72/1966 Sb.



VYHLÁŠKA



ministra zahraničních věcí



ze dne 5. srpna 1966



o Úmluvě o civilním řízení



Dne 1. března 1954 byla v Haagu sjednána Úmluva o civilním řízení.



S Úmluvou vyslovilo souhlas Národní shromáždění a president republiky

podepsal listinu o přístupu Československé socialistické republiky k

uvedené Úmluvě.



Na základě svého článku 28 vstoupí Úmluva v platnost pro

Československou socialistickou republiku dnem 11. srpna 1966.



Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.



První náměstek ministra:



Dr. Gregor v.r.



ÚMLUVA



o civilním řízení



Signatářské státy této Úmluvy, vedeny přáním zlepšit na základě

získaných zkušeností Konvenci ze 17. července 1905, o civilním řízení,

rozhodly se uzavřít za tím účelem novou Úmluvu a dohodly se na těchto

ustanoveních:



I.



Doručování soudních a mimosoudních spisů



Čl.1



Doručení spisů ve věcech civilních nebo obchodních, které jsou určeny

osobám nalézajícím se v cizině, se vykonávají ve smluvních státech na

žádost konzula státu dožadujícího adresovanou orgánu označenému státem

dožádaným. Žádost obsahující označení orgánu, od něhož pochází

doručovaný spis, jméno a postavení stran, adresu příjemce, povahu

spisu, o nějž jde, musí být sepsána v jazyku dožádaného orgánu. Tento

orgán zašle konzulovi listinu prokazující doručení nebo označující

skutečnost, která doručení zabránila.



Všechny závady, které by vznikly v souvislosti s konzulovou žádostí,

budou řešeny diplomatickou cestou.



Každý smluvní stát může ve sdělení adresovaném ostatním smluvním státům

prohlásit, že očekává, že žádost o doručení, které má být vykonáno na

jeho území, obsahující údaje podle odst. 1, mu bude zaslána

diplomatickou cestou.



Předchozí ustanovení nevylučují, aby se dva smluvní státy dohodly, že

připouštějí přímé doručování mezi svými příslušnými orgány.



Čl.2



Doručení bude vykonáno orgánem příslušným podle zákonů státu

dožádaného. Tento orgán se bude moci, kromě případů předvídaných v

článku 3, omezit na to, že vykoná doručení odevzdáním spisu příjemci,

který spis přijme dobrovolně.



Čl.3



Spis, který má být doručen, bude k žádosti připojen ve dvou

vyhotoveních.



Je-li doručovaný spis sepsán buď v jazyku dožádaného orgánu, nebo v

jazyku smluveném mezi dvěma zúčastněnými státy, anebo je-li opatřen

překladem do jednoho z těchto jazyků, dá dožádaný orgán v případě, že

takové přání je v žádosti vyjádřeno, doručit spis ve formě předepsané

pro výkon obdobných doručení vnitřním zákonodárstvím anebo formou

zvláštní, pokud tato forma neodporuje tomuto zákonodárství. Není-li

takové přání vyjádřeno, pokusí se nejprve dožádaný úřad vykonat

doručení podle ustanovení článku 2.



Není-li jiné dohody, bude překlad uvedený v předchozím odstavci ověřen

diplomatickým nebo konzulárním zástupcem státu dožadujícího nebo

přísežným tlumočníkem státu dožádaného.



Čl.4



Výkon doručení stanovený v článku 1, 2 a 3 bude moci být odepřen jen

tehdy, jestliže stát, na jehož území by mělo být doručení vykonáno, jej

považuje za schopný ohrozit jeho suverenitu nebo bezpečnost.



Čl.5



Průkaz o doručení se provede buď stvrzenkou datovanou a ověřenou

příjemcem, nebo potvrzením úřadu státu dožádaného, zjišťujícím

vykonání, formu a datum doručení.



Stvrzenka nebo potvrzení mají být na jednom ze dvou vyhotovení

doručovaného spisu anebo mají být k němu připojeny.



