210/2005 Sb.



NÁLEZ



Ústavního soudu



Jménem České republiky



Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2005 v plénu ve složení JUDr.

Stanislav Balík, JUDr. František Duchoň, JUDr. Vojen Güttler, JUDr.

Pavel Holländer, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří

Mucha, JUDr. Jiří Nykodým, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Miloslav

Výborný a JUDr. Eliška Wagnerová (soudce zpravodaj) ve věci návrhu

ministra vnitra Mgr. Františka Bublana na zrušení obecně závazné

vyhlášky města Prostějova č. 8/2003 o náhradách za ekologickou újmu při

záboru veřejné zeleně v majetku města Prostějova,



takto:



Obecně závazná vyhláška města Prostějova č. 8/2003 o náhradách za

ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města Prostějova

se ruší pro rozpor s § 10 písm. c) zákona o obcích interpretovaným v

souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod dnem

vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.



Odůvodnění



I.



Návrhem ze dne 16.11.2004 splňujícím obsahové i formální náležitosti

podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

předpisů, (dále "zákon o Ústavním soudu"), se ministr vnitra domáhá

zrušení obecně závazné vyhlášky města Prostějova č. 8/2003 o náhradách

za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města

Prostějova pro její rozpor se zákonem.



Citovaná vyhláška nabyla účinnosti dne 1.1.2004. Opatřením ze dne

12.10.2004 č. j. MS-1655/2-2004 zahájilo Ministerstvo vnitra správní

řízení o pozastavení účinnosti tohoto právního předpisu. Rozhodnutí o

pozastavení účinnosti citovaného právního předpisu ze dne 12.10.2004 č.

j. MS-1655/2-2004 bylo doručeno městu Prostějovu dne 1.11.2004. Protože

město Prostějov nezjednalo nápravu, podal navrhovatel Ústavnímu soudu

návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen

"Ústava") a § 64 odst. 2 písm. g) zákona o Ústavním soudu na zrušení

této vyhlášky. Znění citované obecně závazné vyhlášky je následující:



OBECNĚ ZÁVAZNÁ VYHLÁŠKA č. 8/2003

o náhradách za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně

v majetku města Prostějova



Zastupitelstvo města Prostějova vydalo dne 18.11.2003

v souladu s ustanovením § 10 písm. c) a § 84 odst. 2 písm. i)

zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění

pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou vyhlášku.



Článek 1

Předmět úpravy



(1) Město Prostějov touto obecně závaznou vyhláškou stanoví

v zájmu ochrany a rozvoje veřejné zeleně v majetku města

Prostějova náhradu za ekologickou újmu při záboru veřejné

zeleně a za kácení dřevin rostoucích mimo les, které jsou ve

vlastnictví města Prostějova.

(2) Tato obecně závazná vyhláška dále stanoví podrobnosti náhrady

za ekologickou újmu, zejména výši náhrady, její splatnost

a způsob placení.



Článek 2

Vymezení některých pojmů



Podle této obecně závazné vyhlášky se rozumí:

a) veřejnou zelení veřejně přístupná zeleň na pozemcích v majetku

města Prostějova, zejména veškeré trávníky, včetně záhonů,

jakož i jednotlivě rostoucí stromy,

b) záborem veřejné zeleně jakákoliv činnost, která povede

k trvalému odstranění trávníku nebo jiné veřejné zeleně

v souvislosti s výstavbou nebo zřízením zejména odstavného

stání, parkoviště, vjezdu, případně reklamní plochy a dalších

ploch,

c) dřevinou rostoucí mimo les jakákoliv dřevina v majetku města

Prostějova rostoucí na pozemcích v majetku města Prostějova,

d) správcem zeleně město Prostějov nebo jím oprávněný uživatel

nebo osoba, se kterou město Prostějov jako vlastník pozemku

nebo jím oprávněný uživatel uzavře dohodu o údržbě zeleně,

e) náhradou za ekologickou újmu finanční úhrada za požadovaný

zábor veřejné zeleně nebo kácení dřeviny v majetku města

Prostějova.



