Advanced Search

o Úmluvě o nucené nebo povinné práci


Published: 1990
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/508430/o-mluv-o-nucen-nebo-povinn-prci.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
506/1990 Sb.



Sdělení



federálního ministerstva zahraničních věcí



Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. června

1930 byla na 14. zasedání generální konference Mezinárodní organizace

práce přijata Úmluva o nucené nebo povinné práci (č. 29). Ratifikace

Úmluvy Československou republikou byla zapsána dne 30. října 1957

generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle svého článku 28

Úmluva vstoupila pro Československou republiku v platnost dnem 30.

října 1958.



Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.



Úmluva č. 29



Úmluva o nucené nebo povinné práci



Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána

Správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne

10. června 1930 na svém čtrnáctém zasedání,



rozhodnuvši se přijmout některé návrhy týkající se nucené nebo povinné

práce, jež jsou prvým bodem jednacího pořadu zasedání, a



stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy, přijímá

dne 28. června 1930 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o

nucené práci, 1930 a podléhá ratifikaci členských států Mezinárodní

organizace práce podle ustanovení ústavy Mezinárodní organizace práce.



Čl.1



1. Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, který ratifikuje

tuto úmluvu, se zavazuje, že v době co nejkratší potlačí užívání nucené

nebo povinné práce ve všech jejích formách.



2. Se zřetelem k tomuto úplnému potlačení se lze na přechodné období

uchýlit k nucené nebo povinné práci výhradně pro veřejné účely a jen

výjimečně, a to za podmínek a záruk, jež jsou dále stanoveny.



3. Správní rada Mezinárodního úřadu práce po uplynutí období pěti let

ode dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti, až bude připravovat zprávu

stanovenou níže v článku 31, zváží možnost potlačit bez dalšího

přechodného období nucenou nebo povinnou práci ve všech jejích formách

a rozhodne, je-li záhodno dát na pořad jednání konference tuto otázku.



Čl.2



1. Pro účely této úmluvy bude výraz "nucená nebo povinná práce"

označovat každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá

pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla

dobrovolně.



2. Nicméně pro účely této úmluvy výraz "nucená nebo povinná práce"

nebude zahrnovat:



a) žádnou práci ani službu vymáhanou na základě zákonů o povinné

vojenské službě pro práce ryze vojenské povahy;



b) žádnou práci ani službu, která tvoří součást obvyklých občanských

povinností občanů země, jež se plně spravuje sama;



c) žádnou práci ani službu, která se na kterékoli osobě vymáhá v

důsledku odsouzení soudním rozhodnutím, pokud se tato práce nebo služba

vykonává pod dohledem a kontrolou veřejného úřadu a pokud se řečená

osoba nepronajímá ani nedává k dispozici soukromým jednotlivcům,

soukromým společnostem ani soukromým právnickým osobám;



d) žádnou práci ani službu vymáhanou v případech mimořádných okolností,

to jest v případech války, pohromy nebo hrozící pohromy jako požáru,

povodně, hladomoru, zemětřesení, prudké epidemie nebo zvířecí nákazy

(epizootie), vpádu zvířat, hmyzu nebo škodlivých rostlinných

cizopasníků a všeobecně všech okolností, jež ohrožují nebo by mohly

ohrozit život nebo normální životní poměry veškerého obyvatelstva nebo

jeho části;



e) menší obecní služby, které jsouce vykonávány členy obce v jejím

přímém zájmu, mohou proto být považovány za obvyklé občanské povinnosti

připadající na členy obce, pokud mají členové obce nebo jejich přímí

zástupci právo vyjádřit se ohledně potřeby takových služeb.



Čl.3



Pro účely této úmluvy bude výraz "příslušný úřad" označovat buď úřad

metropolitní země anebo nejvyšší ústřední úřad dotyčného území.



Čl.4



1. Příslušný úřad nebude ukládat ani dovolovat ukládání nucené nebo

povinné práce ve prospěch soukromých jednotlivců, soukromých

společností ani soukromých právnických osob.



