39/2005 Sb.



VYHLÁŠKA



ze dne 11. ledna 2005,



kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání

odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání



Změna: 129/2010 Sb.



Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a

tělovýchovy stanoví podle § 90 odst. 2 písm. d) zákona č. 96/2004 Sb.,

o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských

zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s

poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů

(zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), a podle § 38 zákona

č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti

státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých

zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), (dále jen "zákon"):



§ 1



Předmět úpravy



Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^1)

a upravuje minimální požadavky na studijní programy, jejichž studiem se

získává odborná způsobilost k výkonu nelékařského zdravotnického

povolání;^2) tyto minimální požadavky jsou seznamem teoretických a

praktických oblastí nezbytných pro výkon regulované činnosti.^3)



§ 2



Vymezení pojmů



Pro účely této vyhlášky se rozumí



a) akreditovaným studijním programem - akreditovaný studijní program

uskutečňovaný vysokou školou,^4)



b) školním vzdělávacím programem - školní vzdělávací program, pro nějž

je vydán rámcový vzdělávací program podle zvláštního právního

předpisu,^5) uskutečňovaný střední školou,^6)



c) akreditovaným vzdělávacím programem - akreditovaný vzdělávací

program uskutečňovaný vyšší odbornou školou,



d) vzdělávacím programem kurzu - vzdělávací program akreditovaného

kvalifikačního kurzu uskutečňovaný podle zákona,^7)



e) specializačním programem - vzdělávací program specializačního

vzdělávání uskutečňovaný podle zákona,^8)



f) standardní dobou studia - doba studia v programu při průměrné

studijní zátěži vyjádřená v akademických rocích v případě programů

podle písmene a),^9) školních rocích v případě programů podle písmen b)

a c) nebo kalendářních rocích v případě programů podle písmen d) a e),



g) celkovou standardní dobou studia - doba studia podle písmene f)

potřebná k absolvování všech programů, kterými se získává odborná

způsobilost k výkonu jednoho nelékařského zdravotnického povolání,

pokud se tato způsobilost získává absolvováním více programů,



h) studujícím - žák střední školy, student vyšší odborné školy, student

vysoké školy, účastník akreditovaného kvalifikačního kurzu nebo

účastník specializačního vzdělávání,



i) zdravotnickým přístrojem - přístroj, který je zdravotnickým

prostředkem podle zvláštního právního předpisu,^10)



j) komunitní péčí - primární, integrovaná a preventivní péče o

jednotlivce a skupiny osob ve vlastním sociálním prostředí včetně

domácí zdravotní péče podle zvláštního právního předpisu,^11)



k) správnou laboratorní praxí - postup v laboratoři, který odpovídá

právním předpisům, normám ČSN, popřípadě normám CEN a ISO nebo

standardům upravujícím činnosti zajišťované laboratořemi ve

zdravotnických zařízeních, včetně dodržování programu zajišťování a

zlepšování jakosti; toto vymezení správné laboratorní praxe se

nevztahuje na správnou laboratorní praxi v oblasti léčiv, která je

upravena zvláštním právním předpisem.^12)



§ 3



Minimální požadavky na programy k získání odborné způsobilosti k výkonu

nelékařského zdravotnického povolání



(1) Odborná způsobilost k výkonu nelékařského zdravotnického povolání

se získává absolvováním akreditovaného studijního programu, školního

vzdělávacího programu, akreditovaného vzdělávacího programu,

vzdělávacího programu kurzu nebo specializačního programu.



(2) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti, které umožní vykonávat činnosti stanovené zvláštním právním

předpisem,^13) a znalosti a dovednosti



a) v etice zdravotnického povolání v oboru,



b) v administrativních činnostech ve zdravotnictví, zejména ve vedení

dokumentace týkající se oboru, včetně elektronické podoby této

dokumentace,



c) v organizaci a řízení zdravotní péče,



d) v základech podpory a ochrany veřejného zdraví, včetně prevence

nozokomiálních nákaz,



e) v první pomoci a zajišťování zdravotní péče v mimořádných a

krizových situacích,



f) v právních souvislostech poskytování zdravotní péče v oboru,



g) uvedené v § 4 až 41.



(3) Programy uvedené v odstavci 1 obsahují teoretickou výuku a

praktické vyučování^14) nebo praxi^15) (dále jen "praktické

vyučování"). Teoretická výuka musí být vyvážená a koordinovaná s

praktickým vyučováním tak, aby znalosti a dovednosti podle odstavců 4 a

5 mohly být získány odpovídajícím způsobem.



(4) Teoretická výuka je ta část výuky, při níž se v programech

uvedených v odstavci 1 získávají vědomosti a profesionální dovednosti

nezbytné pro plánování, poskytování a vyhodnocování zdravotní péče v

příslušném oboru a pro činnosti s touto zdravotní péčí související.



(5) Praktické vyučování je ta část výuky, při níž se v programech

uvedených v odstavci 1 získávají v přímém a nepřímém kontaktu se

zdravými a nemocnými jedinci dovednosti potřebné pro plánování,

poskytování a vyhodnocování zdravotní péče v příslušném oboru na

základě získaných vědomostí a dovedností. Studující se učí být členem

týmu, být vedoucím týmu, poskytovat informace, edukovat a provádět

zdravotní výchovu jednotlivců i skupin a přebírat odpovědnost za

poskytovanou zdravotní péči. Tato výuka probíhá ve zdravotnických

zařízeních a ostatních zařízeních určených programy uvedenými v

odstavci 1, zejména v sociálních zařízeních a ve vlastním sociálním

prostředí jedinců. Odpovědnost za organizaci a odbornou úroveň

praktického vyučování nesou pověřené osoby, které splňují požadavky na

výkon zdravotnického povolání,^16) popřípadě také pedagogického

povolání podle zvláštního právního předpisu^17) a jsou způsobilé k

provádění činností,^18) které jsou obsahem praktického vyučování. Do

praktického vyučování mohou být zapojeni i jiní odborníci. Studující se

účastní výkonu činností na příslušném pracovišti tak, aby tyto činnosti

přispívaly k jejich vzdělávání a umožnily jim naučit se přebírat

odpovědnost za poskytovanou zdravotní péči. Za praktické vyučování se

pro účely této vyhlášky považuje i výuka na pracovištích škol nebo

školských zařízení určených pro praktické vyučování (dále jen "školní

laboratoř"), pokud odpovídá náplni příslušného oboru. Za úroveň

praktického vyučování ve školních laboratořích mohou odpovídat i jiní

než zdravotničtí pracovníci.



(6) Praktické vyučování je ukončeno ohodnocením praktických dovedností.



(7) Délka praktického vyučování v jiné než denní nebo prezenční formě

studia (dále jen "prezenční forma studia") může být zkrácena pouze o

dobu doloženého praktického vyučování absolvovaného při studiu v

programech uvedených v odstavci 1 pro přípravu příslušného nebo

obdobného zdravotnického povolání, popřípadě o dobu výkonu příslušného

nebo obdobného zdravotnického povolání, pokud dále není stanoveno

jinak; musí však být zachován požadovaný obsah praktického vyučování.



Minimální požadavky na programy k získání odborné způsobilosti k výkonu

povolání



§ 4



Všeobecná sestra



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry se získává

absolvováním akreditovaného studijního programu nebo akreditovaného

vzdělávacího programu.



(2) Studium v programech uvedených v odstavci 1 probíhá v



a) prezenční formě studia se specificky odborným charakterem, které

zahrnuje nejméně 3 roky studia a nejméně 4 600 hodin teoretické výuky a

praktického vyučování, z toho nejméně 2 300 hodin a nejvýše 3 000 hodin

praktického vyučování, nebo



b) jiné než prezenční formě studia, jehož celková doba výuky není

kratší, než je doba výuky podle písmene a), a v němž není dotčena

úroveň vzdělání.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování všeobecné

ošetřovatelské péče, a to v anatomii, fyziologii, patologii,

mikrobiologii (bakteriologie, virologie a parazitologie), biofyzice,

biochemii, základech radiační ochrany, ochraně veřejného zdraví včetně

epidemiologie, prevence nemocí, včasné diagnózy nemocí a zdravotní

výchovy, ve farmakologii a základních znalostech zdravotnických

prostředků,



2. ošetřovatelství a klinických oborech, a to v historii, charakteru a

etice ošetřovatelství, v obecných zásadách péče o zdraví, komunitní

péči, ošetřovatelství ve vztahu k praktickému lékařství a dalším

lékařským oborům, zejména k internímu lékařství, chirurgii, pediatrii,

péči o matku a novorozence, gynekologii, psychiatrii, péči o staré lidi

a geriatrii, k intenzivní péči, dietetice a k transfuznímu lékařství,



3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

sociologie, základech obecné psychologie, v psychologii nemocných a

vývojové psychologii, základech pedagogiky a edukace, právních

předpisech ve vztahu k sociální problematice, základech informatiky,

statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v

ošetřovatelství ve vztahu k praktickému lékařství a dalším lékařským

oborům, zejména k internímu lékařství, chirurgii, péči o děti a

pediatrii, péči o matku a novorozence, gynekologii, psychiatrii, péči o

seniory a geriatrii, intenzivní péči a komunitní péči a dále dovednosti

a znalosti umožňující podílet se na praktickém výcviku zdravotnických

pracovníků a zkušenosti z práce s příslušníky jiných profesí ve

zdravotnictví; tyto dovednosti se získávají pod dohledem

kvalifikovaných všeobecných sester nebo v odůvodněných případech jiných

zdravotnických pracovníků oprávněných k výkonu zdravotnického povolání

bez odborného dohledu.



§ 5



Porodní asistentka



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání porodní asistentky se získává

absolvováním akreditovaného studijního programu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 má standardní dobu studia nejméně 3

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1200 hodin.



(3) Program uvedený v odstavci 1 obsahuje teoretickou výuku a praktické

vyučování. Praktické vyučování probíhá ve zdravotnických zařízeních

včetně zdravotnických zařízení působících ve vlastním sociálním

prostředí žen a jejich rodin. Během praktického vyučování se studující

účastní na činnosti zdravotnických zařízení. Studující musí být

seznámeni s odpovědností spojenou s činností porodní asistentky.



(4) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování ošetřovatelské

péče v porodní asistenci, a to v anatomii a fyziologii, patologii se

zaměřením na gynekologickou a porodnickou patologii, mikrobiologii

(bakteriologie, virologie a parazitologie), biofyzice, biochemii a

základech radiační ochrany, ochraně veřejného zdraví včetně prevence

nemocí, včasné diagnózy nemocí a zdravotní výchovy, ve farmakologii a

základních znalostech zdravotnických prostředků,



2. porodní asistenci a klinických oborech, a to v embryologii a vývoji

plodu, v průběhu těhotenství, porodu a šestinedělí, v přípravě rodičky

a rodiny na porod a rodičovství včetně jeho psychologických aspektů a

dechových, tělesných a uvolňovacích cvičení pro ženy, ve vedení porodu

jako přirozeného fyziologického procesu se znalostí možných patologií a

technického vybavení používaného v porodnictví, v asistenci při

patologickém porodu, analgézii, anestézii a resuscitaci, ve fyziologii

a patologii novorozenců, v péči o novorozence a pediatrii zaměřené na

novorozence, v komunitní péči, ve výživě a dietetice s ohledem na

výživu žen, novorozenců a kojenců, sexuální výchově a plánování

rodičovství, lékařské genetice a transfuzním lékařství,



3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

sociologie a obecné psychologie, zejména v psychologických a sociálních

souvislostech těhotenství, porodu, šestinedělí a péče o dítě,

psychologii nemocných, vývojové psychologii, základech pedagogiky a

edukace, sociálně-právní ochraně matky a dítěte, základech informatiky,

statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování ve zdravotnických zařízeních, které zahrnuje



1. poradenství těhotným ženám včetně nejméně 100 prenatálních

vyšetření,



2. dohled a poskytnutí péče v průběhu těhotenství, a to nejméně u 40

těhotných žen,



3. osobní vedení nejméně 40 porodů; není-li možné dosáhnout tohoto

počtu pro nedostatek rodiček, může být snížen na nejméně 30 porodů za

podmínky, že se studující zúčastní dalších 20 porodů,



4. účast na alespoň jednom porodu v poloze koncem pánevním; není-li to

možné pro nedostatek porodů v poloze koncem pánevním, musí být proveden

nácvik simulací,



5. nástřih hráze a její sešití, kontrolu poranění porodních cest;

zkouška šití hráze a jednoduchých natržení hráze může být provedena

simulací, je-li to nezbytné,



6. dohled a péči nejméně u 40 žen s rizikovým těhotenstvím,



7. poporodní dohled a péči včetně vyšetření nejméně u 100 rodiček a

zdravých novorozenců,



8. dohled a péči o rodičky a novorozence vyžadující zvláštní péči

včetně péče o nedonošené a přenošené novorozence, novorozence s nízkou

porodní hmotností a patologické novorozence,



9. péči o ženy s patologickými nálezy v oblasti gynekologie a

porodnictví,



10. základní ošetřovatelskou péči v interním lékařství, pediatrii a

chirurgii,



11. komunitní péči;



toto praktické vyučování, s výjimkou bodu 11, probíhá pod dohledem

zdravotnických pracovníků kvalifikovaných v oblasti porodní asistence

nebo v odůvodněných případech jiných zdravotnických pracovníků,

oprávněných k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, v

zařízeních určených v programu uvedeném v odstavci 1 a poskytuje

zkušenosti ze spolupráce s dalšími zdravotnickými pracovníky.



