Advanced Search

Smlouva o zamezení dvojího zdanění s Běloruskem


Published: 1998
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/508414/smlouva-o-zamezen-dvojho-zdann-s-bloruskem.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
31/1998 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Změna: 99/2011 Sb.m.s.



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 14. října 1996 byla v

Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Běloruské

republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru

daní z příjmu a z majetku.



Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident

republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Minsku

dne 15. ledna 1998.



Smlouva na základě svého článku 28 odst. 2 vstoupila v platnost dnem

15. ledna 1998. V souladu s ustanovením odstavce 3 téhož článku se dnem

1. ledna 1999 ve vztazích mezi Českou republikou a Běloruskou

republikou přestanou uplatňovat:



Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku fyzických osob,

podepsaná v Miškovci dne 27. května 1977, vyhlášená pod č. 30/1979 Sb.,



a



Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku právnických osob,

podepsaná v Ulánbátaru dne 19. května 1978, vyhlášená pod č. 49/1979

Sb.



České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy,

jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu

zahraničních věcí a Ministerstvu financí.



SMLOUVA



mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky o zamezení

dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z

majetku



Vláda České republiky a vláda Běloruské republiky, přejíce si uzavřít

smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru

daní z příjmu a z majetku, se dohodly takto:



Čl.1



Osoby, na které se Smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).



Čl.2



Daně, na které se Smlouva vztahuje



1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané

jménem každého ze smluvních států nebo jeho místních úřadů, ať je

způsob vybírání jakýkoli.



2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z

celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku,

včetně daní ze zisků ze zcizení majetku, daní z celkového objemu mezd

či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.



3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:



a) v České republice:



(i) daň z příjmů fyzických osob;



(ii) daň z příjmů právnických osob;



(iii) daň z nemovitostí;



(dále nazývané "česká daň");



b) v Běloruské republice:



(i) daň z příjmů;



(ii) daň ze zisků;



(iii) daň z příjmů fyzických osob;



(iv) daň z nemovitého majetku;

(dále nazývané „běloruská daň“).



4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v

zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu Smlouvy vedle

nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně

sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich

příslušných daňových zákonech.



Čl.3



Všeobecné definice



1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) výraz "Česká republika", pokud je použit v zeměpisném významu,

označuje území České republiky, na kterém mohou být, podle českých

právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána

svrchovaná práva České republiky;



b) výraz "Bělorusko" označuje Běloruskou republiku a, pokud je použit v

zeměpisném významu, označuje území, na kterém Běloruská republika

vykonává, podle právních předpisů Běloruska a v souladu s mezinárodním

právem, svrchovaná práva a jurisdikci;



c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle

souvislosti, Českou republiku nebo Běloruskou republiku;



d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná

sdružení osob;



e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo

nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;



f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem

jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého

smluvního státu;



g) výraz "státní příslušník" označuje:



(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního

státu;



(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené

podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;



h) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí, člunem,

letadlem, silničním nebo železničním vozidlem provozovanou podnikem

jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď provozována, člun

provozován nebo letadlo, silniční nebo železniční vozidlo provozováno

pouze mezi místy v druhém smluvním státě;



i) výraz "příslušný úřad" označuje:



(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného

zástupce;



(ii) v případě Běloruské republiky Ministerstvo daní a poplatků nebo

jeho zmocněného zástupce, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.



2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, každý výraz, který v

ní není definován, bude mít význam, jenž mu náleží podle práva tohoto

státu, které upravuje daně, na které se Smlouva vztahuje, pokud

souvislost nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



Rezident



1. Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy

každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v

tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa

založení, místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného podobného

kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoli místní úřad tohoto

státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena

zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě

nebo majetku tam umístěného.



2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem

obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:



a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem toho státu, ve kterém má

stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je

rezidentem toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy

(středisko životních zájmů);



b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko

svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě,

předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ve kterém se obvykle

zdržuje;



c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném

z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, jehož je státním

příslušníkem;



d) jestliže postavení této osoby nemůže být určeno v souladu s

ustanoveními předchozích písmen, upraví příslušné úřady smluvních států

tuto otázku vzájemnou dohodou.



3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1

rezidentem obou smluvních států, upraví příslušné úřady smluvních států

tuto otázku vzájemnou dohodou.



Čl.5



Stálá provozovna



1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé

místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti

provozována činnost podniku.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení;



b) závod;



c) kancelář;



d) továrnu;



e) dílnu; a



f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde

se těží přírodní zdroje.



3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:



a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo

dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo

dozor trvá déle než dvanáct měsíců;



b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb,

podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo

jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud

činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po

jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv

dvanáctiměsíčním období.



