Advanced Search

o Smlouvě mezi ČSSR a Mongolskem o právní pomoci a práv. vztazích


Published: 1978
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/508172/o-smlouv-mezi-ssr-a-mongolskem-o-prvn-pomoci-a-prv.-vztazch.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
106/1978 Sb.



VYHLÁŠKA



ministra zahraničních věcí



ze dne 30. března 1978



o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou

lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v

občanských, rodinných a trestních věcech



Dne 15. října 1976 byla v Ulánbátaru podepsána Smlouva mezi

Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou

republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v

občanských, rodinných a trestních věcech.



Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé

socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval.

Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 20. února 1978.



Podle svého článku 90 Smlouva vstoupila v platnost dnem 22. března

1978.



Slovenské znění Smlouvy se vyhlašuje současně.^*)



První náměstek ministra:



Krajčír v.r.



SMLOUVA



mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou

republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v

občanských, rodinných a trestních věcech



Československá socialistická republika a Mongolská lidová republika

vedeny vzájemným přáním upevňovat a nadále rozvíjet bratrské přátelství

a spolupráci mezi národy obou zemí v oblasti právních vztahů, rozhodly

se za účelem zabezpečení ochrany práv a zájmů státních občanů obou zemí

uzavřít Smlouvu o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v

občanských, rodinných a trestních věcech.



Za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:



prezident Československé socialistické republiky



Pavla Királyho,



ministra spravedlnosti Slovenské socialistické republiky,



prezídium Velkého lidového churalu Mongolské lidové republiky



Donoyn Pureva,



ministra spravedlnosti Mongolské lidové republiky,

kteří se po výměně svých plných mocí, které shledali v náležité formě a

úplném pořádku, dohodli na tomto:



DÍL PRVNÍ



Obecná ustanovení



Čl.1



Právní ochrana



1. Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní

strany stejné právní ochrany svých osobních a majetkových práv jako

její vlastní státní občané. Mohou se volně a bez překážek obracet na

soudy a jiné orgány, do jejichž pravomoci patří občanské, rodinné a

trestní věci, a jsou též oprávněni žádat o zahájení řízení k ochraně

svých osobních a majetkových práv.



2. Státní občané jedné smluvní strany se mohou obracet na orgány druhé

smluvní strany, do jejichž pravomoci patří občanské, rodinné a trestní

věci, za stejných podmínek jako její vlastní státní občané.



3. Jestliže se příslušný orgán jedné smluvní strany uvedený v odstavci

1 tohoto článku dozví o tom, že se na jeho území nebo mimo jeho území

nacházejí dědici nebo ti, kdož zanechali závěť, uvědomí o tom příslušný

orgán druhé smluvní strany.



4. Jestliže státní občan jedné smluvní strany zemře na území země,

jejímž je státním občanem, a jestliže dědicem je státní občan druhé

smluvní strany, příslušný orgán uvědomí o tom podle odstavce 1 tohoto

článku diplomatickou misi nebo konzulární orgán druhé smluvní strany.



Čl.2



Právní pomoc



Příslušné orgány obou smluvních stran si poskytují vzájemně právní

pomoc v občanských, rodinných a trestních věcech.



Čl.3



Rozsah právní pomoci



1. Právní pomoci se rozumí provedení určitých procesních úkonů,

zejména: provedení odnětí a prohlídky předmětů, zabavení majetku,

zasílání a vydávání věcných důkazů, výslech stran, účastníků řízení,

svědků a znalců, osob podezřelých a obviněných, sepisování a doručování

písemností a provedení dožádání.



2. Ústřední orgány obou smluvních stran si na požádání poskytují pomoc

při zjišťování pobytu osob nacházejících se na území jejich státu,

jestliže je to zapotřebí k uplatnění práv nebo plnění povinnost9 jejich

státních občanů.



Čl.4



Způsob styku



1. Příslušné orgány smluvních stran udržují vzájemné styky

prostřednictvím svých ústředních orgánů, pokud tato smlouva nestanoví

jinak.



2. Příslušné orgány ve smyslu této smlouvy jsou soudy, prokuratury a

státní notářství.



3. Ústřední orgány ve smyslu této smlouvy jsou ze strany Československé

socialistické republiky: Generální prokuratura Československé

socialistické republiky, ministerstvo spravedlnosti České socialistické

republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické

republiky; ze strany Mongolské lidové republiky: Státní prokuratura

Mongolské lidové republiky a ministerstvo spravedlnosti Mongolské

lidové republiky.



Pro poskytování informací podle článku 12 této smlouvy je ústředním

orgánem i Nejvyšší soud Československé socialistické republiky a

Nejvyšší soud Mongolské lidové republiky.



Čl.5



Používání jazyků při právní pomoci



Při vzájemných stycích podle této smlouvy používají orgány smluvních

stran jazyk vlastní nebo ruský. Avšak k písemnostem přiloženým k

žádosti o poskytnutí právní pomoci a vyhotoveným v jazyku dožadující

smluvní strany musí být připojen překlad do ruského jazyka nebo do

jazyka dožádané smluvní strany.



Čl.6



Obsah dožádání o právní pomoc



1. Dožádání o poskytnutí právní pomoci (dále jen "dožádání") musí

obsahovat název dožadujícího orgánu, název dožádaného orgánu, označení

věci, v níž se žádá o právní pomoc, příjmení a jména účastníků nebo

obviněných, jejich státní příslušnost, zaměstnání, bydliště nebo pobyt,

jména a příjmení a bydliště jejich zmocněných zástupců, nutné údaje o

podstatě dožádání a v trestních věcech i popis a označení trestného

činu a podle možnosti místo, data narození, jména a příjmení rodičů

obviněného.



2. Dožádání a zasílané písemnosti musí být opatřeny podpisem a úředním

razítkem příslušného orgánu.



3. Dožádání se vyhotovují v souladu s právním řádem dožadující smluvní

strany.



4. Při dožádání mohou smluvní strany použít formulářů, jejichž znění

bude navzájem dohodnuto.



Čl.7



Způsob vyřízení dožádání



1. Dožádání se vyřizují podle právního řádu smluvní strany, jíž je

dožádání adresováno. Na žádost dožadujícího orgánu, pokud to není v

rozporu s právním řádem dožádané smluvní strany, může být zachován

takový postup a forma vyřízení dožádání, jak je v dožádání uvedeno.



2. Jestliže orgán, jemuž je dožádání adresováno, není příslušný k jeho

vyřízení, postoupí ho příslušnému orgánu.



3. Dožádaný orgán uvědomí dožadující orgán o čase a místě vyřízení

dožádání.



