215/1949 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 11. srpna 1949
o Úmluvě o sociální bezpečnosti s Dodatkovou dohodou, Zvláštním a
Závěrečným protokolem mezi republikou Československou a republikou
Francouzskou, podepsané v Paříži dne 12. října 1948.
Změna: 68/1970 Sb. (část)
Změna: 68/1970 Sb.
Mezi republikou Československou a republikou Francouzskou byla v Paříži
dne 12. října 1948 sjednána Úmluva o sociální bezpečnosti s Dodatkovou
dohodou, Zvláštním a Závěrečným protokolem. Úmluva s Dodatkovou
dohodou, Zvláštním a Závěrečným protokolem byla ratifikována
presidentem republiky dne 15. února 1949.
Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 17. června 1949. Podle
svého článku 33 nabyla Úmluva s Dodatkovou dohodou, Zvláštním a
Závěrečným protokolem účinnosti prvním dnem měsíce, jenž následoval po
výměně ratifikačních listin, t. j. dne 1. července 1949.
Text této Úmluvy, Dodatkové dohody, Zvláštního a Závěrečného protokolu
se vyhlašuje v příloze ke Sbírce zákonů. ^1)
Dr. Clementis v. r.
Dne 17. října 1967 byly v Paříži podepsány
Dodatková úmluva k Všeobecné úmluvě o sociální bezpečnosti mezi
Československem a Francii z 12. října 1948
Doplněk k Dodatkové dohodě ke Všeobecné úmluvě ze dne 12. října 1948
mezi Československem a Francií o sociální bezpečnosti,
Protokol o doplňkovém přídavku podle francouzského zákona z 30. června
1956 v platném znění, a
Protokol o soustavě sociálního pojištění, která bude použita na
československé studenty ve Francii a na francouzské studenty v
Československu.
Dodatková úmluva a Doplněk k Dodatkové dohodě podle svých článků 12 a 6
vstoupily v platnost dnem 1. února 1970. Protokol o doplňkovém přídavku
a Protokol o soustavě sociálního pojištění podle ustanovení svého bodu
4 a článku 3 dnem 1. prosince 1969.
České znění smluvních dokumentů se vyhlašuje současně.
Ministr: Ing. Marko v.r.
VŠEOBECNÁ ÚMLUVA
o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií.
Jménem republiky Československé !
Jménem republiky Československé a republiky Francouzské byla sjednána
tato úmluva s dodatkovou dohodou, Zvláštním a závěrečným protokolem:
(Překlad.)
VŠEOBECNÁ ÚMLUVA
o sociální bezpečnosti mezi Československem
a Francií.
PRESIDENT
ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY
a
PRESIDENT
FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY
vedeni přáním zaručiti výhody zákonných předpisů o sociální
bezpečnosti, které jsou v platnosti v obou smluvních státech, osobám,
pro něž platí nebo platily tyto zákonné předpisy, rozhodli se uzavříti
úmluvu a jmenovali za tím účelem své zmocněnce a to:
President Československé republiky
pana Dr. Vladimíra Clementise,
ministra zahraničních věcí;
pana Dr. Adolfa Hoffmeistera,
velvyslance Československé republiky ve Francii;
President Francouzské republiky
pana Roberta Schumana,
ministra zahraničních věcí;
pana Daniela Mayera,
ministra práce a sociální bezpečnosti,
kteří, vyměnivše své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě,
dohodli se na těchto ustanoveních:
ČÁST I.
Obecné zásady.
Čl.1
§ 1
Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci podléhají
příslušným zákonným předpisům o sociálním zabezpečení, uvedeným v
článku 2 této Úmluvy a platným v Československu nebo Francii, a
požívají jejich výhod za stejných podmínek jako státní příslušníci
každého z těchto států za předpokladu, že prokáží svou státní
příslušnost podle právních předpisů každého ze Smluvních států.
§ 2
a) Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří opustí
Československo, kde podléhali povinnému pojištění, aby přesídlili do
Francie, a nesplňují zde podmínky stanovené pro pojistnou povinnost,
mohou dobrovolně pokračovat v pojištění za stejných podmínek a ve
stejné lhůtě jako pojištěnci, jejichž pojistná povinnost ve Francii
zanikla.
b) U československých nebo francouzských státních příslušníků, kteří
opustí Francii, kde podléhali povinnému pojištění, aby přesídlili do
Československa, a nesplňují zde podmínky stanovené pro pojistnou
povinnost, bude přesídlení považováno za vážný důvod přerušení
zaměstnání při posuzování otázky zachování nároků za podmínek
stanovených podle československých právních předpisů.
Čl.2
§ 1
Zákonné předpisy o sociálním zabezpečení, na které se vztahuje tato
Úmluva, pokud se týkají pracovníků v pracovním poměru a pracujících jim
na roveň postavených, jsou:
1. v Československu:
v období od 1. ledna 1957 do 30. června 1964
a) právní předpisy o sociálním zabezpečení zaměstnanců a zabezpečení
důchodců v nemoci;
b) právní předpisy o nemocenském pojištění zaměstnanců (do 30. března
1964);
c) právní předpisy o nemocenském a důchodovém pojištění členů
jednotných zemědělských družstev, o důchodovém pojištění jednotlivě
hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících;
d) právní předpisy o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení
členů výrobních družstev;
e) právní předpisy o jednotné preventivní a léčebné péči;
f) právní předpisy o přídavcích na děti.
V období po 30. červnu 1964:
a) právní předpisy o důchodovém zabezpečení pracovníků v pracovním
poměru a pracujících jim na roveň postavených a o zabezpečení důchodců
v nemoci;
b) právní předpisy o nemocenském pojištění zaměstnanců včetně nové
úpravy dávek v mateřství provedené v předpisech o zvýšení péče o
těhotné ženy a matky (od 1. dubna 1964);
c) právní předpisy o nemocenském pojištění členů výrobních družstev;
d) právní předpisy o důchodovém zabezpečení, zabezpečení v nemoci a
zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků;
e) právní předpisy o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících
rolníků a jiných osob samostatně hospodařících;
f) právní předpisy o jednotné preventivní a léčebné péči;
g) právní předpisy o přídavcích na děti.
