31/1998 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 99/2011 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 14. října 1996 byla v
Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Běloruské
republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru
daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident
republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Minsku
dne 15. ledna 1998.
Smlouva na základě svého článku 28 odst. 2 vstoupila v platnost dnem
15. ledna 1998. V souladu s ustanovením odstavce 3 téhož článku se dnem
1. ledna 1999 ve vztazích mezi Českou republikou a Běloruskou
republikou přestanou uplatňovat:
Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku fyzických osob,
podepsaná v Miškovci dne 27. května 1977, vyhlášená pod č. 30/1979 Sb.,
a
Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku právnických osob,
podepsaná v Ulánbátaru dne 19. května 1978, vyhlášená pod č. 49/1979
Sb.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy,
jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu
zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky o zamezení
dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z
majetku
Vláda České republiky a vláda Běloruské republiky, přejíce si uzavřít
smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru
daní z příjmu a z majetku, se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v
jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané
jménem každého ze smluvních států nebo jeho místních úřadů, ať je
způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z
celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku,
včetně daní ze zisků ze zcizení majetku, daní z celkového objemu mezd
či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň");
b) v Běloruské republice:
(i) daň z příjmů;
(ii) daň ze zisků;
(iii) daň z příjmů fyzických osob;
(iv) daň z nemovitého majetku;
(dále nazývané „běloruská daň“).
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v
zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu Smlouvy vedle
nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně
sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich
příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Česká republika", pokud je použit v zeměpisném významu,
označuje území České republiky, na kterém mohou být, podle českých
právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána
svrchovaná práva České republiky;
b) výraz "Bělorusko" označuje Běloruskou republiku a, pokud je použit v
zeměpisném významu, označuje území, na kterém Běloruská republika
vykonává, podle právních předpisů Běloruska a v souladu s mezinárodním
právem, svrchovaná práva a jurisdikci;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle
souvislosti, Českou republiku nebo Běloruskou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná
sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo
nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního
státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem
jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého
smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního
státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené
podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;
h) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí, člunem,
letadlem, silničním nebo železničním vozidlem provozovanou podnikem
jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď provozována, člun
provozován nebo letadlo, silniční nebo železniční vozidlo provozováno
pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce;
(ii) v případě Běloruské republiky Ministerstvo daní a poplatků nebo
jeho zmocněného zástupce, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, každý výraz, který v
ní není definován, bude mít význam, jenž mu náleží podle práva tohoto
státu, které upravuje daně, na které se Smlouva vztahuje, pokud
souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy
každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v
tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa
založení, místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného podobného
kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoli místní úřad tohoto
státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena
zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě
nebo majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem toho státu, ve kterém má
stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je
rezidentem toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy
(středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko
svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě,
předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ve kterém se obvykle
zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném
z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, jehož je státním
příslušníkem;
d) jestliže postavení této osoby nemůže být určeno v souladu s
ustanoveními předchozích písmen, upraví příslušné úřady smluvních států
tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem obou smluvních států, upraví příslušné úřady smluvních států
tuto otázku vzájemnou dohodou.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé
místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti
provozována činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde
se těží přírodní zdroje.
3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo
dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo
dozor trvá déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb,
podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo
jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud
činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po
jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv
dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
výraz "stálá provozovna" nebude zahrnovat:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení
nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu
zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo
pomocný charakter;
f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud
celková činnost trvalého místa pro podnikání, vyplývající z tohoto
spojení, je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve
smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění, které
jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento
podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem,
které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou
omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly
vykonávány prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly
z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle
ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě
jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím
makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého
zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého
smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
(ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z
kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého
majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve
druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle
práva smluvního státu, v němž je takový majetek umístěn. Lodě, čluny a
letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého
majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu
nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže
podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku
zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze
přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v
druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém
smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla
docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo
obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela
nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady
vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a
všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v
němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových
zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby
tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým
rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek
byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena
ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí, člunů,
letadel, silničních nebo železničních vozidel v mezinárodní dopravě
podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky pobírané z účasti na
poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo
jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního
státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo
finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly
uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi
nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto
podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto
podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a
následně zdaněny.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v
tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je
rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je
společnost (jiná než osobní společnost), která přímo drží alespoň 25 %
kapitálu společnosti, která vyplácí dividendy;
b) 10 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou
dividendy vypláceny.
3. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií
nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i
jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy
z akcií podle daňových zákonů státu, jehož je společnost, která provádí
platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v
druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející
dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě
nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro
kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7
nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento
druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto
dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,
pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně
nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani
podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků
společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky
pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v
tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž
mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže
skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň
takto uložená nepřesáhne 5 % hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, podléhají úroky mající zdroj:
a) v Běloruské republice a vyplácené rezidentu České republiky, který
je jejich skutečným vlastníkem, zdanění jen v České republice, jestliže
tyto úroky jsou vypláceny:
(i) z jakékoli půjčky, která byla poskytnuta bankou, nebo z jakéhokoli
úvěru, který byl poskytnut bankou;
(ii) vládě České republiky nebo jakémukoliv místnímu úřadu České
republiky, České národní bance, České exportní bance nebo Exportní
garanční a pojišťovací společnosti nebo jakékoliv jiné instituci, která
je zcela nebo převážně vlastněna vládou České republiky a na které se
mohou dohodnout vlády smluvních států nebo úřady vládami zmocněné;
b) v České republice a vyplácené rezidentu Běloruské republiky, který
je jejich skutečným vlastníkem, zdanění jen v Běloruské republice,
jestliže tyto úroky jsou vypláceny:
(i) z jakékoli půjčky, která byla poskytnuta bankou, nebo z jakéhokoli
úvěru, který byl poskytnut bankou;
(ii) vládě Běloruské republiky nebo jakémukoliv místnímu úřadu
Běloruské republiky, Národní bance Běloruské republiky nebo jakékoliv
jiné instituci, která je zcela nebo převážně vlastněna vládou Běloruské
republiky a na které se mohou dohodnout vlády smluvních států nebo
úřady vládami zmocněné.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace omezení uvedených v odstavcích 2 a 3.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek
jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na
nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka,
a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo
dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným
papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se
nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje
žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení
článku 10 odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v
druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo
obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze
stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky
placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle
toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě
stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k
zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové
stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že takovéto úroky
mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá
základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou
placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a
skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou,
částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby
nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto
posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v
tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,
avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem
druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 % hrubé částky
licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou
dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby
jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití
jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo
vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro
rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné
známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního
postupu nebo jakéhokoliv vědeckého, průmyslového nebo obchodního
zařízení (to znamená rovněž jakéhokoliv dopravního prostředku) nebo za
informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové,
obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky
zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě
nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo
majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k
této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce
licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního
státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve
spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto
licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé
základny, předpokládá se, že takovéto licenční poplatky mají zdroj v
tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití,
právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku
zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z
nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se
ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních
předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením
této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení
nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení majetku jiného než nemovitého majetku, který je
částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo majetku jiného než
nemovitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má rezident
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání
nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny
(samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, člunů, letadel, silničních nebo železničních
vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě podnikem jednoho smluvního
státu nebo ze zcizení majetku jiného než nemovitého majetku, který
slouží k provozu těchto lodí, člunů, letadel, silničních nebo
železničních vozidel, podléhají zdanění jen v tomto státě.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení
akcií nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého
smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v
odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož
je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného
povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají
zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy takové
příjmy mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě:
a) pokud má pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou
základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen
taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být
zdaněna v tomto druhém státě;
nebo
b) pokud jeho pobyt ve druhém státě trvá po jedno nebo více období
přesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; v
takovém případě jen taková část příjmů, která plyne z jeho činností
vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém
státě.
2. Při počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se použijí
ustanovení článku 15 odst. 3.
3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti
vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i
nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a
účetních znalců.
4. Výraz "stálá základna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo,
jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti provozována činnost fyzické
osoby vykonávající nezávislé povolání.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho
smluvního státu ze zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků
16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno
ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být
odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na
ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvním zmíněném státě, jestliže
všechny následující podmínky jsou splněny: a) příjemce se zdržuje v
druhém státě po jedno nebo více období
nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem druhého státu; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má
zaměstnavatel v druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se budou
zahrnovat následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů; a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, národní
svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce
v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu
pokračováno.
4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje osobu,
která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko
spojené s vykonáváním práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny
pobírané ze zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, člunu, letadla a v
silničním či železničním vozidle provozovaném v mezinárodní dopravě
podnikem jednoho smluvního státu zdaněny v tomto státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného podobného orgánu
společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na
veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo
televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně
vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na
ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo
sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě,
mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15
zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo
sportovce vykonávány.
