377/2003 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 30. října 2003
o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu zvířat ze třetích zemí
Změna: 259/2005 Sb.
Změna: 133/2014 Sb.
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 78 zákona č. 166/1999 Sb., o
veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární
zákon), ve znění zákona č. 131/2003 Sb., (dále jen "zákon") k provedení
§ 33 odst. 6, § 34 odst. 5, § 38 odst. 4 a § 38a odst. 2 zákona:
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška^1) zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^1a) a
upravuje
a) místo a způsob provádění pohraniční veterinární kontroly zvířat
dovážených ze zemí, které nejsou členskými státy Evropské unie (dále
jen "třetí země"), umístění, materiální a personální zabezpečení
pohraniční veterinární stanice,
b) součinnost a pomoc dovozců a jejich zástupců (dále jen "dovozce"),
poskytovanou orgánům pohraniční veterinární kontroly,
c) umísťování zvířat dovážených z třetích zemí v karanténě a podmínky
pro schválení karanténního střediska,
d) podrobnosti o opatřeních, která činí orgány pohraniční veterinární
kontroly na základě zjištění, že nejsou splněny dovozní podmínky,
e) rozsah a další náležitosti údajů, které orgány pohraniční
veterinární kontroly sdělují prostřednictvím dálkového přenosu dat,
f) podrobnosti povolování tranzitu zvířat z třetích zemí.
(2) Tato vyhláška se nevztahuje na dovoz a tranzit spermatu, vaječných
buněk a embryí z třetích zemí.
(3) Tato vyhláška se dále nevztahuje na veterinární kontroly zvířat v
zájmovém chovu^1b), která jsou provázena fyzickou osobou za ně
odpovědnou a nejsou dovážena k obchodním účelům, s výjimkou
koňovitých^1c)
§ 2
Vymezení pojmů
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) veterinární kontrolou - jakákoli fyzická kontrola nebo
administrativní úkon, týkající se zvířat, jehož účelem je přímá nebo
nepřímá ochrana zdraví lidí nebo zvířat,
b) kontrolou dokladů - ověření (přezkoumání) veterinárních osvědčení a
jiných dokladů provázejících zvířata,
c) kontrolou totožnosti - jednoduché vizuální ověření vzájemné shody
veterinárních osvědčení nebo jiných dokladů a zvířat, jakož i ověření
přítomnosti a správnosti identifikačních prostředků, popřípadě jiného
způsobu označení, které na sobě musí zvířata mít,
d) fyzickou kontrolou - kontrola samotného zvířete, v případě potřeby
včetně odběru vzorků a jejich laboratorního vyšetření, a je-li to
třeba, včetně dalších veterinárních kontrol prováděných v průběhu
karantény,
e) dovozcem - fyzická nebo právnická osoba, která nese odpovědnost za
splnění povinností vyplývajících z celních předpisů^1d) a souvisejících
s dovozem zásilky na území členských států (dále jen „území Unie“),
f) zásilkou - určité množství zvířat téhož druhu, na něž se vztahuje
totéž veterinární osvědčení nebo jiný doklad, přepravované týmž
dopravním prostředkem a pocházející z téže třetí země nebo části třetí
země,
g) pohraniční veterinární stanicí - stanoviště hraniční kontroly určené
a schválené Evropskou komisí (dále jen "Komise") k provádění pohraniční
veterinární kontroly zvířat přicházejících z třetích zemí na hranice
některého z členských států Evropské unie (dále jen "členský stát"),
h) dovozními podmínkami - veterinární požadavky na dovážená zvířata,
stanovené zákonem, touto vyhláškou a zvláštními právními předpisy^2) v
souladu s požadavky stanovenými předpisy Evropské unie,
i) příslušným úřadem - ústřední úřad členského státu oprávněný k
provádění veterinárních kontrol nebo úřad, jemuž byla tato pravomoc
svěřena.
Veterinární kontrola zvířat dovážených z třetích zemí
§ 3
(1) Dovozce oznamuje pohraniční veterinární stanici příchod zásilky
zvířat způsobem stanoveným přímo použitelným předpisem Evropské
unie^2a). Tímto předpisem se řídí i při vyplňování Společného
veterinárního vstupního dokladu (dále jen "vstupní doklad") a při
nakládání s tímto dokladem.
(2) Úřední veterinární lékař pohraniční veterinární stanice postupuje
po oznámení příchodu zásilky zvířat podle přímo použitelného předpisu
Evropské unieí^2a).
(3) Mají-li být dovezena zvířata takového druhu, pro který nebyly dosud
dovozní podmínky harmonizovány na úrovni Evropské unie, požádá dovozce
Státní veterinární správu nejméně 15 dnů přede dnem předpokládaného
dovozu těchto zvířat o sdělení stanovených dovozních podmínek, za nichž
lze tato zvířata z příslušné třetí země dovážet.
(4) Dovážená zvířata, provázená prvopisem veterinárního osvědčení nebo
jiného požadovaného dokladu, musí být přepravena přímo na pohraniční
veterinární stanici uvedenou v § 11 odst. 1, anebo, je-li to třeba, do
karanténního střediska uvedeného v § 15 odst. 1 písm. b). Nesmí tuto
stanici nebo středisko opustit, pokud
a) nebyly provedeny veterinární kontroly těchto zvířat v souladu se
zákonem a s § 4 odst. 1, 2 a 3 písm. a), b) a d), jakož i s § 13, 14 a
16,
b) nebyly zaplaceny poplatky za provedení pohraniční veterinární
kontroly, popřípadě složena záloha na pokrytí možných výdajů na některá
opatření spojená s pohraniční veterinární kontrolou.
§ 4
(1) Každá zásilka zvířat z třetí země je bez ohledu na celně schválené
určení^3) podrobena pohraniční veterinární kontrole, a to kontrole
dokladů a kontrole totožnosti a - nejde-li o odchylný postup,
vyplývající z § 13 odst. 1 - fyzické kontrole. Tyto kontroly provádí
úřední veterinární lékař jedné z pohraničních veterinárních stanic,
které byly pro tento účel schváleny.
