507/1921 Sb.



Mírová smlouva



mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Rakouskem,



podepsaná v Saint-Germain-en-Leye dne 10. září 1919.



Spojené státy americké, Říše Britská, Francie, Italie a Japonsko,



mocnosti, jež v této smlouvě jsou označovány jako Čelné mocnosti

spojené a sdružené;



Belgie, Čína, Kuba, Řecko, Nicaragua, Panama, Polsko, Portugalsko,

Rumunsko, Stát Srbsko-Chorvatsko-Slovinský, Siam a Československo,



tvořící s Čelnými mocnostmi svrchu uvedenými mocnosti spojené a

sdružené, se strany jedné;



a Rakousko se strany druhé;



hledíce k tomu, že k žádosti bývalé císařské a královské vlády

rakousko-uherské bylo povoleno Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými

dne 3. listopadu 1918 Rakousku-Uhersku příměří, aby mohla býti uzavřena

mírová smlouva;



že mocnosti spojené a sdružené stejně jsou proniknuty snahou, aby

ustoupila pevnému, spravedlivému a trvalému míru válka, do níž byly

některé z nich postupně přímo nebo nepřímo proti Rakousko-Uhersku

strženy, a jež vznikla tím, že bývalá císařská a královská vláda

rakousko-uherská vypověděla dne 28. července 1914 válku Srbsku, jakož i

nepřátelskými činy podniknutými od Německa, spojeného s

Rakousko-Uherskem;



že bývalé mocnářství rakousko-uherské nyní přestalo trvati a ustoupilo

v Rakousku vládě republikánské;



že Čelné mocnosti spojené a sdružené uznaly stát československý, do

jehož území je vtělena část území řečeného mocnářství, za stát

svobodný, nezávislý a spojenecký;



že řečené mocnosti rovněž uznaly sloučení některých částí území

řečeného mocnářství s územím království srbského ve svobodný, nezávislý

a spojenecký stát pode jménem státu srbsko-chorvatsko-slovinského;



hledíce k tomu, že je nutno při obnově míru upraviti poměry nastalé

rozpadnutím řečeného mocnářství i zřízením řečených států a dáti vládě

těchto zemí základy trvalé, vyhovující spravedlnosti a slušnosti;



k tomu cíli Vysoké smluvní strany, zastoupené takto:



President Spojených států amerických, jejž zastupovali:



ctihodný Frank Lyon Polk, státní podtajemník;



ctihodný Henry White, bývalý mimořádný a zplnomocněný velvyslanec

Spojených států v Římě a v Paříži;



generál Tasker H. Bliss, vojenský zástupce Spojených států v Nejvyšší

válečné radě;



Jeho Veličenstvo král, Spojených království Velké Británie a Irska i

Britských území zámořských, císař Indický, jejž zastupovali:



velectihodný Arthur James Balfour, O. M., člen parlamentu,



státní tajemník věcí zahraničních;



velectihodný Andrew Bonar Law, člen parlamentu, lord soukromé pečeti;



velectihodný vikomt Milner, G. C. B., G. C. M. G., státní tajemník

osad;



velectihodný George Nicoll Barnes, člen parlamentu, ministr bez

portefeuille;



a:



za Dominion kanadské:



ctihodný sir Albert Edward Kemp, K. C: M. G., ministr zámořské moci;



za Commonwealth australský:



ctihodný George Foster Pearce, ministr obrany;



za Unii Jihoafrickou:



velectihodný vikomt Milner, G. C. B., G. C. M. G.;



za Dominion Novozélandské:



ctihodný sir Thomas Mackenzie, K. C: M. G., vrchní komisař

novozélandský ve Spojeném království;



za Indii:



velectihodný baron Sinha, K. C., státní podtajemník pro Indii;



President Republiky Francouzské, jejž zastupovali:



p. Georges Clemenceau, ministerský předseda, ministr války;



p. Stephen Pichon, ministr věcí zahraničních;



p. Louis Lucien Klotz, ministr financí;



p. André Tardieu, generální komisař pro francouzsko-americké věci

válečné;



p. Jules Cambon, francouzský velvyslanec;



Jeho Veličenstvo král Italský, jejž zastupovali:



ctihodný Tommaso Tittoni, senátor království, ministr věcí

zahraničních;



ctihodný Maggiorino Ferraris, senátor království;



ctihodný Guglielmo Marconi, senátor království;



ctihodný Silvio Crespi, poslanec;



Jeho Veličenstvo císař Japonský, jejž zastupovali:



vikomt Chinda, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec J. V. císaře

japonského v Londýně;



p. K. Matsui, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec J. V. císaře

japonského v Paříži;



p. H. Iljuin, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec J. V. císaře

japonského v Římě;



Jeho Veličenstvo král Belgů, jejž zastupovali:



p. Paul Hymans, ministr věcí zahraničních, státní ministr;



p. Jules van den Heuvel, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr J.

V. krále Belgů, státní ministr;



p. Emile Vandervelde, ministr spravedlnosti, státní ministr;



President Republiky Čínské, jejž zastupovali:



p. Lou Tseng-Tsiang, ministr věcí zahraničních;



p. Chengting Thomas Wang, bývalý ministr zemědělství a obchodu;



President Republiky Kuby, jejž zastupoval:



p. Antonio Sanchez de Bustamante, děkan právnické fakulty při

universitě v Havaně, president kubánské společnosti pro mezinárodní

právo;



Jeho Veličenstvo král Hellenů, jejž zastupovali:



p. Nicolas Politis, ministr věcí zahraničních;



p. Athos Romanos, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr při

republice francouzské;



President Republiky Nicaraguy, jejž zastupoval:



p. Salvador Chamorro, president poslanecké sněmovny;



President Republiky Panamy, jejž zastupoval:



p. Antonio Burgos, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr panamský v

Madridě;



President Republiky Polské, jejž zastupovali:



p. Ignác Paderewski, ministerský předseda, ministr věcí zahraničních;



p. Roman Dmowski, president polského Národního výboru;



President Republiky Portugalské, jejž zastupovali:



dr. Affonso Augusto da Costa, bývalý ministerský předseda;



dr. Augusto Luiz Vieira Soares, bývalý ministr věcí zahraničních;



Jeho Veličenstvo král Rumunský, jejž zastupovali:



p. Nicolas Misu, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr Rumunska v

Londýně;



Dr. Alexander Vaida-Voevod, ministr bez portefeuille;



Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců, jejž zastupovali:



p. Nikola P. Pašič, bývalý ministerský předseda;



p. Ante Trumbič, ministr věcí zahraničních;



p. Ivan Žolger, doktor práv;



Jeho Veličenstvo král Siamský, jejž zastupovali:



Jeho Výsost princ Charoon, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr J.

V. krále siamského v Paříži;



Jeho Výsost nejjasnější princ Traidos Prabandhu, státní podtajemník

věcí zahraničních;



President Republiky Československé, jejž zastupovali:



p. Karel Kramář, ministerský předseda;



p. Eduard Beneš, ministr věcí zahraničních;



Republika Rakouská, již zastupoval:



p. Karel Renner, kancléř republiky rakouské,



vyměnivše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě,

dohodli se takto:



Dobou, kdy tato smlouva nabude působnosti, skončí se stav válečný.



Od téže chvíle a s výhradou ustanovení této smlouvy nastanou oficielní

styky mocností spojených a sdružených s republikou rakouskou.



Část I.



Úmluva o společnosti národů.



Vysoké smluvní strany,



uznávajíce, že k rozvoji součinnosti mezi národy a k tomu, aby se jim

zaručil mír a bezpečnost, je dlužno přijmouti jisté závazky, že se

neuchýlí k válce,



udržovati veřejně vztahy mezinárodní, založené na spravedlnosti a

čestnosti,



zachovávati přísně předpisy mezinárodního práva, uznávané od nynějška

za závazné normy jednání vlád,



dbáti spravedlnosti a svědomitě zachovávati všechny smluvní závazky

uložené smlouvami ve vzájemných stycích organisovaných národů,



přijímají tuto úmluvu, jíž se zakládá Společnost národů.



Čl.1



Zakládajícími členy Společnosti národů jsou ony signatární mocnosti,

jejichž jména jsou uvedena v příloze k této úmluvě, jakož i státy

rovněž jmenované v příloze, přistoupí-li k této úmluvě bez výhrady

prohlášením, jež učiní úřadu tajemnickému do dvou měsíců od doby, kdy

tato úmluva nabude působnosti, a jež bude oznámeno ostatním členům

Společnosti.



Každý ze států, dominií a kolonií, jež si svobodně vládnou a které

nejsou uvedeny v příloze, mohou se státi členy Společnosti, bude-li

jejich přijetí usneseno dvěma třetinami Shromáždění, předpokládaje, že

poskytnou účinné záruky svého upřímného úmyslu zachovávati své

mezinárodní závazky a že přijmou Společnosti předepsanou úpravu svých

branných sil a své výzbroje vojenské, námořní a vzduchoplavecké.



Každý člen Společnosti může dvě léta po předchozím oznámení vystoupiti

ze Společnosti pod podmínkou, že splní do té doby všechny své

mezinárodní závazky, počítaje k nim i závazky plynoucí z této úmluvy.



Čl.2



Činnost Společnosti, jak jest vymezena v této úmluvě, provádí se

prostřednictvím Shromáždění a Rady, podporované stálým úřadem

tajemnickým.



Čl.3



Shromáždění skládá se ze zástupců členů Společnosti.



Schází se v ustanovených obdobích a mimo to, kdykoliv toho vyžadují

poměry, v sídle Společnosti neb na kterémkoli jiném místě, jež by bylo

určeno.



Shromáždění nalézá o všech otázkách, které spadají do oboru působnosti

Společnosti nebo které se dotýkají světového míru.



Ve schůzích Shromáždění má každý člen Společnosti po hlasu a nesmí míti

více než tři zástupce.



Čl.4



Rada se skládá ze zástupců Čelných mocností spojených a sdružených a ze

zástupců čtyř dalších členů Společnosti. Tyto čtyři členy Společnosti

vyvolí Shromáždění svobodně v obdobích, jež uzná za vhodná. Dokud

členové nebudou Shromážděním vyvoleni, jsou členy Rady zástupcové

Belgie, Brasilie, Španělska a Řecka.



Se schválením většiny Shromáždění může Rada určiti další členy

Společnosti, kteří mají nadále býti v Radě trvale zastoupeni. S týmž

schválením může zvýšit počet těch členů Společnosti, kteří mají býti

vyvoleni Shromážděním, aby byli zastoupeni v Radě.



Rada se schází, kdykoli toho vyžadují poměry, nejméně jednou ročně v

sídle Společnosti neb na kterémkoli jiném místě, jež by bylo určeno.



Rada nalézá o všech otázkách spadajících do oboru působnosti

Společnosti neb dotýkajících se světového míru.



Každý člen Společnosti, který není zastoupen v Radě, bude vyzván, aby

vyslal zástupce, který by zasedal jako člen ve schůzích Rady, kdykoli

se projednávají otázky dotýkající se zvláště jeho zájmů.



Ve schůzích Rady má každý člen v ní zastoupený po hlasu a nesmí míti

více než jednoho zástupce.



Čl.5



Není-li výslovně určeno jinak v této úmluvě nebo v ustanoveních této

smlouvy, vyžaduje se k usnesení schůze Shromáždění nebo Rady souhlasu

všech členů Společnosti ve schůzi zastoupených.



Věci týkající se jednacího řádu, které se vyskytnou ve schůzích

Shromáždění nebo Rady, počítaje k nim i určení komisí pověřených

šetřením o zvláštních věcech, upravuje si Shromáždění neb Rada a

rozhoduje se o nich většinou členů Společnosti ve schůzi zastoupených.



První schůzi Shromáždění a první schůzi Rady svolá president Spojených

států amerických.



Čl.6



V sídle Společnosti se zřídí stálý úřad tajemnický. Skládá se z

generálního tajemníka a z potřebného počtu tajemníků i personálu.



První generální tajemník jmenován v příloze. Napříště jmenuje

generálního tajemníka Rada se schválením většiny Shromáždění.



Tajemníky a personál tajemnického úřadu jmenuje generální tajemník se

schválením Rady.



Generální tajemník Společnosti jest mocí svého úřadu generálním

tajemníkem Shromáždění a Rady.



Náklady tajemnického úřadu nesou členové Společnosti podle klíče

stanoveného pro mezinárodní kancelář Světového spolku poštovního.



Čl.7



Sídlem Společnosti je Ženeva.



Rada se může kdykoliv usnésti, že je překládá jinam.



Všechny funkce ve Společnosti neb v úřadech s ní souvisících, počítaje

k nim i úřad tajemnický, jsou stejně přístupny mužům i ženám.



Zástupci členů Společnosti a jejich úředníci požívají při vykonávání

svých funkcí diplomatických výsad a nedotknutelnosti.



Budovy a pozemky zabrané Společností, jejími úřady a schůzemi jsou

nedotknutelné.



Čl.8



Členové Společnosti uznávají, že udržování míru vyžaduje omezení

státního zbrojení na nejmenší míru, jež stačí k bezpečnosti státu a k

provedení mezinárodních závazků uložených společným postupem.



Rada připraví programy tohoto omezení, přihlížejíc k zeměpisné poloze a

zvláštním poměrům každého státu, aby je jednotlivé vlády uvážily a o

nich rozhodly.



Tyto programy mají býti přezkoumávány, a je-li třeba, revidovány

nejméně každých deset let.



Až jednotlivé vlády tyto programy schválí, nesmí býti míra zbrojení v

nich stanovená překročena bez souhlasu Rady.



Uznávajíce, že soukromá tovární výroba střeliva a válečného materiálu

budí závažné námitky, pověřují členové Společnosti Radu, aby navrhla

opatření vhodná k tomu, aby se čelilo zlým účinkům výroby tohoto

způsobu, přihlížejíc k potřebám členů Společnosti, kteří nemohou

továrním způsobem vyráběti střelivo a válečný materiál, jehož potřebují

ke své bezpečnosti.



Členové Společnosti se zavazují, že si vzájemně budou oznamovati

způsobem nejupřímnějším a nejúplnějším všechny údaje o míře a rozvrhu

svého zbrojení, o svých programech vojenských, námořních a

vzduchoplaveckých a o poměrech v oněch odvětvích svého průmyslu, jichž

lze užíti k účelům válečným.



Čl.9



Utvoří se stálá komise, jež by podávala Radě svá dobrá zdání o tom, jak

provésti předpisy článku 1 a 8, a vůbec o otázkách vojenských,

námořních a vzduchoplaveckých.



Čl.10



Členové Společnosti se zavazují, že budou šetřiti a hájiti nynější

územní celistvosti a politické nezávislosti všech členů Společnosti

proti každému vnějšímu útoku. Při útoku, hrozbě neb nebezpečí útoku

navrhne Rada prostředky, jak zabezpečiti provedení tohoto závazku.



Čl.11



Prohlašuje se výslovně, že každá válka nebo hrozba válkou, ať postihuje

přímo či se nepřímo dotýká některého člena Společnosti, dotýká se zájmů

celé Společnosti, jejíž povinností jest, aby učinila opatření vhodná k

tomu, aby se mír mezi národy účinně uchránil. V takovém případě

generální tajemník svolá bez průtahů Radu k žádosti kteréhokoliv člena

Společnosti.



Rovněž se prohlašuje, že každý člen Společnosti má právo, aby přátelsky

upozornil Shromáždění nebo Radu na jakoukoliv okolnost, jež se dotýká

mezinárodních vztahů a jež tím hrozí zkaliti mezi národy mír nebo

dobrou shodu, na níž mír závisí.



Čl.12



Členové Společnosti jsou zajedno v tom, že, vyskytne-li se mezi nimi

spor, který by mohl vésti k roztržce, předloží věc buď řízení

rozhodčímu, nebo Radě k přezkoumání. Jsou dále zajedno v tom, že se v

žádném případě neuchýlí k válce dříve, než uplynou tři měsíce od

rozsudku rozhodčích neb od zprávy Rady.



Ve všech případech, kterých se týká tento článek, musí býti rozsudek

rozhodčích vydán v přiměřené lhůtě a zpráva Rady musí býti pořízena do

šesti měsíců ode dne, kdy na ní spor byl vznesen.



Čl.13



Členové společnosti jsou zajedno v tom, že, vyskytne-li se mezi nimi

spor hodící se podle jejich mínění k rozsouzení rozhodčími, a nemůže-li

tento spor býti uspokojivě řešen cestou diplomatickou, předloží celou

spornou věc rozhodčímu řízení.



Za případy toho druhu, jež se obecně hodí k rozsuzování řízením

rozhodčím, prohlašují se spory o výklad některé smlouvy, o všelikých

otázkách práva mezinárodního, o tom, je-li dána skutečnost, která,

jsouc prokázána, by zakládala porušení mezinárodního závazku, neb o

rozsah a povahu náhrady, již jest dáti za takové porušení.



Rozhodčím soudem, před nějž věc přísluší, je soud, na kterém se strany

dohodnou, nebo soud, který byl smluven dřívějšími jejich úmluvami.



Členové Společnosti se zavazují, že poctivě dostojí vyneseným rozsudkům

a že se neuchýlí k válce proti žádnému členu Společnosti, který se jim

podvolí. Nevykoná-li se rozsudek, navrhne Rada opatření, která by mu

dodala účinnosti.



Čl.14



Rada se pověřuje úkolem, aby připravila návrh Stálého mezinárodního

soudního dvora a aby jej předložila členům Společnosti. Tento soudní

dvůr bude nalézati o všech sporech rázu mezinárodního, jež strany naň

vznesou. Bude též podávati dobrá zdání o sporech neb otázkách, jež naň

vznese Rada nebo Shromáždění.



Čl.15



Vyskytne-li se mezi členy Společnosti spor, který by mohl vésti k

roztržce, a nepodléhá-li tento spor řízení rozhodčímu po rozumu článku

13, jsou členové Společnosti zajedno v tom, že jej předloží Radě. K

tomu stačí, aby kterákoli strana zpravila o sporu generálního

tajemníka, jenž učiní všechna opatření nutná k úplnému vyšetření a

prozkoumání sporné věci.



K tomu cíli mu strany dodají co možno nejdříve vylíčení předmětu sporu

se všemi závažnými skutečnostmi a písemnými doklady a Rada může ihned

naříditi jejich uveřejnění.



Rada se přičiní, aby bezpečně dosáhla narovnání sporu. Zdaří-li se jí

to, uveřejní, pokud to uzná za vhodno, zprávu, v které uvede

skutečnosti, výklady k nim se vztahující a podmínky narovnání.



Nepodaří-li se spor urovnati, Rada pořídí a uveřejní referát usnesený

buď jednomyslně nebo většinou hlasů, v kterém uvede ve známost

okolnosti sporu a řešení, jež doporučuje jako nejslušnější a

nejpřiměřenější v této věci.



Každý člen Společnosti zastoupený v Radě může rovněž uveřejniti výklad

sporné věci a své vlastní závěry.



Byl-li referát Rady - nepřihlížejíc k hlasům zástupců sporných stran -

usnesen jednomyslně, zavazují se členové Společnosti, že se neuchýlí k

válce proti žádné sporné straně, která by se podvolila závěrům, k nimž

dospěl referát.



Nezdaří-li se Radě, aby byl její referát přijat všemi členy mimo sporné

strany, vyhrazují si členové Společnosti právo jednati tak, jak uznají

za nutno k zachování práva a spravedlnosti.



Tvrdí-li některá strana a uzná-li Rada, že se spor týká otázky, kterou

mezinárodní právo přenechává výhradně její pravomoci, zjistí to Rada ve

svém referátě, aniž dá pokyny o jeho řešení.



Rada může v případech, na které se vztahuje tento článek, spor

předložiti Shromáždění. Spor musí býti vznesen na Shromáždění, žádá-li

o to některá strana; tato žádost musí býti podána do čtrnácti dnů od

okamžiku, kdy byl spor předložen Radě.



Ve všech případech vznesených na Shromáždění platí o jednání a

pravomoci Shromáždění ustanovení tohoto článku a článku 12, upravující

jednání a pravomoc Rady. Rozumí se, že referát podaný Shromážděním za

souhlasu zástupců členů Společnosti, kteří jsou zastoupeni v Radě, a

většiny ostatních členů Společnosti, nepřihlížejíc v žádném případě k

zástupcům sporných stran, má stejný účinek jako referát přijatý všemi

členy Rady mimo zástupce sporných stran.



Čl.16



Uchýlí-li se některý člen Společnosti k válce, nedbaje závazků, které

na se vzal podle článku 12, 13 nebo 15, má se ipso facto za to, jako by

se byl dopustil válečného činu proti všem ostatním členům Společnosti.

Tito členové se zavazují, že s ním přeruší ihned všechny vztahy

obchodní nebo finanční, že zakáží všechny vztahy mezi svými příslušníky

a příslušníky státu, který porušil úmluvu, a že zastaví všechny

finanční, obchodní nebo osobní styky mezi příslušníky provinilého státu

a příslušníky kteréhokoli jiného státu, ať členem Společnosti je či

není.



V tomto případě jest povinností Rady, by doporučila jednotlivým vládám,

o něž jde, stav vojenských, námořních a vzduchoplaveckých sil, jimiž

každý z členů Společnosti přispěje k branné moci určené k tomu, aby

vynutily plnění závazků ze Společnosti plynoucích.



Členové Společnosti jsou mimo to zajedno v tom, že si vzájemně

poskytnou pomoc při provádění hospodářských a finančních opatření,

která by bylo učiniti ve smyslu tohoto článku tak, aby snížili na

nejmenší míru ztráty a závady, jež by z nich vyplynuly. Rovněž si

vzájemně poskytnou pomoc, aby odolali zvláštním opatřením, která by

proti některému z nich učinil stát porušivší úmluvu. Učiní nutná

opatření, aby usnadnili skrze své území průchod válečným silám

kteréhokoli člena Společnosti, který se účastní společného podniku, aby

byla zjednána platnost závazkům ze Společnosti plynoucím.



Člen, který se dopustí porušení některého závazku vyplývajícího z této

úmluvy, může býti vyloučen ze Společnosti usnesením všech ostatních

členů, kteří jsou zastoupeni v Radě.



Čl.17



Při sporu mezi dvěma státy, z nichž jen jeden je členem Společnosti,

nebo mezi státy, z nichž žádný není jejím členem, budou stát nebo státy

mimo Společnost jsoucí vyzvány, aby za účelem vyřízení sporu na sebe

vzaly povinnosti uložené členům, za podmínek, které Rada uzná za

spravedlivé. Vyhovějí-li tomuto vyzvání, platí o nich články 12 až 16 s

výhradou změn, jež Rada uzná za nutné.



Po vydání této výzvy zahájí Rada ihned šetření o okolnostech sporu a

doporučí taková opatření, jaká uzná za nejlepší a v daném případě za

nejúčinnější.



Jestliže vyzvaný stát odepře vzíti na sebe za účelem řešení sporu

povinnosti člena Společnosti a uchýlí se k válce proti některému členu

Společnosti, lze použíti proti němu předpisů článku 16.



Odeprou-li obě vyzvané strany vzíti na sebe za účelem řešení sporu

povinnosti člena Společnosti, může Rada učiniti jakákoli opatření a

dáti jakékoli pokyny způsobilé k tomu, aby se zabránilo nepřátelským

členům a aby se dosáhlo rozřešení rozepře.



Čl.18



Všechny mezinárodní smlouvy a závazky, které příště budou sjednány

členem Společnosti, musí býti ihned zapsány úřadem tajemnickým a jím

uveřejněny co možno nejdříve. Žádná z těchto mezinárodních smluv nebo

závazků nebude závazná, dokud nebude zapsána.



Čl.19



Shromáždění může čas od času vyzvati členy Společnosti, aby znovu

přezkoumali smlouvy, které se staly nepoužitelnými, a mezinárodní

poměry, jejichž další trvání by mohlo ohroziti světový mír.



Čl.20



Členové Společnosti uznávají, každý, pokud oň jde, že tato úmluva ruší

všechny závazky a dohody mezi nimi neslučitelné s jejím zněním a

zavazují se slavnostně, že příště neuzavrou podobných smluv.



Vzal-li člen dříve, než vstoupil do Společnosti, na sebe závazky

neslučitelné se zněním této úmluvy, jest jeho povinností bez odkladu

podniknouti kroky, aby se z těchto závazků vymanil.



Čl.21



Mezinárodní závazky, jako smlouvy o rozhodčích a dohody určitých

oblastí, jako doktrina Monroeova, které zabezpečují udržování míru,

nepokládají se za neslučitelné s kterýmkoli ustanovením této úmluvy.



Čl.22



Následujících zásad se použije o koloniích a územích, jež následkem

této války přestaly býti pod svrchovaností států, které je doposud

spravovaly, a jsou obydleny národními kmeny neschopnými dosud, aby se

samy ovládaly za zvlášť obtížných poměrů dnešního světa. Blaho a rozvoj

těchto národů jsou posvátným posláním civilisace a proto musí býti do

této úmluvy vtěleny záruky zabezpečující splnění tohoto poslání.



Nejlepším způsobem praktického uskutečnění této zásady jest svěřiti

poručenství nad těmito národními kmeny státům pokročilým, které jsou

podle svých prostředků, svých zkušeností a své zeměpisné polohy nejlépe

s to, aby na sebe vzaly tuto odpovědnost, a které jsou ochotny ji na

sebe vzíti; budou vykonávati toto poručenství jako mandatáři a jménem

Společnosti.



Ráz mandátu musí býti rozličný podle stupně vývoje národního kmene,

podle zeměpisné polohy území, jeho hospodářských podmínek a všech

ostatních obdobných okolností.



Určité společenské celky, jež kdysi náležely k říši ottomanské, dosáhly

takového stupně vývoje, že jejich ustavení v nezávislé státy může býti

prozatím uznáno s podmínkou, že rada a pomoc mandatářova budou státi po

boku jejich správě do té doby, než budou s to, aby se řídily samy.

Přání těchto společenských celků dlužno především vzíti v úvahu při

výběru mandatářů.



Stupeň rozvoje, jehož dosáhly jiné národní kmeny, zvláště

středoafrické, vyžaduje toho, aby tam mandatář převzal správu území za

podmínek, které by, bráníce nepřístojnostem, jako obchodu s otroky,

obchodu se zbraněmi a alkoholem, zaručovaly svobodu svědomí a

náboženství bez jakýchkoli omezení mimo ta, jichž vyžaduje udržení

veřejného pořádku a dobrých mravů, které by dále zabraňovaly zřizovati

pevnosti neb vojenské nebo námořní základny a poskytovati domorodcům

vojenský výcvik, leda pro službu bezpečnostní a obranu území, a které

by konečně zabezpečovaly také ostatním členům Společnosti stejné

podmínky směny a obchodu.



Konečně jsou území, jako jihozápadní Afrika a některé ostrovy jižního

Tichomoří, jež, jsouce řídce obydleny, malého rozsahu, vzdáleny od

ústředí vzdělanosti, nebo souvisíce s územím mandatářovým, nebo pro

jiné okolnosti mohou nejlépe býti spravovány podle zákonů mandatářových

jako nerozlučná součást jeho území, s výhradami záruk nahoře uvedených

v zájmu domorodého obyvatelstva.



Ve všech případech mandátu má mandatář podávati Radě výroční zprávu o

území jemu svěřeném.



Rozsah pravomoci, dozoru neb správy, jež má mandatář vykonávati, bude

výslovně vymezen v každém jednotlivém případě Radou, leda že by se

dříve členové Společnosti o tom dohodli mezi sebou.



Stálá komise bude pověřena tím, aby přijímala a zkoumala výroční zprávy

mandatářů a aby podávala Radě svá dobrá zdání o otázkách týkajících se

provádění mandátu.



Čl.23



S výhradou ustanovení mezinárodních konvencí nyní platných, nebo které

budou uzavřeny příště, a ve shodě s nimi členové Společnosti:



a) vynasnaží se zabezpečiti a zachovávati slušné a lidské podmínky

pracovní pro muže, ženy a děti na vlastním území i v zemích, s kterými

jsou v obchodních a průmyslových stycích, a k tomu cíli zřizovati a

udržovati potřebné mezinárodní organisace;



b) zavazují se, že zajistí slušné nakládání s domorodým obyvatelstvem v

územích podřízených jejich správě;



c) pověřují Společnost obecným dohledem nad úmluvami o obchodu s ženami

a dětmi i o obchodu s opiem a jinými škodlivými látkami;



d) pověřují Společnost obecným dohledem nad obchodem se zbraněmi a

střelivem se zeměmi, v kterých je dohled nad tímto obchodem nezbytný ve

společném zájmu;



e) učiní nutná opatření, aby zabezpečili jistotu a zachovávání svobody

styku a průvozu, jakož i slušné nakládání s obchodem provozovaným od

kteréhokoli člena Společnosti, při čemž jest ovšem míti zřetel ke

zvláštním potřebám krajin zpustošených za války 1914-18;



f) vynasnaží se učiniti mezinárodní opatření, aby nemocem bylo předem

bráněno a proti nim bojováno.



Čl.24



Všechny mezinárodní úřady, které byly zřízeny dřívějšími kolektivními

smlouvami, budou, předpokládaje souhlas stran, postaveny pod pravomoc

Společnosti. Všechny takovéto mezinárodní úřady a všechny komise pro

úpravu věcí mezinárodního zájmu, jež budou příště zřízeny, budou

postaveny pod pravomoc Společnosti.



Ve všech věcech mezinárodního zájmu, které jsou upraveny obecnými

konvencemi, které však nejsou svěřeny mezinárodní komisi nebo úřadu, má

tajemnický úřad Společnosti, žádají-li strany o to a přivolí-li Rada,

shromažďovati a udíleti potřebné informace i poskytovati potřebnou nebo

žádoucí pomoc.



Rada může pojmouti do nákladů tajemnického úřadu náklady všech úřadů

neb komisí postavených pod pravomoc Společnosti.



Čl.25



Členové Společnosti se zavazují, že budou povzbuzovati a podporovati

zřizování a součinnost národních dobrovolných organisací Červeného

kříže, náležitě povolených, jejichž úkolem je zlepšovati zdravotní

stav, předcházeti nemoci a mírniti utrpení na světě.



Čl.26



Změny této úmluvy nabývají působnosti, jakmile budou ratifikovány oněmi

členy Společnosti, jejichž zástupcové tvoří Radu, a většinou těch

členů, jejichž zástupcové skládají Shromáždění.



Každý člen Společnosti má právo, aby odmítl přijmouti takovouto změnu

této úmluvy, ale přestává v takovém případě býti členem Společnosti.

Příloha



I. Zakládající členové Společnosti národů.



Spojené státy americké. Hedžáz.

Belgie. Honduras.

Bolivie. Italie.

Brasilie. Japonsko.

Říše britská. Liberia.

Kanada. Nicaragua.

Australie. Panama.

Jižní Afrika Peru.

Nový Zéland. Polsko.

Indie. Portugalsko.

Čína. Rumunsko.

Kuba. Stát srbsko-chorvatsko-slovin-

Ecuador. ský.

Francie. Siam.

Řecko. Československo.

Guatemala. Uruguay.

Haiti.



Státy pozvané, aby přistoupily k úmluvě.



Argentina. Nizozemí.

Chile. Persie.

Columbie. Salvador.

Dánsko. Švédsko.

Španělsko. Švýcary.

Norsko. Venezuela.

Paraguay.



II. První generální tajemník Společnosti národů:

Ctihodný sir James Eric Drummond, K. C. M. G., C. B.



Část II.



Hranice Rakouska.



Čl.27



Hranice Rakouska budou stanoveny takto (viz připojenou mapu):



1. Se Švýcarskem a s Liechtensteinskem:



hranice nynější.



2. S Italií:



od koty 2645 (Gruben J.) k východu a až ke kotě 2915 (Klopaier Spitz):



čára, jež se určí na místě samém, procházející kotou 1483 na cestě z

Reschen do Naudersu;



odtud k východu a až k vrcholu Dreiherrn Spitz (kota 3505):



rozvodí mezi povodím Innu na severu a Adiže na jihu;



odtud zhruba k jihovýchodu a až ke kotě 2545 (Marchkinkele):



rozvodí mezi povodím Drávy na východě a Adiže na západě;



odtud k jihovýchodu a až ke kotě 2483 (Helm Spitz):



čára, jež se určí na místě samém, přestupující Drávu mezi místy

Winnbachem a Arnbachem;



odtud k východojihovýchodu a až ke kotě 2050 (Osternik-Osternig),

přibližně 9 km na severozápad od Trbiže (Tarvis):



rozvodí mezi povodím Drávy na severu s jedné strany a postupně povodími

Sextenbachu, Piavy a Tagliamenta se strany druhé;



odtud k východojihovýchodu a až ke kotě 1492 (asi 2 km na západ od

Vrat-Thörl):



rozvodí mezi řekou Zilou (Gail) na severu a řekou Zilicou (Gailitz) na

jihu;



odtud k východu a až ke kotě 1509 (Peč-Pec):



čára, jež se určí na místě samém, přetínající Zilicu (Gailitz) na jih

od města a od nádraží Vrat (Thörl) a procházející kotou 1270 (Čabin

B.).



3.K jihu, pak s krajinou celoveckou, s výhradou ustanovení Oddílu II,

části III (Politické klausule evropské):



od Peči (Pec) k východu až ke kotě 1817 (Malestižov-Malestiger):



čára hřebenu Karavanek;



od koty 1817 (Malestižov-Malestiger) a k severovýchodu až k Drávě k

bodu ležícímu asi 1 km na jihovýchod od železničního mostu přes

východní rameno oblouku, jejž tvoří tato řeka asi 6 km na východ od

Běláku (Beljak, Villach):



čára, jež se určí na místě samém, protínající železnici mezi Malestiči

(Mallestig) a Blačemi (Faak) a procházející kotou 666 (Polana);



odtud k jihovýchodu a až k bodu asi 2 km nad Sv. Martinem proti vodě:



tok Drávy;



odtud k severu až ke kotě 871 asi 10 km na východoseverovýchod od

Běláku (Beljak, Villach):



čára, jež se určí na místě samém, přibližně směrem od jihu k severu;



odtud k východoseverovýchodu až k bodu, který se zvolí na správní

hranici mezi okresy šent-vidským (St. Veit) a celoveckým (Klagenfurt)

blíže koty 725 asi 10 km na severozápad od Celovce:



čára, jež se určí na místě samém, procházející kotami 1069

(Golobinjek-Taubenbühel), 1045 (Goli Vrh-Gallinberg) 815 (Freudenberg);



odtud k východu až k bodu, který se zvolí na místě samém na západ od

koty 1075 (Steinbruchkogel):



správní hranice mezi okresy šent-vidským (St. Veit) a celoveckým

(Klagenfurt);



odtud k severovýchodu a až ke Krce (Gurk) k bodu, kde správní hranice

okresu celikoveckého (Völkermarkt) opouští tuto řeku:



čára, jež se určí na místě samém, procházející kotou 1076;



odtud k severovýchodu a až ke kotě 1899 (Špik-Speikkogel):



správní hranice mezi okresy šent-vidským (St. Veit) a velikoveckým

(Völkermarkt);



odtud k jihovýchodu a až ke kotě 842 (1 km na západ od Kašparské

hory-Kasparstein):



severovýchodní správní hranice okresu velikoveckého (Völkermarkt);



odtud k východu a až ke kotě 1522 (Kurji Vrh-Hühnerkogel):



čára, jež se určí na místě samém, jdoucí severně od Labodu (Lavamünd).



4.Se státem srbsko-chorvatsko-slovinským, s výhradou ustanovení Oddílu

II, Části III (Politické klausule evropské):



od koty 1522 (Kurji Vrh-Hühnerkogel), a k východu až ke kotě 917 (St.

Lovrenc-St.Lorenzen):



čára, jež se určí na místě samém, procházející kotou 1330;



odtud k východu a až ke styku se správní hranicí mezi okresy

mariborským (Marburg) a lipnickým (Leibnitz):



rozvodí mezi povodími Drávy na jihu a Sulpy (Saggau) na severu;



odtud k severovýchodu až k bodu, kde se správní hranice mezi okresy

mariborským (Marburg) a lipnickým (Leibnitz) stýká s Murou:



tato správní hranice;



odtud až ke styku se starou hranicí z roku 1867 mezi Rakouskem a

Uherskem asi 5 km na jihovýchod od Radgony (Radkersburg):



hlavní tok Mury po proudu;



odtud k severu a až k bodu, jenž se určí na východ od koty 400,

ležícímu asi 16 km na sever od Radgony (Radkersburg):



stará hranice z r. 1867 mezi Rakouskem a Uhrami;



odtud k severovýchodu a až k bodu, jenž se určí na rozvodí mezi

povodími Ráby a Mury asi 2 km na východ od Toky (tento bod je společným

trojím hranicím:



Rakouska, Maďarska a státu srbsko-chorvatsko-slovinského): čára, jež se

určí na místě samém, procházející mezi osadami Bonisfalvou a

Gedoudvarem.



5. S Maďarskem:



od bodu svrchu určeného k severovýchodu a až ke kotě 353, asi 6 km na

severoseverovýchod od Sv. Gottharda:



čára, jež se určí na místě samém, jdoucí kotou 353 (Janke Berg) a

probíhající pak na západ od cesty radgonsko-svatthardské

(Radkersburg-St.Gotthard) a na východ od míst Nagyfalvy, Nemetlaku a

Rabakereszturu;



odtud zhruba směrem severovýchodním až ke kotě 234 asi 7 km na

severoseverovýchod od Pinkamindszentu:



čára, jež se určí na místě samém, jdoucí kotou 322 (Hochkogel), pak na

jih od míst Zsamandu, Nemtbükkösu, Karacsfy a mezi Nagysaroslakem a

Pinkamindszentem;



odtud k severu a až ke kotě 883 (Trott Kö) asi 9 km na jihozápad od

Kyseku (Köszeg):



čára, jež se určí na místě samém, jdoucí kotami 241, 260 a 273, pak na

východ od Nagynardy a Rohoncze a na západ od Dozmatu a Bučniku

(Butsching);



odtud k severovýchodu a až ke kotě 265 (Kamenje) asi 2 km na jihovýchod

od Nikitsche;



čára, jež se určí na místě samém, jdoucí na jihovýchod od Rendeku

(Liebing), Olmodu a Locsmandu a na severozápad od Kyseku (Köszeg) a od

cesty vedoucí z Kyseku (Köszeg) do Salamonfy;



odtud k severu a až k bodu, jenž se zvolí na jižním břehu Neziderského

jezera (Neusiedler See) mezi Bozem (Holling) a Velešínem (Hidegseg):



čára, jež se určí na místě samém, jdoucí na východ od Nikitsche a

Zinkendorfu a na západ od Kövesdu a Nemetperesztegu;



odtud k východu a až ke kotě 115, ležící asi 8 km jihozápadně od Sv.

Jana (St. Johann):



čára, jež se určí na místě samém, probíhající Neziderským jezerem

(Neusiedler See), jdoucí na jih od ostrova, na kterém leží kota 117,

ponechávající Maďarsku podružnou železnici vedoucí ze stanice Mexiko na

severozápad, jakož i průplav einserský (Einser), a jdoucí na jih od

místa Pamhagen;



odtud k severu a až k bodu, jenž se zvolí asi 1 km na západ od

Antonienhofu (na východ od Kopčan-Kittsee) a jenž je společný trojím

hranicím:



Rakouska, Maďarska a státu československého: čára, jež se určí na místě

samém, ponechávající úplně na území maďarském železniční trať z Csorna

do Karlburgu, a jdoucí na západ od Wüstsommereinu a

Kroatisch-Jahrndorfu a na východ od Andau, Nickelsdorfu,

Deutsch-Jahrndorfu a Kopčan (Kittsee).



6. Se státem československým:



od bodu svrchu určeného a až k ohbí staré hranice z r. 1867 mezi

Rakouskem a Uhrami asi 2 km 500 m na severovýchod od Bergu:



čára, jež se určí na místě samém, přetínající cestu z Kopčan (Kittsee)

do Bratislavy ve vzdálenosti asi 2 km na sever od Kopčan (Kittsee);



odtud k severu a až k bodu, jenž se zvolí na hlavním plavebním korytu

Dunaje asi 4 km 500 m proti proudu od mostu bratislavského:



čára, jež se určí na místě samém, držící se pokud možno starých hranic

z r. 1867 mezi Rakouskem a Uhrami;



odtud k západu a až ke stoku Moravy s Dunajem:



hlavní plavební koryto Dunaje;



odtud proti proudu tok Moravy, pak tok Dyje až k bodu zvolenému asi 2

km na jihovýchod od bodu, kde cesta z Ranšpurku (Rabensburg) do

Poštorné (Themenau) přechází železnici vedoucí z Ranšpurku do Břeclavy;



odtud k západoseverozápadu a až k bodu staré správní hranice mezi

Dolními Rakousy a Moravou, ležícímu asi 400 m na jih od bodu, v kterém

tato železnice protíná železnici mikulovsko-valčickou

(Nikolsburg-Feldsberg):



čára, jež se určí na místě samém, procházející kotami 187 (Dlouhý

vrch), 221 (Rosenbergen), 223 (Wolfsberg), 291 (Raistenberg), 249 a 279

(Kallerhaide);



odtud k západoseverozápadu tato správní hranice;



potom k západu a až k bodu, který se zvolí asi 3 km na východ od osady

Františkova (Franzensthal):



stará hranice mezi Dolními Rakousy a Čechami;



odtud k jihu a až ke kotě 498 (Gelsenberg) asi 5 km na

severoseverozápad od Cmuntu:



čára, jež se určí na místě samém, procházející na východ od cesty z

Rabšachu (Rottenschachen) do Krabonoše (Zuggers) a kotami 537 a 522 (G.

Nagel Berg);



odtud k jihu, pak k západoseverozápadu a až k staré správní hranici

mezi Dolními Rakousy a Čechami do bodu ležícího asi 200 m na

severovýchod od bodu, kde tato hranice protíná cestu z Nových Hradů do

Vitoraze (Weitra):



čára, jež se určí na místě samém, procházející mezi Krabonošem

(Zuggers) a Chřibkami (Breiensee), pak nejzazším jihovýchodním bodem

železničního mostu přes Lužnici, ponechávající Rakousku město Cmunt a

státu československému nádraží a železniční dílny cmuntské (Wolfshof) i

rozvětvení železnic cmuntsko-českobudějovické a cmuntsko-třeboňské,

jdoucí pak kotami 524 (Grundbühel), 577 (severně Hohenbergu) a 681

(Lagerberg);



odtud k jihozápadu tato správní hranice;



pak k severozápadu stará správní hranice mezi Čechami a Horními Rakousy

až k jejímu styku s hranicí Německa.



7. S Německem:



hranice ze dne 3. srpna 1914.



Čl.28



Hranice popsané touto smlouvou zobrazuje, pokud jsou již určeny,

připojená mapa v měřítku 1:1,000.000. Byl-li by nesouhlas mezi textem a

mapou, rozhoduje text.



Čl.29



Vytyčiti tyto hranice v terénu přísluší komisím rozhraničovacím,

jejichž složení je buď určeno touto smlouvou, nebo bude určeno smlouvou

mezi Čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a jedním nebo několika

státy zúčastněnými.



Komise budou míti úplné právo nejen určiti části hranic definované

výrazem "čára, jež se určí na místě samém", ale i revidovati části

hranic určené hranicemi správními, požádá-li o to některý ze

zúčastněných států a uzná-li to komise za vhodné (vyjímajíc hranice

mezinárodní, jak byly v srpnu roku 1914, u nichž se úloha komise obmezí

na přezkoumání hraničních kolů nebo mezníků). Komise se vynasnaží v

obou případech, aby se co nejpřesněji držely určení obsažených ve

smlouvách, dbajíce pokud možno hranic správních a místních zájmů

hospodářských.



Rozhodnutí komisí stanou se většinou hlasů a budou závazná pro

zúčastněné strany.



Náklady na rozhraničovací komise ponesou rovným dílem oba zúčastněné

státy.



Čl.30



U hranic definovaných tokem vody výrazy "tok" nebo "koryto" užité v

popisech této smlouvy znamenají: jednak u řek nesplavných střední čáru

vodního toku nebo jeho hlavního ramene, jednak u řek splavných střední

čáru hlavního plavebního koryta. Avšak přísluší rozhraničovacím komisím

zřízeným touto smlouvou, aby v každém jednotlivém případě určily, zda

se bude hraniční čára držeti toku nebo koryta nahoře definovaného i po

jeho eventuelním přemístění, či zda bude určena trvale polohou toku

nebo koryta v okamžiku, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Čl.31



Jednotlivé zúčastněné státy se zavazují, že poskytnou komisím všechny

doklady nutné pro jejich práce, zvláště autentické opisy protokolů o

vytyčení hranic nynějších neb starých, všecky existující mapy velkého

měřítka, data geodetická, provedená a neuveřejněná měření a zprávy o

změnách řečiště hraničních toků vodních.



Mimo to se zavazují, že nařídí místním úřadům, aby dodaly komisím

všecky doklady, hlavně plány, mapy katastrální a knihy pozemkové a na

jejich požádání jim poskytly všecka poučení o vlastnictví, poměrech

hospodářských i ostatní potřebné informace.



Čl.32



Jednotlivé státy zúčastněné se zavazují, že poskytnou komisím

ohraničovacím podporu buď přímo, nebo prostřednictvím místních úřadů ve

všem, co se týká dopravy, ubytování, pracovních sil a materiálů (kolů,

mezníků) potřebných k provedení svěřeného úkolu.



Čl.33



Jednotlivé státy zúčastněné se zavazují, že se postarají o bezpečnost

bodů trigonometrických, značek, kolů nebo mezníků hraničních, jež

komise osadí.



Čl.34



Mezníky se osadí tak, aby bylo možno dohlédnouti od jednoho k druhému;

očíslují se a jejich poloha i jejich čísla se zaznamenají do dokladu

kartografického.



Čl.35



Konečné protokoly rozhraničovací, mapy a doklady vyhotoví se ve třech

originálech; z nich dva se dodají vládám sousedících států a třetí

vládě republiky francouzské, jež doručí jeho ověřené opisy signatárním

mocnostem této smlouvy.



Část III.



Politické klausule Evropské.



Oddíl I.



Italie.



Čl.36



Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch Italie všech práv a

právních titulů na území bývalého mocnářství rakousko-uherského, která

leží za hranicemi Rakouska, tak jak jsou stanoveny v článku 27-2o Části

II (Hranice Rakouska) a rozkládají se mezi těmito hranicemi, bývalou

hranicí rakousko-uhersko-italskou, mořem Jaderským a východní hranicí

Italie, jak bude později stanovena.



Rakousko se vzdává rovněž, pokud se jeho týče, ve prospěch Italie všech

práv a právních titulů na jiná území bývalého mocnářství

rakousko-uherského, uznaná za část Italie všemi smlouvami uzavřenými

pro uspořádání věcí doby přítomné.



Komise složená z pěti členů, z nichž jeden bude jmenován Italií, tři

ostatními čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými a jeden Rakouskem,

bude ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti tato

smlouvy, aby určila na místě samém hraniční čáru mezi Italií a

Rakouskem.



Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro

zúčastněné strany.



Čl.37



Odchylkou od ustanovení článku 269 Části X (Klausule hospodářské) jsou

osoby, které mají řádné bydliště na územích bývalého mocnářství

rakousko-uherského postoupených Italii a za války pobývaly mimo území

bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo byly vězněny, internovány

nebo evakuovány, účastny v plné míře ustanovení daných články 252 a 253

Části X (Klausule hospodářské).



Čl.38



Zvláštní úmluva určí podmínky, podle kterých budou zaplaceny v rakouské

měně výjimečné výlohy válečné, jež poskytly během války zálohou buď

území bývalého mocnářství rakousko-uherského, postoupená Italii, nebo

veřejné korporace těchto území na účet toho mocnářství podle jeho

zákonodárství, jako: příspěvky rodinám mobilisovaných, rekvisice,

ubytování vojska, podpory evakuovaným.



Při stanovení těchto částek bude Rakousku připočtena ku prospěchu suma,

jakou by byla řečená území přispěla k těmto výlohám Rakousko-Uherska

podle poměru, v kterém příjmy z oněch území přispívaly roku 1913 k

příjmům bývalého mocnářství rakousko-uherského.



Čl.39



Stát italský bude vybírati na vlastní účet daně, dávky a poplatky všeho

druhu splatné na územích převedených na Italii a nezaplacené dne 3.

listopadu 1918.



Čl.40



Ničím není povinna Italie za to, že se uvázala v držení "Palazzo

Venezia" v Římě.



Čl.41



S výhradou ustanovení článku 208 Části IX (Klausule finanční), o

nabývání státních statků a majetků a platech za ně, nastupuje vláda

italská ve všechna práva, která příslušela státu rakouskému stran všech

železničních tratí, řízených železniční správou řečeného státu na

územích převedených na Italii, ať jsou již v provozu, či v stavbě.



Stejně bude tomu, pokud jde o práva bývalého mocnářství

rakousko-uherského na koncese železniční a pouličních drah na území

výše dotčených.



Pohraniční stanice železniční budou ustanoveny pozdější dohodou.



Čl.42



Rakousko vrátí Italii do tří měsíců všechny vozy náležející železnicím

italským, které před početím války přešly do Rakouska a nevrátily se do

Italie.



Čl.43



Pokud se týče území postoupených Italii, vzdává se Rakousko za sebe a

za své příslušníky počínajíc 3. listopadem 1918 veškerých úmluv,

ustanovení nebo zákonů o trustech, kartelech a jiných organisací

podobných, které snad stran výrobků z těchto zemí v jeho prospěch

trvají.



Čl.44



Po deset let od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva, jsou ústřední

elektrárny, které leží na území rakouském a dříve dodávaly elektrickou

sílu územím postoupeným Italii nebo jakýmkoli závodům, jejichž provoz

přechází na Italii, povinny pokračovati v těchto dodávkách až do výše

spotřeby podle cen a smluv platných dne 3. listopadu 1918.



Rakousko mimo to uznává právo Italie užívati svobodně jezera Rajblského

a jeho výpusti a sváděti jmenované vody do nádrže korytnické.



Čl.45



1. Rozsudky vynesené od 4. srpna 1914 soudy území postoupených Italii

ve sporech civilních a obchodních mezi obyvateli těchto území a jinými

příslušníky bývalého císařství rakouského anebo mezi jmenovanými

obyvateli a poddanými mocností spojených s mocnářstvím

rakousko-uherským nejsou vykonatelné, dokud nebudou opatřeny doložkou

vykonatelnosti, vyslovenou novým soudem stejného druhu na území, o než

jde.



2. Všechny rozsudky vynesené pro zločiny neb přečiny politické od 4.

srpna 1914 soudy bývalého mocnářství rakousko-uherského proti státním

občanům italským, počítajíc v to ty, kdož se stávají státními občany

italskými podle této smlouvy, prohlašují se za neplatné.



3. Ve všech věcech týkajících se sporů zahájených dříve, než nabude

působnosti tato smlouva, u příslušných úřadů území postoupených Italii,

mají až do doby, kdy nabude působnosti zvláštní úmluva o takových

věcech, úřady italské a rakouské navzájem právo stýkati se přímo, a

dožádáním takto učiněným bude vyhověno, pokud tomu nebrání ustanovení

veřejného řádu platící v území, jehož úřadu dožádání došlo.



4. Všechny opravné prostředky proti rozhodnutím úřadů soudních nebo

správních působících na území postoupených Italii,které jsou předloženy

vyšším soudním a správním úřadům rakouským majícím sídlo mimo tato

území, se staví. Spisy jest vrátiti úřadům, proti jejichž rozhodnutí

byl opravný prostředek podán; tyto úřady je zašlou bez odkladu

příslušnému úřadu italskému.



