629/2004 Sb.
ZÁKON
ze dne 11. listopadu 2004
o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské
unie
Změna: 165/2006 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
Přeshraniční spor
(1) Přeshraničním sporem v rámci Evropské unie^1) (dále jen
"přeshraniční spor") se pro účely tohoto zákona rozumí spor vyplývající
z občanskoprávních nebo obchodních vztahů, jehož účastník má místo
svého pobytu v jiném členském státě Evropské unie (dále jen "členský
stát"), než ve kterém působí soud, který spor rozhoduje (dále jen
"procesní soud").
(2) Za řízení o přeshraničním sporu se považují též všechna řízení
navazující na řízení o přeshraničním sporu podle odstavce 1, jimiž se
pro účely tohoto zákona rozumí řízení o řádných nebo mimořádných
opravných prostředcích, řízení o uznání rozhodnutí, řízení o prohlášení
vykonatelnosti a řízení vykonávací nebo exekuční (dále jen "navazující
řízení").
(3) Pro určení, zda se jedná o přeshraniční spor podle odstavců 1 a 2,
je rozhodující stav ke dni, kdy byla podána žádost o zajištění právní
pomoci v přeshraničním sporu podle § 2 odst. 1 písm. b) nebo kdy
Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") byla doručena
žádost o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu podle § 9 odst.
1 písm. a).
(4) Ustanovení tohoto zákona se nepoužijí ve vztahu k Dánskému
království.
Zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v případech, kdy
procesním soudem je soud České republiky
§ 2
(1) Je-li procesním soudem soud České republiky, je právní pomoc v
přeshraničním sporu zajišťována fyzické osobě, pokud
a) má místo trvalého pobytu nebo se obvykle zdržuje na území jiného
členského státu^2) než České republiky,
b) podala procesnímu soudu sama nebo prostřednictvím k tomu příslušného
orgánu členského státu (dále jen "příslušný orgán členského státu")
anebo prostřednictvím ministerstva žádost o zajištění právní pomoci v
přeshraničním sporu podle vzoru, který stanoví prováděcí právní
předpis,
c) by její finanční a sociální poměry odůvodňovaly přiznat jí zcela
nebo zčásti osvobození od soudních poplatků^3) a
d) žádost o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu není zjevně
bezdůvodná vzhledem k tomu, že jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování nebo bránění práva.
(2) Zjistí-li procesní soud, že se jedná o osobu splňující podmínky
podle odstavce 1 (dále jen "zahraniční oprávněná osoba"), zajišťuje se
jí právní pomoc v přeshraničním sporu způsobem uvedeným v § 3.
§ 3
(1) Zajištěním právní pomoci v přeshraničním sporu zahraniční oprávněné
osobě se rozumí
a) ustanovení zástupce v řízení před procesním soudem v souladu s
příslušnými procesními předpisy,^4)
b) ustanovení tlumočníka v řízení před procesním soudem v souladu s
příslušnými procesními předpisy,^5)
c) osvobození od soudních poplatků a od placení zálohy na náklady
důkazu v řízení před procesním soudem, které nastává právní mocí
rozhodnutí procesního soudu podle § 4 odst. 3,
d) pořízení překladu písemností, které byly v řízení před procesním
soudem předloženy zahraniční oprávněnou osobou a které mají být podle
rozhodnutí procesního soudu provedeny jako důkaz, z cizího jazyka,
vyjma jazyka slovenského, do jazyka českého,
e) náhrada nezbytných cestovních nákladů zahraniční oprávněné osoby
vzniklých v souvislosti s její cestou z místa jejího trvalého pobytu
nebo místa, kde se obvykle zdržuje v členském státu, do sídla
procesního soudu, pokud je její přítomnost před procesním soudem z
důvodů zajištění rovnosti účastníků nebo vzhledem ke složitosti věci
podle rozhodnutí procesního soudu nezbytná.
(2) Náklady na právní pomoc podle odstavce 1 nese stát.
§ 4
(1) O žádosti zahraniční oprávněné osoby o zajištění právní pomoci v
přeshraničním sporu rozhodne procesní soud usnesením bez zbytečného
odkladu poté, co mu byla doručena.