(2) Kontrolou dokladů a kontrolou totožnosti se ověřuje
a) původ zvířat,
b) následné určení zvířat, zejména v případech tranzitu, jakož i v
případech, v nichž obchodování se zvířaty toho druhu není harmonizováno
na úrovni Evropské unie, anebo v nichž tato zvířata podléhají zvláštním
požadavkům, stanoveným Komisí se zřetelem na členský stát určení,
c) zda údaje, uvedené ve veterinárním osvědčení nebo jiném dokladu,
dávají záruky splnění dovozních podmínek, anebo - není-li obchodování
se zvířaty toho druhu harmonizováno na úrovni Evropské unie - požadavků
České republiky, popřípadě jiného členského státu určení stanovených se
zřetelem na jednotlivé případy uvedené v této vyhlášce,
d) zda z údajů, vyplývajících z počítačové sítě provozované podle
předpisu Evropské unie o zavedení systému Traces^4) nevyplývá, že
zásilka zvířat byla odmítnuta.
(3) Fyzická kontrola zahrnuje
a) klinické vyšetření zvířat zaručující, že zvířata odpovídají údajům
uvedeným ve veterinárním osvědčení nebo jiném dokladu, které je
provázejí, a že jsou klinicky zdravá,
b) jakékoli laboratorní vyšetření, jež je považováno za nezbytné, anebo
jež je stanoveno zvláštními právními předpisy,^2)
c) případný odběr vzorků, jež mají být vyšetřeny co nejdříve na
přítomnost reziduí,
d) ověření, zda jsou splněny požadavky stanovené na ochranu zvířat při
přepravě.^5) Pro účely následné veterinární kontroly podmínek přepravy
zvířat a případné veterinární kontroly doplňkových požadavků
hospodářství určení předá úřední veterinární lékař potřebné informace
příslušné krajské veterinární správě, popřípadě příslušnému úřadu
jiného členského státu určení, a to prostřednictvím systému výměny
informací uvedeného v odstavci 2 písm. d).
(4) Fyzická kontrola podle odstavce 3 se provádí s využitím údajů z
databáze systému výměny informací uvedeného v odstavci 2 písm. d),
která obsahuje dovozní podmínky pro zvířata, uplatňované v Evropské
unii.
(5) Úřednímu veterinárnímu lékaři mohou při provádění úkonů, které jsou
součástí fyzické kontroly podle odstavce 3, pomáhat veterinární
asistenti,^6) pracující pod jeho vedením.
§ 5
Přichází-li zásilka zvířat z třetí země na letiště nebo do přístavu na
území Unie, je možno kontrolu totožnosti i fyzickou kontrolu provést v
místě takového letiště nebo přístavu určení za předpokladu, že toto
letiště nebo přístav má svou pohraniční veterinární stanici a že
zvířata případně pokračují v cestě stejným letadlem nebo stejnou lodí.
V tomto případě úřední veterinární lékař, který provedl kontrolu
dokladů, informuje způsobem uvedeným v § 4 odst. 3 písm. d) větě druhé
úředního veterinárního lékaře pohraniční veterinární stanice členského
státu určení o tom, že byla tato kontrola provedena.
§ 6
(1) Při kontrole dokladů se postupuje způsobem uvedeným v příloze č. 1
k této vyhlášce.
(2) Kontrola totožnosti se provádí zpravidla u každého zvířete v
zásilce. Jde-li však o zásilku
a) velkého množství zvířat, může být kontrola totožnosti provedena u 10
% zvířat v zásilce, nejméně však musí být provedena u 10 zvířat v
zásilce. Počet kontrolovaných zvířat musí být zvyšován a může dosáhnout
až celkového počtu zvířat v zásilce, pokud výsledky počáteční vykonané
kontroly nejsou uspokojivé,
b) zvířat, pro která není stanovena povinnost individuálního
označování, spočívá kontrola totožnosti alespoň v kontrole označení
reprezentativního množství kontejnerů nebo přepravních klecí. Počet
kontrolovaných kontejnerů nebo přepravních klecí musí být zvyšován a
může dosáhnout až celkového počtu kontejnerů nebo přepravních klecí,
pokud výsledky počáteční vykonané kontroly nejsou uspokojivé. Kontrola
totožnosti spočívá v tomto případě ve vizuální kontrole zvířat v
reprezentativním počtu kontejnerů nebo přepravních klecí za účelem
ověření druhů zvířat v zásilce.
§ 7
(1) Fyzickou kontrolu sudokopytníků a koňovitých^1c) provádí úřední
veterinární lékař pohraniční veterinární stanice tak, že zajistí, aby
tato zvířata byla vykládána na pohraniční veterinární stanici v jeho
přítomnosti. Vlastní kontrola pak spočívá v kontrole způsobilosti
zvířat k přepravě a v jejich klinickém vyšetření, prováděných podle
přílohy č. 2 k této vyhlášce; klinické vyšetření může zahrnovat i odběr
vzorků.
(2) Klinické vyšetření spočívá zejména ve vizuálním vyšetření zvířat.
Jde-li o plemenná nebo užitková zvířata, provádí se toto vyšetření
nejméně u 10 % zvířat při nejméně 10 zvířatech, která musí být vybrána
tak, aby reprezentovala celou zásilku. Obsahuje-li zásilka méně než 10
zvířat, vyšetřuje se každé zvíře v zásilce. Jde-li o jatečná zvířata,
provádí se toto vyšetření nejméně u 5 % zvířat při nejméně 5 zvířatech,
která musí být vybrána tak, aby reprezentovala celou zásilku.
Obsahuje-li zásilka méně než 5 zvířat, vyšetřuje se každé zvíře v
zásilce.
(3) Počet vyšetřovaných zvířat musí být zvyšován a může dosáhnout až
celkového počtu zvířat v zásilce, pokud výsledky počáteční vykonané
kontroly nejsou uspokojivé.
(4) U každého zvířete, od něhož je odebrán vzorek, se zaznamenává
a) pořadové číslo veterinárního osvědčení a pořadové číslo přidělené
zásilce zvířat na pohraniční veterinární stanici,
b) identifikační číslo zvířete,
c) požadované laboratorní vyšetření,
d) výsledek vyšetření a následně provedená činnost,
e) úplná adresa konečného určení zásilky zvířat.
(5) Odebrané vzorky se vyšetřují za účelem ověření, zda jsou dodrženy
náležitosti veterinárního osvědčení, a to v laboratoři uvedené v § 52
odst. 4 zákona.
(6) Zásilka zvířat může být zadržována na pohraniční veterinární
stanici pouze tehdy, když je třeba vyčkat výsledků laboratorního
vyšetření.