4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že

výraz "stálá provozovna" nebude zahrnovat:



a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení

nebo dodání zboží patřícího podniku;



b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění, vystavení nebo dodání;



c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem;



d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu

zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem

vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo

pomocný charakter;



f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu

jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud

celková činnost trvalého místa pro podnikání, vyplývající z tohoto

spojení, je přípravného nebo pomocného charakteru.



5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než

nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve

smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění, které

jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento

podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem,

které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou

omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly

vykonávány prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly

z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle

ustanovení tohoto odstavce.



6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě

jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím

makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého

zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.



7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního

státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého

smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost

(ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z

kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého

majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve

druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle

práva smluvního státu, v němž je takový majetek umístěn. Lodě, čluny a

letadla se nepovažují za nemovitý majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání,

nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého

majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu

nezávislého povolání.



Čl.7



Zisky podniků



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze

přičítat této stálé provozovně.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém

smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla

docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo

obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela

nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.



3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady

vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a

všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v

němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.



4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které

mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových

zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby

tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým

rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek

byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely

předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud

neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.



7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně

v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



Čl.8



Mezinárodní doprava



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí, člunů,

letadel, silničních nebo železničních vozidel v mezinárodní dopravě

podléhají zdanění jen v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky pobírané z účasti na

poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.



Čl.9



Sdružené podniky



Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního

státu,



a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo

finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly

uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi

nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto

podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto

podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a

následně zdaněny.



Čl.10



Dividendy



1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho

smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v

tomto druhém státě.



2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,

jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních

předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je

rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:



a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je

společnost (jiná než osobní společnost), která přímo drží alespoň 25 %

kapitálu společnosti, která vyplácí dividendy;



b) 10 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.



Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob

aplikace těchto omezení.



Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou

dividendy vypláceny.



3. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií

nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i

jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy

z akcií podle daňových zákonů státu, jehož je společnost, která provádí

platbu, rezidentem.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v

druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející

dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro

kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně

nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7

nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.



5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,

dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento

druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto

dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,

pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně

nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani

podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků

společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky

pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v

tomto druhém státě.



Čl.11



Úroky



1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu

druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž

mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže

skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň

takto uložená nepřesáhne 5 % hrubé částky úroků.



3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, podléhají úroky mající zdroj:



a) v Běloruské republice a vyplácené rezidentu České republiky, který

je jejich skutečným vlastníkem, zdanění jen v České republice, jestliže

tyto úroky jsou vypláceny:



(i) z jakékoli půjčky, která byla poskytnuta bankou, nebo z jakéhokoli

úvěru, který byl poskytnut bankou;



(ii) vládě České republiky nebo jakémukoliv místnímu úřadu České

republiky, České národní bance, České exportní bance nebo Exportní

garanční a pojišťovací společnosti nebo jakékoliv jiné instituci, která

je zcela nebo převážně vlastněna vládou České republiky a na které se

mohou dohodnout vlády smluvních států nebo úřady vládami zmocněné;



b) v České republice a vyplácené rezidentu Běloruské republiky, který

je jejich skutečným vlastníkem, zdanění jen v Běloruské republice,

jestliže tyto úroky jsou vypláceny:



(i) z jakékoli půjčky, která byla poskytnuta bankou, nebo z jakéhokoli

úvěru, který byl poskytnut bankou;



(ii) vládě Běloruské republiky nebo jakémukoliv místnímu úřadu

Běloruské republiky, Národní bance Běloruské republiky nebo jakékoliv

jiné instituci, která je zcela nebo převážně vlastněna vládou Běloruské

republiky a na které se mohou dohodnout vlády smluvních států nebo

úřady vládami zmocněné.



Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob

aplikace omezení uvedených v odstavcích 2 a 3.



4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek

jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na

nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka,

a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo

dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným

papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se

nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje

žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení

článku 10 odstavce 3.



5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný

vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v

druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo

obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze

stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky

placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.

V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle

toho, o jaký případ jde.



6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže

plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je

nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě

stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k

zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové

stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že takovéto úroky

mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá

základna umístěna.



7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou

placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a

skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou,

částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby

nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto

posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v

tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s

přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené

rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním

státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,

avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem

druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 % hrubé částky

licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou

dohodou způsob aplikace tohoto omezení.