§ 6



Ergoterapeut



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ergoterapeuta se získává

absolvováním akreditovaného studijního programu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 má standardní dobu studia nejméně 3

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1600 hodin.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování

ergoterapeutické péče, a to v anatomii, fyziologii, patologii a

patofyziologii, kineziologii a základních znalostech zdravotnických

prostředků,



2. ergoterapii a klinických oborech, a to ve vnitřním lékařství,

chirurgii a traumatologii, neurologii a psychiatrii, pediatrii,

geriatrii, ortopedii, protetice, úvodu do ergoterapie, teorii

ergoterapie, diagnostických a léčebných ergoterapeutických postupech ve

vztahu k psychosociálnímu, neurovývojovému a biomechanickému přístupu a

ve vztahu k prostředí, v ergoterapii u mentálního postižení,

ergoterapii v oborech pediatrie a geriatrie, ergoterapii při použití

kompenzačních pomůcek, ergodiagnostice a pracovní rehabilitaci, v

komunitní péči, rehabilitaci kognitivních poruch v ergoterapii a ve

využití komunikace v ergoterapii,



3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

pedagogiky a edukace, speciální pedagogice, sociální rehabilitaci,

ergonomii, psychologii, právních předpisech ve vztahu k sociální

problematice, základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého

výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v provádění

ergoterapeutických výkonů, v komunitní péči, v základní metodice

léčebné tělesné výchovy a rehabilitačního ošetřovatelství, vyšetřování

motorických funkcí, základních komunikačních schopností a rozumových a

dalších funkcí nutných pro poskytování ergoterapeutické péče a v

hodnocení soběstačnosti.



§ 7



Radiologický asistent



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání radiologického asistenta se

získává absolvováním akreditovaného studijního programu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 má standardní dobu studia nejméně 3

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1200 hodin.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní péče

v klinických radiologických oborech, a to v systémové, vývojové a

topografické anatomii, patologii, fyziologii, biofyzice, matematice

včetně matematické statistiky, fyzice,



2. ostatních klinických oborech, a to ve vnitřním lékařství, chirurgii,

farmakologii, použití zdravotnických prostředků, zejména zdravotnických

přístrojů, v obecné ošetřovatelské péči a specifické ošetřovatelské

péči při provádění radiologických výkonů,



3. odborných radiologických oborech, a to v radiologické fyzice,

molekulární a klinické radiobiologii, radiační onkologii zahrnující

metody plánování radioterapie, verifikační postupy a ozařovací

techniky, v radiodiagnostice zahrnující radiologické i neradiologické

statické a dynamické zobrazovací postupy (konvenční a digitální

radiografie, výpočetní tomografie, skiaskopická vyšetření, ultrazvuková

vyšetření, nukleární magnetická rezonance), v nukleární medicíně

zahrnující zobrazovací i nezobrazovací vyšetřovací postupy a

terapeutické aplikace otevřených zářičů, v radiologické technologii,

rentgenové anatomii včetně anatomie příčných řezů, v radiační ochraně

při lékařském ozáření včetně její optimalizace, analýzy rizik a

kontroly dávek, v zabezpečování jakosti ve zdravotnických

radiologických provozech, obecné bezpečnosti v radiologii,



4. dalších souvisejících oborech, a to v obecné psychologii a

psychologii nemocných, základech pedagogiky a edukace, technických

právních předpisech a normách a právních předpisech týkajících se

ionizujícího záření, v základech metodologie vědeckého výzkumu,



b) teoretickou výuku poskytující znalosti požadované pro získání

zvláštní odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu,^19)



c) praktické vyučování zahrnující



1. praktická cvičení v radiologické fyzice a dozimetrii, ve fyzikálních

testech k zajištění jakosti radiologické technologie a diagnostických

informací,



2. praktické vyučování, které probíhá ve zdravotnických zařízeních na

pracovištích radiodiagnostiky, radiační onkologie a nukleární medicíny

a které poskytuje dovednosti a znalosti v radiologických zobrazovacích

postupech a projekčních technikách, v akvizici, zpracování a archivaci

obrazových dat, v ozařovacích technikách, plánování radioterapie, její

simulaci a verifikaci a v zobrazovacích a nezobrazovacích

diagnostických metodách v oboru nukleární medicína,



3. praktická cvičení poskytující dovednosti a znalosti v obecných

ošetřovatelských postupech, zejména ve vztahu k internímu lékařství,

chirurgii, pediatrii a intenzivní péči a ve specifických

ošetřovatelských postupech používaných při radiologických výkonech;



tyto dovednosti se získávají pod odborným dohledem radiologických

asistentů nebo v odůvodněných případech jiných zdravotnických

pracovníků oprávněných k výkonu zdravotnického povolání bez odborného

dohledu.



§ 8



Zdravotní laborant



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotního laboranta se

získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo

akreditovaného vzdělávacího programu nebo akreditovaného studijního

programu a vzdělávacího programu kurzu nebo akreditovaného vzdělávacího

programu a vzdělávacího programu kurzu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají celkovou standardní dobu studia

nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1000 hodin.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování laboratorní

zdravotní péče, a to v anatomii, fyziologii, patologii, biologii,

biofyzice, fyzice, chemii, biochemii a základech radiační ochrany,



2. laboratorních a klinických oborech, a to v histologii a histologické

technice, genetice a molekulární biologii, hematologii a transfuzním

lékařství, mikrobiologii, imunologii, epidemiologii, vyšetřovacích

metodách v ochraně veřejného zdraví, toxikologii, klinické biochemii,

instrumentální analýze (analytická chemie), zdravotnických

prostředcích, zejména v laboratorních zdravotnických přístrojích,



3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

psychologie a komunikace, základech informatiky, statistiky a

metodologie vědeckého výzkumu, systému managementu jakosti v

laboratoři,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v základních

laboratorních postupech v souladu se zásadami správné laboratorní praxe

včetně odběru biologického materiálu a znalosti preanalytického,

analytického a postanalytického procesu v oborech histologie, genetika

a molekulární biologie, hematologie a transfuzní služba, mikrobiologie,

imunologie, klinická biochemie včetně toxikologie, vyšetřovací metody v

ochraně veřejného zdraví a epidemiologii; praktické vyučování probíhá

zejména ve školních laboratořích; v každém uvedeném oboru praktické

vyučování probíhá nejméně 5 dní ve zdravotnických zařízeních.



(4) Pokud se odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotního

laboranta získává studiem v akreditovaném studijním programu a

vzdělávacím programu kurzu nebo studiem v akreditovaném vzdělávacím

programu a vzdělávacím programu kurzu, doplňuje vzdělávací program

kurzu vzdělání získané absolvováním akreditovaného studijního programu

nebo akreditovaného vzdělávacího programu tak, aby splňoval požadavky

podle odstavců 2 a 3.



§ 9



Zdravotně-sociální pracovník



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotně-sociálního

pracovníka se získává absolvováním akreditovaného studijního programu a

vzdělávacího programu kurzu nebo akreditovaného vzdělávacího programu a

vzdělávacího programu kurzu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají celkovou standardní dobu studia

nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1000 hodin.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro sociální péči, a to ve

filozofii, etice, psychologii, sociologii, základech speciální

pedagogiky, sociální politice, právu pro sociální pracovníky,



2. sociální péči, a to v metodě a technice sociálního výzkumu, teorii a

metodě sociální práce, problematice sociálních institucí, rizikových

skupin a menšin, v sociálních aspektech zdraví a nemocech ve vztahu ke

klinickým oborům,



3. oborech souvisejících s poskytováním zdravotní péče, a to v

základech anatomie, fyziologie a patologie, v základech lékařských

klinických oborů vnitřní lékařství, chirurgie, psychiatrie, pediatrie a

geriatrie, v základech ošetřovatelství, v komunitní péči, v základech

informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v metodách

sociální práce ve vztahu k řešení složitých sociálních situací pacientů

vzniklých v souvislosti s onemocněním nebo zdravotním postižením;

praktické vyučování probíhá v lůžkových zdravotnických zařízeních

následné péče, zařízeních paliativní péče, ústavních zařízeních

sociální péče, ve stacionářích, v komunitní péči, v lůžkových

zdravotnických zařízeních při péči o děti a dospělé s interními,

chirurgickými a duševními onemocněními a v úřadech státní správy v

oblasti sociální péče.



(4) Vzdělávací program kurzu doplňuje vzdělání získané absolvováním

akreditovaného studijního programu nebo akreditovaného vzdělávacího

programu tak, aby splňoval požadavky podle odstavců 2 a 3.



§ 10



Optometrista



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání optometristy se získává

absolvováním akreditovaného studijního programu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 má standardní dobu studia nejméně 3

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 240 hodin.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní péče

v optometrii, a to v biologii a genetice, anatomii se zaměřením na

anatomii oka, fyziologii se zaměřením na fyziologii oka, histologii,

biochemii, mikrobiologii, imunologii, fyzice, patologii, farmakologii,



2. optometrii a optice a klinických oborech, a to v oftalmologii včetně

oční farmakologie, v binokulárním vidění, nauce o refrakci, základech

ortoptiky, ve zdravotnických prostředcích, a to ve speciálních

kompenzačních pomůckách, kontaktních čočkách a optických a

oftalmologických zdravotnických přístrojích,



3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v psychologii,

základech pedagogiky a edukace, ekonomice a vedení obchodu, základech

informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v optometrii,

kontaktologii, při vyšetřování na oftalmologických přístrojích a při

výrobě kontaktních pomůcek, kdy se studující jako součást týmu učí

provádět poradenskou službu při výběru brýlových obrub a úpravách

brýlových čoček, poradenskou službu v oblasti refrakčních vad včetně

kontaktních čoček, vyšetřovat zrakové funkce a provádět metrická

vyšetření oka, určovat refrakční vadu, provádět korekce, aplikovat

kontaktní čočky nebo speciální optické pomůcky a předepisovat je a

vyšetřovat v oblasti předního segmentu oka pro potřeby korekce

refrakčních vad.



§ 11



Ortoptista



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ortoptisty se získává

absolvováním akreditovaného studijního programu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 má standardní dobu studia nejméně 3

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1600 hodin.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní péče

v ortoptice, a to v biologii a genetice, v anatomii zejména se

zaměřením na anatomii oka, ve fyziologii zejména se zaměřením na

fyziologii oka, v histologii, biochemii, mikrobiologii, imunologii,

patologii, farmakologii, ve fyzice se zaměřením na optiku a optometrii,



2. ortoptice a klinických oborech, a to v oftalmologii, strabologii a

neurooftalmologii, v ortoptice-pleoptice, ošetřovatelství,

ošetřovatelské péči o děti a ošetřovatelské péči v očním lékařství, ve

zdravotnických prostředcích, a to ve speciálních kompenzačních

pomůckách a oftalmologických zdravotnických přístrojích,



3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v psychologii,

základech pedagogiky a edukace, základech informatiky, statistiky a

metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v oborech

uvedených v písmenu a) bodu 2; praktické vyučování probíhá v

ambulantním zdravotnickém zařízení očního lékaře, stacionáři pro děti s

poruchami zraku, očním lůžkovém oddělení nemocnic nebo léčeben a

strabologickém pracovišti.



