270/1996 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 22. června 1995 byla v

Tiraně podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Albánskou republikou

o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z

příjmu a z majetku.



Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident

republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne

10. září 1996.



Smlouva na základě svého článku 29 odst. 2 vstoupila v platnost dnem

10. září 1996.



Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění

Smlouvy lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu

financí.



SMLOUVA



mezi Českou republikou a Albánskou republikou o zamezení dvojího

zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku



Vláda České republiky a vláda Albánské republiky,



přejíce si, za účelem dalšího rozvíjení a usnadnění svých ekonomických

vztahů, uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému

úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,



se dohodly takto:



Čl.1



Osoby, na které se smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).



Čl.2



Daně, na které se smlouva vztahuje



1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané

jménem některého ze smluvních států nebo jeho místních úřadů, bez

ohledu na způsob, jakým jsou vybírány.



2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z

celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku

včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a

rovněž daní z přírůstku majetku.



3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:



a) v Albánii:



(i) daň ze zisků právnických osob;



(ii) daně z malých podnikatelských a obchodních činností;



(iii) daně z příjmů fyzických osob;



(iv) daně z majetku;



(dále nazývané "albánská daň");



b) v České republice:



(i) daň z příjmů fyzických osob;



(ii) daň z příjmů právnických osob;



(iii) daň z nemovitostí;



(dále nazývané "česká daň").



4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v

zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu smlouvy vedle

nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně

sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich

příslušných daňových zákonech.



Čl.3



Všeobecné definice



1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) výraz "Albánie" označuje Albánskou republiku, a je-li použit v

zeměpisném významu, označuje území Albánské republiky včetně

teritoriálních vod a jakékoliv oblasti za teritoriálními moři Albánské

republiky, která v souladu s mezinárodním právem a právními předpisy

Albánské republiky je oblastí, na které může Albánská republika

vykonávat práva, pokud jde o mořské dno a podloží a jejich přírodní

zdroje;



b) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém

mohou být podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním

právem vykonávána svrchovaná práva České republiky;



c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle

souvislosti Albánii nebo Českou republiku;



d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná

sdružení osob;



e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo

nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;



f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a

podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;



g) výraz "státní příslušník" označuje:



(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního

státu;



(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené

podle práva platného v některém smluvním státě;



h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí,

letadlem nebo silničním vozidlem, která je provozována podnikem, který

má místo svého skutečného vedení v jednom smluvním státě, pokud loď,

letadlo nebo silniční vozidlo není provozováno jen mezi místy ve druhém

smluvním státě;



i) výraz "příslušný úřad" označuje:



(i) v případě Albánie ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;



(ii) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného

zástupce.



2. Pokud jde o aplikaci smlouvy smluvním státem, bude mít každý výraz,

který zde není definován, takový význam, jenž mu náleží podle práva

tohoto státu, které upravuje daně, na něž se smlouva vztahuje, pokud

souvislost nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



Rezident



1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu"

označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v

tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa

vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.



2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem

obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:



a) bude považována za rezidenta toho státu, ve kterém má stálý byt;

jestliže má stálý byt v obou státech, bude považována za rezidenta toho

státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko

životních zájmů);



b) jestliže nemůže být určen stát, ve kterém má tato osoba středisko

svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě,

bude považována za rezidenta toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;



c) jestliže se obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich,

bude považována za rezidenta toho státu, jehož je státním příslušníkem;



d) jestliže je státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich,

upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.



3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce

1 rezidentem obou smluvních států, bude považována za rezidenta toho

státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.



Čl.5



Stálá provozovna



1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé

zařízení pro podnikání, prostřednictvím kterého podnik vykonává zcela

nebo zčásti svoji činnost.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení;



b) závod;



c) kancelář;



d) továrnu;



e) dílnu;



f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby

přírodních zdrojů; a



g) farmu, plantáž, sad nebo vinici.



3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:



a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt, nebo s nimi

spojený dozor, avšak pouze trvá-li tato stavba, projekt nebo dozor déle

než devět měsíců v jakémkoliv 12měsíčním období začínajícím nebo

končícím v příslušném kalendářním roce; a



b) poskytování služeb, včetně poradenských služeb, podnikem

prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem

pro takový účel, avšak pouze pokud činnosti takového druhu trvají (pro

stejný nebo s tím spojený projekt) v zemi po jedno nebo více období

přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv 12měsíčním období

začínajícím nebo končícím v příslušném kalendářním roce.



4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá,

že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:



a) zařízení, které se používá pouze za účelem uskladnění, vystavení

nebo dodání zboží patřícího podniku;



b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění, vystavení nebo dodání;



c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem;



d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem

nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem

reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných

činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter.