(7) Státní veterinární správa sděluje výsledky pohraničních
veterinárních kontrol spolu s údaji uvedenými v odstavci 4 pravidelně
každých 6 měsíců Komisi, v případě pozitivních výsledků vyšetření
vzorků, anebo jsou-li k tomu jiné důvody, neprodleně členskému státu
určení a Komisi. Státní veterinární správa v případě pozitivních
výsledků vyšetření vzorků musí také co nejdříve zaslat opis
veterinárního osvědčení členskému státu určení a Komisi.
§ 8
(1) Individuální klinické vyšetření nemusí být prováděno u
a) drůbeže,
b) ptáků,
c) živočichů vodního hospodářství včetně všech živých ryb,
d) hlodavců,
e) zajícovitých,
f) včel a ostatního hmyzu,
g) plazů a obojživelníků,
h) ostatních bezobratlých,
i) zvířat zoologických zahrad a cirkusů, včetně sudokopytníků a
koňovitých, která jsou považována za nebezpečná,
j) kožešinových zvířat.
(2) V případě zvířat uvedených v odstavci 1 spočívá klinické vyšetření
v pozorování zdravotního stavu a chování celé skupiny nebo
reprezentativního počtu zvířat. Počet kontrolovaných zvířat musí být
zvyšován, pokud výsledky počátečních vykonaných kontrol nejsou
uspokojivé. Jestliže vykonané kontroly odhalí odchylku od normálního
stavu, provede se přísnější kontrola včetně případného odběru vzorků.
(3) Jde-li o živé ryby, korýše, měkkýše nebo pokusná zvířata určená pro
chovná, dodavatelská nebo uživatelská zařízení^8) s osvědčeným
zvláštním nákazovým statusem, která jsou v zapečetěných kontejnerech s
kontrolovanými životními podmínkami, provádějí se klinické vyšetření a
odběr vzorků pouze v případech zvláštního rizika, vyplývajícího z druhu
zvířat nebo jejich původu, anebo v případech jiných mimořádných
skutečností, odůvodňujících takový postup.
§ 9
(1) Po provedení veterinárních kontrol uvedených v § 4 postupuje úřední
veterinární lékař pohraniční veterinární stanice v souladu s přímo
použitelným předpisem Evropské unie^2a.
(2) O každé zásilce zvířat se v pohraniční veterinární stanici
zaznamenávají a uchovávají tyto údaje:
a) pořadové číslo přidělené zásilce zvířat v pohraniční veterinární
stanici,
b) datum příchodu zásilky zvířat na pohraniční veterinární stanici,
c) velikost zásilky zvířat,
d) druh a kategorie využití zvířat, popřípadě i jejich stáří,
e) pořadové číslo veterinárního osvědčení,
f) třetí země původu,
g) členský stát určení,
h) rozhodnutí týkající se zásilky zvířat,
i) odkaz na odběr vzorků, pokud byl proveden.
(3) Jde-li o koňovité, neuchovává se na pohraniční veterinární stanici
identifikační doklad podle zvláštních právních předpisů,^9) a jde-li o
dočasný vstup zvířete na území Unie, ani prvopis veterinárního
osvědčení. Jde-li o jatečné koňovité, kteří mají projít trhem nebo
třídícím střediskem, musí je ověřený opis veterinárního osvědčení
provázet až na jatky.
(4) Veterinární osvědčení a jiné doklady, které se vztahují k zásilce
zvířat, jež byla na pohraniční veterinární stanici odmítnuta, musí být
na každé straně opatřeny obdélníkovým razítkem v červené barvě s
vepsaným slovem ODMÍTNUTO.
§ 10
(1) Při zjišťování překážek, které brání vstupu zvířat dovážených z
třetích zemí na území České republiky (§ 34 odst. 1 zákona), přihlíží
úřední veterinární lékař pohraniční veterinární stanice také k tomu,
zda zvířata
a) těch druhů, pro něž nebyly dovozní podmínky harmonizovány na úrovni
Evropské unie, splňují požadavky České republiky, popřípadě jiného
členského státu určení stanovené se zřetelem na jednotlivé případy
uvedené v této vyhlášce. To platí i pro veterinární osvědčení nebo jiný
doklad, který zvířata provází;
b) jsou v tak dobrém stavu, aby mohla pokračovat v přepravě,
c) pocházejí ze třetí země, která splňuje veterinární požadavky na
vývoz zvířat do členských států.
(2) Zvířata dovážená z třetích zemí na území České republiky
představují nebezpečí pro zdraví zvířat nebo lidí, jestliže
a) jsou nakažená, podezřelá z nákazy nebo z nakažení, nemocná nebo
podezřelá z jiného onemocnění, anebo
b) ohrožují zdraví zvířat nebo lidí z jiného důvodu uvedeného v zákoně,
v této vyhlášce nebo ve zvláštním právním předpisu.^10)
§ 11
Pohraniční veterinární stanice
(1) Pohraniční veterinární stanice musí
a) být
1. v místě vstupu na území České republiky. Je-li to však nutné
vzhledem k zeměpisným podmínkám, například se zřetelem k poloze
letiště, přístavu, železniční stanice, silničního hraničního přechodu
apod., může být pohraniční veterinární stanice umístěna v odpovídající
vzdálenosti od tohoto místa za předpokladu, že je dostatečně vzdálena
od hospodářství nebo jiných míst, na nichž jsou chována zvířata,
2. v celním prostoru, v němž je možno vyřizovat i další úřední
formality včetně celních, které souvisejí s dovozem zvířat;
b) podléhat pravomoci úředního veterinárního lékaře odpovědného za
provádění pohraniční veterinární kontroly.
(2) Úřední veterinární lékař pohraniční veterinární stanice zajišťuje
také provádění všech činností souvisejících s počítačovým zpracováním
veterinárních dovozních postupů,^4) jmenovitě s uspořádáním a provozem
databáze obsahující údaje o dovozech zvířat do členských států.