Článek 3

Výše náhrady za ekologickou újmu



(1) Náhrada za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně se

stanoví ve výši 250 Kč za každý i započatý 1 m2 veřejné

zeleně.

(2) Náhrada za ekologickou újmu při kácení dřeviny rostoucí mimo

les se stanoví ve výši 5 000 Kč za každou dřevinu.



Článek 4

Splatnost náhrady za ekologickou újmu a způsob jejího placení



(1) Každý, na jehož žádost příslušný orgán města Prostějova

schválil pronájem nebo prodej pozemku k účelu spojenému se

záborem veřejné zeleně, zaplatí náhradu za ekologickou újmu

v příslušné výši před uzavřením nájemní nebo kupní smlouvy.

Pokud náhrada za ekologickou újmu nebude městu Prostějovu

zaplacena, nájemní nebo kupní smlouva nebude uzavřena. Náhrada

za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně není součástí

nájemného z pozemku nebo kupní ceny za pozemek při koupi

pozemku.

(2) Každý, v jehož zájmu je podána žádost o povolení kácení

dřeviny rostoucí mimo les, zaplatí náhradu za ekologickou újmu

ve výši 5 000 Kč za každou dřevinu. Po uhrazení této částky

požádá odbor správy majetku města v zastoupení vlastníka

pozemku města Prostějova orgán státní správy o povolení kácení

dřeviny rostoucí mimo les. V případě, že bude orgánem státní

správy vydáno rozhodnutí o nepovolení kácení dřeviny mimo les,

bude zaplacená náhrada ve stejné výši vrácena tomu, kdo ji

uhradil, a to do 1 měsíce od nabytí právní moci rozhodnutí1).

(3) Náhradu za ekologickou újmu lze zaplatit

a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na

příslušný účet města Prostějova,

b) v hotovosti

1. prostřednictvím peněžního ústavu nebo držitele poštovní

licence na příslušný účet města Prostějova,

2. zaměstnancům pověřeným městem Prostějovem přijímat

platby v hotovosti; na přijatou platbu je zaměstnanec

povinen vydat potvrzení.

(4) Za den platby náhrady za ekologickou újmu se považuje

a) u bezhotovostních převodů z účtu banky den, kdy byla

částka poukázána,

b) u plateb v hotovosti den, kdy banka, držitel poštovní

licence nebo zaměstnanec pověřený městem Prostějovem částku

přijali nebo převzali.



Článek 5

Společná ustanovení



(1) Průběžnou kontrolu dodržování této vyhlášky zajišťují

zaměstnanci města Prostějova zařazení do odboru správy majetku

města, odboru komunálních služeb a odboru životního prostředí

Městského úřadu v Prostějově.

(2) Touto obecně závaznou vyhláškou nejsou dotčena práva

a povinnosti stanovené zvláštními předpisy2).



Článek 6

Účinnost



Tato obecně závazná vyhláška nabývá účinnosti dnem 1.1.2004.

------------------------------------------------------------------

1) § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody

a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

2) např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve

znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se

provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č.

114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny



II.



Navrhovatel ve svém podání tvrdí, že předmětná vyhláška je v rozporu se

zákonem, neboť stanovuje povinnosti (zákazy) bez zákonného základu a

nad rámec samostatné působnosti obce, což je v rozporu s čl. 2 odst. 3

a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a

čl. 2 odst. 4 a čl. 104 odst. 3 Ústavy. Konkrétně namítá, že v žádném

zákoně není stanoveno zákonné zmocnění, které by dávalo možnost obci

upravit problematiku náhrady ekologické újmy závaznou vyhláškou, tedy

obec v citované vyhlášce upravuje záležitosti nad rámec samostatné

působnosti. Dále navrhovatel poukazuje na skutečnost, že definice

obsažené ve vyhlášce ("ekologická újma", "dřevina rostoucí mimo les")

se liší od zákonných definic daných termínů. K ustanovení čl. 3 odst. 1

a 2 vyhlášky pak navrhovatel uvádí, že dosud nebyl přijat zákon, který

by závazně stanovoval způsob výpočtu ekologické újmy, a proto ani obec

nemůže v tomto případě upravovat náhradu za způsobenou ekologickou

újmu, neboť k tomu bude příslušný státní orgán. Poukazuje také na to,

že obec nemůže v obecně závazné vyhlášce stanovovat smluvní podmínky

soukromoprávního vztahu ani nemůže, není-li k tomu navíc zmocněna

zákonem, stanovovat správní poplatky nebo občanskoprávní náhrady.