5. Všechny ostatní otázky týkající se příslušnosti, řízení nebo správy

justiční budou upraveny zvláštní úmluvou mezi Italií a Rakouskem.



Oddíl II.



Stát Srbsko-chorvatsko-slovinský.



Čl.46



Rakousko uznává, jak již učinily mocnosti spojené a sdružené, úplnou

nezávislost státu srbsko-chorvatsko-slovinského.



Čl.47



Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch státu

srbsko-chorvatsko-slovinského všech práv a právních titulů na území

bývalého mocnářství rakousko-uherského, která leží za hranicemi

Rakouska, tak jak jsou popsány v článku 27 Části II (Hranice Rakouska),

a která jsou uznána za část státu srbsko-chorvatsko-slovinského touto

smlouvou nebo jinými smlouvami uzavřenými pro uspořádání věcí doby

přítomné.



Čl.48



Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými

mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden státem

srbsko-chorvatsko-slovinským a jeden Rakouskem, bude ustavena do

čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti tato smlouvy, aby určila na

místě samém hraniční čáru popsanou v článku 27-4o Části II (Hranice

Rakouska).



Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro

zúčastněné strany.



Čl.49



Obyvatelstvo krajiny celovecké bude vyzváno, aby způsobem níže vytčeným

označilo hlasováním stát, ke kterému si přeje, aby bylo připojeno toto

území.



Hranice krajiny celovecké jsou tyto:



od koty 871, ležící asi 10 km na východoseverovýchod od Běláku, směrem

jižním až k bodu toku Drávy ležícímu asi 2 km nad Sv. Martinem:



čára, která vede přibližně od severu k jihu a určí se na místě samém;



odtud k severozápadu až k bodu ležícímu asi 1 km na jihovýchod od

železničního mostu přes východní rameno oblouku, který tvoří Dráva asi

6 km na východ od Běláku:



tok Drávy;



odtud na jihozápad až ke kotě 1817 (Malestižov-Malestiger):



čára, která se určí na místě samém, vedoucí přes kotu 666 (Polana) a

protínající železnici mezi Malestičemi (Mallestig) a Blačemi (Faak);



odtud na východojihovýchod, pak na severovýchod až ke kotě 1929

(Guschowa):



rozvodní předěl mezi povodím drávským na severu a sávským na jihu;



odtud na severovýcho až ke kotě 1054 (Strojna):



čára, která se určí na místě samém, držící se zhruba západní hranice

povodí Mižice (Miess), vedoucí přes koty 1558, 2124, 1185;

o



dtud na severovýchod až ke kotě 1522 (Kurji Vrh-Hühnerkogel):



čára, která určí na místě samém, protínající Drávu na jih od Labudu

(Lavamünd);



odtud na západ až ke kotě 842, ležící asi 1 km na západ od Kašparské

hory (Kasparstein):



čára, která se určí na místě samém, vedoucí na sever od Labudu;



odtud až ke kotě 1899 (Špik-Speikkogl):



severovýchodní správní hranice okresu velikoveckého (Völkermarkt);



odtud k jihozápadu až k řece Krce:



severozápadní správní hranice okresu velikoveckého (Völkermarkt);



odtud k jihozápadu až k bodu správní hranice na západ od koty 1075

(Steinbruchkogel):



čára, která se určí na místě samém, vedoucí přes kotu 1076;



odtud na západ až k bodu, který se zvolí blízko koty 725, asi 10 km na

severozápad od Celovce:



správní hranice mezi okresy šentvidským a celoveckým;



odtud až ke kotě 871, od které vyšel tento popis:



čára, která se určí na místě samém, vedoucí kotami 815 (Freudenberg),

1045 (Goli Vrh-Gallinberg) a 1069 (Golobinjek-Taubenbühel).



Čl.50



K uspořádání plebiscitu bude krajina celovecká rozdělena na dvě pásma:

na jedno pásmo na jih a na druhé na sever od příčné čáry, jež vede

takto:



od bodu, kde západní hranice opouští Drávu, k severu až k bodu asi 1 km

na východ od Rožaku (Rosegg) (Sv. Michala):



tok Drávy po proudu;



odtud k severovýchodu až k západnímu výběžku jezera Vrbského na jih od

Verby (Velden):



po čáře, která se určí na místě samém;



odtud k východu až k bodu, kde řeka Glanfurt vytéká z jezera Vrbského:



po čáře vedoucí středem jezera;



odtud k východu až ke stoku s řekou Glan:



tokem Glanfurtu po proudu;



pak k východu až ke stoku s řekou Krkou:



tokem Glany po proudu;



odtud k severovýchodu až k bodu, kde severní hranice celovecká protíná

řeku Krku:



tokem Krky.



Krajina celovecká bude podrobena dozoru komise, pověřené úkolem, aby

tam připravila plebiscit a zabezpečila jeho nestranné řízení. Tato

komise bude složena takto: čtyři členy jmenují Spojené státy, Velká

Britanie, Francie a Italie, a to každý z těchto států jednoho; jednoho

Rakousko, jednoho stát srbsko-chorvatsko-slovinský; člen rakouský bude

účasten jednání, jen když půjde o jednání, která se týkají pásma

druhého, člen srbsko-chorvatsko-slovinský, jen pokud půjde o pásmo

prvé. Komise se bude usnášeti většinou hlasů.



Druhé pásmo bude obsazeno vojskem rakouským a bude spravováno podle

obecných zásad rakouského zákonodárství.



Prvé pásmo bude obsazeno vojskem srbsko-chorvatsko-slovinským a bude

spravováno podle obecných zásad zákonodárství tohoto státu.



V obou pásmech musí býti vojsko, a to jak rakouské, tak

srbsko-chorvatsko-slovinské, zmenšeno na početný stav, jaký komise uzná

za nutný k zachování pořádku; vojsko toto vykoná své poslání pod

dozorem jmenované komise. Vojsko musí býti nahrazeno co možná brzo moci

policejní, vybranou z území samého.



Komise bude pověřena úkolem, aby zařídila hlasování a učinila všechna

opatření, která uzná za nutná k zabezpečení jeho svobody, čistoty a

tajnosti.



V prvém pásmu bude plebiscit vykonán do tří měsíců ode dne, kdy nabude

působnosti tato smlouva, a to v době, kterou určí komise.



Jestliže hlasování dopadne příznivě pro stát

srbsko-chorvatsko-slovinský, bude plebiscit v druhém pásmu vykonán ve

třech nedělích po tom, kdy bude vyhlášen výsledek plebiscitu v pásmu

prvém, a to v době, kterou určí komise.



Jestliže naopak dopadne hlasování v prvém pásmu příznivě pro Rakousko,

k plebiscitu v pásmu druhém se nepřikročí, a celá krajina zůstane s

konečnou platností pod svrchovaností rakouskou.



Hlasovací právo bude přiznáno každé osobě bez rozdílu pohlaví, která

vyhoví těmto podmínkám:



a) že dovršila 20. rok do 1. ledna 1919;



b) že měla dne 1. ledna 1919 řádné bydliště v pásmu podrobeném

plebiscitu



c) že se v tomto pásmu narodila nebo že tam má od doby před 1. lednem

1912 řádné bydliště nebo právo domovské.



Výsledek hlasování bude určen podle většiny hlasů v každém pásmu.



Po skončení každého hlasování bude výsledek jeho oznámen komisí Čelným

mocnostem spojeným a sdruženým spolu s podrobnou zprávou o postupu při

hlasování, a výsledek bude vyhlášen.



Bude-li hlasování příznivo přivtělení ke státu

srbsko-chorvatsko-slovinskému, ať v prvém pásmu ať v obou, prohlašuje

Rakousko, že se, pokud se jeho týká, vzdává od nynějška všech práv a

právních titulů na toto území ve prospěch státu

srbsko-chorvatsko-slovinského, a to měrou odpovídající výsledku

hlasování. Po dohodě s komisí bude moci vláda

srbsko-chorvatsko-slovinská zavésti s konečnou platností svoji

svrchovanost na řečených územích.



Bude-li hlasování v pásmu prvním nebo v pásmu druhém příznivo Rakousku,

bude moci vláda rakouská po dohodě s komisí obnoviti s konečnou

platností svoji svrchovanost, a to podle okolností buď v celé krajině

celovecké nebo v druhém pásmu.



Jakmile bude takto zabezpečena správa krajiny buď státem

srbsko-chorvatsko-slovinským nebo Rakouskem, zanikne zmocnění komise.



Náklady na komisi ponese z poloviny Rakousko, z poloviny stát

srbsko-chorvatsko-slovinský.



Čl.51



Stát srbsko-chorvatsko-slovinský tím, že svoluje k jejich zařazení do

smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení,

která tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch

obyvatelů ve státě srbsko-chorvatsko-slovinském, kteří se od většiny

obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.



Stát srbsko-chorvatsko-slovinský rovněž schvaluje, aby byla pojata ve

smlouvu s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými ustanovení, která

tyto mocnosti uznají za nutná, aby byly obchodu ostatních států

zabezpečeny svoboda průvozu a způsob obchodování vyhovující zásadám

slušnosti.



Čl.52



Podíl a povaha finančních břemen bývalého císařství rakouského, která

bude státu srbsko-chorvatsko-slovinskému převzíti na území postavené

pod jeho svrchovanost, budou určeny podle článku 203 Části IX (Klausule

finanční) této smlouvy.



Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto

smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.



Oddíl III.



Stát československý.



Čl.53



Rakousko uznává, jak již učinily mocnosti spojené a sdružené, úplnou

nezávislost státu československého, zahrnujícího i autonomní území

Rusínů na jih od Karpat.



Čl.54



Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch státu

československého všech práv a právních titulů na území bývalého

mocnářství rakousko-uherského, která leží za hranicemi Rakouska, tak

jak jsou popsány v článku 27 Části II (Hranice Rakouska), a která jsou

uznána podle této smlouvy za části československého státu.



Čl.55



Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými

mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden státem československým a jeden

Rakouskem, bude ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti

tato smlouvy, aby určila na místě samém hraniční čáru popsanou v článku

27-6o Části II (Hranice Rakouska) této smlouvy.



Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro

zúčastněné strany.



Čl.56



Stát československý se zavazuje nebudovati žádných vojenských zařízení

na části svého území, která leží na pravém břehu Dunaje na jih od

Bratislavy.



Čl.57



Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s

Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení, která

tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v

Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem

neb náboženstvím.



Stát československý rovněž schvaluje, aby byla pojata ve smlouvu s

Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými ustanovení, která tyto

mocnosti uznají za nutná, aby byly obchodu ostatních států zabezpečeny

svoboda průvozu a způsob obchodování vyhovující zásadám slušnosti.



Čl.58



Podíl a povaha finančních břemen bývalého císařství rakouského, která

bude státu československému převzíti na území postavené pod jeho

svrchovanost, budou určeny podle článku 203 Části IX (Klausule

finanční) této smlouvy.



Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto

smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.



Oddíl IV.



Rumunsko.



Čl.59



Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch Rumunska všech práv

a právních titulů na část bývalého vévodství bukovinského, která leží v

hranicích Rumunska, tak jak budou později určeny Čelnými mocnostmi

spojenými a sdruženými.



Čl.60



Rumunsko přistupuje na to, aby byla do smlouvy s Čelnými mocnostmi

spojenými a sdruženými, pojata ustanovení, která tyto mocnosti budou

považovati za nutná, aby v Rumunsku byly chráněny zájmy obyvatelů,

kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.



Rumunsko rovněž svoluje, aby byla do smlouvy s Čelnými mocnostmi

spojenými a sdruženými pojata ustanovení, která budou tyto mocnosti

pokládati za nutná, aby byly obchodu ostatních států zabezpečeny

svoboda průvozu a způsob obchodování vyhovující zásadám slušnosti.



Čl.61



Podíl a povaha finančních břemen bývalého císařství rakouského, která

bude Rumunsku převzíti za území postavené pod jeho svrchovanost, budou

určeny podle článku 203 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.



Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto

smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.



Oddíl V.



Ochrana menšin.



Čl.62



Rakousko se zavazuje, že ustanovení obsažená v tomto Oddíle budou

uznána za základní zákony, že žádný zákon, žádné nařízení ani žádný

úkon úřední nebude v odporu nebo nesouhlase s těmito ustanoveními a že

žádný zákon, žádné nařízení ani žádný úkon úřední proti nim nebude míti

moci.



Čl.63



Rakousko se zavazuje, že poskytne všem obyvatelům Rakouska úplnou a

naprostou ochranu jejich života a jejich svobody bez ohledu na jejich

původ, státní občanství, jazyk, rasu nebo náboženství.



Všichni obyvatelé Rakouska budou míti právo, aby volně vyznávali jak

veřejně tak soukromě jakékoli vyznání, náboženství nebo víru, jejichž

vykonávání nebude v neshodě s veřejným pořádkem a dobrými mravy.



Čl.64



Rakousko uznává za příslušníky rakouské ipso facto a bez jakékoli

formality všechny osoby, které mají domovské právo na území rakouském v

době, kdy tato smlouva nabude působnosti, a nejsou příslušníky jiného

státu.



Čl.65



Státní občanství rakouského nabude ipso facto pouhým zrozením na

rakouském území každá osoba, která zrozením nenabývá státního občanství

jiného.



Čl.66



Všichni státní občané rakouští budou si rovni před zákonem a budou

požívati stejných práv občanských a politických bez ohledu na rasu,

jazyk nebo náboženství.



Rozdíl v náboženství, víře nebo vyznání nemůže býti žádnému státnímu

občanu rakouskému na závadu, pokud jde o požívání práv občanských a

politických a zejména pokud jde o přístup do veřejné služby, úřadů a k

hodnostem neb o vykonávání jakékoli živnosti nebo povolání.



Státním občanům rakouským nebude ukládáno žádné omezení, pokud jde o

volné užívání jakéhokoli jazyka ať ve stycích soukromých neb

obchodních, ať ve věcech týkajících se náboženství, tisku neb veřejných

projevů jakéhokoli druhu, ať ve veřejných shromážděních.



Jestliže by vláda rakouská zavedla nějaký oficielní jazyk, bude přes to

poskytnuta příslušníkům rakouským jiného jazyka než německého přiměřená

možnost, aby před soudy používali svého jazyka jak ústně, tak písemně.



Čl.67



S příslušníky rakouskými náležejícími k menšinám ethnickým, náboženským

neb jazykovým bude po právu a ve skutečnosti za stejných záruk

zacházeno stejně jako s ostatními příslušníky rakouskými. Zvláště budou

míti stejné právo, aby vlastním nákladem zakládali, řídili a pod

dozorem měli ústavy lidumilné, náboženské neb sociální, školy a jiné

ústavy výchovné s právem používati tam volně svého jazyka a svobodně

tam vykonávati své náboženství.



Čl.68



Pokud jde o veřejné vyučování, poskytne vláda rakouská v městech a

okresích, v nichž je usedlý značný zlomek rakouských příslušníků jiného

jazyka než německého, přiměřené možnosti zajišťující, aby se dětem

těchto rakouských příslušníků dostalo v obecných školách vyučování v

jejich vlastní řeči. Toto ustanovení nebude však vládě rakouské

brániti, aby učinila povinným vyučování řeči německé v řečených

školách.



V městech a okresích, v nichž je usedlý značný zlomek příslušníků

rakouských, náležejícím k menšinám ethnickým, náboženským neb

jazykovým, zabezpečí se těmto menšinám slušný podíl v požitku a v

použití částek, které mají býti vynaloženy na výchovu, náboženství neb

lidumilnost z veřejných fondů podle rozpočtu státního, rozpočtů

obecních neb jiných.



Čl.69



Rakousko souhlasí s tím, že předpisy předcházejících článků tohoto

oddílu, pokud se týkají příslušníků menšiny rasové, náboženské nebo

jazykové, zakládají závazky zájmu mezinárodního a budou používati

záruky Společnosti národů. Nesmějí býti měněny bez souhlasu většiny v

Radě Společnosti národů. Mocnosti spojené a sdružené zastoupené v Radě

se zavazují, každá, pokud se jí týče, že neodeprou svého souhlasu

takovým změnám řečených článků, které by v předepsané formě byla

schválila většina Rady Společnosti národů.



Rakousko souhlasí s tím, že každý člen Rady Společnosti národů bude

míti právo obrátiti pozornost Rady na každé již nastalé nebo hrozící

porušení kteréhokoli z těchto závazků a že Rada bude moci zvoliti

postup a vydati pokyny takové, jaké se jí za daných okolností budou

zdáti vhodné a účinné.



Rakousko souhlasí dále s tím, aby každý rozpor mínění, který by o

právních nebo skutkových otázkách souvisících s oněmi články vznikl

mezi vládou rakouskou a kteroukoli z čelných mocností spojených a

sdružených neb kteroukoli jinou mocností, jež je členem Rady

Společnosti národů, byl pokládán za spor rázu mezinárodního podle znění

článku 14 úmluvy o Společnosti národů. Vláda rakouská souhlasí, aby

každý takovýto spor, bude-li za to žádati druhá strana, byl vznesen na

Stálý mezinárodní soudní dvůr, jehož rozhodnutí bude konečné a bude

požívati téže moci a účinnosti, jako rozhodnutí podle článku 13 oné

úmluvy.



Oddíl VI.



Klausule o státním občanství.



Čl.70



Všechny osoby, které mají právo domovské na území, jež dříve tvořilo

část bývalého mocnářství rakousko-uherského, stávají se, pozbývajíce

zároveň státního občanství rakouského, ipso facto příslušníky onoho

státu, který na řečeném území vykonává práva svrchovanosti.



Čl.71



Přes ustanovení článku 70 nestávají se, jde-li o území postoupená

Italii, ipso facto italskými příslušníky:



1. osoby, které měly sice na těchto územích právo domovské, ale

nenarodily se tam;



2. osoby, které získaly na těchto územích domovské právo po 24. květnu

1915 nebo ho nabyly jen svým úředním postavením.



Čl.72



Osoby, o kterých je řeč v článku 71, jakož i ty osoby,



a) které měly dříve domovské právo na územích postoupených Italii, nebo

jejichž otec, nebo, je-li otec neznám, matka měla domovské právo na

těchto územích,



b) nebo které sloužily v italské armádě za této války, jakož i jejich

potomci,



mohou požadovati italské státní občanství za podmínek, které článek 78

předpisuje pro právo opční.



Čl.73



Žádost o udělení italského státního občanství podanou osobami, o

kterých je zmínka v článku 72, mohou příslušné italské úřady v

jednotlivých případech zamítnouti.



Čl.74



Nebyla-li žádost za státní občanství italské podle článku 72 podána,

neb byla-li zamítnuta, nabudou dotčené osoby ipso facto svrchovanost na

území, v kterém měly právo domovské před tím, než ho nabyly na území

postoupeném Italii.



Čl.75



Právnické osoby, které sídlí na územích postoupených Italii a jimž tato

vlastnost bude přiznána buď italskými správními úřady nebo rozhodnutím

italského soudu, budou pokládány za italské.



Čl.76



Přes ustanovení článku 70 osoby, které získaly domovské právo po 1.

lednu 1910 v území postoupeném touto smlouvou státu

srbsko-chorvatsko-slovinskému nebo státu československému, nabudou

státního občanství srbsko-chorvatsko-slovinského nebo československého

jen tehdy, dostanou-li svolení státu srbsko-chorvatsko-slovinského nebo

československého.



Čl.77



Nebylo-li o povolení podle článku 76 žádáno, nebo bylo-li povolení

odepřeno, stanou se dotčené osoby ipso facto příslušníky státu

vykonávajícího práva svrchovanosti nad územím, kde měly dříve právo

domovské.



Čl.78



Osoby, kterým je víc než 18 let a které pozbyly své státní příslušnosti

rakouské a nabyly ipso facto nového státního občanství podle článku 70,

budou po dobu jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti,

oprávněny optovati pro státní občanství státu, v němž měly právo

domovské před tím, než ho nabyly na území postoupeném.



Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů zahrnuje opci

jejich dětí, kterým ještě není 18 let.



Osoby vykonavší svrchu vzpomenuté právo opční budou povinny do

následujících dvanácti měsíců přeložiti své bydliště do státu, pro

který optovaly.



Bude jim volno podržeti nemovitý majetek, který mají na území druhého

státu, kde měly své bydliště před svou opcí.



Mohou odnésti svůj majetek movitý jakéhokoli druhu. Nebude jim uložena

z tohoto důvodu nijaká dávka ani poplatek vývozní ani dovozní.



Čl.79



Obyvatelé, na nichž jest, aby hlasovali v některém plebiscitu zavedeném

v této smlouvě, budou moci optovati do šesti měsíců po konečném

přidělení krajiny, v které byl plebiscit vykonán, pro stát, kterému

krajina ta není přidělena. Pro výkon práva uznaného tímto článkem budou

platiti ustanovení článku 78 o výkonu práva opčního.



Čl.80



Osoby, které mají domovské právo na území tvořivším součást bývalého

mocnářství rakousko-uherského a které se v něm liší rasou a jazykem od

většiny obyvatelstva, budou do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva

nabude působnosti, moci optovati pro Rakousko, Italii, Polsko,

Rumunsko, stát srbsko-chorvatsko-slovinský nebo stát československý,

podle toho, zda se tam většina obyvatelstva bude skládati z osob

mluvících týmž jazykem a patřících k téže rase. Pro výkon práva

uznaného tímto článkem budou platiti ustanovení článku 78 o výkonu

práva opčního.



Čl.81



Vysoké smluvní strany se zavazují, že nebudou klásti žádných překážek

výkonu opčního práva, o kterém je řeč v této smlouvě, anebo ve

smlouvách uzavřených mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Německem,

Maďarskem nebo Ruskem, anebo ve smlouvách uzavřených mezi řečenými

mocnostmi spojenými a sdruženými navzájem, a které dovoluje dotčeným

osobám nabýti jakéhokoli jiného státního občanství, které by jim bylo

přístupno.



Čl.82



Při provádění předpisů tohoto Oddílu budou ženy provdané sdíleti právní

postavení manželů, a děti, kterým ještě není 18 let, právní postavení

svých rodičů.



Oddíl VII.



Politické klausule o určitých evropských státech.



1.



Belgie.



Čl.83



Uznávajíc, že smlouvy ze dne 19. dubna 1839, které stanovily před

válkou právní stav Belgie, neodpovídají již nynějšímu stavu věcí,

svoluje Rakousko, pokud se jeho týče, ke zrušení těchto smluv a

zavazuje se od nynějška, že uzná a bude zachovávati veškeré úmluvy, ať

jsou jakékoli, jež by uzavřely Čelné mocnosti spojené a sdružené nebo

některé z nich s vládou belgickou nebo nizozemskou, aby jimi nahradily

řečené smlouvy z roku 1839. Bylo-li by žádáno jeho výslovné přistoupení

k těmto úmluvám nebo k některým z jejich ustanovení, zavazuje se

Rakousko již nyní, že tak učiní.



2.



Lucemburk.



Čl.84



Rakousko prohlašuje, že, pokud se jeho týče, svoluje ke zrušení

neutrality velkovévodství lucemburského a že již předem přijímá všechny

mezinárodní úpravy ujednané mocnostmi spojenými a sdruženými o tomto

velkovévodství.



3.



Šlesvik.



Čl.85



Rakousko prohlašuje, že uznává, pokud se jeho týče, veškerá ustanovení

mocnostmi spojenými a sdruženými umluvená s Německem o území, kterého

se Dánsko musilo vzdáti smlouvou ze dne 30. října 1864.



4.



Turecko a Bulharsko.



Čl.86



Rakousko se zavazuje, že uzná a přijme, pokud se jeho týče, všecky

úpravy, jež mocnosti spojené a sdružené uzavrou s Tureckem a s

Bulharskem o jakýchkoli právech, zájmech a výsadách, na něž by mohlo

Rakousko nebo rakouští příslušníci v Turecku nebo Bulharsku činiti

nárok, a jež nejsou předmětem ustanovení této smlouvy.



5.



Rusko a ruské státy.



Čl.87



1. Rakousko uznává a zavazuje se respektovati jakožto stálou a

nezadatelnou nezávislost všech území, jež byla částí bývalé říše ruské

dne 1. srpna 1914.



Ve shodě s ustanoveními obsaženými v článku 210 Části IX (Klausule

finanční) a v článku 244 Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy,

uznává Rakousko definitivně, pokud se týče, zrušení smluv

brestlitevských, jakož i všech jiných smluv, dohod nebo úmluv, které

sjednala bývalá vláda rakousko-uherská s maximalistickou vládou v

Rusku.



Mocnosti spojené a sdružené výslovně vyhrazují Rusko právo, aby dostalo

od Rakouska veškeré restituce a náhrady zakládající se na zásadách této

smlouvy.



2. Rakousko se zavazuje uznati plnou platnost veškerých smluv nebo

úprav, jež by mocnosti spojené a sdružené uzavřely se státy, které se

ustavily nebo ustaví na celém území nebo na části území bývalé říše

ruské, jaká byla dne 1. srpna 1914, a uznati hranice těchto států, jak

budou takovým způsobem určeny.



Oddíl VIII.



Obecná ustanovení.



Čl.88



Nezávislost Rakouska jest nezadatelná, leda by dala k tomu souhlas Rada

Společnosti národů. Rakousko se proto zavazuje, že se, pokud nesvolí

řečená Rada, zdrží jakéhokoli jednání, kterým by zadalo své

nezávislosti, ať přímo či nepřímo a jakýmkoli způsobem, zejména tím, že

by se před přijetím za člena Společnosti národů účastnilo záležitostí

některé jiné mocnosti.



Čl.89



Rakousko prohlašuje, že již nyní uznává a přijímá hranice Bulharska,

Řecka, Maďarska, Polska, Rumunska, státu srbsko-chorvatsko-slovinského

a státu československého tak, jak budou hranice tyto stanoveny Čelnými

mocnostmi spojenými a sdruženými.



Čl.90



Rakousko se zavazuje, že uzná plnou platnost mírových smluv a ujednání

dodatkových., jež jsou nebo budou uzavřeny mezi mocnostmi spojenými a

sdruženými a mocnostmi, které bojovaly po boku bývalého mocnářství

rakousko-uherského; že schválí ustanovení, jež byla nebo budou učiněna

o území bývalé říše německé, Maďarska, království bulharského a říše

ottomanské, a že uzná nové státy v hranicích, jež jim takto jsou

určeny.



Čl.91



Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch Čelných mocností

spojených a sdružených všech svých práv a právních titulů na území,

která dříve náležela bývalému mocnářství rakousko-uherskému a která,

ležíce za novými hranicemi Rakouska, tak jak jsou popsány v článku 27

Části II (Hranice Rakouska), nejsou dosud přidělena nikomu jinému.



Rakousko se zavazuje, že uzná opatření, které Čelné mocnosti spojené a

sdružené učiní o těchto územích, zejména pokud jde o státní občanství

obyvatelů.



Čl.92



Žádný z obyvatelů území bývalého mocnářství rakousko-uherského nesmí

býti znepokojován nebo obtěžován ať pro svoje politické chování od 28.

července 1914 až do konečného rozhodnutí o svrchovanosti nad tímto

územím, ať pro úpravu svého státního občanství podle této smlouvy.



Čl.93



Rakousko vydá neprodleně zúčastněným vládám spojeným nebo sdruženým

archivy, záznamy, plány, listiny a vůbec doklady všeho druhu, týkající

se správy civilní, vojenské, finanční, soudní nebo jiné v postoupených

územích. Jestliže některé z těchto dokladů, archivů, záznamů. listin

nebo plánů byly přemístěny, vydá je Rakousko na žádost zúčastněných

vlád spojených nebo sdružených.



Jestliže by se archivy, záznamy, plány, listiny nebo doklady, uvedené v

odstavci 1 a nemající rázu vojenského, týkaly zároveň správy rakouské a

jestliže by proto jejich vydání bylo pro správu rakouskou spojeno s

újmou, zavazuje se Rakousko, že za podmínky vzájemnosti poskytne vládám

spojeným a sdruženým, o které jde, volný přístup k nim.



Čl.94



Zvláštními smlouvami mezi Rakouskem a každým ze států, kterým bylo

postoupeno nějaké území bývalého císařství rakouského, nebo které

vznikly rozkouskováním bývalého mocnářství rakousko-uherského, bude

postaráno o úpravu zájmů obyvatel, zejména pokud jde o jejich práva

občanská, jejich obchod a provozování jejich povolání.



Část IV.



Zájmy rakouské mimo Evropu.



Čl.95



Mimo své hranice, jak jsou určeny touto smlouvou, vzdává se Rakousko,

pokud se jeho týče, všech práv, právních titulů nebo jakýchkoli výsad

na všech územích nebo stran všech území mimo Evropu, která by byla snad

náležela bývalému mocnářství rakousko-uherskému nebo jeho spojencům,

jakož i všech práv, právních titulů nebo výsad, jež by mu snad z

jakéhokoli právního titulu náležely vůči mocnostem spojeným a

sdruženým.



Rakousko se zavazuje, že již od nynějška uznati a schváliti opatření,

jež učinily nebo učiní Čelné mocnosti spojené a sdružené, bude-li

třeba, v dohodě s třetími mocnostmi, aby byly upraveny důsledky

předchozího ustanovení.



Oddíl I.



Marokko.



Čl.96



Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, veškerých práv, právních titulů

nebo výsad vyplývajících v jeho prospěch z generální akty algesiraské

ze dne 7. dubna 1906, z dohod francouzsko-německých ze dne 9. února

1909 a 4. listopadu 1911. Veškeré smlouvy, dohody, úpravy nebo

ujednání, které uzavřela vláda bývalého mocnářství rakousko-uherského s

říší šerifskou, pokládají se za zrušeny dnem 12. srpna 1914.



Rakousko nebude se moci v žádném případě dovolávati těchto akt a

zavazuje se, že se nebude nijakým způsobem vměšovati v jednání, k němuž

by mohlo dojíti mezi Francií a ostatními mocnostmi o Marokku.



Čl.97



Rakousko prohlašuje, že souhlasí se všemi důsledky zřízení

francouzského protektorátu nad Marokkem, uznaného vládou bývalého

mocnářství rakousko-uherského, a že se vzdává, pokud se jeho týče,

platnosti kapitulací v Marokku.



Toto vzdání platí od 12. srpna 1914.



Čl.98



Šerifská vláda bude míti úplnou volnost, aby upravila právní postavení

a podmínky usazování rakouských příslušníků v Marokku.



Bude se míti za to, že rakouští chráněnci, poplatníci a zemědělští

družstevníci od 12. srpna 1914 přestali požívati výsad spojených s

těmito vlastnostmi a podléhají právu obecnému.



Čl.99



Všechna práva k věcem movitým bývalého mocnářství rakousko- uherského v

říši šerifské přejdou ipso facto na Maghzen bez jakékoli náhrady.



V této příčině se bude míti za to, že statky bývalé monarchie

rakousko-uherské zahrnují veškeré vlastnictví koruny, jakož i soukromé

statky bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.



S veškerými právy k věcem movitým i nemovitým náležejícím v říši

šerifské příslušníkům rakouským bude naloženo podle Oddílu III a IV

Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.



Horní práva, která by byla přiznána rakouským příslušníkům rozhodčím

soudem, zřízeným marockým horním řádem, stihne osud majetku, který

náleží v Marokku rakouským příslušníkům.



Čl.100



Vláda Rakouská zabezpečí převod akcií, které představují účast Rakouska

v kapitálu marocké státní banky, na osobu, kterou jí označí vláda

francouzská. Tato osoba nahradí oprávněným hodnotu těchto akcií, jak ji

ustanoví státní banka.



Tento převod bude proveden bez újmy zaplacení dluhů, jež snad udělali

poddaní rakouští u státní banky marocké.



Čl.101



S marockým zbožím bude při dovozu do Rakouska nakládáno podle předpisů

platných o zboží francouzském..



Oddíl II.



Egypt.



Čl.102



Rakousko prohlašuje, že uznává protektorát prohlášený nad Egyptem

Velikou Britanií dne 18. prosince 1914 a že se vzdává, pokud se jeho

týče, platnosti kapitulací v Egyptě.



Toto vzdání platí od 12. srpna 1914.



Čl.103



Veškeré smlouvy, dohody, úpravy neb ujednání, uzavřená vládou bývalého

mocnářství rakousko-uherského a Egyptem, pokládají se za zrušeny dnem

12. srpna 1914.



Rakousko nebude se moci v žádném případě dovolávati těchto akt a

zavazuje se, že se nebude nijakým způsobem vměšovati v jednání, k němuž

by mohlo dojíti mezi Velikou Britanií a ostatními mocnostmi o Egyptě.



Čl.104



Dokud nenabude působnosti egyptské zákonodárství o organisaci soudů,

kterými budou zavedeny soudy s obecnou pravomocí, bude dekrety Jeho

Výsosti sultána postaráno o vykonávání soudnictví nad rakouskými

příslušníky a jejich vlastnictvím konsulárními soudy britskými.



Čl.105



Vláda egyptská bude míti úplnou volnost jednání při úpravě právního

postavení a podmínek usazování rakouských příslušníků v Egyptě.



Čl.106



Rakousko, pokud se jeho týče, dává své svolení, aby byl zrušen nebo

změněn podle přání vlády egyptské dekret vydaný Jeho Výsostí khedivem

dne 28. listopadu 1904 o komisi pro veřejný dluh egyptský.



Čl.107



Rakousko svoluje, pokud se jeho týče, aby byla přenesena na vládu Jeho

britského Veličenstva práva udělená Jeho císařskému Veličenstvu

sultánovi úmluvou podepsanou v Cařihradě dne 29. října 1888 o volné

plavbě průplavem Suezským.



Vzdává se veškeré účasti v egyptské zdravotnické radě námořní a

karanténní a svoluje, pokud se jeho týče, aby oprávnění této rady byla

přenesena na úřady egyptské.



Čl.108



Veškeré statky a majetek bývalé monarchie rakousko-uherské v Egyptě

přecházejí ipso facto na vládu egyptskou bez jakékoli náhrady.



V tomto směru se bude míti za to, že statky a majetek bývalého

mocnářství rakousko-uherského zahrnují veškerý majetek koruny, jakož i

soukromé statky bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.



S veškerými movitými i nemovitými statky náležejícími v Egyptě

příslušníkům rakouským bude naloženo podle Oddílu III a IV Části X

(Klausule hospodářské) této smlouvy.



Čl.109



Při dovozu do Rakouska bude nakládáno se zbožím egyptským jako se

zbožím britským.



Oddíl III.



Siam.



Čl.110



Rakousko, pokud se jeho týče, uznává, že dnem 22. července 1917 pozbyly

platnosti veškeré smlouvy, úmluvy nebo dohody, jež uzavřelo se Siamem

bývalé mocnářství rakousko-uherské, dále veškerá práva, právní tituly a

výsady, jež by mohly z nich vyplývati, jakož i veškerá práva na

konsulární soudnictví v Siamu.



Čl.111



Rakousko postupuje, pokud se jeho týče, Siamu veškerá svá práva na

statky a majetek, jež náležely bývalému mocnářství rakousko-uherskému v

Siamu, mimo budovy užívané za sídla nebo kanceláře diplomatické nebo

konsulární, jakož i zařízení a movitosti v nich. Tyto statky a majetek

připadnou ipso facto vládě siamské bez jakékoli náhrady.



Se soukromým jměním, majetkem a právy příslušníků rakouských v Siamu

bude naloženo podle ustanovení Části X (Klausule hospodářské) této

smlouvy.



Čl.112



Rakousko se vzdává jak jménem svým tak jménem svých příslušníků vůči

vládě siamské veškerých nároků z likvidace rakouských statků nebo z

internování příslušníků rakouských v Siamu. Toto ustanovení se netýká

práv stran majících zájem na výtěžku některé z těchto likvidací,

poněvadž tato práva jsou upravena ustanoveními Části X (Klausule

hospodářské) této smlouvy.



Oddíl IV.



Čína.



Čl.113



Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch Číny veškerých

výsad a výhod vyplývajících z ustanovení závěrečného protokolu

podepsaného v Pekinu dne 7. září 1901, počítaje v to veškeré přílohy,

noty a listiny doplňkové. Rovněž se vzdává ve prospěch Číny všech

náhradních nároků na základě tohoto protokolu ode dne 14. srpna 1917.



Čl.114



Od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou se Vysoké smluvní

strany říditi, pokud se jich týče:



1. ujednání ze dne 29. srpna 1902 o nových čínských celních tarifech;



2. ujednání ze dne 27. září 1905 týkajícím se Whang-Poo, prozatímním

doplňkovým ujednáním ze dne 4. dubna 1912.



Čína však nebude povinna poskytovati Rakousku výhody nebo výsady, jež

povolila v těchto úpravách bývalému mocnářství rakousko-uherskému.



Čl.115



Rakousko postupuje, pokud se jeho týče, Číně všecka svá práva na

budovách, nábřežích a přístavištích, kasárny, opevnění, zbraně a

válečné střelivo, lodi všeho druhu, zařízení bezdrátové telegrafie a

jiný veřejný majetek náleževší bývalému mocnářství rakousko-uherskému,

jež jsou nebo by mohly býti v rakousko-uherském koncedovaném území v

Tien-Cinu nebo v jiných částech území čínského.



Rozumí se však, že budovy sloužící za diplomatická nebo konsulární

sídla neb úřadovny, jakož i zařízení a movitosti v nich nejsou zahrnuty

do tohoto postupu; mimo to neučiní vláda čínská nijakého opatření, aby

disponovala veřejným nebo soukromým majetkem bývalého mocnářství

rakousko-uherského ležícím v t. zv. vyslanecké čtvrti v Pekinu bez

souhlasu diplomatických zástupců mocností, které v době, kdy nabude

tato smlouva působnosti, zůstanou stranami závěrečného protokolu ze dne

7. září 1901.



Čl.116



Rakousko souhlasí, pokud se jeho týče, se zrušením ujednání, jichž

dosáhlo od vlády čínské a o něž se opírá držba koncedovaného území

Rakousko-Uherska v Tien-Cinu.



Čína, nabývajíc opět neomezeného výkonu svých výsostných práv nad

řečenými územími, vyhlašuje svůj úmysl otevříti je mezinárodními

bydlení a obchodu. Prohlašuje, že zrušení smluv, o něž se opírá držba

řečeného koncedovaného území, nedotkne se vlastnických práv příslušníků

mocností spojených a sdružených, kteří jsou držiteli přídělů v těchto

koncedovaných územích.



Čl.117



Rakousko se vzdává všech nároků proti vládě čínské nebo proti kterékoli

vládě spojené nebo sdružené z důvodů internování rakouských příslušníků

v Číně a jejich dopravy do vlasti. Rovněž se vzdává, pokud se jeho

týče, všech nároků z důvodu zabavení rakouských lodí v Číně, likvidace,

sekvestrace, disposice nebo konfiskace majetku, práv nebo zájmových

účastenství rakouských v této zemi ode dne 14. srpna 1917. Toto

ustanovení se však nedotýká práv stran majících zájem na výtěžku

některé z těchto likvidací, poněvadž tato práva jsou upravena

ustanoveními Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.



Část V.



Klausule vojenské, námořní a vzduchoplavecké.



Aby bylo umožněno připraviti obecné omezení zbrojení u všech národů,

zavazuje se Rakousko dbáti přesně klausulí vojenských, námořních a

vzduchoplaveckých takto stanovených:



Oddíl I.



Klausule vojenské.



Hlava I.



Klausule obecné.



Čl.118



Do tří měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, budou

vojenské síly rakouské demobilisovány způsobem níže předepsaným.



Čl.119



Všeobecná branná povinnost bude v Rakousku zrušena. Rakouská armáda

bude příště sestavována a doplňována jenom dobrovolným vstupem.



Hlava II.



Početný stav a rozčlenění rakouské armády.



Čl.120



Celkový počet vojenských sil v armádě rakouské nesmí přesahovati 30.000

mužů, čítajíc v to důstojníky a doplňovací tělesa.



Rakousko může určiti samo formace tvořící rakouskou armádu, avšak s

těmito výhradami:



1. početný stav utvořených jednotek bude se držeti v mezích nejvyšší a

nejnižší číslice uvedené v tabulce IV, přiložené k tomuto oddílu;



2. poměr důstojnictva, čítaje v to příslušníky štábu a zvláštních

služeb, nebude přesahovati dvacátý a poměr poddůstojníků patnáctý díl

celkového početného stavu jsoucího ve službě;



3. počet kulometů, děl a houfnic nebude přesahovati počet, který je v

tabulce V, přiložené k tomuto Oddílu, stanoven na 1000 mužů celkového

početného stavu jsoucího ve službě.



Armády rakouské smí se užívati výhradně jen k udržování pořádku v

hranicích území rakouského a k střežení jeho hranic.



Čl.121



Největší početnost štábů a všech formací, jež by mohlo Rakousko

utvořiti, jest uvedena v tabulkách přiložených k tomuto Oddílu. Tyto

číslice se nemusí dodržovati přesně, nesmějí se však překročiti.



Každá jiná organisace, týká-li se velení vojsku nebo přípravy k válce

jest zakázána.



Čl.122



Všechna opatření mobilisační nebo vztahující se k mobilisaci jsou

zakázána.



Vojsková tělesa, pomocné služby ani štáby nesmějí míti v žádném případě

doplňovacích kádrů.



Je zakázáno činiti přípravy k rekvisici zvířat nebo jiných dopravních

prostředků vojenských.



Čl.123



Počet četníků, celníků, hajných, místních nebo obecních strážníků a

jiných podobných zaměstnanců nesmí přesahovati počet osob, které

vykonávaly podobné služby v roce 1913 a které nyní slouží v územních

hranicích rakouských, jak byly stanoveny touto smlouvou.



Počet těchto zaměstnanců smí v budoucnosti býti rozmnožován jen v

poměru odpovídajícím přírůstku obyvatelstva v místech nebo obcích, v

jejichž službách jsou.



Tito zřízenci a úředníci, ani zřízenci železniční nesmějí býti

svoláváni k tomu, aby se zúčastnili jakéhokoli vojenského výcviku.



Čl.124



Každé vojenské těleso, které není uvedeno v tabulkách přiložených k

tomuto Oddílu, jest zakázáno. Ta, která by tu byla nad povolený početný

stav 30.000 mužů, budou zrušena ve lhůtě stanovené článkem 118.



Hlava III.



Doplňování a výcvik vojska.



Čl.125



Všichni důstojníci musí býti důstojníky z povolání. Důstojníci, kteří

jsou nyní ve službě a kteří budou ponecháni v armádě, musí se zavázati,

že budou sloužiti nejméně do věku 40 let. Důstojníci, kteří jsou nyní

ve službě a kteří se nezaváží k službě v nové armádě, budou prosti

jakékoli vojenské povinnosti; nesmějí se zúčastniti nijakého výcviku

vojenského, teoretického ani praktického.



Důstojníci nově jmenovaní musí se zavázati, že budou sloužiti činně

nejméně dvacet let za sebou jdoucích.



Poměrný počet důstojníků opouštějících službu z jakékoli příčiny před

uplynutím doby, na niž se zavázali, nesmí přesahovati každoročně

dvacítinu celkového početného stavu důstojnictva uvedeného v článku

120. Je-li tento poměr překročen z důvodů vyšší moci, nesmí se úbytek

tím v tělese vzniklý nahraditi novým jmenováním.



Čl.126



Celková služební doba poddůstojníků a mužstva nesmí býti nižší než

dvanáct let za sebou jdoucích a z toho nejméně šest let služby pod

prapory.



Poměrný počet mužstva propuštěného před uplynutím doby, na kterou se

zavázalo, ať již bylo propuštěno z důvodů zdravotních či opatřením

disciplinárním či z jakékoli jiné příčiny, nesmí ročně přesahovati

dvacítinu celkového stavu stanoveného článkem 120. Je-li tento poměr

překročen z důvodů vyšší moci, nesmí se úbytek tím vzniklý nahraditi

novým přijímáním.



Hlava IV.



Školy, učiliště, spolky a sdružení vojenská.



Čl.127



Počet žáků připuštěných k návštěvě škol vojenských bude přesně úměrný

uprázdněným místům ve sborech důstojnických. Žáci i kádry budou se

započítávati do početního stavu stanoveného v článku 120.



Proto budou veškeré vojenské školy, které neodpovídají této potřebě,

zrušeny.



Čl.128



Jiná učiliště než ta, která jsou stanovena článkem 127, ani jakékoli

sportovní nebo jiné spolky nesmějí se zabývati žádnou věcí vojenskou.



Hlava V.



Výzbroj, střelivo, materiál a opevnění.



Čl.129



Po uplynutí tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti,

nesmí výzbroj rakouské armády přesahovati číslici stanovenou na 1000

mužů v tabulce V, přiložené k tomuto Oddílu.



Přebytků v poměru k početným stavům bude používáno jedině k doplňování,

jehož by snad bylo třeba.



Čl.130



Zásoby střeliva armády rakouské nesmějí přesahovati množství uvedené v

tabulce V, přiložené k tomuto Oddílu.



Za tři měsíce od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, složí

rakouská vláda nynější přebytek zbraní a střeliva na místech, která jí

budou oznámena Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.



Žádná jiná zásobárna, sklad nebo záloha střeliva nebude zakládána.



Čl.131



Počet a ráže kusů dělostřeleckých, které jsou pevně stanovenou normální

výzbrojí pevností nyní v Rakousku trvajících, budou neprodleně oznámeny

Čelným mocnostem spojeným a sdruženým a budou maximem, jež se nesmí

překročiti.



Do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude maximum

střeliva pro tato děla sníženo a udržováno na této jednotné výši:



1500 ran na kus pro děla, jejichž ráže je 105 mm nebo menší;



500 ran na kus pro děla, jejichž ráže je větší než 105 mm.



Čl.132



Zbraně, střelivo a materiál válečný smějí se vyráběti v jediné toliko

továrně. Tato továrna bude řízena státem, který bude jejím vlastníkem,

a její výroba bude přesně omezena na práce, které by byly potřebné pro

početný stav vojska a pro výzbroj, jak jsou stanoveny v článcích 120,

123, 129, 130 a 131.



Výroba zbraní loveckých nebude zakázána, s výhradou, že žádná lovecká

kulovnice, vyrobená v Rakousku, nebude téže ráže jako zbraně válečné,

užívané v kterémkoli vojsku evropském.



Do tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou

zrušeny nebo k potřebám čistě obchodním proměněny všechny jiné závody,

jejichž účelem je výroba, příprava, ukládání nebo zkoumání zbraní,

střeliva nebo jakéhokoli jiného válečného materiálu.



V téže době budou taktéž zrušeny všechny zbrojnice, vyjímaje ty, které

budou skladišti dovolené zásoby střeliva, a jejich personál bude

propuštěn.



Zařízení závodů nebo zbrojnic, přesahující potřeby dovolené výroby,

bude vyřaděno z činnosti nebo proměněno k potřebám čistě obchodním

podle rozhodnutí mezispojenecké dozorčí komise vojenské, ustanovené

článkem 153.



Čl.133



Do tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou

všechny zbraně, všechno střelivo a všechen válečný materiál, které jsou

v Rakousku, počítajíc v to jakýkoliv obranný materiál proti letadlům,

ať už je původ jakýkoli, pokud přesahují dovolené množství, vydány

Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.



Toto vydání bude provedeno v těch místech území rakouského, která určí

jmenované mocnosti; tyto mocnosti rozhodnou rovněž, jak s tím

materiálem naložiti.



Čl.134



Dovážeti do Rakouska zbraně, střelivo a válečný materiál jakéhokoli

druhu je výslovně zapovězeno.



Totéž platí o výrobě a vývozu zbraní, střeliva a jakéhokoli válečného

materiálu určena pro cizinu.



Čl.135



Ježto je zakázáno užívati chrličů plamenů, dusivých, otravných a

podobných plynů, jakož i všech takových kapalin, látek a prostředků, je

v Rakousku přísně zapověděno je vyráběti a tam dovážeti.



Totéž platí o materiálu zvlášť určeném k výrobě, uchovávání nebo

používání jmenovaných výrobků nebo prostředků.



Rovněž se zakazuje v Rakousku vyráběti i dovážeti obrněné vozy, tanky a

všechny jiné podobné stroje, jež mohou sloužiti válečným účelům.

Tabulka I.

Složení a nejvyšší početný stav pěší divise.



+---------------------------+------------------+

| |Nejvyšší početný |

| | stav |

| |každé jednotky |

| Jednotky: +----------+-------+

| | | |

| |Důstojníků|Mužstva|

+---------------------------+----------+-------+

| Štáb pěší divize ........ | 25 | 70 |

| Štáb divisní pěchoty .... | 5 | 50 |

| Štáb divisního dělostře- | | |

| lectva .................. | 4 | 30 |

| 3 pěší pluky (1) (po 65 | | |

| důstojnících a 2000 mu- | | |

| žích)................... | 195 |6.000 |

| 1 eskadrona ............. | 6 | 160 |

| 1 prapor zákopového dělo- | | |

| střelectva (3 roty) ... | 14 | 500 |

| 1 prapor zákopníků (2)... | 14 | 500 |

| 1 pluk polního dělostře- | | |

| lectva (3) ........... | 80 |1.200 |

| 1 prapor cyklistů po 3 ro-| | |

| tách .................. | 18 | 450 |

| 1 spojovací oddíl (4) ... | 11 | 330 |

| Divisní služba zdravotní..| 28 | 550 |

| Parky a vozatajstvo ......| 14 | 940 |



| |----------+-------+

| Úhrn pro pěší divisi .....| 414 |10.780 |

+---------------------------+----------+-------+

| (1) Pluk má 3 prapory pěchoty.Prapor má 3 |

|roty pěchoty a 1 rotu kulometnou. |

| (2) Prapor se skládá i ze štábu, ze 2 rot |

|kopníků, 1 oddílu pontonového a 1 oddílu pro |

|reflektory. |

| (3) Pluk se skládá ze štábu, ze tří skupin |

|polního nebo horského dělostřelectva, které se|

|skládají celkem z 8 baterií po 4 kusech děl |

|nebo houfnic polních nebo horských. |

| (4) Tento oddíl se skládá z 1 oddílu tele- |

|fonního a telegrafního, z 1 oddělení zvědů a |

|z 1 oddělení holubářů. |

+----------------------------------------------+

Tabulka II.

Složení a nejvyšší početný stav jízdní divise.



+----------------------------+---------------+------------------+

| | | Největší |

| |Nejvyšší počet | početný stav |

| Jednotky: |těchto jednotek| každé |

| |v jedné divisi | jednotky |

| | +----------+-------+

| | | Důst. |Mužstva|

+----------------------------+---------------+----------+-------+

| Štáb jízdní divise ........| 1 | 15 | 50 |

| Pluk jízdy (1) ............| 6 | 30 | 720 |

| Skupina polního dělostře- | | | |

| lectva (3 baterie) .......| 1 | 30 | 430 |

| Skupina automobilů s kulo- | 1 | 20 | 400 |

| mety a s děly (2) ........| 1 | 4 | 80 |

| Různé služby ..............| - | 30 | 500 |

| Úhrn pro jízdní divisi o | +----------+-------+

| šesti plucích ............| | 259 | 5.380 |

+----------------------------+---------------+----------+-------+

| (1) Pluk má 4 eskadrony. |

| (2) Skupina má 9 bitevních vozů, každý s 1 dělem, s 1 kulome-|

|tem a 1 kulometem náhradním, 4 spojovací vozy, 2 nákladní vozy |

|zásobovací, 7 nákladních vozů, z toho 1 dílenský, 4 motocykly. |

| Poznámka: Velké Jednotky jízdy mohou míti různý počet pluků |

|a mohou též býti sdruženy v nezávislé brigády v rámci hořejších|

|početných stavů. |

+---------------------------------------------------------------+

Tabulka III.

Složení a nejvyšší početný stav smíšené brigády.



