506/1990 Sb.
Sdělení
federálního ministerstva zahraničních věcí
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. června
1930 byla na 14. zasedání generální konference Mezinárodní organizace
práce přijata Úmluva o nucené nebo povinné práci (č. 29). Ratifikace
Úmluvy Československou republikou byla zapsána dne 30. října 1957
generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle svého článku 28
Úmluva vstoupila pro Československou republiku v platnost dnem 30.
října 1958.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Úmluva č. 29
Úmluva o nucené nebo povinné práci
Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána
Správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne
10. června 1930 na svém čtrnáctém zasedání,
rozhodnuvši se přijmout některé návrhy týkající se nucené nebo povinné
práce, jež jsou prvým bodem jednacího pořadu zasedání, a
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy, přijímá
dne 28. června 1930 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o
nucené práci, 1930 a podléhá ratifikaci členských států Mezinárodní
organizace práce podle ustanovení ústavy Mezinárodní organizace práce.
Čl.1
1. Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, který ratifikuje
tuto úmluvu, se zavazuje, že v době co nejkratší potlačí užívání nucené
nebo povinné práce ve všech jejích formách.
2. Se zřetelem k tomuto úplnému potlačení se lze na přechodné období
uchýlit k nucené nebo povinné práci výhradně pro veřejné účely a jen
výjimečně, a to za podmínek a záruk, jež jsou dále stanoveny.
3. Správní rada Mezinárodního úřadu práce po uplynutí období pěti let
ode dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti, až bude připravovat zprávu
stanovenou níže v článku 31, zváží možnost potlačit bez dalšího
přechodného období nucenou nebo povinnou práci ve všech jejích formách
a rozhodne, je-li záhodno dát na pořad jednání konference tuto otázku.
Čl.2
1. Pro účely této úmluvy bude výraz "nucená nebo povinná práce"
označovat každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá
pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla
dobrovolně.
2. Nicméně pro účely této úmluvy výraz "nucená nebo povinná práce"
nebude zahrnovat:
a) žádnou práci ani službu vymáhanou na základě zákonů o povinné
vojenské službě pro práce ryze vojenské povahy;
b) žádnou práci ani službu, která tvoří součást obvyklých občanských
povinností občanů země, jež se plně spravuje sama;
c) žádnou práci ani službu, která se na kterékoli osobě vymáhá v
důsledku odsouzení soudním rozhodnutím, pokud se tato práce nebo služba
vykonává pod dohledem a kontrolou veřejného úřadu a pokud se řečená
osoba nepronajímá ani nedává k dispozici soukromým jednotlivcům,
soukromým společnostem ani soukromým právnickým osobám;
d) žádnou práci ani službu vymáhanou v případech mimořádných okolností,
to jest v případech války, pohromy nebo hrozící pohromy jako požáru,
povodně, hladomoru, zemětřesení, prudké epidemie nebo zvířecí nákazy
(epizootie), vpádu zvířat, hmyzu nebo škodlivých rostlinných
cizopasníků a všeobecně všech okolností, jež ohrožují nebo by mohly
ohrozit život nebo normální životní poměry veškerého obyvatelstva nebo
jeho části;
e) menší obecní služby, které jsouce vykonávány členy obce v jejím
přímém zájmu, mohou proto být považovány za obvyklé občanské povinnosti
připadající na členy obce, pokud mají členové obce nebo jejich přímí
zástupci právo vyjádřit se ohledně potřeby takových služeb.
Čl.3
Pro účely této úmluvy bude výraz "příslušný úřad" označovat buď úřad
metropolitní země anebo nejvyšší ústřední úřad dotyčného území.
Čl.4
1. Příslušný úřad nebude ukládat ani dovolovat ukládání nucené nebo
povinné práce ve prospěch soukromých jednotlivců, soukromých
společností ani soukromých právnických osob.
2. Existuje-li taková nucená nebo povinná práce k prospěchu soukromých
jednotlivců, soukromých společností nebo soukromých právnických osob v
den, kdy generální ředitel Mezinárodního úřadu práce zapíše ratifikaci
této úmluvy členským státem, tento členský stát úplně potlačí takovouto
nucenou nebo povinnou práci počínajíc dnem, kdy tato úmluva pro něj
nabude účinnosti.