Kde se v ustanoveních této Úmluvy mluví o věcných dávkách nemocenského
pojištění, rozumí se tím v Československu též preventivní a léčebná
péče.
2. ve Francii:
a) všeobecné zákonodárství o organisaci sociální bezpečnosti;
b) všeobecné zákonodárství o sociálním pojištění osob v nezemědělských
povoláních, upravující pojištění nemocenské, invalidní, starobní,
pozůstalých a pro případ mateřství;
c) zákonodárství o sociálním pojištění zaměstnanců a osob jim na roveň
postavených v povoláních zemědělských, zahrnující táž risika a náklady;
d) zákonodárství o rodinných přídavcích;
e) zákonodárství o úrazové zábraně a o odškodnění pracovních úrazů a
nemocí z povolání;
f) zvláštní soustavy sociální bezpečnosti, pokud se týkají risik nebo
dávek, krytých zákonodárstvími, uvedenými v předešlých odstavcích, a
zejména soustava sociální bezpečnosti pro zaměstnance v dolech.
§ 2
Tato úmluva se bude vztahovati také na všechny zákonodárné nebo
nařizovací akty, které změnily či doplnily, nebo které pozmění či
doplní zákonné předpisy vyjmenované v § 1 tohoto článku.
Bude se však vztahovati:
a) na akty zákonodárné nebo nařizovací, týkající se nového odvětví
sociální bezpečnosti jen tehdy, dojde-li mezi smluvními státy za tím
účelem k ujednání;
b) na akty zákonodárné nebo nařizovací, které rozšíří platné soustavy
na nové skupiny poživatelů jen tehdy, nebude-li v tom směru námitek
vlády účastněného státu, notifikovaných vládě druhého státu ve lhůtě
tří měsíců od úředního vyhlášení těchto aktů.
Čl.3
§ 1
Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, zaměstnaní v jednom
ze smluvních států, podléhají zákonodárstvím, platným v místě jejich
zaměstnání. Nevykonávají-li zaměstnání, podléhají zákonodárství
platnému v místě jejich bydliště.
§ 2
Ze zásady uvedené v § 1 tohoto článku se připouštějí tyto výjimky:
a) Zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené, zaměstnávaní v jiném
státě než ve státě svého bydliště podnikem, který má ve státě tohoto
bydliště závod, podle něhož se normálně řídí místní příslušnost k
pojištění, zůstávají podrobeni platnému zákonodárství ve státě svého
stálého pracovního místa, pokud jejich zaměstnání na území druhého
státu nepřekročí dobu dvanácti měsíců; jestliže by se toto zaměstnání
prodloužilo z nepředvídatelných důvodů přes dobu původně předpokládanou
a trvalo déle než dvanáct měsíců, bude možno výjimečně používat
zákonodárství platného ve státě stálého pracovního místa, projeví-li s
tím souhlas příslušné úřady příležitostného pracovního místa.
b) zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené ve veřejných nebo
soukromých dopravních podnicích jednoho ze smluvních států,
zaměstnávaní ve druhém smluvním státě buď přechodně nebo jako
ambulantní personál, podléhají výhradně ustanovením platným ve státě, v
němž podnik má své sídlo;
c) zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené v úřední správní
službě, vyslaní z jednoho smluvního státu do druhého, podléhají
ustanovením platným ve státě, z něhož jsou vysláni.
§ 3
Nejvyšší správní úřady smluvních států mohou vzájemnou dohodou
stanoviti výjimky z ustanovení paragrafu 1 tohoto článku. Rovněž se
mohou dohodnouti na tom, že ustanovení o výjimkách, které má na mysli
paragraf 2, nebude použito v některých zvláštních případech.
Čl.4
Ustanovení paragrafu 1, článku 3 platí pro zaměstnance nebo osoby jim
na roveň postavené, ať jsou kterékoliv státní příslušnosti, zaměstnané
v diplomatických nebo konsulárních službách československých nebo
francouzských, nebo které jsou v osobních službách úředníků těchto
zastupitelských míst.
Avšak:
1. z použití tohoto článku jsou vyňati diplomatičtí a konsulární
úředníci z povolání, počítajíc v to i úředníky kancelářské;
2. zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené, kteří mají státní
příslušnost státu zastoupeného diplomatickým nebo konsulárním místem a
nejsou definitivně ustanoveni ve státě, v němž jsou zaměstnáni, mohou
voliti mezi použitím zákonodárství státu, v němž pracují, a mezi
použitím zákonodárství státu, jehož jsou příslušníky.
ČÁST II.
Zvláštní ustanovení.
ODDÍL 1.
Pojištění pro případ nemoci, mateřství a úmrtí.
Čl.5
Zaměstnanci a osoby jim na roveň postavené, kteří přesídlí z Francie do
Československa nebo naopak, jakož i jejich rodinní příslušníci, kteří s
nimi bydlí ve společné domácnosti ve státě nového pracovního místa,
mají nárok na dávky nemocenského pojištění tohoto státu, pokud:
1. byli uznáni schopnými k práci při jejich posledním příchodu na území
tohoto státu;
2. byli sociálně pojištěni po svém posledním příchodu na území nového
státu zaměstnání;
3. splňují podmínky, předepsané právními předpisy tohoto státu s
přihlédnutím, v případě potřeby, k dobám pojištění nebo dobám
náhradním, získaným podle právních předpisů druhého státu.
Doby pojištění nebo doby náhradní získané v jednom i druhém státě se
však sčítají jen v tom případě, neuplynula-li od konce období pojištění
ve druhém státě do začátku období pojištění na území státu nového
bydliště doba delší šesti týdnů.
