mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protokol


Published: 1921

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$20 per month, or Get a Day Pass for only USD$4.99.
217/1921 Sb.



Mírová smlouva



mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protokol, podepsané

ve Versailles dne 28. června 1919



Spojené státy americké, Říše Britská, Francie, Italie a Japonsko,



mocnosti, jež v této smlouvě jsou označovány jako čelné mocnosti

spojené a sdružené;



Belgie, Bolivie, Brasilie, Čína, Kuba, Ecuador, Řecko, Guatemala,

Haiti, Hedžáz, Honduras, Liberie, Nicaragua, Panama, Peru, Polsko,

Portugalsko, Rumunsko, Stát Srbsko-Chorvatsko-Slovinský, Siam,

Československo a Uruguay,



tvořící s Čelnými mocnostmi svrchu uvedenými mocnosti spojené a

sdružené,



se strany jedné;



a Německo



se strany druhé;



hledíce k tomu, že k žádosti císařské vlády německé bylo povoleno

Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými dne 11. listopadu 1918 Německu

příměří, aby s ním mohla býti uzavřena mírová smlouva;



a hledíce k tomu, že mocnosti spojené a sdružené stejně jsou proniknuty

snahou, aby ustoupila pevnému, spravedlivému a trvalému míru válka, do

níž byly postupně přímo nebo nepřímo zapleteny, a která vznikla tím, že

Rakousko-Uhersko vypovědělo dne 28. července 1914 válku Srbsku, že

Německo vypovědělo dne 1. srpna 1914 válku Rusku a dne 3. srpna 1914

Francii, i že vniklo do Belgie:



k tomu cíli Vysoké smluvní strany, zastoupené takto:



Dobou, kdy tato smlouva nabude působnosti, skončí se stav válečný. Od

téže chvíle a s výhradou ustanovení této smlouvy nastanou opět

oficielní styky mocností spojených a sdružených s Německem a kterýmkoli

státem německým.



Část I.



Úmluva o společnosti národů.



Vysoké smluvní strany,



uznávajíce, že k rozvoji součinnosti mezi národy a k tomu, aby se jim

zaručil mír a bezpečnost, je dlužno



přijmouti jisté závazky, že se neuchýlí k válce,



udržovati veřejně vztahy mezinárodní, založené na spravedlnosti a

čestnosti,



zachovávati přísně předpisy mezinárodního práva, uznávané od nynějška

za závazné normy jednání vlád,



dbáti spravedlnosti a svědomitě zachovávati všechny smluvní závazky

uložené smlouvami ve vzájemných stycích organisovaných národů,



přijímají tuto úmluvu, jíž se zakládá Společnost národů.



Čl.1.



Zakládajícími členy Společnosti národů jsou ony signatární mocnosti,

jejichž jména jsou uvedena v příloze k této úmluvě, jakož i státy

rovněž jmenované v příloze, přistoupí-li k této úmluvě bez výhrady

prohlášením, jež učiní úřadu tajemnickému do dvou měsíců od doby, kdy

tato úmluva nabude působnosti, a jež bude oznámeno ostatním členům

Společnosti.



Každý ze států, dominií a kolonií, jež si svobodně vládnou a které

nejsou uvedeny v příloze, mohou se státi členy Společnosti, bude-li

jejich přijetí usneseno dvěma třetinami Shromáždění, předpokládaje, že

poskytnou účinné záruky svého upřímného úmyslu zachovávati své

mezinárodní závazky a že přijmou Společností předepsanou úpravu svých

branných sil a své výzbroje vojenské, námořní a vzduchoplavecké.



Každý člen Společnosti může dvě léta po předchozím oznámení vystoupiti

ze Společnosti pod podmínkou, že splní do té doby všechny své

mezinárodní závazky, počítaje k nim i závazky plynoucí z této úmluvy.



Čl.2.



Činnost Společnosti, jak jest vymezena v této úmluvě, provádí se

prostřednictvím Shromáždění a Rady, podporované stálým úřadem

tajemnickým.



Čl.3.



Shromáždění skládá se ze zástupců členů Společnosti.



Schází se v ustanovených obdobích a mimo to, kdykoliv toho vyžadují

poměry, v sídle Společnosti neb na kterémkoli jiném místě, jež by bylo

určeno.



Shromáždění nalézá o všech otázkách, které spadají do oboru působnosti

Společnosti nebo které se dotýkají světového míru.



Ve schůzích Shromáždění má každý člen Společnosti po hlasu a nesmí míti

více než tři zástupce.



Čl.4.



Rada se skládá ze zástupců Čelných mocností spojených a sdružených a ze

zástupců čtyř dalších členů Společnosti. Tyto čtyři členy Společnosti

vyvolí Shromáždění svobodně v obdobích, jež uzná za vhodná. Dokud

členové nebudou Shromážděním vyvoleni, jsou členy Rady zástupcové

Belgie, Brasilie, Španělska a Řecka.



Se schválením většiny Shromáždění může Rada určiti další členy

Společnosti, kteří mají nadále býti v Radě trvale zastoupeni. S týmž

schválením může zvýšit počet těch členů Společnosti, kteří mají býti

vyvoleni Shromážděním, aby byli zastoupeni v Radě.



Rada se schází, kdykoli toho vyžadují poměry, nejméně jednou ročně v

sídle Společnosti neb na kterémkoli jiném místě, jež by bylo určeno.



Rada nalézá o všech otázkách spadajících do oboru působnosti

Společnosti neb dotýkajících se světového míru.



Každý člen Společnosti, který není zastoupen v Radě, bude vyzván, aby

vyslal zástupce, který by zasedal jako člen ve schůzích Rady, kdykoli

se projednávají otázky dotýkající se zvláště jeho zájmů.



Ve schůzích Rady má každý člen v ní zastoupený po hlasu a nesmí míti

více než jednoho zástupce.



Čl.5.



Není-li výslovně určeno jinak v této úmluvě nebo v ustanoveních této

smlouvy, vyžaduje se k usnesení schůze Shromáždění nebo Rady souhlasu

všech členů Společnosti ve schůzi zastoupených.



Věci týkající se jednacího řádu, které se vyskytnou ve schůzích

Shromáždění nebo Rady, počítaje k nim i určení komisí pověřených

šetřením o zvláštních věcech, upravuje si Shromáždění neb Rada a

rozhoduje se o nich většinou členů Společnosti ve schůzi zastoupených.



První schůzi Shromáždění a první schůzi Rady svolá president Spojených

států amerických.



Čl.6.



V sídle Společnosti se zřídí stálý úřad tajemnický. Skládá se z

generálního tajemníka a z potřebného počtu tajemníků i personálu.



První generální tajemník je jmenován v příloze. Napříště jmenuje

generálního tajemníka Rada se schválením většiny Shromáždění.



Tajemníky a personál tajemnického úřadu jmenuje generální tajemník se

schválením Rady.



Generální tajemník Společnosti jest mocí svého úřadu generálním

tajemníkem Shromáždění a Rady.



Náklady tajemnického úřadu nesou členové Společnosti podle klíče

stanoveného pro mezinárodní kancelář Světového spolku poštovního.



Čl.7.



Sídlem Společnosti je Ženeva.



Rada se může kdykoliv usnésti, že je překládá jinam.



Všechny funkce ve Společnosti neb v úřadech s ní souvisících, počítaje

k nim i úřad tajemnický, jsou stejně přístupny mužům i ženám.



Zástupci členů Společnosti a jejich úředníci požívají při vykonávání

svých funkcí diplomatických výsad a nedotknutelnosti.



Budovy a pozemky zabrané Společností, jejími úřady a schůzemi jsou

nedotknutelné.



Čl.8.



Členové Společnosti uznávají, že udržování míru vyžaduje omezení

státního zbrojení na nejmenší míru, jež stačí k bezpečnosti státu a k

provedení mezinárodních závazků uložených společným postupem.



Rada připraví programy tohoto omezení, přihlížejíc k zeměpisné poloze a

zvláštním poměrům každého státu, aby je jednotlivé vlády uvážily a o

nich rozhodly.



Tyto programy mají býti přezkoumávány, a je-li třeba, revidovány

nejméně každých deset let.



Až jednotlivé vlády tyto programy schválí, nesmí býti míra zbrojení v

nich stanovená překročena bez souhlasu Rady.



Uznávajíce, že soukromá tovární výroba střeliva a válečného materiálu

budí závažné námitky, pověřují členové Společnosti Radu, aby navrhla

opatření vhodná k tomu, aby se čelilo zlým účinkům výroby tohoto

způsobu, přihlížejíc k potřebám členů Společnosti, kteří nemohou

továrním způsobem vyráběti střelivo a válečný materiál, jehož potřebují

ke své bezpečnosti.



Členové Společnosti se zavazují, že si vzájemně budou oznamovati

způsobem nejupřímnějším a nejúplnějším všechny údaje o míře a rozvrhu

svého zbrojení, o svých programech vojenských, námořních a

vzduchoplaveckých a o poměrech v oněch odvětvích svého průmyslu, jichž

lze užíti k účelům válečným.



Čl.9.



Utvoří se stálá komise, jež by podávala Radě svá dobrá zdání o tom, jak

provésti předpisy článku 1 a 8, a vůbec o otázkách vojenských,

námořních a vzduchoplaveckých.



Čl.10.



Členové Společnosti se zavazují, že budou šetřiti a hájiti nynější

územní celistvosti a politické nezávislosti všech členů Společnosti

proti každému vnějšímu útoku. Při útoku, hrozbě neb nebezpečí útoku

navrhne Rada prostředky, jak zabezpečiti provedení tohoto závazku.



Čl.11.



Prohlašuje se výslovně, že každá válka nebo hrozba válkou, ať postihuje

přímo či se nepřímo dotýká některého člena Společnosti, dotýká se zájmů

celé Společnosti, jejíž povinností jest, aby učinila opatření vhodná k

tomu, aby se mír mezi národy účinně uchránil. V takovém případě

generální tajemník svolá bez průtahů Radu k žádosti kteréhokoliv člena

Společnosti.



Rovněž se prohlašuje, že každý člen Společnosti má právo, aby přátelsky

upozornil Shromáždění nebo Radu na jakoukoliv okolnost, jež se dotýká

mezinárodních vztahů a jež tím hrozí zkaliti mezi národy mír nebo

dobrou shodu, na níž mír závisí.



Čl.12.



Členové Společnosti jsou zajedno v tom, že, vyskytne-li se mezi nimi

spor, který by mohl vésti k roztržce, předloží věc buď řízení

rozhodčímu, nebo Radě k přezkoumání. Jsou dále zajedno v tom, že se v

žádném případě neuchýlí k válce dříve, než uplynou tři měsíce od

rozsudku rozhodčích neb od zprávy Rady.



Ve všech případech, kterých se týká tento článek, musí býti rozsudek

rozhodčích vydán v přiměřené lhůtě a zpráva Rady musí býti pořízena do

šesti měsíců ode dne, kdy na ni spor byl vznesen.



Čl.13.



Členové Společnosti jsou zajedno v tom, že, vyskytne-li se mezi nimi

spor hodící se podle jejich mínění k rozsouzení rozhodčími, a nemůže-li

tento spor býti uspokojivě řešen cestou diplomatickou, předloží celou

spornou věc rozhodčímu řízení.



Za případy toho druhu, jež se obecně hodí k rozsuzování řízením

rozhodčím, prohlašují se spory o výklad některé smlouvy, o všelikých

otázkách práva mezinárodního, o tom, je-li dána skutečnost, která,

jsouc prokázána, by zakládala porušení mezinárodního závazku, neb o

rozsah a povahu náhrady, již jest dáti za takové porušení.



Rozhodčím soudem, před nějž věc přísluší, jest soud, na kterém se

strany dohodnou, nebo soud, který byl smluven dřívějšími jejich

úmluvami.



Členové Společnosti se zavazují, že poctivě dostojí vyneseným rozsudkům

a že se neuchýlí k válce proti žádnému členu Společnosti, který se jim

podvolí. Nevykoná-li se rozsudek, navrhne Rada opatření, která by mu

dodala účinnosti.



Čl.14.



Rada se pověřuje úkolem, aby připravila návrh Stálého mezinárodního

soudního dvora a aby jej předložila členům Společnosti. Tento soudní

dvůr bude nalézati o všech sporech rázu mezinárodního, jež strany naň

vznesou. Bude též podávati dobrá zdání o sporech neb otázkách, jež naň

vznese Rada nebo Shromáždění.



Čl.15.



Vyskytne-li se mezi členy Společnosti spor, který by mohl vésti k

roztržce, a nepodléhá-li tento spor řízení rozhodčímu po rozumu čl. 13,

jsou členové Společnosti zajedno v tom, že jej předloží Radě. K tomu

stačí, aby kterákoli strana uvědomila o sporu generálního tajemníka,

jenž učiní všechna opatření nutná k úplnému vyšetření a prozkoumání

sporné věci.



K tomu cíli mu strany dodají co možno nejdříve vylíčení předmětu sporu

se všemi závažnými skutečnostmi a písemnými doklady a Rada může ihned

naříditi jejich uveřejnění.



Rada se přičiní, aby bezpečně dosáhla narovnání sporu. Zdaří-li se jí

to, uveřejní, pokud to uzná za vhodno, zprávu, v které uvede

skutečnosti, výklady k nim se vztahující a podmínky narovnání.



Nepodaří-li se spor urovnati, Rada pořídí a uveřejní referát usnesený

buď jednomyslně nebo většinou hlasů, v kterém uvede ve známost

okolnosti sporu a řešení, jež doporučuje jako nejslušnější a

nejpřiměřenější v této věci.



Každý člen Společnosti zastoupený v Radě může rovněž uveřejniti výklad

sporné věci a své vlastní závěry.



Byl-li referát Rady - nepřihlížejíc k hlasům zástupců sporných stran -

usnesen jednomyslně, zavazují se členové Společnosti, že se neuchýlí k

válce proti žádné sporné straně, která by se podvolila závěrům, k nimž

dospěl referát.



Nezdaří-li se Radě, aby byl její referát přijat všemi členy mimo sporné

strany, vyhrazují si členové Společnosti právo jednati tak, jak uznají

za nutno k zachování práva a spravedlnosti.



Tvrdí-li některá strana a uzná-li Rada, že se spor týká otázky, kterou

mezinárodní právo přenechává výhradně její pravomoci, zjistí to Rada ve

svém referátě, aniž dá pokyny o jeho řešení.



Rada může v případech, na které se vztahuje tento článek, spor

předložiti Shromáždění. Spor musí býti vznesen na Shromáždění, žádá-li

o to některá strana; tato žádost musí býti podána do čtrnácti dnů od

okamžiku, kdy byl spor předložen Radě.



Ve všech případech vznesených na Shromáždění platí o jednání a

pravomoci Shromáždění ustanovení tohoto článku a článku 12, upravující

jednání a pravomoc Rady. Rozumí se, že referát podaný Shromážděním za

souhlasu zástupců členů Společnosti, kteří jsou zastoupeni v Radě, a

většiny ostatních členů Společnosti, nepřihlížejíc v žádném případě k

zástupcům sporných stran, má stejný účinek jako referát přijatý všemi

členy Rady mimo zástupce sporných stran.



Čl.16.



Uchýlí-li se některý člen Společnosti k válce, nedbaje závazků, které

na se vzal podle článku 12, 13 nebo 15, má se ipso facto za to, jako by

se byl dopustil válečného činu proti všem ostatním členům Společnosti.

Tito členové se zavazují, že s ním přeruší ihned všechny vztahy

obchodní nebo finanční, že zakáží všechny vztahy mezi svými příslušníky

a příslušníky státu, který porušil úmluvu, a že zastaví všechny

finanční, obchodní nebo osobní styky mezi příslušníky provinilého státu

a příslušníky kteréhokoli jiného státu, ať členem Společnosti je či

není.



V tomto případě jest povinností Rady, aby doporučila jednotlivým

vládám, o něž jde, stav vojenských, námořních a vzduchoplaveckých sil,

jimiž každý z členů Společnosti přispěje k branné moci určené k tomu,

aby vynutily plnění závazků ze Společnosti plynoucích.



Členové Společnosti jsou mimo to zajedno v tom, že si vzájemně

poskytnou pomoc při provádění hospodářských a finančních opatření,

která by bylo učiniti ve smyslu tohoto článku tak, aby snížili na

nejmenší míru ztráty a závady, jež by z nich vyplynuly. Rovněž si

vzájemně poskytnou pomoc, aby odolali zvláštním opatřením, která by

proti některému z nich učinil stát porušivší úmluvu. Učiní nutná

opatření, aby usnadnili skrze své území průchod válečným silám

kteréhokoli člena Společnosti, který se účastní společného podniku, aby

byla zjednána platnost závazkům ze Společnosti plynoucím.



Člen, který se dopustí porušení některého závazku vyplývajícího z této

úmluvy, může býti vyloučen ze Společnosti usnesením všech ostatních

členů, kteří jsou zastoupeni v Radě.



Čl.17.



Při sporu mezi dvěma státy, z nichž jen jeden je členem Společnosti,

nebo mezi státy, z nichž žádný není jejím členem, budou stát nebo státy

mimo Společnost jsoucí vyzvány, aby za účelem vyřízení sporu na sebe

vzaly povinnosti uložené členům, za podmínek, které Rada uzná za

spravedlivé. Vyhovějí-li tomuto vyzvání, platí o nich články 12 až 16 s

výhradou změn, jež Rada uzná za nutné.



Po vydání této výzvy zahájí Rada ihned šetření o okolnostech sporu a

doporučí taková opatření, jaká uzná za nejlepší a v daném případě za

nejúčinnější.



Jestliže vyzvaný stát odepře vzíti na sebe za účelem řešení sporu

povinnosti člena Společnosti a uchýlí se k válce proti některému členu

Společnosti, lze použíti proti němu předpisů článku 16.



Odeprou-li obě vyzvané strany vzíti na sebe za účelem řešení sporu

povinnosti člena Společnosti, může Rada učiniti jakékoli opatření a

dáti jakékoli pokyny způsobilé k tomu, aby se zabránilo nepřátelským

činům a aby se dosáhlo rozřešení rozepře.



Čl.18.



Všechny mezinárodní smlouvy a závazky, které příště budou sjednány

členem Společnosti, musí býti ihned zapsány úřadem tajemnickým a jím

uveřejněny co možno nejdříve. Žádná z těchto mezinárodních smluv nebo

závazků nebude závazná, dokud nebude zapsána.



Čl.19.



Shromáždění může čas od času vyzvati členy Společnosti, aby znovu

přezkoumali smlouvy, které se staly nepoužitelnými, a mezinárodní

poměry, jejichž další trvání by mohlo ohroziti světový mír.



Čl.20.



Členové Společnosti uznávají, každý, pokud oň jde, že tato úmluva ruší

všechny závazky a dohody mezi nimi neslučitelné s jejím zněním a

zavazují se slavnostně, že příště neuzavrou podobných smluv.



Vzal-li člen dříve, než vstoupil do Společnosti, na sebe závazky

neslučitelné se zněním této úmluvy, jest jeho povinností bez odkladu

podniknouti kroky, aby se z těchto závazků vymanil.



Čl.21.



Mezinárodní závazky, jako smlouvy o rozhodčích, a dohody určitých

oblastí, jako doktrina Monroeova, které zabezpečují udržování míru,

nepokládají se za neslučitelné s kterýmkoli ustanovením této úmluvy.



Čl.22.



Následujících zásad se použije o koloniích a územích, jež následkem

této války přestaly býti pod svrchovaností států, které je doposud

spravovaly, a jsou obydleny národními kmeny neschopnými dosud, aby se

samy ovládaly za zvlášť obtížných poměrů dnešního světa. Blaho a rozvoj

těchto národů jsou posvátným posláním civilisace a proto musí býti do

této úmluvy vtěleny záruky zabezpečující splnění tohoto poslání.



Nejlepším způsobem praktického uskutečnění této zásady jest svěřiti

poručenství nad těmito národními kmeny státům pokročilým, které jsou

podle svých prostředků, svých zkušeností a své zeměpisné polohy nejlépe

s to, aby na sebe vzaly tuto odpovědnost, a které jsou ochotny ji na

sebe vzíti; budou vykonávati toto poručenství jako mandatáři a jménem

Společnosti.



Ráz mandátu musí býti rozličný podle stupně vývoje národního kmene,

podle zeměpisné polohy území, jeho hospodářských podmínek a všech

ostatních obdobných okolností.



Určité společenské celky, jež kdysi náležely k říši ottomanské, dosáhly

takového stupně vývoje, že jejich ustavení v nezávislé státy může býti

prozatím uznáno s podmínkou, že rada a pomoc mandatářova budou státi po

boku jejich správě do té doby, než budou s to, aby se řídily samy.

Přání těchto společenských celků dlužno především vzíti v úvahu při

výběru mandatářů.



Stupeň rozvoje, jehož dosáhly jiné národní kmeny, zvláště

středoafrické, vyžaduje toho, aby tam mandatář převzal správu území za

podmínek, které by, bráníce nepřístojnostem, jako obchodu s otroky,

obchodu se zbraněmi a alkoholem, zaručovaly svobodu svědomí a

náboženství bez jakýchkoli omezení mimo ta, jichž vyžaduje udržení

veřejného pořádku a dobrých mravů, které by dále zabraňovaly zřizovati

pevnosti neb vojenské nebo námořní základny a poskytovati domorodcům

vojenský výcvik, leda pro službu bezpečnostní a obranu území, a které

by konečně zabezpečovaly také ostatním členům Společnosti stejné

podmínky směny a obchodu.



Konečně jsou území, jako jihozápadní Afrika a některé ostrovy jižního

Tichomoří, jež, jsouce řídce obydleny, malého rozsahu, vzdáleny od

ústředí vzdělanosti, nebo souvisíce s územím mandatářovým, nebo pro

jiné okolnosti mohou nejlépe býti spravovány podle zákonů mandatářových

jako nerozlučná součást jeho území, s výhradami záruk nahoře uvedených

v zájmu domorodého obyvatelstva.



Ve všech případech mandátu má mandatář podávati Radě výroční zprávu o

území jemu svěřeném.



Rozsah pravomoci, dozoru neb správy, jež má mandatář vykonávati, bude

výslovně vymezen v každém jednotlivém případě Radou, leda že by se

dříve členové Společnosti o tom dohodli mezi sebou.



Stálá komise bude pověřena tím, aby přijímala a zkoumala výroční zprávy

mandatářů a aby podávala Radě svá dobrá zdání o otázkách týkajících se

provádění mandátu.



Čl.23.



S výhradou ustanovení mezinárodních konvencí nyní platných, nebo které

budou uzavřeny příště, a ve shodě s nimi členové Společnosti:



a) vynasnaží se zabezpečiti a zachovávati slušné a lidské podmínky

pracovní pro muže, ženy a děti na vlastním území i v zemích, s kterými

jsou v obchodních a průmyslových stycích, a k tomu cíli zřizovati a

udržovati potřebné mezinárodní organisace;



b) zavazují se, že zajistí slušné nakládání s domorodým obyvatelstvem v

územích podřízených jejich správě;



c) pověřují Společnost obecným dohledem nad úmluvami o obchodu s ženami

a dětmi i o obchodu s opiem a jinými škodlivými látkami;



d) pověřují Společnost obecným dohledem nad obchodem se zbraněmi a

střelivem se zeměmi, v kterých je dohled nad tímto obchodem nezbytný ve

společném zájmu;



e) učiní nutná opatření, aby zabezpečili jistotu a zachovávání svobody

styku a průvozu, jakož i slušné nakládání s obchodem provozovaným od

kteréhokoli člena Společnosti, při čemž jest ovšem míti zřetel ke

zvláštním potřebám krajin zpustošených za války 1914-18;



f) vynasnaží se učiniti mezinárodní opatření, aby nemocem bylo předem

bráněno a proti nim bojováno.



Čl.24.



Všechny mezinárodní úřady, které byly zřízeny dřívějšími kolektivními

smlouvami, budou, předpokládaje souhlas stran, postaveny pod pravomoc

Společnosti. Všechny takovéto mezinárodní úřady a všechny komise pro

úpravu věcí mezinárodního zájmu, jež budou příště zřízeny, budou

postaveny pod pravomoc Společnosti.



Ve všech věcech mezinárodního zájmu, které jsou upraveny obecnými

konvencemi, které však nejsou svěřeny mezinárodní komisi nebo úřadu, má

tajemnický úřad Společnosti, žádají-li strany o to a přivolí-li Rada,

shromažďovati a udíleti potřebné informace i poskytovati potřebnou nebo

žádoucí pomoc.



Rada může pojmouti do nákladů tajemnického úřadu náklady všech úřadů

neb komisí postavených pod pravomoc Společnosti.



Čl.25.



Členové Společnosti se zavazují, že budou povzbuzovati a podporovati

zřizování a součinnost národních dobrovolných organisací Červeného

kříže, náležitě povolených, jejichž úkolem je zlepšovati zdravotní

stav, předcházeti nemoci a mírniti utrpení na světě.



Čl.26.



Změny této úmluvy nabývají působnosti, jakmile budou ratifikovány oněmi

členy Společnosti, jejichž zástupcové tvoří Radu, a většinou těch

členů, jejichž zástupcové skládají Shromáždění.



Každý člen Společnosti má právo, aby odmítl přijmouti takovouto změnu

této úmluvy, ale přestává v takovém případě býti členem Společnosti.



Příloha



I.



Zakládající členové Společnosti národů, kteří podepsali mírovou

smlouvu.

Spojené státy americké Haiti.

Belgie. Hedžáz.

Bolivie. Honduras.

Brasilie. Italie.

Říše britská. Japonsko.

Kanada. Liberia.

Australie. Nicaragua.

Jižní Afrika. Panama.

Nový Zéland. Peru.

Indie. Polsko.

Čína. Portugalsko.

Kuba. Rumunsko.

Ecuador. Stát srbsko-chorvatsko-

Francie. slovinský.

Řecko. Siam.

Guatemala. Československo.

Uruguay.



Státy pozvané, aby přistoupily k úmluvě.

Argentina. Paraguay.

Chile. Nizozemí.

Columbie. Persie.

Dánsko. Salvador.

Španělsko. Švédsko.

Norsko. Švýcary.

Venezuela.



II.

První generální tajemník Společnosti

národů:

Ctihodný Sir James Eric Drummond,

K. C. M. G., C. B.



Část II.



Hranice Německa.



Čl.27.



Německé hranice budou stanoveny takto:



1. S Belgií:



Od bodu společného třem hranicím, belgické, nizozemské a německé,

směrem jižním:



severovýchodní hranice bývalého území neutrálního Moresnetu, pak

východní hranice kraje eupenského, pak hranice mezi Belgií a krajem

Montjoie, pak severovýchodní a východní hranice kraje Malmédy až k

jejímu styčnému bodu s hranicí lucemburskou.



2. S Lucemburskem:



Hranice z 3. srpna 1914 až k jejímu spojení s francouzskou hranicí z

18. července 1870.



3. S Francií:



Hranice z 18. července 1870 od Lucemburska až k Švýcarsku s výhradou

ustanovení článku 48 Oddílu IV (Pánev Saarská), Části III.



4. Se Švýcarskem:



Hranice nynější.



5. S Rakouskem:



Hranice z 3. srpna 1914 od Švýcarska až k Československu, níže

vymezenému.



6. S Československem:



Hranice z 3. srpna 1914 mezi Německem a Rakouskem od svého styčného

bodu s bývalou správní hranicí, oddělující Čechy a Horní Rakousy, až k

severnímu bodu výběžku bývalého rakouského Slezska, ležícímu asi 8 km

východně od Prudníku (Neustadt).



7. S Polskem:



Od bodu právě určeného až k bodu, který se určí na místě samém asi 2 km

východně od Lorzendorfu:



hranice, jaká bude stanovena podle čl. 88 této smlouvy;



odtud k severu až k bodu, kde správní hranice Poznaňska protíná řeku

Barycz (Bartsch):



čára, jež se určí na místě samém, ponechávající Polsku místa: Skorýšov,

Reichthal, Trubačov, Kunčice, Slezov, Velké Kozlí, Hněvošice, Rybín,

Kníž. Nivky, Pavlov, Čechy, Konrádov, Jánovo, Modzenovo, Bohdej

(Skorischau, Reichthal, Trembatschau, Kunzendorf, Schleise,

Gross-Kosel, Schreibersdorf, Rippin, Fürstlich-Niefken, Pawelau,

Tscheschen, Konradau, Johannisdorf, Modzenowo, Bogdaj) a Německu místa:

Lorzendorf, Koulovice, Gluch, Dalbersdorf, Resevice, Stradom,

Modzanovo, Krašen, Mezibor, Domaslovice, Vedlovice, České Hamry

(Lorzendorf, Kaulwitz, Glausche, Dalbersdorf, Reesewitz, Stradam,

Gross-Wartenberg, Kraschen, Neu-Mittelwalde, Domaslawitz, Wedelsdorf,

Tschechen-Hammer);



odtud k severozápadu správní hranice Poznaňska až k bodu, kde protíná

železnici Rawicz-Wasocz (Rawitsch-Herrnstadt);



odtud až k bodu, kde správní hranice Poznaňska protíná silnici

Rydzyna-Černina (Reisen-Tschirnau):



čára, jež se určí na místě samém, jdoucí na západ od Třebuze a Jablonné

(Triebusch a Gabel) a na východ od Záborovic (Saborwitz);



odtud správní hranice Poznaňska až k jejímu styčnému bodu s východní

správní hranicí kraje (Kreis) wschowského (Fraustadt);



odtud k severozápadu až k bodu, který se zvolí na silnici mezi místy

Kargowa a Kopanica (Unruhstadt a Kopnitz):



čára, která se určí na místě samém, jdoucí na západ od míst: Debowa

Leka, Brenno, Wieliň, Kaszczor, Klebel (Geyersdorf, Brenno, Fehlen,

Altkloster, Klebel), a na východ od míst: Olbrachcice, Bukowe, Lgiň,

Wijewo, Lupice, Swiete (Ulbersdorf, Buchwald, Ilgen, Weine, Lupitze,

Schwenten);



odtud k severu až k nejsevernějšímu bodu Chlopského jezera:



čára, která se určí na místě samém, podél střední čáry jezer; avšak

město a stanice Zbaszyň (Bentschen), (čítaje v to spojku drah

Šwiebodzin-Zbaszyň a Cylichów-Zbaszyň [Schwiebus-Bentschen a

Züllichau-Bentschen] zůstanou na území polském;



odtud k severovýchodu až ke styčnému bodu krajů (Kreise) skwirzyňského,

miedzychodského a miedzyrzeczského (Schwerin, Birnbaum a Meseritz);



čára, která se určí na místě samém, jdoucí na východ od Pszczewa

(Betsche);



odtud k severu hranice dělící kraje (Kreise) skwirzyňský a

miedzychodský, pak k východu severní hranice Poznaňska až k bodu, kde

tato hranice protíná řeku Noteč (Netze);



odtud proti proudu až k jejímu stoku s Gildou (Küddow):



tok Noteče;



odtud proti proudu až k bodu, který se zvolí asi 6 km na jihovýchod od

Pily (Schneidemhl):



tok Gildy (Küddow);



odtud k severovýchodu až k nejjižnějšímu hrotu prohybu utvořeného

severní hranicí Poznaňska asi 5 km na západ od Stahren:



čára, která se určí na místě samém a ponechává v této krajině železnici

Pila-Chojnice (Schneidemühl-Konitz) úplně na území německém;



odtud k severovýchodu hranice Poznaňska až k vrcholu výběžku, jejž

hranice ta tvoří asi 15 km na východ od Zlotova (Flatow):



odtud k severovýchodu až k bodu, kde se řeka Kamionka setkává s jižní

hranicí kraje (Kreis) chojnického asi 3 km na severovýchod od Gronowa

(Grunau):



čára, která se určí na místě samém, ponechávající Polsku místa:

Jazdrawy, Lutowo, Lutówko, Witkowo (Jasdrowo, Luttau, Kl. Luttau,

Wittkau), a Německu místa: Wielki Buczek, Szyszkowo, Batorowo, Buk,

Gronowo (Gr. Butzig, Cziskowo, Battrow, Böck, Grunau);



odtud k severu hranice mezi kraji (Kreise) chojnickým a cluchowským

(Schlochau) až k bodu, kde tato hranice protíná řeku Brdu (Brahe);



odtud až k bodu hranice pomořanské, ležícímu 15 km na východ od Miastka

(Rummelsburg):



čára, která se určí na místě samém, ponechávající Polsku místa:

Konarzyny Kielpin, Brzežno Šlachetské (Konarzin Kelpin, Adl. Briesen),

a Německu místa: Sapolna, Nowa Wieš, Steinfort, Pietrzykowy (Sampohl,

Neuguth, Steinfort, Gr. Peterkau);



odtud k východu hranice Pomořanska až k jejímu styku s hranicí krajů

(Kreise) chojnického a cluchowského (Konitz, Schlochau);



odtud k severu hranice mezi Pomořanskem a Západním Pruskem až k bodu na

řece Redě (asi 3 km na severozápad od Góry), kde se do této řeky vlévá

přítok tekoucí od severozápadu;



odtud až k bodu, který se zvolí na ohbí řeky Pjasnice asi 1.5 km na

severozápad od Warzkowa (Warschkau):



čára, která se určí na místě samém;



odtud tok řeky Pjasnice po proudu, pak střední čára Žarnovického jezera

a konečně bývalá hranice Západního Pruska až k Baltskému moři.



8. S Dánskem:



Hranice, jak bude určena podle ustanovení článků 109 až 111 Části III,

Oddíl XII (Šlesvik).



Čl.28.



Hranice Východního Pruska budou určeny, jak dále uvedeno, s výhradou

ustanovení Oddílu IX (Východní Prusko) Části III:



od bodu ležícího na pobřeží Baltského moře asi 1.5 km na sever od

kostela vesnice Przebrno (Pröbbernau) v přibližném směru 159stupňů

(počítaje od severu k východu):



čára asi 2 km, která se určí na místě samém;



odtud v přímé čáře na maják stojící v ohbí elblagského (Elbing) koryta

k přibližnému bodu: 54stupňů 19 a 1/2 minut sev. šířky a 19stupňů 26

minut vých. délky od Greenwiche;



odtud až k nejvýchodnějšímu ústí Nogatu v přibližném směru 209stupňů

(počítaje od severu k východu);



odtud proti proudu tok Nogatu až k bodu, kde tato řeka opouští Vislu

(Weichsel);



odtud hlavní plavební koryto Visly proti proudu, pak jižní hranice

kraje kwidzyňského (Marienwerder), pak hranice kraje suszského

(Rosenberg) k východu až k jejímu styčnému bodu s bývalou hranicí

Východních Prus;



odtud bývalá hranice mezi Západními a Východními Prusy, pak hranice

mezi kraji ostródským a nibórským (Neidenburg), pak po proudu tok řeky

Škotovy (Skottau), pak proti proudu tok Nidy až k bodu, který leží asi

5 km na západ od Bialut (Bialutten) a je nejblíže k bývalé hranici

ruské;



odtud k východu až k bodu ležícímu přímo na jih od průseku silnice

Nibork (Neidenburg)-Mlava a bývalé hranice ruské:



čára, která se určí na místě samém, jdoucí na sever od Bialut;



odtud bývalá hranice ruská až na východ od Schmalleningken, pak po

proudu hlavní plavební koryto Němanu (Memel), pak deltové rameno

Skierwieth až ke Kuronské zátoce (Kurisches Haff);



odtud přímá čára až ke styčnému bodu východního břehu Kuronské kosy

(Kurische Nehrung) se správní hranicí asi 4 km na jihozápad od Nidy

(Nidden);



odtud tato správní hranice až k západnímu břehu Kuronské (Svěží) kosy.



Čl.29.



Hranice, jak byly právě popsány, jsou vyznačeny červeně na mapě

1:1,000.000, která jest připojena k této smlouvě pod č. 1.



Vzniknou-li rozpory mezi textem smlouvy a touto nebo jakoukoli jinou

připojenou mapou, rozhoduje text.



Čl.30.



U hranic definovaných tokem vody výrazy "tok" nebo "koryto" užité v

popisech této smlouvy znamenají: jednak u řek nesplavných střední čáru

vodního toku nebo jeho hlavního ramene, jednak u řek splavných střední

čáru hlavního plavebního koryta. Avšak přísluší rozhraničovacím komisím

zřízeným touto smlouvou, aby v každém jednotlivém případě určily, zda

se bude hraniční čára držeti toku nebo koryta nahoře definovaného i po

jeho eventuelním přemístění, či zda bude určena trvale polohou toku

nebo koryta v okamžiku, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Část III.



Politické klausule Evropské.



Oddíl I.



Belgie.



Čl.31.



Uznávajíc, že smlouvy ze dne 19. dubna 1839, které stanovily před

válkou právní stav Belgie, neodpovídají již nynějšímu stavu věcí,

svoluje Německo ke zrušení těchto smluv a zavazuje se od nynějška, že

uzná a bude zachovávati veškeré úmluvy, ať jsou jakékoli, jež by

uzavřely Čelné mocnosti spojené a sdružené nebo některé z nich s vládou

belgickou nebo nizozemskou, aby jimi nahradily řečené smlouvy z roku

1839. Bylo-li by žádáno jeho výslovné přistoupení k těmto úmluvám nebo

k některým z jejich ustanovení, Německo se od nynějška zavazuje, že tak

učiní.



Čl.32.



Německo uznává úplnou suverenitu Belgie nad celým sporným územím

moresnetským (zvaným neutrální Moresnet).



Čl.33.



Německo se vzdává ve prospěch Belgie všech práv a právních titulů na

pruský Moresnet ležící na západ od silnice z Liége (Lutychu) do Cách;

část cesty lemující toto území připadne Belgii.



Čl.34.



Německo se vzdává dále ve prospěch Belgie všech práv a právních titulů

na území obsahující souhrn krajů (Kreise) eupenského a malmédyského.



Po šest měsíců po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti, povede

belgický úřad v Eupen a v Malmédy veřejně přístupné soupisy a

obyvatelům řečených území bude volno písemně v nich vysloviti své

přání, aby toto celé území nebo jeho část zůstala pod svrchovaností

německou.



Věcí belgické vlády bude, aby výsledek tohoto hlasování lidu uvedla ve

známost Společnosti národů, jejímuž rozhodnutí Belgie se zavazuje se

podříditi.



Čl.35.



Komise, skládající se ze sedmi členů, z nichž bude jmenováno pět

Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Německem a jeden

Belgií, bude čtrnáct dní po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti,

utvořena, aby určila na místě samém novou hraniční čáru mezi Belgií a

Německem, přihlížejíc k hospodářským poměrům a dopravním cestám.



Usnesení této komise budou se díti většinou hlasů a budou závazná pro

interesované strany.



Čl.36.



Od chvíle, kdy se změna svrchovanosti na shora uvedených územích stane

definitivní, nabudou němečtí příslušníci usazení na tomto území ipso

facto a s konečnou platností státního občanství belgického a pozbudou

občanství německého.



Avšak příslušníci němečtí, kteří se snad usadili na tomto území po 1.

srpnu 1914, budou moci nabýti státního občanství belgického jen se

svolením vlády belgické.



Čl.37.



Po dvě léta od konečné změny svrchovanosti nad územím přiřčeným touto

smlouvou Belgii budou němečtí příslušníci, kterým je přes 18 let a

kteří jsou usazeni na tomto území, míti volnost optovati pro státní

občanství německé.



Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů opci jejich dětí,

kterým ještě není 18 let.



Osoby, které použily práva svrchu jim vyhrazeného, budou povinny do

dvanácti měsíců přenésti své bydliště do Německa.



Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území Belgií

nabytém. Budou směti odnésti svůj majetek movitý jakéhokoli druhu a

nebude na ně uvalen z tohoto důvodu žádný poplatek ani z vývozu ani z

dovozu.



Čl.38.



Německá vláda vydá neprodleně vládě belgické archivy, knihy, plány,

listiny a doklady všeho druhu týkající se správy občanské, vojenské,

finanční, soudní neb jiné na území převedeném pod svrchovanost Belgie.



Vláda německá vrátí rovněž vládě belgické archivy a doklady jakéhokoliv

druhu odvlečené za války německými úřady z veřejných správních úřadů

belgických a zejména z ministerstva věcí zahraničních v Bruselu.



Čl.39.



Podíl a ráz finančních břemen Německa a Pruska, jež bude Belgii

převzíti podle území jí postoupeného, bude určen podle článků 254 a 256

Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.



Oddíl II.



Lucemburk.



Čl.40.



Německo se vzdává, pokud jde o velkovévodství lucemburské, výhod všech

ustanovení pojatých v jeho prospěch do smluv z 8. února 1842, 2. dubna

1847, 20. - 25. října 1865, 18. srpna 1866, 21. února a 11. května

1867, 10. května 1871, 11. června 1872, 11. listopadu 1902 i do

kterékoli jiné úmluvy po těchto smlouvách.



Německo uznává, že velkovévodství lucemburské přestalo býti částí

německého celního spolku dnem 1. ledna 1919, vzdává se veškerých práv

na provozování železnic, souhlasí se zrušením stavu neutrality

velkovévodství a předem přijímá všecky mezinárodní úpravy uzavřené

mocnostmi spojenými a sdruženými o velkovévodství tomto.



Čl.41.



Německo se zavazuje, požádají-li ho o to Čelné mocnosti spojené a

sdružené, že povolí velkovévodství lucemburskému výhody a práva

vymíněná touto smlouvou ve prospěch řečených mocností nebo jejich

příslušníků ve věcech hospodářských, dopravních a vzduchoplaveckých.



Oddíl III.



Levý břeh Rýna.



Čl.42.



Německu jest zakázáno udržovati nebo budovati opevnění jak na levém

břehu Rýna, tak na pravém na západ od čáry vedené 50 kilometrů na

východ od této řeky.



Čl.43.



Rovněž je zakázáno v pásmu určeném článkem 42 udržovati nebo

shromažďovati branné síly, ať trvale, ať dočasně, právě tak jako konati

vojenské manévry jakéhokoli druhu a udržovati jakékoli věcné pomůcky k

mobilisaci.



Čl.44.



Prohřešilo-li by se Německo jakýmkoli způsobem proti ustanovením článku

42 a 43, mělo by se za to, že se dopouští činu nepřátelského proti

mocnostem, jež jsou signatáry této smlouvy, a že se snaží porušiti

světový mír.



Oddíl IV.



Pánev Saarská.



Čl.45.



V náhradu za zničení uhelných dolů v severní Francii a ve prospěch

celkových náhrad škod válečných, jež Německo jest dlužno, postupuje

Německo Francii bez jakýchkoli břemen neb závazků úplné a neomezené

vlastnictví uhelných dolů ležících v pánvi Saarské, ohraničené, jak

stanoví článek 48, a to s výlučným právem těžby.



Čl.46.



Aby byla zajištěna práva a blahobyt obyvatelstva a aby byla zaručena

Francii úplná volnost těžby v dolech, Německo souhlasí s ustanoveními

hlavy I a II připojené přílohy.



Čl.47.



Aby byl v příhodné době stanoven konečný právní stav pánve Saarské se

zřetelem na přání obyvatelstva, Francie a Německo souhlasí s

ustanoveními hlavy III připojené přílohy.



Čl.48.



Hranice území pánve Saarské, jež je předmětem těchto ustanovení, budou

určeny takto:



Na jihu a jihozápadě: hranici Francie, jak jest určena touto smlouvou.



Na severozápadě a na severu: čarou jdoucí po severní správní hranici

kraje merzigského od bodu, kde se uchyluje od francouzské hranice, až k

bodu, kde protíná správní hranici mezi obcí Saarhölzbachem a obcí

Britten; jdoucí po této hranici obecní k jihu a dosahující správní

hranice kantonu merzigského tak, že zahrnuje do území pánve Saarské

kanton mettlašský mimo obec Britten; jdoucí po severní správní hranici

kantonů merzigského a hanstadtského zahrnutých do řečeného území pánve

Saarské, pak postupně po správní hranici oddělující kraj sarrelouiský,

ottoweilerský a saintwendelský od krajů merzigského, trevírského a

knížetství birkenfeldského až k bodu ležícímu asi 500 m na sever ode

vsi Furschweileru (vrcholu Metzelbergu).



Na severovýchodě a na východě: od posledního bodu svrchu určeného až k

bodu ležícímu asi 3 km 500 m na východoseverovýchod od Saint-Wendelu:



čarou, jež bude určena na místě samém, jdoucí na východ od

Furschweileru, na západ od Roschbergu, na východ od kot 418, 329 (na

jih od Roschbergu), na západ od Leitersweileru, na severovýchod od koty

464, pak jdoucí k jihu po čáře horského hřebene až k jeho styčnému bodu

se správní hranicí kraje kusselského;



odtud na jih hranicí kraje kusselského, pak hranicí kraje homburského k

jihovýchodu až k bodu ležícímu asi 1000 metrů na západ od Dunzweileru;



odtud a až k bodu položenému asi 1 km na jih od Hornbachu:



čarou, jež bude stanovena na místě samém, procházející kotou 424 (asi

1000 metrů na jihovýchod od Dunzweileru), kotou 363 (Fuchsbergem), 322

(na jihozápad od Waldmohru), pak na východ od Jägersburgu a Erbachu,

pak zahrnující Homburk, jdoucí přes koty 361 (asi 2 km 500 m na

východoseverovýchod od města), 342 (asi 2 km na jihovýchod od města),

357 (Schreinersberg), 356, 350 (asi 1 km 500 m na jihovýchod od

Schwarzenbachu) a jdoucí pak na východ od Einödu, na jihovýchod od kot

322 a 333, asi 2 km na východ od Webenheimu, 2 km na východ od

Mimbachu, obcházející na východě vyvýšeninu, po níž vede silnice z

Mimbachu do Böckweileru tak, že bude tato silnice zahrnuta v území

Saarské, jdoucí bezprostředně na sever od rozvětvení silnic z

Böckweileru a z Altheimu ležícího asi 2 km na sever od Altheimu, pak

Ringweilerhofem, který nepatří k pánvi, a kotou 322, jež patří k ní, a

spojující se opět s francouzskou hranicí na ohbí, které tvoří asi 1 km

na jih od Hornbachu (viz mapu v rozměrech 1/100.000 přiloženou k této

smlouvě pod čís.2).



Komise skládající se z pěti členů, z nichž jeden bude jmenován Francií,

jeden Německem a tři Radou Společnosti národů, která zvolí příslušníky

jiných mocností, bude zřízena do 14 dnů po tom, kdy nabude tato smlouva

působnosti, aby určila na místě samém hraniční čáru tuto popsanou.



V oněch částech naznačené čáry, v kterých se nekryje se správními

hranicemi, bude se komise snažiti přiblížit se naznačené čáře,

přihlížejíc v mezích možnosti k místním hospodářským zájmům a platným

hranicím obecním.



Usnesení této komise bude se díti většinou hlasů a budou závazná pro

interesované strany.



Čl.49.



Německo se vzdává ve prospěch Společnosti národů, která bude pokládána

v tomto směru za fideikomisárního vlastníka, vlády nad územím svrchu

označeným.



Na konci lhůty patnácti let od doby, kdy nabude tato smlouva

působnosti, obyvatelstvo tohoto území bude povoláno, aby projevilo, pod

kterou svrchovanost si přeje býti postaveno.



Čl.50.



Klausule, podle kterých bude provedeno postoupení dolů pánve Saarské,

jakož i opatření určená k zajištění zřetele na právo a blaho

obyvatelstva a spolu i vlády nad tímto územím, rovněž i podmínky, za

kterých dojde k svrchu řečenému plebiscitu, jsou určeny v připojené

příloze, jež bude považována za integrující část této smlouvy, a již

Německo výslovně schvaluje.



Příloha



V souhlasu s ustanoveními článků 45 - 50 této smlouvy byly podmínky,

podle kterých bude uskutečněno postoupení dolů pánve Saarské Německem

Francii, jakož i opatření určená k zajištění zřetele na práva a blaho

obyvatelstva a spolu i vlády nad územím, i podmínky, za kterých toto

obyvatelstvo bude povoláno, aby projevilo, pod kterou svrchovanost si

přeje býti postaveno, stanoveny takto:



Hlava prvá.



O postoupených důlních vlastnictvích a těžbě z nich.



§ 1.



Ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, nabude stát francouzský

plného a neomezeného vlastnictví k veškerým uhelným ložiskům,

rozkládajícím se v hranicích pánve Saarské, jak jsou zevrubně vyznačeny

v článku 48 jmenované smlouvy.



Stát francouzský bude oprávněn těžiti nebo netěžiti ve jmenovaných

dolech nebo postoupiti právo těžiti v nich osobám třetím, aniž bude

povinen domáhati se jakéhokoli předchozího svolení nebo splniti

jakékoli formality.



Stát francouzský bude vždy oprávněn dovolávati se horních zákonů a

nařízení německých, dole uvedených, k zajištění vymezení svých práv.



§ 2.



Vlastnické právo státu francouzského bude se vztahovati na ložiska

volná a ještě nepropůjčená stejně jako na ložiska již propůjčená, ať

jest nynějším jich vlastníkem kdokoliv, bez rozdílu, zda náležejí státu

pruskému, bavorskému, jiným státům nebo korporacím, společnostem či

osobám soukromým, ať se v nich těží či nikoliv, a ať právo těžby,

odloučené od práva vlastníků povrchu, se uznávalo či nikoliv.



§ 3.



Pokud jde o doly, v kterých se těží, bude se převod vlastnictví na stát

francouzský vztahovati na všechna příslušenství jmenovaných dolů,

zejména na jejich zařízení a materiál těžní, jak na povrchu tak pod

zemí, jejich fárací materiál, závody k přeměně uhlí v elektrickou

energii, koks a vedlejší výrobky, dílny, cesty dopravní, elektrické

vedení, zařízení k čerpání a rozvádění vody, pozemky a budovy, jako

kanceláře, domy ředitelské, zřízenecké a dělnické, školy, nemocnice a

dispensáře,^*) jejich sklady a zásoby jakéhokoli druhu, archivy a plány

a vůbec vše, k čemu vlastníci dolů nebo těžaři mají právo vlastnické

nebo požívací vzhledem k těžbě v dolech a jejich příslušenství.



Převod se bude vztahovati též na neuhrazené pohledávky za produkty

dodané před tím, než se stát francouzský uvázal v držbu, a po podepsání

této smlouvy i na kauce odběratelů, jejichž práva budou zaručena státem

francouzským.



§ 4.



Stát francouzský převezme majetek volný a prostý všech dluhů a břemen.

Práva však vztahující se na požitky starobní a invalidní, kterých

nabyli anebo na něž získali nárok zaměstnanci dolů a jejich pobočných

závodů v den, kdy tato smlouva nabývá působnosti, nebudou dotčena.

Naproti tomu Německo musí vydati státu francouzskému matematické

reservy rent, na něž jmenovaní zřízenci mají právo.



§ 5.



Hodnota majetku takto postoupeného státu francouzskému bude určena

komisí reparační, ustanovenou článkem 233 Části VIII (Náhrady škod)

této smlouvy.



Tato hodnota se připíše ku prospěchu Německa na účtě náhrad.



Německo bude povinno odškodniti vlastníky nebo zájemníky, ať je to

kdokoliv.



§ 6.



Na německých železnicích a průplavech nebude stanoven žádný tarif,

který by mohl škoditi přímým nebo nepřímým rozlišováním přepravě

personálu, produktů dolů a jejich vedlejších závodů, nebo materiálu

potřebného k těžbě. Tyto transporty budou požívati veškerých práv a

výhrad, jež by mezinárodní úmluvy o železnicích zaručovaly podobným

výrobkům původu francouzského.



§ 7.



Materiál a personál potřebný k odklízení a přepravě produktů dolů a

jejich vedlejších závodů, jakož i k přepravě dělníků a zřízenců bude

opatřen správou železnic pánve Saarské.



§ 8.



Nesmí býti kladena žádná překážka pracím, kterými se doplňují železnice

a vodní cesty a které stát francouzský uzná za potřebné k tomu, by bylo

zajištěno odklízení a přeprava produktů dolů a jejich vedlejších

závodů, jako zdvojení kolejí, rozšiřování nádraží, zřizování skladišť a

pomocných zařízení. Rozvržení nákladů bude, nastala-li by neshoda,

vzneseno na rozhodčího.



Stát francouzský bude též moci zřizovati nové prostředky komunikační,

jako silnice, elektrická vedení a telefonní spojení, pokud je uzná za

nutné pro potřeby těžby.



Bude též volně bez jakýchkoli omezení používati prostředků

komunikačních, jichž bude vlastníkem, zvláště těch, které spojují doly

a jejich vedlejší závody s komunikačními prostředky ležícími na území

francouzském.



§ 9.



Stát francouzský bude vždy oprávněn dovolávati se německých horních

zákonů a nařízení platných 11. listopadu 1918 (vyjímajíc předpisy

vydané výhradně vzhledem na stav válečný), pokud jde o nabývání

pozemků, které uzná za potřebné k těžbě z dolů a jejich vedlejších

závodů.



Náhrada za škody, na nemovitostech způsobené těžbou v uvedených dolech

a jejich vedlejších závodech, bude stanovena podle horních zákonů a

nařízení německých, výše vzpomenutých.



§ 10.



Každá osoba, kterou dosadí stát francouzský místo sebe ve všechna nebo

část svých práv na těžbu v dolech nebo jejich vedlejších závodech, bude

požívati výsad výmíněných v této příloze.



§ 11.



Doly a ostatní nemovitosti, které se stanou vlastnictvím státu

francouzského, nebudou moci nikdy býti prohlášeny za propadlé ani

tvořiti předmět výkupu, vyvlastnění nebo záboru, ani jakéhokoli jiného

opatření, které se dotýká práva vlastnického.



Personál a materiál určený k těžbě v těchto dolech nebo jejich

vedlejších závodech, jakož i produkty dobývané z těchto dolů nebo

vyrobené v jejich vedlejších závodech nemohou býti nikdy úředně

zabrány.



§ 12.



Těžba v dolech a jejich vedlejších závodech, které se stanou

vlastnictvím státu francouzského, bude nadále s výhradou ustanovení

níže uvedeného paragrafu 23 podléhati řádu právnímu spočívajícímu na

zákonech a nařízeních německých platných dne 11. listopadu 1918 (mimo

předpisy vydané výhradně vzhledem na stav válečný).



Práva dělníků, jak vyplývala ze zákonů a nařízení německých dne 11.

listopadu 1918, zůstanou rovněž zachována, ovšem s výhradou ustanovení

řečeného paragrafu 23.



Nesmějí býti kladeny žádné překážky, aby nebyli do dolů pánve Saarské

neb jejich závodů vedlejších uváděni nebo tam zaměstnáváni dělníci

cizí.



Dělníci a zřízenci národnosti francouzské mohou býti členy

francouzských odborových sdružení.



§ 13.