2. Existuje-li taková nucená nebo povinná práce k prospěchu soukromých

jednotlivců, soukromých společností nebo soukromých právnických osob v

den, kdy generální ředitel Mezinárodního úřadu práce zapíše ratifikaci

této úmluvy členským státem, tento členský stát úplně potlačí takovouto

nucenou nebo povinnou práci počínajíc dnem, kdy tato úmluva pro něj

nabude účinnosti.



Čl.5



1. Žádná výsada udělená soukromým jednotlivcům, soukromým společnostem

nebo soukromým právnickým osobám nebude mít za následek jakoukoli formu

nucené nebo povinné práce pro výrobu ani pro získávání výrobků, kterých

tito soukromí jednotlivci, tyto soukromé společnosti nebo tyto soukromé

právnické osoby užívají nebo s nimiž obchodují.



2. Tam, kde existují výsady obsahující ustanovení, která mají za

následek takovouto nucenou nebo povinnou práci, budou tato ustanovení

co nejdříve zrušena, aby se vyhovělo článku 1 této úmluvy.



Čl.6



Správní úředníci, i když mají povinnost vést obyvatelstvo, nad nímž

mají pravomoc, k nějaké formě práce, nebudou donucovat toto

obyvatelstvo ani jeho jednotlivé příslušníky k práci pro soukromé

jednotlivce, soukromé společnosti ani pro soukromé právnické osoby.



Čl.7



1. Náčelníci, kteří nevykonávají správní funkce, se nebudou uchylovat k

nucené nebo povinné práci.



2. Náčelníci, kteří vykonávají správní funkce, se budou moci s

výslovným povolením příslušného úřadu uchylovat k nucené nebo povinné

práci za podmínek stanovených v článku 10 této úmluvy.



3. Náčelníci, kteří jsou řádně uznáni a kteří nepobírají přiměřenou

odměnu v jiných formách, mohou požívat osobních služeb, pokud jsou

řádně právně upraveny, a pokud jsou přijata všechna potřebná opatření k

tomu, aby jich nebylo zneužito.



Čl.8



1. Za každé rozhodnutí, že se lze uchýlit k nucené nebo povinné práci,

ponese odpovědnost nejvyšší civilní úřad dotyčného území.



2. Nicméně tento úřad může přenést na nejvyšší místní úřady oprávnění

ukládat nucenou nebo povinnou práci, která nemá za následek vzdálení

pracovníků z jejich obvyklého bydliště. Na období a za podmínek, které

budou stanoveny v předpisech uvedených v článku 23 této úmluvy, může

tento úřad také přenést na nejvyšší místní úřady oprávnění ukládat

nucenou nebo povinnou práci, která má za následek vzdálení pracovníků z

jejich obvyklého bydliště, jestliže jde o to usnadnit přemísťování

správních úředníků při výkonu jejich povinností a o dopravu materiálu

správy.



Čl.9



Není-li nic jiného stanoveno v článku 10 této úmluvy, každý úřad

příslušný k ukládání nucené nebo povinné práce se před rozhodnutím, že

se lze uchýlit k této formě práce, přesvědčí o tom,



a) že práce nebo služba, jež má být vykonána, je v důležitém přímém

zájmu obce povolené k jejímu vykonání;



b) že práce nebo služba je v současné době nebo bezprostředně nutná;



c) že nabídkou mezd a pracovních podmínek, nikoli méně příznivých,

nežli jsou ty, které platí v příslušné oblasti pro podobnou práci nebo

službu, nebylo možno opatřit dobrovolné pracovní síly pro vykonání

takové práce nebo služby;



d) že se zřetelem na dosažitelné pracovní síly a jejich pracovní

způsobilost práce nebo služba neuloží nynějšímu obyvatelstvu břemeno

příliš těžké.



Čl.10



1. Nucená nebo povinná práce, která se požaduje jako daň, i nucená nebo

povinná práce, kterou náčelníci vykonávající správní působnost ukládají

pro práce ve veřejnému zájmu, bude postupně odstraněna.



