95/1974 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 15. srpna 1974
o Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace
Rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů ze dne 21.
prosince 1965 byla přijata Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem
rasové diskriminace.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v
New Yorku dne 7. března 1966. S Úmluvou vyslovilo souhlas Národní
shromáždění Československé socialistické republiky a president
republiky ji ratifikoval s výhradou k jejím článkům 17 a 22.
Ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka Organizace
spojených národů, depositáře Úmluvy, dne 29. prosince 1966.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 19 dnem 4. ledna
1969 a tímto dnem vstoupila rovněž v platnost i pro Československou
socialistickou republiku.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
První náměstek ministra:
Krajčír v.r.
Mezinárodní úmluva
o odstranění všech forem rasové diskriminace
Státy, které jsou stranami této Úmluvy,
berouce v úvahu, že Charta Organizace spojených národů je založena na
zásadách důstojnosti a rovnosti všech lidí a že všechny členské státy
se zavázaly provádět ve spolupráci s Organizací jek společné, tak i
individuální akce, aby bylo dosaženo jednoho z cílů Organizace
spojených národů, jímž je podpora a posilování všeobecné úcty k lidským
právům a základním svobodám pro všechny , bez rozdílu rasy, pohlaví,
jazyka nebo náboženství, a jejich zachování,
berouce v úvahu, že Všeobecná deklarace lidských práv prohlašuje, že
všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv a
že každý má míti všechna práva a svobody, které jsou v ní prohlášeny,
bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy nebo
národnostního původu,
berouce v úvahu, že všichni lidé jsou si před zákonem rovni a mají
právo na stejnou ochranu zákonem proti jakékoliv diskriminaci a proti
veškerému podněcování k diskriminaci,
berouce v úvahu, že Organizace spojených národů odsoudila kolonialismus
a veškerou segregační a diskriminační praxi, jíž je provázen, ať
existují v jakékoliv formě a kdekoli, a že Deklarace o poskytnutí
nezávislosti koloniálním zemím a národům ze dne 14. prosince 1960
(rezoluce Valného shromáždění 1514 [XV]) potvrdila a slavnostně
prohlásila nezbytnost co nejrychleji a bezpodmínečně s nimi skoncovat,
berouce v úvahu, že Deklarace Organizace spojených národů o odstranění
všech forem rasové diskriminace ze dne 20. listopadu 1963 (rezoluce
Valného shromáždění 1904 [XVIII]) slavnostně potvrzuje, že je nezbytné
rychle odstranit na celém světě rasovou diskriminaci ve všech jejích
formách a projevech a zajistit porozumění pro důstojnost lidské
osobnosti a úctu k ní,
přesvědčeny, že jakékoli učení o nadřazenosti založené na rasovém
rozlišování je z vědeckého hlediska falešné, morálně odsouzeníhodné,
sociálně nespravedlivé a nebezpečné a že rasová diskriminace v teorii
nebo praxi, ať se vyskytuje kdekoli, není ospraveditelná,
znovu potvrzujíce, že diskriminace mezi lidmi podle rasy, barvy pleti
nebo národnostního původu je na překážku přátelským a mírovým vztahům
mezi národy a ohrožuje mír a bezpečnost mezi národy, jakož i harmonické
soužití lidí, a to i témže státě,
přesvědčeny, že existence rasových přehrad je neslučitelná s ideály
jakékoli lidské společnosti,
znepokojeny projevy rasové diskriminace, ke kterým stále ještě dochází
v některých oblastech světa, a politikou vlád založenou na rasové
nadřazenosti a nenávisti, jako je apartheid, segregace a separace,
rozhodnuty přijmout všechna nezbytná opatření pro rychlé odstranění
rasové diskriminace ve všech jejích formách a projevech, zabránit
šíření rasistických učení a praktik a potírat je, aby bylo podpořeno
porozumění porozumění mezi rasami a vybudováno mezinárodní společenství
zbavené všech forem rasové segregace a rasové diskriminace,
berouce v úvahu Úmluvu o diskriminaci v povolání a zaměstnání, přijatou
Mezinárodní organizací práce v roce 1958, a Úmluvu o boji proti
diskriminaci v oblasti vzdělání, přijatou Organizací spojených národů
pro výchovu, vědu a kulturu v roce 1960,
přejíce si uskutečnit zásady zakotvené v Deklaraci Organizace spojených
národů o odstranění všech forem rasové diskriminace a zabezpečit co
nejrychlejší přijetí praktických opatření k tomuto cíli,
dohodly se tomto:
ČÁST I
Čl.1
1. Výraz "rasová diskriminace" v této úmluvě znamená jakékoli
rozlišování, vylučování, omezování nebo zvýhodňování založené na rase,
barvě pleti, rodovém nebo národnostním nebo etnickém původu, jehož
cílem nebo následkem je znemožnění nebo omezení uznání, užívání nebo
uskutečňování lidských práv a základních svobod na základě rovnosti v
politické, hospodářské, sociální, kulturní nebo v kterékoli jiné
oblasti veřejného života.