Čl.5
1. Žádná výsada udělená soukromým jednotlivcům, soukromým společnostem
nebo soukromým právnickým osobám nebude mít za následek jakoukoli formu
nucené nebo povinné práce pro výrobu ani pro získávání výrobků, kterých
tito soukromí jednotlivci, tyto soukromé společnosti nebo tyto soukromé
právnické osoby užívají nebo s nimiž obchodují.
2. Tam, kde existují výsady obsahující ustanovení, která mají za
následek takovouto nucenou nebo povinnou práci, budou tato ustanovení
co nejdříve zrušena, aby se vyhovělo článku 1 této úmluvy.
Čl.6
Správní úředníci, i když mají povinnost vést obyvatelstvo, nad nímž
mají pravomoc, k nějaké formě práce, nebudou donucovat toto
obyvatelstvo ani jeho jednotlivé příslušníky k práci pro soukromé
jednotlivce, soukromé společnosti ani pro soukromé právnické osoby.
Čl.7
1. Náčelníci, kteří nevykonávají správní funkce, se nebudou uchylovat k
nucené nebo povinné práci.
2. Náčelníci, kteří vykonávají správní funkce, se budou moci s
výslovným povolením příslušného úřadu uchylovat k nucené nebo povinné
práci za podmínek stanovených v článku 10 této úmluvy.
3. Náčelníci, kteří jsou řádně uznáni a kteří nepobírají přiměřenou
odměnu v jiných formách, mohou požívat osobních služeb, pokud jsou
řádně právně upraveny, a pokud jsou přijata všechna potřebná opatření k
tomu, aby jich nebylo zneužito.
Čl.8
1. Za každé rozhodnutí, že se lze uchýlit k nucené nebo povinné práci,
ponese odpovědnost nejvyšší civilní úřad dotyčného území.
2. Nicméně tento úřad může přenést na nejvyšší místní úřady oprávnění
ukládat nucenou nebo povinnou práci, která nemá za následek vzdálení
pracovníků z jejich obvyklého bydliště. Na období a za podmínek, které
budou stanoveny v předpisech uvedených v článku 23 této úmluvy, může
tento úřad také přenést na nejvyšší místní úřady oprávnění ukládat
nucenou nebo povinnou práci, která má za následek vzdálení pracovníků z
jejich obvyklého bydliště, jestliže jde o to usnadnit přemísťování
správních úředníků při výkonu jejich povinností a o dopravu materiálu
správy.
Čl.9
Není-li nic jiného stanoveno v článku 10 této úmluvy, každý úřad
příslušný k ukládání nucené nebo povinné práce se před rozhodnutím, že
se lze uchýlit k této formě práce, přesvědčí o tom,
a) že práce nebo služba, jež má být vykonána, je v důležitém přímém
zájmu obce povolené k jejímu vykonání;
b) že práce nebo služba je v současné době nebo bezprostředně nutná;
c) že nabídkou mezd a pracovních podmínek, nikoli méně příznivých,
nežli jsou ty, které platí v příslušné oblasti pro podobnou práci nebo
službu, nebylo možno opatřit dobrovolné pracovní síly pro vykonání
takové práce nebo služby;
d) že se zřetelem na dosažitelné pracovní síly a jejich pracovní
způsobilost práce nebo služba neuloží nynějšímu obyvatelstvu břemeno
příliš těžké.
Čl.10
1. Nucená nebo povinná práce, která se požaduje jako daň, i nucená nebo
povinná práce, kterou náčelníci vykonávající správní působnost ukládají
pro práce ve veřejnému zájmu, bude postupně odstraněna.