(3) V souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona Státní veterinární
správa předkládá Komisi návrhy na schválení pohraničních veterinárních
stanic s těmito údaji:
a) druh pohraniční veterinární stanice (letiště, přístav, železniční
hraniční přechod, silniční hraniční přechod),
b) druh zvířat, která budou veterinárně kontrolována v dané pohraniční
veterinární stanici vzhledem k jejímu materiálnímu a personálnímu
vybavení a která naopak nebudou moci být veterinárně kontrolována v
této stanici, a pokud jde o koňovité, kteří jsou provázeni
identifikačním dokladem podle zvláštních právních předpisů,^9) také
úřední hodiny určené pro tato zvířata v pohraniční veterinární stanici
schválené k tomuto účelu,
c) počet úředních veterinárních lékařů a veterinárních asistentů, kteří
budou působit v pohraniční veterinární stanici, s tím, že v kteroukoli
dobu, kdy bude pohraniční veterinární stanice otevřena, musí být ve
službě alespoň jeden úřední veterinární lékař,
d) popis prostorů, v nichž budou prováděny kontrola dokladů a kontrola
totožnosti, fyzické kontroly, odběr vzorků, vyšetření stanovená v § 4
odst. 3 písm. b) a zvláštní vyšetření nařízená úředním veterinárním
lékařem, jakož i popis vybavení těchto prostorů,
e) kapacita prostorů pro ustájení zvířat do doby, než budou k dispozici
výsledky vyšetření,
f) druh vybavení umožňujícího rychlou výměnu informací zejména s jinými
pohraničními veterinárními stanicemi,
g) předpokládaný objem dovozu (druhy a počty zvířat procházejících
touto pohraniční veterinární stanicí).
(4) Požadavky na pohraniční veterinární stanici, zejména na její
materiální a personální zabezpečení, jsou uvedeny v příloze č. 3 k této
vyhlášce, a jde-li o pohraniční veterinární stanici určenou i k dovozu
skotu^11) a prasat, v příloze č. 4 k této vyhlášce.
(5) Státní veterinární správa zveřejňuje seznam pohraničních
veterinárních stanic, v nichž se provádí pohraniční veterinární
kontrola zvířat přicházejících z třetích zemí na území Unie, na svých
internetových stránkách.
§ 12
(1) Jestliže zvířata těch druhů, pro něž byly dovozní podmínky
harmonizovány na úrovni Evropské unie, nemají být uvedena do oběhu v
České republice, ač na jejím území byly provedeny veterinární kontroly
uvedené v § 4, úřední veterinární lékař pohraniční veterinární stanice
si ponechá prvopisy veterinárních osvědčení, provázejících zvířata, a
a) vydá dovozci jednu nebo - pokud se zásilka zvířat dělí - několik jím
jednotlivě ověřených opisů veterinárních osvědčení, týkajících se
daných zvířat s tím, že doba platnosti těchto opisů nepřesáhne 10 dnů;
b) potvrdí ve vstupním dokladu provedení veterinárních kontrol
uvedených v § 4 odst. 1 s příznivým výsledkem a uvede druh odebraných
vzorků a výsledky laboratorních vyšetření, popřípadě že tyto výsledky
jsou teprve očekávány.
(2) Jakmile zvířata uvedená v odstavci 1 prošla pohraniční veterinární
stanicí, obchodování s nimi probíhá v souladu s pravidly veterinárních
kontrol stanovených zvláštním právním předpisem.^12) Jejich označení a
evidence stanovené zvláštním právním předpisem^12a) se provádějí, s
výjimkou jatečných zvířat a koňovitých, v místě určení zvířat,
popřípadě po uplynutí pozorovací doby stanovené rozhodnutím orgánů
Evropské unie.
(3) V rámci informací, které jsou příslušnému úřadu jiného členského
státu určení poskytovány prostřednictvím počítačové sítě provozované
podle předpisu Evropské unie o zavedení systému Traces^4) musí být
uvedeno zejména, zda jsou zvířata určena pro členský stát nebo jeho
část se zvláštními požadavky a zda byly odebrány vzorky, avšak výsledky
jejich vyšetření v době, kdy dopravní prostředek se zvířaty opustil
pohraniční veterinární stanici, nebyly ještě známy.
§ 13
(1) Jsou-li zvířata těch druhů, na něž se nevztahuje zvláštní právní
předpis,^13) předváděna ke kontrole na pohraniční veterinární stanici
a) České republiky jako členského státu určení, podstupují na této
stanici všechny veterinární kontroly uvedené v § 4;
b) České republiky, která není členským státem určení, provádí se na
této stanici s předchozím souhlasem Státní veterinární správy
1. všechny veterinární kontroly uvedené v § 4 jménem členského státu
určení, aby bylo zajištěno zejména splnění jeho veterinárních
požadavků, anebo
2. na základě dohody Státní veterinární správy s příslušným úřadem
členského státu určení, v případě potřeby i příslušného úřadu
tranzitního členského státu, popřípadě příslušných úřadů tranzitních
členských států, pouze kontrola dokladů a kontrola totožnosti uvedené v
§ 4 odst. 2, zatímco fyzická kontrola uvedená v § 4 odst. 3 se provádí
v členském státě určení. V tomto případě však mohou zvířata opustit
pohraniční veterinární stanici, v níž se provádějí kontrola dokladů a
kontrola totožnosti, pouze v zapečetěných vozidlech poté, co úřední
veterinární lékař
aa) vyznačil na opisu veterinárního osvědčení, a pokud se zásilka
zvířat dělí, na opisech veterinárního osvědčení provázejících zvířata,
že zvířata prošla příslušnou pohraniční veterinární stanicí a že byla
provedena pohraniční veterinární kontrola,
bb) uvědomil prostřednictvím počítačové sítě provozované podle předpisu
Evropské unie o zavedení systému Traces^4) příslušný úřad místa určení,
podle potřeby i příslušný úřad tranzitního členského státu, popřípadě
příslušné úřady tranzitních členských států, že zvířata prošla
příslušnou pohraniční veterinární stanicí,
cc) uvědomil příslušné celní orgány, k nimž je pohraniční veterinární
stanice místně příslušná, o tom, že zvířata mohou být propuštěna.
(2) Jde-li o zvířata určená k poražení, je možno postupovat pouze
způsobem uvedeným v odstavci 1 písm. b) bodě 1.
(3) O postupu podle odstavce 1 písm. b) bodu 2 uvědomí v souladu s § 48
odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona Státní veterinární správa Komisi a
členské státy.
