o Smlouvě mezi ČSSR a Japonskem o zamezení dvojího zdanění


Published: 1979

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$20 per month, or Get a Day Pass for only USD$4.99.
46/1979 Sb.



VYHLÁŠKA



ministra zahraničních věcí



ze dne 18. ledna 1979



o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Japonskem o

zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu



Dne 11. října 1977 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Československou

socialistickou republikou a Japonskem o zamezení dvojího zdanění v

oboru daní z příjmu.



Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé

socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval.

Ratifikační listiny byly vyměněny v Tokiu 26. října 1978.



Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 dnem 25.

listopadu 1978.



Český překlad textu Smlouvy se vyhlašuje současně.



Ministr:



Ing. Chňoupek v.r.



SMLOUVA



mezi Československou socialistickou republikou a Japonskem o zamezení

dvojího zdanění v oboru daní z příjmu



Československá socialistická republika a Japonsko,



přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z

příjmu,



se dohodly takto:



Čl.1



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo v obou smluvních státech.



Čl.2



1. Daně, které jsou předmětem této smlouvy, jsou



a) V Japonsku



(i) daň z příjmu,



(ii) daň společností a



(iii) místní daň obyvatelstva



(dále nazývané "japonská daň").



b) V Československu:



(i) odvod ze zisku a daň ze zisku,



(ii) daň ze mzdy,



(iii) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti,



(iv) daň zemědělská,



(v) daň z příjmů obyvatelstva a



(vi) daň domovní (dále nazývané "československá daň").



2. Smlouva se bude také vztahovat na všechny totožné nebo podstatně

podobné daně, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo

místo daní uvedených v předcházejícím odstavci. Příslušné úřady

smluvních států si budou v přiměřené lhůtě oznamovat všechny změny,

které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.



Čl.3



1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) Výraz "Japonsko", pokud je užit v zeměpisném smyslu, označuje

všechna území, na nichž platí zákony upravující japonskou daň.



b) Výraz "Československo" označuje Československou socialistickou

republiku.



c) Výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují Japonsko

nebo Československo, jak to souvislost vyžaduje.



d) Výraz "daň" označuje japonskou daň nebo československou daň, jak to

souvislost vyžaduje.



e) Výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna jiná

sdružení osob.



f) Výraz "společnost" označuje každou právnickou osobu nebo každou

podstatu, která je posuzována jako právnická osoba pro daňové účely.



g) Výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v

jednom smluvním státě, případně podnik provozovaný osobou mající

bydliště či sídlo v druhém smluvním státě.



h) výraz "příslušníci" označuje všechny fyzické osoby, které jsou

státními občany některého smluvního státu, všechny právnické osoby,

zřízené nebo organizované podle práva některého smluvního státu, a

všechny organizace bez právní subjektivity, které jsou pro účely daně

tohoto smluvního státu posuzovány jako právnické osoby, zřízené nebo

organizované podle práva tohoto smluvního státu.



i) Výraz "příslušný úřad" ve vztahu k smluvnímu státu označuje ministra

financí tohoto smluvního státu nebo jeho zmocněného zástupce.



j) Výraz "mezinárodní doprava" označuje každou dopravu uskutečněnou

lodí nebo letadlem, které jsou provozovány podnikem některého smluvního

státu, pokud loď nebo letadlo nejsou využívány pouze mezi místy

ležícími v druhém smluvním státě.



2. Každý výraz, který není ve Smlouvě jinak definován, má pro aplikaci

této smlouvy smluvním státem smysl, který je mu určen právními předpisy

tohoto smluvního státu, které upravují daně, jež jsou předmětem této

smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě"

označuje pro účely této smlouvy jakoukoli osobu, která je podrobena

zdanění podle zákonů tohoto smluvního státu z důvodu svého bydliště,

pobytu, hlavní správy, místa vedení nebo každého jiného kritéria

obdobné povahy. Výraz nezahrnuje fyzické osoby, které jsou podrobeny

zdanění v tomto smluvním státě pouze proto, že pobírají příjem ze

zdrojů umístěných v tomto státě.