(2) Nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 2 odst. 1 písm. a), c) a d),
nebo nejedná-li se o přeshraniční spor podle tohoto zákona (§ 1),
procesní soud žádost o zajištění právní pomoci zamítne.
(3) Nezamítne-li procesní soud žádost o zajištění právní pomoci podle
odstavce 2, rozhodne, že právní pomoc v přeshraničním sporu se
zahraniční oprávněné osobě poskytne; toto rozhodnutí nemusí být
odůvodněno a nejsou proti němu přípustné opravné prostředky.
§ 5
Rozhodnutí procesního soudu o tom, že právní pomoc se zahraniční
oprávněné osobě poskytne, se vztahuje i na všechna navazující řízení (§
1 odst. 2).
§ 6
(1) Procesní soud i bez návrhu rozhodne, že zahraniční oprávněná osoba
je povinna nahradit státu zcela nebo zčásti náklady, které stát
vynaložil na jí dosud poskytnutou právní pomoc podle § 3 odst. 1 písm.
a), d) a e), pokud zjistí, že
a) v době podání žádosti o zajištění této právní pomoci nebyla splněna
podmínka pro její poskytnutí uvedená v § 2 odst. 1 písm. c) proto, že v
žádosti zahraniční oprávněná osoba uvedla nepřesné nebo nesprávné
údaje, nebo
b) finanční a sociální poměry zahraniční oprávněné osoby se podstatně
změnily, zejména v důsledku úspěchu v tomto přeshraničním sporu.
(2) Právní mocí rozhodnutí procesního soudu podle odstavce 1
a) zaniká povinnost státu platit náklady na právní pomoc poskytnutou
zahraniční oprávněné osobě podle § 3 odst. 1 písm. a), d) a e),
b) zaniká osvobození od soudních poplatků podle § 3 odst. 1 písm. c).
(3) Procesním soudem příslušným k rozhodnutí podle odstavce 1 je soud,
který rozhodl, že právní pomoc v přeshraničním sporu se zahraniční
oprávněné osobě poskytne; pokud však probíhá některé z navazujících
řízení, je příslušným k rozhodnutí podle odstavce 1 soud, před nímž
probíhá takové navazující řízení.
(4) O povinnosti k náhradě nákladů podle odstavce 1 lze rozhodnout
nejpozději do 3 let od právní moci posledního rozhodnutí v tomto
přeshraničním sporu, včetně rozhodnutí v navazujícím řízení.
(5) Zahraniční oprávněná osoba je povinna oznámit bez odkladu
skutečnosti uvedené v odstavci 1 procesnímu soudu podle odstavce 3.
(6) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud náklady na právní pomoc
poskytnutou zahraniční oprávněné osobě podle § 3 odst. 1 písm. a), d) a
e), které byly vynaloženy státem, byly nebo mají být státu uhrazeny z
náhrady nákladů řízení přiznané státu podle § 7.
§ 7
(1) Splňuje-li zahraniční oprávněná osoba podmínky stanovené zvláštními
právními předpisy pro přiznání náhrady nákladů řízení v přeshraničním
sporu,^6) procesní soud rozhodne, že náhrada nákladů řízení se přiznává
namísto zahraniční oprávněné osobě státu.
(2) Byla-li by náhrada nákladů řízení přiznaná státu podle odstavce 1
vyšší než náklady na právní pomoc poskytnutou zahraniční oprávněné
osobě podle § 3 odst. 1 písm. a), d) a e), přizná se státu náhrada
nákladů řízení pouze do jejich výše; zbylá část náhrady nákladů řízení
se přizná zahraniční oprávněné osobě.
Zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v případech, kdy
procesním soudem je soud jiného členského státu než České republiky
§ 8
Je-li procesním soudem soud jiného členského státu než České republiky,
právní pomoc v přeshraničním sporu zajišťuje ministerstvo způsobem a za
podmínek uvedených v § 9
a) státním občanům České republiky,^7) pokud mají na území České
republiky místo trvalého pobytu nebo pokud se na území České republiky
obvykle zdržují,^8)
b) cizincům, pokud na území České republiky v souladu se zvláštními
právními předpisy^9) pobývají nepřetržitě po dobu delší 90 dnů, nebo
c) cizincům, kterým byl udělen azyl nebo doplňková ochrana na území
České republiky,^10) (dále jen "tuzemská oprávněná osoba").
