím, že je převezme.
Čl.19
Doklad o doručení písemností
Doklad o doručení písemností je vyhotoven podle právních předpisů o
doručení platných na území dožádané smluvní strany. V každém případě
musí obsahovat podpis adresáta, otisk razítka justičního orgánu a
podpis osoby zmocněné písemnost předat, způsob, místo a datum předání.
Pokud adresát odmítne písemnost převzít, bude uvedena poznámka o důvodu
odmítnutí.
Čl.20
Doručování písemností a výslech vlastních státních občanů
Každá ze smluvních stran může předávat nebo doručovat soudní a
mimosoudní písemnosti a vyslýchat vlastní státní občany, kteří se
nacházejí na území druhé smluvní strany, prostřednictvím diplomatických
misí a konzulárních úřadů za podmínky, že nepoužijí žádného
donucovacího opatření.
Čl.21
Náklady právní pomoci
1. Smluvní strany ponesou samy veškeré náklady vzniklé poskytnutím
právní pomoci na jejich území, včetně nákladů spojených s prováděním
důkazů.
2. Dožádaný justiční orgán sdělí dožadujícímu justičnímu orgánu výši
vzniklých nákladů. Pokud dožadující justiční orgán vybere tyto náklady
od osoby, která je povinna je zaplatit, vybrané částky zůstanou smluvní
straně, jejíž orgán je vybral.
Čl.22
Odmítnutí právní pomoci
1. Vyřízení dožádání o právní pomoc může být odmítnuto, jestliže
dožádaná smluvní strana má za to, že provedení dožádání by mohlo být v
rozporu s jejím právním řádem.
2. Kromě důvodu uvedeného v odstavci 1 může být provedení dožádání
odmítnuto, pokud:
a) není prokázána pravost dokumentů,
b) provedení dožádání nenáleží do pravomoci soudů dožádané smluvní
strany.
HLAVA III
ÚŘEDNÍ LISTINY
Čl.23
Platnost listin
1. Listiny, které vydal nebo ověřil příslušný orgán jedné smluvní
strany, se na území druhé smluvní strany použijí bez dalšího ověřování.
Totéž platí také pro listiny s podpisem občana ověřeným podle právních
předpisů platných na území té smluvní strany, kde k ověření došlo,
jakož i pro opisy a překlady listin.
2. Listiny uvedené v odstavci 1 mají na území druhé smluvní strany
stejnou důkazní moc jako stejné listiny druhé smluvní strany.
Čl.24
Zasílání listin o osobním stavu
Příslušné orgány smluvních stran zašlou na požádání bezplatně
příslušným orgánům druhé smluvní strany osvědčení o osobním stavu,
výpisy z matrik, jakož i ověřené opisy rozhodnutí vydaných justičními
orgány ve věcech osobního stavu, pokud se tyto listiny týkají občanů
dožadující smluvní strany a jsou žádány v úředním zájmu.
HLAVA IV
KOLIZNÍ NORMY A NORMY UPRAVUJÍCÍ PRAVOMOC
Oddíl I
Ustanovení o osobním stavu a rodinném právu
Čl.25
Právní způsobilost
1. Způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním
řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je tato osoba.
2. Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí
právním řádem smluvní strany, na jejímž území má sídlo.
Čl.26
Uzavření manželství
1. Forma uzavření manželství je dána zákonem smluvní strany, na jejímž
území se sňatek uzavírá.
2. U manželství uzavíraného na diplomatické misi nebo na konzulárním
úřadu je forma uzavření manželství dána zákonem vysílající smluvní
strany.
3. Pokud jde o základní podmínky požadované pro uzavření manželství,
vztahuje se na každého z budoucích manželů zákon té smluvní strany,
jejímž státním občanem je.
Čl.27
Osobní a majetkové vztahy manželů
1. Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí zákonem smluvní strany,
jejímiž státními občany jsou.
2. Pokud jeden z manželů je státním občanem jedné smluvní strany a
druhý je státním občanem druhé smluvní strany, jejich osobní a
majetkové vztahy se řídí zákonem té smluvní strany, na jejímž území
mají společné bydliště.
3. Pokud v případě uvedeném v odstavci 2 jeden z manželů bydlí na území
jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jejich
osobní a majetkové vztahy se řídí zákonem té smluvní strany, na jejímž
území měli poslední společné bydliště.