§ 12



Asistent ochrany veřejného zdraví



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání asistenta ochrany veřejného

zdraví se získává absolvováním akreditovaného studijního programu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 má standardní dobu studia nejméně 3

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1200 hodin.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. biologických a klinických oborech, které tvoří základ potřebný pro

podporu a ochranu veřejného zdraví, a to v biologii, anatomii,

fyziologii, patologii, histologii, biofyzice, chemii a biochemii,

mikrobiologii, genetice, imunologii, základech klinických lékařských

oborů, zejména infekčního lékařství, pracovního lékařství a nemocí z

povolání, pediatrie, v základech radiační ochrany, zdravotnických

prostředcích,



2. oborech podpory a ochrany veřejného zdraví, a to v epidemiologii

infekčních a neinfekčních onemocnění a epidemiologické metodologii, v

hygieně obecné a komunální včetně ochrany spotřebitele, v hygieně

výživy včetně základů potravinářské mikrobiologie, potravinových

technologií, nutriční toxikologie a výživového poradenství, v hygieně

předmětů denního užívání, hygieně práce a pracovního lékařství včetně

fyziologie práce, v hygieně dětí a mladistvých, metodách podpory

veřejného zdraví, tvorbě a řízení zdravotnických programů,



3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

demografie, základech sociologie a sociální psychologie včetně specifik

skupin obyvatel, v základech pedagogiky a komunikace s veřejností,

právních předpisech zejména ve vztahu k výkonu státního zdravotního

dozoru a správního řízení v oblasti ochrany veřejného zdraví, v

základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v ochraně a

podpoře veřejného zdraví a v provádění státního zdravotního dozoru, v

tvorbě a řízení zdravotnických programů v oblasti podpory veřejného

zdraví, v základních laboratorních metodách v oblasti ochrany veřejného

zdraví, v získávání dat potřebných k vyhodnocování vlivu životních a

pracovních podmínek na zdravotní stav populace, ve zjišťování a

vyhodnocování zdravotních rizik v oblasti ochrany veřejného zdraví ve

vztahu k životnímu a pracovnímu prostředí; praktické vyučování probíhá

zejména ve školních laboratořích, ve zdravotních ústavech, Státním

zdravotním ústavu a úřadech státní správy provádějících státní

zdravotní dozor.



§ 13



Ortotik-protetik



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ortotika-protetika se získává

absolvováním akreditovaného studijního programu nebo akreditovaného

vzdělávacího programu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají standardní dobu studia nejméně 3

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1000 hodin.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní péče

v ortotice a protetice, a to v anatomii a fyziologii se zaměřením na

pohybový systém, v biofyzice, chemii a biochemii, v patologické

anatomii a fyziologii se zaměřením na pohybový systém, v základech

biomechaniky, odborném kreslení,



2. ortotice, protetice a klinických oborech, a to v ortopedii a

chirurgii, neurologii, rehabilitaci, pediatrii a předmětech

poskytujících znalosti o stavbě, materiálech a technologických

postupech používaných při navrhování, stavbě a opravách zdravotnických

prostředků, a to ortoticko-protetických pomůcek,



3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

psychologie, pedagogiky, ekonomie, informatiky, statistiky a

metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti nezbytné pro

navrhování, zhotovování a opravy ortoticko-protetických pomůcek;

nejméně polovina doby praktického vyučování probíhá ve zdravotnických

zařízeních nebo jiných ortoticko-protetických pracovištích.



§ 14



Nutriční terapeut



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání nutričního terapeuta se

získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo

akreditovaného vzdělávacího programu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají standardní dobu studia nejméně 3

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1800 hodin.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování nutriční péče,

a to v anatomii se zaměřením na trávicí systém, fyziologii se zaměřením

na fyziologii výživy a metabolismus, patologii, patofyziologii se

zaměřením na patofyziologii konkrétního onemocnění, v chemii,

biochemii, potravinářské chemii, nauce o potravinách, technologii

přípravy pokrmů, mikrobiologii, epidemiologii a hygieně, základech

farmakologie,



2. nutričních oborech a oborech ochrany veřejného zdraví, a to v

lékařské toxikologii, komunitní hygieně, epidemiologii infekčních a

neinfekčních onemocnění ve vztahu k výživě, ve výživě zdravých jedinců

různých věkových skupin včetně specifických nároků těhotných žen a

zvláštností dětského a dorostového věku, ve výživě ve vztahu k tělesné

zátěži (výživa sportovců), v komunitní péči, alternativní a netradiční

formě výživy, ve výživovém poradenství, zdravotní výchově a podpoře

veřejného zdraví, ochraně spotřebitele, tvorbě a řízení zdravotnických

programů, klinické dietologii, přípravě základních a speciálních druhů

léčebné výživy s využitím zásad racionální výživy, zpracování výživové

anamnézy, stanovení terapeutických plánů stravování individuálních

klientů, hygienických aspektech zajištění výroby, přípravy, rozvozu,

přepravy, značení a skladování pokrmů a jejich uvádění do oběhu, umělé

výživě (enterální a parenterální),



3. klinických oborech, a to ve vnitřním lékařství se zaměřením na

metabolická onemocnění, v chirurgii, pediatrii, gynekologii,

gerontologii, psychiatrii, infekčním lékařství, onkologii a základech

ošetřovatelství,



4. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

sociologie a sociální psychologie, základech pedagogiky a edukace, v

psychologii, právních předpisech ve vztahu k výkonu státního

zdravotního dozoru, v základech ekonomie, informatiky, statistiky a

metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v léčebné

výživě ve vztahu ke klinickým oborům uvedeným v písmenu a) bodu 3, a to

ve zjišťování nutričních potřeb pacientů, v hodnocení stavu výživy, ve

zpracovávání jídelních plánů, ve volbě vhodných výživových doplňků, v

přípravě a distribuci stravy, ve zdravotní výchově, v edukaci a

poradenství; praktické vyučování probíhá v lůžkových a ambulantních

zdravotnických zařízeních včetně odborných léčebných ústavů, zejména na

odděleních gerontologických, interních, dětských a v metabolických

jednotkách, v edukačních centrech, v ústavních zařízeních sociální péče

a ve stravovacích provozech zejména zdravotnických a sociálních

zařízení, ve školních laboratořích a ve státních zdravotnických

ústavech a úřadech státní správy provádějících státní zdravotní dozor;

jeho součástí je účast na státním zdravotním dozoru v oblasti hygieny

výživy v komunitní péči.



§ 15



Zubní technik



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zubního technika se získává

absolvováním akreditovaného studijního programu nebo akreditovaného

vzdělávacího programu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají standardní dobu studia nejméně 3

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 2000 hodin.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti



1. v oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní

péče ve výrobě a opravě zdravotnických prostředků, a to zubních náhrad,

ortodontických pomůcek a dalších stomatologických výrobků (dále jen

"výroba zubních náhrad"), v anatomii, fyziologii, patologii zejména ve

vztahu k orofaciálnímu systému, jeho anomáliím a onemocněním, v

mikrobiologii, hygieně (prevence, zdravotní výchova), základech

biomechaniky, odborném kreslení,



2. ve výrobě zubních náhrad a klinických oborech, a to v zubním

lékařství a zubní protetice, a teoretickou výuku poskytující znalosti o

stavbě, materiálech a technologických postupech používaných ve výrobě

zubních náhrad,



3. v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

psychologie, pedagogiky, ekonomie, informatiky, statistiky a

metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování, při němž se studující jako součást týmu zubní

laboratoře a pracoviště zubního lékaře učí na základě získaných

znalostí a dovedností zhotovovat a opravovat zubní náhrady a

ortodontické pomůcky s důrazem na správné technologické postupy;

praktické vyučování probíhá ve školních laboratořích a ve

zdravotnických zařízeních, zejména v zubních laboratořích a na

pracovištích zubního lékařství.



§ 16



Dentální hygienistka



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání dentální hygienistky se

získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo

akreditovaného vzdělávacího programu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají standardní dobu studia nejméně 3

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1500 hodin.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní péče

v dentální hygieně a zubní prevenci, a to v anatomii, fyziologii,

patologii zejména ve vztahu k orofaciálnímu systému, jeho anomáliím a

onemocněním, v chemii ve vztahu k používaným materiálům, v

mikrobiologii a epidemiologii, v orální histologii, fyziologii výživy,

farmakologii a základních znalostech zdravotnických prostředků,



2. dentální hygieně a klinických oborech, a to v základech zubního

lékařství včetně preventivního zubního lékařství a parodontologie, v

orální hygieně, dermatologii, základech vnitřního lékařství a

pediatrie, základech zubní protetiky, v používání radiologických

zařízení ve stomatologii včetně zhotovování snímků a ochrany proti

ionizujícímu záření, v instrumentování v zubním lékařství, ve

zdravotnických přístrojích užívaných v dentální hygieně,



3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

psychologie a komunikace, základech pedagogiky a edukace, základech

ekonomie, informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v provádění

výkonů spojených s odbornou ústní hygienou, v edukaci pacientů k

moderním postupům ústní hygieny, v provádění zdravotní výchovy, v

provádění výkonů zaměřených na ošetření iniciálních změn tvrdých

zubních tkání a parodontu, na odstraňování faktorů lokálního dráždění v

dutině ústní; praktické vyučování probíhá ve školních laboratořích, ve

zdravotnických zařízeních, zejména na pracovištích poskytujících zubní

péči a na pracovištích dentálních hygienistek.



§ 17



Zdravotnický záchranář



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotnického záchranáře se

získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo

akreditovaného vzdělávacího programu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají standardní dobu studia nejméně 3

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1800 hodin.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování neodkladné

zdravotní péče, a to v anatomii, fyziologii a patofyziologii,

patologii, epidemiologii a mikrobiologii (bakteriologie, virologie,

parazitologie), biofyzice, biochemii, v základech radiologie včetně

základů radiační ochrany, ve farmakologii a základních znalostech

zdravotnických prostředků, toxikologii, v základech radiační ochrany,



2. klinických oborech a dalších specifických oborech souvisejících s

poskytováním neodkladné péče, a to v urgentní a válečné medicíně, v

medicíně krizových stavů,^20) integrovaném záchranném systému, práci ve

zdravotnickém operačním středisku, anesteziologii, resuscitaci a

intenzivní péči, ošetřovatelství ve vztahu k internímu, chirurgickému,

neurologickému a specializovanému lékařství, v pediatrii, gynekologii a

porodnictví, psychiatrii včetně závislostí na návykových látkách, v

gerontologii, neodkladné péči při akutních a kritických stavech,

zdravotnických a dalších přístrojích používaných převážně v

přednemocniční neodkladné péči,



3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v psychologii a

komunikaci včetně řešení náročných životních situací, v telekomunikační

technologii, základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého

výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v

přednemocniční neodkladné péči, v situacích charakteristických pro

urgentní a válečnou medicínu a krizové stavy v součinnosti se složkami

integrovaného záchranného systému, v instruktážích k poskytování laické

první pomoci včetně instruktáží na dálku, v řidičských a navigačních

dovednostech a dalších fyzických dovednostech nutných pro práci v

záchranné službě, v ošetřovatelství, a to především ve vztahu k

ošetřovatelství v chirurgii, vnitřním lékařství, pediatrii, neurologii,

intenzivní péči, gynekologii a porodnictví, psychiatrii včetně zvládání

agresivního pacienta; praktické vyučování probíhá ve zdravotnických

zařízeních poskytujících neodkladnou péči včetně pracovišť, která mají

charakter akutního příjmu, dále v lůžkových zdravotnických zařízeních a

na pracovištích ostatních složek integrovaného záchranného systému.



§ 18



Farmaceutický asistent



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání farmaceutického asistenta se

získává absolvováním akreditovaného vzdělávacího programu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 má standardní dobu studia nejméně 3

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 700 hodin.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti



1. v základních přírodovědných a lékařských oborech, které umožní

pochopit vzájemné působení léčivé látky a živého organizmu, a to v

anatomii, fyziologii, patologii, chemii, mikrobiologii, farmaceutické

botanice, analýze léčiv, základech radiační ochrany,



2. ve farmaceutických a klinických oborech, a to v chemii léčiv,

farmakologii, přípravě léčivých přípravků, farmakognozii, kontrole

léčivých přípravků, zdravotnických prostředcích,



3. v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

psychologie, informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v přípravě a

kontrole léčivých přípravků připravovaných na lékařské předpisy i do

zásoby, ve výdeji léčivých přípravků, jejichž výdej není vázán na

lékařský předpis, ve výdeji a prodeji zdravotnických prostředků;

praktické vyučování probíhá zejména v lékárnách, školních laboratořích

a v dalších zdravotnických zařízeních provádějících přípravu léčiv pod

dohledem farmaceuta, farmaceutického asistenta, popřípadě specialisty v

přípravě radiofarmak.