+--------------------------+---------------------+

| | Nejvyšší |

| | početný stav |

| Jednotky: | každé jednotky |

| +-----------+---------+

| | Důst. | Mužstva |

+--------------------------+-----------+---------+

| Štáb brigády ............| 10 | 50 |

| 2 pluky pěchoty (1) .....| 130 | 4.000 |

| 1 prapor cyklistů .......| 18 | 450 |

| 1 eskadrona jízdy .......| 5 | 100 |

| 1 skupina polního dělo- | | |

| střelectva ............| 20 | 400 |

| 1 rota zákopového dělo- | | |

| střelectva ............| 5 | 150 |

| Různé služby ............| 10 | 200 |

| +-----------+---------+

|Úhrn pro smíšenou brigádu.| 198 | 5.350 |

+--------------------------+-----------+---------+

| (1) Pluk se skládá ze 3 pěších praporů. Prapor|

|má 3 pěší roty a 1 rotu kulometnou. |

+------------------------------------------------+

Tabulka IV.

Nejmenší početný stav jednotek, ať již je přijata pro armádu

jakákoliv organisace.

(Divise, smíšené brigády atd.)



+--------------------------+-------------+-------------+

| | Nejvyšší | Nejnižší |

| | početný | početný |

| Jednotky: | stav | stav |

| |(opakování) | |

+--------------------------+-----+-------+-----+-------+

| |Důst.|Mužstva|Důst.|Mužstva|

+--------------------------+-----+-------+-----+-------+

|Pěší divise ..............| 414 | 10.780| 300| 8.000|

|Jízdní divise ............| 259 | 5.380| 180| 3.650|

|Smíšená brigáda ..........| 198 | 5.380| 140| 4.250|

|Pěší pluk ................| 65 | 2.000| 52| 1.600|

|Pěší prapor...............| 16 | 650| 12| 500|

|Rota pěchoty nebo kulomet-| | | | |

| ná ......................| 3 | 160| 2| 120|

|Skupina cyklistů .........| 18 | 450| 12| 300|

|Pluk jízdy ...............| 30 | 720| 20| 450|

|Eskadrona jízdy ..........| 6 | 160| 3| 100|

|Pluk dělostřelecký .......| 80 | 1.200| 60| 1.000|

|Baterie polního dělostře- | | | | |

| lectva ..................| 4 | 150| 2| 120|

|Rota zákopového dělostře- | | | | |

| lectva ..................| 3 | 150| 2| 100|

|Prapor zákopníků .........| 14 | 500| 8| 300|

|Baterie horského dělostře-| | | | |

| lectva ..................| 5 | 320| 3| 200|

+--------------------------+-----+-------+-----+-------+

Tabulka V.

Nejvyšší dovolená výzbroj a zásoba střeliva.



+-------------------+--------------+---------------+

| | Množství | Množství |

| Materiály | na | střeliva |

| | 1.000 mužů | na zbraň |

| | | (pušku, dělo |

| | | atd.) |

+-------------------+--------------+---------------+

| Puška nebo karabi-| | |

| na (1) ..........| 1.150 | 500 ran |

| Těžké neb lehké | | |

| kulomety ........| 15 | 10.000 ran |

| Lehké zákopové | | |

| moždíře .........| 2 | 1.000 ran |

| Prostřední zákopo-| | |

| vé moždíře ......| 2 | 500 ran |

| Děla nebo houfni- | | |

| ce, polní nebo | | |

| horské ..........| 3 | 1.000 ran |

+-------------------+--------------+---------------+

| (1) Samostřelné pušky nebo karabiny počítají se |

|za lehké kulomety. |

| Žádné těžké dělo, t. j. s ráží větší než 105 mm,|

|není dovoleno kromě těch, která jsou normální |

|pevností. |

+--------------------------------------------------+



Oddíl II.



Klausule námořní.



Čl.136



Od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti,prohlašují se všechny

rakousko-uherské válečné lodi, i ponorky, za vydané s konečnou

platností Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.



Všechny monitory, torpedové čluny a ozbrojené lodi flotil dunajských

budov vydány Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.



Rakousko má však právo udržovati na Dunaji pro poříční policii tři

zvědné čluny, s podmínkou; že budou určeny komisí vzpomenutou v článku

154 této smlouvy.



Čl.137



Pomocné křižníky a pomocné lodi rakousko-uherské níže vypočtené se

ozbrojí a budou pokládány za lodi obchodní.

Bosna. Herkules.

Gablonz. Pola.

Carolina. Najade.

Afrika. Pluto.

Tirol. President Wilson

Argentina. (dříve Kaiser

Lussin. Franz Joseph).

Teodo. Triest.

Nixe. Baron Bruck.

Gigant. Elisabeth.

Dalmat. Metkovic.

Persia. Baron Gall.

Prinz Hohenlohe. Gasa.

Gastein. Cyclop.

Helouan. Vesta.

Graf Wurmbrandt. Nymphe.

Pelikan. Büffel.



Čl.138



Všechny válečné lodi, počítajíc v to i ponorky, které jsou nyní ve

stavbě v přístavech, jež náleží Rakousku nebo dříve náležely mocnářství

rakousko-uherskému, budou rozebrány.



S rozebráním těchto lodí se počne co možno nejdříve po tom, kdy tato

smlouva nabude působnosti.



Čl.139



Všech předmětů, strojů a hmot z rozebraných rakousko-uherských lodí

válečných, ať jsou to lodi povrchové či ponorné, smí se použíti pouze k

účelům čistě průmyslovým neb obchodním.



Nesmějí se prodati ani postoupiti do ciziny.



Čl.140



V Rakousku se zakazuje stavěti ponorné lodi, byť i obchodní, nebo jich

nabývati.



Čl.141



Všechny zbraně, všechno střelivo a všechen námořní materiál válečný i

miny a torpeda, jež náležely Rakousko-Uhersku v době podepsání příměří

dne 3. listopadu 1918, prohlašují se za vydané s konečnou platností

Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.



Čl.142



Rakousko bude odpovědno za vydání (články 136 a 141), odzbrojení

(článek 137), rozebrání (článek 138), jakož i za způsob používání

(článek 137) nebo zužitkování (článek 139) předmětů uvedených v

předchozích článcích jen potud, pokud jde o předměty na jeho území.



Čl.143



Po tři měsíce ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, nesmí býti

používáno dalekonosné bezdrátové stanice telegrafické ve Vídni bez

povolení Čelných mocností spojených a sdružených k zaslání zpráv

námořních, vojenských a politických, o něž má zájem Rakousko nebo

kterýkoli jiný stát, který byl za války spojencem Rakouska-Uherska.

Stanice tato smí zasílati a přijímati obchodní telegramy, avšak jen pod

dozorem řečených mocností, které určí délku používaných vln.



Po stejnou dobu nesmí Rakousko zřizovati dalekonosné bezdrátové stanice

telegrafické ani na vlastním území ani na území maďarském, německém,

bulharském nebo tureckém.



Oddíl III.



Klausule týkající se vzduchoplavby vojenské i námořní.



Čl.144



Vojenská moc Rakouska nesmí míti ani vojenského ani námořního letectva.



Nebude zachována žádná řiditelná vzducholoď.



Čl.145



Do dvou měsíců ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, bude

demobilisován personál vzduchoplavecký zapsaný právě v seznamech

rakouských pozemních a námořních vojsk.



Čl.146



Do doby, než bude rakouské území úplně vyklizeno od vojsk spojených a

sdružených, budou v Rakousku požívati vzduchoplavecké přístroje

mocností spojených a sdružených práva svobodného příletu, svobodného

průchodu vzduchem a přistání.



Čl.147



Po šest měsíců od doby,kdy nabude působnosti tato smlouva, jest na

celém území rakouském zakázáno vyráběti, dovážeti a vyvážeti letadla,

součást letadel, jakož i motory a součástky motorů pro vzduchoplavbu.



Čl.148



Jakmile tato smlouva nabude působnosti, vydá Rakousko na svůj náklad

všechen materiál vojenské i námořní vzduchoplavby Čelným mocnostem

spojeným a sdruženým.



Toto vydání bude provedeno v místech označených vládami řečených

mocností; bude ukončeno ve třech měsících.



V tomto materiálu bude zahrnut zvláště materiál, kterého se užívá nebo

užívalo nebo který jest nebo byl určen k válečným účelům, zejména:



Úplná letadla a vodní letadla, jakož i ta, která se stavějí, opravují

nebo sestavují.



Řiditelné balony schopné plavby, jakož i balony, které se stavějí,

opravují neb sestavují.



Přístroje k výrobě vodíku.



Hangary pro řiditelné balony a přístřeší všech druhů pro letadla.



Až do svého odevzdání budou řiditelné balony nákladem Rakouska

udržovány naplněné vodíkem; přístroje na výrobu vodíku, jakož i

přístřeší pro řiditelné balony mohou podle volného uvážení řečených

mocností býti ponechány Rakousku až do doby, kdy budou řiditelné balony

odevzdány.



Motory letadel.



Loďky.



Výzbroj (děla, kulomety, kulometné pušky, vrhače pum a torped,

přístroje pro stejnoběh, přístroje mířící).



Střelivo (nábojnice, granáty, nabité pumy, prázdné pumy, zásoby

výbušných látek neb suroviny k jejich výrobě).



Nástroje palubní.



Přístroje pro telegrafii bez drátu, fotografické a kinematografické

přístroje, kterých se používá ke vzduchoplavbě.



Jednotlivé součástky náležející k některé z uvedených skupin.



Materiál shora uvedený nesmí se bez zvláštního povolení jmenovaných

vlád přemístiti.



Oddíl IV.



Mezispojenecké komise dozorčí.



Čl.149



Všechny klausule o vojenství, námořní plavbě a vzduchoplavbě, které

jsou obsaženy v této smlouvě a k jejichž provedení byla ustanovena

časová mez, provede Rakousko pod dozorem mezispojeneckých komisí,

zřízených zvláště k tomu cíli Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.



Komise právě uvedené budou zastupovati u vlády rakouské Čelné mocnosti

spojené a sdružené ve všem, co se týká provedení klausulí o vojenství,

námořní plavbě a vzduchoplavbě, budou oznamovati rakouským úřadům

rozhodnutí, která si Čelné mocnosti spojené a sdružené vyhradily, nebo

která by byla potřebná k provádění těchto klausulí.



Čl.150



Mezispojenecké komise dozorčí mohou úřadovati ve Vídni a mají právo,

aby se, kdykoli to uznají za vhodné, odebraly na kterékoli místo

rakouského území anebo tam vyslaly subkomise nebo uložily některému neb

několika ze svých členů, aby se tam vydali.



Čl.151



Vláda rakouská musí poskytnouti mezispojeneckým komisím dozorčím všecka

vysvětlení a doklady, které budou pokládati za nutné k výkonu svého

poslání, a všechny prostředky osobní i věcné, jejichž potřeba by se

mohla vyskytnouti, aby bylo zabezpečeno dokonalé provedení klausulí o

vojenství, námořní plavbě a vzduchoplavbě.



Vláda rakouská musí ustanoviti při každé mezispojenecké komisi dozorčí

kvalifikovaného zástupce, který by přijímal od ní oznámení určená pro

vládu rakouskou a podával i obstarával jí veškerá vyžádaná vysvětlení i

doklady.



Čl.152



Vydržování a náklady dozorčích komisí i výlohy vzniklé jejich činností

ponese Rakousko.



Čl.153



Úkolem mezispojenecké dozorčí komise vojenské bude zejména, aby

přijímala od rakouské vlády zprávy o umístění zásob a skladů střeliva,

o výzbroji opevněných míst, tvrzí a pevností a o umístění a činnosti

dílen neb továren na zbraně, střelivo a válečný materiál.



Bude přijímati vydané zbraně, střelivo a válečný materiál, nástroje k

válečné výrobě, ustanoví místa, kde tyto předměty jest vydati, a bude

dohlížeti, aby bylo zničeno, uvedeno v neupotřebitelný stav nebo

přeměněno to, co nařizuje tato smlouva.



Čl.154



Úkolem mezispojenecké dozorčí komise námořní bude zejména, aby se

odebrala do loděnic a dohlížela na rozebírání lodí, které se tam

budují, aby převzala vydané zbraně, střelivo a válečný námořní materiál

a dohlížela na nařízená rozbourání a zničení.



Vláda rakouská musí podati mezispojenecké dozorčí komisi námořní

veškerá vysvětlení a všechny doklady, které bude tato komise pokládati

za nutné, aby se přesvědčila o úplném splnění všech klausulí o válečném

námořnictvu, zejména plány válečných lodí, složení jejich výzbroje, o

zvláštnostech a modelech děl, o střelivu, torpedech, minách, výbušných

látkách, o přístrojích bezdrátové telegrafie a vůbec o všem, co se týká

válečného materiálu námořního, a konečně všechny doklady týkající se

zákonodárství, správy a řádů služebních.



Čl.155



Úkolem mezispojenecké dozorčí komise vzduchoplavecké bude zejména, aby

pořídila soupis vzduchoplaveckého materiálu, který je nyní v rukou

vlády rakouské, a dozírala na dílny letadla, balony a motory pro

vzducholodi, na továrny na zbraně, střelivo a výbušné látky, kterých by

mohlo býti užito pro vzducholodi, aby prohlížela všechna letiště,

hangary a přístaviště, parky a skladiště na rakouském území, a aby,

bude-li potřeba, zařídila převoz jmenovaného materiálu a aby jej

převzala.



Vláda rakouská musí podati mezispojenecké dozorčí komisi

vzduchoplavecké všechna vysvětlení a doklady, týkající se

zákonodárství, správy neb jiné doklady, které komise tato bude

pokládati za nutné, aby se přesvědčila o úplném splnění klausulí

vzduchoplaveckých, zejména číselný výkaz personálu náležejícího ke

vzduchoplavecké službě v Rakousku, jakož i o materiálu hotového,

rozdělaného nebo objednaného, úplný seznam veškerých závodů pracujících

pro vzduchoplavbu, jejich umístění i všech hangarů a přístavišť.



Oddíl V.



Klausule obecné.



Čl.156



Do tří měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, musí

rakouské zákonodárství býti změněno a dále vládou rakouskou udržováno

ve shodě s touto Částí této smlouvy.



V téže lhůtě musí rakouská vláda provésti všechna správní neb jiná

opatření, nutná k splnění předpisů této Části.



Čl.157



Následující ustanovení příměří ze dne 8. listopadu 1918, zůstávají v

platnosti, pokud nejsou v odporu s předchozími ustanoveními: paragrafy

2 a 3 hlavy I (Klausule vojenské) a paragrafy 2, 3 a 6 hlavy I

přiloženého protokolu (Klausule vojenské).



Čl.158



Rakousko se zavazuje, že od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti,

žádného poselstva vojenského, námořního ani vzduchoplaveckého pro

žádnou cizí zemi neověří, nevyšle, aniž mu odjetí dovolí; kromě toho se

zavazuje ke vhodným opatřením, aby zabránilo příslušníkům rakouským

opustiti jeho území za tím účelem, aby se dali zařaditi do armády,

loďstva nebo vzduchoplavectva některé cizí mocnosti, anebo aby jich

bylo v cizině užito k výpomoci při výcviku vojenském, nebo aby byli

vůbec při vojenském, námořním nebo vzduchoplaveckém školení v některé

cizí zemi jakkoli činní.



Mocnosti spojené a sdružené jsou zajedno v tom, že, co se jich samých

týká, nebudou od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, zařaďovati

rakouských příslušníků do svých armád, loďstev a sil vzduchoplaveckých,

ani že jich nebudou užívati k výpomoci při výcviku vojenském nebo vůbec

jakkoli jako instruktorů vojenských, námořních a vzduchoplaveckých.



Toto ustanovení však nikterak není na újmu právu Francie, odváděti pro

cizineckou legii podle vojenských zákonů a předpisů francouzských.



Čl.159



Dokud tato smlouva zůstane v působnosti, zavazuje se Rakousko, že se

podrobí jakémukoli vyšetřování, které by Rada Společnosti národů

většinou hlasů uznala za nutné.



Část VI.



Váleční zajatci a hroby.



Oddíl I.



Váleční zajatci.



Čl.160



Váleční zajatci a civilní internovaní rakouští budou dopraveni do

domova co možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a

stane se tak se všemožným urychlením.



Čl.161



Doprava válečných zajatců a civilních internovaných osob rakouských do

jejich domova bude provedena za podmínek v článku 160 uvedených péčí

komise, složené ze zástupců mocností spojených a sdružených s jedné

strany a zástupců vlády rakouské se strany druhé.



Pro každou z mocností spojených a sdružených subkomise složená jediné

ze zástupců příslušné mocnosti a z delegátů vlády rakouské upraví

podrobnosti, jak návrat válečných zajatců bude proveden.



Čl.162



Jakmile budou váleční zajatci a civilní internovaní úřadům rakouským

odevzdáni, budou péčí těchto úřadů a bez odkladu dopraveni do svých

domovů.



Ti z nich, jejichž předválečné bydliště leží v území obsazeném vojsky

mocností spojených a sdružených, budou rovněž dopraveni do svého

domova, avšak s výhradou svolení a dozoru vojenských úřadů okupačních

vojsk spojených a sdružených.



Čl.163



Veškeré náklady spojené s touto dopravou, od vypravení počínaje, jdou

na účast vlády rakouské, která je povinna dodati přepravní prostředky a

technický personál, jak to komise zřízená podle článku 161 uzná za

nutné.



Čl.164



Váleční zajatci a civilní internovaní, stíhaní neb odpykávající si

tresty za provinění proti kázni, budou dopraveni do domovů bez ohledu

na to, zda trest svůj odpykali nebo zda řízení proti nim je skončeno

čili nic.



Toto ustanovení se nevztahuje na zajatce a civilní internované, kteří

by byli potrestáni pro skutky, jichž se dopustili po 1. červnu 1919.



Až do svého vstupu do vlasti zůstávají všichni váleční zajatci a

všichni civilní internovaní podřízeni řádům nyní platným, zvláště stran

práce a kázně.



Čl.165



Váleční zajatci a civilní internovaní, stíhaní neb odsouzení k trestům

pro skutky jiné než proti kázni, mohou býti podrženi ve vazbě.



Čl.166



Vláda rakouská se zavazuje přijmouti na svém území bez rozdílu všechny

osoby, jež jest dopraviti do domova.



Váleční zajatci nebo příslušníci rakouští, kteří by si přáli, aby

nebyli dopraveni do domova, mohou býti z dopravy do domova vyňati;

vlády spojené a sdružené vyhrazují si však právo dopraviti je buď do

jejich domova nebo do země neutrální nebo dáti jim povolení, aby se

usadili na jejich území.



Rakouská vláda se zavazuje, že neužije proti těmto osobám nebo jejich

rodinám nijakého výjimečného opatření a že je nebude z toho důvodu

nijak stíhati ani jim jakkoliv činiti obtíže.



Čl.167



Vlády spojené a sdružené vyhrazují si právo podmíniti návrat válečných

zajatců a příslušníků rakouských, kteří jsou v jejich moci, tím, že

Rakousko bez odkladu ohlásí a osvobodí všechny válečné zajatce a jiné

příslušníky mocností spojených a sdružených, kteří by snad ještě byli

držáni proti své vůli v Rakousku.



Čl.168



Rakouská vláda se zavazuje:



1. Poskytnouti volný přístup komisím, kterým bude svěřeno hledání

nezvěstných, dodati jim všechny vhodné prostředky přepravní, povoliti

jim přístup do táborů, vězení, nemocnic a všech jiných míst a dáti jim

k volnému použití všechny veřejné i soukromé listiny, které by jim při

jejich pátrání mohly býti užitečny.



2. Potrestati ty úředníky nebo soukromníky rakouské, kteří by byli

zatajili přítomnost příslušníka některé z mocností spojených nebo

sdružených, nebo kteří by opominuli přítomnost jejich oznámiti, ač o

tom věděli.



Čl.169



Vláda rakouská se zavazuje navrátiti bezodkladně, jakmile tato smlouva

nabude působnosti, všechny předměty, cenné papíry nebo listiny, které

patřily příslušníkům mocností spojených aneb sdružených a které snad

byly úřady rakouskými zadrženy.



Čl.170



Vysoké smluvní strany prohlašují, že se vzdávají vzájemné náhrady za

částky vydané na vydržování válečných zajatců na svém území.



Oddíl II.



Hroby.



Čl.171



Vlády spojené a sdružené i vláda rakouská se postarají o to, aby hroby

vojínů a námořníků pohřbených na jejich území byly chovány v úctě a aby

byly udržovány.



Zavazují se, že uznají každou komisi, jíž bude některou vládou uloženo

zjistiti, sepsati, udržovati nebo zříditi přiměřené pomníky na

dotčených hrobech, a že budou nápomocny těmto komisím při plnění jejich

úkolů.



Kromě toho jsou shodné v tom, že si navzájem poskytnou všechna

ulehčení, jež by mohla přispěti k tomu, aby bylo vyhověno žádostem o

přenesení pozůstatků jejich vojínů a námořníků, s tou výhradou, že se

při tom vyhoví státnímu zákonodárství a že bude dbáno potřeb veřejného

zdravotnictví.



Čl.172



Hroby válečných zajatců, civilních internovaných, kteří byli

příslušníky jednotlivých válečných států a zemřeli v zajetí, budou

náležitě udržovány podle ustanovení článku 171 této smlouvy.



Kromě toho se zavazují vlády spojené a sdružené s jedné strany a vláda

rakouská s druhé strany, že si navzájem vydají:



1. úplný seznam zesnulých se všemi údaji, jež mohou přispěti ke

zjištění totožnosti,



2. všechny údaje o počtu a umístění hrobů všech mrtvých, kteří byli

pohřbeni bez zjištění totožnosti.



Část VII.



Ustanovení trestní.



Čl.173



Vláda rakouská přiznává mocnostem spojeným a sdruženým právo, aby

postavily před své vojenské soudy osoby obžalované z činů příčících se

zákonům a zvykům válečným. Osobám uznaným vinnými budou vyměřeny tresty

zákonem stanovené. Tohoto ustanovení bude použito bez ohledu na

jakékoli řízení neb stíhání před soudy Rakouska neb jeho spojenců.



Vláda rakouská musí vydati mocnostem spojeným a sdruženým neb té z

nich, jež o to požádá, všechny osoby, jež, jsouce obžalovány z činu

příčícího se zákonům a zvykům válečným, jí budou udány buď jménem nebo

hodností, úřadem nebo zaměstnáním, které jim určily rakouské úřady.



Čl.174



Pachatelé činů proti příslušníkům některé mocnosti spojené a sdružené

budou postaveni před vojenské soudy této mocnosti.



Pachatelé činů proti příslušníkům několika mocností spojených a

sdružených budou postaveni před vojenské soudy složené z členů

vojenských soudů mocností, o něž jde.



V každém případě bude míti obžalovaný právo určiti si sám svého

obhájce.



Čl.175



Vláda rakouská se zavazuje, že poskytne všechny doklady a údaje

jakéhokoli druhu, jejichž předložení by bylo uznáno za nutné k

zevrubnému seznání činů kladených za vinu, k vypátrání vinníků a k

přesnému zjištění odpovědnosti.



Čl.176



Ustanovení článku 173 až 175 se vztahují rovněž na vlády států, jimž

byla přidělena území, která příslušela k bývalému mocnářství

rakousko-uherskému, pokud jde o osoby obžalované, že se dopustily činů

příčících se zákonům a zvykům válečným, a zdržující se na území neb

jsoucí v moci řečených států.



Jestliže osoby, o které jde, nabyly státního občanství v některém ze

jmenovaných států, zavazuje se vláda onoho státu, že učiní na žádost

mocnosti, jež má o to zájem, a v souhlase s ní všechna nutná opatření,

aby bylo zajištěno jejich stíhání a potrestání.



Část VIII.



Náhrada škod.



Oddíl I.



Ustanovení obecná.



Čl.177



Vlády spojené a sdružené prohlašují a Rakousko uznává, že Rakousko a

jeho spojenci jsou jako původci odpovědni za ztráty a škody, jež

utrpěli vlády spojené a sdružené a jejich státní příslušníci následkem

války vnucené jim napadením od Rakousko-Uherska a jeho spojenců.



Čl.178



Vlády spojené a sdružené uznávají, že zdroje Rakouska, hledíc k

trvalému zmenšení těchto zdrojů, jak vyplývá z jiných ustanovení této

smlouvy, nedostačují, aby zcela zabezpečily úhradu těchto ztrát a škod.



Vlády spojené a sdružené požadují však a Rakousko se k tomu zavazuje,

aby za podmínek níže uvedených byly nahrazeny škody způsobené v době,

kdy kterákoli z mocností spojených a sdružených byla ve válce s

Rakouskem, občanskému obyvatelstvu mocností spojených a sdružených i

jeho majetku následkem uvedeného napadení na zemi, na moři a ve

vzduchu, a vůbec škody, jak jsou vymezeny v připojené příloze I.



Čl.179



Výše náhrad, jimiž je Rakousko za uvedené škody povinno, bude určena

mezispojeneckou komisí, která se bude jmenovati komise reparační a bude

ustavena ve složení a s pravomocí, jak vyznačeno níže v připojených

přílohách č. II - V. Komise zřízená v čl. 233 smlouvy s Německem je

totožná s touto komisí, s výhradou změn vyplývajících z této smlouvy.

Komise ta zřídí zvláštní odbor pro specielní otázky vzniklé touto

smlouvou; tento odbor bude míti jen hlas poradní, mimo případy, v

kterých komise reparační naň přenese takové plné moci, jaké uzná za

vhodné.



Komise reparační bude zkoumati nároky na odškodněnou a poskytne

rakouské vládě slušnou možnost vyjádřiti se.



Komise stanoví zároveň rozvrh plateb, počítajíc, pokud se týče lhůt a

způsobů platebních, s tím, že Rakousko zaplatí do třiceti let,

počínajíc 1.květnem 1921, takovou část dluhu, jaká bude na ně vložena,

jakmile komise zjistí, zda Německo je s to, aby zaplatilo saldo celé

sumy pohledávek předložených Německu a jeho spojencům a od komise

uznaných. Kdyby však v tomto období Rakousko svého dluhu nezaplatilo,

může býti vyrovnání celého dosud nesplaceného zbytku podle volného

rozhodnutí komise přesunuto na léta další anebo může býti předmětem

jinakých opatření za podmínek, které určí vlády spojené a sdružené,

postupujíce podle řádu určeného v této Části této smlouvy.



Čl.180



Povinností komise reparační bude po 1. květnu 1921 čas od času zkoumati

hospodářské zdroje a platební schopnost Rakouska, a bude míti náležitou

pravomoc, aby, poskytnouc zástupcům této země slušnou příležitost

vyjádřiti se, prodloužila platební lhůty a pozměnila platební způsob,

jak budou ustanoveny podle článku 179; nebude však směti prominouti

zaplacení žádné částky bez výslovného zmocnění různých vlád

zastoupených v komisi.



Čl.181



Rakousko zaplatí v letech 1919 a 1920 a v prvních čtyřech měsících r.

1921 v tolika splátkách a takovým způsobem (ve zlatě, zboží, lodích, v

cenných papírech nebo jinak), jak určí komise reparační, přiměřenou

sumu, ustanovenou komisí k úhradě pohledávek výše uvedených; z této

částky budou nejprve zaplaceny výdaje za vojsko v obsazených územích po

příměří z 3. listopadu 1918; se schválením vlád Čelných mocností

spojených a sdružených mohou též býti zaplaceny potraviny a suroviny v

množství, jež uvedené vlády uznají za potřebné, aby Rakousko mohlo

dostáti svým závazkům k náhradě škod. Zbytek bude účtován na srážku

částek povinovaných Rakouskem z důvodu náhrady škod. Dále Rakousko

odevzdá poukázky uložené paragrafem 12 c) přílohy II.



Čl.182



Rakousko souhlasí dále, aby se jeho hospodářských zdrojů použilo přímo

na náhradu škod tak, jak je podrobněji vytčeno v přílohách III, IV a V,

týkajících se obchodního loďstva, náhrad věcných a surovin; cena

postoupených statků a užitku jimi ve smyslu uvedených příloh získaného,

zjištěná způsobem tamtéž předepsaným, bude počítána ku prospěchu

Rakouska a zúčtuje se na srážku závazků stanovených v hořejších

článcích.



Čl.183



Postupné splátky, počítaje v to i ty, které jsou uvedeny v předešlých

článcích, hrazené Rakouskem k uspokojení nároků výše uvedených, budou

rozdělovány vládami spojenými a sdruženými podle klíče předem

ujednaného na základě zásad spravedlnosti a práva každé z nich.



Vzhledem k tomuto rozdělení bude cena kreditních položek jmenovaných ve

článku 189 a přílohách III, IV a V počítána týmž způsobem, jako u

plateb vykonaných téhož roku.



Čl.184



Mimo platby nahoře určené vrátí Rakousko v týchž hodnotách, řídíc se

postupem, jejž stanoví komise reparační, peníze, které byly odvlečeny,

zabaveny nebo sekvestrovány, i dobytek, předměty jakéhokoli druhu a

ceniny odvlečené, zabavené nebo sekvestrované, a to v případě, že bude

možno je zjistiti podle totožnosti ať na územích náležejících Rakousku

nebo jeho spojencům, ať na územích, která zůstanou v držení Rakouska

nebo jeho spojenců až do úplného provedení této smlouvy.



Čl.185



Vláda rakouská se zavazuje neprodleně začíti s vracením stanoveným v

hořejším článku 184 a s prováděním plateb a dodávek stanovených v

článcích 179, 180, 181 a 182.



Čl.186



Vláda rakouská uznává komisi ustanovenou v článku 179 tak, jak ji podle

přílohy II mohou zříditi vlády spojené a sdružené; přiznává jí

neodvolatelně držbu a vykonávání práv a zmocnění daných jí touto

smlouvou.



Vláda rakouská poskytne komisi všechny údaje, kterých by snad

potřebovala, pokud jde o stav a podnikání finanční, o majetek, o

výrobní schopnost, o zásoby a běžnou výrobu surovin i průmyslových

výrobků Rakouska a jeho příslušníků; rovněž podá jakoukoli zprávu stran

operací vojenských za války v letech 1914 - 1919, jejíž znalost bude

komise pokládati za nezbytnou.



Vláda rakouská poskytne členům komise a jejím oprávněným úředníkům

všechna práva i nedotknutelnost, jichž v Rakousku požívají diplomatičtí

zástupci řádně ověření spřátelených mocností.



Rakousko dále se uvoluje hraditi platy a výlohy komise a osob, které

tato komise bude moci zaměstnávati.



Čl.187



Rakousko se zavazuje vydati, zachovávati v platnosti a vyhlásiti

jakákoli zákonná ustanovení, nařízení a výnosy, jichž by snad bylo

třeba k úplnému provedení těchto ujednání.



Čl.188



Ustanovení této Části této smlouvy nedotýkající se nikterak ustanovení

Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářská) této smlouvy.



Čl.189



Ku prospěchu Rakouska na účtu jeho závazků k náhradě škod se připíší:



a) konečné přebytky, vyplývající ku prospěchu Rakouska podle Oddílu III

a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy;



b) částky povinované Rakousku vzhledem k postoupením dotčeným v Oddílu

v Části IX (Klausule finanční) a v Části XII (Přístavy, vodní cesty a

železnice);



c) částky, o nichž by komise usoudila, že mají býti počítány Rakousku

ku prospěchu vzhledem k jakémukoliv jinému postupu vlastnictví, práv a

koncesí neb jiných zájmů, o nichž jedná tato smlouva.



V žádném případě však to, co bude vráceno vzhledem k článku 184 této

smlouvy, nebude možno počítati Rakousku ku prospěchu.



Čl.190



Postoupení rakouských podmořských kabelů, jež není předmětem zvláštního

ustanovení této smlouvy, je upraveno připojenou přílohou VI.



Příloha I.



Ve smyslu hořejšího článku 178 možno od Rakouska požadovati náhrady za

všechny škody náležející do těchto skupin:



1. Škody způsobené občanským osobám poškozením na těle nebo na životě a

škody způsobené jejich pozůstalým, o něž jim bylo pečovati, ať se

poškození stalo jakýmikoli činy válečnými, zahrnující v to i

bombardování nebo jiný způsob útoku na zemi, na moři nebo ve vzduchu, a

jakýmikoli přímými následky jich nebo kterýchkoli válečných operací

obou válčících stran, ať se staly kdekoliv.



2. Škody kdekoli způsobené od Rakouska nebo jeho spojenců občanským

osobám ukrutenstvím, násilím nebo zlým nakládáním (zahrnujíc v to

ublížení životu nebo zdraví vězněním, deportací, internováním neb

nuceným vystěhováním, zanecháním bez pomoci na moři neb nucenou prací),

dále škody způsobené pozůstalým, o něž těmto osobám bylo pečovati.



3. Škody způsobené od Rakouska nebo jeho spojenců na vlastním území

nebo na území obsazeném neb zabraném občanským osobám jakýmkoli

ublížením na zdraví neb na pracovní neschopnosti neb na cti, dále škody

způsobené pozůstalým, o něž těmto osobám bylo pečovati.



4. Škody způsobené válečným zajatcům špatným nakládáním jakéhokoli

druhu.



5. Jakožto škoda způsobená národům mocností spojených a sdružených

všechny pense neb odškodnění stejného rázu poskytované vojenským obětem

války (příslušníkům vojska pozemního, námořního a sil

vzduchoplaveckých), a to zmrzačeným, raněným, nemocným nebo invalidním

i osobám, o něž se tyto oběti války staraly; výše částek povinovaných

vládám spojeným a sdruženým se pro každou ze jmenovaných vlád vypočte

kapitalisací řečených pensí nebo podobných odškodnění ode dne, kdy tato

smlouva nabude působnosti, a to na základě sazeb platných ve Francii

dne 1. května 1919.



6. Výlohy, jež vlády mocností spojených a sdružených měly s

podporováním válečných zajatců, jejich rodin neb osob, o které se

zajatci starali.



7. Příspěvky poskytované vládami mocností spojených a sdružených

rodinám osob mobilisovaných nebo všech těch, jež sloužily ve vojsku, a

jiným osobám na nich závislým; výše částek povinovaných vládám spojeným

a sdruženým za každý jednotlivý rok, po který trval stav nepřátelství,

vypočte se pro každou ze jmenovaných vlád na základě průměrných sazeb,

jichž se používalo v onom roce pro takovéto platy ve Francii.



8. Škody způsobené občanským osobám tím, že byly od Rakouska nebo jeho

spojenců donuceny pracovati bez spravedlivé odměny.



9. Škody na jakémkoli statku kdekoli ležícím, náležejícím některé z

mocností spojených neb sdružených nebo jejích příslušníkům (vyjímaje

vojenská díla a materiál vojenský nebo námořní), který byl jednáním

Rakouska neb jeho spojenců na zemi, na moři nebo ve vzduchu odvlečen,

zabaven, poškozen nebo zničen; dále škody, které jsou přímým následkem

nepřátelského jednání nebo jakýchkoli válečných operací.



10. Škody způsobené ve formě vynucených záloh, pokut nebo podobných

jiných vydírání se strany Rakouska nebo jeho spojenců na újmu

občanského obyvatelstva.



Příloha II.



§ 1.



Komise zřízená článkem 179 bude míti název "komise reparační"; v

následujících článcích bude označována slovem "komise".



§ 2.



Zástupci do komise budou vysláni Spojenými státy americkými, Velkou

Britannií, Francií, Italií, Japonskem, Belgií, Řeckem, Polskem,

Rumunskem, státem srbsko - chorvatsko - slovinským a Československem.

Spojené státy americké, Velká Britannie, Francie, Italie, Japonsko a

Belgie vyšlou po jednom zástupci. Pět ostatních mocností vyšle zástupce

společného za podmínek naznačených níže v třetím odstavci § 3. Zároveň

se zástupcem bude jmenován náhradník, který ho bude zastupovati v

nemoci nebo za nutné nepřítomnosti, který však za všech jiných

okolností bude míti jen právo býti přítomen při jednání bez jakékoli

účasti v něm.



V žádném případě nesmí se účastniti jednání komise a hlasovati více než

pět zástupců výše jmenovaných. Zástupci Spojených států, Velké

Britannie, Francie a Itali budou míti toto právo vždy. Zástupce Belgie

bude míti toto právo ve všech případech mimo ty, jež jsou vyjmenovány

níže. Zástupce Japonska bude míti toto právo v případech, kdy budou

zkoumány otázky týkající se škod utrpěných na moři. Společný zástupce

pěti ostatních mocností shora vzpomenutých bude míti toto právo, když

budou zkoumány otázky týkající se Rakouska, Maďarska nebo Bulharska.



Každá z vlád zastoupených v komisi bude míti právo vystoupiti z ní po

dvanáctiměsíční výpovědi, již třeba notifikovati komisi a potvrditi

během šestého měsíce následujícího po dni prvotní notifikace.



§ 3.



Z ostatních mocností spojených a sdružených ty, jež mohly míti zájem,

budou oprávněny vyslati po zástupci, jenž bude přítomen a zúčastní se

jednání jako přísedící, avšak jen, pokud budou zkoumány a projednávány

nároky a zájmy oné mocnosti; takovýto zástupce nebude míti práva

hlasovati.



Odbor, který zřídí komise, řídíc se článkem 179, skládá se ze zástupců

těchto mocností: Spojených států amerických, Velké Britannie, Francie,

Italie, Řecka, Polska, Rumunska, státu srbsko-chorvatsko-slovinského,

Československa. Toto složení neznamená nikterak nějaké předběžné

rozhodnutí o přípustnosti nároků. Když tento odbor hlasuje, mají

zástupci Spojených států amerických, Velké Britannie, Francie, Italie

po dvou hlasech.



Zástupci pěti ostatních mocností výše jmenovaných zvolí společného

zástupce, který bude zasedati v komisi reparační za podmínek

naznačených v § 2 této přílohy. Tento zástupce, který bude volen na

rok, bude vybírán postupně z příslušníků každé z pěti mocností shora

jmenovaných.



§ 4.



Zemře-li, vzdá-li se nebo bude odvolán kterýkoli zástupce, náhradní

nebo přísedící, musí jeho nástupce co možno nejdříve býti jmenován.



§ 5.



Komise bude míti svoji hlavní stálou úřadovnu v Paříži a tu se

shromáždí k prvé schůzi ve lhůtě co nejkratší, jakmile nabude tato

smlouva působnosti; později se bude shromažďovati na takovém místě a v

takových obdobích, jak shledá vhodným a jak bude nezbytné k

nejrychlejšímu vyřizování jejích úkolů.



§ 6.



V první své schůzi si komise zvolí ze zástupců svrchu uvedených

předsedu a místopředsedu, kteří podrží svoje funkce rok a budou moci

být znovu voleni. Jestliže se místo předsedovo neb místopředsedovo

uprázdní během ročního období, přikročí komise ihned k novým volbám pro

zbytek řečeného období.



§ 7.



Komise jest oprávněna jmenovati úředníky, jednatele a zřízence potřebné

k vykonávání jejích úkolů a stanoviti jejich plat, zříditi odbory a

výbory, jejichž členové nemusí býti nutně členy komise, a učiniti

jakákoliv opatření prováděcí nezbytná k vyplnění svých úloh; konečně

přenésti své oprávnění a splnomocnění na svoje úředníky, jednatele,

odbory a výbory.



§ 8.



Všechny porady komise budou tajné, leda že by se ze zvláštních důvodů v

jednotlivých případech komise rozhodla jinak.



§ 9.



Komise musí v obdobích, jež čas od času určí, a na požádání vlády

rakouské vyslechnouti všechny vývody a důkazy předložené Rakouskem o

všech otázkách týkajících se jeho platební schopnosti.



§ 10.



Komise bude zkoumati nároky a poskytne vládě rakouské slušnou možnost

vyjádřiti se, aniž se však tato vláda bude jakkoliv moci účastniti

rozhodování komise. Komise poskytne stejnou možnost spojencům Rakouska,

bude-li toho mínění, že jde o jejich zájmy.



§ 11.



Komise nebude vázána žádným zákonodárstvím ani určitým zákoníkem, ani

zvláštními pravidly o vyšetřování a řízení. Bude se říditi

spravedlivostí, slušností a poctivostí. Její rozhodnutí budou se musiti

přizpůsobiti jednotným zásadám a pravidlům všude, kde bude možno užíti

takových zásad a pravidel. Ustanoví pravidla vztahující se na způsob,

jak nároky prokázati. Bude moci používati kteréhokoli řádného způsobu

výpočtu.



§ 12.



Komise bude míti všechnu moc a bude vykonávati všechna oprávnění

udělená jí touto smlouvou.



Komise bude vůbec oprávněna měrou co nejširší dozírati na vše a

prováděti vše, co se týče otázky napravení škod, jak jest upraveno v

této Části, a bude moci vykládati její ustanovení. V rámci ustanovení

této smlouvy jest komise zřízena všemi vládami spojenými a sdruženými,

vyjmenovanými v paragrafech 2 a 3, jako jejich výhradný zástupce, který

by podle jejich příslušného podílu přijímal, prodával, uschovával a

rozděloval platby, jež má Rakousko podle ustanovení této Části této

smlouvy poskytovati k náhradě škod. Komise se bude říditi výminkami a

ustanoveními:



a) Každý díl celkové částky uznaných pohledávek, který nebude zaplacen

zlatem neb loďmi, cennými papíry a zbožím neb kterýmkoli jiným

způsobem, bude musiti býti od Rakouska uhrazen podle podmínek komisí

stanovených odevzdáním poukázek, obligačních neb jiných cenných papírů

v příslušné výši jakožto záruky tak, aby tím byl uznán díl dluhu, o

nějž jde.



b) Odhadujíc občas platební schopnost Rakouska, bude komise zkoumati

daňový systém rakouský: 1. za tím účelem, aby všech příjmů Rakouska,

počítajíc v to i příjmy určené k platům neb úhradám vyplývajícím z

jakékoli půjčky vnitřní, bylo použito výsadně k úhradě částky dlužné z

důvodu náhrady škod, a 2. tak, aby nabyla jistoty, zda v celku daňový

systém rakouský jest poměrně stejně přísný jako systém kterékoliv

mocnosti zastoupené v komisi.



Komise reparační dostane pokyny nařizující, aby přihlížela zejména 1.

ke skutečné hospodářské a finanční situaci rakouského území, jak je

vymezeno touto smlouvou, 2. ke ztenčení jeho příjmových zdrojů a jeho

platební síly, jež vyplývá z klausulí této smlouvy.

-Pokud se situace Rakouska nezmění, je věcí komise, aby vše to uvážila,

až bude určovati konečnou sumu závazků rakouských, splátky, které má

tato země zapravovati, a odklady úrokových platů, za něž snad Rakousko

bude žádati.



c) Komise přijme tak, jak jest ustanoveno v článku 181, od Rakouska

jako záruku a uznání jeho dluhu poukázky ve zlatě svědčící majetníku,

prosté jakýchkoli poplatků a daní, jež jsou nebo by mohly býti zavedeny

vládou Rakouskou nebo kteroukoli jinou veřejnou mocí na ní závislou;

tyto poukázky budou složeny, jakmile to komise uzná za vhodné, a to ve

třech částech, jejichž výši určí rovněž komise (koruny ve zlatě jsou

splatné podle článku 214 Části IX [Klausule finanční] této smlouvy):



1. Prvá emise bezúročných poukázek svědčících majetníků, splatných

nejpozději do 1. května 1921; k umoření těchto poukázek použije se

především platů, kterým se Rakousko zavázalo podle článku 181, po

srážce částek určených k úhradě výloh na udržování okupačních vojsk a k

zaplacení výloh za zásobování potravinami a surovinami; ony poukázky,

které by nebyly ještě umořeny do 1. května 1921, budou pak vyměněny za

nové poukázky téhož způsobu jako poukázky uvedené zde níže (§ 12 c, 2).



2. Druhá emise poukázek, svědčících majetníku, zúročitelných 2 1/2%

(dvěma a půl procenty) od roku 1921 do r. 1926 a potom 5% (pěti

procenty) s příplatkem dalšího 1% (jednoho procenta) na umoření celé

sumy emise, počínajíc od r. 1926.



3. Úpis, že Rakousko složí, ovšem jen bude-li komise přesvědčena, že

Rakousko může zajistiti jejich zúročení a úmor, jako další splátku

poukázky svědčících majetníku, zúročitelné 5% (pěti procenty), při čemž

komise má určiti lhůty splatnosti a způsob zaplacení jistiny a úroků.



Doba splatnosti úroků, způsob použití fondu umořovacího a všechny

otázky obdobné, týkající se vydání, správy a úpravy vydání poukázek,

budou čas od času stanoveny komisí.



Další emise za účelem uznání a záruky mohou býti požadovány čas od času

za podmínek, jež komise ustanoví později.



Jestliže by komise reparační přikročila ke konečnému a ne již jen

prozatímnímu stanovení sumy obecných břemen postihujících Rakousko,

hledíc k nárokům mocností spojených a sdružených, zničí komise

bezodkladně všechny poukázky, které by byly vydány nad tuto sumu.



d) Jestliže by poukázky, dlužní úpisy neb jinaká uznání dluhu vydaná

Rakouskem jako záruka neb uznání jeho dluhu na náhradu škod byly

přiděleny s konečnou platností, a nikoli jako záruka jiným osobám nežli

jednotlivým vládám, k jejichž prospěchu byla původně určena suma dluhu

Rakouska za náhradu škod, bude řečený dluh vzhledem k těmto vládám

pokládán za zaniklý částí rovnající se jmenovité hodnotě poukázek, jež

byly takto konečně přiděleny, a příslušný závazek Rakouska, pokud jde o

tyto poukázky, se omezí na závazek na nich vyjádřený.



e) Výdaje způsobené opravami a znovuvybudováním statků ležících v

zabraných a zpustošených krajích, zahrnujíc v to i znovuzřízení svršků,

strojů a všeho ostatního materiálu, budou odhadovány podle toho, co

budou státi opravy a znovuzřízení v době, kdy práce budou provedeny.



f) Rozhodnutí komise o úplném neb částečném prominutí jistiny neb úroků

kteréhokoli zjištěného dluhu Rakouska budou musiti býti odůvodněna.



§ 13.



Co se týká hlasování, bude se komise říditi těmito pravidly:



Kdykoliv se bude komise usnášeti, zapíší se hlasy všech zástupců s

právem hlasovacím nebo, je-li některý z nich nepřítomen, jejich

náhradníků. Zdržeti se hlasování pokládá se za hlasování proti návrhu

projednávanému. Přísedící nemají práva hlasovacího.



Jednohlasnosti jest třeba o otázkách, jež mají za předmět:



a) svrchovanost mocností spojených a sdružených aneb úplné neb částečné

prominutí dluhu neb závazků Rakouska;



b) výši a podmínky poukázek a jiných obligačních papírů, které má

složiti rakouská vláda, a stanovení doby i způsobu jejich prodeje, dání

na trh neb rozdělení;



c) jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících mezi 1.

květnem 1921 a koncem r. 1926, tento rok v to počítajíc, přes rok 1930;



d) jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících po r.

1926 na dobu delší tří let;



e) použití jiného způsobu odhadu škod v jednotlivém případě, než jaký

byl přijat v dřívějším případu podobném;



f) výklad ustanovení této Části této smlouvy.



Všechny ostatní otázky budou rozhodovány většinou hlasů.



Jestliže by nastala mezi zástupci různost mínění o tom, zda k

rozhodnutí jisté věci je zapotřebí jednohlasnosti čili nic, a jestliže

by tento rozpor nemohl býti urovnán odvoláním k jejich vládám, zavazují

se vlády spojené a sdružené neodkladně vznésti takovýto spor na osobu

nestrannou jakožto rozhodčího, o jehož jmenování se dohodnou a jehož

výrok se zavazují uznati.



§ 14.



Rozhodnutí komise, která budou v souhlase s pravomocí jí udělenou,

budou se ihned vykonávati a bude beze všeho možno jich hned použíti.



§ 15.



Komise dodá každé zúčastněné mocnosti ve formě, jakou sama určí:



1. potvrzení, že má v držení na účet jmenované mocnosti poukázky z

emisí nahoře vytčených; toto potvrzení může na požádání oné mocnosti

býti rozděleno v díly, ne však více než pět;



2. čas od času potvrzení svědčící, že komise má v držení na účet

jmenované mocnosti všeliké jiné předměty majetkové, dodané Rakouskem na

splátku jeho dluhu za náhradu škod.



Potvrzení svrchu řečená budou vydávána na jméno a bude možno je po

předchozím zpravení komise přenášeti rubopisem.



Jestliže poukázky jsou vydány, aby byly prodány neb dány na trh, a

jestliže komise vydala předměty majetkové, musí příslušná část

potvrzení býti vzata zpět.



§ 16.



Vládě rakouské se od 1. května 1921 připíše na vrub úrok z jejího dluhu

tak, jak jej ustanoví komise po srážce všech splátek provedených v

hotovosti nebo v hodnotách jí rovnocenných aneb v poukázkách, vydaných

ku prospěchu komise a všech plateb uvedených v článku 189.



Výše tohoto úroku bude určena na 5%, leda že by komise někdy později

usoudila, že jest poměry odůvodněno tuto výši změniti.



Komise, stanovíc k 1. květnu 1921 celkovou sumu dluhu Rakouska, bude

moci dlužné úroky z částek vztahujících se k napravení škod věcných

účtovati mezi 11. listopadem 1918 a 1. květnem 1921.



§ 17.



Nedostojí-li Rakousko kterémukoliv závazku určenému touto částí této

Částí smlouvy, oznámí komise ihned toto nesplnění každé mocnosti

zúčastněné, připojujíc všechny návrhy o opatřeních, jež uzná za vhodná

vzhledem k tomuto nesplnění.



§ 18.



Opatření, k nimž mocnosti spojené a sdružené budou oprávněny, jestliže

by Rakousko svévolně závazků nesplnilo, a jež se Rakousko zavazuje

nepokládati za činy nepřátelství, mohou obsahovati zákazy a donucovací

prostředky rázu hospodářského a finančního a vůbec taková jiná

opatření, jež by příslušné vlády snad pokládaly za vynucená okolnostmi.



§ 19.



Platby, které se mají provésti ve zlatě nebo v hodnotách jemu

rovnocenných na srážku uznaných nároků mocností spojených a sdružených,

mohou kdykoli býti přijaty komisí v podobě statku movitého i

nemovitého, zboží, podniků, práv a koncesí v územích rakouských neb

mimo ně, lodí, obligací, akcií neb cenných papírů jakéhokoli druhu nebo

peněz rakouských nebo jiných; jejich hodnotu v poměru ke zlatu určí

komise sama podle sazeb spravedlivých a poctivých.



§ 20.



Komise, stanovíc nebo přijímajíc platby, které se vykonají odevzdáním

určitých statků neb práv, bude přihlížeti u nich ke všem oprávněným

právům a zájmům mocností spojených a sdružených neb neutrálních i

jejich příslušníků.



§ 21.



Žádný člen komise není odpověden za jakýkoli čin neb opominutí,

plynoucí z jeho funkcí, než vládě, která jej jmenovala. Žádná vláda

spojená a sdružená nepřijímá ručení za žádnou jinou vládu.



§ 22.



Tato příloha může v mezích ujednání této smlouvy býti změněna

jednohlasným usnesením vlád zastoupených v komisi.



§ 23.



Jakmile Rakousko a jeho spojenci vyrovnají všechny částky, jež jsou

dlužni podle této smlouvy neb rozhodnutí komise, a jakmile všechny

částky přijaté neb hodnoty je zastupující budou rozděleny mezi

příslušné mocnosti, bude komise rozpuštěna.



Příloha III.



§ 1.



Rakousko uznává právo mocností spojených a sdružených, aby všechny lodi

a čluny obchodní i rybářské, událostmi válečnými zničené nebo

poškozené, byly nahrazeny tuna za tunu (hrubé nosnosti) a třída za

třídu.