2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v

obou smluvních státech, rozhodnou příslušné úřady vzájemnou dohodou, ve

kterém smluvním státě se pro účely této smlouvy považuje za umístěné

bydliště této fyzické osoby.



3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1

sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má sídlo v tom

smluvním státě, v němž je místo její hlavní správy.



Čl.5



1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé

zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji

činnost.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště"



a) místo vedení,



b) závod,



c) kancelář,



d) továrnu,



e) dílnu,



f) důl, lom, nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje,



g) staveniště nebo montáž, které trvají déle než 12 měsíců.



3. Výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:



a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k

dodávkám zboží patřícího podniku,



b) zboží patřící podniku, které je uskladněno pouze jako zásoba, za

účelem výstavy nebo dodání,



c) zboží patřící podniku, které je uskladněno pouze za účelem

zpracování jiným podnikem,



d) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je využíváno pouze za

účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik,



e) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je využíváno pro podnik

pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckých rešerší nebo

podobných činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter,



f) montáž prováděná podnikem jednoho smluvního státu ve spojení s

dodávkou strojů nebo zařízení z tohoto smluvního státu do druhého

smluvního státu.



4. Osoba jednající v jednom smluvním státě pro podnik druhého smluvního

státu - jiná než zástupce mající nezávislé postavení, o němž pojednává

odstavce 5 - se považuje za stálou provozovnu v prvně zmíněném smluvním

státě, jestliže je v tomto prvně zmíněném smluvním státě vybavena plnou

mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy

jménem podniku, pokud činnost této osoby není omezena na nákupy zboží

pro podnik.



5. Za stálou provozovnu podniku jednoho smluvního státu se v druhém

smluvním státě nepovažuje pouhá skutečnost, že podnik v tomto druhém

smluvním státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře,

generálního komisionáře nebo každého jiného zástupce majícího nezávislé

postavení, pokud tyto osoby jednají v řádném rámci své obchodní

činnosti.



6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom smluvním státě,

ovládá společnost nebo je ovládána společností, která má sídlo v druhém

smluvním státě, nebo která v tomto druhém smluvním státě vykonává svoji

činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama

o sobě z kterékoliv této společnosti stálou provozovnu druhé

společnosti.



Čl.6



1. Příjem z nemovitého majetku může být zdaněn ve smluvním státě, v

němž je takový majetek umístěn.



2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje ve shodě s právem toho

smluvního státu, v němž je takový majetek umístěn. Výraz zahrnuje v

každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý i mrtvý inventář

zemědělských a lesních hospodářství, práva, na která se vztahují

ustanovení občanského práva o nemovitém majetku, požívání nemovitého

majetku a práva na proměnlivá nebo pevná plnění, placená jako náhrada

za těžení nebo za právo na těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných

přírodních zdrojů. Lodi a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 se použije na příjem z přímého užívání, nájmu

nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se použijí také na příjem z nemovitého

majetku podniku a na příjem z nemovitého majetku užívaného k výkonu

svobodného povolání.



Čl.7



1. Zisk podniku jednoho smluvního státu podléhá zdanění pouze v tomto

smluvním státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním

státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, může být zisk podniku

zdaněn v tomto druhém smluvním státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v

jakém jej lze přičítat této stálé provozovně.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzuje se v každém smluvním státě této stálé provozovně

zisk, který by mohla podle očekávání docílit, kdyby jako samostatný

podnik vykonávala totožné nebo obdobné činnosti za stejných nebo

obdobných podmínek a obchodovala zcela nezávisle s podnikem, jehož je

stálou provozovnou.



3. Při výpočtu zisku stálé provozovny se povolují odečíst náklady

vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh

vedení a všeobecných administrativních výloh takto vynaložených, ať ve

smluvním státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.



4. Pokud je v některém smluvním státě obvyklé určovat zisk, který má

být přičten stálé provozovně, na základě rozdělení celkového zisku

podniku jeho různým částem, nebrání nic v odstavci 2, aby tento smluvní

stát určil zisk, jenž má být zdaněn, takovým rozdělením, jaké je

obvyklé. Přijatá metoda dělení musí být však taková, aby výsledek byl v

souladu se zásadami, stanovenými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičte žádný zisk na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Zisk, který se má přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích

odstavců vypočítá každý rok podle téže metody, pokud neexistují závažné

a dostatečné důvody pro jiný postup.



