6/1989 Sb.
Vyhláška
ministra zahraničních věcí
ze dne 15. prosince 1988
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Španělskem o
právní pomoci, uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských
Dne 4. května 1987 byla v Madridu podepsána Smlouva mezi
Československou socialistickou republikou a Španělskem o právní pomoci,
uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a prezident Československé socialistické
republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne
11. října 1988.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 26 odst. 2 dnem
10. prosince 1988. Tímto dnem pozbyly platnosti Dohoda mezi Republikou
československou a Královstvím španělským o vzájemné právní pomoci ve
věcech občanských a obchodních ze dne 26. listopadu 1927, vyhlášená č.
18/1931 Sb., a Úmluva o uznání a výkonu soudních rozhodnutí ze dne 26.
listopadu 1927, vyhlášená č. 19/1931 Sb.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
JUDr. Johanes v. r.
Smlouva
mezi Československou socialistickou republikou a Španělskem o právní
pomoci, uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských
Československá socialistická republika a Španělsko,
vedeny snahou dále upevňovat přátelské vztahy a spolupráci mezi oběma
státy v souladu se Závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a
spolupráci v Evropě, usnadnit svým státním občanům přístup k justičním
orgánům druhého státu, vzájemně uznávat a vykonávat rozhodnutí vydaná
na území druhého státu a upravit právní pomoc v oblasti práva
občanského,
berouce do úvahy potřebu prohlubování a zjednodušení právních vztahů
upravených Úmluvou o civilním řízení, podepsanou v Haagu 1. března
1954, a dalšími mnohostrannými mezinárodními smlouvami o právní pomoci,
jejichž smluvními stranami jsou oba státy,
projevujíce přání zdokonalit vzájemnou právní spolupráci doposud
upravenou Dohodou o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských a
obchodních, podepsanou v Madridu 26. listopadu 1927, a Úmluvou o uznání
a výkonu soudních rozhodnutí, podepsanou v Madridu 26. listopadu 1927,
se rozhodly uzavřít tuto smlouvu a za tím účelem se dohodly takto:
Kapitola I
Všeobecná ustanovení
Čl.1
(1) Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní
strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako
státní občané druhé smluvní strany.
(2) Státní občané jedné smluvní strany mohou před justičními orgány
druhé smluvní strany vystupovat, hájit svá práva, podávat žádosti,
návrhy na zahájení řízení a opravné prostředky za stejných podmínek
jako státní občané druhé smluvní strany.
(3) Ustanovení této smlouvy o státních občanech smluvních stran se
vztahují přiměřeně také na právnické osoby zřízené podle právního řádu
jedné ze smluvních stran, které mají sídlo na území kterékoliv ze
smluvních stran.
Čl.2
(1) Pro účely této smlouvy výraz "věci občanské" zahrnuje rovněž věci
rodinné a obchodní.
(2) Pro účely této smlouvy výraz "justiční orgán" označuje každý státní
orgán kterékoliv ze smluvních stran, do jehož působnosti patří
projednávání věcí upravených touto smlouvou podle právního řádu jeho
státu.
(3) Vzniknou-li při provádění této smlouvy pochybnosti o státním
občanství určité osoby, každá smluvní strana sdělí na žádost druhé
smluvní strany, zda tato osoba je nebo není jejím státním občanem.
Čl.3
(1) Justiční orgány smluvních stran se při provádění této smlouvy
stýkají navzájem prostřednictvím příslušných ústředních orgánů, pokud
tato smlouva nestanoví jinak.
(2) Pro účely této smlouvy se ústředními orgány rozumí:
a) na straně Československé socialistické republiky:
- Generální prokuratura Československé socialistické republiky,
- ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky,
- ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky,
b) na straně Španělska:
ministerstvo spravedlnosti.
(3) Ústřední orgány smluvních stran používají při vzájemném styku při
provádění této smlouvy svých úředních jazyků.
Kapitola II
Právní pomoc ve věcech občanských
Čl.4
Způsob styku
(1) Ve snaze ulehčit provádění Úmluvy o civilním řízení, podepsané v
Haagu 1. března 1954, se smluvní strany dohodly, že do této smlouvy
zahrnou i ustanovení uvedená v této kapitole.