2. Tato úmluva se netýká rozlišování, vylučování, omezování nebo
zvýhodňování prováděného státem, který je stranou této úmluvy, mezi
vlastními a cizími občany.
3. Žádné ustanovení této úmluvy nemůže být vykládáno tak, aby se
dotýkalo jakýmkoli způsobem právních předpisů smluvních států o
národnosti, státním občanství nebo naturalizaci, pokud tato ustanovení
nediskriminují některou národnost.
4. Za rasovou diskriminaci nejsou považována zvláštní opatření, učiněná
výhradně pro zajištění přiměřeného rozvoje některých rasových nebo
etnických skupin nebo jednotlivců, kteří potřebují takovou ochranu, jež
může být nezbytnou k tomu, aby jim zabezpečila rovné užívání nebo výkon
lidských práv a základních svobod, pokud ovšem tato opatření nevedou k
zachovávání rozdílných práv pro různé rasové skupiny a pokud nezůstanou
v platnosti po dosažení cílů, pro které byla přijata.
Čl.2
1. Smluvní státy odsuzují rasovou diskriminaci a zavazují se, že budou
provádět bez prodlení a všemi vhodnými způsoby politiku směřující k
odstranění rasové diskriminace ve všech jejích formách a k rozvoji
porozumění mezi všemi rasami. K tomuto cíli:
a) každý smluvní stát se zavazuje, že nebude provádět rasovou
diskriminaci proti osobám, skupinám osob nebo institucím a že zajistí,
aby všechny veřejné orgány a instituce, celostátní i místní, jednaly v
souladu s tímto závazkem;
b) každý smluvní stát se zavazuje, že nebude povzbuzovat, hájit nebo
podporovat rasovou diskriminaci prováděnou kteroukoli osobou nebo
organizací;
c) každý smluvní stát podnikne účinná opatření k přezkoumání celostátní
i místní vládní politiky a k novelizaci nebo zrušení všech zákonů a
předpisů, které mají za následek vznik nebo zachování rasové
diskriminace, všude kde existuje;
d) každý smluvní stát zakáže a odstraní všemi vhodnými prostředky,
včetně zákonodárných opatření, rasovou diskriminaci prováděnou
kteroukoli osobou, skupinou nebo organizací;
e) každý smluvní stát se zavazuje podporovat, kde je to vhodné,
integrační vícerasové organizace a hnutí a jiná opatření pro odstranění
překážek mezi rasami a působit proti všemu, co směřuje k posilování
rasových přehrad.
2. Pokud to okolnosti vyžadují, provedou smluvní státy zvláštní
opatření v oblasti sociální, hospodářské, kulturní a v jiných oblastech
k zajištění přiměřeného rozvoje a ochrany rasových skupin nebo jejich
příslušníků, aby jim bylo zaručeno plné a rovné užívání lidských práv a
základních svobod. Tato opatření nemají mít v žádném případě za
následek zachování nerovnosti nebo rozdílnosti práv různých rasových
skupin po dosažení účelu, pro který byla přijata.
Čl.3
Smluvní státy zvláště odsuzují rasovou segregaci a apartheid a zavazují
se na územích spadajících pod jejich pravomoc předcházet, zakázat a
vymýtit všechny praktiky tohoto druhu.
