203/1999 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 9. dubna 1998 byla v

Sofii podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Bulharskou republikou

o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z

příjmu a z majetku.



Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident

republiky Smlouvu ratifikoval.



Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 2 dne 2.

července 1999. Její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním

odstavce 2 písm. a) a b). Podle odstavce 3 téhož článku dnem, kdy se

začne provádět tato smlouva, se ve vztazích mezi Českou republikou a

Bulharskou republikou přestanou provádět:



Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku fyzických osob,

podepsaná v Miškovci dne 27. května 1977, vyhlášená pod č. 30/1979 Sb.,



a



Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku právnických osob,

podepsaná v Ulánbátaru dne 19. května 1978, vyhlášená pod č. 49/1979

Sb.



České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy,

jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu

zahraničních věcí a Ministerstvu financí.



SMLOUVA



mezi Českou republikou a Bulharskou republikou o zamezení dvojího

zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku



Česká republika a Bulharská republika,



přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění

daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,



se dohodly takto:



Čl.1



Osoby, na které se Smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo

obou smluvních států.



Čl.2



Daně, na které se Smlouva vztahuje



1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané

jménem každého ze smluvních států nebo jeho místních úřadů, ať je

způsob vybírání jakýkoli.



2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z

celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku,

včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní

z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z

přírůstku majetku.



3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:



a) v České republice:



(i) daň z příjmů fyzických osob;



(ii) daň z příjmů právnických osob;



(iii) daň z nemovitostí;



(dále nazývané "česká daň");



b) v Bulharsku:



(i) daň z příjmů fyzických osob;



(ii) daň z příjmů společností;



(iii) daň z nemovitostí;



(dále nazývané "bulharská daň").



4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv podobné daně, které

budou ukládány po podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní.

Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné

změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.



Čl.3



Všeobecné definice



1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle

souvislosti, Českou republiku nebo Bulharsko;



b) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém

jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním

právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;



c) výraz "Bulharsko" označuje Bulharskou republiku, a pokud je použit v

zeměpisném významu, označuje území a výsostné vody, kde Bulharsko

vykonává svou státní suverenitu, a rovněž tak kontinentální šelf a

výlučnou ekonomickou zónu, kde Bulharsko podle mezinárodního práva

vykonává svrchovaná práva a jurisdikci;



d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná

sdružení osob;



e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo

jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou

osobu;



f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem

jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého

smluvního státu;



g) výraz "státní příslušník" označuje:



(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního

státu;



(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené

podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;



h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí,

letadlem, železničním nebo silničním vozidlem provozovanou podnikem

jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď, letadlo, železniční

nebo silniční vozidlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním

státě;



i) výraz "příslušný úřad" označuje:



(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného

zástupce;



(ii) v případě Bulharska ministra financí nebo jeho zmocněného

zástupce.



2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze

smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud

souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v

tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na

které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných

daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu

podle jiných právních předpisů tohoto státu.



Čl.4



Rezident



1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této

smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu

podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého

pobytu, státní příslušnosti, místa vedení, místa založení nebo

jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a

jakýkoliv místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou

osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu

ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.



2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem

obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:



a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve

kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá

se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a

hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);



b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko

svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě,

předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle

zdržuje;



c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném

z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je

státním příslušníkem;



d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného

z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou

dohodou.



3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1

rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze

toho státu, na základě jehož právních předpisů byla zřízena.



Čl.5



Stálá provozovna



1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé

místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti

vykonávána činnost podniku.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení;



b) závod;



c) kancelář;



d) továrnu;



e) dílnu; a



f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde

se těží přírodní zdroje.



3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:



a) staveniště, stavbu, instalační projekt nebo dozor s tím spojený,

avšak pouze pokud taková stavba, projekt nebo dozor trvá déle než

dvanáct měsíců;



b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb,

podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo

jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud

činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po

jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv

dvanáctiměsíčním období.



4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že

výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:



a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení

nebo dodání zboží patřícího podniku;



b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění, vystavení nebo dodání;



c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem;



d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu

zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem

vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo

pomocný charakter;



f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k vykonávání

jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud

celková činnost trvalého místa pro podnikání vyplývající z tohoto

spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.



5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba - jiná než

nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 - jedná ve

smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění, které

jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento

podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem,

které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou

omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly

vykonávány prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly

z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle

ustanovení tohoto odstavce.



6. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že

pojišťovna jednoho smluvního státu, s výjimkou zajistného, má stálou

provozovnu v druhém smluvním státě, pokud vybírá pojistné na území

tohoto druhého státu nebo pojišťuje rizika, která se tam nacházejí,

prostřednictvím osoby jiné než nezávislý zástupce, na kterého se

vztahuje odstavec 7.



7. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě

jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím

makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého

zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak

jestliže činnosti takového zástupce jsou zcela nebo téměř zcela

věnovány zájmům tohoto podniku, nebude tento zástupce považován za

nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.



8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního

státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého

smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost

(ať prostřednictvím stálé provozovny, nebo jinak), neučiní sama o sobě

z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého

majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve

druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle

právních předpisů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn.

Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý

a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která

platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo

požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za

těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných

přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání,

nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého

majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k

vykonávání nezávislého povolání.