(2) Justiční orgány smluvních stran se při provádění Úmluvy o civilním
řízení, podepsané v Haagu 1. března 1954, stýkají způsobem uvedeným v
článku 3 této smlouvy.
Čl.5
Dožádání
(1) Dožádání musí obsahovat:
a) označení dožadujícího orgánu,
b) označení dožádaného orgánu,
c) označení věci, v které se o právní pomoc žádá,
d) jména a příjmení účastníků a popřípadě jejich zástupců, místo jejich
bydliště nebo přechodného pobytu, jejich státní občanství a povolání,
dle možnosti také místo a datum jejich narození a jména a příjmení
rodičů; u právnických osob jejich název a sídlo,
e) předmět dožádání a údaje, které jsou potřebné pro vyřízení dožádání.
(2) V dožádání bude uvedeno datum jeho vyhotovení, bude vlastnoručně
podepsáno a opatřeno otiskem úředního razítka příslušného orgánu.
(3) Jestliže adresa uvedená v dožádání není přesná nebo jestliže osoba,
které se dožádání týká, na uvedené adrese nebydlí, učiní dožádaný orgán
opatření ke zjištění její správné adresy.
(4) Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný orgán spisy dožadujícímu
orgánu. V případě, že není možno dožádání vyhovět, vrátí dožádaný orgán
spisy dožadujícímu orgánu a současně oznámí důvody, pro které není
možno dožádání vyřídit.
Čl.6
Doručování
(1) Doklad o doručení se zasílá bezodkladně dožadující smluvní straně.
(2) Není-li možno doručení provést, dožádaná smluvní strana oznámí
bezodkladně dožadující smluvní straně důvody.
Čl.7
Vyřizování dožádání diplomatickými misemi nebo konzulárními úřady
Smluvní strany mohou doručovat písemnosti svým státním občanům a
vyslechnout je také prostřednictvím svých diplomatických misí nebo
konzulárních úřadů. V těchto případech nesmí být použito donucovacích
prostředků.
Čl.8
Ochrana svědků a znalců
(1) Osoba, která má pobyt na území jedné smluvní strany a která má být
vyslechnuta před justičním orgánem druhé smluvní strany s působností ve
věcech občanských jako svědek nebo znalec, není povinna se na
předvolání tohoto orgánu dostavit; předvolání proto nesmí obsahovat
pohrůžku donucení pro případ, že se nedostaví.
(2) Svědek nebo znalec, ať je jakékoliv státní příslušnosti, který má
pobyt na území jedné ze smluvních stran a který se dostavil na
předvolání k justičnímu orgánu druhé smluvní strany, nesmí být na jejím
území trestně stíhán ani podroben omezení osobní svobody za čin, který
spáchal před tím, než na základě předvolání překročil státní hranice
dožadující smluvní strany, nelze na něm vykonat trest za takový čin
dříve uložený ani nemůže být trestně stíhán v souvislosti s podáním
svědectví nebo znaleckého posudku.
(3) Svědek nebo znalec pozbude ochrany uvedené v odstavci 2 tohoto
článku, jestliže neopustí území dožadující smluvní strany do sedmi dnů
ode dne, kdy mu justiční orgán, který ho předvolal, oznámil, že jeho
přítomnost není dále potřebná, nebo jestliže opustil území dožadující
smluvní strany a dobrovolně se tam vrátil. Do této lhůty se
nezapočítává doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl opustit území
této smluvní strany z důvodů na něm nezávislých.
(4) Předvolaná osoba má právo na náhradu výdajů na cestu a pobyt, jakož
i ušlého výdělku, a znalec kromě toho i na znalečné. V předvolání se
uvede, jaké náhrady předvolanému patří. Na jeho žádost se mu poskytne
záloha na náhradu výdajů.
Čl.9
Náklady právní pomoci
(1) Smluvní strany nebudou požadovat náhradu nákladů za dožádání kromě
znalečného a jiných výdajů vzniklých v souvislosti s provedením
znaleckých důkazů.
(2) Provedení znaleckého důkazu možno vázat na podmínku složení zálohy.
(3) Dožádaný orgán oznámí dožadujícímu orgánu na jeho žádost výši
nákladů vzniklých vyřízením dožádání.