Daně z dolů a jejich vedlejších závodů, jak na místní rozpočet území

pánve Saarské tak i na dávky obecní, budou vyměřovány se spravedlivým

zřetelem k poměrné hodnotě dolů srovnané s celkovým zdanitelným

majetkem pánve.



§ 14.



Stát francouzský bude vždy moci zakládati a udržovati jako

příslušenství dolů školy obecné nebo odborné pro personál a jeho dítky

a tam dáti vyučovati učiteli, které si vyvolí, v jazyce francouzském

podle vlastních učebních osnov.



Bude moci též zakládati a udržovati nemocnice, dispensáře, dělnické

domy a zahrady a jiná zřízení podpůrná a dobročinná.



§ 15.



Stát francouzský bude míti naprostou volnost postupovati podle

vlastního uvážení při rozdělování a rozesílání výrobků dolů a jejich

vedlejších závodů, jakož i při stanovení prodejních cen za tyto

výrobky.



Vláda francouzská se však zavazuje, že uspokojí požadavky spotřeby

místní, průmyslové i domácí, vždy v poměru, jaký byl za těžby roku 1913

mezi spotřebou místní a celkovou produkcí pánve Saarské, ať je výše

výtěžku z dolů jakákoliv.



Hlava druhá.



Vláda v území pánve Saarské.



§ 16.



Vláda v území pánve Saarské bude svěřena komisi zastupující Společnost

národů. Tato komise bude míti své sídlo v území pánve Saarské.



§ 17.



Vládní komise, o níž se mluví v paragrafu 16, bude složena z pěti členů

jmenovaných Radou Společnosti národů, a to z jednoho člena

francouzského, jednoho člena nefrancouzského, pocházejícího z území

pánve Saarské a tamtéž bydlícího, a ze tří členů příslušníků tří jiných

států než Francie a Německa.



Členové vládní komise budou jmenováni na rok; jejich mandát může býti

obnoven. Budou moci býti odvoláni Radou Společnosti národů, která se

postará, by byli nahrazeni.



Členové vládní komise budou míti právo na plat, který určí Rada

Společnosti národů a který bude vyplácen z důchodů území.



§ 18.



Předseda vládní komise bude jmenován Radou Společnosti národů z členů

komise na rok; bude moci býti jmenován znovu.



Předseda bude výkonným orgánem komise.



§ 19.



Vládní komise bude míti v území pánve Saarské veškerou vládní moc,

která příslušela dříve říši německé, Prusku a Bavorsku, tedy též

jmenovati a odvolávati úředníky a zřizovati takové správní a

zastupitelské orgány, jaké uzná za nutné.



Tato komise bude míti plnou moc spravovati železnice, průplavy a jiná

veřejná zařízení a bráti z nich požitky.



Komise rozhoduje většinou hlasů.



§ 20.



Německo dá vládě pánve Saarské k disposici veškeré úřední listiny a

archivy, které jsou v držení Německa, některého státu německého nebo

místního úřadu a vztahují se na území pánve Saarské nebo na práva jeho

obyvatelstva.



§ 21.



Vládní komisi bude příslušeti, aby zajistila prostředky a za podmínek,

jež uzná za vhodné, ochranu zájmů obyvatel území pánve Saarské v

cizině.



§ 22.



Vládní komise bude míti plné právo požívací k veškerému vlastnictví

(vyjímajíc doly), jež na území pánve Saarské náleží ať z právních

titulů práva veřejného či soukromého vládě císařství německého nebo

vládě jiného státu německého.



Co se týče železnic, bude přiměřené rozdělení vozového materiálu

provedeno smíšenou komisí, v které budou zastoupeny vládní komise území

pánve Saarské a německé železnice.



Osoby, zboží, lodi, vagony, vozidla a poštovní zásilky vycházející z

pánve Saarské anebo tam vstupující budou při průvozu a přepravě

požívati veškerých práv a výhod, jež jsou specifikovány v předpisech

Části XII (Přístavy, vodní cesty, železnice) této smlouvy.



§ 23.



Zákony a nařízení platná v území pánve Saarské dne 11. listopadu 1918

(vyjímajíc nařízení vydaná vzhledem k válečnému stavu) zůstanou v

platnosti.



Jestliže buď z důvodů všeobecných, nebo z toho důvodu, aby se tyto

zákony a nařízení uvedly v soulad se zněním této smlouvy, jest nutno

provésti jejich změny, rozhodne o tom a změny provede vládní komise po

úradě se zástupci volenými od obyvatelstva takovým způsobem, jaký bude

stanoven komisí.



Bez předchozího dobrého zdání státu francouzského nesmí býti provedena

žádná změna zákonného práva těžiti z dolů, stanoveného v paragrafu 12,

leč že by změna byla nastala následkem obecné úpravy poměrů pracovních,

stanovené Společností národů.



Při stanovení podmínek pracovních a doby pracovní pro muže, ženy a děti

musí vládní komise vzíti v úvahu přání místních organisací dělnických,

jakož i zásady stanovené Společností národů.



§ 24.



S výhradou ustanovení paragrafu 4 nejsou dotčena žádným ustanovením

této smlouvy práva obyvatel pánve Saarské ve věcech pojištění a pensí,

ať jich v době, kdy tato smlouva nabude působnosti, bylo nabyto či jsou

na cestě k nabytí, a ať spočívají na kterémkoli německém systému

pojišťovacím nebo na právech pensijních jakéhokoliv způsobu.



Německo a vláda pánve Saarské budou shora vzpomenutá práva zachovávati

a chrániti.



§ 25.



Civilní a trestní soudy působící na území pánve Saarské zůstanou v

činnosti.



Vládní komise zřídí soudní dvůr civilní a trestní pro odvolání z

rozsudků těchto soudů a rozhodování o věcech, pro něž tyto soudy nejsou

příslušné.



Vládní komisi přísluší stanoviti organisaci a příslušnost tohoto

soudního dvora.



Rozsudky se vynášejí jménem vládní komise.



§ 26.



Vládní komise bude míti výhradní právo vybírati daně a poplatky v

mezích území pánve Saarské.



Daní a poplatků se užije výlučně k úhradě potřeb tohoto území.



Daňový systém ze dne 11. listopadu 1918 zůstane v platnosti, pokud to

okolnosti dovolí, a žádná nová daň mimo cla nesmí býti zavedena bez

předchozího slyšení zástupců volených obyvatelstvem.



§ 27.



Tato ustanovení nebudou míti vliv na nynější státní příslušnost

obyvatel území pánve Saarské.



Žádné překážky nebudou se klásti těm, kdož chtějí přijmouti jinou

státní příslušnost, při čemž se ovšem nabytím nové státní příslušnosti

pozbývá kterákoli jiná.



§ 28.



Obyvatelstvo pánve Saarské podrží pod dozorem vládní komise svá místní

zastupitelstva, svobodu náboženství, své školy a svůj jazyk.



Volební právo smí se vykonávati jen do místních zastupitelstev a

přísluší bez rozdílu pohlaví všem obyvatelům, kterým je víc než 20 let.



§ 29.



Obyvatelé území pánve Saarské, kteří by chtěli opustiti toto území,

budou míti úplnou volnost podržeti svůj majetek nemovitý aneb jej

prodati za přiměřenou cenu a odnésti své movité jmění bez veškerých

poplatků.



§ 30.



Na území pánve Saarské nebude vojenské služby ani povinné ani

dobrovolné; zřizovati opevnění se zakazuje.



Jen místní četnictvo bude zřízeno, aby udržovalo pořádek.



Vládní komisi přísluší pečovati za všech okolností o ochranu osob a

statků na území pánve Saarské.



§ 31.



Území pánve Saarské, jak je vymezeno článkem 48 této smlouvy, podléhá

francouzské celní soustavě. Výnos cla uloženého na zboží určené pro

místní spotřebu bude pojat do rozpočtu tohoto území po srážce veškerých

nákladů vybírání.



Vývozní clo nebude ukládáno na výrobky hutní nebo uhlí vyvážené z

tohoto území do Německa, ani na vývoz z Německa pro potřebu průmyslu

území pánve Saarské.



Produkty přírodní i zpracované, pocházející z pánve Saarské budou při

průvozu územím německým prosty všech dávek celních. Totéž platí pro

výrobky německé při průvozu pánví Saarskou.



Po pět let od doby, kdy nabude tato smlouva působnosti, budou výrobky

pocházející z pánve Saarské neb odtud vyvážené osvobozeny od dovozního

cla do Německa a po touž dobu německý dovoz předmětů určených pro

místní spotřebu do území pánve Saarské bude též prost cla.



Na těchto pět let si vyhrazuje francouzská vláda, pro všechny předměty,

které pocházejí z pánve Saarské a jsou vyrobeny ze surovin nebo

polotovarů dovezených z Německa bez poplatků, vymeziti množství, jež

bude do Francie připuštěno, podle ročního průměru množství vyvezeného

do Alsaska-Lotrinska a do Francie v letech 1911-1913, jak bude

vyšetřeno na základě všech úředních výkazů a statistických dokladů.



§ 32.



Oběh francouzských peněz nebude v území pánve Saarské ani zakázán, ani

omezen.



Stát francouzský bude míti právo užívati francouzské měny při všech

nákupech nebo platech a smlouvách o těžení z dolů a jejich vedlejších

závodů.



§ 33.



Vládní komise bude míti právo rozhodovati všechny otázky, k nimž by

mohl zavdati podnět výklad předešlých ustanovení.



Francie a Německo uznávají, že veškeré spory zakládající se na různosti

mínění při výkladu předešlých ustanovení budou rovněž předloženy vládní

komisi, jejíž rozhodnutí, usnesené většinou hlasů, jest pro obě země

závazné.



Hlava třetí.



Hlasování lidu.



§ 34.



Po uplynutí patnácti let od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti,

bude obyvatelstvo pánve Saarské povoláno, aby projevilo svoji vůli

takto:



Hlasování bude provedeno po obcích neb okresích o těchto třech

možnostech:



a) zachování vládní formy zavedené touto smlouvou a přílohou,



b) spojení s Francií,



c) spojení s Německem.



Právo hlasovati budou míti všechny osoby bez rozdílu pohlaví, kterým je

v době hlasování víc než 20 let a které bydlí v době podpisu této

smlouvy v území pánve Saarské.



Ostatní pravidla, bližší podmínky a datum hlasování ustanoví Rada

Společnosti národů tak, aby byla zajištěna svoboda, tajnost a čistota

hlasování.



§ 35.



Společnost národů rozhodne o tom, jaké svrchovanosti bude území

podrobeno, hledíc k přání vyjádřenému hlasováním lidu:



a) Jestliže Společnost národů rozhodne o celém území nebo části jeho,

že má býti zachována vládní forma zavedená touto smlouvou a touto

přílohou, Německo se tímto zavazuje vzdáti se ve prospěch Společnosti

národů své svrchovanosti, pokud to Společnost národů bude pokládati za

nutné. Společnosti národů bude příslušeti, aby učinila nutná opatření k

úpravě definitivní vládní formy, přizpůsobené trvalým zájmům území a

obecným zájmům;



b) jestliže Společnost národů rozhodne o celém území nebo jeho části,

že má býti připojeno k Francii, Německo se již nyní zavazuje postoupiti

Francii, provádějíc souhlasné rozhodnutí Společnosti národů, veškerá

práva a nároky na území, které bude zevrubně označeno Společností

národů;



c) jestliže Společnost národů rozhodne o celém území nebo jeho části,

že má býti připojeno k Německu, bude povinností Společnosti národů

postarati se, aby Německo bylo opět uvedeno ve vládu nad územím, které

bude blíže označeno Společností národů.



§ 36.



Rozhodne-li Společnost národů, že část nebo celé území pánve Saarské má

býti připojeno k Německu, bude vlastnické právo Francie k dolům v této

části území Německem zpět koupeno v celku za cenu splatnou ve zlatě.

Tato cena bude stanovena třemi znalci rozhodujícími většinou hlasů, z

nichž jeden bude jmenován Německem, jeden Francií a jeden, kterým nesmí

býti ani Francouz ani Němec, Společností národů.



Závazek se strany Německa, provésti toto zaplacení, bude vzat v úvahu

komisí reparační a k tomu účelu bude Německo moci jakýmkoli způsobem

určeným touto komisí zříditi zástavní právo v prvém pořadí na svém

jmění a důchodech.



Jestliže Německo přes to do roka po tom, kdy mělo býti placení

uskutečněno, nezaplatí, učiní komise reparační ve shodě s

instrukcemi,které jí mohou býti dány Společností národů, příslušná

opatření, a pokud toho bude potřeba, bude příslušná část dolů

likvidována.



§ 37.



Jestliže zpětnou koupí ve smyslu paragrafu 36 přejde vlastnictví dolů

neb jejich části na Německo, budou stát a příslušníci Francie míti

právo kupovati tolik uhlí z pánve Saarské, kolik je v té době

odůvodněno jejich potřebou pro průmysl a domácnosti. Rada Společnosti

národů ustanoví v pravý čas dohodou, vyhovující zásadám slušnosti,

množství uhlí, trvání smlouvy, jakož i cenu.



§ 38.



Jest ujednáno, že Francie a Německo mohou zvláštními úmluvami

uzavřenými před uplynutím lhůty pro zaplacení ceny za zpětnou koupi

dolů změniti ustanovení paragrafů 36 a 37.



§ 39.



Rada Společnosti národů učiní opatření potřebná k organisaci vládní

formy, která má býti uvedena v život po tom, kdy rozhodnutí Společnosti

národů vzpomenuté v paragrafu 35 nabude působnosti. Tato opatření budou

obsahovati spravedlivé rozdělení všech závazků vlády pánve Saarské z

půjček uzavřených vládní komisí nebo vzniklých z jiných opatření.



Jakmile vstoupí v život nová vládní forma, zanikne pravomoc vládní

komise, vyjímajíc případ uvedený v paragrafu 35a).



§ 40.



Ve věcech, na které se vztahuje tato příloha, rozhoduje Společnost

národů většinou hlasů.



Oddíl V.



Alsasko-Lotrinsko.



Vysoké smluvní strany, uznavše mravní závazek napraviti křivdu, které

se dopustilo Německo v roce 1871 jak na právu Francie, tak i na vůli

obyvatelstva alsaského a lotrinského, odloučeného od své vlasti přes

slavnostní protest svých zástupců ve sněmu bordeauxském,



shodují se na těchto článcích:



Čl.51.



Území postoupená Německu mírovým preliminářem podepsaným ve Versailles

dne 26. února 1871 a frankfurtskou smlouvou ze dne 10. května 1871

vracejí se opět pod svrchovanost francouzskou ode dne příměří ze dne

11. listopadu 1918.



Působnost smluvních ustanovení obsahujících určení hranice před rokem

1871 se obnovuje.



Čl.52.



Vláda německá odevzdá neprodleně vládě francouzské archivy, knihy,

plány, listiny a doklady všeho druhu týkající se civilní, vojenské,

finanční, soudní nebo jiné správy území vracejícího se pod svrchovanost

francouzskou. Jestliže některé z těchto dokladů, archivů, knih, listin

nebo plánů byly přeneseny na jiné místo, budou německou vládou vráceny

na požádání vlády francouzské.



Čl.53.



Zvláštními úmluvami mezi Francií a Německem bude postaráno o úpravu

zájmů obyvatelstva území, o němž mluví článek 51, zejména pokud jde o

jejich práva občanská, jejich obchod a vykonávání jejich povolání, při

čemž se předpokládá, že se Německo zavazuje od nynějška uznati a

schváliti pravidla určená v příloze připojené a týkající se státního

občanství obyvatelů řečených území neb osob z nich pocházejících,

nereklamovati nikdy a nikde jakožto německé příslušníky ty, kdo budou

prohlášeni za Francouze na základě jakéhokoli právního důvodu,

přijmouti ostatní na svém území, a pokud jde o majetek německých

státních občanů na územích, o nichž mluví článek 51, přizpůsobiti se

ustanovením článku 297 a přílohy Oddílu IV Části X (Klausule

hospodářské) této smlouvy.



Němečtí státní občané, kteří, nedosáhnouce státního občanství

francouzského, dostanou od francouzské vlády povolení, aby měli

bydliště na řečeném území, nebudou podléhati ustanovením uvedeného

článku.



Čl.54.



Pokud jde o provádění předpisů tohoto oddílu, budou uznávány za

Alsasany-Lotrinčany osoby, které znovu nabyly státního občanství

francouzského na základě paragrafu 1 připojené přílohy.



Osoby vzpomenuté v paragrafu 2 řečené přílohy budou ode dne, kdy se

budou dovolávati občanství francouzského, pokládány za

Alsasany-Lotrinčany se zpětným účinkem ode dne 11. listopadu 1918. U

těch, jejichž žádost bude zamítnuta, končí se tato výhoda dnem

odmítnutí.



Rovněž budou pokládány za alsasko-lotrinské ty právní osoby, jimž bude

tato vlastnost přiznána buď správními úřady francouzskými, nebo soudním

rozhodnutím.



Čl.55.



Území, o kterém mluví článek 51, vrátí se k Francii zproštěno a

osvobozeno všech veřejných dluhů za podmínek stanovených článkem 255

Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.



Čl.56.



Ve shodě s ustanoveními článku 256 Části IX (Klausule finanční) této

smlouvy vstoupí Francie v držbu všeho majetku a statků říše nebo států

německých, pokud tento majetek nebo statky jsou na území, o kterém

mluví článek 51, a nebude z toho důvodu zavázána žádnému postupujícímu

státu cokoliv platiti nebo ku prospěchu připsati.



Toto ustanovení se týče všech statků movitých i nemovitých, ať náležejí

k majetku veřejnému či soukromému, vůbec veškerých práv jakéhokoli

druhu, jež náležela říši nebo německým spolkovým státům aneb jejich

správním okrskům.



Statky korunní, jakož i soukromé statky bývalého císaře a bývalých

panovníků německých budou postaveny na roveň statkům majetku veřejného.



Čl.57.



Německo neučiní nijakého kroku směřujícího k tomu, aby okolkováním nebo

jakýmkoli jiným opatřením zákonným nebo správním, které by se

nevztahovalo na jeho ostatní území, uškodilo zákonné hodnotě nebo

platební schopnosti německých platidel nebo peněz majících zákonný kurs

v den podpisu této smlouvy a jsoucích téhož dne v držení vlády

francouzské.



Čl.58.



Zvláštní úmluva určí podmínky, podle kterých budou zaplaceny v markách

výjimečné válečné výlohy, jež poskytly během války zálohou buď

Alsasko-Lotrinsko nebo veřejné korporace alsasko-lotrinské na účet říše

ve smyslu německého zákonodárství, jako: příspěvky rodinám

mobilisovaných, rekvisice, ubytování vojska, podpory evakuovaným.



Při stanovení výše těchto částek bude se vůči Německu přihlížeti k

podílu, jímž by bylo přispělo Alsasko-Lotrinsko říši na výlohy plynoucí

z těchto plateb. Tento příspěvek bude čítán podle podílu, kterým k

příjmům říše přispívalo Alsasko-Lotrinsko roku 1913.



Čl.59.



Stát francouzský bude vybírati na vlastní účet říšské poplatky, daně a

dávky všeho druhu splatné na území, o kterém mluví článek 51, a

nezaplacené v den příměří, 11. listopadu 1918.



Čl.60.



Vláda německá neprodleně opět uvede Alsasany-Lotrinčany (osoby fysické

i právnické i veřejná zřízení) v držení veškerých statků, práv a

zájmových účastenství, jež jim náležely dne 11. listopadu 1918, pokud

leží na německém území.



Čl.61.



Vláda německá se zavazuje, že bez průtahu bude prováděti dále až do

konce finanční klausule týkající se Alsaska-Lotrinska, o kterých je řeč

v různých úmluvách o příměřích.



Čl.62.



Německá vláda se zavazuje nésti náklad na veškeré pense civilní i

vojenské, kterých bylo nabyto v Alsasku-Lotrinsku do dne 11. listopadu

1918, a jež byly hrazeny z rozpočtu říše německé.



Německá vláda opatří každoročně peníz nutný k tomu, by byly vypláceny

ve francích za průměrný roční kurs ony částky, na které by bývaly měly

právo v markách osoby obývající v Alsasku-Lotrinsku, kdyby

Alsasko-Lotrinsko bylo zůstalo pod německou pravomocí.



Čl.63.



Pokud jde o závazek převzatý Německem v Části VIII (Náhrady škod) této

smlouvy, poskytnouti náhradu za škody způsobené ve formě peněžitých

pokut, uložených civilnímu obyvatelstvu zemí spojených a sdružených,

budou obyvatelé území uvedeného v článku 51 postaveni na roveň tomuto

obyvatelstvu.



Čl.64.



Ustanovení týkající se správního řádu řek Rýna a Mosely jsou dána v

Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy.



Čl.65.



Ve lhůtě tří neděl po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, ustaví

se přístavy štrasburský a kehlský na dobu sedmi let v jednotný

organism, pokud jde o provoz.



Správa tohoto jednotného organismu bude obstarávána ředitelem, jejž

jmenuje Ústřední rýnská komise, která jej bude moci též odvolati.



Tento ředitel musí býti státním příslušníkem francouzským.



Bude podroben dozoru Ústřední rýnské komise a bude sídliti ve

Štrasburce.



V obou těchto přístavech budou zřízeny svobodné oblasti po rozumu Části

XII této smlouvy (Přístavy, vodní cesty a železnice).



Zvláštní úmluva, která bude ujednána mezi Francií a Německem a bude

závislá na schválení Ústřední rýnské komise, určí způsob této

organisace, zvláště se stanoviska finančního.



Jest ujednáno, že ve smyslu tohoto článku přístav kehlský zahrnuje

veškeré plochy pozemkové nutné k ruchu přístavnímu a dopravě vlaků

konajících službu přístavní, počítaje v to vnitřní přístav, nábřeží a

železniční trati, náspy, jeřáby, pobřežní tržnice a skladiště, sklepy,

vytahovadla i hydro-elektrárny patřící k zařízení přístavu.



Německá vláda se zavazuje učiniti všechna opatření, která budou od ní

požadována k tomu cíli, aby vlaky jakéhokoli druhu dojíždějící do Kehlu

nebo odtamtud vyjíždějící, určené ať pro pravý či levý břeh Rýna, byly

bezpečně sestavovány a vypravovány co možno nejlépe.



Všechna práva a vlastnictví soukromých osob budou zachována. Zvláště

pak zdrží se správa přístavů jakéhokoliv opatření, jež by bylo na újmu

vlastnickým právům francouzských neb badenských železnic.



Státním příslušníkům, lodím a zboží kteréhokoliv státu bude v obou

přístavech zajištěno rovné zacházení, pokud jde o obchod.



Bude-li Francie, až vyprší šestý rok, míti za to, že stav prací

prováděných na přístavu štrasburském nutně vyžaduje prodloužení tohoto

přechodního řádu, bude jí volno požádati za prodloužení u Ústřední

komise rýnské, která bude moci prodloužení to povoliti na dobu

nepřesahující tří let.



Po celou dobu prodloužení budou ponechány v platnosti svrchu uvedené

svobodné oblasti.



Než bude jmenován první ředitel Ústřední komisí rýnskou, může za

podmínek zde uvedených býti ustanoven Čelnými mocnostmi spojenými a

sdruženými ředitel prozatímní, jenž musí býti státním příslušníkem

francouzským.



O všech otázkách v tomto článku uvedených bude rozhodovati Ústřední

rýnská komise většinou hlasů.



Čl.66.



Železniční a jiné mosty, které vedou nyní v hranicích Alsaska-Lotrinska

přes Rýn, budou ve všech svých částech a v celé své délce vlastnictvím

francouzského státu, který zajistí jejich udržování.



Čl.67.



Vláda francouzská nastupuje ve všechna práva, která příslušela říši

německé stran všech železničních tratí, jež jsou pod správou železnic

říše německé, ať jsou již v provozu či v stavbě.



Stejně bude tomu, pokud jde o práva německé říše na koncese železniční

a pouličních drah, ležících na území uvedeném v článku 51.



Z tohoto převzetí práv nevzniknou státu francouzskému žádné závazky

platební.



Pohraniční stanice železniční budou ustanoveny pozdější dohodou, s

podmínkou předem určenou, že na rýnské hranici budou položeny na pravém

břehu.



Čl.68.



Ve shodě s ustanoveními článku 268 hlavy I Oddílu I Části X (Klausule

hospodářské) této smlouvy budou po dobu pěti let, počítajíc ode dne

působnosti této smlouvy, produkty přírodní nebo zpracované, pocházející

z území uvedeného v článku 51, při přechodu na německé celní území

osvobozeny ode všech celních poplatků.



Vláda francouzská si vyhrazuje určiti každoročně výnosem notifikovaným

vládě německé ráz a množství výrobků, které budou požívati výhody

tohoto osvobození.



Množství každého výrobku, které bude moci býti takto každoročně

zasíláno do Německa, nebude směti převyšovati roční průměr množství

zaslaného v letech 1911-1913.



Mimo to se zavazuje vláda německá, že dovolí po uvedenou dobu pěti let

beze všech celních poplatků neb jiných břemen, počítaje k nim i vnitřní

dávky, volně vyvážeti z Německa a dovážeti do Německa niti, tkaniny a

jiné látky nebo výrobky textilní jakéhokoli druhu neb způsobu,

dopravované z Německa do území uvedeného v článku 51 za účelem

jakéhokoli zušlechtění, jako bílení, barvení, přetiskování,

přistřihování, ožehování, soukání neb valchování.



Čl.69.



Po dobu desíti let, počínajíc ode dne, kdy nabude působnosti tato

smlouva, jsou ústřední výrobny elektrické energie, ležící na území

německém, které dodávaly elektrickou energii na území uvedené v článku

51 nebo takovým podnikům, jejichž provozování přechází definitivně nebo

provisorně s Německa na Francii, povinny pokračovati v tomto dodávání

ve výši spotřeby odpovídající uzávěrkám a smlouvám platným dne 11.

listopadu 1918.



Dodávání toto se bude díti podle platných smluv a za ceny, které

nesmějí převyšovati ceny, jaké platí svrchu řečeným výrobnám

příslušníci němečtí.



Čl.70.



Rozumí se, že vláda francouzská bude míti právo zakázati budoucně na

území uvedeném v článku 51 každou novou účast německou:



1. ve správě veřejného statku a veřejných podniků, jako železnic,

vodních cest, rozvádění vody, plynu, energie elektrické a jiných, a v

těžbě z těchto statků a podniků;



2. ve vlastnictví k dolům a lomům jakéhokoli druhu i v podnicích s tím

souvisících;



3. konečně v závodech hutních, třeba by jejich provozování nebylo v

souvislosti s těžbou důlní.



Čl.71.



Pokud jde o území uvedené v článku 51, Německo se vzdává za sebe a své

příslušníky ode dne 11. listopadu 1918 práva dovolávati se ustanovení

zákona ze dne 25. května 1910, týkajícího se obchodu se solmi

draselnatými, a vůbec všech ustanovení o účasti německých organisací v

těžbě z dolů draslových. Rovněž se za sebe a své příslušníky vzdává

práva dovolávati se jakýchkoli úmluv, ustanovení neb zákonů, které by

mohly platiti k jejímu prospěchu stran ostatních produktů uvedených

území.



Čl.72.



Úprava otázek týkajících se dluhů uzavřených před 11. listopadem 1918

mezi říší německou a státy německými neb jejich příslušníky obývajícími

v Německu s jedné strany, a Alsasany-Lotrinčany obývajícími v

Alsasko-Lotrinsku s druhé strany, bude provedena ve shodě s

ustanoveními Oddílu III Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy, s

výhradou, že výraz "před válkou" má býti nahrazen výrazem "před 11.

listopadem 1918". Kurs, kterého se má použíti při řečeném vyrovnávání,

bude průměrný kurs znamenaný na burse ženevské v měsíci, který

předcházel před 11. listopadem 1918.



Za účelem vyrovnávání svrchu řečených dluhů za podmínek ustanovených v

Oddíle III Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy bude moci býti

zřízen na území uvedeném v článku 51 zvláštní úřad verifikační a

kompensační, při čemž se rozumí, že tento úřad bude moci býti pokládán

podle paragrafu 1 přílohy uvedeného Oddílu za úřad "Ústřední".



Čl.73.



Soukromý majetek, soukromá práva a zájmová účastenství

Alsasanů-Lotrinčanů v Německu budou podrobeny ustanovením Oddílu IV

Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.



Čl.74.



Vláda francouzská si vyhrazuje právo zadržeti a likvidovati veškerý

majetek, práva a zájmová účastenství, které měli 11. listopadu 1918

příslušníci němečtí nebo společnosti stojící pod dozorem Německa na

území uvedeném v článku 51, za podmínek ustanovených v posledním

odstavci svrchu uvedeného článku 53.



Německo odškodní přímo své příslušníky zbavené svých práv svrchu

řečenými likvidacemi.



Použití výtěžku těchto likvidací bude se říditi ustanoveními Oddílu III

a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.



Čl.75.



Výjimkou z ustanovení Oddílu V Části X (Klausule hospodářské) této

smlouvy jsou zachovány v platnosti všechny smlouvy, které byly přede

dnem vyhlášení francouzského výnosu ze dne 30. listopadu 1918 v

Alsasko-Lotrinsku uzavřeny mezi Alsasany-Lotrinčany (osobami fysickými

nebo právnickými) nebo jinými obyvateli Alsaska-Lotrinska s jedné

strany a říší německou nebo státy německými neb jich příslušníky

obývajícími v Německu s druhé strany a jejichž splnění bylo oddáleno

příměřím nebo pozdějším francouzským zákonodárstvím.



Avšak zrušeny budou všechny smlouvy, jejichž zrušení v zájmu obecném

vláda francouzská ohlásí Německu ve lhůtě šestiměsíční, počítajíc ode

dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, leda pokud jde o dluhy a jiné

závazky peněžité vyplývající z toho, že před 11. listopadem 1918 bylo

na základě těchto smluv něco konáno nebo placeno. Bude-li míti zrušení

těchto smluv pro jednu ze smluvních stran v zápětí značnou újmu, bude

poskytnuta straně poškozené přiměřená náhrada, která se vypočte jediné

podle vloženého kapitálu a bez ohledu na ušlý zisk.



Pokud jde o promlčení, lhůty preklusivní a propadnutí, budou v

Alsasku-Lotrinsku platiti ustanovení článků 300 a 301 Oddílu V Části X

(Klausule hospodářské) s tím omezením, že výraz "vypuknutí války" má

býti nahrazen výrazem "11. listopadu 1918" a že výraz "doba války" má

býti nahrazen výrazem "perioda od 11. listopadu 1918 až do dne, kdy

nabyla působnosti tato smlouva".



Čl.76.



Otázky týkající se práv vlastnictví průmyslového, literárního neb

uměleckého Alsasanů-Lotrinčanů budou řešeny podle obecných ustanovení

Oddílu VII Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy, při čemž se

rozumí, že Alsasané-Lotrinčané mající nárok na takováto práva na

základě zákonodárství německého zůstanou v plném a neomezeném požívání

těchto práv na území německém.



Čl.77.



Stát německý se zavazuje vydati státu francouzskému podíl, který

připadá na štrasburskou pojišťovnu invalidní a starobní ze všech reserv

utvořených říší nebo veřejnými nebo soukromými korporacemi na ní

závislými k účelům invalidního a starobního pojištění.



Totéž platí o kapitálech a reservách uložených v Německu, které po

zákonu patří jiným pokladnám sociálně pojišťujícím, hornickým pokladnám

pensijním, pokladně alsasko-lotrinských železnic, jiným organisacím

pensijním, zřízeným ve prospěch personálu veřejných správ a podniků a

činným v Alsasko-Lotrinsku, rovněž tak jako o kapitálech a reservách,

které dluží pojišťovna soukromých zřízenců v Berlíně z důvodu závazků

uzavřených ve prospěch pojistníků této skupiny, sídlících v

Alsasku-Lotrinsku.



Zvláštní úmluva ustanovení podmínky a způsob těchto převodů.



Čl.78.



O vykonávání soudních rozsudků, podávání odvolání a provádění soudního

stíhání budou platiti tato pravidla:



1. Všechny rozsudky vynesené ve věcech civilních a obchodních od 3.

srpna 1914 soudy alsasko-lotrinskými mezi Alsasany-Lotrinčany nebo mezi

Alsasany-Lotrinčany a cizinci anebo mezi cizinci, které nabyly právní

moci před 11. listopadem 1918, budou považovány za konečné a beze všeho

vykonatelné.



Jestliže byl rozsudek vynesen ve věci mezi Alsasany-Lotrinčany a Němci

neb mezi Alsasany-Lotrinčany a poddanými států spojených s Německem,

bude takovýto rozsudek vykonatelný, teprve až mu bude vykonatelnost

přiznána novým příslušným soudem znovu nabytého území uvedeného v

článku 51.



2. Všechny rozsudky vynesené od 3. srpna 1914 proti

Alsasanům-Lotrinčanům soudy německými pro zločiny nebo přečiny

politické prohlašují se za neplatné.



3. Všechna rozhodnutí vynesená říšským soudem v Lipsku po 11. listopadu

1918 o odvoláních podaných proti rozhodnutí soudů alsasko-lotrinských

budou pokládána za neplatná a mají býti zrušena. Spisy nižších

instancí, které byly podkladem pro dotyčná rozhodnutí, budou zaslány

zpět příslušným soudům alsasko-lotrinským.



Zastavují se všechna odvolání z rozhodnutí soudů alsasko-lotrinských k

říšskému soudu. Spisy budou svrchu uvedeným způsobem vráceny, aby mohly

býti bez odkladu postoupeny francouzskému kasačnímu dvoru, který bude

příslušný k rozhodování.



4. Všechna soudní stíhání v Alsasku-Lotrinsku pro trestné činy spáchané

v době ode dne 11. listopadu 1918 do dne, kdy nabude působnosti tato

smlouva, budou provedena podle zákonů německých, pokud tyto zákony

nebyly změněny nebo nahrazeny výnosy náležitě v místě samém od

francouzských úřadů vyhlášenými.



5. Všechny ostatní otázky týkající se příslušnosti, řízení nebo správy

justiční budou upraveny zvláštní úmluvou mezi Francií a Německem.



Čl.79.



Přiložená dodatečná ustanovení týkající se státního občanství mají touž

účinnost a platnost jako ustanovení tohoto oddílu.



Všechny ostatní otázky týkající se Alsaska-Lotrinska, které nejsou

upraveny tímto Oddílem a přílohou k ní, ani obecnými předpisy této

smlouvy, budou předmětem pozdějších úmluv mezi Francií a Německem.



Příloha



§ 1.



Počínaje dnem 11. listopadu 1918 nabývají ipso facto opět státního

občanství francouzského:



1. osoby, které ztratily státní občanství francouzské následkem smlouvy

francouzsko-německé ze den 10. května 1871 a nenabyly od té doby jiného

státního občanství než německého ;



2. legitimní nebo nemanželští potomci osob uvedených v předcházejícím

bodu mimo ty, kteří mezi svými ascendenty se strany otcovy mají Němce

přistěhovalého do Alsaska-Lotrinska po 15. červenci 1870;



3. všechny osoby narozené v Alsasku-Lotrinsku z neznámých rodičů, nebo

jejichž státní občanství jest neznámo.



§ 2.



Do roka následujícího po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou

se moci ucházeti o státní občanství francouzské osoby náležející do

některé z těchto skupin:



1. všechny osoby, které nenabyly opět státního občanství francouzského

na základě paragrafu 1 a které mají mezi svými předky Francouze nebo

Francouzku, ztrativší státní občanství francouzské za okolností

uvedených v řečeném paragrafu;



2. všichni cizinci, kteří nejsou příslušníky některého státu německého

a kteří získali alsasko-lotrinské domovské právo před 3. srpnem 1914;



3. všichni Němci mající bydliště v Alsasko-Lotrinsku déle než od 15.

července 1870 aneb ti, jejichž některý ascendent měl v oné době své

bydliště v Alsasku-Lotrinsku;



4. všichni Němci narození nebo bydliště své mající v Alsasku-Lotrinsku,

kteří sloužili v řadách armád spojených nebo sdružených za nynější

války, jakož i jejich potomci;



5. všechny osoby narozené v Alsasku-Lotrinsku před 10. květnem 1871 z

rodičů cizích i jejich potomci;



6. manžel neb manželka osoby, která znovu nabyla státního občanství

francouzského na základě paragrafu 1 aneb která se o ně uchází a je

dostane za předcházejících podmínek.



Zákonný zástupce nezletilcův má právo ucházeti se jménem nezletilcovým

o státní občanství francouzské; nebude-li tohoto práva použito, bude se

moci nezletilec ucházeti o francouzské státní občanství v roku, který

bude následovati po dosažení jeho zletilosti.



Žádost o státní občanství může býti úřady francouzskými zamítnuta,

vyjímajíc případ uvedený pod číslem 6 tohoto paragrafu.



§ 3.



Vyjímajíc případy uvedené v paragrafu 2, nezískávají Němci narození

nebo bydliště své mající v Alsasku-Lotrinsku státního občanství

francouzského z toho pouhého důvodu, že se Alsasko-Lotrinsko opět

spojuje s Francií, byť i byli alsasko-lotrinskými státními příslušníky.



Budou moci nabýti státního občanství francouzského jen naturalisací za

podmínky, že měli své bydliště v Alsasku-Lotrinsku přede dnem 3. srpna

1914 a že budou moci prokázati, že přebývají nepřetržitě na vráceném

území po dobu tří let ode dne 11. listopadu 1918.



Francie převezme jejich diplomatickou a konsulární ochranu od toho

okamžiku, kdy požádají o francouzskou naturalisaci.



§ 4.



Vláda francouzská ustanoví zásady, podle nichž bude zjišťováno opětné

nabytí státního občanství francouzského po zákonu, i podmínky, za

jakých bude rozhodováno o žádostech za udělení státního občanství

francouzského a o žádostech za naturalisaci, jak jest uvedeno v této

příloze.



Oddíl VI.



Rakousko.



Čl.80.



Německo uznává a bude přísně respektovat nezávislost Rakouska v

hranicích určených smlouvou mezi tímto státem a Čelnými mocnostmi

spojenými a sdruženými; uznává, že tato nezávislost bude nezměnitelná,

leda by dala k tomu souhlas Rada Společnosti národů.



Oddíl VII.



Stát československý.



Čl.81.



Německo uznává, jak to již byly učinily mocnosti spojené a sdružené,

úplnou nezávislost státu československého, zahrnujícího i autonomní

území Rusínů na jih od Karpat. Prohlašuje, že uznává hranice tohoto

státu tak, jak budou určeny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými a

ostatními zúčastněnými státy.



Čl.82.



Hranice mezi Německem a státem československým bude určena starou

hranicí mezi Rakouskem-Uherskem a říší německou tak, jak byla dne 3.

srpna 1914.



Čl.83.



Německo se vzdává ve prospěch státu československého všech práv a

právních titulů na část území slezského takto vymezenou:



počínaje od bodu položeného asi 2 km na jihovýchod od Ketře (Katscher),

na hranicích mezi krajem hlubčickým a ratibořským:



hranice mezi těmito dvěma kraji;



poté stará hranice mezi Německem a Rakouskem-Uherskem až k bodu

ležícímu na Odře přímo na jih od železnice Ratiboř-Bohumín;



poté směrem severozápadním až k bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod od

Ketře:



čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na západě Chřenovice

(Kranowitz).



Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými

mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Polskem a jeden státem

československým, bude ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude

působnosti tato smlouva, aby určila na místě samém hraniční čáru mezi

Polskem a státem československým.



Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro

zúčastněné strany.



Německo prohlašuje již nyní, že se zříká ve prospěch státu

československého všech práv a právních titulů na část kraje

hlubčického, ohraničenou, jak uvedeno níže, pro případ, že by konečným

stanovením hranic mezi Německem a Polskem řečená část tohoto kraje byla

odloučena od Německa:



počínaje od jihovýchodního konce výběžku staré rakouské hranice,

ležícího asi 5 km na západ od Hlubčic, směrem na jih a až k bodu, kde

se stýká s hranicí mezi krajem hlubčickým a ratibořským:



stará hranice mezi Německem a Rakouskem-Uherskem;



poté na sever správní hranice mezi kraji hlubčickým a ratibořským až k

bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod od Ketře;



odtud na severozápad a až k bodu, od něhož vychází toto ohraničení:



čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na východě Ketř.



Čl.84.



Státního občanství československého nabudou ipso facto, ztrácejíce

státní občanství německé, příslušníci němečtí usazení na některém z

území, jež jsou uznána za součásti státu československého.



Čl.85.



Do dvou let od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou

příslušníci němečtí, kterým je víc než 18 let a kteří jsou usazeni na

některém z území uznaných za součást československého státu, míti

volnost optovati pro státní občanství německé. Čechoslováci příslušníci

němečtí, usazení v Německu, budou míti rovněž volnost optovati pro

státní občanství československé.



Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů zahrnuje opci

jejich dětí, kterým ještě není 18 let.



Osoby vykonavší vzpomenuté svrchu právo opce budou povinny do

následujících dvanácti měsíců přenésti své bydliště do státu, pro který

optovaly.



Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území druhého

státu, v němž měly bydliště před svou opcí. Budou směti odnésti svůj

majetek movitý jakéhokoli druhu. Nebude na ně uvalen z tohoto důvodu

žádný poplatek ani z vývozu ani z dovozu.



V téže lhůtě Čechoslováci příslušníci němečtí, prodlévající v cizině,

budou míti - neodporuje-li tomu cizí zákon a nenabyli-li cizího

státního občanství - právo nabýti státního občanství československého,

ztrácejíce občanství německé, jestliže splní podmínky předpisů vydaných

státem československým.



Čl.86.



Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s

Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení, která

tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v

Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem

neb náboženstvím.



Stát československý rovněž schvaluje, aby byla pojata ve smlouvu s

Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými ustanovení, která tyto

mocnosti uznají za nutná, aby byly obchodu ostatních států zabezpečeny

svoboda průvozu a způsob obchodování vyhovující zásadám slušnosti.



Podíl a povaha finančních břemen Německa a Pruska, jež bude

československému státu převzíti za území slezské postavené pod jeho

svrchovanost, budou určeny podle článku 254 Části IX (Klausule

finanční) této smlouvy.



Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto

smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.



Oddíl VIII.



Polsko.



Čl.87.



Německo uznává, jak to již byly učinily mocnosti spojené a sdružené,

úplnou nezávislost Polska a vzdává se ve prospěch Polska všech práv a

právních titulů na území ohraničená mořem Baltským, východní hranicí

Německa, jak byla určena v článku 27 Části II (Hranice Německa) této

smlouvy, až k bodu ležícímu asi 2 km na východ od Lorzendorfu, pak

čarou sahající k ostrému úhlu, jejž tvoří severní hranice Horního

Slezska asi 3 kilometry na severozápad od Simmenau, pak hranicí Horního

Slezska až tam, kde se stýká s bývalou hranicí mezi Německem a Ruskem,

pak touto hranicí až k bodu, kde protíná tok Němenu, poté severní

hranicí Východních Prus, jak je určena v článku 28 Části II výše

vzpomenuté.



Ustanovení tohoto článku neplatí však o územích Východních Prus a

svobodného města Gdaňska, jak jsou vymezena v řečeném článku 28 Části

II (Hranice Německa) a v článku 100 Oddílu XI (Gdaňsk) této smlouvy.



Hranice Polska, pokud nejsou přesně vymezeny touto smlouvou, budou

dodatečně určeny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.



Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými

mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Německem a jeden Polskem, bude

ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti tato smlouva,

aby určila na místě samém hraniční čáru mezi Polskem a Německem.



Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro

zúčastněné strany.



Čl.88.



V části Horního Slezska ohraničené, jak je vypsáno níže, bude

obyvatelstvo vyzváno, aby hlasováním udalo, zda si přeje býti připojeno

k Německu či k Polsku:



počínaje severním bodem výběžku staré provincie Slezska rakouského,

ležícím asi 8 km na východ od Prudníku (Neustadt), stará hranice mezi

Německem a Rakouskem až k jejímu styku s hranicí mezi kraji hlubčickým

a ratibořským;



odtud na sever a až k bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod a Ketře:



hranice mezi kraji hlubčickým a ratibořským;



odtud na jihovýchod a až k bodu ležícímu na toku Odry přímo na jih od

železnice Ratiboř-Bohumín:



čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na jihu Chřenovice;



odtud stará hranice mezi Německem a Rakouskem, poté stará hranice mezi

Německem a Ruskem až k jejímu styčnému bodu se správní hranicí mezi

Poznaňskem a Horním Slezskem;



odtud tato správní hranice až k místu, kde se stýká s hranicí mezi

Horním a Středním Slezskem;



odtud na západ až k bodu, kde se správní hranice v ostrém úhlu otáčí k

jihovýchodu, až asi na 3 km na severozápad od Simmenau:



hranice mezi Horním a Středním Slezskem:



odtud na západ a až k bodu, který jest určiti a který leží asi 2 km na

východ od Lorzendorfu:



čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na severu

Kleinhennersdorf;



odtud na jih až k bodu, kde hranice mezi Horním a Středním Slezskem

protíná silnici Městečko-Střížov (Städtel-Karlsruhe):



čára, která bude určena na místě samém a jež míjí na západ osady

Hennersdorf, Bolkovice, Domaslovice, Šemyslov a Doubravku (Hennersdorf,

Polkowitz, Noldau, Steinersdorf a Dammer) a na východ osady Střelce,

Násale, Vojnovo, Svěrčov a Městečko (Strehlitz, Nassadel, Eckersdorf,

Schwirz a Städtel);



odtud hranice mezi Horním a Středním Slezskem až k jejímu styku s

východní hranicí kraje nemodlínského (Falkenberg);



odtud východní hranice kraje nemodlínského až k bodu výběžku ležícímu

asi 3 km na východ od Pušiny (Puschine);



odtud a až k severnímu vrcholu výběžku bývalé provincie rakouského

Slezska ležícímu asi 8 km na východ od Prudníku:



čára, jež bude určena na místě samém a míjí na východě Bělou (Zülz)



Pravidla, podle nichž se vykoná toto lidové hlasování a podle nichž mu

bude vyhověno, ustanovuje připojená příloha.



Vláda polská a německá se zavazují již nyní, každá pokud na ní je, že

nebudou v žádném místě svého území ani pronásledovati, ani používati

žádného výjimečného opatření pro nižádný skutek politický, který se

stane v Horním Slezsku po dobu platnosti právního stavu určeného v

připojené příloze a až do uskutečnění trvalého právního stavu v této

zemi.



Německo prohlašuje již nyní, že se zříká ve prospěch Polska všech práv

a právních titulů na část Horního Slezska, která leží za hraniční

čarou, jak bude určena v důsledku plebiscitu Čelnými mocnostmi

spojenými a sdruženými.



Příloha.



§ 1.



Do čtrnácti dnů ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, vojsko a

úřady německé, které by označila komise vzpomenutá v paragrafu 2, musí

vykliditi oblast podléhající plebiscitu. Musí se až do úplného

vyklizení zdržeti všelikých rekvisicí, ať peněžních či v naturáliích, a

každého opatření, které by mohlo býti na újmu hmotným zájmům země.



V téže lhůtě budou rozpuštěny rady dělníků a vojáků zřízené v této

oblasti; ti z jejich členů, kteří snad pocházejí z jiného kraje a kteří

vykonávají svůj úřad v den, kdy nabude působnosti tato smlouva, aneb

jej opustili po 1. březnu 1919, budou rovněž vystěhováni.



Veškerá sdružení vojenská nebo polovojenská, utvořená v řečené oblasti

obyvatelstvem této krajiny, budou ihned rozpuštěna. Členové těchto

sdružení, kteří nemají své bydliště v řečené oblasti, musí ji opustiti.



§ 2.



Oblast plebiscitu bude ihned postavena pod správu mezinárodní komise

složené ze čtyř členů, které určí Spojené státy americké, Francie, říše

britská a Italie. Bude obsazena vojskem mocností spojených a

sdružených. Vláda německá se zavazuje, že usnadní průvoz tohoto vojska

do Horního Slezska.



§ 3.



Komise bude míti veškerá práva, která vykonávala vláda německá neb

vláda pruská, kromě zákonodárství a věcí berních. Kromě toho nastoupí

na místo správy provinční neb okresní (Regierungsbezirk).



Komisi přísluší, aby sama stanovila výklad plné moci, která je na ni

vznesena těmito ustanoveními, a aby určila, pokud bude vykonávati tuto

pravomoc sama a pokud ji ponechá v rukou působících úřadů.



Změny dosavadních zákonů a berní mohou nabýti působnosti jen se

souhlasem komise.



Pořádek bude udržován péčí komise za pomoci vojska, které jí bude k

disposici, a v rozsahu, který uzná za nutný, policií, jež bude vybrána

z lidí pocházejících ze země samé.



Komise se má postarati bez odkladu o nahrazení vyhoštěných úřadů

německých, a bude-li toho třeba, dáti sama rozkaz k vyhoštění a

přikročiti k nahrazení těch místních úřadů, u nichž se ukáže toho

potřeba.



Učiní veškerá opatření vhodná k tomu, aby se zabezpečila svoboda,

čistota a tajnost hlasování. Bude moci jmenovitě rozhodnouti o vypuzení

každé osoby, která by se snad jakýmkoli způsobem pokoušela falšovati

výsledek plebiscitu jakoukoli korupcí neb zastrašováním.



Komise bude míti plnou moc, aby rozhodovala o veškerých otázkách, ke

kterým může zavdati podnět provedení těchto předpisů. Přibéře si

odborné poradce vybrané z místního obyvatelstva.



Rozhodnutí komise budou se díti většinou hlasů.



§ 4.



K hlasování dojde po uplynutí lhůty, kterou určí Čelné mocnosti spojené

a sdružené; lhůta tato však nesmí býti kratší šesti, a delší osmnácti

měsíců, počítaje ode dne, kdy v oné oblasti zahájí řečená komise svou

činnost.



Právo hlasovací bude přiznáno všem osobám bez rozdílu pohlaví, které

vyhovějí těmto podmínkám:



a) osobám, kterým bude plných 20 let 1. ledna toho roku, v kterém se

bude konati plebiscit;



b) osobám, které se narodily v oblasti podléhající plebiscitu aneb tam

mají své bydliště od doby, kterou určí komise, ale která nesmí býti

pozdější než 1. leden 1919, nebo které byly odtamtud vypuzeny úřady

německými, aniž si tam zachovaly své bydliště.



Osobám odsouzeným pro trestný čin politický má býti umožněno, aby

vykonaly své hlasovací právo.



Každý bude hlasovati v obci, v níž má bydliště, aneb v obci, kde se

narodil, nemá-li bydliště v onom území.



Výsledek hlasování bude zjišťován po obcích podle většiny hlasů v každé

z nich.



§ 5.



Až se hlasování skončí, bude počet hlasů v každé obci komisí oznámen

Čelným mocnostem spojeným a sdruženým spolu s podrobnou zprávou o

postupu při hlasování a s návrhem čáry, která by měla býti přijata za

hranici Německa v Horním Slezsku; při tom se bude přihlížeti k přání

vyjádřenému obyvatelstvem i k poměrům zeměpisným a hospodářským

jednotlivých míst.



§ 6.



Jakmile hraniční čára bude Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými

stanovena, komise oznámí německým úřadům, že se mají znovu ujmouti

správy území, o němž bude uznáno, že má býti německé; úřady ony musí

tak učiniti do měsíce po tomto oznámení způsobem, který nařídí komise.



V téže lhůtě a způsobem, který nařídí komise, musí se vláda polská

postarati o správu území, o kterém bude uznáno, že má býti polské.



Jakmile správa země takto bude zabezpečena na jedné straně úřady

německými, na druhé polskými, skončí se plná moc komise.



Náklady na okupační armádu a výlohy komise, jak za její úřadování, tak

za správu oblasti, půjdou na vrub místních důchodů.



Čl.89.



Polsko se zavazuje, že poskytne volnost přepravy osobám, zboží, lodím,

člunům, vozům osobním a nákladním a službě poštovní při přepravě mezi

Východními Prusy a ostatním Německem přes území polské, územní vody v

to počítaje, a že bude s nimi nakládati, pokud jde o úlevy, omezení a

ve všech ostatních směrech při nejmenším stejně příznivě jako s

osobami, zbožím, loďmi, čluny, vozy osobními a nákladními a poštovní

službou, které jsou podle své státní příslušnosti, svého původu, místa,

odkud jsou přiváženy, podle svého vlastnictví nebo místa, odkud

vycházejí, buď polské, aneb takové, že požívají ještě větších výhod,

než poskytuje Polsko svým vlastním.



Zboží přepravované bude vyňato z veškerých poplatků celních aneb jiných

podobných dávek.



Volnost přepravy rozšíří se na službu telegrafní a telefonní za

podmínek určených dohodami uvedenými v článku 98.



Čl.90.



Polsko se zavazuje, že po patnáct let dovolí vyvážeti do Německa

produkty dolů z celé oné části Horního Slezska, která podle této

smlouvy připadne Polsku.



Tyto produkty budou prosty všech poplatků vývozních i jakéhokoli jiného

břemene neb omezení vývozního.



Zavazuje se rovněž učiniti veškerá opatření, která by byla nutná za tím

účelem, aby se prodej přebytečných produktů těchto dolů kupcům v

Německu mohl díti za stejně příznivých podmínek, jako prodej podobných

produktů prodávaných za obdobných okolností kupcům v Polsku nebo v

kterékoli zemi jiné.



Čl.91.



Státního občanství polského nabudou ipso facto, ztratíce státní

občanství německé, příslušníci němečtí usazení na území, která jsou

definitivně uznána za součásti Polska.



Příslušníci němečtí však nebo jejich potomci, kteří se snad usadili na

těchto územích po 1. lednu 1908, budou moci nabýti státního občanství

polského jen se zvláštním schválením státu polského.



Do dvou let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou

příslušníci němečtí, kterým je přes 18 let a kteří jsou usazeni na

některém z území uznaných za součást Polska, míti volnost optovati pro

státní občanství německé.



Poláci příslušníci němečtí, kterým je přes 18 let a kteří jsou usazeni

v Německu, budou rovněž míti volnost optovati pro státní občanství

polské.



Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů zahrnuje opci

dětí, kterým ještě není 18 let.



Osoby, které použily práva opce svrchu jim vyhrazeného, budou míti

volnost do dvanácti měsíců přenésti své bydliště do státu, pro který

optovaly.



Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území druhého

státu, kde měly své bydliště před svou opcí.



Budou směti odnésti bez cla jakékoli své jmění movité jakéhokoli druhu

do země, pro kterou budou optovati, a budou prosti v tomto směru

jakýchkoli cel a poplatků vývozních snad požadovaných.



V téže lhůtě Poláci příslušníci Německa, prodlévající v cizině, budou

míti, neodporuje-li tomu cizí zákon a nenabyli-li cizího státního

občanství, právo nabýti státního občanství polského, ztratíce občanství

německé a splníce předpisy vydané státem polským.