4. Jestliže osoba označená v dožádání nežije na uvedené adrese, učiní

dožádaný orgán z vlastní iniciativy opatření nutná ke zjištění adresy.



5. Jestliže dožádání o poskytnutí právní pomoci nelze vyhovět, dožádaný

orgán o tom uvědomí dožadující orgán a oznámí mu i důvody, pro něž

nebylo možno dožádání vyhovět.



Čl.8



Dožádání o doručení písemností



1. Při vyřizování dožádání o doručení písemností postupuje dožádaný

orgán ve smyslu článku 7 této smlouvy podle právního řádu svého státu.



2. Jestliže k doručovaným písemnostem není přiložen překlad do ruského

jazyka nebo do jazyka dožádané smluvní strany, orgán, jemuž je dožádání

adresováno, odevzdá písemnosti příjemci, je-li ochoten je dobrovolně

přijmout.



3. Ověření překladu provede státní orgán, diplomatická mise nebo

konzulární úřad jedné ze smluvních stran nebo úřední tlumočník.



4. Doručení písemností se potvrzuje v doručence, v níž je třeba uvést

datum doručení, podpis příjemce i doručovatele a též razítko

doručujícího orgánu. Doručení písemností může být potvrzeno úředním

osvědčením orgánu, z něhož je zřejmé, kdy a jakým způsobem byla

písemnost doručena.



Čl.9



Doručování vlastním státním občanům



1. Smluvní strany jsou oprávněny doručovat písemnosti prostřednictvím

svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů vlastním státním

občanům, jestliže žijí na území druhé smluvní strany.



2. Při doručování písemností podle odstavce 1 tohoto článku nelze

použít žádných donucovacích prostředků.



Čl.10



Ochrana svědků a znalců



1. Svědek nebo znalec, který se dostavil na předvolání orgánu druhé

smluvní strany, nesmí být bez ohledu na své státní občanství, brán k

trestní odpovědnosti, vzat do vazby nebo trestně stíhán pro trestný

čin, který spáchal před překročením státních hranic této smluvní

strany. Stejně tak nesmí být takové osoby trestně stíhány nebo vězněny

v souvislosti s jejich výslechem jako svědků nebo znalců nebo v

souvislosti s trestným činem, který též byl předmětem soudního řízení.



2. Svědek nebo znalec ztrácí ochranu uvedenou v odstavci 1 tohoto

článku, jestliže neopustí území dožadující smluvní strany, ač takovou

možnost měl, do 7 dnů, počínajíc dnem, kdy ho dožadující orgán

uvědomil, že jeho přítomnosti není více třeba. Do této lhůty se

nepočítá doba, v jejímž průběhu svědek nebo znalec nemohl bez své viny

opustit území smluvní strany.



3. Předvolané osoby mají právo žádat náhradu cestovních nákladů,

nákladů pobytu v zahraničí a ušlý výdělek a znalec má mimo to právo na

odměnu za znalecký posudek. V předvolání je nutno uvést, na jaké

náhrady mají tyto osoby nárok, a na jejich žádost jim bude poskytnuta

záloha na úhradu stanovených výdajů.



4. Osoby předvolané k orgánu nejsou povinny předvolání vyhovět. V

předvolání nelze použít pohrůžky donucení pro případ, jestliže osoba k

orgánu předvolaná předvolání nevyhoví.



Čl.11



Náklady právní pomoci



1. Dožádaná smluvní strana nebude požadovat náhradu nákladů za

poskytnutí právní pomoci. Smluvní strany nesou samy všechny náklady,

jež vznikly při poskytování právní pomoci na jejich území, zejména též

náklady, které vznikly při opatřování důkazů.



2. Dožádaný orgán uvědomí dožadující orgán o výši vzniklých nákladů.

Jestliže dožadující orgán vymůže úhradu těchto nákladů od osoby, která

je povinna je uhradit, připadnou získané náklady ve prospěch smluvní

strany, která je vymohla.



Čl.12



Právní informace



Ústřední orgány obou smluvních stran si na požádání navzájem poskytují

informace týkající se právních předpisů svých států, které platí nebo

platily na jejich území, o právních otázkách a informace o výkladu

právních předpisů jejich příslušnými orgány.



Čl.13



Odmítnutí poskytnutí právní pomoci



Právní pomoc lze odmítnout, jestliže by jejím poskytnutím byla narušena

svrchovanost nebo bezpečnost dožádané smluvní strany.



Čl.14



Právnické osoby



Ustanovení této smlouvy se vztahují obdobně i na právnické osoby.



Čl.15



Používání listin



1. Listiny vyhotovené nebo ověřené soudem nebo jiným příslušným orgánem

na území jedné smluvní strany, opatřené podpisem a úředním razítkem,

nevyžadují dalšího ověření za účelem jejich použití soudy nebo jinými

orgány druhé smluvní strany.



2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahuje i na listiny, na

nichž byly ověřeny podpisy podle předpisů jedné ze smluvních stran.



3. Listiny vyhotovené na území jedné smluvní strany jsou považovány za

oficiální listiny a jsou právoplatné i na území druhé smluvní strany

jako její vlastní listiny.



DÍL DRUHÝ



Občanské a rodinné věci



ODDÍL 1



Osobní stav



Čl.16



Způsobilost k právním úkonům



1. Způsobilost fyzické osoby k právním úkonům se řídí právním řádem

smluvní strany, jejímž je státním občanem.



2. Způsobilost právnické osoby k právním úkonům se řídí právním řádem

smluvní strany, podle kterého byla právnická osoba zřízena.



Čl.17



Omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům



1. K omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům je příslušný soud

smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, o jejíž způsobilosti

má být rozhodnuto, pokud tato smlouva nestanoví jinak. Jestliže soud

jedné smluvní strany zjistí, že u státního občana druhé smluvní strany,

který se zdržuje na jejím území, jsou důvody k omezení nebo zbavení

způsobilosti k právním úkonům, uvědomí o tom příslušný soud druhé

smluvní strany. To platí i v tom případě, jestliže soud učiní dočasná

opatření potřebná k ochraně této osoby a jejího majetku.



2. Pokud soud druhé smluvní strany, jemuž byly oznámeny skutečnosti

uvedené v odstavci 1, nezahájí do tří měsíců potřebné řízení nebo pokud

se v této lhůtě nevyjádří, uskuteční řízení o omezení nebo zbavení

způsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území

tato osoba žije.



V takovém případě lze rozhodnutí o omezení nebo zbavení způsobilosti k

právním úkonům vyslovit jen z důvodů stanovených právními řády obou

smluvních stran, a bude zasláno příslušnému soudu druhé smluvní strany.