Přes to, že dnešní lodi a čluny rakouské představují tonáž o mnoho

nižší nežli tonáž, kterou mocnosti spojené a sdružené ztratily

napadením se strany Rakouska a jeho spojenců, bude právo svrchu uznané,

pokud jde o rakouské lodi a čluny, vykonáváno takto:



Rakouská vláda svým jménem a tak, že zavazuje všechny ostatní

zájemníky, postupuje vládám spojeným a sdruženým vlastnictví ke všem

obchodním a rybářským lodím a člunům náležejícím příslušníkům bývalého

císařství rakouského.



§ 2.



Rakouská vláda odevzdá komisi reparační všechny lodi a čluny,

vzpomenuté v paragrafu 1 do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva

nabude působnosti.



§ 3.



Lodi a čluny vzpomenuté v paragrafu 1 zahrnují všechny lodi a čluny a)

plující neb oprávněné plouti s obchodní vlajkou rakousko-uherskou a

zapsané v některém přístavě bývalého císařství rakouského; b)

náležející osobě, společnosti neb sdružení, které jsou státními

příslušníky bývalého císařství rakouského, nebo společnostem neb

sdružením některého jiného státu než spojeného nebo sdruženého,

stojí-li pod dozorem neb správou příslušníků bývalého císařství

rakouského; nebo c) toho času stavěné 1. v bývalém císařství rakouském,

2. v některém jiném státě, než spojeném neb sdruženém, pro osobu,

společnost nebo sdružení, které jsou příslušníky bývalého císařství

rakouského.



§ 4.



Aby se opatřily doklady o vlastnictví pro každou loď odevzdanou jak

nahoře řečeno, rakouská vláda:



a) odevzdá o každé lodi komisi reparační k její žádosti kupní smlouvu

neb jakoukoli jinou listinu zakládající převod plného vlastnictví lodi

na jmenovanou komisi, a to vlastnictví nezatíženého žádnou výhradou,

zástavou neb jakýmkoli břemenem;



b) učiní všechna opatření předepsaná komisí reparační, aby tyto lodi

byly k disposici řečené komisi.



§ 5.



Rakousko se zavazuje vrátiti in natura a v normálním udržovacím stavu

mocnostem spojeným a sdruženým do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva

nabude působnosti, v souhlase s řízením, jež ustanoví komise reparační,

všechny lodi a pohyblivá zařízení pro říční plavbu, jež od 28. července

1914 přešly z jakéhokoli důvodu v držení jeho neb některého jeho

příslušníka, a jejichž totožnost bude možno zjistiti



Aby se nahradily ztráty říční tonáže vzniklé z jakékoli příčiny, jež

utrpěly za války mocnosti spojené a sdružené, a jež nebude možno

nahraditi navrácením svrchu stanoveným, zavazuje se Rakousko postoupiti

reparační komisi část svého říčního loďstva až do výše oněch ztrát;

toto postoupení však nesmí přesahovati 20% tohoto říčního loďstva, jak

bylo dne 3. listopadu 1918.



Způsob tohoto postoupení bude určen rozhodčími stanovenými v článku 300

Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy; ti mají za

úkol řešiti obtíže, jež stran rozdělení říční tonáže vyplývají z nové

mezinárodní správy určitých říčních sítí nebo z územních změn

týkajících se těchto sítí.



§ 6.



Rakousko se zavazuje učiniti všechna opatření, jež by mu komise

reparační udala, aby nabyla plného vlastnického práva ke všem lodím,

jež byly snad za války postoupeny nebo mají býti postoupeny pod

neutrální vlajky bez svolení vlád spojených a sdružených.



§ 7.



Rakousko se zříká všech nároků jakéhokoli rázu proti vládám spojeným a

sdruženým a jejich příslušníkům, pokud se tkne držení neb užívání

jakýchkoli lodí anebo člunů rakouských a pokud se tkne všech ztrát nebo

škod utrpěných na uvedených lodích nebo člunech.



§ 8.



Rakousko se zříká všech nároků na lodi neb jejich náklady, jež byly

potopeny přímo nebo následkem nepřátelské akce námořní a jež potom byly

zachráněny, má-li na nich zájem některá z vlád spojených a sdružených

nebo jejich příslušníci ať jako vlastníci, nájemci, pojišťovatelé či z

kteréhokoli jiného důvodu, a to nehledě k jakémukoli odsuzujícímu

rozsudku, jejž snad vynesl některý kořistní soud bývalého mocnářství

rakousko-uherského neb jeho spojenců.



Příloha IV.



§ 1.



Mocnosti spojené a sdružené požadují a Rakousko se k tomu zavazuje, aby

Rakousko k částečnému splnění závazků stanovených v této části a

způsobem dále naznačeným poskytlo přímo svoje hospodářské zdroje k

věcnému znovuvybudování zabraných území mocností spojených a sdružených

měrou těmito mocnostmi určenou.



§ 2.



Vlády mocností spojených a sdružených odevzdají reparační komisi

seznamy udávající:



a) zvířata, stroje, nářadí, soustruhy a všechny podobné předměty rázu

obchodního, jež byly vzaty, spotřebovány nebo zničeny od Rakouska nebo

zničeny přímým následkem vojenských operací a jež si tyto vlády, aby

dostály potřebám neodkladným a spěšným, přejí míti nahrazeny zvířaty

nebo předměty téhož druhu, nalézajícími se na rakouském území v době,

kdy tato smlouva nabude působnosti;



b) potřeby k znovuvybudování (kámen, cihly, ohnivzdorné cihly, tašky,

tesařské dříví, okenní tabule, ocel, vápno, cement atd.), stroje,

otopná zařízení, nábytek a všechny předměty rázu obchodního, o nichž si

uvedené vlády přejí, aby byly vyrobeny a zhotoveny v Rakousku a jím

dodány k znovuzřízení území válkou postižených.



§ 3.



Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 a)

budou dodány do šedesáti dnů po tom, kdy tato smlouva nabude

působnosti.



Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 b)

budou dodány nejpozději do 31. prosince 1919.



Seznamy budou obsahovati všechny podrobnosti obvyklé v obchodních

smlouvách o jmenovaných věcech, počítaje v to i výčet, dodací lhůtu

(tato lhůta nesmí přesahovati čtyři léta) a místo dodání; nebudou však

obsahovati ani určení ceny, ani odhad; stanoviti cenu nebo odhad

ponechává se komisi, jak jest určeno dále.



§ 4.



Jakmile dostane tyto seznamy, bude komise zkoumati, v jaké míře mohou

býti požadovány od Rakouska předměty a zvířata v seznamech uvedené. Při

svém rozhodování bude se komise říditi ohledem na vnitřní potřeby

Rakouska, pokud toho bude potřebí k udržování jeho života sociálního a

hospodářského. Rovněž bude míti zřetel na ceny a lhůty, v nichž podobné

předměty lze dostati ve státech spojených a sdružených, a srovná je s

těmi, jichž se má užíti u předmětů rakouských. Konečně obrátí zřetel na

obecný zájem, jejž mají vlády spojené a sdružené, aby průmyslový život

Rakouska nebyl rozrušen do té míry, že by byla ohrožena jeho schopnost

dostáti ostatním povinnostem k náhradě škody od něho požadovaným.



Avšak stroje, nářadí, soustruhy a všecky podobné předměty obchodního

rázu, jichž se právě používá v průmyslu, budou požadovány od Rakouska

jenom, nebudou-li žádné jiné zásoby těchto věcí po ruce a ke koupi;

mimo to požadavky tohoto rázu nebudou převyšovati 30% množství

kterékoli věci, jehož se užívá v některém rakouském podniku neb vůbec v

jakémkoli rakouském závodě.



Komise poskytne zástupcům vlády rakouské možnost vyjádřiti se v určité

lhůtě o schopnosti poskytnouti jmenovaný materiál, zvířata a předměty.



Rozhodnutí komise bude potom, a to co nejdříve, oznámeno vládě rakouské

a jednotlivým zúčastněným vládám spojeným a sdruženým.



Vláda rakouská se zavazuje dodávati materiál, předměty a zvířata určené

v tomto oznámení, a zúčastněné vlády spojené a sdružené zavazují se

každá, pokud se jí týče, přijímati tyto dodávky předpokládaje, že budou

vyhovovati podanému výčtu nebo že podle mínění komise nebudou nevhodné

k tomu, aby se jich použilo k provedení náhrady škody.



§ 5.



Komise určí hodnotu materiálu, předmětů a zvířat dodávaných, jak jest

nahoře řečeno, a vlády spojené a sdružené, jež přijmou tyto dodávky,

souhlasí, aby se příslušná částka připsala na jejich vrub, a uznávají

platbu Rakouska, která se má rozvrhnouti podle článku 183 této smlouvy.



Kde právo, požadovati věcné znovuvybudování, bude za těchto podmínek

vykonáno, komise se přesvědčí, že částka připsaná ku prospěchu Rakouska

vyjadřuje normální hodnotu vynaložené práce neb dodaného Rakouskem

materiálu a že výše nároků uplatňovaných dotčenou mocností za škodu

tímto způsobem z části napravenou se zmenšila v témž poměru, v jakém

přispělo k nápravě škody.



§ 6.



Jako okamžitou splátku na závazek stran zvířat, vzpomenutých v hořejším

paragrafu 2, se Rakousko zavazuje dodati ve třech měsících

následujících po dni, kdy tato smlouva nabude působnosti, množství

živého dobytka tuto udané, a to třetinu každého druhu měsíčně:



1. Vládě italské:



4.000 dojnic 3-5letých;



1.000 jalovic;



50 býků od 18 měsíců do 3 let;



1.000 telat;



1.000 tažných volů;



2.000 prasnic.



2. Vládě srbsko-chorvatsko slovinské;



1.000 dojnic 3-5 letých;



500 jalovic;



25 býků od 18 měsíců do 3 let;



1.000 telat;



500 tažných volů;



1.000 tažných koní;



1.000 skopců.



3. Vládě rumunské:



1.000 dojnic 3-5letých;



500 jalovic;



25 býků od 18 měsíců do 3 let;



1.000 telat;



500 tažných volů;



1.000 tažných koní;



1.000 skopců.



Zvířata dodaná budou zdravá a v normálním stavu.



Nebude-li se moci u zvířat takto dodaných zjistiti, že jsou totožná s

těmi, jež byla odvlečena nebo zabrána, bude jejich cena počítána ku

prospěchu závazků Rakouska k náhradě škody podle ustanovení paragrafu 5

této přílohy.



§ 7.



Jako okamžitou splátku na závazek stran předmětů, vzpomenutých v

hořejším paragrafu 2, se Rakousko zavazuje, v šesti měsících

následujících po dni, kdy tato smlouva nabude působnosti, dodati, a to

každý měsíc šestinu, ta množství tvrdého i měkkého nábytku, určeného v

Rakousku na prodej, jež mocnosti spojené a sdružené budou požadovati

každý měsíc prostřednictvím komise reparační a jež tato komise uzná

jednak za oprávněná, hledíc k tomu, co bylo odcizeno a zničeno za války

na územích těchto mocností, jednak za přiměřená k přebytkům rakouským.

Cena těchto předmětů bude počítána Rakousku ku prospěchu za podmínek

naznačených v paragrafu 5 této přílohy.



Příloha V.



§ 1.



Rakousko poskytuje každé z vlád spojených a sdružených volnost

požadovati jako částečnou náhradu každoroční dodávku surovin níže

vypočítaných, a to po pět let následujících po dni, kdy tato smlouva

nabude působnosti. Množství surovin požadovaných musí se míti k

předválečnému dovozu Rakouska do oné země tak, jako se mají zdroje

Rakouska omezeného na hranice dané mu touto smlouvou k předválečným

zdrojům bývalého mocnářství rakousko-uherského. Suroviny o které jde,

jsou tyto:



stavební dříví a dřevěné výrobky;



železo a železité směsi;



magnesit.



§ 2.



Cenou placenou za výrobky jmenované v předcházejícím paragrafu bude

cena placená příslušníky rakouskými. Obal a dopravné k hranicím

rakouským musí býti počítány za nejvýhodnějších podmínek stanovených

pro dodávky týchž výrobků příslušníkům rakouským.



§ 3.



Přídělové nároky po rozumu této přílohy budou se prováděti

prostřednictvím komise reparační. Tato komise bude ku provádění

hořejších opatření oprávněna rozhodovati o všech otázkách vztahujících

se k příslušnému řízení, k jakosti a množství dodávek, ke lhůtám a

podmínkám dodacím a platebním. Žádosti, provázené potřebnými výčty,

budou oznámeny Rakousku sto dvacet dní přede dnem určeným za počátek

provedení dodávek, pokud jde o dodávky, jež se mají provésti od 1.

ledna 1920, a třicet dní před tímto dnem, pokud jde o dodávky, jež se

mají provésti mezi dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti, a 1.

lednem 1920. Bude-li komise toho názoru, že by úplné splnění žádostí

přílišně zatížilo rakouské průmyslové potřeby, bude je moci oddáliti

nebo zrušiti a týmž způsobem určiti pořad dodávek.



Příloha VI.



Rakousko se zříká ve jménu svém a svých příslušníků ve prospěch Italie

všech práv, právních titulů nebo jakýchkoli výsad, jež má na kabelech a

kabelových částech spojujících území italská, počítajíc v to území

přikázaná Italii touto smlouvou.



Podobně se zříká Rakousko ve jménu svém a svých příslušníků ve prospěch

Čelných mocností spojených a sdružených všech práv, právních titulů a

jakýchkoli výsad na kabelech nebo kabelových částech vzájemně

spojujících území postoupená Rakouskem podle této smlouvy různým

mocnostem spojeným a sdruženým.



Státy, o které jde, jsou povinny zachovati zakotvení a službu řečených

kabelů.



Pokud se týká kabelu Terst-Korkyra, bude vláda italská strany vztahů ke

společnosti, které kabel vlastnicky náleží, v stejném postavení jako

dříve vláda rakousko-uherská.



Hodnota kabelů nebo kabelových částí, jmenovaných v obou prvých

odstavcích této přílohy, vypočítaná na základě zařizovacích nákladů a

zmenšená o přiměřené procento za opotřebování, bude připsána ku

prospěchu Rakouska na účtu náhrad škod.



Oddíl II.



Zvláštní ustanovení.



Čl.191



Ve smyslu ustanovení článku 184 zavazuje se Rakousko, že vydá každé z

mocností spojených a sdružených, o kterou jde, všechny spisy, listiny,

předměty starožitné a umělecké a všechen materiál vědecký i knihopisný,

odvlečené z území přepadených, které náležejí státu nebo úřadům

zemským, obecním, dobročinným nebo církevním, nebo jiným ústavům

veřejným neb soukromým.



Čl.192



Rovněž vrátí Rakousko věci stejného rázu, o jakých mluví předcházející

článek, které byly počínaje 1. červnem 1914 odvlečeny z území

postoupených, pokud nejde o věci, které byly zakoupeny u soukromých

vlastníků.



Komise reparační použije, bude-li třeba, stran těchto věcí ustanovení

článku 208 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.



Čl.193



Rakousko vydá každé z vlád spojených a sdružených, o kterou jde,

všechny spisy, listiny a zápisy historické, které jsou v držení jeho

veřejných ústavů a které se přímo týkají dějin postoupených území a

byly odtud odstraněny v posledních desíti letech. Období právě

jmenované počítá se, pokud se týká Italie, dnem prohlášení království

(1861).



Nové státy vzniklé z bývalého mocnářství rakousko-uherského a státy,

které dostanou část území tohoto mocnářství, se zavazují se své strany,

že vydají Rakousku spisy, listiny a zápisy ne starší dvacíti let, které

se přímo týkají dějin nebo správy nového území rakouského a které snad

jsou v územích postoupených.



Čl.194



Rakousko uznává, že zůstává vázáno proti Italii splniti závazky uložené

článkem XV smlouvy curyšské ze dne 10. listopadu 1859, článkem XVIII

smlouvy vídeňské ze dne 3. října 1866 a dohodou florentskou ze dne 14.

července 1868, jež byly sjednány mezi Italii a Rakousko-Uherskem, pokud

články právě vzpomenuté nebyly dosud zcela splněny a pokud listiny a

předměty, kterých se týkají, jsou na území Rakouska nebo jeho spojenců.



Čl.195



Do dvanácti měsíců od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva,

prozkoumá výbor tří právníků, jmenovaných komisí reparační, podmínky,

za jakých byly vyvezeny domem habsburským a jinými domy, které vládly v

Italii, předměty a rukopisy, které jsou v držení Rakouska a jsou

vypočteny v připojené příloze I. Jestliže bylo vývozem jmenovaných

předmětů nebo rukopisů porušeno právo italských zemí, nařídí komise

reparační jejich vrácení, vyslechnouc zprávu výše jmenovaného výboru.

Italie a Rakousko se zavazují, že se podrobí rozhodnutí komise.



Belgii, Polsku a Československu dovoluje se rovněž, aby předložily,

pokud se týká předmětů a listin vyčtených v připojených přílohách II,

III a IV, žádosti za vrácení, jež budou přezkoumány týmž výborem tří

právníků. Belgie, Polsko, Československo a Rakousko se zavazují, že se

podrobí rozhodnutí, která učiní komise reparační, vyslechnouc zprávu

jmenovaného výboru.



Čl.196



Pokud se týká všech předmětů majících ráz umělecký, starožitnický,

vědecký nebo historický, tvořících část sbírek, které dříve náležely

vládě mocnářství rakousko-uherského nebo koruně, když o nich není

jinakých ustanovení v této smlouvě, zavazuje se Rakousko:



a) že uzavře, bude-li za to požádáno, se státy, o které jde, přátelskou

dohodu, podle které jakékoli části řečených sbírek nebo jakékoli

předměty výše vzpomenuté, které patrně náležejí ke kulturnímu majetku

postoupených území, mohou býti na základě vzájemnosti vráceny do krajů,

odkud pocházejí;



b) že nezcizí ani nerozptýlí nic z řečených sbírek a že nebude

disponovati se žádným z řečených předmětů po dvacet let, leda že by

před uplynutím této doby bylo docíleno zvláštní dohody; že dále zajistí

jejich bezpečnost i jejich dobré udržování a že jak ony předměty, tak

inventáře, katalogy a správní listiny o oněch sbírkách budou přístupny

k studiu příslušníkům každé z mocností spojené a sdružené.



Příloha 1.



Toskánsko.



Korunní klenoty (část, která z nich zbyla po jejich rozptýlení),

soukromé klenoty kurfiřtky Medicejské, medaile tvořící část dědictví

medicejského a jiné drahocenné věci - všechno z vrchnostenského majetku

podle dohod smluvních a nařízení pro případ smrti - které byly zavezeny

do Vídně v 18. století.



Nábytek a stříbrné stolní náčiní medicejské, pak gemma Aspasiova ke

splacení dluhu domu rakouského koruně toskánské.



Staré hvězdářské a fysikální nástroje akademie del Cimento, odcizené

domem lotrinským a zaslané jako dar bratrancům z císařského domu

vídeňského.



Modena.



Madona od Andrey del Sarto a čtyři kresby Coreggiovy z majetku

pinakotéky modenské, vyvezené roku 1859 vévodou Františkem V.



Tři rukopisy z knihovny modenské, a to Biblia Vulgata (cod. lat.

422-423), Breviarum romanum (cod. lat. 424) a Oficium Beatae Virginis

(cod lat. 262), vyvezené vévodou Františkem V. r. 1859.



Bronzy odvezené za stejných okolností r. 1859.



Některé předměty, mezi nimi dva obrazy od Salvatora Rosy a jedna

podobizna od Dossa Dossiho, které si vyžádal vévoda modenský r. 1868

jako podmínku provedení dohody z 20. června 1868, a jiné předměty

vydané r. 1872 za stejných okolností.



Palermo.



Předměty pořízené pro krále normanské v 12. století v Palermu, kterých

bylo užíváno při korunovaci císařů; tyto předměty byly vyvezeny z

Palerma a jsou nyní ve Vídni.



Neapol.



98 rukopisů odcizených z knihovny S. Giovanni a Carbonara a jiných

knihoven neapolských r. 1718 na rozkaz rakouský a zavezených do Vídně.



Různé listiny vyvezené v různých dobách ze státních archivů milánských,

mantovských, benátských, modenských a florentských.



Příloha II.



I. Trojdílný Rubensův obraz Sv. Ildefonsa z opatství St. Jasques sur

Coudenberg v Bruselu, zakoupený v roce 1777 a zavezený do Vídně.



II. Předměty a listiny odcizené r. 1794 z Belgie a zavezené do

Rakouska, aby tam byly v bezpečí, a to:



a) zbraně, zbroj a jiné předměty, pocházející z bývalé zbrojnice

bruselské;



b) poklad zlatého rouna, chovaný někdy v dvorské kapli v Bruselu;



c) razidla na mince, medaile a známky od Theodora van Berckela, které

tvořily podstatnou část komorního archivu bruselského;



d) původní rukopisné exempláře chorografické mapy Rakouského Nizozemí,

pořízené v letech 1770 až 1777 lieutenant-généralem hrabětem Jasem de

Ferraris, a doklady k ní se vztahující.



Příloha III.



Předmět odcizený z území, která byla součástí Polska po prvém rozdělení

r. 1772:



zlatý pohár krále Ladislava IV. číslo 1114 dvorského musea vídeňského.



Příloha IV.



1. Listiny, zápisy historické, rukopisy, mapy atd., za jichž vrácení

žádá stát československý a které byly na rozkaz Marie Terezie vyvezeny

Thaulowem z Rosenthalu.



2. Listiny pocházející z královské české dvorské kanceláře a z české

dvorské komory a umělecké předměty, které, jsouce částí výzdoby

královského hradu pražského a jiných královských zámků českých, byly

odcizeny císaři Matyášem, Ferdinandem II., Karlem VI. (kolem r. 1718,

1723 a 1737) a Františkem Josefem I. a jsou nyní v archivech,

císařských zámcích, museích a jiných ústředních ústavech veřejných ve

Vídni.



Část IX.



Klausule finanční.



Čl.197



S výhradou výjimek, které by mohly býti povoleny komisí reparační,

zřizuje se přednostní právo prvého pořadí na všech statcích a důchodech

Rakouska pro úhradu náhrad a jiných povinností plynoucích z této

smlouvy, jakož i ze všech jiných, doplňujících ji smluv a úmluv nebo z

úprav sjednaných mezi Rakouskem a mocnostmi spojenými a sdruženými po

dobu příměří podepsaného dne 3. listopadu 1918.



Až do 1. května 1921 nebude moci vláda rakouská ani vyvážeti zlato, ani

s ním volně nakládati, ani udíleti povolení, aby zlato bylo vyváženo

nebo aby s ním bylo volně nakládáno bez předchozího souhlasu mocností

spojených a sdružených, zastoupených komisí reparační.



Čl.198



Celkový náklad na vydržování všech vojsk mocností spojených a

sdružených na obsazených územích Rakouska, jak jeho hranice jsou

stanoveny v této smlouvě, ponese Rakousko ode dne podepsání příměří ze

dne 3. listopadu 1918. Vydržování vojsk znamená výživu lidí i zvířat,

ubytování a umístění v leženích, platy i přídavky, služné i mzdy,

nocleh, otop, osvětlení, ošacení, výstroj, postroj, výzbroj a oboz,

službu leteckou, ošetřování nemocných a raněných, službu zvěrolékařskou

a týkající se remont, službu dopravní všeho druhu (jako dopravu

železniční, námořní, říční, automobilovými nákladními vozy), dopravní

spojení a přípojky a vůbec náklad na všechnu službu správní a

technickou, jež jest nutná k výcviku vojenských oddílů, k udržování

jich v plném počtu a k zachování jejich vojenské zdatnosti.



Všechny výdaje spadající do hořejších skupin, pokud souvisí s nákupy

nebo rekvisicemi vykonanými od vlád spojených a sdružených v obsazených

územích, zaplatí vláda rakouská vládám spojeným a sdruženým v korunách

nebo v jiné měně, která v Rakousku má zákonný kurs a nahrazuje koruny,

a to podle kursu běžného nebo smluveného.



Všechna ostatní vydání nahoře vypočtená budou placena v měně země

věřitelské.



Čl.199



Rakousko potvrzuje, že se vzdává všeho materiálu, který vydalo nebo má

vydati mocnostem spojeným a sdruženým při provádění příměří ze dne 3.

listopadu 1918 a všech pozdějších úmluv o příměří, a uznává právo

mocností spojených a sdružených na tento materiál.



Rakousku bude připsána ku prospěchu cena materiálu shora označeného,

odhadnutá komisí reparační, o kterém by komise reparační rozhodla, že

hledíc k jeho nevojenskému rázu je cenu jeho připsati Rakousku ku

prospěchu, a to na srážku částek dlužných mocnostem spojeným a

sdruženým z důvodu náhrady škod.



Rakousku nebudou připsány ku prospěchu statky náležející vládám

spojeným a sdruženým nebo jejich státním příslušníkům, odevzdané a

vydané in specie při provádění podmínek příměří.



Čl.200



Přednostní právo zřízené článkem 197 vykoná se s výhradou uvedenou v

posledním odstavci tohoto článku tímto pořadem:



a) náklad na vojsko okupační, jak je určen v článku 198, za příměří;



b) náklad na všechna okupační vojska, jak je určen v článku 198, od

doby, kdy tato smlouva nabude působnosti;



c) suma náhrad škod vyplývající z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv ji

doplňujících;



d) všechny ostatní platební povinnosti náležející Rakousku z úmluvy o

příměří, z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv ji doplňujících.



Platby na zásobování Rakouska potravinami a surovinami a všechny

ostatní platby, jež má Rakousko vykonati, budou, pokud Čelné vlády

spojené a sdružené budou pokládati za potřebné, aby umožnily Rakousku

dostáti jeho závazku k náhradě škod, míti přednostní právo tou měrou a

za těch podmínek, které byly neb budou moci býti stanoveny jmenovanými

vládami.



Čl.201



Předcházející ustanovení se nedotýkají práva kterékoli z vlád spojených

a sdružených, volně nakládati s aktivy a vlastnictvím nepřátelským

stojícím pod jejich pravomocí ve chvíli, kdy tato smlouva nabude

působnosti.



Čl.202



Předcházející ustanovení nemohou žádným způsobem míti vliv na zástavy a

hypotéky, ve prospěch mocností spojených a sdružených nebo ve prospěch

jejich příslušníků řádně zřízené bývalou vládou rakouskou nebo

příslušníky bývalého císařství rakouského na statcích a důchodech jim

náležejících, ve všech případech, kde byly tyto zástavy a hypotéky

zřízeny dříve, než nastal válečný stav mezi Rakousko-Uherskem a tou neb

onou z vlád, jež má na nich zájem, leda by touto smlouvou nebo

smlouvami a úmluvami doplňujícími bylo o těchto zástavách nebo

hypotékách výslovně ustanoveno něco jiného.



Čl.203



1. Každý ze států, kterým připadlo území bývalého mocnářství

rakousko-uherského, a každý ze států vzniklých rozkouskováním tohoto

mocnářství, počítajíc k nim Rakousko, je povinen převzíti odpovědnost

za část dluhu bývalé vlády rakouské, zajištěného na železnicích,

solných dolech nebo jiných statcích, podle stavu, jaký byl dne 28.

července 1914. Každý z těchto států přejímá takovou část dluhu, jaká se

podle názoru komise reparační rovná té části dluhu zajištěného, která

připadá na železnice, solné doly a jiné statky převedené na onen stát

podle této smlouvy nebo podle smluv a úmluv ji doplňujících.



Suma závazku, pokud se týká dluhu zajištěného, která postihuje každý

stát mimo Rakousko, bude oceněna komisí reparační podle zásad, které

shledá spravedlivými. Hodnota takto zjištěná bude odečtena od sumy,

kterou příslušný stát dluhuje Rakousku za statky a majetek státu

rakouského, bývalého i nynějšího, jichž stát ten nabyl s územím jemu

připadlým. Každý stát bude odpověden jen za onu část zajištěného dluhu,

kterou béře na sebe podle ustanovení tohoto článku, a věřitelé části

dluhu převzatého jedním státem nástupnickým nebudou moci nic

pohledávati na žádném státě jiném.



Majetek zvláště určený za záruku dluhů uvedených v tomto článku zůstane

zvláštní zárukou dluhů nových. Jestliže by však tato smlouva měla za

následek rozdělení takového majetku mezi několik států, bude část jeho

ležící v území jednoho z nich zárukou za část dluhu převzatou tímto

státem, a za žádnou jinou část dluhu.



Hledíc k tomuto článku, jest platební závazky, které na sebe vzala

bývalá vláda rakouská a které se týkají výkupu železnic nebo statků

podobného rázu, pokládati za dluhy zajištěné. Rozvrh břemen, která

plynou z těchto závazků, bude určen komisí reparační stejným způsobem

jako při zajištěných dluzích.



Dluhy, za které je záruka podle tohoto článku převedena, budou

vyjádřeny v měně státu, který je béře na sebe, v tom případě, byl-li

původní dluh vyjádřen v papírové měně rakousko-uherské. Tato konverse

bude provedena v témž poměru, v jakém stát, který přejímá dluh, provede

prvou výměnu papírových korun rakousko-uherských za peníze vlastní

měny. Základ konverse papírové koruny rakousko-uherské v měnu, v které

budou titry vyjádřeny, bude podléhati schválení komise reparační, jež

bude moci, bude-li to pokládati za vhodné, požadovati, aby stát, který

provádí konversi, změnil její podmínky. Za takovou změnu bude žádáno,

jenom bude-li komise toho názoru, že v době konverse je hodnota měny

neb měn nahradivších měnu, v které byly vyjádřeny původní titry, hledíc

ke směnečnému kursu náhradních peněz vůči cizině značně nižší než

hodnota měny původní, hledíc k jejímu směnečnému kursu vůči cizině.



Byl-li dluh rakouský vyjádřen v jedné nebo několikeré měně cizí, bude

nový dluh vyjádřen v téže nebo v týchž měnách.



Byl-li původní dluh rakouský vyjádřen v zlaté měně rakousko-uherské,

bude nový dluh vyjádřen v librách šterlinků nebo v dolarech Spojených

států amerických, a to částkami stejné hodnoty určenými podle váhy a

zrna jmenované trojí měny ve smyslu zákonodárství, jaké o nich platilo

1. ledna 1914.



Jestliže v původních titrech byla výslovně nebo mlčky vymíněna výplata

cizími penězi podle pevné sazby nebo nějaká jiná volba kursu, musí nové

titry obsahovati stejné výhody.



2. Každý ze států, kterým připadlo území bývalého mocnářství

rakousko-uherského, a každý ze států vzniklých rozkouskováním tohoto

mocnářství, počítajíc k nim Rakousko, je povinen převzíti odpovědnost

za část nezajištěného dluhu bývalé vlády rakouské representované titry,

podle stavu, jaký byl dne 28. července 1914, a to - vezmou-li se za

základ výpočtu účetní léta 1911, 1912 a 1913 - sumou, která se má k

celkové sumě nezajištěného dluhu bývalé vlády rakouské tak, jako se má

takový dluh příjmů z odděleného území, který podle názoru komise

reparační jest nejzpůsobilejší poskytnouti spravedlivé měřítko berní

síly těchto území, k sumě obdobných příjmů ze všech dřívějších území

rakouských. Příjmy plynoucí z Bosny a Hercegoviny se při tomto výpočtu

nepočítají.



Závazek vymíněný tímto článkem, pokud se týče dluhu representovaného

titry, bude proveden za podmínek uvedených v připojené příloze.



Vláda rakouská bude samojediná odpovědna za všechny závazky sjednané

před 28. červencem 1914 bývalou vládou rakouskou, mimo závazky z papírů

rentových, bonů, obligací, hodnot a bankovek, o kterých se tato smlouva

zmiňuje výslovně.



Žádné ustanovení tohoto článku ani připojené přílohy nebude se

vztahovati na titry bývalé vlády rakouské, uložené v bance

rakousko-uherské ke krytí bankovek vydaných touto bankou.



Příloha.



Dluhem, který jest rozděliti, jak jest naznačeno v článku 203, je

bývalý veřejný nezajištěný dluh rakouský representovaný titry podle

stavu, jaký byl dne 28. července 1914. Sluší však z něho odečísti část,

jež podle dodatečné úmluvy, schválené rakousko uherským zákonem z 30.

prosince 1907, č. 278 ř. z., připadal na vládu bývalého království

uherského a jež znamená příspěvek zemí svaté koruny uherské k

společnému dluhu rakousko-uherskému.



Do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, státy, které

převezmou bývalý nezajištěný dluh rakouský, okolkují, neučinily-li tak

dosud, svým vlastním odlišným kolkem všecky titry tohoto sluhu, které

jsou na jeho územích. Čísla titrů takto okolkovaných budou seznamenána

a zaslána komisi reparační s ostatními listinami, které se vztahují k

této okolkovací akci.



Majetníci titrů, jež jsou na území státu, který je povinen je

okolkovati podle ustanovení této přílohy, stanou se ode dne, kdy tato

smlouva nabude působnosti, z těchto titrů věřiteli tohoto státu a

nebudou moci nic požadovati na žádném státu jiném.



Když se při okolkování ukáže, že suma titrů některé emise starého

nezajištěného dluhu rakouského, které jsou na území některého státu, je

nižší než část oné emise přikázaná na jeho vrub komisí reparační, jest

onen stát povinen odevzdati této komisi nové titry v sumě rovnající se

zajištěnému rozdílu. Komise reparační určí formu těchto nových titrů za

úhrnnou sumu cenných papírů. Tyto nové titry budou poskytovati v

příčině úroků a umořování stejná práva jako staré titry, které

nahrazují. Všechny jiné jejich náležitosti budou upraveny se schválením

komise reparační.



Jestliže byl původní titr vyjádřen v papírové měně rakousko-uherské,

bude nový náhradní titr vyjádřen v měně státu, který jej vydává. Tato

konverse bude provedena v témž poměru, v jakém tento stát provede prvou

výměnu papírových korun rakousko-uherských za peníze vlastní měny.

Základ konverse papírové koruny rakousko-uherské v měnu, v které budou

titry vyjádřeny, bude podléhati schválení komise reparační, jež bude

moci, bude-li to pokládati za vhodné, požadovati, aby stát, který

provádí konversi, změnil její podmínky. Za takovou změnu bude žádáno,

jenom bude-li komise toho názoru, že v době konverse je hodnota měny

neb měn nahradivších měnu, v které byly vyjádřeny původní titry, hledíc

ke směnečnému kursu náhradních měn vůči cizině značně nižší než hodnota

měny původní, hledíc k jejímu směnečnému kursu vůči cizině.



Byl-li původní titr vyjádřen v jedné nebo několikeré měně cizí, bude

nový titr vyjádřen v téže nebo v týchž měnách. Byl-li původní titr

vyjádřen v zlaté měně rakousko-uherské, bude nový titr vyjádřen v

librách šterlinků nebo v zlatých dolarech Spojených států, a to

částkami stejné hodnoty; tyto náhradní částky budou určeny podle váhy a

zrna jmenované trojí měny ve smyslu zákonodárství, jaké o nich platilo

dne 1. ledna 1914.



Jestliže v původních titrech byla výslovně nebo mlčky vymíněna výplata

cizími penězi podle pevné sazby nebo nějaká jiná volba kursu, musí nové

titry obsahovati stejné výhody.



Když se při okolkování ukáže, že suma titrů některé emise starého

nezajištěného dluhu rakouského, které jsou na území některého státu, je

vyšší než část oné emise přikázaná na jeho vrub komisí reparační,

dostane onen stát od této komise v titrech každé nové emise, vydané

podle ustanovení této přílohy, poměrnou část, která mu náleží.



Majetníci titrů, starého nezajištěného dluhu rakouského, které jsou

mimo území států jimž připadlo území bývalého mocnářství

rakousko-uherského nebo jež vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství,

počítajíc v to Rakousko, odevzdají titry, jichž jsou majetníky,

prostřednictvím svých vlád komisi reparační. Tato komise jim vydá za to

osvědčení, která jim dávají právo na poměrnou jim náležející část

nových emisí titrových, vydaných k výměně titrů, jež byly odevzdány

podle ustanovení tohoto článku.



Státy a majetníci titrů, kteří mají právo na nějakou část nových emisí

titrových, vydaných podle ustanovení této přílohy, dostanou v titrech

každé nové emise tolik, aby se jejich podíly měly k celkové sumě nové

emise tak, jako se má suma titrů staré emise, které mají ony státy nebo

oni majetníci, k celkové sumě titrů staré emise předložených komisi

reparační podle ustanovení této přílohy. Zúčastněné státy a majetníci

obdrží také náležitě určenou část titrů vydaných podle podmínek

stanovených smlouvou s Maďarskem, výměnou za onu část veřejného

nezajištěného sluhu rakouského, za kterou tato mocnost převzala závazek

podle dodatečné úmluvy z roku 1907.



Komise reparační může se, bude-li to pokládati za vhodné, dohodnouti s

majetníky nových titrů, vydaných po rozumu této přílohy, o vydání

sjednocovacích půjček každým dlužným státem. Titry těchto půjček

nahradí titry vydané po rozumu této přílohy za podmínek, jaké budou

stanoveny dohodou mezi komisí a majetníky titrů.



Stát, který béře na sebe odpovědnost za některý titr bývalé vlády

rakouské, přejímá závazek také za kupony a umořovací splátky toho

titru, které by se od té doby, kdy tato smlouva nabude působnosti,

staly splatnými a nebyly zaplaceny.



Čl.204



1. Jestliže by nové hranice, jak jsou stanoveny touto smlouvou,

roztrhly správní obvod, který měl svůj vlastní řádně sjednaný dluh

veřejný, převezme každá nová část onoho obvodu takovou část tohoto

dluhu, jakou jí přikáže komise reparační podle zásad daných o rozvrhu

dluhů státních článkem 203. Komise reparační určí způsob provedení.



2. Veřejný dluh bosenský a hercegovský jest pokládati za dluh správního

obvodu a nikoli za veřejný dluh bývalého mocnářství rakousko-uherského.



Čl.205



Do dvou měsíců po tom, kdy tato Smlouva nabude působnosti, každý ze

států, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského

nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim

Rakousko, okolkuje, neučinil-li tak dosud, svým vlastním odlišným

kolkem různé titry, jež odpovídají části titrového válečného dluhu

bývalé vlády rakouské, který jest na jejich území a byl zákonným

způsobem vydán před 31. říjnem 1918.



Cenné papíry takto okolkované budou zaměněny za osvědčení a vzaty z

oběhu; jejich čísla budou seznamenána a zaslána komisi reparační se

všem,i listinami, které se vztahují k této výměnné akci.



Z toho, že některý stát okolkoval titry a nahradil je osvědčeními podle

ustanovení tohoto článku, nevzejde tomuto státu povinnost vzíti na sebe

nebo uznati jakékoli břemeno - pokud sám okolkování a výměně nedal

výslovně takový smysl.



Státy výše jmenované mimo Rakousko nebudou míti pražádných povinností z

válečného dluhu bývalé vlády rakouské, nechť si titry tohoto dluhu jsou

kdekoli, avšak ani státy, ani příslušníci těchto států nebudou moci v

nižádném případě ničeho požadovati na jiných státech, počítajíc k nim

Rakousko, z titrů válečného dluhu, jejichž vlastníky jsou samy nebo

jejich příslušníci.



Závazek za onu část válečného dluhu bývalé vlády rakouské, jejímiž

vlastníky byli před podpisem této smlouvy příslušníci nebo vlády

jižních států než těch, kterým připadá území bývalého mocnářství

rakousko-uherského, postihne jedině vládu rakouskou, a ostatní státy

výše jmenované nebudou žádným způsobem odpovědny za tuto část válečného

dluhu.



Ustanovení tohoto článku nebudou se vztahovati na titry vydané bývalou

vládou rakouskou, které uložila u Rakousko-uherské banky ke krytí

bankovek vydaných touto bankou.



Nynější vláda rakouská bude samojediná odpovědna za všechny závazky

sjednané za války bývalou vládou rakouskou, mimo závazky z papírů

rentových, bonů, obligací, hodnot a bankovek, o kterých se tato smlouva

zmiňuje výslovně.



Čl.206



1. Do dvou měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, státy,

kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo které

vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim Rakousko a

nynější Maďarsko, okolkují, neučinily-li tak dosud, svým vlastním

odlišným kolkem bankovky Rakousko-uherské banky, které obíhají v jejich

území.



2. Do dvanácti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti,

státy, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského

nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim

Rakousko a nynější Maďarsko, vymění za svou měnu nebo za novou měnu

bankovky okolkované jak shora řečeno, a to za podmínek, které samy

určí.



3. Vlády států, které již provedly konversi bankovek Rakousko-uherské

banky, ať tím, že je okolkovaly, či že daly do oběhu peníze vlastní

nebo nové, a které průběhem této akce vzaly z oběhu buď všechny tyto

bankovky nebo jejich část neokolkovavše jich, budou povinny buď

okolkovati bankovky takto zadržené nebo je míti k disposici komise

reparační.



4. Do čtrnácti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti,

vlády, které vyměnily podle ustanovení tohoto článku bankovky

Rakousko-uherské banky za peníze vlastní nebo za peníze nové, budou

povinny odevzdati komisi reparační všechny bankovky Rakousko-uherské

banky, které byly vzaty z oběhu průběhem oné výměny, a to bez rozdílu,

zdali byly okolkovány čili nic.



5. Komise reparační rozhodne způsobem naznačeným v připojené příloze o

všech bankovkách, které jí budou odevzdány podle ustanovení tohoto

článku.



6. Likvidační opatření týkající se Rakousko-uherské banky začnou se den

po podpisu této smlouvy.



7. Likvidace bude provedena komisaři jmenovanými k tomu účelu od komise

reparační. Při této likvidaci budou komisaři povinni šetřiti ustanovení

bankovních stanov a v hlavních rysech ustanovení platných o úřadování

banky, nesmí tím však vzniknouti újma ustanovením tohoto článku.

Jestliže by vznikly pochybnosti, jak vyložiti pravidla o likvidaci

banky, jak jsou dána buď těmito články a přílohami aneb bankovními

stanovami, bude spor předložen k rozhodnutí buď komisi reparační nebo

rozhodčímu od ní jmenovanému. Proti rozhodnutí nebude opravného

prostředku.



8. Bankovky vydané po 27. říjnu 1918 budou míti za jedinou záruku titry

vydané bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou, které byly

uloženy u banky ke krytí emisí bankovek. Naproti tomu majetníci těchto

bankovek nemají žádných práv k ostatním aktivům banky.



9. Majetníci bankovek vydaných až do 27. října 1918, tento den v to

počítajíc, budou míti, pokud bankovky ty podle ustanovení tohoto článku

splní nutné podmínky účastenství při likvidaci, stejná práva k veškerým

aktivům banky. Titry vydané bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i

uherskou a uložené ke krytí různých emisí bankovek nepokládají se za

část těchto aktiv.



10. Titry uložené bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou

ke krytí bankovek vydaných až do dne 27. října 1918, tento den v to

počítajíc, budou zničeny, pokud odpovídají bankovkám konvertovaným na

území bývalého mocnářství rakousko-uherského, tak jak bylo dne 28.

července 1914, těmi státy, kterým tato území připadla nebo které

vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim Rakousko a

nynější Maďarsko.



11. Titry, které byly uloženy bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou

i uherskou ke krytí emisí bankovek až do 27. října 1918, tento den v to

počítajíc, a které nebyly zničeny podle bodu 10 tohoto článku, budou

dále zárukou až do povinované sumy za bankovky týchž emisí, které dne

15. června 1919 byly mimo území bývalého mocnářství rakousko-uherského.

Za takové bankovky sluší pokládati s vyloučením všech ostatních: 1.

bankovky sebrané státy nástupnickými na jejich území mimo hranice

bývalého mocnářství, které budou odevzdány komisi reparační podle bodu

4; - 2. bankovky sebrané všemi ostatními státy, které budou předloženy

podle připojené přílohy komisařům pověřeným likvidací banky.



12. Majetníci všech ostatních bankovek vydaných až do 27. října 1918,

tento den v to počítajíc, nebudou míti žádných práv na titry uložené

bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou ke krytí emisí

bankovek, ani všeobecně na aktiva banky. Titry, které nebyly zničeny,

nebo s kterými bylo naloženo podle ustanovení bodů 10 a 11, budou

zničeny.



13. Vlády nynějšího Rakouska a nynějšího Maďarska převezmou, a to každá

za svou část, samy jediné s vyloučením ostatních států, závazek za

všechny titry uložené u banky bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou

i uherskou ke krytí emisí bankovek, pokud titry ty nebudou zničeny.



14. Majetníci bankovek Rakousko-uherské banky nebudou moci na vládách

nynějšího Rakouska a nynějšího Maďarska, ani na žádné jiné vládě nic

požadovati za ztráty, které snad utrpí likvidací banky.



Příloha.



§ 1.



Vlády, odevzdávajíce komisi reparační všechny bankovky Rakousko-uherské

banky, vzaté z oběhu podle článku 206, odevzdají komisi také všechny

listiny vydávající počet o rázu a výši provedených konversí.



§ 2.



Komise reparační, prozkoumajíc listiny, vydá těmto vládám osvědčení

vydávající zvlášť počet o celkové sumě bankovek, které konvertovaly:



a) v hranicích bývalého mocnářství rakousko-uherského, tak jako bylo

dne 28. července 1914;



b) všude jinde.



Toto osvědčení dovolí majetníkům před komisaři pověřenými likvidací

banky uplatňovati práva, která bankovkám takto vyměněným náležejí při

rozdělení aktiv banky.



§ 3.



Jakmile se likvidace banky skončí, zničí komise reparační bankovky

takto vzaté z oběhu.



§ 4.



Bankovky vydané do 27. října 1918, tento den v to počítajíc, poskytnou

práva na aktiva banky, jen když budou předloženy vládou země, kde byly

v držení.



Čl.207



Každý ze států, kterým připadlo území bývalého mocnářství

rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství,

počítajíc k nim Rakousko, budou míti úplnou volnost jednání, pokud se

týká drobných mincí bývalého mocnářství rakousko-uherského, jež jsou na

jejich území.



Tyto státy nebudou moci v nižádném případě ani na účet svůj vlastní ani

na účet svých příslušníků nic požadovati na jiných státech z titulu

drobných mincí, které drží.



Čl.208



Státy, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského

nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, získají všechny

statky a majetek vlády rakouské, bývalé i nynější, pokud leží na jejich

vlastním území.



Podle tohoto článku budou se statky a majetkem vlády rakouské, bývalé i

nynější, rozuměti statky, které náležely bývalému císařství rakouskému,

a zájmy tohoto císařství na statcích, které bývaly společným majetkem

mocnářství rakousko-uherského, dále všechen majetek koruny a soukromé

statky bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.



Státy ty nebudou moci požadovati nic ze statků a jmění vlády rakouské,

bývalé i nynější, ležící mimo jejich vlastní území.



Cena statků a majetku získaných jednotlivými státy, vyjímajíc Rakousko,

bude stanovena komisí reparační, aby byla připsána na vrub státu

nabývajícího a ku prospěchu Rakouska na účet částek dlužných z důvodu

povinnosti k náhradě škod. Komise reparační jest povinna odečísti

zároveň z hodnoty veřejného jmění takto získaného sumu úměrnou podílu,

kterým v hotových penězích, v pozemcích nebo materiálu přispěly, pokud

se týká tohoto jmění, země, obce a jinaká místní zřízení samosprávná.



Nabude-li některý stát něčeho podle tohoto článku, bude mu, bez újmy

ustanovení článku 203 o zajištěném dluhu, od sumy připsané na jeho vrub

a ku prospěchu Rakouska podle předešlého odstavce odečtena taková část

nezajištěného dluhu bývalé vlády rakouské, převzatého jmenovaným státem

nabývajícím podle řečeného článku 203, jaká odpovídá podle mínění

komise reparační nákladům učiněným na statky a majetek státem tím

získané. Sumu, jakou sluší odečísti, určí komise reparační podle zásad,

jaké uzná za slušné.



Mezi statky a majetek vlády rakouské, bývalé i nynější, náleží také

část nemovitostí jakéhokoli druhu ležících v Bosně a Hercegovině, za

které vláda bývalého mocnářství rakousko-uherského podle článku 5

úmluvy ze dne 26. února 1909 zaplatila 2,500.000 tureckých liber vládě

ottomanské. Tato část bude úměrná podílu bývalého císařství rakouského

na oněch platech a suma určená komisí reparační budiž připsána ku

prospěchu Rakouska na úhradu částek dlužných z důvodu povinnosti k

náhradě škod.



Výjimkou z ustanovení právě uvedených budou bezplatně převedeny:



1. statky a majetek zemí, obcí a jiných místních zřízení samosprávných

bývalého mocnářství rakousko-uherského a statky i majetek v Bosně a

Hercegovině, které nenáležely bývalému mocnářství rakousko-uherskému;



2. školy a nemocnice z vlastnictví bývalého mocnářství

rakousko-uherského;



3. lesy, které náležely bývalému království polskému.



Mimo to státy jmenované v prvém odstavci, jimž připadla území, mohou se

schválením komise reparační nabýti bezplatně všech nemovitostí nebo

jiných statků, které leží v jejich územích a náležely dříve království

českému, polskému neb chorvatsko-slovinsko-dalmatskému, nebo Bosně a

Hercegovině, nebo knížecím biskupstvím tridentskému a brixenskému, a

jejichž hlavní hodnota záleží v dějinných upomínkách, které se k nim

váží.



Čl.209



Rakousko se vzdává, pokud se jeho týká, jakéhokoli zastoupení nebo

účastenství, jež jakékoli smlouvy, úmluvy neb dohody zabezpečovaly jemu

samému neb jeho příslušníkům ve správě komisí, agentur, státních bank a

při všech ostatních mezinárodních finančních a hospodářských

organisacích kontrolních a správních, působících v kterémkoli ze států

spojených a sdružených, v Německu, Maďarsku, Bulharsku nebo Turecku, v

državách závislých územích států shora jmenovaných, stejně jako v

bývalé říši ruské, jakož i v dohledu nad nimi.



Čl.210



1. Rakousko se zavazuje, že do měsíce ode dne, kdy tato smlouva nabude

působnosti, úřadům, které by byly určeny Čelnými mocnostmi spojenými a

sdruženými, odevzdá částku ve zlatě, jež je uložena v Rakousko-uherské

bance na jméno správní rady státního dluhu ottomanského jakožto záruka

prvé emise papírových peněz vlády turecké.



2. Rakousko se zříká, pokud se jeho týká, všech výhod plynoucích z

jakýchkoli závazků obsažených ve smlouvách bukurešťské a brest-litevské

a ve smlouvách je doplňujících, aniž je tím dotčen článek 244 Části X

(Klausule hospodářské) této smlouvy.



Zavazuje se odevzdati, ať Rumunsku ať Čelným mocnostem spojeným a

sdruženým, všechna platidla, mince, hodnoty, obchodní papíry a zboží,

které dostalo na splnění jmenovaných smluv.



3. Částek v hotovosti a v platidlech, které mají býti splaceny, a

platidel, hodnot i zboží jakéhokoli druhu, které mají býti vydány nebo

převedeny podle ustanovení tohoto článku, bude použito Čelnými

mocnostmi spojenými a sdruženými způsobem, jaký bude jmenovanými

mocnostmi později stanoven.



4. Rakousko se zavazuje, že uzná převody zlata, o kterých je řeč v

článku 259, odstavec 5 mírové smlouvy uzavřené ve Versailles dne 28.

června 1919 mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Německem, jakož i

převody pohledávek, o kterých je řeč v článku 261 téže smlouvy.