V oné části Horního Slezska, která podléhá plebiscitu, nabudou

ustanovení tohoto článku působnosti teprve, až dojde ke konečnému

přidělení těchto území.



Čl.92.



Podíl a ráz finančních břemen Německa a Pruska, která bude Polsku

převzíti, budou určeny podle článku 254 Části IX (Klausule finanční)

této smlouvy.



Ona část dluhu, která se podle názoru komise reparační, ustanovené

podle řečeného článku, vztahuje na opatření, jež učinily vlády německá

a pruská za účelem německé kolonisace Polska, bude vyloučena z části,

kterou by mělo Polsko převzíti.



Určujíc po rozumu článku 256 této smlouvy hodnotu statků a majetku říše

neb států německých, které přecházejí zároveň na Polsko s územími, jež

mu budou přidělena, komise reparační vyloučí z tohoto odhadu budovy,

lesy a jiný státní majetek, který náležel bývalému království polskému.

Tohoto majetku nabude Polsko bezplatně a bez jakýchkoli břemen.



Ve veškerých územích Německa, kterých se dostává ve smyslu této smlouvy

Polsku a která jsou uznávána s konečnou platností za jeho součástky,

nesmějí statky, práva a zájmová účastenství příslušníků německých býti

po rozumu článku 297 likvidovány vládou polskou, leda podle těchto

ustanovení:



1. Výtěžek likvidace musí býti vyplacen přímo oprávněnému;



2. prokázal-li by oprávněný před smíšeným soudem rozhodčím, ustanoveným

v Oddílu VI Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy, nebo před

rozhodčím, jejž by jmenoval tento soud, že podmínky prodeje aneb

opatření, jež učinila polská vláda mimo obecné zákonodárství, neprávem

byly na újmu ceně, může soud neb rozhodčí přiznati oprávněnému

přiměřenou náhradu, kterou polská vláda bude povinna zaplatiti.



Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto

smlouvou a ke kterým by mohlo zavdati podnět postoupení řečených území.



Čl.93.



Polsko schvaluje a svoluje, aby byly do smlouvy s Čelnými mocnostmi

spojenými a sdruženými pojaty předpisy, jež tyto mocnosti budou

pokládati za nutné k ochraně zájmů obyvatelů v Polsku, kteří se od

většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.



Polsko je rovněž srozuměno s tím, aby byla pojata do smlouvy s Čelnými

mocnostmi spojenými a sdruženými ustanovení, která tyto mocnosti uznají

za nutná, aby byla obchodu ostatních států zabezpečena svoboda průvozu

a nakládání, vyhovující zásadám slušnosti.



Oddíl IX.



Východní Prusy.



Čl.94.



V oblasti ležící mezi jižní hranicí území Východních Prus, jak jest

určena v článku 28 Části II (Hranice Německa) této smlouvy, a mezi

čarou níže popsanou, bude obyvatelstvo povoláno, aby hlasováním

označilo stát, ke kterému si přeje býti připojeno:



západní a severní hranice území vládního okresu (Regierungsbezirk)

olštýnského (Allenstein) až k jejímu styku s hranicí mezi kraji

(Kreise) oleckým a wegoborským (Angerburg); odtud severní hranice kraje

oleckého k jejímu styku se starou hranicí Východních Prus.



Čl.95.



Nejdéle do čtrnácti dnů po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti,

vzdálí se vojsko a úřady německé z výše popsané oblasti. Až do úplného

vyklizení zdrží se jakýchkoli rekvisicí, ať peněžních či v naturáliích,

a každého opatření, které by mohlo býti na újmu hmotným zájmům země.



Jakmile vyprší lhůta výše označená, bude řečená oblast postavena pod

správu mezinárodní komise složené ze čtyř členů, jmenovaných Čelnými

mocnostmi spojenými a sdruženými. Tato komise bude míti obecnou plnou

moc správní a zvláště bude pověřena úkolem, aby organisovala hlasování

a aby učinila všechna opatření, která uzná za nutná k zabezpečení

svobody, čistoty a tajnosti hlasování. Komise bude též zmocněna

rozhodovati o všech otázkách, ke kterým může zavdati podnět provádění

těchto předpisů. Komise učiní všechna opatření sloužící k tomu, aby

byla podporována při výkonu svého úřadu pomocníky, jež si vybéře z

místního obyvatelstva. Její rozhodnutí budou se díti většinou hlasů.



Hlasovací právo bude přiznáno všem osobám bez rozdílu pohlaví, které

vyhovějí těmto podmínkám:



a) osobám, kterým bude plných 20 let v době, kdy tato smlouva nabude

působnosti;



b) osobám, které se narodily v oblasti podléhající plebiscitu aneb mají

tam své bydliště neb obvyklý pobyt od doby, která bude určena komisí.



Každý bude hlasovati v obci, v níž má bydliště, nebo v obci, v níž se

narodil, nemá-li bydliště v řečené oblasti.



Výsledek hlasování bude zjišťován po obcích (Gemeinden) podle většiny

hlasů v každé z nich.



Až se hlasování skončí, bude počet hlasů v každé obci komisí oznámen

Čelným mocnostem spojeným a sdruženým spolu s podrobnou zprávou o

postupu při hlasování a s návrhem čáry, která by měla býti přijata za

hranici Východních Prus v této končině; při tom se bude přihlížeti k

přání obyvatelstva, vyjádřenému hlasováním, i k poměrům zeměpisným a

hospodářským jednotlivých míst. Čelné mocnosti spojené a sdružené určí

poté hranici mezi Východními Prusy a Polskem v této končině.



Jestliže čára hraniční určená Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými

bude toho druhu, že vyloučí z Východních Prus některou část území

vymezeného v článku 94, bude se vztahovati prohlášení Německa, že se

vzdává svých práv ve prospěch Polska, tak jak jest obsaženo v hořejším

článku 87, též na území takto vyloučené.



Jakmile Čelné mocnosti spojené a sdružené určí hraniční čáru,

notifikuje mezinárodní komise správním úřadům Východních Prus, že se

jim jest znovu ujmouti správy území ležícího na sever od linie takto

určené, což musí učiniti v měsíci po tomto oznámení a způsobem

předepsaným komisí. V téže lhůtě a způsobem komisí předepsaným musí se

vláda polská postarati o správu území ležícího na jih od určené čáry.

Jakmile bude správa země takto zabezpečena na jedné straně úřady

Východních Prus, na druhé polskými, skončí se plná moc komise.



Náklady komise, jak za její úřadování tak za správu oblasti, půjdou na

vrub místních důchodů; co jest nad to, ponesou Východní Prusy v poměru,

který bude určen Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.



Čl.96.



V oblasti obsahující kraje (Kreise) štumský (Stuhm) a suszský

(Rosenberg) a část kraje malborského (Marienburg), která jest na východ

od Nogatu, jakož i část kraje kwidzyňského (Marienwerder), která jest

na východ od Visly, bude obyvatelstvo povoláno, aby hlasováním po

jednotlivých obcích (Gemeinden) projevilo, zda si přeje, aby jednotlivé

obce ležící na tomto území přináležely k Polsku či k Východním Prusům.



Čl.97.



Nejdéle do čtrnácti dnů po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti,

vzdálí se vojsko a úřady německé z oblasti popsané v článku 96; až do

úplného vyklizení zdrží se jakýchkoli rekvisicí, ať peněžních či v

naturáliích, a každého opatření, které by mohlo býti na újmu hmotným

zájmům země.



Jakmile vyprší lhůta výše označená, bude řečená oblast postavena pod

správu mezinárodní komise složené z pěti členů, jmenovaných Čelnými

mocnostmi spojenými a sdruženými. Tato komise, provázená, bude-li toho

třeba, potřebnými silami vojenskými, bude míti obecnou plnou moc

správní a zvláště bude pověřena úkolem, aby organisovala hlasování a

aby učinila všechna opatření, která uzná za nutná k zabezpečení

svobody, čistoty a tajnosti hlasování. Přizpůsobí se, pokud jí to bude

možno, ustanovením této smlouvy týkajícím se plebiscitu v oblasti

olštýnské. Její rozhodnutí budou se díti většinou hlasů.



Náklady komise, jak za její úřadování tak za správu oblasti jí

podřízené, půjdou na vrub místních důchodů.



Až se hlasování skončí, bude počet hlasů v každé obci komisí oznámen

Čelným mocnostem spojeným a sdruženým spolu s podrobnou zprávou o

postupu při hlasování a s návrhem čáry, která by měla býti přijata za

hranici Východních Prus v této končině; při tom se bude přihlížeti k

přání obyvatelstva, vyjádřenému hlasováním, i k poměrům zeměpisným a

hospodářským jednotlivých míst. Čelné mocnosti spojené a sdružené určí

hranici mezi Východními Prusy a Polskem v této končině tak, aby při

nejmenším ponechaly Polsku pro celý úsek hranic jdoucí podél Visly

plnou a neomezenou moc nad řekou, počítaje v to i její východní břeh na

vzdálenost potřebnou pro její správu a melioraci. Německo se zavazuje,

že nikdy nezřídí opevnění na žádné části řečeného území, která zůstane

německá.



Čelné mocnosti spojené a sdružené stanoví zároveň řád, který zabezpečí

obyvatelstvu Východních Prus za slušných podmínek přístup k Visle a

její používání, ať již pro ně samé, ať pro jejich zboží, či pro jejich

lodi, a to způsobem, který by nejlépe hověl jejich zájmům.



Určení hranice a řády nahoře uvedené budou závazné pro všechny

zúčastněné strany.



Jakmile bude správa země zabezpečena na jedné straně úřady Východních

Prus, na druhé polskými, skončí se plná moc komise.



Čl.98.



Německo a Polsko uzavrou v roce následujícím po dni, kdy nabude

působnosti tato smlouva, úmluvu, jejížto předpisy, nastala-li by

neshoda, budou stanoveny Radou Společnosti národů, k tomu konci, aby na

jedné straně Německu byla zabezpečena plná a postačitelná možnost

spojení železničního, telegrafního a telefonického mezi zbytkem Německa

a Východními Prusy přes polské území, na druhé straně aby Polsku byla

zabezpečena táž možnost pro jeho spojení se svobodným městem Gdaňskem

přes německé území, které by se snad rozkládalo na pravém břehu Visly

mezi Polskem a svobodným městem Gdaňskem.



Oddíl X.



Klajpeda (Memel).



Čl.99.



Německo se zříká ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených

všech práv a právních titulů na území ležící mezi mořem Baltským,

severovýchodní hranicí Východních Prus, jak jest popsána v článku 28

Části II (Hranice Německa) této smlouvy, a bývalými hranicemi mezi

Německem a Ruskem.



Německo se zavazuje, že uzná opatření, která učiní Čelné mocnosti

spojené a sdružené o těchto územích, jmenovitě pokud jde o státní

příslušnost jejich obyvatel.



Oddíl XI.



Svobodné město Gdaňsk.



Čl.100.



Německo se zříká ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených

všech práv a právních titulů na území pojatá v těchto hranicích:



od moře Baltského směrem k jihu až k styčnému bodu hlavních plavebních

koryt Nogaty a Visly:



hranice Vých.Pruska tak, jak jest popsána v čl. 28 Části II (Hranice

Německa) této smlouvy;



odtud hlavním plavebním korytem Visly po vodě až k bodu ležícímu asi

6.5 km na sever od mostu ve Tčevu (Dirschau);



odtud směrem sev.-záp. až ke kotě 5, ležící 1.5 km na jihovýchod od

kostela v Güttlandu:



čára, která bude určena na místě samém;



odtud směrem západním až k výběžku, který tu tvoří kraj košcierský

(Berent) 8.5 km na sev.-východ od Skarszew (Schöneck):



čára, která bude určena na místě samém tak, aby šla mezi obcí Milobadž

(Mühlbanz) na jihu a obcí Rebielcz (Rambeltsch) na severu;



odtud směrem západním hranice kraje košcierského až k výběžku, který

tvoří 6 km na sev.-sev.-záp. od Skarszew;



odtud až k bodu ležícímu na střední linii Lakijského jezera:



čára, která bude určena na místě samém, jdoucí na sever od Nového

Wietce a Szaraparty (Neu-Fietz a Schatarpi) a na jih od Barenhütte a

Laki;



odtud střední čarou Lakijského jezera až k jeho severnímu kraji;



odtud až k jižnímu kraji Polecinského jezera:



čára, která bude určena na místě samém;



odtud střední čarou Polecinského jezera až k jeho severnímu konci;



odtud směrem sev.-východním a až k bodu ležícímu asi 1 km na jih od

kostela v Kolébkách, kde železnice Gdaňsk-Wejherowo (Neustadt) protíná

potok:



čára,která bude určena na místě samém, jdoucí na jihovýchod od obcí

Kamela, Skrzeszewo, Fidlin, Sulmin (Richthof), Maternia, Schäferei

(Kamehlen, Krissau, Fidlin, Sulmin [Richthof], Mattern, Schäferei) a na

sev.-záp. od obcí Nová Ves, Marszewy, Czapielsk, Górny Kielpin,

Kielpinek (Neuendorf, Marschau, Czapielken, Hoch- a Klein-Kelpin),

Pulvermühl, Renneberg, a měst Oliva a Sopoty; odtud tok řečeného potoka

až k moři Baltskému.



Hranice svrchu popsané jsou načrtnuty na německé mapě 1:100.000,

připojené k této smlouvě pod č. 3.



Čl.101.



Komise složená ze tří členů jmenovaných Čelnými mocnostmi spojenými a

sdruženými, z nich vrchní komisař jako předseda, z jednoho člena

jmenovaného Německem a jednoho Polskem, bude ustavena ve čtrnácti dnech

po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, aby stanovila na místě

samém hraniční čáru území svrchu uvedeného, majíc pokud možno zřetel k

trvajícím hranicím obecním.



Čl.102.



Čelné mocnosti spojené a sdružené se zavazují, že ustaví město Gdaňsk a

území vymezené čl. 100, jako svobodné město. Bude postaveno pod ochranu

Společnosti národů.



Čl.103.



Ústava svobodného města Gdaňska bude vypracována ve shodě s vrchním

komisařem Společnosti národů zástupci svobodného města, náležitě

zřízenými. Bude zaručena Společností národů.



Vrchní komisař bude zároveň pověřen, aby rozhodoval v první instanci o

všech sporech, které by vznikly mezi Polskem a svobodným městem z

podnětu této smlouvy nebo dodatečných ujednání a dohod.



Vrchní komisař bude sídliti v Gdaňsku.



Čl.104.



Úmluva, jejíž znění se zavazují sjednati Čelné mocnosti spojené a

sdružené a jež nabude působnosti zároveň s ustavením svobodného města

Gdaňska, bude uzavřena mezi vládou polskou a řečeným městem o těchto

bodech:



1. svobodné město Gdaňsk bude pojato do celních hranic Polska a bude

postaráno o zřízení svobodné oblasti v přístavě;



2. zajistí se Polsku bez jakéhokoliv omezení svobodné užívání a

používání vodních cest, doků, nádrží, nábřeží a jiných staveb na území

svobodného města, nutných pro dovoz a vývoz Polska;



3. zajistí se Polsku dohled nad Vislou a celou železniční sítí

svobodného města a správa Visly a této sítě, kromě tramvají a jiných

drah, sloužících především potřebám svobodného města, jakož i dohled

nad poštovními, telegrafními a telefonními spojeními mezi Polskem a

přístavem gdaňským a správa jich;



4. zajistí se Polsku právo, vybudovati a zdokonaliti vodní cesty, doky,

nádrže, nábřeží, železnice a jiná díla a prostředky komunikační svrchu

uvedené a najímati nebo kupovati za vhodných podmínek půdu a jiná

vlastnictví, nutná k tomuto účelu;



5. bude postaráno o to, aby se ve svobodném městě Gdaňsku nečinil

rozdíl na újmu polských státních občanů a jiných osob původu nebo

jazyka polského;



6. polské vládě se svěří řízení zahraničních věcí svobodného města

Gdaňska, jakož i ochrana jeho státních občanů v cizině.



Čl.105.



Ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, pozbudou příslušníci

němečtí obývající v území popsaném v článku 100 ipso facto německého

státního občanství a stanou se státními občany svobodného města

Gdaňska.



Čl.106.



Po dobu dvou let ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou

němečtí příslušníci, kterým je víc než 18 let a kteří jsou usazeni na

území popsaném v čl. 100, míti volnost optovati pro státní občanství

německé.



Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů opci jejich dětí,

kterým ještě není 18 let.



Osoby, které použily práva opce jim vyhrazeného, budou povinny do

dvanácti měsíců přenésti své bydliště do Německa.



Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území svobodného

města Gdaňska. Budou směti odnésti svůj movitý majetek jakéhokoli

druhu. Nebude na ně uvalen z tohoto důvodu žádný poplatek ani z vývozu

ani z dovozu.



Čl.107.



Všechen majetek náležející říši nebo státům německým a ležící na území

svobodného města Gdaňska přejde na Čelné mocnosti spojené a sdružené a

bude jimi postoupen svobodnému městu nebo státu polskému podle toho,

jak uznají za spravedlivo rozhodnouti.



Čl.108.



Podíl a druh finančních břemen Německa a Pruska, jež bude nésti

svobodnému městu, bude stanoven podle článku 254 Části IX (Klausule

finanční) této smlouvy.



Pozdější ujednání rozhodnou o všech otázkách, které by mohly vyplynouti

z postoupení území uvedeného ve článku 100.



Oddíl XII.



Šlesvik.



Čl.109.



Hranice mezi Německem a Dánskem bude stanovena podle přání

obyvatelstva.



K tomu cíli obyvatelstvo sídlící na území bývalé říše německé, ležícím

na sever od čáry vedoucí od východu k západu (vyznačené hnědou barvou

na mapě č. 4, připojené k této smlouvě):



vycházející od moře Baltského asi 13 km na vých.-sev.-vých. od

Flensburgu,



jdoucí směrem jihozápadním na jihovýchod od obcí Sygum, Ringsberg,

Munkbrarup, Adelby, Tastrup, Jarplund, Oversee a na severozápad od obcí

Langballigholz, Langballig, Bönstrup, Rüllschau, Weseby, Kleinwolstrup,

Gross-Solt,



pak směrem západním na jih od Frörup a na sever od Wanderup,



pak směrem jihozápadním na jihovýchod od obcí Oxlund, Stieglund a

Ostenau a na severozápad od vesnic na silnici Wanderup-Kollund,



dále směrem severozápadním na jihozápad od obcí Löwenstedt, Joldelund,

Goldelund, a na severovýchod od Kolkerheide a Högel až k ohybu Soholmer

Au asi 1 km na východ od Soholmu, kde se stýká s jižní hranicí kraje

tondernského,



podél této hranice až k moři Severnímu,



dále na jih od ostrovů Föhr a Amrum a na sever od ostrovů Oland a

Langeness,



bude vyzváno, aby se vyjádřilo hlasováním, které se provede za těchto

podmínek:



1. Jakmile tato smlouva nabude působnosti a ve lhůtě, která nesmí

překročiti deseti dnů, musí německé vojsko a úřady (čítaje v to

Oberpräsidenten, Regierungspräsidenten, Landräte, Amtsvorsteher,

Oberbürgermeister) vykliditi oblast ležící na sever od čáry svrchu

stanovené.



V téže lhůtě budou rozpuštěny rady dělníků a vojáků zřízené v této

oblasti; jejich členové pocházející z jiných krajin a konající své

funkce v den, kdy tato smlouva nabude působnosti, nebo vystoupivší z

nich po dni 1. března 1919, musí rovněž území vykliditi.



Uvedená oblast bude ihned podrobena pravomoci mezinárodní komise,

složené z pěti členů, z nichž tři budou jmenováni Čelnými mocnostmi

spojenými a sdruženými; vláda norská a vláda švédská budou požádány,

aby vyslaly po jednom členu; kdyby toho neučinily, budou tito dva

členové vybráni Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.



Komise, podporovaná po případě nutnou mocí brannou, bude míti obecnou

plnou moc správní. Postará se zvláště bez odkladu o náhradu vyklizených

německých úřadů, a bude-li třeba, dá sama rozkaz k evakuaci a provede

náhradu takových místních úřadů, u kterých se ukáže toho potřeba. Učiní

všechna opatření, která uzná za vhodná, aby zajistila svobodu, čistotu

a tajnost hlasování. Vezme si k ruce německé a dánské poradce odborné,

jež si zvolí z místního obyvatelstva. Její rozhodnutí se budou díti

většinou hlasů.



Polovina výloh komise a útrat spojených s plebiscitem bude hrazena

Německem.



2. Hlasovací právo bude dáno všem osobám bez rozdílu pohlaví,

vyhovějí-li těmto podmínkám:



a) Je-li jim víc než dvacet let v době,kdy tato smlouva nabude

působnosti.



b) Jsou-li narozeny v oblasti podléhající plebiscitu, nebo mají-li tam

bydliště od doby před 1. lednem 1900; rovněž ti mohou hlasovati, kdo

byli odtud vyhnáni německými úřady, aniž si tu zachovali své bydliště.



Každý bude hlasovati v obci, v které má své bydliště nebo do které

přísluší.



Vojsku, důstojníkům, poddůstojníkům a vojákům německé armády, kteří

pocházejí ze šlesvické oblasti podléhající plebiscitu, musí býti

umožněno, aby se odebrali do místa, odkud pocházejí, a účastnili se tu

hlasování.



3. V části vyklizeného území ohraničené na severu čarou vedoucí od

východu k západu (vyznačenou červeně na mapě č. 4, připojené k této

smlouvě):



jdoucí na jih od ostrova Alsen a držící se střední linie fjordu

Flensburského,



opouštějící fjord v bodu ležícím asi 6 km na sever od Flensburgu a

jdoucí proti proudu po toku potoka, který teče u Kupfermühle, až k bodu

na sever od obce Niehuus,



jdoucí na sever od Pattburgu a Ellundu a na jih od Fröslee a

dospívající východní hranice kraje tondernského, v jejím styčném bodu s

hranicí bývalých soudních krajů Slogs a Kjaer (Slogs Herred, Kjaer

Herred),



držící se této hranice až k Scheidebeku,



jdoucí po proudu potoka Scheidebeku (Alte Au), dále Süder Au a Wied Au

až k ohybu, který tato Au dělá k severu, asi 1.5 km na východ od

Ruttebüll,



směřující k záp.-sev.-západu, až dostihne Severního moře na sever od

Sieltoftu,



odtud jdoucí na sever od ostrova Syltu,



bude provedeno uvedené hlasování nejdéle do tří neděl po době, kdy

německé vojsko a úřady opustí zemi.



O výsledku hlasování rozhodne většina hlasů v celé této části. Tento

výsledek oznámí komise ihned Čelným mocnostem spojeným a sdruženým a

prohlásí jej.



Vyzní-li hlasování ve prospěch opětného vtělení tohoto území do

království dánského, může vláda dánská po dohodě s komisí ihned po

tomto prohlášení dáti je obsaditi svými vojenskými a správními úřady.



4. V části vyklizeného území ležící na jih od části předchozí a na

sever od čáry, která, vycházejíc z moře Baltského 13 km od Flensburgu,

se končí severně od ostrovů Oland a Langeness, bude provedeno hlasování

nejdéle do pěti neděl po plebiscitu vykonaném v první části.



Výsledek hlasování bude tam zjištěn po obcích, podle většiny hlasů v

každé obci.



Čl.110.



Dříve než budou přesně vytyčeny na místě samém, budou hranice stanoveny

Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými podle návrhu mezinárodní

komise, spočívajícího na výsledku hlasování a majícího zřetel na

zvláštní zeměpisné a hospodářské podmínky jednotlivých osad.



Od té chvíle může vláda dánská dáti obsaditi toto území svými

občanskými a vojenskými úřady a vláda německá může opět dosaditi až k

uvedené hranici civilní a vojenské úřady německé, které odvolala.



Německo prohlašuje, že se zříká definitivně ve prospěch Čelných

mocností spojených a sdružených všech výsostných práv na šlesvická

území ležící na sever od pohraniční čáry stanovené jak svrchu řečeno;

Čelné mocnosti spojené a sdružené odevzdají jmenovaná území Dánsku.



Čl.111.



Komise, složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými

mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Dánskem a jeden Německem,

ustaví se do čtrnácti dnů ode dne konečného výsledku hlasování, aby

vytyčila na místě samém pohraniční čáru.



Její rozhodnutí budou se díti většinou hlasů a budou závazná pro

zúčastněné strany.



Čl.112.



Všichni obyvatelé území navrátivšího se k Dánsku nabudou ipso facto

státního občanství dánského, ztratíce státní občanství německé.



Avšak osoby, které se usadily na tomto území po 1. říjnu 1918, mohou

nabýti dánského státního občanství jen se svolením vlády dánské.



Čl.113.



Ve lhůtě dvou let ode dne, kdy suverenita nad celkem nebo částí území

podléhajícího plebiscitu přešla opět na Dánsko,



bude každá osoba, které je víc než 18 let, narozená na území

navrátivším se k Dánsku, nemající bydliště v této krajině a mající

státní občanství německé, míti volnost optovati pro Dánsko.



Každá osoba, které je víc než 18 let, mající bydliště na území

navráceném Dánsku, bude míti volnost optovati pro Německo.



Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů opci jejich dětí,

kterým ještě není osmnáct let.



Osoby, které použily práva opce svrchu jim vyhrazeného, budou povinny

do dvanácti měsíců přenésti své bydliště do státu, pro který optovaly.



Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území druhého

státu, kde měli bydliště před opcí. Budou směti odnésti svůj movitý

majetek jakéhokoli druhu. Nebude na ně uvalen z toho důvodu žádný

poplatek ani z vývozu ani z dovozu.



Čl.114.



Podíl a druh finančních a jiných břemen Německa a Pruska, jež bude

nésti Dánsku, budou stanoveny podle článku 254 Části IX (Klausule

finanční) této smlouvy.



Zvláštními úmluvami rozhodnou se všechny ostatní otázky vyplývající z

vrácení celku nebo části území, jichž se Dánsko musilo vzdáti smlouvou

ze dne 30. října 1864.



Oddíl XIII.



Helgoland.



Čl.115.



Opevnění, vojenská zařízení a přístavy ostrovů Helgolandu a Düne jest

zrušiti pod dohledem Čelných vlád spojených péčí a nákladem vlády

německé ve lhůtě, jež bude stanovena řečenými vládami.



Slovem "přístavy" jest rozuměti severovýchodní molo, západní hráz,

vnější a vnitřní vlnolam, území těmito vlnolamy na moři vydobyté, jakož

i všechna díla, opevnění a konstrukce rázu námořního neb vojenského,

dokončená nebo zřizovaná mezi přímkami spojujícími tyto body vyznačené

na mapě č. 126 britské admirality ze dne 19. dubna 1918:



a) 54stupňů10minut49''sev.šířky;7stupňů53minut39''vých.délky;



b) 54stupňů10minut35''sev.šířky;7stupňů54minut18''vých.délky;



c) 54stupňů10minut14''sev.šířky;7stupňů54minut00''vých.délky;



d) 54stupňů10minut17''sev.šířky;7stupňů53minut37''vých.délky;



e) 54stupňů10minut44''sev.šířky;7stupňů53minut26''vých.délky.



Německo nesmí znovu zříditi ani tato opevnění, ani tato zařízení

vojenská, ani tyto přístavy, ani jakékoliv dílo obdobné.



Oddíl XIV.



Rusko a Ruské státy.



Čl.116.



Německo uznává a zavazuje se respektovati jakožto stálou a

nezměnitelnou nezávislost všech území, jež byla částí bývalé říše ruské

dne 1. srpna 1914.



Ve shodě s ustanoveními obsaženými v článcích 259 a 292 Části IX

(Klausule finanční) a X (Klausule hospodářské) této smlouvy uznává

Německo definitivně zrušení smluv brestlitovských, jakož i všech jiných

smluv, dohod nebo úmluv, které uzavřelo s maximalistickou vládou v

Rusku.



Mocnosti spojené a sdružené výslovně vyhrazují Rusku právo, aby dostalo

od Německa veškeré restituce a náhrady zakládající se na zásadách této

smlouvy.



Čl.117.



Německo se zavazuje uznati plnou platnost veškerých smluv nebo úprav,

jež by mocnosti spojené a sdružené uzavřely se státy, které se ustavily

nebo ustaví na celém území bývalé říše ruské, jaká byla 1. srpna 1914,

nebo na jeho částech, a uznati hranice těchto států, jak budou takovým

způsobem určeny.



Část IV.



Práva a zájmy německé mimo Německo.



Čl.118



Mimo své hranice v Evropě, jak jsou určeny touto smlouvou, vzdává se

Německo všech práv, právních titulů nebo jakýchkoli výsad na územích

nebo stran území, která náležejí jemu nebo jeho spojencům, jakož i

všech práv, právních titulů nebo výsad, jež by mu snad z jakéhokoli

důvodu náležely vůči mocnostem spojeným a sdruženým.



Německo se zavazuje již od nynějška uznati a schváliti opatření, jež

učinily nebo učiní Čelné mocnosti spojené a sdružené, bude-li třeba, v

dohodě s třetími mocnostmi, aby byly upraveny důsledky předchozího

ustanovení.



Zejména prohlašuje Německo, že schvaluje ustanovení následujících

článků, týkajících se některých zvláštních předmětů.



Oddíl I.



Německé osady.



Čl.119.



Německo se vzdává ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených

všech svých práv a právních titulů na své državy zámořské.



Čl.120.



Veškerá práva k věcem movitým i nemovitým, náležející v těchto územích

říši německé nebo kterémukoli státu německému, přejdou na vládu

vykonávající právní moc nad těmito územími za podmínek určených v

článku 257 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy. Spory o povaze

práv těchto vzniklé rozsuzovány budou s konečnou platností místními

soudy.



Čl.121.



Ustanovení Oddílů I a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy

budou platiti, pokud jde o tato území, ať jest jakákoli forma vlády

přijatá pro tato území.



Čl.122.



Vláda vykonávající právní moc nad těmito územími bude moci učiniti

opatření, která bude pokládati za nutná, pokud jde o návrat německých

příslušníků, kteří tam jsou, do vlasti, a pokud jde o podmínky, za

nichž němečtí poddaní evropského původu dostanou nebo nedostanou

povolení, aby tam bydlili, nabývali majetku, provozovali obchody nebo

živnosti.



Čl.123.



Ustanovení článku 260 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy bude

použito na úmluvy uzavřené s německými příslušníky o provádění

veřejných prací nebo těžení z nich v německých zámořských državách,

jakož i na další koncese neb obchody uzavřené s těmito příslušníky na

základě těchto úmluv.



Čl.124.



Německo béře na sebe náhradu škod, které utrpěli francouzští

příslušníci v osadě Kamerunu nebo v pohraničním pásmu činy vojenských

neb občanských úřadů německých nebo německých soukromníků v období od

1. ledna 1900 do 1. srpna 1914 podle ocenění, které bude předloženo

vládou francouzskou a schváleno komisí reparační.



Čl.125.



Německo se vzdává všech práv vyplývajících z úmluv a ujednání

uzavřených s Francií dne 4. listopadu 1911 a 28. září 1912 o rovníkové

Africe: Zavazuje se, že podle ocenění, které bude předloženo vládou

francouzskou a schváleno komisí reparační, zaplatí této vládě všecky

kauce, otevřené účty, zálohy atd. zřízené na základě těchto smluv ve

prospěch Německa.



Čl.126.



Německo se zavazuje, že uzná a schválí úmluvy, které byly nebo budou

uzavřeny mocnostmi spojenými nebo sdruženými nebo některými z nich s

kteroukoli jinou mocností o obchodu se zbraněmi nebo s lihovinami,

jakož i o jiných předmětech, o nichž pojednávají generální akty

berlínské ze dne 26. února 1885 a bruselské ze dne 2. července 1890 a

úmluvy, jež je doplnily nebo změnily.



Čl.127.



Domorodci sídlící v někdejších německých državách zámořských budou míti

právo na diplomatickou ochranu vlády, která bude vykonávati pravomoc na

těchto územích.



Oddíl II.



Čína.



Čl.128.



Německo se vzdává ve prospěch Číny veškerých výsad a výhod

vyplývajících z ustanovení závěrečného protokolu podepsaného v Pekinu

dne 7. září 1901, počítaje v to veškeré přílohy, noty a listiny

doplňkové. Rovněž se vzdává ve prospěch Číny všech náhradních nároků na

základě tohoto protokolu ode dne 14. března 1917.



Čl.129.



Od doby, kdy nabude tato úmluva působnosti, budou se Vysoké smluvní

strany říditi, pokud se jich týče:



1. ujednáním ze dne 29. srpna 1902 o nových čínských celních tarifech,



2. ujednáním ze dne 27. září 1905, týkajícím se Whang-Poo, a

prozatímným doplňkovým ujednáním ze dne 4. dubna 1912.



Čína však nebude již povinna poskytovati Německu výhody nebo výsady,

jež mu povolila v těchto ujednáních.



Čl.130.



S výhradou ustanovení Oddílu VIII této Části postupuje Německo Číně

všecky své budovy, nábřeží, přístaviště, kasárny, opevnění, zbraně,

válečné střelivo, lodi všeho druhu, zřízení bezdrátové telegrafie a

jiný veřejný majetek náležející vládě německé, pokud leží nebo by mohl

býti v německém koncedovaném území v Tien-Cinu a v Han-Keu nebo v

jiných částech území čínského.



Rozumí se však, že budovy sloužící za diplomatická nebo konsulární

sídla neb úřadovny nejsou zahrnuty do tohoto postupu. Mimo to neučiní

vláda čínská nijakého opatření, aby disponovala německým veřejným nebo

soukromým majetkem v Pekinu v tak zvané čtvrti legací bez souhlasu

diplomatických zástupců mocností, které v době, kdy nabude tato smlouva

působnosti, zůstanou stranami závěrečného protokolu ze dne 7. září

1901.



Čl.131.



Německo se zavazuje vrátiti Číně ve lhůtě dvanácti měsíců od doby, kdy

nabude působnosti tato smlouva, veškeré hvězdářské přístroje, které

jeho vojsko odvezlo z Číny v letech 1900-1901. Rovněž tak se zavazuje

zaplatiti veškeré výlohy, které by mohly vzniknouti prováděním tohoto

navrácení, počítaje v to výlohy demontování, balení, dopravy, opětného

postavení v Pekinu a krytí pojistného.



Čl.132.



Německo souhlasí se zrušením ujednání, jichž dosáhlo od vlády čínské a

o něž se opírá držba německých koncesí v Han-Keu a v Tien-Cinu.



Čína, nabývajíc opět neomezeného výkonu svých výsostných práv nad

těmito územími, vyhlašuje svůj úmysl otevříti je mezinárodnímu bydlení

a obchodu. Prohlašuje, že zrušení smluv, o něž se opírá nynější držba

koncesí, nedotkne se vlastnických práv příslušníků mocností spojených a

sdružených, kteří jsou držiteli přídělů v těchto koncedovaných územích.



Čl.133.



Německo se vzdává všech nároků proti vládě čínské nebo proti kterékoli

vládě spojené nebo sdružené z důvodu internování německých příslušníků

v Číně nebo jejich dopravy do vlasti. Rovněž se vzdává všech nároků z

důvodu zabavení německých lodí v Číně, likvidace, sekvestrace,

dispozice nebo konfiskace majetku, práv nebo zájmových účastenství

německých v této zemi od 14. srpna 1917. Toto ustanovení se však

nedotýká práv stran majících zájem na výtěžku některé z těchto

likvidací, poněvadž tato práva jsou upravena ustanoveními Části X

(Klausule hospodářské) této smlouvy.



Čl.134.



Německo se vzdává ve prospěch vlády Jeho britského Veličenstva státních

statků německých v britském koncedovaném území Shameen v Kantonu. Ve

společný prospěch vlády francouzské a čínské vzdává se vlastnictví

německé školy na koncedovaném francouzském území v Šanchaji.



Oddíl III.



Siam.



Čl.135.



Německo uznává, že ode dne 22. července 1917 pozbyly platnosti veškeré

smlouvy, úmluvy nebo dohody, jež uzavřelo se Siamem, dále veškerá

práva, právní tituly a výsady, jež by mohly z nich vyplývati, jakož i

veškerá práva na konsulární soudnictví v Siamu.



Čl.136.



Veškeré jmění a majetek německé říše nebo německých států v Siamu, mimo

stavby používané za sídla nebo úřadovny diplomatické nebo konsulární,

ipso facto připadají vládě siamské bez jakékoli náhrady.



Se soukromým jměním, majetkem a právy německých příslušníků v Siamu

bude naloženo podle ustanovení Části X (Klausule hospodářské) této

smlouvy.



Čl.137.



Německo se vzdává veškerých nároků jak jménem svým, tak jménem svých

příslušníků vůči vládě siamské, pokud jde o zabrání německých lodí,

likvidaci německého majetku nebo internování německých příslušníků v

Siamu. Toto ustanovení se nedotýká práv stran majících zájem na výtěžku

některé z těchto likvidací, poněvadž tato práva jsou upravena

ustanoveními Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.



Oddíl IV.



Liberia.



Čl.138.



Německo se vzdává veškerých práv a výsad vyplývajících z dohod z roku

1911 a 1912 o Liberii, a zejména práva, aby jmenovalo v Liberii

německého výběrčího cel.



Prohlašuje dále, že se vzdává každého nároku, jakkoliv se zúčastniti

při opatřeních, která by snad byla učiněna ke znovuzřízení Liberie.



Čl.139.



Německo uznává od 4. srpna 1917 veškeré smlouvy a dohody s Liberií za

neplatné.



Čl.140.



Jmění, práva a zájmová účastenství náležející v Liberii Němcům budou

upravena podle Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.



Oddíl V.



Marokko.



Čl.141.



Německo se vzdává veškerých práv, právních titulů nebo výsad

vyplývajících v jeho prospěch z generální akty algesiraské ze dne 7.

dubna 1906, z dohod francouzsko-německých ze dne 9. února 1909 a 4.

listopadu 1911. Veškeré smlouvy, dohody, úpravy nebo ujednání, které

uzavřelo s říší šerifskou, pokládají se za zrušeny dnem 3. srpna 1914.



Německo nebude se moci v žádném případě dovolávati těchto akt a

zavazuje se, že se nebude nijakým způsobem vměšovati v jednání, k němuž

by mohlo dojíti mezi Francií a ostatními mocnostmi o Marokku.



Čl.142.



Německo prohlašuje, že souhlasí se všemi důsledky zřízení francouzského

protektorátu nad Marokkem, jím uznaného, a vzdává se platnosti

kapitulací v Marokku.



Toto vzdání platí od 3. srpna 1914.



Čl.143.



Šerifská vláda bude míti úplnou volnost, aby upravila právní postavení

a podmínky o usazování německých příslušníků v Marokku.



Bude se míti za to, že němečtí chráněnci, poplatníci a zemědělští

družstevníci od 3. srpna 1914 přestali požívati výsad spojených s

těmito vlastnostmi a podléhají právu obecnému.



Čl.144.



Veškeré jmění a majetek říše německé a německých států v říši šerifské

ipso facto přejdou na Maghzen bez jakékoli náhrady.



V této příčině se bude míti za to, že statky německé říše a německých

států zahrnují veškeré vlastnictví koruny, říše, německých států, jakož

i soukromé vlastnictví bývalého císaře německého a ostatních

panovnických osob.



S veškerými movitými i nemovitými statky náležejícími v říši šerifské

příslušníkům německým bude naloženo podle Oddílu III a IV Části X

(Klausule hospodářské) této smlouvy.



Horní práva, která by byla přiznána německým příslušníkům rozhodčím

soudem, zřízeným marockým horním řádem, budou odhadnuta v penězích; o

odhad bude požádán rozhodčí. Tato práva stihne pak osud majetku, který

náleží v Marokku německým příslušníkům.



Čl.145.



Německá vláda zabezpečí převod akcií, které představují účast Německa v

kapitálu marocké státní banky, na osobu, kterou jí označí vláda

francouzská. Hodnota těchto akcií, určená reparační komisí, bude

zaplacena této komisi a odečtena ku prospěchu Německa z peněz dlužných

za reparace. Bude věcí vlády německé, aby odškodnila v této příčině své

příslušníky.



Tento převod bude proveden bez újmy zaplacení dluhů, jež snad udělali

němečtí poddaní u státní banky marocké.



Čl.146.



S marockým zbožím bude při dovozu do Německa nakládáno podle předpisů

platných o zboží francouzském.



Oddíl VI.



Egypt.



Čl.147.



Německo prohlašuje, že uznává protektorát vyhlášený nad Egyptem Velikou

Britannií dne 18. prosince 1914 a že se vzdává platnosti kapitulací v

Egyptě.



Toto vzdání platí od 4. srpna 1914.



Čl.148.



Veškeré smlouvy, dohody, úpravy nebo ujednání uzavřené Německem a

Egyptem jsou pokládány za zrušeny od 4. srpna 1914.



Německo nebude se moci v žádném případě dovolávati těchto akt a

zavazuje se, že se nebude nijakým způsobem vměšovati v jednání, k němuž

by mohlo dojíti mezi Velikou Britannií a ostatními mocnostmi o Egyptě.



Čl.149.



Dokud nenabude působnosti egyptské zákonodárství o organisaci soudů,

kterým zavedeny budou soudy s obecnou pravomocí, bude dekrety Jeho

Výsosti sultána postaráno o vykonávání soudnictví nad německými

příslušníky a jejich vlastnictvím konsulárními soudy britskými.



Čl.150.



Vláda egyptská bude míti úplnou volnost jednání při úpravě právního

postavení a podmínek usazování německých příslušníků v Egyptě.



Čl.151.



Německo dává své svolení, aby byl zrušen nebo změněn podle přání vlády

egyptské dekret vydaný Jeho Výsostí chedivem dne 28. listopadu 1904 o

komisi pro veřejný dluh egyptský.



Čl.152.



Německo svoluje, pokud o ně jde, aby byla přenesena na vládu Jeho

britského Veličenstva práva udělená Jeho císařskému Veličenstvu

sultánovi smlouvou podepsanou v Cařihradě dne 29. října 1888 o volné

plavbě průplavem Suezským.



Vzdává se veškeré účasti v egyptské radě zdravotnické, námořní a

karanténní a svoluje, pokud o ně jde, aby oprávnění této rady byla

přenesena na úřady egyptské.



Čl.153.



Veškeré statky a majetek německé říše a států německých v Egyptě

přecházejí ipso facto na vládu egyptskou bez jakékoli náhrady.



V tomto směru se bude míti za to, že statky a majetek německé říše a

států zahrnují veškerý majetek koruny, říše a států německých, jakož i

soukromý majetek bývalého císaře německého a ostatních osob

panovnických.



S veškerými movitými i nemovitými statky náležejícími v Egyptě

příslušníkům německým bude naloženo podle Oddílu III a IV Části X

(Klausule hospodářské) této smlouvy.



Čl.154.



Při dovozu do Německa bude nakládáno se zbožím egyptským jako se zbožím

britským.



Oddíl VII.



Turecko a Bulharsko.



Čl.155.



Německo se zavazuje uznati a schváliti všecky úpravy, jež mocnosti

spojené a sdružené uzavrou s Tureckem a s Bulharskem o jakýchkoli

právech, zájmech nebo výsadách, na něž by Německo nebo němečtí

příslušníci mohli činiti nárok v Turecku a v Bulharsku a jež nejsou

předmětem ustanovení této smlouvy.



Oddíl VIII.



Šantun.



Čl.156.



Německo se vzdává ve prospěch Japonska veškerých svých práv, právních

titulů a výsad týkajících se zejména území Kiau-Čou, železnic, dolů a

podmořských kabelů, jichž nabylo smlouvou, kterou uzavřelo s Čínou dne

6. března 1898, a jakýmikoli jinými akty týkajícími se provincie

Šantun.



Veškerá německá práva na železnici ze Cin-tau do Cin-anfu i s jejími

odbočkami a veškerým příslušenstvím všeho druhu: nádražími, skladišti,

zařízením pevným i obíhajícím, doly, závody a provozovacím materiálem

důlním, jsou a zůstanou majetkem Japonska se všemi právy a výsadami k

nim se pojícími.



Podmořské kabely německého státu ze Cin-tau do Šanchaje a z Cin-tau do

Čefu se všemi právy, výsadami a vlastnictvími s nimi spojenými rovněž

zůstanou majetkem Japonska bez jakéhokoli břemene.



Čl.157.



Práva k věcem movitým i nemovitým, která má stát německý v území

Kiau-Čou, jakož i všechna práva, jež by mohl uplatňovati z důvodu

vykonaných prací neb zlepšení neb nákladů, jím přímo neb nepřímo

vynaložených a území se dotýkajících, jsou a zůstanou majetkem Japonska

bez jakýchkoli břemen.



Čl.158.



Do tří měsíců po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti, odevzdá

Německo Japonsku veškeré archivy, knihy, plány, právní listiny a

doklady všeho druhu týkající se občanské, vojenské, finanční, soudní

nebo jiné správy území Kiau-Čou, ať jsou kdekoli.



V téže lhůtě oznámí Německo Japonsku veškeré smlouvy, úpravy nebo

ujednání týkající se práv, právních titulů nebo výsad uvedených ve dvou

předcházejících článcích.



Část V.



Klausule vojenské, námořní a vzduchoplavecké.



Aby bylo umožněno připraviti obecné omezení zbrojení u všech národů,

zavazuje se Německo dbáti přesně klausulí vojenských, námořních a

vzduchoplaveckých takto stanovených:



Oddíl I.



Klausule vojenské.



Hlava první.



Početný stav a rozčlenění německé armády.



Čl.159.



Vojenské síly německé budou demobilisovány a omezeny, jak níže jest

ustanoveno.



Čl.160.



1. Počínajíc nejpozději 31. březnem 1920 nesmí německá armáda

obsahovati více než sedm divisí pěchoty a tři divise jízdy.



Od té chvíle nesmí celkový početný stav armády států, jež tvoří

Německo, překročiti sto tisíc mužů, důstojníky a doplňovací tělesa v to

počítajíc, a armáda bude určena výhradně k udržování pořádku v zemi a k

pohraniční stráži.



Celkový počet důstojnictva, počítajíc v to i příslušníky štábů, ať jsou

jakéhokoli složení, nesmí překročiti čtyři tisíce.



2. Divise a štáby armádních sborů budou složeny podle údajů tabulky č.

1, připojené k tomuto oddílu.



Počet a početný stav jednotek pěchoty, dělostřelectva, ženijních a

technických vojsk, jak jest vytčen ve jmenované tabulce, udává nejvyšší

mez, která nesmí býti překročena.



Vlastní náhradní těleso smějí míti tyto jednotky:



pluk pěchoty,



pluk jízdy,



pluk polního dělostřelectva,



prapor zákopníků.



3. Divise nesmějí býti sloučeny ve více než dva štáby armádních sborů.



Zakázáno jest udržovati nebo zřizovati vojska jinak seskupená anebo

jiné orgány pro velení nebo pro přípravu k válce.



Německý velký generální štáb a všechny jiné podobné formace budou

rozpuštěny a nesmějí býti znovu zřízeny v žádné formě.



Důstojnický a důstojníkům na roveň postavený personál ministerstev

války v různých státech Německa, jakož i u přičleněných správních úřadů

nesmí býti větší než tři sta důstojníků, kteří se započítají do

maximálního početného stavu čtyř tisíc, jak je stanoven v tomto článku

pod 1, odstavec 3.



Čl.161.



Správní úřady vojenské, jejichž personál je občanský a není započten do

stavu vymezeného předcházejícími předpisy, budou míti personál zmenšený

v každé skupině na desetinu toho, co bylo určeno v rozpočtu na rok

1913.



Čl.162.



Počet zřízenců a úředníků ve státech Německa, jako jsou celníci,

lesníci, hlídači pobřeží, nepřekročí počet zřízenců a úředníků, kteří

konali tuto službu v r. 1913.



Počet četníků a zřízenců neb úředníků okresních nebo obecních stráží

bezpečnostních smí býti rozmnožován jen v poměru odpovídajícím

přírůstku obyvatelstva od r. 1913 v okresích a obcích, v jejichž

službách jsou.



Zřízenci a úředníci nesmějí býti svoláváni k tomu, aby se zúčastnili

nějakého vojenského výcviku.



Čl.163.



Omezení vojenské moci německé, smluvené v článku 160, bude lze provésti

postupně tímto způsobem:



Do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, musí býti

celkový početný stav snížen na 200.000 mužů a počet jednotek nesmí

přesahovati dvojnásobný počet toho, co je stanoveno v článku 160.



Po uplynutí tohoto a na konci každého následujícího tříměsíčního období

ustanoví konference vojenských znalců Čelných mocností spojených a

sdružených pro následující tříměsíční období snižování, které třeba

prováděti tím způsobem, aby nejpozději dne 31. března 1920 celkový

početný stav německého vojska nepřesahoval maxima 100.000 mužů,

uvedeného v článku 160. Toto postupné snižování musí udržovati mezi

počtem mužů a důstojníků a mezi počtem jednotek jednotlivých druhů

zbraní týž poměr, jaký je stanoven ve jmenovaném článku.



Hlava druhá.



Výzbroj, střelivo a materiál.



Čl.164.



Až do doby, kdy bude možno připustiti Německo za člena Společnosti

národů, nesmí míti německá armáda výzbroj, která by převyšovala číslice

stanovené v tabulce č. 2, připojené k tomuto oddílu, vyjímajíc

fakultativní doplněk, který bude moci dosáhnouti u střelných zbraní

nejvýše pětadvacetiny a u děl padesátiny; doplněk tento bude určen

výhradně pro případ nutných náhrad.



Německo prohlašuje, že se již nyní zavazuje pro dobu, kdy bude

připuštěno za člena Společnosti národů, že výzbroj stanovená ve

jmenované tabulce nebude překročena a že podléhá modifikacím Rady

Společnosti, a zavazuje se, že bude přesně zachovávati její rozhodnutí

v tomto směru.



Čl.165.



Nejvyšší počet děl, kulometů, minometů a pušek, jakož i zásoba střeliva

a výstroje, kteréž bude Německu dovoleno udržovati v období mezi dnem,

kdy nabude působnosti tato smlouva, a dnem 31. března 1920, uvedeným v

článku 160, bude k dovoleným zásobám maximálním, jež stanoví tabulka č.

3, připojená k tomuto oddílu, ve stejném poměru, v jakém bude síla

německé armády průběhem snižování určeného v článku 163 k nejvyšší

přípustné síle dovolené v článku 160.



Čl.166.



Dnem 31. března 1920 nesmí zásoba střeliva, jež armáda německá bude

směti míti po ruce, přesahovati číslice stanovené v tabulce č. 3,

připojené k tomuto oddílu.



V téže lhůtě musí vláda německá uložiti tyto zásoby na místech, jež

oznámí vládám Čelných mocností spojených a sdružených. Jest jí zakázáno

zakládati jinou zásobu, skladiště neb zálohu střeliva.



Čl.167.



Vláda německá musí neprodleně oznámiti vládám Čelných mocností

spojených a sdružených počet a ráže děl, která budou v době, kdy tato

smlouva nabude působnosti, výzbrojí opevnění, tvrzí a pevností ať

pozemních, ať námořních, jež podržeti bude Německu dovoleno. Tento

počet a tyto ráže budou maximem, které nesmí býti překročeno.



Maximální výbava těchto děl střelivem bude do dvou měsíců od doby, kdy

tato smlouva nabude působnosti, jednotně snížena a na dále udržována na

patnácti stech ran pro každý kus ráže 10.5 cm a menší, a na pět set ran

pro každý kus ráže větší.



Čl.168.



Zbraně, střelivo a válečný materiál jakéhokoli druhu smějí se vyráběti

jen v dílnách a továrnách, jejichž sídlo bude oznámeno a k schválení

předloženo vládám Čelných mocností spojených a sdružených, kteréžto si

vyhrazují právo omeziti počet těchto dílen a továren.



Do tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou

zrušeny všechny ostatní závody, jejichž účelem je výroba, příprava,

ukládání neb studium zbraní, střeliva neb jakéhokoli válečného

materiálu. Totéž se stane se všemi zbrojnicemi vyjímaje ty, které budou

skladišti dovolené zásoby střeliva. V téže lhůtě bude propuštěn

personál těchto zbrojnic.



Čl.169.



Do dvou měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, musí býti

německé zbraně, střelivo a materiál válečný, počítajíc v to jakýkoliv

obranný materiál proti vzducholodím, pokud se nalézá v Německu a

převyšuje povolené množství, odveden vládám Čelných mocností spojených

a sdružených, aby vše to bylo zničeno anebo učiněno neupotřebitelným.

Totéž se stane se všemi druhy nářadí určeného k válečné výrobě vyjímaje

to, co bude uznáno za nezbytné k výzbroji a výstroji povolené vojenským

silám německým.



Toto odvádění se bude díti v těch místech německého území, která určí

jmenované vlády.



V téže lhůtě budou odvedeny zbraně, střelivo a válečný materiál

pocházející z ciziny, obranný materiál proti vzducholodím v to

počítajíc, ať jsou v jakémkoli stavu, jmenovaným vládám, jež ustanoví,

jak s nimi naložiti.



Zbraně, střelivo a materiál, které po postupném ztenčení vojenských sil

německých budou přesahovati množství povolená v tabulkách č. 2 a 3,

připojených k tomuto oddílu, musí se vydati tak, jak shora řečeno, a ve

lhůtách, které určí konference vojenských znalců, o nichž se mluví v

článku 163.



Čl.170.



Dovážeti do Německa zbraně, střelivo a válečný materiál jakéhokoli

druhu jest výslovně zapověděno.



Totéž platí o výrobě a vývozu zbraní, střeliva a válečného materiálu

jakéhokoli druhu určených pro cizí země.



Čl.171.



Ježto je zakázáno užívati dusivých, otravných a podobných plynů, jakož

i všech takových kapalin, látek a prostředků, jest v Německu přísně

zapověděno je vyráběti a tam dovážeti.



Totéž platí o materiálu zvlášť určeném k výrobě, uchovávání nebo

používání jmenovaných výrobků nebo prostředků.



Rovněž se zakazuje Německu vyráběti i dovážeti obrněné vozy, tanky a

všechny jiné podobné stroje, jež mohou sloužiti válečným účelům.



Čl.172.



Do tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, oznámí vláda

německá vládám Čelných mocností spojených a sdružených složení a způsob

výroby všech výbušin, jedovatých látek a jiných preparátů chemických,

jichž během války užívala anebo jež připravovala, aby jich užila

takovým způsobem.



Hlava třetí.



Doplňování a výcvik vojska.



Čl.173.



Obecná povinnost vojenská bude v Německu zrušena.



Německá armáda smí býti příště sestavována a doplňována jenom

dobrovolným vstupem.



Čl.174.



Poddůstojníci a vojáci musí býti zavázáni k službě na dvanáct let za

sebou jdoucích.