Čl.10
Právní informace
Ústřední orgány smluvních stran si v rozsahu této smlouvy budou na
žádost poskytovat informace o právních předpisech, které platí nebo
platily na jejich území, jakož i texty těchto předpisů, a informace o
praxi justičních orgánů.
Čl.11
Platnost a důkazní moc listin
(1) Listiny, vydané nebo ověřené v předepsané formě a opatřené otiskem
úředního razítka příslušného státního orgánu nebo úřední osoby podle
právního řádu jedné smluvní strany, nevyžadují na území druhé smluvní
strany dalšího ověření. To platí i pro podpisy na listinách a pro
podpisy, které byly ověřeny podle předpisů jedné ze smluvních stran.
(2) Pro účely této smlouvy veřejné listiny vydané na území jedné ze
smluvních stran budou mít před státními orgány druhé smluvní strany
stejnou důkazní moc, jakou jim přiznává právní řád smluvní strany, na
jejímž území byly vydány.
Čl.12
Zjišťování adres a jiných údajů
(1) Ústřední orgány smluvních stran si na žádost poskytnou pomoc při
zjišťování adres osob, které se zdržují na jejich území, je-li to třeba
k uplatnění práv jejich státních občanů.
(2) Je-li u justičního orgánu jedné smluvní strany uplatněn nárok na
výživné proti osobě, která se zdržuje na území druhé smluvní strany,
poskytne tato smluvní strana na žádost pomoc i při zjišťování zdroje a
výše příjmů této osoby.
Zasílání dokladů o osobním stavu a jiných listin
Čl.13
(1) Smluvní strany si navzájem zasílají výpisy z matrik o narození, o
uzavření manželství a o úmrtí státních občanů druhé smluvní strany,
jakož i sdělení o všech změnách v těchto matrikách, která se týkají
státních občanů druhé smluvní strany. Tyto výpisy se zasílají ihned po
provedení zápisu do matriky.
(2) Na žádost jedné smluvní strany zašle druhá smluvní strana výpisy z
matrik pro úřední potřebu.
(3) Výpisy z matrik podle tohoto článku se zasílají bezplatně
diplomatickou cestou.
Čl.14
Žádosti státních občanů smluvních stran o výpis z matriky nebo jiné
listiny týkající se osobního stavu je možno zaslat přímo příslušnému
matričnímu úřadu nebo justičnímu orgánu druhé smluvní strany. Vyžádané
doklady se žadateli zasílají prostřednictvím diplomatické mise nebo
konzulárního úřadu státu, jehož orgán doklad vydal. Diplomatická mise
nebo konzulární úřad vybere při předání od žadatele poplatek za
vyhotovení dokladu. Ustanovení článku 25 Úmluvy o civilním řízení,
podepsané v Haagu 1. března 1954, tímto nejsou dotčena.
Čl.15
Smluvní strany si budou navzájem zasílat způsobem uvedeným v článku 13
odst. 3 této smlouvy opisy rozhodnutí týkající se osobního stavu
státních občanů druhé smluvní strany, která nabyla právní moci.
Kapitola III
Uznání a výkon rozhodnutí
Čl.16
Smluvní strany uznají a vykonají na svém území tato rozhodnutí vydaná
na území druhé smluvní strany:
a) rozhodnutí justičních orgánů v občanských věcech;
b) rozhodnutí justičních orgánů v trestních věcech týkající se náhrady
škody a jiných občanskoprávních nároků;
c) rozhodnutí rozhodčích orgánů.
Čl.17
Ustanovení této kapitoly se nevztahují na:
a) úpadky, věřitelské konkursy a jiné obdobné věci;
b) rozhodnutí ve věcech sociálního zabezpečení;
c) rozhodnutí o náhradě škody způsobené jadernou energií.
Čl.18
Pro účely této kapitoly označuje výraz:
a) "rozhodnutí" - vykonatelná rozhodnutí justičních orgánů, rozhodčích
orgánů, jakož i smíry jimi schválené;
b) "soud původu" - justiční orgán, který vydal rozhodnutí, o jehož
uznání nebo výkon se žádá;
c) "stát původu" - smluvní stranu, na jejímž území je sídlo soudu
původu nebo kde bylo vydáno rozhodnutí rozhodčího orgánu;
d) "dožádaný soud" - justiční orgán, který rozhoduje o uznání a výkonu
rozhodnutí;
e) "dožádaný stát" - smluvní stranu, na jejímž území se o uznání a
výkon rozhodnutí žádá.