§ 19



Biomedicínský technik



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání biomedicínského technika se

získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo

akreditovaného studijního programu a vzdělávacího programu kurzu nebo

akreditovaného vzdělávacího programu a vzdělávacího programu kurzu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají celkovou standardní dobu studia

nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 600 hodin.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro výkon technického

zdravotnického povolání, a to v základech anatomie, fyziologie a

patologie,



2. technických oborech, a to ve zpracování signálů a obrazů (úvod do

teorie zpracování signálů, analýza a interpretace biosignálů,

biomedicínské senzory), ve zdravotnických přístrojích (základy

elektronických obvodů, diagnostické zdravotnické přístroje,

terapeutické zdravotnické přístroje, laboratorní zdravotnické

přístroje, komplexy zdravotnických přístrojů, zobrazovací systémy v

klinice), v informatice a kybernetice (základy statistiky v medicíně,

počítačové podpory diagnostiky, telemedicína, informační systémy ve

zdravotnictví, úvod do teorie simulace a modelování),

elektrotechnických předmětech (matematika, fyzika, teoretická

elektrotechnika, elektronika, elektrická měření, programování),



3. souvisejících oborech, a to v managementu zdravotnické techniky, v

technických právních předpisech a normách platných ve zdravotnictví a v

základech metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v oborech

uvedených v písmenu a) bodu 2; praktické vyučování probíhá ve školních

laboratořích a ve zdravotnických zařízeních; ve zdravotnických

zařízeních praktické vyučování probíhá nejméně 50 hodin na pracovištích

používajících diagnostické zdravotnické přístroje, nejméně 30 hodin na

pracovištích používajících terapeutické zdravotnické přístroje a

nejméně 20 hodin na pracovištích používajících laboratorní zdravotnické

přístroje.



(4) Pokud se odborná způsobilost k výkonu povolání biomedicínského

technika získává studiem v akreditovaném studijním programu a

vzdělávacím programu kurzu nebo v akreditovaném vzdělávacím programu a

vzdělávacím programu kurzu, doplňuje vzdělávací program kurzu vzdělání

získané absolvováním akreditovaného studijního programu nebo

akreditovaného vzdělávacího programu tak, aby splňoval požadavky podle

odstavců 2 a 3.



§ 19a



Biotechnický asistent



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání biotechnického asistenta se

získává absolvováním akreditovaného zdravotnického studijního programu

nebo akreditovaného studijního programu a vzdělávacího programu kurzu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají celkovou standardní dobu studia

nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 400 hodin.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. medicínských oborech, které tvoří základ potřebný pro výkon povolání

biotechnického asistenta, a to v základech anatomie, fyziologie,

patologie, biochemie, interny, chirurgie, mikrobiologie, klinické

farmakologie a stomatologie,



2. technických oborech, a to ve zpracování biosignálů a obrazů (úvod do

teorie zpracování biosignálů, analýza a interpretace biosignálů, úvod

do simulace a modelování), ve zdravotnických přístrojích (diagnostické

a terapeutické zdravotnické přístroje, laboratorní zdravotnické

přístroje, zobrazovací systémy v medicíně), v informatice (informační

systémy ve zdravotnictví, telemedicína, počítačová podpora diagnostiky

a terapie, základy programování, základy statistiky v medicíně),



3. souvisejících oborech, a to v etice, psychologii, managementu a

ekonomice ve zdravotnictví a v základech metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti v oborech uvedených v

písmenu a) bodu 2 probíhá ve školních laboratořích a ve zdravotnických

zařízeních; ve zdravotnických zařízeních praktické vyučování probíhá

nejméně 50 hodin na pracovištích používajících diagnostické

zdravotnické přístroje, nejméně 40 hodin na pracovištích používajících

terapeutické zdravotnické přístroje a nejméně 20 hodin na pracovištích

používajících laboratorní zdravotnické přístroje.



(4) Pokud se odborná způsobilost k výkonu povolání biotechnického

asistenta získává studiem v akreditovaném studijním programu a

vzdělávacím programu kurzu, doplňuje vzdělávací program kurzu vzdělání

získané absolvováním akreditovaného studijního programu tak, aby

splňoval požadavky podle odstavců 2 a 3.



§ 20



Radiologický technik



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání radiologického technika se

získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo

akreditovaného studijního programu a vzdělávacího programu kurzu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají celkovou standardní dobu studia

nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 300 hodin.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří dostatečný matematicko-fyzikální základ

potřebný pro porozumění problematice radiologických zařízení a

ionizujícího záření a jeho vlivu na organismus, a to v matematice

(diferenciální a integrální počet, obyčejné diferenciální rovnice,

soustavy lineárních algebraických rovnic, lineární zobrazení,

matematická statistika, numerické metody), ve fyzice (mechanika,

elektřina a magnetismus, fyzika pevných látek, základy fyzikálních

měření), ve fyzice ionizujícího záření (vlastnosti atomu a atomových

jader, interakce ionizujícího záření s látkou, radioaktivní přeměna,

jaderné reakce), v informatice (základní hardware, kancelářský

software, základy počítačových sítí, ukládání a zálohování dat, ochrana

sítí a dat, komunikační, obrazové a archivační standardy, informační

systémy ve zdravotnictví, statistické zpracování dat se zaměřením na

data klinická a epidemiologická), v základech biologie, fyziologie z

hlediska lékařského ozáření, v základech obecné anatomie, v rentgenové

anatomii a anatomii příčných řezů,



2. radiologických oborech, a to v detekci a dozimetrii ionizujícího

záření (veličiny a jednotky ionizujícího záření, teorie ionizace v

dutině, plynové, scintilační a polovodičové detektory,

termoluminiscenční filmové dozimetry), v radiologických zařízeních

(zejména rentgenové diagnostické přístroje, digitální a klasické

zobrazovací systémy, systémy pro zobrazování magnetickou rezonancí

ultrazvukem, scintilační kamera, PET kamera, radionuklidový ozařovač,

radioterapeutický simulátor, urychlovače nabitých částic, jaderný

reaktor), ve fyzikálních a technických aspektech ionizujícího záření v

radioterapii, v nukleární medicíně a v radiodiagnostice, v radiační

ochraně včetně radiační ochrany pacientů s ohledem na specifika v

radiodiagnostice, v nukleární medicíně a radioterapii, v zajišťování

jakosti v radiodiagnostice při použití ionizujícího záření, v nukleární

medicíně a radioterapii,



3. souvisejících oborech, a to v technických právních předpisech a

právních předpisech týkajících se ionizujícího záření a v základech

metodologie vědeckého výzkumu,



b) teoretickou výuku poskytující znalosti požadované pro získání

zvláštní odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu,^19)



c) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti ve fyzikálním

měření a práci s přístrojovou technikou, používání, údržbě, servisu a

evidenci standardních radiologických zařízení a dalšího radiologického

vybavení zdravotnických pracovišť v oborech radiodiagnostika, nukleární

medicína a radioterapie; praktické vyučování probíhá ve školních

laboratořích a ve zdravotnických zařízeních; ve zdravotnických

zařízeních praktická výuka probíhá nejméně 150 hodin, a to pod vedením

radiologického technika nebo radiologického fyzika.



(4) Pokud se odborná způsobilost k výkonu povolání radiologického

technika získává studiem v akreditovaném studijním programu a

vzdělávacím programu kurzu, doplňuje vzdělávací program kurzu vzdělání

získané absolvováním akreditovaného studijního programu tak, aby

splňoval požadavky podle odstavců 2 a 3.



§ 20a



Adiktolog



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání adiktologa se získává

absolvováním akreditovaného zdravotnického studijního programu nebo

akreditovaného vzdělávacího programu a vzdělávacího programu kurzu nebo

akreditovaného studijního programu a vzdělávacího programu kurzu nebo

absolvováním vzdělávacího programu kurzu po získání odborné

způsobilosti všeobecné sestry.



(2) Program uvedený v odstavci 1 má standardní dobu studia nejméně 3

roky a nejméně 2400 hodin teoretického a praktického vyučování, z toho

nejméně 350 hodin praktického vyučování.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 písm. a) poskytuje

znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování adiktologické

zdravotní péče, a to v anatomii, biologii člověka, chemii a biochemii,

základech lékařské terminologie, zdravotnické informatice, fyziologii,

základech klinické medicíny, etice, patologii a patologické fyziologii,

klinické farmakologii, hygieně a epidemiologii, pediatrii, obecné a

vývojové psychologii, metodologii adiktologického a epidemiologického

výzkumu a v souvisejících klinických lékařských oborech,



2. adiktologii a klinické psychologii a základní znalosti v dalších s

adiktologií souvisejících teoretických a klinických oborech, a to v

duševním zdraví a životním stylu, základech komunikace, základech

psychologické a psychiatrické diagnostiky, základech sociologie a

sociální psychologie, pedagogiky a speciální pedagogiky, sociální práci

a politice, obecné a speciální psychiatrii a psychoterapii, opatřeních

potlačujících užívání návykových látek, svépomocných nástrojů léčby

alkoholiků, narkomanů, teorii koordinované péče, teorii poradenské

práce, v problematice patologického hráčství a nezvládnutého užívání

moderních komunikačních technologií, v kriminologii, drogové politice,

primární drogové prevenci, v problematice zneužívání drog; systému

léčebné adiktologické péče zejména v nízkoprahových službách,

ambulantní a ústavní péči, terapeutických komunitách a následné péči;

komunitní péči, klinické adiktologii, zejména v klinické

psychofarmakologii návykových látek, etiologických a patogenetických

aspektech užívání návykových látek, komplikacích poruch způsobených

užíváním návykových látek a jejich léčby; substituční léčbě, organizaci

poskytování adiktologické péče v rámci zařízení poskytujících zdravotní

péči nebo sociální služby a v rámci školských zařízení,



3. souvisejících oborech, a to v rehabilitaci, ergonomii, základech

informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu, a dále v

základech práva, v základech finančního řízení podniku,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti navazující na teoretické

obory, a to zejména v oblasti úvodního rozhovoru a vedení

diagnosticko-terapeutického rozhovoru, metod práce s týmem, metod práce

s rodinami, ve včasné intervenci a krizové intervenci, nácviku

koordinované péče, praxi primárně-preventivních programů, nácviku

sociálně-právních dovedností a sociálně-psychologickém a poradenském

výcviku; praktické vyučování probíhá ve zdravotnických zařízeních a

zařízeních sociálních služeb systému léčebné adiktologické péče,

zejména v zařízeních nízkoprahových služeb, ambulantní péče a

substituční léčby, ústavní péče, následné péče, péče v terapeutických

komunitách a ve vlastním sociálním prostředí jedinců.



(4) Vzdělávací program kurzu uvedený v odstavci 1 doplňuje vzdělání

uváděné v odstavci 1 tak, aby splňovalo požadavky podle odstavců 2 a 3.



§ 21



Psycholog ve zdravotnictví a klinický psycholog



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání psychologa ve zdravotnictví

se získává absolvováním akreditovaného studijního programu a

vzdělávacího programu kurzu, který je prováděn vysokou školou.

Akreditovaný studijní program má standardní dobu studia nejméně 5 let,

z toho nejméně 100 hodin praktického vyučování.



(2) Odborná a specializovaná způsobilost k výkonu povolání klinického

psychologa se získává absolvováním akreditovaného studijního programu a

specializačního programu v oboru klinická psychologie. Akreditovaný

studijní program a specializační program mají celkovou standardní dobu

studia nejméně 10 let, z toho praktické vyučování činí nejméně 400

hodin. Specializační program v oboru klinická psychologie doplňuje

akreditovaný studijní program tak, aby byly splněny minimální požadavky

podle odstavce 3, a dále prohlubuje a rozšiřuje získané znalosti a

dovednosti tak, aby absolvent studia byl schopen vykonávat povolání bez

odborného dohledu.



(3) Studium v programech uvedených v odstavcích 1 a 2 poskytuje

znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování psychologické

zdravotní péče, a to v obecné psychologii, vývojové psychologii,

metodologii psychologického výzkumu, základní orientaci v anatomii a

fyziologii, psychofarmakologii a v souvisejících klinických lékařských

oborech,



2. klinické psychologii a základní znalosti v dalších souvisejících

psychologických oborech, a to v psychologické diagnostice (znalosti

psychometrie a konstrukce testů, psychometrické parametry

nejdůležitějších psychodiagnostických metod, metodologické aspekty

psychodiagnostiky), v klinické vývojové psychologii (vývoj a růst z

psychologického hlediska, jeho odchylky a poruchy, základní vývojové

teorie), v psychopatologii (symptomatologie, syndromologie a nosologie

psychických poruch, psychopatologie dětství, adolescence, dospělosti a

stáří, rodinná interakce a duševní zdraví, poruchy manželského a

rodinného soužití, speciální psychosexuální problematika), v

psychoterapii (teoretické základy hlavních psychoterapeutických směrů,

orientační znalost základních metod psychoterapie individuální,

skupinové a rodinné u dospělých a dětí, základní metody krizové

intervence), v psychologické problematice somatických onemocnění,



3. souvisejících oborech, a to v organizaci poskytování psychologické

péče v rámci zdravotní a sociální péče a v rámci školských zařízení, ve

filozofii, základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého

výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující základní dovednosti a znalosti v

oborech uvedených v písmenu a) bodu 2, a to pod odborným dohledem

klinického psychologa způsobilého k výkonu zdravotnického povolání bez

odborného dohledu; praktické vyučování probíhá zejména ve

zdravotnických a sociálních zařízeních a ve vlastním sociálním

prostředí jedinců.