3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se použijí obdobně i při

vrácení nebo změně způsobilosti k právním úkonům.



Čl.18



Prohlášení osoby za nezvěstnou, prohlášení za mrtvého a důkaz smrti



1. K prohlášení osoby za nezvěstnou nebo mrtvou a ke stanovení důkazu

smrti jsou příslušné orgány smluvní strany, jejímž státním občanem byla

osoba v době, kdy podle posledních zpráv ještě žila.



2. Orgán jedné smluvní strany může prohlásit státního občana druhé

smluvní strany za mrtvého



a) na návrh osoby, která hodlá uplatnit nárok vyplývající z dědického

nebo manželského majetkového práva k nemovitosti nezvěstného, která se

nalézá na území smluvní strany, jejíž orgán uskutečňuje řízení,



b) na návrh manžela nezvěstné osoby, který v době podání návrhu žije na

území druhé smluvní strany, jejíž orgán uskutečňuje řízení.



3. V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 postupují orgány smluvních

stran podle právního řádu toho státu, jehož státním občanem byla výše

uvedená osoba v době, kdy podle posledních zpráv ještě žila.



ODDÍL 2



Věci rodinné



Čl.19



Uzavření manželství



1. Způsobilost uzavřít manželství se řídí u každé osoby, která hodlá

uzavřít manželství, právním řádem smluvní strany, jejímž státním

občanem příslušná osoba je.



2. Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na

jejímž území se manželství uzavírá. K platnosti manželství mezi

státními občany smluvních stran se vždy požaduje, aby byl zachován

jejich vlastní právní řád.



Osobní a majetkové vztahy manželů



Čl.20



1. Mají-li oba manželé totéž státní občanství, řídí se jejich osobní i

majetkoprávní vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž státními

občany jsou.



2. Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý

státním občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a

majetkoprávní vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž státními

občany byli současně oba manželé naposledy.



3. Jestliže manželé nemají a nikdy neměli státní občanství téže smluvní

strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té

smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné

bydliště.



Čl.21



1. Rozhodovat ve věcech týkajících se osobních a majetkoprávních vztahů

manželů je příslušný soud té smluvní strany, jejímiž státními občany

manželé jsou. Pokud manželé mají v době soudního řízení bydliště na

území druhé smluvní strany, je na jejich návrh příslušný i soud této

smluvní strany.



2. Zahájení řízení u soudu jedné smluvní strany zabraňuje tomu, aby o

téže věci bylo zahájeno řízení u soudu druhé smluvní strany. Toto

ustanovení platí i pro články 23 a 27.



3. Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý

státním občanem druhé smluvní strany, je ve věcech týkajících se

osobních a majetkoprávních vztahů manželů příslušný soud té smluvní

strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné bydliště;

nemají-li nebo neměli-li takové bydliště, je v těchto otázkách

příslušný soud smluvní strany, jejímž státním občanem je odpůrce.



Zrušení manželství



Čl.22



1. Při zrušení manželství se postupuje podle právního řádu smluvní

strany, jejímiž státními občany byli manželé v době podání návrhu.



2. Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý

státním občanem druhé smluvní strany, postupuje soud, u něhož se řízení

provádí, podle právního řádu svého státu.



Čl.23



1. K řízení o zrušení manželství v případě uvedeném v článku 22

odstavci 1 této smlouvy je příslušný soud té smluvní strany, jejímiž

státními občany byli manželé v době podání návrhu. Jestliže v době

podání návrhu měli oba manželé své bydliště na území druhé smluvní

strany, je i soud této smluvní strany příslušný jednat ve věci zrušení

manželství.



2. K řízení o zrušení manželství v případě uvedeném v článku 22

odstavci 2 této smlouvy je příslušný soud té smluvní strany, na jejímž

území mají oba manželé své bydliště. Jestliže jeden z manželů má své

bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní

strany, jsou ke zrušení manželství příslušné soudy obou smluvních

stran.



Čl.24



Prohlášení manželství za neplatné



O prohlášení manželství za neplatné a o tom, zda tu manželství je nebo

není, a o příslušnosti soudů v těchto případech platí obdobná

ustanovení článků 22 a 23 této smlouvy.



Čl.25



Výživné



Povinnost platit výživné mezi osobami, jejichž manželství bylo zrušeno

nebo prohlášeno za neplatné, se řídí právním řádem smluvní strany,

jejímž státním občanem je osoba povinná platit výživné. K tomu je

příslušný soud té smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba,

která je povinna platit výživné.



Právní vztahy mezi rodiči a dětmi



Čl.26



1. Ve věcech určení otcovství (zjištění a popření) je příslušný soud

smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Jestliže navrhovatel i

odpůrce mají bydliště na území téže smluvní strany, je k řízení

příslušný soud této smluvní strany.



2. Určení otcovství (zjištění a popření) se řídí právním řádem té

smluvní strany, jejíhož státního občanství nabylo dítě narozením.



3. Formě předepsané k uznání otcovství je vyhověno i v tom případě,

jestliže se rozhodovalo v souladu s právním řádem té smluvní strany, na

jejímž území došlo k uznání.



Čl.27



1. Právní vztahy mezi rodiči a dětmi, jakož i právní vztahy mezi

dítětem narozeným mimo manželství a jeho rodiči se řídí právním řádem

smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.



2. Ve věcech právních vztahů uvedených v odstavci 1 tohoto článku je

příslušný rozhodovat jak soud smluvní strany, jejímž státním občanem je

dítě, tak i soud smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště nebo

pobyt.



Čl.28



1. Pokud tato smlouva nestanoví jinak, je ve věcech výchovy a výživy

nezletilých dětí a v jiných věcech s tím souvisících příslušný soud té

smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Soud jedné smluvní

strany je příslušný jednat ve věci výživy nezletilých dětí, které jsou

státními občany druhé smluvní strany, jestliže se nárok na výživné

uplatňuje proti státním občanům této smluvní strany.



2. V neodkladných případech může učinit dočasně potřebná opatření na

ochranu osobnosti dítěte a jeho majetku soud druhé smluvní strany, na

jejímž území dítě žije.



3. Jestliže soud, jemuž byla podána zpráva podle odstavce 2 tohoto

článku nezačne do tří měsíců ve věci jednat, zahájí takového řízení

soud smluvní strany, na jejímž území dítě žije. Své rozhodnutí oznámí

soud příslušnému soudu té smluvní strany, jejímž státním občanem je

dítě.



4. Vztahy mezi rodiči a dětmi uvedené v odstavci 1 tohoto článku se

řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.



Osvojení



Čl.29



1. Osvojení nebo jeho zrušení se řídí právním řádem smluvní strany,

jejímž státním občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení.