Čl.211



Bez újmy ostatních ustanovení této smlouvy, kterými se Rakousko zříká

práv náležejících jemu neb jeho příslušníkům, bude komise reparační

moci do roka ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, požadovati,

aby Rakousko získalo všechna práva nebo zájmová účastenství svých

příslušníků v jakémkoli podniku obecně užitečném nebo v jakékoli

koncesi v Rusku, v Turecku, v Německu, v Maďarsku nebo v Bulharsku nebo

v državách a závislých územích těchto států neb na území, které,

náleževši Rakousku nebo jeho spojencům, má býti postoupeno Rakouskem

nebo jeho spojenci nebo spravováno mandatářem podle smlouvy uzavřené s

mocnostmi spojenými a sdruženými. Dále bude Rakousko do šesti měsíců

ode dne, kdy bude o to požádáno, povinno převésti na reparační komisi

soubor těchto práv a zájmových účastenství a všech podobných práv a

zájmových účastenství, jež vláda rakouská, bývalá i nynější, sama má

snad v držení.



Rakousku přísluší odškodniti své příslušníky takto práv zbavené, a

komise reparační připíše ku prospěchu Rakouska na účet částek dlužných

z důvodu náhrady škod částky odpovídající hodnotě práv a zájmových

účastenství postoupených tak, jak bude tato hodnota stanovena komisí

reparační. Rakousko bude povinno do šesti měsíců ode dne, kdy tato

smlouva nabude působnosti, oznámiti komisi reparační soupis všech oněch

práv a zájmových účastenství, ať již skutečně zaručených či nejistých a

dosud nevykonávaných, a vzdá se ve prospěch mocností spojených a

sdružených jménem svým a jménem svých příslušníků všech práv a

zájmových účastenství nahoře jmenovaných, o nichž by nebylo zmínky v

hořejším soupisu.



Čl.212



Rakousko se zavazuje, že nebude činiti překážek, aby vlády německá,

maďarská, bulharská a turecká získaly všecka práva a zájmová

účastenství příslušníků německých, maďarských, bulharských a tureckých

ve všech podnicích obecně užitečných nebo ve všech koncesích

rakouských, která budou moci býti komisí reparační požadována podle

smluv mírových a smluv nebo úmluv doplňujících, sjednaných mezi

mocnostmi spojenými a sdruženými a vládami německou, maďarskou,

bulharskou a tureckou.



Čl.213



Rakousko se zavazuje převésti na mocnosti spojené a sdružené všechny

pohledávky neb práva vlády rakouské, bývalé nebo nynější, na náhradu

škod proti Německu, Maďarsku, Bulharsku nebo Turecku a zejména všechny

ony pohledávky a ona práva, která jí vyplývají nebo budou vyplývati z

provádění závazků převzatých od 28. července 1914 až do doby, kdy tato

smlouva nabude působnosti.



Hodnota těchto pohledávek a práv na náhradu bude stanovena komisí

reparační a připsána ku prospěchu Rakouska na účtu částek dlužných z

důvodu náhrady škod.



Čl.214



Pokud není jinakých ustanovení obsažených v této smlouvě nebo ve

smlouvách a úmluvách doplňujících, jakýkoli závazek, platiti podle této

smlouvy hotovými a vyjádřený v zlatých korunách rakousko-uherských,

bude splatný podle volby věřitelů v librách šterlinků, splatných v

Londýně, v zlatých dolarech Spojených států amerických, splatných v

Novém Yorku, v zlatých francích, splatných v Paříži, nebo v zlatých

lirách, splatných v Římě.



Po rozumu tohoto článku je smluveno, že zlaté mince shora vzpomenuté

jsou váhy a zrna, stanovených pro každou z nich zákonem dne 1. ledna

1914.



Čl.215



Aby bylo zajištěno nejlepší a nejslušnější nakládání všem stranám,

budou určeny shodou mezi jednotlivými zúčastněnými vládami všechny

úpravy finanční, které se staly nutnými rozkouskováním bývalého

mocnářství rakousko-uherského a novým uspořádáním veřejných dluhů a

měny, podle podmínek, jaké o tom určily předešlé články. Ony úpravy se

týkají mezi jiným bank, společností pojišťovacích, spořitelen

poštovních, ústavů pro úvěr pozemkový, společností hypotečních a

jakýchkoli jiných zařízení podobných, působících na území bývalého

mocnářství rakousko-uherského. Jestliže by jmenované vlády nemohly

dospěti ke shodě o těchto finančních otázkách, anebo jestliže by

některá vláda měla za to, že se jejím příslušníkům nedostává slušného

nakládání, bude komise reparační jmenovati k žádosti některé z vlád

zúčastněných jednoho nebo několik rozhodčích, z jejichž výroku nebude

odvolání.



Čl.216



Kdo požívá občanských nebo vojenských platů odpočinkových od bývalého

císařství rakouského a byl uznán nebo stal se podle této smlouvy

příslušníkem jiného státu než Rakouska, nebude moci v příčině svých

platů odpočinkových požadovati nic na vládě rakouské.



Část X.



Klausule hospodářské.



Oddíl I.



Vztahy obchodní.



Hlava I.



Celní předpisy, cla a omezení celní.



Čl.217



Rakousko se zavazuje, že nepodrobí zboží, ať produkty přírodní či

výrobky, kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených, dovážené na

území rakouské, ať dojdou odkudkoli, jiným nebo vyšším clům neb

poplatkům, počítaje k nim i vnitřní dávky, než jsou cla nebo poplatky,

jimž je podrobeno stejně zboží, ať produkty přírodní či výrobky,

kteréhokoli jiného z řečených států aneb kterékoli jiné země cizí.



Rakousko neponechá v platnosti ani neuloží žádného zákazu neb omezení

dovážeti na území rakouské jakékoli zboží, ať produkty přírodní či

výrobky, z území kteréhokoli ze států spojených neb sdružených, ať

dojdou odkudkoli, jež by se nevztahovaly stejně na dovoz téhož zboží,

ať produktů přírodních či výrobků, kteréhokoli jiného z řečených států

aneb kterékoli jiné země cizí.



Čl.218



Rakousko se mimo to zavazuje, že při úpravě dovozu nebude činiti

rozdílu ke škodě obchodu kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených

vzhledem ke kterémukoli jinému z řečených států nebo ke kterékoli jiné

cizí zemi, a to ani prostředky nepřímými, na př. takovými, jaké jsou

dány celním řádem neb řízením celním, nebo metodami verifikace neb

rozboru, nebo podmínkami placení cel, nebo metodami klasifikace neb

výkladem tarifů, nebo konečně monopolisováním.



Čl.219



Pokud jde o vývoz, zavazuje se Rakousko, že nepodrobí zboží, ať

produkty přírodní či výrobky, vyvážené z území rakouského do území

kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených jiným nebo vyšším clům

nebo poplatkům, počítajíc k nim i vnitřní dávky, než takovým, jaké se

platí ze stejného zboží vyváženého do kteréhokoli jiného z řečených

států nebo do kterékoli jiné země cizí.



Rakousko neponechá v platnosti ani neuloží žádného zákazu neb omezení

vyvážeti jakékoli zboží vypravované z území rakouského do kteréhokoli

ze států spojených nebo sdružených, jež by se nevztahovaly stejně na

vývoz téhož zboží, ať produktů přírodních či výrobků, vypravovaných do

kteréhokoli jiného z řečených států neb do kterékoli jiné země cizí.



Čl.220



Veškeré výhody, svobody a výsady dovozní, vývozní neb průvozní, které

by Rakousko povolilo kterémukoli ze států spojených neb sdružených nebo

kterékoli z jiných zemí cizích, budou se zároveň a bezpodmínečně

vztahovati na všechny státy spojené nebo sdružené, aniž musí o to

žádati nebo poskytnouti kompensace.



Čl.221



Odchylkou od ustanovení článku 286 Části XII (Přístavy, vodní cesty a

železnice) této smlouvy a po dobu tří let, počínajíc dnem, kdy nabude

působnosti tato smlouva, budou výrobky provážené přístavy, které před

válkou byly v územích bývalého mocnářství rakousko-uherského, požívati

při svém dovozu do Rakouska celních slev odpovídajících poměrně slevám,

které platily pro tytéž výrobky podle celního tarifu rakousko-uherského

ze dne 13. února 1906, byly-li dováženy řečenými přístavy.



Čl.222



Nehledíc k ustanovením článků 217 až 220 jsou státy spojené a sdružené

zajedno v tom, že se nebudou dovolávati těchto ustanovení za tím

účelem, aby si zajistily výhodu plynoucí z jakékoli zvláštní úpravy,

kterou snad sjedná vláda rakouská s vládou uherskou neb se státem

československým k zavedení zvláštní celní soustavy ve prospěch určitých

produktů přírodních neb výrobků pocházejících a dovážených z těchto

zemí, které budou vyjmenovány v úpravách, a to s výhradou, že trvání

úpravy té nepřekročí doby pěti let ode dne, kdy tato smlouva nabude

působnosti.



Čl.223



Po šest měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, nesmějí cla

uložená Rakouskem na dovoz ze států spojených a sdružených býti vyšší

nežli nejvýhodnější cla, jež platila pro dovoz do bývalého mocnářství

rakousko-uherského dne 28. července 1914.



Toto ustanovení zůstane v platnosti ještě po další období třicíti

měsíců od vypršení prvých šesti měsíců, avšak toliko pro dovoz

čerstvého a sušeného ovoce, čerstvé zeleniny, olivového oleje, vajec,

vepřů, uzenářského zboží a živé drůbeže v tom rozsahu, v jakém toto

zboží v den výše vzpomenutý (28.července 1914) podléhalo smluvním

tarifům stanoveným smlouvami s mocnostmi spojenými neb sdruženými.



Čl.224



1. Stát československý a Polsko se zavazují, že po patnáct let,

počítajíc od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti neuloží na vývoz

výrobků uhelných dolů, ležících na jejich územích, do Rakouska jiných

nebo obtížnějších vývozních cel ani jiných dávek ani jakýchkoli omezení

vývozních, nežli jsou ta, která budou uložena na stejný vývoz do

kterékoli jiné země.



2. O vzájemné dodávce uhlí a surovin budou mezi státem československým,

Polskem a Rakouskem sjednány zvláštní úpravy.



3. Než tyto úpravy budou sjednány, avšak nikterak na dobu delší tří

let, počítajíc ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, zavazují se

stát československý a Polsko, že neuloží ani vývozního cla, ani žádného

omezení na vývoz uhlí a lignitu do Rakouska, až do množství, které určí

komise reparační, nedojde-li k dohodě mezi zúčastněnými státy. Určujíc

toto množství, přihlédne komise reparační k veškerým skutečnostem,

zahrnujíc v to množství uhlí a lignitu, která byla před válkou dodávána

do nynějšího Rakouska Horním Slezskem a územími bývalého císařství

rakouského postoupenými podle této smlouvy státu československému a

Polsku, a dále množství, která toho času přebývají v těchto zemích pro

vývoz. Navzájem musí Rakousko dodávati státu československému a Polsku

taková množství surovin uvedených v odstavci 2., jaká určí komise

reparační.



4. Stát československý a Polsko se zavazují dále, že po stejnou dobu

učiní všechna opatření potřebná k zajištění toho, aby kupci bydlící v

Rakousku mohli všechny tyto výrobky získati za podmínek stejně

výhodných, jaké za obdobných okolností platí o prodeji stejných výrobků

kupcům bydlícím v státě československém nebo v Polsku v jejich

vlastních zemích nebo v kterékoli jiné zemi.



5. Vzejde-li neshoda o provedení a výkladu některého z ustanovení shora

uvedených, rozhodne komise reparační.



Hlava II.



Plavba.



Čl.225



Vysoké smluvní strany se shodují, že uznávají vlajku lodí kterékoli

smluvní strany, jež nemá mořského pobřeží, jsou-li zapsány v rejstříku

v určitém jediném místě ležícím na jejím území; toto místo bude pro ony

lodi přístavem zápisním.



Hlava III.



Nekalá soutěž.



Čl.226



Rakousko se zavazuje, že učiní veškerá opatření zákonodárná neb správní

nutná k tomu, aby zabezpečilo produkty přírodní neb výrobky pocházející

z kteréhokoli státu spojeného nebo sdruženého proti jakémukoli způsobu

nekalé soutěže v obchodních stycích.



Rakousko se zavazuje zamezovati a potlačovati zabavením a všemi jinými

vhodnými trestními opatřeními jak dovoz tak vývoz, jakož i domácí

výrobu, oběh, prodej a nabídku všech produktů neb zboží, jež jsou přímo

neb ve své výpravě neb na svém obalu označeny jakýmikoli známkami,

jmény, nápisy neb značkami vyjadřujícími přímo neb nepřímo falešné

označení původu, rázu, druhu neb zvláštních vlastností těchto produktů

neb tohoto zboží.



Čl.227



S podmínkou, že mu bude poskytnuta vzájemnost v těchto věcech, zavazuje

se Rakousko, že se přizpůsobí zákonům, rozhodnutím správním neb soudním

vydaným podle těchto zákonů, platícím v některé zemi spojené nebo

sdružené a řádně notifikovaným Rakousku od příslušných úřadů,

stanovícím a upravujícím právo na okrskové pojmenování vín a lihovin

vyrobených v zemi, k níž okrsek přináleží, neb ustanovujícím a

upravujícím podmínky, za kterých okrskové pojmenování může býti

povoleno; dovoz, vývoz, jakož i výroba, oběh, prodej nebo nabídka

produktů neb zboží opatřených okrskovým pojmenováním proti řečeným

zákonům neb rozhodnutím budou Rakouskem zapověděny a potlačovány

opatřeními předepsanými v článku předešlém.



Hlava IV.



Nakládání se státními příslušníky mocností spojených a sdružených.



Čl.228



Rakousko se zavazuje:



a) že nebude ukládati příslušníkům mocností spojených a sdružených

žádných vylučujících výminek, pokud jde o provozování živností,

povolání, obchodu a průmyslu, které by zároveň neplatily pro všechny

cizozemce bez výjimky;



b) že nepodřídí příslušníků mocností spojených a sdružených nijakému

řádu neb omezení, pokud jde o práva naznačená v odstavci a), jež by

mohly přímo neb nepřímo odporovati ustanovením řečeného odstavce anebo

jež by byly jiné neb méně příznivé než ty, které se vztahují na

příslušníky národa požívajícího největších výhod;



c) že nepodřídí příslušníků mocností spojených a sdružených, jejich

statků, práv neb zájmových účastenství, čítaje v to i společnosti neb

sdružení, v kterých jsou zúčastněni, nižádným dávkám, poplatkům neb

daním přímým neb nepřímým, jež by byly jiné neb vyšší než dávky,

poplatky a daně, které jsou nebo budou uloženy vlastním příslušníkům

nebo jejich statkům, právům neb zájmovým účastenstvím;



d) že nebude ukládati příslušníkům kterékoli mocnosti spojené a

sdružené nižádného omezení, které by se nebylo vztahovalo dne 1.

července 1914 na příslušníky týchž mocností, leda že by totéž omezení

stejně uložilo svým vlastním příslušníkům.



Čl.229



Příslušníci mocností spojených a sdružených budou požívati na území

rakouském stálé ochrany svých osob, statků, práv a zájmových

účastenství a budou míti volný přístup k soudům.



Čl.230



Rakousko se zavazuje, že uzná novou státní příslušnost, která byla neb

bude získána jeho příslušníky podle zákonů mocností spojených nebo

sdružených a ve shodě s rozhodnutím příslušných úřadů oněch mocností

buď naturalisací, nebo podle některého ustanovení smluvního, a že je

zprostí v každém směru, hledíc k této jejich nově získané státní

příslušnosti, veškeré závislosti na státu jejich původu.



Čl.231



Mocnosti spojené a sdružené budou moci jmenovati generální konsuly,

konsuly, místokonsuly a konsulární jednatele v rakouských městech a

přístavech. Rakousko se zavazuje, že schválí jmenování těchto

generálních konsulů, konsulů, místokonsulů a konsulárních jednatelů,

jejichž jména mu budou oznámena, a že je připustí k vykonávání jejich

úřadu podle obvyklých pravidel a zvyklostí.



Hlava V.



Obecná ustanovení.



Čl.232



Závazky uložené svrchu Rakousku Hlavou I. pozbudou platnosti za pět let

po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, leda že by ze znění jejich

vyplýval opak anebo že by Rada Společnosti národů rozhodla aspoň

dvanáct měsíců před vypršením tohoto období, že tyto závazky zůstanou v

platnosti po další období, buď s případnými změnami, anebo bez nich.



Avšak, nebude-li jiného rozhodnutí Společnosti národů, nemůže se,

jakmile uplynou tři léta od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti,

žádná mocnost spojená nebo sdružená, která by nepřiznala Rakousku

vzájemnosti, dovolávati závazku uloženého Rakousku články 217, 218, 219

neb 220.



Článek 228 zůstane v působnosti po tomto pětiletém období s případnými

změnami nebo bez nich po další období, které snad ustanoví Rada

Společnosti národů většinou hlasů, jež však nesmí přesahovati dobu pěti

let.



Čl.233



Bude-li vláda rakouská provozovati mezinárodní obchod, nebude požívati,

aniž se bude za to míti, že požívá, po této stránce nijakých práv,

výsad a svobod vyplývajících ze svrchovanosti.



Oddíl II.



Smlouvy.



Čl.234



Jakmile tato smlouva nabude působnosti a s výhradou ustanovení v ní

obsažených, bude mezi Rakouskem a těmi mocnostmi spojenými a

sdruženými, jež jsou jejich smluvními stranami, používáno toliko těch

několikastranných smluv, úmluv a dohod rázu hospodářského nebo

technického, uzavřených bývalým mocnářstvím rakousko-uherským, které

jsou vypočteny níže v článcích následujících:



1. úmluv ze dne 14. března 1884, 1. prosince 1886 a 23. března 1887 a

závěrečného protokolu ze dne 7. července 1887 o ochraně podmořských

kabelů;



2. úmluvy ze dne 11. října 1909 o mezinárodním provozu automobilů;



3. dohody ze dne 15. května 1886 o plombování železničních vozů

nákladních podléhajících prohlídce celní a protokolu ze dne 18. května

1907;



4. dohody ze dne 15. května 1886 o technické jednotnosti železnic;



5. úmluvy ze dne 5. července 1890 o uveřejňování celních tarifů a o

organisaci Mezinárodní jednoty pro uveřejňování celních tarifů;



6. úmluvy ze dne 25. dubna 1907 o zvýšení celních tarifů ottomanských;



7. úmluvy ze dne 14. března 1857 o výkupu plavebních poplatků v úžinách

Sundu a Beltu;



8. úmluvy ze dne 22. června 1861 o výkupu plavebních poplatků na Labi;



9. úmluvy ze dne 16. července 1863 o výkupu plavebních poplatků na

Šeldě;



10. úmluvy ze dne 29. října 1888 o zavedení definitivního řádu

zaručujícího volné používání Suezského průplavu;



11. úmluvy ze dne 23. září 1910 o zjednotnění některých pravidel o

srážkách, výpomoci i záchraně na moři;



12. úmluvy ze dne 21. prosince 1904 o osvobození nemocničních lodí od

dávek a poplatků v přístavech;



13. úmluvy ze dne 26. září 1906 o odstranění noční práce žen;



14. úmluv ze dne 18. května 1904 a 4. května 1910 o potlačování obchodu

s děvčaty;



15. úmluvy ze dne 4. května 1910 o potlačování pornografických

publikací;



16. zdravotní úmluvy ze dne 3. prosince 1903, jakož i předchozích úmluv

podepsaných dne 30. ledna 1892, 15. dubna 1893, 3. dubna 1894 a 19.

března 1897;



17. úmluvy ze dne 20. května 1875 o zjednotnění a zdokonalení metrické

soustavy;



18. úmluvy ze dne 29. listopadu 1906 o zjednotnění lékárnické formule

pro léky drastické;



19. úmluvy ze dne 16. a 19. listopadu 1885, týkající se konstrukce

normální ladičky;



20. úmluvu ze dne 7. června 1905 o zřízení Mezinárodního zemědělského

ústavu v Římě;



21. úmluv ze dne 3. listopadu 1881 a 15. dubna 1889 o opatřeních proti

révokazu;



22. úmluvy ze dne 19. března 1902 o ochraně ptáků užitečných v

zemědělství;



23. úmluvy ze dne 12. června 1902 o poručenství nad nezletilci.



Čl.235



Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou Vysoké smluvní

strany používati úmluv a úprav níže uvedených, pokud se jich týkají,

při čemž se Rakousko zavazuje, že bude zachovávati zvláštní ustanovení

obsažených v tomto článku.



Úmluvy poštovní:



úmluvy a úpravy Světové unie poštovní, podepsané ve Vídni dne 4.

července 1891;



úmluvy a úpravy Unie poštovní, podepsané ve Washingtonu dne 15. června

1897;



úmluvy a úpravy Unie poštovní, podepsané v Římě dne 26. května 1906.



Úmluvy telegrafní:



mezinárodní telegrafní úmluvy, podepsané v Petrohradě dne 10./22.

července 1875;



řády a tarify stanovené mezinárodní telegrafní konferencí v Lisaboně

dne 11. června 1908.



Rakousko se zavazuje, že neodepře svého souhlasu k uzavření zvláštních

úprav s novými státy, vztahujících se na úmluvy a úpravy o Světové unii

poštovní a Mezinárodní unii telegrafní, k nimž jmenované nové státy

přistoupily nebo k nimž přistoupí.



Čl.236



Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou používati Vysoké

smluvní strany znovu, pokud se jich týká, mezinárodní radiotelegrafické

úmluvy ze dne 5. července 1912, přičemž se Rakousko bude zachovávati

prozatímní pravidla, která mu budou udána mocnostmi spojenými a

sdruženými.



Bude-li do pěti let ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva,

uzavřena nová úmluva, nahrazující úmluvu ze dne 5. července 1912 a

upravující mezinárodní styky radiotelegrafické, bude tato nová úmluva

vázati Rakousko i tehdy, kdyby odmítlo zúčastniti se jejího vypracování

nebo ji podepsati.



Tato nová úmluva nahradí též prozatímní pravidla právě platná.



Čl.237



Mezinárodní úmluva pařížská ze dne 20. března 1883 o ochraně

průmyslového majetku, revidovaná ve Washingtoně dne 2. června 1911, i

úprava ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním registrování ochranných

známek továrních a obchodních budou míti platnost ode dne, kdy tato

smlouva nabude působnosti, potud, pokud nebudou dotčeny neb pozměněny

výjimkami a omezeními plynoucími z této smlouvy.



Čl.238



Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou používati Vysoké

smluvní strany, pokud se jich týče, úmluvy haagské ze dne 17. července

1905 o soudním řízení občanském. Toto ustanovení se však netýká a

nebude týkati Francie, Portugalska a Rumunska.



Čl.239



Rakousko se zavazuje, že do dvanácti měsíců ode dne, kdy tato smlouva

nabude působnosti, přistoupí v předepsané formě k mezinárodní úmluvě

bernské ze dne 9. září 1886 o ochraně děl literárních a uměleckých,

revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908 a doplněné dodatečným

protokolem podepsaným v Bernu dne 20. března 1914.



Dokud nepřistoupí k úmluvě svrchu uvedené, zavazuje se Rakousko, že

bude uznávati a chrániti literární a umělecká díla příslušníků států

spojených nebo sdružených účinnými opatřeními, která učiní podle zásad

řečené mezinárodní úmluvy.



Mimo to se, nehledíc k přistoupení svrchu uvedenému, Rakousko zavazuje,

že bude i nadále uznávati a chrániti veškerá literární a umělecká díla,

příslušníků kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené nejméně v témž

rozsahu jako dne 28. července 1914 a za stejných podmínek.



Čl.240



Rakousko se zavazuje, že se připojí k těmto úmluvám:



1. k úmluvě ze dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého kostíku k

výrobě zápalek;



2. k úmluvě ze dne 31. prosince 1913 o zjednotnění obchodní statistiky.



Čl.241



Každá z mocností spojených neb sdružených bude notifikovati v duchu

obecných zásad neb zvláštních ustanovení této smlouvy Rakousku všecky

dvoustranné úmluvy neb smlouvy jakéhokoli druhu, uzavřené s bývalým

mocnářstvím rakousko-uherským, jejichž zachovávání bude požadovati.



Notifikace, o kterou jde v tomto článku, stane se buď přímo, nebo skrze

třetí mocnost. Její přijetí bude Rakouskem potvrzeno písemně. Den

notifikace platí za den, kdy smlouva nabude působnosti.



Mocnosti spojené nebo sdružené se vzájemně zavazují, že nepoužijí vůči

Rakousku jiných úmluv než těch, které jsou ve shodě s ustanoveními této

smlouvy.



V notifikaci budou po případě uvedena ona ustanovení oněch smluv,

která, nejsouce v souhlasu s ustanoveními této smlouvy, nebudou

pokládána za platná.



Při různosti mínění bude Společnost národů požádána o vyjádření.



Spojeným neb sdruženým mocnostem vyhrazena jest k notifikaci lhůta

šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Jenom ty dvoustranné úmluvy a smlouvy, které byly předmětem takovéto

notifikace, nabudou působnosti mezi mocnostmi spojenými nebo sdruženými

a Rakouskem.



Hořejších pravidel možno používati o všech dvoustranných úmluvách,

existujících mezi kteroukoli mocností spojenou a sdruženou podepsavší

tuto smlouvu a Rakouskem, i když ony mocnosti spojené a sdružené nebyly

s Rakouskem ve stavu válečném.



Čl.242



Rakousko prohlašuje, že uznává za neúčinné všechny smlouvy, úmluvy neb

dohody, které uzavřelo ono neb bývalé mocnářství rakousko-uherské s

Německem, Uhrami, Bulharskem neb Tureckem ode dne 1. srpna 1914 až do

dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Čl.243



Rakousko se zavazuje, že zajistí ipso facto mocnostem spojeným a

sdruženým, jakož i úředníkům a příslušníkům řečených mocností výhody

vyplývající ze všech práv a předností jakéhokoli druhu, jež ono neb

bývalé mocnářství rakousko-uherské snad poskytlo Německu, Uhrám,

Bulharsku neb Turecku nebo jež poskytlo úředníkům neb příslušníkům

těchto států smlouvami, úmluvami neb dohodami uzavřenými před 1. srpnem

1914, na tak dlouho, dokud tyto smlouvy, úmluvy neb dohody zůstanou v

působnosti.



Mocnosti spojené a sdružené si vyhrazují právo přijmouti neb

nepřijmouti výhody plynoucí z těchto práv a předností.



Čl.244



Rakousko prohlašuje, že uznává za neúčinné všechny smlouvy, úmluvy neb

dohody, které uzavřelo ono neb bývalé mocnářství rakousko-uherské s

Ruskem neb s kterýmkoli státem neb vládou, jejichž území bylo dříve

součástí Ruska, nebo s Rumunskem před 28. červencem 1914 nebo po tomto

dni až do dne, kdy nabude působnosti tato smlouva.



Čl.245



Jestliže by po 28. červenci 1914 některá z mocností spojených neb

sdružených, Rusko nebo některý stát nebo vláda, jejichž území bylo

dříve součástí Ruska, byly bývaly přinuceny následkem vojenského

obsazení neb jakýmkoli jiným prostředkem neb z jakékoli jiné příčiny

povoliti neb dáti povoliti jakýmkoli úředním jednáním koncese, výsady

neb výhody jakéhokoli druhu Rakousku, bývalému mocnářství

rakousko-uherskému nebo příslušníku rakouskému, jsou tyto koncese,

výsady a výhody ipso facto zrušeny touto smlouvou.



Náklady neb náhrady jakéhokoli druhu, které by snad vyplývaly z tohoto

zrušení, nebudou v žádném případě hrazeny mocnostmi spojenými a

sdruženými ani mocnostmi, státy, vládami nebo veřejnými úřady, jež

tento článek zprošťuje jejich závazků.



Čl.246



Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, zavazuje se Rakousko,

pokud se jeho týká, že ipso facto poskytne mocnostem spojeným a

sdruženým i jejich příslušníkům práva a výhody jakéhokoli druhu, jež

vyhradilo ono neb bývalé mocnářství rakousko-uherské ode dne 28.

července 1914 až do dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, státům,

jež se nezúčastnily války, neb jejich příslušníkům smlouvami, úmluvami

neb dohodami, na tak dlouho, dokud tyto smlouvy, úmluvy neb dohody

zůstanou pro Rakousko v působnosti.



Čl.247



Ony Vysoké smluvní strany, jež doposud nepodepsaly nebo jež podepsavše

doposud neratifikovaly úmluvu o opiu, podepsanou v Haagu dne 23. ledna

1912, jsou zajedno v tom, že uvedou tuto úmluvu v působnost a že k tomu

cíli vydají potřebné zákony co možno nejdříve, nejdéle do dvanácti

měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Mimo to ujednávají smluvní strany, pokud jde o ty z nich, které ještě

neratifikovaly řečené úmluvy, že ratifikace této smlouvy bude ve všech

směrech platiti za ratifikaci a za podpis zvláštního protokolu, který

byl vyložen v Haagu ve shodě s resolucí třetí konference opiové z roku

1914 k tomu cíli, aby tato úmluva byla uvedena v působnost.



Za tím účelem odevzdá vláda republiky francouzské vládě nizozemské

ověřený souhlasný opis protokolu o složení ratifikací této smlouvy a

vyzve vládu nizozemskou, aby přijala a pokládala tento dokument za

složení ratifikací úmluvy ze dne 23. ledna 1912 a za podpis dodatečného

protokolu z r. 1914.



Oddíl III.



Dluhy.



Čl.248



Tyto druhy peněžních závazků budou vyrovnávány prostřednictvím úřadů

verifikačních a kompensačních, které budou zřízeny každou z Vysokých

smluvních stran do tří měsíců po notifikaci vzpomenuté v odstavci e)

níže:



1. dluhy splatné před válkou, jimiž jsou povinni příslušníci jedné ze

smluvních mocností, sídlících na území této mocnosti, příslušníkům

mocnosti protivné, sídlící na území této mocnosti;



2. dluhy dospělé za války, jimiž jest někdo povinen příslušníkům

některé ze smluvních mocností, sídlícím na území této mocnosti, a jež

vyplývají z transakcí neb smluv ujednaných s příslušníky protivné

mocnosti, sídlícími na území této mocnosti, a jejichž vymáhání bylo

úplně nebo částečně přerušeno následkem stavu válečného;



3. úroky před válkou neb za války dospělé a dlužné příslušníku některé

ze smluvních mocností, jež vyplývají z cenných papírů vydaných neb

převzatých protivnou mocností, předpokládajíc, že vyplácení těchto

úroků vlastním příslušníkům této mocnosti nebo neutrálům nebylo po dobu

války zastaveno;



4. jistiny, které se staly splatnými před válkou nebo za války a které

mají býti vyplaceny příslušníkům některé smluvní mocnosti,

představujíce cenné papíry vydané protivnou mocností, předpokládajíc,

že vyplacení takovéhoto kapitálu vlastním příslušníkům této mocnosti

neb neutrálům nebylo po dobu války zastaveno.



Jde-li o úroky nebo jistiny splatné za titry vydané nebo převzaté

vládou bývalého mocnářství rakousko-uherského, nebude suma, kterou bude

musiti Rakousko připsati ku prospěchu a zaplatiti, vyšší než suma úroků

a jistin odpovídajících dluhu postihujícímu Rakousko podle ustanovení

Části IX (Klausule finanční) této smlouvy a podle zásad stanovených

komisí reparační.



Výtěžky likvidací nepřátelských majetků, práv a zájmových účastenství,

uvedených v Oddílu IV a jeho příloze, budou účtovány verifikačními a

kompensačními úřady v měně a za kurs stanovený níže v odstavci d) a

bude s nimi naloženo podle podmínek stanovených v řečeném Oddíle a

příloze.



Operace tímto článkem stanovené budou se prováděti podle těchto zásad a

v souhlase s přílohou tohoto oddílu:



a) Každá z Vysokých smluvních stran zapoví ode dne, kdy nabude

působnosti tato smlouva, veškeré platby, přijímání plateb a vůbec

veškeren styk mezi zájemníky týkající se vyrovnání řečených dluhů jinak

než prostřednictvím shora zmíněných úřadů verifikačních a

kompensačních.



b) Každá z Vysokých smluvních stran, o kterou jde, bude ručiti za

placení řečených dluhů svých příslušníků státních, vyjímajíc případ,

byl-li dlužník před válkou ve stavu úpadku, insolvence, nebo bylo-li

vyhlášeno zastavení jeho platů, aneb byla-li dlužníkem společnost,

jejíž obchody byly za války likvidovány podle výjimečných zákonů

válečných.



c) Částky dlužné příslušníkům jedné smluvní mocnosti příslušníky

protivné mocnosti připíší se na vrub verifikačního a kompensačního

úřadu země dlužníkovy a budou zapraveny věřitelovi úřadem státu

věřitelova.



d) Dluhy budou placeny neb uvěřeny v měně té mocnosti spojené a

sdružené (k nimž se počítají i kolonie a protektoráty mocností

spojených, britská dominia a Indie), o kterou jde. Mají-li dluhy býti

vyrovnány v jiné měně, budou splaceny neb uvěřeny v měně interesované

mocnosti spojené nebo sdružené (kolonie, protektorátu, britského

dominia neb Indie), o kterou jde. Konverse se provede v kursu

předválečném.



Pro použití tohoto ustanovení bude se míti za to, že se předválečný

kurs rovná průměru přepočítacích kursů telegrafních, které platily pro

mocnost spojenou nebo sdruženou, o kterou jde, v měsíci, který

předcházel přímo před začetím stavu válečného mezi řečenou mocností, o

kterou jde, a Rakousko-Uherskem.



Jestliže smlouva ustanovuje výslovně pevný kurs konverse měny, v níž je

závazek vyjádřen, v měnu mocnosti spojené nebo sdružené, o kterou jde,

nebude hořejších ustanovení o kursu použito.



Pokud jde o Polsko a stát československý, mocnosti nově utvořené, budou

měna a kurs, v kterých mají býti vyrovnány dluhy, jež mají býti

zaplaceny neb uvěřeny, ustanoveny komisí reparační, o níž jedná Část

VIII, leda že by byly zúčastněné státy napřed došly k dohodě,

upravující otázky nerozhodnuté.



e) Předpisy tohoto článku a připojené přílohy nebudou platiti mezi

Rakouskem s jedné strany a kteroukoliv mocností spojenou nebo

sdruženou, její kolonií, protektorátem, dominiem britským nebo Indií,

se strany druhé, leda že do měsíce po dni, kdy bude složena ratifikace

této smlouvy mocnostmi, o něž jde, nebo ratifikace jménem onoho dominia

nebo Indie, se dostane Rakousku v tomto směru notifikace vládou oné

mocnosti spojené neb sdružené, onoho britského dominia neb Indie, podle

toho, o koho jde.



f) Mocnosti spojené a sdružené, které přijaly tento článek a připojenou

přílohu, mohou se mezi sebou dohodnouti, že jich použijí o svých

příslušnících, sídlících na jejich území, pokud jde o vztahy mezi

těmito příslušníky a příslušníky rakouskými. V tomto případě budou

platby provedené podle tohoto předpisu vyrovnávány mezi úřady

verifikačními a kompensačními států spojených a sdružených, kterých se

věc týká.



Příloha.



§ 1.



Každá z Vysokých stran smluvních zřídí do tří měsíců od notifikace

podle článku 248, odstavec e), "úřad verifikační a kompensační" pro

placení a vymáhání nepřátelských dluhů.



Pro jednotlivé díly území Vysokých stran smluvních mohou býti zřízeny

místní úřady. Tyto úřady budou ve svém obvodu zastávati veškery funkce

ústředních úřadů; ale veškeré styky s úřadem v protivné zemi musí býti

prováděny skrze ústřední úřad.



§ 2.



V této příloze jsou označeny slovy "nepřátelské dluhy" závazky peněžní

uvedené v prvním odstavci článku 248, slovy "nepřátelští dlužníci"

osoby, které jsou tyto částky dlužny, slovy "nepřátelští věřitelé"

osoby, kterým jsou dlužny, slovy "úřad velitelský", úřad verifikační a

kompensační působící v zemi věřitelově, a slovy "úřad dlužnický" úřad

verifikační a kompensační působící v zemi dlužníkově.



§ 3.



Vysoké strany smluvní podrobí přestoupení odstavce a) článku 248 týmž

trestům, jaké jsou nyní v zákonné platnosti na obchodování s

nepřítelem. Rovněž zakáží na svém území veškeré právní spory vztahující

se na placení nepřátelských dluhů vyjímajíc případy vypočtené v této

příloze.



§ 4.



Vládní záruky uvedené v odstavci b) článku 248 bude použito, je-li dluh

z jakéhokoli důvodu nedobytný, vyjímajíc případ, byl-li v době

vypovědění války dluh již promlčen podle zákonů v zemi dlužníkově, nebo

byl-li dlužník v této chvíli ve stavu úpadku, insolvence, nebo bylo-li

vyhlášeno zastavení jeho platů, aneb byla-li dlužníkem společnost,

jejíž obchody byly likvidovány podle výjimečných zákonů válečných. V

tomto případě bude řízení stanovené v této příloze platiti pro placení

repartic z massy.



Výrazy "stav úpadku" a "insolvence" míří na zákony, které znají tyto

právní stavy. Výraz "vyhlášení zastavení platů" má týž význam jako v

právu anglickém.



§ 5.



Věřitelé podají zprávu úřadu věřitelskému do šesti měsíců od jeho

ustavení o svých pohledávkách a opatří mu veškeré písemné doklady a

vysvětlení, které na nich budou žádány.



Vysoké strany smluvní učiní veškerá opatření potřebná k stíhání a

potrestání tajného dorozumění mezi nepřátelskými věřiteli a dlužníky.

Úřady tyto oznámí si vespolek veškery údaje a zprávy, které by pomáhaly

odkrýti a potrestati taková dorozumění.



Dlužníkům a věřitelům přejícím si dorozuměti se o výši dluhu usnadní

Vysoké smluvní strany co možno nejvíce poštovní a telegrafní spojení na

útraty zúčastněných stran skrze úřady.



Úřad věřitelský oznámí úřadu dlužnickému veškeré dluhy, které mu budou

přihlášeny. Úřad dlužnický zpraví v pravý čas úřad věřitelský o dluzích

uznaných a dluzích sporných. V tomto případě úřad dlužnický udá, proč

dluh nebyl uznán.



§ 6.



Kdykoli bude některý dluh uznán zcela nebo z části, připíše úřad

dlužnický ihned uznanou částku ku prospěchu úřadu věřitelskému, který

bude současně o této kreditní položce zpraven.



§ 7.



Dluh bude pokládán za uznaný v celku a bude připsán ku prospěchu úřadu

věřitelskému, jestliže do tří měsíců od přijetí zprávy nebo do delší

lhůty, kterou povolí úřad věřitelský, úřad dlužnický nedá zprávy, že

dluh uznán nebyl.



§ 8.



Jestliže dluh nebude uznán v celku nebo z části, vyšetří oba úřady

společně tu věc a pokusí se o to, aby se strany dohodly.



§ 9.



Úřad věřitelský zaplatí jednotlivým věřitelům částky jemu ku prospěchu

připsané, používaje k tomu cíli prostředků daných mu k disposici vládou

jeho státu a za podmínek ustanovených touto vládou, zadrží však částku,

již uzná za potřebnou k úhradě risika, výloh a provisí.



§ 10.



Kdokoli bude požadovati zaplacení nepřátelského dluhu, který nebude

uznán v celku nebo z části, musí zaplatiti úřadu jako pokutu 5%ní úrok

z neuznané částky dluhu. Rovněž, kdokoli neoprávněné odmítne zcela nebo

z části uznati dluh od něho požadovaný, musí zaplatiti jako pokutu 5%ní

úrok z částky, stran které jeho odmítnutí nebude uznáno za oprávněné.



Tento úrok se bude počítati do konce lhůty naznačené v paragrafu 7 do

dne, kdy požadavek bude uznán za neoprávněný, nebo kdy dluh bude

splacen.



Každý úřad se musí ve svém oboru působnosti postarati o vymožení pokut

shora naznačených a bude ručiti v případech, kde tyto pokuty nebudou

vymoženy.



Pokuty budou připsány ku prospěchu protivnému úřadu, který je zadrží

jako příspěvek na výlohy spojené s provedením těchto předpisů.



§ 11.



Zúčtování mezi úřady bude konáno měsíčně a saldo zapravováno v

hotovosti státem dlužníkovým do osmi dnů.



Salda však, jež by snad měla platiti jedna nebo několik mocností

spojených nebo sdružených, budou zadržena až do úplného zaplacení

částek příslušejících mocnostem spojeným nebo sdruženým nebo jejich

příslušníkům z důvodů válečných.



§ 12.



Aby bylo usnadněno jednání mezi úřady, bude míti každý z nich zástupce

v sídle druhého úřadu.



§ 13.



Veškerá jednání budou, nehledíc k odůvodněným výjimkám, konána pokud

možno v místnostech úřadu dlužnického.



§ 14.



Podle článku 248, odstavce b), ručí Vysoké strany smluvní za to, že

jejich příslušníci zaplatí nepřátelské pohledávky.



Úřad dlužnický bude tedy povinen připsati ku prospěchu úřadu

věřitelskému veškeré dluhy uznané, třeba by byly u jednotlivého

dlužníka nedobytné. Avšak zúčastněné vlády musí svým úřadům dáti

veškerou moc potřebnou k dobytí uznaných dluhů.



§ 15.



Každá vláda zaručí náklady úřadu zřízeného na jejím území, počítajíc v

to plat úřednictva.



§ 16.



Vznikla-li by neshoda mezi dvěma úřady o oprávněnosti nároků nebo spor

mezi dlužníkem a věřitelem nepřátelským nebo mezi úřady, bude spor

podroben buď řízení rozhodčímu (jestliže strany s tím vysloví souhlas,

a za podmínek stanovených vzájemnou dohodou), anebo bude předložen

smíšenému rozhodčímu soudu ustanovenému v následujícím Oddílu VI.



Spor může však býti na žádost úřadu věřitelského předložen k rozhodnutí

řádným soudům v bydlišti dlužníkově.



§ 17.



Částky přiznané smíšeným rozhodčím soudem, soudy řádnými nebo soudem

rozhodčím budou vymáhány skrze úřad, jako kdyby byly uznány úřadem

dlužnickým.



§ 18.



Každá ze zúčastněných vlád ustanoví zástupce, kterému bude uloženo

vznášeti jménem jejího úřadu žaloby před smíšeným rozhodčím soudem.

Tento zástupce bude vykonávati všeobecný dohled nad zmocněnci nebo

právními zástupci příslušníků svého státu.



Soud rozhoduje podle spisů. Může však slyšeti strany předstupující

osobně nebo podle vlastní vůle zastoupené buď zmocněnci schválenými

oběma vládami nebo zástupcem shora uvedeným, který má právo přidružiti

se ke straně, jakož i převzíti a držeti žalobní nárok jí opuštěný.



§ 19.



Zúčastněné úřady předloží smíšenému rozhodčímu soudu všecky informace a

listinné doklady, které budou míti, aby umožnily soudu rychle

rozhodnouti o právních věcech naň vznesených.



§ 20.



Kde se jedna ze zúčastněných stran odvolá ze spojeného rozhodnutí obou

úřadů, musí složiti jistotu k úhradě nákladů, kterážto jistota bude

vrácena toliko, jestliže první rozsudek bude změněn ve prospěch

odvolatelův, a v poměru k úspěchu, jehož dosáhne, v kterémžto případě

bude jeho odpůrce přidržen zaplatiti poměrný podíl škod a výloh.

Jistota může býti nahrazena jinou zárukou, kterou by soud přijal.



5%ní poplatek sporné částky bude vyměřen ve všech případech

přednesených soudu. Tento poplatek ponese strana podlehnuvší,

nerozhodne-li soud jinak. Tento poplatek platí se vedle jistoty shora

vzpomenuté. Rovněž není závislý na záruce.



Soud může přiznati jedné ze stran odškodné až do výše útrat vzniklých

procesem.



Každá částka dlužná podle tohoto paragrafu bude připsána ku prospěchu

úřadu vítězné strany a bude zúčtována odděleně.



§ 21.



K rychlému vyřizování sporů bude při jmenování všech osob pro úřady

nebo pro smíšený rozhodčí soud přihlíženo k znalosti řeči druhého

zúčastněného státu.



Každý z úřadů bude moci volně dopisovati i předkládati listiny druhému

ve svém vlastním jazyku.



§ 22.



Nebude-li opačné dohody mezi zúčastněnými vládami, zúrokují se dluhy

podle těchto pravidel:



Žádný úrok se nebude platiti z dlužných dividend, úroků nebo jiných

občasných platů, které samy jsou úrokem z kapitálu.



Úroková míra bude 5% ročně, leda že by podle smlouvy, zákona nebo

místního zvyku věřitel měl právo na úrok podle jiné míry; v těchto

případech bude platiti tato míra.



Úrok se bude počítati ode dne zahájení nepřátelství nebo, jestliže

částku, která má býti uhrazena, dospěla během války, ode dne dospělosti

až do dne, kdy dluh bude připsán ku prospěchu úřadu věřitelskému.



Pokud jsou úroky dluhovány, budou pokládány za dluhy uznané od úřadu a

budou za týchž podmínek připsány ku prospěchu úřadu věřitelskému.



§ 23.



Jestliže rozhodnutím úřadů nebo smíšeného soudu rozhodčího bude o

některém nároku uznáno, že nespadá pod článek 248, může věřitel

vymáhati svoji pohledávku před řádnými soudy nebo kteroukoli jinou

právní cestou.



Přednese-li se nárok úřadu, staví se lhůty promlčení.



§ 24.



Vysoké strany smluvní se zavazují, že uznají nálezy smíšeného soudu

rozhodčího za konečné a že je učiní závaznými pro své příslušníky.



§ 25.



Jestliže úřad věřitelský odmítne oznámiti úřadu dlužnickému nárok nebo

postupovati podle této přílohy k tomu cíli, aby byl vymožen zcela nebo

z části nárok, který mu byl řádně ohlášen, bude povinen vydati věřiteli

osvědčení udávající požadovanou částku, a řečený věřitel bude oprávněn

vymáhati pohledávku před řádnými soudy nebo jakoukoli jinou právní

cestou.



Oddíl IV.



Majetek, práva a zájmová účastenství.



Čl.249



Otázka soukromého majetku, soukromých práv a zájmových účastenství v

zemích nepřátelských bude rozřešena podle zásad vyslovených v tomto

Oddíle a podle ustanovení připojené přílohy.



a) Mimořádná opatření válečná, jakož i opatření disposiční, tak jak

jsou vymezena v příloze paragrafu 3, která byla v území bývalého

císařství rakouského učiněna o majetku, právech a zájmových

účastenstvích příslušníků mocností spojených nebo sdružených, počítaje

v to společnosti a družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni,

budou, nebude-li likvidace již ukončena, neprodleně zrušena aneb

zastavena, a budou majetek, práva a zájmová účastenství, o něž jde,

vrácena oprávněným.



b) S výhradou opačných ustanovení, která by snad vyplývala z této

smlouvy, vyhrazují si mocnosti spojené nebo sdružené právo zadržeti a

likvidovati veškerý majetek, práva a zájmová účastenství, jež v době,

kdy tato smlouva nabude působnosti, náležejí příslušníkům bývalého

císařství rakouského nebo společnostem jimi kontrolovaným a jsou na

jejich území, v jejich osadách, državách a protektorátech, počítajíc v

to i území, která jim byla postoupena podle této smlouvy nebo jsou pod

dozorem jmenovaných mocností.



Likvidace bude provedena podle zákonů zúčastněného státu spojeného

anebo sdruženého, a nebude německý vlastník směti nakládati s tím

majetkem, právy a zájmovými účastenstvími, aniž jest mu dovoleno

uvaliti na ně jakékoli břemeno bez svolení tohoto státu.



Za rakouské příslušníky ve smyslu tohoto odstavce nebudou pokládány ty

osoby, které do šesti měsíců po tom, kdy nabude působnosti tato

smlouva, dokáží, že podle ustanovení této smlouvy nabyly ipso facto

státního občanství mocnosti spojené nebo sdružené, počítajíc v to

osoby, které nabudou tohoto státního občanství se svolením příslušných

úřadů podle článků 72 neb 76, a osoby, které nabudou tohoto státního

občanství podle článků 74 nebo 77 na základě dřívějšího práva

domovského. c) Platy nebo náhrady vyplývající z výkonu práva, o kterém

se mluví v odstavci b), určí se podle způsobu ocenění a likvidace

stanoveného zákonodárstvím země, v níž byl majetek zadržen nebo

likvidován.



d) S výhradou ustanovení této smlouvy budou ve vztazích mezi mocnostmi

spojenými nebo sdruženými nebo jejich příslušníky se strany jedné a

příslušníky bývalého císařství rakouského se strany druhé, dále mezi

Rakouskem se strany jedné a mocnostmi spojenými a sdruženými a jejich

příslušníky se strany druhé všechna válečná opatření mimořádná, dále

opatření disposiční, jako i všechny akty, které byly vykonány anebo

mají býti vykonány na základě těchto opatření po smyslu paragrafů 1 a 3

přílohy, pokládána za definitivní a mohou býti proti každému namítnuta.



e) Příslušníci mocností spojených nebo sdružených budou míti právo na

náhradu škod nebo újem, které byly způsobeny jejich majetku, právům

nebo zájmovým účastenstvím počítajíc v to i společnosti nebo družstva,

v nichž byli zúčastněni na území bývalého císařství rakouského, buď

mimořádnými opatřeními válečnými anebo opatřeními disposičními, o nichž

jest řeč v paragrafu 1 a 3 v příloze. Reklamace podané v té příčině od

těchto příslušníků budou vyšetřeny a bude peníz náhrad určen smíšeným

soudem rozhodčím, stanoveným v Oddíle VI anebo rozhodčím, jmenovaným od

tohoto soudu. Náhrady půjdou na vrub Rakouska a mohou býti hrazeny ze

jmění příslušníků bývalého císařství rakouského neb společností jimi

kontrolovaných, jak je vymezeno v odstavci b), který je na území anebo

pod kontrolou státu, jemuž přísluší reklamant. Tento majetek může býti

prohlášen za zástavu, ručící za závazky nepřátelské, za podmínek

stanových v paragrafu 4 připojené přílohy. Tato náhrada může býti

splacena mocností spojenou anebo sdruženou a peníz bude připsán

Rakousku dluhem.



f) V každém případě, kdy si příslušník mocnosti spojené anebo sdružené,

vlastník majetku, práva nebo zájmového účastenství, na které se

vztahovalo opatření disposiční na území bývalého císařství rakouského,

bude toho přáti, bude reklamaci, o níž se jedná v odstavci e), vyhověno

vrácením tohoto majetku, je-li tu ještě in natura.



V tomto případě bude Rakousko povinno učiniti veškerá opatření nutná,

aby byl vlastník z držby vypuzený uveden v držení svého majetku,

zproštěného všech břemen nebo služebností, kterými by byl zatížen po

likvidaci, a odškodniti třetí osoby, které by byly vrácením poškozeny.



Není-li vrácení, o kterém je řeč v předešlém odstavci, možné, mohou

prostřednictvím zúčastněných mocností nebo úřadů ověřovacích a

kompensačních, o nichž je řeč v příloze připojené k Oddílu III, býti

uzavřena zvláštní ujednání za tím účelem, aby příslušníku některé

mocnosti spojené anebo sdružené bylo zajištěno odškodnění za újmu, o

níž je řeč v odstavci e), přiřčením výhod aneb ekvivalentů, které se

uvolí přijmouti na místě majetku, práv nebo zájmových účastenství,

kterých byl zbaven.