§ 22



Klinický logoped



(1) Odborná a specializovaná způsobilost k výkonu povolání klinického

logopeda se získává absolvováním akreditovaného studijního programu a

specializačního programu.



(2) Akreditovaný studijní program uvedený v odstavci 1 má standardní

dobu studia nejméně 5 let, z toho praktické vyučování činí nejméně 400

hodin. Specializační program v oboru klinická logopedie má standardní

dobu studia 3 roky a doplňuje akreditovaný studijní program tak, aby

byly splněny minimální požadavky podle odstavce 3, a dále prohlubuje a

rozšiřuje získané znalosti a dovednosti tak, aby absolvent studia byl

schopen vykonávat povolání bez odborného dohledu.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování logopedické

zdravotní péče, a to v pedagogice a speciální pedagogice, anatomii,

fyziologii a patologii se zaměřením na sluchové a hlasové ústrojí,

základních znalostech zdravotnických prostředků, zejména sluchadel a

elektroakustických diagnostických zdravotnických přístrojů,



2. klinické logopedii a dalších souvisejících klinických oborech, a to

v metodách a technikách logopedické diagnostiky, depistáži a

dispenzarizaci vad řeči a sluchu, vývojových a získaných poruchách

řeči, poruchách řeči při psychiatrických onemocněních, poruchách hlasu

a jejich reedukaci, typech sluchových vad a poruch, reedukaci a edukaci

sluchového postižení, logopedické intervenci u všech typů narušené

komunikační schopnosti včetně problematiky somatických onemocnění, v

hlasové hygieně, základech souvisejících klinických oborů, zejména ve

foniatrii, otorinolaryngologii, pediatrii, psychiatrii včetně

gerontopsychiatrie, v neurologii, geriatrii, rehabilitaci včetně

fyzioterapie a ergoterapie a v posudkové činnosti v logopedii včetně

pracovního uplatnění osob s vadami řeči, sluchu či kombinovanými

vadami,



3. souvisejících oborech, a to v organizaci logopedické péče v rámci

zdravotní a sociální péče a v rámci školských zařízení, psychologii,

základech právní problematiky v oblasti sociální péče a školství,

základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti ve speciálních

diagnostických metodách a technikách, v reedukačních, edukačních a

rehabilitačních postupech při všech typech narušené komunikační

schopnosti včetně zvládání technických dovedností, potřebných pro práci

klinického logopeda (analýza zvukového záznamu komunikačních schopností

klienta, praktické zacházení se sluchovou protetikou a s

audiovizuálními a elektroakustickými přístroji využívanými při

diagnostice i terapii); praktické vyučování probíhá ve zdravotnických i

sociálních zařízeních a ve školských zařízeních včetně speciálních

školských zařízení.



(4) Praktické vyučování, které je součástí specializačního programu,

probíhá nejméně 36 měsíců na odborném logopedickém pracovišti pod

odborným dohledem klinického logopeda, pokud dále není stanoveno jinak;

z toho činí alespoň



a) 12 týdnů ve zdravotnickém zařízení poskytujícím logopedickou péči

pod přímým vedením klinického logopeda, z toho 2 týdny na pracovišti

určeném akreditovaným zařízením a



b) 6 týdnů v lůžkovém zdravotnickém zařízení poskytujícím foniatrickou,

otorinolaryngologickou, rehabilitační, geriatrickou, psychiatrickou

nebo neurologickou péči, a to pod odborným dohledem klinického logopeda

nebo lékaře příslušné specializace; toto praktické vyučování probíhá

alespoň na čtyřech z uvedených pracovišť.



§ 22a



Zrakový terapeut



(1) Odborná a specializovaná způsobilost k výkonu povolání zrakového

terapeuta se získává absolvováním akreditovaného studijního programu a

dalšího postgraduálního akreditovaného specializačního programu nebo

akreditovaného studijního programu a vzdělávacího programu kurzu.



(2) Akreditovaný studijní program uvedený v odstavci 1 má standardní

dobu studia nejméně 5 let, z toho praktické vyučování činí nejméně 100

hodin. Akreditovaný specializační program má standardní dobu studia 1

rok a doplňuje akreditovaný studijní program tak, aby byly splněny

minimální požadavky podle odstavce 3.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování oftalmopedické

zdravotní péče, a to v pedagogice a speciální pedagogice, anatomii,

fyziologii a patologii se zaměřením na zrakové ústrojí, a základní

znalosti zdravotnických prostředků, zejména speciálních optických

pomůcek a elektronických zvětšovacích pomůcek,



2. zrakové terapii, a to v metodách a technikách diagnostiky, depistáže

a dispenzarizaci zrakových vad a poruch zrakových funkcí, edukaci a

reedukaci zrakových funkcí, terapeutické intervenci u vrozených a

získaných vad a poruch zrakových funkcí kojenců a dětí v preverbálním

období, u všech věkových skupin osob s narušenou komunikační

schopností, neslyšících, osob s onemocněním či poruchou centrálního

nervového systému, s mentální retardací a obtížně vyšetřitelných. Dále

v základech souvisejících klinických oborů, zejména v oftalmologii,

optice, ortoptice a optometrii, pediatrii, psychiatrii včetně

gerontopsychiatrie, neurologii, geriatrii, logopedii, rehabilitaci

včetně fyzioterapie a ergoterapie, a v posudkové činnosti ve zrakové

terapii včetně pracovního uplatnění osob s vadami zraku a kombinovanými

vadami,



3. souvisejících oborech, a to v organizaci oftalmopedické péče v rámci

zdravotnictví a sociálních služeb a v rámci školských zařízení,

základech psychologie, pedagogiky a edukace, základech právní

problematiky v oblasti sociálních a zdravotních služeb a školství,

základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti ve speciálních

diagnostických metodách a technikách, v edukačních, reedukačních a

rehabilitačních postupech u těžkých vrozených a získaných poruch zraku

všech věkových skupin včetně zvládání technických dovedností práce s

diagnostickými pomůckami, se speciálními optickými a elektronickými

pomůckami používanými v práci zrakového terapeuta, zejména aplikace

diagnostické metody s ohledem na věk, mentální dovednosti, diagnózu,

úroveň vývoje zraku a způsob komunikace; praktické zacházení s

optickými a elektronickými pomůckami využívanými při diagnostice a

terapii; praktické vyučování probíhá ve zdravotnických zařízeních,

zařízeních sociálních služeb a ve školách nebo školských zařízeních.



(4) Pokud se odborná způsobilost k výkonu povolání zrakového terapeuta

získává studiem v akreditovaném studijním programu a vzdělávacím

programu kurzu, doplňuje vzdělávací program kurzu vzdělání získané

absolvováním akreditovaného studijního programu tak, aby splňoval

požadavky podle odstavců 2 a 3.



§ 23



Fyzioterapeut



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání fyzioterapeuta se získává

absolvováním akreditovaného bakalářského studijního programu nebo

akreditovaného magisterského studijního programu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají standardní dobu studia



a) v akreditovaném bakalářském studijním programu nejméně 3 roky, z

toho praktické vyučování činí nejméně 1600 hodin,



b) v akreditovaném magisterském studijním programu navazujícím na

akreditovaný bakalářský studijní program pro přípravu fyzioterapeutů

nejméně 2 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 600 hodin,



c) v akreditovaném magisterském studijním programu nejméně 5 let, z

toho praktické vyučování činí nejméně 2200 hodin.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 2 písm. a) poskytuje

znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti



1. v oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování

fyzioterapeutické péče, a to v biologii, anatomii, fyziologii,

patologii a patofyziologii, biofyzice, biomechanice, kineziologii,



2. ve fyzioterapii, léčebné rehabilitaci a dalších klinických oborech,

a to ve vnitřním lékařství, chirurgii, traumatologii, gynekologii,

neurologii, psychiatrii, pediatrii, geriatrii, ortopedii, protetice,

rehabilitační propedeutice, fyzikální terapii, balneologii, ve

vyšetřovacích, diagnostických a terapeutických postupech ve

fyzioterapii v uvedených klinických oborech a v preventivní péči, v

kineziologii, základech ergoterapie, v komunitní péči, zdravotní

tělesné výchově, tělesné výchově a sportu zdravotně postižených,



3. v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

psychologie, pedagogiky a edukace, v základech speciální pedagogiky, v

sociální a pracovní rehabilitaci, v sociálních právních předpisech,

ergonomii, v základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého

výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v provádění

fyzioterapeutických postupů podle písmene a) bodu 2; praktické

vyučování probíhá zejména ve zdravotnických zařízeních pod vedením

fyzioterapeuta nebo v odůvodněných případech pod vedením lékaře se

specializací v oboru rehabilitační a fyzikální medicína; součástí

praktického vyučování je souvislá praxe nejméně 120 hodin v každém roce

studia a sportovní aktivita pod vedením tělovýchovných odborníků nebo

fyzioterapeutů.



(4) Studium v programu uvedeném v odstavci 2 písm. b) rozšiřuje

znalosti a dovednosti podle odstavce 3 a zaměřuje fyzioterapeuta na

poskytování specializované fyzioterapeutické péče prostřednictvím

nejméně jedné specializované metodiky nebo konceptu (například metodika

podle Lewita, hippoterapie, Kabatova technika proprioreceptivní

nervosvalové facilitace, Vojtova vývojová kineziologie, metodika

Mojžíšové, Brüggerův koncept).



(5) Studium v programu uvedeném v odstavci 2 písm. c) poskytuje

znalosti a dovednosti podle odstavců 3 a 4.



§ 24



Radiologický fyzik



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání radiologického fyzika se

získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo

akreditovaného studijního programu a vzdělávacího programu kurzu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají celkovou standardní dobu studia



a) v akreditovaném magisterském studijním programu po získání úplného

středního vzdělání nejméně 5 let, z toho praktické vyučování činí

nejméně 300 hodin,



b) v akreditovaném magisterském studijním programu navazujícím na

akreditovaný bakalářský studijní program matematicko-fyzikálního

zaměření nejméně 2 roky, z toho praktická výuka činí nejméně 300 hodin;

požadavky na počet hodin praktické výuky a požadavky stanovené v

odstavci 3 mohou být absolvovány také v průběhu předcházejícího studia

v akreditovaném bakalářském studijním programu.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří dostatečný matematicko-fyzikální základ

potřebný pro porozumění problematiky ionizujícího záření a jeho vlivu

na organismus a problematiky radiologických zařízení, a to v matematice

(matematická analýza, lineární algebra, numerická matematika, rovnice

matematické fyziky, matematická statistika a základy teorie

pravděpodobnosti, metoda Monte Carlo), ve fyzice (mechanika, elektřina

a magnetismus, termika a molekulová fyzika, termodynamika, statistická

fyzika, vlnění, optika, atomová a jaderná fyzika, teoretická a kvantová

fyzika, fyzika pevných látek), ve fyzice ionizujícího záření (zdroje

ionizujícího záření, interakce ionizujícího záření s látkou,

radioaktivní přeměna, jaderné reakce), v informatice (základní

hardware, kancelářský software, základy počítačových sítí, ukládání a

zálohování dat, ochrana sítí a dat, komunikační, obrazové a archivační

standardy, informační systémy ve zdravotnictví, statistické zpracování

dat se zaměřením na klinické a epidemiologické studie), v základech

biologie a fyziologie z hlediska lékařského ozáření, v základech

anatomie, rentgenové anatomie a anatomie příčných řezů,



2. radiologických oborech, a to v detekci, dozimetrii a metrologii

ionizujícího záření (veličiny a jednotky ionizujícího záření, teorie

ionizace v dutině, plynové, scintilační a polovodičové detektory,

termoluminiscenční, filmové a další integrující dozimetrické metody,

standardizace, kalibrace), v radiologických zařízeních a dalších

zdravotnických přístrojích (zejména rentgenové diagnostické přístroje,

digitální a klasické zobrazovací systémy, systémy pro zobrazování

magnetickou rezonancí a ultrazvukem, scintilační kamera, PET kamera,

radionuklidový ozařovač, radioterapeutický simulátor, urychlovače

nabitých částic, jaderný reaktor), ve fyzikálních, technických a

klinických aspektech ionizujícího záření v radioterapii, nukleární

medicíně a radiodiagnostice, v základech fyzikálních, technických a

klinických aspektů neionizujícího záření v diagnostice a terapii, v

systému zajišťování jakosti v radiodiagnostice, nukleární medicíně a

radioterapii, radiobiologii a biologických účincích ionizujícího

záření, radiační ochraně včetně radiační ochrany pacientů s ohledem na

specifika v radiodiagnostice, nukleární medicíně a radioterapii, v

používání, údržbě, servisu a evidenci radiologických zařízení včetně

problematiky jejich klinického hodnocení a klinických zkoušek jejich

nežádoucích účinků a analýzy rizik,



3. souvisejících oborech, a to v technických právních předpisech a

normách platných ve zdravotnictví a právních předpisech týkajících se

ionizujícího záření, v základech metodologie vědeckého výzkumu,



b) teoretickou výuku poskytující znalosti požadované pro získání

zvláštní odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu,^19)



c) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti ve fyzikálním

měření a práci s přístrojovou technikou v rozsahu nejméně 150 hodin,

probíhající zejména ve školních laboratořích, dále obsahující odbornou

praxi ve zdravotnických zařízeních zaměřenou na oblast

radiodiagnostiky, nukleární medicíny a radioterapie pod vedením

klinického radiologického fyzika v rozsahu nejméně 150 hodin a exkurze

na pracoviště využívající neionizující záření k diagnostickým nebo

terapeutickým účelům.