3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby

jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití

jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo

vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro

rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné

známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního

postupu nebo jakéhokoliv vědeckého, průmyslového nebo obchodního

zařízení (to znamená rovněž jakéhokoliv dopravního prostředku) nebo za

informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové,

obchodní nebo vědecké.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu,

vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky

zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo

majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k

této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí

ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.



5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,

jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce

licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního

státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve

spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto

licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé

základny, předpokládá se, že takovéto licenční poplatky mají zdroj v

tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna

umístěna.



6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití,

právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku

zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z

nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se

skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se

ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka

plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních

předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením

této smlouvy.



Čl.13



Zisky ze zcizení majetku



1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení

nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním

státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Zisky ze zcizení majetku jiného než nemovitého majetku, který je

částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho

smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo majetku jiného než

nemovitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má rezident

jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání

nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny

(samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou

být zdaněny v tomto druhém státě.



3. Zisky ze zcizení lodí, člunů, letadel, silničních nebo železničních

vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě podnikem jednoho smluvního

státu nebo ze zcizení majetku jiného než nemovitého majetku, který

slouží k provozu těchto lodí, člunů, letadel, silničních nebo

železničních vozidel, podléhají zdanění jen v tomto státě.



4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení

akcií nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého

smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v

odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož

je zcizitel rezidentem.



Čl.14



Nezávislá povolání



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného

povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají

zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy takové

příjmy mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě:



a) pokud má pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou

základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen

taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být

zdaněna v tomto druhém státě;

nebo



b) pokud jeho pobyt ve druhém státě trvá po jedno nebo více období

přesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; v

takovém případě jen taková část příjmů, která plyne z jeho činností

vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém

státě.



2. Při počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se použijí

ustanovení článku 15 odst. 3.



3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti

vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i

nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a

účetních znalců.



4. Výraz "stálá základna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo,

jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti provozována činnost fyzické

osoby vykonávající nezávislé povolání.



Čl.15



Zaměstnání



1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho

smluvního státu ze zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků

16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno

ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být

odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.



2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zaměstnání

vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na

ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvním zmíněném státě, jestliže

všechny následující podmínky jsou splněny: a) příjemce se zdržuje v

druhém státě po jedno nebo více období



nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který

není rezidentem druhého státu; a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má

zaměstnavatel v druhém státě.



3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se budou

zahrnovat následující dny:



a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů; a



b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, národní

svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce

v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu

pokračováno.



4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje osobu,

která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko

spojené s vykonáváním práce.



5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny

pobírané ze zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, člunu, letadla a v

silničním či železničním vozidle provozovaném v mezinárodní dopravě

podnikem jednoho smluvního státu zdaněny v tomto státě.



Čl.16



Tantiémy



Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního

státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného podobného orgánu

společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být

zdaněny v tomto druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na

veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo

televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně

vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na

ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo

sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě,

mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15

zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo

sportovce vykonávány.



Čl.18



Penze



1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního

státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení

článku 19 odst. 2 zdanění jen v tomto státě.



2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 platby obdržené fyzickou osobou,

která je rezidentem jednoho smluvního státu, ze zákonného sociálního

pojištění druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém

státě.



Čl.19



Veřejné funkce



1. a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo

místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto

státu nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.



b) Takové odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,

jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která

je rezidentem tohoto státu:



(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo



(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu poskytování těchto

služeb.



2.



a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo místním úřadem

tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za

služby prokázané tomuto státu nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto

státě.



b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,

jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto

státu.



3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a na penze za

služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností

prováděnou některým smluvním státem nebo místním úřadem tohoto státu.



Čl.20



Studenti



Platby, které student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před svým

příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního

státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého

vzdělávání nebo výcviku, dostává za účelem náhrady nákladů své výživy,

vzdělávání nebo výcviku, nebudou podléhat zdanění v tomto státě za

předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.



Čl.21



Ostatní příjmy



1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj

kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy,

podléhají zdanění jen v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z

nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže

příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu,

vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní činnost

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává

v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné

a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně

vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se

použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ

jde.



Čl.22



Majetek



1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který

vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém

smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.



2. Majetek představovaný majetkem jiným než nemovitým majetkem, který

je částí provozního majetku stálé provozovny, jenž má podnik jednoho

smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo majetkem jiným než

nemovitým majetkem, který patří ke stálé základně, kterou má rezident

jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání

nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.



3. Majetek představovaný loděmi, čluny, letadly, silničními nebo

železničními vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě podnikem

jednoho smluvního státu a majetkem jiným než nemovitým majetkem, který

slouží k provozu těchto lodí, člunů, letadel, silničních nebo

železničních vozidel, podléhá zdanění jen v tomto smluvním státě.