5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba -- jiná než

nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -- jedná v jednom

smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu a má k dispozici

a obvykle používá v tomto státě plnou moc k uzavírání smluv jménem

podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v prvně

zmíněném státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí

pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti

uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány

prostřednictvím trvalého zařízení pro podnikání, by nezakládaly

existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.



6. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou

provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém

státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního

komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají

v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže činnosti takového zástupce

jsou věnovány zcela nebo téměř zcela zájmům tohoto podniku, nebude

tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.



7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním

státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je

rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává svoji činnost v

tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak),

neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu

druhé společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého

majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů

smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v

každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář

užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení

občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého

majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžbu nebo za

přivolení k těžbě nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních

zdrojů. Lodě, letadla a silniční vozidla se nepovažují za nemovitý

majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého užívání,

nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého

majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu

nezávislého povolání.



Čl.7



Zisky podniků



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je

lze přičítat:



a) této stálé provozovně;



b) prodeji zboží v tomto druhém státě, které je stejného nebo podobného

druhu, jako je zboží prodávané prostřednictvím této stálé provozovny.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné,

přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě

této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla

jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za

stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s

podnikem, jehož je stálou provozovnou.



3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady

podniku vynaložené pro účely podnikání této stálé provozovny, včetně

výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať

vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.



4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které

mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových

zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby

tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny tímto obvyklým

rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby

výsledek byl v souladu se zásadami obsaženými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně

v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



Čl.8



Mezinárodní doprava



1. Zisky z provozování lodí, letadel nebo silničních vozidel v

mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se

nachází místo skutečného vedení podniku.



2. Jestliže místo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě

lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází

domovský přístav této lodi, nebo není-li takový domovský přístav, ve

smluvním státě, v němž je provozovatel lodi rezidentem.



3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,

společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.



Čl.9



Sdružené podniky



1. Jestliže:



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního

státu,

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo

finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly

uloženy, a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi

nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto

podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto

podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a

následně zdaněny.



2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu a

následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu

zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které

by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky

sjednané mezi těmito dvěma podniky byly takové, jaké by byly sjednány

mezi nezávislými podniky, upraví druhý stát vhodně částku daně uložené

z těchto zisků v tomto státě. Při stanovení této úpravy se vezme

náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné,

příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.



3. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu, hrubé

nedbalosti nebo vědomého zanedbání.



Čl.10



Dividendy



1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho

smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v

tomto druhém státě.



2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v

němž je společnost, která tyto dividendy vyplácí, rezidentem, a to

podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je

skutečným vlastníkem dividend, daň takto uložená nepřesáhne:



a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je

společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní nejméně 25

procent majetku společnosti vyplácející dividendy;



b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.

Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob

aplikace těchto omezení.

Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou

dividendy vypláceny.



3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií

nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i

příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podle právních předpisů

státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem, podrobeny

stejnému zdanění jako příjmy z akcií.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v

druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející

dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé

povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže účast,

pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé

provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení

článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.



5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě,

dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento

druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto

dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,

pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně

nebo stálé základně umístěné v tomto druhém státě, ani podrobit

nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i

když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo

zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.



Čl.11



Úroky



1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu

druhého smluvního státu podléhají zdanění v tomto druhém státě.



2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž

mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže

příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 5

procent hrubé částky úroků. Příslušné úřady smluvních států upraví

vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.



3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, budou úroky mající zdroj v

jednom smluvním státě osvobozeny od zdanění v tomto státě, jestliže:



a) plátcem úroků je vláda tohoto smluvního státu; nebo



b) úroky jsou vypláceny vládě druhého smluvního státu nebo jakékoliv

organizaci včetně bank a finančních institucí, kterou zcela vlastní

tento druhý smluvní stát.



4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek

jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na

nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka,

a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo

dluhopisů včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry,

obligacemi nebo dluhopisy. Penále za pozdní platbu se nepovažují za

úroky pro účely tohoto článku.



5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce úroků,

který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním

státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost

prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto

druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam

umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se

skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém

případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o

jaký případ jde.



6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže

plátcem je tento stát sám, místní úřad nebo rezident tohoto státu.

Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého

smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou

základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky

placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé

základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, v němž

je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.



7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou

placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi

plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje

s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným

vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto

článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji

přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého

smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené

rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním

státě, ve kterém mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,

avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem licenčních poplatků,

daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních

poplatků.



Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob

aplikace tohoto omezení.



3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby

jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití

jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo

vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro

rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné

známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního

postupu nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního

nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na

zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,

vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky

zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé

povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo

nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou

k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se

použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ

jde.



5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,

jestliže plátcem je tento stát sám, místní úřad nebo rezident tohoto

státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není

rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou

provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost

platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové

stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční

poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo

stálá základna umístěna.



6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití,

právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku

zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem,

nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl

smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,

použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou

částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna

podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k

ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.13



Zisky ze zcizení majetku



1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení

nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku

stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém

smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně,

kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě za

účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové

stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové

stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



3. Zisky ze zcizení lodí, letadel nebo silničních vozidel provozovaných

v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží k provozu

těchto lodí, letadel nebo silničních vozidel, podléhají zdanění jen ve

smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.



4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv majetku jiného, než který je uveden v

odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je

zcizitel rezidentem.



Čl.14



Nezávislá povolání



1. Příjmy, které pobírá fyzická osoba, která je rezidentem jednoho

smluvního státu, ze svobodného povolání nebo jiných podobných činností

nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma

následujících případů, kdy mohou být takové příjmy zdaněny také v

druhém smluvním státě:



a) jestliže tato osoba má pravidelně k dispozici stálou základnu ve

druhém smluvním státě za účelem vykonávání svých činností; v takovém

případě jen taková část příjmů, kterou lze přičíst této stálé základně,

může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo



b) jestliže pobyt této osoby ve druhém smluvním státě trvá nebo

přesahuje, po jedno nebo více období, v úhrnu 183 dny v jakémkoli

12měsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném kalendářním

roce; v takovém případě jen taková část příjmů, jakou pobírá ze svých

činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto

druhém státě.



2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti

vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i

nezávislé činnosti lékařů, dentistů, právníků, inženýrů, architektů a

účetních znalců.



Čl.15



Zaměstnání



1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního

státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení

článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání

není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání

vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu

zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu

na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže

všechny následující podmínky jsou splněny:



a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která

nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli 12měsíčním období začínajícím

nebo končícím v příslušném kalendářním roce; a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele,

který není rezidentem v druhém státě; a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má

zaměstnavatel v druhém státě.



3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny

pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla nebo

silničního vozidla provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve

smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.



Čl.16



Tantiémy



Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu

pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti,

která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto

druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na

veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo

televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně

vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na

ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo

sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě,

mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15

zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo

sportovce vykonávány.



Čl.18



Penze



Penze a jiné podobné odměny vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu

z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají, s výhradou ustanovení článku

19 odst. 2, zdanění pouze v tomto státě.



Čl.19



Veřejné funkce



1.



a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo jeho

místním úřadem fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo

úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.



b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,

jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která

je rezidentem tohoto státu:



(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo



(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu prokazování

těchto služeb.



2.



a) Jakékoliv penze vyplácené jedním smluvním státem nebo místním úřadem

tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za

služby prokázané tomuto státu nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen

v tomto státě.



b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,

jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto

druhého státu.



3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby

prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou

některým smluvním státem nebo jeho místním úřadem.



Čl.20



Studenti a učni



1. Jestliže dostává student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně

před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém

smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za

účelem svého vzdělávání nebo výcviku, platby na úhradu nákladů výživy,

vzdělávání nebo výcviku, nebudou takovéto platby zdaněny v tomto státě

za předpokladu, že tyto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.



2. Pokud jde o studijní podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání,

které nejsou předmětem odstavce 1, bude mít student nebo učeň uvedený v

odstavci 1, kromě toho, v průběhu takového studia nebo výcviku nárok na

stejná osvobození, úlevy nebo snížení daní, jaká náleží studentům nebo

učňům, kteří jsou rezidenty v tom státě, ve kterém se zdržuje.



Čl.21



Profesoři a výzkumní pracovníci



1. Jestliže obdrží profesor, učitel nebo výzkumný pracovník, který je

nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu

rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném

státě po období nepřesahující dva roky za účelem provádění pokročilého

studia nebo výzkumu nebo výuky na univerzitě, fakultě, škole nebo jiné

vzdělávací instituci, jakékoliv odměny za takovou práci, nebudou

takovéto odměny zdaněny v prvně zmíněném státě za předpokladu, že tyto

odměny plynou ze zdrojů mimo tento stát.



2. Předchozí ustanovení tohoto článku se nepoužijí na příjmy z výzkumu

v případech, kdy je takový výzkum prováděn především pro soukromý

prospěch určité osoby nebo osob.