2. Jestliže je dítě státním občanem druhé smluvní strany, je nutno při

osvojení nebo jeho zrušení opatřit prohlášení o souhlasu dítěte, pokud

se to vyžaduje podle právních předpisů smluvní strany, jejímž státním

občanem je dítě. Kromě toho je nutno opatřit souhlas zákonného zástupce

dítěte a příslušného státního orgánu druhé smluvní strany.



3. Je-li dítě osvojováno manželi, z nichž jeden je státním občanem

jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, je

nutno osvojení nebo jeho zrušení provést v souladu s právním řádem obou

smluvních stran.



Čl.30



1. K řízení o osvojení nebo o jeho zrušení jsou příslušné orgány

smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel v době osvojení

nebo jeho zrušení.



2. V případě uvedeném v čl. 29 odst. 3 je příslušný orgán té smluvní

strany, na jejímž území osvojitelé mají nebo měli naposledy společné

bydliště nebo pobyt.



Poručenství a opatrovnictví



Čl.31



1. Zřízení nebo zrušení poručenství a opatrovnictví se řídí právním

řádem smluvní strany, jejímiž státními občany jsou osoby, nad nimiž se

zřizuje poručenství nebo opatrovnictví (dále jen "opatrovanci").



2. Právní vztahy mezi poručníkem nebo opatrovníkem a opatrovancem jsou

stanoveny právním řádem smluvní strany, jejíž orgán stanovil poručníka

nebo opatrovníka.



3. Povinnost přijmout funkci poručníka nebo opatrovníka se řídí právním

řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je poručník nebo

opatrovník.



4. Jednat ve věcech podle tohoto článku náleží orgánům příslušným podle

místa bydliště osoby, nad níž se zřizuje poručenství nebo

opatrovnictví.



Čl.32



1. Pokud tato smlouva nestanoví jinak, je příslušný rozhodovat o

zřízení a zrušení poručenství nebo opatrovnictví orgán smluvní strany,

jejímž státním občanem je opatrovanec.



2. Rozhodnutí o zřízení a zrušení poručenství nebo opatrovnictví vydané

orgány jedné smluvní strany, pokud se týkají jejích vlastních státních

občanů, mají právní platnost i na území druhé smluvní strany.



Čl.33



1. Je-li třeba provést na území smluvní strany nezbytná opatření na

ochranu zájmů státního občana druhé smluvní strany, který má bydliště

nebo majetek na území prvé smluvní strany, je příslušný orgán této

smluvní strany povinen neprodleně o tom uvědomit diplomatickou misi

nebo konzulární úřad druhé smluvní strany.



2. V neodkladných případech může příslušný orgán sám provést předběžná

opatření podle svého právního řádu, o čemž neprodleně uvědomí

diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany. Předběžná

opatření mají platnost potud, pokud příslušný orgán druhé smluvní

strany nerozhodne jinak, o čemž uvědomí orgán, který provedl předběžná

opatření.



Čl.34



1. Soud smluvní strany příslušný podle článku 32 odst. 1 této smlouvy

může přenést poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní

strany, má-li opatrovanec na území této smluvní strany své bydliště

nebo pobyt nebo majetek. Přenesení poručenství nebo opatrovnictví

nabývá účinnosti tehdy, když dožádaný orgán převezme sám poručenství

nebo opatrovnictví a uvědomí o tom dožadující orgán.



2. Orgán smluvní strany, který podle odstavce 1 tohoto článku převzal

poručenství nebo opatrovnictví, je vede podle právního řádu svého

státu. Není však oprávněn rozhodovat o otázkách týkajících se osobního

stavu opatrovance.



DÍL TŘETÍ



Věci majetkové



Čl.35



1. Forma právních úkonů se řídí právním řádem, kterým se řídí samotný

právní úkon, avšak stačí, postupuje-li se podle právních předpisů

platných v místě, v němž k právnímu úkonu došlo.



2. Forma právních úkonů týkajících se nemovitosti se řídí právním řádem

smluvní strany, na jejímž území nemovitost je.



Čl.36



1. Smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a

právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého

majetku, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla

uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného

právního řádu, jenž se týká závazků.



2. Závazky z protiprávních úkonů a jiných událostí, které podle zákona

zakládají odpovědnost, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž

území došlo k úkonu nebo nastala jiná událost.



Čl.37



1. K jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v

článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž

území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní

strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na

tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce.



2. Účastníci závazkového právního vztahu se mohou dohodnout o změně

příslušnosti soudu ve věcech uvedených v čl. 36 odst. 1 této smlouvy.

Není však přípustné touto dohodou měnit věcnou příslušnost soudů.



DÍL ČTVRTÝ



Dědění



Čl.38



Zásada rovnosti



1. Státní občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek a práva na

území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných

podmínek a v takovém rozsahu jako vlastní státní občané.



2. Státní občané jedné smluvní strany mohou závětí nakládat se svým

majetkem nacházejícím se na území druhé smluvní strany.



Dědické právo



Čl.39



1. Dědické právo k movitému majetku se řídí právním řádem té smluvní

strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době své smrti.



2. Dědické právo k nemovitému majetku se řídí právním řádem té smluvní

strany, na jejímž území se majetek nalézá.



Čl.40



1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad

projevu vůle se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním

občanem byl zůstavitel v době projevu vůle.



2. Forma závěti a forma jejího zrušení se řídí právním řádem smluvní

strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době pořízení nebo

zrušení závěti. Pokud jde o formu pořízení nebo zrušení závěti, stačí,

jestliže se postupovalo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž

území byla závěť pořízena nebo zrušena.



Čl.41



Jestliže podle právního řádu smluvní strany, jímž se řídí dědické

právo, zůstalo dědictví a není dědiců, připadá movitý majetek ve

prospěch té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v

době smrti a nemovitý majetek přechází do vlastnictví té smluvní

strany, na jejímž území se nalézá.



Příslušnost v dědických věcech



Čl.42



1. K projednání dědictví k movitému majetku je příslušný orgán smluvní

strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti, pokud se

touto smlouvou nestanoví jinak.



2. K projednání dědictví k nemovitému majetku je příslušný orgán

smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá.



3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku platí obdobně i pro

projednávání sporů, které vznikly na základě dědického práva.



4. Jestliže předmětem dědictví je movitý majetek, který zůstal po smrti

státního občana jedné ze smluvních stran na území druhé smluvní strany,

a jestliže s tím souhlasí všichni dědicové, projedná dědictví na návrh

dědice nebo zůstavitele příslušný orgán této smluvní strany.



Čl.43



Posouzení, zda jde o movitý nebo nemovitý majetek, se řídí právním

řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá.