Vzhledem k tomu ministr vnitra navrhuje, aby v záhlaví citovaná

vyhláška byla nálezem Ústavního soudu zrušena.



Účastník řízení, město Prostějov, se k návrhu ministra vnitra vyjádřil

tak, že s jeho argumentací nesouhlasí, neboť se domnívá, že přijetím

uvedené vyhlášky nedošlo k překročení zákonné úpravy dané zákonem o

obcích. Ke konkrétním námitkám navrhovatele uvádí, že pojem "ekologická

újma" je sice definován v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí,

ve znění pozdějších předpisů, ale to samo o sobě nemůže znamenat, že

při použití tohoto sousloví mu nemůže být dán jiný širší či svým

charakterem jinak specifikovaný obsah, když v konkrétním případě

předmětná vyhláška tento pojem používá jako určitou specifikaci názvu

vyhlášky, který má charakterizovat její předmět a náplň, a když dále ve

svém textu již nijak nespecifikuje tento pojem. Stejně tak má za to, že

pojem "kácení dřevin" je v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a

krajiny, ve znění pozdějších předpisů, uváděn jako pojem zcela obecný,

což je logické, pokud kácení dřevin chápeme jako lidskou činnost a

nikoli činnost přírodní, která jde mimo lidskou vůli. Dále uvádí, že

výše citovanou vyhláškou nedošlo k porušení čl. 2 odst. 4 Ústavy, resp.

čl. 4 odst. 1 Listiny, protože tato vyhláška byla vydána v zákonem

předvídané formě a v mezích pravomoci orgánu, který je k tomu ze zákona

oprávněn, a takto upravuje vztahy mezi územní samosprávou a

obyvatelstvem, které v rámci územní samosprávy žije, což jsou vztahy,

respektive mohou být vztahy svým obsahem rozdílné ve smyslu vztahu

občan - stát, občan - obec. Citovaná vyhláška neporušuje ani ustanovení

čl. 104 odst. 3 Ústavy, jelikož byla vydána v rámci ustanovení § 35

odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění

pozdějších předpisů, když touto vyhláškou je realizováno oprávnění, že

do samostatné působnosti obce patří spravování záležitostí, které jsou

v zájmu obce a jejích občanů. Dle názoru města Prostějova nemůže obstát

ani argument navrhovatele o zásahu do soukromoprávních vztahů, jelikož

tato námitka nemá oporu v zákoně ani filozofii právního řádu České

republiky, když jako příklad pro podporu tohoto argumentu je třeba

uvést, že obec má právo v rámci vyhlášení záměru prodeje či pronájmu

majetku patřícího obci stanovit různé podmínky, kterými může podmínit

uzavření příslušné smlouvy, když rozhodně jediným kritériem nemusí být

cena. Takto vyhlášený záměr prodeje či pronájmu je veřejnoprávním aktem

a pokud by se přistoupilo na filozofii uvedenou navrhovatelem, pak by

byl tento postup protiústavní. K námitce navrhovatele, že stanovení

náhrady je formou správního poplatku, nemá dle města Prostějova tato

námitka oporu ve výkladu tohoto pojmu, protože jde o stanovení priority

penuciární (zřejmě zde myšleno "pekuniární") náhrady namísto

restituční, když uvedená platba je zcela jednoznačně určena do zvláštní

kapitoly rozpočtu obce, ze které za takto uhrazené poplatky je hrazen

rozvoj veřejné zeleně v obci a podporována bioflóra. Vzhledem k

uvedenému účastník navrhuje, aby Ústavní soud návrh ministra vnitra

zamítl.