2. Prozatím však tam, kde se nucená nebo povinná práce požaduje jako
daň a v případech, kdy nucenou nebo povinnou práci pro práce ve
veřejnému zájmu ukládají náčelníci vykonávající správní funkce,
příslušný úřad se předem ujistí,
a) že práce nebo služba, jež má být vykonána, je v důležitém přímém
zájmu obce povolané k jejímu vykonání;
b) že práce nebo služba je v současné době nebo bezprostředně nutná;
c) se zřetelem na dosažitelné pracovní síly a jejich pracovní
způsobilost práce nebo služba neuloží nynějšímu obyvatelstvu břemeno
příliš těžké;
d) že práce nebo služba nebude mít za následek vzdálení pracovníků z
jejich obvyklého bydliště;
e) že vykonávání práce nebo služby bude řízeno v souladu s požadavky
náboženství, společenského života a zemědělství.
Čl.11
1. Jen dospělí tělesně schopní muži, jejichž věk nebude zřejmě nižší
než 18 a vyšší než 45 let, budou moci být podrobeni nucené nebo povinné
práci. Vyjímajíc druhy práce stanovené v článku 10 této úmluvy budou
platit tato omezení a podmínky:
a) kdykoli to bude možné, předchozí zjištění lékaře jmenovaného
správním úřadem, že příslušné osoby netrpí žádnou nakažlivou chorobou a
že jsou tělesně způsobilé pro požadovanou práci a za podmínek, za
kterých má být konána;
b) vynětí školských učitelů i žáků a správních zaměstnanců vůbec;
c) ponechání takového počtu dospělých a tělesně schopných mužů v každé
obci, který je nezbytný pro rodinný a společenský život;
d) šetření svazků manželských a rodinných.
2. Předpisy stanovené v článku 23 této úmluvy určí pro účely uvedené=
výše v písmeně c) předchozího odstavce poměrný počet trvale usazených a
dospělých tělesně schopných mužů, které lze kdykoli povolat na nucenou
nebo povinnou práci, přičemž tento poměrný počet nesmí nikdy překročit
25 %. Při určení tohoto poměrného počtu příslušný úřad přihlédne k
hustotě obyvatelstva, jeho sociálnímu a tělesnému rozvoji, ročnímu
období a práci, kterou mají příslušné osoby vykonávat v místě na
vlastní vrub, a vůbec bude dbát hospodářských a sociálních potřeb
obvyklého života příslušné obce.
Čl.12
1. Maximální doba, na kterou může být některá osoba povolána na nucenou
nebo povinnou práci kteréhokoli druhu, nesmí překročit šedesát dnů za
období dvanácti měsíců zahrnujíc do těchto šedesáti dnů dny strávené
cestou do místa práce a z tohoto místa.
2. Každá osoba povolaná na nucenou nebo povinnou práci bude opatřena
osvědčením uvádějícím dobu, kterou na takové práci strávila.
Čl.13
1. Normální pracovní doba každé osoby povolané na nucenou nebo povinnou
práci bude stejná jako ta, jež platí pro práci dobrovolnou, a hodiny
odpracované nad normální pracovní dobu budou odměňovány podle sazeb
platících pro přesčasové hodiny dobrovolně vykonané práce.
2. Všem osobám podrobeným nucené nebo povinné práci kteréhokoli druhu
bude zaručen jeden den odpočinku týdně a tento den se bude pokud možno
shodovat s dnem určeným tradicí nebo zvyky příslušného území nebo
kraje.
Čl.14
1,. Vyjma nucené nebo povinné práce stanovené v článku 10 této úmluvy
bude nucená nebo povinná práce všeho druhu odměňována v hotovosti podle
sazeb nikoli nižších, nežli jsou sazby platící pro podobné druhy práce
buď v kraji, ve kterém je pracovník zaměstnán, nebo v oblasti, z níž
byl povolán, podle toho, které z nich jsou vyšší.
2. V případech, kdy práci ukládají náčelníci při výkonu své správní
funkce, bude co nejdříve zavedeno placení mezd za podmínek stanovených
v předchozím odstavci.
3. Mzdy budou vypláceny každému pracovníku jednotlivě a nikoli jeho
kmenovému náčelníkovi ani žádnému jinému úřednímu činiteli.
4. Dny strávené cestou do místa práce a z tohoto místa se budou pro
placení mezd počítat jako pracovní dny.