Čl.6
Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z
jednoho smluvního státu do druhého, jakož i jejich oprávnění rodinní
příslušníci, kteří s nimi bydlí ve společné domácnosti ve státě nového
pracovního místa, mají nárok na dávky z pojištění pro případ mateřství
v tomto státě, pokud:
1. vykonávali v tomto státě činnost zakládající pojistnou povinnost;
2. splňují podmínky předepsané pro požívání těchto dávek zákonodárstvím
státu jejich nového pracovního místa s přihlédnutím k době pojištění ve
státě, který opouštějí, a k pozdější době pojištění ve státě jejich
nového pracovního místa.
Čl.7
Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z
jednoho smluvního státu do druhého, budou míti nárok na dávky v případě
úmrtí na základě zákonodárství československého nebo francouzského,
podle státu nového pracovního místa, pokud:
1. vykonávali v tomto státě činnost zakládající pojistnou povinnost;
2. splňují podmínky předepsané pro požívání těchto dávek zákonodárstvím
státu jejich nového pracovního místa s přihlédnutím k dobám pojištění
získaným postupně v obou těchto státech.
Čl.8
(1) Osoby, kterým byl vyměřen důchod podle této úmluvy na
podkladě součtu dob pojištění, mají nárok na věcné dávky pojištění pro
případ nemoci a mateřství, jestliže splňují podmínky stanovené
zákonodárstvím státu, v němž bydlí; náklady těchto dávek hradí nositelé
sociální bezpečnosti státu, v němž tyto osoby bydlí.
(2) Osoby, kterým byl vyměřen důchod podle právních předpisů jednoho
státu a které bydlí na území druhého státu, mají nárok na věcné dávky
pojištění pro případ nemoci a mateřství za podmínek stanovených
právními předpisy státu svého bydliště a na účet institucí tohoto
státu.
Čl.8a
Důchodci výše uvedení v článku 8 mají nárok na pohřebné, splňují-li
podmínky stanovené právními předpisy státu svého bydliště; tyto dávky
jdou k tíži instituci sociální bezpečnosti státu jejich bydliště.
ODDÍL 2.
Invalidní pojištění.
Čl.9
§ 1
U československých nebo francouzských státních příslušníků, kteří byli
pojištěni postupně nebo střídavě v obou smluvních státech v jedné či
více soustavách invalidního pojištění, sčítají se doby pojištění
získané v těchto soustavách nebo doby uznané
v těchto soustavách za rovnocenné dobám pojištění za podmínky, že se
tyto doby nekryjí, a to jak pro nárok na dávky peněžité nebo věcné, tak
i pro zachování nebo opětné nabytí tohoto nároku.
§ 2
Peněžité dávky invalidního pojištění vyměřují se podle předpisů
zákonodárství, které platilo pro pojištěnce v okamžiku přerušení
zaměstnání, po kterém následovala invalidita, a poskytuje je nositel
příslušný podle tohoto zákonodárství.
§ 3
Jestliže však v době přerušení zaměstnání, po kterém následovala
invalidita, nebyl invalida, dříve pojištěný v soustavě invalidního
pojištění ve druhém státě, podroben sociálnímu pojištění alespoň jeden
rok, počítáno od jeho posledního příchodu na území státu, kde došlo k
přerušení zaměstnání, obdrží od příslušného nositele pojištění druhého
státu peněžité dávky podle právních předpisů tohoto státu, pokud
splňuje jejich podmínky s přihlédnutím k součtu dob pojištění. Toto
ustanovení neplatí, nastala-li invalidita následkem úrazu.
Čl.10
Jestliže po zastavení invalidního důchodu nabude pojištěnec znovu
nárok, bude nové dávky poskytovat nositel, který poskytoval důchod
původně přiznaný.
Jestliže po odnětí invalidního důchodu stav pojištěnce odůvodňuje
přiznání nového invalidního důchodu, je tento důchod vyplácen podle
shora uvedených předpisů článku 9.
Čl.11
Invalidní důchod se přemění - pokud je toho třeba - ve starobní důchod
ve chvíli, kdy budou splněny podmínky, předepsané zákonodárstvím
jednoho z obou států, podílejících se na úhradě starobního důchodu. V
tomto případě se použije ustanovení oddílu 3.
Čl.12
Nejvyšší správní úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
lékařské a administrativní kontroly invalidů.
ODDÍL 3.
Starobní pojištění a pojištění pozůstalých (důchody).
Čl.13
§ 1
U československých nebo francouzských státních příslušníků,
kteří byli postupně nebo střídavě pojištěni v obou Smluvních státech v
jedné či více soustavách starobního pojištění nebo pojištění
pozůstalých (důchody), sečtou se doby pojištění získané v těchto
soustavách nebo doby, uznané těmito soustavami za rovnocenné dobám
pojištění - za podmínky, že se tyto doby nekryjí - a to jak pro získání
nároku na dávky, tak pro zachování nebo opětné nabytí tohoto nároku.
§ 2
Jestliže zákonodárství jednoho ze Smluvních států stanoví pro přiznání
určitých zvýhodněných dávek podmínku, aby doby byly získány v povolání,
podléhajícím zvláštní pojistné soustavě, sečtou se pro přiznání těchto
dávek jen doby, získané v příslušné zvláštní soustavě nebo ve
zvláštních soustavách druhého státu. Jestliže v jednom ze Smluvních
států není pro ono povolání zvláštní soustavy, sečtou se nicméně doby
pojištění získané v onom povolání v jedné ze soustav uvedených v
paragrafu 1 tohoto článku.
§ 3
Dávky, o něž se může pojištěnec ucházet u každého zúčastněného
francouzského nebo československého nositele, určují se v zásadě tak,
že výše dávek, na něž by měl pojištěnec nárok, kdyby byl býval úhrn dob
uvedených v paragrafu 1 tohoto článku získán v příslušné československé
nebo francouzské soustavě, se snižuje v poměru délky dob získaných v
této soustavě.