Čl.44



Oznamování úmrtí



Jestliže státní občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní

strany, je příslušný orgán povinen neprodleně o tom uvědomit

diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany a oznámit

mu vše, co je mu známo o dědicích, jejich bydlišti nebo pobytu, o

rozsahu a hodnotě dědictví, jakož i o tom, zda byla pořízena závěť.

Je-li příslušnému orgánu jedné ze smluvních stran známo, že po zemřelém

zůstal majetek na území třetího státu, je povinen to oznámit druhé

smluvní straně.



Čl.45



Opatření k zajištění ochrany dědictví



Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po státním občanu

druhé smluvní strany, je povinen neprodleně uvědomit diplomatickou misi

nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o opatřeních provedených k

zajištění ochrany dědictví. Zástupci těchto úřadů se mohou přímo nebo

prostřednictvím svých zmocněnců zúčastňovat provedení těchto opatření.

Opatření přijatá k ochraně dědictví mohou být na návrh diplomatické

mise nebo konzulárního úřadu změněna nebo zrušena.



Čl.46



Otevření závěti



K otevření a vyhlášení závěti je příslušný orgán smluvní strany, na

jejímž území se závěť nalézá a do jehož působnosti náleží řízení o

dědických věcech. Žil-li zůstavitel na území druhé smluvní strany, bude

zaslán příslušnému orgánu smluvní strany, na jejímž území probíhá

řízení, opis závěti a protokol o stavu a obsahu dědictví a podle

okolností i protokol o otevření závěti. Na žádost bude zaslán i

originál závěti a též protokol o otevření a vyhlášení závěti.



Čl.47



Oprávnění diplomatických misí nebo konzulárních úřadů v řízení o

dědictví



1. Pracovníci diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvních stran

jsou oprávněni zastupovat před orgány druhé smluvní strany, bez

zvláštního zmocnění, vlastní státní občany, pokud tito jsou nepřítomni

nebo si neustanovili zástupce.



2. Zemře-li státní občan jedné smluvní strany na území druhé smluvní

strany, kde neměl bydliště nebo pobyt, budou odevzdány věci, které u

sebe měl, bez dalšího řízení a po úhradě jeho dluhů spolu s jejich

seznamem diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany,

jejímž byl státním občanem.



Vydání dědictví a dědické poplatky



Čl.48



1. Jestliže se na území jedné smluvní strany nalézá movitá pozůstalost,

bude vydána orgánu příslušnému k provedení dědického řízení nebo

diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž

státním občanem byl zůstavitel, pokud jsou splněny podmínky uvedené v

článku 49 odst. 2 písm. b) této smlouvy.



2. Dědické poplatky z nemovitého majetku náleží smluvní straně, na

jejímž území se tento majetek nalézá.



3. Dědické poplatky z movitého majetku náleží smluvní straně, jejímž

státním občanem byl zůstavitel v době smrti.



4. Jestliže dědické řízení podle článku 42 odst. 4 této smlouvy

uskutečňuje orgán smluvní strany, na jejímž území se majetek nalézá,

vybírají se poplatky podle právních předpisů této smluvní strany.

Smluvní strana, která v těchto případech vydá podle svého právního řádu

movitý majetek druhé smluvní straně, nevybírá dědické poplatky z

vydávaného majetku.



Čl.49



1. Movité dědictví nebo výtěžek získaný prodejem movitého nebo

nemovitého majetku na území jedné smluvní strany se vydá po ukončení

dědického řízení dědicům, kteří mají bydliště nebo pobyt na území druhé

smluvní strany. Pokud dědictví nebo jeho výtěžek nelze odevzdat přímo

dědicům nebo jejich zmocněncům, vydá se diplomatické misi nebo

konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany.



2. Podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku odevzdání může být

uskutečněno pod podmínkou, že



a) byly zajištěny nebo zaplaceny všechny dědické poplatky a všechny

přihlášené pohledávky;



b) příslušné orgány daly souhlas k vývozu věcí náležících k dědictví

nebo k převodu výtěžku získaného jejich prodejem;



c) byly zaplaceny nebo zajištěny všechny pohledávky věřitelů

zůstavitele, přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní

strany, na jejímž území se dědictví nalézá.



DÍL PÁTÝ



Náklady řízení



Čl.50



Osvobození od složení žalobní záruky



1. Pokud tato smlouva nestanoví jinak, nemohou soudy jedné smluvní

strany žádat složení žalobní záruky za náklady řízení od státních

občanů druhé smluvní strany, kteří jsou účastníky řízení.



2. Výhody uvedené v odstavci 1 nenáležejí státním občanům smluvních

stran, kteří mají bydliště na území třetího státu, s nímž nemá v úvahu

přicházející smluvní strana smlouvu zaručující vzájemnou vykonatelnost

rozhodnutí.



Osvobození od soudních poplatků



Čl.51



Státní občané jedné smluvní strany jsou před soudy druhé smluvní strany

osvobozeni od soudních poplatků a notářských poplatků a mají právo na

ustanovení bezplatného právního zástupce za stejných podmínek a ve

stejném rozsahu jako její vlastní státní občané.



Čl.52



1. Návrh na osvobození od soudních poplatků lze podat i prostřednictvím

příslušného soudu smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba,

která návrh podala. Tento soud postoupí návrh na osvobození od soudních

poplatků spolu s potvrzením vydaným podle článku 53 této smlouvy a s

ostatními písemnostmi týkajícími se řízení, které předložil

navrhovatel, soudu druhé smluvní strany podle ustanovení článku 4 této

smlouvy.



2. Současně s návrhem na osvobození od soudních poplatků lze podat

návrh na zahájení řízení ve věci, pro níž se navrhuje osvobození od

soudních poplatků, jakož i návrh na ustanovení právního zástupce nebo

jiné příslušné návrhy.



Čl.53



1. K návrhu na osvobození podle článku 52 této smlouvy je nutno

připojit potvrzení o osobních, rodinných a majetkových poměrech

navrhovatele, vydané příslušným orgánem smluvní strany, na jejímž území

má navrhovatel bydliště nebo pobyt.



2. Jestliže navrhovatel nemá na území dané smluvní strany bydliště nebo

pobyt, vydá potvrzení diplomatická mise nebo konzulární úřad jeho

státu.



3. Soud rozhodující o návrhu na osvobození od soudních poplatků může v

případě potřeby žádat od orgánu druhé smluvní strany, který potvrzení

vydal, aby údaje doplnil.



Čl.54



Osvobození od soudních poplatků přiznané příslušným soudem jedné

smluvní strany v určité věci se vztahuje na všechny procesní úkony,

které provede v tomto řízení soud druhé smluvní strany.