Čl.7



Zisky podniků



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze

přičítat této stálé provozovně.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém

smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla

docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo

obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela

nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.



3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady

vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a

všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v

němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.



4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které

mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových

zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby

tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým

rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek

byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely

předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud

neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.



7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně

v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



Čl.8



Mezinárodní doprava



1. Zisky, které pobírá podnik smluvního státu z provozování lodí,

letadel, železničních nebo silničních vozidel v mezinárodní dopravě,

podléhají zdanění jen v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky pobírané z účasti na

poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.



Čl.9



Sdružené podniky



Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu



a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo

finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly

uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi

nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto

podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto

podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a

následně zdaněny.



Čl.10



Dividendy



1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho

smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v

tomto druhém státě.



2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,

jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních

předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je

rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10

procent hrubé částky dividend. Příslušné úřady smluvních států upraví

vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.



Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou

dividendy vypláceny.



3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií

nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i

jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy

z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která

rozdílí zisk, rezidentem.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v

druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející

dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro

kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně

nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7

nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.



5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,

dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento

druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto

dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,

pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně

nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani

podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků

společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky

pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v

tomto druhém státě.



Čl.11



Úroky



1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu

druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž

mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže

skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň

takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.



Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob

aplikace tohoto omezení a omezení uvedených v odstavci 3.



3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 jsou úroky osvobozeny od zdanění

ve smluvním státě, ve kterém mají zdroj, jestliže jsou:



a) pobírané a skutečně vlastněné:



(i) vládou druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv místního úřadu

tohoto státu, centrální banky nebo jakékoliv finanční instituce, kterou

zcela vlastní tato vláda; nebo



(ii) rezidentem druhého smluvního státu v souvislosti s půjčkou nebo

úvěrem garantovanými vládou tohoto druhého státu;



b) placené v souvislosti s prodejem jakéhokoliv zařízení či zboží na

obchodní úvěr .



4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek

jakéhokoliv druhu, ať zajištěných, či nezajištěných zástavním právem na

nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka,

a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo

dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným

papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se

nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku.



5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný

vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v

druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo

obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze

stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky

placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.

V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle

toho, o jaký případ jde.



6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže

plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je,

nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě

stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k

zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové

stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky

mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá

základna umístěna.



7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou

placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a

skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou,

částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby

nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto

posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v

tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního

státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené

rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním

státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,

avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem

druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé

částky licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních států upraví

vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.



3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby

jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití

jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo

vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů, nahrávek nebo disků

pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné

známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního

postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého

zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v

oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké (know-how).



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu,

vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky

zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo

majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k

této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí

ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.



5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,

jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce

licenčních poplatků, ať je, nebo není rezidentem některého smluvního

státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve

spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto

licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé

základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom

státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.



6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití,

právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku

zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z

nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se

skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se

ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka

plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s

právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním

ustanovením této smlouvy.



Čl.13



Zisky ze zcizení majetku



1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení

nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku

stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém

smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně,

kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za

účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové

stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové

stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



3. Zisky ze zcizení majetku vlastněného podnikem smluvního státu a

pozůstávajícího z lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel

provozovaných tímto podnikem v mezinárodní dopravě nebo ze zcizení

movitého majetku vlastněného tímto podnikem a sloužícího k provozování

těchto lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel podléhají

zdanění jen v tomto smluvním státě.



4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v

odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je

zcizitel rezidentem.



Čl.14



Svobodná a jiná nezávislá povolání



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného

povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají

zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy takové

příjmy mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě:



a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním

státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém

případě jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně,

může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo



b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě po jedno nebo více období

přesahuje v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období

začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; v takovém případě

jen taková část příjmů, která je pobírána z jeho činností vykonávaných

v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.



2. Do počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se zahrnují

následující dny:



a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů, a



b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, národní

svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené s vykonáváním činnosti

příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto

státu pokračováno.



3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti

vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i

nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a

účetních znalců.



Čl.15



Zaměstnání



1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho

smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení

článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není

vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno,

mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.



2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu

zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu

na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže

všechny následující podmínky jsou splněny:



a) příjemce je zaměstnán v druhém státě po jedno nebo více období

nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období

začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který

není rezidentem druhého státu, a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má

zaměstnavatel v druhém státě.



3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se zahrnují

následující dny:



a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů, a



b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, národní

svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce

v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu

pokračováno.



4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje osobu,

která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko

spojené s vykonáváním práce.



5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny

pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla, v

železničním nebo silničním vozidle provozovaném v mezinárodní dopravě

podnikem smluvního státu zdaněny v tomto státě.



Čl.16



Tantiémy



Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního

státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu

společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být

zdaněny v tomto druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na

veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo

televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně

vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na

ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo

sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě,

mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15

zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo

sportovce vykonávány.



Čl.18



Penze



1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z

důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19

odst. 2 zdanění jen v tomto státě.



2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 podléhají vyplácené penze a jiné

podobné platy prováděné na základě veřejného plánu, který je částí

systému sociálního zabezpečení smluvního státu, zdanění jen v tomto

státě.