Poměrný počet mužů opouštějících službu z jakékoli příčiny před

uplynutím doby závazku nesmí překročiti za rok pět procent celkového

početného stavu stanoveného touto smlouvou (čl. 160, 1, odstavec 2).



Čl.175.



Důstojníci, kteří setrvají v armádě, budou se musiti zavázati, že v ní

budou sloužiti nejméně do pětačtyřiceti let.



Důstojníci nově jmenovaní musí se zavázati, že budou sloužiti činně

nejméně pětadvacet let za sebou jdoucích.



Důstojníci, kteří dříve náleželi k jakýmkoli armádním formacím a

nebudou ponecháni v jednotkách, jejichž zachování je dovoleno, nesmějí

se zúčastniti nijakého výcviku vojenského, teoretického ani

praktického, a nebudou povinni vůbec žádnou vojenskou povinností.



Poměrný počet důstojníků opouštějících službu z jakékoli příčiny před

uplynutím doby závazku nesmí překročiti za rok pět procent celkového

početného stavu stanoveného touto smlouvou (čl. 160, 1, odst. 3).



Čl.176.



Po uplynutí dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti,

bude v Německu jenom takový počet škol vojenských, kolik jich bude

nezbytně potřebí k výchově důstojnictva dovolených jednotek. Tyto školy

budou určeny výlučně k výchově dorostu důstojnického určité zbraně, i

připadá jedna na každý druh zbraně.



Počet žáků připuštěných k návštěvě jmenovaných škol bude v přesném

poměru k uprázdněným místům ve sborech důstojnických. Žáci a sbory

budou se započítávati do početného stavu stanoveného touto smlouvou

(článek 160, 1, odst. 2 a 3).



Budou tedy v době shora ustanovené v Německu zrušeny všecky válečné

akademie a podobné instituce, jakož i různé školy vojenské pro

důstojníky, důstojnické aspiranty, kadety, poddůstojníky nebo

poddůstojnické aspiranty, vyjímaje ty, jež byly shora uvedeny.



Čl.177.



Vyučovací ústavy, university, spolky vysloužilců, spolky střelecké,

sportovní nebo turistické a vůbec spolky jakéhokoli druhu, ať jest věk

jejich členů jakýkoli, nesmějí se zabývati žádnou otázkou vojenskou.



Bude jim zejména zakázáno vyučovati nebo cvičiti nebo dáti vyučovati a

cvičiti svoje členstvo v dovednostech vojenských a v užívání zbraní.



Tyto spolky, sdružení, vyučovací ústavy a university nesmějí míti

nijaké spojení s ministerstvy války ani s jiným úřadem vojenským.



Čl.178.



Zakázána jsou všecka opatření mobilisační nebo směřující k mobilisaci.



Vojsková tělesa, pomocné služby ani štáby nesmějí míti v žádném případě

doplňovacích kádrů.



Čl.179.



Jakmile nabude tato smlouva působnosti, zavazuje se Německo, že neověří

v žádné cizí zemi nijaké misse vojenské, námořní nebo vzduchoplavecké,

ani ji nevyšle ani ji nenechá odejíti; kromě toho že učiní přiměřená

opatření, aby zabránilo německým státním příslušníkům opouštěti svou

zemi za tím účelem, aby se dávali zařaďovati do armády, loďstva nebo

vzduchoplavecké služby nějaké cizí mocnosti, nebo se k ní přičleňovati

proto, aby jí pomáhali ve vojenském výcviku anebo vůbec aby přispívali

k vojenskému, námořnímu nebo vzduchoplaveckému vyučování v cizí zemi.



Mocnosti spojené a sdružené jsou, pokud se jich týče, za jedno v tom,

že ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, nesmějí zařaďovati do

svých armád, loďstev neb sil vzduchoplaveckých, ani k nim přičleňovati

státních příslušníků německých, kteří by pomáhali při vojenském

výcviku, a že vůbec nebudou užívati příslušníků německé národnosti jako

instruktorů vojenských, námořních nebo vzduchoplaveckých.



Tento předpis se však nedotýká nikterak práva Francie, přijímati vojáky

do cizinecké legie ve smyslu vojenských zákonů a předpisů

francouzských.



Hlava čtvrtá.



Opevnění.



Čl.180.



Všecka opevnění, tvrze a pevnosti pozemní, jež leží na německém území

na západ od čáry vedené 50 kilometrů na východ od Rýna, budou

odzbrojeny a rozbořeny.



Za dva měsíce ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, musí

opevnění, tvrze a pevnosti pozemní, jež jsou umístěny na území

neobsazeném vojsky spojeneckými a sdruženými, býti odzbrojeny, a v

další lhůtě čtyřměsíční musí býti rozbořeny. Ty, které jsou v území

obsazeném vojsky spojeneckými, budou odzbrojeny a rozbořeny ve lhůtách,

jež budou stanoveny vrchním velitelstvím spojeneckým.



V území uvedeném v prvním odstavci tohoto článku zakázáno je stavěti

jakékoli nové opevnění, ať je jakýkoli jeho ráz neb důležitost.



Opevňovací systém na jižních a východních hranicích Německa zůstane

zachován v dosavadním stavu.

Tabulka č. 1.

Složení a početný stav štábů armád-

ního sboru a divisí pěších a jízdních.



Tyto tabulky neudávají určité výměry Německu předepsané;

číslice, jež se v nich nalézají (počet jednotek a početné stavy),

udávají maxima, která nesmějí býti překročena v žádném případě.



I. Štáb armádního sboru.

+--------------------------+-------------+---------------------+

| | Počet | Nejvyšší |

| | | početný stav |

| Jednotky | dovolené | každé jednotky |

| | maximum +-----------+---------+

| | |důstojníků | mužstva |

+--------------------------+-------------+-----------+---------+

| Štáb armádního sboru .. | 2 | 30 | 150 |

| | +-----------+---------+

| ÚHRN pro štáby .. | ... | 60 | 300 |

+--------------------------+-------------+-----------+---------+



II. Složení pěší divise.

+---------------------------+---------------+------------------+

| | | Nejvyšší |

| | Nejvyšší počet| početný stav |

| Základní jednotky |těchto jednotek| každé |

| | v každé divisi| jednotky |

| | +----------+-------+

| | |důstojníků|mužstva|

+---------------------------+---------------+----------+-------+

| Štáb pěší divise ........ | 1 | 25 | 70 |

| Štáb divisní pěchoty .... | 1 | 4 | 30 |

| Štáb divisního dělostře- | | | |

| lectva .................. | 1 | 4 | 30 |

| Pluk pěchoty ............ | 3 | 70 | 2300 |

| (Pluk má 3 prapory pěcho- | | | |

| ty. Prapor má 3 roty pě- | | | |

| choty a 1 rotu kulomet- | | | |

| nou.) | | | |

| Rota minometů ......... | 3 | 6 | 150 |

| Divisní eskadrona ..... | 1 | 6 | 150 |

| Pluk polního dělostře- | | | |

| lectva ................ | 1 | 85 | 1300 |

| (Pluk se skládá ze 3 | | | |

| dělostř.oddílů.Oddíl | | | |

| má 3 baterie.) | | | |

| Prapor zákopníků ..... | 1 | 12 | 400 |

| (Tento prapor má 2 roty | | | |

| zákopníků, 1 soupravu | | | |

| válečných mostů, 1 | | | |

| oddíl projektorů.) | | | |

| Spojovací oddíl ...... | 1 | 12 | 300 |

| (Tento oddíl zahrnuje: | | | |

| 1 oddíl telefonický, | | | |

| 1 oddíl zvědů, 1 od- | | | |

| díl holubářů.) | | | |

|Divisní služba zdravot- | | | |

|ní ................... | 1 | 20 | 400 |

|Parky a vozatajstvo .. | | 14 | 800 |

| | +----------+-------+

| ÚHRN pro pěší divisi | | 410 |10.830 |

+---------------------------+---------------+----------+-------+



III. Složení jízdní divise.

+----------------------------+--------------+------------------+

| | | Početný |

| |Nejvyšší počet| stav |

| Základní jednotky | jednotek | každé |

| |v jedné divisi| jednotky |

| | +----------+-------+

| | |důstojníků|mužstva|

+----------------------------+--------------+----------+-------+

| Štáb jízdní divise ...... | 1 | 15 | 50 |

| Pluk jízdy .............. | 6 | 40 | 800 |

| (Pluk má 4 eskadrony.) | | | |

|Jízdní skupina (po 3 | | | |

| bateriích) | 1 | 20 | 400 |

| | +----------+-------+

| ÚHRN pro jízdní divisi | | 275 | 5.250 |

+----------------------------+--------------+----------+-------+



Tabulka č. 2.

Přehled výzbroje k dotování nejvýše

7 pěších divisí, 3 jízdních divisí

a 2 štábů armádního sboru.

+-----------------+------+------+-------+------+-------+-------+

| | Pěší |Pro 7 |Jízdní |Pro 3 |2 Štáby| Úhrny |

| |divise|pěších|divise |jízdní|armád. |sloupců|

| Materiál | |divisí| |divise| sboru |2,4 a 5|

| | (1) | (2) | (3) | (4) | (5) | (6) |

+-----------------+------+------+-------+------+-------+-------+

| Pušky ........ |12.000|84.000| .... | .... | Tato | 84.000|

| Karabiny ...... | ... | ... | 6.000 |18.000|dotace | 18.000|

| Kulomety | | | | | se | |

| těžké ........ | 108| 756| 12 | 36|opatří | 792|

| Kulomety | | | | | z | |

| lehké ........ | 162| 1.134| .... | .... |nadby- | 1.134|

| Střední mino- | | | | |tečné | |

| mety ......... | 9| 63| .... | .... |výzbro-| 63|

| Lehčí mino- | | | | | je | |

| mety ......... | 27| 189| .... | .... |divis- | 189|

| Děla 77 ....... | 24| 168| 12 | 36| ní | 204|

| Houfnice 105 .. | 12| 84| .... | .... |pěchoty| 84|

+-----------------+------+------+-------+------+-------+-------+



Nejvyšší dovolené zásoby střeliva.

+-------------------+--------------+---------------+-----------+

| | Nejvyšší | Dotace | Nejvyšší |

| Materiál | dovolený | pro | úhrny |

| | počet zbraní | jeden kus | |

+-------------------+--------------+---------------+-----------+

| Pušky ........... | 84.000 | | |

| | | 400 ran | 40,800.000|

| Karabiny ........ | 18.000 | | |

| Kulomety těžké .. | 792 | | |

| | | 8.000 ran | 15,408.000|

| Kulomety lehké .. | 1.134 | | |

| Střední minomety. | 63 | 400 ran | 25.200|

| Lehčí minomety .. | 189 | 800 ran | 151.200|

| Polní dělostře- | | | |

| lectvo: | | | |

| Děla 77 ......... | 204 | 1.000 ran | 204.000|

| Děla 105 ........ | 84 | 800 ran | 67.200|

+-------------------+--------------+---------------+-----------+



Oddíl II.



Klausule námořní.



Čl.181.



Po uplynutí lhůty dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude

působnosti, nesmějí síly německého válečného loďstva, pokud se týče

vyzbrojených lodí býti větší než:



6 obrněnců typu Deutschland neb Lothringen,



6 lehkých křižníků,



12 torpedoborců,



12 torpedových lodic,



anebo stejný počet lodí, jež byly vystavěny ve smyslu článku 190 jako

náhradní lodi.



Nesmějí obsahovati žádnou loď ponornou.



Veškery ostatní válečné lodi musí, leda že by bylo touto smlouvou

ustanoveno jinak, býti zařaděny v zálohu anebo přizpůsobeny obchodním

účelům.



Čl.182.



Než se ukončí vyčištění vodstva předepsané v článku 193, musí Německo

udržovati ve vyzbrojeném stavu takový počet lodí k vyčištění vodstva,

jaký bude stanoven vládami Čelných mocností spojených a sdružených.



Čl.183.



Po uplynutí lhůty dvou měsíců ode dne, kdy nabude působnosti tato

smlouva, nesmí úhrnný početný stav mužstva, přináležejícího k německému

námořnictvu válečnému a přiděleného buď k posádkám lodním nebo k

ochraně pobřeží, k obsluze semaforů neb i ke správním a jiným službám

na pevnině, býti větší než patnáct tisíc mužů, počítajíc v to

důstojníky a personál všech hodností a všech druhů služby.



Úhrnný početný stav důstojníků i lodních důstojníků nesmí býti větší

než tisíc pět set.



Ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude

personál přesahující tato čísla demobilisován.



Žádná námořní neb vojenská formace ani žádné záložní těleso nesmí býti

zřízeno v Německu pro služby námořnické nad početný stav shora

stanovený.



Čl.184.



Ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, přestávají býti majetkem

Německa veškerá válečná povrchová plavidla německá, která jsou mimo

německé přístavy. Německo se vzdává veškerých práv na tyto lodi.



Lodi, které podle ustanovení příměří ze dne 11. listopadu 1918 nyní

jsou internovány v přístavech spojených a sdružených mocností,

prohlašují se za odevzdané s konečnou platností.



Lodi, které jsou nyní internovány v neutrálních přístavech, vydají se

tam vládám Čelných mocností spojených a sdružených. Jakmile tato

smlouva nabude působnosti, musí německá vláda zaslati neutrálním

mocnostem oznámení tohoto smyslu.



Čl.185.



Ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti,

německé válečné lodi povrchové níže vypočtené budou vládám Čelných

mocností spojených a sdružených vydány ve spojeneckých přístavech,

které těmito mocnostmi budou označeny.



Lodi ty budou ve stavu odzbrojeném, jak určeno v článku XXIII příměří

ze dne 11. listopadu 1918. Nicméně musí míti na palubě veškeré své

dělostřelectvo.



Obrněnci:

Oldenburg, Posen,

Thüringen, Westfalen,

Ostfriesland, Rheinland,

Helgoland, Nassau.

Lehké křižníky:

Stettin, Stralsund,

Danzig, Augsburg,

München, Kolberg,

Lübeck, Stuttgart.



Kromě toho: dvaačtyřicet nejnovějších torpedoborců a padesát

nejnovějších torpedových lodic, které budou označeny vládami Čelných

mocností spojených a sdružených.



Čl.186.



Jakmile tato smlouva nabude působnosti, musí německá vláda dáti

rozebrati za dohledu Čelných mocností spojených a sdružených veškeré

německé povrchové válečné lodi, které jsou ve stavbě.



Čl.187.



Německé pomocné křižníky a pomocné lodi níže vypočtené se odzbrojí a

budou pokládány za lodi obchodní.



Lodi v neutrálních zemích

internované:

Berlin, Seydlitz,

Santa Fé, Yorck.

Lodi v německých přístavech:

Ammon, Fürst Bülow,

Answald, Gertrund,

Bosnia, Kigoma,

Cordoba, Rugia,

Cassel, Santa Elena,

Dania, Schleswig,

Rio Negro, Möwe,

Rio Pardo, Sierra Ventana,

Santa Cruz, Chemnitz,

Schwaben, EmilGeorg von Strauss,

Solingen, Habsburg,

Steigerwald, Meteor,

Franken, Waltraute,

Gundomar, Scharnhorst.



Čl.188.



Do měsíce ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, musí býti

veškeré německé ponorky, jakož i lodi záchranné a doky ponorkové,

počítajíc k nim i dok trubní, vydány Čelným mocnostem spojeným a

sdruženým.



Ty ponorky, lodi nebo doky, jež tyto vlády uznají za způsobilé, aby

pluly svými vlastními prostředky aneb byly vlečeny, musí býti dopraveny

péčí německé vlády do těch přístavů spojených zemí, které byly

označeny.



Ostatní ponorky, jakož i ty, které jsou dosud ve stavbě, budou německou

vládou za dozoru dotčených vlád úplně rozebrány. Rozebrání to musí býti

skončeno nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude

působnosti.



Čl.189.



Všech předmětů, strojů a hmot rozebraných německých lodí válečných, ať

jsou to lodi povrchové či ponorné, smí se použíti pouze k účelům čistě

průmyslovým neb obchodním.



Nesmějí se prodati ani postoupiti do ciziny.



Čl.190.



Německu jest zakázáno stavěti nebo nabývati jakékoli válečné lodi, mimo

ty, které mají nahraditi jednotky vytčené touto smlouvou (článek 181).



Náhradní lodi právě dotčené nesmějí míti vyšší tonáž než:



10.000 tun pro obrněnce,



6.000 tun pro lehké křižníky,



800 tun pro torpedoborce,



200 tun pro torpedové čluny.



Mimo případ ztráty lodi smějí jednotky různých tříd býti nahrazovány

teprve po uplynutí:



20 let u obrněnců a křižníků,



15 let u torpedoborců a torpedových člunů, počítajíc od spuštění lodi

na vodu.



Čl.191.



Německu se zakazuje stavěti ponorné lodi, byť i obchodní, neb jich

nabývati.



Čl.192.



Vyzbrojené lodi německého loďstva nesmějí míti příště na palubě neb v

záloze větší množství zbraní, střeliva a válečného materiálu, než jak

ustanoví Čelné mocnosti spojené a sdružené.



Do měsíce ode dne, kdy bude stanoveno množství zde dotčené, budou

vydány vládám těchto mocností na místě, které ony označí, zbraně,

střelivo a válečný materiál všeho druhu, počítajíc v to miny a torpeda,

pokud nyní jsou v rukou německé vlády a převyšují ona množství. Vše to

se zničí neb učiní neupotřebitelným.



Veškeré ostatní zásoby, sklady neb zálohy zbraní, střeliva neb

námořního válečného materiálu jakéhokoliv druhu jsou zakázány.



Na německém území tyto předměty vyráběti a vyvážeti je do cizích zemí

se zapovídá.



Čl.193.



Jakmile nabude působnosti tato smlouva, odklidí Německo bez odkladu

miny v těchto pásmech Severního moře, prostírajících se na východ od

4stupňů 00minut východní délky od Greenwiche:



1 mezi 53stupňů00minut a 59stupňů00minut severní šířky,



2 na severu od 60stupňů30minut severní šířky.



Německo musí udržovati tato pásma prosta min.



Německo musí též vykliditi a udržovati prostými min ta pásma Baltského

moře, která mu budou později označena vládami Čelných mocností

spojených a sdružených.



Čl.194.



Síly německého námořnictva budou doplňovány výlučně dobrovolným vstupem

se závazkem na dobu nejméně pětadvacíti let za sebou jdoucích pro

důstojníky a lodní důstojníky a dvanáct za sebou jdoucích let pro

poddůstojníky a muže.



Množství nově přijímaných dobrovolníků, kteří mají později nastoupiti

na místo personálu vystupujícího ze služby pro jakoukoli příčinu před

uplynutím svého závazku, nesmí přesahovati za rok pět procent úhrnného

početného stavu vytčeného v tomto oddílu (článek 183).



Personál, který opustí službu válečného námořnictva, nesmí příště býti

vojensky cvičen v žádném způsobě ani nastoupiti do služby ať v námořním

či pozemním vojsku.



Důstojníci, kteří budou náležeti německému válečnému námořnictvu a

kteří nebudou demobilisováni, musí se zavázati, že tam budou

pokračovati ve službě činné až do věku pětačtyřicíti let mimo případ,

že by opustili službu z podstatných důvodů.



Nižádný důstojník neb muž sloužící v obchodním námořnictvu nesmí býti

nikterak vojensky cvičen.



Čl.195.



Aby byl zajištěn všem národům volný vstup do Baltského moře v pásmu

zahrnutém mezi 55stupni27minutami a 54stupni00minutami severní šířky a

9stupni00minutami a 16stupni00minutami východní délky od poledníku

greenwichského, nesmí Německo zbudovati žádné opevnění aniž umístiti

dělostřelectvo ovládající mořské cesty mezi mořem Severním a Baltským.

Opevnění, která jsou nyní v tomto pásmu, musí býti zbořena a děla

odstraněna pod dohledem spojených mocností a ve lhůtách jimi

ustanovených.



Vláda německá musí dáti k disposici vládám Čelných mocností spojených a

sdružených veškeré úplné hydrografické informace, jež právě má po ruce,

o vstupních cestách mezi mořem Baltským a Severním.



Čl.196.



Veškerá námořní opevnění, tvrze a pevnosti, kromě opevnění, vytčených v

Oddíle XIII (Helgoland) Části III (Politické klausule evropské) a v čl.

195, které jsou buď méně než padesát kilometrů od německého pobřeží

nebo na německých pobřežních ostrovech, pokládají se za díla rázu

obranného a mohou zůstati ve svém nynějším stavu.



V tomto pásmu nesmí se zbudovati žádné nové opevnění. Výzbroj těchto

opevnění nesmí, pokud se týče počtu děl a jejich ráže, nikdy

převyšovati výzbroj, kterou měla v den, kdy nabude působnosti tato

smlouva. Německá vláda oznámí bezodkladně její složení všem evropským

vládám.



Po uplynutí dvou měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti,

bude výbava těchto kusů jednotně snížena a na dále udržována na počtu

nejvýše patnácti set ran pro každý kus ráže 10.5 a menší a pěti set ran

pro každý kus ráže větší.



Čl.197.



Po tři měsíce ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, nesmí býti

používáno německých dalekonosných stanic bezdrátové telegrafie v Nauen,

Hannoveru a Berlíně bez povolení vlád Čelných mocností spojených a

sdružených k zasílání zpráv námořních, vojenských a politických, o něž

mají zájem Německo neb mocnosti, které byly za války spojenci Německa.

Stanice ty mohou zasílati a přijímati obchodní telegramy, avšak jen pod

dozorem řečených vlád, které určí délku používaných vln.



Po stejnou dobu Německo nesmí zřizovati dalekonosné stanice pro

telegrafii bez drátu ani na vlastním území, ani na území Rakouska,

Uherska, Bulharska a Turecka.



Oddíl III.



Klausule týkající se vzduchoplavby vojenské i námořní.



Čl.198.



Vojenská moc Německa nesmí míti ani vojenského ani námořního letectva.



Německo smí udržovati jediné v období do 1. října 1919 nejvýše sto

vodních letadel a hydroglisseurů, které budou určeny toliko k

vyhledávání podmořských min, vystrojeny k tomuto účelu a nesmějí v

žádném případě nositi zbraně, střelivo ani pumy jakéhokoli druhu.



Mimo motory namontované k vodním letadlům a hydroglisseurům zde

dotčeným smí býti jen jediný motor náhradní pro každý motor každého z

těchto přístrojů.



Nebude zachována žádná řiditelná vzducholoď.



Čl.199.



Do dvou měsíců ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, bude

demobilisován personál vzduchoplavecký zapsaný právě v seznamech

německých pozemních a námořních vojsk. Německo může však podržeti a

udržovati až do 1. října 1919 úhrnný počet tisíc mužů, důstojníky v to

počítajíc, pro všecky kádry a personál, ať naloděný či nenaloděný,

veškerých formací a ústavů.



Čl.200.



Do doby, než bude německé území úplně vyklizeno od vojsk spojených a

sdružených, budou požívati vzduchoplavecké přístroje spojeneckých a

sdružených mocností v Německu práva svobodného příletu, svobodného

průchodu vzduchem a přistání.



Čl.201.



Po šest měsíců od doby,kdy nabude působnosti tato smlouva, jest na

celém německém území zakázáno vyráběti vzduchoplavecké přístroje,

součásti vzduchoplaveckých přístrojů, jakož i motory a součásti motorů

pro vzduchoplavbu a dovážeti je.



Čl.202.



Jakmile nabude tato smlouva působnosti, musí veškeren materiál vojenské

i námořní vzduchoplavby, vyjímaje přístroje vytčené v článku 198,

odstavce 2 a 3, býti vydán vládám Čelných mocností spojených a

sdružených.



Toto vydání bude provedeno v místech označených jmenovanými vládami;

bude ukončeno ve třech měsících.



V tomto materiálu bude zahrnut zvláště materiál, kterého se užívá nebo

užívalo nebo který jest nebo byl určen k válečným účelům, zejména:



Úplná letadla a vodní letadla, jakož i ta, která se stavějí, opravují

nebo sestavují.



Řiditelné balony schopné plavby, jakož i balony, které se stavějí,

opravují nebo sestavují.



Přístroje k výrobě vodíku.



Hangary pro řiditelné balony a přístřeší všeho druhu pro letadla.



Až do svého odevzdání budou řiditelné balony nákladem Německa udržovány

naplněné vodíkem; přístroje na výrobu vodíku, jakož i přístřeší pro

řiditelné balony mohou podle volného uvážení uvedených mocností býti

ponechány Německu až do doby, kdy budou řiditelné balony odevzdány.



Motory letadel.



Loďky.



Výzbroj (děla, kulomety, kulometné pušky, vrhače pum, vrhače torped,

přístroje pro stejnoběh, přístroje mířicí).



Střelivo (nábojnice, granáty, nabité pumy, prázdné pumy, zásoby

výbušných látek neb suroviny k jejich výrobě).



Nástroje palubní.



Přístroje pro telegrafii bez drátu, fotografické a kinematografické

přístroje, kterých se používá ke vzduchoplavbě.



Jednotlivé součástky náležející k některé z uvedených skupin.



Materiál shora uvedený nesmí se bez zvláštního povolení jmenovaných

vlád přemístiti.



Oddíl IV.



Mezispojenecké komise dozorčí.



Čl.203.



Všechny klausule o vojenství, námořní plavbě a vzduchoplavbě, které

jsou obsaženy v této smlouvě a k jejichž provedení byla ustanovena

časová mez, provede Německo pod dozorem mezispojeneckých komisí,

zřízených zvláště k tomu cíli Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.



Čl.204.



Dozorčím komisím mezispojeneckým bude zejména svěřen dohled na to, aby

řádně byly odváděny, zničeny, zbourány a neupotřebitelnými učiněny

věci, o nichž je to uloženo německé vládě touto smlouvou.



Budou oznamovati německým úřadům rozhodnutí, která Čelné mocnosti

spojené a sdružené si vyhradily, nebo která by byla potřebná k

provádění vojenských, námořních a vzduchoplaveckých klausulí.



Čl.205.



Mezispojenecké dozorčí komise mohou úřadovati v sídle ústřední německé

vlády.



Mají právo, aby se, kdykoli to uznají za vhodné, odebraly na kterékoli

místo německého území anebo vyslaly podružné komise nebo uložily

některému neb několika ze svých členů, aby se tam vydali.



Čl.206.



Vláda německá musí poskytnouti mezispojeneckým komisím dozorčím a

jejich členům v každé příčině možnost, aby splnily svoje poslání.



Musí ustanoviti kvalifikovaného zástupce při každé mezispojenecké

komisi dozorčí, který by přijímal od ní oznámení určená pro německou

vládu a podával i obstarával jí veškerá žádaná vysvětlení i doklady.



Ve všech případech bude na německé vládě, aby poskytla na svůj náklad i

osobní i věcné prostředky potřebné k vydání, zničení, rozebrání,

zbourání a k tomu, by předměty byly učiněny neupotřebitelnými, jak

předpisuje tato smlouva.



Čl.207.



Vydržování a náklady dozorčích komisí i výlohy vzniklé jejich činností

ponese Německo.



Čl.208.



Mezispojenecká vojenská komise dozorčí bude zastupovati u vlády německé

vlády Čelných mocností spojených a sdružených ve všem, co se týká

provedení vojenských klausulí.



Zejména bude jejím úkolem, aby přijímala od německé vlády zprávy o

umístění zásob a skladů střeliva, o výzbroji opevněných míst, tvrzí a

pevností, jichž zachování Německu jest povoleno, o umístění a práci

dílen a továren na zbraně, střelivo a válečný materiál.



Bude přijímati vydané zbraně, střelivo a válečný materiál, ustanoví

místa, kde se odevzdání to vykoná, bude dohlížeti, aby bylo zničeno,

zbouráno a uvedeno v neupotřebitelný stav vše, co nařizuje tato

smlouva.



Německá vláda musí poskytnouti mezispojenecké vojenské komisi dozorčí

veškerá vysvětlení a doklady, které tato komise uzná za nutné, aby se

přesvědčila o dokonalém splnění vojenských klausulí, zejména veškeré

doklady týkající se zákonodárství, správy a řádů služebních.



Čl.209.



Mezispojenecká námořní komise dozorčí bude zastupovati u vlády německé

vlády Čelných mocností spojených a sdružených ve všem, co se týká

provedení klausulí námořních.



Bude zejména jejím úkolem, aby se odebrala do loděnic a dohlížela na

rozbírání lodí, které se tam budují, aby přijala veškerá odevzdaná

povrchová plavidla a ponorky, zvedací lodi, doky, dok trubní a

dohlížela na nařízená zničení a rozbourání.



Německá vláda musí podati mezispojenecké námořní komisi dozorčí veškerá

vysvětlení a všechny doklady, které komise tato bude pokládati za

nutné, aby se přesvědčila o úplném splnění všech klausulí o válečném

námořnictvu, zejména plány válečných lodí, složení jejich výzbroje, o

zvláštnostech a modelech děl, o střelivu, torpedech, minách, výbušných

látkách, o bezdrátových přístrojích telegrafických a vůbec o všem, co

se týká válečného materiálu námořního, a konečně všechny doklady

týkající se zákonodárství, správy a řádů služebních.



Čl.210.



Mezispojenecká vzduchoplavecká komise dozorčí bude zastupovati u

německé vlády vlády Čelných mocností spojených a sdružených ve všem, co

se týká dodržování podmínek o vzduchoplavbě.



Úkolem komise bude zejména, aby pořídila soupis vzduchoplaveckého

materiálu, který jest na německém území, dozírala na dílny na letadla,

balony a motory pro vzducholodi, na továrny na zbraně, střelivo a

výbušné látky, kterých by mohlo býti užito pro vzducholodi, aby

prohlížela všechna letiště, hangary a přístaviště, parky a skladiště,

aby, bude-li potřeba, zařídila převoz jmenovaného materiálu a aby jej

převzala.



Německá vláda musí podati mezispojenecké vzduchoplavecké komisi dozorčí

všechna vysvětlení a doklady týkající se zákonodárství, správy neb jiné

doklady, které komise tato bude pokládati za nutné, aby se přesvědčila

o úplném plnění klausulí vzduchoplaveckých, zejména číselný výkaz

personálu náležejícího ke vzduchoplavecké službě, jakož i materiálu

hotového, rozdělaného nebo objednaného, úplný seznam veškerých závodů

pracujících pro vzduchoplavbu, jejich umístění i všech hangarů a

přístavišť.



Oddíl V.



Klausule obecné.



Čl.211.



Do tří měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, musí německé

zákonodárství býti změněno a dále německou vládou udržováno ve shodě s

touto Částí této smlouvy.



V téže lhůtě musí německá vláda provésti všechna správní neb jiná

opatření, nutná k splnění předpisů této Části smlouvy.



Čl.212.



Následující ustanovení příměří ze dne 11. listopadu 1918, totiž článek

VI, paragrafy první, druhý, šestý a sedmý článku VII, čl. IX, klausule

I, II, a V přílohy č. 2, jakož i dodatečný protokol ze dne 4. dubna

1919 k příměří ze dne 11. listopadu 1918 zůstávají v platnosti potud,

pokud ustanovení ta nejsou v odporu s předchozími ustanoveními.



Čl.213.



Dokud tato smlouva zůstane v působnosti, zavazuje se Německo, že se

podrobí jakémukoli vyšetřování, které by Rada Společnosti národů

většinou hlasů uznala za nutné.



Část VI.



Váleční zajatci a hroby.



Oddíl I.



Váleční zajatci.



Čl.214.



Váleční zajatci a civilní internovaní budou dopraveni do domova co

možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a stane se

tak se všemožným urychlením.



Čl.215.



Doprava válečných zajatců a občanských internovaných osob německých do

jejich domova bude provedena za podmínek v článku 214 uvedených péčí

komise, složené ze zástupců mocností spojených a sdružených s jedné

strany a zástupců vlády německé se strany druhé.



Pro každou z mocností spojených a sdružených subkomise složená jediné

ze zástupců příslušné mocnosti a z delegátů vlády německé upraví

podrobnosti, jak návrat válečných zajatců bude proveden.



Čl.216.



Jakmile budou váleční zajatci a civilní internovaní úřadům německým

odevzdáni, budou péčí těchto úřadů a bez odkladu dopraveni do svých

domovů.



Ti z nich, jejichž předválečné bydliště leží v území obsazeném vojsky

mocností spojených a sdružených, budou rovněž dopraveni do svého

domova, avšak s výhradou svolení a dozoru vojenských úřadů okupačních

vojsk spojených a sdružených.



Čl.217.



Veškeré náklady spojené s touto dopravou, od vypravení počínaje, jdou

na účet vlády německé, která je povinna dodati přepravní prostředky

pozemní i námořní a technický personál, jak to komise zřízená podle

článku 215 uzná za nutné.



Čl.218.



Váleční zajatci a civilní internovaní, stíhaní neb odpykávající si

tresty za provinění proti kázni, budou dopraveni do domovů bez ohledu

na to, zda trest svůj odpykali nebo zda řízení proti nim jest skončeno

čili nic.



Toto ustanovení se nevztahuje na zajatce a civilní internované, kteří

by byli potrestáni pro skutky, jichž se dopustili po 1. květnu 1919.



Až do svého vstupu do vlasti zůstávají všichni váleční zajatci a

všichni civilní internovaní podřízeni řádům nyní platným, zvláště stran

práce a kázně.



Čl.219.



Váleční zajatci a civilní internovaní, stíhaní neb odsouzení k trestům

pro skutky jiné než proti kázni, mohou býti podrženi ve vazbě.



Čl.220.



Vláda německá se zavazuje přijmouti na svém území bez rozdílu všechny

osoby, jež jest dopraviti do domova.



Váleční zajatci němečtí neb státní příslušníci němečtí, kteří by si

přáli, aby nebyli dopraveni do domova, mohou býti z dopravy do domova

vyňati; vlády spojené a sdružené vyhrazují si však právo dopraviti je

buď do jejich domova nebo do země neutrální nebo dáti jim povolení, aby

se usadili na jejich území.



Německá vláda se zavazuje, že neužije proti těmto osobám nebo jejich

rodinám nijakého výjimečného opatření a že je nebude z toho důvodu

nijak stíhati ani jim jakkoliv činiti obtíže.



Čl.221.



Vlády spojené a sdružené vyhrazují si právo podmíniti návrat válečných

zajatců a příslušníků německých, kteří jsou v jejich moci, tím, že

Německo bez odkladu ohlásí a osvobodí všechny válečné zajatce a jiné

příslušníky mocností spojených aneb sdružených, kteří by snad ještě

byli v Německu.



Čl.222.



Německá vláda se zavazuje:



1. Poskytnouti volný přístup komisím, kterým bude svěřeno hledání

nezvěstných, dodati jim všechny vhodné prostředky přepravní, povoliti

jim přístup do táborů, vězení, nemocnic a všech jiných míst a dáti jim

k volnému použití všechny veřejné i soukromé listiny, které by jim při

jejich pátrání mohly býti užitečny.



2. Potrestati ty úředníky nebo soukromníky německé, kteří by byli

zatajili přítomnost příslušníka některé z mocností spojených aneb

sdružených, nebo kteří by opominuli přítomnost jejich oznámiti, ač o

tom věděli.



Čl.223.



Vláda německá se zavazuje navrátiti bezodkladně, jakmile tato smlouva

nabude působnosti, všechny předměty, cenné papíry a listiny, které

patřily příslušníkům mocností spojených aneb sdružených a které snad

byly úřady německými zadrženy.



Čl.224.



Vysoké smluvní strany prohlašují, že se vzdávají vzájemné náhrady za

částky vydané na vydržování válečných zajatců na svém území.



Oddíl II.



Hroby.



Čl.225.



Vlády spojené a sdružené i vláda německá se postarají o to, aby hroby

vojínů a námořníků pohřbených na jejich územích byly chovány v úctě a

aby byly udržovány.



Zavazují se, že uznají každou komisi, jíž bude některou vládou spojenou

neb sdruženou uloženo zjistiti, sepsati, udržovati nebo zříditi

přiměřené pomníky na dotčených hrobech, a že budou nápomocny těmto

komisím při plnění jejich úkolů.



Kromě toho jsou shodné v tom, že si navzájem poskytnou všechna

ulehčení, jež by mohla přispěti k tomu, aby bylo vyhověno žádostem o

přenesení pozůstatků jejich vojínů a námořníků s tou výhradou, že se

při tom vyhoví státnímu zákonodárství a že bude dbáno potřeb veřejného

zdravotnictví.



Čl.226.



Hroby válečných zajatců, civilních internovaných a příslušníků

jednotlivých válčících států, kteří zesnuli v zajetí, budou náležitě

udržovány podle ustanovení článku 225 této smlouvy.



Kromě toho se zavazují vlády spojené a sdružené s jedné strany a vláda

německá s druhé strany, že si navzájem vydají



1. úplný seznam zesnulých se všemi údaji, jež mohou přispěti ke

zjištění totožnosti,



2. všechny údaje o počtu a umístění hrobů všech mrtvých, kteří byli

pohřbeni bez zjištění totožnosti.



Část VII.



Ustanovení trestní.



Čl.227.



Mocnosti spojené a sdružené vznášejí veřejnou žalobu na Viléma II.

Hohenzollerského, bývalého císaře německého, pro nejhrubší porušení

zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv.



Ustaví se zvláštní soud, aby soudil obžalovaného, zajišťuje mu zásadní

záruky práva hájiti se. Bude se skládati z pěti soudců jmenovaných po

jednom těmito pěti mocnostmi: Spojenými státy americkými, Velkou

Britanií, Francií, Italií a Japonskem.



Soud bude souditi podle důvodů vyplývajících z nejvyšších zásad

mezinárodní politiky, se snahou zajistiti úctu k povinnostem slavnostně

převzatým, k mezinárodním závazkům i k mezinárodní mravnosti. Bude mu

příslušeti, aby určil trest, jaký uzná za vhodný.



Mocnosti spojené a sdružené se obrátí k vládě nizozemské s žádostí, aby

vydala bývalého císaře do jejich rukou na soud.



Čl.228.



Vláda německá přiznává mocnostem spojeným a sdruženým právo, aby

postavily před své vojenské soudy osoby obžalované z činů příčících se

zákonům a zvykům válečným.



Osobám uznaným vinnými budou vyměřeny tresty zákonem stanovené. Tohoto

ustanovení bude použito bez ohledu na jakékoli řízení neb stíhání před

soudy Německa neb jeho spojenců.



Vláda německá musí vydati mocnostem spojeným a sdruženým neb té z nich,

jež o to požádá, všechny osoby, jež, jsouce obžalovány z činu příčícího

se zákonům a zvykům válečným, jí budou udány buď jménem nebo hodností,

úřadem nebo zaměstnáním, které jim určily německé úřady.



Čl.229.



Pachatelé činů proti příslušníkům některé mocnosti spojené a sdružené

budou postaveni před vojenské soudy této mocnosti.



Pachatelé činů proti příslušníkům několika mocností spojených a

sdružených budou postaveni před vojenské soudy složené z členů

vojenských soudů mocností, o něž jde.



V každém případě bude míti obžalovaný právo určiti si sám svého

obhájce.



Čl.230.



Vláda německá se zavazuje, že poskytne všechny doklady a údaje

jakéhokoli druhu, jejichž předložení by bylo uznáno za nutné k

zevrubnému seznání činu za vinu kladeného, k vypátrání vinníků a k

přesnému zjištění odpovědnosti.



Část VIII.



Náhrada škod.



Oddíl I.



Obecná ustanovení.



Čl.231.



Vlády spojené a sdružené prohlašují a Německo uznává, že Německo a jeho

spojenci jsou jako původci odpovědni za všechny ztráty a škody, jež

utrpěli vlády spojené a sdružené a jejich státní příslušníci následkem

války vnucené jim napadením od Německa a spojenců.



Čl.232.



Vlády spojené a sdružené uznávají, že hospodářské zdroje Německa,

hledíc k trvalému zmenšení těchto zdrojů, jak vyplývá z jiných

ustanovení této smlouvy, nedostačují, aby zcela zabezpečily úhradu

všech těchto ztrát a škod.



Vlády spojené a sdružené požadují však a Německo se k tomu zavazuje,

aby byly nahrazeny všechny škody způsobené občanskému obyvatelstvu

kterékoliv z mocností spojených a sdružených i jeho majetku za dobu, po

niž ona mocnost byla ve válečném stavu s Německem, následkem uvedeného

napadení na zemi, na moři a ve vzduchu, a vůbec všecky škody, jak jsou

vymezeny v připojené příloze I.



Německo, splňujíc závazek již dříve převzatý, úplně znovuzříditi Belgii

a uvésti ji v předešlý stav, zavazuje se, že zaplatí všechny částky,

jež si Belgie vypůjčila od vlád spojených a sdružených až do 11.

listopadu 1918, spolu s 5% ročním úrokem, a to mimo náhradu škod

vymezenou na jiných místech této Části a z právního důvodu porušení

smlouvy z r. 1839. Výše těchto částek bude určena komisí reparační a

vláda německá se zavazuje, že ihned vydá zvláštní poukázky majetníku

svědčící v přiměřené výši, splatné v markách ve zlatě dne 1. května

1926 aneb podle volby německé vlády 1. května kteréhokoli roku před r.

1926. V mezích těchto ustanovení určí komise reparační ráz těchto

poukázek. Poukázky tyto budou odevzdány komisi reparační, jež bude

zmocněna, aby je jménem Belgie přijala a potvrdila jejich příjem.



Čl.233.



Výše náhrad, jimiž je Německo za uvedené škody povinno, bude určena

mezispojeneckou komisí, která se bude jmenovati komise reparační a bude

ustavena ve složení a pravomoci, jak vyznačeno níže v připojených

přílohách č. II - VII.



Tato komise bude zkoumati nároky na odškodněnou a poskytne německé

vládě slušnou možnost se vyjádřit.



Usnesení této komise o výši náhrad za škody svrchu označené budou

sepsána a oznámena vládě německé nejpozději dne 1. května 1921 jakožto

úhrn jejích závazků.



Komise ustanoví zároveň rozvrh plateb, počítajíc, pokud se týče lhůt a

způsobů platebních, s tím, že Německo zaplatí celý dluh v období

třiceti let, od 1.května 1921. Kdyby však v tomto období Německo svého

dluhu nezaplatilo, může býti vyrovnání celého dosud nesplaceného zbytku

podle volného rozhodnutí komise přesunuto na léta další a může býti

předmětem jinakých opatření, která určí vlády spojené a sdružené,

postupujíce podle řádu určeného v této Části této smlouvy.



Čl.234.



Povinností komise reparační bude, po 1. květnu 1921 čas od času

zkoumati hospodářské zdroje a platební schopnost Německa, a bude míti

náležitou pravomoc, aby, poskytnouc zástupcům této země slušnou

příležitost vyjádřiti se, prodloužila platební lhůty a pozměnila

platební způsob, jak budou ustanoveny podle čl. 233; nebude však směti

prominouti zaplacení žádné částky bez výslovného zmocnění různých vlád

zastoupených v komisi.



Čl.235.



Německo zaplatí v letech 1919 a 1920 a v prvních čtyřech měsících r.

1921 hodnotu rovnající se 20.000,000.000 (dvaceti miliardám) marek ve

zlatě v tolika splátkách a takovým způsobem (ve zlatě, zboží, lodích, v

ceninách a jinak), jak určí komise reparační, za tím účelem, aby se

mocnostem spojeným a sdruženým umožnilo obnoviti život průmyslový a

hospodářský již nyní, dříve než bude určena konečná výše jejich nároků;

z této částky budou nejprve zaplaceny výdaje za vojsko v obsazených

územích po příměří z 11. listopadu 1918; se schválením vlád Čelných

mocností spojených a sdružených mohou též zaplaceny býti potraviny a

suroviny v množství, jež uvedené vlády uznají za potřebné, aby Německo

mohlo dostáti svým závazkům k náhradě škod. Zbytek bude účtován na

srážku částek Německem povinovaných z důvodu náhrady škod. Dále Německo

odevzdá poukázky uložené paragrafem 12c) přílohy II.



Čl.236.



Německo souhlasí dále, aby se jeho hospodářských zdrojů použilo přímo

na náhradu škod tak, jak je podrobněji vytčeno v přílohách III, IV, V a

VI, týkajících se obchodního loďstva, náhrad věcných, uhlí a jeho

derivátů, barviv a jiných chemických výrobků. Cena postoupených statků

a užitku jimi ve smyslu uvedených příloh získaného, zjištěná způsobem

tamtéž předepsaným, bude počítána ku prospěchu Německa a zúčtuje se na

srážku závazků stanovených v hořejších článcích.



Čl.237.



Postupné splátky, počítaje v to i ty, které jsou uvedeny v předešlých

článcích, hrazené Německem k uspokojení nároků výše uvedených, budou

rozdělovány vládami spojenými a sdruženými podle klíče předem

ujednaného na základě zásad spravedlnosti a práva každé z nich.



Vzhledem k tomuto rozdělení bude cena postoupených statků a služeb

prokázaných podle čl. 243 a příloh III, IV, V, VI a VII počítána týmž

způsobem, jako u plateb vykonaných téhož roku.



Čl.238.



Mimo platby nahoře určené vrátí Německo v týchž hodnotách, řídíc se

postupem, jejž stanoví komise reparační, peníze, které byly odvlečeny,

zabaveny nebo sekvestrovány, i dobytek, předměty jakéhokoli druhu a

ceniny odvlečené, zabavené nebo sekvestrované, a to v případě, že bude

možno je zjistiti podle totožnosti na území náležejícím Německu nebo

některému z jeho spojenců.



Dokud nebude tento postup ustanoven, bude se ve vracení pokračovati

podle ustanovení příměří z 11. listopadu 1918, úmluv je obnovujících a

protokolů na ně se vztahujících.



Čl.239.



Vláda německá se zavazuje neprodleně začíti s vracením stanoveným v čl.

238 a s provedením plateb a dodávek stanovených v čl. 233, 234, 235 a

236.



Čl.240.



Vláda německá uznává komisi ustanovenou v čl. 233 tak, jak ji podle

přílohy II mohou zříditi vlády spojené a sdružené; přiznává jí

neodvolatelně držbu a vykonávání práv a zmocnění daných jí touto

smlouvou.



Vláda německá poskytne komisi všecky údaje, kterých by snad

potřebovala, pokud jde o stav a podnikání finanční, o majetek, o

výrobní schopnost, o zásoby a běžnou výrobu surovin i průmyslových

výrobků Německa a jeho příslušníků; rovněž podá jakoukoli zprávu stran

operací vojenských, jejíž znalost bude komise pokládati za nezbytnou,

aby určila závazky Německa stanovené v příloze I.



Vláda německá poskytne členům komise a jejím oprávněným úředníkům

všechna práva i nedotknutelnost, jichž v Německu požívají diplomatičtí

zástupci spřátelených mocností řádně ověření.



Německo dále se uvoluje hraditi platy a výlohy komise a osob, které

tato komise bude moci zaměstnávati.



Čl.241.



Německo se zavazuje vydati, zachovávati v platnosti a vyhlásiti

jakákoli zákonná ustanovení, nařízení a výnosy, jichž by snad bylo

třeba k úplnému provedení těchto ujednání.



Čl.242.



Ustanovení této Části této smlouvy se nevztahují na vlastnictví, práva

a zájmy, o něž jde v Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářská)

této smlouvy; stejně se nevztahují na výtěžek jejich likvidace, leda

pokud jde o konečný přebytek ku prospěchu Německa (vzpomenutý v čl. 243

a).



Čl.243.



Ku prospěchu Německa na účtu jeho závazků k náhradě škod se připíší:



a) konečné přebytky vyplývající ku prospěchu Německa podle Oddílu V

(Alsasko-Lotrinsko) Části III (Politické klausule evropské) a podle

Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářské této smlouvy;



b) částky povinované Německu vzhledem k postoupení dotčenému v Oddílu

IV (Pánev Saarská) Části III (Politické klausule evropské), v Části IX

(Klausule finanční) a v Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice);



c) částky, o nichž by komise usoudila, že mají býti počítány ku

prospěchu Německu vzhledem k jakémukoli jinému postupu vlastnictví,

práv a koncesí neb jiných zájmů, o nichž jedná tato smlouva.



V žádném případě však to, co bude vráceno vzhledem k čl. 238 této

Části, nebude možno počítati Německu ku prospěchu.



Čl.244.



Postoupení německých podmořských kabelů, jež nejsou předmětem

zvláštního ustanovení této smlouvy, jest upraveno připojenou přílohou

VII.



Příloha I.



Ve smyslu hořejšího čl. 232 možno od Německa požadovati náhrady za

všechny škody náležející do těchto skupin:



1. Škody způsobené občanským osobám poškozením na těle nebo na životě a

škody způsobené jejich pozůstalým, o něž jim bylo pečovati, ať se

poškození stalo jakýmikoli činy válečnými, zahrnujíc v to i

bombardování nebo jiný způsob útoku na zemi, na moři nebo ve vzduchu, a

jakýmikoli přímými následky jich nebo kterýchkoli válečných operací

obou válčících stran, ať se staly kdekoliv.



2. Škody kdekoli způsobené Německem nebo jeho spojenci občanským osobám

ukrutenstvím, násilím nebo zlým nakládáním, zahrnujíc v to ublížení

životu nebo zdraví vězněním, deportací, internováním neb nuceným

vystěhováním, zanecháním bez pomoci na moři neb nucenou prací, dále

škody způsobené pozůstalým těchto osob, o něž těmto obětem bylo

pečovati.



3. Škody způsobené Německem nebo jeho spojenci na vlastním území nebo

na území obsazeném neb zabraném občanským osobám jakýmkoli ublížením na

zdraví neb na pracovní schopnosti neb na cti, dále škody způsobené

pozůstalým těchto osob, o něž jim bylo pečovati.



4. Škody způsobené válečným zajatcům špatným nakládáním jakéhokoli

druhu.



5. Jakožto škoda způsobená národům mocností spojených a sdružených

všechny pense neb odškodnění stejného rázu poskytované vojenským obětem

války (příslušníkům vojska pozemního, námořního a sil

vzduchoplaveckých), a to zmrzačeným, raněným, nemocným neb neschopným k

práci i osobám, o něž se lidé takto poškození starali; výše částek

povinovaných vládám spojeným a sdruženým se pro každou ze jmenovaných

vlád vypočte kapitalisací řečených pensí nebo podobných odškodnění ode

dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, a to na základě sazeb platných

toho času ve Francii.



6. Výlohy, jež vlády spojené a sdružené měly s podporováním válečných

zajatců, jejich rodin neb osob, o které se zajatci starali.



7. Příspěvky poskytované vládami mocností spojených a sdružených

rodinám osob mobilisovaných nebo všech těch, jež sloužily ve vojsku, a

jiným osobám na nich závislým; výše částek povinovaných vládám spojeným

a sdruženým za každý jednotlivý rok, po který trval stav nepřátelství,

vypočte se pro každou ze jmenovaných vlád na základě průměrných sazeb,

jichž se používalo v onom roce pro takovéto platy ve Francii.



8. Škody způsobené občanským osobám donuceným od Německa nebo jeho

spojenců pracovati bez spravedlivé odměny.



9. Škody na jakémkoli statku kdekoli ležícím, náležejícím některé z

mocností spojených a sdružených neb jejím příslušníkům (vyjímaje díla a

materiál vojenský i námořní), který byl jednáním Německa neb jeho

spojenců na zemi, na moři nebo ve vzduchu odvlečen, zabaven, poškozen

neb zničen; dále škody, které jsou přímým následkem nepřátelského

jednání neb jakýchkoli válečných operací.



10. Škody způsobené ve formě vynucených záloh, pokut nebo podobných

jiných vydírání se strany Německa nebo jeho spojenců na újmu občanského

obyvatelstva.



Příloha II.



§ 1.



Komise zřízená článkem 233 bude míti název "komise reparační"; v

následujících článcích bude označována slovem "komise".



§ 2.



Zástupci do komise budou vysláni Spojenými státy americkými, Velkou

Britannií, Francií, Italií, Japonskem, Belgií a státem srbsko -

chorvatsko - slovinským. Každá tato mocnost vyšle po jednom zástupci a

jednom náhradníkovi, který onoho bude zastupovati v nemoci neb za nutné

nepřítomnosti, který však za všech jiných okolností bude míti jen právo

býti přítomen při jednání bez jakékoli účasti v něm.



V žádném případě nesmějí se účastniti jednání komise a hlasovati

zástupcové více než pěti z hořejších mocností. Zástupci Spojených

států, Velké Britannie, Francie a Itali budou míti toto právo vždy.

Zástupce Belgie bude míti toto právo ve všech případech mimo ty, jež

jsou vyjmenovány níže. Zástupce Japonska bude míti toto právo v

případech, kdy budou zkoumány otázky týkající se škod utrpěných na moři

a dále otázky, o nichž jedná článek 260 Části IX (Klausule finanční),

pokud při nich jde o japonské zájmy. Zástupce státu srbsko - chorvatsko

- slovinského bude míti toto právo, když budou zkoumány otázky týkající

se Rakouska, Uherska nebo Bulharska.



Každá z vlád zastoupených v komisi bude míti právo vystoupiti z ní po

dvanáctiměsíční výpovědi, již třeba notifikovati komisi a potvrditi

během šestého měsíce následujícího po dni prvotní notifikace.



§ 3.



Z ostatních mocností spojených a sdružených ty, jež by mohly míti

zájem, budou oprávněny vyslati po zástupci, jenž bude přítomen a

zúčastní se jednání jako přísedící, avšak jen, pokud budou zkoumány a

projednávány nároky a zájmy oné mocnosti; takovýto zástupce nebude míti

právo hlasovati.



§ 4.



Zemře-li, vzdá-li se nebo bude odvolán kterýkoli zástupce, náhradník

nebo přísedící, musí jeho nástupce co možno nejdříve býti jmenován.



§ 5.



Komise bude míti svoji hlavní stálou úřadovnu v Paříži a tu se

shormáždí k prvé schůzi ve lhůtě co nejkratší, jakmile nabude tato

smlouva působnosti; později se bude shromažďovati na takovém místě a v

takových obdobích, jak shledá vhodným a jak bude nezbytné k

nejrychlejšímu vyřizování jejich úkolů.



§ 6.



V první své schůzi si komise zvolí ze zástupců svrchu uvedených

předsedu a místopředsedu, kteří podrží svoje funkce rok a budou moci

být znovu voleni. Jestliže se místo předsedovo neb místopředsedovo

uprázdní během ročního období, přikročí komise ihned k novým volbám pro

zbytek řečeného období.



§ 7.



Komise jest oprávněna jmenovati úředníky, jednatele a zřízence potřebné

k vykonávání svých úkolů a stanoviti jejich plat; zříditi výbory,

jejichž členové nemusí býti nutně členy komise, a učiniti jakákoliv

opatření prováděcí, nezbytná k vyplnění svých úloh; konečně přenésti

své oprávnění a zplnomocnění na svoje úředníky, jednatele a výbory.



§ 8.