2. Prozatím však tam, kde se nucená nebo povinná práce požaduje jako

daň a v případech, kdy nucenou nebo povinnou práci pro práce ve

veřejnému zájmu ukládají náčelníci vykonávající správní funkce,

příslušný úřad se předem ujistí,



a) že práce nebo služba, jež má být vykonána, je v důležitém přímém

zájmu obce povolané k jejímu vykonání;



b) že práce nebo služba je v současné době nebo bezprostředně nutná;



c) se zřetelem na dosažitelné pracovní síly a jejich pracovní

způsobilost práce nebo služba neuloží nynějšímu obyvatelstvu břemeno

příliš těžké;



d) že práce nebo služba nebude mít za následek vzdálení pracovníků z

jejich obvyklého bydliště;



e) že vykonávání práce nebo služby bude řízeno v souladu s požadavky

náboženství, společenského života a zemědělství.



Čl.11



1. Jen dospělí tělesně schopní muži, jejichž věk nebude zřejmě nižší

než 18 a vyšší než 45 let, budou moci být podrobeni nucené nebo povinné

práci. Vyjímajíc druhy práce stanovené v článku 10 této úmluvy budou

platit tato omezení a podmínky:



a) kdykoli to bude možné, předchozí zjištění lékaře jmenovaného

správním úřadem, že příslušné osoby netrpí žádnou nakažlivou chorobou a

že jsou tělesně způsobilé pro požadovanou práci a za podmínek, za

kterých má být konána;



b) vynětí školských učitelů i žáků a správních zaměstnanců vůbec;



c) ponechání takového počtu dospělých a tělesně schopných mužů v každé

obci, který je nezbytný pro rodinný a společenský život;



d) šetření svazků manželských a rodinných.



2. Předpisy stanovené v článku 23 této úmluvy určí pro účely uvedené=

výše v písmeně c) předchozího odstavce poměrný počet trvale usazených a

dospělých tělesně schopných mužů, které lze kdykoli povolat na nucenou

nebo povinnou práci, přičemž tento poměrný počet nesmí nikdy překročit

25 %. Při určení tohoto poměrného počtu příslušný úřad přihlédne k

hustotě obyvatelstva, jeho sociálnímu a tělesnému rozvoji, ročnímu

období a práci, kterou mají příslušné osoby vykonávat v místě na

vlastní vrub, a vůbec bude dbát hospodářských a sociálních potřeb

obvyklého života příslušné obce.



Čl.12



1. Maximální doba, na kterou může být některá osoba povolána na nucenou

nebo povinnou práci kteréhokoli druhu, nesmí překročit šedesát dnů za

období dvanácti měsíců zahrnujíc do těchto šedesáti dnů dny strávené

cestou do místa práce a z tohoto místa.



2. Každá osoba povolaná na nucenou nebo povinnou práci bude opatřena

osvědčením uvádějícím dobu, kterou na takové práci strávila.



Čl.13



1. Normální pracovní doba každé osoby povolané na nucenou nebo povinnou

práci bude stejná jako ta, jež platí pro práci dobrovolnou, a hodiny

odpracované nad normální pracovní dobu budou odměňovány podle sazeb

platících pro přesčasové hodiny dobrovolně vykonané práce.



2. Všem osobám podrobeným nucené nebo povinné práci kteréhokoli druhu

bude zaručen jeden den odpočinku týdně a tento den se bude pokud možno

shodovat s dnem určeným tradicí nebo zvyky příslušného území nebo

kraje.



Čl.14



1,. Vyjma nucené nebo povinné práce stanovené v článku 10 této úmluvy

bude nucená nebo povinná práce všeho druhu odměňována v hotovosti podle

sazeb nikoli nižších, nežli jsou sazby platící pro podobné druhy práce

buď v kraji, ve kterém je pracovník zaměstnán, nebo v oblasti, z níž

byl povolán, podle toho, které z nich jsou vyšší.



2. V případech, kdy práci ukládají náčelníci při výkonu své správní

funkce, bude co nejdříve zavedeno placení mezd za podmínek stanovených

v předchozím odstavci.



3. Mzdy budou vypláceny každému pracovníku jednotlivě a nikoli jeho

kmenovému náčelníkovi ani žádnému jinému úřednímu činiteli.



4. Dny strávené cestou do místa práce a z tohoto místa se budou pro

placení mezd počítat jako pracovní dny.