Veřejný ochránce práv se k výzvě Ústavnímu soudu, zda jako vedlejší

účastník hodlá vstoupit do řízení (§ 69 odst. 2 zákona o Ústavním

soudu), vyjádřil, že do řízení nevstoupí.



III.



Ústavní soud poté, co zkonstatoval formální přípustnost podaného

návrhu, zkoumal ve smyslu ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním

soudu, zda napadená obecně závazná vyhláška byla vydána ústavně

předepsaným způsobem. Citovaná obecně závazná vyhláška byla řádně

přijata na 12. zasedání Zastupitelstva města Prostějova dne 18.11.2003

dvaceti šesti hlasy za přítomnosti třiceti zastupitelů (z celkového

počtu 35), přičemž jeden zastupitel se hlasování zdržel, tři

zastupitelé nehlasovali, jeden byl nepřítomen a čtyři omluveni.

Vyvěšena byla dne 28.11.2003 a sňata dne 17.12.2003. Citovaná obecně

závazná vyhláška tedy byla přijata předepsaným způsobem orgánem k tomu

zmocněným [§ 12 odst. 1, § 84 odst. 2 písm. i), § 87 zákona č. 128/2000

Sb., ve znění pozdějších předpisů].



Další podmínkou řízení podle § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je

také požadavek, aby během řízení nedošlo ke zrušení či pozbytí

platnosti právního předpisu, podle kterého je hodnocena zákonnost a

ústavnost napadeného předpisu, resp. ke zrušení či pozbytí platnosti

těch právních předpisů, jejichž porušení navrhovatel namítá. V daném

případě došlo během řízení o podaném návrhu ke zrušení zákona č.

368/1992, o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který

byl s účinností k 16.1.2005 nahrazen zákonem č. 634/2004 Sb., o

správních poplatcích. Na podaný návrh však tato změna nemá vliv.



IV.



Ústavní soud zvolil pro přezkoumání napadené obecně závazné vyhlášky

následující test:



1. Přezkoumání pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky.



2. Přezkoumání otázky, zda se obec při vydávání obecně závazné vyhlášky

nepohybovala mimo zákonem vymezené věcnou působnost (jednání ultra

vires).



3. Vyřešení otázky, zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky

nezneužila zákonem jí svěřenou působnost.



4. Přezkum obsahu vyhlášky z hlediska "nerozumnosti" (unreasonabless).



Přitom je třeba uvést, že prvá dvě kritéria jsou kritérii formálními,

zbylá dvě se vztahují k samotnému obsahu napadeného předpisu, byť i

tato dvě poslední kritéria vykazují aspekty jednání ultra vires (v

materiálním slova smyslu).



Ad 1. Ustanovením čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle kterého mohou

zastupitelstva v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky,

byly obce nadány pravomocí vydávat obecně závazné vyhlášky. V tomto

smyslu Ústavní soud navazuje na rozhodnutí, které učinil ve věci sp.

zn. Pl. ÚS 5/99, publikované pod č. 216/1999 Sb. a uveřejněné ve Sbírce

nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"),

svazek 15, nález č. 112. Z uvedeného plyne, že na tuto normotvorbu obcí

nutno pohlížet jako na originární tvorbu práva.



Protože napadená obecně závazná vyhláška byla vydána zastupitelstvem

obce způsobem, který je rozveden v bodu III. tohoto nálezu, lze

uzavřít, že obec postupovala co do výkonu pravomoci ústavně souladným

způsobem.



Ad 2. Rozvedením shora zmíněného čl. 104 odst. 3 Ústavy ve smyslu

stanovení působnosti obcí vydávat obecně závazné vyhlášky je ustanovení

§ 35 odst. 3 písm. a) zákona č. 128/2000, o obcích (obecní zřízení).