Všechny porady komise budou tajné, leda že by se ze zvláštních důvodů v

jednotlivých případech komise rozhodla jinak.



§ 9.



Komise musí v obdobích, jež čas od času určí, a na požádání vlády

německé vyslechnouti všechny vývody a důkazy předložené Německem o

všech otázkách týkajících se jeho platební schopnosti.



§ 10.



Komise bude zkoumati nároky a poskytne vládě německé slušnou možnost

vyjádřiti se, aniž se však tato vláda bude jakkoliv moci účastniti

rozhodování komise. Komise poskytne stejnou možnost spojencům Německa,

bude-li toho mínění, že jde o jejich zájmy.



§ 11.



Komise nebude vázána žádným zákonodárstvím ani určitým zákoníkem, ani

zvláštními pravidly o vyšetřování a řízení. Bude se říditi

spravedlivostí, slušností a poctivostí. Její rozhodnutí budou se musiti

přizpůsobiti jednotným zásadám a pravidlům všude, kde bude možno užíti

takových zásad a pravidel. Ustanoví pravidla vztahující se na způsob,

jak nároky prokázati. Bude moci používati kteréhokoli řádného způsobu

výpočtu.



§ 12.



Komise bude míti všechnu moc a bude vykonávati všechna oprávnění

udělená jí touto smlouvou.



Komise bude vůbec oprávněna měrou co nejširší dozírati na vše a

prováděti vše, co se týče otázky napravení škod, jak jest upraveno v

této Části této smlouvy, a bude moci vykládati její ustanovení. V rámci

ustanovení této smlouvy jest komise zřízena všemi vládami spojenými a

sdruženými, vyjmenovanými v paragrafech 2 a 3, jako jejich výhradný

zástupce, který by podle jejich příslušného podílu přijímal, prodával,

uschovával a rozděloval platby, jež má Německo podle ustanovení této

Části této smlouvy poskytovati k náhradě škod. Komise se bude říditi

těmito výminkami a ustanoveními:



a) Každý díl celkové částky uznaných pohledávek, který nebude zaplacen

zlatem neb loďmi, cennými papíry a zbožím neb kterýmkoli jiným

způsobem, bude musiti býti od Německa uhrazen podle podmínek komisí

stanovených odevzdáním poukázek, obligačních neb jiných cenných papírů

v příslušné výši jakožto záruky tak, aby tím byl uznán díl dluhu, o

nějž jde.



b) Odhadujíc občas platební schopnost Německa, bude komise zkoumati

daňový systém německý: 1. za tím účelem, aby všech příjmů Německa,

počítajíc v to i příjmy určené k platům neb úhradám vyplývajícím z

jakékoli půjčky vnitřní, bylo použito výsadně k úhradě částky dlužné z

důvodu náhrady škod, a 2. tak, aby nabyla jistoty, zda v celku daňový

systém německý jest poměrně stejně přísný jako systém kterékoliv

mocnosti zastoupené v komisi.



c) Aby se usnadnila neodkladná obnova hospodářského života států

spojených a sdružených, a aby se v ní mohlo pokračovati, přijme komise

tak jak jest ustanoveno v článku 235, od Německa jako záruku a uznání

jeho dluhu první splátku poukázek ve zlatě, svědčících majetníku,

prostých jakýchkoli poplatků a daní, jež jsou nebo mohly býti zavedeny

vládami německé říše neb států nebo kteroukoli jinou veřejnou mocí na

nich závislou. Tyto poukázky budou složeny jako splátky ve třech

částech, jak jest určeno dále (při čemž marky ve zlatě jsou splatné

podle článku 262 Části IX [Klausule finanční] této smlouvy):



1. Vydá se ihned za 20 miliard (dvacet miliard) marek ve zlatě

poukázek, svědčících majetníku, splatných bezúročně nejpozději do 1.

května 1921; k umoření těchto poukázek použije se především platů, ke

kterým se Německo zavázalo podle čl. 235, po srážce částek určených k

úhradě výloh na udržování okupačních vojsk a k zaplacení výloh za

zásobování potravinami a surovinami; ony poukázky, které by nebyly

ještě umořeny k 1. květnu 1921, budou pak vyměněny za nové poukázky

téhož způsobu jako poukázky uvedené zde níže (12 c) 2).



2. Vydá se ihned za 40 miliard (čtyřicet miliard) marek ve zlatě

poukázek, svědčících majetníku, zúročitelných 2,5 % (dvěma a půl

procenty) od r. 1921 do r. 1926 a potom 5% (pěti procenty) s příplatkem

dalšího 1% (jednoho procenta) na umoření celé sumy emise, počínajíc od

roku 1926.



3. Vydá se ihned jako záruka úpis, že Německo složí, ovšem jen bude-li

komise přesvědčena, že může zajistiti jejich zúročení a úmor, jako

další splátku za 40 miliard (čtyřicet miliard) marek ve zlatě poukázek,

svědčících majetníku, zúročitelných 5% (pěti procenty), při čemž komise

má určiti lhůty splatnosti a způsob zaplacení jistiny i úroků.



Doba splatnosti úroků, způsob použití fondu umořovacího a všechny

ostatní otázky obdobné, týkající se vydání, správy a úpravy vydání

poukázek, budou čas od času stanoveny komisí.



Další emise za účelem uznání a záruky mohou býti požadovány čas od času

za podmínek, jež komise ustanoví později.



d) Jestliže by poukázky, dlužní úpisy neb jinaká uznání dluhu vydaná

Německem jako záruka neb uznání jeho dluhu za náhradu škod byly

přiděleny s konečnou platností a nikoli jako záruka jiným osobám nežli

jednotlivým vládám, k jejichž prospěchu byla původně určena suma dluhu

Německa za náhradu škod, bude řečený dluh vzhledem k těmto vládám

pokládán za zaniklý částí rovnající se jmenovité hodnotě poukázek, jež

byly takto konečně přiděleny, a příslušný závazek Německa, pokud jde o

tyto poukázky, se omezí na závazek na nich vyjádřený.



e) Výdaje způsobené opravami a znovuvybudováním statků ležících v

zabraných a zpustošených krajích, zahrnujíc v to i znovuzřízení svršků,

strojů a všeho ostatního materiálu, budou odhadovány podle toho, co

budou státi opravy a znovuzřízení v době, kdy práce budou provedeny.



f) Rozhodnutí komise vztahující se na úplné neb částečné prominutí

jistiny neb úroků kteréhokoli zjištěného dluhu Německa budou musiti

býti odůvodněna.



§ 13.



Co se týká hlasování, bude se komise říditi těmito pravidly:



Kdykoliv se komise usnáší, zapíší se hlasy všech zástupců s právem

hlasovacím nebo, je-li některý z nich nepřítomen, jejich náhradníků.

Zdržeti se hlasování pokládá se za hlasování proti návrhu

projednávanému. Přísedící nemají práva hlasovacího.



Jednohlasnosti jest třeba o otázkách, jež mají za předmět:



a) svrchovanost mocností spojených a sdružených aneb úplné neb částečné

prominutí dluhu neb závazků Německa;



b) výši a podmínky poukázek a jiných obligačních papírů, které má

složiti vláda německá, a stanovení doby i způsobu jejich prodeje, dání

na trh neb rozdělení;



c) jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících mezi 1.

květnem 1921 a koncem roku 1926, tento rok v to počítajíc, přes rok

1930;



d) jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících po roce

1926 na dobu delší tří let;



e) použití jiného způsobu odhadu škod v některém jednotlivém případě,

než jaký byl přijat v dřívějším případu podobném;



f) výklad ustanovení této Části této smlouvy.



Všechny ostatní otázky budou rozhodovány většinou hlasů.



Jestliže by nastala mezi zástupci různost mínění o tom, zdali k

rozhodnutí jisté věci je zapotřebí jednohlasnosti čili nic, a jestliže

by tento rozpor nemohl býti urovnán odvoláním k jejich vládám, zavazují

se vlády spojené a sdružené neodkladně vznésti takovýto spor na osobu

nestrannou jakožto rozhodčího, o jehož jmenování se dohodnou a jehož

výrok se zavazují uznati.



§ 14.



Rozhodnutí komise, která budou v souhlase s pravomocí jí udělenou,

budou se ihned vykonávati a bude beze všeho možno jich hned použíti.



§ 15.



Komise dodá každé zúčastněné mocnosti ve formě, jakou sama určí:



1. potvrzení, že má v držení na účet jmenované mocnosti poukázky z

emisí nahoře vytčených; toto potvrzení může na požádání oné mocnosti

býti rozděleno v díly, ne však více než pět;



2. čas od času potvrzení svědčící, že komise má v držení na účet

jmenované mocnosti všeliké jiné předměty majetkové dodané Německem na

splátku jeho dluhu za náhradu škody.



Potvrzení svrchu řečená budou vydávána na jméno a bude možno, je po

předchozím zpravení komise přenášeti rubopisem.



Jestliže poukázky jsou vydány, aby byly prodány neb dány na trh, a

jestliže komise vydala předměty majetkové, musí příslušná část

potvrzení býti vzata zpět.



§ 16.



Vládě německé se od 1. května 1921 připíše na vrub úrok z jejího dluhu,

tak jak jej ustanoví komise po srážce všech splátek provedených v

hotovosti nebo v hodnotách jí rovnocenných aneb v poukázkách vydaných

ku prospěchu komise a všech plateb uvedených v článku 243. Výše tohoto

úroku bude určena na 5%, leda že by komise někdy později usoudila, že

jest poměry odůvodněno tuto výši změniti.



Komise, stanovíc k 1. květnu 1921 celkovou sumu dluhu Německa, bude

moci úroky z dlužných částek vztahujících se k napravení škod věcných

účtovati mezi 11. listopadem 1918 a 1. květnem 1921.



§ 17.



Nedostojí-li Německo kterémukoliv závazku určenému touto částí této

smlouvy, oznámí komise ihned toto nesplnění každé mocnosti zúčastněné,

připojujíc všechny návrhy o všech opatřeních, jež uzná za vhodná

vzhledem k tomuto nesplnění.



§ 18.



Opatření, k nimž mocnosti spojené a sdružené budou oprávněny, jestliže

by Německo svévolně závazků nesplnilo, a jež se Německo zavazuje

nepokládati za činy nepřátelství, mohou obsahovati zákazy a donucovací

prostředky rázu hospodářského a finančního a vůbec taková jiná

opatření, jež by příslušné vlády snad pokládaly za vynucena okolnostmi.



§ 19.



Platby, které se mají provésti ve zlatě nebo v hodnotách jemu

rovnocenných na srážku uznaných nároků mocností spojených a sdružených,

mohou kdykoli býti přijaty komisí v podobě statku movitého i

nemovitého, zboží, podniků, práv a koncesí v územích německých neb mimo

ně, lodí, obligací, akcií neb cenných papírů jakéhokoli druhu, peněz

Německa neb jiných států; jejich hodnotu v poměru k zlatu určí komise

sama podle sazeb spravedlivých a poctivých.



§ 20.



Komise, stanovíc nebo přijímajíc platby, které se vykonají odevzdáním

určitých statků neb práv, bude přihlížeti u nich ke všem oprávněným

právům a zájmům mocností spojených a sdružených neb neutrálních i

jejich příslušníků.



§ 21.



Žádný člen komise není odpověden za jakýkoli čin neb opominutí plynoucí

z jeho funkcí, než vládě, která jej jmenovala. Žádná vláda spojená a

sdružená nepřijímá ručení za kteroukoli jinou vládu.



§ 22.



Tato příloha může v mezích ujednání této smlouvy býti změněna

jednohlasným usnesením vlád zastoupených v komisi.



§ 23.



Jakmile Německo a jeho spojenci vyrovnají všechny částky, jež jsou

dlužni podle této smlouvy neb rozhodnutí komise, a jakmile všechny

částky přijaté neb hodnoty je zastupující budou rozděleny mezi

příslušné mocnosti, bude komise rozpuštěna.



Příloha III.



§ 1.



Německo uznává právo mocností spojených a sdružených, aby všechny lodi

a čluny obchodní i rybářské, událostmi válečnými zničené nebo

poškozené, byly nahrazeny tuna za tunu (hrubé nosnosti) a třída za

třídu.



Přes to, že dnešní německá loďstvo představuje tonáž o mnoho nižší

nežli tonáž, kterou mocnosti spojené a sdružené ztratily německým

napadením, bude právo svrchu uznané, pokud jde o německé lodi a čluny,

vykonáno takto:



Německá vláda svým jménem a tak, že zavazuje všechny ostatní zájemníky,

postupuje vládám spojeným a sdruženým vlastnictví ke všem obchodním

lodím o 1600 hrubých tunách a větším, které náležejí jejím

příslušníkům, dále polovici tonáže lodí o hrubé tonáži mezi 1000 a 1600

tunami, a čtvrtinu tonáže parních šalup i čtvrtinu tonáže ostatních

rybářských člunů.



§ 2.



Německá vláda odevzdá komisi reparační všechny lodi a čluny, o něž jde

v paragrafu 1, do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude

působnosti.



§ 3.



Lodi a čluny vzpomenuté v paragrafu 1 zahrnují všechny lodi a čluny a)

plující neb oprávněné plouti s obchodní vlajkou německou; b) náležející

německému státnímu příslušníku, německé společnosti neb sdružení, nebo

společnosti neb sdružení v některém jiném státě než spojeném nebo

sdruženém, stojí-li pod dozorem neb správou německých příslušníků; nebo

c) toho času stavěné 1. v Německu, 2. v některém jiném státě, než

spojeném nebo sdruženém, pro německé příslušníky, německou společnost

nebo sdružení.



§ 4.



Aby se opatřily doklady o vlastnictví pro každou loď odevzdanou jak

nahoře řečeno, německá vláda:



a) odevzdá o každé lodi komisi reparační k její žádosti kupní smlouvu

neb jakoukoli jinou listinu zakládající převod plného vlastnictví lodi

na jmenovanou komisi, a to vlastnictví nezatíženého žádnou výhradou,

zástavou neb jakýmkoli břemenem;



b) učiní všechna opatření předepsaná komisí reparační, aby tyto lodi

byly k disposici řečené komisi.



§ 5.



Doplňkem k částečné náhradě se Německo zavazuje dáti stavěti obchodní

lodi na německých loděnicích na účet vlád spojených a sdružených podle

těchto ustanovení:



a) Do tří měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, oznámí

komise reparační vládě německé úhrn tonáže, která se má vystavěti v

každém ze dvou let následujících po třech měsících svrchu vzpomenutých.



b) Do dvou let ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, oznámí

komise reparační vládě německé úhrn tonáže, která se má vystavěti v

každém ze tří let následujících po dvou letech svrchu vzpomenutých.



c) Úhrn tonáže, jejž bude vystavěti každého roku, nebude přesahovati

200.000 tun hrubé nosnosti.



d) Specifikace lodí, které se mají stavěti, podmínky, podle kterých

mají býti stavěny neb dodávány, cena za tunu, jíž budou účtovány komisí

reparační, a všechny ostatní otázky vztahující se na objednávku, stavbu

a dodávku lodí a jich účtování budou stanoveny jmenovanou komisí.



§ 6.



Německo se zavazuje vrátiti in natura a v normálním udržovacím stavu

mocnostem spojeným a sdruženým do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva

nabude působnosti, v souhlase s řízením, jež ustanoví komise reparační,

všechny lodi a pohyblivá zařízení pro říční plavbu, jež od 1. srpna

1914 přešly z jakéhokoliv důvodu v držení Německa neb některého jeho

příslušníka, a jejichž totožnost bude možno zjistiti.



Aby se nahradily ztráty říční tonáže, vzniklé z jakékoli příčiny, jež

utrpěly za války mocnosti spojené a sdružené, a jež nebude možno

nahraditi navrácením svrchu stanoveným, zavazuje se Německo postoupiti

reparační komisi část svého říčního loďstva až do výše oněch ztrát;

toto postoupení však nesmí přesahovati 20% tohoto říčního loďstva, jak

bylo dne 11. listopadu 1918.



Způsob tohoto postoupení bude určen rozhodčími stanovenými v článku 339

Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy; ti mají za

úkol řešiti obtíže, jež stran rozdělení říční tonáže vyplývají z nové

mezinárodní správy určitých říčních sítí nebo z územních změn

týkajících se těchto sítí.



§ 7.



Německo se zavazuje učiniti všechna opatření, jež by mu komise

reparační udala, aby nabyla plného vlastnického práva ke všem lodím,

jež byly snad za války postoupeny nebo mají býti postoupeny pod

neutrální vlajky bez svolení vlád spojených a sdružených.



§ 8.



Německo se zříká všech nároků jakéhokoli rázu proti vládám spojeným a

sdruženým a jejich příslušníkům, pokud se tkne držení anebo užívání

jakýchkoli lodí neb člunů německých a pokud se tkne všech ztrát nebo

škod utrpěných na uvedených lodích nebo člunech, vyjímaje platby za

užívání těchto lodí povinované podle protokolu o příměří ze dne 13.

ledna 1919 a podle protokolů následujících.



Odevzdávání obchodního loďstva německého musí býti dále prováděno bez

přerušení podle uvedených protokolů.



§ 9.



Německo se zříká všech nároků na lodi neb jejich náklady, jež byly

potopeny přímo nebo následkem nepřátelské akce námořní a jež potom byly

zachráněny, má-li na nich zájem některá z vlád spojených a sdružených

nebo jejich příslušníci ať jako vlastníci, nájemci, pojišťovatelé či z

kteréhokoli jiného důvodu, a to nehledě k jakémukoli odsuzujícímu

rozsudku, jejž snad vynesl některý kořistní soud německý nebo soud jeho

spojenců.



Příloha IV.



§ 1.



Mocnosti spojené a sdružené požadují a Německo se k tomu zavazuje, aby

Německo k částečnému splnění závazků stanovených v této Části a

způsobem dále naznačeným poskytlo přímo svoje hospodářské zdroje k

věcnému znovuvybudování zabraných území mocností spojených a sdružených

měrou těmito mocnostmi určenou.



§ 2.



Vlády mocností spojených a sdružených odevzdají reparační komisi

seznamy udávající:



a) zvířata, stroje, nářadí, náčiní a všecky podobné předměty rázu

obchodního, jež byly vzaty, spotřebovány nebo zničeny od Německa nebo

zničeny přímým následkem vojenských operací a jež si tyto vlády, aby

dostály potřebám neodkladným a spěšným, přejí míti nahrazeny zvířaty

nebo předměty téhož druhu, nalézajícími se na německém území v době,

kdy tato smlouva nabude působnosti;



b) potřeby k znovuvybudování (kámen, cihly, ohnivzdorné cihly, tašky,

tesařské dříví, okenní tabule, ocel, vápno, cement atd.), stroje,

otopná zařízení, nábytek a všechny předměty rázu obchodního, o nichž si

uvedené vlády přejí, aby byly vyrobeny a zhotoveny v Německu a jím

dodány k znovuzřízení území válkou postižených.



§ 3.



Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 a)

budou dodány do šedesáti dnů po tom, kdy tato smlouva nabude

působnosti.



Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 b)

budou dodány nejpozději do 31. prosince 1919.



Seznamy budou obsahovati všechny podrobnosti obvyklé v obchodních

smlouvách o jmenovaných věcech, počítaje v to i výčet, dodací lhůtu

(tato lhůta nesmí přesahovati čtyři léta) a místo dodání; nebudou však

obsahovati ani určení ceny, ani odhad; stanoviti cenu nebo odhad

ponechává se komisi, jak jest určeno dále.



§ 4.



Jakmile dostane tyto seznamy, bude komise zkoumati, v jaké míře mohou

býti požadovány od Německa předměty a zvířata v seznamech uvedené. Při

svém rozhodování bude se komise říditi ohledem na vnitřní potřeby

Německa, pokud toho bude potřebí k udržování jeho života sociálního a

hospodářského. Rovněž bude míti zřetel na ceny a lhůty, v nichž podobné

předměty lze dostati ve státech spojených a sdružených, a srovná je s

těmi, jichž se má užíti u předmětů německých. Konečně obrátí zřetel na

obecný zájem, jejž mají vlády spojené a sdružené, aby průmyslový život

Německa nebyl rozrušen do té míry, že by byla ohrožena jeho schopnost

dostáti ostatním povinnostem k náhradě škody od něho požadované.



Avšak stroje, nářadí a náčiní a všecky podobné předměty obchodního

rázu, jichž se právě používá v průmyslu, budou požadovány od Německa

jenom, nebudou-li žádné jiné zásoby těchto věcí po ruce a ke koupi; za

to požadavky tohoto rázu nebudou převyšovati 30% množství kterékoli

věci, jíž se užívá v německém podniku neb vůbec v jakémkoli německém

závodě.



Komise poskytne zástupcům vlády německé možnost vyjádřiti se v určité

lhůtě o schopnosti poskytnouti jmenovaný materiál, zvířata a předměty.



Rozhodnutí komise bude potom, a to co nejdříve, oznámeno vládě německé

a jednotlivým zúčastněným vládám spojeným a sdruženým.



Vláda německá se zavazuje dodávati materiál, předměty a zvířata určené

v tomto oznámení, a zúčastněné vlády spojené a sdružené zavazují se

každá, pokud se jí týče, přijímati tyto dodávky předpokládaje, že budou

vyhovovati podanému výčtu nebo že podle mínění komise nebudou nevhodné

k tomu, aby se jich použilo k provedení náhrady škody.



§ 5.



Komise určí hodnotu materiálu, předmětů a zvířat dodávaných, jak jest

nahoře řečeno, a vlády spojené a sdružené, jež přijmou tyto dodávky,

souhlasí, aby se příslušná částka připsala na jejich vrub, a uznávají

platbu Německa, která se má rozvrhnouti podle článku 237 této Části

této smlouvy.



Kde právo, požadovati věcné znovuvybudování, bude za těchto podmínek

vykonáno, komise se přesvědčí, že částka připsaná ku prospěchu Německa

vyjadřuje normální hodnotu vynaložené práce neb dodaného Německem

materiálu a že výše nároků uplatňovaných dotčenou mocností za škodu

tímto způsobem z části napravenou se zmenšila v témž poměru, v jakém

přispělo k nápravě škody.



§ 6.



Jako okamžitou splátku na závazek stran zvířat, vzpomenutých v hořejším

paragrafu 2 a), se Německo zavazuje dodati ve třech měsících

následujících po dni, kdy tato smlouva nabude působnosti, množství

živého dobytka tuto udané, a to třetinu každého druhu měsíčně:



1. Vládě francouzské:



500 hřebců 3 - 7letých;



30.000 hřebic a klisen od 18 měsíců do 7 let plemene ardennského,

boulognského a belgického;



2.000 býků od 18 měsíců do 3 let;



90.000 dojnic 2 - 6letých;



1.000 beranů;



100.000 ovcí;



10.000 koz.



2. Vládě belgické:



200 hřebců 3 - 7letých těžkého chovu belgického;



5.000 klisen 3 - 7letých těžkého chovu belgického;



5.000 hřebic od 18 měsíců do 3 let těžkého chovu belgického;



2.000 býků od 18 měsíců do 3 let;



50.000 dojnic 2 - 6letých;



40.000 jalovic;



200 beranů;



20.000 ovcí;



15.000 prasnic.



Zvířata dodaná budou zdravá a v normálním stavu.



Nebude-li se moci u zvířat takto dodaných zjistiti, že jsou totožná s

těmi, jež byla odvlečena nebo zabrána, bude jejich cena počítána ku

prospěchu závazků Německa k náhradě škody podle ustanovení paragrafu 5

této přílohy.



§ 7.



Nečekajíc, až komise bude moci učiniti rozhodnutí podle paragrafu 4

této přílohy, musí Německo dále dodávati Francii zemědělský materiál

určený článkem 3 smlouvy o prodloužení příměří ze dne 16.ledna 1919.



Příloha V.



§ 1.



Německo se zavazuje dodávati níže uvedeným signatárním mocnostem této

smlouvy na žádost každé z nich uhlí a jeho deriváty v množství dále

určeném.



§ 2.



Německo bude dodávati Francii po deset let po sedmi milionech tun uhlí

ročně. Vedle toho bude Německo dodávati každého roku Francii uhlí v

množství rovnajícím se rozdílu mezi ročním předválečným výtěžkem dolů v

Severní oblasti a v Pas-de-Calais, zničených válkou, a mezi výtěžkem,

jejž skýtají tyto důlní pánve za příslušný rok. Tyto právě uvedené

dodávky budou se díti po deset let a nebudou převyšovati dvacet milionů

tun ročně po prvních pět let a osm milionů tun ročně po dalších pět

let.



Rozumí se, že bude všechna péče věnována znovuzřízení dolů v Severní

oblasti a v Pas-de-Calais.



§ 3.



Německo bude dodávati Belgii po osmi milionech tun uhlí po deset let.



§ 4.



Německo bude dodávati Italii uhlí až do tohoto množství:

od července 1919 do června 1920 4,5 mil. tun

" " 1920 " " 1921 6 " "

" " 1921 " " 1922 7,5 " "

" " 1922 " " 1923 8 " "

" " 1923 " " 1924 8,5 " "

a v každém roce z dalších pěti let 8,5 mil. tun.



Nejméně dvě třetiny těchto dodávek provedou se po souši.



§ 5.



Německo bude dodávati, bude-li za to požádáno komisí reparační,

Lucembursku uhlí v množství rovnajícím se roční lucemburské předválečné

spotřebě německého uhlí.



§ 6.



Ceny za uhelné dodávky, provedené podle tuto uvedených přídělových

nároků, budou tyto:



a) Dodávky po dráze nebo po vodě. Cenou bude cena placená v Německu

německými státními příslušníky na šachtě, zvýšená o dopravné k hranici

francouzské, belgické, italské nebo lucemburské, při čemž se rozumí, že

cena na šachtě nebude převyšovati cenu vývozního uhlí anglického na

šachtě. U lodního uhlí určeného pro Belgii nebude cena převyšovati cenu

lodního uhlí nizozemského.



Sazby dopravní po dráze nebo po vodě nebudou převyšovati nejnižší sazby

používané v Německu při dopravách stejného druhu.



b) Dodávky po moři. Cena se bude rovnati vývozní ceně německé (f. o.

b.) v přístavech německých nebo vývozní ceně anglické (f. o. b.) v

přístavech anglických, a ve všech případech té z obou, která je nižší.



§ 7.



Vlády spojené a sdružené mohou žádati, aby jim byl dodáván metalurgický

koks na místě uhlí, v poměru 3 tuny koksu za 4 tuny uhlí.



§ 8.



Německo se zavazuje, že každoročně po tři léta následující po době, kdy

tato smlouva nabude působnosti, bude dodávati Francii a dopravovati k

francouzským hranicím po dráze nebo po vodě tyto výrobky:



benzolu .............. 35.000 tun,



uhelného dehtu ....... 50.000 tun,



síranu amonatého ..... 30.000 tun.



Všechen uhelný dehet nebo jeho část může býti podle volby vlády

francouzské nahrazen rovnocenným množstvím destilačních výrobků, jako

lehkých olejů, těžkých olejů, antracenu, naftalinu nebo smoly.



§ 9.



Cena placená za koks a jiné výrobky jmenované v paragrafu 8 bude táž,

jako cena placená německými příslušníky, předpokládaje nejvýhodnější

podmínky o balení a o dopravě k francouzským hranicím nebo do přístavů

německých, poskytované pro tytéž výrobky příslušníkům německým.



§ 10.



Přídělové nároky po rozumu této přílohy budou se prováděti

prostřednictvím komise reparační. Tato komise bude ku provádění

hořejších opatření oprávněna rozhodovati o všech otázkách vztahujících

se k příslušnému řízení, k jakosti a množství dodávek, k množství koksu

dodávaného místo uhlí, ke lhůtám a podmínkám dodacím a platebním.

Žádosti, provázené potřebnými výčty, budou oznámeny Německu sto dvacet

dní přede dnem určeným za počátek provedení dodávek, pokud jde o

dodávky, jež se mají provésti od 1. ledna 1920, a třicet dní před tímto

dnem, pokud jde o dodávky, jež se mají provésti mezi dnem, kdy tato

smlouva nabude působnosti, a 1. lednem 1920. Dokud Německa nedojdou

žádosti stanovené tímto paragrafem, zůstávají v platnosti protokolární

úmluvy ze dne 25. prosince 1918. (Provedení čl. VI příměří z 11.

listopadu 1918). Žádosti vztahující se na záměnu stanovenou v

paragrafech 7 a 8 budou oznámeny německé vládě v předběžné lhůtě, již

komise uzná za dostatečnou. Bude-li komise toho názoru, že by úplné

splnění žádostí přílišně zatížilo německé průmyslové potřeby, bude moci

je oddáliti nebo zrušiti a týmž způsobem určiti pořad dodávek, avšak

uhlí, jež se má dodati náhradou za uhlí ze zničených dolů, bude míti

přednost před kteroukoli dodávkou jinou.



Příloha VI.



§ 1.



Německo poskytuje reparační komisi volnost, požadovati jako částečnou

náhradu dodávku barviv a chemických léčiv v množství a druhu, jež

komise určí, a to až do 50% všech zásob kteréhokoli barviva a

chemického léčiva, které jsou v Německu nebo jsou pod jeho mocí v den,

kdy tato smlouva nabude působnosti.



Toto právo bude provedeno do šedesáti dnů po té, kdy bude doručen

komisi podrobný seznam zásob, sestavený způsobem od ní požadovaným.



§ 2.



Vedle toho poskytuje Německo reparační komisi právo, aby v čase mezi

dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti, a 1. červnem 1920, a dále v

každém následujícím šestiměsíčním období až do 1. ledna 1925 požadovala

dodávku jakýchkoli barviv a chemických léčiv do 25% německé výroby za

uplynulé období šesti měsíců, aneb, byla-li výroba v tomto

šestiměsíčním období podle mínění komise nižší než normálně, do 25%

normální výroby.



Toto právo bude provedeno do čtyř neděl ode dne, kdy dostane komise

soupis o výrobě v předcházejícím šestiměsíčním období; tyto soupisy

budou předkládány vládou německou po každém šestiměsíčním období

způsobem, jejž komise uzná za potřebný.



§ 3.



Pro barviva a chemická léčiva dodaná podle paragrafu 1 bude cena určena

komisí se zřetelem k čisté předválečné ceně vývozní a ke změnám

výrobních nákladů potom nastalým.



Pro barviva a chemická léčiva dodaná podle paragrafu 2 bude cena určena

komisí se zřetelem k čisté předválečné ceně vývozní a ke změnám

výrobních nákladů poté nastalým, anebo se zřetelem k nejnižší prodejní

ceně týchž látek pro kteréhokoli kupce jiného.



§ 4.



Všechny podrobnosti, zvláště ty, které se týkají způsobu a lhůty

provedení přídělových nároků a dodávek, jakož i všechny otázky, jež

vzniknou prováděním hořejších ustanovení, budou upraveny komisí

reparační, jíž vláda německá poskytne všechny potřebné zprávy a

jakákoliv usnadnění od ní žádaná.



§ 5.



Barviva a chemická léčiva, o nichž jedná tato příloha, zahrnují všechna

barviva a chemická léčiva syntetická, jakož i všechny výrobky vedlejší

a jiné, jichž se užívá v příslušných průmyslových odvětvích a jež se

vyrábějí pro prodej. Hořejšího ustanovení se použije i na kůru a sůl

chininovou.



Příloha VII.



Německo se zříká ve jménu svém a svých příslušníků ve prospěch Čelných

mocností spojených a sdružených všech práv, titulů a jakýchkoli výsad,

jež má na kabelech a kabelových částech tuto jmenovaných:



Emden-Vigo: od průlivu Calaiského až po šířku Viga;



Emden-Brest: od šířky cherbourské do Brestu;



Emden-Teneriffa: od šířky dunkerkské do šířky teneriffské;



Emden-Azory (1): od průlivu Calaiského do Fayalu;



Emden-Azory (2): od průlivu Calaiského do Fayalu;



Azory-Nový York (1): od Fayalu do Nov. Yorku;



Azory-Nový York (2): od Fayalu k zeměp. délce Halifaxu;



Teneriffa-Monrovia: od šířky teneriffské do šířky Monrovie;



Monrovia-Lome:



od bodu určeného 2stupni30minutami sev.šířky a 7stupni40minutami vých.

délky podle Greenwiche,



k bodu určenému 2stupni20minutami sev.šířky a 5stupni30minutami

vých.délky podle Greenwiche a



od bodu určeného 3stupni48minutami sev.šířky a 0stupni00minutami

vých.délky



až k Lome;



Lome-Duala: od Lome k Duala;



Monrovia-Pernambuko: od šířky Monrovie po šířku Pernambuka;



Cařihrad-Constanza: od Cařihradu do Constanzi;



Yap-Šanchaj, Yap-Guam a Yap-Menado (ostrovy celebské): od ostrova Yapu

do Šanchaje, od ostrova Yapu k ostrovu Guamu a od ostrova Yapu k

Menadu.



Hodnota těchto kabelů neb jejich částí, pokud jsou soukromým

vlastnictvím, vypočítaná na základě zařizovacích nákladů a zmenšená o

přiměřené procento za opotřebování, bude připsána ku prospěchu Německa

na účtu náhrad škod.



Oddíl II.



Zvláštní ustanovení.



Čl.245.



Do šesti měsíců následujících po dni, kdy smlouva tato nabude

působnosti, jest vláda německá povinna vrátiti vládě francouzské

trofeje, archivy, památky historické nebo umělecká díla odvlečená z

Francie německými úřady za války 1870 - 1871 a za poslední války, a to

podle seznamu, který jí bude dodán vládou francouzskou, a zejména

prapory francouzské vzaté za války 1870 - 1871, jakož i všechny

politické doklady vzaté německými úřady dne 10. října 1870 na zámku

Cercay u Brunoy (Seine-et-Oise), jenž tehdy náležel panu Rouherovi,

bývalému státnímu ministru.



Čl.246.



Do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, jest

Německo povinno vrátiti Jeho Veličenstvu králi hedžáskému originál

koranu, který náležel kalifu Osmanovi a byl z Mediny odnesen tureckými

úřady, aby byl darován bývalému císaři Vilému II.



V téže lhůtě bude vydána Německem vládě Jeho britského Veličenstva

lebka sultána Makauy, odnesená z německého protektorátu Východní Afriky

a poslaná do Německa.



Tyto předměty budou odevzdány na místě a za podmínek, jaké určí vlády,

jimž mají býti vráceny.



Čl.247.



Německo se zavazuje dodati universitě v Louvainu rukopisy, prvotisky,

knihy tištěné, mapy a předměty sbírky rovnající se počtem a hodnotou

podobným předmětům zničeným při požáru knihovny louvainské způsobeném

Německem, a to ve třech měsících následujících po příslušné žádosti,

která mu bude podána prostřednictvím komise reparační. Všecky

podrobnosti týkající se této náhrady budou stanoveny komisí reparační.



Německo se zavazuje odevzdati Belgii prostřednictvím komise reparační

do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, ke

znovuzřízení dvou velkých uměleckých děl:



1. křídla trojdílného obrazu "Mystický beránek" bratří Van Eycků, kdysi

v kostele sv. Bavona v Gandu a nyní v berlínském museu;



2. křídla trojdílného obrazu "Večeře Páně" Diericka Boutse, kdysi v

kostele sv. Petra v Louvainu, z nichž dvě jsou nyní v museu berlínském

a dvě v staré pinakotéce mnichovské.



Část IX.



Klausule finanční.



Čl.248.



S výhradou výjimek, které by mohly býti povoleny komisí reparační,

zřizuje se přednostní právo prvého pořadí na všech statcích a důchodech

německé říše a německých států pro úhradu náhrad a jiných povinností

plynoucích z této smlouvy, jakož i ze všech jiných, doplňujících ji

smluv a úmluv nebo úprav sjednaných mezi Německem a mocnostmi spojenými

a sdruženými po dobu příměří a jeho prodloužení.



Až do 1. května 1921 nebude moci vláda německá ani vyvážeti zlato, ani

s ním volně nakládati, ani udíleti povolení, aby zlato bylo vyváženo

nebo aby s ním bylo volně nakládáno bez předchozího souhlasu mocností

spojených a sdružených, zastoupených komisí reparační.



Čl.249.



Celkový náklad na vydržování všech armád mocností spojených a

sdružených na obsazených územích německých ponese Německo ode dne

podepsání příměří ze dne 11. listopadu 1918, počítaje v to výživu lidí

i zvířat, ubytování a umístění v leženích, platy i přídavky, služné i

mzdy, nocleh, otop, osvětlení, ošacení, výstroj, postroj, výzbroj a

oboz, službu leteckou, ošetřování nemocných a raněných, službu

zvěrolékařskou a týkající se remont, službu dopravní všeho druhu (jako

dopravu železniční, námořní, říční, automobilovými nákladními vozy),

dopravní spojení a přípojky a vůbec náklad na všechnu službu správní a

technickou, jež jest nutná k výcviku vojenských oddílů, k udržování

jich v plném počtu a k zachování jejich vojenské zdatnosti.



Všechny výdaje spadající do hořejších skupin, pokud souvisí s nákupy

nebo rekvisicemi vykonanými od vlád spojených a sdružených v obsazených

územích, zaplatí vládám spojeným a sdruženým v markách za kursu běžného

neb smluveného vláda německá. Všechna ostatní vydání nahoře vypočtená

budou placena v markách zlatých.



Čl.250.



Německo potvrzuje, že se vzdává všeho materiálu, který vydalo mocnostem

spojeným a sdruženým při provádění příměří ze dne 11. listopadu 1918 a

všech pozdějších úmluv o příměří, a uznává právo mocností spojených a

sdružených na tento materiál.



Německé vládě bude připsána ku prospěchu cena materiálu vydaného podle

článku VII příměří ze dne 11. listopadu 1918 nebo podle článku III

příměří ze dne 16.ledna 1919, jakož i cena každého jiného materiálu

vydaného při provádění příměří ze dne 11. listopadu 1918 a všech

pozdějších úmluv o příměří, odhadnutá komisí reparační ustanovenou v

článku 233 Části VIII (Náhrada škod) této smlouvy, o kterémžto

materiálu by reparační komise rozhodla, že hledíc k jeho nevojenskému

rázu je cenu jeho připsati ku prospěchu německé vládě, a to na srážku

částek dlužných mocnostem spojeným a sdruženým z důvodu náhrady škod.



Německé vládě nebudou připsány ku prospěchu statky náležející vládám

spojeným a sdruženým nebo jejich státním příslušníkům, odevzdané a

vydané in specie při provádění podmínek příměří.



Čl.251.



Přednostní právo zřízené článkem 248 vykoná se s výhradou uvedenou v

posledním paragrafu tohoto článku tímto pořadem:



a) náklad na vojsko okupační, jak je určen v článku 249, po dobu

příměří a jeho prodloužení;



b) náklad na všechna okupační vojska, jak je určen v článku 249, od

doby, kdy tato smlouva nabude působnosti;



c) suma náhrad škod vyplývající z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv ji

doplňujících;



d) všechny ostatní platební povinnosti náležející Německu z úmluvy o

příměří, z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv ji doplňujících.



Platby na zásobování Německa potravinami a surovinami a všechny ostatní

platby, jež má Německo vykonati, pokud vlády spojené a sdružené budou

to pokládati za potřebné, aby umožnily Německu dostáti jeho závazku k

náhradě škod, budou míti přednostní právo tou měrou a za těch podmínek,

které byly neb budou moci býti stanoveny vládami spojenými a

sdruženými.



Čl.252.



Předcházející ustanovení se nedotýkají práva kterékoli z vlád spojených

a sdružených, volně nakládati s majetkem a vlastnictvím nepřátelským

stojícím pod jejich pravomocí ve chvíli, kdy tato smlouva nabude

působnosti.



Čl.253.



Tato ustanovení nemohou žádným způsobem míti vliv na zástavy a

hypotéky, ve prospěch mocností spojených a sdružených nebo ve prospěch

jejich příslušníků řádně zřízené říší neb státy německými nebo

příslušníky německými na statcích a důchodech jim náležejících, ve

všech případech, kde byly tyto zástavy a hypotéky zřízeny dříve, než

nastal válečný stav mezi vládou německou a tou neb onou z vlád, jež má

na nich zájem.



Čl.254.



Mocnosti, kterým jsou postoupena německá území, budou povinny s

výhradou ustanovení článku 255 vzíti na se placení:



1. části dluhu říše německé podle stavu, jaký byl 1. srpna 1914; část

tato se vypočítá, vezme-li se za základ průměr tří finančních let 1911,

1912 a 1913 podle poměru, jaký byl mezi onou skupinou důchodů z

postoupeného území a mezi obdobnými důchody z celé říše německé, o

nichž bude komisí reparační uznáno, že poskytují správné měřítko

poměrné platební schopnosti postoupených území;



2. části dluhu onoho státu německého, ke kterému postoupené území

náleželo, podle stavu, jaký byl 1. srpna 1914, vypočtené podle zásady

výše vyložené.



Tyto části budou vymezeny komisí reparační.



Způsob, jak bude splniti závazek takto převzatý, i pokud se týče

kapitálu i pokud se týče úroků, bude určen komisí reparační. Bude moci

býti použito mimo jiné tohoto způsobu: vláda přejímající takové území

vezme na se platební povinnosti Německa stran dluhu Německa, jehož

věřiteli jsou jeho vlastní příslušníci. Ale činil-li by přijatý způsob

nutným, aby se platilo vládě německé, byly by ony platby přeneseny na

komisi reparační na účet částek povinovaných na náhradu škod po celou

tu dobu, po kterou Německo z tohoto důvodu zůstane dlužníkem jakéhokoli

zbytku.



Čl.255.



1. Výjimkou z předcházející úpravy a hledíc k tomu, že Německo odepřelo

v roce 1871 vzíti na sebe jakoukoli část dluhu francouzského, bude

Francie, pokud se týče Alsaska-Lotrinska, zproštěna jakéhokoli placení

vyplývajícího z článku 254.



2. Co se týče Polska, bude zlomek dluhu, o kterém reparační komise

rozhodne, že vyplývá z opatření vlád německé a pruské podniknutých pro

německou kolonisaci v Polsce, vyloučen z přidělení podle článku 254.



3. Co se týče všech jiných postoupených území mimo Alsasko-Lotrinsko,

bude zlomek dluhu říše nebo států německých, o kterém komise reparační

rozhodne, že odpovídá nákladům vynaloženým říší neb státy německými na

statky a majetek, k nimž se vztahuje článek 256, vyloučen z přidělení

podle článku 254.



Čl.256.



Mocnosti přejímající území Německa získají všecky statky a majetek

náležející říši nebo státům německým a ležící v těchto územích. Cena

oněch získaných statků bude určena komisí reparační a od státu území

přejímajícího zaplacena komisi reparační ku prospěchu vlády německé na

účet částek dlužných z důvodu povinnosti k náhradě škod.



Po rozumu tohoto článku bude se vyrozumívati statky a majetkem říše a

států německých všechen majetek koruny, říše a států německých a

soukromý majetek bývalého císaře německého a jiných osob panovnických.



Hledě k podmínkám, za jakých bylo Alsasko-Lotrinsko postoupeno Německu

v roce 1871, bude Francie zproštěna, pokud se týče Alsaska-Lotrinska,

jakéhokoli placení ceny statků a majetku náležejících říši nebo státům

německým a ležících v Alsasku-Lotrinsku a dotčených tímto článkem, nebo

zaúčtování jejího ku prospěchu Německa.



Belgie bude rovněž zproštěna jakéhokoli placení ceny statků a majetku

náležejících říši neb státům německým a ležících na územích získaných

Belgií podle této smlouvy, nebo zaúčtování jejího ku prospěchu Německa.



Čl.257.



Pokud se týče bývalých území německých, počítaje v to osady,

protektoráty a území závislá, spravovaných mandatářem podle článku 22

Části I (Společnost národů) této smlouvy, neponese ani to jisté území,

ani mocnost mandát vykonávající žádnou část dluhu říše neb států

německých.



Všechny statky a majetek náležející říši neb státům německým a ležící

na těchto územích budou převedeny spolu s územím na mocnost mandát

vykonávající v této její vlastnosti; a žádná platba nebude vykonána a

nic nebude připsáno ku prospěchu oněm vládám za toto převedení.



Po rozumu tohoto článku bude se vyrozumívati statky a majetkem říše a

států německých všechen majetek koruny, říše a států německých a

soukromý majetek bývalého císaře německého a jiných osob panovnických.



Čl.258.



Německo se vzdává jakéhokoli zastoupení nebo účastenství, jež jakékoli

smlouvy, úmluvy neb dohody zabezpečovaly jemu samému neb jeho

příslušníkům ve správě komisí, agentur a státních bank a ve všech

ostatních mezinárodních finančních a hospodářských organisacích

kontrolních a správních, působících v kterémkoli ze států spojených a

sdružených, v Rakousku, Uhrách, Bulharsku, Turecku nebo v državách a

závislých územích států shora jmenovaných, stejně jako v bývalé říši

ruské, jakož i v dohledu nad nimi.



Čl.259.



1. Německo se zavazuje, že do měsíce ode dne, kdy tato smlouva nabude

působnosti, úřadům, které by byly určeny Čelnými mocnostmi spojenými a

sdruženými, odevzdá částku ve zlatě, která měla býti uložena v Říšské

bance německé na jméno správní rady státního dluhu ottomanského jako

záruka první emise papírových peněz vlády turecké.



2. Německo uznává svůj závazek uskutečňovati ročně po dvanáct let ve

zlatě platby, které se zavázalo konati na německé pokladniční poukázky,

uložené jím v různých dobách na jméno správní rady státního dluhu

ottomanského jako záruky druhé emise papírových peněz vlády turecké a

emisí následujících.



3. Německo se zavazuje převésti do měsíce ode dne, kdy tato smlouva

nabude působnosti, na úřady, které by byly určeny Čelnými mocnostmi

spojenými a sdruženými, deposit ve zlatě, uložený v Říšské bance

německé nebo kdekoli jinde, jako zbytek zálohy ve zlatě povolené dne 5.

května 1915 správní radou státního dluhu ottomanského císařské vládě

ottomanské.



4. Německo se zavazuje převésti na Čelné mocnosti spojené a sdružené

jakákoli práva, která snad má na částku ve zlatě a ve stříbře, jež jím

byla odevzdána finančnímu ministerstvu tureckému v listopadu 1918

zálohou na placení, které mělo býti uskutečněno v květnu 1919 k účelům

turecké vnitřní půjčky.



5. Německo se zavazuje odevzdati do měsíce ode dne, kdy tato smlouva

nabude působnosti, Čelným mocnostem spojeným a sdruženým všechny částky

ve zlatě, které byly Německu nebo jeho příslušníkům odevzdány jako

zástava nebo jiné zajištění při půjčkách poskytnutých Německem nebo

jeho příslušníky vládě rakousko-uherské.



6. Německo potvrzuje, že se zříká, jak o tom mluví článek XV úmluvy o

příměří ze dne 11. listopadu 1918, výhod plynoucích z jakýchkoli

závazků obsažených ve smlouvách bukureštské a brestlitovské a ve

smlouvách je doplňujících, aniž je tím dotčen článek 292 Části X

(Klausule hospodářské) této smlouvy.



Zavazuje se odevzdati, ať Rumunsku, ať Čelným mocnostem spojeným a

sdruženým, všechna platidla, mince, hodnoty, obchodní papíry a zboží,

které dostalo na splnění jmenovaných smluv.



7. Částek v hotovosti a v platidlech, v hodnotách i zboží jakéhokoli

druhu, jež mají býti vydány, placeny nebo převedeny podle ustanovení

tohoto článku, bude použito Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými

způsobem, jaký bude jmenovanými mocnostmi později stanoven.



Čl.260.



Bez újmy ustanovení, že se Německo podle ostatních článků této smlouvy

zříká jakýchkoli práv náležejících jemu neb jeho příslušníkům, bude

komise reparační moci do roka ode dne, kdy tato smlouva nabude

působnosti, požadovati, aby Německo získalo všechna práva i všechny

zájmy příslušníků německých v jakémkoli podniku obecně užitečném nebo v

jakékoli koncesi v Rusku, v Číně, v Rakousku, v Uhrách, v Bulharsku, v

Turecku a v državách i v závislých územích těchto států neb na území,

které, náleževši Německu nebo jeho spojencům, má podle této smlouvy

býti postoupeno nebo spravováno mandatářem, a aby vláda německá do

šesti měsíců ode dne, kdy o to bude požádána, převedla na reparační

komisi soubor těchto práv a zájmů a všech podobných práv a zájmů, které

samo Německo má snad ve svém držení.



Německu přísluší odškodniti své příslušníky takto práv zbavené, a

komise reparační připíše ku prospěchu Německu na účet částek dlužných z

důvodu náhrady škod částky odpovídající hodnotě práv a zájmů

postoupených tak, jak tato hodnota bude stanovena komisí reparační.

Vláda německá do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude

působnosti, bude povinna oznámiti reparační komisi soupis všech oněch

práv a zájmů, ať již skutečně zaručených či nejistých a dosud

nevykonávaných, a vzdá se ve prospěch mocností spojených a sdružených

svým jménem a jménem svých příslušníků všech práv a zájmů nahoře

jmenovaných, o nichž by nebylo zmínky v hořejším soupisu.



Čl.261.



Německo se zavazuje převésti na mocnosti spojené a sdružené všechny své

pohledávky proti Rakousku, Uhrám, Bulharsku a Turecku, a zvláště ty,

které vyplývají nebo budou vyplývati pro ně z plnění závazků, které

převzalo k těmto mocnostem za války.



Čl.262.



Jakýkoli závazek Německa, platiti podle této smlouvy hotovými a

vyjádřený zlatými markami, bude splatný podle volby věřitelů v librách

šterlinků, splatných v Londýně, ve zlatých dolarech Spoj. států,

splatných v Novém Yorku, ve zlatých francích, splatných v Paříži, a ve

zlatých lirách, splatných v Římě.



Po rozumu tohoto článku jest smluveno, že zlaté mince shora vzpomenuté

jsou váhy a zrna stanovených pro každou z nich zákonem dne 1. ledna r.

1914.



Čl.263.



Německo zaručuje vládě brasilské, že zaplatí s úroky podle sazby nebo

sazeb smluvených všechny částky uložené v bance Bleichroederově v

Berlíně, které pocházejí z prodeje kávy náležející státu Sao-Paolo v

přístavech Hamburku, Brémách, Antverpách a v Terstu. Poněvadž Německo

odepřelo dáti převésti tento peníz ve vhodné době na stát Sao-Paolo,

zaručuje rovněž, že se zaplacení stane podle kursu marky v den, kdy

peníz byl uložen v bance.



Část X.



Klausule hospodářské.



Oddíl I.



Vztahy obchodní.



Hlava prvá.



Celní předpisy, cla a omezení celní.



Čl.264.



Německo se zavazuje, že nepodrobí zboží, ať produkty přírodní či

výrobky, kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených, dovážené na

území německé, ať dojdou odkudkoli, jiným nebo vyšším clům neb

poplatkům, počítaje k nim i vnitřní dávky, než jsou cla nebo poplatky,

jimž je podrobeno stejné zboží, ať produkty přírodní či výrobky,

kteréhokoli jiného z řečených států aneb kterékoli jiné země cizí.



Německo neponechá v platnosti ani neuloží žádného zákazu neb omezení

dovážeti na území německé jakékoli zboží, ať produkty přírodní či

výrobky, z území kteréhokoli ze států spojených neb sdružených, ať

dojdou odkudkoli, jež by se nevztahovaly stejně na dovoz téhož zboží,

ať produktů přírodních či výrobků, kteréhokoli jiného z řečených států

aneb kterékoli jiné země cizí.



Čl.265.



Německo se mimo to zavazuje, že při úpravě dovozu nebude činiti rozdílu

ke škodě obchodu kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených

vzhledem ke kterémukoli jinému z řečených států nebo ke kterékoli jiné

cizí zemi, a to ani prostředky nepřímými, na př. takovými, jaké jsou

dány celním řádem neb řízením celním, nebo metodami verifikace neb

rozboru, nebo podmínkami placení cel, nebo metodami klasifikace neb

výkladem tarifů, nebo konečně monopolisováním.



Čl.266.



Pokud jde o vývoz, zavazuje se Německo, že nepodrobí zboží, ať produkty

přírodní či výrobky, vyvážené z území německého do území kteréhokoli ze

států spojených nebo sdružených jiným nebo vyšším clům nebo poplatkům,

počítaje k nim i vnitřní dávky, než takovým, jaké se platí ze stejného

zboží vyváženého do kteréhokoli jiného z řečených států nebo do

kterékoli jiné země cizí.



Německo neponechá v platnosti ani neuloží žádného zákazu neb omezení

vyvážeti jakékoli zboží vypravované z území německého do kteréhokoli ze

států spojených nebo sdružených, jež by se nevztahovaly stejně na vývoz

téhož zboží, ať produktů přírodních či výrobků, vypravovaných do

kteréhokoli jiného z řečených států neb do kterékoli jiné země cizí.



Čl.267.



Veškeré výhody, svobody a výsady dovozní, vývozní neb průvozní, které

by Německo povolilo kterémukoli ze států spojených neb sdružených nebo

kterémukoli z jiných států cizích, budou se zároveň a bezpodmínečně

vztahovati na všechny státy spojené nebo sdružené, aniž musí o to

žádati nebo poskytovati kompensace.



Čl.268.



Ustanovení článků 264 až 267 této Hlavy a článku 323 Části XII

(Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy budou platiti s těmito

výjimkami:



a) Po pět let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou

produkty přírodní i výrobky pocházející a přicházející z území

alsaských a lotrinských znovu sloučených s Francií při dovozu do

německého celního území prosty všech poplatků celních.



Vláda francouzská určí každého roku dekretem oznámeným vládě německé

druh a množství produktů, které budou požívati tohoto osvobození.



Množství každého produktu, jež bude možno takto každoročně posílati do

Německa, nesmí převyšovati průměrné roční množství zasílané v letech

1911 - 1913.



Vláda německá dále dovolí po dobu shora vzpomenutou volně vyvážeti z

Německa a volně zpět dovážeti do Německa s osvobozením ode všech

celních poplatků a jiných dávek, čítaje v to i vnitřní dávky, přízi,

tkaniny a jiný materiál textilní nebo výrobky textilní všeho druhu a v

každém stavu, zaslané z Německa do území alsaských nebo lotrinských,

aby zde byly podrobeny jakémukoli zušlechťovacímu procesu, jako jest

bělení, barvení, potiskování, mercerisování, ožehování, soukání nebo

upravování.



b) Po dobu tří let po tom, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti,

budou produkty přírodní a výrobky pocházející a přicházející z polských

území, která před válkou přináležela k Německu, při dovozu do německého

celního území prosty všech celních poplatků.



Vláda polská určí každého roku dekretem oznámeným vládě německé druh a

množství produktů, které budou požívati tohoto osvobození.