5. Tento článek nebude bránit tomu, aby se pracovníkům neposkytovaly

obvyklé potravinové dávky jakožto část mzdy, přičemž se tyto dávky musí

alespoň rovnat peněžité částce, kterou mají představovat. Avšak žádné

srážky ze mzdy se nesmějí provádět na placení daní, na zvláštní stravu,

oblékání nebo ubytování, jež budou pracovníkům poskytovány proto, aby

se zachovala jejich schopnost pokračovat v práci za zvláštních podmínek

jejich zaměstnání, ani za poskytnutí nářadí.



Čl.15



1. Veškeré zákonodárství o odškodňování úrazů nebo nemocí z povolání a

veškeré zákonodárství stanovící odškodňování rodinných příslušníků

výživou závislých na zemřelých nebo invalidních pracovnících, jež je

nebo bude v platnosti na příslušném území, se bude vztahovat na osoby

podrobené nucené nebo povinné práci za stejných podmínek jako na

pracovníky dobrovolné.



2. Každý úřední činitel zaměstnávající pracovníka nucenou nebo povinnou

prací bude vždy mít povinnost zajistit životní potřeby dotyčného

pracovníka, jestliže ho pracovní úraz nebo nemoc z povolání učinily

úplně nebo částečně neschopným pečovat o své potřeby a učinit opatření,

aby bylo zajištěno vydržování všech osob skutečně na takového

pracovníka odkázaných při pracovní neschopnosti nebo při smrti

následkem pracovního úrazu.



Čl.16



1. Kromě případů výjimečně nutných nesmějí být osoby podrobené nucené

nebo povinné práci přemísťovány do oblastí, ve kterých by výživa a

podnebí byly tak odlišné od těch, na něž jsou uvyklé, že by ohrožovaly

jejich zdraví.



2. V žádném případě nebude přemístění takových pracovníků povoleno,

pokud nebudou moci být přesně prováděna všechna opatření týkající se

hygieny a ubytování, jichž je třeba, aby se takoví pracovníci

přizpůsobili poměrům a aby se zachovalo jejich zdraví.



3. Bude-li takové přemístění nevyhnutelné, budou na základě odborného

lékařského doporučení učiněna opatření na postupné přizpůsobování

pracovníků novým vyživovacím a podnebným poměrům.



4. V případech, ve kterých jsou tito pracovníci povoláni k vykonávání

pravidelné práce, na kterou nejsou zvyklí, budou učiněna opatření, aby

se zajistilo, že si tomuto druhu práce zvyknou, zejména pokud jde o

postupný výcvik, o pracovní dobu, o stanovení přestávek pro odpočinek a

o zlepšení nebo zvýšení potravinových dávek, jehož by snad bylo třeba.



Čl.17



Před povolením užít nucené nebo povinné práce pro konstrukční nebo

udržovací práce, jež donutí pracovníky zůstat na pracovišti po značnou

dobu, se příslušný úřad přesvědčí,



1) že byla učiněna všechna nutná opatření pro zachování zdraví

pracovníků a pro zajištění potřebné lékařské péče pro ně a zejména:



a) že tito pracovníci budou lékařsky prohlédnuti před započetím prací a

že budou lékařsky prohlíženi ve stanovených lhůtách v době trvání

zaměstnání,



b) že byl zajištěn dostatečný zdravotnický personál, jakož i výdejny

léků, ošetřovny, nemocnice a materiál nutný k uspokojení všech

požadavků, a



c) že na pracovišti jsou dobré zdravotní podmínky a že byly uspokojivě

zajištěny dodávky pitné vody, potravin, paliva a kuchyňského náčiní a

je-li toho třeba, ubytování a ošacení;



2) že byla učiněna vhodná opatření pro zajištění životních potřeb rodin

pracovníků, zejména že bylo ulehčeno bezpečné poukazování části mzdy

rodině na žádost nebo se souhlasem pracovníků;



3) že se cesty pracovníků na pracoviště a z něho budou konat na náklady

a pod odpovědností správy, která tyto cesty usnadní, používajíc co

nejvíce všech dostupných dopravních prostředků;



4) že při nemoci nebo úrazu, jež má za následek pracovní neschopnost po

určitou dobu, pracovník bude dopraven domů na náklady vedení;



5) že každý pracovník, který by si přál po uplynutí svého období nucené

nebo povinné práce zůstat na místě jako pracovník dobrovolný, bude to

moci učinit, aniž po dobu dvou let pozbude práva na to, aby byl zdarma

dopraven domů.