§ 14
(1) Jde-li o dovoz zvířat, pro něž sice byly dovozní podmínky
harmonizovány na úrovni Evropské unie, jež však pocházejí z třetí země,
pro niž ještě nebyly stanoveny jednotné veterinární podmínky,
a) musí být zvířata
1. chována v třetí zemi, z níž jsou odesílána, nejméně po dobu,
odpovídající lhůtám stanoveným zvláštním právním předpisem,^10)
2. podrobena veterinárním kontrolám podle § 4;
b) nesmí zvířata opustit pohraniční veterinární stanici nebo karanténní
středisko, pokud veterinární kontroly podle písmene a) bodu 2
neprokážou, že zvířata
1. splňují - bez dotčení zvláštních požadavků vztahujících se na
příslušnou třetí zemi v souvislosti s nákazami, které se na území
členských států nevyskytují - veterinární požadavky uplatňované při
obchodování se zvířaty daných druhů podle zvláštních právních
předpisů,^2) nebo
2. splňují - v souvislosti s jednou nebo více konkrétními nákazami -
podmínky vzájemného uznávání rovnocennosti požadavků příslušné třetí
země a požadavků Evropské unie,
3. vyhovují, pokud Česká republika jako členský stát určení využívá
zvláštní veterinární záruky uvedené ve zvláštním právním předpisu,^14)
požadavkům stanoveným pro obchodování s nimi v rámci Evropské unie,
4. budou poté, co projdou pohraniční veterinární stanicí, přepravena
přímo na jatky, pokud se jedná o jatečná zvířata, anebo do hospodářství
určení, pokud se jedná o plemenná nebo užitková zvířata či o živočichy
vodního hospodářství.
(2) Nejsou-li zvířata uvedená v § 13 určena k uvedení do oběhu na území
České republiky, ač na něm byly provedeny veterinární kontroly uvedené
v § 4, postupuje se podle § 12.
(3) Plemenná a užitková zvířata zůstanou na místě určení pod státním
veterinárním dozorem. Po uplynutí pozorovací doby, jež byla stanovena
Komisí, mohou být uvedena do oběhu v rámci Evropské unie za podmínek
uvedených ve zvláštním právním předpisu.^10)
(4) Jatečná zvířata podléhají na jatkách právním předpisům, které
upravují porážení jatečných zvířat daného druhu.
(5) Nesplňují-li zvířata požadavky uvedené v odstavci 1, nesmí opustit
pohraniční veterinární stanici nebo karanténní středisko; v tomto
případě se postupuje podle § 18.
§ 15
Karanténa dovážených zvířat
(1) Mají-li být zvířata dovážená z třetí země umístěna v karanténním
středisku, může jejich karanténa probíhat v karanténním středisku
a) třetí země původu, schváleném a kontrolovaném Komisí, jde-li o jinou
nákazu než o kulhavku a slintavku, newcastleskou chorobu nebo
vzteklinu,
b) na území Unie, které splňuje požadavky uvedené v příloze č. 6 k této
vyhlášce.
(2) Nařídí-li úřední veterinární lékař odpovědný za pohraniční
veterinární stanici umístění zvířat v karanténě, musí tato karanténa
proběhnout způsobem a za podmínek odpovídajících nebezpečí zjištěnému
tímto úředním veterinárním lékařem
a) na samotné pohraniční veterinární stanici nebo v její bezprostřední
blízkosti, nebo
b) v hospodářství určení, nebo
c) v karanténním středisku, které se nachází v blízkosti hospodářství
určení.
§ 16
Tranzit zvířat z třetích zemí
(1) Jde-li o veterinární kontrolu tranzitu zvířat z jedné třetí země do
jiné třetí země přes území České republiky, postupuje úřední
veterinární lékař pohraniční veterinární stanice podle přímo
použitelného předpisu Evropské unie^2a). Přihlíží také k tomu, zda
a) tento tranzit byl - v případě potřeby - již dříve povolen příslušným
úřadem tranzitního členského státu, popřípadě příslušnými úřady
tranzitních členských států;
b) veterinární kontroly podle § 4 prokázaly, popřípadě až poté, co
zvířata prošla karanténním střediskem, že zvířata splňují požadavky
zákona a této vyhlášky, anebo - jde-li o zvířata uvedená ve zvláštním
právním předpisu^13) - že splňují veterinární záruky, které byly Komisí
uznány jako přinejmenším rovnocenné uvedeným požadavkům.
(2) Koňovití přemísťovaní z jedné třetí země do jiné třetí země musí
být provázeni "Průvodním osvědčením pro přepravu koňovitých z jedné
třetí země do jiné".
(3) Úřední veterinární lékař pohraniční veterinární stanice oznámí
prostřednictvím počítačové sítě provozované v souladu se zvláštním
právním předpisem^15) (dále jen "počítačová síť") příslušnému úřadu
tranzitního členského státu, popřípadě tranzitních členských států, a
pohraniční veterinární stanici, kterou zvířata opouštějí území Unie, že
zvířata prošla příslušnou pohraniční veterinární stanicí.
(4) Tranzit zvířat podle odstavce 1 probíhá v souladu s odpovídajícím
celním tranzitním postupem stanoveným celními právními předpisy.
Ochranná opatření
§ 17
(1) Prokáže-li pohraniční veterinární kontrola, že některé zvíře
nevyhovuje dovozním podmínkám, anebo že některé zvíře toho druhu, pro
který dosud nebyly dovozní podmínky harmonizovány na úrovni Evropské
unie, nesplňuje požadavky České republiky, popřípadě prokáže-li
pohraniční veterinární kontrola jinou nesrovnalost, postupují orgány
provádějící tuto kontrolu v souladu s § 35, popřípadě i s § 49 odst. 1
písm. d), § 54 odst. 1 zákona.
(2) Dojde-li k odeslání zásilky zvířat zpět mimo území Unie, úřední
veterinární lékař pohraniční veterinární stanice předá příslušné
informace o této změně cesty zásilky způsobem uvedeným v § 4 odst. 3
písm. d) větě druhé.
(3) Nelze-li odeslat zásilku zvířat zpět zejména se zřetelem na pohodu
zvířat, úřední veterinární lékař může
a) povolit po prohlídce zvířat před porážkou jejich poražení pro účely
výživy lidí v souladu s právními předpisy, které upravují porážení
jatečných zvířat daného druhu, a není-li to možné,
b) nařídit poražení zvířat k jiným účelům než k výživě lidí, anebo
jejich utracení a neškodné odstranění, popřípadě i další zpracování
kadáverů. V tomto případě úřední veterinární lékař také určí podmínky
pro kontrolu využití takto získaných produktů.
(4) V souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona Státní veterinární
správa informuje Komisi o případech uvedených v odstavci 3.
§ 18
(1) V případě podezření, že nejsou dodržovány požadavky stanovené touto
vyhláškou, anebo v případě pochybností o totožnosti zvířete, provede
úřední veterinární lékař pohraniční veterinární stanice jakékoli
veterinární kontroly, které považuje za vhodné.