Množství každého produktu, jež bude takto možno každoročně posílati do

Německa, nesmí převyšovati průměrné roční množství zasílané v letech

1911 - 1913.



c) Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si právo uložiti Německu, aby

při dovozu do německého celního území poskytovalo osvobození ode všech

celních poplatků produktům přírodním i výrobkům pocházejícím a

přicházejícím z velkovévodství lucemburského po dobu pěti let po tom,

kdy tato smlouva nabude působnosti.



Druh a množství produktů, jež mají požívati výhody této úpravy, budou

každoročně vládě německé oznamovány.



Množství každého produktu, jež bude možno takto každoročně zasílati do

Německa, nesmí převyšovati průměrné roční množství zasílané v letech

1911 - 1913.



Čl.269.



Po šest měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, nesmějí cla

uložená Německem na dovoz ze států spojených a sdružených býti vyšší

nežli nejvýhodnější cla, jež platila pro dovoz do Německa dne 31.

července 1914.



Po další období třicíti měsíců od vypršení prvých šesti měsíců zůstane

toto ustanovení ještě v platnosti, avšak toliko pro produkty, které,

jsouce obsaženy v oddíle A první skupiny německého celního tarifu ze

dne 25. prosince 1902, požívaly dne 31. července 1914 sazeb smluvních

podle smluv s mocnostmi spojenými nebo sdruženými, dále pro všecky

druhy vína a rostlinných olejů, umělého hedvábí a prané neb odtučněné

vlny, bez rozdílu, zda byly předmětem zvláštních konvencí před 31.

červencem 1914 čili nic.



Čl.270.



Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si, kdyby se jim taková opatření

jevila nezbytnými k ochraně hospodářských zájmů obyvatelstva německých

území obsazených jejich vojsky, právo zavésti v těchto územích zvláštní

celní řád, jak pro dovoz, tak pro vývoz.



Hlava druhá.



Plavba.



Čl.271.



Pokud se týče mořského rybolovu, mořské pobřežní plavby a námořní

vlečné plavby, bude se s loďmi a čluny mocností spojených a sdružených

v německých územních vodách zacházeti stejně jako s loďmi a čluny státu

požívajícího nejvyšších výhod.



Čl.272.



Německo dává souhlas k tomu, že přes opačná ustanovení obsažená v

úmluvách o rybolovu a obchodu s lihovinami v Severním moři budou

veškerá práva dozorčí a policejní, pokud se týče rybářských lodí

spojených mocností, vykonávána jediné plavidly náležejícími těmto

mocnostem.



Čl.273.



Pokud jde o lodi spojených nebo sdružených mocností, budou veškery

druhy certifikátů nebo listin vztahujících se na lodi a čluny, jež byly

Německem uznány za platné před válkou nebo jež budou snad později

uznány za platné čelnými námořními státy, uznány Německem za platné a

rovnocenné s obdobnými certifikáty vydanými pro německé lodi a čluny.



Týmž způsobem budou uznány certifikáty a listiny, které vydají svým

lodím a člunům vlády nových států, bez rozdílu, zdali mají mořské

pobřeží či nikoli, s podmínkou, že tyto certifikáty a listiny budou

vydány souhlasně s obecnou praxí zachovávanou v čelných námořských

státech.



Vysoké smluvní strany se shodují, že uznávají vlajku lodí kterékoli

mocnosti spojené neb sdružené, jež nemá mořského pobřeží, jsou-li

zapsány v rejstříku v určitém jediném místě ležícím na jejím území;

toto místo bude pro ony lodi přístavem zápisním.



Hlava třetí.



Nekalá soutěž.



Čl.274.



Německo se zavazuje, že učiní veškerá opatření zákonodárná neb správní

nutná k tomu, aby zabezpečilo produkty přírodní a výrobky pocházející z

kteréhokoli státu spojeného nebo sdruženého proti jakémukoli způsobu

nekalé soutěže v obchodních stycích.



Německo se zavazuje zamezovati a potlačovati zabavením a všemi jinými

vhodnými trestními opatřeními jak dovoz tak vývoz, jakož i domácí

výrobu, oběh, prodej a nabídku všech produktů neb zboží, jež jsou přímo

nebo ve své výpravě neb na svém obalu označeny jakýmikoli známkami,

jmény, nápisy neb značkami vyjadřujícími přímo neb nepřímo falešné

označení původu, rázu, druhu neb zvláštních vlastností těchto produktů

neb tohoto zboží.



Čl.275.



S podmínkou, že mu bude poskytnuta vzájemnost v těchto věcech, zavazuje

se Německo, že se přizpůsobí zákonům, rozhodnutím správním neb soudním

vydaným podle těchto zákonů, platícím v některé zemi spojené nebo

sdružené a řádně notifikovaným Německu od příslušných úřadů, stanovícím

a upravujícím právo na okrskové pojmenování vín a lihovin vyrobených v

zemi, k níž okrsek přináleží, neb ustanovujícím a upravujícím podmínky,

za kterých okrskové pojmenování může býti povoleno; dovoz, vývoz, jakož

i výroba, oběh, prodej nebo nabídka produktů neb zboží opatřených

okrskovým pojmenováním proti řečeným zákonům neb rozhodnutím budou

Německem zapověděny a potlačovány opatřeními předepsanými v článku

předešlém.



Hlava čtvrtá.



Nakládání se státními příslušníky mocností spojených a sdružených.



Čl.276.



Německo se zavazuje,



a) že nebude ukládati příslušníkům mocností spojených a sdružených

žádných vylučujících výminek, pokud jde o provozování živností,

povolání, obchodu a průmyslu, které by zároveň neplatily pro všechny

cizozemce bez výjimky;



b) že nepodřídí příslušníků mocností spojených a sdružených nijakému

řádu neb omezení, pokud jde o práva naznačená v odstavci a), jež by

mohly přímo neb nepřímo odporovati ustanovením řečeného odstavce anebo

jež by byly jiné neb méně příznivé než ty, které se vztahují na

příslušníky národa požívajícího největších výhod;



c) že nepodřídí příslušníků mocností spojených a sdružených, jejich

statků, práv a zájmových účastenství, čítaje v to i společnosti neb

sdružení, v kterých jsou zúčastněni, nižádným dávkám, poplatkům neb

daním přímým neb nepřímým, jež by byly jiné neb vyšší než dávky,

poplatky a daně, které jsou nebo budou uloženy vlastním příslušníkům

nebo jejich statkům, právům neb zájmovým účastenstvím;



d) že nebude ukládati příslušníkům kterékoli mocnosti spojené a

sdružené nižádného omezení, které by se nebylo vztahovalo dne 1.

července 1914 na příslušníky týchž mocností, leda že by totéž omezení

stejně uložilo svým vlastním příslušníkům.



Čl.277.



Příslušníci mocností spojených a sdružených budou požívati na území

německém stálé ochrany svých osob, statků, práv a zájmových účastenství

a budou míti volný přístup k soudům.



Čl.278.



Německo se zavazuje, že uzná novou státní příslušnost, která byla neb

bude získána jeho příslušníky podle zákonů mocností spojených nebo

sdružených a ve shodě s rozhodnutím příslušných úřadů oněch mocností

buď naturalisací, nebo podle některého ustanovení smluvního, a že je

zprostí v každém směru, hledíc k této jejich nově získané státní

příslušnosti, veškeré závislosti na státu jejich původu.



Čl.279.



Mocnosti spojené a sdružené budou moci jmenovati generální konsuly,

konsuly, místokonsuly a konsulární jednatele v německých městech a

přístavech. Německo se zavazuje, že schválí jmenování těchto

generálních konsulů, konsulů, místokonsulů a konsulárních jednatelů,

jejichž jména mu budou oznámena, a že je připustí k vykonávání jejich

úřadu podle obvyklých pravidel a zvyklostí.



Hlava pátá.



Obecná ustanovení.



Čl.280.



Závazky uložené svrchu Německu Hlavou I a články 271 a 272 Hlavy II

pozbudou platnosti za pět let po dni, kdy nabude působnosti tato

smlouva, leda že by ze znění jejich vyplýval opak, anebo že by Rada

Společnosti národů rozhodla aspoň dvanáct měsíců před vypršením tohoto

období, že tyto závazky zůstanou v platnosti po další období, buď s

případnými změnami, anebo bez nich.



Článek 276 Hlavy IV zůstane v působnosti po tomto pětiletém období s

případnými změnami nebo bez nich po další období, které snad ustanoví

Rada Společnosti národů většinou hlasů, jež však nesmí přesahovati dobu

pěti let.



Čl.281.



Bude-li vláda německá provozovati mezinárodní obchod, nebude požívati,

aniž se bude za to míti, že požívá, po této stránce nějakých práv,

výsad a svobod vyplývajících ze svrchovanosti.



Oddíl II.



Smlouvy.



Čl.282.



Jakmile tato smlouva nabude působnosti a s výhradou ustanovení v ní

obsažených, bude mezi Německem a těmi mocnostmi spojenými a sdruženými,

jež jsou jejich smluvními stranami, používáno toliko těch

několikastranných smluv, úmluv a dohod rázu hospodářského neb

technického, které jsou vypočteny níže a v článcích následujících:



1. úmluv ze dne 14. března 1884, 1. prosince 1886 a 23. března 1887 a

závěrečného protokolu ze dne 7. července 1887 o ochraně podmořských

kabelů;



2. úmluvy ze dne 11. října 1909 o mezinárodním provozu automobilů;



3. dohody ze dne 15. května 1886 o plombování železničních vozů

nákladních podléhajících prohlídce celní a protokolu ze dne 18. května

1907;



4. dohody ze dne 15. května 1886 o technické jednotnosti železnic;



5. úmluvy ze dne 5. července 1890 o uveřejňování celních tarifů a o

organisaci Mezinárodní jednoty pro uveřejňování celních tarifů;



6. úmluvy ze dne 31. prosince 1913 o zjednotnění obchodní statistiky;



7. úmluvy ze dne 25. dubna 1907 o zvýšení celních tarifů ottomanských;



8. úmluvy ze dne 14. března 1857 o výkupu plavebních poplatků v úžinách

Sundu a Beltu;



9. úmluvy ze dne 22. června 1861 o výkupu plavebních poplatků na Labi;



10. úmluvy ze dne 16. července 1863 o výkupu plavebních poplatků na

Šeldě;



11. úmluvy ze dne 29. října 1888 o zavedení definitivního řádu

zaručujícího volné používání Suezského průplavu;



12. úmluv ze dne 23. září 1910 o sjednocení některých pravidel o

srážkách, výpomoci i záchraně na moři;



13. úmluvy ze dne 21. prosince 1904 o osvobození nemocničních lodí od

dávek a poplatků v přístavech;



14. úmluvy ze dne 4. února 1898 o cejchování lodí pro plavbu

vnitrozemskou;



15. úmluvy ze dne 26. září 1906 o odstranění noční práce žen;



16. úmluvy ze dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého kostíku k

výrobě zápalek;



17. úmluv ze dne 18. května 1904 a 4. května 1910 o potlačování obchodu

s děvčaty;



18. úmluvy ze dne 4. května 1910 o potlačování pornografických

publikací;



19. zdravotních úmluv ze dne 30. ledna 1892, 15. dubna 1893, 3. dubna

1894, 19. března 1897 a 3. prosince 1903;



20. úmluvy ze dne 20. května 1875 o zjednotnění a zdokonalení metrické

soustavy;



21. úmluvy ze dne 29. listopadu 1906 o zjednotnění lékárnické formule

pro léky drastické;



22. úmluvy ze dne 16. a 19. listopadu 1885, týkající se konstrukce

normální ladičky;



23. úmluvy ze dne 7. června 1905 o zřízení mezinárodního zemědělského

ústavu v Římě;



24. úmluv ze dne 3. listopadu 1881 a 15. dubna 1889 o opatřeních proti

révokazu;



25. úmluvy ze dne 19. března 1902 o ochraně ptáků užitečných v

zemědělství;



26. úmluvy ze dne 12. června 1902 o poručenství nad nezletilci.



Čl.283.



Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou Vysoké smluvní

strany používati znova úmluv a úprav níže uvedených, pokud se jich

týkají, s podmínkou, že Německo bude používati zvláštních ustanovení

obsažených v tomto článku.



Úmluvy poštovní:



úmluvy a úpravy Světové unie poštovní, podepsané ve Vídni dne 4.

července 1891;



úmluvy a úpravy Unie poštovní, podepsané ve Washingtonu dne 15. června

1897;



úmluvy a úpravy Unie poštovní, podepsané v Římě dne 26. května 1906.



Úmluvy telegrafní:



mezinárodní telegrafní úmluvy, podepsané v Petrohradě dne 10./22.

července 1875;



řády a tarify stanovené mezinárodní telegrafní konferencí v Lisaboně

dne 11. června 1908.



Německo se zavazuje, že neodepře svého souhlasu k uzavření zvláštních

úprav s novými státy, vztahujících se na úmluvy a úpravy o Světové unii

poštovní a Mezinárodní unii telegrafní, k nimž jmenované nové státy

přistoupily nebo k nimž přistoupí.



Čl.284.



Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou používati Vysoké

smluvní strany znovu, pokud se jich týká, mezinárodní radiotelegrafické

úmluvy ze dne 5. července 1912, s podmínkou, že Německo bude

zachovávati prozatímní pravidla, která mu budou udána mocnostmi

spojenými a sdruženými.



Bude-li do pěti let ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva,

uzavřena nová úmluva, nahrazující úmluvu ze dne 5. července 1912 a

upravující mezinárodní styky radiotelegrafické, bude tato nová úmluva

vázati Německo i tehdy, kdyby odmítlo zúčastniti se jejího vypracování

nebo ji podepsati.



Tato nová úmluva nahradí též prozatímní pravidla právě platná.



Čl.285.



Ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou Vysoké smluvní

strany používati těchto úmluv, pokud se jich dotýkají a s podmínkou

stanovenou v článku 272:



1. úmluv ze dne 6. května 1882 a 1. února 1889, týkajících se řádu

rybolovu v Severním moři mimo územní vody;



2. úmluv a protokolů ze dne 16. listopadu 1887, 14. února 1893 a 11.

dubna 1894, týkajících se obchodu s lihovinami v Severním moři.



Čl.286.



Mezinárodní úmluva pařížská ze dne 20. března 1883 o ochraně

průmyslového majetku, revidovaná ve Washingtoně dne 2. června 1911, a

mezinárodní úmluva bernská ze dne 9. září 1886 o ochraně děl

literárních a uměleckých, revidovaná v Berlíně dne 13. listopadu 1908 a

doplněná dodatečným protokolem podepsaným v Bernu dne 20. března 1914,

budou míti poznovu působnost a účinnost ode dne, kdy tato smlouva

nabude působnosti, potud, pokud nebudou dotčeny neb pozměněny výjimkami

a omezeními plynoucími z této smlouvy.



Čl.287.



Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou používati Vysoké

smluvní strany, pokud se jich týče, úmluvy haagské ze dne 17. července

1905 o soudním řízení občanském. Toto obnovení působnosti se nedotýká a

nebude dotýkati Francie, Portugalska a Rumunska.



Čl.288.



Práva a zvláštní výsady poskytnuté Německu článkem 3 úmluvy ze dne 2.

prosince 1899 o ostrovech Samojských budou pokládány za zaniklé dnem 4.

srpna 1914.



Čl.289.



Každá z mocností spojených neb sdružených bude notifikovati v duchu

obecných zásad neb zvláštních ustanovení této smlouvy Německu všecky

dvoustranné úmluvy neb smlouvy jakéhokoli druhu, jejichž obnovení s ním

bude požadovati.



Notifikace, o kterou jde v tomto článku, stane se buď přímo, nebo skrze

třetí mocnost. Její přijetí bude Německem potvrzeno písemně. Den

notifikace platí za den, kdy smlouva nabude působnosti.



Mocnosti spojené neb sdružené se vzájemně zavazují, že nepoužijí vůči

Německu jiných úmluv neb smluv než těch, které jsou ve shodě s

ustanoveními této smlouvy.



V notifikaci budou po případě uvedena ona ustanovení těchto úmluv nebo

smluv, která nejsouce v souhlasu s ustanoveními této smlouvy, nebudou

pokládána za obnovená.



Při různosti mínění bude Společnost národů požádána o vyjádření.



Spojeným neb sdruženým mocnostem vyhrazena jest k notifikaci lhůta

šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Jenom ty dvoustranné úmluvy a smlouvy, které byly předmětem takovéto

notifikace, nabudou působnosti mezi mocnostmi spojenými nebo sdruženými

a Německem; všechny ostatní jsou a zůstanou zrušeny.



Hořejších pravidel možno používati o všech dvoustranných úmluvách neb

smlouvách, existujících mezi kteroukoli mocností spojenou a sdruženou

podepsavší tuto smlouvu a Německem, i když ona mocnost spojená a

sdružená nebyla s Německem ve stavu válečném.



Čl.290.



Německo uznává, že jsou a zůstávají zrušeny touto smlouvou všechny

smlouvy, úmluvy neb dohody, které uzavřelo s Rakouskem, Uherskem,

Bulharskem neb Tureckem ode dne 1. srpna 1914 až do dne, kdy tato

smlouva nabude působnosti.



Čl.291.



Německo se zavazuje, že zajistí ipso facto mocnostem spojeným a

sdruženým, jakož i úředníkům a příslušníkům řečených mocností výhody

vyplývající ze všech práv a předností jakéhokoli druhu, jež snad

poskytlo Rakousku, Uhrám, Bulharsku neb Turecku neb jež poskytlo

úředníkům neb příslušníkům těchto států smlouvami, úmluvami neb

dohodami uzavřenými před 1. srpnem 1914, na tak dlouho, dokud tyto

smlouvy, úmluvy neb dohody zůstanou v působnosti.



Mocnosti spojené a sdružené si vyhrazují právo přijmouti neb

nepřijmouti výhody plynoucí z těchto práv a předností.



Čl.292.



Německo uznává, že jsou a zůstávají zrušeny všechny smlouvy, úmluvy neb

dohody, které uzavřelo s Ruskem nebo s kterýmkoli státem nebo vládou,

jejichž území bylo dříve součástí Ruska, nebo s Rumunskem před 1.

srpnem 1914 nebo po tomto dni až do dne, kdy nabude působnosti tato

smlouva.



Čl.293.



Jestliže by po 1. srpnu 1914 některá z mocností spojených neb

sdružených, Rusko nebo některý stát nebo vláda, jejichž území bylo

dříve součástí Ruska, byly bývaly přinuceny následkem vojenského

obsazení neb jakýmkoli jiným prostředkem neb z jakékoli jiné příčiny

povoliti neb dáti povoliti jakýmkoli úředním jednáním koncese, výsady

neb výhody jakéhokoli druhu Německu nebo příslušníku německému, jsou

tyto koncese, výsady a výhody ipso facto zrušeny touto smlouvou.



Náklady neb náhrady jakéhokoli druhu, které by snad vyplývaly z tohoto

zrušení, nebudou v žádném případě hrazeny mocnostmi spojenými a

sdruženými aniž mocnostmi, státy, vládami neb veřejnými úřady, jež

tento článek zprošťuje jejich závazků.



Čl.294.



Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, zavazuje se Německo, že

ipso facto poskytne mocnostem spojeným a sdruženým i jejich

příslušníkům práva a výhody jakéhokoli druhu, jež vyhradilo ode dne 1.

srpna 1914 až do dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, státům, jež

se nezúčastnily války, neb jejich příslušníkům smlouvami, úmluvami neb

dohodami, na tak dlouho, dokud tyto smlouvy, úmluvy neb dohody zůstanou

v působnosti.



Čl.295.



Ony Vysoké smluvní strany, jež doposud nepodepsaly nebo jež podepsavše

doposud neratifikovaly úmluvu o opiu, podepsanou v Haagu dne 23. ledna

1912, jsou zajedno v tom, že uvedou tuto úmluvu v působnost a že k tomu

cíli vydají potřebné zákony co možno nejdříve, nejdéle do dvanácti

měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Mimo to ujednávají smluvní strany, pokud jde o ty z nich, které ještě

neratifikovaly řečenou úmluvu, že ratifikace této smlouvy bude ve všech

směrech platiti za ratifikaci a za podpis zvláštního protokolu, který

byl vyložen v Haagu ve shodě s resolucí třetí konference opiové z roku

1914 k tomu cíli, aby tato úmluva byla uvedena v působnost.



Za tím účelem odevzdá vláda republiky francouzské vládě nizozemské

ověřený souhlasný opis protokolu o složení ratifikací této smlouvy a

vyzve vládu nizozemskou, aby přijala a pokládala tento dokument za

složení ratifikací úmluvy ze dne 23. ledna 1912 a za podpis dodatečného

protokolu z r. 1914.



Oddíl III.



Dluhy.



Čl.296.



Tyto druhy peněžních závazků budou vyrovnávány prostřednictvím úřadů

verifikačních a kompensačních, které budou zřízeny každou z Vysokých

smluvních stran do tří měsíců po notifikaci vzpomenuté v odstavci e)

níže:



1. dluhy splatné před válkou, jimiž jsou povinni příslušníci jedné ze

smluvních mocností, sídlící na území této mocnosti, příslušníkům

mocnosti protivné, sídlící na území této mocnosti;



2. dluhy dospělé za války, jimiž jest někdo povinen příslušníkům

některé ze smluvních mocností, sídlícím na území této mocnosti, a jež

vyplývají z transakcí nebo smluv ujednaných s příslušníky protivné

mocnosti, sídlícími na území této mocnosti, a jejichž vymáhání bylo

úplně nebo částečně přerušeno následkem stavu válečného;



3. úroky před válkou neb za války dospělé a dlužné příslušníku některé

ze smluvních mocností, jež vyplývají z cenných papírů vydaných

protivnou mocností, předpokládajíc, že vyplácení těchto úroků vlastním

příslušníkům této mocnosti nebo neutrálům nebylo po dobu války

zastaveno;



4. jistiny, které se staly splatnými před válkou nebo za války a které

mají býti vyplaceny příslušníkům některé smluvní mocnosti,

představujíce cenné papíry vydané protivnou mocností, předpokládajíc,

že vyplacení takovéhoto kapitálu vlastním příslušníkům této mocnosti

neb neutrálům nebylo po dobu války zastaveno.



Výtěžky likvidací nepřátelských majetků, práv a zájmových účastenství,

uvedených v Oddílu IV a jeho příloze, budou účtovány verifikačními a

kompensačními úřady v měně a za kurs stanovený níže v odstavci d) a

bude s nimi naloženo podle podmínek stanovených v řečeném Oddílu a

příloze.



Operace tímto článkem stanovené budou se prováděti podle těchto zásad a

v souhlase s přílohou tohoto oddílu:



a) Každá z Vysokých smluvních stran zapoví ode dne, kdy nabude

působnosti tato smlouva, veškeré platby, přijímání plateb a vůbec

veškeren styk mezi zájemníky týkající se vyrovnání řečených dluhů jinak

než prostřednictvím shora zmíněných úřadů verifikačních a

kompensačních.



b) Každá z Vysokých smluvních stran bude ručiti za placení řečených

dluhů svých příslušníků státních, vyjímajíc případ, byl-li dlužník před

válkou ve stavu úpadku, insolvence, nebo bylo-li vyhlášeno zastavení

jeho platů, aneb byla-li dlužníkem společnost, jejíž obchody byly za

války likvidovány podle výjimečných zákonů válečných. Nicméně dluhy

obyvatelů území, do nichž před příměřím nepřítel vpadl nebo jež

obsadil, nebudou zaručeny státem, jehož součástí jsou tato území.



c) Částky dlužné příslušníkům jedné smluvní mocnosti příslušníky

protivné mocnosti připíší se na vrub verifikačního a kompensačního

úřadu země dlužníkovy a budou zapraveny věřitelovi úřadem státu

věřitelova.



d) Dluhy budou placeny neb uvěřeny v měně té mocnosti spojené a

sdružené (k nimž se počítají i kolonie a protektoráty mocností

spojených, britská dominia a Indie), o kterou jde. Mají-li dluhy býti

vyrovnány v jiné měně, budou splaceny neb uvěřeny v měně mocnosti

spojené nebo sdružené (kolonie, protektorátu, britského dominia neb

Indie), o kterou jde. Konverse se provede v kursu předválečném.



Pro použití tohoto ustanovení bude se míti za to, že se předválečný

kurs rovná průměru přepočítacích kursů telegrafních, které platily pro

mocnost spojenou nebo sdruženou, o kterou jde, v měsíci, který

předcházel přímo před začetím stavu válečného mezi řečenou mocností, o

kterou jde, a Německem.



Jestliže smlouva ustanovuje výslovně pevný kurs konverse měny, v níž je

závazek vyjádřen, v měnu mocnosti spojené nebo sdružené, o kterou jde,

nebude hořejších ustanovení o kursu použito.



Pokud jde o mocnosti nově utvořené, budou měna a kurs, v kterých mají

býti vyrovnány dluhy, jež mají býti zaplaceny neb uvěřeny, ustanoveny

komisí reparační, o níž jedná Oddíl VIII (Náhrada škod).



e) Předpisy tohoto článku a připojené přílohy nebudou platiti mezi

Německem s jedné strany a kteroukoliv mocností spojenou nebo sdruženou,

její kolonií, protektorátem, dominiem britským nebo Indií, se strany

druhé, leda že do měsíce po dni, kdy bude složena ratifikace této

smlouvy mocností, o niž jde, nebo ratifikace jménem onoho dominia nebo

Indie, se dostane Německu v tom směru notifikace vládou oné mocnosti

spojené neb sdružené, onoho dominia britského neb Indie, podle toho, o

koho jde.



f) Mocnosti spojené a sdružené, které přijaly tento článek a připojenou

přílohu, mohou se mezi sebou dohodnouti, že jich použijí o svých

příslušnících, sídlících na jejich území, pokud jde o vztahy mezi

těmito příslušníky a příslušníky německými. V tomto případě budou

platby provedené podle tohoto předpisu vyrovnávány mezi úřady

verifikačními a kompensačními států spojených a sdružených, kterých se

věc týká.



Příloha.



§ 1.



Každá z Vysokých stran smluvních zřídí do tří měsíců od notifikace

podle článku 296, odstavec e), "úřad verifikační a kompensační" pro

placení a vymáhání nepřátelských dluhů.



Pro jednotlivé díly území Vysokých stran smluvních mohou býti zřízeny

místní úřady. Tyto úřady budou ve svém obvodu zastávati veškery funkce

ústředních úřadů; ale veškeré styky s úřadem v protivné zemi musí býti

prováděny skrze ústřední úřad.



§ 2.



V této příloze jsou označeny slovy "nepřátelské dluhy" závazky peněžní

uvedené v prvním odstavci čl. 296, slovy "nepřátelští dlužníci" osoby,

které jsou tyto částky dlužny, slovy "nepřátelští věřitelé" osoby,

kterým jsou dlužny, slovy "úřad věřitelský", úřad verifikační a

kompensační působící v zemi věřitelově, a slovy "úřad dlužnický" úřad

verifikační a kompensační působící v zemi dlužníkově.



§ 3.



Vysoké strany smluvní podrobí přestoupení odstavce a) článku 296 týmž

trestům, jaké jsou nyní v zákonné platnosti na obchodování s

nepřítelem. Rovněž zakáží na svém území veškeré právní spory vztahující

se na placení nepřátelských dluhů s výjimkou případů vypočtených v této

příloze.



§ 4.



Vládní záruky uvedené v odstavci b) článku 296 bude použito, je-li dluh

z jakéhokoli důvodu nedobytný, vyjímajíc případ, byl-li v době

vypovědění války dluh již promlčen podle zákonů v zemi dlužníkově, nebo

byl-li dlužník v této chvíli ve stavu úpadku, insolvence, nebo bylo-li

vyhlášeno zastavení jeho platů, aneb byla-li dlužníkem společnost,

jejíž obchody byly likvidovány podle výjimečných zákonů válečných. V

tomto případě bude řízení stanovené v této příloze platiti pro placení

repartic z massy.



Výrazy "stav úpadku" a "insolvence" míří na zákony, které znají tyto

právní stavy. Výraz "vyhlášení zastavení platů" má týž význam jako v

právu anglickém.



§ 5.



Věřitelé podají zprávu úřadu věřitelskému do šesti měsíců od jeho

ustavení o svých pohledávkách a opatří mu veškeré písemné doklady a

vysvětlení, které na nich budou žádány.



Vysoké strany smluvní učiní veškerá opatření potřebná k stíhání a

potrestání tajného dorozumění mezi nepřátelskými věřiteli a dlužníky.

Úřady tyto oznámí si vespolek veškery údaje a zprávy, které by pomáhaly

odkrýti a potrestati taková dorozumění.



Dlužníkům a věřitelům přejícím si dorozumění o výši dluhu usnadní

Vysoké smluvní strany co možno nejvíce spojení poštovní a telegrafní na

útraty zúčastněných stran skrze úřady ústřední.



Úřad věřitelský oznámí úřadu dlužnickému veškeré dluhy, které mu budou

přihlášeny. Úřad dlužnický zpraví v pravý čas úřad věřitelský o dluzích

uznaných a dluzích sporných. V tomto případě úřad dlužnický udá, proč

dluh nebyl uznán.



§ 6.



Kdykoli bude některý dluh uznán zcela nebo z části, připíše úřad

dlužnický ihned uznanou částku ku prospěchu úřadu věřitelskému, který

bude současně o této kreditní položce zpraven.



§ 7.



Dluh bude pokládán za uznaný v celku a bude připsán ku prospěchu úřadu

věřitelskému, jestliže do tří měsíců od přijetí zprávy nebo do delší

lhůty, kterou povolí úřad věřitelský, úřad dlužnický nedá zprávy, že

dluh uznán nebyl.



§ 8.



Jestliže dluh nebude uznán v celku nebo z části, vyšetří oba úřady

společně tu věc a pokusí se o to, aby se strany dohodly.



§ 9.



Úřad věřitelský zaplatí jednotlivým věřitelům částky jemu ku prospěchu

připsané, používaje k tomu cíli prostředků daných mu k disposici vládou

svého státu a za podmínek ustanovených touto vládou, zadrží však

částku, již uzná za potřebnou k úhradě risika, výloh a provisí.



§ 10.



Kdokoli bude požadovati zaplacení nepřátelského dluhu, který nebude

uznán v celku nebo z části, musí zaplatiti úřadu jako pokutu 5%ní úrok

z neuznané částky dluhu. Rovněž, kdokoli neoprávněně odmítne zcela nebo

z části uznati dluh od něho požadovaný, musí zaplatiti jako pokutu 5%ní

úrok z částky, stran které jeho odmítnutí nebude uznáno za oprávněné.



Tento úrok se bude počítati od konce lhůty naznačené v paragrafu 7 do

dne, kdy požadavek bude uznán za neoprávněný, nebo kdy dluh bude

splacen.



Každý úřad se musí ve svém oboru působnosti postarati o vymožení pokut

shora naznačených a bude ručiti v případech, kde tyto pokuty nebudou

vymoženy.



Pokuty budou připsány ku prospěchu protivnému úřadu, který je zadrží

jako příspěvek na výlohy spojené s provedením těchto předpisů.



§ 11.



Zúčtování mezi úřady bude konáno měsíčně a saldo zapravováno v

hotovosti státem dlužníkovým do osmi dnů.



Salda však, jež by snad měla platiti jedna nebo několik mocností

spojených nebo sdružených, budou zadržena až do úplného zaplacení

částek příslušejících mocnostem spojeným nebo sdruženým nebo jejich

příslušníkům z důvodů válečných.



§ 12.



Aby bylo usnadněno jednání mezi úřady, bude míti každý z nich zástupce

v sídle druhého úřadu.



§ 13.



Veškerá jednání budou, nehledíc k odůvodněným výjimkám, konána pokud

možno při úřadě dlužnickém.



§ 14.



Podle článku 296, odstavec b), ručí Vysoké strany smluvní za to, že

jejich příslušníci zaplatí nepřátelské pohledávky.



Úřad dlužnický bude tedy povinen připsati ku prospěchu úřadu

věřitelskému veškeré dluhy uznané, třeba by byly u jednotlivého

dlužníka nedobytné. Avšak zúčastněné vlády musí svým úřadům dáti

veškerou moc potřebnou k dobytí uznaných dluhů.



Výjimečně budou uznané dluhy, kterými jsou povinny osoby utrpěvší škody

válečné, připsány ku prospěchu úřadu věřitelskému jen tenkrát, jestliže

odškodnění náležející jim za tyto škody bude zaplaceno.



§ 15.



Každá vláda zaručí náklady úřadu zřízeného na jejím území, počítajíc v

to plat úřednictva.



§ 16.



Vznikla-li by neshoda mezi dvěma úřady o oprávněnosti nároků nebo spor

mezi dlužníkem a věřitelem nepřátelským nebo mezi úřady, bude spor

podroben buď řízení rozhodčímu, jestliže strany s tím vysloví souhlas a

za podmínek stanovených vzájemnou dohodou, anebo bude předložen

smíšenému rozhodčímu soudu ustanovenému v následující Části VI.



Spor může však býti na žádost úřadu věřitelského předložen k rozhodnutí

řádným soudům v bydlišti dlužníkově.



§ 17.



Částky přiznané smíšeným rozhodčím soudem, řádnými soudy nebo soudem

rozhodčím budou vymáhány skrze úřad, jako kdyby byly uznány úřadem

dlužnickým.



§ 18.



Každá ze zúčastněných vlád ustanoví zástupce, kterému bude uloženo

vznášeti jménem jejího úřadu žaloby před smíšeným rozhodčím soudem.

Tento zástupce bude vykonávati všeobecný dohled nad zmocněnci nebo

právními zástupci příslušníků svého státu.



Soud rozhoduje podle spisů. Může však slyšeti strany předstupující

osobně nebo podle vlastní vůle zastoupené buď zmocněnci schválenými

oběma vládami nebo zástupcem shora uvedeným, který má právo přidružiti

se ke straně, jakož i převzíti a držeti žalobní nárok jí opuštěný.



§ 19.



Zúčastněné úřady předloží smíšenému rozhodčímu soudu všecky informace a

listinné doklady, které budou míti, aby umožnily soudu rychle

rozhodnouti o právních věcech naň vznesených.



§ 20.



Kde se jedna ze zúčastněných stran odvolá ze spojeného rozhodnutí obou

úřadů, musí složiti jistotu k úhradě nákladů, kterážto jistota bude

vrácena toliko, jestliže první rozsudek bude změněn ve prospěch

odvolatelův, a v poměru k úspěchu, jehož dosáhne, v kterémžto případě

bude jeho odpůrce přidržen zaplatiti poměrný podíl škod a výloh.

Jistota může býti nahrazena jinou zárukou, kterou by soud přijal.



Pětiprocentní poplatek sporné částky bude vyměřen ve všech případech

přednesených soudu. Tento poplatek ponese strana podlehnuvší,

nerozhodne-li soud jinak. Tento poplatek platí se vedle jistoty shora

vzpomenuté. Rovněž není závislý na záruce.



Soud může přiznati jedné ze stran odškodné až do výše útrat vzniklých

procesem.



Každá částka dlužná podle tohoto paragrafu bude připsána ku prospěchu

úřadu vítězné strany a bude zúčtována odděleně.



§ 21.



K rychlému vyřizování sporů bude při jmenování všech osob pro úřady

nebo pro smíšený rozhodčí soud přihlíženo k znalosti řeči druhého

zúčastněného státu.



Každý z úřadů bude moci volně dopisovati i předkládati listiny druhému

ve svém vlastním jazyku.



§ 22.



Nebude-li opačné dohody mezi zúčastněnými vládami, zúrokují se dluhy

podle těchto pravidel:



Žádný úrok se nebude platiti z dlužných dividend, úroků nebo jiných

občasných platů, které samy jsou úrokem z kapitálu.



Úroková míra bude 5% ročně, leda že by podle smlouvy, zákona nebo

místního zvyku věřitel měl právo na úrok podle jiné míry; v těchto

případech bude platiti tato míra.



Úrok se bude počítati ode dne zahájení nepřátelství (nebo, jestliže

částka, která má býti uhrazena, dospěla během války, ode dne

dospělosti) až do dne, kdy dluh bude připsán ku prospěchu úřadu

věřitelskému.



Pokud jsou úroky dluhovány, budou pokládány za dluhy uznané od úřadů a

budou za týchž podmínek připsány ku prospěchu úřadu věřitelskému.



§ 23.



Jestliže rozhodnutím úřadů nebo smíšeného soudu rozhodčího bude o

některém nároku uznáno, že nespadá pod článek 296, může věřitel

vymáhati svoji pohledávku před řádnými soudy nebo kteroukoli jinou

právní cestou.



Přednese-li se nárok úřadu, staví se lhůty promlčení.



§ 24.



Vysoké strany smluvní se zavazují, že uznají nálezy smíšeného soudu

rozhodčího za konečné a že je učiní závaznými pro své příslušníky.



§ 25.



Jestliže úřad věřitelský odmítne oznámiti úřadu dlužnickému nárok nebo

postupovati podle této přílohy k tomu cíli, aby byl vymožen zcela nebo

z části nárok, který mu byl řádně ohlášen, bude povinen vydati věřiteli

osvědčení udávající požadovanou částku, a řečený věřitel bude oprávněn

vymáhati pohledávku před řádnými soudy nebo jakoukoli jinou právní

cestou.



Oddíl IV.



Majetek, práva a zájmová účastenství.



Čl.297.



Otázka soukromého majetku, soukromých práv a zájmových účastenství v

zemích nepřátelských bude rozřešena podle zásad vyslovených v tomto

Oddíle a podle ustanovení připojené přílohy.



a) Mimořádná opatření válečná, jakož i opatření disposiční, tak jak

jsou vymezena v příloze v odstavci 3, která Německo učinilo o majetku,

právech a zájmových účastenstvích příslušníků mocností spojených nebo

sdružených, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito

příslušníci byli zúčastněni, budou, nebude-li likvidace již ukončena,

neprodleně zrušena aneb zastavena, a budou majetek, práva a zájmová

účastenství, o něž jde, vrácena oprávněným, kteří k nim budou míti plná

práva za podmínek stanovených v článku 298.



b) S výhradou opačných ustanovení, která by snad vyplývala z této

smlouvy, vyhrazují si mocnosti spojené neb sdružené právo zadržeti a

likvidovati veškerý majetek, práva a zájmová účastenství, jež v době,

kdy tato smlouva nabude působnosti, náležejí německým příslušníkům nebo

společnostem jimi kontrolovaným a jsou na jejich území, v jejich

osadách, državách a protektorátech, počítajíc v to i území, která jim

byla postoupena podle této smlouvy.



Likvidace bude provedena podle zákonů zúčastněného státu spojeného

anebo sdruženého, a nebude německý vlastník směti nakládati s tímto

majetkem, právy a zájmovými účastenstvími, aniž jest mu dovoleno

uvaliti na ně jakékoli břemeno bez svolení tohoto státu.



Za německé příslušníky ve smyslu tohoto odstavce nebudou pokládáni ti

němečtí příslušníci, kteří po rozumu této smlouvy nabývají ipso facto

státní příslušnosti některé z mocností spojených anebo sdružených.



c) Platy nebo náhrady vyplývající z výkonu práva, o kterém se mluví v

odstavci b), určí se podle způsobu ocenění a likvidace stanoveného

zákonodárstvím země, v níž byl majetek zadržen nebo likvidován.



d) S výhradou ustanovení této smlouvy budou ve vztazích mezi mocnostmi

spojenými nebo sdruženými nebo jejich příslušníky se strany jedné a

Německem nebo jeho příslušníky se strany druhé všechna válečná opatření

mimořádná, dále opatření disposiční, jakož i všechny akty, které byly

vykonány anebo mají býti vykonány na základě těchto opatření po smyslu

paragrafů 1 a 3 přílohy, pokládána za definitivní a mohou býti proti

každému namítnuta.



e) Příslušníci mocností spojených nebo sdružených budou míti právo na

náhradu škod nebo újem, které byly způsobeny jejich majetku, právu nebo

zájmům, počítajíc v to i společnosti nebo družstva, v nichž byli

zúčastněni na území německém, jakým bylo dne 1. srpna 1914, buď

mimořádnými opatřeními válečnými anebo opatřeními disposičními, o nichž

jest řeč v paragrafu 1 a 3 v příloze. Reklamace podané v té příčině od

těchto příslušníků budou vyšetřeny a bude peníz náhrad určen smíšeným

soudem rozhodčím, stanoveným v Oddíle VI anebo rozhodčím, jmenovaným od

tohoto soudu. Náhrady půjdou na vrub Německa a mohou býti hrazeny ze

jmění německých příslušníků, kteří jsou na území anebo pod kontrolou

státu, jemuž přísluší reklamant. Tento majetek může býti prohlášen za

zástavu, ručící za závazky nepřátelské, za podmínek stanovených v

paragrafu 4 připojené přílohy. Tato náhrada může býti splacena mocností

spojenou anebo sdruženou a peníz bude připsán Německu dluhem.



f) V každém případě, kdy si příslušník mocnosti spojené anebo sdružené,

vlastník majetku, práva nebo zájmového účastenství, na které se

vztahovalo opatření disposiční na území německém, bude toho přáti, bude

reklamaci, o níž se jedná v odstavci e), vyhověno vrácením tohoto

majetku, je-li tu ještě in natura.



V tomto případě bude Německo povinno učiniti veškerá opatření nutná,

aby byl vlastník z držby vypuzený uveden v držení svého majetku,

zproštěného všech břemen nebo služebností, kterými by byl zatížen po

likvidaci, a odškodniti třetí osoby, které by byly vrácením poškozeny.



Není-li vrácení, o kterém je řeč v předešlém odstavci, možné, mohou

prostřednictvím zúčastněných mocností nebo úřadů ověřovacích a

kompensačních, o nichž je řeč v příloze připojené k Oddílu III, býti

uzavřena zvláštní ujednání za tím účelem, aby příslušníku některé

mocnosti spojené anebo sdružené bylo zajištěno odškodnění za újmu, o

níž je řeč v odstavci e), přiřčením výhod aneb ekvivalentů, které se

uvolí přijmouti na místě majetku, práv nebo zájmových účastenství,

kterých byl zbaven.



Z důvodu restitucí učiněných podle tohoto článku budou platy nebo

náhrady stanovené podle odstavce e) zmenšeny o nynější cenu vráceného

majetku, přihlížejíc k náhradám za ztrátu požívacího práva a zhoršení.



g) Oprávnění stanovené v odst. f) jest vyhrazeno vlastníkům, kteří jsou

příslušníky těch mocností spojených anebo sdružených, na jejichž území

zákonodárná opatření nařizující obecnou likvidaci majetku, práv a

zájmových účastenství nepřátelských nebyla v platnosti před podepsáním

smlouvy o příměří.



h) Vyjímaje případ, kdy bylo provedeno vrácení in natura po smyslu

odstavce f), bude s čistým výtěžkem likvidace majetku, práv a zájmových

účastenství nepřátelských, ať se nalézaly kdekoli, byla-li tato

likvidace provedena buď na základě mimořádného válečného zákonodárství

anebo podle tohoto článku, jakož i vůbec se všemi nepřátelskými aktivy

peněžními naloženo tímto způsobem:



1. Pokud se týče mocností, které přijmou Oddíl III a připojenou

přílohu, budou jmenované výtěžky a aktiva prostřednictvím úřadu

verifikačního a kompensačního, stanoveného tímto Oddílem a přílohou,

připsány ku prospěchu oné mocnosti, jejímž příslušníkem jest vlastník.

S každým saldem, jež odtud vyplývá ve prospěch Německa, bude naloženo

podle článku 243.



2. Pokud se týče mocností, které nepřijmou Oddíl III a připojenou

přílohu, bude výtěžek majetku, práv a zájmových účastenství, jakož i

peněžních aktiv příslušníků mocností spojených anebo sdružených,

Německem zadržených, přímo vyplacen oprávněnému anebo jeho vládě. Každá

mocnost spojená nebo sdružená bude moci nakládati s výtěžkem majetku,

práv nebo zájmů, jakož i s peněžními aktivy německých příslušníků,

které zabavila podle svých zákonů a řádů, a bude ho moci použíti k

uspokojení reklamací a pohledávek stanovených v tomto článku nebo v

paragrafu 4 připojené přílohy. Každý majetek, právo anebo zájmové

účastenství anebo výtěžek jejich likvidace nebo jakékoli peněžní

aktivum, jimiž nebude disponováno tak, jak bylo svrchu řečeno, může

býti zadržen jmenovanou mocností spojenou nebo sdruženou, v kterémžto

případě bude s jeho cenou v penězích naloženo podle článku 243.



Jestliže byly provedeny likvidace v nových státech, které podpisují

tuto smlouvu jako mocnosti spojené a sdružené, nebo ve státech, které

nejsou účastny náhrad, jež má platiti Německo, musí býti výtěžek

likvidací provedených v těchto státech vyplacen přímo vlastníkům, při

čemž arci práva daná komisi reparační touto smlouvou, a zejména články

235 a 260, zůstávají vyhrazena. Dokáže-li vlastník před smíšeným

rozhodčím soudem, který se zavádí Oddílem VI této Části, anebo před

rozhodčím, kterého pojmenuje tento soud, že podmínky prodejové nebo

opatření učiněná státem, o který jde, nesrovnávající se s jeho obecným

zákonodárstvím, byly nespravedlivým způsobem na újmu ceně, soud nebo

rozhodčí budou moci přiznati oprávněnému slušnou náhradu, kterou

zaplatí onen stát.



i) Německo se zavazuje odškodniti své příslušníky za likvidaci anebo

zadržení jejich majetku, práv anebo zájmových účastenství v zemích

spojených nebo sdružených.



j) Peníz dávek a daní z majetku, které Německem byly anebo mohly by

býti vybrány z majetku, práv anebo zájmových účastenství příslušníků

mocností spojených nebo sdružených ode dne 11. listopadu 1918 až do té

doby, kdy uplynou tři měsíce po tom, co nabude tato smlouva působnosti,

anebo, jde-li o majetek, práva a zájmová účastenství podrobená

mimořádným opatřením válečným, až do doby jejich navrácení podle této

smlouvy, bude taktéž navrácen oprávněným.



Čl.298.



Německo se zavazuje, pokud jde o majetek, práva a zájmová účastenství

vrácená podle článku 297, odstavec a) anebo f), příslušníkům mocností

spojených nebo sdružených, počítaje v to společnosti a družstva, v

nichž tito příslušníci byli zúčastněni,



a) uvésti a udržovati práva a zájmová účastenství příslušníků mocností

spojených nebo sdružených s výhradou výjimek výslovně v této smlouvě

stanovených v tom právním stavu, v kterém byly podle zákonů

předválečných majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků

německých;



b) nepodrobovati majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků států

spojených nebo sdružených žádným opatřením, která by se nepříznivě

dotýkala vlastnictví a která by neplatila stejně o právech, majetku a

zájmových účastenstvích příslušníků německých, a zaplatiti přiměřenou

náhradu, kdyby takováto opatření byla učiněna.



Příloha.



§ 1.



Ve shodě s ustanoveními čl. 297, odst. d), potvrzuje se platnost všech

opatření propůjčujících vlastnictví, všech nařízení o likvidaci podniků

neb společností, nebo všech jiných nařízení, předpisů, rozhodnutí neb

instrukcí, které byly učiněny nebo vydány od kterýchkoli soudů neb

správních úřadů jedné z Vysokých stran smluvních podle zákonodárství

válečného o majetku, právech nebo zájmových účastenstvích

nepřátelských, jakož i opatření takových, o kterých nutno míti za to,

že byla podle tohoto válečného zákonodárství učiněna nebo vydána. Bude

se míti za to, že zájmy všech osob byly platně upraveny nařízeními,

předpisy, rozhodnutími neb instrukcemi jednajícími o majetku, v němž

jsou tyto osoby zúčastněny, bez rozdílu, zdali v oněch nařízeních,

předpisech, rozhodnutích neb instrukcích byly tyto zájmy výslovně

uvedeny čili nic. Nebude brána v odpor správnost převodu majetku, práv

neb zájmových účastenství uskutečněného podle řečených nařízení,

předpisů, rozhodnutí neb instrukcí. Rovněž se potvrzuje platnost

veškerých opatření učiněných o majetcích, obchodních podnicích neb

společnostech, pokud se týče jejich zjištění, sekvestrace, vnucené

správy, využití, rekvisice, dozoru neb likvidace, prodeje nebo správy

majetku, práv nebo zájmových účastenství, vymáhání neb placení dluhů,

placení útrat nákladů nebo výloh, nebo jakéhokoli jiného opatření

předsevzatého v důsledku nařízení, předpisů, rozhodnutí neb instrukcí

učiněných, vydaných nebo provedených kterýmkoli soudem nebo správním

úřadem jedné z Vysokých stran smluvních podle mimořádných zákonů

válečných o majetku, právech a zájmových účastenstvích nepřátelských,

jakož i v důsledku takových opatření, o kterých nutno míti za to, že

byla podle těchto výjimečných zákonů učiněna, s výhradou, že ustanovení

tohoto paragrafu nejsou na újmu majetkovým právům, jichž příslušníci

mocností spojených a sdružených před tím nabyli bezelstně a za

přiměřenou cenu v souhlase se zákony státu, v jehož území majetek leží.



Ustanovení tohoto paragrafu netýkají se takových shora vypočítaných

opatření, která byla učiněna Německem na území přepadeném neb

obsazeném, ani opatření vzpomenutých shora, která byla učiněna Německem

nebo německými úřady po 11. listopadu 1918; veškerá tato opatření budou

neplatná.



§ 2.



Žádná reklamace ani žaloba nesmí býti vznášena Německem nebo jeho

příslušníky kdekoli sídlícími proti kterékoli mocnosti spojené nebo

sdružené nebo proti kterékoli osobě jednající jménem nebo z příkazu

kteréhokoli úřadu soudního nebo správního řečené mocnosti spojené neb

sdružené ve věcí jakéhokoli jednání neb opominutí v příčině majetků,

práv nebo zájmových účastenství příslušníků německých, které se zběhlo

za války neb za účelem příprav válečných. Rovněž nebude připuštěna

reklamace ani žaloba proti nikomu, pokud jde o kterékoli jednání nebo

opominutí vyplývající z mimořádných opatření válečných, zákonů a

nařízení kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené.



§ 3.



V článku 297 a v této příloze zahrnuje výraz "mimořádná opatření

válečná" všeliká opatření zákonodárná, správní, soudní nebo jiná, která

byla nebo budou později učiněna ve věci majetku nepřátelského a jejichž

účinkem bylo nebo bude odnětí disposice vlastníkům nad jejich majetkem,

avšak bez dotčení podstaty práva vlastnického, zejména opatření o

dohledu, vnucené správě a sekvestraci, neb opatření, jejichž účelem

bylo neb bude zbaviti, zužitkovati nebo obstaviti aktiva nepřátelská, a

to z jakéhokoli důvodu, v jakékoli formě a na kterémkoli místě. Akty,

kterými se tato opatření proti majetku nepřátelskému provádějí, jsou

veškerá rozhodnutí, instrukce, rozkazy neb nařízení správních úřadů

nebo soudů, jakož i veškerá jednání osob pověřených správou nebo

dozorem nad majetkem nepřátelským, jako nad placením dluhů, vybíráním

pohledávek, zapravováním útrat, nákladů neb výloh, vybíráním platů.



"Opatření disposiční" jsou taková, jimiž byla nebo bude dotčena

podstata vlastnictví k majetku nepřátelskému převodem celku nebo části

na osobu jinou než vlastníka nepřátelského a bez jeho souhlasu, zejména

opatření nařizující prodej, likvidaci, propadnutí vlastnického práva k

majetku nepřátelskému, anulování právních titulů aneb cenných papírů.



§ 4.



Majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků německých na územích

kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené, jakož i čistý výtěžek jejich

prodeje, likvidace nebo jiných opatření disposičních mohou býti touto

mocností spojenou nebo sdruženou předně zatíženy tím, že se zaplatí

náhrady dlužné podle reklamací příslušníků této mocnosti za jejich

majetek, práva a zájmová účastenství, počítaje k nim společnosti nebo

družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni na území německém,

nebo pohledávky, jež mají za příslušníky německými, jakož i tím, že se

uspokojí reklamace vzniklé z jednání vlády německé nebo kteréhokoli

německého úřadu po 31. červenci 1914 a nežli tato mocnost spojená nebo

sdružená vstoupila do války. Výše takovýchto požadavků může býti určena

rozhodčím, kterého určí pan Gustav Ador, uvolí-li se, nebo, neučiní-li

tak, smíšeným rozhodčím soudem zavedeným v Oddílu VI. Na druhém místě

mohou býti zatíženy tím, že se zaplatí náhrady dlužné podle reklamací

příslušníků mocnosti spojené neb sdružené za jejich majetek, práva a

zájmová účastenství na území ostatních mocností nepřátelských, pokud

tato odškodnění nebudou poskytnuta jinakým způsobem.



§ 5.



Nehledíc k ustanovením článku 297, jestliže bezprostředně před

vypuknutím války některá společnost povolená ve státě spojeném nebo

sdruženém měla společně se společností od ní kontrolovanou a povolenou

v Německu právo používati známek továrních neb obchodních ve třetích

státech, nebo jestliže požívala spolu s takovou společností práva ke

zvláštním procesům při výrobě zboží nebo předmětů prodejných pro třetí

státy, bude prvá společnost samojediná oprávněna užívati oněch známek

továrních ve třetích státech s vyloučením společnosti německé; a

společné právo k procesu výrobnímu bude vydáno této první společnosti

bez ohledu na jakékoli opatření učiněné podle válečného zákonodárství

německého vzhledem k této druhé společnosti nebo jejím zájmům,

obchodnímu vlastnictví nebo akciím. Nicméně první společnost, bude-li

za to žádáno, vydá druhé společnosti modely dovolující pokračovati ve

výrobě zboží, které se má spotřebovati v Německu.



§ 6.



Až do okamžiku, kdy bude provedena restituce podle článku 297, ručí

Německo za zachování majetku, práv a zájmových účastenství příslušníků

mocností spojených nebo sdružených - počítaje v to společnosti a

družstva, v nichž byli tito příslušníci zúčastněni -, jež byly

podrobeny v Německu nějakému mimořádnému opatření válečnému.



§ 7.



Do roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, ohlásí mocnosti

spojené nebo sdružené majetek, statky a zájmy, o kterých míní použíti

práva uvedeného v článku 297, odst. f).



§ 8.



Restituce uvedené v článku 297 budou vykonány na rozkaz vlády německé

nebo úřadů, které na místě ní budou ustanoveny. Podrobné výkazy o

vedení správy budou podány zúčastněným osobám úřady německými na

žádost, která může býti vznesena, jakmile tato smlouva nabude

působnosti.



§ 9.



Až do ukončení likvidace uvedené v čl. 297, odst. b), zůstanou majetek,

práva a zájmová účastenství německých příslušníků podrobeny mimořádným

opatřením válečným, která byla nebo budou o nich učiněna.