Čl.18



1. Nucená nebo povinná práce pro dopravu osob nebo zboží jako práce

nosičů a veslařů bude odstraněna ve lhůtě co nejkratší. Až do tohoto

odstranění vydá příslušný úřad předpisy určující zejména:



a) že se těchto pracovních sil bude používat jen pro usnadnění

přemísťování správních úředníků při výkonu jejich funkce nebo pro

dopravu materiálu správy nebo v případech velmi naléhavé nutnosti pro

dopravu jiných osob než úředníků;



b) že budou takto zaměstnáváni jen muži uznaní předchozí lékařskou

prohlídkou za tělesně schopné k této práci, kdykoli je tato prohlídka

možná, a není-li tato lékařská prohlídka proveditelná, že se osoba

zaměstnávající tyto pracovníky přesvědčí pod vlastní odpovědností, že

jsou tělesně schopní a že netrpí žádnou nakažlivou chorobou;



c) maximální náklad, který tito pracovníci smějí nosit;



d) maximální vzdálenost od místa jejich bydliště, do kterého jich může

být užito;



e) maximální počet dnů za měsíc nebo za jiné období, na který mohou být

povoláni, čítajíc do tohoto počtu dny strávené na zpáteční cestě do

místa jejich bydliště;



f) osoby, jež jsou oprávněny požadovat tuto formu nucené nebo povinné

práce, jakož i rozsah, ve kterém jsou oprávněny ji požadovat.



2. Při určení maxim uvedených pod písmeny c), d) a e) předchozího

odstavce bude mít příslušný úřad na zřeteli všechny závažné činitele,

zejména tělesný rozvoj obyvatelstva, z něhož jsou pracovníci

povoláváni, povahu země, kterou musí cestovat, a podnební poměry.



3. Příslušný úřad dále stanoví, že normální denní cesta takových

pracovníků nepřesáhne vzdálenost odpovídající průměrnému osmihodinovému

pracovnímu dnu, přičemž při tom pochopitelně přihlédne nejen k váze,

která se má nést, vzdálenosti, na kterou se má cestovat, nýbrž také ke

stavu cesty, ročnímu období a všem ostatním závažným skutečnostem, a

že, pokud se uloží další hodiny cesty nad normální denní cestu, budou

tyto další hodiny odměňovány podle sazeb vyšších, nežli jsou sazby

normální.



Čl.19



1. příslušný úřad povolí použít povinného obdělávání půdy jen k

zamezení hladu nebo nedostatku potravin a vždy s tou podmínkou, že

potraviny nebo výrobky takto získané zůstanou vlastnictvím jednotlivců

nebo obce, která je vyrobila.



2. Jestliže výroba je podle zákona nebo zvyku organizována na obecním

základě a zůstávají-li výrobky nebo výtěžky z prodeje těchto výrobků ve

vlastnictví obce, tento článek nebude vykládán tak, jako by zrušoval

závazek členů obce vykonávat práci obcí takto požadovanou podle zákona

nebo zvyku.



Čl.20



Zákony o kolektivním trestání, podle nichž může být celá obec

potrestána za trestné činy spáchané některými z jejích členů, nebudou

obsahovat ustanovení o nucené nebo povinné práci obce jako o jednom ze

způsobů trestání.



Čl.21



Nucené nebo povinné práce se nebude užívat pro podzemní práci v dolech.



Čl.22



Roční zprávy, které se členské státy ratifikující tuto úmluvu zavazují

podávat Mezinárodnímu úřadu práce podle ustanovení článku 22 ústavy

Mezinárodní organizace práce o opatřeních, jež učinily k provedení

ustanovení této úmluvy, budou pro každé příslušné území obsahovat co

nejúplnější údaje o rozsahu, v němž se na tomto území užívalo nucené

nebo povinné práce, o účelech, pro něž byla tato práce konána, o

nemocnosti a o úmrtnosti, o pracovní době, o způsobech placení mezd a o

mzdových sazbách, jakož i jiné závažné údaje.