4. Pravomoc rozhodovat v právních vztazích uvedených v odstavcích 1, 2
a 3 přísluší justičnímu orgánu smluvní strany, jejímž zákonem se tyto
vztahy řídí. V případech, kdy manželé neměli nikdy společné bydliště,
je dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran, které přitom
použijí právního řádu svého státu.
Čl.28
Rozvod
1. Pokud v případě rozvodu mají oba manželé státní občanství jedné
smluvní strany a bydlí v den podání žádosti o rozvod na území druhé
smluvní strany, bude použito hmotného práva té smluvní strany, jejímiž
státními občany jsou. Pravomoc rozhodovat mají soudy obou smluvních
stran.
2. Pokud v den podání žádosti o rozvod je jeden z manželů občanem jedné
ze smluvních stran, druhý je státním občanem druhé smluvní strany a
bydlí buď oba na území jedné a téže smluvní strany, anebo jeden na
území jedné a druhý na území druhé smluvní strany, mají pravomoc
rozhodovat soudy obou smluvních stran, které při rozhodování použijí
hmotné právo svého státu.
Čl.29
Neplatnost manželství
1. Zjištění neplatnosti nebo zrušení manželství se provádí podle
právního řádu té smluvní strany, jež je podle článku 26 platný pro
uzavření manželství.
2. Pokud jde o pravomoc k rozhodování o neplatnosti nebo zrušení
manželství, použijí se obdobně ustanovení článku 28.
Čl.30
Otcovství
1. Ve věcech týkajících se určení nebo popření otcovství se postupuje
podle právního řádu té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.
Jestliže dítě bydlí na území druhé smluvní strany, postupuje se podle
právního řádu této smluvní strany, pokud je vhodnější pro zájmy dítěte.
2. Pravomoc k řešení věcí uvedených v odstavci 1 přísluší justičním
orgánům té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.
3. Jestliže navrhovatel a odpůrce bydlí na území téže smluvní strany,
mají pravomoc i justiční orgány této smluvní strany.
Čl.31
Právní vztahy mezi rodiči a dětmi
1. Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem té smluvní
strany, jejímž státním občanem je dítě. Jestliže dítě bydlí na území
druhé smluvní strany, lze uplatnit právní řád této smluvní strany,
jestliže je to třeba k ochraně dítěte.
2. Pokud jde o pravomoc justičních orgánů, jsou uplatňována obdobně
ustanovení článku 30 odst. 2 a 3.
Čl.32
Osvojení
1. Základní podmínky požadované pro osvojení se řídí, pokud jde o
osvojitele, právním řádem státu, jehož je osvojitel občanem, a pokud
jde o osvojence, právním řádem státu, jehož je osvojenec státním
občanem.
2. V řízení o osvojení se postupuje podle právního řádu té smluvní
strany, na jejímž území k němu dochází.
3. Účinky osvojení a vztahy mezi osvojitelem a osvojencem se řídí
právním řádem osvojitele a v případě, že osvojiteli jsou oba manželé,
se použije obdobně právního řádu, kterým se podle článku 27 řídí osobní
a majetkové vztahy manželů.
4. Neplatnost osvojení se řídí, pokud jde o základní podmínky, právním
řádem uvedeným v odstavci 1 a při nedodržení formálních podmínek
právním řádem uvedeným v odstavci 2 tohoto článku.
Zbavení způsobilosti osob k právním úkonům
Čl.33
1. Případy zbavení způsobilosti osob k právním úkonům, jakož i zrušení
těchto opatření se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním
občanem je osoba, o kterou se jedná.
2. V případech zbavení způsobilosti k právním úkonům je dána pravomoc,
pokud tato smlouva nestanoví jinak, justičních orgánů smluvní strany,
jejímž státním občanem je tato osoba.
Čl.34
1. V případě, kdy je nutné zbavit způsobilosti k právním úkonům
státního občana jedné smluvní strany, který má bydliště, pobyt nebo
majetek na území druhé smluvní strany, orgán této druhé smluvní strany
uvědomí neprodleně orgán příslušný podle článku 33 odst. 2.
2. V případech, které nesnesou odkladu, může orgán druhé smluvní strany
učinit předběžná opatření podle svého právního řádu, ale je povinen
neprodleně informovat orgán příslušný podle článku 33 odst. 2 a zaslat
mu zároveň kopie dokladů o přijatých opatřeních. Předběžná opatření
zůstávají v platnosti do té doby, než příslušný orgán druhé smluvní
strany přijme jiné rozhodnutí.