Čl.4
Smluvní státy odsuzují veškerou propagandu a všechny organizace, které
jsou založeny na myšlenkách nebo teoriích o nadřazenosti jedné rasy
nebo skupiny osob jedné barvy pleti nebo etnického původu, nebo které
se pokoušejí ospravedlňovat nebo povzbuzovat jakoukoli formu rasové
nenávisti a diskriminace, a zavazují se, že přijmou bezodkladná a
pozitivní opatření k vymýcení jakéhokoli podněcování k rasové
diskriminaci nebo činů rasové diskriminace, a k tomuto cíli, s
náležitým zřetelem na zásady zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských
práv a na práva výslovně uvedená v článku 5 této úmluvy, se zavazují
zejména:
a) prohlásit za činy trestné podle zákona: jakékoli rozšiřování idejí
založených na rasové nadřazenosti nebo nenávisti, jakékoli podněcování
k rasové diskriminaci, jakož i veškeré násilné činy nebo podněcování k
takovým činům proti kterékoli rase nebo kterékoli skupině osob jiné
barvy pleti nebo etnického původu, jakož i poskytování jakékoli podpory
rasistické činnosti, včetně jejího financování;
b) prohlásit za nezákonné organizace a rovněž i organizovanou a
jakoukoli jinou propagandistickou činnost podporující a povzbuzující
rasovou diskriminaci a prohlásit účast v takových organizacích nebo na
takové činnosti za trestnou podle zákona;
c) nedovolit celostátním ani místním veřejným orgánům nebo institucím
podporovat nebo podněcovat rasovou diskriminaci.
Čl.5
V souladu se základními povinnostmi vyhlášenými v článku 2 této Úmluvy
se smluvními státy zavazující, že zakáží a odstraní rasovou
diskriminaci ve všech jejích formách a že zaručí právo každého na
rovnost před zákonem bez rozlišování podle rasy, barvy pleti,
národnostního nebo etnického původu, zvláště pak při užívání těchto
práv:
a)práva na rovné zacházení před soudy a před všemi ostatními orgány,
které vykonávají soudnictví,
b) práva na osobní bezpečnost a ochranu státem proti násilí a újmě na
zdraví, ať jsou způsobeny vládními úředníky nebo kteroukoli osobou,
skupinou nebo institucí,
c) politických práv, zejména práva účastnit se voleb - volit a být
volen - na základě všeobecného a rovného volebního práva, práva účasti
ve vládě, jakož i účastnit se správy veřejných záležitostí na všech
stupních, a práva vstupu za rovných podmínek do veřejných služeb,
d) dalších občanských práv, zejména:
i) práva svobodného pohybu a výběru bydliště uvnitř hranic státu,
ii) práva opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své
země,
iii) práva na státní občanství,
iv) práva uzavřít sňatek a zvolit si manžela,
v) práva každého vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými,
vi) práva nabývat dědictví,
vii) práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženství,
viii) práva na svobodu přesvědčení a projevu,
ix) práva na svobodu shromažďování a sdružování,
e) hospodářských, sociálních a kulturních práv, zejména:
i) práva na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a
uspokojivé pracovní podmínky, na ochranu proti nezaměstnanosti, na
stejný plat za stejnou práci a na spravedlivou a uspokojivou odměnu za
práci,
ii) práva zakládat odborové organizace a stát se jejich členem,
iii) práva na bydlení,
iv) práva na ochranu zdraví, léčebnou péči, sociální zabezpečení a
sociální služby,
v) práva na vzdělání a školení,
vi) práva na rovnou účast v kulturním dění,
f) práva přístupu na všechna místa a na používání všech služeb určených
pro veřejnost, jako jsou dopravní prostředky, hotely, restaurace,
kavárny, divadla a parky.
Čl.6
Smluvní státy zajistí prostřednictvím příslušných vnitrostátních soudů
a jiných státních orgánů všem osobám podléhajícím jejich jurisdikci
účinnou ochranu před všemi činy rasové diskriminace, které v rozporu s
touto úmluvou porušují jejich lidská práva a základní svobody, jakož i
právo žádat u těchto soudců spravedlivou a přiměřenou náhradu za
jakoukoli škodu, kterou v důsledku takové diskriminace utrpěly.
Čl.7
Smluvní státy se zavazují, že podniknou bezodkladná opatření, zvláště v
oblasti vyučování, výchovy, kultury a informací, pro boj proti
předsudkům, které vedou k rasové diskriminaci, a pro podporu
porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi národy a rasovými nebo
etnickými skupinami, jakož i pro popularizaci cílů a zásad Charty
Organizace spojených národů, Všeobecné deklarace lidských práv,
Deklarace Organizace spojených národů o odstranění všech forem rasové
diskriminace a této úmluvy.