§ 4
Správní ujednání stanoví podmínky pro uplatnění minimálních důchodů
podle zákonných předpisů obou států, pokud jde o důchody přiznané podle
tohoto článku.
Čl.14
Nesplňuje-li pojištěnec po sečtení dob uvedených v paragrafu 1 článku
13 současně podmínky předepsané zákonodárstvím obou států, má nárok na
důchod v každém zákonodárství v míře, v jaké tyto podmínky splňuje.
ODDÍL 4.
Ustanovení společná pro invalidní a starobní pojištění a pojištění
pozůstalých (důchody).
Čl.15
Jestliže zákonodárství jednoho ze smluvních států váže přiznání
určitých dávek na podmínku bydliště, nelze tyto dávky odpírati
československým nebo francouzským státním příslušníkům, bydlí-li v
jednom z obou smluvních států.
Čl.16
Při používání paragrafům 3 a 4 článku 13 přihlíží se jen k dobám
pojištění platným v soustavě, v které byly získány, a jejichž délka je
nejméně jeden rok jak v Československu, tak ve Francii.
Čl.17
Jestliže podle zákonodárství jednoho ze států se dávky vyměřují na
podkladě průměrného výdělku za celou dobu pojištění nebo za část této
doby, určí se průměrný výdělek sloužící za podklad pro výpočet dávek
hrazených tímto státem dohodou mezi nejvyššími správními úřady
smluvních států, kromě případu, kdy část doby, rozhodná pro stanovení
průměrného výdělku, byla získána zcela v soustavě tohoto státu.
Čl.18
Nechť je bydliště oprávněného v Československu nebo ve Francii, řídí se
složky důchodu vypláceného podle zákonodárství jednoho z obou států,
pokud jde o ustanovení o výši výdělku a o konkurenci důchodu s
výdělkem, zákonodárstvím, podle něhož se tyto složky důchodu vyměřují.
Při tom se nepřihlíží ke složkám důchodů poskytovaným podle soustavy
druhého zákonodárství.
Podrobnosti o provádění tohoto článku budou stanoveny správní dohodou.
ODDÍL 5.
Pracovní úrazy a nemoci z povolání.
Čl.19
Proti státním příslušníkům jednoho ze smluvních států nelze použíti
ustanovení obsažených v zákonodárství druhého státu, která se týkají
pracovních úrazů a nemocí z povolání a omezují nároky cizinců nebo je
ruší v důsledku jejich bydliště.
Čl.19a
Pro zjištění stupně pracovní neschopnosti v případě po sobě
následujících pracovních úrazů, budou předchozí pracovní úrazy, jejichž
odškodnění spadá nebo spadalo pod zákonné předpisy druhého Smluvního
státu, posuzovány stejným způsobem jako úrazy podle zákonných předpisů,
kterým poškozený podléhá.
Čl.20
Zvýšení nebo přídavky poskytované k důchodům po pracovních úrazech
podle zákonodárství platných v každém z obou smluvních států poskytují
se nadále osobám, o nichž jedná článek 19, které přeloží své bydliště z
jednoho státu do druhého.
Čl.21
Jestliže zaměstnanec, kterému se dostalo odškodnění za nemoc z povolání
v jednom ze smluvních států, bude uplatňovati pro nemoc téhož druhu
nároky na odškodnění s hlediska zákonodárství svého nového pracovního
místa v druhém státě, musí hlásiti příslušnému nositeli druhého státu
dávky a přídavky, které před tím pobíral za tutéž nemoc.
Nositel poskytující nové dávky a přídavky přihlédne k dávkám dřívějším,
jako kdyby je byl poskytoval sám.
ČÁST III.
Obecná a různá ustanovení.
ODDÍL 1.
Vzájemná správní pomoc.
Čl.22
Úřady jakož i nositelé sociální bezpečnosti obou smluvních států
poskytnou si navzájem služby a pomoc ve stejné míře, jako kdyby šlo o
provádění jejich vlastních soustav sociální bezpečnosti.
Čl.23
§ 1
Dobrodiní osvobození od poplatků registračních, kancelářských,
kolkových a konsulárních podle zákonodárství jednoho ze smluvních států
platné pro listiny, které se předkládají správním úřadům nebo nositelům
sociální bezpečnosti tohoto státu, rozšiřuje se na obdobné listiny,
které budou předkládány při provádění této úmluvy správním úřadům nebo
nositelům sociální bezpečnosti druhého státu.
§ 2
Veškeré spisy, doklady a listiny, které budou předkládány při provádění
této úmluvy, jsou osvobozeny od legalisačního visa diplomatických a
konsulárních úřadů.
Čl.24
Sdělení, zasílaná při provádění této úmluvy účastníky jejích výhod
nositelům, úřadům a soudům jednoho ze smluvních států příslušným v
oboru sociální bezpečnosti, vyhotovují se v úřední řeči jednoho či
druhého státu.
Čl.25
Odvolání, která se mají podati ve stanovené lhůtě u úřadu nebo nositele
jednoho ze smluvních států, příslušného přijímati odvolání v oboru
sociální bezpečnosti, se považují za řádně podaná, jsou-li podána v
téže lhůtě u příslušného úřadu nebo nositele druhého státu. V tom
případě je tento poslední úřad nebo nositel povinen postoupiti odvolání
neprodleně příslušnému místu.
Čl.26
§ 1
Nejvyšší správní úřady smluvních států vydají podrobné směrnice pro
provádění této úmluvy nebo dodatkových dohod, které tato úmluva
předvídá, pokud by tyto směrnice vyžadovaly vzájemnou dohodu.
Tytéž správní úřady si sdělí včas změny, k nimž dojde v zákonodárství
nebo ve správních opatřeních jejich států, pokud se tyto změny a tato
opatření budou týkati soustav vyjmenovaných v článku 2.