Čl.6



Ustanovení předchozích článků nevylučují možnost, aby



1. byly účastníkům nacházejícím se v cizině spisy zasílány přímo

poštou,



2. účastníci dali vykonat doručení přímo výkonnými úředníky anebo

jinými příslušnými úředníky v zemi určení,



3. každý stát dal doručit spisy určené osobám nacházejícím se v cizině

přímo svými diplomatickými nebo konzulárními zástupci.



V každém z těchto případů existuje uvedená možnost jen tehdy, jestliže

ji připouštějí smlouvy mezi zúčastněnými státy, anebo, není-li takových

smluv, jestliže tomu stát, na jehož území má být doručení vykonáno,

neodporuje. Tento stát by tomu nemohl odporovat, jestliže v případě

odst. 1 článku 3 má být spis doručen bez donucení některému příslušníku

státu dožadujícího.



Čl.7



Z doručení nemůže vzniknout povinnost náhrady poplatků nebo výloh

jakéhokoliv druhu.



Avšak, není-li jiné dohody, bude dožádaný stát oprávněn žádat od státu

dožadujícího náhradu výloh vzniklých účastí výkonného úředníka nebo

užitím zvláštní formy v případech uvedených v článku 3.



II.



Dožádání



Čl.8



V civilních nebo obchodních věcech se může soudní orgán jednoho

smluvního státu obrátit v souladu s ustanoveními svého zákonodárství

dožádáním na příslušný orgán druhého smluvního státu a požádat jej, aby

vykonal ve svém obvodu buď určitý vyšetřující úkon, nebo jiné soudní

úkony.



Čl.9



Dožádání budou zasílána konzulem státu dožadujícího tomu orgánu, který

bude označen státem dožádaným. Tento orgán zašle konzulovi listinu

potvrzující výkon dožádání anebo označující skutečnost, která výkonu

dožádání zabránila.



Všechny závady, které by při tomto postupu vznikly, budou řešeny

diplomatickou cestou.



Předchozí ustanovení nevylučují, aby se dva smluvní státy dohodly, že

připouštějí přímé zasílání dožádání mezi svými příslušnými orgány.



Čl.10



Není-li jiné dohody, má být dožádání sepsáno buď v jazyku dožádaného

orgánu, nebo v jazyku smluveném mezi dvěma zúčastněnými státy, anebo má

být opatřeno překladem do některého z těchto jazyků ověřených

diplomatickým nebo konzulárním zástupcem státu dožadujícího anebo

přísežným tlumočníkem státu dožádaného.



Čl.11



Soudní orgán, jemuž je dožádání určeno, je povinen mu vyhovět, užívaje

těchže donucovacích prostředků jako pro vyřízení dožádání od orgánu

státu dožádaného anebo žádosti učiněné za tím účelem některou

zúčastněnou stranou. Těchto donucovacích prostředků nemusí být nezbytně

použito, jestliže jde o osobní dostavení se k soudu ve věci jednajících

stran.



Dožadující orgán bude, jestliže o to žádá, zpraven o datu a místě, kde

dožádaný úkon bude proveden, aby zúčastněná strana mohla být při něm

přítomna.



Provedení dožádání může být odepřeno jen jestliže:



1. není na jisto postavena pravost listiny,



2. provedení dožádání ve státě dožádaném nenáleží do soudní pravomoci,



3. stát, na jehož území by mělo být dožádání provedeno, je považuje za

schopné ohrozit jeho suverenitu nebo jeho bezpečnost.



Čl.12



V případě, že dožádaný orgán není příslušný, bude dožádání postoupeno z

úřední povinnosti orgánu téhož státu příslušnému podle předpisu

stanovených zákonodárstvím tohoto státu.



Čl.13



Ve všech případech, kdy dožádání nebylo vyřízeno orgánem dožádaným,

uvědomí o tom tento orgán ihned orgán dožadující, označí v případě

článku 11 důvody, pro něž bylo provedení dožádání odepřeno, a v případě

článku 12 označí orgán, kterému bylo dožádání postoupeno.



Čl.14



Soudní orgán, který přistupuje k vyřízení dožádání, bude používat

zákonů vlastní země, pokud se týče forem vyřízení.



Přesto však bude vyhověno žádosti orgánu dožadujícího, aby bylo

postupováno podle zvláštní formy, pokud se tato forma nepříčí

zákonodárství státu dožádaného.