7. Jestliže zisk zahrnuje části příjmu, o nichž se pojednává odděleně v

jiných článcích této smlouvy, nedotknou se ustanovení tohoto článku

ustanovení oněch článků.



Čl.8



1. Zisk z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě,

prováděné podnikem některého smluvního státu, podléhá zdanění pouze v

tomto smluvním státě.



2. Pokud jde o provádění mezinárodní námořní nebo letecké dopravy

podnikem některého smluvního státu, osvobodí se takový podnik, je-li

podnikem československým, od živnostenské daně v Japonsku, a japonský

podnik se osvobodí od jakékoliv daně obdobné japonské živnostenské

dani, pokud by byla vybírána později v Československu.



3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí také na zisk z účasti na poolu,

společném provozu nebo na mezinárodní provozní organizaci.



Čl.9



Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního

státu,

a jestliže v jednom i v druhém případě byly mezi oběma podniky v jejich

obchodních nebo finančních vztazích sjednány nebo jim uloženy podmínky,

které se liší od podmínek, které by byl sjednány mezi podniky

nezávislými, může být zisk, který by byl bez těchto podmínek docílen

jedním z podniků, který však vzhledem k těmto podmínkám docílen nebyl,

včleněn do zisku tohoto podniku a zdaněn.



Čl.10



1. Dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom smluvním

státě, osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou

být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.



2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž má

sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle právních předpisů tohoto

smluvního státu. Daň takto stanovená však nepřesáhne:



a) 10 % hrubé částky dividend, jestliže příjemce je společností, která

vlastní nejméně 25 % podílů spojených s hlasovacím právem na

společnosti vyplácející dividendy po dobu šesti měsíců bezprostředně

předcházejících datum výplaty takových dividend.



b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.

Tento odstavec se nedotkne zdanění zisku společnosti, ze kterého jsou

dividendy vypláceny.



3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjem plynoucí

z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek s účastí na zisku,

právě tak jako příjem z jiných společenských práv, který je postaven na

roveň příjmu z akcií daňovými předpisy smluvního státu, v němž má sídlo

společnost vyplácející dividendy.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce dividend,

mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, má v druhém smluvním

státě, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy, stálou

provozovnu, s níž je skutečně spojeno vlastnictví akcií, na jeho

základě se dividendy vyplácejí. V takovém případě se použijí ustanovení

článku 7.



5. Jestliže společnost, mající sídlo v jednom smluvním státě, dosahuje

zisk nebo příjem z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý smluvní

stát vybrat žádnou daň z dividend vyplácených společností osobám, které

nemají bydliště či sídlo v tomto druhém smluvním státě, ani podrobit

nerozdělený zisk společnosti dani z nerozděleného zisku, i když

vyplácené dividendy nebo nerozdělený zisk pozůstávají zcela nebo zčásti

ze zisku nebo z příjmu, které pocházejí z tohoto druhého smluvního

státu.



Čl.11



1. Úroky, mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě mající

bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto

druhém smluvním státě.



2. Tyto úroky však mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je

jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto smluvního státu. Daň

takto stanovená však nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.



3. Úroky, mající zdroj v jednom smluvním státě a placené vládě druhé ho

smluvního státu, jeho místním úřadům, ústřední bance tohoto druhého

smluvního státu nebo finanční instituci, která je plně ve vlastnictví

tohoto státu, nebo osobě mající v tomto druhém smluvním státě bydliště

či sídlo, z pohledávek zajištěných nebo nepřímo financovaných vládou

tohoto druhého smluvního státu, jeho místní úřady, ústřední bankou

tohoto druhého smluvního státu nebo finanční institucí, která je plně

ve vlastnictví tohoto státu, jsou bez ohledu na ustanovení odstavce 2

osvobozeny od daně v prvně zmíněném smluvním státě.