Čl.35
1. Orgán uvedený v článku 33 odst. 2 může přenést svou pravomoc ve věci
zbavení způsobilosti k právním úkonům na justiční orgán druhé smluvní
strany, pokud osoba, která má být zbavena způsobilosti k právním
úkonům, má bydliště, pobyt nebo majetek na území této druhé strany.
2. V případě, kdy příslušný soud, informovaný podle článku 34 odst. 1,
nesdělí svou odpověď do tří měsíců ode dne odeslání oznámení,
příslušnost ve věci zbavení způsobilosti k právním úkonům přejde na
orgán místa bydliště nebo pobytu osoby, o kterou jde.
3. Orgán, na který přešla pravomoc podle odstavce 1 nebo 2, postupuje v
řízení o zbavení či vrácení způsobilosti k právním úkonům podle
právních předpisů svého státu, avšak pokud jde o podmínky zbavení
způsobilosti k právním úkonům či jejího vrácení, musí se řídit právními
předpisy smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, o níž se
jedná.
4. Kopie rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům, vydané
podle odstavců 1 až 3, se zašle orgánu uvedenému v článku 33 odst. 2.
Poručenství a opatrovnictví
Čl.36
1. Podmínky pro vznik nebo zánik poručenství nebo opatrovnictví jsou
stanoveny právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je
osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník.
2. Pokud jde o povinnost přijmout poručenství či opatrovnictví,
uplatňuje se právní řád té smluvní strany, jejíž státní občan je
osobou, která se má stát poručníkem či opatrovníkem.
3. Právní vztahy mezi opatrovníkem, popřípadě poručníkem a osobou,
které byl ustanoven opatrovník, popřípadě poručník, se řídí podle
právních předpisů té smluvní strany, jejíž orgán opatrovníka, popřípadě
poručníka ustanovil.
4. V případech poručenství či opatrovnictví týkajících se občanů
smluvních stran mají pravomoc, pokud tato smlouva nestanoví jinak,
justiční orgány té smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, jíž
má být ustanoven poručník nebo opatrovník.
5. Státní občan jedné smluvní strany může být ustanoven opatrovníkem,
případně poručníkem státního občana druhé smluvní strany, pokud má
bydliště na území té smluvní strany, kde má vykonávat tuto funkci, a
pokud jeho ustanovení nejlépe odpovídá zájmům osoby, jíž má být
ustanoven poručník nebo opatrovník.
Čl.37
Ustanovení článku 34 a článku 35 odst. 1 a 2 se vztahují obdobně i na
případy opatrovnictví či poručenství.
Čl.38
Justiční orgán, který podle článku 35 odst. 1 nebo 2 se stal příslušným
pro poručenství nebo opatrovnictví, plní tato opatření podle právního
řádu svého státu. Přesto se v otázce způsobilosti k právním úkonům a
způsobilosti k právům a povinnostem uplatní právní řád té smluvní
strany, jejímž státním občanem je osoba, které bylo ustanoveno
poručenství nebo opatrovnictví.
Tento justiční orgán nemá pravomoc rozhodovat ve věcech týkajících se
osobního stavu osoby, které byl ustanoven poručník nebo opatrovník.
Čl.39
Prohlášení za nezvěstného nebo za mrtvého a stanovení data úmrtí
1. K prohlášení osoby za nezvěstnou nebo za mrtvou soudním rozhodnutím
a k stanovení data úmrtí mají pravomoc justiční orgány té smluvní
strany, jejímž státním občanem je tato osoba ke dni, kdy podle
posledních zpráv ještě byla naživu.
2. Justiční orgány jedné smluvní strany na žádost osob, které bydlí na
jejím území, mají pravomoc prohlásit za nezvěstného nebo za mrtvého
státního občana druhé smluvní strany anebo stanovit datum úmrtí
státního občana druhé smluvní strany, pokud podle právního řádu
dožádané smluvní strany mají tyto osoby právo takovou žádost podat.
3. Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 použijí justiční orgány
právního řádu svého státu.
4. Rozhodnutí vydaná podle odstavce 2 mají právní účinky pouze na území
smluvní strany, jejíž justiční orgán toto rozhodnutí vydal.