Čl.15



Ustanovení předchozích článků nevylučují možnost, aby každý stát dal

vykonat dožádání přímo svými diplomatickými nebo konzulárními zástupci,

jestliže to připouštějí smlouvy uzavřené mezi zúčastněnými státy, anebo

jestliže stát, na jehož území má být dožádání vykonáno, tomu

neodporuje.



Čl.16



Z výkonu dožádání nemůže vzniknout povinnost náhrady poplatků nebo

výloh jakéhokoliv druhu.



Přesto však bude, není-li opačné dohody, dožádaný stát oprávněn

požadovat na státě dožadujícím úhradu výdajů placených svědkům nebo

znalcům, jakož i úhradu výloh vzniklých účastí výkonného úředníka,

jichž bylo třeba, protože svědci se nedostavili dobrovolně, anebo

náhradu výloh vyplývajících z případného použití článku 14 odst. 2.



III.



Jistota za náklady sporu



Čl.17



Příslušníkům některého ze smluvních států majícím bydliště v jednom z

těchto států, kteří budou vystupovat jako žalobci nebo intervenienti

před soudy jiného z těchto států, nemůže být uložena žalobní jistota

ani depozitum jakkoliv označené buď proto, že jsou cizinci, anebo že

nemají bydliště nebo sídlo v tuzemsku.



Téhož pravidla se použije o platbě, která by mohla být žádána na

žalobcích nebo intervenientech k zajištění soudních nákladů.



Úmluvy, jimiž si smluvní státy vymínily pro své příslušníky, bez ohledu

na jejich bydliště, osvobození od žalobní jistoty anebo od placení

soudních nákladů, platí nadále.



Čl.18



Odsouzení k zaplacení nákladů a procesních výloh vynesená v některém ze

smluvních států proti žalobci nebo intervenientu osvobozenému od

jistoty, depozita nebo placení buď podle článku 17 odst. 1 a 2, anebo

podle zákona státu, kde žaloba byla podána, se stanou na žádost podanou

diplomatickou cestou bezplatně vykonatelnými příslušným orgánem v

každém z ostatních smluvních států.



Téhož pravidla se použije pro soudní rozhodnutí, jimiž byla určena výše

nákladů řízení později.



Předcházející ustanovení nevylučují, aby se dva smluvní státy dohodly,

že žádost o prohlášení rozhodnutí za vykonatelné může být učiněna přímo

zúčastněnou stranou.



Čl.19



Rozhodnutí o nákladech a procesních výlohách budou prohlášena za

vykonatelná bez slyšení stran, avšak s výhradou pozdější stížnosti

odsouzené strany podle zákonodárství státu, kde má dojít k exekuci.



Orgán příslušný rozhodnout o žádosti týkající se prohlášení rozhodnutí

za vykonatelné se omezí na zjištění, zda



1. podle zákona země, kde odsouzení bylo vyhlášeno, splňuje vyhotovení

rozhodnutí podmínky potřebné pro jeho pravost,



2. podle téhož zákona nabylo rozhodnutí právní moci,



3. výrok rozhodnutí je sepsán buď v jazyku dožádaného orgánu, nebo v

jazyku smluveném mezi oběma zúčastněnými státy, anebo zda je opatřen

překladem pořízeným v některém z těchto jazyků, ověřeným, není-li jiné

úmluvy, diplomatickým nebo konzulárním zástupcem dožadujícího státu

anebo přísežným tlumočníkem státu dožádaného.



Aby se vyhovělo podmínkám stanoveným v odst. 2 článků 1 a 2, postačí

buď prohlášení příslušného orgánu dožadujícího státu o tom, že

rozhodnutí nabylo právní moci, anebo předložení řádně ověřených listin

způsobilých prokázat, že rozhodnutí nabylo právní moci. Není-li jiné

dohody, bude příslušnost shora zmíněného orgánu potvrzena nejvyšším

výkonným úředníkem soudní správy dožadujícího státu. Právě zmíněná

prohlášení a potvrzení musí být sepsána nebo předložena podle pravidla

obsaženého v odst. 2 čísle 3.