4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjem z veřejných

dluhopisů, obligací, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na

nemovitosti, poskytujících i neposkytujících právo na účast na zisku, a

jiné pohledávky jakéhokoliv druhu, jakékoliv rozdíly, o které částka

zaplacena na vyrovnání takových pohledávek převyšuje částku půjčky, i

jakýkoliv jiný příjem, který je postaven daňovými předpisy smluvního

státu, ve kterém je zdroj příjmu, na roveň příjmu z půjček.



5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije, jestliže příjemce úroků,

který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, má v druhém

smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, stálou provozovnu, s níž je

skutečně spojena pohledávka, která je zdrojem úroků. V tomto případě se

použijí ustanovení článku 7.



6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v určitém smluvním státě, je-li

plátcem tento smluvní stát sám, jeho místní úřad nebo osoba mající v

tomto smluvním státě bydliště či sídlo. Jestliže však osoba, která

úroky platí, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním

státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž

vznikl dluh, z něhož se úroky platí, a jestliže takové úroky nese ke

své tíži tato stálá provozovna, předpokládá se, že tyto úroky mají

zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.



7. Jestliže částka placených úroků, posuzováno se zřetelem k

pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních

vztahů existujících mezi plátcem a příjemcem, nebo mezi oběma a třetí

osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce s příjemcem, kdyby nebylo

takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto

naposledy zmíněnou částku. Část platu, která ji přesahuje, bude v tomto

případě podléhat zdanění podle právních předpisů každého smluvního

státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.12



1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené

osobě, která má bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být

zdaněny v tomto druhém smluvním státě.



2.



a) Průmyslové licenční poplatky mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve

kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto smluvního

státu. Daň takto stanovená však nepřesáhne 10 % hrubé částky licenčních

poplatků.



b) Kulturní licenční poplatky budou osvobozeny od daní ve smluvním

státě, ve kterém je jejich zdroj.



3.



a) Výraz "průmyslové licenční poplatky" použitý v odstavci 2 označuje

platy jakéhokoliv druhu přijaté náhradou za užití nebo za právo na

užití jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu,

tajného návodu nebo výrobního postupu, nebo za užití nebo za právo na

užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za

informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové,

obchodní nebo vědecké.



b) Výraz "kulturní licenční poplatky" použitý v odstavci 2 označuje

platy jakéhokoliv druhu přijaté náhradou za užití nebo za právo na

užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu uměleckému nebo

vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů nebo pásek pro

rozhlasová nebo televizní vysílání.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce licenčních

poplatků mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě má v druhém

smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, stálou

provozovnu, s níž je skutečně spojeno právo nebo majetek, které jsou

zdrojem licenčních poplatků. V takovém případě se použijí ustanovení

článku 7.



5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v určitém smluvním

státě, je-li plátcem tento smluvní stát sám, jeho místní úřad nebo

osoba mající bydliště či sídlo v tomto smluvním státě. Jestliže však

osoba, která platí licenční poplatky, ať má nebo nemá bydliště či sídlo

v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou

provozovnu, ve spojení s níž vznikl závazek platit licenční poplatky, a

jestliže takové licenční poplatky nese ke své tíži tato stálá

provozovna předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom

smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.



6. Jestliže částka placených licenčních poplatků, posuzováno se

zřetelem k užívání, právo nebo informaci, za které jsou placeny,

přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a

příjemcem, nebo mezi oběma a třetí osobou částku, kterou by byl smluvil

plátce s příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení

tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Část platů, která

ji přesahuje, bude v tomto případě podrobena zdanění podle právních

předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením

této smlouvy.



Čl.13



1. Zisk ze zcizení nemovitého majetku, jehož definice je uvedena v

článku 6 odstavce 2, může být zdaněn ve smluvním státě, ve kterém je

takový majetek umístěn.