(2) Bylo-li pohraniční veterinární kontrolou zjištěno porušení
dovozních podmínek, zejména bylo-li zjištěno, že veterinární osvědčení
nebo jiný doklad neodpovídá skutečnému stavu zvířat, že identifikační
označení zvířat neodpovídají zvláštním právním předpisům,^9) že zvířata
nebyla předvedena k prohlídce na pohraniční veterinární stanici nebo že
nebyla zaslána do původně zamýšleného místa určení, uplatňují se sankce
podle zákona.
§ 19
(1) Vyskytne-li se nebo šíří-li se na území některé třetí země nákaza
uvedená v příloze č. 1 k zákonu, nemoc přenosná ze zvířat na člověka
nebo jiné onemocnění či jiná možná příčina závažného ohrožení zdraví
zvířat nebo lidí, anebo vyžaduje-li to jiný závažný veterinární důvod,
může Státní veterinární správa požádat Komisi o přijetí vhodného
opatření, týkajícího se dovozu zvířat z celého území této třetí země
nebo z některé její části.
(2) Prokáže-li některá z veterinárních kontrol uvedených v této
vyhlášce, že zásilka zvířat může představovat ohrožení zdraví zvířat
nebo lidí, krajská veterinární správa
a) nařídí v souladu s § 49 odst. 1 písm. d), § 54 odst. 1 zákona
utracení zvířat a neškodné odstranění, popřípadě i další zpracování
kadáverů,
b) informuje neprodleně způsobem uvedeným v § 4 odst. 3 písm. d) větě
druhé všechny ostatní pohraniční veterinární stanice, Komisi a Státní
veterinární správu o zjištěných skutečnostech a o původu zvířat, jichž
se tyto skutečnosti týkají.
(3) Státní veterinární správa může vyhlásit v souladu s § 48 odst. 1
písm. c), § 54 odst. 1 zákona mimořádná veterinární opatření, týkající
se vztahů k třetí zemi, z níž přichází zásilka zvířat uvedená v
odstavci 1. Jestliže tak učiní, informuje o tom Komisi a ostatní
členské státy.
§ 20
(1) Zjistí-li orgány státního veterinárního dozoru v místě určení
zvířat dovážených z třetí země, že na pohraniční veterinární stanici
jiného členského státu nejsou dodržovány předpisy Evropské unie
upravující dovoz a tranzit zvířat z třetích zemí, uvědomí o tom Státní
veterinární správa neprodleně příslušný úřad tohoto členského státu s
tím, aby ji informoval o výsledcích svého šetření, přijatých opatřeních
a jejich důvodech. Nepovažuje-li Státní veterinární správa tato
opatření za dostatečná, učiní je předmětem společného jednání o
možnostech a prostředcích nápravy.
(2) O opakovaném pochybení uvědomí Státní veterinární správa Komisi a
členské státy.
(3) Státní veterinární správa může požádat členský stát uvedený v
odstavci 1, aby po dobu šetření Komise posílil veterinární kontroly na
příslušné pohraniční veterinární stanici, popřípadě v příslušném
karanténním středisku. Zároveň může být posílena v České republice
veterinární kontrola dovážených zvířat, která přicházejí z těchto míst.
(4) Provádí-li Komise svými odborníky veterinární kontroly na místě za
účelem ověření, zda schválená pohraniční veterinární stanice nebo
schválené karanténní středisko splňuje podmínky stanovené v přílohách
č. 3, 4 a 6 k této vyhlášce, poskytuje jí Státní veterinární správa v
souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona veškerou součinnost a
pomoc k plnění uvedených úkolů, o kterou ji uvedení odborníci požádají.
(5) Provádí-li Komise svými odborníky veterinární kontroly na místě v
třetích zemích, z nichž nebo z jejichž částí se dovážejí na území Unie
skot, prasata a čerstvé maso za účelem ověření, zda jsou dodržovány
požadavky stanovené zvláštními právními předpisy,^16) poskytuje jí
Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2
zákona potřebnou součinnost, spočívající zejména ve spoluúčasti
veterinárních odborníků České republiky na těchto kontrolách.
Společná a závěrečná ustanovení
§ 21
Ve zprávě odesílané prostřednictvím počítačové sítě^15) v případě
vývozu zvířat se v kolonce určené pro poznámky uvádí název třetí země
určení. Tato zpráva se odesílá příslušným úřadům místa určení a
tranzitního členského státu, popřípadě tranzitních členských států.
§ 22
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České
republiky k Evropské unii v platnost.
Ministr:
Ing. Palas v. r.
Příloha 1
PRAVIDLA PRO KONTROLY DOKLADU ŽIVÝCH ZVÍŘAT Z TŘETÍCH ZEMÍ
1. Každé veterinární osvědčení, které provází zásilku živých zvířat
původem z třetí země, musí být zkontrolováno za účelem potvrzení, že
a) je to originální osvědčení vystavené v jazyku země původu a že je
vystaveno alespoň v jednom úředním jazyku členského státu pohraniční
veterinární stanice a členského státu konečného určení;
b) se vztahuje na třetí zemi nebo její část, která je oprávněna k
vývozu zvířat do členských států;
c) obsahem i formou odpovídá vzoru stanovenému pro dotyčná živá zvířata
a dotyčnou třetí zemi;
d) se skládá z jednoho listu papíru;
e) je vyplněno úplně;
f) se datum jeho vystavení vztahuje k datu naložení živých zvířat pro
jejich odeslání do členských států;
g) je vystaveno pro jediného příjemce;
h) je podepsáno úředním veterinárním lékařem, anebo - je-li to třeba -
zástupcem příslušného orgánu, a že uvádí čitelně a velkými tiskacími
písmeny jeho jméno, popřípadě jména a příjmení a postavení a že - je-li
to třeba - úřední razítko třetí země a podpis mají jinou barvu, než v
jaké je vytištěno osvědčení;
i) není změněno kromě vyškrtnutí, která musí být podepsána a opatřena
razítkem osvědčujícího úředního veterinárního lékaře.
2. Příslušný orgán musí zkontrolovat písemný závazek a plán cesty od
vnější hranice členských států na místo určení, pokud je to od dopravce
vyžadováno podle právních předpisů na ochranu zvířat proti týrání.
Písemný závazek a plán cesty musí být vypracovány alespoň v jednom
úředním jazyku členského státu pohraniční veterinární stanice a
členského státu konečného určení.