DÍL ŠESTÝ



Uznání a výkon rozhodnutí soudů a jiných orgánů



Čl.55



Uznání a výkon rozhodnutí ve věcech majetkových



1. Smluvní strany budou podle této smlouvy uznávat a vykonávat na svém

území tato rozhodnutí soudů a jiných orgánů vydaná na území druhé

smluvní strany:



a) rozhodnutí soudů ve věcech občanských a rodinných a smíry v těchto

věcech majetkové povahy;



b) rozhodnutí ve věcech trestních týkající se náhrady škody;



c) rozhodnutí rozhodčích orgánů (soudů).



2. Za soudní rozhodnutí ve smyslu ustanovení odstavce 1 tohoto článku

se považují i rozhodnutí ve věcech dědických vydaná orgány smluvní

strany, které jsou podle právního řádu této smluvní strany příslušné k

řízení ve věcech dědických.



Čl.56



Podmínky uznání a výkonu rozhodnutí soudů a jiných orgánů



Rozhodnutí uvedená v článku 55 této smlouvy se budou uznávat a

vykonávat, jestliže:



a) rozhodnutí podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území

bylo vydáno, je v právní moci a vykonatelné;



b) soud smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, byl

podle právních předpisů této smluvní strany nebo podle této smlouvy

příslušný ve věci rozhodovat;



c) účastník, který se nezúčastnil soudního řízení a proti němuž návrh

na uznání nebo výkon rozhodnutí směřuje podle právních předpisů té

smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, byl řádně a

včas uvědoměn o projednání věci a v případě procesní nezpůsobilosti byl

řádně zastoupen;



d) v téže věci mezi týmiž účastníky není pravomocné rozhodnutí, které

předtím vydal soud nebo rozhodčí orgán (soud) smluvní strany, na jejímž

území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno;



e) výkon rozhodnutí není v rozporu s ustanovením článku 13 této

smlouvy.



Čl.57



Uznání rozhodnutí ve věcech nemajetkové povahy



Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí nemajetkové povahy vydaná soudy

jedné smluvní strany se uznávají na území druhé smluvní strany bez

dalšího řízení.



Čl.58



Podmínky uznání a výkon rozhodnutí rozhodčích orgánů (soudů)



Rozhodnutí rozhodčích orgánů (soudů) budou uznána a vykonána, jestliže

kromě podmínek uvedených v článku 56 této smlouvy jsou splněny ještě

tyto podmínky:



a) jestliže rozhodčí orgán rozhodoval spor, k jehož rozhodování byl

podle právních předpisů oprávněn;



b) jestliže rozhodnutí bylo vydáno na základě písemné dohody o

postoupení určitého sporu nebo budoucích sporů vzniklých z určitých

právních vztahů k projednání rozhodčímu orgánu (soudu) a jestliže

rozhodčí orgán (soud) vydal rozhodnutí v mezích svých oprávnění

stanovených v rozhodčí smlouvě;



c) jestliže dohoda o postoupení sporu k projednání rozhodčímu orgánu

(soudu) je pravomocná podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž

území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.



Čl.59



Návrh na výkon rozhodnutí



1. Návrh na výkon rozhodnutí lze podat přímo příslušnému soudu smluvní

strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno, nebo soudu, který

ve věci rozhodl jako soud prvního stupně. V tomto případě se návrh

postoupí příslušnému soudu druhé smluvní strany způsobem stanoveným v

článku 4 této smlouvy.



2. K návrhu je nutno připojit:



a) soudní rozhodnutí nebo ověřený opis tohoto rozhodnutí s doložkou

právní moci a vykonatelnosti, pokud to nevyplývá ze samého znění

rozhodnutí;



b) potvrzení o tom, že účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno a

který se jednání nezúčastnil, byl řádně a včas předvolán k jednání a v

případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen;



c) ověřený překlad listin uvedených pod písmeny a) a b).



3. Jestliže se návrh týká výkonu rozhodnutí rozhodčího orgánu (soudu),

je nutno k němu připojit i ověřený překlad dohody o postoupení sporu k

projednání rozhodčímu orgánu (soudu) v této věci.



Čl.60



Uznání výkonu rozhodnutí



1. Soud, který rozhoduje o návrhu na výkon rozhodnutí, zkoumá, zda jsou

splněny podmínky uvedené v článcích 56 a 58 této smlouvy.



2. Rozhodnutí o výkonu rozhodnutí vydává příslušný soud té smluvní

strany, na jejímž území se má rozhodnutí vykonat.



3. Soud smluvní strany, na jejímž území se rozhodnutí vykonává,

postupuje podle právního řádu svého státu.



Čl.61



Výkon rozhodnutí o náhradě nákladů řízení



1. Jestliže účastníku řízení osvobozenému od soudních poplatků podle

článku 51 této smlouvy bude pravomocným rozhodnutím soudu jedné smluvní

strany uložena povinnost nahradit náklady řízení, vykoná se toto

rozhodnutí na návrh oprávněného účastníka bezplatně na území druhé

smluvní strany.



2. Soud, který rozhoduje o povolení výkonu rozhodnutí podle odstavce 1

tohoto článku, se omezí pouze na zjištění, zda rozhodnutí o náhradě

nákladů řízení je pravomocné a vykonatelné.



3. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, použijí se přiměřeně též

ustanovení článku 59 této smlouvy.



Čl.62



Vývoz věcí a převod peněz



Ustanovení této smlouvy o výkonu rozhodnutí se nedotýkají právních

předpisů smluvních stran o vývozu věcí a převodu peněz získaných

výkonem rozhodnutí.



DÍL SEDMÝ



Zasílání dokladů o osobním stavu



Čl.63



1. Matriční orgány smluvních stran si budou vzájemně zasílat výpisy z

matrik týkající se osobního stavu státních občanů druhé smluvní strany.



2. Výpisy podle odstavce 1 tohoto článku se zasílají neprodleně

diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany.



3. Příslušné orgány si navzájem pro úřední potřebu zasílají na žádost

osvědčení o osobním stavu.



4. Při zasílání a vyřizování dožádání podle ustanovení odstavce 3

tohoto článku postupují smluvní strany podle článku 4 této smlouvy.



Čl.64



1. Příslušné orgány si navzájem zasílají pravomocná rozhodnutí soudů,

týkající se osobního stavu státních občanů druhé smluvní strany.



2. Rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto článku se zasílají bezplatně

diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu.



Čl.65



Státní občané smluvních stran mohou zasílat žádosti o provedení výpisů

z matrik přímo příslušnému matričnímu orgánu. Ustanovení článku 5 této

smlouvy platí obdobně.