Podle tohoto ustanovení se obec při výkonu samostatné působnosti (ve

smyslu ustanovení § 35 odst. 1 zákona o obcích) řídí při vydávání

obecně závazných vyhlášek zákonem. Tomuto zákonnému příkazu odpovídá

vymezení věcných oblastí, v nichž je obec oprávněna originárně, tj. bez

zákonného zmocnění v pravém smyslu (nález sp. zn. Pl. ÚS 3/95,

publikovaný pod č. 265/1995 Sb. a uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí,

svazek 4, nález č. 59) tvořit právo.



Z § 10 písm. c) zákona o obcích vyplývá, že obec je oprávněna v

samostatné působnosti ukládat povinnosti obecně závaznou vyhláškou mimo

jiné i k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní

veřejné zeleně (veřejná zeleň). Toto oprávnění obce, byť v jiné věcně

vymezené oblasti samostatné působnosti, reflektoval i nález sp. zn. Pl.

ÚS 4/2000, publikovaný pod č. 51/2001 Sb. a uveřejněný ve Sbírce

rozhodnutí, svazek 20, nález č. 189.



Pokud tedy obec ve shora vymezené oblasti vydává obecně závaznou

vyhlášku, nelze takové jednání považovat za jednání ultra vires, jinými

slovy, obec se v takovém případě pohybuje ve věcné oblasti, která jí

zákonem byla svěřena do její samostatné působnosti.



V daném případě je předmětem napadené obecně závazné vyhlášky stanovení

náhrady za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně a za kácení

dřevin rostoucích mimo les, které jsou ve vlastnictví města Prostějova,

a to v zájmu ochrany a rozvoje veřejné zeleně v majetku města

Prostějova.



Namítá-li navrhovatel, že zákon neobsahuje zákonné zmocnění, které by

dávalo obci možnost upravit si tuto problematiku obecně závaznou

vyhláškou, tedy, že město Prostějov upravuje v obecně závazné vyhlášce

záležitosti mimo rámec své samostatné působnosti, nelze s jeho

argumentací zcela souhlasit. Z výše uvedeného totiž jasně plyne, že do

věcně vymezené samostatné působnosti obce patří ukládání povinností na

poli životního prostředí a specificky ve vztahu k veřejné zeleni. Z

tohoto pohledu nelze obci vytknout, že by vystoupila z mezí zákonem

stanovených pro její věcně vymezenou samostatnou působnost v oblasti

vydávání obecně závazných vyhlášek, tj. nelze bez dalšího tvrdit, že

obec jednala ultra vires při výkonu zákonem jí svěřené působnosti.



Ad 3. Jinou otázkou ovšem je, zda obec nezneužila zákonem jí svěřenou

věcně vymezenou samostatnou působnost.



Zneužití této působnosti představuje výkon moci v zákonem svěřené

oblasti 1. cestou sledování účelu, který není zákonem aprobován, 2.

cestou opomíjení relevantních úvah při přijímání rozhodnutí nebo naopak

3. přihlížení k nerelevantním úvahám (srov. O. Hood Philips, Paul

Jackson: Constitutional and Administrative Law, 7. Edition, Sweet and

Maxwell, London 1987, str. 666 a násl.).



V daném případě měla být deklarovaným účelem obecně závazné vyhlášky

ochrana a rozvoj veřejné zeleně v majetku města Prostějova, přičemž

prostředkem k dosažení tohoto účelu bylo stanovení náhrady "za

ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně a kácení dřevin rostoucích

mimo les, které jsou ve vlastnictví města Prostějova" (čl. 1 odst. 1

napadené obecně závazné vyhlášky). Jinými slovy, zákon [§ 10 písm. c)

zákona o obcích] sice obci svěřuje ukládání povinností na poli

životního prostředí a veřejné zeleně, avšak obsah těchto povinností

nelze stanovit tak, že se dostane do rozporu s kogentními zákonnými

normami nebo s ústavním pořádkem.