Z důvodu restitucí učiněných podle tohoto článku budou platy nebo

náhrady stanovené podle odstavce e) zmenšeny o nynější cenu vráceného

majetku, přihlížejíc k náhradám za ztrátu požívacího práva anebo

zhoršení.



g) Oprávnění stanovené v odst. f) jest vyhrazeno vlastníkům, kteří jsou

příslušníky oněch mocností spojených anebo sdružených, na jejichž území

zákonodárná opatření nařizující obecnou likvidaci majetku, práv a

zájmových účastenství nepřátelských nebyla v platnosti před podepsáním

smlouvy o příměří.



h) Vyjímaje případ, kdy bylo provedeno vrácení in natura po smyslu

odstavce f), bude s čistým výtěžkem likvidace majetku, práv a zájmových

účastenství nepřátelských, ať se nalézaly kdekoli, byla-li tato

likvidace provedena buď na základě mimořádného válečného zákonodárství

anebo podle tohoto článku, jakož i vůbec se všemi nepřátelskými aktivy

peněžními, pokud nejde o výtěžek likvidace majetku nebo o peněžní

aktiva osob jmenovaných v poslední větě odstavce b), naloženo tímto

způsobem:



1. Pokud se týče mocnosti, které přijmou Oddíl III a připojenou

přílohu, budou jmenované výtěžky a aktiva prostřednictvím úřadu

verifikačního a kompensačního, stanoveného tímto Oddílem a přílohou,

připsány ku prospěchu oné mocnosti, jejímž příslušníkem jest vlastník.

S každým saldem, jež odtud vyplývá ve prospěch Rakouska, bude naloženo

podle článku 189 Části VII (Náhrada škod) této smlouvy.



2. Pokud se týče mocností, které nepřijmou Oddílu III a připojené

přílohy, budou výtěžek majetku, práv a zájmových účastenství, jakož i

peněžní aktiva příslušníků mocností spojených anebo sdružených,

Rakouskem zadržené, přímo vyplaceny oprávněnému anebo jeho vládě. Každá

mocnost spojená nebo sdružená bude moci nakládati postupujíc podle

svých zákonů a řádů s výtěžkem majetku, práv a zájmů, jakož i s

peněžními aktivy, které náležely příslušníkům bývalého císařství

rakouského anebo společnostem podrobeným jejich dozoru, o nichž je řeč

v odstavci b), a které zabavila, a bude jich moci použíti k uspokojení

reklamací a pohledávek stanovených v tomto článku nebo v paragrafu 4

připojené přílohy. Každý majetek, právo anebo zájmové účastenství anebo

výtěžek jejich likvidace nebo jakékoli peněžní aktivum, jimiž nebude

disponováno tak, jak bylo svrchu řečeno, může býti zadržen jmenovanou

mocností spojenou nebo sdruženou, v kterémžto případě bude s jeho cenou

v penězích naloženo podle článku 189 Části VIII (Náhrada škod) této

smlouvy.



i) S výhradou článku 267 jestliže byly provedeny likvidace v nových

státech, které podpisují tuto smlouvu jako mocnosti spojené a sdružené,

nebo ve státech, které nejsou účastny náhrad, jež má platiti Rakousko,

musí býti výtěžek likvidací provedených v těchto státech vyplacen přímo

vlastníkům, při čemž arci práva daná komisi reparační touto smlouvou, a

zejména článkem 181 Části VIII (Náhrada škod) a článkem 211 Části IX

(Klausule finanční), zůstávají vyhrazena. Dokáže-li vlastník před

smíšeným soudem rozhodčím, který se zavádí Oddílem VI této Části, anebo

před rozhodčím, kterého pojmenuje tento soud, že podmínky prodejové

nebo opatření učiněná státem, o který jde, nesrovnávající se s jeho

obecným zákonodárstvím, byly nespravedlivým způsobem na újmu ceně,

budou moci soud nebo rozhodčí přiznati oprávněnému přiměřenou náhradu,

kterou zaplatí onen stát.



j) Rakousko se zavazuje odškodniti své příslušníky za likvidaci nebo

zadržení jejich majetku, práv anebo zájmových účastenství v zemích

spojených nebo sdružených.



k) Peníz dávek a daní z majetku, které Rakouskem byly anebo mohly by

býti vybrány z majetku, práv anebo zájmových účastenství příslušníků

mocností spojených nebo sdružených od 3. listopadu 1918 až do té doby,

kdy uplynou tři měsíce po tom, co nabude tato smlouva působnosti,

anebo, jde-li o majetek, práva a zájmová účastenství podrobená

mimořádným opatřením válečným, až do doby jejich navrácení podle této

smlouvy, bude taktéž navrácen oprávněným.



Čl.250



Rakousko se zavazuje, pokud jde o majetek, práva a zájmová účastenství

vrácená podle článku 249, odstavec a) anebo f), příslušníkům mocností

spojených nebo sdružených, počítaje v to společnosti a družstva, v

nichž tito příslušníci byli zúčastněni:



a) uvésti a udržovati práva a zájmová účastenství příslušníků mocností

spojených nebo sdružených s výhradou výjimek výslovně v této smlouvě

stanovených v tom právním stavu, v kterém byly podle zákonů

předválečných majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků bývalého

císařství rakouského;



b) nepodrobiti majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků států

spojených nebo sdružených žádným opatřením, která by se nepříznivě

dotýkala vlastnictví a která by neplatila stejně o majetku, právech a

zájmových účastenstvích příslušníků rakouských, a zaplatiti přiměřenou

náhradu, kdyby takováto opatření byla učiněna.



Příloha.



§ 1.



Ve shodě s ustanoveními článku 249, odstavce d), potvrzuje se platnost

všech opatření propůjčujících vlastnictví, všech nařízení o likvidaci

podniků neb společností, nebo všech jiných nařízení, předpisů,

rozhodnutí neb instrukcí, které byly učiněny nebo vydány od kterýchkoli

soudů neb správních úřadů jedné z Vysokých stran smluvních podle

zákonodárství válečného o majetku, právech nebo zájmových účastenstvích

nepřátelských, jakož i opatření takových, o kterých nutno míti za to,

že byla podle tohoto válečného zákonodárství učiněna nebo vydána. Bude

se míti za to, že zájmy všech osob byly platně upraveny nařízeními,

předpisy, rozhodnutími neb instrukcemi jednajícími o majetku, v němž

jsou tyto osoby zúčastněny, bez rozdílu, zdali v oněch nařízeních,

předpisech, rozhodnutí neb instrukcích byly tyto zájmy výslovně uvedeny

čili nic. Nebude brána v odpor správnost převodu majetku, práv neb

zájmových účastenství uskutečněného podle řečených nařízení, předpisů,

rozhodnutí neb instrukcí. Rovněž se potvrzuje platnost veškerých

opatření učiněných o majetcích, obchodních podnicích neb společnostech,

pokud se týče jejich zjištění, sekvestrace, vnucené správy, využití,

rekvisice, dozoru neb likvidace, prodeje nebo správy majetku, práv nebo

zájmových účastenství, vymáhání neb placení dluhů, placení útrat

nákladů nebo výloh, nebo jakéhokoli jiného opatření předsevzatého v

důsledku nařízení, předpisů, rozhodnutí neb instrukcí učiněných,

vydaných nebo provedených kterýmkoli soudem nebo správním úřadem jedné

z Vysokých stran smluvních podle mimořádných zákonů válečných o

majetku, právech a zájmových účastenstvích nepřátelských, jakož i v

důsledku takových opatření, o kterých nutno míti za to, že byla podle

těchto výjimečných zákonů učiněna, s výhradou, že ustanovení tohoto

paragrafu nejsou na újmu majetkovým právům, jichž příslušníci mocností

spojených a sdružených před tím nabyli bezelstně a za přiměřenou cenu v

souhlase se zákony státu, v jehož území majetek leží.



Ustanovení tohoto paragrafu netýkají se takových shora vypočítaných

opatření, která byla učiněna bývalou vládou rakousko-uherskou na území

přepadeném neb obsazeném, ani opatření vzpomenutých shora, která byla

učiněna Rakouskem nebo rakouskými úřady po 3. listopadu 1918; veškerá

tato opatření budou neplatná.



§ 2.



Žádná reklamace ani žaloba nesmí býti vznášena ani Rakouskem nebo jeho

příslušníky ani příslušníky bývalého císařství rakouského nebo jejich

jménem, nechť osoby tyto sídlí kdekoli, proti kterékoli mocnosti

spojené a sdružené nebo proti kterékoli osobě jednající jménem nebo z

příkazu kteréhokoli úřadu soudního nebo správního řečené mocnosti

spojené a sdružené ve věcí jakéhokoli jednání neb opominutí, které se

týká majetků, práv nebo zájmových účastenství příslušníků rakouských a

zběhlo za války neb za účelem příprav válečných. Rovněž nebude

připuštěna žádná reklamace ani žaloba proti nikomu, pokud jde o

kterékoli jednání nebo opominutí vyplývající z mimořádných opatření

válečných, zákonů a nařízení kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené.



§ 3.



V článku 249 a v této příloze zahrnuje výraz "mimořádná opatření

válečná" všeliká opatření zákonodárná, správní, soudní nebo jiná, která

byla nebo budou později učiněna ve věci majetku nepřátelského a jejichž

účinkem bylo nebo bude odnětí disposice vlastníkům nad jejich majetkem,

avšak bez dotčení podstavy práva vlastnického, zejména opatření o

dohledu, vnucené správě a sekvestraci, neb opatření, jejichž účelem

bylo neb bude zbaviti, zužitkovati nebo obstaviti aktiva nepřátelská, a

to z jakéhokoli důvodu, v jakékoli formě a na kterémkoli místě. Akty,

kterými se tato opatření proti majetku nepřátelskému provádějí, jsou

veškerá rozhodnutí, instrukce, rozkazy neb nařízení správních úřadů

nebo soudů, uplatňující tato opatření na majetek nepřátelský, jakož i

veškerá jednání osob pověřených správou nebo dozorem nad majetkem

nepřátelským, jako na př. placení dluhů, vybírání pohledávek,

zapravování útrat, nákladů neb výloh, vybírání platů.



"Opatření disposiční" jsou taková, jimiž byla nebo bude dotčena

podstata vlastnictví k majetku nepřátelskému převodem celku nebo části

na osobu jinou než vlastníka nepřátelského a bez jeho souhlasu, zejména

opatření nařizující prodej, likvidaci, propadnutí vlastnického práva k

majetku nepřátelskému, anulování právních titulů aneb cenných papírů.



§4.



Majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků bývalého císařství

rakouského na územích kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené, jakož i

čistý výtěžek jejich prodeje, likvidace nebo jiných opatření

disposičních mohou býti touto mocností spojenou nebo sdruženou předně

zatíženy tím, že se zaplatí náhrady dlužné podle reklamací příslušníků

této mocnosti za jejich majetek, práva a zájmová účastenství, počítaje

k nim společnosti nebo družstva, v nichž tito příslušníci byli

zúčastněni na území bývalého císařství rakouského, nebo pohledávky, jež

mají za příslušníky rakouskými, jakož i tím, že se uspokojí reklamace

vzniklé z jednání bývalé vlády rakousko-uherské nebo kteréhokoli

rakouského úřadu po 28. červenci 1914 a dřív nežli tato mocnost spojená

nebo sdružená vstoupila do války. Výše takovýchto požadavků může býti

určena rozhodčím, kterého určí pan Gustav Ador, uvolí-li se, nebo,

neučiní-li tak, smíšeným rozhodčím soudem zavedeným v Oddílu VI. Na

druhém místě mohou býti zatíženy tím, že se zaplatí náhrady dlužné

podle reklamací příslušníků mocnosti spojené nebo sdružené za jejich

majetek, práva a zájmová účastenství na území ostatních mocností

nepřátelských, pokud tato odškodnění nebudou poskytnuta jinakým

způsobem.



§ 5.



Nehledíc k ustanovením článku 249, jestliže bezprostředně před

vypuknutím války některá společnost povolená ve státě spojeném nebo

sdruženém měla společně se společností od ní kontrolovanou a povolenou

v Rakousku právo používati známek továrních neb obchodních ve třetích

státech, nebo jestliže požívala spolu s takovou společností práva ke

zvláštním procesům při výrobě zboží nebo předmětů potřebných pro třetí

státy, bude prvá společnost samojediná oprávněná užívati oněch známek

továrních ve třetích státech s vyloučením společnosti rakouské; a

společné právo k procesu výrobnímu bude vydáno této první společnosti

bez ohledu na jakékoli opatření učiněné podle válečného zákonodárství v

mocnářství rakousko-uherském vzhledem k této druhé společnosti nebo

jejím zájmům, obchodnímu vlastnictví nebo akciím. Nicméně první

společnost, bude-li za to žádáno, vydá druhé společnosti, modely

dovolující pokračovati ve výrobě zboží, které se má spotřebovati v

Rakousku.



§ 6.



Až do okamžiku, kdy bude provedena restituce podle článku 249, ručí

Rakousko za zachování majetku, práv a zájmových účastenství příslušníků

mocností spojených nebo sdružených - počítaje v to společnosti a

družstva, v nichž byli tito příslušníci zúčastněni -, jež byly

podrobeny v Rakousku nějakému mimořádnému opatření válečnému.



§ 7.



Do roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, ohlásí mocnosti

spojené nebo sdružené majetek, práva a zájmová účastenství, o kterých

míní používati práva uvedeného v článku 249, odstavci f).



§ 8.



Restituce uvedené v článku 249 budou vykonány na rozkaz vlády rakouské

nebo úřadů, které na místě ní budou ustanoveny. Podrobné výkazy o

vedení správy budou podány zúčastněným osobám úřady rakouskými na

žádost, která může býti vznesena, jakmile tato smlouva nabude

působnosti.



§ 9.



Až do ukončení likvidace uvedené v čl. 249, odstavci b), zůstanou

majetek, práva a zájmová účastenství osob jmenovaných v témž odstavci

podrobeny mimořádným opatřením válečným, která byla nebo budou o nich

učiněna.



§ 10.



Do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, vydá

Rakousko každé mocnosti spojené nebo sdružené všechny smlouvy,

osvědčení, akty a jiné právní tituly vlastnického práva, jež jsou v

rukou jeho příslušníků a vztahují se k majetku, právům nebo zájmovým

účastenstvím nalézajícím se na území řečené mocnosti spojené nebo

sdružené, čítaje v to akcie, obligace nebo jiné cenné papíry všech

společností povolených podle zákonů této mocnosti.



Rakousko podá kdykoli na žádost mocnosti spojené nebo sdružené všechny

vysvětlení o majetku, právech a zájmových účastenstvích státních občanů

rakouských na území této mocnosti spojené nebo sdružené, jakož i o

všech transakcích, které byly s řečeným majetkem, právy nebo zájmovými

účastenstvími snad provedeny po 1. červenci 1914.



§ 11.



Výraz "peněžní aktiva" zahrnuje všecky vklady nebo fondy zřízené před

vypověděním války nebo po něm, jakož i všechna aktiva pocházející ze

vkladů, důchodů neb užitků inkasovaných správci, sekvestry nebo jinými

z úhrad bankovních nebo z jakéhokoli jiného pramene, avšak nezahrnuje

peněz náležejících spojené nebo sdružené mocnosti anebo státům,

provinciím neb obcím, které ji tvoří.



§ 12.



Všechna kdekoli učiněná umístění peněžních aktiv příslušníků Vysokých

stran smluvních, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito

příslušníci byli kapitálově zúčastněni, osobami odpovědnými za správu

nepřátelského majetku nebo majícími dozor nad takovou správou anebo na

rozkaz těchto osob nebo kteréhokoli úřadu budou prohlášena za neplatná.

Tato peněžní aktiva budou vyúčtována bez ohledu k oněm umístěním.



§ 13.



Do měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, nebo na žádost

vznesenou kdykoliv poté, vydá Rakousko mocnostem spojeným nebo

sdruženým všecky účty nebo doklady účetní, archivy, listiny a

vysvětlení všeho druhu nalézající se snad na jeho území a týkající se

majetku, práv a zájmových účastenství příslušníků těchto mocností -

počítaje v to společnosti nebo družstva, v nichž tito příslušníci byli

zúčastněni -, jež byly podrobeny mimořádným opatřením, válečným neb

jakémukoli opatření disposičnímu buď na území bývalého císařství

rakouského nebo v územích, která byla obsazena jím nebo jeho spojenci.



Kontroloři, dozorci, vedoucí ředitelé, správci, vnucení správci,

likvidátoři a opatrovníci budou za ručení vlády rakouské osobně

odpovědni za neprodlené a úplné vydání těchto účtů a listinných dokladů

a za jejich přesnost.



§ 14.



Ustanovení článku 297 a této přílohy o majetku, právech a zájmových

účastenstvích v nepřátelských státech a o výtěžku jejich likvidace

vztahují se na dluhy, úvěry a účty, kdežto Oddíl III upravuje toliko

způsoby placení.



Pro úpravu otázek uvedených v článku 249 mezi Rakouskem a mocnostmi

spojenými a sdruženými, jejich koloniemi nebo protektoráty nebo

kterýmkoli z britských dominií nebo Indií, o kterých nebude prohlášeno,

že přijímají Oddíl III, a mezi jejich příslušníky, budou platiti

ustanovení Oddílu III o měně, v které se mají díti platy, o kursu a

úrocích, ačli zúčastněná vláda spojené nebo sdružené mocnosti neoznámí

Rakousku do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, že

se jednoho nebo několika řečených ustanovení nemá použíti.



§ 15.



Ustanovení článku 249 a této přílohy platí o vlastnictví průmyslovém,

literárním a uměleckém, které jest nebo bude pojato do likvidace

majetku, práv, zájmových účastenství, společností nebo podniků,

provedené podle výjimečného válečného zákonodárství mocnostmi spojenými

nebo sdruženými nebo podle podmínek článku 249, odstavce b).



Oddíl V.



Smlouvy, promlčení, rozsudky.



Čl.251



a) Smlouvy uzavřené mezi nepřáteli budou pokládány za zrušené od

okamžiku, kdy se kterékoli dvě strany staly nepřáteli, vyjímajíc

případ, kde jde o dluhy nebo jiné povinnosti peněžní, které vznikly

tím, že bylo něco podle smlouvy vykonáno nebo placeno, a s výhradou

výjimek a zvláštních pravidel platných pro jisté smlouvy nebo druhy

smluv uvedených níže nebo v připojené příloze.



b) Vyňaty jsou ze zrušení ve smyslu tohoto článku smlouvy, jichž

splnění bude ve všeobecném zájmu žádáno vládami mocností spojených nebo

sdružených, jejichž příslušníkem jest jedna ze stran, do šesti měsíců

od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Způsobí-li splnění smluv takto v platnosti zachovaných následkem změny

obchodních poměrů jedné ze stran značnou újmu, může smíšený rozhodčí

soud, o němž je řeč v Oddíle VI, přiřknouti poškozené straně přiměřenou

náhradu.



c) Hledíc k předpisům ústavním a právním ve Spojených státech

amerických, v Brasilii a Japonsku, neplatí tento článek ani článek 252

s připojenou přílohou o smlouvách uzavřených mezi příslušníky těchto

států a příslušníky bývalého císařství rakouského; stejně neplatí

článek 257 pro Spojené státy americké nebo jejich příslušníky.



d) Tento článek, jakož i připojená příloha neplatí pro smlouvy, jejichž

strany se staly nepřáteli tím, že jedna nebo druhá bydlila v území,

jehož suverenita se mění, pokud tato strana nabude na základě této

smlouvy státní příslušnosti mocnosti spojené nebo sdružené, ani pro

smlouvy uzavřené mezi příslušníky mocností spojených nebo sdružených,

mezi kterými byly obchodní styky zakázány proto, že jedna ze stran byla

na území některé z mocností spojených nebo sdružených, které bylo

obsazeno nepřítelem.



e) O žádném ustanovení tohoto článku a připojené přílohy nelze míti za

to, že by činila neplatným obchodní jednání zákonitě vykonané na

základě smlouvy uzavřené mezi nepřáteli se schválením jedné z mocností

válčících.



Čl.252



a) Na území Vysokých stran smluvních staví se ve vztazích mezi

nepřáteli veškeré lhůty promlčecí, práva omezující nebo preklusivní

lhůty procesní po dobu války, ať počaly běžeti před vypuknutím války či

po něm; počnou znovu běžeti nejdříve tři měsíce po tom, kdy tato

smlouva nabude působnosti. Toto ustanovení platí o lhůtách k předložení

kuponů úrokových anebo dividendových a o lhůtách k předložení cenných

papírů vylosovaných nebo z jakéhokoli jiného důvodu splatných, pokud

jde o jejich placení.



b) Byly-li následkem nevykonání nějakého aktu anebo nevyhovění

formálnímu předpisu za války na území bývalého císařství rakouského

provedeny úkony exekuční na újmu příslušníka některé z mocností

spojených nebo sdružených, bude reklamace, podaná příslušníkem některé

mocnosti spojené nebo sdružené, vznesena na smíšený rozhodčí soud

stanovený v Oddíle VI, nespadá-li věc pravomoci soudu některé mocnosti

spojené nebo sdružené.



c) Na žádost interesovaného příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené

nalezne smíšený rozhodčí soud na znovuzřízení práv porušených úkony

exekučními vzpomenutými v odstavci b), kdykoli to, hledíc k zvláštním

poměrům věci, bude spravedlivo a možno.



Bylo-li by toto znovuzřízení nespravedlivo nebo nemožno, může rozhodčí

soud poskytnouti poškozené straně náhradu na vrub vlády rakouské.



d) Stala-li se smlouva mezi nepřáteli neplatnou buď tím, že jedna ze

stran nesplnila nějakou podmínku smluvní, anebo tím, že použila práva

smlouvou stanoveného, může se poškozená strana obrátiti o náhradu škody

na smíšený rozhodčí soud. Soud bude míti v tomto případě práva

stanovená v odstavci c).



e) Ustanovení předešlých odstavců tohoto článku budou platiti pro

příslušníky mocností spojených a sdružených, kterým se stala újma

opatřeními svrchu vzpomenutými, provedenými od úřad§ bývalé vlády

rakouské v území přepadeném nebo obsazeném, nedostalo-li se těmto

příslušníkům za to jiné náhrady.



f) Rakousko nahradí třetím osobám škodu, kterou utrpěly vrácením neb

znovuzřízením práva, na něž nalezl smíšený soud podle ustanovení

předcházejících odstavců tohoto článku.



g) Co se týče skriptur obchodních, začne tříměsíční lhůta, o níž jest

řeč v odstavci a), běžeti ode dne, kdy se definitivně ukončí mimořádná

opatření platící o skripturách obchodních v území příslušné mocnosti.



Čl.253



V poměru mezi nepřáteli bude se míti za to, že žádná obchodní skriptura

sepsaná před válkou nepozbyla platnosti jen z toho důvodu, že nebyla

předložena ku přijetí nebo k placení v předepsaných lhůtách, nebo že

vydatelé neb indosanti nebyli zpraveni o nepřijetí neb o neplacení,

nebo že schází protest, nebo z toho důvodu, že za války nebylo vyhověno

jakémukoli formálnímu předpisu.



Jestliže lhůta, v které měla obchodní skriptura býti předložena ku

přijetí nebo k placení, nebo v které měli vydatel neb indosanti býti

zpraveni o nepřijetí neb o neplacení, nebo v které měla býti skriptura

protestována, vypršela za války, a jestliže strana, která měla

předložiti nebo dáti protestovati skripturu nebo dáti zprávu o

nepřijetí neb o neplacení, tak neučinila za války, bude jí od té doby,

kdy tato smlouva nabude působnosti, povolena lhůta nejméně tří měsíců,

v níž bude moci předložiti skripturu, zpraviti o nepřijetí neb o

neplacení nebo dáti ji protestovati.



Čl.254



Rozsudky vynesené soudy kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené v

případech, v kterých jsou tyto soudy příslušné podle této smlouvy,

budou uznány v Rakousku za pravomocné a budou vykonány, aniž bude

potřebí opatřovati je doložkou vykonatelnosti.



Jestliže byl v jakémkoli sporu za války proti příslušníku mocností

spojených nebo sdružených nebo proti společnosti neb družstvu, v nichž

byl některý z těchto příslušníků zúčastněn, od soudu bývalého císařství

rakouského vynesen rozsudek nebo nařízen exekuční výkon v některé

instanci, v které se onen příslušník nebo společnost nebo družstvo

nemohli hájiti, bude moci příslušník mocnosti spojené nebo sdružené,

jemuž se takto stala újma, dostati náhradu, která bude určena smíšeným

rozhodčím soudem ustanoveným v Oddíle VI.



K žalobě příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené smí náhrada shora

vzpomenutá na rozkaz smíšeného rozhodčího soudu, kde to bude možno,

býti dána tím způsobem, že se strany znovu uvedou ve stav, v němž byly

před rozsudkem vyneseným od rakouského soudu.



Náhradu shora vzpomenutou mohou před smíšeným rozhodčím soudem dostati

rovněž příslušníci mocností spojených nebo sdružených, kterým se stala

újma soudními rozhodnutími v územích přepadených neb obsazených,

jestliže nebyli odškodněni jinak.



Čl.255



Ve smyslu Oddílu III, IV, V a VI znamená výraz "za války" pro každou

mocnost spojenou nebo sdruženou období od okamžiku, kdy nastal válečný

stav mezi bývalou říší rakousko-uherskou a touto mocností, až do doby,

kdy tato smlouva nabude působnosti.



Příloha.



I.



Obecná ustanovení.



§ 1.



Ve smyslu článku 251, 252 a 253 pokládají se smluvní strany za

nepřátelské, byl-li obchod mezi nimi zakázán nebo stal-li se jinak

nezákonným podle zákonů, nařízení nebo předpisů, kterým byla jedna z

těchto stran podrobena, a to buď ode dne, kdy tento obchod byl zakázán,

nebo ode dne, kdy se stal nezákonným jakýmkoli jiným způsobem.



§ 2.



Následující druhy smluv jsou vyňaty ze zrušení, o kterém je řeč v

článku 251, a zůstávají v působnosti bez újmy práv uvedených v článku

249, odstavec b), Oddílu IV, a s výhradou použití domácích zákonů,

nařízení a předpisů vydaných za války mocnostmi spojenými nebo

sdruženými, jakož i ustanovení smluvních:



a) smlouvy, jejichž předmětem je převod statků, majetku, věcí movitých

neb nemovitých, jestliže vlastnictví bylo převedeno nebo předmět vydán

před tím, nežli se strany staly nepřáteli;



b) pachty, nájmy a smlouvy o budoucím nájmu;



c) smlouvy o zástavu nemovitou, movitou a právo retenční;



d) koncese na doly, důlní jámy, lomy a ložiska;



e) smlouvy mezi osobami soukromými a státy, zeměmi, obcemi nebo jinými

obdobnými právnickými osobami, které jsou pověřeny správními úkoly, a

koncese udělené řečenými státy, zeměmi, obcemi nebo jinými obdobnými

právnickými osobami, které jsou pověřeny správními úkoly.



§ 3.



Jsou-li ustanovení některé smlouvy zrušena z části podle článku 251, a

lze-li odloučení provésti, zůstanou ostatní ustanovení této smlouvy v

platnosti a výhradou použití domácích zákonů, nařízení a předpisů

vzpomenutých shora v paragrafu 2. Nelze-li odloučení provésti, bude se

míti za to, že smlouva byla zrušena v celku.



II.



Zvláštní předpisy o určitých druzích smluv.



Smlouvy na bursách cenných papírů a zboží.



§ 4.



a) Pravidla vydaná za války uznanými bursami na cenné papíry nebo na

zboží a stanovící likvidaci obchodů bursovních, uzavřených před válkou

nepřátelským jednotlivcem, potvrzují se Vysokými stranami smluvními,

rovněž i opatření k provedení těchto pravidel, s výhradou:



1. že bylo výslovně řečeno, že obchod bude podléhati pravidlům řečených

burs,



2. že tato pravidla byla všeobecně závazná,



3. že podmínky likvidace byly slušné a přiměřené.



b) Předchozí odstavec se nevztahuje na opatření učiněná za okupace na

bursách v krajích, které byly obsazeny nepřítelem.



c) Likvidace termínových obchodů s bavlnou uzavřených ke dni 31.

července 1914 podle rozhodnutí svazu bavlnářského v Liverpoolu se

potvrzuje.



Zástava.



§ 5.



Prodej zástavy zřízené k zaručení dluhu nepřítelova bude se v případě

nezaplacení pokládati za platný, třeba že vlastník nemohl býti zpraven,

jestliže věřitel jednal bezelstně a s náležitou péčí a opatrností; v

tom případě nebude moci vlastník vznésti nijakého nároku pro prodej

zástavy.



Toto ustanovení se nevztahuje na prodeje zástav vykonané nepřítelem za

okupace v krajinách, do kterých nepřítel vpadl nebo jež obsadil.



Obchodní skriptury.



§ 6.



Pokud se týče mocností, které přijaly Oddíl III a připojenou k němu

přílohu, budou peněžní závazky trvající mezi nepřáteli a plynoucí z

vydání obchodních skriptur vyrovnány podle řečené přílohy

prostřednictvím úřadů verifikačních a kompensačních, jež vstoupí v

práva majetníka, pokud jde o různé opravné prostředky, které jsou

majetníku přístupny.



§ 7.



Jestliže se některá osoba buď před válkou nebo za války zavázala

zaplatiti obchodní skripturu následkem závazku, jejž k ní přejala jiná

osoba, která se stala později nepřátelskou, bude tato osoba nucena přes

zahájení nepřátelství ručiti oné za následky svého závazku.



III.



Pojišťovací smlouvy.



§ 8.



Pojišťovací smlouvy, které uzavřela jedna osoba s druhou, jež se stala

později nepřátelskou, budou upraveny podle následujících paragrafů.



Pojištění proti požáru.



§ 9.



Smlouvy o pojištění proti požáru týkající se majetku, které uzavřela

osoba mající zájmy na tomto majetku s osobou, jež se stala později

nepřátelskou, nebudou se pokládati za zrušené zahájením nepřátelství

nebo následkem toho, že se osoba stala nepřátelskou, nebo že jedna ze

stran nesplnila některého smluvního závazku za války nebo ve lhůtě tří

měsíců po válce, nýbrž budou zrušeny dnem, kdy roční premie po prvé

dospěje splatnosti po vypršení tříměsíční lhůty po tom, kdy tato mírová

smlouva nabude působnosti.



Provede se vyrovnání nezaplacených prémií, jež dospěly splatnosti za

války, nebo nároků za škody vzešlé za války.



§ 10.



Jestliže pojištění požární uzavřené před válkou bylo správním nebo

zákonodárným aktem za války převedeno s původního pojistitele na

pojistitele jiného, bude převod uznán a o ručení původního pojistitele

bude se míti za to, že přestalo dnem převodu. Původní pojistitel bude

však oprávněn k tomu, aby se mu na jeho žádost dostalo úplné informace

o podmínkách převodu, a bude-li patrno, že tyto podmínky nebyly

přiměřené, budou změněny tak dalece, pokud je nutno, aby se staly

přiměřenými.



Nad to bude míti pojistník v dohodě s původním pojistitelem právo, aby

byla smlouva převedena na původního pojistitele, počínajíc dnem

žádosti.



Pojištění na život.



§ 11.



Pojišťovací smlouvy na život uzavřené mezi pojistitelem a osobou, jež

se stala později nepřátelskou, nebudou se pokládati za zrušené

prohlášením války nebo tím, že se osoba stala nepřátelskou.



Každá částka, která se stala splatnou za války za podmínek smlouvy, jež

se podle předchozího odstavce nepokládá za zrušenou, bude vymahatelná

po válce. Tato částka se zvýší o 5%ní roční úroky od dospělosti až do

dne splacení.



Jestliže smlouva za války propadla pro neplacení prémií nebo stala-li

se bezúčinnou pro nesplnění smluvních podmínek, budou pojištěnec nebo

jeho zástupci nebo právní nástupci míti právo kdykoli ve lhůtě dvanácti

měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, žádati od

pojistitele hodnotu, kterou měla pojistka v den svého propadnutí nebo

zrušení.



Když smlouva propadla za války proto, že nebyly následkem válečných

opatření placeny premie, mají pojištěnec nebo jeho zástupci nebo právní

nástupci právo do tří měsíců, jež budou následovati po tom, kdy tato

mírová smlouva nabude působnosti, obnoviti platnost smlouvy tím, že

zaplatí prémie případně dospělé s 5%ním ročním úrokem.



§ 12.



Jestliže byly pojišťovací smlouvy na život uzavřeny pobočkou některé

pojišťovací společnosti zřízenou ve státě, který se později stal

nepřátelským, bude se tato smlouva, nebude-li obsaženo ustanovení

opačné ve smlouvě samé, říditi místními zákony, avšak pojistitel bude

směti požadovati na pojištěnci nebo jeho zástupcích vrácení částek

zaplacených k upokojení požadavků vznesených nebo uložených následkem

opatření válečných proti podmínkám smlouvy samé a proti zákonům a

státním smlouvám platným v době, kdy pojišťovací smlouva byla uzavřena.



§ 13.



Ve všech případech, kde podle zákona platného pro smlouvu zůstane

pojistitel přes to, že premie nejsou zaplaceny, zavázán smlouvou až do

té doby, kdy se dá pojištěnci zpráva, že smlouva došla, bude míti

právo, jestliže mu bylo válkou znemožněno tuto zprávu podati, vymáhati

od pojištěnce nezaplacené premie zvýšené o 5% roční úrok.



§ 14.



Pro použití odstavců 11 - 13 budou se za pojišťovací smlouvy na život

pokládati pojišťovací smlouvy, které se, pokud jde o výpočet vzájemných

závazků mezi dvěma stranami, zakládají na pravděpodobnostech lidského

života, kombinovaných s úrokovou mírou.



Pojištění námořní.



§ 15.



Smlouvy o pojištění námořním, počítajíc v to pojistky na čas a pojistky

cestovní, uzavřené mezi pojistitelem a osobou, jež se později stala

nepřátelskou, budou se pokládati za zrušené tím okamžikem, kdy se tato

osoba stala nepřátelskou, vyjímajíc případy, že risiko, o němž je řeč

ve smlouvě, počalo běžeti před tímto okamžikem.



Nepočalo-li risiko běžeti, bude možno částky zaplacené jako prémie neb

jinak vymáhati na pojistiteli.



Počalo-li risiko běžeti, bude se smlouva pokládati za platnou přes to,

že se strana stala nepřátelskou, a zaplacení částek dlužných podle

podmínek smlouvy buď jako prémie nebo jako škody bude vymahatelné, až

tato smlouva nabude působnosti.



Jestliže byla uzavřena dohoda o placení úroku z částek, jež byly

dluhovány před válkou příslušníkům nebo příslušníky států válčících a

byly vymoženy po válce, poběží tento úrok v případě ztrát vymahatelných

podle pojišťovacích smluv námořních od té chvíle, kdy vypršela lhůta

jednoroční ode dne těchto ztrát.



§ 16.



Žádná smlouva o námořním pojištění s pojistníkem, jenž se později stal

nepřítelem, nesmí se vykládati tak, že by kryla škody způsobené

válečnými činy mocností, jejímž příslušníkem je pojistitel, nebo

válečnými činy států spojených nebo sdružených s touto mocností.



§ 17.



Prokáže-li se, že některá osoba, která před válkou uzavřela smlouvu o

námořním pojištění s pojistitelem, jenž se později stal nepřítelem,

uzavřela po zahájení nepřátelství novou smlouvu kryjící totéž risiko s

pojistitelem nikoli nepřátelským, bude se míti za to, že nová smlouva

nahradila původní smlouvu dnem, kdy byla uzavřena, a dospělé prémie

budou upraveny na tom základě, že původní pojistitel bude zavázán

smlouvou jen do okamžiku, kdy byla uzavřena smlouva nová.



Jiná pojištění.



§ 18.



S jinými pojišťovacími smlouvami uzavřenými před válkou mezi

pojistitelem a osobou, jež se stala později nepřátelskou, nežli

smlouvami, o nichž jest řeč v paragrafech 9 až 17, naloží se ve všech

směrech stejným způsobem, jako by se naložilo podle řečených článků se

smlouvami o požárním pojištění mezi týmiž stranami.



Zajišťovací smlouvy.



§ 19.



Všechny zajišťovací smlouvy uzavřené s osobou, jež se stala

nepřátelskou, budou se pokládati za zrušeny tím, že se tato osoba stala

nepřátelskou, avšak v případě risika v pojištění životním nebo

námořním, jež počalo běžeti před válkou, bez újmy práva vymáhati po

válce zaplacení částek dlužných vzhledem na tato risika.



Jestliže se však zajištěnci stalo následkem vpádu nemožným nalézti

jiného zajistitele, potrvá smlouva v platnosti až do vypršení lhůty

tříměsíční po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Bude-li některá smlouva zajišťovací zrušena podle tohoto článku,

provede se vyúčtování mezi stranami, pokud se týče i prémií zaplacených

a splatných, i závazků za ztráty utrpěné vzhledem na risika v pojištění

životním neb námořním, jež počala běžeti před válkou. V případě jiných

risik nežli těch, která jsou uvedena v paragrafech 11 až 17, upraví se

účty ke dni, kterého se strany staly nepřátelskými, bez ohledu na

nároky za ztráty utrpěné po tomto dnu.



§ 20.



Ustanovení předchozího paragrafu vztahují se také na ta zajištění

trvající v den, kdy se strany staly nepřátelskými, která zajišťují

zvláštní risika přejatá pojistitelem v pojišťovací smlouvě stran

jakéhokoli jiného risika než risika života a risika námořního.



§ 21.



Zajištění pojišťovací smlouvy na život, jež bylo uzavřeno zvláštní

smlouvou a nebylo zahrnuto ve všeobecné smlouvě zajišťovací, zůstane v

platnosti.



§ 22.



Bylo-li před válkou uskutečněno zajištění smlouvy v pojištění námořním,

zůstane postup risika postoupeného zajistiteli v platnosti, jestliže

toto risiko počalo běžeti před zahájením nepřátelství, a smlouva

zůstane platná přes zahájení nepřátelství; částky dlužné podle smlouvy

zajišťovací jak stran prémií, tak stran ztrát, budou vymahatelné po

válce.



§ 23.



Ustanovení paragrafu 16 a 17 a poslední odstavec paragrafu 15 budou se

vztahovati na smlouvy zajišťující risika námořní.



Oddíl VI.



Smíšený rozhodčí soud.



Čl.256



a) Ve lhůtě tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude

zřízen smíšený rozhodčí soud mezi každou z mocností spojených nebo

sdružených na straně jedné a Rakouskem na straně druhé. Každý z těchto

soudů bude složen ze tří členů. Každá ze zúčastněných vlád bude

jmenovati jednoho z těchto členů. Předseda bude pak zvolen po dohodě

mezi oběma zúčastněnými vládami.



Nebylo-li by možno dosíci o tom dohody, budou předseda soudu a dvě jiné

osoby jako jeho náhradníci pro případ potřeby zvoleni Radou Společnosti

národů nebo, nežli bude tato Rada ustavena, panem Gustavem Adorem,

svolí-li k tomu. Osoby tyto mají býti příslušníky mocností, které

zůstaly za války neutrální.



Jestliže se některá vláda nepostará při uprázdnění místa způsobem shora

vytčeným do měsíce o člena soudu, bude člen soudu vybrán protivnou

vládou z obou osob shora vzpomenutých, vyjímajíc předsedu.



Rozhodnutí většiny členů bude rozhodnutím soudu.



b) Smíšené rozhodčí soudy zřízené podle odstavce a) budou rozhodovati o

sporech spadajících do jejich příslušnosti podle Oddílu III, IV, V a

VII.



Kromě toho budou všechny spory jakéhokoli rázu týkající se smluv

uzavřených dříve, než nabyla působnosti tato smlouva mezi příslušníky

mocností spojených a sdružených a příslušníky rakouskými, vyřizovány

smíšeným rozhodčím soudem; vyjímají se však spory, které podle zákonů

mocností spojených, sdružených nebo neutrálních spadají pod příslušnost

státních soudů těchto mocností. V tomto případě budou tyto spory

vyřizovány těmito státními soudy s vyloučením smíšeného rozhodčího

soudu. Zúčastněný příslušník mocnosti spojené nebo sdružené bude však

nicméně moci záležitost vznésti na smíšený rozhodčí soud, nebrání-li

tomu zákony jeho státu.



c) Bude-li to odůvodňovati počet sporů, budou moci býti ustanoveni

další členové, aby smíšený rozhodčí soud se mohl rozděliti v několik

oddělení. Každé z těchto oddělení bude složeno, jak shora udáno.



d) Každý rozhodčí soud stanoví sám svůj jednací řád, pokud není upraven

ustanoveními v příloze k tomuto článku. Bude míti právo určiti peníz

nákladů a výloh procesních, jež má nésti strana prohrávající.



e) Každá vláda bude hraditi plat člena smíšeného rozhodčího soudu, jejž

jmenuje, i každého zmocněnce, jejž určí, aby ji zastupoval před soudem.

Plat předsedův bude vyměřen zvláštní dohodou zúčastněných vlád a tento

plat, jehož i společná vydání každého soudu ponesou tyto dvě vlády na

polovic.



f) Vysoké smluvní strany se zavazují, že jejich soudy a úřady poskytnou

smíšeným rozhodčím soudům přímo jakoukoli možnou právní pomoc, zejména

při zprostředkování zpráv a při sbírání důkazů.



g) Vysoké strany smluvní se shodují v tom, že budou rozhodnutí

smíšeného rozhodčího soudu pokládati za konečná a učiní je závaznými

pro své příslušníky.



Příloha.



§ 1.



Jestliže některý člen soudu zemře nebo se vzdá úřadu, nebo jestliže

bude některému členu soudu z jakéhokoli důvodu nemožno zastávati svůj

úřad, bude postup, podle kterého se dělo jmenování, zachován i při

ustanovení jeho náhradníka.



§ 2.



Soud se přidrží ve svém řízení pravidel shodujících se se spravedlností

a slušností. Rozhodne o pořadu a lhůtách, v kterých má každá strana

podati své návrhy, a upraví formality potřebné k vedení důkazů.



§ 3.



Právní zástupci a rádcové obou stran budou míti právo přednésti soudu

ústně i písemně důvody na podporu neb obhájení své pře.



§ 4.



Soud uschová spisy o sporných otázkách a případech jemu předložených a

o příslušném řízení s udáním dat.



§ 5.



Každá ze zúčastněných mocností může jmenovati tajemníka. Tito tajemníci

budou skládati smíšený úřad tajemnický při soudu a budou podřízeni jeho

rozkazům. Soud smí jmenovati a užívati jednoho neb několika

funkcionářů, jichž bude potřebí, aby mu pomáhali při plnění jeho úkolů.



§ 6.



Soud bude rozhodovati o všech sporných otázkách a věcech naň vznesených

podle důkazů, svědectví a informací, jež opatří zúčastněné strany.



§ 7.



Vysoké strany smluvní se zavazují poskytnouti soudu všechnu pomoc a

vysvětlení, kterých potřebuje, aby provedl svá šetření.



§ 8.



Nedojde-li k jinaké dohodě, bude se řízení konati v jazyku anglickém,

francouzském, italském nebo japonském podle toho, jak rozhodne mocnost

spojená nebo sdružená, o kterou jde.



§ 9.



Místo a čas zasedání každého soudu určí předseda soudu.



Čl.257



Jestliže některý příslušný soud vynesl nebo vynese rozsudek ve věci

uvedené v Oddílech III, IV, V nebo VII, a jestliže se rozsudek takový

nebude shodovati s ustanoveními řečených Oddílů, bude míti strana,

která tím utrpí újmu, právo na náhradu, jež bude určena smíšených

rozhodčím soudem. Na žádost příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené

smí náhrada shora uvedená býti dána, možno-li, smíšeným rozhodčím

soudem tak, že strany budou uvedeny v právní stav, v jakém byly, nežli

byl vynesen rozsudek soudem bývalého císařství rakouského.



Oddíl VII.



Vlastnictví průmyslové.



Čl.258



S výhradou ustanovení této smlouvy budou práva z vlastnictví

průmyslového, literárního neb uměleckého, jak je toto vlastnictví

vymezeno mezinárodními úmluvami pařížskou a bernskou, vzpomenutými v

článcích 237 a 239, znovuzřízena neb obnovena ode dne, kdy nabude

působnosti tato smlouva, v územích Vysokých smluvních stran ve prospěch

osob, které byly jejich nositeli v okamžiku, kdy začal stav válečný,

anebo jejich právních nástupců. Rovněž i práva, jež, nebýti války, by

byla mohla býti získána za války na základě podané žádosti za ochranu

vlastnictví průmyslového nebo na základě uveřejnění díla literárního

nebo uměleckého, budou uznána a vyhrazena ode dne, kdy nabude

působnosti tato smlouva, ve prospěch osob, jež by byly měly k tomu

právní titul.



Avšak právní jednání předsevzatá na základě zvláštních opatření, která

snad byla zavedena za války vrchností zákonodárnou, výkonnou neb

správní některé mocnosti spojené nebo sdružené, pokud jde o práva

příslušníků bývalého císařství rakouského ve věcech vlastnictví

průmyslového, literárního neb uměleckého, zůstanou v platnosti a

zachovají všechny své účinky.



Ani Rakousko nebo jeho příslušníci, ani příslušníci bývalého císařství

rakouského, ani nikdo jiný jejich jménem nebudou moci činiti právních

nároků ani vznášeti žaloby z toho důvodu, že vláda mocnosti spojené

nebo sdružené neb kterákoliv osoba na účet této vlády neb s jejím

svolením těžily po dobu války z práv ve věcech vlastnictví

průmyslového, literárního neb uměleckého, ani z důvodu prodeje,

nabízení neb používání výrobků, přístrojů, zboží nebo předmětů

jakéhokoli druhu, na něž se tato práva vztahovala.



Jestliže zákonodárství některé mocnosti spojené neb sdružené, které

bylo v působnosti v době podpisu této smlouvy, nestanovilo nic jiného,

naloží se s částkami dlužnými neb zaplacenými, pokud jde o majetek osob

jmenovaných v článku 249 b), na základě právních jednání neb operací,

uskutečněných v důsledku zvláštních opatření uvedených v odstavci

druhém tohoto článku, stejně jako s ostatními pohledávkami těchto osob

podle předpisů této smlouvy; na částky, jež vyplynuly ze zvláštních

opatření učiněných vládou bývalého císařství rakouského ve věci práv z

průmyslového, literárního a uměleckého vlastnictví příslušníků mocností

spojených neb sdružených, bude se hleděti jako na jiné dluhy

příslušníků rakouských a naloží se s nimi jako s jinými dluhy.



Každá z mocností spojených nebo sdružených vyhrazuje si volnost

omeziti, podmínkami vázati nebo ztenčiti práva z vlastnictví

průmyslového, literárního nebo uměleckého (vyjímajíc ochranné známky

tovární neb obchodní), získaná před válkou a za války, nebo jež budou

získána později podle jejího zákonodárství příslušníky rakouskými, ať

tím, že bude poskytovati licence na jejich zužitkování, ať tím, že bude

poskytovati licence na jejich zužitkování, ať tím, že si vyhradí dozor

nad tímto zužitkováním, ať jiným způsobem, a to do té míry, jakou bude

pokládati za nutnou pro potřeby obrany státu nebo v zájmu veřejném nebo

k tomu cíli, aby zabezpečila to, by Rakousko slušně nakládalo s právy z

vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, která na území

rakouském drží její příslušníci, aneb aby měla záruku na úplné splnění

všech závazků, jež podle této smlouvy Rakousko vzalo na sebe. Pokud jde

o práva z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, která

budou získána po době, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude se

směti volnosti svrchu vyhrazené mocnostem spojeným a sdruženým

používati jen tehdy, mohla-li by ona omezení, podmínky nebo ztenčení

býti pokládána za nutná pro potřeby obrany státu nebo v zájmu veřejném.



Jestliže by mocnosti spojené nebo sdružené použily předcházejících

ustanovení, budou přiznány přiměřené náhrady nebo odškodné, s nimiž se

naloží stejně, jako se má po rozumu této smlouvy naložiti s ostatními

částkami dlužnými příslušníkům rakouským.



Každá z mocností spojených nebo sdružených si vyhrazuje právo pokládati

za neplatný a bezúčinný jakýkoli úplný nebo částečný postup a jakékoli

vyhrazení práv z vlastnictví průmyslového, literárního nebo uměleckého,

ke kterým snad došlo po 28. červenci 1914 aneb ke kterým snad dojde

příště, a kterými by se ztížilo provedení předpisů tohoto článku.



Ustanovení tohoto článku nelze užíti, pokud jde o práva z vlastnictví

průmyslového, literárního neb uměleckého, příslušející společnostem

nebo podnikům, jež byly mocnostmi spojenými nebo sdruženými likvidovány

podle výjimečného zákonodárství válečného anebo s nimiž se tak stane

podle článku 249, odstavec b).



Čl.259



Lhůta nejméně roční ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude

povolena příslušníkům každé z Vysokých smluvních stran, aby bez

příplatku a jakýchkoli pokut provedli úkon, splnili formalitu,

zaplatili poplatek a vůbec dosáhli jakýmkoli závazkům předepsaným

zákony a nařízeními jednoho každého státu k tomu cíli, aby zachovali

neb dostali práva z vlastnictví průmyslového, získaná již před28.

červencem 1914 nebo která, nebýti války, by byla mohla býti získána po

tomto dni na základě žádosti podané před válkou nebo za války, jakož i

k tomu cíli, aby vznesli odpor proti takovýmto právům. Tento článek

nemůže poskytnouti práva na obnovu řízení zakročovacího ve Spojených

státech amerických, bylo-li již provedeno závěrečné líčení.



Práva z vlastnictví průmyslového, která snad propadla následkem toho,

že nebyl proveden některý úkon nebo formalita neb že nebyl zaplacen

poplatek, znovu oživnou. Pokud se však týká patentů a vzorků, bude moci

každá mocnost spojená nebo sdružená učiniti opatření, která uzná podle

zásad slušnosti za nutná, aby obhájila práva osob třetích, které snad

těžily z patentů nebo vzorků, nebo jich používaly po dobu, kdy byly

zbaveny platnosti. Mimo to patenty a vzorky náležející příslušníkům

rakouským, které nabudou takto opět platnosti, zůstanou, pokud se týká

udělených licencí, podřízeny předpisům, které by byly platily za války,

jakož i všem ustanovením této smlouvy.



Období mezi 28. červencem 1914 a dnem, kdy nabude působnosti tato

smlouva, nebude započítáno do lhůty stanovené pro zužitkování patentu

nebo pro užívání ochranných známek továrních neb obchodních neb užívání

vzorků, a platí mimo to, že žádný patent, ochranná známka průmyslová

neb obchodní nebo vzorek, který požíval ochrany dne 28. července 1914,

nemůže dříve, než uplynula dvě léta ode dne, kdy nabyla působnosti tato

smlouva, býti prohlášen za propadlý nebo zrušený jen z toho důvodu, že

nebylo z něho těženo nebo ho nebylo používáno.



Čl.260



Prioritní lhůty stanovené článkem 4 mezinárodní úmluvy pařížské ze dne

20. března 1883, revidované ve Washingtonu v r. 1911, nebo kteroukoli

jinou platnou úmluvou neb zákonem pro podání neb registrování žádostí

za patenty jakéhokoli druhu a pro podávání neb registrování ochranných

známek továrních neb obchodních, vzorků a modelů, když tyto lhůty dne

28. července 1914 ještě nevypršely, jakož i lhůty, jež počaly běžeti za

války aneb jež by, nebýti války, byly mohly počíti běžeti, budou

prodlouženy každou z Vysokých smluvních stran ve prospěch všech

příslušníků ostatních Vysokých smluvních stran až do doby, kdy kdy tato

smlouva nabude působnosti.