Čl.66



Jestliže matriční orgán jedné smluvní strany provede v matrice

dodatečný zápis nebo opravy týkající se osobního stavu státního občana

druhé smluvní strany, bude zaslán na žádost této smluvní straně výpis z

matriky obsahující i dodatečně zapsané údaje a opravy.



DÍL OSMÝ



Věci trestní



Čl.67



Vydání osob



1. Smluvní strany se zavazují, že za podmínek stanovených touto

smlouvou si na žádost navzájem vydají k provedení trestního řízení nebo

k výkonu trestu osoby, které se zdržují na jejich území.



2. Vydání k provedení trestního řízení je přípustno pouze u takových

trestných činů, které jsou trestné podle právních řádů obou smluvních

stran, a za něž lze podle právních předpisů obou smluvních stran uložit

trest odnětí svobody na dobu přesahující jeden rok.



3. Vydání k výkonu trestu je přípustno jen u takových trestných činů,

které jsou trestné podle právních řádů obou smluvních stran a za něž

byla příslušná osoba odsouzena k trestu odnětí svobody na dobu

přesahující jeden rok.



Odmítnutí vydání



Čl.68



K vydání nedojde, jestliže:



a) osoba, o jejíž vydání se žádá, je státním občanem dožádané smluvní

strany;



b) trestný čin byl spáchán na území dožádané smluvní strany a nebyla

podána žádost o zahájení trestního řízení podle článku 86 této smlouvy;



c) podle právního řádu dožádané smluvní strany nelze zahájit trestní

řízení nebo rozsudek nelze vykonat z důvodu promlčení nebo z jiných

zákonných důvodů;



d) vydání není přípustno podle právního řádu jedné ze smluvních stran;



e) proti osobě, o jejíž vydání je žádáno, byl pro tentýž trestný čin na

území dožádané smluvní strany vynesen pravomocný rozsudek nebo trestní

řízení bylo pravomocně zastaveno.



Čl.69



Není-li vydání přípustno, uvědomí o tom, dožádaná smluvní strana

smluvní stranu dožadující, s uvedením důvodů, pro něž je vydání

odmítnuto.



Čl.70



Žádost o vydání



1. K žádosti o vydání k provedení trestního řízení se připojí: zatýkací

rozkaz s popisem trestného činu, důkazní materiál, z něhož vyplývá, že

daná osoba je důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu, text

ustanovení zákona, která se vztahují na trestný čin uvedený v žádosti.

Byla-li trestným činem způsobena majetková škoda, je nutno uvést její

výši.



2. K žádosti o vydání k výkonu trestu se připojí: ověřený opis

pravomocného rozsudku, jakož i text ustanovení zákona, která se

vztahují na trestný čin. Jestliže si odsouzený již část trestu odpykal,

oznamují se údaje o neodpykaném trestu.



3. K žádosti o vydání se podle možnosti připojí popis vyžadované osoby

a její fotografie, údaje o jejích osobních poměrech, o státním

občanství a o místě pobytu, pokud tyto údaje nejsou obsaženy v

zatýkacím rozkaze nebo rozsudku.



Čl.71



Doplnění žádosti o vydání



Jestliže v žádosti o vydání nejsou uvedeny všechny potřebné údaje, může

dožádaná smluvní strana žádat o jejich doplnění a stanovit lhůtu, během

níž je nutno doplňující údaje zaslat. Tuto lhůtu lze na žádost

dožadující smluvní strany prodloužit.



Zatčení osoby za účelem vydání



Čl.72



Jakmile dojde žádost o vydání, příslušný orgán dožádané smluvní strany

provede neprodleně opatření k vypátrání osoby, o jejíž vydání se žádá,

a v případě potřeby učiní opatření k jejímu zatčení (zajištění).



Čl.73



1. Osobu, která má být vydána, lze na žádost zatknout i před doručením

žádosti o vydání, jestliže se příslušný orgán dožadující smluvní strany

odvolává na zatýkací rozkaz proti této osobě nebo na pravomocný

rozsudek, přičemž tento orgán současně sdělí, že zaslal žádost o

vydání. Žádost o zatčení lze zaslat poštou, telegraficky nebo oznámit

telefonicky nebo jiným způsobem.



2. Příslušné orgány jedné smluvní strany mohou zatknout osobu, která se

zdržuje na jejím území i bez podání žádosti podle odstavce 1 tohoto

článku, jestliže je důvodné podezření, že se tato osoba dopustila na

území druhé smluvní strany trestného činu uvedeného v článku 67 odst. 2

této smlouvy.



3. O zatčení podle ustanovení odstavce 1 a 2 tohoto článku je nutno

neprodleně uvědomit příslušné orgány druhé smluvní strany.



Čl.74



1. Příslušné orgány dožádané smluvní strany zastaví řízení o vydání a

propustí zatčenou osobu na svobodu, jestliže ve lhůtě stanovené podle

článku 71 této smlouvy nedostanou doplňující údaje k žádosti o vydání.



2. Osobu zatčenou podle ustanovení článku 73 této smlouvy lze propustit

na svobodu, jestliže žádost o vydání nedojde do dvou měsíců ode dne,

kdy bylo zasláno sdělení o zatčení.



Čl.75



Odklad vydání



Jestliže se proti vyžádané osobě vede trestní řízení nebo byla-li

odsouzena pro jiný trestný čin na území dožádané smluvní strany, lze

vydání odložit do ukončení trestního řízení nebo výkonu trestu.



Čl.76



Dočasné vydání



1. Na odůvodněnou žádost dožadující smluvní strany lze osobu, o jejíž

vydání se žádá, dočasně vydat za účelem vyšetření trestné činnosti,

jestliže by odklad vydání uvedený v článku 75 měl za následek promlčení

trestního stíhání nebo by zapříčinil vážné ztížení vyšetřování

trestného činu, jehož se dopustila osoba, o jejíž vydání se žádá.



2. Dočasně vydaná osoba musí být po provedení vyšetření trestné

činnosti, pro níž byla vydána, vrácena neprodleně nejpozději do tří

měsíců ode dne dočasného vydání.



Čl.77



Žádost více států o vydání



Jestliže o vydání osoby, která se dopustila jednoho nebo více trestných

činů, žádá více států, dožádaná smluvní strana rozhodne, které z těchto

žádostí vyhoví, přičemž přihlíží k státnímu občanství osoby, o jejíž

vydání se žádá a též k místu spáchání a závažnosti trestného činu.



Čl.78



Meze stihatelnosti vydané osoby



1. Pro jiný trestný čin spáchaný před vydáním než ten, pro nějž bylo

vydání povoleno, nesmí být vydaná osoba bez souhlasu dožádané smluvní

strany trestně stíhána ani vydána třetímu státu, ani na ni nesmí být

vykonán trest.