Příloha 2
MINIMÁLNÍ NÁLEŽITOSTI INDIVIDUÁLNÍ KONTROLY ZPŮSOBILOSTI ZVÍŘAT PRO
PŘEPRAVU, KLINICKÉHO VYŠETŘENÍ A POSTUPŮ PŘI ODBĚRU VZORKŮ U
SUDOKOPYTNÍKŮ A KOŇOVITÝCH NA POHRANIČNÍ VETERINÁRNÍ STANICI
I. Kontrola způsobilosti zvířat pro přepravu:
Mimo klinické vyšetření podrobně uvedené dále musí být provedeno
hodnocení způsobilosti zvířat pro další přepravu. Při tomto hodnocení
se přihlíží k dosud uražené vzdálenosti včetně stanovených opatření pro
krmení, napojení a odpočinek zvířat. Rovněž se přihlíží ke vzdálenosti,
kterou ještě zbývá urazit včetně předpokládaných opatření pro krmení,
napojení a odpočinek během této části cesty.
Musí být kontrolováno, zda dopravní prostředky pro přepravu zvířat
odpovídají požadavkům právních předpisů upravujících přepravu živých
zvířat.
II. Klinické vyšetření:
Klinické vyšetření zahrnuje nejméně:
1. vizuální vyšetření zvířete včetně celkového hodnocení jeho
zdravotního stavu, schopnosti volného pohybu, stavu kůže a sliznic a
jakýchkoli známek abnormálních výtoků;
2. sledování dýchacího a zažívacího ústrojí;
3. namátkovou kontrolu tělesné teploty. To však není třeba, pokud
nebyly zjištěny žádné anomálie podle bodu 1 nebo 2;
4. palpace (prohmatání) se vyžaduje pouze tehdy, pokud jsou zjištěny
anomálie podle bodů 1, 2 nebo 3.
III. Postup při odběru vzorků:
Odběr vzorků za účelem kontroly dodržování veterinárních náležitostí
stanovených v průvodním veterinárním osvědčení se provádí takto:
1. Nejméně 3 % zásilek podléhají měsíčnímu odběru vzorků k
sérologickému vyšetření, s výjimkou registrovaných koní^17), které
doprovází jednotlivá veterinární osvědčení potvrzující dodržení
veterinárních náležitostí, které jsou stanoveny v povolení vydaném
podle jiného právního předpisu upravujícího veterinární požadavky na
obchodování se zvířaty a veterinární podmínky jejich dovozu ze třetích
zemí^18).
Vzorky se odebírají nejméně od 10 % zvířat v každé ze zásilek vybraných
k odběru vzorků podle bodu 1, nejméně však od 4 zvířat. Pokud se
vyskytnou problémy, musí být uvedené procento zvýšeno.
2. Úřední veterinární lékař může na základě posouzení rizika od
jakýchkoli zvířat v zásilce na pohraniční veterinární stanici odebrat
jakékoli nezbytné vzorky.
Příloha 3
PODMÍNKY SCHVALOVÁNÍ POHRANIČNÍCH VETERINÁRNÍCH STANIC
Aby pohraniční veterinární stanice obdržela schválení Komise, musí mít
k dispozici:
1. zvlášť vyčleněný příjezdový pruh pro přepravu živých zvířat, aby
zvířata byla ušetřena zbytečného čekání;
2. snadno čistitelná a dezinfikovatelná zařízení k nakládce a vykládce
různých druhů dopravních prostředků, k provádění prohlídky a ke krmení,
napájení a ošetřování zvířat s dostatečným prostorem, osvětlením a
větráním vzhledem k počtu zvířat, která mají být prohlížena;
3. dostatečný počet - se zřetelem k počtu zvířat, která mají pohraniční
veterinární stanicí procházet - veterinárního a pomocného personálu,
zvlášť vyškoleného k provádění kontrol dokladů a klinických vyšetření
uvedených v této vyhlášce;
4. dostatečně velké prostory pro personál odpovědný za provádění
veterinárních kontrol, včetně šaten, sprch a toalet;
5. vhodné prostory a zařízení k odběru a zpracování vzorků pro běžná
vyšetření stanovená v právních předpisech upravujících dovoz zvířat z
třetích zemí;
6. služby specializované laboratoře způsobilé k provádění zvláštního
vyšetření vzorků odebraných v pohraniční veterinární stanici;
7. služby podniku umístěného v bezprostřední blízkosti, který má k
dispozici dostatečné prostory a zařízení k ustájení, krmení, napájení,
ošetřování a v případě potřeby také k porážení zvířat;
8. pokud pohraniční veterinární stanice slouží jako místo pro zastávky
nebo překládání zvířat během přepravy, musí mít k dispozici vhodné
zařízení k vykládce, krmení, napájení nebo i k ustájení a nezbytnému
ošetření zvířat, popřípadě i k porážení zvířat na místě způsobem, který
ušetří zvířata zbytečného utrpení;
9. vhodné vybavení umožňující rychlou výměnu informací s ostatními
pohraničními veterinárními stanicemi a příslušnými veterinárními úřady;
10. vybavení a zařízení pro čištění a dezinfekci.
Příloha 4
PODMÍNKY SCHVALOVÁNÍ POHRANIČNÍCH VETERINÁRNÍCH STANIC PRO DOVOZ SKOTU
A PRASAT Z TŘETÍCH ZEMÍ
A
1. Pohraniční veterinární stanice mají
a) být zpravidla umístěny v blízkosti místa, v němž skot a prasata
vstupují na území členských států, a to tak, aby se předešlo jejich
kontaktu se zvířaty, která žijí mimo stanici a jsou vnímavá na nákazy
skotu a prasat;
b) mít k dispozici zařízení k dezinfekci a k odstraňování odpadů krmiva
a steliva, jakož i hnoje, močůvky a veškerého jiného odpadu.
2. Pohraniční veterinární stanice, přes které se pravidelně přepravuje
větší množství zvířat, by měly mít dále:
a) rampy, průchody nebo jiná zařízení pro vykládání a nakládání zvířat
do různých dopravních prostředků;
b) uvnitř stanice nebo v její blízkosti tak, aby bylo zajištěno
dodržování veterinárních podmínek, zařízení pro
- ustájení nemocných nebo podezřelých zvířat,
- uložení zvířat uhynulých při příjezdu nebo na stanici, anebo
poražených na příkaz úředního veterinárního lékaře, před jejich
neškodným odstraněním;
c) vhodně vybavené zařízení pro potřebu úředního veterinárního lékaře a
jeho spolupracovníků s přístupem k šatně, umývárně a toaletě;
d) dostatečné osvětlení, aby mohly být prováděny veterinární prohlídky
stanovené touto vyhláškou;
e) dostatečné zásobování pitnou vodou pod tlakem;
f) zařízení umožňující odstranění nebo úpravu odpadních vod, zbytků
krmiva, steliva a hnoje, která odpovídají hygienickým a veterinárním
požadavkům;
g) místo určené k čištění a dezinfekci vozidel a kontejnerů nebo
přístup k čisticímu skladu určenému k těmto účelům.