Čl.19



Veřejné funkce



1.



a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny jiné než penze vyplácené jedním

smluvním státem nebo místním úřadem toho státu fyzické osobě za služby

prokazované tomuto státu nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto

státě.



b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen

ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto

státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:



(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo



(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto

služeb.



2.



a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo místním úřadem

tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za

služby prokázané tomuto státu nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto

státě.



b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,

jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto

státu.



3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné

podobné odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou

nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo místním

úřadem tohoto státu.



Čl.20



Studenti



1. Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy,

vzdělávání nebo výcviku student nebo učeň, který je nebo bezprostředně

před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého

smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za

účelem svého vzdělávání nebo výcviku, nepodléhají zdanění v tomto státě

za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.



2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které nejsou

předmětem odstavce 1, bude mít student nebo učeň uvedený v odstavci 1,

kromě toho, právo v průběhu takového vzdělávání nebo výcviku na stejná

daňová osvobození, slevy nebo snížení, která přísluší rezidentům státu,

v němž se zdržuje.



Čl.21



Ostatní příjmy



Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, které nejsou výslovně

uvedeny v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v

tomto státě, vyjma případů, kdy jsou takové příjmy pobírány ze zdrojů

ve druhém smluvním státě. V takovém případě mohou být takové příjmy

rovněž zdaněny v tomto druhém státě.



Čl.22



Majetek



1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který

vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém

smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.



2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního

majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve

druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který patří ke stálé

základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním

státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v

tomto druhém státě.



3. Majetek představovaný loděmi, letadly, železničními a silničním

vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě podnikem smluvního státu a

movitým majetkem, který slouží k provozování těchto lodí, železničních

a silničních vozidel, podléhá zdanění jen v tomto státě.



4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají

zdanění jen v tomto státě.



Čl.23



Vyloučení dvojího zdanění



1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo vlastní

majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve

druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí:



a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z

příjmů zaplacené v tomto druhém státě;



b) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z

majetku zaplacené v tomto druhém státě.



Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu část

daně z příjmů nebo daně z majetku, podle toho, o jaký případ jde,

vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo

majetek, které mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem

pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu je

osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto při výpočtu

částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta vzít v

úvahu osvobozený příjem nebo majetek.



Čl.24



Zákaz diskriminace



1. Rezidenti jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém

smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním

spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené

povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni rezidenti tohoto

druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci.



2. Zdanění stálé provozovny nebo stálé základny, jež má rezident

jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém

státě nepříznivější než zdanění rezidentů tohoto druhého státu, kteří

vykonávají tytéž činnosti.



3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou vykládána jako závazek jednoho

smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu

jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu

nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.



4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 7

nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy

placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního

státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového

podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně

zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního

státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení

zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek,

jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.



5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,

přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více

rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném

státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které

jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým

jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného

státu.



Čl.25



Řešení případů dohodou



1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních

států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které

poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj

případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem. Případ

musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke

zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.



2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby

případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního

státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.

Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv

časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.



3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou

dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při

výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za

účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.



Čl.26



Výměna informací



1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,

jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo

vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na

daně, jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v

rozporu se Smlouvou a zvláště pak za účelem zabraňování podvodům nebo

únikům ve vztahu k těmto daním. Výměna informací není omezena článkem

1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v

tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních

právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo

úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním

nebo vybíráním daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo

trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve

vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen

k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních

řízeních nebo v právních rozhodnutích.



2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají některému smluvnímu státu povinnost:



a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a

správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;



b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě

právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého

smluvního státu;



c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,

podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní

postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným

pořádkem.



Čl.27



Členové diplomatických misí a konzulární úředníci



Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí

nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných

pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních

dohod.



Čl.28



Vstup v platnost



1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a smluvní státy si vzájemně písemně

oznámí, že jejich ústavní požadavky pro vstup této smlouvy v platnost

byly splněny.



2. Smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z oznámení uvedených v

odstavci 1 a její ustanovení se budou provádět:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené k 1.

lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž

Smlouva vstoupí v platnost;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo

majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později v

kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v

platnost.



3. Od vstupu v účinnost této smlouvy se ve vztazích mezi Českou

republikou a Bulharskou republikou přestane uplatňovat a provádět

mnohostranná smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku

fyzických osob, podepsaná v Miškovci 27. května 1977, a mnohostranná

smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku právnických osob,

podepsaná v Ulánbátaru 19. května 1978.



Čl.29



Výpověď



Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým

smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou, podáním

písemné výpovědi Smlouvu vypovědět, nejméně šest měsíců před koncem

každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne

vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane

provádět:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené k 1.

lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla

dána výpověď;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo

majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později v

kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.



Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.



Dáno v Sofii dne 9. dubna 1998 ve dvou původních vyhotoveních, každé v

jazyce českém, bulharském a anglickém, přičemž všechny texty jsou

autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický

text.



Za Českou republiku: Za Bulharskou republiku:

PhDr. Jaroslav Šedivý v. r. Naděžda Michajlovová v. r.

místopředseda vlády a ministr

zahraničních věcí ministryně zahraničních věcí