§ 10.



Do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, vydá

Německo každé mocnosti spojené nebo sdružené všechny smlouvy,

osvědčení, akty a právní tituly vlastnického práva, jež jsou v rukou

jeho příslušníků a vztahují se k majetku, právům nebo zájmovým

účastenstvím nalézajícím se na území řečené mocnosti spojené nebo

sdružené, čítaje v to akcie, obligace nebo jiné cenné papíry všech

společností povolených podle zákonů této mocnosti.



Německo podá kdykoli na žádost mocnosti spojené nebo sdružené všechna

vysvětlení o majetku, právech a zájmových účastenstvích státních občanů

německých na území této mocnosti spojené nebo sdružené, jakož i o všech

transakcích, které byly s řečeným majetkem, právy nebo zájmy snad

provedeny po 1. červenci 1914.



§ 11.



Výraz "peněžní aktiva" zahrnuje všecky vklady nebo fondy zřízené před

vypověděním války anebo po něm, jakož i všechna aktiva pocházející ze

vkladů, důchodů neb užitků inkasovaných správci, sekvestry nebo jinými

z úhrad bankovních nebo z jakéhokoli jiného pramene, avšak nezahrnuje

peněz náležejících spojené anebo sdružené mocnosti nebo státům,

provinciím neb obcím, které ji tvoří.



§ 12.



Všechna kdekoli učiněná umístění peněžních aktiv příslušníků Vysokých

stran smluvních, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito

příslušníci byli kapitálově zúčastněni, osobami odpovědnými za správu

nepřátelského majetku nebo majícími dozor nad takovou správou anebo na

rozkaz těchto osob nebo kteréhokoli úřadu budou prohlášena za neplatná.

Tato peněžní aktiva budou vyúčtována bez ohledu k oněm umístěním.



§ 13.



Do měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, nebo na žádost

vznesenou kdykoliv poté, vydá Německo mocnostem spojeným nebo sdruženým

všecky účty nebo doklady účetní, archivy, listiny a vysvětlení všeho

druhu nalézající se na jeho území a týkající se majetku, práv a

zájmových účastenství příslušníků těchto mocností - počítaje v to

společnosti nebo družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni -,

jež byly podrobeny mimořádným opatřením válečným neb jakémukoli

opatření disposičnímu buď v Německu nebo v územích, která byla obsazena

Německem neb jeho spojenci.



Kontroloři, dozorci, vedoucí ředitelé, správci, vnucení správci,

likvidátoři a opatrovníci budou za ručení vlády německé osobně

odpovědni za neprodlené a úplné vydání těchto účtů a listinných dokladů

a za jejich přesnost.



§ 14.



Ustanovení článku 297 a této přílohy o majetku, právech a zájmových

účastenstvích v nepřátelských státech a o výtěžku jejich likvidace

vztahují se na dluhy, úvěry a účty, kdežto Oddíl III upravuje toliko

způsoby placení.



Pro úpravu otázek uvedených v čl. 297 mezi Německem a mocnostmi

spojenými a sdruženými, jejich koloniemi nebo protektoráty nebo

kterýmkoli z britských dominií nebo Indií, o kterých nebude prohlášeno,

že přijímají Oddíl III, a mezi jejich příslušníky, budou platiti

ustanovení Oddílu III o měně, v které se mají díti platy, o kursu a

úrocích, ačli zúčastněná vláda spojené nebo sdružené mocnosti neoznámí

Německu do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, že

se řečených ustanovení nemá použíti.



§ 15.



Ustanovení článku 297 a této přílohy platí o vlastnictví průmyslovém,

literárním a uměleckém, které jest nebo bude pojato do likvidace

majetku, práv, zájmových účastenství, společností nebo podniků,

provedené podle výjimečného válečného zákonodárství mocnostmi spojenými

nebo sdruženými nebo podle podmínek článku 297, odstavce b).



Oddíl V.



Smlouvy, promlčení, rozsudky.



Čl.299.



a) Smlouvy uzavřené mezi nepřáteli budou pokládány za zrušené od

okamžiku, kdy se kterékoli dvě strany staly nepřátely, vyjímajíc

případ, kde jde o dluhy nebo jiné povinnosti peněžní, které vznikly

tím, že bylo něco podle smlouvy vykonáno nebo placeno, a s výhradou

výjimek a zvláštních pravidel platných pro jisté smlouvy nebo druhy

smluv uvedených níže nebo v připojené příloze.



b) Vyňaty jsou ze zrušení ve smyslu tohoto článku smlouvy, jejichž

splnění bude ve všeobecném zájmu žádáno vládami mocností spojených nebo

sdružených, jejichž příslušníkem jest jedna ze stran, do šesti měsíců

od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Způsobí-li splnění smluv takto v platnosti zachovaných následkem změny

obchodních poměrů jedné ze stran značnou újmu, může smíšený rozhodčí

soud, o němž je řeč v Oddíle VI, přiřknouti poškozené straně přiměřenou

náhradu.



c) Hledíc k předpisům ústavním a právním ve Spojených státech

amerických, v Brasilii a Japonsku, neplatí tento článek ani článek 300

s připojenou přílohou o smlouvách uzavřených mezi příslušníky těchto

států a příslušníky německými; stejně neplatí článek 305 pro Spojené

státy americké nebo jejich příslušníky.



d) Tento článek, jakož i připojená příloha neplatí pro smlouvy, jejichž

strany se staly nepřáteli tím, že jedna nebo druhá bydlila v území,

jehož suverenita se mění, pokud tato strana nabude na základě této

smlouvy státní příslušnosti mocnosti spojené nebo sdružené, ani pro

smlouvy uzavřené mezi příslušníky mocností spojených nebo sdružených,

mezi kterými byly obchodní styky zakázány proto, že jedna ze stran byla

na území některé z mocností spojených anebo sdružených, které bylo

obsazeno nepřítelem.



e) O žádném ustanovení tohoto článku a připojené přílohy nelze míti za

to, že by činila neplatným obchodní jednání zákonitě vykonané na

základě smlouvy uzavřené mezi nepřáteli se schválením jedné z mocností

válčících.



Čl.300.



a) Na území Vysokých stran smluvních staví se ve vztazích mezi

nepřáteli veškeré lhůty promlčecí, práva omezující nebo preklusivní

lhůty procesní po dobu války, ať počaly běžeti před vypuknutím války či

po něm; počnou znovu běžeti nejdříve tři měsíce po tom, kdy tato

smlouva nabude působnosti. Toto ustanovení platí o lhůtách k předložení

kuponů úrokových anebo dividendových a o lhůtách k předložení cenných

papírů vylosovaných nebo z jakéhokoli jiného důvodu splatných, pokud

jde o jejich placení.



b) Byly-li následkem nevykonání nějakého aktu anebo nevyhovění

formálnímu předpisu za války na území německém provedeny úkony exekuční

na újmu příslušníka některé z mocností spojených nebo sdružených, bude

reklamace, podaná příslušníkem některé mocnosti spojené nebo sdružené,

vznesena na smíšený rozhodčí soud stanovený v Oddíle VI, nespadá-li věc

do pravomoci řádného soudu některé mocnosti spojené nebo sdružené.



c) Na žádost interesovaného příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené

nalezne smíšený rozhodčí soud na znovuzřízení práv porušených úkony

exekučními vzpomenutými v odstavci b), kdykoli to hledíc k zvláštním

poměrům věci bude spravedlivo a možno.



Bylo-li by toto znovuzřízení nespravedlivo nebo nemožno, může rozhodčí

soud poskytnouti poškozené straně náhradu na vrub vlády německé.



d) Stala-li se smlouva mezi nepřáteli neplatnou buď tím, že jedna ze

stran nesplnila nějakou podmínku smluvní, anebo tím, že použila práva

smlouvou stanoveného, může se poškozená strana obrátiti o náhradu škody

na smíšený rozhodčí soud. Soud bude míti v tomto případě práva

stanovená v odstavci c).



e) Ustanovení předešlých odstavců tohoto článku budou platiti pro

příslušníky mocností spojených nebo sdružených, kterým se stala újma

opatřeními svrchu vzpomenutými, provedenými od Německa v území

přepadeném nebo obsazeném, nedostalo-li se těmto příslušníkům za to

jiné náhrady.



f) Německo hradí třetím osobám škodu, kterou utrpěly vrácením nebo

znovuzřízením práva, na něž nalezl smíšený soud podle ustanovení

předcházejících odstavců tohoto článku.



g) Co se týče skriptur obchodních, začne tříměsíční lhůta, o níž jest

řeč v odstavci a), běžeti ode dne, kdy se definitivně ukončí mimořádná

opatření platící o skripturách obchodních v území příslušné mocnosti.



Čl.301.



V poměru mezi nepřáteli bude se míti za to, že žádná obchodní skriptura

sepsaná před válkou nepozbyla platnosti jen z toho důvodu, že nebyla

předložena ku přijetí nebo k placení v předepsaných lhůtách, nebo že

vydatelé neb indosanti nebyli zpraveni o nepřijetí neb o neplacení,

nebo že schází protest, nebo z toho důvodu, že za války nebylo vyhověno

jakémukoli formálnímu předpisu.



Jestliže lhůta, v které měla obchodní skriptura býti předložena ku

přijetí nebo k placení, nebo v které měli vydatel neb indosanti býti

zpraveni o nepřijetí neb o neplacení, nebo v které měla býti skriptura

protestována, vypršela za války, a jestliže strana, která měla

předložiti nebo dáti protestovati skripturu nebo dáti zprávu o

nepřijetí neb o neplacení, tak neučinila za války, bude jí od té doby,

kdy tato smlouva nabude působnosti, povolena lhůta nejméně tří měsíců,

v níž bude moci předložiti skripturu, zpraviti o nepřijetí neb o

neplacení nebo dáti ji protestovati.



Čl.302.



Rozsudky vynesené soudy kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené v

případech, v kterých jsou tyto soudy příslušné podle této smlouvy,

budou uznány v Německu za pravomocné a budou vykonány, aniž bude

potřebí opatřovati je doložkou vykonatelnosti.



Jestliže byl v jakémkoli sporu za války vynesen rozsudek německým

soudem proti příslušníku mocností spojených nebo sdružených v některé

instanci, v které se onen příslušník nemohl hájiti, bude moci

příslušník mocnosti spojené nebo sdružené, jemuž se takto stala újma,

dostati náhradu, která bude určena smíšeným rozhodčím soudem

ustanoveným v Oddíle VI.



K žalobě příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené smí náhrada shora

vzpomenutá býti na rozkaz smíšeného rozhodčího soudu, kde to bude

možno, dána tím způsobem, že se strany znovu uvedou ve stav, v němž

byly před rozsudkem vyneseným od německého soudu.



Náhradu shora vzpomenutou mohou před smíšeným rozhodčím soudem dostati

rovněž příslušníci mocností spojených nebo sdružených, kterým se stala

újma soudními rozhodnutími v územích přepadených neb obsazených,

jestliže nebyli odškodněni jinak.



Čl.303.



Ve smyslu Oddílů III, IV, V a VII znamená výraz "za války" pro každou

mocnost spojenou nebo sdruženou období od okamžiku, kdy nastal válečný

stav mezi Německem a touto mocností, až do doby, kdy přítomná smlouva

nabude působnosti.



Příloha.



I.



Obecná ustanovení.



§ 1.



Ve smyslu článku 299, 300 a 301 pokládají se smluvní strany za

nepřátelské, byl-li obchod mezi nimi zakázán nebo stal-li se jinak

nezákonným podle zákonů, nařízení nebo předpisů, kterým byla jedna z

těchto stran podrobena, a to buď ode dne, kdy tento obchod byl zakázán,

nebo ode dne, kdy se stal nezákonným jakýmkoli jiným způsobem.



§ 2.



Následující druhy smluv jsou vyňaty ze zrušení, o kterém je řeč v

článku 299, a zůstávají v působnosti bez újmy práv uvedených v článku

297, odstavec b), Oddílu IV, a s výhradou použití domácích zákonů,

nařízení a předpisů vydaných za války mocnostmi spojenými nebo

sdruženými, jakož i ustanovení smluvních:



a) smlouvy, jejichž předmětem je převod statků, majetku, věcí movitých

neb nemovitých, jestliže vlastnictví bylo převedeno nebo předmět vydán

před tím, nežli se strany staly nepřáteli;



b) pachty, nájmy a smlouvy o budoucím nájmu;



c) smlouvy o zástavu nemovitou, movitou a právo retenční;



d) koncese na doly, důlní jámy, lomy a ložiska;



e) smlouvy mezi osobami soukromými a státy, zeměmi, obcemi nebo jinými

obdobnými právnickými osobami, které jsou pověřeny správními úkoly, a

koncese udělené řečenými státy, zeměmi, obcemi a jinými obdobnými

právnickými osobami, které jsou pověřeny správními úkoly.



§ 3.



Jsou-li ustanovení některé smlouvy zrušena z části podle článku 299, a

lze-li odloučení provésti, zůstanou ostatní ustanovení této smlouvy v

platnosti s výhradou použití domácích zákonů, nařízení a předpisů

vzpomenutých shora v paragrafu 2. Nelze-li odloučení provésti, bude se

míti za to, že smlouva byla zrušena v celku.



II.



Zvláštní předpisy o určitých druzích smluv.



Smlouvy na bursách cenných papírů a zboží.



§ 4.



a) Pravidla vydaná za války uznanými bursami na cenné papíry nebo na

zboží a stanovící likvidaci obchodů bursovních, uzavřených před válkou

nepřátelským jednotlivcem, potvrzují se Vysokými stranami smluvními,

rovněž i opatření k provedení těchto pravidel, s výhradou:



1. že bylo výslovně řečeno, že obchod bude podléhati pravidlům řečených

burs,



2. že tato pravidla byla všeobecně závazná,



3. že podmínky likvidace byly slušné a přiměřené.



b) Předchozí odstavec se nevztahuje na opatření učiněná za okupace na

bursách v krajích, které byly obsazeny nepřítelem.



c) Likvidace terminových obchodů s bavlnou uzavřených ke dni 31.

července 1914 podle rozhodnutí Svazu bavlnářského v Liverpoolu se

potvrzuje.



Zástava.



§ 5.



Prodej zástavy zřízené k zaručení dluhu nepřítelova bude se v případě

nezaplacení pokládati za platný, třeba že vlastník nemohl býti zpraven,

jestliže věřitel jednal bezelstně a s náležitou péčí a opatrností; v

tom případě nebude moci vlastník vznésti nijakého nároku pro prodej

zástavy.



Toto ustanovení se nevztahuje na prodeje zástav vykonané nepřítelem za

okupace v krajinách, do kterých nepřítel vpadl nebo jež obsadil.



Obchodní skriptury.



§ 6.



Pokud se týče mocností, které přijaly Oddíl III a připojenou k němu

přílohu, budou peněžní závazky trvající mezi nepřáteli a plynoucí z

vydání obchodních skriptur vyrovnány podle řečeného dodatku

prostřednictvím úřadů verifikačních a kompensačních, jež vstoupí v

práva majetníka, pokud jde o různé opravné prostředky, které jsou

majetníku přístupny.



§ 7.



Jestliže se některá osoba buď před válkou nebo za války zavázala

zaplatiti obchodní skripturu následkem závazku, jejž k ní přejala jiná

osoba, která se stala později nepřátelskou, bude tato osoba nucena přes

zahájení nepřátelství ručiti oné za následky svého závazku.



III.



Pojišťovací smlouvy.



§ 8.



Pojišťovací smlouvy, které uzavřela jedna osoba s druhou, jež se stala

později nepřátelskou, budou upraveny podle následujících paragrafů.



Pojištění proti požáru.



§ 9.



Smlouvy o pojištění proti požáru týkající se majetku, které uzavřela

osoba mající zájmy na tomto majetku s osobou, jež se stala později

nepřátelskou, nebudou se pokládati za zrušené zahájením nepřátelství

nebo následkem toho, že se osoba stala nepřátelskou nebo že jedna ze

stran nesplnila některý smluvní závazek za války nebo ve lhůtě tří

měsíců po válce, nýbrž budou zrušeny dnem, kdy roční premie po prvé

dospěje splatnosti po vypršení tříměsíční lhůty po tom, kdy tato mírová

smlouva nabude působnosti.



Provede se vyrovnání nezaplacených premií, jež dospěly splatnosti za

války, a nároků za škody vzešlé za války.



§ 10.



Jestliže pojištění požární uzavřené před válkou bylo správním nebo

zákonodárným aktem za války převedeno s původního pojistitele na

pojistitele jiného, bude převod uznán a o ručení původního pojistitele

bude se míti za to, že přestalo dnem převodu. Původní pojistitel bude

však oprávněn k tomu, aby se mu dostalo na jeho žádost úplné informace

o podmínkách převodu, a bude-li patrno, že tyto podmínky nebyly

přiměřené, budou změněny tak dalece, pokud je nutno, aby se staly

přiměřenými.



Nadto bude míti pojistník v dohodě s původním pojistitelem právo, aby

byla smlouva převedena na původního pojistitele, počínajíc dnem

žádosti.



Pojištění na život.



§ 11.



Pojišťovací smlouvy na život uzavřené mezi pojistitelem a osobou, jež

se stala později nepřátelskou, nebudou se pokládati za zrušené

prohlášením války nebo tím, že se osoba stala nepřátelskou.



Každá částka, která se stala splatnou za války za podmínek smlouvy, jež

se podle předchozího odstavce nepokládá za zrušenou, bude vymahatelná

po válce. Tato částka se zvýší o 5%ní roční úroky od dospělosti až do

dne splacení.



Jestliže smlouva za války propadla pro neplacení premií nebo stala-li

se bezúčinnou pro nesplnění smluvních podmínek, budou pojištěnec nebo

jeho zástupci nebo osoby oprávněné míti právo kdykoli ve lhůtě dvanácti

měsíců ode dne, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti, žádati od

pojistitele hodnotu, kterou měla pojistka v den svého propadnutí nebo

zrušení.



Když smlouva propadla za války proto, že nebyly následkem válečných

opatření placeny premie, mají pojištěnec nebo jeho zástupci nebo

oprávněné osoby právo do tří měsíců, jež budou následovati po tom, kdy

tato mírová smlouva nabude působnosti, obnoviti platnost smlouvy tím,

že zaplatí premie případně dospělé s ročním úrokem 5%.



§ 12.



Kterákoli mocnost spojená nebo sdružená bude moci do tří měsíců, jež

budou následovati po tom, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti,

rozvázati všechny pojišťovací smlouvy trvající mezi kteroukoli německou

pojišťovací společností a svými příslušníky za podmínek, jež by těchto

příslušníků chránily od veškeré újmy.



K tomu cíli převede německá pojišťovací společnost na vládu zúčastněné

mocnosti spojené nebo sdružené část svých aktiv odpovídající poměrně

pojistkám takto zrušeným a bude zproštěna vší závaznosti stran těchto

pojistek. Aktiva, jež se mají převésti, budou určena pojišťovacím

matematikem (aktuárem), jejž ustanoví smíšený rozhodčí soud.



§ 13.



Jestliže byly pojišťovací smlouvy na život uzavřeny pobočkou některé

pojišťovací společnosti zřízenou ve státě, který se později stal

nepřátelským, bude se tato smlouva, nebude-li obsaženo ustanovení

opačné ve smlouvě samé, říditi místními zákony, avšak pojistitel bude

směti požadovati na pojištěnci nebo jeho zástupci náhradu částek

zaplacených k uspokojení požadavků vznesených nebo uložených na základě

opatření válečných proti podmínkám smlouvy samé a proti zákonům a

státním smlouvám platným v době, kdy pojišťovací smlouva byla uzavřena.



§ 14.



Ve všech případech, kde podle zákona platného pro smlouvu zůstane

pojistitel přes to, že premie nejsou zaplaceny, vázán smlouvou až do té

doby, kdy se dá pojištěnci zpráva, že smlouva došla, bude míti právo,

jestliže mu bylo válkou znemožněno tuto zprávu podati, vymáhati od

pojištěnce nezaplacené premie zvýšené o 5% roční úrok.



§ 15.



Pro použití odstavců 11 - 14 budou se za pojišťovací smlouvy na život

pokládati pojišťovací smlouvy, které se, pokud jde o výpočet vzájemných

závazků mezi dvěma stranami, zakládají na pravděpodobnostech lidského

života, kombinovaných s úrokovou mírou.



Pojištění námořní.



§ 16.



Smlouvy o pojištění námořním, počítajíc v to pojistky na čas a pojistky

cestovní, uzavřené mezi pojistitelem a osobou, jež se později stala

nepřátelskou, budou se pokládati za zrušené tím okamžikem, kdy se tato

osoba stala nepřátelskou, vyjímajíc případy, že risiko, o němž je řeč

ve smlouvě, počalo běžeti před tímto okamžikem.



Nepočalo-li risiko běžeti, bude možno částky zaplacené jako premie neb

jinak vymáhati na pojistiteli.



Počalo-li risiko běžeti, bude se smlouva pokládati za platnou přes to,

že se strana stala nepřátelskou, a zaplacení částek dlužných podle

podmínek smlouvy buď jako premie neb jako škody bude vymahatelné, až

tato mírová smlouva nabude působnosti.



Jestliže byla uzavřena dohoda o placení úroku z částek, které byl kdo

dlužen před válkou příslušníkům nebo které byli dlužni příslušníci

států válčících a které byly vymoženy po válce, poběží tento úrok v

případě ztrát vymahatelných podle pojišťovacích smluv námořních od té

chvíle, kdy vypršela lhůta jednoroční ode dne těchto ztrát.



§ 17.



Žádná smlouva o námořním pojištění s pojistníkem, jenž se později stal

nepřítelem, nesmí se vykládati tak, že by kryla škody způsobené

válečnými činy mocnosti, jejímž příslušníkem je pojistitel, nebo

válečnými činy států spojených nebo sdružených s touto mocností.



§ 18.



Prokáže-li se, že některá osoba, která před válkou uzavřela smlouvu o

námořním pojištění s pojistitelem, jenž se později stal nepřítelem,

uzavřela po zahájení nepřátelství novou smlouvu kryjící totéž risiko s

pojistitelem nikoli nepřátelským, bude se míti za to, že nová smlouva

nahradila původní smlouvu dnem, kdy byla uzavřena, a dospělé premie

budou upraveny na tom základě, že původní pojistitel bude vázán

smlouvou jen do okamžiku, kdy byla uzavřena smlouva nová.



Jiná pojištění.



§ 19.



S jinými pojišťovacími smlouvami uzavřenými před válkou mezi

pojistitelem a osobou, jež se stala později nepřátelskou, nežli

smlouvami, o nichž jest řeč v paragrafech 9 až 18, naloží se ve všech

směrech stejným způsobem, jako by se naložilo podle řečených článků se

smlouvami o požárním pojištění mezi týmiž stranami.



Zajišťovací smlouvy.



§ 20.



Všechny zajišťovací smlouvy uzavřené s osobou, jež se stala

nepřátelskou, budou se pokládati za zrušeny tím, že se tato osoba stala

nepřátelskou, avšak v případě risika v pojištění životním neb námořním,

jež počalo běžeti před válkou, bez újmy práva vymáhati po válce

zaplacení částek dlužných vzhledem na tato risika.



Jestliže se však zajištěnci stalo následkem vpádu nemožným nalézti

jiného zajistitele, potrvá smlouva v platnosti až do vypršení lhůty

tříměsíční po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Bude-li některá smlouva zajišťovací zrušena podle tohoto paragrafu,

provede se vyúčtování mezi stranami, pokud se týče i premií zaplacených

a splatných, i závazků za ztráty utrpěné vzhledem na risika v pojištění

životním neb námořním, jež počala běžeti před válkou. V případě jiných

risik nežli těch, která jsou uvedena v paragrafech 11 až 18, upraví se

účty ke dni, kterého se strany staly nepřátelskými, bez ohledu na

nároky za ztráty utrpěné po tomto dnu.



§ 21.



Ustanovení předchozího paragrafu vztahují se také na zajištění trvající

v den, kdy se strany staly nepřátelskými, která zajišťují zvláštní

risika přejatá pojistitelem v pojišťovací smlouvě stran jakéhokoli

jiného risika než risika života a risika námořního.



§ 22.



Zajištění pojišťovací smlouvy na život, jež bylo uzavřeno zvláštní

smlouvou a nebylo zahrnuto ve všeobecné smlouvě zajišťovací, zůstane v

platnosti.



Ustanovení paragrafu 12 se vztahují na smlouvy zajišťovací stran

pojistek na život, v nichž nepřátelské společnosti jsou zajistiteli.



§ 23.



Bylo-li před válkou uskutečněno zajištění smlouvy v pojištění námořním,

zůstane postup risika postoupeného zajistiteli v platnosti, jestliže

toto risiko počalo běžeti před zahájením nepřátelství, a smlouva

zůstane platná přes zahájení nepřátelství; částky dlužné podle smlouvy

zajišťovací jak stran premií, tak stran ztrát, budou vymahatelné po

válce.



§ 24.



Ustanovení paragrafů 17 a 18 a poslední odstavec paragrafu 16 budou se

vztahovati na smlouvy zajišťující risika námořní.



Oddíl VI.



Smíšený rozhodčí soud.



Čl.304.



a) Ve lhůtě tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude

zřízen smíšený rozhodčí soud mezi každou z mocností spojených nebo

sdružených na straně jedné a Německem na straně druhé. Každý z těchto

soudů bude složen ze tří členů. Každá ze zúčastněných vlád bude

jmenovati jednoho z těchto členů. Předseda bude pak zvolen po dohodě

mezi oběma zúčastněnými vládami.



Nebylo-li by možno dosíci o tom dohody, budou předseda soudu a dvě jiné

osoby jako jeho náhradníci pro případ potřeby zvoleni Radou Společnosti

národů nebo, nežli bude tato Rada ustavena, panem Gustavem Adorem,

svolí-li k tomu. Osoby tyto mají býti příslušníky států, které zůstaly

neutrální za války.



Jestliže se některá vláda nepostará při uprázdnění místa způsobem shora

vytčeným do měsíce o člena soudu, bude člen soudu vybrán protivnou

vládou z obou osob shora vzpomenutých, vyjímajíc předsedu.



Rozhodnutí většiny členů bude rozhodnutím soudu.



b) Smíšené rozhodčí soudy zřízené podle odstavce a) budou rozhodovati o

sporech spadajících do jejich příslušnosti podle Oddílů III, IV, V a

VII.



Kromě toho budou všechny spory jakéhokoli rázu týkající se smluv

uzavřených dříve, než nabyla působnosti tato smlouva mezi příslušníky

mocností spojených a sdružených a příslušníky německými, vyřizovány

smíšeným rozhodčím soudem, vyjímají se však spory, které podle zákonů

mocností spojených, sdružených nebo neutrálních spadají pod příslušnost

státních soudů těchto mocností. V tomto případě budou tyto spory

vyřizovány těmito státními soudy s vyloučením smíšeného rozhodčího

soudu. Zúčastněný příslušník mocnosti spojené nebo sdružené bude však

nicméně moci záležitost vznésti na smíšený rozhodčí soud, nebrání-li

tomu zákony jeho státu.



c) Bude-li to odůvodňovati počet sporů, budou moci býti ustanoveni

další členové, aby smíšený rozhodčí soud se mohl rozděliti v několik

oddělení. Každé z těchto oddělení bude složeno, jak shora udáno.



d) Každý rozhodčí soud stanoví sám svůj jednací řád, pokud není upraven

ustanoveními v příloze k tomuto článku. Bude míti právo určiti peníz

nákladů a výloh procesních, jež má nésti strana prohrávající.



e) Každá vláda bude hraditi plat člena smíšeného rozhodčího soudu, jejž

jmenuje, i každého zmocněnce, jejž určí, aby ji zastupoval před soudem.

Plat předsedův bude vyměřen zvláštní dohodou zúčastněných vlád; tento

plat, jakož i společná vydání každého soudu ponesou tyto dvě vlády na

polovic.



f) Vysoké smluvní strany se zavazují, že jejich soudy a úřady poskytnou

přímo smíšeným rozhodčím soudům jakoukoli možnou právní pomoc, zejména

při zprostředkování zpráv a při sbírání důkazů.



g) Vysoké smluvní strany se shodují v tom, že budou rozhodnutí

smíšeného rozhodčího soudu pokládati za konečná a učiní je závaznými

pro své příslušníky.



Příloha.



§ 1.



Jestliže některý člen soudu zemře nebo se vzdá úřadu, nebo jestliže

bude některému členu soudu z jakéhokoli důvodu nemožno zastávati svůj

úřad, bude postup, podle kterého se dělo jmenování, zachován i při

ustanovení jeho náhradníka.



§ 2.



Soud se přidrží ve svém řízení pravidel shodujících se se spravedlností

a slušností. Rozhodne o pořadu a lhůtách, v kterých má každá strana

podati své návrhy, a upraví formality potřebné k vedení důkazů.



§ 3.



Právní zástupci a rádcové obou stran budou míti právo přednésti soudu

ústně i písemně důvody na podporu neb obhájení své pře.



§ 4.



Soud uschová spisy o sporných otázkách a případech jemu předložených a

o příslušném řízení s udáním dat.



§ 5.



Každá ze zúčastněných mocností může jmenovati tajemníka. Tito tajemníci

budou skládati smíšený úřad tajemnický při soudu a budou podřízeni jeho

rozkazům. Soud smí jmenovati a užívati jednoho neb několika

funkcionářů, jichž bude potřebí, aby mu pomáhali při plnění jeho úkolů.



§ 6.



Soud rozhodne o všech sporných otázkách a věcech naň vznesených podle

důkazů, svědectví a informací, jež opatří zúčastněné strany.



§ 7.



Německo se zavazuje poskytnouti soudu všechnu pomoc a vysvětlení,

kterých potřebuje, aby provedl svá šetření.



§ 8.



Nedojde-li k jinaké dohodě, bude se řízení konati v jazyku anglickém,

francouzském, italském nebo japonském podle toho, jak rozhodne mocnost

spojená nebo sdružená, o kterou jde.



§ 9.



Místo a čas zasedání každého soudu určí předseda soudu.



Čl.305.



Jestliže některý příslušný soud vynesl nebo vynese rozsudek ve věci

uvedené v Oddílech III, IV, V nebo VII, a jestliže se rozsudek takový

nebude shodovati s ustanoveními řečených Oddílů, bude míti strana,

která tím trpí újmu, právo na náhradu, jež bude určena smíšeným

rozhodčím soudem. Na žádost příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené

smí náhrada shora uvedená býti dána, možno-li, smíšeným rozhodčím

soudem tak, že strany budou uvedeny v právní stav, v jakém byly, nežli

byl vynesen rozsudek soudem německým.



Oddíl VII.



Vlastnictví průmyslové.



Čl.306.



S výhradou ustanovení této smlouvy budou práva z vlastnictví

průmyslového, literárního a uměleckého, jak jsou vymezena mezinárodními

úmluvami pařížskou a bernskou, vzpomenutými v článku 286, znovuzřízena

neb obnovena ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, v územích

Vysokých smluvních stran ve prospěch osob, které byly jejich nositeli v

okamžiku, kdy začal stav válečný, anebo jejich právních nástupců.

Rovněž i práva, jež, nebýti války, by byla mohla býti získána za války

na základě podané žádosti za ochranu vlastnictví průmyslového nebo na

základě uveřejnění díla literárního nebo uměleckého, budou uznána a

vyhrazena ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, ve prospěch

osob, jež by byly měly k tomu právní titul.



Avšak právní jednání předsevzatá na základě zvláštních opatření, která

snad byla zavedena za války vrchností zákonodárnou, výkonnou neb

správní některé mocnosti spojené neb sdružené, pokud jde o práva

příslušníků německých ve věcech vlastnictví průmyslového, literárního

neb uměleckého, zůstanou v platnosti a zachovají všechny své účinky.



Ani Německo ani příslušníci němečtí nebudou moci činiti právních nároků

ani vznášeti žaloby z toho důvodu, že vláda mocnosti spojené nebo

sdružené neb kterákoliv osoba na účet této vlády neb s jejím svolením

těžily po dobu války z práv ve věcech vlastnictví průmyslového,

literárního neb uměleckého, ani z důvodu prodeje, nabízení neb

používání výrobků, přístrojů a zboží nebo předmětů jakéhokoli druhu, na

něž se tato práva vztahovala.



Jestliže zákonodárství některé mocnosti spojené neb sdružené, které

bylo v působnosti v době podpisu této smlouvy, nestanovilo nic jiného,

naloží se s částkami dlužnými neb zaplacenými na základě právních

jednání neb operací, uskutečněných v důsledku zvláštních opatření

uvedených v odstavci I tohoto článku, stejně jako s ostatními

pohledávkami příslušníků německých podle předpisů této smlouvy; na

částky, jež vyplynuly ze zvláštních opatření učiněných vládou německou

ve věci práv z průmyslového, literárního a uměleckého vlastnictví

příslušníků spojených neb sdružených mocností, bude se hleděti jako na

jiné dluhy příslušníků německých a naloží se s nimi jako s jinými

jejich dluhy.



Každá mocnost spojená nebo sdružená vyhrazuje si volnost omeziti,

podmínkami vázati nebo ztenčiti práva z vlastnictví průmyslového,

literárního nebo uměleckého (vyjímajíc ochranné známky tovární neb

obchodní), získaná před válkou nebo za války, nebo jež budou získána

později podle jejího zákonodárství příslušníky německými, ať tím, že je

zužitkuje, ať tím, že bude poskytovati licence na jejich zužitkování,

ať tím, že si vyhradí dozor nad tímto zužitkováním, ať jiným způsobem,

a to do té míry, jakou bude pokládati za nutnou pro potřeby obrany

státu nebo v zájmu veřejném nebo k tomu cíli, aby zabezpečila to, by

Německo slušně nakládalo s právy z vlastnictví průmyslového,

literárního neb uměleckého, která na území německém drží její

příslušníci, aneb aby měla záruku za úplné splnění všech závazků, jež

podle této smlouvy Německo vzalo na sebe. Pokud jde o práva z

vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, která budou

získána po době, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude se směti

volnosti svrchu vyhrazené mocnostem spojeným a sdruženým používati jen

tehdy, mohla-li by ona omezení, podmínky a ztenčení býti pokládána za

nutná pro potřeby obrany státu nebo v zájmu veřejném.



Jestliže by mocnosti spojené nebo sdružené použily předcházejících

ustanovení, budou přiznány přiměřené náhrady a odškodné, s nimiž se

naloží stejně, jako se má po rozumu této smlouvy naložiti s ostatními

částkami dlužnými příslušníkům německým.



Každá z mocností spojených nebo sdružených si vyhrazuje právo pokládati

za neplatný a bezúčinný jakýkoli úplný nebo částečný postup a jakékoli

vyhrazení práv z vlastnictví průmyslového, literárního nebo uměleckého,

jež se staly po 1. srpnu 1914 aneb které se snad stanou napříště a

jejichž účinkem bude ztížiti provedení předpisů tohoto článku.



Ustanovení tohoto článku nelze užíti, pokud jde o práva z vlastnictví

průmyslového, literárního neb uměleckého, příslušející společnostem

nebo podnikům, jež byly mocnostmi spojenými nebo sdruženými likvidovány

podle výjimečného zákonodárství válečného anebo s nimiž se tak stane

podle článku 297, odstavec b).



Čl.307.



Lhůta nejméně roční ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude

povolena příslušníkům všech Vysokých smluvních stran, aby bez příplatku

a jakýchkoli pokut provedli úkon, splnili formalitu, zaplatili poplatek

a vůbec dostáli jakýmkoli závazkům předepsaným zákony a nařízeními

jednoho každého státu k tomu cíli, aby zachovali neb dostali práva z

vlastnictví průmyslového, získaná již před 1. srpnem 1914 nebo která,

nebýti války, by byla mohla býti získána po tomto dni na základě

žádosti podané před válkou nebo za války, jakož i k tomu cíli, aby

vznesli odpor proti takovýmto právům. Tento článek nemůže poskytnouti

práva na obnovu řízení zakročovacího ve Spojených státech amerických,

bylo-li již provedeno závěrečné líčení.



Práva z vlastnictví průmyslového, která snad propadla následkem toho,

že nebyl proveden některý úkon nebo formalita neb že nebyl zaplacen

poplatek, znovu oživnou. Pokud se však týká patentů a vzorků, bude moci

každá mocnost spojená nebo sdružená učiniti opatření, která uzná podle

zásad slušnosti za nutná, aby obhájila práva osob třetích, jež snad

těžily z patentů nebo vzorků nebo jich používaly po dobu, kdy byly

zbaveny platnosti. Mimo to patenty a vzorky náležející příslušníkům

německým, které nabudou takto opět platnosti, zůstanou, pokud se týká

udělených licencí, podřízeny předpisům, které by byly platily za války,

jakož i všem ustanovením této smlouvy.



Období mezi 1. srpnem 1914 a dnem, kdy nabude působnosti tato smlouva,

nebude započítáno do lhůty stanovené pro zužitkování patentu nebo pro

užívání ochranných známek továrních neb obchodních neb užívání vzorků,

a platí mimo to, že žádný patent, ochranná známka průmyslová neb

obchodní nebo vzorek, který požíval ochrany dne 1. srpna 1914, nemůže

dříve, než uplynula dvě léta ode dne, kdy nabyla působnosti tato

smlouva, býti prohlášen za propadlý nebo zrušený jen z toho důvodu, že

nebylo z něho těženo nebo ho nebylo používáno.



Čl.308.



Prioritní lhůty stanovené článkem 4 mezinárodní úmluvy pařížské ze dne

20. března 1883, revidované ve Washingtonu v r. 1911, nebo kteroukoli

jinou platnou úmluvou neb zákonem pro podání neb registrování žádostí

za patenty jakéhokoli druhu, ochranné známky průmyslové a obchodní, za

vzorky neb modely, jež nevypršely ještě dnem 1. srpna 1914, jakož i

lhůty, jež počaly běžeti za války aneb jež by, nebýti války, byly mohly

počíti běžeti, budou prodlouženy každou z Vysokých smluvních stran ve

prospěch příslušníků ostatních Vysokých smluvních stran až do doby,kdy

uplyne šest měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Toto prodloužení lhůty však nebude na újmu právům kterékoli Vysoké

smluvní strany aneb kterékoli osoby,jež by v okamžiku, kdy tato smlouva

nabude působnosti, byla bezelstně v držbě práv z vlastnictví

průmyslového odporujících právům, o něž někdo žádá dovolávaje se

prioritní lhůty. Tyto mocnosti a osoby zůstanou v požívání svých práv,

ať jich užívají osobně či skrze zástupce neb držitele licencí, kterým

je postoupily dříve, než tato smlouva nabyla působnosti, a nebudou moci

v této věci žádným způsobem býti znepokojovány nebo stíhány jako

padělatelé.



Čl.309.



Příslušníci němečtí neb osoby sídlící nebo vykonávající svou živnost v

Německu se strany jedné a příslušníci mocností spojených nebo

sdružených neb osoby sídlící nebo živnost svou vykonávající na území

těchto mocností se strany druhé, ani osoby třetí, jimž tito příslušníci

neb osoby postoupili svá práva za války, nebudou moci podati žalobu ani

uplatňovati žádný nárok, odvolávajíce se na skutečnosti, jež se udály

na území druhé strany mezi dnem vypovědění války a dnem, kdy tato

smlouva nabyla působnosti, a o nichž by se mohlo míti za to, že tyto

skutečnosti porušují práva z vlastnictví průmyslového, literárního neb

uměleckého, která existovala v kterýkoli okamžik za války nebo která

budou obnovena hledíc k článkům 307 a 308 svrchu uvedeným.



Rovněž nebude přípustná v žádnou dobu žaloba se strany týchž osob pro

porušení práv z vlastnictví průmyslového neb uměleckého, odvolávající

se na to, že byly prodávány neb nabízeny po jeden rok od podpisu této

smlouvy na území mocností spojených neb sdružených na straně jedné neb

na území Německa na straně druhé produkty neb výrobky vyrobené neb

literární anebo umělecká díla uveřejněná ve lhůtě mezi dnem vypovědění

války a dnem podpisu této smlouvy, nebo odvolávající se na to, že tyto

věci byly někým získány, že z nich bylo těženo nebo jich používáno, při

čemž se však rozumí, že toto ustanovení nebude platiti, jestliže

držitelé těchto práv měli bydliště neb průmyslové neb obchodní závody v

územích, jež za války byla obsazena Německem.



Tento článek nebude platiti ve vztazích mezi Spojenými státy americkými

se strany jedné a Německem se strany druhé.



Čl.310.



Licenční smlouvy týkající se těžení z vlastnictví průmyslového nebo

smlouvy o reprodukování děl literárních nebo uměleckých, které byly

uzavřeny před vypověděním války mezi příslušníky mocností spojených

nebo sdružených nebo osobami sídlícími na území těchto mocností nebo

vykonávajícími tam svou živnost se strany jedné a příslušníky německými

se strany druhé, budou pokládány za rozvázané ode dne vypovědění války

mezi Německem a mocností spojenou nebo sdruženou. Původní oprávněný ze

smlouvy tohoto druhu bude však v každém případě míti právo, aby do

šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, žádal od

vlastníka těchto práv udělení nové licence, jejíž podmínky,

nedohodnou-li se strany mezi sebou, budou stanoveny příslušným v tomto

směru soudem té země, podle jejíhož zákonodárství ona práva byla

získána, vyjímajíc případ, že se licence dosáhlo na základě práv

získaných podle zákonodárství německého; v tomto případě budou podmínky

ustanoveny smíšeným rozhodčím soudem, o němž mluví Oddíl VI této

smlouvy. Soud může po případě zároveň určiti náhradu, kterou pokládá za

oprávněnou vzhledem na užívání těchto práv po dobu války.



Licence vztahující se na práva průmyslová, literární a umělecká, které

byly vyhrazeny podle zvláštního zákonodárství válečného některé

mocnosti spojené nebo sdružené, nebudou dotčeny tím, že byla

prodloužena licence, která existovala před válkou. Tyto licence

zůstanou v platnosti neomezeně, a byla-li takováto licence udělena

původnímu oprávněnému z licenční smlouvy uzavřené před válkou, bude se

míti za to, že nastoupila na její místo.



Byly-li za války placeny nějaké částky podle nějaké smlouvy neb licence

smluvené před válkou o těžení z vlastnictví průmyslového nebo o

rozmnožování nebo provozování děl literárních, dramatických neb

uměleckých, naloží se s těmito částkami stejně jako s ostatními dluhy

nebo pohledávkami příslušníků německých ve shodě s touto smlouvou.



Tento článek nebude platiti ve vztazích mezi Spojenými státy americkými

se strany jedné a Německem se strany druhé.



Čl.311.



Obyvatelé území touto smlouvou odloučených od Německa budou požívati

přes toto odloučení a změnu státního občanství z něho vyplývající v

Německu úplně a bez omezení všech práv z vlastnictví průmyslového,

literárního a uměleckého, která jim dle zákonů německých náležela v

době tohoto odloučení.



Práva z vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého platná na

územích od Německa odloučených podle této smlouvy v době odloučení

těchto území od Německa, nebo práva, která budou obnovena nebo znovu

zřízena podle článku 306 této smlouvy, budou uznána státem, jemuž bude

řečené území postoupeno, a zůstanou v působnosti na tomto území po

dobu, která jim bude přiznána podle německého zákonodárství.



Oddíl VIII.



Sociální a státní pojištění v postoupených územích.



Čl.312.



Bez újmy ustanovení obsažených v jiných článcích této smlouvy zavazuje

se vláda německá, že převede na mocnost, jíž byla území německá v

Evropě postoupena, anebo na mocnost,jež spravuje jako mandatář bývalá

území německá podle článku 22 Části I (Společnost národů), poměrnou

část reserv nashromážděných vládami říše nebo států německých nebo

veřejnými neb soukromými organisacemi činnými pod jejich dozorem,

určenou k tomu, aby na těchto územích mohlo působiti pojištění sociální

a státní.



Mocnosti, na něž budou tyto fondy převedeny, musí je za všech okolností

věnovati splnění závazků vyplývajících z těchto pojištění.



Podmínky tohoto převodu budou stanoveny zvláštními úmluvami, uzavřenými

mezi vládou německou a vládami, o které jde.



Jestliže by tyto zvláštní úmluvy podle předešlého odstavce nebyly

sjednány do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti,

podmínky převodu budou předloženy v každém případě pětičlenné komisi.

Jednoho člena jmenuje vláda německá, jednoho druhá vláda, o niž jde, a

tři Správní rada Mezinárodního úřadu práce z příslušníků jiných států.

Tato komise, jež rozhoduje většinou hlasů, bude povinna do tří měsíců

po tom, co bude zřízena, usnésti se o návrzích, které předloží Radě

Společnosti národů. Rozhodnutí Rady buďtež Německem i druhým státem, o

který jde, ihned pokládána za konečná.



Část XI.



Vzduchoplavba.



Čl.313.



Vzducholodi mocností spojených a sdružených budou požívati plné svobody

přeletu a přistání na území i na územních vodách německých a budou

účastny stejných výhod jako vzducholodi německé, zvláště v případě

nouze, na zemi nebo na moři.



Čl.314.



Vzducholodi mocností spojených a sdružených budou na cestě do kterékoli

cizí země požívati práva, přeletěti území a územní vodstvo německé bez

přistání, ovšem šetříce řádů, jež by Německo snad zavedlo a jež budou

stejně platiti pro vzducholodi německé i pro vzducholodi zemí spojených

a sdružených.



Čl.315.



Letiště pro vzducholodi v Německu, otevřená veřejné domácí dopravě,

budou otevřena i vzducholodím mocností spojených a sdružených, jež tam

budou rovnoprávné se vzducholoďmi německými co do poplatků všech druhů,

čítaje v to dávky z přistání a zaopatření.



Čl.316.



S výhradou hořejších ustanovení podléhá právo letu, průletu a přistání,

obsažené v článku 313, 314 a 315, řádům, které by Německo uznalo za

nutno zavésti; rozumí se, že těchto řádů bude užito bez rozdílu i na

vzducholodi německé i na vzducholodi zemí spojených a sdružených.



Čl.317.



Vysvědčení o státní příslušnosti, o schopnosti k letu, průkazy o

letecké způsobilosti, jakož i povolení vydaná nebo za pravoplatná

uznaná kteroukoli z mocností spojených a sdružených budou uznány v

Německu za platné a rovnocenné s vysvědčeními, průkazy a povoleními

vydanými Německem samým.



Čl.318.



Pokud jde o vnitrostátní obchodní vzduchoplavbu, bude v Německu se

vzducholoďmi mocností spojených a sdružených nakládáno jako se

vzducholoďmi státu požívajícího největších výhod.



Čl.319.



Německo se zavazuje zavésti vhodná opatření, aby se zajistilo, že se

vzducholoď německá, letíc nad jeho vlastním územím, podrobí pravidlům o

světlech a signálech, o plavbě vzduchem a o pohybech poblíž letišť a

nad nimi tak, jak pravidla ta jsou stanovena v dohodě o vzduchoplavbě

sjednané mezi mocnostmi spojenými a sdruženými.



Čl.320.



Závazky uložené předcházejícími ustanoveními zůstávají v platnosti až

do 1. ledna 1923, leda že by před tím Německo bylo přijato do

Společnosti národů nebo že by mu bylo dovoleno souhlasem mocností

spojených a sdružených přistoupiti k dohodě těchto mocností o plavbě

vzduchem.



Část XII.



Přístavy, vodní cesty a železnice.



Oddíl I.



Obecná ustanovení.



Čl.321.



Německo se zavazuje poskytnouti svobodu průvozu přes své území osobám,

zboží, lodím, člunům, vagonům a poště, pocházejícím z území nebo

určeným do území kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené, ať už jde o

mocnost pohraniční čili nic, a to na cestách pro mezinárodní průvoz

nejvhodnějších, buď po železnicích, po splavných vodních tocích nebo

průplavech; k tomu cíli bude dovolen průvoz vodami územními. Takové

osoby, zboží, lodi, čluny, vozy, vagony a pošta nebudou podrobeny

žádným průvozním poplatkům ani zbytečným průtahům neb omezením a budou

míti v Německu právo, aby s nimi bylo nakládáno stejně jako s domácími

ve všem, co se týká poplatků a úlev, i ve všech jiných směrech.



Průvozní zboží bude prosto jakéhokoli cla i jiných podobných

povinností.



Všechny poplatky nebo dávky ukládané průvozní dopravě musí býti rozumné

hledíc k podmínkám dopravním. Žádný poplatek, výhoda neb omezení nesmí

záviseti ať přímo či nepřímo na vlastnictví nebo na státní příslušnosti

lodi neb jiného prostředku dopravního, jehož by bylo aneb mělo býti

použito na kterékoli části celkové průvozní trati.



Čl.322.



Německo se zavazuje, že nezavede aniž bude udržovati jakéhokoliv dozoru

na podniky pro přepravu vystěhovalců přes své území tam i zpět, mimo

opatření nutná k zajištění, že jde vskutku o cestující projíždějící;

nedovolí žádné společnosti plavební ani žádné jiné organisaci,

společnosti ani soukromé osobě interesované na dopravě, aby jakýmkoli

způsobem působily při službě správní k onomu účelu zřízené, a nebude v

tomto směru vykonávati přímého ani nepřímého vlivu.



Čl.323.



Německo má zakázáno, aby nedělalo přímo ani nepřímo rozdílu a

neposkytovalo výhod co do dávek, poplatků aneb zákazů týkajících se

dovozu do svého území aneb vývozu z něho, šetříc zvláštních závazků

obsažených v této smlouvě, ať už by šlo o rozdíl podle pohraničního

místa vstupního aneb výstupního či podle povahy, podle vlastnictví nebo

podle vlajky použitých prostředků dopravních (počítajíc v to i dopravu

vzduchovou), či o rozdíl podle toho, odkud loď nebo člun, vagon,

vzducholoď aneb jiný prostředek dopravní původně aneb naposled vyjel,

nebo podle jeho konečného aneb nejbližšího určení, podle směru cesty

anebo podle míst překladních, či podle toho, zda přístav, přes nějž

bylo zboží dovezeno aneb vyvezeno, je přístav německý či kterýkoli cizí

přístav, či podle toho, bylo-li zboží vyvezeno aneb dovezeno po moři,

po zemi aneb vzduchem.



Německo má zejména zakázáno, aby nezavádělo v neprospěch přístavů, lodí

aneb člunů kterékoli z mocností spojených a sdružených žádného

příplatku nebo přímé neb nepřímé odměny pro vývoz nebo dovoz přes

přístavy německé neb cizí, po lodích a člunech německých aneb cizích,

zejména ve formě tarifů kombinovaných. Německo má zakázáno, aby

nepodrobovalo osob neb zboží dopravovaného přes přístav aneb po lodi

nebo člunu některé z mocností spojených a sdružených žádným formalitám

a průtahům, kterým by tyto osoby aneb toto zboží nebyly podrobovány,

kdyby byly dopravovány přes přístav německý nebo přes přístav některé

jiné mocnosti, aneb kdyby použily lodi neb člunu německého nebo člunu

některé mocnosti jiné.



Čl.324.



Musí se učiniti veškerá vhodná opatření správní i technická, aby byl

přechod zboží přes hranice Německa co možno zkrácen a aby byla výprava

a přeprava zboží od těchto hranic, bez rozdílu, pochází-li zboží z

území mocností spojených a sdružených či je-li do nich určeno, zda je v

průvozu z těchto území či v průvozu do nich, zajištěna co do hmotných

podmínek, zejména pokud se týče rychlosti a péče dopravní tak, aby

podmínky ty byly stejné, jako platí pro zboží téhož rázu dopravované

územím německým za podobných podmínek přepravních.



Zvláště přeprava zboží podléhajícího rychlé zkáze bude se díti

dochvilně a pravidelně a prohlídka celní bude prováděna tak, aby se

mohlo v přepravě zboží přímo pokračovati vlaky přípojnými.



Čl.325.



Námořní přístavy mocností spojených a sdružených budou požívati všech

výhod a všech snížených tarifů poskytovaných na německých železnicích

aneb splavných vodách německých ve prospěch přístavů německých aneb

přístavů kterékoli jiné mocnosti.



Čl.326.



Německo nesmí odmítnouti účast při tarifech neb sestavách tarifních,

které by měly za účel zajistiti přístavům některé z mocností spojených

a sdružených stejné výhody, jaké by Německo bylo poskytlo přístavům

vlastním neb přístavům některé jiné mocnosti.



Oddíl II.



Plavba.



Hlava prvá.



Svoboda plavby.



Čl.327.



Se státními příslušníky mocností spojených a sdružených, jakož i s

jejich majetkem, loďmi a čluny bude se v každé příčině jednati stejně

ve všech přístavech a na vnitrozemských vodních cestách německých jako

s příslušníky Německa, jejich majetkem, loďmi a čluny.



Zvláště pak budou oprávněny lodi a čluny kterékoliv mocnosti spojené a

sdružené dopravovati zboží všeho druhu i cestující do všech neb ze

všech přístavů neb míst na území Německa, jež mohou býti přístupny

lodím a člunům německým, a to za podmínek, které nebudou obtížnější než

podmínky platící pro lodi a čluny domácí; bude se s nimi nakládati

stejně jako s loďmi a čluny domácími, pokud jde o jakékoli výhody a

dávky přístavní a nábřežní, počítajíc v to výhody při pobytu, při

nakládání a skládání, dále pokud jde o dávky a poplatky z nosnosti, z

přistání, ze služby lodivodské, poplatky majákové a karantenní a vůbec

podobné dávky a poplatky jakéhokoli rázu, vybírané jménem a ve prospěch

vlády, úřadů veřejných, jednotlivců, společností nebo závodů

jakýchkoliv.



Poskytlo-li by Německo zvláštní výhody některé mocnosti spojené nebo

sdružené nebo jiné cizí mocnosti, budou tyto výhody rozšířeny ihned a

bezpodmínečně na všechny mocnosti spojené a sdružené.



Dopravě osob a lodí i člunů nebudou činěny jiné překážky než ty, které

vyplývají z ustanovení celních, policejních, zdravotních,

vystěhovaleckých a přistěhovaleckých neb z předpisů o dovozu a vývozu

zakázaného zboží. Tato ustanovení musí býti rozumná a jednotná a

nesmějí zbytečně dopravě překážeti.



Hlava druhá.



Svobodná pásma v přístavech.



Čl.328.



Svobodná pásma, která byla v přístavech německých 1. srpna 1914, budou

zachována. Tato svobodná pásma a pásma, která by byla následkem této

smlouvy na německém území zřízena, budou podléhati řádu obsaženému v

následujících článcích.



Zboží dopravované do svobodného pásma nebo z něho odvážené nebude

podrobeno žádnému poplatku dovoznímu ani vývoznímu, vyjímajíc případ

uvedený v článku 330.