ČÁST II
Čl.8
1. Bude ustaven Výbor pro odstranění rasové diskriminace (dále jen
Výbor), který bude složen z osmnácti expertů známých svými vysokými
morálními vlastnostmi a nestranností, kteří budou voleni smluvními
státy z jejich občanů a budou vykonávat tuto funkci jako individuální
osoby, přičemž bude brán zřetel na spravedlivé zeměpisné rozdělení míst
a na zastoupení rozličných forem civilizace a hlavních právních
systémů.
2. Členové Výboru budou voleni tajným hlasováním z kandidátů uvedených
v seznamu osob jmenovaných smluvními státy. Každý smluvní stát může
jmenovat ze svých občanů jednu osobu.
3. Prvé volby se budou konat šest měsíců poté, co tato úmluva vstoupí v
platnost. Generální tajemník Organizace spojených národů vyzve smluvní
státy nejpozději tři měsíce před každými volbami, aby do dvou měsíců
sdělily své kandidáty. Generální tajemník vypracuje abecední seznam
všech takto navržených osob s uvedením smluvních států, kterými byly
navrženy, a zašle jej smluvním státům.
4. Volby členů Výboru se budou konat na zasedání smluvních států, které
generální tajemník svolá do sídla Organizace spojených národů. Na tomto
zasedání, na němž kvorum budou tvořit dvě třetiny smluvních států,
budou zvoleni za členy Výboru ti kandidáti, kteří obdrží největší počet
hlasů a absolutní většinu hlasů přítomných a hlasujících zástupců
smluvních států.
5.
a) Členové Výboru budou voleni na čtyřleté období. Volební období
devíti členů zvolených při prvých volbách uplyne však za dva roky.
Jména těchto devíti členů budou vylosována předsedou Výboru ihned po
prvých volbách.
b) Aby byla obsazena uprázdněná místa, jmenuje smluvní stát, jehož
expert přestal vykonávat funkci člena Výboru, jiného experta ze svých
občanů s výhradou schválení Výboru.
6. Smluvní státy hradí náklady členů Výboru spojené s výkonem jejich
funkce.
Čl.9
1. Smluvní státy se zavazují, že pro jednání ve Výboru budou předkládat
generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů zprávu o
zákonodárných, soudních, správních nebo jiných opatřeních, která
učinily k provedení ustanovení této Úmluvy:
a) do roka od vstupu této Úmluvy pro příslušný stát v platnost,
b) poté každé dva roky, a kromě toho kdykoli o to Výbor požádá.
Výbor může požadovat od smluvních států doplňující informace.
2. Výbor bude Valnému shromáždění každoročně předkládat prostřednictvím
generálního tajemníka zprávu o své činnosti a může činit návrhy a
všeobecná doporučení na základě zpráv a informací, které obdržel od
smluvních států. Takové návrhy a všeobecná doporučení budou předloženy
Valnému shromáždění společně s případnými připomínkami smluvních států.
Čl.10
1. Výbor přijme vlastní jednací řád.
2. Výbor si volí své funkcionáře na období dvou let.
3. Generální tajemník Organizace spojených národů zřídí sekretariát
Výboru.
4. Schůze Výboru se budou konat zpravidla v sídle Organizace spojených
národů.
Čl.11
1. Jestliže má některý smluvní stát za to, že jiný smluvní stát
neprovádí ustanovení této úmluvy, může na to upozornit Výbor. Výbor pak
zašle toto sdělení příslušnému smluvnímu státu. Stát, jemuž bylo
sdělení zasláno, předloží do tří měsíců písemné vysvětlení nebo
prohlášení a informuje o případné nápravě.
2. Jestliže záležitost nebude urovnána ke spokojenosti obou stran do
šesti měsíců ode dne, kdy stát obdržel prvé sdělení, a to buď
dvoustranným jednáním nebo jiným vhodným způsobem, bude mít každý ze
států právo předložit otázku znovu Výboru tím, že současně vyrozumí
Výbor a druhý stát.