Čl.19
(1) Pro účely této kapitoly je dána pravomoc soudu původu, jestliže:
a) v době zahájení řízení měl žalovaný bydliště nebo přechodný pobyt ve
státě původu;
b) v době zahájení řízení měl žalovaný ve státě původu obchodní,
průmyslové nebo jiné zařízení nebo jeho pobočku a je v tomto státě
žalován v souvislosti s činností takového zařízení nebo pobočky;
c) ke skutečnostem, které způsobily vznik škody, o jejíž náhradu se
žádá návrhem na zahájení řízení, došlo na území státu původu;
d) nemovitost, které se řízení týká, leží na území státu původu;
e) účastníci řízení písemně ujednali příslušnost soudu původu pro již
vzniklé spory nebo spory, které by v budoucnu mohly z určitého právního
vztahu vzniknout, s výjimkou případů, kdy právní řád dožádaného státu
nepřipouští v předmětné věci dohodu o příslušnosti;
f) řízení se týká závazku ze smlouvy a účastníci smlouvy se výslovně
dohodli, že závazek byl nebo má být splněn na území státu původu;
g) řízení se týká dědění movitého majetku a zůstavitel byl v době smrti
státním občanem státu původu.
(2) Pravomoc orgánů smluvních stran k vydávání rozhodnutí o výživném se
řídí ustanovením článku 3 Úmluvy o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o
vyživovací povinnosti k dětem, podepsané v Haagu 15. dubna 1958.
Čl.20
Rozhodnutí uvedená v článku 16 této smlouvy se uznají a vykonají za
podmínek, že:
a) pravomoc soudu původu byla dána podle ustanovení článku 19 této
smlouvy;
b) rozhodnutí nabylo právní moci a je vykonatelné podle právního řádu
státu původu;
c) uznání a výkonu nebrání výlučná pravomoc orgánů dožádaného státu;
d) účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a který se řízení
nezúčastnil, byl podle právního řádu státu původu včas a řádně
předvolán k účasti na řízení a v případě procesní nezpůsobilosti byl
řádně zastoupen;
e) rozhodnutí není v rozporu s rozhodnutím, které nabylo právní moci a
bylo vydáno dříve v téže věci mezi týmiž účastníky justičním orgánem
dožádaného státu;
f) před orgánem dožádaného státu neprobíhá řízení mezi týmiž účastníky
o téže věci, které bylo zahájeno jako prvé;
g) rozhodnutí justičního orgánu třetího státu, které bylo vydáno v téže
věci mezi týmiž účastníky, nebylo uznáno nebo vykonáno na území
dožádaného státu;
h) dožádaný stát má za to, že uznání nebo výkon neohrozí jeho
svrchovanost nebo bezpečnost nebo nebude v rozporu s jeho veřejným
pořádkem.
Čl.21
Rozhodnutí rozhodčích orgánů budou uznána a vykonána za podmínek
uvedených v článku 20 této smlouvy, jestliže:
a) rozhodnutí se zakládá na písemné dohodě o příslušnosti rozhodčího
orgánu a vydal je rozhodčí orgán dohodou určený v mezích svého
oprávnění stanoveného dohodou a
b) dohoda o příslušnosti rozhodčího orgánu je platná podle právního
řádu účastníky zvoleného a nebyl-li právní řád účastníky zvolen, podle
právního řádu dožádaného státu.
Čl.22
Uznání a výkon rozhodnutí nelze odmítnout, jestliže jediným důvodem
odmítnutí je skutečnost, že soud původu rozhodl podle jiného právního
řádu, než na který odkazují normy o mezinárodním právu soukromém
dožádaného státu. I v takovém případě však lze uznání nebo výkon
rozhodnutí odmítnout, jestliže soud původu rozhodl o otázce týkající se
osobního stavu nebo způsobilosti účastníka řízení odlišně, než stanoví
normy, které by bylo třeba aplikovat podle mezinárodního práva
soukromého dožádaného státu.