§ 2
Příslušné úřady nebo služebny každého ze smluvních států si sdělí
ostatní opatření, která budou učiněna při provádění této úmluvy v
jejich státě.
Čl.27
Za nejvyšší správní úřady ve smyslu této úmluvy se v každém ze
smluvních států považují ministři - každý pokud se jeho týká - do
jejichž kompetence patří soustavy uvedené v článku 2.
ODDÍL 2.
Různá ustanovení.
Čl.28
Povinní plátci sociálních dávek podle této Úmluvy se zprošťují svého
závazku platbou ve měně svého státu. Převody částek odpovídajících
dávkám dlužným z jedné a z druhé strany se provádějí podle ustanovení
Platební dohody platné v době převodu mezi Smluvními státy. Kurs
přepočtu je dán oficiální paritou obou měn.
V případě, že by byla v jednom či v druhém ze smluvních států vydána
ustanovení, jež by omezovala devisový obchod, budou učiněna po dohodě
mezi oběma vládami ihned opatření, aby byly zajištěny převody částek
dlužných s jedné i druhé strany podle ustanovení této úmluvy.
Čl.29
Touto úmluvou nejsou dotčeny předpisy soustav uvedených v článku 2 o
podmínkách účasti pojištěnců na volbách, které se konají při provádění
sociální bezpečnosti.
Čl.30
Formality, které vyžadují zákonné nebo prováděcí předpisy jednoho ze
smluvních států pro poskytování dávek nositeli sociální bezpečnosti
mimo své státní území, platí rovněž za stejných podmínek jak pro státní
příslušníky tak pro osoby, jimž se poskytují tyto dávky na základě této
úmluvy.
Čl.31
Opatření potřebná k provádění této úmluvy, pokud jde o různé druhy
sociální bezpečnosti v soustavách uvedených v článku 2, budou předmětem
jedné či více dodatkových dohod. Tyto dohody budou se moci týkati buď
celého území smluvních států nebo jen části tohoto území.
Dodatkové dohody, k nimž dojde na základě ustanovení této úmluvy,
upraví zejména poměry zaměstnanců v dolech.
Čl.32
§ 1
Všechny nesnáze při provádění této úmluvy budou odstraněny vzájemnou
dohodou nejvyšších správních úřadů smluvních států.
§ 2
Kdyby nebylo možno takto dospěti k řešení, dlužno urovnati spor
rozhodčím řízením organisovaným dohodou obou vlád. Rozhodčí orgán je
povinen rozhodnouti spor podle základních zásad a v duchu této úmluvy.
Čl.33
§ 1
Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v
Praze co nejdříve.
§ 2
Úmluva nabývá účinnosti prvního dne měsíce, který bude následovati po
výměně ratifikačních listin.
§ 3
Dny, kdy nabudou účinnosti dodatkové dohody, které má na mysli článek
31, budou stanoveny v těchto dohodách.
§ 4
Dávky, jejichž poskytování bylo zastaveno použitím ustanovení platných
v jednom ze smluvních států proto, že oprávněný má bydliště v cizině,
budou poskytovány od prvního dne měsíce, který následuje po dni, kdy
tato úmluva nabude účinnosti. Dávky, které z téhož důvodu nemohly býti
zúčastněným přiznány, budou vyměřeny a poskytovány počínajíc týmž dnem.
Tohoto paragrafu se použije jen tehdy, budou-li žádosti podány ve lhůtě
jednoho roku ode dne, kterým tato úmluva nabude účinnosti.
§ 5
Dodatkové dohody, jež má na mysli článek 31, stanoví podmínky a způsob
revidování nároků dříve vyměřených jakož i nároků, které byly obnoveny
nebo vyměřeny podle předešlého paragrafu za tím účelem, aby se jejich
vyměření uvedlo v soulad s ustanoveními této úmluvy nebo zmíněných
dohod. Byly-li nároky dříve vyměřené vyrovnány jejich kapitalisovanou
hodnotou, není důvodu k revisi.
Čl.34
§ 1
Tato úmluva se uzavírá na dobu jednoho roku. Bude mlčky obnovována rok
od roku, nedojde-li k jejímu vypovědění, které dlužno sděliti 3 měsíce
před uplynutím lhůty.
§ 2
V případě výpovědi zůstanou ustanovení této úmluvy a dodatkových dohod,
které má na mysli článek 31, v platnosti pro získané nároky, bez ohledu
na omezovací ustanovení, která by zúčastněné soustavy obsahovaly pro
případ pojištěncova pobytu v cizině.
§ 3
Pokud jde o částky z dob pojištění získaných přede dnem, jímž tato
úmluva pozbude platnosti, zůstanou ustanovení této úmluvy v platnosti
za podmínek, které bude nutno stanoviti dodatkovými dohodami.
Čl.35
Dnem, jímž tato úmluva nabude účinnosti, se ruší všechny předpisy,
které jí odporují, zejména:
1. článek 3 úmluvy mezi Československem a Francií o vystěhovalectví a
přistěhovalectví ze dne 20. března 1920,
2. prozatímní úmluva o sociálním pojištění mezi Československem a
Francií ze dne 7. května 1945.
Na potvrzení toho příslušní zmocněnci podepsali tuto úmluvu a připojili
své pečeti.
Vyhotoveno ve dvou stejnopisech v Paříži, dne 20. března 1920.
Dr. V. CLEMENTIS v. r. L. S.
Dr. AD. HOFFMEISTER v. r. L. S.
SCHUMAN v. r. L. S.
DANIEL MAYER v. r. L. S.
DODATKOVÁ DOHODA
ke všeobecné úmluvě ze dne 12. října 1948
mezi Československem a Francií o sociální bezpečnosti.
Soustava sociální bezpečnosti platná pro zaměstnance
v dolech a v závodech jim na roveň postavených.