Jakkoli vyhláška nazývá finanční plnění "náhradou", stanoví zároveň, že

tato "náhrada za zábor veřejné zeleně" není součástí nájemného z

pozemku ani součástí kupní ceny za pozemek (čl. 4 odst. 1 napadené

obecně závazné vyhlášky). Nejde-li tedy o součást smluvního plnění, je

zřejmé, že jde o platbu odvedenou obci za účelem zabezpečení jejího

zájmu, resp. zájmu jejích občanů, kteří mají (dle názoru obce - viz

její vyjádření) prospěch ze zabezpečování tohoto zájmu. Adresát norem v

obecně závazné vyhlášce obsažených tak má odvádět obci svou podstatou

veřejnou dávku za účelem získání prospěchu, který je mu obcí

poskytován, i když ne vždy půjde o zcela ekvivalentní vzájemné plnění.

Platba má být vybírána jednorázově. Z této charakteristiky vyplývá, že

platbu předvídanou napadenou obecně závaznou vyhláškou, která je

samotnou vyhláškou označována jako náhrada, je třeba z povahy

zaváděného právního institutu považovat za poplatek, který ovšem zákon

(v daném případě zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění

pozdějších předpisů) nepředvídá (viz Slovník veřejného práva

Československého, sv. III, Brno 1934, str. 204, nebo M. Bakeš a kol.,

Finanční právo, 3. vydání, C. H. Beck, Praha 2003, str. 21, 85, 195,

325).



Ústavní soud k výše uvedenému dodává, že zákon č. 114/1992 Sb., o

ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, předvídá v

ustanovení § 9 odst. 3 vydání zvláštního zákona, kterým by byl do

rozpočtu obce stanoven odvod za kácení dřevin. Vzhledem k tomu, že

takový zákon dosud nebyl vydán, neexistuje ani zákonný podklad pro

úpravu obsaženou v napadené obecně závazné vyhlášce.



Povinnost, kterou má obec možnost uložit v rámci věcně vymezené

samostatné působnosti ve smyslu § 10 zákona o obcích je tudíž třeba

interpretovat tak, aby se ukládaný zákaz či příkaz nedostal do rozporu

s kogentními zákonnými normami nebo dokonce s ústavním pořádkem. V

daném případě plyne restriktivní výklad § 10 zákona o obcích především

z čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož daně a

poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Tímto zákonem je na úrovni

obecních poplatků výše zmíněný zákon č. 565/1990 Sb., o místních

poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Nové poplatky tedy obec nesmí

stanovit obecně závaznou vyhláškou ani v oblasti věcně vymezené

samostatné působnosti, takové oprávnění náleží toliko Parlamentu České

republiky.



Tím, že napadená obecně závazná vyhláška zavedla, sice v rozsahu věcně

vymezené samostatné působnosti obce, právní institut - poplatek, a

přitom přehlédla, že jeho zavedení je vyhrazeno toliko zákonu,

dopustila se obec zneužití své věcně vymezené samostatné působnosti

tak, že její výkon realizovala při současném opomenutí vzít v potaz

příkaz plynoucí z ústavního pořádku, tj. z čl. 11 odst. 5 Listiny

základních práv a svobod při aplikaci a interpretaci § 10 písm. c)

zákona o obcích.



Vzhledem k tomuto zjištění považuje Ústavní soud za nadbytečné zabývat

se dalšími výhradami uváděnými navrhovatelem, neboť samo uvedené

zjištění musí vést ke zrušení napadené obecně závazné vyhlášky.



Z téhož důvodu také již nebylo možné přistoupit k aplikaci 4. kroku

shora uvedeného testu.



Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu, než vyhovět návrhu

ministra vnitra a vyhlášku města Prostějova č. 8/2003 o náhradách za

ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města Prostějova

zrušit bez nařízení ústního jednání se souhlasem účastníků řízení v

celém rozsahu pro její rozpor s § 10 písm. c) zákona o obcích

interpretovaným v souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a

svobod. Citovaná obecně závazná vyhláška bude zrušena v celém rozsahu

dnem uveřejnění tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (§ 70 odst. 1 zákona o

Ústavním soudu).



Předseda Ústavního soudu:



JUDr. Rychetský v. r.