2. Zisk ze zcizení každého jiného než nemovitého majetku, který je

částí provozního majetku stálé provozovny, kterou podnik jednoho

smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebo každého jiného než

nemovitého majetku příslušejícího ke stálé základně, kterou osoba

mající bydliště v jednom smluvním státě má v druhém smluvním státě pro

výkon svobodného povolání, včetně zisku ze zcizení takové stálé

provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé

základny, může být zdaněn v tomto druhém smluvním státě. Avšak zisk

docílený osobou mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě ze

zcizení lodí nebo letadel používaných v mezinárodní dopravě a každého

jiného než nemovitého majetku příslušejícího k provozu takových lodí

nebo letadel podléhá zdanění pouze v tomto smluvní státě.



3. Zisk docílený osobou mající bydliště či sídlo v některém smluvním

státě ze zcizení majetkových hodnot jiných než těch, o nichž se

pojednává v odstavcích 1 a 2, podléhá zdanění jen v tomto smluvním

státě.



Čl.14



1. Příjem, který osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá

za služby poskytované při výkonu svobodného povolání nebo jiné

nezávislé činnosti podobné povahy, podléhá zdanění pouze v tomto

smluvním státě, ledaže tato osoba má pravidelně k dispozici v druhém

smluvním státě stálou základnu pro výkon svých činností. Jestliže má

takovou stálou základnu, může být příjem zdaněn v tomto druhém smluvním

státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém jej lze přičítat této

stálé základně.



2. Výraz "svobodná povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti

vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, a nezávislé

činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních.



Čl.15



1. Mzdy, platy a jiné podobné odměny, které osoba mající bydliště v

jednom smluvním státě pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou

ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto smluvním

státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li

tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté z tohoto zaměstnání

zdaněny v tomto druhém smluvním státě.



2. Odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z

důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez

ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném smluvním

státě, jestliže:



a) příjemce se zdržuje v tomto druhém smluvním státě během jednoho nebo

více období, která vcelku nepřekročí 183 dnů v příslušném kalendářním

roce, a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo ve jménu zaměstnavatele,

který nemá bydliště či sídlo v tomto druhém smluvním státě, a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, kterou má

zaměstnavatel v tomto druhém smluvním státě.



3. Odměny z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla

používaných v mezinárodní dopravě podnikem některého smluvního státu

mohou být bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku zdaněny

v tomto smluvním státě.



Čl.16



Odměny, které osoba mající bydliště v některém smluvním státě pobírá

jako člen správní nebo dozorčí rady společnosti, která má sídlo v

druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.



Čl.17



1. Příjem, který pobírají veřejně vystupující divadelní, filmoví,

rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci nebo sportovci z této své

osobní činnosti, může být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15

zdaněn ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti umělců a

sportovců vykonávány.



Takový příjem se však v tomto smluvním státě osvobodí od daně, jestliže

takové činnosti vykonávají fyzické osoby, které mají bydliště v druhém

smluvním státě, podle zvláštního programu kulturních výměn, dohodnutého

vládami obou smluvních států.



2. Jestliže příjem týkající se osobní činnosti umělců nebo sportovců,

nepřipadá tomuto umělci nebo sportovci samému, ale jiné osobě, může být

tento příjem zdaněn bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 ve

smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce

vykonávány.



Takový příjem se však v tomto smluvním státě osvobodí od daně, jestliže

je pobírán z činností vykonávaných fyzickými osobami, které mají

bydliště v druhém smluvním státě, podle zvláštního programu kulturních

výměn dohodnutého vládami obou smluvních států a jestliže tento příjem

připadá jiné osobě, která má bydliště či sídlo v tomto druhém smluvním

státě.



Čl.18



Penze a jiné podobné platy, poukazované z důvodu dřívějšího zaměstnání

osobě mající bydliště v některém smluvním státě a jakékoliv pravidelné

opětující se platy poukazované takové osobě podléhají zdanění pouze v

tomto smluvním státě.



Čl.19



1.



a) Odměny jiné než penze, vyplácené některým smluvním státem nebo jeho

místním úřadem fyzické osobě za služby prokázané tomuto smluvnímu státu

nebo jeho místnímu úřadu při výkonu funkcí ve státní správě podléhají

zdanění jen v tomto smluvním státě.



b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,

jestliže služby byly prokázány v tomto druhém smluvním státě, příjemce

má bydliště v tomto druhém smluvním státě a



i) je státním občanem tohoto druhého smluvního státu nebo



ii) nezískal bydliště v tomto druhém smluvním státě jen za účelem

konání těchto služeb.