Orgán příslušný k rozhodování o žádosti o prohlášení rozhodnutí za

vykonatelné odhadne, jestliže o to strana současně požádá, výši nákladů

osvědčení, překladů a ověření, o nichž je zmínka v odst. 2 čísle 3.

Tyto náklady budou pokládány za náklady a výlohy procesní.



IV.



Bezplatná právní pomoc



Čl.20



Příslušníkům každého smluvního státu bude v civilních a obchodních

věcech ve všech ostatních smluvních státech poskytnuta bezplatná právní

pomoc jako vlastním příslušníkům těchto států ve shodě se

zákonodárstvím státu, kde se o bezplatnou právní pomoc žádá.



Ve státech, kde existuje právní pomoc ve správních věcech, použijí se

ustanovení shora uvedeného odstavce stejně na věci předložené soudům

příslušným v těchto věcech.



Čl.21



Vysvědčení nebo prohlášení o chudobě musí pokaždé vydat nebo přijmout

orgány místa obvyklého pobytu cizince, anebo, není-li takového místa,

orgány místa jeho nynějšího pobytu. V případě, že tyto orgány

nenáležejí k některému smluvnímu státu a nepřijímají nebo nevydávají

vysvědčení nebo prohlášení takové povahy, postačí vysvědčení nebo

prohlášení vydaná nebo přijatá diplomatickým nebo konzulárním zástupcem

země, jejímž je cizinec příslušníkem.



Jestliže žadatel nebydlí v zemi, kde je žádost podána, bude vysvědčení

nebo prohlášení o chudobě bezplatně ověřeno diplomatickým nebo

konzulárním zástupcem země, kde má být listina předložena.



Čl.22



Orgán, který je příslušný vydávat vysvědčení anebo přijímat prohlášení

o chudobě, může si vyžádat od orgánů druhých smluvních stran informace

o majetkových poměrech žadatele.



Orgán pověřený rozhodováním o žádosti o povolení bezplatné právní

pomoci má v mezích své působnosti právo zkoumat vysvědčení, prohlášení

a informace jemu předložené a za účelem jejich vyjasnění dát si

předložit doplňující informace.



Čl.23



Jestliže se osoba, která je v nouzi, nachází v jiné zemi, nežli v té, v

níž má být o bezplatnou právní pomoc žádáno, může být její žádost o

získání právní pomoci, doložená potvrzeními a prohlášeními o chudobě

popřípadě i jinými doklady potřebnými k projednání žádosti, zaslána

konzulem její země orgánu příslušnému k rozhodnutí o shora zmíněné

žádosti anebo orgánu označenému státem, v němž má být žádost

projednána.



Ustanovení obsažená v článku 9 odst. 2, 3 a 4 ve výše uvedených

článcích 10 a 12 týkajících se dožádání se použijí k postoupení žádosti

o získání bezplatné právní pomoci a příloh.



Čl.24



Jestliže právní pomoc byla poskytnuta příslušníku některého ze

smluvních států, nebude stát žádající hradit státu dožádanému bez

ohledu na jejich formu náklady za doručení, které se vztahují k témuž

řízení a které mají být vykonány v některém jiném z těchto států.



Stejně tomu bude u dožádání s výjimkou výloh placených znalcům.



V.



Bezplatné vydávání výtahů z matrik



Čl.25



Příslušníci některého ze smluvních států, kteří jsou v nouzi, budou si

moci dát za stejných podmínek jako vlastní státní občané vydat zdarma

výtahy z matrik. Listiny nutné k jejich sňatku budou ověřeny

diplomatickými nebo konzulárními zástupci smluvních států bez poplatku.



VI.



Vazba pro dluhy



Čl.26



Vazba pro dluhy buď jako exekuční prostředek anebo jako opatření pouze

zajišťující nebude moci být použita v civilní nebo obchodní věci vůči

cizincům, kteří jsou příslušníky některého ze smluvních států, v

případech, v nichž by nebyla použitelná vůči příslušníkům dotyčné země.

Skutečnost, které se může dovolávat příslušník bydlící v zemi, aby

dosáhl zrušení vazby pro dluhy, má mít týž účinek ve prospěch

příslušníka některého ze smluvních států, a to i tehdy, jestliže tato

skutečnost nastala v cizině.