Čl.23
(1) Předběžně vykonatelná rozhodnutí a předběžná opatření se v
dožádaném státě uznávají a vykonávají, i když podléhají řádným opravným
prostředkům, jestliže obdobná rozhodnutí mohou být v tomto státě vydána
a vykonána.
(2) Předběžná opatření nařízená justičním orgánem jedné smluvní strany
se uznávají a vykonávají na území druhé smluvní strany, i když na území
této druhé smluvní strany je vedeno řízení mezi týmiž účastníky v téže
věci, jestliže pravomoc justičního orgánu, který předběžné opatření
nařídil, byla dána podle článku 19 této smlouvy.
Čl.24
(1) Návrh na uznání nebo výkon rozhodnutí je možno podat přímo
příslušnému dožádanému soudu nebo justičnímu orgánu, který ve věci
rozhodl jako orgán prvého stupně; v tomto případě se návrh postoupí
justičnímu orgánu druhé smluvní strany způsobem uvedeným v článku 3
této smlouvy.
(2) K návrhu se připojí:
a) úplný a podle právních předpisů jedné či druhé smluvní strany
ověřený opis rozhodnutí soudu původu s potvrzením o právní moci a o
vykonatelnosti, pokud tyto skutečnosti nevyplývají ze samotného znění
rozhodnutí;
b) doklad o tom, že podle právního řádu státu původu bylo rozhodnutí
řádně doručeno;
c) doklad o tom, že účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a
který se řízení nezúčastnil, byl podle právního řádu státu původu včas
a řádně předvolán k účasti na řízení a v případě procesní
nezpůsobilosti byl řádně zastoupen, pokud to nevyplývá ze samotného
znění rozhodnutí;
d) ověřený překlad návrhu i písemností uvedených pod písmeny a), b) a
c) tohoto odstavce do jazyka dožádaného státu.
Čl.25
(1) Dožádaný soud se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky
stanovené touto smlouvou. Tento orgán je vázán skutkovými zjištěními,
na základě kterých soud původu rozhodl, že je dána jeho pravomoc, s
výjimkou případu, kdy rozhodnutí bylo vydáno v nepřítomnosti.
(2) Obsahuje-li výrok rozsudku několik částí, které lze oddělit, může
být jedna nebo několik z nich uznána nebo vykonána samostatně.
(3) Nestanoví-li tato smlouva jiný postup, dožádaný soud postupuje při
uznání a výkonu rozhodnutí podle právního řádu svého státu.
Kapitola IV
Závěrečná ustanovení
Čl.26
(1) Tato smlouva bude ratifikována. Výměna ratifikačních listin bude
provedena v Praze.
(2) Tato smlouva vstoupí v platnost šedesátým dnem po výměně
ratifikačních listin.
Čl.27
(1) Dnem vstupu této smlouvy v platnost pozbývají platnosti Dohoda mezi
Republikou československou a Královstvím španělským o vzájemné právní
pomoci ve věcech občanských a obchodních, podepsaná v Madridu 26.
listopadu 1927, a Úmluva mezi Republikou československou a Královstvím
španělským o uznání a výkonu soudních rozhodnutí, podepsaná v Madridu
26. listopadu 1927.
(2) Protokol k Úmluvě o vydávání zločinců a právní pomoci ve věcech
trestních, Dohodě o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských a
obchodních a Úmluvě o vzájemném uznání a výkonu soudních rozhodnutí,
uzavřenými a podepsanými 26. listopadu 1927 v Madridu mezi Republikou
československou a Královstvím španělským, podepsaný 13. srpna 1928 v
Madridu, se na tuto smlouvu nepoužije.
Čl.28
Tato smlouva se uzavírá na neomezenou dobu. Každá smluvní strana může
smlouvu vypovědět písemným oznámením zaslaným diplomatickou cestou.
Smlouva pozbude platnosti uplynutím jednoho roku od data doručení
výpovědi.
Na důkaz toho zmocněnci obou stran tuto smlouvu podepsali a připojili k
ní své pečetě.
Dáno v Madridu dne 4. května 1987 ve dvou původních vyhotoveních, každé
v jazyce českém a španělském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Československou socialistickou republiku:
Ing. Bohuslav Chňoupek v.r.
Za Španělsko:
Francisco Fernández Ordoňez v.r.