Oddíl II
Ustanovení týkající se pozůstalosti
Čl.40
Zásada rovnosti
1. Státní občané jedné smluvní strany jsou si rovni s občany druhé
smluvní strany jak pokud jde o právo získat dědictvím majetek
nacházející se na území druhé smluvní strany nebo práva, která mají být
na tomto území uplatněna, tak i pokud jde o právo pořídit nebo zrušit
závěť vztahující se na tento majetek či práva.
2. Zvláštní zákonná ustanovení jedné smluvní strany týkající se
podmínek, za nichž její státní občané mohou nabýt dědictvím majetek
nacházející se na jejím území nebo práv, která mají být na tomto území
uplatněna, se použijí i pro státní občany druhé smluvní strany.
Čl.41
Právní předpisy o dědění
1. Právo na dědictví movitého majetku je stanoveno právním řádem té
smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době svého
úmrtí.
2. Právo na dědictví nemovitého majetku je stanoveno právním řádem té
smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.
3. Posouzení, zda pozůstalost tvoří majetek movitý či nemovitý, se řídí
právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek
nachází.
Čl.42
Odúmrť
Nenabude-li dědictví žádný z dědiců, připadne movitý majetek té smluvní
straně, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době své smrti. Majetek
nemovitý připadne té smluvní straně, na jejímž území se nemovitost
nachází.
Čl.43
Závěť
1. Forma pořízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní
strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť
pořídil, nebo právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla závěť
pořízena.
2. Způsobilost pořídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a
jejího projevu se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním
občanem byl zůstavitel v době pořízení nebo zrušení závěti. Stejný
právní řád je rozhodný i pro určení, které druhy pořízení pro případ
smrti jsou přípustné.
Čl.44
Pravomoc
1. Pravomoc k projednání dědictví i dědických sporů u movitého majetku
mají příslušné justiční orgány té smluvní strany, jejímž státním
občanem byl zůstavitel v době smrti s výjimkou případů uvedených v
odstavci 3 tohoto článku.
2. Pravomoc k projednání dědictví i dědických sporů ohledně nemovitého
majetku mají justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území se
tento majetek nachází.
3. Nachází-li se všechen movitý majetek zůstavitele, který byl státním
občanem jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, má
pravomoc projednat dědictví, jestliže všichni dědicové s tím souhlasí,
na žádost kteréhokoli dědice či jiné osoby, která má práva anebo nároky
na dědictví, justiční orgán této druhé smluvní strany.
Čl.45
Sdělování případů úmrtí
1. V případě, kdy státní občan jedné smluvní strany zemře na území
druhé smluvní strany, příslušný orgán smluvní strany neprodleně uvědomí
o jeho úmrtí diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad státu,
jehož byl zemřelý státním občanem, a zároveň mu sdělí všechno, co je mu
známo o dědicích, jejich bydlišti nebo pobytu, o velikosti
pozůstalosti, hodnotě pozůstalosti, jakož i o závěti, pokud závěť
existuje.
Toto ustanovení se uplatňuje i v případě, kdy je příslušný orgán jedné
smluvní strany informován o tom, že státní občan druhé smluvní strany,
který zemřel na území třetího státu, zanechal jmění na území jejího
státu.
2. Diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad, které mají údaje o
úmrtí, k němuž došlo za podmínek uvedených v odstavci 1, jakož i o
pozůstalosti, sdělí tyto údaje příslušnému justičnímu orgánu, aby tento
orgán mohl učinit potřebná opatření k zajištění dědictví.
3. Jestliže na území jedné smluvní strany dojde k zahájení dědického
řízení a při tom se zjistí, že dědicem je osoba, která je státním
občanem druhé smluvní strany, příslušný justiční orgán o tom neprodleně
uvědomí diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad této smluvní
strany.
Čl.46
Práva diplomatických zastupitelství a konzulárních úřadů ve věcech
dědických
V dědických věcech na území jedné smluvní strany má diplomatické
zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany právo v
případě, kdy jeho vlastní státní občané nejsou přítomni a neurčili
svého zmocněnce, učinit všechna opatření k tomu, aby byli zastupováni
před kterýmkoli justičním orgánem. K výkonu tohoto práva není třeba
zvláštního pověření.
Čl.47
Opatření k ochraně dědictví
1. Orgány každé smluvní strany učiní v souladu s právním řádem svého
státu neprodleně opatření nezbytná pro zachování nebo správu
pozůstalostního majetku, který je na jejím území po smrti státního
občana druhé smluvní strany nebo který má připadnout státnímu občanovi
této druhé strany.