VII.



Závěrečná ustanovení



Čl.27



Tato Úmluva je otevřena k podpisu státům zastoupeným na VII. zasedání

Konference mezinárodního práva soukromého.



Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy u

ministerstva zahraničních věcí Nizozemí.



O každém uložení ratifikačních listin bude sepsán protokol, jehož jedna

ověřená kopie bude zaslána diplomatickou cestou každému ze

signatářských států.



Čl.28



Tato Úmluva vstoupí v platnost šedesátý den počínaje od uložení čtvrté

ratifikační listiny stanoveného článkem 27 odst. 2.



Pro každý signatářský stát ratifikující později nabude Úmluva účinnosti

šedesátý den počínaje od data uložení jeho ratifikační listiny.



Čl.29



Tato Úmluva nahradí ve vztazích mezi státy, které ji ratifikovaly,

Úmluvu o civilním řízení podepsanou v Haagu dne 17. července 1905.



Čl.30



Tato Úmluva se vztahuje bez dalšího na mateřské země smluvních států.



Jestliže některý smluvní stát si přeje uvést ji v platnost ve všech

ostatních územích nebo v takových jiných územích, jejichž mezinárodní

vztahy zajišťuje, oznámí svůj úmysl v tomto směru listinou, která bude

uložena u ministerstva zahraničních věcí Nizozemí. Toto ministerstvo

zašle diplomatickou cestou ověřenou kopii každému smluvnímu státu.



Úmluva nabude platnosti ve vztazích mezi státy, které nevznesou v 6

měsících od tohoto sdělení námitky, a mezi územím nebo územími, jejichž

mezinárodní vztahy jsou zajištěny dotyčným státem a pro nějž nebo pro

něž oznámení bylo učiněno.



Čl.31



Každý stát nezastoupený na VII. zasedání Konference může přistoupit k

této Úmluvě, pokud tomu stát nebo více států, které Úmluvu

ratifikovaly, nebudou odporovat ve lhůtě šesti měsíců od data oznámení

o tomto přistoupení provedeného nizozemskou vládou. Přistoupení se

uskuteční způsobem stanoveným v článku 27 odst. 2.



Rozumí se, že přistoupení nemůže nastat dříve, než vstoupí v účinnost

tato Úmluva podle článku 28 odst. 1.



Čl.32



Každý smluvní stát, který podepisuje nebo ratifikuje tuto Úmluvu nebo k

ní přistupuje, může si vyhradit omezení použití článku 17 na

příslušníky smluvních států mající obvykle sídlo na jeho území.



Stát, který použije možnosti předvídané v předchozím odstavci, bude

moci požadovat, aby ostatní smluvní státy použily článku 17 jen ve

prospěch těch jeho příslušníků, kteří mají obvykle sídlo na území

smluvního státu, před jehož soudy vystupují jako žalobci nebo

intervenienti.



Čl.33



Tato Úmluva bude v účinnosti pět let počínaje od data označeného v

článku 28 odst. 1.



Tato lhůta se počítá od tohoto data i pokud jde o státy, které Úmluvu

budou ratifikovat nebo k ní přistoupí později.



Úmluva bude obnovena mlčky vždy na dalších pět let, pokud nebude

vypovězena. Vypovězení bude muset být oznámeno nejméně šest měsíců před

vypršením lhůty ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí, které o tom

uvědomí všechny ostatní smluvní státy.



Vypovězení se může omezit na území nebo jen na některá z území

označených v oznámení učiněném podle článku 30 odst. 2.



Vypovězení bude mít účinek jen v poměru ke státu, který je oznámí.

Úmluva zůstane v účinnosti pro ostatní smluvní státy.



Na důkaz toho podepsaní, řádně zmocněni svými příslušnými vládami,

podepsali tuto Úmluvu.



Dáno v Haagu dne 1. března 1954 v jednom vyhotovení, které bude uloženo

v archivech vlády Nizozemí a jehož jeden ověřený stejnopis bude zaslán

diplomatickou cestou každému ze států zastoupených na VII. zasedání

Haagské konference o mezinárodním právu soukromém.