3. Výbor se bude zabývat věcí, která mu byla předložena podle odstavce
2 tohoto článku, až poté, kdy zjistil, že v daném případě byly použity
a vyčerpány všechny dosažitelné vnitrostátní opravné prostředky, v
souladu s obecně uznanými zásadami mezinárodního práva. To však neplatí
v případě, kdy se opravné řízení neodůvodněně protahuje.
4. V každé záležitosti, která mu byla předložena, může Výbor požádat
příslušné smluvní státy, aby mu zaslaly jakékoli další informace
týkající se této záležitosti.
5. Jestliže Výbor jedná o otázce vyplývající z tohoto článku, mají
příslušné smluvní státy právo určit svého zástupce, který se bez
hlasovacího práva zúčastní projednávání této otázky.
Čl.12
1.
a) Jakmile Výbor obdržel a porovnal všechny informace, které považuje
za potřebné, předseda jmenuje ad hoc smírčí komisi (dále jen komise)
složenou z pěti osob, které mohou, avšak nemusí být členy Výboru. Její
členové budou jmenováni na základě jednomyslného souhlasu stran ve
sporu. Komise poskytne státům, které o to projeví zájem, své dobré
služby k pokojnému urovnání sporu, které bude založeno na dodržování
této úmluvy.
b) Jestliže se státy, které jsou stranami ve sporu, nedohodnou do tří
měsíců na složení komise, budou její členové, o nichž se tyto státy
nedohodly, zvoleni ze členů Výboru dvoutřetinovou většinou v tajném
hlasování.
2. Členové komise vykonávají svou funkci jako individuální osoby.
Nemohou být příslušníky státu, který je stranou ve sporu, ani státu,
který není smluvní stranou této úmluvy.
3. Komise volí svého předsedu a schvaluje svůj jednací řád.
4. Komise zasedá zpravidla v sídle Organizace spojených národů nebo na
jiném vhodném místě, které sama určí.
5.Sekretariát zřízený podle článku 10 odstavce 3 této úmluvy bude
sloužit též každé komisi, která vznikne výše uvedeným způsobem v
důsledku sporu mezi smluvními státy.
6. Veškeré náklady členů komise budou rovnoměrně rozděleny mezi státy,
které jsou stranami sporu, na základě odhadu provedeného generálním
tajemníkem.
7. Generální tajemník bude v případě potřeby zmocněn uhradit výdaje
členů komise ještě před tím, než je uhradí státy, které jsou stranami
sporu, v souladu s odstavcem 6 tohoto článku.
8. Informace, které Výbor obdržel a zhodnotil, budou komisi k
dispozici. Komise může požádat státy o předložení jakýchkoli dalších
informací týkajících se projednávané záležitosti.
Čl.13
1. Komise po plném posouzení záležitosti připraví a předloží předsedovi
Výboru svou zprávu se závěry o všech skutkových otázkách týkajících se
sporu a s doporučeními, která jsou podle názoru komise vhodná k
dosažení pokojného urovnání sporu.
2. Předseda Výboru předloží zprávu komise každému ze států, které jsou
stranami ve sporu. Tyto státy sdělí předsedovi Výboru ve lhůtě tří
měsíců, zda doporučení obsažená ve zprávě komise přijímají.
3. Po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 2 tohoto článku zašle předseda
Výboru ostatním smluvním státům této úmluvy zprávu komise spolu s
prohlášeními států, jež jsou stranami ve sporu.
Čl.14
1. Smluvní stát může kdykoli prohlásit, že uznává příslušnost Výboru
pro přijímání a projednávání sdělení jednotlivých osob nebo skupin osob
podléhajících jurisdikci tohoto státu, které si stěžují, že se staly
obětí porušení kteréhokoli z práv vyhlášených v této úmluvě. Výbor
nepřijme sdělení týkající se smluvního státu, které neučinil takové
prohlášení.
2. Každý smluvní stát, který činí prohlášení podle odstavce 1 tohoto
článku, může vytvořit nebo určit v rámci svého právního řádu orgán,
který bude pověřen přijímat a projednávat petice jednotlivých osob i
skupin osob podléhajících jeho jurisdikci, které si stěžují, že se
staly obětí porušení některého z práv vyhlášených v této Úmluvě, a
které vyčerpaly ostatní dostupné vnitrostátní opravné prostředky.