ČÁST I.
Obecná ustanovení.
Čl.1
Tato dohoda upravuje předpisy platné pro československé nebo
francouzské státní příslušníky, kteří pracují nebo pracovali v dolech
nebo v podnicích jim na roveň postavených v jednom nebo druhém státě,
jakož i pro jejich oprávněné rodinné příslušníky.
Čl.2
Na zaměstnance, které má na mysli článek 1, a na jejich oprávněné
rodinné příslušníky se vztahují ustanovení všeobecné úmluvy z 12. října
1948 s výjimkou oddílů 2 a 3, části II., týkajících se pojištění pro
případ stáří, invalidity a úmrtí (důchodů).
ČÁST II.
Pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí (důchodů).
ODDÍL I.
Společná ustanovení.
Čl.3
§ 1
U zaměstnanců, kteří byli postupně nebo střídavě zaměstnáni v dolech v
jednom nebo druhém ze smluvních států, sčítají se doby práce v dolech v
jednom nebo druhém státě a doby uznané podle zákonodárství každého z
obou států za rovnocenné dobám této práce, a to jak pro nárok na dávky
pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí (důchodů), tak pro
zachování nebo opětné nabytí tohoto nároku.
§ 2
Doby práce považované za práci pod zemí podle platného zákonodárství o
zaměstnancích v dolech v jednom ze smluvních států se považují za doby
práce pod zemí s hlediska zákonodárství druhého státu.
Čl.4
Ke každé době uznané za rovnocennou době pojištění podle předpisů
zákonodárství jednoho i druhého státu přihlíží jen nositel toho státu,
kde pojištěnec pracoval naposledy v dole před dobou, o kterou jde.
Jestliže pojištěnec nepracoval v dole před touto dobou, přihlíží k této
době jen nositel v tom státě, ve kterém zaměstnanec pracoval v dolech
poprvé.
Čl.5
Každý nositel rozhodne podle vlastního zákonodárství a s přihlížením k
úhrnu dob pojištění bez ohledu na to, ve kterém ze smluvních států byly
získány, zda pojištěnec splňuje podmínky potřebné k tomu, aby měl nárok
na dávku podle tohoto zákonodárství.
Příslušný nositel stanoví výši peněžité dávky, na kterou by pojištěnec
měl nárok, kdyby všechny sečtené doby pojištění byly získány výlučně
podle jeho vlastního zákonodárství, a sníží tuto výši v poměru délky
dob získaných podle tohoto zákonodárství.
Nositeli nepřipadne však k tíži žádná dávka, jestliže doby získané
podle zákonodárství pro něj platného nedosahují v celku jednoho roku;
do této minimální doby jednoho roku se započítávají jak dny skutečného
výkonu práce, tak dny postavené tímto zákonodárstvím na roveň
skutečnému výkonu práce.
Správní ujednání stanoví podrobnosti o použití zákonných předpisů obou
států o minimálních důchodech na důchody, vyměřované podle tohoto
článku.
Čl.6
Jestliže po sečtení dob pojištění pojištěnec nesplňuje současně
podmínky vyžadované zákonodárstvími obou států, má nárok na dávku v
každém zákonodárství v míře, v jaké splňuje tyto podmínky.
Čl.7
Jestliže některá skupina zaměstnanců podléhá zvláštnímu zákonodárství o
zaměstnancích v dolech pouze v jednom ze smluvních států, přihlédne
příslušný nositel pojištění v každém z obou států k úhrnu dob
pojištění, získaných v této skupině v Československu a ve Francii.
Každý nositel použije článku 3 až 6 pro výpočet dávek, které poskytuje.
ODDÍL II.
Starobní pojištění.
Čl.8
Zvláštní přídavek a kumulovatelný příspěvek na účet Francie se
vypočítají podle ustanovení článků 3 až 5 oddílu I této části tak, že
se přihlédne k dobám práce v obou státech jak pod zemí tak na povrchu v
poměru k počtu pracovních let strávených v dolech ve Francii.
Zvláštní přídavek a kumulovatelný příspěvek se poskytují jen osobám,
které pracují ve francouzských dolech.
ODDÍL III.
Invalidní pojištění.
Čl.9
Pro uplatnění nároku na invalidní důchod je dobou, po kterou
účastníkovi náleží nemocenské poskytované podle předpisu o nemocenském
pojištění před vyměřením jeho důchodu, vždy doba stanovená zákonnými
předpisy státu, v němž pracoval v době, kdy došlo k přerušení
zaměstnání, po němž následovala invalidita.
Čl.10
Důchod při hornické invaliditě, zavedený pro pracovníky v dolech, lze
přiznat jen pojištěncům, kteří pracovali v dolech v době, kdy došlo k
přerušení zaměstnání, po němž následovala invalidita, a kteří až do
vyměření tohoto důchodu měli své bydliště ve státě povinném poskytovat
dávky.
Důchod se přestane poskytovati důchodci, který začne znovu pracovati
mimo území tohoto státu.
Čl.11
Nesplňuje-li pojištěnec podmínky stanovené pro přiznání invalidního
důchodu v žádném ze zákonodárství obou států o pracujících v dolech,
použije se ustanovení článku 9 všeobecné úmluvy.
Čl.12
Byl-li účastník v době, kdy došlo k přerušení zaměstnání, po němž
následovala invalidita, zaměstnán v jiném státě než ve státě, v němž má
své sídlo nositel povinný poskytovat dávky, přihlíží se při stanovení
výše invalidního důchodu k výdělku poskytovanému pracovníkům oné
skupiny povolání, k níž účastník v té době patřil, ve státě, v němž má
své sídlo nositel povinný poskytovat dávky.
Čl.13
Nejvyšší správní úřady obou smluvních států stanoví vzájemnou dohodou
způsob lékařské a administrativní kontroly invalidů.