Čl.22



Jiné příjmy



1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj

kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této

smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z

nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže

příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu,

vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto

druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a

jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně

vážou k takové stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě

se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ

jde.



Čl.23



Majetek



1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který

vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém

smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.



2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního

majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve

druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který patří ke stálé

základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním

státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v

tomto druhém státě.



3. Majetek představovaný loděmi, letadly a silničními vozidly

provozovanými v mezinárodní dopravě a movitým majetkem sloužícím k

provozování takovýchto lodí, letadel a silničních vozidel podléhá

zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém se nachází místo skutečného

vedení podniku.



4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají

zdanění pouze v tomto státě.



Čl.24



Vyloučení dvojího zdanění



Dvojí zdanění bude vyloučeno následovně:



1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo vlastní

majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve

druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí:



a) snížit částku daně z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se

dani z příjmů zaplacené v tomto druhém státě;



b) snížit částku daně z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se

dani z majetku zaplacené v tomto druhém státě.

Taková částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část daně z

příjmů nebo daně z majetku vypočtené před jejím snížením, která poměrně

připadá na příjmy nebo majetek, podle toho, o jaký případ jde, které

mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením smlouvy, příjem

pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu je

osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu

částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku takového rezidenta, vzít

v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.



3. Jestliže jakákoliv daň, na kterou se vztahuje tato smlouva, byla

podle právních předpisů jednoho ze smluvních států na omezené časové

období prominuta nebo snížena, bude taková daň pro účely odstavce 1

tohoto článku pokládána za zaplacenou.



Čl.25



Zákaz diskriminace



1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v

druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním

spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené

povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci

tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se

bez ohledu na ustanovení článku 1 použije rovněž na osoby, které nejsou

rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.



2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v

druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než

zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti.

Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,

aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy,

slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině,

které přiznává svým vlastním rezidentům.



3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení odstavce 1 článku 9, odstavce

7 článku 11 nebo odstavce 6 článku 12, budou úroky, licenční poplatky a

jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je

rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely stanovení

zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly

placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě. Podobně,

jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého

smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového

podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči

rezidentu prvně zmíněného státu.



4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,

přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami,

které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně

zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním

spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené

povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky

prvně zmíněného státu.



Čl.26



Řešení případů dohodou



1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních

států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích,

které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ

příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo jestliže

její případ spadá pod článek 25 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož

je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvého

oznámení opatření, které vede ke zdanění, jenž není v souladu s

ustanoveními této smlouvy.



2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby

případ vyřešil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak,

aby se zamezilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou.

Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na časové lhůty ve

vnitrostátních právních předpisech smluvních států.



3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou

dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při

výkladu nebo provádění této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem

vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.



Čl.27



Výměna informací



1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné k

provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů

smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této

smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto

smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace

obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem

jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto

státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a

správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na

něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci

těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním.

Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům.

Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v

právních rozhodnutích.



2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají některému smluvnímu státu povinnost:



a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a

správní praxi tohoto či druhého smluvního státu;



b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě

právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto či druhého

smluvního státu;



c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,

podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní

postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným

pořádkem.



Čl.28



Diplomaté a konzulární úředníci



Nic v této smlouvě se nebude dotýkat daňových výsad, které přísluší

diplomatům a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel

mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.



Čl.29



Vstup v platnost



1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny

v Praze co nejdříve.



2. Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních listin a její

ustanovení, pokud jde o pobírané příjmy nebo vlastněný majetek, se

budou uplatňovat k prvnímu lednu nebo později kalendářního roku

následujícího po roce, v němž smlouva vstoupí v platnost.



Pro účely článku 27 (Výměna informací) se budou ustanovení uplatňovat

ke dni, kterým smlouva vstoupí v platnost, nebo později.



Čl.30



Výpověď



Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým

smluvním státem. Každý smluvní stát může písemnou nótou, diplomatickou

cestou smlouvu vypovědět po uplynutí pěti let ode dne vstupu v

platnost, nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku; v

takovém případě, pokud jde o pobírané příjmy nebo vlastněný majetek, se

smlouva přestane uplatňovat k prvnímu lednu nebo později kalendářního

roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.



Dáno ve dvojím vyhotovení v Tiraně dne 22. června 1995 v anglickém

jazyce.



Za vládu České republiky:



Josef Zieleniec v. r.



ministr zahraničních věcí



Za vládu Albánské republiky:



Alfred Serreqi v. r.



ministr zahraničních věcí