4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají

zdanění jen v tomto státě.



Čl.23



Vyloučení dvojího zdanění



1. V případě rezidenta Běloruské republiky bude dvojí zdanění vyloučeno

následujícím způsobem: Jestliže rezident Běloruské republiky pobírá

příjem nebo vlastní části majetku, které mohou být v souladu s

ustanoveními této smlouvy zdaněny v České republice, Běloruská

republiky povolí:



a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z

příjmů zaplacené v České republice;



b) snížit daň z částí majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se

majetkové dani zaplacené v České republice.



Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu část

daně z příjmů nebo majetkové daně podle toho, o jaký případ jde,

vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo

části majetku, které mohou být zdaněny v České republice.



2. V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno

následujícím způsobem:



a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do

daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmů nebo

majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž

zdaněny v Běloruské republice, avšak povolí snížit částku daně

vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v

Běloruské republice. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu

část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na

příjmy nebo majetek, které mohou být v souladu s ustanoveními této

smlouvy zdaněny v Běloruské republice.



b) Jestliže v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy příjem pobíraný

nebo majetek vlastněný rezidentem České republiky je zde osvobozen od

zdanění, Česká republika může přesto při výpočtu částky daně ze

zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta vzít v úvahu

osvobozený příjem nebo majetek.



Čl.24



Zákaz diskriminace



1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve

druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním

spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené

povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci

tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve

stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1

rovněž použije na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou

smluvních států.



2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve

druhém smluvním státě, nebo stálé základny, jež má k dispozici rezident

jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém

státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého

státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení

nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal

rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a

snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které

přiznává svým vlastním rezidentům.



3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 7

nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy

placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního

státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového

podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně

zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního

státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení

zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek,

jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.



4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,

přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více

rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném

státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které

jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým

jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného

státu.



5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2

použijí na daně všeho druhu a pojmenování.



Čl.25



Řešení případů dohodou



1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních

států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které

poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj

případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo

pokud její případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu,

jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od

prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními Smlouvy.



2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby

případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního

státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.

Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakékoliv časové

lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.



3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou

dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při

výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za

účelem vyloučení dvojího zdanění u případů, o kterých Smlouva

nepojednává.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní

výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna

názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců

příslušných úřadů smluvních států.



Čl.26



Výměna informací



1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,

u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění

ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání

vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu

a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich místních

úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou.

Výměna informací není omezena články 1 a 2.



2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou

udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle

vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze

osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají

vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1,

vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o

opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše

uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto

účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních

nebo v soudních rozhodnutích.



3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají smluvnímu státu povinnost:



a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a

správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;



b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních

předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního

státu;



c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,

hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní

postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným

pořádkem.



4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem

požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření

zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i

když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní

daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením

odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že

umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho

důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.



5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho

důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce,

pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec,

nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.



Čl.27



Diplomaté a konzulární úředníci



Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad diplomatů nebo

konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných pravidel

mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.



Čl.28



Vstup v platnost



1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny

co možná nejdříve.



2. Smlouva vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin a její

ustanovení se budou provádět:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy pobírané k 1.

lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž

Smlouva vstoupí v platnost;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo

majetek v každém daňovém roce začínajícím 1. ledna nebo později v

kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v

platnost.



3. Od vstupu v účinnost této smlouvy se ve vztazích mezi Českou

republikou a Běloruskou republikou přestane uplatňovat mnohostranná

Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku fyzických osob,

podepsaná v Miškovci 27. května 1977, a mnohostranná Smlouva o zamezení

dvojího zdanění příjmu a majetku právnických osob, podepsaná v

Ulánbátaru 19. května 1978.



Čl.29



Výpověď



Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým

smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět

diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého

kalendářního roku následujícího po období pěti let od data, k němuž

Smlouva vstoupí v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane

provádět:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy pobírané k 1.

lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla

dána výpověď;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo

majetek v každém daňovém roce začínajícím 1. ledna nebo později v

kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.



Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.



Dáno v Praze dne 14. října 1996 ve dvou původních vyhotoveních, každé v

jazyce českém, běloruském a anglickém, přičemž všechna tři znění jsou

autentická. V případě rozdílnosti výkladu bude rozhodující anglický

text.



Za vládu České republiky:



Ing. Ivan Kočárník, CSc. v. r.



místopředseda vlády a ministr



financí



Za vládu Běloruské republiky:



Mikalaj Mikalaevič Děmčuk v. r.



předseda hlavní státní daňové



inspekce