2.



a) Jakékoliv penze vyplácené některým smluvním státem nebo jeho místním

úřadem nebo z fondů, jimž poskytují příspěvky, fyzické osobě za služby

prokázané tomuto smluvnímu státu nebo jeho místnímu úřadu podléhají

zdanění pouze v tomto smluvním státě.



b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,

jestliže příjemce penze je státním občanem tohoto druhého smluvního

státu a má v tomto druhém smluvním státě bydliště.



3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na odměny a penze

vyplácené za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní

činností prováděnou některým smluvním státem nebo jeho místním úřadem.



Čl.20



1. Profesor nebo učitel, který dočasně navštíví některý smluvní stát po

dobu nepřesahující dva roky, aby tam vyučoval nebo vedl výzkumné práce

na univerzitě, koleji, škole nebo na jiném uznávaném vzdělávacím

ústavu, a který má nebo bezprostředně před takovou návštěvou měl

bydliště v druhém smluvním státě, podléhá pouze v tomto druhém smluvním

státě dani z odměny za takové vyučování nebo výzkum.



2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjem z výzkumné činnosti,

jestliže se takový výzkum provádí v prvé řadě pro soukromý prospěch

určité osoby nebo určitých osob.



Čl.21



Plat nebo příjem, který dostává na úhradu nákladů své výživy, vzdělání

nebo praxe studující nebo učeň, který se zdržuje v některém smluvním

státě pouze za účelem svého vzdělání, výcviku nebo získání zvláštních

technických zkušeností, a který má nebo bezprostředně před tím měl

bydliště v druhém smluvním státě, se osvobodí od daně v prvně zmíněném

státě, jestliže takové platby mu byly poukázány do tohoto prvně

zmíněného státu ze zahraničí, nebo jestliže takový příjem pobíral za

své osobní služby prokázané v prvně zmíněném smluvním státě v částce

nepřesahující 600 000 japonských jenů nebo jejich protihodnotu v

československých korunách během kteréhokoliv daňového roku.



Čl.22



Části příjmu osoby mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě,

které nejsou výslovně uvedeny v předcházejících článcích této smlouvy,

podléhají zdanění jen v tomto státě.



Čl.23



Dvojí zdanění příjmu se vyloučí tímto způsobem:



a) Jestliže osoba mající bydliště nebo sídlo v Japonsku pobírá příjem

může být podle ustanovení této smlouvy zdaněn v obou smluvních státech,

povolí se podle japonských předpisů o započtení zahraniční daně na

japonskou daň započíst částku československé daně, která se platí z

tohoto příjmu, na japonskou daň, vyměřenou této osobě. Částka, která se

započte, však nepřesáhne takovou část japonské daně, která poměrně

připadá na tento příjem.



b)



i) Jestliže osoba mající bydliště či sídlo v Československu pobírá

příjem, který může být podle ustanovení této smlouvy zdaněn v Japonsku,

vyjme Československo s výhradou ustanovení odstavce ii) takový příjem

ze zdanění. Při výpočtu daně z ostatního příjmu této osoby však může

použít sazbu daně, která by se použila, kdyby vyňatý příjem nebyl takto

vyňat ze zdanění.



ii) Jestliže osoby mající bydliště či sídlo v Československu pobírá

příjem, který může být podle ustanovení článků 10, 11, 12, 16 a 17 této

smlouvy zdaněn také v Japonsku, povolí Československo snížit daň z

příjmu této osoby o částku rovnající se dani zaplacené v Japonsku.

Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část

československé daně vypočtené před tím, než bylo snížení daně povoleno,

která poměrně připadá na příjem, který byl podle ustanovení článků 10,

11, 12, 16 a 17 této smlouvy zdaněn v Japonsku.



iii) Odvody placené československými státními hospodářskými

organizacemi do státního rozpočtu se považují za československou daň.