3. Prohlášení učiněné podle odstavce 1 tohoto článku spolu s názvem
orgánu vytvořeného nebo určeného podle odstavce 2 tohoto článku, uloží
smluvní stát u generálního tajemníka Organizace spojených národů, a ten
zašle jeho kopii ostatním smluvním státům. Prohlášení může být kdykoli
odvoláno oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi. Odvolání se
nevztahuje na sdělení, která již Výbor obdržel.
4. Orgán vytvořený nebo určený v souladu s odstavcem 2 tohoto článku
povede rejstřík petic. Ověřené kopie rejstříku budou každoročně
ukládány u generálního tajemníka, přičemž jejich obsah nebude
zveřejňován.
5. V případě, že stěžovatel neobdrží zadostiučinění od orgánu
vytvořeného nebo určeného podle odstavce 2 tohoto článku, má právo
obrátit se do šesti měsíců s touto záležitostí k Výboru.
6.
a) O každé stížnosti uvědomí Výbor důvěrnou cestou smluvní stát, který
údajně porušil některé z ustanovení této úmluvy; nesmí však uvést
totožnost příslušné osoby nebo skupiny osob bez jejich výslovného
souhlasu. Výbor nepřijme anonymní stížnosti.
b) Do tří měsíců předloží stát Výboru písemné vysvětlení nebo
prohlášení objasňující záležitost a informaci o eventuální nápravě.
7.
a) Výbor zkoumá stížnost se zřetelem ke všem informacím, které mu byly
předloženy smluvním státem a stěžovatelem. Výbor se nebude zabývat
sdělením stěžovatele, dokud nezjistí, že stěžovatel vyčerpal všechny
dosažitelné vnitrostátní opravné prostředky. Tato zásada však neplatí v
případě, že se opravné řízení neodůvodněně protahuje.
b) Své případné návrhy a doporučení zašle Výbor příslušnému smluvnímu
státu a stěžovateli.
8. Výbor zahrne do své výroční zprávy stručný obsah těchto sdělení, a
pokud je to účelné, též obsah vysvětlení a stanovisek smluvních států,
jakož i svých vlastních návrhů a doporučení.
9. Výbor je oprávněn vykonávat funkce uvedené v tomto článku pouze
tehdy, bude-li prohlášeními ve smyslu odstavce 1 tohoto článku vázáno
nejméně deset smluvních států této úmluvy.
Čl.15
1. Až do dosažení cílů Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním
zemím a národům, obsažené v rezoluci Valného shromáždění 1514 (XV) ze
14. prosince 1960, nebudou ustanovení této úmluvy žádným způsobem
omezovat petiční právo zaručené těmto národům jinými mezinárodními
dokumenty nebo Organizací spojených národů a jejími mezinárodními
odbornými organizacemi.
2.
a) Výbor, vytvořený podle odstavce 1 článku 8 této úmluvy, dostává od
orgánů Organizace spojených národů, které se zabývají otázkami majícími
přímý vztah k zásadám a cílům této úmluvy, kopie petic a předkládá jim
své názory a doporučení ve věci těchto petic, když posuzuje petice,
které pocházejí od obyvatel poručenských a nesamosprávných území nebo
jiných území, na která se vztahuje rezoluce Valného shromáždění 1514
(XV), a týkají se otázek upravených touto úmluvou a předložených těmto
orgánům.
b) Výbor obdrží od příslušných orgánů Organizace spojených národů kopie
zpráv o zákonodárných, soudních, správních nebo jiných opatření, která
mají přímý vztah k zásadám a cílům této úmluvy a která jsou prováděna
správními mocnostmi na územích zmíněných pod bodem a) tohoto odstavce,
a bude tlumočit své názory a doporučení těmto orgánům.
3. Výbor zahrne do své zprávy Valnému shromáždění stručný přehled o
peticích a zprávách, které obdržel od orgánů Organizace spojených
národů, jakož i názory a doporučení Výboru týkající se těchto petic a
zpráv.
4. Výbor si vyžádá od generálního tajemníka Organizace spojených národů
všechny jemu dostupné informace, které mají vztah k cílům této úmluvy a
týkající se území zmíněných v odstavci 2 a) tohoto článku.