3. Veškeré prostory a vybavení by měly být snadno čistitelné a
dezinfikovatelné a tam, kde je to vhodné, by měly mít náležitý
kanalizační systém.
B
1. Za pohraniční veterinární stanici je odpovědný úřední veterinární
lékař.
2. Při provádění úkonů praktické povahy mohou úřednímu veterinárnímu
lékaři pomáhat veterinární asistenti, kteří mají pro tuto činnost
zvláštní výcvik.
3. Zaměstnanci na pohraniční veterinární stanici musí nosit čistý
pracovní oděv a obuv a dodržovat pravidla hygieny.
4. Pohraniční veterinární stanice a její zařízení musí být ke
spokojenosti úředního veterinárního lékaře pravidelně čištěny a
dezinfikovány tak, aby si každá zásilka zvířat zachovávala svůj
veterinární status.
5. Zvířata musí být přijímána na pohraniční veterinární stanici podle
pokynů úředního veterinárního lékaře a musí být ihned podrobena
veterinární prohlídce.
6. Pokud to úřední veterinární lékař považuje za nutné, musí být
zvířata ustájena, nakrmena a napojena a musí si odpočinout.
7. Škůdci, například hlodavci, musí být systematicky hubeni.
8. Aby mohla být veterinární prohlídka uskutečněna, dostává úřední
veterinární lékař průběžně od nadřízených orgánů následující informace:
a) aktualizovaný seznam třetích zemí a částí třetích zemí, z nichž je
povolen dovoz skotu a prasat do členských států,
b) příslušná rozhodnutí Komise včetně vzorů veterinárních osvědčení
použitelných pro každou třetí zemi, uvedenou ve zmíněném seznamu.
9. Opis veterinárního osvědčení, které je přiloženo ke každé zásilce
zvířat, je uchováván po dobu nejméně 3 let společně s datem a výsledkem
veterinární kontroly. Jestliže tento opis není k dispozici, sepíše se
záznam o podrobnostech veterinárního osvědčení a uchovává se po stejnou
dobu. Tento záznam obsahuje přinejmenším tyto údaje:
a) počet zvířat podrobených jednotlivým kontrolám vzhledem k druhům
zvířat, jejich pohlaví a účelu,
b) původ a místo určení zvířat, stejně tak i jméno odesilatele a
příjemce,
c) výsledek veterinární prohlídky každé zásilky zvířat a odkaz na
veterinární osvědčení, které je přiloženo ke každé zásilce skotu nebo
prasat.
Příloha 5
zrušena
Příloha 6
PODMÍNKY SCHVALOVÁNÍ KARANTÉNNÍCH STŘEDISEK
1. Pro karanténní střediska platí požadavky uvedené v bodech 2, 4, 5,
7, 9 a 10 přílohy č. 3 k této vyhlášce.
2. Kromě toho musí karanténní středisko
a) být pod stálým veterinárním dozorem,
b) být umístěno v dostatečné vzdálenosti od hospodářství nebo jiných
míst, kde jsou chována zvířata, která by se mohla nakazit,
c) mít účinný kontrolní systém zajišťující odpovídající dozor nad
zvířaty.
1) Je vydána na základě a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje
zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství vyhláškou.
1a) Směrnice Rady 91/496/EHS ze dne 15. července 1991, kterou se
stanoví zásady organizace veterinárních kontrol zvířat dovážených do
Společenství ze třetích zemí a kterou se mění směrnice 89/662/EHS,
90/425/EHS a 90/675/EHS.
1b) § 3 písm. e) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti
týrání, ve znění pozdějších předpisů.
1c) § 2 písm. h) vyhlášky č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích
na obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze
třetích zemí.
1d) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se
vydává celní kodex Společenství.
2) Například vyhláška č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na
obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze
třetích zemí.
2a) Nařízení Komise (ES) č. 282/2004 ze dne 18. února 2004, kterým se
zavádí doklad pro celní prohlášení u zvířat dovážených do Společenství
ze třetích zemí a pro veterinární kontroly těchto zvířat, v platném
znění.
3) Článek 4 odst. 15 Nařízení Rady 2913/92, kterým se vydává celní
zákoník Společenství, v platném znění.
4) Rozhodnutí Komise 2004/292/ES ze dne 30. března 2004 o zavedení
systému Traces a o změně rozhodnutí 92/486/EHS, v platném znění.
5) Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění
pozdějších předpisů.
Směrnice Rady 91/628/EHS ze dne 19. listopadu 1991 o ochraně zvířat při
přepravě a měnící směrnice 90/425/EHS a 91/496/EHS.
6) § 59 odst. 5 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně
některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších
předpisů.
8) Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění
pozdějších předpisů.
9) Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci
hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů
(plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí právní
předpisy k němu.
10) Vyhláška č. 382/2003 Sb.
11) § 2 písm. b) vyhlášky č. 382/2003 Sb.
12) Vyhláška č. 372/2003 Sb., o veterinárních kontrolách při
obchodování se zvířaty.
12a) § 4 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 372/2003 Sb.
13) Část A přílohy č. 1 k vyhlášce č. 372/2003 Sb.
14) § 4 odst. 2 písm. c) a d) vyhlášky č. 372/2003 Sb.
15) Vyhláška č. 329/2003 Sb. Například rozhodnutí Komise 2004/292/ES ze
dne 30. března 2004 o zavedení systému Traces a o změně rozhodnutí
92/486/EHS.
16) Vyhláška č. 382/2003 Sb.
Vyhláška č. 383/2003 Sb., o veterinárních podmínkách dovozu některých
živočišných produktů ze třetích zemí.
17) § 2 písm. k) vyhlášky č. 382/2003 Sb., ve znění vyhlášky č.
156/2006 Sb.
18) § 65 vyhlášky č. 382/2003 Sb.
