181/1999 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Změna: 369/1999 Sb.



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 15. října 1985 byla ve

Štrasburku přijata Evropská charta místní samosprávy.



Jménem České republiky byla Evropská charta podepsána ve Štrasburku dne

28. května 1998.



S Evropskou chartou vyslovil souhlas Parlament České republiky.

Prezident republiky ji ratifikoval.



Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního

tajemníka Rady Evropy dne 7. května 1999. Při ratifikaci Evropské

charty bylo učiněno následující oznámení:



"Česká republika se ve smyslu článku 12 odst. 1 Evropské charty místní

samosprávy ze dne 15. října 1985 považuje býti vázána 24 (dvaceti

čtyřmi) odstavci I. části Charty, z toho 13 (třinácti) odstavci

uvedenými v článku 12 odst. 1 Charty.



Necítí se býti vázána těmito ustanoveními:



Článek 4 - odstavec 5



Článek 6 - odstavec 2



Článek 7 - odstavec 2



Článek 9 - odstavec 3, odstavec 5 a odstavec 6."



Evropská charta vstoupila v platnost na základě svého článku 15 odst. 2

dne 1. září 1988. Pro Českou republiku Charta vstoupí v platnost v

souladu se zněním odstavce 3 téhož článku dne 1. září 1999.



Český překlad Evropské charty se vyhlašuje současně. Do anglického

znění Charty lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a

Ministerstvu vnitra.



EVROPSKÁ CHARTA MÍSTNÍ SAMOSPRÁVY



Preambule



Níže podepsané členské státy Rady Evropy, přihlížejíce k tomu, že cílem

Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty mezi jejími členy za účelem

ochrany a realizace ideálů a zásad, které jsou jejich společným

dědictvím;



přihlížejíce k tomu, že jednou z metod, jak tohoto cíle dosáhnout, jsou

dohody v oblasti správy;



přihlížejíce k tomu, že místní společenství jsou jedním z hlavních

základů jakéhokoli demokratického zřízení;



přihlížejíce k tomu, že právo občanů podílet se na chodu věcí veřejných

je jednou z demokratických zásad sdílených všemi členskými státy Rady

Evropy;



jsouce přesvědčeny, že toto právo lze nejpříměji vykonávat na místní

úrovni;



jsouce přesvědčeny, že existence skutečně odpovědných místních

společenství může vést ke správě, která je jak účinná, tak občanu

blízká;



jsouce si vědomy, že ochrana a posilování místní samosprávy v různých

evropských zemích je důležitým příspěvkem k budování Evropy založené na

zásadách demokracie a decentralizace moci;



prohlašujíce, že to vyžaduje, aby existovala místní společenství

vybavená demokraticky vytvořenými rozhodovacími sbory a mající vysokou

míru autonomie, pokud jde o jejich odpovědnosti a způsoby a prostředky

její realizace, i zdroje potřebné k tomu, aby této odpovědnosti

dostála, se dohodly takto:



Čl.1



Strany prohlašují, že se následujícími články cítí být vázány tak a

natolik, jak je stanoveno v článku 12 této Charty.



ČÁST I



Čl.2



Ústavní a zákonné základy místní samosprávy



Zásada místní samosprávy se uzná ve vnitrostátním zákonodárství a tam,

kde to připadá v úvahu, i v ústavě.



Čl.3



Pojem místní samosprávy



1. Místní samospráva označuje právo a schopnost místních společenství v

mezích daných zákonem na svou odpovědnost a v zájmu místního

obyvatelstva upravovat a spravovat podstatnou část věcí veřejných.



2. Toto právo vykonávají rady nebo shromáždění, které jsou složeny z

členů svobodně zvolených tajným hlasováním na základě přímého, rovného

a všeobecného volebního práva a které mohou mít výkonné orgány, jež jim

jsou odpovědné. Toto ustanovení se nijak nedotýká využívání shromáždění

občanů, referend nebo jakékoli jiné formy přímé účasti občanů, kde toto

využívání dovoluje zákon.



Čl.4



Rozsah místní samosprávy



1. Základní pravomoci a odpovědnost místních společenství stanoví

ústava nebo zákon. Toto ustanovení však nebrání, aby se v souladu se

zákonem místním společenstvím svěřovaly pravomoci a odpovědnost za

konkrétními účely.



2. Místní společenství mají v rámci zákona plnou volnost uplatňovat

svou iniciativu v jakékoli věci, která není vyňata z jejich působnosti

ani svěřena jinému orgánu.



3. Odpovědnost za věci veřejné obvykle ponesou především ty orgány,

které jsou občanu nejblíže. Jinému orgánu se odpovědnost svěří tam, kde

to odpovídá v rozsahu a povaze úkolu a požadavkům efektivnosti a

hospodárnosti.



4. Pravomoci poskytnuté místním společenstvím jsou zpravidla plné a

výlučné. Jiný orgán, ústřední či regionální, do nich může zasáhnout

nebo je omezit jen stanoví-li tak zákon.