Čl.14
Jestliže po zastavení výplaty invalidního důchodu vznikne pojištěnci
nárok nový, obnoví výplatu dávek nositel, který byl povinný poskytovat
důchod původně přiznaný.
Jestliže po zastavení výplaty invalidního důchodu pojištěncův stav bude
odůvodňovat přiznání nového invalidního důchodu, vyměří se tento nový
důchod podle ustanovení článku 9 Dodatkové dohody.
Ustanovení tohoto článku neplatí pro důchody při invaliditě z povolání.
Čl.15
Důchod invalidní se přemění, pokud je toho třeba, ve starobní důchod ve
chvíli, kdy budou splněny podmínky, předepsané zákonodárstvím jednoho z
obou států podílejících se na úhradě starobního důchodu.
ODDÍL IV.
Pojištění pro případ úmrtí (důchodů).
Čl.16
Ustanovení článků 3 až 7 platí pro různé druhy vdovských důchodů.
Čl.17
Odchylkou od ustanovení článku 5 této dohody poskytuje sirotčí dávky
výlučně nositel v tom státě, ve kterém pojištěnec naposledy pracoval v
dolech.
ODDÍL V.
Přídavky na děti.
Čl.18
Odchylkou od ustanovení článku 5 poskytují se přídavky pro děti podle
zvláštního francouzského zákonodárství o zaměstnancích v dolech za
podmínek stanovených tímto zákonodárstvím poživatelům starobních
důchodů nebo jejich vdovám.
ODDÍL VI.
Příděly uhlí a příbytečné.
Čl.19
O poskytování přídělů uhlí a příbytečného nebo přídavků na místo nich
poskytovaných dohodnou se nejvyšší správní úřady obou států.
ODDÍL VII.
Různá ustanovení.
Čl.20
§ 1
Žádosti o peněžité dávky podle ustanovení této dohody musí býti podány
k jednomu z nositelů, u nichž byl pojištěnec pojištěn.
§ 2
U všech nositelů uvedených v paragrafu 1 jest označiti žádosti dnem
dojití k jednomu z těchto nositelů.
§ 3
K žádostem musí býti připojeny doklady a průkazní listiny předepsané
zákonodárstvími různých pojišťovacích soustav, v nichž byl pojištěnec
pojištěn.
§ 4
Nositelům pojištění uvedeným v paragrafu 1 a 2 jsou postaveny na roveň
všechny úřady, které podle zákonných ustanovení pro ně platných jsou
příslušné pro přijímání těchto žádostí.
Čl.21
Národní autonomní pokladna hornické sociální bezpečnosti v Paříži a
Ústřední národní pojišťovna v Praze si poskytnou pomoc a služby při
provádění této dohody a budou za tím účelem v přímém písemném styku.
Čl.22
Tato dohoda bude ratifikována a ratifikační listiny budou co nejdříve
vyměněny.
Nabude účinnosti týmž dnem jako všeobecná úmluva o sociální
bezpečnosti.
Čl.23
Tato dohoda se uzavírá na dobu jednoho roku. Bude mlčky obnovována rok
od roku, pokud nebude vypověděna jednou z vlád oznámením druhé vládě 3
měsíce před uplynutím lhůty.
Vyhotoveno ve dvou stejnopisech v Paříži dne 12. října 1948.
Dr. V. CLEMENTIS v. r. L. S.
Dr. ADOLF HOFFMEISTER v. r. L. S.
SCHUMAN v. r. L. S.
DANIEL MAYER v. r. L. S.
ZVLÁŠTNÍ PROTOKOL.
Vysoké smluvní strany se shodly na těchto ustanoveních:
a) přídavek starým zaměstnancům bude za podmínek stanovených pro
francouzské zaměstnance francouzským zákonodárstvím o starých
zaměstnancích přiznán všem starým zaměstnancům československým, kteří
nemají dostatečného příjmu, pokud v den podání žádosti budou míti aspoň
15 let nepřetržitě bydliště ve Francii.
Přídavek starým zaměstnancům přiznaný za podmínek uvedených v tomto
paragrafu přestane se poskytovati poživatelům československé státní
příslušnosti, kteří opustí francouzské území;
b) sociální důchod bude za podmínek československého zákonodárství
platných pro československé státní příslušníky přiznán všem
francouzským státním příslušníkům, kteří v den podání žádosti budou
míti aspoň 15 let nepřetržité bydliště v Československu.
Sociální důchod přiznaný za podmínek uvedených v tomto paragrafu
přestane se poskytovati poživatelům francouzské státní příslušnosti,
kteří opustí československé území.
Tato ustanovení nabudou účinnosti dnem, jímž vstoupí v účinnost
všeobecná úmluva.
Vyhotoveno ve dvou stejnopisech v Paříži dne 12. října 1948.
Dr. V. CLEMENTIS v. r.
Dr. ADOLF HOFFMEISTER v. r.
SCHUMAN v. r.
DANIEL MAYER v. r.
ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL.
Při podepsání všeobecné úmluvy o sociální bezpečnosti mezi
Československem a Francií shodly se vysoké smluvní strany na tomto
prohlášení:
1. Pro nápad a vyměření nároků v soustavách pojištění pro případ stáří,
invalidity nebo úmrtí (důchodů) jest dobami uznanými za rovnocenné
dobám pojištění rozuměti doby uznané za ně vnitřním zákonodárstvím
každého z obou smluvních států, s výjimkou všech dob získaných ve
třetím státě, s nímž byla sjednána vzájemnostní úmluva;
2. rodinné přídavky se v souhlase s platným zákonodárstvím každého z
obou smluvních států neposkytují osobám zaměstnaným v jednom ze
smluvních států, jejichž děti bydlí ve druhém smluvním státě nebo ve
státě třetím;
3. poskytování dávek přiznaných podle zvláštního zákonodárství pro
zaměstnance v dolech československým státním příslušníkům nebo jejich
oprávněným rodinným příslušníkům, kteří bydleli ve Francii v okamžiku
vyměření těchto dávek, jež bylo zastaveno ode dne, kdy přesídlili do
Československa, bude obnoveno počínajíc 1. červnem 1945.