Tato prodloužení lhůty však nebude na újmu právům kterékoli Vysoké

smluvní strany aneb kterékoli osoby, jež by v okamžiku, kdy tato

smlouva nabude působnosti, byla bezelstně v držbě práv z vlastnictví

průmyslového odporujících právům, o něž někdo žádá dovolávaje se

prioritní lhůty. Tyto mocnosti aneb osoby zůstanou v požívání svých

práv, ať jich užívají osobně či skrze zástupce neb držitele licencí,

kterým je postoupily dříve, než tato smlouva nabyla působnosti, a

nebudou moci v této věci žádným způsobem býti znepokojovány nebo

stíhány jako padělatelé.



Čl.261



Příslušníci bývalého císařství rakouského neb osoby sídlící nebo

vykonávající svou živnost na územích bývalého císařství rakouského se

strany jedné a příslušníci mocností spojených nebo sdružených neb osoby

sídlící nebo živnost svou vykonávající na území těchto mocností se

strany druhé, ani osoby třetí, jimž tyto osoby postoupili svá práva za

války, nebudou moci podati žalobu ani uplatňovati žádný nárok,

odvolávajíce se na skutečnosti, jež se udály na území druhé strany,

mezi dnem, kdy nastal stav válečný, a dnem, kdy tato smlouva nabyla

působnosti, a o nichž by se mohlo míti za to, že porušují práva z

vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, která existovala

v kterýkoli okamžik za války nebo která budou obnovena hledíc k článkům

259 a 260 svrchu uvedeným.



Rovněž nebude v žádnou dobu přípustná žaloba se strany týchž osob pro

porušení práv z vlastnictví průmyslového neb uměleckého, odvolávající

se na to, že byly prodávány neb nabízeny po jeden rok od podpisu této

smlouvy na území mocností spojených neb sdružených na straně jedné neb

na území Rakouska na straně druhé produkty neb výrobky vyrobené aneb

literární neb umělecká díla uveřejněná v době mezi dnem, kdy nastal

stav válečný, a dnem podpisu této smlouvy, nebo odvolávající se na to,

že tyto věci byly někým získány, že z nich bylo těženo nebo jich

používáno, při čemž se však rozumí, že toto ustanovení nebude platiti,

jestliže držitelé těchto práv měli bydliště anebo průmyslové neb

obchodní závody v územích, jež za války byla obsazena armádami

rakousko-uherskými.



Tento článek nebude platiti ve vztazích mezi Spojenými státy americkými

se strany jedné a Rakouskem se strany druhé.



Čl.262



Licenční smlouvy týkající se těžení z vlastnictví průmyslového nebo

smlouvy o reprodukování děl literárních nebo uměleckých, které byly

uzavřeny dříve, než nastal stav válečný, mezi příslušníky mocností

spojených nebo sdružených nebo osobami sídlícími na území těchto

mocností nebo vykonávajícími tam svou živnost se strany jedné a

příslušníky bývalého císařství rakouského se strany druhé, budou

pokládány za rozvázané ode dne, kdy nastal stav válečný mezi bývalým

mocnářstvím rakousko-uherským a mocností spojenou nebo sdruženou.

Původní oprávněný ze smlouvy tohoto druhu bude však v každém případě

míti právo, aby do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude

působnosti, žádal od vlastníka těchto práv udělení nové licence, jejíž

podmínky, nedohodnou-li se strany mezi sebou, budou stanoveny

příslušným v tomto směru soudem té země, podle jejíhož zákonodárství

ona práva byla získána, vyjímajíc případ, že se licence dosáhlo na

základě práv získaných podle zákonodárství bývalého císařství

rakouského; v tomto případě budou podmínky ustanoveny smíšeným

rozhodčím soudem, o němž mluví Oddíl VI této smlouvy. Soud může po

případě zároveň určiti náhradu, kterou pokládá za oprávněnou vzhledem

na užívání těchto práv po dobu války.



Licence vztahující se na práva průmyslová, literární nebo umělecká,

které byly vyhrazeny podle zvláštního zákonodárství válečného některé

mocnosti spojené nebo sdružené, nebudou dotčeny tím, že byla

prodloužena licence, která existovala před válkou. Tyto licence

zůstanou v platnosti neomezeně, a byla-li takováto licence udělena

původnímu oprávněnému z licenční smlouvy uzavřené před válkou, bude se

míti za to, že nastoupila na její místo.



Byly-li vzhledem k vlastnictví osob uvedených v článku 249 b) za války

placeny nějaké částky podle nějaké smlouvy neb licence smluvené před

válkou o těžení z vlastnictví průmyslového nebo o rozmnožování nebo

provozování děl literárních, dramatických neb uměleckých, naloží se s

těmito částkami stejně jako s ostatními dluhy nebo pohledávkami

řečených osob ve shodě s touto smlouvou.



Tento článek nebude platiti ve vztazích mezi Spojenými státy americkými

se strany jedné a Rakouskem se strany druhé.



Oddíl VIII.



Zvláštní ustanovení o územích postoupených.



Čl.263



Z fysických a právnických osob, které byly dříve příslušníky bývalého

císařství rakouského, počítajíc v to příslušníky Bosny a Hercegoviny,

označují se v těchto ustanoveních ti, kdo podle této smlouvy nabývají

státního občanství některé mocnosti spojené nebo sdružené ipso facto,

výrazem "příslušníci bývalého císařství rakouského"; ostatní označují

se výrazem "příslušníci rakouští".



Čl.264



Obyvatelé území převedených podle této smlouvy podrží přes tento převod

a změnu státního občanství, která z něho vyplyne v Rakousku plné a

neobmezené požívání všech práv z průmyslového, literárního a uměleckého

vlastnictví, která jim náležela v době řečeného převodu podle zákonů

tehdy platných.



Čl.265



Otázky týkající se příslušníků bývalého císařství rakouského a

příslušníků rakouských, jejich práv, privilegií a majetku, o kterých by

nebyla zmínka ani v této smlouvě, ani ve smlouvě, která má upraviti

určité neodkladné vztahy mezi státy, na které byla převedena území

bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo které vznikly

rozkouskováním tohoto mocnářství, budou učiněny předmětem zvláštních

úmluv mezi státy, o které jde, počítajíc v to Rakousko. Při tom se

rozumí, že tyto úmluvy nebudou v nižádném případě odporovati

ustanovením této smlouvy.



K tomu cíli je smluveno, že se do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva

nabude působnosti, bude konati schůze delegátů zúčastněných mocností.



Čl.266



Vláda rakouská vrátí příslušníkům bývalého císařství rakouského bez

odkladu držbu jejich statků, práv a zájmových účastenství ležících na

území rakouském.



Peníz dávek a daní z majetku, které byly zavedeny neb zvýšeny po 3.

listopadu 1918 a postihují majetek, práva nebo zájmová účastenství

příslušníků bývalého císařství rakouského nebo které by mohly býti

zavedeny neb zvýšeny až do navrácení předepsaného touto smlouvou neb,

jde-li o majetek, práva a zájmová účastenství, jež nebyly podrobeny

mimořádným opatřením válečným, až do uplynutí tří měsíců po tom, kdy

tato smlouva nabude působnosti, bude vrácen oprávněným.



Navrácený majetek, práva a zájmová účastenství nebudou podrobeny

nižádné dávce, uložené na kterékoli jiné jmění nebo kterýkoli jiný

podnik téže osoby, od okamžiku, kdy bude tento majetek odvezen z

Rakouska nebo kdy provozování takového podniku tam přestane.



Jestliže jakékoli daně byly předem zaplaceny z majetku práv a zájmových

účastenství vzatých z Rakouska, bude oprávněným vrácen za celou dobu

následující po tom, co majetek, práva a zájmová účastenství byly vzaty

jinam.



Ustanovení článku 248 d) a 271 této smlouvy o měně, v jaké jest

platiti, a o kursu užije se v příslušných případech o placení

pohledávek, o kterých mluví odstavec 1. tohoto článku.



Odkazy, dary, stipendia a nadání všech druhů, založené neb zřízené v

bývalém mocnářství rakousko-uherském a určené příslušníkům bývalého

císařství rakouského, budou Rakouskem, pokud jsou tato nadání na jeho

území, dány k disposici té mocnosti spojené nebo sdružené, jejímiž

příslušníky ty osoby nyní jsou, a to v takovém stavu, v jakém byly dne

28. července 1914, přihlížejíc k platům, jež byly k účelům nadací řádně

vykonány.



Čl.267



Majetek, práva a zájmová účastenství rakouských příslušníků nebo

společností podřízených jejich dozoru, ležící na území bývalého

mocnářství rakousko-uherského, nebudou přes ustanovení článku 249 a

přílohy k Oddílu IV podrobeny záboru ani likvidaci podle těchto

ustanovení.



Tento majetek, práva a zájmová účastenství budou vráceny oprávněným,

jsouce zproštěny všech opatření toho druhu nebo jakéhokoli jiného

opatření, učiněného o nakládání, vnucené správě nebo sekvestraci od 3.

listopadu 1918 až do té doby, kdy tato smlouva nabude působnosti. Budou

vráceny ve stavu, v jakém byly, když se stala opatření, o která jde.



Mezi statky, práva a zájmová účastenství zde vzpomenutá nenáleží

majetek, o kterém jedná článek 208 Části IX (Klausule finanční).



Tento článek se nikterak nedotýká ustanovení přílohy III k prvému

Oddílu Části VIII (Náhrada škod) o vlastnictví rakouských příslušníků k

lodím a člunům.



Čl.268



Všechny smlouvy o prodeji zboží, které se má dodati po moři, pokud byly

sjednány před 1. lednem 1917 mezi příslušníky bývalého císařství

rakouského se strany jedné a správami bývalého mocnářství

rakousko-uherského, Rakouska, Bosny a Hercegoviny nebo příslušníky

rakouskými se strany druhé, se zrušují, leda by šlo o dluhy a jiné

peněžní závazky, které vznikly tím, že bylo něco podle smlouvy té

vykonáno nebo placeno. Všechny ostatní smlouvy sjednané mezi týmiž

stranami před 1. listopadem 1918 a toho dne ještě platné zůstanou

nedotčeny.



Čl.269



O promlčení, preklusi a propadnutí práv platí v územích postoupených

ustanovení článků 252 a 253, při čemž ovšem výraz "začátek války" bude

nahrazen výrazem "den, který určí správním opatřením každá mocnost

spojená a sdružená jako den, jímž počínajíc vztahy mezi stranami

smluvními staly se ve skutečnosti nebo po právu nemožnými", a výraz

"doba války" ovšem bude nahrazen výrazem "doba mezi dnem právě řečeným

a dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti".



Čl.270



Rakousko se zavazuje, že nižádným způsobem nebude překážeti, aby

majetek, práva a zájmová účastenství náležející některé společnosti

zřízené podle zákonů bývalého mocnářství rakousko-uherského, v které

jsou zúčastněni příslušníci států spojených nebo sdružených, byly

přeneseny na jinou společnost zřízenou podle zákonů kterékoli jiné

mocnosti, že usnadní všechna opatření nutná k provedení tohoto převodu

a že poskytne všechnu pomoc, která by na něm byla žádána, aby

příslušníkům států spojených nebo sdružených nebo společnostem, v nichž

jsou zúčastněny, mohly býti vráceny jejich majetek, práva a zájmová

účastenství v Rakousku nebo v převedených územích.



Čl.271



Oddíl III mimo článek 248 d) neplatí o dluzích sjednaných mezi

příslušníky rakouskými a příslušníky bývalého císařství rakouského.



S výhradou zvláštních ustanovení, uvedených v článku 248 d) pro státy

nově vzniklé, budou dluhy, o kterých se zmiňuje 1: odstavec tohoto

článku, placeny v měně, která je zákonitá v době placení ve státě,

jehož příslušníkem se stal příslušník bývalého císařství rakouského.

Kursem, kterého jest při řečeném vypořádání užití, bude průměrný kurs

znamenaný na burse ženevské v posledních dvou měsících před 1.

listopadem 1918.



Čl.272



Pojišťovací společnosti, které měli hlavní sídlo obchodní v územích,

která byla dříve součástí bývalého mocnářství rakousko-uherského, budou

míti právo provozovati své obchody v území rakouském po deset let po

tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a změna jejich příslušnosti

nedotkne se nikterak jejich právního postavení, jehož dosud požívaly.



Po dobu shora naznačenou nesmí Rakousko obchody těchto společností

postihnouti žádnými vyššími dávkami nebo poplatky, než jakými jsou

postiženy obchody společnosti domácí. Jejich vlastnictví nesmí se

dotknouti žádné opatření, které by nepostihovalo zároveň majetku, práv

nebo zájmových účastenství pojišťovacích společností domácích. Kdyby se

taková opatření stala, bude zaplaceno přiměřené odškodnění.



Tato ustanovení platí jen potud, pokud rakouským společnostem

pojišťovacím, které dříve provozovaly své obchody v převedených

územích, bude navzájem dovoleno požívati téhož práva, aby provozovaly

své obchody v řečených územích, i kdyby jejich hlavní sídlo bylo mimo

tato území.



Až uplyne shora řečených deset let, budou se pojišťovací společnosti

výše jmenované, které příslušejí do některé mocnosti spojené a

sdružené, spravovati článkem 228 této Části této smlouvy.



Čl.273



Rozvrh majetku náležejícího kolektivním útvarům nebo veřejným osobám

právnickým, působícím v územích rozdělených touto smlouvou, bude

upraven zvláštními úmluvami.



Čl.274



Státy, kterým bylo postoupeno území bývalého mocnářství

rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství,

uznají práva z vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého,

která platí na těchto územích v době, kdy tato území přejdou pod jejich

svrchovanost, nebo která budou znovu zřízena nebo obnovena podle článku

258 této smlouvy. Práva tato zůstanou na oněch územích v působnosti po

dobu, která jim bude přiznána podle zákonodárství bývalého mocnářství

rakousko-uherského.



Zvláštní úmluvou budou upraveny všechny otázky týkající se archivů,

záznamů a plánů sloužících k ochraně vlastnictví průmyslového,

literárního a uměleckého, jakož i způsob,jak je mají úřady bývalého

mocnářství rakousko-uherského po případě posílati nebo k nahlédnutí

dávati úřadům států, kterým byla postoupena území řečeného mocnářství,

nebo úřadům států nově vzniklých.



Čl.275



Bez újmy ostatních ustanovení této smlouvy zavazuje se vláda rakouská,

pokud se jí týká, že vydá mocnosti, které byla postoupena nějaká území

bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo která vznikla

rozkouskováním tohoto mocnářství, poměrnou část reserv nashromážděných

vládami nebo úřady bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo

veřejnými neb soukromými organisacemi činnými pod jejich dozorem,

určenou k tomu, aby na těchto územích mohlo působiti pojištění sociální

a státní.



Mocnosti, kterým budou tyto fondy vydány, musí jich za všech okolností

věnovati splnění závazků vyplývajících z těchto pojištění.



Podmínky tohoto vydání budou stanoveny zvláštními úmluvami, uzavřenými

mezi vládou rakouskou a vládami, o které jde.



Jestliže by tyto zvláštní úmluvy podle předešlého odstavce nebyly

sjednány do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti,

podmínky převodu budou předloženy v každém případě pětičlenné komisi;

jednoho člena jmenuje vláda rakouská, jednoho druhá vláda, o niž jde, a

tři správní rada Mezinárodního úřadu práce z příslušníků jiných států.

Tato komise, jež rozhoduje většinou hlasů, bude povinna do tří měsíců

po tom, co bude zřízena, usnésti se o návrzích, které předloží Radě

Společnosti národů. Rozhodnutí Rady buďtež Rakouskem i druhým státem, o

který jde, pokládána ihned za konečná.



Část XI.



Vzduchoplavba.



Čl.276



Vzducholodi mocností spojených a sdružených budou požívati plné svobody

přeletu a přistání na území Rakouska a budou účastny stejných výhod

jako vzducholodi rakouské, zvláště v případě nouze.



Čl.277



Vzducholodi mocností spojených a sdružených budou na cestě do kterékoli

cizí země požívati práva, přeletěti území Rakouska bez přistání, ovšem

šetříce řádů, jež by Rakousko snad zavedlo a jež budou stejně platiti

pro vzducholodi rakouské i pro vzducholodi zemí spojených a sdružených.



Čl.278



Letiště pro vzducholodi v Rakousku, otevřená veřejné domácí dopravě,

budou otevřena i vzducholodím mocností spojených a sdružených, jež tam

budou rovnoprávné se vzducholoďmi rakouskými co do poplatků všech

druhů, čítaje v to dávky z přistání a zaopatření.



Čl.279



S výhradou hořejších ustanovení podléhá právo letu, průletu a přistání,

obsažené v článku 276, 277, 278, řádům, které by Rakousko uznalo za

nutno zavésti; rozumí se, že těchto řádů bude užito bez rozdílu i na

vzducholodi rakouské i na vzducholodi zemí spojených a sdružených.



Čl.280



Vysvědčení o státní příslušnosti, o schopnosti k letu, průkazy o

letecké způsobilosti, jakož i povolení vydaná nebo za pravoplatná

uznaná kteroukoli z mocností spojených a sdružených budou uznány v

Rakousku za platné a rovnocenné s vysvědčeními, průkazy a povoleními

vydanými Rakouskem samým.



Čl.281



Pokud jde o vnitrostátní obchodní vzduchoplavbu, bude v Rakousku se

vzducholoďmi mocností spojených a sdružených nakládáno jako se

vzducholoďmi státu požívajícího největších výhod.



Čl.282



Rakousko se zavazuje zavésti vhodná opatření, aby se zajistilo, že se

vzducholoď rakouská, letící nad jeho vlastním územím podrobí pravidlům

o světlech a signálech, o plavbě vzduchem a o pohybech poblíž letišť a

nad nimi tak, jak jsou tato pravidla stanovena v dohodě o vzduchoplavbě

sjednané mezi mocnostmi spojenými a sdruženými.



Čl.283



Závazky uložené předcházejícími ustanoveními zůstávají v platnosti do

1. ledna 1923, leda že by před tím Rakousko bylo přijato do Společnosti

národů nebo že by mu bylo dovoleno se souhlasem mocností spojených a

sdružených přistoupiti k dohodě těchto mocností o plavbě vzduchem.



Část XII.



Přístavy, vodní cesty a železnice.



Oddíl I.



Obecná ustanovení.



Čl.284



Rakousko se zavazuje poskytnouti svobodu průvozu přes své území osobám,

zboží, lodím, člunům, vagonům a poště, pocházejícím z území nebo

určeným do území kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené, ať už jde o

mocnost pohraniční čili nic, a to na cestách pro mezinárodní průvoz

nejvhodnějších, buď po železnicích, po splavných vodních tocích nebo

průplavech.



Takové osoby, zboží, lodi, čluny, vozy, vagony a pošta nebudou

podrobeny žádným průvozním poplatkům ani zbytečným průtahům neb

omezením a budou míti v Rakousku právo, aby s nimi bylo nakládáno

stejně jako s domácími ve všem, co se týká poplatků a úlev, i ve všech

jiných směrech.



Průvozní zboží bude prosto jakéhokoli cla i jiných podobných poplatků.



Všechny poplatky nebo dávky ukládané průvozní dopravě musí býti rozumné

hledíc k podmínkám dopravním. Žádný poplatek, výhoda neb omezení nesmí

záviseti ať přímo či nepřímo na vlastnictví nebo na státní příslušnosti

lodi neb jiného prostředku dopravního, jehož by bylo aneb mělo býti

použito na kterékoli části celkové průvozní trati.



Čl.285



Rakousko se zavazuje, že nezavede aniž bude udržovati jakéhokoliv

dozoru na podniky pro přepravu vystěhovalců přes své území tam i zpět,

mimo opatření nutná k zjištění, že jde vskutku o cestující

projíždějící; nedovolí žádné společnosti plavební ani žádné jiné

organisaci, společnosti ani soukromé osobě interesované na dopravě, aby

jakýmkoli způsobem působily při službě správní k onomu účelu zřízené,

nebo vykonávaly v tomto směru přímý neb nepřímý vliv.



Čl.286



Rakousko má zakázáno, aby nedělalo přímo ani nepřímo rozdílu a

neposkytovalo výhod co do dávek, poplatků aneb zákazů týkajících se

dovozu do svého území aneb vývozu z něho, šetříc zvláštních závazků

obsažených v této smlouvě, co do podmínek a cen přepravních pro zboží

aneb pro osoby určené do jeho území aneb z něho přicházející, ať už by

šlo o rozdíl podle pohraničního místa vstupního aneb výstupního, či

podle povahy, podle vlastnictví nebo podle vlajky použitých prostředků

dopravních (počítajíc v to i dopravu vzduchovou), či o rozdíl podle

toho, odkud loď nebo člun, vagon, vzducholoď aneb jiný prostředek

dopravní původně aneb naposled vyjel, nebo podle jeho konečného aneb

nejbližšího určení, podle směru cesty anebo podle míst překladních, či

podle toho, zda bylo zboží dovezeno aneb vyvezeno přímo přístavem

rakouským nebo nepřímo kterýmkoli cizím přístavem, či podle toho,

bylo-li zboží dovezeno aneb vyvezeno po zemi aneb vzduchem.



Rakousko má zejména zakázáno, aby nezavádělo v neprospěch přístavů,

lodí aneb člunů kterékoli z mocností spojených a sdružených žádného

příplatku, nebo přímé neb nepřímé odměny pro vývoz nebo dovoz přes

přístavy rakouské neb cizí, po lodích a člunech rakouských aneb cizích,

zejména ve formě tarifů kombinovaných. Rakousko má zakázáno, aby

nepodrobovalo osob neb zboží dopravovaného přes přístav aneb po lodi

nebo člunu některé z mocností spojených a sdružených žádným formalitám

a průtahům, kterým by tyto osoby anebo toto zboží nebyly podrobovány,

kdyby byly dopravovány přes přístav rakouský nebo přes přístav některé

jiné mocnosti, aneb kdyby použily lodi neb člunu rakouského nebo člunu

některé jiné mocnosti.



Čl.287



Musí se učiniti veškerá vhodná opatření správní i technická, aby byl

přechod zboží přes hranice Rakouska co možno zkrácen a aby byla výprava

a přeprava zboží od těchto hranic, bez rozdílu, pochází-li zboží z

území mocností spojených a sdružených či je-li do nich určeno, zda je v

průvozu z těchto území či v průvozu do nich, zajištěna co do hmotných

podmínek, zejména pokud se týče rychlosti a péče dopravní tak, aby

podmínky ty byly stejné, jaké platí pro zboží téhož druhu dopravované

územím rakouským za podobných podmínek přepravních.



Zvláště přeprava zboží podléhajícího rychlé zkáze bude se díti

dochvilně a pravidelně a prohlídka celní bude prováděna tak, aby se

mohlo v přepravě zboží přímo pokračovati vlaky přípojnými.



Čl.288



Námořní přístavy mocností spojených a sdružených budou požívati všech

výhod a všech snížených tarifů poskytovaných na rakouských železnicích

aneb splavných vodách rakouských ve prospěch přístavů některé jiné

mocnosti.



Čl.289



Rakousko nesmí odmítnouti účast při tarifech neb sestavách tarifních,

které by měly za účel zajistiti přístavům některé z mocností spojených

a sdružených stejné výhody, jaké by Rakousko bylo poskytlo přístavům

některé jiné mocnosti.



Oddíl II.



Plavba.



Hlava I.



Svoboda plavby.



Čl.290



Se státními příslušníky mocností spojených a sdružených, jakož i s

jejich majetkem, loďmi a čluny bude se v každé příčině jednati stejně

ve všech přístavech a na vnitrozemských vodních cestách rakouských jako

s příslušníky rakouskými, jejich majetkem, loďmi a čluny.



Zvláště pak budou oprávněny lodi a čluny kterékoliv mocnosti spojené a

sdružené dopravovati zboží všeho druhu i cestující do všech nebo ze

všech přístavů neb míst na území rakouském, jež mohou býti přístupny

lodím a člunům rakouským, a to za podmínek, které nebudou obtížnější

než podmínky platící pro lodi a čluny domácí; bude se s nimi nakládati

stejně jako s loďmi a čluny domácími, pokud jde o jakékoli výhody a

dávky přístavní a nábřežní, počítajíc v to výhody při pobytu, při

nakládání a skládání, dále pokud jde o dávky a poplatky z nosnosti, z

přistání, ze služby lodivodské, poplatky majákové a karantenní a vůbec

podobné dávky a poplatky jakéhokoli rázu, vybírané jménem a ve prospěch

vlády, úředníků veřejných, jednotlivců, společností nebo závodů

jakýchkoliv.



Poskytlo-li by Rakousko zvláštní výhody některé mocnosti spojené nebo

sdružené nebo jiné cizí mocnosti, budou tyto výhody rozšířeny ihned a

bezpodmínečně na všechny mocnosti spojené a sdružené.



Dopravě osob a lodí i člunů nebudou činěny jiné překážky než ty, které

vyplývají z ustanovení celních, policejních, zdravotních,

vystěhovaleckých a přistěhovaleckých neb z předpisů o dovozu a vývozu

zakázaného zboží. Tato ustanovení musí býti rozumná a jednotná a

nesmějí zbytečně dopravě překážeti.



Hlava II.



Klausule o Dunaji.



I.



Ustanovení společná říčním sítím prohlášeným za mezinárodní.



Čl.291



Dunaj od Ulmu prohlašuje se za mezinárodní a spolu s ním každá splavná

část této vodní sítě, která slouží více než jednomu státu za přirozený

přístup k moři, ať už s překládáním s lodi na loď či bez něho, rovněž i

ta část toku Moravy a Dyje, která tvoří hranici mezi státem

československým a Rakouskem, dále průplavy poboční a koryta plavební,

které by byly postaveny buď k zdvojení nebo k zdokonalení přirozeně

splavných částí řečených říčních sítí, anebo k spojení dvou přirozeně

splavných částí téhož vodního toku.



Totéž bude platiti o vodní cestě rýnsko-dunajské, bude-li tato cesta

postavena podle podmínek stanovených v článku 308.



Dohodou sjednanou mezi poříčními státy může se mezinárodní režim

rozšířiti na každou část shora uvedené říční sítě, která není pojata v

obecné definici.



Čl.292



Na cestách prohlášených v předcházejícím článku za mezinárodní bude se

jednati s příslušníky, s majetkem a vlajkami všech mocností na základě

naprosté rovnosti, takže se nebude ke škodě příslušníků, majetku a

vlajky kterékoli z těchto mocností činiti rozdíl mezi nimi a

příslušníky, majetkem a vlajkou státu poříčního samého nebo státu,

jehož příslušníci, majetek nebo vlajka by požívali nejvyšších výhod.



Čl.293



Rakouské lodi nesmějí provozovati přepravu osobní a nákladní na

pravidelných liniích mezi přístavy některé mocnosti spojené a sdružené

bez jejího zvláštního povolení.



Čl.294



Pokud není opačného ustanovení některé trvající dohody, mohou se z

člunů používajících splavné cesty, nebo přístupu k ní vybírati

poplatky, které mohou býti proměnlivé podle jednotlivých oddílů řeky.

Poplatky musí býti výhradně určeny k tomu, aby byl přiměřeným způsobem

kryt náklad na udržování splavnosti nebo na zlepšení řeky a přístupů k

ní nebo k úhradě výdajů věnovaných zájmům plavby. Sazby poplatků budou

vypočteny podle těchto nákladů a vyvěšeny v přístavech. Poplatky ty

budou stanoveny tak, aby nebylo nutno prováděti podrobnou prohlídku

nákladu kromě při podezření z podloudnictví nebo z přestupku.



Čl.295



Průvoz cestujících, lodí a zboží bude se díti podle obecných podmínek

stanovených v Oddíle I.



Náležejí-li oba břehy mezinárodní řeky témuž státu, může se dáti

transitující zboží pod pečeti nebo pod dozor celníků. Pokud řeka tvoří

hranici, zboží i cestující transitující jsou prosti všech celních

formalit. Nakládání a skládání zboží, jakož i naloďování a vyloďování

cestujících smí se díti jen v přístavech určených státem poříčním.



Čl.296



Ani podél toku, ani v ústí shora uvedených vodních cest nesmějí se

vybírati žádné dávky kromě těch, jež jsou ustanoveny v této části.



Toto ustanovení nebrání, aby státy pobřežní zavedly cla, místní a

spotřební dávky, jakož i rozumné a jednotné poplatky přístavní za

používání jeřábů, vytahovadel, nábřeží, skladišť a jiných podobných

zařízení podle sazeb veřejně vyhlášených.



Čl.297



Není-li zvláštní organisace ku provádění udržovacích a zlepšovacích

prací na mezinárodní části splavné sítě, jest každý poříční stát

povinen učiniti vhodným způsobem opatření nutná k odstranění plavebních

překážek nebo nebezpečí a k zajištění dobrých plavebních podmínek.



Kdyby některý stát této povinnosti nevyhověl, může každý poříční stát

nebo stát zastoupený v mezinárodní komisi dovolati se soudu

ustanoveného k tomu účelu Společnosti národů.



Čl.298



Stejně se bude postupovati, kdyby některý poříční stát podnikl takové

práce, které by mohly býti na újmu plavbě mezinárodní části. Soud

uvedený v předchozím článku může naříditi zastavení nebo zrušení těchto

prací, dbaje při svých rozhodnutích práv týkajících se zavodňování,

vodních sil a rybářství, jakož i ostatních zájmů státních, které při

souhlasu všech poříčních států nebo všech států zastoupených v

mezinárodní komisi budou míti přednost před potřebami plavby.



Stížnost k soudu Společnosti národů nebude míti účinků odkladných.



Čl.299



Řád vyjádřený hořejšími články 292 a 294 až 298 bude nahrazen řádem

zavedeným obecnou úmluvou, jež bude ujednána mocnostmi spojenými a

sdruženými a schválena Společností národů a jež se bude týkati vodních

cest, kterým by řečená úmluva přiznala ráz mezinárodní. Tato úmluva

bude se moci vztahovati zvláště k celku nebo k části říční sítě

dunajské, jak je vzpomenuta svrchu, jakož i k jiným částem této říční

sítě, které by tu mohly býti pojaty v obecné definici.



Rakousko se zavazuje ve shodě s ustanovením článku 331, že přistoupí k

této obecné úmluvě.



Čl.300



Rakousko postoupí zúčastněným mocnostem spojeným a sdruženým nejdéle do

tří měsíců po době, kdy mu to bude notifikováno, část vlečných parníků

a člunů, které zbudou v matrikách přístavů říčních sítí uvedených v

článku 291, až budou vyloučeny ty, které mají býti napřed odevzdány

proto, že se na ně vztahuje právní důvod vrácení nebo náhrady. Rakousko

postoupí rovněž materiál všeho druhu, nezbytný k užívání těchto říčních

sítí, mocnostem spojeným a sdruženým.



Počet postoupených vlečných parníků a člunů a úhrn postoupených pomůcek

i rozdělení jich budou určeny od rozhodčího nebo rozhodčích jmenovaných

Spojenými státy americkými; toto určení se stane s ohledem na

odůvodněné potřeby zúčastněných stran, zejména na základě dopravy

plavební v posledních pěti letech před válkou.



Všechny postoupené lodi musí býti opatřeny svým ráhnovím a

příslušenstvím, musí býti v dobrém stavu, schopny k dopravě zboží a

budou vybrány z lodí posledně postavených.



Budou-li postupy podle tohoto článku vyžadovati převodu vlastnictví,

budou od rozhodčích stanovena práva bývalých vlastníků podle stavu z

15. října 1918 a výše odškodnění, jež se jim má zaplatiti, jakož i v

každém jednotlivém případě způsob úhrady tohoto odškodnění. Kdyby bylo

rozhodčím nebo rozhodčími nalezeno, že úhrn nebo část tohoto odškodnění

náleží přímo nebo nepřímo státům povinným k náhradám, určí tito

rozhodčí částku, která z tohoto důvodu bude připsána těmto státům ku

prospěchu.



Pokud se týče Dunaje, jsou rovněž podrobeny rozhodčímu řízení

rozhodčího nebo rozhodčích svrchu vzpomenutých všechny otázky týkající

se trvalého rozdělení lodí, jejichž vlastnictví nebo státní příslušnost

by byly příčinou rozporu mezi státy, a otázky týkající se podmínek

tohoto rozdělení.



Správa těchto lodí až do trvalého rozdělení je svěřena komisi utvořené

ze zástupců Spojených států amerických, říše britské, Francie a Italie.

Tato komise podnikne prozatím vše, co je nezbytno, aby se zabezpečilo

využití těchto lodí pro zájmy obecné, prostřednictvím některého místní

organisace anebo,nebude-li to možné, ujme se tohoto úkolu sama, aniž

však bude tím ublíženo rozdělení trvalému.



Toto prozatímní využití bude pokud možno založeno na zásadách

obchodnických a čistého výnosu získaného komisí za nájem lodí bude

použito způsobem, který určí komise reparační.



II.



Zvláštní ustanovení o Dunaji.



Čl.301



Evropská dunajská komise bude vykonávati znovu svoji předválečnou

pravomoc. Zatím budou však v ní zastoupeny toliko Velká Britanie,

Francie, Italie a Rumunsko.



Čl.302



Od místa, kde přestává pravomoc evropské komise, bude síť dunajská

vzpomenutá v článku 291 podléhati správě mezinárodní komise složené

takto:



2. zástupci pobřežních států německých;



po 1 zástupci každého z ostatních poříčních států a



po 1 zástupci každého v evropské dunajské komisi příště zastoupeného

státu, který není státem poříčním.



Nebude-li možno jmenovati některého z těchto zástupců v době, kdy tato

smlouva nabude působnosti, budou rozhodnutí komise přes to pravoplatná.



Čl.303



Mezinárodní komise stanovená v předcházejícím článku sestoupí se co

možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a ujme se

zatímně správy řeky podle ustanovení článku 292 a 294 až 298, a to až

do doby, kdy bude konečný řád dunajský zaveden mocnostmi, které budou

určeny mocnostmi spojenými a sdruženými.



Tato mezinárodní komise bude rozhodovati většinou hlasů. Požitky členů

komise určí a zaplatí státy, které členové ti zastupují.



Prozatím bude veškerý nehrazený náklad na správní výdaje mezinárodní

komise hrazen stejným dílem od států v komisi zastoupených.



Komisi náleží zvláště, upraviti řády pro vydávání oprávnění

lodivodských, pro sazby za služby lodivodské a bdíti nad výkonem

lodivodství.



Čl.304



Rakousko se zavazuje, že přijme řád, který pro Dunaj bude zaveden

konferencí mocností určených mocnostmi spojenými a sdruženými; tato

konference, při které zástupci Rakouska mohou býti přítomni, sejde se

do roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Čl.305



Mandát k provedení prací v Železných Vratech, který byl článkem 57

berlínské smlouvy ze dne 13. července 1878 dán Rakousko-Uhersku a jím

postoupen Uhrám, prohlašuje se za skončený. S výhradou finančních

ustanovení této smlouvy rozhodne komise, jíž je svěřena správa této

části řeky, o vyrovnání účtů. Poplatky, které by snad bylo třeba

odváděti, nebudou však v žádném případě vybírány Uhrami.



Čl.306



Jestliže by na části říční sítě, které tvoří hranici, stát

československý, stát srbsko-chorvatsko-slovinský nebo Rumunsko se

zmocněním nebo jako mandatáři mezinárodní komise podnikly práce k

úpravě, regulaci, zřízení jezů a pod., budou na protějším břehu, jakož

i na části řečiště ležící mimo jejich území požívati práva na všechna

usnadnění, potřebná k vyměřování, k provedení a udržování těchto prací.



Čl.307



Rakousko jest vůči evropské dunajské komisi zakázáno ke každému

navrácení, každé nápravě a každé náhradě za škody, jež tato komise

utrpěla za války.



Čl.308



Bude-li postavena dunajsko-rýnská vodní cesta o velkém průřezu,

zavazuje se Rakousko zavésti na této vodní cestě řád, jak je obsažen v

článcích 292 a 294 až 299 této smlouvy.



Hlava III.



Vodní hospodářství.



Čl.309



Není-li jiných ustanovení a jestliže následkem stanovení nové hranice

závisí vodní hospodářství (kanalisace, zaplavování, zavodňování,

odvodňování a věci podobné) v jednom státě na pracích provedených na

území jiného státu, nebo užívá-li se na základě předválečného stavu na

území jednoho státu vody nebo vodní energie pocházející z území jiného

státu, má býti mezi státy zúčastněnými sjednána dohoda k tomu cíli, aby

byly chráněny zájmy a zachována získaná práva každého z nich.



Nedojde-li k dohodě, rozhodne rozhodčí jmenovaný Radou Společnosti

národů.



Čl.310



Není-li jiných ustanovení, a jestliže se v jednom státě pro obecní nebo

domácí potřeby používá elektřiny nebo vody, jejíž zdroj následkem

stanovení nové hranice je v území jiného státu, má býti mezi

zúčastněnými státy sjednána dohoda k tomu cíli, aby byly chráněny zájmy

a zachována získaná práva každého z nich.



Než dojde k této dohodě, jsou elektrické centrály a závody pro dodávání

vody povinny pokračovati v dodávkách tak, jako to odpovídá podmínkám a

smlouvám trvavším 3. listopadu 1918.



Nedojde-li k dohodě, rozhodne rozhodčí, jmenovaný Radou Společnosti

národů.



Oddíl III.



Železnice.



Hlava I.



Volnost průvozu pro Rakousko směrem k moři Jaderskému.



Čl.311



Rakousku poskytuje se volný přístup k moři Jaderskému a přiznává se mu

za tím účelem volnost průvozu na území a v přístavech oddělených od

bývalé monarchie rakousko-uherské.



Volností průvozu jest rozuměti volnost, která je definována v článku

284, a to až do doby, kdy bude mezi mocnostmi spojenými a sdruženými v

této příčině uzavřena obecná dohoda, načež ustanovení nové dohody

vstoupí na místo ustanovení onoho článku.



Zvláštními úmluvami států nebo správ zúčastněných určí se podmínky, jak

vykonávati možnosti shora sjednané, a upraví se zejména způsob

používání přístavů a svobodných pásem v nich, jakož i používání

železnic, po nichž se tam normálně přijíždí, zavedení mezinárodní

dopravy a mezinárodních tarifů (společných) s přímými jízdenkami a

přímými nákladními listy, i další platnost ustanovení bernské konvence

ze 14. října 1890 a podmínek doplňujících až do doby, kdy bude

nahrazena novou konvencí.



Svoboda průvozu bude se vztahovati i na dopravu poštovní, službu

telegrafní a telefonní.



Hlava II.



Klausule o mezinárodní dopravě.



Čl.312



Zboží přicházející z území mocností spojených a sdružených, určené do

Rakouska, jakož i zboží Rakouskem transitující, jež přichází z území

mocností spojených a sdružených nebo je do něho určeno, bude míti v

příčině vybíraných poplatků (přihlížejíc ke všem refakcím a prémiím), v

příčině výhod, i v každém jiném směru, na železnicích rakouských plné

právo na nejvýhodnější podmínky, které platí pro zboží téhož rázu,

přepravované na kterékoli trati rakouské, ať v dopravě vnitřní ať při

vývozu, dovozu či průvozu za podobných podmínek přepravních, zvláště co

se týče přepravní délky. Na žádost jedné nebo několika mocností

spojených nebo sdružených bude téhož plavidla užito při zboží těmito

mocnostmi jmenovitě označeném, jež, přicházejíc z Rakouska, jest určeno

do jejich území.



Jakmile některá z mocností spojených a sdružených Rakousko o to požádá,

musí býti zavedeny mezinárodní tarify, sestavené podle sazeb, o nichž

je řeč v odstavci předešlém, a zahrnující přepravu s přímými nákladními

listy.



Bez újmy ustanovení čl. 288 a 289 zavazuje se však Rakousko, že zachová

na svých vlastních tratích soustavu tarifů, jaké platily před válkou

pro dopravu s přístavy jaderskými a černomořskými hledíc k jejich

soutěži se severními přístavy německými.



Čl.313



Jakmile nabude tato smlouva působnosti, obnoví Vysoké smluvní strany,

pokud se které z nich týče, a s výhradami stanovenými v druhém odstavci

tohoto článku, konvence a úpravy o přepravě zboží po železnicích,

podepsané v Bernu 14. října 1890, 20. září 1893, 16. července 1895, 16.

června 1898 a 19. září 1906.



Bude-li do pěti let od doby, kdy nabude tato smlouva působnosti, o

dopravě osob, zavazadel a zboží po železnicích, smluvena nová konvence

v náhradu za bernskou konvenci ze dne 14. října 1890 a za dodatečné

úmluvy výše uvedené, bude tato nová konvence, jakož i podmínky

doplňující, platné pro mezinárodní přepravu po železnicích, jimž tato

konvence bude moci býti základem, Rakousko vázati i tenkráte, jestliže

odmítla tato moc účastniti se projednávání této konvence nebo k ní

přistoupiti. Dokud nebude uzavřena nová konvence, bude se Rakousko

říditi ustanoveními konvence bernské s dodatky jejími nahoře uvedenými,

jakož i podmínkami doplňujícími.



Čl.314



Rakousko bude povinno účastniti se práce o zavedení dopravy s přímými

jízdenkami pro osoby a jejich zavazadla, požádá-li o to jedna nebo

několik mocností spojených a sdružených, aby zajistila železniční

spojení těchto mocností mezi sebou anebo se všemi jinými zeměmi v

transitu přes území rakouské; Rakousko bude za tím účelem zejména

povinno přejímati vlaky a vozidla, přijíždějící z území mocností

spojených a sdružených, a dopravovati je s rychlostí, jako své nejlepší

vlaky jezdící na týchž tratích na veliké vzdálenosti. V žádném případě

nebudou sazby platné pro tato přímá spojení větší nežli sazby platné

pro touž cestu přepravní ve vnitřní dopravě rakouské, za stejných

podmínek rychlosti a pohodlí.



Tarify platné, za stejných podmínek rychlosti a pohodlí pro přepravu

vystěhovalců na rakouských železnicích do přístavů anebo z přístavů

mocností spojených a sdružených nesmějí nikdy ukládati vyšší sazbu

kilometrovou, nežli budou nejvýhodnější tarify, které platí na řečených

železnicích pro vystěhovalce jedoucí do některého jiného přístavu nebo

z něho přijíždějící, hledě ke všem prémiím nebo refakcím.



Čl.315



Rakousko se zavazuje, že nezavede žádného opatření technického,

fiskálního nebo správního, jako celní prohlídku, opatření policejní,

zdravotní nebo kontrolní, jež by platilo jen pro přímou dopravu

uvedenou v článku předchozím anebo pro přepravu vystěhovalců do

přístavů nebo z přístavů mocností spojených a sdružených, a jež by

dopravě té překáželo anebo ji zdržovalo.



Čl.316



Koná-li se přeprava z části po železnicích a z části plavbou

vnitrozemskou, ať s přímým nákladním listem či bez něho, budou

předchozí ustanovení platiti pro část projetou po železnici.



Hlava III.



Vozidla.



Čl.317



Rakousko se zavazuje, že rakouské vagony budou vystrojeny tak,



1. aby mohly býti zařaděny do nákladních vlaků jezdících po tratích

oněch mocností spojených a sdružených, které přistoupily k bernské

konvenci z 15. května 1886, změněné 18. května 1907, a aby se tím

neporušilo působení průběžné brzdy, která by snad do desíti let ode

dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, v oněch zemích byla zavedena;



2. aby vozy těchto mocností mohly býti zařaděny do všech nákladních

vlaků jezdících po tratích rakouských.



S vozidly mocností spojených a sdružených bude na tratích rakouských

nakládáno v příčině oběhu, udržování a oprav stehně jako s vozidly

rakouskými.



Hlava IV.



Postoupení železničních tratí.



Čl.318



S výhradou zvláštních ustanovení vztahujících se na postoupení

přístavů, vodních cest a železnic, ležících na územích postoupených

podle této smlouvy, a s výhradou ustanovení finančních, týkajících se

koncesionářů a placení odpočinkových platů personálu, provede se

postoupení železnic za těchto podmínek:



1. Stavby a výstroj všech železnic odevzdají se zúplna a v dobrém

stavu.



2. Bude-li některé z mocností spojených a sdružených Rakouskem

postoupena v celku některá síť železniční, která má svá vlastní

vozidla, budou tato vozidla odevzdána v plném počtu podle posledního

inventáře před 3. listopadem 1918 a v normálním stavu udržovacím.



3. Pro trati, které nemají vlastních vozidel, provedou rozdělení

vozidel na síti, k níž tyto trati náležejí, komise znalců, jmenované

mocnostmi spojenými a sdruženými, v nichž bude Rakousko zastoupeno.

Tyto komise přihlédnou k množství vozidel připsaných k těmto tratím

podle posledního inventáře před 3. listopadem 1918, k délce tratí,

počítaje v to i koleje služební, jakož i k rázu a rozsahu dopravy. Tyto

komise určí rovněž lokomotivy, vozy osobní a nákladní, které jest v

jednotlivých případech postoupiti, stanoví podmínky jejich převzetí a

opatří zatímně, čeho třeba k zajištění jejich oprav v dílnách

rakouských.



4. Zásoby, výstroj a nástroje budou odevzdány za týchž podmínek jako

vozidla.



Ustanovení hořejších odstavců 3 a 4 platí i pro trati bývalého Ruského

Polska, přestavěné úřady rakousko-uherskými na normální rozchod; k

těmto tratím jest hleděti jako k částem odděleným od sítě rakouských a

uherských státních drah.



Hlava V.



Ustanovení o některých tratích železničních.



Čl.319



Jestliže následkem určení nových hranic bude trať spojující dvě části

téže země procházeti zemí jinou, anebo končí-li se odbočná trať,

vycházející z jedné země, v zemi jiné, tu budou, s výhradou zvláštních

ustanovení obsažených v této smlouvě, podmínky provozní upraveny

dohodou sjednanou mezi zúčastněnými správami železničními. Nebude-li

mezi těmito správami dosaženo souhlasu o podmínkách takovéto dohody,

budou spory rozhodnuty komisemi znalců, jak ustanoveno v článku

předchozím.



Zřízení všech nových nádraží pohraničních mezi Rakouskem a sousedními

státy spojenými a sdruženými, jakož i provoz na tratích mezi těmito

nádražími budou upraveny dohodou, sjednanou za stejných podmínek.



Čl.320



Aby se zajistil pravidelný provoz na železničních sítích někdejšího

mocnářství rakousko-uherského, na něž mají koncesi soukromé

společnosti, a jež se vyplněním ustanovení této smlouvy octnou na území

několika států, bude nové správní a technické ustrojení řečených sítí

upraveno pro každou síť dohodou mezi koncesionářskou společností a

státy územně zúčastněnými.



Rozpory, v kterých by nebylo možno dosíci shody, jakož i všechny otázky

vztahující se k výkladu smluv o výkupu tratí budou předloženy

rozhodčím, jež jmenuje Rada Společnosti národů.



Za společnost rakouské Jižní dráhy bude žádati o toto rozhodčí řízení

buď správní rada této společnosti, nebo výbor zastupující vlastníky

obligací.



Čl.321



1. Do pěti let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, může Italie

žádati, aby na území rakouském byly vystavěny nebo zlepšeny nové trati

přes Alpy sedlem rešenským a průsmykem predělským. Náklad na stavbu a

zlepšení ponese Italie, leda že by Rakousko chtělo tyto práce zaplatiti

samo. Rozhodčí jmenovaný Radou společnosti národů odhadne po době,

kterou určí tato Rada, onu část nákladu za stavbu nebo zlepšení, jakou

bude Rakousko povinno Italii nahraditi z důvodu zvětšení příjmu, které

vykáže provoz rakouské sítě a které bude následkem řečených prací.



2. Rakousko zdarma postoupí Italii návrhy i přílohy návrhů na stavbu

těchto železnic:



železnice z Trbiže přes Rabl, Plezzo, Kobarid (Caporetto), Kanal

(Canale) a Gorici do Terstu;



místní železnice ze Sv. Lucie Tolmínské do Kobaridu;



železnice z Trbiže do Plezza (nové vyměřování);



železnice rešenské (spojky mezi Landeckem a Malsem).



Čl.322



Pro důležitost, již má pro stát československý svobodné spojení s mořem

Jaderským, přiznává Rakousko státu československému právo jezditi svými

vlaky po dílech tratí ležících na území rakouském, a to:



1. z Bratislavy do Rjeky přes Šoproň, Kamenec a Mura-Keresztur a po

odbočce z Mura-Keresztur do Pragerska;



2. z Budějovic do Terstu přes Linec, Sv. Michal, Celovec a Jesenici a

po odbočce z Celovce do Trbiže.



Na žádost té neb oné strany mohou býti trati, na kterých se bude

vykonávati právo průjezdu, dočasně nebo trvale pozměněny úmluvou mezi

správou železnic československých a správou oněch železnic, na kterých

se bude právo průjezdu vykonávati.



Čl.323



Vlaky, pro které bude použito práva průjezdu, nesmějí sloužiti místní

dopravě, leda bude-li to mezi státem, kterým vlaky projíždějí, a státem

československým smluveno.



Toto právo průjezdu zahrnuje v sobě zejména právo postaviti výtopny a

dílny pro menší správky vozidel, jakož i právo ustanoviti zástupce,

kteří by dohlédli na dopravu vlaků československých.



Čl.324



Technické, správní a finanční podmínky, za jakých bude stát

československý právo průjezdu vykonávati, určí se úmluvou mezi

železniční správou tohoto státu a správou propůjčených tratí v

Rakousku. Nebudou-li se moci tyto správy o ustanoveních této úmluvy

shodnouti, rozsoudí sporné otázky rozhodčí, jmenovaný vládou britskou;

nálezy tohoto rozhodčího budou závazné pro obě strany.



Spory o výklad nebo obtíže nepředvídané touto smlouvou budou

rozhodovány stejným způsobem rozhodčím řízením, pokud by Společností

národů nebyl zaveden postup jiný.



Hlava VI.



Ustanovení přechodná.



Čl.325



Rakousko vyhoví poukazům, které mu ve věcech přepravy budou dány úřadem

jednajícím jménem mocností spojených a sdružených:



1. stran přepravy vojska prováděné na základě této smlouvy, jakož i

přepravy materiálu, střeliva a zásob pro potřeby vojenské;



2. zatímně stran přepravy potravin pro určité kraje, ve věci co možná

rychlého obnovení pravidelných podmínek přepravních a ve věci upravení

služby poštovní a telegrafní.



Hlava VII.



Telegrafy a telefony.



Čl.326



Rakousko se zavazuje, že bez ohledu na jakákoli opačná ustanovení

trvajících úmluv poskytne na tratích pro mezinárodní transit

nejvhodnějších a podle platných sazeb svobodu transitu telegrafickým

zprávám a telefonickým hovorům z kteréhokoli nebo do kteréhokoli ze

států spojených a sdružených, ať sousedních či nikoli. Tyto zprávy a

tyto hovory nebudou zbytečně nijak zdržovány ani omezovány; v Rakousku

bude s nimi nakládáno jako s domácími ve všem, co se týče výhod a

zvláště rychlosti přepravy. Žádný poplatek, výhoda ani omezení nesmí

záviseti ať přímo či nepřímo na státní příslušnosti odesilatele nebo

příjemce.



Čl.327



Následkem zeměpisné polohy státu československého přijímá Rakousko tyto

odchylky od mezinárodní úmluvy telegrafní a telefonní, o které se mluví

v článku 235 Části X. (Klausule hospodářské) této smlouvy:



1. Rakousko zřídí a bude udržovati na žádost státu československého

přímé telegrafní linky přes území rakouské.