2. Tyto orgány neprodleně informují diplomatické zastupitelství nebo
konzulární úřad druhé smluvní strany o opatřeních přijatých podle
odstavce 1; diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad se mohou
podílet (přímo nebo prostřednictvím zmocněnce) na uskutečňování těchto
opatření. Na návrh diplomatického zastupitelství nebo konzulárního
úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna nebo zrušena.
3. Justiční orgán příslušný podle článku 44 odst. 1 může požádat o
zrušení opatření přijatých podle odstavce 1 tohoto článku.
Čl.48
Vyhlášení závěti
Vyhlášení závěti náleží do pravomoci orgánu smluvní strany, na jejímž
území se závěť nachází. Ověřený opis závěti a protokolu o vyhlášení,
stavu a obsahu závěti se zašlou příslušnému orgánu druhé smluvní
strany, pokud zůstavitel byl jejím státním občanem nebo pokud je orgán
této smluvní strany příslušný provést dědické řízení.
Čl.49
Vydání dědictví
1. Pozůstalostní movitý majetek nebo peněžní částky získané prodejem
pozůstalostního majetku movitého či nemovitého, které se nacházejí na
území jedné ze smluvních stran a které náležejí dědicům, kteří jsou
státními občany druhé smluvní strany a mají bydliště nebo pobyt na
území této strany nebo na území třetího státu, budou předány po
ukončení dědického řízení těmto dědicům. Jestliže se tito dědicové
nedostaví osobně nebo prostřednictvím zmocněnce, aby převzali majetek
nebo výše uvedené peněžní částky, budou tyto předány diplomatickému
zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímiž státními
občany jsou tito dědicové.
2. V případech uvedených v odstavci 1 se předání uskuteční pokud:
a) byly zaplaceny nebo zajištěny dědické poplatky a daně,
b) byly uspokojeny nebo zabezpečeny nároky věřitelů zemřelého a jiné
nároky, týkající se pozůstalosti, ve lhůtě stanovené právními předpisy
smluvní strany, na jejímž území se jmění nebo výše uvedené peněžní
částky nacházejí,
c) příslušné orgány vydaly souhlas, jehož je případně třeba k vývozu
pozůstalostního movitého majetku nebo k převodu peněžních částek.
3. Pokud občan jedné smluvní strany zemře při cestě na území druhé
smluvní strany, kde neměl bydliště ani pobyt, budou předměty, které měl
při sobě, předány bez dalšího řízení diplomatickému zastupitelství nebo
konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž státním občanem byl
zemřelý.
ODDÍL III
Čl.50
Smluvní závazky
1. Základní podmínky Smlouvy se řídí právním řádem, na němž se
účastníci dohodli. Nedošlo-li ke zvolení práva, řídí se závazkový vztah
právním řádem místa, kde byla Smlouva uzavřena.
2. Podmínky uzavření Smlouvy se řídí právním řádem uvedeným v odstavci
1.
3. Pravomoc náleží justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území
má bydliště, pobyt nebo majetek odpůrce. Příslušný je rovněž justiční
orgán smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo pobyt
navrhovatel, pokud se na tomto území nachází předmět sporu nebo majetek
odpůrce.
ODDÍL IV
Čl.51
Odpovědnost za škodu
1. Odpovědnost za škodu se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž
území byl čin způsobující škodu spáchán.
2. Jestliže však osoba, která způsobila škodu, jakož i osoba, která
utrpěla škodu, k níž došlo na území druhé smluvní strany, jsou státními
občany stejné smluvní strany a bydlí na jejím území, použijí se právní
předpisy smluvní strany, jejímiž jsou státními občany.
3. Pravomoc rozhodnout o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti
za škodu mají justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území byl
čin způsobující škodu spáchán, nebo justiční orgán té smluvní strany,
na jejímž území má ten, kdo škodu způsobil, bydliště nebo sídlo.
HLAVA V
UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ
Čl.52
Předmět uznání a výkonu
1. Každá smluvní strana bude uznávat a vykonávat na svém území za
podmínek stanovených touto smlouvou rozhodnutí vydaná na území druhé
smluvní strany.
2. Ve smyslu odstavce 1 se rozhodnutími rozumějí:
a) rozhodnutí ve věcech občanských, majetkových a nemajetkových
vydávaná soudy nebo jinými příslušnými orgány,
b) rozhodnutí soudů v trestních věcech týkající se povinnosti náhrady
za způsobené škody,
c) rozhodnutí soudů týkající se soudních nákladů,
d) rozhodčí nálezy.