5. Tam, kde jsou pravomoci na ně přeneseny ústředním nebo regionálním

orgánem, se místním společenstvím dovolí, aby, pokud to lze, jejich

výkon podle svého uvážení přizpůsobila místním podmínkám.



6. S místními společenstvími, pokud to lze, se včas a vhodným způsobem

konzultují otázky plánování a rozhodování ve všech věcech, které se

jich přímo dotýkají.



Čl.5



Ochrana hranic místních správních jednotek



Hranice místních správních jednotek nelze měnit bez předchozí

konzultace s obyvatelstvem dotčených jednotek, provedené pokud možno

referendem, kde zákon referendum umožňuje.



Čl.6



Správní struktury a zdroje k plnění úkolů místních společenství



1. Aniž by byla dotčena obecnější zákonná ustanovení, mohou si místní

společenství stanovit své vlastní vnitřní správní struktury, aby je

přizpůsobila místním potřebám a zajistila účinné řízení.



2. Služební podmínky zaměstnanců místní správy musí umožňovat získávání

velmi kvalitního personálu na základě vlastností a kvalifikace; za

tímto účelem se zajišťují přiměřené možnosti zvyšování kvalifikace,

přiměřené odměňování a přiměřené vyhlídky na postup.



Čl.7



Podmínky výkonu odpovědnosti na místní úrovni



1. Podmínky, za kterých místní volení zástupci pracují, musí umožňovat

svobodný výkon jejich funkcí.



2. Tyto podmínky musí umožňovat přiměřenou finanční náhradu výdajů, k

nimž při výkonu příslušné funkce došlo, náhradu ušlých příjmů nebo

odměnu za vykonanou práci a odpovídající sociální zabezpečení.



3. Funkce a činnosti, které se považují za neslučitelné se zastáváním

volené funkce v místě, stanoví zákon nebo základní zásady právní.



Čl.8



Správní dozor nad činností místních společenství



1. Jakýkoli správní dozor nad místními společenstvími lze vykonávat jen

tak a v takových případech, jak to stanoví ústava nebo zákon.



2. Jakýkoli správní dozor nad činností místních společenství běžně

usiluje pouze o zajištění souladu se zákonem a ústavními zásadami. U

úkolů, jejichž plnění bylo na místní společenství přeneseno, však mohou

vyšší orgány vykonávat dozor i pokud jde o vhodnost zvolených

prostředků.



3. Správní dozor nad místními společenstvími se vykonává tak, aby se

zajistilo, že zasahování kontrolujícího orgánu je přiměřené významu

zájmů, které má chránit.



Čl.9



Finanční zdroje místních společenství



1. Místní společenství mají v rámci hospodářské politiky státu právo na

přiměřené vlastní finanční zdroje, se kterými mohou v rámci svých

pravomocí volně nakládat.



2. Finanční zdroje místních společenství jsou úměrné odpovědnosti

stanovené ústavou a zákonem.



3. Alespoň část finančních zdrojů místních společenství pochází z

místních daní a poplatků, jejichž sazbu mohou místní společenství v

mezích zákona stanovit.



4. Finanční systémy, na nichž se zakládají zdroje, které jsou místním

společenstvím k dispozici, musí být natolik různorodé a pružné, aby

umožňovaly, že tyto zdroje budou pokud možno stále odpovídat skutečnému

vývoji nákladů na plnění úkolů, které místní společenství mají.



5. Ochrana finančně slabších místních společenství volá po zavedení

postupů finančního vyrovnávání nebo rovnocenných opatření, jež mají

korigovat důsledky nerovného rozdělování potenciálních finančních

zdrojů a finančního zatížení, které je třeba z nich hradit. Takové

postupy nebo taková opatření nesmějí omezovat volné uvážení, které

místní společenství mohou v rámci své vlastní odpovědnosti uplatňovat.



6. S místními společenstvími se vhodným způsobem konzultuje, jak se jim

přerozdělované zdroje mají přidělovat.



7. Dotace místním společenstvím se pokud možno předem neváží na

financování konkrétních projektů. Poskytování dotací nelikviduje

základní svobodu místních společenství uplatňovat v rámci své

působnosti volné uvážení.



8. Za účelem získávání úvěru na kapitálové investice mají místní

společenství v mezích zákona přístup na národní kapitálový trh.



Čl.10



Právo místních společenství se sdružovat



1. Místní společenství mají právo při výkonu svých pravomocí

spolupracovat a v mezích zákona se k plnění úkolů společného zájmu

sdružovat s jinými místními společenstvími.



2. Každý stát uzná právo místních společenství být členy sdružení na

ochranu a k prosazování jejich společných zájmů a členy mezinárodního

sdružení místních společenství.



3. Za podmínek, které mohou být stanoveny zákonem, jsou místní

společenství oprávněna spolupracovat se svými protějšky v jiných

státech.



Čl.11



Právní ochrana místní samosprávy



Za účelem zajištění svobodného výkonu svých pravomocí a dodržování

zásad místní samosprávy zakotvených v ústavě nebo ve vnitrostátním

zákonodárství mají místní společenství právo obracet se na soudy.