2. Souhlasu podle odstavce 1 tohoto článku není třeba, jestliže:



a) vydaná osoba, která není státním občanem dožadující smluvní strany,

neopustí její území do jednoho měsíce ode dne ukončení trestního řízení

a v případě odsouzení do jednoho měsíce ode dne odpykání trestu nebo

ode dne osvobození. Do této lhůty se nezapočítává doba, během níž

vydaná osoba nemohla bez vlastní viny opustit území dožadující smluvní

strany;



b) vydaná osoba opustila území dožadující smluvní strany, ale potom se

dobrovolně vrátila zpět.



Čl.79



Sdělení výsledků trestního řízení



Dožadující smluvní strana oznámí dožádané smluvní straně výsledky

trestního řízení vedeného proti vydané osobě. Jestliže vydaná osoba

byla odsouzena, zašle se poté, kdy rozsudek nabyl právní moci, jeho

opis.



Čl.80



Vydání



1. Dožádaná smluvní strana uvědomí dožadující smluvní stranu o místě a

čase vydání.



2. Jestliže dožadující smluvní strana nepřevezme vyžádanou osobu do 15

dní ode dne stanoveného k vydání, lze ji propustit na svobodu.



Čl.81



Opětovné vydání



Jestliže se vydaná osoba vyhne trestnímu stíhání nebo výkonu trestu a

jestliže se vrátí na území dožádané smluvní strany, bude na novou

žádost vydána bez předložení dokladů uvedených v článku 70 této

smlouvy.



Čl.82



Převoz



1. Smluvní strana povolí na žádost druhé smluvní strany přes své území

převoz osob, které vydal třetí stát smluvní straně žádající o převoz.

Dožádaná smluvní strana není povinna povolit převoz osob, jejichž

vydání lze podle této smlouvy odmítnout.



2. Žádost o povolení převozu se podává a vyřizuje stejným způsobem jako

žádost o vydání.



3. Dožádaná smluvní strana povolí převoz takovým způsobem, který

považuje za nejvhodnější.



Čl.83



Náklady vydání a převozu



Náklady vydání nese ta smluvní strana, na jejímž území vznikly, a

náklady převozu nese ta smluvní strana, která podala žádost o vydání.



Čl.84



Vydání věcí



1. Dožádaná smluvní strana je povinna vydat dožadující smluvní straně

všechny věci, které byly použity k spáchání trestného činu, pro nějž

lze podle článku 67 této smlouvy vydat pachatele, jakož i věci, které

pachatel získal trestným činem. Tyto věci mají být vydány i v tom

případě, jestliže vydání pachatele pro jeho smrt nebo z jiných důvodů

není možné.



2. Dožádaná smluvní strana může zadržet vydání věcí, jestliže je

potřebuje jako důkaz v jiném trestním řízení.



3. Práva třetích osob k věcem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku

zůstávají nedotčena. Po ukončení řízení příslušný orgán smluvní strany,

jemuž tyto věci byly vydány, je povinen je vrátit příslušnému orgánu

dožádané smluvní strany za účelem jejich odevzdání oprávněné osobě.

Jestliže se na území dožadující smluvní strany zdržují osoby, které k

věcem mají právo, má tato smluvní strana právo odevzdat je se souhlasem

dožádané smluvní strany přímo uvedeným osobám.



Povinnost zahájit trestní řízení



Čl.85



Obě smluvní strany se zavazují, že podle vlastních právních předpisů

zahájí na žádost druhé smluvní strany trestní řízení proti svým státním

občanům, kteří spáchali na území dožadující smluvní strany trestný čin,

pro nějž je vydání možné.



Čl.86



1. Žádost o zahájení trestního řízení z československé strany předkládá

před postoupením věci soudu generální prokurátor Československé

socialistické republiky a po postoupení věci soudu ministr

spravedlnosti České socialistické republiky a ministr spravedlnosti

Slovenské socialistické republiky; z mongolské strany předkládá žádost

o zahájení trestního řízení před postoupením věci soudu státní

prokurátor a po postoupení věci soudu ministr spravedlnosti Mongolské

lidové republiky.



2. K žádosti se připojí listiny týkající se spáchaného trestného činu a

údaje týkající se osoby pachatele, jakož i jiné stávající důkazy.



3. Dožádaná smluvní strana uvědomí dožadující smluvní stranu o výsledku

trestního řízení, a byl-li vynesen rozsudek, který nabyl právní moci,

zašle jeho opis.



DÍL DEVÁTÝ



Různá ustanovení



Čl.87



Poskytování informací



1. Smluvní strany se zavazují poskytovat si navzájem každoročně

informace o pravomocných odsuzujících rozsudcích vynesených soudy nad

státními občany druhé smluvní strany. K informacím se připojí

odůvodnění rozsudků.



2. V případech uvedených v odstavci 1 tohoto článku si budou smluvní

strany podle možnosti zasílat i otisky prstů odsouzených osob.



3. Smluvní strany si budou na žádost navzájem poskytovat informace o

záznamech v rejstříku trestů osob třetích států, které se předtím

zdržovaly na území dožádané smluvní strany, jestliže jsou tyto osoby

trestně stíhány na území dožadující smluvní strany.



Čl.88



Osoba ve vazbě jako svědek nebo znalec



Jestliže osoba, která je ve vazbě na území dožádané smluvní strany,

bude předvolána k soudu dožadující smluvní strany jako svědek nebo

znalec, postupuje soud při dožádání podle článku 4 této smlouvy.



Ustanovení závěrečná



Čl.89



Tato smlouva bude ratifikována. Výměna ratifikačních listin se

uskuteční v Praze.



Čl.90



Tato smlouva vstoupí v platnost po uplynutí třiceti dní ode dne výměny

ratifikačních listin a zůstane v platnosti pět let. Platnost této

smlouvy se prodlužuje vždy na dobu pěti let, pokud ji ani jedna ze

smluvních stran písemně nevypoví nejméně šest měsíců před uplynutím

lhůty její platnosti.



Sepsáno v Ulánbátaru dne 15. října 1976 ve dvou vyhotoveních, každé v

jazyce slovenském, mongolském a ruském. V případě rozdílného výkladu je

rozhodující znění v ruském jazyce.



Na důkaz toho zmocněnci tuto smlouvu podepsali a opatřili ji svými

pečetěmi.



Za Československou socialistickou republiku:



Dr. Király v.r.



Za Mongolskou lidovou republiku:



Purev v.r.



*) Zde se uveřejňuje český překlad.