(4) Pokud se odborná způsobilost k výkonu povolání radiologického

fyzika získává studiem v akreditovaném studijním programu a vzdělávacím

programu kurzu, doplňuje vzdělávací program kurzu vzdělání získané

absolvováním akreditovaného studijního programu tak, aby splňoval

požadavky podle odstavců 2 a 3.



§ 25



Odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých

přípravků



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání odborného pracovníka v

laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků se získává

absolvováním akreditovaného studijního programu nebo akreditovaného

studijního programu a vzdělávacího programu kurzu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají celkovou standardní dobu studia



a) v akreditovaném magisterském studijním programu po získání úplného

středního vzdělání nejméně 5 let, z toho praktické vyučování činí

nejméně 500 hodin,



b) v akreditovaném magisterském studijním programu navazujícím na

akreditovaný bakalářský studijní program přírodovědného zaměření

nejméně 2 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 500 hodin;

požadavky na počet hodin praktického vyučování a požadavky stanovené v

odstavci 3 mohou být absolvovány také v průběhu předcházejícího studia

v akreditovaném bakalářském studijním programu.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní

laboratorní péče a přípravu léčivých přípravků, a to ve zdravotnické

informatice, matematice, fyzice, chemii a biochemii, biologii,

anatomii, fyziologii a patologii, základech radiační ochrany,



2. klinických laboratorních a souvisejících oborech, a to v lékařské

mikrobiologii, cytologii a histologii, molekulární biologii a genetice,

klinické imunologii a alergologii, klinické biochemii a toxikologii,

klinické hematologii a transfuzním lékařství, laboratorních metodách v

ochraně veřejného zdraví, farmakologické propedeutice v oblasti

přípravy radiofarmak, základech klinických lékařských oborů (zejména

vnitřního lékařství, infekčního lékařství, intenzivní medicíny a

pediatrie), ve zdravotnických prostředcích, zejména v laboratorních

zdravotnických přístrojích, v zabezpečování systému jakosti,



3. souvisejících oborech, a to v komunikačních dovednostech, základech

informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti ve výběru

metod a provádění analýzy biologického materiálu a složek životního a

pracovního prostředí včetně odběru vzorků, posuzování klinického

významu laboratorních vyšetření a interpretace jejich výsledků, ve

využití laboratorních zdravotnických přístrojů a instrumentální

techniky, ve využití automatizace, statistických metod a výpočetní

techniky a dodržování zásad správné laboratorní praxe; praktické

vyučování probíhá zejména ve školních laboratořích a ve zdravotnických

zařízeních, a to v oborech lékařská mikrobiologie, histologie,

molekulární biologie a genetika, imunologie a alergologie, klinická

biochemie včetně toxikologie, klinická hematologie a transfuzní

lékařství, v ochraně veřejného zdraví; v každém uvedeném oboru musí

nejméně 30 hodin probíhat formou praktického vyučování ve

zdravotnických zařízeních.



(4) Pokud se odborná způsobilost k výkonu povolání odborného pracovníka

v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků získává

studiem v akreditovaném studijním programu a vzdělávacím programu

kurzu, doplňuje vzdělávací program kurzu vzdělání získané absolvováním

akreditovaného studijního programu tak, aby splňoval požadavky podle

odstavců 2 a 3, a to buď v laboratorních oborech nebo v přípravě

léčivých přípravků.



§ 26



Biomedicínský inženýr



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání biomedicínského inženýra se

získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo

akreditovaného studijního programu a vzdělávacího programu kurzu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají celkovou standardní dobu studia



a) v akreditovaném magisterském studijním programu po získání úplného

středního vzdělání nejméně 5 let, z toho praktické vyučování činí

nejméně 100 hodin po získání úplného středního vzdělání,



b) v akreditovaném magisterském studijním programu navazujícím na

akreditovaný bakalářský studijní program elektrotechnického zaměření

nejméně 2 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 100 hodin;

požadavky na počet hodin praktického vyučování a požadavky stanovené v

odstavci 3 mohou být absolvovány také v průběhu předcházejícího studia

v akreditovaném bakalářském studijním programu.



(3) Pokud není základní elektrotechnické vzdělání, a to v matematice,

fyzice, teoretické elektrotechnice, elektronice, elektrickém měření,

teorii elektromagnetického pole a programování součástí předcházejícího

studia v akreditovaném studijním programu nebo v akreditovaném

vzdělávacím programu, je součástí studia podle odstavce 2.



(4) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro výkon technického

zdravotnického povolání, a to v základech anatomie, fyziologie a

patologie, v definování systémů na biologických objektech, biofyzice,

fyzikálních metodách v terapii,



2. technických oborech, a to ve zpracování signálů a obrazů (teorie

signálů, číslicové zpracování signálů a obrazů, analýza a interpretace

biosignálů, biomedicínské senzory), ve zdravotnických přístrojích

(teorie obvodů, diagnostické zdravotnické přístroje, terapeutické

zdravotnické přístroje, laboratorní zdravotnické přístroje, komplexy

zdravotnických přístrojů, teorie zobrazovacích systémů, zobrazovací

systémy v klinice), v informatice a kybernetice (statistika v medicíně,

počítačová podpora diagnostiky, telemedicína, informační systémy ve

zdravotnictví, teorie simulace a modelování v medicíně),



3. souvisejících oborech, a to v technických právních předpisech a

normách platných ve zdravotnictví, v managementu zdravotnické techniky,

základech informatiky a metodologie vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v oborech

uvedených v písmenu a) bodu 2; praktické vyučování probíhá ve školních

laboratořích a zdravotnických zařízeních; ve zdravotnických zařízeních

probíhá nejméně 30 hodin na pracovištích používajících diagnostické

zdravotnické přístroje, nejméně 20 hodin na pracovištích používajících

terapeutické zdravotnické přístroje a nejméně 10 hodin na pracovištích

používajících laboratorní zdravotnické přístroje.



(5) Pokud se odborná způsobilost k výkonu povolání biomedicínského

inženýra získává studiem v akreditovaném studijním programu a

vzdělávacím programu kurzu, doplňuje vzdělávací program kurzu vzdělání

získané absolvováním akreditovaného studijního programu tak, aby

splňoval požadavky podle odstavců 2 až 4.



§ 27



Odborný pracovník v ochraně veřejného zdraví



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání odborného pracovníka v

ochraně veřejného zdraví se získává absolvováním akreditovaného

studijního programu nebo akreditovaného studijního programu a

vzdělávacího programu kurzu.



(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají celkovou standardní dobu studia



a) v akreditovaném magisterském studijním programu po získání úplného

středního vzdělání nejméně 5 let, z toho nejméně 500 hodin praktického

vyučování,



b) v akreditovaném magisterském studijním programu navazujícím na

akreditovaný bakalářský studijní program pro přípravu asistentů ochrany

veřejného zdraví nejméně 2 roky, z toho nejméně 500 hodin praktického

vyučování; požadavky na počet hodin praktického vyučování a požadavky

stanovené v odstavci 3 mohou být absolvovány také v průběhu

předcházejícího bakalářského studia.



(3) Studium v akreditovaných studijních programech uvedených v odstavci

1 poskytuje znalosti a dovednosti uvedené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. biologických a klinických oborech, oborech, které tvoří základ

potřebný pro ochranu a podporu veřejného zdraví, a to v biologii,

anatomii, fyziologii, patologii, histologii, fyzice a biofyzice, chemii

a biochemii, mikrobiologii, genetice, imunologii, lékařské toxikologii,

základech klinických lékařských oborů, zejména v základech infekčního

lékařství a pediatrie, v základech radiační ochrany,



2. oborech podpory a ochrany veřejného zdraví, a to v epidemiologii

infekčních a neinfekčních onemocnění a v epidemiologické metodologii, v

hygieně obecné a komunální včetně ochrany spotřebitele, v hygieně

výživy včetně základů potravinářské mikrobiologie, v potravních

technologiích, nutriční toxikologii a výživovém poradenství, v hygieně

předmětů denního užívání, v hygieně práce a pracovním lékařství včetně

fyziologie práce, v hygieně dětí a mladistvých, v metodách podpory

veřejného zdraví, tvorbě a řízení zdravotnických programů,



3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

ekologie, základech demografie, základech sociologie a sociální

psychologie včetně specifik skupin obyvatel, základech pedagogiky a

komunikace s veřejností, v právních předpisech zejména ve vztahu k

výkonu státního zdravotního dozoru a správního řízení v oblasti ochrany

veřejného zdraví, ve statistice, základech informatiky a metodologie

vědeckého výzkumu,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v ochraně a

podpoře veřejného zdraví a v provádění státního zdravotního dozoru, v

tvorbě, řízení a vyhodnocování zdravotnických programů v oblasti

podpory veřejného zdraví, volbě základních laboratorních metod v

oblasti ochrany veřejného zdraví, získávání a interpretace dat

potřebných k hodnocení vlivu životních a pracovních podmínek na

zdravotní stav populace, ve zjišťování a vyhodnocování zdravotních

rizik v oblasti ochrany veřejného zdraví ve vztahu k životnímu a

pracovnímu prostředí; praktické vyučování probíhá zejména v

laboratořích včetně školních laboratoří, zdravotních ústavech, Státním

zdravotním ústavu a úřadech státní správy provádějících státní

zdravotní dozor.



(4) Pokud se odborná způsobilost k výkonu povolání odborného pracovníka

v ochraně veřejného zdraví získává studiem v akreditovaném studijním

programu a vzdělávacím programu kurzu, doplňuje vzdělávací program

kurzu vzdělání získané absolvováním akreditovaného studijního programu

tak, aby splňoval požadavky podle odstavců 2 a 3.



§ 28



Zdravotnický asistent



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotnického asistenta se

získává absolvováním školního vzdělávacího programu nebo vzdělávacího

programu kurzu.



(2) Školní vzdělávací program má standardní dobu studia nejméně 4 roky,

z toho praktické vyučování činí nejméně 900 hodin. Vzdělávací program

kurzu zahrnuje nejméně 500 hodin teoretické výuky a nejméně 400 hodin

praktického vyučování.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti uvedené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti



1. ve všeobecně vzdělávacích předmětech, které poskytují celkový

všeobecný rozhled, jazykové a komunikační dovednosti, znalosti a

dovednosti z přírodovědných oborů, zejména z matematiky, fyziky, chemie

a biologie,



2. v oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování

ošetřovatelské péče, a to v somatologii, klinické propedeutice včetně

farmakologie, v základních zdravotnických prostředcích a základních

vyšetřovacích metodách, v ochraně veřejného zdraví včetně

epidemiologie, v prevenci nemocí a zdravotní výchově, v základech

radiační ochrany,



3. v ošetřovatelství a klinických oborech, a to v teorii

ošetřovatelství, všeobecné ošetřovatelské péči a ošetřovatelské péči ve

vztahu zejména k internímu lékařství, chirurgii, pediatrii, péči o

matku a novorozence, gynekologii, psychiatrii, péči o staré lidi a

geriatrii, v komunitní péči,



4. v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v psychologii a

komunikaci,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v poskytování

ošetřovatelské péče v rámci ošetřovatelského týmu ve vztahu ke

klinickým lékařským oborům, zejména k internímu lékařství, chirurgii,

péči o děti a pediatrii, gynekologii, geriatrii a v komunitní péči.