Čl.23



1. Za účelem provedení ustanovení této úmluvy příslušný úřad vydá úplné

a přesné předpisy o používání nucené nebo povinné práce.



2. Tyto předpisy budou obsahovat mimo jiné pravidla dovolující každé

osobě podrobené nucené nebo povinné práci, aby úřadům předkládala

všechny stížnosti na pracovní podmínky, a zajišťující, že tyto

stížnosti budou zkoumány a projednávány.



Čl.24



Ve všech případech budou přijata přiměřená opatření k zajištění

přesného provádění předpisů o používání nucené nebo povinné práce, a to

buď tím, že se na nucenou nebo povinnou práci rozšíří působnost

inspektorátů práce zřízených pro dozor nad prací dobrovolnou nebo

některým jiným vhodným způsobem. Budou také učiněna opatření k

zajištění toho, aby osoby podrobené nucené nebo povinné práci byly

seznámeny s těmito předpisy.



Čl.25



Nezákonné vymáhání nucené nebo povinné práce bude podléhat trestu jako

trestný čin a každý členský stát ratifikující tuto úmluvu bude povinen

přesvědčit se, že tresty uložené zákonem jsou skutečně účinné a že jsou

důsledně ukládány.



Čl.26



1. Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, který ratifikuje

tuto úmluvu, se zavazuje, že ji bude provádět v územích podrobených

jeho svrchovanosti, pravomoci, ochraně, suverenitě, poručenství nebo

zákonné moci, a to v tom rozsahu, v němž má právo přijímat závazky

týkající se otázek vnitřní pravomoci. Avšak přeje-li si tento členský

stát použít výhod ustanovení článku 35 ústavy Mezinárodní organizace

práce, připojí ke své ratifikaci prohlášení, v němž uvede:



1) území, ve kterých hodlá provádět ustanovení této úmluvy beze změny;



2) území, ve kterých hodlá provádět ustanovení této úmluvy se změnami,

a v čem tyto změny spočívají;



3) území, ohledně nichž si vyhrazuje vlastní rozhodnutí.



2. Takovéto prohlášení bude považováno za neodlučitelnou součást

ratifikace a bude mít stejné účinky jako ratifikace. Každý členský

stát, který učiní takové prohlášení, bude se moci novým prohlášením

zříci zcela nebo částečně výhrad obsažených v jeho předchozím

prohlášení na základě výše uvedených odstavců 2 a 3.



Čl.27



Formální ratifikace této úmluvy za podmínek stanovených ústavou

Mezinárodní organizace práce budou oznámeny generálnímu řediteli

Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.



Čl.28



1. Tato úmluva zavazuje pouze ty členské státy, jejichž ratifikace byla

zapsána u Mezinárodního úřadu práce.



2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše

ratifikace dvou členských států Mezinárodní organizace práce.



3. Pro každý další členský stát nabude tato úmluva účinnosti dvanáct

měsíců po dni, kdy jeho ratifikace byla zapsána.



Čl.29



Jakmile budou u Mezinárodního úřadu práce zapsány ratifikace dvou

členských států Mezinárodní organizace práce, generální ředitel

Mezinárodního úřadu práce vyrozumí o této skutečnosti všechny členské

státy Mezinárodní organizace práce. Vyrozumí je rovněž o zápisu těch

ratifikací, jež mu budou později zaslány jinými členskými státy

organizace.



Čl.30



1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět

po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla

účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu

práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy

byla zapsána.



2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije

práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po

uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude

vázán úmluvou na další pětileté období a poté ji bude moci vypovědět

vždy po uplynutí pětiletého období za podmínek uvedených v tomto

článku.



Čl.31



Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárodního úřadu

práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a

přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference

otázku její úplné nebo částečné revize.



Čl.32



1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo

částečně tuto úmluvu, ratifikace nové revidující úmluvy státem způsobí

ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku

30, za předpokladu, že nová revidující úmluva nabude účinnosti.



2. Od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva

přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.



3. Tato úmluva však zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty

členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující

úmluvu.



Čl.33



Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.