5. Tento článek nebude bránit tomu, aby se pracovníkům neposkytovaly
obvyklé potravinové dávky jakožto část mzdy, přičemž se tyto dávky musí
alespoň rovnat peněžité částce, kterou mají představovat. Avšak žádné
srážky ze mzdy se nesmějí provádět na placení daní, na zvláštní stravu,
oblékání nebo ubytování, jež budou pracovníkům poskytovány proto, aby
se zachovala jejich schopnost pokračovat v práci za zvláštních podmínek
jejich zaměstnání, ani za poskytnutí nářadí.
Čl.15
1. Veškeré zákonodárství o odškodňování úrazů nebo nemocí z povolání a
veškeré zákonodárství stanovící odškodňování rodinných příslušníků
výživou závislých na zemřelých nebo invalidních pracovnících, jež je
nebo bude v platnosti na příslušném území, se bude vztahovat na osoby
podrobené nucené nebo povinné práci za stejných podmínek jako na
pracovníky dobrovolné.
2. Každý úřední činitel zaměstnávající pracovníka nucenou nebo povinnou
prací bude vždy mít povinnost zajistit životní potřeby dotyčného
pracovníka, jestliže ho pracovní úraz nebo nemoc z povolání učinily
úplně nebo částečně neschopným pečovat o své potřeby a učinit opatření,
aby bylo zajištěno vydržování všech osob skutečně na takového
pracovníka odkázaných při pracovní neschopnosti nebo při smrti
následkem pracovního úrazu.
Čl.16
1. Kromě případů výjimečně nutných nesmějí být osoby podrobené nucené
nebo povinné práci přemísťovány do oblastí, ve kterých by výživa a
podnebí byly tak odlišné od těch, na něž jsou uvyklé, že by ohrožovaly
jejich zdraví.
2. V žádném případě nebude přemístění takových pracovníků povoleno,
pokud nebudou moci být přesně prováděna všechna opatření týkající se
hygieny a ubytování, jichž je třeba, aby se takoví pracovníci
přizpůsobili poměrům a aby se zachovalo jejich zdraví.
3. Bude-li takové přemístění nevyhnutelné, budou na základě odborného
lékařského doporučení učiněna opatření na postupné přizpůsobování
pracovníků novým vyživovacím a podnebným poměrům.
4. V případech, ve kterých jsou tito pracovníci povoláni k vykonávání
pravidelné práce, na kterou nejsou zvyklí, budou učiněna opatření, aby
se zajistilo, že si tomuto druhu práce zvyknou, zejména pokud jde o
postupný výcvik, o pracovní dobu, o stanovení přestávek pro odpočinek a
o zlepšení nebo zvýšení potravinových dávek, jehož by snad bylo třeba.
Čl.17
Před povolením užít nucené nebo povinné práce pro konstrukční nebo
udržovací práce, jež donutí pracovníky zůstat na pracovišti po značnou
dobu, se příslušný úřad přesvědčí,
1) že byla učiněna všechna nutná opatření pro zachování zdraví
pracovníků a pro zajištění potřebné lékařské péče pro ně a zejména:
a) že tito pracovníci budou lékařsky prohlédnuti před započetím prací a
že budou lékařsky prohlíženi ve stanovených lhůtách v době trvání
zaměstnání,
b) že byl zajištěn dostatečný zdravotnický personál, jakož i výdejny
léků, ošetřovny, nemocnice a materiál nutný k uspokojení všech
požadavků, a
c) že na pracovišti jsou dobré zdravotní podmínky a že byly uspokojivě
zajištěny dodávky pitné vody, potravin, paliva a kuchyňského náčiní a
je-li toho třeba, ubytování a ošacení;
2) že byla učiněna vhodná opatření pro zajištění životních potřeb rodin
pracovníků, zejména že bylo ulehčeno bezpečné poukazování části mzdy
rodině na žádost nebo se souhlasem pracovníků;
3) že se cesty pracovníků na pracoviště a z něho budou konat na náklady
a pod odpovědností správy, která tyto cesty usnadní, používajíc co
nejvíce všech dostupných dopravních prostředků;
4) že při nemoci nebo úrazu, jež má za následek pracovní neschopnost po
určitou dobu, pracovník bude dopraven domů na náklady vedení;
5) že každý pracovník, který by si přál po uplynutí svého období nucené
nebo povinné práce zůstat na místě jako pracovník dobrovolný, bude to
moci učinit, aniž po dobu dvou let pozbude práva na to, aby byl zdarma
dopraven domů.