(4) Vzdělávací program kurzu neobsahuje předměty uvedené v odstavci 3

písm. a) bodu 1.



§ 29



Laboratorní asistent



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání laboratorního asistenta se

získává absolvováním školního vzdělávacího programu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 má standardní dobu studia nejméně 4

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 900 hodin.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti uvedené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti



1. ve všeobecně vzdělávacích předmětech, které poskytují celkový

všeobecný rozhled, jazykové a komunikační dovednosti, znalosti a

dovednosti z přírodovědných oborů, zejména z matematiky a fyziky,



2. v oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování laboratorní

zdravotní péče, a to v chemii a biochemii, biologii, somatologii,

patologii, v základech radiační ochrany,



3. v laboratorních a klinických oborech, a to v histologii a

histologické technice, genetice, hematologii a transfuzní službě,

mikrobiologii, imunologii, epidemiologii a vyšetřovacích metodách v

ochraně veřejného zdraví, v klinické biochemii a toxikologii,

zdravotnických prostředcích, zejména v laboratorních zdravotnických

přístrojích, v základech systému managementu jakosti v laboratoři,



4. v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v komunikaci,

zdravotnické informatice a statistice,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v odběru

biologického materiálu, v identifikaci vzorků biologického materiálu a

hodnocení jejich kvality pro požadovaná laboratorní vyšetření, v

základních laboratorních postupech v souladu se zásadami správné

laboratorní praxe v oborech vyšetřovací metody v ochraně veřejného

zdraví, histologie, hematologie, mikrobiologie, imunologie a klinická

biochemie; praktické vyučování probíhá ve školních laboratořích a

zdravotnických zařízeních; ve zdravotnických zařízeních probíhá nejméně

40 hodin v každém uvedeném oboru.



§ 30



Ortoticko-protetický technik



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ortoticko-protetického

technika se získává absolvováním školního vzdělávacího programu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 má standardní dobu studia nejméně 4

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 900 hodin.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti uvedené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti



1. ve všeobecně vzdělávacích předmětech, které poskytují celkový

všeobecný rozhled, jazykové a komunikační dovednosti, znalosti a

dovednosti z přírodovědných oborů, zejména z matematiky, fyziky a

chemie,



2. v oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní

péče v ortotice a protetice, a to v somatologii se zaměřením na

pohybový systém, v biofyzice, patologické anatomii a fyziologii se

zaměřením na pohybový systém, v základech biomechaniky, v odborném

kreslení,



3. v klinických oborech, a to v ortopedii, chirurgii, neurologii,

rehabilitaci, pediatrii a předmětech poskytujících znalosti o stavbě,

materiálech a technologických postupech používaných při navrhování,

stavbě a opravách zdravotnických prostředků, a to

ortoticko-protetických pomůcek,



4. v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

psychologie, základech ekonomie a v informačních technologiích,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti nezbytné pro

navrhování, zhotovování a opravy ortoticko-protetických pomůcek;

nejméně polovina doby praktického vyučování probíhá ve zdravotnických

zařízeních nebo jiných ortoticko-protetických provozovnách pod vedením

ortotiků-protetiků.



§ 31



Nutriční asistent



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání nutričního asistenta se

získává absolvováním školního vzdělávacího programu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 má standardní dobu studia nejméně 4

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1300 hodin.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti



1. ve všeobecně vzdělávacích předmětech, které poskytují celkový

všeobecný rozhled, jazykové a komunikační dovednosti, znalosti a

dovednosti z přírodovědných oborů, zejména z matematiky, fyziky,

biologie a chemie,



2. v oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování nutriční

péče, a to v somatologii se zaměřením na trávicí systém, fyziologii

výživy a metabolismu, v patologii, biochemii, potravinářské chemii,

nauce o potravinách, technologii přípravy pokrmů, mikrobiologii,

epidemiologii a hygieně, základech farmakologie,



3. v nutričních oborech, a to ve výživě zdravých jedinců různých

věkových skupin včetně specifických nároků těhotných žen a zvláštností

dětského a dorostového věku, v alternativních a netradičních formách

výživy, v komunitní péči, ve výživovém poradenství, zdravotní výchově a

podpoře veřejného zdraví ve vztahu k výživě, klinické dietologii,

přípravě základních a speciálních druhů léčebné výživy s využitím zásad

racionální výživy, ve zpracování výživové anamnézy, ve stanovení

individuálních terapeutických plánů výživy, v hygienických a

bezpečnostních aspektech zajištění přípravy i expedice stravy, v umělé

enterální a parenterální výživě, v klinických lékařských oborech,

zejména ve vnitřním lékařství a metabolických onemocněních, v

chirurgii, pediatrii, gynekologii, gerontologii, psychiatrii, infekčním

lékařství, onkologii a v základech ošetřovatelství,



4. v dalších souvisejících oborech, a to v základech psychologie,

ekonomiky a informatiky,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v léčebné

výživě ve vztahu ke klinickým oborům uvedeným v písmenu a) bodu 3, a to

zjišťování nutričních potřeb pacientů, hodnocení stavu výživy,

zpracovávání jídelních plánů, volbu vhodných výživových doplňků,

přípravu a distribuci stravy, zdravotní výchovu, edukaci a poradenství;

praktické vyučování probíhá v lůžkových a ambulantních zdravotnických

zařízeních včetně odborných léčebných ústavů, zejména na odděleních

gerontologických, interních, dětských a v metabolických jednotkách, v

edukačních centrech, v ústavních zařízeních sociální péče a ve

stravovacích provozech zejména zdravotnických a sociálních zařízení, ve

školních laboratořích a ve státních zdravotnických ústavech a úřadech

státní správy provádějících státní zdravotní dozor; jeho součástí je

účast na státním zdravotním dozoru v oblasti hygieny výživy v komunitní

péči.



§ 32



Asistent zubního technika



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání asistenta zubního technika se

získává absolvováním školního vzdělávacího programu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 má standardní dobu studia nejméně 4

roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1600 hodin.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti



1. ve všeobecně vzdělávacích předmětech, které poskytují celkový

všeobecný rozhled, jazykové a komunikační dovednosti, znalosti a

dovednosti z přírodovědných oborů, zejména z matematiky, fyziky,

biologie a chemie,



2. v oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní

péče ve výrobě zubních náhrad, a to v somatologii a patologii, zejména

ve vztahu k orofaciálnímu systému, jeho anomáliím a onemocněním, v

mikrobiologii, v prevenci a zdravotní výchově, v základech

biomechaniky, v odborném kreslení,



3. ve výrobě zubních náhrad a klinických oborech, a to v zubním

lékařství, zubní protetice a v předmětech poskytujících znalosti ze

stavby, materiálů a technologických postupů používaných při výrobě

zubních náhrad,



4. v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

ekonomie, informačních technologiích,



b) praktické vyučování, při němž se studující jako člen týmu zubní

laboratoře a pracoviště zubního lékaře učí na základě získaných

vědomostí a dovedností zhotovovat a opravovat zubní náhrady a

ortodontické pomůcky s důrazem na správné technologické postupy;

praktické vyučování probíhá ve školních laboratořích a ve

zdravotnických zařízeních, zejména v zubních laboratořích a na

pracovištích zubního lékařství.



§ 33



Dezinfektor



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání dezinfektora se získává

absolvováním vzdělávacího programu kurzu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 zahrnuje nejméně 80 hodin teoretické

výuky a nejméně 40 hodin praktického vyučování.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující základní znalosti v oborech, které

tvoří základ pro ochranu veřejného zdraví, a to v epidemiologii,

mikrobiologii a lékařské zoologii, v hygieně, dezinfekci a sterilizaci,

v dezinsekci a deratizaci,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v metodách

běžné a speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace a v

metodách odstranění biologického materiálu.



§ 34



Řidič vozidla zdravotnické záchranné služby



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání řidiče vozidla zdravotnické

záchranné služby se získává absolvováním vzdělávacího programu kurzu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 zahrnuje nejméně 320 hodin teoretické

výuky a nejméně 280 hodin praktického vyučování.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v



1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování přednemocniční

neodkladné zdravotní péče, a to v základech somatologie, patologie,

farmakologie, zdravotnických prostředků a toxikologie,



2. klinických oborech a dalších specifických oborech souvisejících s

poskytováním neodkladné péče, a to v urgentních stavech a neodkladné

ošetřovatelské a léčebné péči, zejména ve vnitřním lékařství,

chirurgii, gynekologii a porodnictví, pediatrii, psychiatrii,

zdravotnických a dalších přístrojích používaných v přednemocniční

neodkladné péči, v integrovaném záchranném systému a medicíně

katastrof,



3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v psychologii a

komunikaci včetně řešení náročných životních situací, v základech

pedagogiky, v informačních a telekomunikačních technologiích,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v neodkladné

péči v situacích charakteristických pro urgentní medicínu i pro

mimořádné události v součinnosti se složkami integrovaného záchranného

systému včetně řidičských a navigačních dovedností a fyzických

dovedností nutných pro práci v záchranné službě, v základní

ošetřovatelské péči; praktické vyučování probíhá ve zdravotnických

zařízeních poskytujících neodkladnou péči včetně pracovišť, která mají

charakter akutního příjmu, dále v lůžkových zdravotnických zařízeních a

na pracovištích ostatních složek integrovaného záchranného systému.



§ 35



Ošetřovatel



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ošetřovatele se získává

absolvováním školního vzdělávacího programu nebo vzdělávacího programu

kurzu.



(2) Školní vzdělávací program má standardní dobu studia nejméně 3 roky,

z toho praktické vyučování činí nejméně 700 hodin. Vzdělávací program

kurzu zahrnuje nejméně 400 hodin teoretické výuky a nejméně 300 hodin

praktického vyučování.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti



1. ve všeobecně vzdělávacích předmětech, které poskytují celkový

všeobecný rozhled a jazykové a komunikační dovednosti,



2. v oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování

ošetřovatelské péče, a to v základech somatologie, v klinické

propedeutice včetně základních vyšetřovacích metod, v základech

radiační ochrany,



3. v ošetřovatelství a klinických oborech, a to v teorii

ošetřovatelství, všeobecné ošetřovatelské péči a ošetřovatelské péči ve

vztahu zejména k internímu lékařství, k chirurgii, pediatrii, péči o

matku a novorozence, k péči o staré lidi a geriatrii, ve výchovné péči

a zaměstnávání nemocných, zásadách správného zacházení s biologickým

materiálem, léčivými přípravky a zdravotnickými prostředky,



4. v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

psychologie a komunikace,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v poskytování

ošetřovatelské péče v rámci ošetřovatelského týmu ve vztahu ke

klinickým lékařským oborům, zejména k internímu lékařství, chirurgii,

péči o děti a pediatrii, geriatrii a v integrované sociálně zaměřené

ošetřovatelské péči.



(4) Vzdělávací program kurzu nemusí obsahovat předměty uvedené v

odstavci 3 písm. a) bodu 1.



§ 36



Masér a nevidomý a slabozraký masér



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání maséra se získává

absolvováním vzdělávacího programu kurzu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 zahrnuje nejméně 250 hodin teoretické

výuky a nejméně 250 hodin praktického vyučování.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v oborech, které tvoří základ

pro výkon povolání maséra, a to v základech somatologie se zaměřením na

pohybový systém, v základech psychologie a komunikace, v teorii masáží

včetně jejich indikace a kontraindikace, ve fyzikální léčbě (aplikace

tepla, zábalů a vodoléčebných procedur),



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti klasických

masáží, postupů fyzikální léčby (aplikace tepla, zábalů a vodoléčebných

procedur), rozeznávání stavů vylučujících masáže nebo postupy fyzikální

léčby.



(4) Studium ve vzdělávacím programu kurzu v oboru nevidomý a slabozraký

masér odpovídá minimálním požadavkům stanoveným v odstavcích 2 a 3;

tento vzdělávací program kurzu neobsahuje fyzikální léčbu a praktické

vyučování poskytující dovednosti a znalosti v postupech fyzikální

léčby.



§ 37



zrušen



§ 38



Zubní instrumentářka



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zubní instrumentářky se

získává absolvováním školního vzdělávacího programu nebo vzdělávacího

programu kurzu.