3. Ve smyslu této smlouvy pojem "rozhodnutí" zahrnuje i soudní smír.
Čl.53
Podmínky uznání a výkonu rozhodnutí
Rozhodnutí jsou uznávána a vykonávána za podmínek:
a) jestliže jsou pravomocná a vykonatelná podle zákona té smluvní
strany, na jejímž území byla vydána. Ve věci vyživovací povinnosti se
uznávají i předběžná opatření, pokud jsou vykonatelná na území smluvní
strany, kde byla vydána,
b) jestliže nebyla porušena výlučná nebo touto smlouvou stanovená
pravomoc justičního orgánu té smluvní strany, na jejímž území má dojít
k uznání nebo výkonu,
c) jestliže povinnému, který se řízení nezúčastnil, bylo doručeno
předvolání a návrh na zahájení řízení včas a v souladu s právními
předpisy smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, a v
případě, že tento účastník řízení neměl způsobilost k právním úkonům,
mu byla dána možnost, aby byl v řízení zastoupený,
d) pokud mezi týmiž stranami v téže věci za tytéž činy nebylo vydáno
již dříve pravomocné rozhodnutí anebo neprobíhá v téže věci na základě
dříve podaného návrhu řízení u justičního orgánu na území smluvní
strany, která má rozhodnutí uznat nebo nařídit jeho výkon,
e) pokud uznání nebo výkon rozhodnutí nenaruší veřejný pořádek smluvní
strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.
Čl.54
Návrh na uznání nařízení výkonu rozhodnutí
1. Návrh na uznání nařízení výkonu rozhodnutí podává oprávněný u
justičního orgánu, který vydal příslušné rozhodnutí v prvním stupni.
Tento justiční orgán pak návrh odešle příslušnému soudu druhé smluvní
strany, aby o návrhu na uznání a výkon rozhodnutí rozhodl. Tento návrh
může být podán oprávněným i přímo tomuto soudu.
2. K návrhu je nutno připojit:
a) ověřený opis plného znění rozhodnutí, jakož i potvrzení, že
rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, pokud to není zřejmé z
rozhodnutí samotného,
b) originály nebo ověřené opisy listin, které prokazují, že povinnému,
který se řízení nezúčastnil, bylo doručeno předvolání řádně a včas,
c) ověřené překlady návrhů a listin uvedených v písmenech a) a b)
tohoto článku.
3. K návrhu na nařízení výkonu se v případě rozhodnutí o nákladech
řízení připojí ověřený opis rozhodnutí, potvrzení, z něhož vyplývá, že
rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, jakož i ověřené překlady těchto
písemností.
4. Zároveň s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí může být předložena
i žádost o vlastní výkon.
Čl.55
Postup při uznávání a nařizování výkonu rozhodnutí
1. Rozhodnutí vydaná na území jedné smluvní strany, která se týkají
osobního stavu a způsobilosti vlastních státních občanů, jsou uznávána
na území druhé smluvní strany. Pokud byla vydána v některém třetím
státu, musí být uznána nejprve smluvní stranou, jejímiž jsou tyto osoby
státními občany, teprve potom druhou smluvní stranou.
2. Rozhodnutí týkající se jiných věcí, než jsou uvedeny v odstavci 1
tohoto článku, mohou být uznána, pokud jsou splněny podmínky uvedené v
článcích 52 a 53.
3. K nařízení výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových mají pravomoc
justiční orgány smluvní strany, na jejímž území má být výkon proveden.
4. Postup při nařízení výkonu, jakož i při provedení výkonu se řídí
právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se výkon provádí.
5. Jestliže rozhodnutí obsahuje řešení pro více bodů žalobního návrhu,
které je možno oddělit, uznání nebo nařízení výkonu mohou být vydány
odděleně.
6. O jakékoli námitce týkající se výkonu rozhodnutí rozhoduje soud,
který výkon nařizuje.
7. Před soudem, který provádí vlastní výkon, může povinný podat jen
takové námitky, kterých se může dovolávat podle právních předpisů
smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno rozhodnutí, o jehož výkon
se jedná.
8. Před rozhodnutím o návrhu na nařízení výkonu může soud, pokud to
pokládá za nutné, požádat účastníky řízení, aby podali jistá vysvětlení
nebo doplnili návrh na nařízení výkonu. Může rovněž požádat o
doplňující vysvětlení od justičního orgánu, který rozhodnutí vydal.