Čl.18
1. Nucená nebo povinná práce pro dopravu osob nebo zboží jako práce
nosičů a veslařů bude odstraněna ve lhůtě co nejkratší. Až do tohoto
odstranění vydá příslušný úřad předpisy určující zejména:
a) že se těchto pracovních sil bude používat jen pro usnadnění
přemísťování správních úředníků při výkonu jejich funkce nebo pro
dopravu materiálu správy nebo v případech velmi naléhavé nutnosti pro
dopravu jiných osob než úředníků;
b) že budou takto zaměstnáváni jen muži uznaní předchozí lékařskou
prohlídkou za tělesně schopné k této práci, kdykoli je tato prohlídka
možná, a není-li tato lékařská prohlídka proveditelná, že se osoba
zaměstnávající tyto pracovníky přesvědčí pod vlastní odpovědností, že
jsou tělesně schopní a že netrpí žádnou nakažlivou chorobou;
c) maximální náklad, který tito pracovníci smějí nosit;
d) maximální vzdálenost od místa jejich bydliště, do kterého jich může
být užito;
e) maximální počet dnů za měsíc nebo za jiné období, na který mohou být
povoláni, čítajíc do tohoto počtu dny strávené na zpáteční cestě do
místa jejich bydliště;
f) osoby, jež jsou oprávněny požadovat tuto formu nucené nebo povinné
práce, jakož i rozsah, ve kterém jsou oprávněny ji požadovat.
2. Při určení maxim uvedených pod písmeny c), d) a e) předchozího
odstavce bude mít příslušný úřad na zřeteli všechny závažné činitele,
zejména tělesný rozvoj obyvatelstva, z něhož jsou pracovníci
povoláváni, povahu země, kterou musí cestovat, a podnební poměry.
3. Příslušný úřad dále stanoví, že normální denní cesta takových
pracovníků nepřesáhne vzdálenost odpovídající průměrnému osmihodinovému
pracovnímu dnu, přičemž při tom pochopitelně přihlédne nejen k váze,
která se má nést, vzdálenosti, na kterou se má cestovat, nýbrž také ke
stavu cesty, ročnímu období a všem ostatním závažným skutečnostem, a
že, pokud se uloží další hodiny cesty nad normální denní cestu, budou
tyto další hodiny odměňovány podle sazeb vyšších, nežli jsou sazby
normální.
Čl.19
1. příslušný úřad povolí použít povinného obdělávání půdy jen k
zamezení hladu nebo nedostatku potravin a vždy s tou podmínkou, že
potraviny nebo výrobky takto získané zůstanou vlastnictvím jednotlivců
nebo obce, která je vyrobila.
2. Jestliže výroba je podle zákona nebo zvyku organizována na obecním
základě a zůstávají-li výrobky nebo výtěžky z prodeje těchto výrobků ve
vlastnictví obce, tento článek nebude vykládán tak, jako by zrušoval
závazek členů obce vykonávat práci obcí takto požadovanou podle zákona
nebo zvyku.
Čl.20
Zákony o kolektivním trestání, podle nichž může být celá obec
potrestána za trestné činy spáchané některými z jejích členů, nebudou
obsahovat ustanovení o nucené nebo povinné práci obce jako o jednom ze
způsobů trestání.
Čl.21
Nucené nebo povinné práce se nebude užívat pro podzemní práci v dolech.
Čl.22
Roční zprávy, které se členské státy ratifikující tuto úmluvu zavazují
podávat Mezinárodnímu úřadu práce podle ustanovení článku 22 ústavy
Mezinárodní organizace práce o opatřeních, jež učinily k provedení
ustanovení této úmluvy, budou pro každé příslušné území obsahovat co
nejúplnější údaje o rozsahu, v němž se na tomto území užívalo nucené
nebo povinné práce, o účelech, pro něž byla tato práce konána, o
nemocnosti a o úmrtnosti, o pracovní době, o způsobech placení mezd a o
mzdových sazbách, jakož i jiné závažné údaje.