(2) Školní vzdělávací program má standardní dobu studia nejméně 2 roky,

z toho praktické vyučování činí nejméně 800 hodin. Vzdělávací program

kurzu zahrnuje nejméně 800 hodin teoretické výuky a nejméně 270 hodin

praktického vyučování.



(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti



1. ve všeobecně vzdělávacích předmětech, které poskytují celkový

všeobecný rozhled, jazykové a komunikační dovednosti, znalosti a

dovednosti z přírodovědných oborů, zejména z fyziky a chemie,



2. v oborech, které poskytují základ potřebný pro asistování v zubní

péči, a to v somatologii se zaměřením na orofaciální oblast, v zubním

lékařství včetně preventivního a dětského, v instrumentování v zubním

lékařství, ve farmakologii se zaměřením na zubní lékařství, ve

zdravotnických prostředcích v zubním lékařství, v radiodiagnostice v

zubním lékařství včetně základů radiační ochrany, v základech zubní

protetiky a ortodoncie,



3. v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech

psychologie a komunikace,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v

instrumentování v zubním lékařství včetně preventivní zubní péče a

zubní péče o děti, v péči o pomůcky a prostředí a ve vyvolávání

rentgenových snímků.



(4) Vzdělávací program kurzu nemusí obsahovat předměty uvedené v

odstavci 3 písm. a) bodu 1.



§ 39



Řidič dopravy nemocných a raněných



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání řidiče dopravy nemocných a

raněných se získává absolvováním vzdělávacího programu kurzu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 zahrnuje nejméně 70 hodin teoretické

výuky a nejméně 50 hodin praktického vyučování.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující základní znalosti v oborech, které

tvoří základ pro poskytování zdravotní péče v dopravní službě, a to v

základech somatologie, v základních zásadách poskytování přednemocniční

neodkladné péče, v základních znalostech medicíny katastrof a koncepce

integrovaného záchranného systému, v zásadách správného zacházení s

biologickým materiálem, léčivými přípravky a zdravotnickými prostředky,

v informačních a telekomunikačních technologiích, v základech

psychologie a komunikace,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v

přednemocniční neodkladné péči, v dopravě nemocných, raněných a

biologického materiálu včetně řidičských a navigačních dovedností.



§ 40



Autoptický laborant



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání autoptického laboranta se

získává absolvováním vzdělávacího programu kurzu.



(2) Program uvedený v odstavci 1 zahrnuje nejméně 200 hodin teoretické

výuky a nejméně 100 hodin praktického vyučování.



(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující základní znalosti v oborech, které

tvoří základ pro poskytování diagnostické péče na úseku patologie, a to

v základech anatomie a patologie, v základních autoptických technikách,

v přípravě fixačních roztoků, osteologické preparaci, v přípravě

anatomických a muzeálních preparátů, balzamaci, odběrech vzorků pro

laboratorní vyšetření,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti doplňující znalosti

uvedené v písmenu a).



§ 41



Sanitář



(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání sanitáře se získává

absolvováním vzdělávacího programu kurzu v oborech uvedených v

odstavcích 2 až 7.



(2) Program uvedený v odstavci 1 v oboru všeobecný sanitář zahrnuje

nejméně 100 hodin teoretické výuky a nejméně 50 hodin praktického

vyučování. Studium v oboru uvedeném ve větě prvé poskytuje znalosti a

dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v oborech, které tvoří základ

pro poskytování ošetřovatelské péče a pomocných činností nutných pro

její poskytování, a to v základech somatologie, ošetřovatelství,

psychologie a komunikace, v základech ochrany osob v prostředí se

zdroji ionizujícího záření, v zásadách správného zacházení s

biologickým materiálem, léčivými přípravky, zdravotnickými prostředky a

s tlakovými nádobami, v druzích a zásadách sterilizace včetně

předsterilizační přípravy,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti doplňující znalosti

uvedené v písmenu a).



(3) Program uvedený v odstavci 1 v oboru sanitář pro operační sál

zahrnuje nejméně 100 hodin teoretické výuky a nejméně 50 hodin

praktického vyučování. Studium v oboru uvedeném ve větě prvé poskytuje

znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v oborech, které tvoří základ

pro poskytování základní ošetřovatelské péče a pomocných činností

nutných pro poskytování ošetřovatelské péče, a to v základech

somatologie, ošetřovatelství, psychologie a komunikace, v zásadách

správného zacházení s biologickým materiálem, léčivými přípravky a

zdravotnickými prostředky, v zásadách zacházení s tlakovými nádobami, v

druzích a zásadách sterilizace včetně předsterilizační přípravy,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti doplňující znalosti

uvedené v písmenu a).



(4) Program uvedený v odstavci 1 v oboru sanitář pro laboratoř a

transfuzní oddělení zahrnuje nejméně 100 hodin teoretické výuky a

nejméně 50 hodin praktického vyučování. Studium v oboru uvedeném ve

větě prvé poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále

obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v oborech, které tvoří základ

pro pomocné činnosti nutné pro poskytování zdravotní laboratorní péče,

a to v základech psychologie a komunikace, v zásadách správného

zacházení s biologickým materiálem, léčivými přípravky a zdravotnickými

prostředky, v druzích zdravotnických přístrojů používaných v

laboratoři,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti doplňující znalosti

uvedené v písmenu a).



(5) Program uvedený v odstavci 1 v oboru sanitář pro zařízení

lékárenské péče zahrnuje nejméně 100 hodin teoretické výuky a nejméně

50 hodin praktického vyučování. Studium v oboru uvedeném ve větě prvé

poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v oborech, o které se opírá

poskytování pomocných činností nutných pro poskytování lékárenské péče,

a to v zásadách správného zacházení s léčivými přípravky a

zdravotnickými prostředky, v přípravě léčivých přípravků, v druzích a

zásadách sterilizace včetně předsterilizační přípravy,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti doplňující znalosti

uvedené v písmenu a).



(6) Program uvedený v odstavci 1 v oboru sanitář pro lázně a léčebnou

rehabilitaci zahrnuje nejméně 100 hodin teoretické výuky a nejméně 50

hodin praktického vyučování. Studium v oboru uvedeném ve větě prvé

poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v oborech, které tvoří základ

pro pomocné činnosti nutné pro poskytování rehabilitační a lázeňské

péče, a to v zásadách správného zacházení s léčivými přípravky a

zdravotnickými prostředky, v základech psychologie a komunikace,

fyzikální léčby, v základních ergoterapeutických postupech,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti doplňující znalosti

uvedené v písmenu a).



(7) Program uvedený v odstavci 1 v oboru sanitář pro autoptické

oddělení zahrnuje nejméně 100 hodin teoretické výuky a nejméně 50 hodin

praktického vyučování. Studium v oboru uvedeném ve větě prvé poskytuje

znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje



a) teoretickou výuku poskytující znalosti v oborech, které tvoří základ

pro pomocné činnosti nutné pro poskytování zdravotní péče na úseku

patologie, a to v zásadách zacházení s biologickým materiálem a

zdravotnickými prostředky, v základních autoptických technikách, v

přípravě fixačních roztoků,



b) praktické vyučování poskytující dovednosti doplňující znalosti

uvedené v písmenu a).



§ 42



Přechodná a závěrečná ustanovení



(1) Vzdělávací programy kurzů, které získaly souhlasné stanovisko

Ministerstva zdravotnictví podle dosavadních právních předpisů,

zůstávají v platnosti po dobu uvedenou v rozhodnutí Ministerstva

zdravotnictví, nejdéle však do 31. března 2006.^21)



(2) Specializační programy, ve kterých bylo studium zahájeno podle

dosavadních právních předpisů do 31. března 2006, budou dokončeny podle

dosavadních specializačních programů.



(3) U školních vzdělávacích programů, rámcových vzdělávacích programů a

akreditovaných vzdělávacích programů se postupuje podle zákona a

zvláštního právního předpisu.^22)



§ 43



Účinnost



Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. února 2005.



Ministryně:



doc. MUDr. Emmerová, CSc. v. r.



Vybraná ustanovení novel



Čl. II vyhlášky č. 129/2010 Sb.



Přechodné ustanovení



Minimální požadavky na programy k získání způsobilosti k výkonu

nelékařského povolání stanovené vyhláškou č. 39/2005 Sb., ve znění

účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, které byly

akreditovány přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, nejsou touto

vyhláškou dotčeny.



1) Směrnice Rady 77/452/EHS ze dne 27. června 1977 o vzájemném uznávání

diplomů, osvědčení a obdobných dokladů o vzdělání zdravotních sester a

ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči obsahuje opatření pro

usnadnění účinného výkonu práva podnikání a volného pohybu služeb.



Směrnice Rady 77/453/EHS ze dne 27. června 1977 o koordinaci právních a

správních předpisů týkajících se činnosti zdravotních sester a

ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči.



Směrnice Rady 80/154/EHS ze dne 21. ledna 1980 o vzájemném uznávání

diplomů, osvědčení a obdobných dokladů o vzdělání porodních asistentek

a o opatřeních pro usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného

pohybu služeb.



Směrnice Rady 80/155/EHS ze dne 21. ledna 1980 o koordinaci právních a

správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti porodních

asistentek a jejich výkonu.



Směrnice Rady 89/595/EHS ze dne 10. října 1989, kterou se mění směrnice

77/452/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a obdobných dokladů

o vzdělání zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou

péči obsahují opatření pro usnadnění účinného výkonu práva podnikání a

volného pohybu služeb a směrnice 77/453/EHS o koordinaci právních a

správních předpisů týkajících se činnosti zdravotních sester a

ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči.



Směrnice Rady 89/594/EHS ze dne 30. října 1989, kterou se mění směrnice

75/362/EHS, 78/686/EHS, 78/1026/EHS a 80/154/EHS o vzájemném uznávání

diplomů, osvědčení a obdobných dokladů o vzdělání lékařů, zdravotních

sester odpovědných za všeobecnou péči, zubních lékařů, veterinárních

lékařů a porodních asistentek, jakož i směrnice 75/363/EHS, 78/1027/EHS

a 80/155/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se

činností lékařů, veterinárních lékařů a porodních asistentek.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES ze dne 14. května

2001, kterou se mění Směrnice Rady 89/48/EHS a 92/51/EHS o obecném

systému pro uznávání odborných kvalifikací a Směrnice Rady 77/452/EHS,

77/453/EHS, 78/686/EHS, 78/1026/EHS, 80/154/EHS, 80/155/EHS,

85/384/EHS, 85/433/EHS a 93/126/EHS, týkající se těchto povolání:

povolání zdravotní sestry odpovědné za všeobecnou péči, zubního lékaře,

veterináře, porodní asistentky, architekta, lékárníka a lékaře.



Směrnice Rady 97/43/EURATOM o ochraně zdraví jednotlivců před riziky z

ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením.



2) § 79 odst. 1 písm. e) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o

změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).



Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k

výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností

souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých

souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).



3) § 3 písm. f), § 12 odst. 3 písm. a) a § 38 zákona č. 18/2004 Sb., o

uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků

členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o

uznávání odborné kvalifikace).



4) § 2 písm. d) a e) zákona č. 96/2004 Sb.



§ 44 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb.



5) § 3 odst. 2, § 4 odst. 1 a § 5 zákona č. 561/2004 Sb., o

předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání

(školský zákon).



6) § 2 písm. f), § 36, 38 a 39 zákona č. 96/2004 Sb.



7) § 51 a 52 zákona č. 96/2004 Sb.



8) § 56 a 57 zákona č. 96/2004 Sb.



9) § 44 odst. 2 písm. e) zákona č. 111/1998 Sb.



10) § 2 zákona č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně

některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 130/2003 Sb.



11) § 22 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o

změně a doplnění některých souvisejících zákonů.



12) Vyhláška č. 504/2000 Sb., kterou se stanoví správná laboratorní

praxe v oblasti léčiv.



13) Vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických

pracovníků a jiných odborných pracovníků.



14) Zákon č. 561/2004 Sb.



15) § 44 odst. 2 písm. d) zákona č. 111/1998 Sb.



16) Zákon č. 96/2004 Sb..



Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné

způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu povolání lékaře,

zubního lékaře a farmaceuta.



17) Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně

některých zákonů.



18) Zákon č. 96/2004 Sb.



Zákon č. 95/2004 Sb.



Vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických

pracovníků a jiných odborných pracovníků.



19) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a

ionizujícího záření (atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů.



20) § 1 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o

změně některých zákonů.



21) § 96 odst. 5 zákona č. 96/2004 Sb.



22) § 97 odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb.



§ 185 odst. 1 a 2 zákona č. 561/2004 Sb.