Vyhotoveno ve dvou stejnopisech v Paříži dne 12. října 1948.
Dr. VLADIMÍR CLEMENTIS v. r.
ADOLF HOFFMEISTER v. r.
SCHUMAN v. r.
DANIEL MAYER v. r.
PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU S DODATKOVOU DOHODOU, ZVLÁŠTNÍM A ZÁVĚREČNÝM
PROTOKOLEM SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE.
TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY
ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 15. ÚNORA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO ČTYŘICÁTÉHO
DEVÁTÉHO.
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:
GOTTWALD v. r.
MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ:
Dr. V. CLEMENTIS v. r.
Příl. 1
PROTOKOL
o doplňkovém přídavku podle francouzského zákona
z 30. června 1956
v platném znění
Vláda československá a vláda francouzská,
berouce v úvahu, že doplňkový přídavek, zavedený ve Francii zákonem z
30. června 1956 v platném znění, je dávkou, která je poskytována bez
placení jakýchkoliv příspěvků zúčastněných osob osobám starým bez
dostatečných prostředků, a že tato dávka je poskytována podle
zvláštních předpisů;
berouce v úvahu výši starobních dávek, které v Československu požívají
zaměstnanci, francouzští státní příslušníci;
berouce v úvahu, že zákon z 2. srpna 1957 rozšířil poskytování tohoto
přídavku na poživatele doživotních dávek invalidního pojištění;
dohodly se na následujícím:
1. Českoslovenští státní příslušníci, kteří jsou příjemci starobního
nebo invalidního důchodu podle francouzské soustavy pro zaměstnance v
rámci právních předpisů uvedených v článku 2, § 1 bod 1 Všeobecné
úmluvy z 12. října 1948 nebo právních předpisů o přídavku pro staré
zaměstnance uvedených v Protokolu podepsaném téhož dne, mají nárok na
doplňkový přídavek za podmínek stanovených pro francouzské státní
příslušníky zákonem z 30. června 1956 v platném znění se zřetelem k
pozdějším předpisům.
2. Doplňkový přídavek uvedený v předešlém odstavci přestane být
poskytován československým státním příslušníkům, kteří se vystěhují z
území metropolitní Francie.
3. Za účelem provedení předpisů o příjmech, obsažených v zákoně z 30.
června 1956 v platném znění, poskytnou příslušné československé úřady
francouzským institucím a úřadům, které poskytují doplňkový přídavek,
svou pomoc pokud se týče:
a) provádění šetření o příjmech, které má žadatel v Československu,
zejména o doživotních dávkách poskytovaných podle československé
soustavy sociálního zabezpečení, a provedou v důsledku toho veškeré
šetření a zjištění za podmínek předepsaných v tomto směru
československými právními předpisy sociálního zabezpečení;
b) ocenění majetku, který v Československu vlastní;
c) donucení, v případě potřeby, osob bydlících v Československu, které
jsou povinny poskytovat výživu žadatelům, o něž se jedná.
Žádosti podané za tím účelem francouzskými institucemi a úřady budou
zaslány ústřednímu orgánu označenému československou vládou.
4. Smluvní strany si oznámí navzájem schválení tohoto Protokolu podle
svých ústavních předpisů; Protokol vstoupí v platnost prvního dne
měsíce následujícího po dni posledního oznámení.
5. Tento Protokol je uzavřen na dobu jednoho roku od nabytí platnosti.
Bude mlčky obnoven z roku na rok, ledaže by byl vypovězen tři měsíce
před uplynutím lhůty.
Dáno v Paříži dne 17. října 1967 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce
českém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za vládu
Československé socialistické republiky:
Dr. V. Pithart v.r.
Za vládu
Francouzské republiky:
Gilbert de Chambrun v.r.
Příl. 2
PROTOKOL
o soustavě sociálního pojištění, která bude použita
na československé studenty ve Francii a na francouzské studenty
v Československé socialistické republice
Vláda Československé socialistické republiky a
vláda Francouzské republiky
usilujíce o spolupráci v kulturní oblasti a o zajištění sociální
ochrany příslušníků obou států studujících na území druhého státu se
rozhodly přijmout tato opatření:
Čl.1
Francouzská soustava sociálního zabezpečení studentů, obsažená v knize
VI. oddíl 1. Kodexu sociálního zabezpečení je použitelná za týchž
podmínek jako na studenty francouzské také na československé studenty
studující ve Francii, kteří nejsou v této zemi ani sociálně pojištěni,
ani nejsou rodinnými příslušníky pojištěnce.
Čl.2
Československá soustava sociálního zabezpečení je použitelná za týchž
podmínek jako na studenty československé také na studenty francouzské
studující v Československu.
Čl.3
Smluvní strany si navzájem oznámí, že byla splněna ústavní opatření
nutná, aby tento Protokol nabyl účinnosti. Protokol nabude účinnosti
prvního dne měsíce následujícího po datu posledního oznámení.
Čl.4
Tento Protokol je uzavřen na dobu jednoho roku od nabytí platnosti.
Bude mlčky obnoven z roku na rok, ledaže by byl vypovězen tři měsíce
před uplynutím lhůty.
Bude-li tento Protokol vypovězen, zůstanou jeho ustanovení v platnosti
pro získané nároky bez ohledu na omezující ustanovení, která by zavedly
soustavy sociálního zabezpečení pro pobyt pojištěnce v cizině.
Sepsáno v Paříži dne 17. října 1967 ve dvou vyhotoveních, každé v
jazyce českém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za vládu
Československé socialistické republiky:
Dr. V. Pithart v.r.
Za vládu
Francouzské republiky:
Gilbert de Chambrun v.r.
1) Na straně 343.