Čl.18
Penze
1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního
státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení
článku 19 odst. 2 zdanění jen v tomto státě.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 platby obdržené fyzickou osobou,
která je rezidentem jednoho smluvního státu, ze zákonného sociálního
pojištění druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém
státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1. a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo
místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto
státu nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,
jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která
je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu poskytování těchto
služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo místním úřadem
tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za
služby prokázané tomuto státu nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto
státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,
jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto
státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a na penze za
služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností
prováděnou některým smluvním státem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.20
Studenti
Platby, které student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před svým
příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního
státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého
vzdělávání nebo výcviku, dostává za účelem náhrady nákladů své výživy,
vzdělávání nebo výcviku, nebudou podléhat zdanění v tomto státě za
předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Čl.21
Ostatní příjmy
1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj
kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy,
podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z
nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže
příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává
v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné
a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně
vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ
jde.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který
vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém
smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný majetkem jiným než nemovitým majetkem, který
je částí provozního majetku stálé provozovny, jenž má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo majetkem jiným než
nemovitým majetkem, který patří ke stálé základně, kterou má rezident
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání
nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, čluny, letadly, silničními nebo
železničními vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě podnikem
jednoho smluvního státu a majetkem jiným než nemovitým majetkem, který
slouží k provozu těchto lodí, člunů, letadel, silničních nebo
železničních vozidel, podléhá zdanění jen v tomto smluvním státě.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají
zdanění jen v tomto státě.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. V případě rezidenta Běloruské republiky bude dvojí zdanění vyloučeno
následujícím způsobem: Jestliže rezident Běloruské republiky pobírá
příjem nebo vlastní části majetku, které mohou být v souladu s
ustanoveními této smlouvy zdaněny v České republice, Běloruská
republiky povolí:
a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z
příjmů zaplacené v České republice;
b) snížit daň z částí majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se
majetkové dani zaplacené v České republice.
Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu část
daně z příjmů nebo majetkové daně podle toho, o jaký případ jde,
vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo
části majetku, které mohou být zdaněny v České republice.
2. V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno
následujícím způsobem:
a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do
daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmů nebo
majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž
zdaněny v Běloruské republice, avšak povolí snížit částku daně
vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v
Běloruské republice. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu
část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na
příjmy nebo majetek, které mohou být v souladu s ustanoveními této
smlouvy zdaněny v Běloruské republice.
b) Jestliže v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy příjem pobíraný
nebo majetek vlastněný rezidentem České republiky je zde osvobozen od
zdanění, Česká republika může přesto při výpočtu částky daně ze
zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta vzít v úvahu
osvobozený příjem nebo majetek.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve
druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené
povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci
tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve
stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1
rovněž použije na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebo stálé základny, jež má k dispozici rezident
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém
státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého
státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení
nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal
rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a
snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které
přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 7
nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy
placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního
státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového
podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně
zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního
státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení
zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek,
jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více
rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném
státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým
jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného
státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2
použijí na daně všeho druhu a pojmenování.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních
států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s
ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které
poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj
případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo
pokud její případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu,
jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od
prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s
ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a
nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby
případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního
státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.
Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakékoliv časové
lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou
dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při
výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za
účelem vyloučení dvojího zdanění u případů, o kterých Smlouva
nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem
dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní
výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna
názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců
příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění
ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání
vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu
a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich místních
úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou.
Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou
udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle
vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze
osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají
vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1,
vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o
opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše
uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto
účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních
nebo v soudních rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a
správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních
předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního
státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,
hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní
postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným
pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem
požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření
zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i
když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní
daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením
odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že
umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho
důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho
důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce,
pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec,
nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.
Čl.27
Diplomaté a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad diplomatů nebo
konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných pravidel
mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny
co možná nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin a její
ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy pobírané k 1.
lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž
Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo
majetek v každém daňovém roce začínajícím 1. ledna nebo později v
kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v
platnost.
3. Od vstupu v účinnost této smlouvy se ve vztazích mezi Českou
republikou a Běloruskou republikou přestane uplatňovat mnohostranná
Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku fyzických osob,
podepsaná v Miškovci 27. května 1977, a mnohostranná Smlouva o zamezení
dvojího zdanění příjmu a majetku právnických osob, podepsaná v
Ulánbátaru 19. května 1978.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým
smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět
diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého
kalendářního roku následujícího po období pěti let od data, k němuž
Smlouva vstoupí v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane
provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy pobírané k 1.
lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla
dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo
majetek v každém daňovém roce začínajícím 1. ledna nebo později v
kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze dne 14. října 1996 ve dvou původních vyhotoveních, každé v
jazyce českém, běloruském a anglickém, přičemž všechna tři znění jsou
autentická. V případě rozdílnosti výkladu bude rozhodující anglický
text.
Za vládu České republiky:
Ing. Ivan Kočárník, CSc. v. r.
místopředseda vlády a ministr
financí
Za vládu Běloruské republiky:
Mikalaj Mikalaevič Děmčuk v. r.
předseda hlavní státní daňové
inspekce