Čl.24



1. Příslušníci jednoho smluvního státu, ať mají či nemají bydliště či

sídlo v některém smluvním státě, nebudou podrobeni v druhém smluvním

státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly

jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou

nebo mohou být za stejných okolností podrobeni příslušníci tohoto

druhého smluvního státu.



2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v

druhém smluvním státě, se neprovede v tomto druhém smluvním státě

způsobem méně příznivým než zdanění podniků tohoto druhého smluvního

státu, které vykonávají tutéž činnost.



Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,

aby přiznal osobám majícím bydliště v druhém smluvním státě osobní

srážky, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k

rodině, které přiznává osobám, které na jeho území mají bydliště.



3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,

přímo nebo nepřímo ve vlastnictví nebo pod kontrolou osoby nebo osob

majících bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v

prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním

spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené

povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky

tohoto prvně zmíněného státu.



4. Výraz "zdanění" označuje v tomto článku daně jakéhokoliv druhu a

pojmenování.



Čl.25



1. Jestliže se osoba mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě

domnívá, že opatření učiněná jedním nebo oběma smluvními státy mají

nebo budou mít za následek pro ni zdanění, které není v souladu s touto

smlouvou, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje

zákonodárství těchto smluvních států, předložit svůj případ příslušnému

úřadu smluvního státu, ve kterém má bydliště či sídlo.



2. Příslušný úřad se bude snažit, aby otázku upravil vzájemnou dohodou

s příslušným úřadem druhého smluvního státu za účelem zamezení zdanění,

které není ve shodě s touto smlouvou, jestliže sám nebude s to najít

uspokojivé řešení.



3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou

dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo

aplikaci této smlouvy. Mohou se také vzájemně poradit za účelem

vyloučení dvojího zdanění v případech, které nejsou upraveny touto

smlouvou.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dohody ve smyslu předchozích odstavců.



Čl.26



1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné

pro provádění této smlouvy a vnitrostátních zákonů smluvních států,

týkajících se daní, na které se tato smlouva vztahuje, pokud zdanění,

které upravují, je v souladu s touto smlouvou. Všechny informace takto

vyměněné budou považovány za tajné a mohou být sděleny jen osobám nebo

úřadům pověřeným vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou předmětem

této smlouvy.



2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají jednomu ze smluvních států povinnost:



a) provést administrativní opatření, která by byla v rozporu s právními

předpisy nebo správní praxí tohoto nebo druhého smluvního státu;



b) poskytnout informace, které by nemohly být dosaženy na základě

právních předpisů nebo normální administrativní praxe tohoto nebo

druhého smluvního státu, nebo



c) poskytnout informace, které by odhalily živnostenské, podnikové,

průmyslové, obchodní nebo profesionální tajemství nebo výrobní postup

nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem

(ordre public).



Čl.27



Ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které

diplomatičtí a konzulární funkcionáři požívají podle obecných pravidel

mezinárodního práva nebo podle ustanovení zvláštních dohod.



Čl.28



1. Tato smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny

v Tokiu co nejdříve.



2. Tato smlouva nabude platnosti 30. dnem po výměně ratifikačních

listin a bude se v obou smluvních státech aplikovat na příjem za

všechny daňové roky, které počnou 1. ledna kalendářního roku

následujícího po roce, ve kterém tato smlouva nabude platnosti, nebo

později.



Čl.29



Tato smlouva se sjednává na neurčitou dobu. Každý smluvní stát ji však

může vypovědět písemnou výpovědí zaslanou diplomatickou cestou druhému

smluvnímu státu nejpozději 30. června každého kalendářního roku po

uplynutí lhůty pěti roků ode dne, kdy smlouva nabyla platnosti. V

takovém případě se smlouva již nepoužije v obou smluvních státech na

příjem za všechny daňové roky, které počnou 1. ledna kalendářního roku

následujícího po roce, ve kterém byla dána výpověď, nebo později.



Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali

tuto smlouvu.



Dáno ve dvojím vyhotovení v Praze dne 11. října 1977 v anglickém

jazyce.



Za Československou socialistickou republiku:



František Hájek v.r.



Za Japonsko:



Fumihiko Suzuki v.r.