2. Roční poplatek, jejž bude československý stát platiti za každou z

řečených linek, bude se počítati podle ustanovení úmluv svrchu

uvedených; tento poplatek nebude leda když by o tom došlo k jiné

úmluvě, nižší nežli částka, jaká by se měla platiti podle řečených

úmluv za počet sdělení stanovený v těchto úmluvách jakožto počet, který

zakládá právo žádati o zřízení nové přímé linky, při čemž jest bráti za

základ zlevněnou sazbu podle článku 23 § 5 mezinárodní úmluvy

telegrafní (revise lisabonská).



3: Pokud bude stát československý platiti za některou přímou linku

nejmenší roční poplatek nahoře stanovený:



a) bude ona linka úplně vyhrazena pro zprávy do státu československého

nebo z něho;



b) nesmí se pro tuto linku použíti oprávnění, které dává Rakousku

článek 8 mezinárodní úmluvy telegrafní ze dne 22. července 1875,

přerušiti mezinárodní spojení telegrafické.



4. Podobných ustanovení bude použito pro zřízení a udržování přímých

linek telefonních. Nebude-li jiné úmluvy, bude stát československý

platiti za každou přímou linku telefonní dvakrát tolik jako za přímou

linku telegrafní.



5. Pozdější úmluvou mezi zúčastněnými státy budou určeny jednotlivé

linky, které mají býti zřízeny, a zároveň nutné podmínky správní,

technické a finanční, které nejsou obsaženy v úmluvách mezinárodních

nebo v tomto článku. Nedojde-li k dohodě, budou určeny rozhodčím

jmenovaným Radou Společnosti národů.



6. Ustanovení tohoto článku mohou býti kdykoli změněna úmluvou mezi

Rakouskem a státem československým. Nedojde-li po deseti letech od

počátku působnosti této smlouvy k dohodě mezi stranami, může rozhodčí,

jmenovaný Radou Společnosti národů, k žádosti jedné nebo druhé strany

změniti podmínky, podle nichž stát československý bude požívati práv

tímto článkem mu daných.



7. Jestliže by došlo mezi stranami ke sporu o výklad buď tohoto článku,

nebo úmluvy uvedené v odstavci 5, bude tento spor předložen k

rozhodnutí Stálému mezinárodnímu soudnímu dvoru, který bude zřízen

Společností národů.



Oddíl IV.



Řešení sporů a revise trvalých klausulí.



Čl.328



Spory, které by mezi mocnostmi zúčastněnými vznikly o výkladu nebo

použití ustanovení této Části smlouvy, budou řešeny tak, jak určí

Společnost národů.



Čl.329



Společnost národů může kdykoli navrhnouti revisi oněch předcházejících

článků, které se vztahují k trvalému správnímu řádu.



Čl.330



Po třech letech od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, může Rada

společnosti národů kdykoli zrevidovati ustanovení článků 284 až 290,

293, 312, 314 až 326.



Nedojde-li k revisi, nebude se po uplynutí lhůty stanovené v předešlém

odstavci žádná mocnost spojená a sdružená moci dovolávati výhod

kteréhokoli ustanovení obsaženého v článcích shora vytčených ve

prospěch kterékoli části svého území, pro kterou by nebyla poskytla

vzájemnosti. Doba tří let, do které vzájemnosti nelze požadovati, může

býti prodloužena Radou společnosti národů.



Státy, kterým bylo postoupeno území někdejšího mocnářství

rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství,

nebudou se moci dovolávati výhody žádného z ustanovení svrchu

vzpomenutých, leč by se zavázaly, že na území, jež na základě této

smlouvy přešlo pod jejich svrchovanost, zajistí Rakousku nakládání

vzájemné.



Oddíl V.



Zvláštní ustanovení.



Čl.331



Bez újmy zvláštních závazků uložených touto smlouvou ve prospěch

mocností spojených a sdružených zavazuje se Rakousko, že přistoupí ke

každé obecné úmluvě o mezinárodním řádu pro transit, pro cesty vodní,

přístavy a železnice, kterou by se schválením Společnosti národů

mocnosti spojené a sdružené mezi sebou snad sjednaly do pěti let od

doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Část XIII.



Práce.



Oddíl I.



Organisace práce.



Ježto Společnost národů má za účel založiti obecný mír a takovýto mír

může spočívati jen na podkladě sociální spravedlnosti;



ježto platné podmínky pracovní znamenají pro velký počet osob

nespravedlnost, bídu a strádání, což působí takovou nespokojenost, že

obecný mír a soulad jsou ohroženy a je naléhavé, tyto podmínky

zlepšiti: na příklad, pokud jde o uspořádání pracovních hodin, ustálení

maximálního trvání pracovního dne a týdne, o najímání pracovních sil,

boj proti nezaměstnanosti, o záruku mzdy zabezpečující slušné životní

podmínky, o ochranu dělníků proti všeobecným chorobám a chorobám z

povolání i úrazům přivoděným prací, o ochranu dětí, nedospělých a žen,

o důchody starobní a invalidní, o ochranu zájmů pracovníků zaměstnaných

v cizině, zajištění zásady svobody odborového sdružování, organisaci

odborného a technického vyučování a o jiná obdobná opatření;



ježto tím, že některý stát nepřijme řád práce vskutku lidský, překáží

se úsilí ostatních států přejících si zlepšiti osudy pracovníků ve

svých vlastních zemích:



Vysoké smluvní strany, vedeny jsouce city spravedlnosti a lidskosti,

právě tak jako touhou zabezpečiti trvalý světový mír, dohodly se na

tomto:



Hlava I.



Organisace.



Čl.332



Zakládá se stálá organisace mající za úlohu pracovati o uskutečnění

programu vyloženého v úvodě.



Zakládající členové Společnosti národů budou zakládajícími členy této

organisace a na příště členství ve Společnosti národů zakládá i

členství v řečené organisaci.



Čl.333



Stálá organisace bude se skládati:



1. z Valného shromáždění zástupců členů;



2. z Mezinárodního úřadu práce pod řízením Správní rady stanovené v

článku 338.



Čl.334



Schůze Valného shromáždění zástupců členů budou se konati, kdykoli toto

bude třeba, a nejméně jednou ročně. Složeno bude ze čtyř zástupců

každého člena, z nichž dva budou delegáty vlády a dva ostatní budou

zastupovati jednak zaměstnavatele, jednak pracovníky příslušné k onomu

členskému státu.



Každý delegát bude moci býti provázen odbornými poradci, jichž bude

moci býti nejvýše dvé pro každou z jednotlivých věcí, které jsou dány

na denní pořad zasedání. Budou-li předmětem jednání otázky týkající se

zvláště zájmů žen, nejméně jedna z osob označených za odborné poradce

musí býti žena.



Členové se zavazují, že určí delegáty a odborné poradce mimovládní ve

shodě s nejvýznačnějšími odborovými organisacemi jednak zaměstnavatelů,

jednak pracovníků své země, pokud takové organisace tam působí.



Odborní poradcové mohou se ujmouti slova jen na žádost delegáta,

kterému jsou přiděleni, a se zvláštním svolením předsedy Shromáždění;

hlasování se nebudou moci účastniti.



Delegát může písemným oznámením předsedovi označiti jednoho ze svých

odborných poradců za svého náměstka, který se v této své vlastnosti

bude moci účastniti rozprav a hlasování.



Jména delegátů a jejich odborných poradců budou oznámena vládou každého

člena Mezinárodními úřadu práce.



Pověřovací listiny delegátů a jejich odborných poradců budou

verifikovány Shromážděním, jež může dvoutřetinovou většinou přítomných

delegátů odmítnouti přijetí kteréhokoli delegáta neb odborného poradce,

o kterém usoudí, že nebyl určen v souhlase s ustanoveními tohoto

článku.



Čl.335



Každý delegát bude míti právo, aby hlasoval individuelně o všech

otázkách předložených k úvaze Shromáždění.



Nebyl-li by jeden z členů určil jednoho z delegátů mimovládních, na

kterého má právo, bude míti druhý mimovládní delegát právo, aby se

účastnil rozprav Shromáždění, ale nebude míti právo hlasovati.



Odmítlo-li by Shromáždění na základě moci dané mu článkem 334

připustiti delegáta některého člena, použije se ustanovení tohoto

článku, jako by onen delegát nebyl býval jmenován.



Čl.336



Zasedání Shromáždění budou se konati v sídle Společnosti národů anebo v

kterémkoli jiném místě, které by bylo určeno Shromážděním v předešlém

zasedání dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných delegátů.



Čl.337



Mezinárodní úřad práce zřídí se v sídle Společnosti národů a bude

součástí souboru zařízení Společnosti.



Čl.338



Mezinárodní úřad práce bude podřízen Správní radě složené ze

čtyřiadvacíti osob ustanovených podle těchto předpisů:



Správní rada Mezinárodního úřadu práce bude složena takto:



dvanáct osob zastupujících vlády;



šest osob zvolených delegáty zastupujícími ve Shromáždění

zaměstnavatele;



šest osob zvolených delegáty zastupujícími ve Shromáždění zřízence a

dělníky.



Ze dvanácti osob zastupujících vlády bude osm jmenováno od členů,

jejichž průmyslový význam je nejznačnější, a čtyři budou jmenovány od

členů zvolených k tomu cíli od vládních delegátů ve Shromáždění,

vyjímajíc delegáty osmi členů vzpomenutých výše.



Případné spory o otázce, kteří členové mají nejznačnější průmyslový

význam, budou rozhodovány Radou Společnosti národů.



Mandát členů Správní rady bude trvati tři léta. Způsob obsazování

uprázdněných míst a ostatní otázky stejného druhu budou řešeny Správní

radou s výhradou schválení Shromáždění.



Správní rada zvolí jednoho ze svých členů předsedou a ustanoví si svůj

jednací řád. Bude zasedati v obdobích, která sama si určí. Mimořádné

zasedání musí býti konáno, kdykoli nejméně deset členů Rady o to

písemně požádá.



Čl.339



V čelo Mezinárodního úřadu práce bude postaven ředitel; bude určen

Správní radou, od níž dostane své instrukce a jíž bude odpověden za

správnou činnost Úřadu, jakož i za provedení všech ostatních úkolů,

které mu budou snad svěřeny.



Ředitel neb jeho náměstek účastní se všech zasedání Správní rady.



Čl.340



Personál Mezinárodního úřadu práce bude jmenován ředitelem. Volba jeho

musí padnouti na osoby různých národností, pokud se to srovnává se

snahou dosíci nejlepší výkonnosti Úřadu. Jistý počet těchto osob musí

býti ženy.



Čl.341



Mezinárodní úřad práce bude soustřeďovati a oznamovati veškeré údaje

vztahující se na mezinárodní úpravu poměrů pracovníků a řádů

pracovních, jakož i zvláště zkoumati otázky, které jsou navrženy za

předmět porad Shromáždění za účelem uzavření mezinárodních úmluv, a

prováděti veškerá zvláštní šetření předepsaná Shromážděním.



Bude pověřen přípravou denního pořadu pro zasedání Shromáždění.



Ve shodě s ustanovením této Části této smlouvy bude plniti úkoly, které

mu připadají v příčině všech mezinárodních sporů.



Bude redigovati a vydávati francouzsky a anglicky a v kterékoli jiné

řeči, kterou Správní rada uzná za vhodnou, periodický věstník věnovaný

studiu otázek týkajících se průmyslu a práce a majících význam

mezinárodní.



Vůbec bude míti, mimo činnost označenou v tomto článku, všechny ostatní

pravomoci a úkoly, jež Shromáždění uzná za vhodno mu přiděliti.



Čl.342



Ministerstva členů zabývající se otázkami dělnickými budou se moci

přímo stýkati s ředitelem skrze zástupce své vlády ve Správní radě

Mezinárodního úřadu práce aneb, není-li takovéhoto zástupce, skrze

jakéhokoli jiného funkcionáře řádně kvalifikovaného a příslušnou vládou

k tomu určeného.



Čl.343



Mezinárodní úřad práce bude moci žádati o součinnost generálního

tajemnického Společnosti národů ve všech otázkách, v kterých tato

součinnost může býti poskytnuta.



Čl.344



Každý člen bude hraditi náklady cest a pobytu svých delegátů a jejich

odborných poradců, jakož i svých zástupců, účastnících se zasedání

Shromáždění a Správní rady, podle povahy případu.



Všechny ostatní náklady Mezinárodního úřadu práce, zasedání Shromáždění

neb zasedání Správní rady budou ředitelovi hrazeny generálním

tajemníkem Společnosti národů ze všeobecného rozpočtu Společnosti.



Ředitel bude odpověden generálnímu tajemníkovi Společnosti národů z

použití všech částek, které mu budou vyplaceny ve shodě s ustanoveními

tohoto článku.



Hlava II.



Jednací řád.



Čl.345



Správní rada ustanoví jednací pořad pro zasedání Shromáždění,

prozkoumajíc všechny návrhy podané vládami kteréhokoli člena aneb

kteroukoli jinou organisací jmenovanou v článku 334 o věcech, jež mají

býti dány na tento denní pořad.



Čl.346



Ředitel bude obstarávati funkce tajemníka Shromáždění a má dodati denní

pořad každého zasedání čtyři měsíce před zahájením tohoto zasedání

každému členu a skrze něho delegátům mimovládním, jakmile tito delegáti

budou určeni.



Čl.347



Každá vláda členů bude míti právo odporovati tomu, aby ta neb ona

navrhovaná věc byla dána na denní pořad zasedání. Důvody

ospravedlňující tento odpor budou musit býti vyloženy ve vysvětlujícím

rozkladě zaslaném řediteli, který jej oznámí členům Stálé organisace.



Předměty, proti nimž bude vznesen odpor, zůstanou nicméně na denním

pořadu, rozhodne-li tak Shromáždění dvoutřetinovou většinou hlasů

přítomných delegátů.



Každá otázka, o níž stejnou dvoutřetinovou většinou Shromáždění

rozhodne, že má býti zkoumána (mimo případ uvedený v odstavci

předchozím), bude dána na denní pořad následujícího zasedání.



Čl.348



Shromáždění si určí svůj jednací řád; zvolí si svého předsedu; může

jmenovati komise, jež pověří předložením zpráv o všech otázkách, které

uzná za nutno podrobiti zkoumání.



Prostá většina hlasů přítomných členů Shromáždění bude rozhodovati ve

všech případech, v kterých kvalifikovaná většina není výslovně

ustanovena jinými články této Části této smlouvy.



Hlasování jest neplatné, je-li počet odevzdaných hlasů menší než

polovice počtu delegátů přítomných při zasedání.



Čl.349



Shromáždění může přiděliti komisím, které zřídí, odborné poradce, již

budou míti hlas poradní, nikoli však rozhodující.



Čl.350



Vysloví-li se Shromáždění pro přijetí návrhů vztahujících se na věc

danou na denní pořad, bude jí rozhodnouti o tom, zda návrh má nabýti

formy:



a) "doporučení", které má být předloženo zkoumání členů k tomu cíli,

aby se mu dodalo účinnosti formou státního zákona neb jinak;



b) či návrhu mezinárodní úmluvy, která má býti členy ratifikována.



V obou případech je třeba dvoutřetinové většiny hlasů přítomných

delegátů, aby doporučení neb návrh úmluvy byl přijat při konečném

hlasování Shromáždění.



Při vydávání doporučení neb návrhu úmluvy obecně platných má

Shromáždění míti zřetel na země, v nichž podnebí, nedokonalý vývoj

průmyslové organisace neb jiné zvláštní okolnosti utvářejí podstatně

odchylné podmínky průmyslu, a má navrhnouti takové modifikace, jež

pokládá za potřebné, aby se vyhovělo zvláštním podmínkám oněch zemí.



Jeden exemplář doporučení neb návrhu úmluvy bude podepsán předsedou

Shromáždění a ředitelem a odevzdán k rukám generálního tajemníka

Společnosti národů. Ten dodá ověřený opis doporučení neb návrhu úmluvy

každému členovi.



Každý člen se zavazuje předložiti do roka od konce zasedání Shromáždění

(anebo bylo-li následkem mimořádných okolností nemožno učiniti tak

během roku, ihned, jakmile to bude možno, ale nikdy později než osmnáct

měsíců po konci zasedání Shromáždění) doporučení neb návrh úmluvy

činiteli neb činitelům, do jejichž příslušnosti věc patří, aby byla

uzákoněna aneb jinak uvedena v platnost.



Jde-li o doporučení, členové uvědomí generálního tajemníka o vydaných

opatřeních.



Jde-li o návrh úmluvy, oznámí člen, který obdržel souhlas příslušného

činitele neb činitelů, svou formální ratifikaci úmluvy generálnímu

tajemníkovi a učiní taková opatření, jaká budou nutná, aby ustanovení

řečené úmluvy byla uvedena v skutek.



Nevyhoví-li se některému doporučení zákonodárným nebo jiným opatřením

způsobilým k tomu, aby toto doporučení bylo uvedeno v skutek, anebo

nesetká-li se návrh úmluvy se souhlasem příslušného činitele neb

činitelů, nebude člen míti na sobě žádného jiného závazku.



Jde-li o federativní, jehož pravomoc stran přistoupení k úmluvě ve

věcech vztahujících se na práci podléhá určitým omezením, bude vláda

míti právo pokládati návrh úmluvy, na který se tato omezení vztahují,

za pouhé doporučení a použije se na tento případ oněch ustanovení

tohoto článku, která se vztahují na doporučení.



Hořejší článek bude vykládán ve shodě s touto zásadou:



V žádném případě nebude žádáno na žádném členu, aby následkem toho, že

Shromáždění přijalo nějaké doporučení neb nějaký návrh úmluvy, zmenšil

ochranu už poskytnutou vlastním zákonodárstvím pracovníkům, o něž jde.



Čl.351



Každá takto ratifikovaná úmluva bude zapsána generálním sekretářem

Společnosti národů, ale bude zavazovati jen členy, kteří ji

ratifikovali.



Čl.352



Každý návrh, který nedosáhl v celkovém konečném hlasování dvoutřetinové

většiny hlasů odevzdaných přítomnými členy, může býti předmětem

zvláštní úmluvy mezi těmi členy Stálé organisace, kteří si tak přejí.



Každá takováto zvláštní úmluva musí býti oznámena příslušnými vládami

generálnímu tajemníkovi Společnosti národů, který ji dá zapsati.



Čl.353



Každý člen se zavazuje, že předloží Mezinárodnímu úřadu práce výroční

zprávu o opatřeních, jež učinil za účelem provedení úmluv, ke kterým

přistoupil. Tyto zprávy budou upraveny ve formě předepsané Správní

radou a musí obsahovati podrobnosti, jež Správní rada bude požadovati.

Ředitel předloží přehled těchto zpráv nejbližšímu zasedání Shromáždění.



Čl.354



Každá stížnost podaná Mezinárodnímu úřadu práce některou odborovou

organisací dělnickou nebo zaměstnavatelskou, že některý z členů

nezabezpečil uspokojivým způsobem provedení úmluvy, k níž přistoupil,

může býti odevzdána Správní radou příslušné vládě a tato vláda může

býti vyzvána, aby v této věci učinila prohlášení, jež uzná za vhodné.



Čl.355



Nepodá-li dotčená vláda žádného prohlášení v přiměřené lhůtě, aneb

nezdá-li se učiněné prohlášení Správní radě uspokojujícím, bude míti

Správní rada právo, aby uveřejnila reklamaci a po případě i odpověď,

které se jí dostalo.



Čl.356



Každý člen může podati stížnost u Mezinárodního úřadu práce proti

jinému členu, který podle jeho mínění nezabezpečuje uspokojujícím

způsobem provedení úmluvy, kterou oba na základě předchozích článků

ratifikovali.



Správní rada, uzná-li to za vhodno, může dříve, nežli by věc vznesla na

vyšetřovací komisi podle řízení níže uvedeného, vejíti ve styk s

dotčenou vládou způsobem udaným v článku 354.



Neuznává-li Správní rada za nutno oznámiti stížnost příslušné vládě,

aneb jestliže se přes takovéto oznámení nedostalo Správní radě v

přiměřené lhůtě uspokojující odpovědi, může Rada dáti popud k

ustanovení vyšetřující komise, jejímž úkolem bude, aby zkoumala

nadhozenou otázku a podala o věci zprávu.



Totéž řízení může býti Radou zahájeno buď z povinnosti úřední nebo ke

stížnosti některého delegáta ve Shromáždění.



Přijde-li před správní radu otázka nadhozená podle článku 355 nebo 356,

má příslušná vláda právo, nemá-li doposud zástupce v lůně Správní rady,

aby určila delegáta, který by se zúčastnil jednání Rady v této věci.

Rok k tomuto projednávání bude oznámen včas dotčené vládě.



Čl.357



Vyšetřující komise bude složena takto:



Každý člen se zavazuje, že do šesti měsíců od doby, kdy tato smlouva

nabude působnosti, označí tři odborníky v otázkách průmyslových, z

nichž první zastupuje zaměstnavatele, druhý pracovníky a třetí jest

nezávislý na jedněch i druhých. Soubor těchto osob bude tvořiti seznam,

z něhož budou vybíráni členové vyšetřující komise.



Správní rada bude míti právo, aby verifikovala ověřovací listiny těchto

osob a aby odmítla dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů přítomných

zástupců přijmouti ty, jejichž ověřovací listiny neodpovídají předpisům

tohoto článku.



Na žádost Správní rady určí generální tajemník Společnosti národů tři

osoby, po jedné z každého ze tří oddělení tohoto seznamu, aby se

sestoupily ve vyšetřující komisi, a určí mimo to jednu z těchto tří

osob, aby řečené komisi předsedala. Žádná z těchto tří osob nesmí

přináležeti členovi, který má přímý zájem na sporné věci.



Čl.358



Byla-li by stížnost vznesena podle článku 356 na vyšetřující komisi,

zavazuje se každý člen, ať má či nemá přímý zájem na sporné věci, že dá

komisi k disposici všechny údaje vztahující se na spornou věc, které by

byly v jeho rukou.



Čl.359



Vyšetřující komise sestaví po zevrubném prozkoumání stížnosti zprávu, v

které vyloží, co zjistila o všech skutečnostech, jež umožňují přesně

stanoviti dosah sporu, jakož i to, co uzná za dobré doporučiti stran

opatření, která se mají učiniti, aby se vyhovělo stěžující si vládě, a

stran lhůt, v kterých tato opatření mají býti provedena.



Tato zpráva označí rovněž, bylo-li by třeba, trestní opatření

hospodářského rázu proti příslušné vládě, jež by komise uznávala za

vhodná a jichž použití ostatními vládami uzná za spravedlivé.



Čl.360



Generální tajemník Společnosti národů dodá zprávu vyšetřující komise

každé vládě zainteresované ve sporu a zařídí její uveřejnění.



Každá interesovaná vláda musí do měsíce oznámiti generálnímu tajemníku

Společnosti národů, zda přijímá či nepřijímá doporučení, obsažená ve

zprávě komise, a když by jich nepřijímala, zda žádá, aby byl spor

vznesen na Stálý mezinárodní soudní dvůr Společnosti národů.



Čl.361



Neprovedl-li by některý člen vzhledem na doporučení neb návrh úmluvy

opatření předepsaná v článku 350, může každý jiný člen vznésti tuto

otázku na Stálý mezinárodní soudní dvůr.



Čl.362



Rozhodnutí stálého mezinárodního soudního dvora o stížnosti nebo otázce

naň vznesené po rozumu článku 360 nebo 361 jest konečné.



Čl.363



Případná usnesení neb doporučení komise vyšetřující budou moci býti

potvrzena, doplněna neb zrušena Stálým mezinárodním soudním dvorem,

který může, bylo-li by třeba označiti trestní opatření hospodářského

rázu, jež by pokládal za vhodná proti provinivší se vládě a jich

použití ostatními vládami uzná za spravedlivé.



Čl.364



Nepřizpůsobí-li se některý člen v předepsané lhůtě případným

doporučením, obsaženým buď ve zprávě vyšetřující komise nebo v

rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora, může každý z ostatních

členů provésti proti řečenému členovi trestní opatření hospodářského

rázu, jež v tomto případě zpráva komise nebo rozhodnutí soudu

prohlásily za přípustná.



Čl.365



Provinivší se vláda může v každé chvíli uvědomiti Správní radu, že

učinila nutná opatření, aby se přizpůsobila doporučením buď vyšetřující

komise nebo doporučením obsaženým v rozhodnutí Stálého mezinárodního

dvora, a může žádati Radu, aby dala generálním tajemníkem Společnosti

národů sestaviti vyšetřující komisi, pověřenou úkolem zjistiti

pravdivost jejich údajů. V tomto případě budou platiti ustanovení

článků 357, 358, 359, 360, 362 a 363, a budou-li zpráva vyšetřující

komise neb rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora příznivy

provinivší se vládě, musí ostatní vlády ihned odvolati opatření rázu

hospodářského, která učinily proti řečenému státu.



Hlava III.



Předpisy obecné.



Čl.366



Členové se zavazují, že budou používati úmluv, k nimž přistoupí v

souhlase s ustanoveními této Části této smlouvy, v těch svých

koloniích, državách a protektorátech, které nemají úplné samovlády, s

těmito výhradami:



1. že úmluva nebude neproveditelná následkem místních poměrů;



2. že změny, jichž by bylo třeba k tomu, aby se úmluva přizpůsobila

místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.



Každý člen musí Mezinárodnímu úřadu práce oznámiti rozhodnutí, které má

v úmyslu učiniti stran každé ze svých kolonií neb držav neb stran

každého z těch svých protektorátů, které nemají úplné samovlády.



Čl.367



Změny této Části této smlouvy, jež budou přijaty Shromážděním

dvoutřetinovou většinou hlasů odevzdaných od přítomných delegátů,

nabudou působnosti, jakmile budou ratifikovány od států, jejichž

zástupcové tvoří Radu Společnosti národů, a třemi čtvrtinami členů.



Čl.368



Všecky otázky nebo pochybnosti vztahující se na výklad této Části této

smlouvy a úmluv, které budou později uzavřeny členy podle této Části,

budou podléhati rozhodování Stálého mezinárodního soudního dvora.



Hlava IV.



Přechodná opatření.



Čl.369



První zasedání Shromáždění bude se konati v měsíci říjnu 1919. Místo a

denní pořad tohoto zasedání jsou stanoveny v příloze.



Svolení a organisaci tohoto prvního zasedání obstará vláda k tomu cíli

v řečené příloze určená. Vládě bude k ruce, pokud jde o přípravu

listinných dokladů, Mezinárodní komise, jejíž členové jsou rovněž

určeni v téže příloze.



Náklady tohoto prvého zasedání a každého následujícího zasedání až do

doby, kdy potřebný úvěr bude moci býti pojat do rozpočtu Společnosti

národů, budou, vyjímajíc cestovné delegátů a odborných poradců,

rozděleny mezi členy v poměru stanoveném pro Mezinárodní úřad Světového

spolku poštovního.



Čl.370



Dokud se Společnost národů neustaví, budou oznámení, která by podle

předcházejících článků měla býti adresována generálnímu tajemníkovi

Společnosti, brána v uschování ředitelem Mezinárodního úřadu práce,

který o nich uvědomí generálního tajemníka.



Čl.371



Dokud nebude zřízen Stálý mezinárodní soudní dvůr, budou všechny spory,

které naň mají býti vzneseny podle této Části této smlouvy, odkázány

soudu utvořenému ze tří osob, které určí Rada Společnosti národů.



Příloha.



Prvé zasedání shromáždění práce v roce 1919.



Místem Shromáždění bude Washington.



Vláda Spojených států amerických bude požádána, aby Shromáždění

svolala.



Mezinárodní organisační komité bude se skládati ze sedmi osob, z nichž

po jedné určí vláda Spojených států, Velké Britannie, Francie, Italie,

Japonska, Belgie a Švýcarska. Komité může, uzná-li to za nutno, pozvati

další členy, aby se dali v jeho lůně zastupovati.



Denní pořádek bude tento:



1. Provedení zásady osmihodinného pracovního dne aneb

osmačtyřicetihodinného pracovního týdne.



2. Otázky, vztahující se na prostředky, jak předcházeti nezaměstnanost

a čeliti jejím následkům.



3. Zaměstnávání žen:



a) před porodem nebo po porodu (počítajíc v to otázku o úhradě výdajů

při mateřství);



b) při pracích nočních;



c) při pracích škodlivých zdraví.



4. Zaměstnávání dětí:



a) věk připuštění k práci;



b) práce noční;



c) práce škodlivé zdraví.



5. Rozšíření a provedení mezinárodních úmluv přijatých v Bernu roku

1906 o zákazu noční práce žen zaměstnání v průmyslu a o zákazu

používati bílého (žlutého) kostíku v zápalkovém průmyslu.



Oddíl II.



Obecné zásady.



Čl.372



Vysoké smluvní strany uznávajíce, že tělesné, mravní a intelektuální

blaho pracovníků za mzdu má podstatný význam s hlediska mezinárodního,

založily, aby tohoto vznešeného cíle dosáhly, stálou organisaci

vymezenou v Oddílu I a přičleněnou k organisaci Společnosti národů.



Uznávají, že rozdíly podnebí, mravů, zvyklostí, hospodářské vhodnosti a

tradice průmyslové činí úlohu, dosíci přímo naprosté jednotnosti v

pracovních podmínkách, obtížnou. Jsouce však přesvědčeny, že práce

nesmí býti pokládána prostě za předmět obchodu, mají za to, že jsou

cesty a zásady směřující k úpravě podmínek pracovních, jež by se každý

průmyslový celek měl snažiti uvésti v život do té míry, do které by to

jeho zvláštní poměry připouštěly.



Mezi těmito cestami a zásadami jeví se Vysokým smluvním stranám zvlášť

důležitými a naléhavými tyto:



1. Vedoucí zásada shora vzpomenutá prohlašuje, že práce nesmí býti

pokládána prostě za zboží nebo za předmět obchodu.



2. Právo spolčovací ke každému cíli nepříčícímu se zákonům, stejně pro

zaměstnané, jako pro zaměstnavatele.



3. Placení mzdy pracovníkům, jež by jim zajišťovala slušnou životní

úroveň , přiměřenou době i zemi.



4. Přijetí osmihodinného dne neb osmačtyřicetihodinného týdne za cíl,

jehož jest dosíci všude, kde ho ještě nebylo dosaženo.



5. Přijetí týdenního odpočinku nejméně čtyřiadvacetihodinného, který by

měl pokud možná padnouti na neděli.



6. Odstranění práce dětské a závazek omeziti práci mladých lidí obojího

pohlaví do té míry, jak jest nutno, aby měli možnost pokračovati ve

svém vzdělávání a k tomu aby se zajistil jejich tělesný vývoj.



7. Zásada rovné mzdy bez rozdílu pohlaví za práci rovné hodnoty.



8. Pravidla vydaná v každé zemi o podmínkách pracovních musí

zabezpečovati slušné hospodářské nakládání všem pracovníkům, kteří se

po zákonu v zemi zdržují.



9. Každý stát musí organisovati dozorčí službu, v níž budou zúčastněny

i ženy, aby se zajistilo provádění zákonů a předpisů o ochraně

pracovníků.



Vysoké smluvní strany, neprohlašujíce, že by tyto zásady a cesty byly

úplné neb definitivní, projevují mínění, že jsou vhodné k tomu, aby

řídily politiku Společnosti národů; a že, budou-li přijaty průmyslovými

celky,které jsou členy Společnosti národů, a budou-li v praxi nerušeně

udržovány vhodným sborem dozorců, budou pro zaměstnance celého světa

pramenem trvalého dobra.



Část XIV.



Klausule rozličné.



Čl.373



Rakousko se zavazuje, že uzná a schválí úmluvy, které byly nebo budou

uzavřeny mocnostmi spojenými a sdruženými nebo některými z nich s

kteroukoli jinou mocností o obchodu se zbraněmi a s lihovinami, jakož i

o jiných předmětech, o nichž pojednávají generální akty berlínské ze

dne 26. února 1885 a bruselské ze dne 2. července 1890 a úmluvy, jež je

doplnily nebo změnily.



Čl.374



Vysoké smluvní strany uznávají a zjišťují, že vzaly na vědomí smlouvu

podepsanou vládou republiky francouzské dne 17. července 1918 a Jeho

Nejjasnější Výsostí knížetem monackým a určující vztahy mezi Francií a

tímto knížetstvím.



Čl.375



Vysoké smluvní strany, ač plně uznávají záruky stanovené ve prospěch

Švýcarska smlouvami z roku 1815 a jmenovitě aktou ze dne 20. listopadu

1815, kteréžto záruky zakládají mezinárodní závazky k zachování míru,

konstatují nicméně, že ustanovení těchto smluv a ujednání, prohlášení a

jiných akt doplňkových, vztahujících se na neutralisované pásmo

Savojska, jak je určeno odstavcem 1 článku 92 závěreční akty vídeňského

kongresu a odstavcem druhým článku 3 smlouvy pařížské ze dne 20.

listopadu 1815, neodpovídají již dnešním poměrům. Vysoké smluvní strany

berou proto na vědomí dohodu, ke které došlo mezi vládou francouzskou a

vládou švýcarskou za účelem zrušení předpisů vztahujících se na toto

pásmo, které jsou a zůstanou zrušeny.



Stejně uznávají Vysoké smluvní strany, že ustanovení smluv z roku 1815

a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodného pásma Vysokého

Savojska a obvodu Gex, neodpovídají již dnešním poměrům a že přísluší

Francii a Švýcarsku, aby mezi sebou vzájemnou dohodou upravily právní

stav těchto území za podmínek, jež obě tyto země uznají za vhodné.



Příloha.



I.



Spolková rada švýcarská zpravila dne 5, května 1919 vládu francouzskou,

že prozkoumavši ve stejném duchu upřímného přátelství ustanovení článku

435 mírových podmínek předložených Německu mocnostmi spojenými a

sdruženými, dospěla s potěšením k závěru, že je jí možno dáti k nim

svůj souhlas s těmito připomínkami a výhradami:



1. Neutrální pásmo Vysokého Savojska:



a) Bude se považovati za samozřejmé, že dokud zákonodárné sbory

spolkové neratifikují dohodu, ke které došlo mezi oběma vládami o

zrušení ustanovení o neutrálním pásmu savojském, nebude konečného

rozhodnutí ani s jedné ani s druhé strany o této věci.



b) Souhlas, jejž dala vláda švýcarská k tomu, aby ustavení výše dotčená

byla zrušena, předpokládá podle přijatého textu uznání záruk

formulovaných ve prospěch Švýcarska smlouvami z roku 1815, a zvláště

prohlášením ze dne 20. listopadu 1815.



c) Dohoda mezi vládou francouzskou a švýcarskou za účelem zrušení

vzpomenutých ustanovení nebude se pokládati za platnou, nebude-li

mírová smlouva obsahovati onen článek v tom znění, jak byl redigován.

Bude dále povinností smluvních stran mírové smlouvy snažiti se o to,

aby dosáhly souhlasu signatárních mocností, které podepsaly smlouvy z

roku 1815 a prohlášení ze dne 20. listopadu 1815 a nepodepsaly mírové

smlouvy nynější.



2. Svobodné pásmo Vysokého Savojska a obvodu Gex:



a) Spolková rada prohlašuje, že činí nejdůraznější výhrady, pokud jde o

výklad, jaký má býti dán prohlášení vzpomenutému v posledním odstavci

hořejšího článku, který má býti pojat do mírové smlouvy a kde se praví,

že "ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se

týkají svobodného pásma Vysokého Savojska a obvodu Gex, neodpovídají

již dnešním poměrům". Spolková rada by si vskutku nepřála, aby mohlo z

jejího souhlasu s tímto zněním býti dovozováno, že se připojuje ke

zrušení instituce, jejímž účelem jest poskytnouti sousedním krajům

dobrodiní zvláštního právního stavu, který jest zeměpisným a

hospodářským poměrům přiměřený a který se osvědčil. Podle názoru

Spolkové rady nešlo by o změnu celní soustavy pro tato pásma, jak byla

zavedena smlouvami shora vzpomenutými, nýbrž jen o to, aby modality

výměny mezi interesovanými kraji byly upraveny přiměřeněji ke dnešním

hospodářským poměrům. K předchozím připomínkám dospěla Spolková rada

čtením návrhu úmluvy o příštím zřízení pásem, který byl přiložen k notě

vlády francouzské ze dne 26. dubna. Činíc výhrady shora uvedené,

prohlašuje Spolková rada ochotu zkoumati co nejpřátelštěji veškeré

návrhy, které jí v té věci francouzská vláda uzná za vhodno učiniti.



b) Připouští se, že ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových

akt, jež se týkají svobodných pásem, zůstanou v působnosti až do doby,

kdy dojde mezi Švýcarskem a Francií k nové dohodě o úpravě právního

stavu těchto území.



II.



Francouzská vláda zaslala vládě švýcarské dne 18. května 1919 tuto

notu, jako odpověď na zprávu uvedenou v předcházejícím paragrafu:



Notou ze dne 5. května t. r. ráčilo švýcarské vyslanectví v Paříži

zpraviti vládu republiky francouzské o souhlase Spolkové vlády s

navrženým článkem, který má býti pojat do mírové smlouvy mezi vládami

spojenými a sdruženými s jedné strany a Německém se strany druhé.



Francouzská vláda s radostí vzala na vědomí dohodu, ke které takto

došlo, a k její žádosti návrh článku, o nějž jde, byl vládami spojenými

a sdruženými přijat a pod číslem 435 pojat do mírových podmínek

předložených zmocněncům německým.



Vláda švýcarská vyjádřila ve své notě ze dne 5. května v této otázce

různé připomínky a výhrady.



Pokud jde o ony poznámky, které se týkají svobodných pásem Vysokého

Savojska a obvodu Gex, klade si vláda francouzská za čest podotknouti,

že stipulace posledního odstavce článku 435 je tak jasná, že nemůže

vzniknouti ani nejmenší pochybnost o jejím dosahu, a to zejména, pokud

jde o zahrnuté v ní budoucí désintéressement jiných mocností než

Francie a Švýcarska v této otázce, jež je v ní zahrnuto.



Pokud se jí týče, vláda Republiky ve bdělé péči o zájmy francouzských

území, o něž jde, a se zřetelem na jejich zvláštní postavení nespouští

s očí žádoucnost toho, aby se jim zajistila celní soustava pro ně

vhodná a aby se upravil způsobem vyhovujícím lépe dnešním poměrům

způsob směny zboží mezi těmito obvody a sousedními obvody švýcarskými,

hledíc k obapolným zájmům.



Rozumí se samo sebou, že to v ničem nemůže býti na újmu právu Francie

zříditi v této krajině vlastní čáru celní podél své politické hranice,

stejně jako jest tomu na jiných částech jejích hranic teritoriálních a

jako to Švýcarsko samo učinilo na vlastních hranicích v této krajině.



Vláda Republiky béře proto s potěšením na vědomí přátelské smýšlení, s

nímž se vláda švýcarská prohlašuje ochotnou zkoumati všecky návrhy

francouzské, učiněné stran dohody mající nahraditi nynější právní stav

řečených svobodných pásem a které vláda francouzská hodlá formulovati

ve stejném duchu přátelském.



Naproti tomu vláda Republiky nepochybuje, že dočasné zachování právního

stavu z roku 1815, týkajícího se svobodných pásem, o němž se zmiňuje

hořejší odstavec noty vyslanectví švýcarského ze dne 5. května a jehož

pohnutkou zřejmě jest připraviti přechod od nynějšího právního stavu k

právnímu stavu smluvnímu, nezdrží nikterak zavedení nového stavu věcí,

které bylo uznáno za nutné oběma vládami. Táž poznámka platí o

ratifikaci zákonodárnými sbory spolkovými, o nichž se mluví v odstavci

1 a) švýcarské noty ze dne 5. května pod záhlavím "Neutrální pásmo

Vysokého Savojska".



Čl.376



Mocnosti spojené a sdružené shodují se v tom, že tam, kde náboženské

misie křesťanské byly vydržovány společnostmi neb osobami rakouskými na

územích jim náležejících neb svěřených jejich vládě ve shodě s touto

smlouvou, majetek těchto misií neb misijních společností, počítaje v to

i majetek obchodních společností, jejichž výtěžky sloužily k udržování

misií, má býti i nadále věnován misijním účelům. Aby zajistily správné

provádění tohoto závazku, vlády spojené a sdružené odevzdají takové

statky správním radám jmenovaným a schváleným vládami a složeným z osob

příslušejících k náboženství misie, o jejíž majetek jde.



Vlády spojené a sdružené, vykonávajíce nadále neobmezený dozor nad

osobami řídícími tyto misie, budou chrániti zájmy těchto misií.



Rakousko, berouc úředně na vědomí závazky předchozí, prohlašuje, že

schvaluje každou dřívější nebo budoucí úpravu týkající se poslání oněch

misií nebo obchodních společností, provedenou od vlád spojených a

sdružených, které jsou na věci interesovány, a zříká se veškerých

námitek v této příčině.



Čl.377



S výhradou ustanovení této smlouvy se Rakousko zavazuje, že nebude

činiti proti žádné z mocností spojených a sdružených, které jsou

signatáry této smlouvy, ani přímo ani nepřímo nijakých nároků peněžních

pro žádnou skutečnost, která předcházela před tím, než tato smlouva

nabyla působnosti.



Toto ustanovení znamená úplné a konečné zřeknutí všech nároků tohoto

druhu, jež od nynějška zanikají, ať na nich má zájem kdokoliv.



Čl.378



Rakousko přijímá a uznává za platné a závazné každé rozhodnutí a

veškerá nařízení týkající se plavidel rakousko-uherských a zboží

rakouského, stejně jako každé rozhodnutí a nařízení týkající se hrazení

nákladů a vydané jakýmkoli soudnictvím kořistným mocností spojených a

sdružených, a zavazuje se, že nebude uplatňovati jménem svých státních

příslušníků žádných nároků stran těchto rozhodnutí a nařízení.



Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si právo přezkoumávati za

podmínek, které určí, všechna rozhodnutí a nařízení rakousko-uherského

kořistného soudnictví, pokud se tato rozhodnutí a nařízení dotýkají

vlastnických práv státních příslušníků řečených mocností neb

příslušníků mocností neutrálních. Rakousko se zavazuje dodati opisy

všech listin tvořících spisy těchto právních sporů, počítaje v to i

vydaná rozhodnutí a nařízení, a přijmouti i provésti doporučení učiněná

po takovém přezkoumání sporů.



Čl.379



Vysoké smluvní strany shodují se v tom, že, nedojde-li později k jiným

ustanovením, předseda každé komise, která se zřizuje touto smlouvou,

bude míti při rovnosti hlasů právo na druhý hlas.



Čl.380



Pokud není opačných ustanovení v této smlouvě, ve všech případech, v

kterých tato smlouva předvídá řešení nějaké otázky dotýkající se

určitých států zvláštní dohodou, kterou by uzavřely zúčastněné státy,

jest a zůstává ujednáno mezi Vysokými smluvními stranami, že obtíže,

které by se po této stránce objevily, budou urovnávány Čelnými

mocnostmi spojenými a sdruženými až do té doby, kdy Rakousko bude

přijato za člena Společnosti národů.



Čl.381



Výraz této smlouvy "bývalá říše rakouská" zahrnuje Bosnu a Hercegovinu,

pokud znění smlouvy neukazuje na opak. Toto ustanovení nezasahuje do

práv a povinností Uher, pokud se týká těchto dvou území.



Tato smlouva, sepsaná jazykem francouzským, anglickým a italským, bude

ratifikována. Byla-li by neshoda, rozhoduje text francouzský, mimo Část

I (Úmluva o Společnosti národů) a Část XIII (Práce), v nichž text

francouzský a anglický mají váhu stejnou.



Ratifikace budou uloženy co nejdříve v Paříži.



Mocnosti, jejichž vláda má sídlo mimo Evropu, budou míti možnost

přestati na tom, že oznámí vládě republiky francouzské skrze své

diplomatické zástupce v Paříži, že k ratifikaci s jejich strany došlo;

v tomto případě bude jim o tom odevzdati ratifikační listinu co

nejdříve.



První zápis o složení ratifikací bude sepsán, jakmile smlouva bude

ratifikována Rakouskem s jedné strany a třemi Čelnými mocnostmi

spojenými a sdruženými se strany druhé.



Ode dne tohoto prvního zápisu nabude smlouva působnosti mezi Vysokými

stranami smluvními, které ji takto ratifikovaly. Pro výpočet veškerých

lhůt, o kterých mluví tato smlouva, bude toto datum dnem, kdy smlouva

nabyla působnosti.



Ve všech ostatních směrech nabude smlouva působnosti pro každou mocnost

dnem, kdy bude složena její ratifikace.



Vláda francouzská odevzdá každé ze signatárních mocností po souhlasném

ověřeném opise protokolů o složení ratifikací.



Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaná podepsali tuto smlouvu.



Dáno v Saint-Germain-en-Laye desátého září roku tisíc devět set

devatenáctého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech

vlády republiky francouzské a jehož ověřené opisy budou vydány každé ze

signatárních mocností.



(L. S.) Frank L. Polk. (L. S.) Milner.

(L. S.) Henry White. (L. S.) Geo N. Barnes.

(L. S.) Tasker H. Bliss. (L. S.) A. E. Kemp.

(L. S.) Arthur James Balfour. (L. S.) G. F. Pearce.

(L. S.) Milner. (L. S.) E. Vandervelde.

(L. S.) Thos. Mackenzie. (L. S.) J. R. Loutsengtsiang.

(L. S.) Sinha of Raipur. (L. S.) Chengting Thomas Wang.

(L. S.) G. Clemenceau. (L. S.) Antonio S. de Bustamante.

(L. S.) S. Pichon. (L. S.) N. Politis.

(L. S.) L.-L. Klotz (L. S.) A. Romanos.

(L. S.) André Tardieu. (L. S.) Salvador Chamorro.

(L. S.) Jules Cambon. (L. S.) Antonio Burgos.

(L. S.) Tom. Tittoni. (L. S.) I. J. Paderewski.

(L. S.) Vittorio Scialoja. (L. S.) Roman Dmowski.

(L. S.) Maggiorino Ferraris. (L. S.) Affonso Costa.

(L. S.) Guglielmo Marconi. (L. S.) Augusto Soares.

(L. S.) S. Chinda. (L. S.) Charoon.

(L. S.) K. Matsui. (L. S.) Traidos Prabandhu.

(L. S.) H. Ijuin. (L. S.) Dr. Karel Kramář.

(L. S.) Hymans. (L. S.) Dr. Edvard Beneš.

(L. S.) J. van den Heuvel. (L. S.) Renner.



Protokol.



Aby byly přesně stanoveny podmínky, za kterých určité klausule smlouvy

dnes podepsané mají býti vykonány, dohodly se Vysoké smluvní strany

takto:



1. Seznam osob, které podle článku 173, odstavce 2, má Rakousko vydati

mocnostem spojeným a sdruženým, bude zaslán vládě rakouské do měsíce po

dni, kdy nabude tato smlouva působnosti.



2. Reparační komise, o které se mluví v článku 186 a v paragrafech 2, 3

a 4 přílohy IV, jakož i zvláštní odbor, o němž se mluví v článku 179,

nebudou moci požadovati prozrazení tajemství výrobního a jiných

důvěrných sdělení.



3. Ode dne podpisu smlouvy a během následujících čtyř měsíců bude

Rakousku možno předložiti mocnostem spojeným a sdruženým k prozkoumání

doklady a návrhy k tomu cíli, aby se uspíšila práce k nápravě škod a

tím zkrátilo vyšetřování a urychlilo rozhodování.



4. Trestní stíhání bude zavedeno proti osobám, které by se dopustily

trestných činů, pokud jde o likvidaci rakouských statků, a mocnosti

spojené a sdružené přijmou údaje a průvody, jež by snad v tomto směru

rakouská vláda mohla podati.



Dáno v jazyku francouzském, anglickém a italském, mezi nimiž, byla-li

by neshoda, rozhoduje text francouzský, v Saint-Germain-en-Laye

desátého září roku tisíc devět set devatenáctého.



Renner. S. Chinda.

Frank L. Polk. K. Matsui.

Henry White. H. Ijuin.

Tasker H. Bliss. Hymans.

Arthur James Balfour. J. van den Heuvel.

Milner. E. Vandervelde.

G. N. Barnes. J. R. Loutsengtsiang.

A. E. Kemp. Chengting Thomas Wang.

G. F. Pearce. Antonio S. de Bustamante.

Milner. N. Politis.

Thos. Mackenzie. A. Romanos.

Sinha of Raipur. Salvador Chamorro.

G. Clemenceau. Antonio Burgos.

S. Pichon. I. J. Paderewski.

L.-L. Klotz. Roman Dmowski.

André Tardieu. Affonso Costa.

Jules Cambon. Augusto Soares.

Tom. Tittoni. Charoon.

Vittorio Scialoja. Traidos Prabandhu.

Maggiorino Ferraris. Dr. Karel Kramář.

Guglielmo Marconi. Dr. Edvard Beneš.



Deklarace.



Aby na nejmenší míru omezeny byly ztráty vzniklé potopením lodí a

nákladů za války a aby se usnadnilo opětné vyzdvižení lodí a nákladů,

jež lze zachrániti, jakož i upravení soukromých nároků k nim se

vztahujících, zavazuje se vláda rakouská poskytnouti veškeré údaje jí

povědomé, jež by mohly býti užitečny vládám mocností spojených a

sdružených neb jejich příslušníkům, pokud jde o lodi během nepřátelství

rakouskými námořními silami potopené neb poškozené.



Tato deklarace dána v jazyku francouzském, anglickém a italském, mezi

nimiž, byla-li by neshoda, rozhoduje text francouzský, a podepsána v

Saint-Germain-en-Laye desátého září roku tisíc devět set devatenáctého.



Frank L. Polk. H. Ijuin.

Henry White. Hymans.

Tasker H. Bliss. J. van den Heuvel.

Arthur James Balfour. E. Vandervelde.

Milner. J. R. Loutsengtsiang.

Geo. N. Barnes. Chengting Thomas Wang.

A. E. Kemp. Antonio S. de Bustamante.

G. F. Pearce. N. Politis.

Thos. Mackenzie. A. Romanos.

Sinha of Raipur. Salvador Chamorro.

G. Clemenceau. Antonio Burgos.

S. Pichon. I. J. Paderewski.

L.-L. Klotz. Roman Dmowski.

André Tardieu. Affonso Costa.

Jules Cambon. Augusto Soares.

Tom. Tittoni. Charoon.

Vittorio Scialoja. Traidos Prabandhu.

Maggiorino Ferraris. Dr. Karel Kramář.

Guglielmo Marconi. Dr. Edvard Beneš.

S. Chinda. Renner.

K. Matsui.



Tato smlouva se vyhlašuje s podotknutím, že byla na základě usnesení

Národního shromáždění ze dne 7. listopadu 1919 schválena ratifikační

listinou ze dne 10. listopadu 1919, která byla presidentem republiky

Československé a ministrem zahraničních věcí podepsána a dne 16.

července 1920 v ministerstvu zahraničních věcí v Paříži uložena. Téhož

dne sepsán byl v Paříži první protokol o uložení listin ratifikačních,

čímž smlouva nabyla mezinárodní působnosti.



Národní shromáždění usneslo se zároveň, že se ministru zahraničních

věcí ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další

opatření, kterých je třeba k provedení této smlouvy.



Současně ratifikovaly tuto smlouvu: Velká Britannie, Francie, Italie,

Čína, Řecko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Siam a Rakousko.



Později ratifikovaly státy:



Japonsko, Nicaragua, Belgie, Rumunsko a Kuba.



T. G. Masaryk v. r.



Dr. Beneš v. r.