Čl.56
Účinky uznání a výkonu
Pravomocná rozhodnutí justičních orgánů jedné smluvní strany, jakmile
jsou uznána nebo je nařízen jejich výkon na území druhé smluvní strany,
mají stejné účinky jako rozhodnutí vydaná justičními nebo jinými
příslušnými orgány druhé smluvní strany.
Čl.57
Vydání předmětů a peněžních částek
Vydání předmětů, peněžních částek nebo odevzdání peněžních částek
věřiteli, který má bydliště nebo sídlo na území druhé smluvní strany,
bude provedeno podle právních předpisů smluvní strany, která provádí
výkon rozhodnutí.
Čl.58
Náklady na uznání a výkon
1. O stanovení a vymáhání nákladů řízení spojených s nařízením a s
vlastním provedením výkonu rozhodne dožádaný soud podle právních
předpisů svého státu. Do těchto nákladů se zahrnují i náklady spojené s
překladem a ověřením listin.
2. Účastník řízení, který u justičního orgánu jedné smluvní strany,
jenž vydal rozhodnutí, požíval výhod uvedených v článku 6 odst. 1 této
smlouvy, bude požívat stejných výhod i při řízení o výkonu rozhodnutí,
které se bude konat na území druhé smluvní strany.
Čl.59
Výkon rozhodnutí o náhradě nákladů řízení
Jestliže povinnému, který byl osvobozen od složení zálohy podle článku
4 této smlouvy, bylo pravomocným rozhodnutím uloženo nahradit
oprávněnému náklady řízení, nařídí příslušný soud na území druhé
smluvní strany na žádost oprávněného bezplatně výkon rozhodnutí k
vymožení těchto nákladů.
Čl.60
1. K návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se připojí ověřený opis
rozhodnutí, případně potvrzení, z něhož by bylo zřejmé, že rozhodnutí
je pravomocné a vykonatelné, jakož i ověřené překlady těchto
písemností.
2. Náklady za vystavené potvrzení i za překlady a za ověření listin
uvedených v odstavci 1 se považují za náklady řízení.
3. Soud nařídí výkon rozhodnutí bez předvolání účastníků řízení s tím,
že se omezí pouze na přezkoumání, zda rozhodnutí je pravomocné a
vykonatelné.
Tento soud zároveň nařídí i výkon rozhodnutí o vymožení nákladů
uvedených v odstavci 2 tohoto článku, jak byly stanoveny příslušným
justičním orgánem smluvní strany, na jejímž území vznikly.
Čl.61
Uznání a výkon rozhodčích nálezů
Obě smluvní strany v souladu s ustanoveními Úmluvy o uznání a výkonu
cizích rozhodčích nálezů, uzavřené dne 10. června 1958 v New Yorku,
uznávají a vykonávají rozhodčí nálezy vydané na území druhé smluvní
strany.
HLAVA VI
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Čl.62
Řešení sporů
Spory, které vzniknou při výkladu nebo provádění této smlouvy, budou
řešeny konzultacemi příslušných ministerstev spravedlnosti obou
smluvních stran nebo diplomatickou cestou.
Čl.63
Ratifikace a vstup Smlouvy v platnost
Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost 90. dne ode dne
výměny ratifikačních listin. K výměně ratifikačních listin dojde v
Praze.
Čl.64
Platnost Smlouvy
Tato smlouva se uzavírá na neurčitou dobu. Každá z obou smluvních stran
ji může vypovědět písemným sdělením předaným diplomatickou cestou.
Výpověď nabude účinnosti po uplynutí jednoho roku ode dne písemného
sdělení.
Dnem, kdy tato smlouva vstoupí v platnost, pozbývá platnosti Smlouva
mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní
pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, sjednaná v Praze
dne 25. října 1958, pokud jde o právní pomoc ve věcech občanských a
rodinných.
Dáno v Bukurešti dne 11. července 1994 ve dvou původních vyhotoveních,
každé v jazyce českém a v jazyce rumunském, přičemž obě znění mají
stejnou platnost.
Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních stran tuto smlouvu podepsali a
opatřili ji svou pečetí.
Za Českou republiku:
JUDr. Jiří Novák v. r.
ministr spravedlnosti
Za Rumunsko:
Gavril Iosif Chiuzbaian v. r.
ministr spravedlnosti