§ 9
(1) Ministerstvo je povinno
a) přijímat žádosti tuzemských oprávněných osob o zajištění právní
pomoci v přeshraničním sporu,
b) předávat žádosti tuzemských oprávněných osob o zajištění právní
pomoci v přeshraničním sporu do 15 dnů ode dne, kdy mu žádost došla,
popřípadě ode dne, kdy byly podle odstavce 2 odstraněny její vady,
příslušnému orgánu členského státu podle vzoru, který stanoví prováděcí
právní předpis,
c) potvrzovat tuzemským oprávněným osobám, že jejich žádost byla
příslušnému orgánu členského státu předána.
(2) Ministerstvo je povinno poskytnout oprávněné tuzemské osobě
potřebnou součinnost k tomu, aby žádost o zajištění právní pomoci
splňovala všechny náležitosti stanovené právem příslušného členského
státu; ministerstvo za tím účelem zejména poučí účastníka o tom, jakým
způsobem a v jaké lhůtě má vady žádosti odstranit, a je-li to třeba,
pořídí na náklad státu překlad žádosti a písemností, které k ní musejí
být připojeny, do cizího jazyka.
(3) Tuzemské oprávněné osoby jsou povinny ministerstvu současně s
podáním žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu sdělit,
zda požádaly o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu přímo
příslušný orgán jiného členského státu, který bude o žádosti rozhodovat
v souladu s právem tohoto členského státu.
(4) Ministerstvo rozhodne, že se přijetí žádosti o zajištění právní
pomoci v přeshraničním sporu zamítá a žádost vrátí, pokud
a) žádost nebyla podána tuzemskou oprávněnou osobou,
b) žádost se netýká přeshraničního sporu,
c) žádost je zjevně bezdůvodná vzhledem k tomu, že jde o svévolné nebo
zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva,
d) tuzemská oprávněná osoba neodstranila vady žádosti ve lhůtě
stanovené ministerstvem, nebo
e) ji podala tuzemská oprávněná osoba, která již v této věci podala
žádost přímo příslušnému orgánu jiného členského státu.
(5) Zamítnutím žádosti podle odstavce 4 písm. a) až d) není dotčeno
právo tuzemské oprávněné osoby obrátit se se žádostí přímo na příslušný
orgán jiného členského státu.
§ 10
Ministerstvo může rozhodnout, že tuzemská oprávněná osoba je povinna
nahradit státu zcela nebo zčásti náklady na překlad žádosti o zajištění
právní pomoci nebo písemností, které k ní musejí být připojeny, do
cizího jazyka podle § 9 odst. 2, pokud byla žádost příslušným orgánem
jiného členského státu zamítnuta nebo tento orgán rozhodl, že tuzemská
oprávněná osoba je povinna nahradit zcela nebo zčásti náklady, které na
dosud poskytnutou právní pomoc byly za ni vynaloženy; ministerstvo je
tak oprávněno rozhodnout do tří let ode dne, kdy rozhodnutí příslušného
orgánu členského státu nabylo právní moci.
Ustanovení společná
§ 11
(1) Na řízení ve věcech uvedených v § 4 až 7 se vztahuje občanský
soudní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Na řízení ve věcech uvedených v § 9 odst. 1 písm. a), § 9 odst. 4 a
§ 10 se vztahuje správní řád. Vyhovuje-li se žádosti tuzemské oprávněné
osoby o přijetí žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničním
sporu, rozhodnutí ve správním řízení se nevydává.
§ 12
Náhrady, které náležejí státu podle § 6 a 10, jsou příjmem státního
rozpočtu.
§ 13
Ustanovení zmocňovací
Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor žádosti o zajištění právní pomoci v
přeshraničních sporech podle § 2 odst. 1 písm. b) a vzor pro předávání
žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech podle § 9
odst. 1 písm. b).
§ 14
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Gross v. r.
1) Směrnice Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o zpřístupnění
spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních
společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech.
2) Čl. 59 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o
soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a
obchodních věcech.
3) § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů.
4) § 30 a 31 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
5) § 18 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
6) § 142 a následující zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
7) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství
České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
8) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o
změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších
předpisů.
9) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o
změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
10) zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 sb., o
policii české republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů.