ČÁST II



RŮZNÁ USTANOVENÍ



Čl.12



Závazky



1. Každá strana prohlašuje, že se cítí vázána alespoň dvaceti odstavci

části I této Charty, z nichž alespoň deset musí být vybráno z

následujících odstavců:



- článek 2,



- článek 3 odst. 1 a 2,



- článek 4 odst. 1, 2 a 4,



- článek 5,



- článek 7 odst. 1,



- článek 8 odst. 2,



- článek 9 odst. 1, 2 a 3,



- článek 10 odst. 1,



- článek 11.



2. Každý smluvní stát při ukládání své ratifikační listiny, listiny o

přijetí nebo schválení oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy

odstavce vybrané podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku.



3. Kterákoli strana může kdykoli později generálnímu tajemníkovi

oznámit, že se cítí být vázána kterýmikoli odstavci této Charty, které

podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku ještě nepřijala. Takové

následné prohlášení bude považováno za nedílnou součást ratifikace,

přijetí nebo schválení stranou toto oznámení činící a tento účinek bude

mít počínaje prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců

ode dne, kdy generální tajemník toto oznámení obdržel.



Čl.13



Společenství, na které se Charta vztahuje



Zásady místní samosprávy obsažené v této Chartě se vztahují na všechny

druhy místních společenství, která na území strany existují. Každá

strana však může při ukládání své ratifikační listiny, listiny o

přijetí nebo schválení výslovně uvést, na které druhy místních nebo

regionálních orgánů hodlá působnost Charty omezit nebo které hodlá z

její působnosti vyjmout. Může rovněž další druhy místních nebo

regionálních orgánů následným oznámením generálnímu tajemníkovi Rady

Evropy do působnosti Charty zahrnout.



Čl.14



Poskytování informací



Každá strana poskytne generálnímu tajemníkovi Rady Evropy veškeré

důležité informace o zákonných ustanoveních a jiných opatřeních, která

přijala, aby vyhověla požadavkům této Charty.



ČÁST III



Čl.15



Podpis, ratifikace a vstup v platnost



1. Tato Charta je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy.

Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny,

listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka

Rady Evropy.



2. Tato Charta vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po

uplynutí tří měsíců ode dne, kdy čtyři členské státy Rady Evropy

vyjádřily v souladu s ustanoveními předchozího odstavce svůj souhlas s

tím být Chartou vázány.



3. Ve vztahu ke kterémukoli členskému státu, který svůj souhlas s tím

být jí vázán vyjádří následně, vstoupí Charta v platnost první den

měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne uložení ratifikační

listiny, listiny o přijetí nebo schválení.



Čl.16



Územní klauzule



1. Kterýkoli stát může při podpisu nebo při ukládání své ratifikační

listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu výslovně označit

jedno či více území, na něž se tato Charta bude vztahovat.



2. Kterýkoli stát může prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi

Rady Evropy kdykoli později rozšířit aplikaci této Charty na jakékoli

jiné území v tomto prohlášení výslovně označené. Ve vztahu k takovému

území vstoupí Charta v platnost první den měsíce následujícího po

uplynutí tří měsíců ode dne, kdy generální tajemník takové prohlášení

obdržel.



3. Jakékoli prohlášení učiněné podle předchozích dvou odstavců může být

ve vztahu k jakémukoli území v tomto prohlášení výslovně uvedenému

vzato zpět prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi. Zpětvzetí

nabude účinnosti první den měsíce následujícího po uplynutí šesti

měsíců ode dne, kdy generální tajemník toto prohlášení obdržel.



Čl.17



Výpověď



1. Kterákoli strana může vypovědět tuto Chartu kdykoli po uplynutí pěti

let ode dne, kdy pro ni Charta vstoupila v platnost. Generální tajemník

Rady Evropy musí být vyrozuměn šest měsíců předem. Taková výpověď se

nedotýká platnosti Charty ve vztahu k ostatním stranám, pokud takových

stran není v kterékoli době méně než čtyři.



2. Kterákoli strana může v souladu s ustanoveními předchozího odstavce

vypovědět kterýkoli odstavec části I Charty, který přijala, pokud tato

strana zůstává vázána počtem a druhem odstavců stanoveným v článku 12

odst. 1. Kterákoli strana, která v důsledku výpovědi některého odstavce

již nesplňuje požadavky článku 12 odst. 1, bude považována za stranu,

která vypověděla také samu Chartu.



Čl.18



Oznamování



Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy



a) každý podpis;



b) uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení;



c) každé datum, kdy podle článku 15 vstoupila tato Charta v platnost;



d) každé oznámení obdržené podle ustanovení článku 12 odst. 2 a 3;



e) každé oznámení obdržené podle ustanovení článku 13;



f) každý jiný dokument, oznámení nebo sdělení vztahující se k této

Chartě.



Na důkaz toho níže podepsaní, majíce k tomu řádné zmocnění, tuto Chartu

podepsali.



Dáno ve Štrasburku dne 15. října 1985 v jazyce anglickém a

francouzském, přičemž obě znění jsou stejně autentická, v jednom

vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální

tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie každému členskému státu Rady

Evropy.