Čl.23
1. Za účelem provedení ustanovení této úmluvy příslušný úřad vydá úplné
a přesné předpisy o používání nucené nebo povinné práce.
2. Tyto předpisy budou obsahovat mimo jiné pravidla dovolující každé
osobě podrobené nucené nebo povinné práci, aby úřadům předkládala
všechny stížnosti na pracovní podmínky, a zajišťující, že tyto
stížnosti budou zkoumány a projednávány.
Čl.24
Ve všech případech budou přijata přiměřená opatření k zajištění
přesného provádění předpisů o používání nucené nebo povinné práce, a to
buď tím, že se na nucenou nebo povinnou práci rozšíří působnost
inspektorátů práce zřízených pro dozor nad prací dobrovolnou nebo
některým jiným vhodným způsobem. Budou také učiněna opatření k
zajištění toho, aby osoby podrobené nucené nebo povinné práci byly
seznámeny s těmito předpisy.
Čl.25
Nezákonné vymáhání nucené nebo povinné práce bude podléhat trestu jako
trestný čin a každý členský stát ratifikující tuto úmluvu bude povinen
přesvědčit se, že tresty uložené zákonem jsou skutečně účinné a že jsou
důsledně ukládány.
Čl.26
1. Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, který ratifikuje
tuto úmluvu, se zavazuje, že ji bude provádět v územích podrobených
jeho svrchovanosti, pravomoci, ochraně, suverenitě, poručenství nebo
zákonné moci, a to v tom rozsahu, v němž má právo přijímat závazky
týkající se otázek vnitřní pravomoci. Avšak přeje-li si tento členský
stát použít výhod ustanovení článku 35 ústavy Mezinárodní organizace
práce, připojí ke své ratifikaci prohlášení, v němž uvede:
1) území, ve kterých hodlá provádět ustanovení této úmluvy beze změny;
2) území, ve kterých hodlá provádět ustanovení této úmluvy se změnami,
a v čem tyto změny spočívají;
3) území, ohledně nichž si vyhrazuje vlastní rozhodnutí.
2. Takovéto prohlášení bude považováno za neodlučitelnou součást
ratifikace a bude mít stejné účinky jako ratifikace. Každý členský
stát, který učiní takové prohlášení, bude se moci novým prohlášením
zříci zcela nebo částečně výhrad obsažených v jeho předchozím
prohlášení na základě výše uvedených odstavců 2 a 3.
Čl.27
Formální ratifikace této úmluvy za podmínek stanovených ústavou
Mezinárodní organizace práce budou oznámeny generálnímu řediteli
Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Čl.28
1. Tato úmluva zavazuje pouze ty členské státy, jejichž ratifikace byla
zapsána u Mezinárodního úřadu práce.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše
ratifikace dvou členských států Mezinárodní organizace práce.
3. Pro každý další členský stát nabude tato úmluva účinnosti dvanáct
měsíců po dni, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
Čl.29
Jakmile budou u Mezinárodního úřadu práce zapsány ratifikace dvou
členských států Mezinárodní organizace práce, generální ředitel
Mezinárodního úřadu práce vyrozumí o této skutečnosti všechny členské
státy Mezinárodní organizace práce. Vyrozumí je rovněž o zápisu těch
ratifikací, jež mu budou později zaslány jinými členskými státy
organizace.
Čl.30
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět
po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla
účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu
práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy
byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije
práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po
uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude
vázán úmluvou na další pětileté období a poté ji bude moci vypovědět
vždy po uplynutí pětiletého období za podmínek uvedených v tomto
článku.
Čl.31
Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárodního úřadu
práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a
přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference
otázku její úplné nebo částečné revize.
Čl.32
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo
částečně tuto úmluvu, ratifikace nové revidující úmluvy státem způsobí
ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku
30, za předpokladu, že nová revidující úmluva nabude účinnosti.
2. Od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva
přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
3. Tato úmluva však zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty
členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující
úmluvu.
Čl.33
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.