Čl.16
Ustanovení této úmluvy o opatřeních, jež mají být učiněna k urovnání
sporů nebo k vyřízení stížností, se nedotýkají jiných způsobů řešení
sporů nebo vyřizování stížností v oblasti diskriminace, upravených v
základních dokumentech nebo úmluvách Organizace spojených národů a
jejích odborných organizací, a nebrání smluvním státům použít jiné
cesty k urovnání sporu, v souladu s obecnými nebo zvláštními
mezinárodními smlouvami, kterými jsou vázány.
ČÁST III
Čl.17
1. Tato úmluva je otevřena odpisu všech států, které jsou členy
Organizace spojených národů, kterékoli z jejích mezinárodních odborných
organizací, všech států, které jsou stranami Statutu Mezinárodního
soudního dvora a kteréhokoli jiného státu, který byl Valným
shromážděním Organizace spojených národů vyzván, aby se stal stranou
této úmluvy.
2. Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u
generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Čl.18
1. Tato úmluva je otevřena přístupu všech států uvedených v odstavci 1
článku 17 úmluvy.
2. Listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Organizace
spojených národů.
Čl.19
1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátým dnem po uložení dvacáté
sedmé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního
tajemníka Organizace spojených národů.
2. Pro každý stát, který úmluvu ratifikuje nebo k ní přistoupí po
uložení dvacáté sedmé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu,
úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po uložení jeho ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu.
Čl.20
1. Jestliže kterýkoli stát učiní při ratifikaci nebo při přístupu
výhradu ke kterémukoli z článků této úmluvy, generální tajemník
Organizace spojených národů sdělí znění výhrady všem státům, které jsou
nebo které se mohou stát smluvními stranami této úmluvy. Kterýkoli
stát, který má námitky proti výhradám, oznámí generálnímu tajemníkovi
ve lhůtě devadesáti dnů ode dne uvedeného sdělení, že výhradu
nepřijímá.
2. Výhrady, které jsou neslučitelné s cílem a účelem této úmluvy,
nejsou přípustné. Rovněž není přípustná výhrada, jež by ve svých
důsledcích bránila činnosti některého z orgánů vytvořených úmluvou. Za
nepřípustnou nebo za takovou, která brání činnosti, bude považována
výhrada, s níž vysloví nesouhlas nejméně dvě třetiny smluvních států
této úmluvy.
3. Výhrady mohou být kdykoli odvolány sdělením zaslaným generálnímu
tajemníkovi. Sdělení vstoupí v platnost dnem, kdy je generální tajemník
obdržel.
Čl.21
Každý stát může vypovědět tuto úmluvu písemným sdělením zaslaným
generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Výpověď vstoupí v
platnost jeden rok po dni, kdy generální tajemník sdělení obdrží.
Čl.22
Každý spor vzniklý mezi dvěma nebo více smluvními státy o výklad nebo o
použití této úmluvy, který se nevyřeší jednáním nebo na základě
procedury výslovně stanovené v této úmluvě, bude na žádost kterékoli ze
stran ve sporu předložen k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru,
nedohodnou-li se strany na jiném způsobu řešení.
Čl.23
1. Každý smluvní stát může kdykoli požádat o revizi této úmluvy
písemným sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených
národů.
2. O opatřeních, která mají být na základě takové žádosti přijata,
pokud vůbec, rozhodne Valné shromáždění Organizace spojených národů.
Čl.24
Generální tajemník Organizace spojených národů vyrozumí všechny státy
uvedené v odstavci 1 článku 17 této úmluvy:
a) o podpisech této úmluvy, ratifikacích a přístupech podle článků 17 a
18;
b) o dni, kdy tato úmluva vstoupí v platnost podle článku 19;
c) o sděleních a prohlášeních, která obdržel podle článků 14, 20 a 23;
d) o sděleních o výpovědi, která obdrží podle článku 21.
Čl.25
1. Tato úmluva, jejíž znění anglické, čínské, francouzské, ruské a
španělské mají stejnou platnost, bude uložena v archivu Organizace
spojených národů.
2. Generální tajemník Organizace spojených národů zašle ověřený otisk
této úmluvy všem státům náležejícím do některé z kategorií zmíněných v
odstavci 1 článku 17 úmluvy.
Na důkaz čehož níže podepsaní, náležitě zmocněni svými vládami,
podepsali tuto úmluvu, otevřenou k podpisu v New Yorku dne sedmého
března roku tisícího devítistého šedesátého šestého.