Lodi a zboží vstupující do svobodného pásma mohou býti podrobeny

poplatkům určeným k úhradě přístavních nákladů správních, udržovacích a

zlepšovacích, jakož i dávkám zavedeným za užívání různých zařízení,

předpokládajíc, že tyto dávky a poplatky budou rozumné vzhledem ke

skutečným nákladům a že budou vybírány podle zásady rovnosti po smyslu

článku 327.



Zboží nesmí býti podrobeno žádnému jinému poplatku ani dávce kromě

poplatků statistických nejvýše 1 promile ad valorem, jichž bude

výhradně použito k úhradě nákladů služby určené k zjištění ruchu

přístavního.



Čl.329.



Výhody poskytnuté pro zřizování skladišť, jakož i pro balení a

vybalování zboží musí odpovídati současným obchodním potřebám. Veškeré

zboží, jehož spotřeba je ve svobodném pásmu povolena, bude prosto všech

poplatků spotřebních i jakýchkoli jiných kromě poplatků statistických,

uvedených v článku 328.



Nebude činěn žádný rozdíl, pokud jde o kterýkoli předpis tohoto článku,

ani mezi osobami různých národností, ani mezi tovary různého původu

nebo určení.



Čl.330.



Dovozní poplatky mohou býti uloženy na výrobky opouštějící svobodné

pásmo, pokud jsou určeny k spotřebě země, v jejímž území přístav leží.

Naopak poplatky vývozní mohou býti uloženy na výrobky pocházející z

této země, pokud jsou určeny pro svobodné pásmo. Tyto dovozní a vývozní

poplatky musí býti založeny na témž podkladě a na týchž sazbách jako

podobné poplatky vybírané na jiných celních hranicích země, o níž se

jedná. Na druhé straně se Německu zakazuje, aby pod žádným pojmenováním

nezavádělo dovozního, vývozního ani průvozního cla na výrobky

přepravované přes území německé po zemi nebo po vodě do svobodného

pásma nebo z něho a do kteréhokoli jiného státu nebo z něho.



Německo musí vydati nutné předpisy, aby se zajistil a zaručil tento

svobodný průvoz na oněch železničních a vodních cestách jeho území,

které slouží zpravidla za přístup k svobodnému pásmu.



Hlava třetí.



Klausule o Labi, Odře, Němanu (Russstrom-Memel-Niemen) a Dunaji.



1.



Obecná ustanovení.



Čl.331.



Prohlašují se za mezinárodní:



Labe (Elbe) od ústí řeky Vltavy (Moldau) a Vltava (Moldau) od Prahy;



Odra (Oder) od ústí řeky Opavy;



Něman (Russtrom-Memel-Niemen) od Grodna;



Dunaj od Ulmu;



a každá splavná část těchto vodních sítí, která slouží více než jednomu

státu za přirozený přístup k moři, ať už s překládáním s lodi na loď či

bez něho, dále průplavy pobočné a koryta plavební, které by byly

postaveny buď k zdvojení nebo k zdokonalení přirozeně splavných částí

řečených říčních sítí, anebo k spojení dvou přirozeně splavných částí

téhož vodního toku.



Totéž bude platiti o vodní cestě rýnsko-dunajské, bude-li tato cesta

postavena podle podmínek stanovených v čl. 353.



Čl.332.



Na cestách prohlášených v předcházejícím článku za mezinárodní bude se

jednati s příslušníky, s majetkem a s vlajkami všech mocností na

základě naprosté rovnosti, takže se nebude ke škodě příslušníků,

majetku a vlajky kterékoli z těchto mocností činiti rozdíl mezi nimi a

příslušníky, majetkem a vlajkou státu poříčního samého nebo státu,

jehož příslušníci, majetek nebo vlajka by požívali největších výhod.



Avšak německé lodi nesmějí provozovati přepravu osobní a nákladní na

pravidelných liniích mezi přístavy některé mocnosti spojené nebo

sdružené bez jejího zvláštního povolení.



Čl.333.



Pokud není opačného ustanovení některé trvající dohody, mohou se z

člunů používajících splavné cesty nebo přístupu k ní vybírati poplatky,

které mohou býti proměnlivé podle jednotlivých oddílů řeky. Poplatky

musí býti výhradně určeny k tomu, aby byl přiměřeným způsobem kryt

náklad na udržování splavnosti nebo na zlepšení řeky a přístupů k ní

nebo k úhradě výdajů věnovaných zájmům plavby. Sazby poplatků budou

vypočteny podle těchto nákladů a vyvěšeny v přístavech. Poplatky ty

budou stanoveny tak, aby nebylo nutno prováděti podrobnou prohlídku

nákladu kromě při podezření z podloudnictví nebo z přestupku.



Čl.334.



Průvoz cestujících, lodí a zboží bude se díti podle obecných podmínek

stanovených v Oddíle I.



Náležejí-li oba břehy mezinárodní řeky témuž státu, může se dáti

transitující zboží pod pečeti nebo pod dozor celníků. Pokud řeka tvoří

hranici, zboží i cestující transitující jsou prosti všech celních

formalit. Nakládání a skládání zboží, jakož i naloďování a vyloďování

cestujících smí se díti jen v přístavech určených státem poříčním.



Čl.335.



Ani podél toku, ani v ústí shora uvedených řek nesmějí se vybírati

žádné dávky kromě těch, jež jsou ustanoveny v této části.



Toto ustanovení nebrání, aby státy pobřežní zavedly cla, místní a

spotřební dávky, jakož i rozumné a jednotné poplatky přístavní za

používání jeřábů, vytahovadel, nábřeží, skladišť atd. podle sazeb

veřejně vyhlášených.



Čl.336.



Není-li zvláštní organisace ku provádění udržovacích a zlepšovacích

prací na mezinárodní části splavné sítě, jest každý poříční stát

povinen učiniti vhodným způsobem opatření nutná k odstranění plavebních

překážek nebo nebezpečí a k zajištění dobrých plavebních podmínek.



Kdyby některý stát této povinnosti nevyhověl, může každý poříční stát

nebo stát zastoupený v mezinárodní komisi, je-li taková komise zřízena,

dovolati se soudu ustanoveného k tomu účelu Společností národů.



Čl.337.



Stejně se bude postupovati, kdyby některý poříční stát podnikl takové

práce, které by mohly býti na újmu plavbě v mezinárodní části. Soud

uvedený v předchozím článku může naříditi zastavení nebo zrušení těchto

prací, dbaje při svých rozhodnutích práv zavodňování, vodních sil a

rybářství, jakož i ostatních zájmů státních, které při souhlasu všech

poříčních států nebo všech států zastoupených v mezinárodní komisi,

bude-li taková komise zřízena, budou míti přednost před potřebami

plavby.



Stížnost k soudu Společnosti národů nebude míti účinků odkladných.



Čl.338.



Řád vyjádřený hořejšími články 332 až 337 bude nahrazen řádem zavedeným

obecnou úmluvou, jež bude ujednána mocnostmi spojenými a sdruženými a

schválena Společností národů a jež se bude týkati vodních cest, kterým

by řečená úmluva přiznala ráz mezinárodní. Tato úmluva bude se moci

vztahovati zvláště k celým říčním sítím řek Labe (Elbe), Odry (Oder),

Němanu (Russtrom-Memel-Niemen) a Dunaje nebo k jejich částem, jak jsou

uvedeny svrchu, jakož i k jiným součástem těchto říčních sítí, které by

s nimi mohly býti posuzovány podle stejných zásad.



Německo se zavazuje ve shodě s ustanovením článku 379, že přistoupí k

této obecné úmluvě, jakož i ke všem návrhům na revisi trvajících

mezinárodních dohod a řádů, vypracovaným, jak je níže řečeno v článku

343.



Čl.339.



Německo postoupí zúčastněným mocnostem spojeným a sdruženým nejdéle do

tří měsíců po době, kdy mu to bude notifikováno, část vlečných parníků

a člunů, které zbudou v matrikách přístavů říčních sítí uvedených v

článku 331, až budou vyloučeny ty, které mají býti napřed odevzdány

proto, že se na ně vztahuje právní důvod vrácení nebo náhrady. Německo

postoupí rovněž materiál všeho druhu, nezbytný k užívání těchto říčních

sítí, zúčastněným mocnostem spojeným a sdruženým.



Počet postoupených vlečných parníků a člunů a úhrn postoupených pomůcek

i rozdělení jejich budou určeny od rozhodčího nebo rozhodčích

jmenovaných Spojenými státy americkými; toto určení se stane s ohledem

na odůvodněné potřeby zúčastněných stran, zejména na základě dopravy

plavební v posledních pěti letech před válkou.



Všechny postoupené lodi musí býti opatřeny svým ráhnovím a

příslušenstvím, musí býti v dobrém stavu, schopny k dopravě zboží a

budou vybrány z lodí posledně postavených.



Postupy uvedené v tomto článku stanou se za odškodnění, jehož celková

výše, rozhodčím nebo rozhodčími úhrnně určená, nesmí přesahovati v

žádném případě pořizovací náklad postoupeného materiálu a bude

zúčtována v celkové sumě, kterou je Německo dlužno; proto jest věcí

Německa, aby odškodnilo vlastníky.



2.



Zvláštní ustanovení o Labi (Elbe), Odře (Oder) a Němanu

(Russtrom-Memel-Niemen).



Čl.340.



Labe (Elbe) bude dáno do správy mezinárodní komise, jejímiž členy

budou:



4 zástupci německých poříčních států;



2 zástupci státu československého;



1 zástupce Velké Britanie;



1 zástupce Francie;



1 zástupce Italie;



1 zástupce Belgie.



Každá delegace bude míti počet hlasů rovný počtu přiznaných zástupců,

ať je počet přítomných členů jakýkoliv.



Nebude-li možno jmenovati některé z těchto zástupců v době, kdy tato

smlouva nabude působnosti, budou usnesení komise přes to pravoplatná.



Čl.341.



Odra (Oder) bude dána do správy mezinárodní komise, jejímiž členy

budou:



1 zástupce Polska;



3 zástupci Pruska;



1 zástupce státu československého;



1 zástupce Velké Britannie;



1 zástupce Francie;



1 zástupce Dánska;



1 zástupce Švédska.



Nebude-li možno jmenovati některé z těchto zástupců v době, kdy tato

smlouva nabude působnosti, budou usnesení komise přes to pravoplatná.



Čl.342.



Na žádost některého poříčního státu, vznesenou ke Společnosti národů,

bude řeka Něman (Russtrom-Memel-Niemen) dána do správy mezinárodní

komise, jejímiž členy budou vždy jeden zástupce za každý poříční stát a

tři zástupci jiných států, označených Společností národů.



Čl.343.



Mezinárodní komise vzpomenuté v článcích 340 a 341 sejdou se do tří

měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti. Mezinárodní komise

vzpomenutá v článku 342 shromáždí se do tří měsíců po tom, kdy za to

některý poříční stát požádá. Každá z těchto komisí přistoupí bez

odkladu k vypracování návrhu na revisi trvajících mezinárodních dohod a

řádů. Tento návrh bude vypracován v souhlase s obecnou úmluvou

vzpomenutou v článku 338, jestliže tato úmluva bude již sjednána; jinak

bude návrh na revisi vypracován v souhlase se zásadami vyjádřenými v

hořejších článcích 332 až 337.



Čl.344.



Návrhy uvedené v článku předcházejícím mají zejména:



a) zvoliti sídlo mezinárodní komise a určiti způsob, jakým se má

ustanovovati její předseda;



b) vymeziti rozsah působnosti komise, zvláště stran provádění prací

udržovacích, upravovacích a zlepšovacích na říční síti, stran zásad

finančních, zavedení a vybírání poplatků a stran řádu plavebního;



c) ohraničiti oddíly řeky a jejích přítoků, ke kterým se mezinárodní

správa bude vztahovati.



Čl.345.



Mezinárodní dohody a řády, kterými se nyní řídí plavba na Labi (Elbe),

na Odře (Oder) a na Němanu (Russtrom-Memel-Niemen), zůstanou zatím v

působnosti až do ratifikace shora vzpomenutých revisních návrhů. Avšak

ve všech případech, kde by tyto dohody a řády odporovaly ustanovením

hořejších článků 332 až 337 aneb obecné úmluvě, jež má býti uzavřena,

budou platiti ustanovení posledně jmenovaná.



3.



Zvláštní ustanovení o Dunaji.



Čl.346.



Evropská dunajská komise bude vykonávati znovu svoji předválečnou

pravomoc. Zatím budou však v ní zastoupeny toliko Velká Britannie,

Francie, Italie a Rumunsko.



Čl.347.



Od místa, kde přestává pravomoc evropské komise, bude síť dunajská

vzpomenutá v článku 331 podléhati správě mezinárodní komise složené

takto:



2 zástupci pobřežních států německých;



po 1 zástupci každého z ostatních poříčních států a



po 1 zástupci každého v evropské dunajské komisi příště zastoupeného

státu, který není státem poříčním.



Nebude-li možno jmenovati některého z těchto zástupců v době, kdy tato

smlouva nabude působnosti, budou rozhodnutí komise přes to pravoplatná.



Čl.348.



Mezinárodní komise stanovená v předcházejícím článku sestoupí se co

možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a ujme se

zatímně správy řeky podle ustanovení článků 332 až 337, a to až do

doby, kdy bude konečný řád dunajský zaveden mocnostmi, které budou

určeny mocnostmi spojenými a sdruženými.



Čl.349.



Německo se zavazuje, že přijme řád, který pro Dunaj bude zaveden

konferencí mocností určených mocnostmi spojenými a sdruženými; tato

konference, při které mohou býti přítomni zástupci Německa, sejde se do

roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Čl.350.



Mandát k provedení prací v Železných Vratech, který byl článkem 57

berlínské smlouvy ze dne 13. července 1878 dán Rakousko-Uhersku a jím

postoupen Uhrám, prohlašuje se za skončený. S výhradou finančních

ustanovení této smlouvy rozhodne komise, jíž je svěřena správa této

části řeky, o vyrovnání účtů. Poplatky, které by snad bylo třeba

odváděti, nebudou však v žádném případě vybírány Uhrami.



Čl.351.



Jestliže by na části říční sítě, která tvoří hranici, stát

československý, stát Srbů, Chorvatů a Slovinců nebo Rumunsko se

zmocněním nebo jako mandatáři mezinárodní komise podnikly práce k

úpravě, regulaci, zřízení jezů a pod., budou na protějším břehu, jakož

i na části řečiště ležící mimo jejich území požívati práva na všechna

usnadnění potřebná k vyměřování, k provedení a udržování těchto prací.



Čl.352.



Německo jest vůči evropské komisi dunajské zavázáno ke každému

navrácení, každé nápravě a každé náhradě za škody, jež tato komise

utrpěla za války.



Čl.353.



Bude-li postavena dunajsko-rýnská vodní cesta o velkém průřezu,

zavazuje se Německo, zavésti na této vodní cestě řád, jak je obsažen v

článcích 332 až 338.



Hlava čtvrtá.



Klausule o Rýně a Mosele.



Čl.354



Od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva, bude za podmínek níže

uvedených pro plavbu rýnskou dále platiti konvence mannheimská ze dne

17. října 1868 spolu se závěrečným protokolem jejím.



Bude-li rozpor mezi některými ustanoveními řečené konvence a

ustanoveními obecné úmluvy vzpomenuté svrchu v čl. 338, která platiti

bude i o Rýnu, rozhodnou ustanovení obecné úmluvy.



Nejdéle do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti,

shromáždí se ústřední komise uvedená v článku 355, aby vypracovala

návrh na revisi konvence mannheimské. Tento návrh musí býti vypracován

v souhlase s ustanoveními obecné úmluvy, došlo-li k ní zatím, a bude

předložen mocnostem zastoupeným v ústřední komisi.



Německo prohlašuje již nyní, že přistoupí k návrhu vypracovanému

způsobem shora uvedeným.



Kromě toho budou změny níže uvedené ihned vtěleny do konvence

mannheimské.



Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si právo dohodnouti se v tom

směru s Nizozemskem. Německo se zavazuje již nyní, že přistoupí ke

každé takové dohodě, bude-li za to požádáno.



Čl.355.



Ústřední komise ustanovená konvencí mannheimskou bude se skládati z 19

členů, a to:

2 zástupců Nizozemska;

2 " Švýcarska;

4 " poříčních států německých;

4 " Francie, která kromě toho jmenuje předsedu

komise;

2 " Velké Britannie;

2 " Italie;

2 " Belgie.



Sídlem ústřední komise bude Štrasburk.



Každá delegace bude míti právo na počet hlasů rovný počtu přiznaných

zástupců, ať již je počet přítomných členů jakýkoliv.



Nebude-li možno jmenovati některé z těchto zástupců v době, kdy tato

smlouva nabude působnosti, budou usnesení komise přes to pravoplatná.



Čl.356.



Čluny všech národů a náklady jejich požívati budou všech práv a výsad

přiznaných lodím plavby rýnské a jejich nákladům.



Z ustanovení obsažených v článcích 15 až 20 a 26 vzpomenuté shora

konvence mannheimské, v článku 4 závěrečného protokolu nebo v

pozdějších konvencích nebude žádné na překážku svobodné plavbě lodí a

mužstva všech národů po Rýně a na vodních cestách, jichž se řečené

konvence týkají, předpokládajíc, že se bude dbáti řádů vydaných

ústřední komisí o lodivodství a jiných opatřeních policejních.



Ustanovení článku 22 konvence mannheimské a článku 5 závěrečného

protokolu bude užito jen o lodích registrovaných na Rýně. Ústřední

komise ustanoví o opatřeních, jež by bylo učiniti, aby se zjistilo, zda

ostatní lodi vyhovují předpisům obecného řádu platného o rýnské plavbě.



Čl.357.



Nejdéle do tří měsíců od notifikace, která mu o tom bude učiněna,

postoupí Německo Francii vlečné parníky a čluny, které zbudou v

seznamech německých rýnských přístavů po vyloučení těch, jež budou

napřed odevzdány z důvodu vrácení neb náhrady škody, nebo podíly

německých plavebních rýnských společností.



Při postoupení buďtež čluny a vlečné parníky v dobrém stavu, opatřeny

svým ráhnovím a příslušenstvím, schopny provozovati bezpečně obchodní

plavbu rýnskou a buďtež vybrány z plavidel posledně postavených.



Týmiž pravidly se řídí i tyto postupy německé ve prospěch Francie:



1. postupy zařízení přístavišť, nábřeží, doků, skladišť, nářadí atd.,

jež náležely občanům německým nebo společnostem německým v přístavu

rotterdamském 1. srpna 1914;



2. postupy podílů nebo zájmů, které Německo nebo jeho občané na těchto

zařízeních měli v téže době.



Úhrn a jednotlivosti těchto postupů určí, s ohledem na odůvodněné

potřeby zúčastněných stran, jeden nebo několik rozhodčích do roka po

tom, kdy tato smlouva nabude působnosti; rozhodčí jmenují Spojené státy

americké.



Postupy uvedené v tomto článku stanou se za odškodnění, jehož celková

výše, rozhodčím nebo rozhodčími úhrnně určená, nesmí v žádném případě

přesahovati pořizovací náklad postoupeného materiálu a zařízení a bude

zúčtována v celkové sumě, kterou je Německo dlužno; jest věcí Německa,

aby odškodnilo vlastníky.



Čl.358.



Na základě závazku plniti ustanovení konvence mannheimské nebo

konvence, která ji nahradí, jakož i ustanovení této smlouvy, bude míti

Francie po celém toku Rýna mezi konečnými body svých hranic:



a) právo odbírati vodu z Rýna k napájení plavebních a zavodňovacích

kanálů buď již postavených nebo těch, které by se teprve postavily,

jakož i ke každému jinému účelu, rovněž i právo, prováděti na německém

břehu všechny práce nutné k vykonávání tohoto práva;



b) výhradné právo na energii získanou úpravou řeky, s podmínkou, že

zaplatí Německu polovinu hodnoty energie skutečně vyzískané; toto

zaplacení stane se buď penězi nebo energií, a celková částka, vypočtená

s ohledem na náklad za práce nutné k výrobě energie, určí se, není-li

dohody, rozhodčím řízením. Za tím účelem bude sama Francie míti právo,

podnikati na této části řeky všechny úpravy, jezy a jiná díla, která

uzná za vhodná k výrobě energie. Belgii je rovněž přiznáno právo,

odbírati vodu z Rýna, a to k napájení vodní cesty rýnsko-mosské,

vzpomenuté níže.



Výkon práv uvedených v odstavcích a) a b) tohoto článku nesmí ani býti

na újmu splavnosti ani ztěžovati plavbu buď v korytě Rýna, nebo v

odbočkách v náhradu zaň zřízených a nesmí také způsobiti zvýšení

poplatků vybíraných dosud na základě konvence nyní platné. Všechny

návrhy staveb budou oznámeny ústřední komisi, aby jí byla dána možnost

přesvědčiti se, že tyto podmínky jsou splněny.



Aby se zajistilo dobré a poctivé provedení ustanovení, která jsou

obsažena v odstavcích a) a b), Německo



1. má zakázáno podniknouti a i povoliti stavbu nějakého pobočního

průplavu nebo jakékoli odbočky na pravém břehu řeky naproti hranicím

francouzským;



2. přiznává Francii právo přístupu a průchodu na pozemcích na pravém

břehu, potřebných k vyměřování, k zřízení a využití jezů, které by se

snad Francie se schválením ústřední komise později rozhodla zříditi. V

souhlase s tímto svolením má Francie právo určiti a vymeziti potřebné

plochy; dva měsíce po prosté notifikaci může Francie pozemky ty zabrati

za peněžité odškodnění Německu vyplacené; úhrn odškodnění stanoví

ústřední komise. Bude věcí Německa, aby odškodnilo majetníky pozemků

postižených těmito služebnostmi nebo trvale zabraných pro řečená díla.



Dá-li ústřední komise k tomu svůj souhlas, budou Švýcarsku, požádá-li o

to, dána táž práva pro onu část řeky, která tvoří jeho hranici s jinými

poříčními státy;



3. vydá vládě francouzské do měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude

působnosti, všechny plány, studie, návrhy koncesí a seznamy břemen ve

věci úpravy Rýna k jakémukoliv účelu, které byly pořízeny nebo přijaty

vládou alsasko-lotrinskou nebo vládou velkovévodství badenského.



Čl.359.



Na částech Rýna tvořících hranici mezi Francií a Německem a s výhradou

předcházejících ustanovení nesmí se prováděti žádná práce v korytě řeky

nebo na tom neb onom břehu jejím bez předchozího schválení ústřední

komise nebo jejích delegátů.



Čl.360.



Francie si vyhrazuje právo nastoupiti v práva i povinnosti vyplývající

z úmluv mezi vládou alsasko-lotrinskou a velkovévodstvím badenským ve

věci budoucích prací rýnských; Francie může také tyto úmluvy vypověděti

do pěti let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Francie má rovněž právo dáti provésti práce, které by byly ústřední

komisí uznány za potřebné k udržení nebo zlepšení splavnosti Rýna od

Mannheimu proti proudu.



Čl.361.



Rozhodla-li by se do pětadvacíti let od doby, kdy nabude působnosti

tato smlouva, Belgie postaviti vodní cestu o velkém průřezu z Rýna do

Mosy ve výši Ruhrortu, je Německo povinno postaviti část této vodní

cesty ležící na jeho území, a to podle plánů, které by mu byly oznámeny

vládou belgickou a po schválení ústřední komisí.



Vláda belgická bude v takovém případě míti právo, podniknouti všechna

potřebná vyměřování na místě samém.



Kdyby Německo neprovedlo tyto práce nebo část jich, může je ústřední

komise dáti provésti místo něho; za tím účelem může určiti a vymeziti

potřebné plochy a zabrati příslušné pozemky dva měsíce po prosté

notifikaci a za odškodnění, jež sama určí a jež Německo zaplatí.



Tato vodní cesta bude podléhati téže správní soustavě jako Rýn sám, a

pořizovací náklady, i s odškodněním výše vzpomenutým, budou rozděleny

péčí ústřední komise mezi státy, kterými bude lodní cesta probíhati.



Čl.362.



Německo se zavazuje již nyní, že nebude klásti odpor návrhům ústřední

komise rýnské, směřujícím k rozšíření její pravomoci:



1. na Moselu od hranice francouzsko-lucemburské až k Rýnu,

předpokládajíc souhlas Lucemburska;



2. na Rýn od Basileje proti proudu až po jezero Bodamské,

předpokládajíc souhlas Švýcarska;



3. na pobočné průplavy a koryta plavební, které by byly postaveny buď k

zdvojení nebo k zdokonalení částí Rýna nebo Mosely přirozeně splavných

nebo k spojení dvou přirozeně splavných částí těchto vodních toků,

jakož i na všechny ostatní součástky říční sítě rýnské, na něž by se

mohla vztahovati obecná úmluva, o které mluví článek 338.



Hlava pátá.



Klausule propůjčující státu československému užívání severních

přístavů.



Čl.363.



V přístavech hamburském a štětínském pronajme Německo státu

československému na období 99 let prostory, které budou podřízeny

obecnému řádu o svobodných pásmech a určeny pro přímý průvoz zboží

pocházejícího z tohoto státu anebo určeného do něho.



Čl.364.



Ohraničení těchto prostor, jejich úpravu, způsob jejich upotřebení a

vůbec všechny podmínky jejich zužitkování, počítajíc v to cenu

nájemného, určí komise složená z jednoho zástupce Německa, jednoho

zástupce státu československého a jednoho zástupce Velké Britannie.

Tyto podmínky mohou býti přezkoumány každých deset let týmž způsobem.



Německo prohlašuje napřed, že souhlasí s rozhodnutími, která se takto

stanou.



Oddíl III.



Železnice.



Hlava prvá.



Klausule o mezinárodní přepravě.



Čl.365.



Zboží přicházející z území mocností spojených a sdružených, určené do

Německa, jakož i zboží Německem transitující, jež přichází z území

mocností spojených a sdružených nebo je do něho určeno, bude míti v

příčině přepravních poplatků (přihlížejíc ke všem refakcím a prémiím),

v příčině výhod i v každém jiném směru na železnicích německých plné

právo na nejvýhodnější podmínky, které platí pro zboží téhož rázu,

přepravované na kterékoliv trati německé, ať v dopravě vnitřní, ať při

vývozu, dovozu nebo transitu za podobných podmínek přepravních, zvláště

co se týče přepravní délky. Na žádost jedné nebo několika mocností

spojených a sdružených bude téhož pravidla užito při zboží těmito

mocnostmi jmenovitě označeném, jež, přicházejíc z Německa, jest určeno

do jejich území.



Jakmile některá z mocností spojených a sdružených Německo o to požádá,

musí býti zavedeny mezinárodní tarify, sestavené podle sazeb, o nichž

je řeč v odstavci předešlém, a zahrnující přepravu s přímými nákladními

listy.



Čl.366.



Jakmile nabude tato smlouva působnosti, obnoví Vysoké smluvní strany,

pokud se které z nich týče, a s výhradami stanovenými v druhém odstavci

tohoto článku konvence a úmluvy o přepravě zboží po železnicích,

podepsané v Bernu 14. října 1890, 20. září 1893, 16. července 1895, 16.

června 1898 a 19. září 1906.



Bude-li do pěti let od doby, kdy nabude tato smlouva působnosti, o

dopravě osob, zavazadel a zboží po železnicích, smluvena nová konvence

v náhradu za bernskou konvenci ze dne 14. října 1890 a za dodatečné

úmluvy výše uvedené, bude tato nová konvence, jakož i podmínky

doplňující, platné pro mezinárodní přepravu po železnicích, jimž tato

konvence bude moci býti základem, Německo vázati i tenkráte, jestliže

odmítla tato moc účastniti se projednávání této konvence nebo k ní

přistoupiti. Dokud nebude uzavřena nová konvence, bude se Německo

říditi ustanoveními konvence bernské s dodatky jejími nahoře uvedenými,

jakož i podmínkami doplňujícími.



Čl.367.



Německo bude povinno účastniti se práce o zavedení dopravy s přímými

jízdenkami pro osoby a jejich zavazadla, požádá-li o to jedna nebo

několik mocností spojených a sdružených, aby zajistila železniční

spojení těchto mocností mezi sebou anebo se všemi jinými zeměmi v

transitu přes území německé; Německo bude za tím účelem zejména povinno

přejímati vlaky a osobní vozidla, přijíždějící z území mocností

spojených a sdružených, a dopravovati je s rychlostí alespoň takovou,

jako své nejlepší vlaky jezdící na týchž tratích na veliké vzdálenosti.

V žádném případě nebudou sazby platné pro tato přímá spojení větší

nežli sazby platné pro touž cestu přepravní ve vnitřní dopravě německé,

za stejných podmínek rychlosti a pohodlí.



Tarify platné, za stejných podmínek rychlosti a pohodlí, pro přepravu

vystěhovalců na německých železnicích do přístavů anebo z přístavů

mocností spojených a sdružených nesmějí nikdy ukládati vyšší sazbu

kilometrovou, nežli budou nejvýhodnější tarify, které platí na řečených

železnicích pro vystěhovalce jedoucí do některého jiného přístavu nebo

z něho přijíždějící, hledě i ke všem prémiím anebo refakcím.



Čl.368.



Německo se zavazuje, že nezavede žádného opatření technického,

fiskálního nebo správního, jako celní prohlídku, opatření policejní,

zdravotní nebo kontrolní, jež by platilo jen pro přímou dopravu

uvedenou v článku předchozím anebo pro přepravu vystěhovalců do

přístavů nebo z přístavů mocností spojených a sdružených a jež by

dopravě té překáželo anebo ji zdržovalo.



Čl.369.



Koná-li se přeprava z části po železnicích a z části plavbou

vnitrozemskou, ať s přímým nákladním listem či bez něho, budou

předchozí ustanovení platiti pro část projetou po železnici.



Hlava druhá.



Vozidla.



Čl.370.



Německo se zavazuje, že německé vagony budou vystrojeny tak,



1. aby mohly býti zařaděny do nákladních vlaků jezdících po tratích

oněch mocností spojených a sdružených, které přistoupily k bernské

konvenci z 15. května 1886, změněné 18. května 1907, a aby se tím

neporušilo působení průběžné brzdy, která by snad do deseti let ode

dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, v oněch zemích byla zavedena;



2. aby vozy těchto mocností mohly býti zařaděny do všech nákladních

vlaků jezdících po tratích německých.



S vozidly mocností spojených a sdružených bude na tratích německých

nakládáno v příčině oběhu, udržování a oprav stejně jako s vozidly

německými.



Hlava třetí.



Postoupení železničních tratí.



Čl.371.



S výhradou zvláštních ustanovení vztahujících se na přenechání

přístavů, vodních cest a železnic, ležících na územích, kde Německo

postupuje svoji suverenitu, a s výhradou ustanovení finančních,

týkajících se koncesionářů a placení odpočinkových platů personálu,

provede se postoupení železnic za těchto výminek:



1. Stavby a výstroj všech železnic odevzdají se zúplna a v dobrém

stavu.



2. Bude-li některé z mocností spojených a sdružených postoupena

Německem v celku některá síť železniční, která má svá vlastní vozidla,

budou tato vozidla odevzdána v plném počtu podle posledního inventáře

před 11. listopadem 1918 a v normálním stavu udržovacím.



3. Pro trati, které nemají vlastních vozidel, bude část, která má býti

odevzdána ze souhrnu vozidel sítě, k níž tyto trati náležejí, určena od

komisí znalců, jmenovaných mocnostmi spojenými a sdruženými, v nichž

bude Německo zastoupeno. Tyto komise přihlédnou k množství vozidel

připsaných k těmto tratím podle posledního inventáře před 11.

listopadem 1918, k délce tratí, počítaje v to i koleje služební, jakož

i k rázu a rozsahu dopravy. Tyto komise určí rovněž lokomotivy, vozy

osobní a nákladní, které jest v jednotlivých případech postoupiti,

stanoví podmínky jejich převzetí a opatří zatímně, čeho třeba k

zajištění jejich oprav v dílnách německých.



4. Zásoby, výstroj a nástroje budou odevzdány za týchž podmínek jako

vozidla.



Ustanovení hořejších odstavců 3 a 4 platí i pro trati bývalého Ruského

Polska, přestavěné Německem na německý rozchod; k těmto tratím jest

hleděti jako k částem odděleným od sítě pruské.



Hlava čtvrtá.



Ustanovení o některých tratích železničních.



Čl.372.



Jestliže následkem určení nových hranic bude trať spojující dvě části

téže země procházeti zemí jinou, anebo končí-li se odbočná trať,

vycházející z jedné země, v zemi jiné, tu budou, s výhradou zvláštních

ustanovení obsažených v této smlouvě, podmínky provozní upraveny

dohodou sjednanou mezi zúčastněnými správami železničními. Nebude-li

mezi těmito správami dosaženo souhlasu o podmínkách takovéto dohody,

budou spory rozhodnuty komisemi znalců, jak ustanoveno v článku

předchozím.



Čl.373.



Do pěti let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, může stát

československý žádati vystavění železnice spojující po území německém

stanice Slaný a Náchod. Náklady stavební půjdou na vrub státu

československého.



Čl.374.



Německo se zavazuje, že do deseti let od doby, kdy tato smlouva nabude

působnosti, a bude-li o to žádáno vládou švýcarskou po dohodě s vládou

italskou, přijme výpověď mezinárodní konvence ze dne 13. října 1909 o

železnici svatogothardské. Nedojde-li k dohodě o podmínkách této

výpovědi, zavazuje se Německo již nyní, že se podrobí výroku

rozhodčího, jmenovaného Spojenými státy americkými.



Hlava pátá.



Ustanovení přechodná.



Čl.375.



Německo vyhoví poukazům, které mu ve věcech přepravy budou dány úřadem

jednajícím jménem mocností spojených a sdružených:



1. stran přepravy vojska prováděné na základě této smlouvy, jakož i

přepravy materiálu, střeliva a zásob vojenských;



2. zatímně ve věci přepravy potravin pro určité kraje, ve věci co možná

rychlého obnovení pravidelných podmínek přepravních a ve věci upravení

služby poštovní a telegrafní.



Oddíl IV.



Řešení sporů a revise trvalých klausulí.



Čl.376.



Spory, které by mezi mocnostmi zúčastněnými vznikly o výkladu nebo

použití předcházejících ustanovení, budou řešeny tak, jak určí

Společnost národů.



Čl.377.



Společnost národů může kdykoli navrhnouti revisi oněch předcházejících

článků, které se vztahují k trvalému správnímu řádu.



Čl.378.



Po pěti letech od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, může Rada

Společnosti národů kdykoli zrevidovati ustanovení článků 321 až 330,

332, 365, 367 až 369.



Nedojde-li k revisi, nebude se po uplynutí lhůty stanovené v předešlém

odstavci žádná mocnost spojená a sdružená moci dovolávati výhod

kteréhokoli ustanovení obsaženého v článcích vytčených v předchozím

odstavci ve prospěch kterékoli části svého území, pro kterou by nebyla

poskytla vzájemnosti. Doba pěti let, do které vzájemnosti nelze

požadovati, může býti prodloužena Radou Společnosti národů.



Oddíl V.



Zvláštní ustanovení.



Čl.379.



Bez újmy zvláštních závazků uložených touto smlouvou ve prospěch

mocností spojených a sdružených zavazuje se Německo, že přistoupí ke

každé obecné úmluvě o mezinárodním řádu pro transit, pro cesty vodní,

přístavy a železnice, kterou by se schválením Společnosti národů

mocnosti spojené a sdružené mezi sebou snad sjednaly do pěti let od

doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.



Oddíl VI.



Klausule o průplavu kielském.



Čl.380.



Průplav kielský a jeho přístupy budou navždy svobodny a podle zásady

naprosté rovnosti otevřeny válečným i obchodním lodím všech národů

žijících v míru s Německem.



Čl.381.



S příslušníky, s majetkem a s loďmi i čluny všech mocností bude se

nakládati při používání průplavu naprosto stejně v příčině poplatků,

služebních výhod a ve všech jiných směrech, takže se nebude ke škodě

příslušníků, majetků a lodí i člunů kterékoli mocnosti činiti rozdíl

mezi nimi a příslušníky, majetkem, loďmi a čluny Německa nebo státu,

jemuž byly poskytnuty největší výhody.



Dopravě osob a lodí i člunů nebudou činěny jiné překážky než ty, které

vyplývají z ustanovení policejních, celních, zdravotních,

vystěhovaleckých a přistěhovaleckých a z předpisů o dovozu a vývozu

zboží zakázaného. Tato ustanovení musí býti rozumná a jednotná a

nesmějí zbytečně překážeti dopravě.



Čl.382.



Z lodí a člunů používajících průplavu nebo přístupů k němu nesmějí se

vybírati jiné poplatky než ty, které jsou určeny k tomu, aby byl

přiměřeným způsobem kryt náklad na udržování splavnosti nebo na

zlepšení průplavu a přístupů k němu nebo k úhradě výdajů, věnovaných

zájmům plavby. Sazby poplatků budou vypočteny podle těchto nákladů a

vyvěšeny v přístavech.



Poplatky ty budou stanoveny tak, aby nebylo nutno prováděti podrobnou

prohlídku nákladu kromě při podezření z podloudnictví nebo z přestupku.



Čl.383.



Zboží transitující může se dáti pod pečeti nebo pod dozor celníků;

nakládání a skládání zboží, jakož i naloďování a vyloďování cestujících

smí se díti jen v přístavech určených Německem.



Čl.384.



Podél průplavu kielského i v přístupech k němu nesmějí se vybírati

žádné jiné dávky kromě těch, které jsou ustanoveny touto smlouvou.



Čl.385.



Německo je povinno provésti vhodná opatření k odstranění plavebních

překážek nebo nebezpečí a k zajištění dobrých plavebních podmínek.

Německo nesmí prováděti práce, které by mohly býti na újmu plavbě

průplavem a přístupu k němu.



Čl.386.



Kdyby nebylo dbáno některého ustanovení článků 380 až 386 nebo

nastal-li by rozpor o výklad těchto článků, může se každá mocnost, o

niž by šlo, dovolati soudu zřízeného k tomu účelu Společností národů.



Aby se Společnosti národů nepředkládaly otázky podružné, zřídí Německo

v Kielu místní úřad, zmocněný rozhodovati o sporech v první instanci a

vyhovovati pokud možno stížnostem, které by byly vedeny konsulárními

agenty zúčastněných mocností.



Část XIII.



Práce.



Oddíl I.



Organisace práce.



Ježto Společnost národů má za účel založiti obecný mír a takovýto mír

může spočívati jen na podkladě sociální spravedlnosti;



ježto platné podmínky pracovní obsahují pro velký počet osob

nespravedlnost, bídu a strádání, což působí takovou nespokojenost, že

obecný mír a soulad jsou ohroženy a je naléhavé, tyto podmínky

zlepšiti: na příklad, pokud jde o uspořádání pracovních hodin, ustálení

maximálního trvání pracovního dne a týdne, o najímání pracovních sil,

boj proti nezaměstnanosti, o záruku mzdy zabezpečující slušné životní

podmínky, o ochranu pracovníků proti všeobecným chorobám a chorobám z

povolání i úrazům přivoděným prací, o ochranu dětí, nedospělých a žen,

o důchody starobní a invalidní, o ochranu zájmů pracovníků zaměstnaných

v cizině, zajištění zásady svobody odborového sdružování, organisaci

odborného a technického vyučování a o jiná obdobná opatření;



ježto tím, že některý stát nepřijme řád práce vskutku lidský, překáží

se úsilí ostatních států přejících si zlepšiti osudy pracovníků ve

svých vlastních zemích.



Vysoké smluvní strany, vedeny jsouce city spravedlnosti a lidskosti,

právě tak jako touhou zabezpečiti trvalý světový mír, dohodly se na

tomto:



Hlava prvá.



Organisace.



Čl.387.



Zakládá se stálá organisace mající za úlohu pracovati o uskutečnění

programu vyloženého v úvodě.



Zakládající členové Společnosti národů budou zakládajícími členy této

organisace a na příště členství ve Společnosti národů zakládá i

členství v řečené organisaci.



Čl.388.



Stálá organisace bude se skládati:



1. z Valného shromáždění zástupců členů;



2. z Mezinárodního úřadu práce pod řízením Správní rady stanovené v

článku 393.



Čl.389.



Schůze Valného shromáždění zástupců členů budou se konati, kdykoli toho

bude třeba, a nejméně jednou ročně. Složeno bude ze čtyř zástupců

každého člena, z nichž dva budou delegáty vlády a dva ostatní budou

zastupovati jednak zaměstnavatele, jednak pracovníky příslušné k onomu

členskému státu.



Každý delegát bude moci býti provázen odbornými poradci, jichž bude

moci býti nejvýše dvé pro každou z jednotlivých věcí, které jsou dány

na denní pořad zasedání. Budou-li předmětem jednání otázky týkající se

zvláště zájmů žen, nejméně jedna z osob označených za odborné poradce

musí býti žena.



Členové se zavazují, že určí delegáty a odborné poradce mimovládní ve

shodě s nejvýznačnějšími odborovými organisacemi jednak zaměstnavatelů,

jednak pracovníků své země, pokud takové organisace tam působí.



Odborní poradcové mohou se ujmouti slova jen na žádost delegáta,

kterému jsou přiděleni, a se zvláštním svolením předsedy Shromáždění;

hlasování se nebudou moci účastniti.



Delegát může písemným oznámením předsedovi označiti jednoho ze svých

odborných poradců za svého náměstka, který se v této své vlastnosti

bude moci účastniti rozprav a hlasování.



Jména delegátů a jejich odborných poradců budou oznámena vládou každého

člena Mezinárodnímu úřadu práce.



Pověřovací listiny delegátů a jejich odborných poradců budou

verifikovány Shromážděním, jež může dvoutřetinovou většinou přítomných

delegátů odmítnouti přijetí kteréhokoli delegáta neb odborného poradce,

o kterém usoudí, že nebyl určen v souhlase s ustanoveními tohoto

článku.



Čl.390.



Každý delegát bude míti právo, aby hlasoval individuelně o všech

otázkách předložených k úvaze Shromáždění.



Nebyl-li by jeden z členů určil jednoho z delegátů mimovládních, na

kterého má právo, bude míti druhý mimovládní delegát právo, aby se

účastnil rozprav Shromáždění, ale nebude míti právo hlasovati.



Odmítlo-li by Shromáždění na základě moci dané mu článkem 389

připustiti delegáta některého člena, použije se ustanovení tohoto

článku, jako by onen delegát nebyl býval určen.



Čl.391.



Zasedání Shromáždění budou se konati v sídle Společnosti národů anebo v

kterémkoli jiném místě, které by bylo určeno Shromážděním v předešlém

zasedání dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných delegátů.



Čl.392.



Mezinárodní úřad práce zřídí se v sídle Společnosti národů a bude

součástí souboru zařízení Společnosti.



Čl.393.



Mezinárodní úřad práce bude podřízen Správní radě složené ze

čtyřiadvaceti osob ustanovených podle těchto předpisů.



Správní rada Mezinárodního úřadu práce bude složena takto:



dvanáct osob zastupujících vlády;



šest osob zvolených delegáty zastupujícími ve Shromáždění

zaměstnavatele;



šest osob zvolených delegáty zastupujícími ve Shromáždění zřízence a

dělníky.



Ze dvanácti osob zastupujících vlády bude osm jmenováno od členů,

jejichž průmyslový význam je nejznačnější, a čtyři budou jmenovány od

členů zvolených k tomu cíli od vládních delegátů ve Shromáždění,

vyjímajíc delegáty osmi členů vzpomenutých výše.



Případné spory o otázce, kteří členové mají nejznačnější průmyslový

význam, budou rozhodovány Radou Společnosti národů.



Mandát členů Správní rady bude trvati tři léta. Způsob obsazování

uprázdněných míst a ostatní otázky stejného druhu budou řešeny Správní

radou s výhradou schválení Shromáždění.



Správní rada zvolí jednoho ze svých členů předsedou a určí si svůj

jednací řád. Bude zasedati v obdobích, která sama si určí. Mimořádné

zasedání musí býti konáno, kdykoli nejméně deset členů Rady o to

písemně požádá.



Čl.394.



V čelo Mezinárodního úřadu práce bude postaven ředitel; bude určen

Správní radou, od níž dostane své instrukce a jíž bude odpověden za

správnou činnost Úřadu, jakož i za provedení všech ostatních úkolů,

které mu budou snad svěřeny.



Ředitel neb jeho náměstek účastní se všech zasedání Správní rady.



Čl.395.



Personál Mezinárodního úřadu práce bude jmenován ředitelem. Volba jeho

musí padnouti na osoby různých národností, pokud se to srovnává se

snahou dosíci nejlepší výkonnosti Úřadu. Jistý počet těchto osob musí

býti ženy.



Čl.396.



Mezinárodní úřad práce bude soustřeďovati a oznamovati veškeré údaje

vztahující se na mezinárodní úpravu poměrů pracovníků a řádů

pracovních, jakož i zvláště zkoumati otázky, které jsou navrženy za

předmět porad Shromáždění za účelem uzavření mezinárodních úmluv, a

prováděti veškerá zvláštní šetření předepsaná Shromážděním.



Bude pověřen přípravou denního pořadu pro zasedání Shromáždění.



Ve shodě s ustanovením této části této smlouvy bude plniti úkoly, které

mu připadají v příčině všech mezinárodních sporů.



Bude redigovati a vydávati francouzsky a anglicky a v kterékoli jiné

řeči, kterou Správní rada uzná za vhodnou, periodický věstník věnovaný

studiu otázek týkajících se průmyslu a práce a majících význam

mezinárodní.



Vůbec bude míti, mimo činnost označenou v tomto článku, všechny ostatní

pravomoci a úkoly, jež Shromáždění uzná za vhodno mu přiděliti.



Čl.397.



Ministerstva členů zabývající se otázkami dělnickými budou se moci

přímo stýkati s ředitelem skrze zástupce své vlády ve Správní radě

Mezinárodního úřadu práce aneb, není-li takovéhoto zástupce, skrze

jakéhokoli jiného funkcionáře řádně kvalifikovaného a příslušnou vládou

k tomu určeného.



Čl.398.



Mezinárodní úřad práce bude moci žádati o součinnost generálního

tajemníka Společnosti národů ve všech otázkách, v kterých tato

součinnost může býti poskytnuta.



Čl.399.



Každý člen bude hraditi náklady cesty a pobytu svých delegátů a jejich

technických poradců, jakož i svých zástupců, účastnících se zasedání

Shromáždění a Správní rady, podle povahy případu.



Všechny ostatní náklady Mezinárodního úřadu práce, zasedání Shromáždění

neb zasedání Správní rady budou ředitelovi hrazeny generálním

tajemníkem Společnosti národů ze všeobecného rozpočtu Společnosti.



Ředitel bude odpověden generálnímu tajemníkovi Společnosti národů z

použití všech částek, které mu budou vyplaceny ve shodě s ustanoveními

tohoto článku.



Hlava druhá.



Jednací řád.



Čl.400.



Správní rada ustanoví jednací pořad pro zasedání Shromáždění,

prozkoumajíc všechny návrhy podané vládami kteréhokoli člena aneb

kteroukoli jinou organisací jmenovanou v článku 389 o věcech, jež mají

býti dány na tento denní pořad.



Čl.401.



Ředitel bude obstarávati funkce tajemníka Shromáždění a má dodati denní

pořad každého zasedání čtyři měsíce před zahájením tohoto zasedání

každému členu a skrze něho delegátům mimovládním, jakmile tito delegáti

budou určeni.



Čl.402.



Každá vláda členů bude míti právo odporovati tomu, aby ta neb ona

navrhovaná věc byla dána na denní pořad zasedání. Důvody

ospravedlňující tento odpor budou musit býti vyloženy ve vysvětlujícím

rozkladě zaslaném řediteli, který jej oznámí členům Stálé organisace.



Předměty, proti nimž bude vznesen odpor, zůstanou nicméně na denním

pořadu, rozhodne-li tak Shromáždění dvoutřetinovou většinou hlasů

přítomných delegátů.



Každá otázka, o níž stejnou dvoutřetinovou většinou Shromáždění

rozhodne, že má býti zkoumána (mimo případ uvedený v odstavci

předchozím), bude dána na denní pořad následujícího zasedání.



Čl.403.



Shromáždění si určí svůj jednací řád; zvolí si svého předsedu; může

jmenovati komise, jež pověří předložením zpráv o všech otázkách, které

uzná za nutno podrobiti zkoumání.



Prostá většina hlasů přítomných členů Shromáždění bude rozhodovati ve

všech případech, v kterých kvalifikovaná většina není výslovně

ustanovena jinými články této Části této smlouvy.



Hlasování jest neplatné, je-li počet odevzdaných hlasů menší než

polovice počtu delegátů přítomných při zasedání.



Čl.404.



Shromáždění může přiděliti komisím, které zřídí, odborné poradce, již

budou míti hlas poradní, nikoli však rozhodující.



Čl.405.



Vysloví-li se Shromáždění pro přijetí návrhů vztahujících se na věc

danou na denní pořad, bude jí rozhodnouti o tom, zda návrh má nabýti

formy: a) "doporučení", které má býti předloženo zkoumání členů k tomu

cíli, aby se mu dodalo účinnosti formou státního zákona neb jinak; b)

či návrhu mezinárodní úmluvy, která má býti členy ratifikována.



V obou případech je třeba dvoutřetinové většiny hlasů přítomných

delegátů, aby doporučení neb návrh úmluvy byl přijat při konečném

hlasování Shromáždění.



Při vydávání doporučení neb návrhu úmluvy obecně platných má

Shromáždění míti zřetel na země, v nichž podnebí,nedokonalý vývoj

průmyslové organisace neb jiné zvláštní okolnosti utvářejí podstatně

odchylné podmínky průmyslu, a má navrhnouti takové modifikace, jež

pokládá za potřebné, aby se vyhovělo zvláštním podmínkám oněch zemí.



Jeden exemplář doporučení neb návrhu úmluvy bude podepsán předsedou

Shromáždění a ředitelem a odevzdán k rukám generálního tajemníka

Společnosti národů. Ten dodá pověřený opis doporučení neb návrhu úmluvy

každému členovi.



Každý člen se zavazuje předložiti do roka od konce zasedání Shromáždění

(anebo bylo-li následkem mimořádných okolností nemožno učiniti tak

během roku, ihned, jakmile to bude možno, ale nikdy později než osmnáct

měsíců po konci zasedání Shromáždění) doporučení neb návrh úmluvy

činiteli neb činitelům, do jejichž příslušnosti věc patří, aby byla

uzákoněna aneb jinak uvedena v platnost.



Jde-li o doporučení, členové uvědomí generálního tajemníka o vydaných

opatřeních.



Jde-li o návrh úmluvy, oznámí člen, který obdržel souhlas příslušného

činitele neb činitelů, svou formální ratifikaci úmluvy generálnímu

tajemníkovi a učiní taková opatření, jaká budou nutná, aby ustanovení

řečené úmluvy byla uvedena v skutek.



Nevyhoví-li se některému doporučení zákonodárným nebo jiným opatřením

způsobilým k tomu, aby toto doporučení bylo uvedeno v skutek, aneb

nesetká-li se návrh úmluvy se souhlasem příslušného činitele neb

činitelů, nebude člen míti na sobě žádného jiného závazku.



Jde-li o stát federativní, jehož pravomoc stran přistoupení k úmluvě ve

věcech vztahujících se na práci podléhá určitým omezením, bude vláda

míti právo pokládati návrh úmluvy, na který se tato omezení vztahují,

za pouhé doporučení a použije se na tento případ oněch ustanovení

tohoto článku, která se vztahují na doporučení.



Hořejší článek bude vykládán ve shodě s touto zásadou:



V žádném případě nebude žádáno na žádném členu, aby následkem toho, že

Shromáždění přijalo nějaké doporučení neb nějaký návrh úmluvy, umenšil

ochranu už poskytnutou vlastním zákonodárstvím dělníkům, o něž jde.



Čl.406.



Každá takto ratifikovaná úmluva bude zapsána generálním tajemníkem

Společnosti národů, ale bude zavazovati jen členy, kteří ji

ratifikovali.



Čl.407.



Každý návrh, který nedosáhl v celkovém konečném hlasování dvoutřetinové

většiny hlasů odevzdaných přítomnými členy, může býti předmětem

zvláštní úmluvy mezi těmi členy Stálé organisace, kteří si tak přejí.



Každá takováto zvláštní úmluva musí býti oznámena příslušnými vládami

generálnímu tajemníkovi Společnosti národů, který ji dá zapsati.



Čl.408.



Každý člen se zavazuje, že předloží Mezinárodnímu úřadu práce výroční

zprávu o opatřeních, která učinil za účelem provedení úmluv, ke kterým

přistoupil. Tyto zprávy budou upraveny ve formě předepsané Správní

radou a musí obsahovati podrobnosti, jež Správní rada bude požadovati.

Ředitel předloží přehled těchto zpráv nejbližšímu zasedání Shromáždění.



Čl.409.



Každá stížnost podaná Mezinárodnímu úřadu práce některou odborovou

organisací dělnickou nebo zaměstnavatelskou, že některý z členů

nezabezpečil uspokojivým způsobem provedení úmluvy, k níž přistoupil,

může býti odevzdána Správní radou příslušné vládě a tato vláda může

býti vyzvána, aby v této věci učinila prohlášení, jež uzná za vhodné.



Čl.410.



Nepodá-li dotčená vláda žádného prohlášení v přiměřené lhůtě aneb

nezdá-li se učiněné prohlášení Správní radě uspokojujícím, bude míti

Správní rada právo, aby uveřejnila reklamaci a po případě i odpověď,

které se jí dostalo.



Čl.411.



Každý člen může podati stížnost u Mezinárodního úřadu práce proti

jinému členu, který podle jeho mínění nezabezpečuje uspokojujícím

způsobem provedení úmluvy, kterou oba na základě předchozích článků

ratifikovali.



Správní rada, uzná-li to za vhodno, může dříve, nežli by věc vznesla na

vyšetřovací komisi podle řízení níže uvedeného, vejíti ve styk s

dotčenou vládou způsobem udaným v článku 409.



Neuznává-li Správní rada za nutno oznámiti stížnost příslušné vládě,

aneb jestliže se přes takovéto oznámení nedostalo Správní radě v

přiměřené lhůtě uspokojující odpovědi, může rada dáti popud k ustavení

vyšetřující komise, jejímž úkolem bude, aby zkoumala nadhozenou otázku

a podala o věci zprávu.



Totéž řízení může býti Radou zahájeno buď z povinnosti úřední, nebo ke

stížnosti některého delegáta ve Shromáždění.



Přijde-li před Správní radu otázka nadhozená podle článku 410 nebo 411,

má příslušná vláda právo, nemá-li doposud zástupce v lůně správní rady,

aby určila delegáta, který by se zúčastnil jednání Rady o této věci.

Rok k tomuto projednávání bude oznámen včas dotčené vládě.



Čl.412.



Vyšetřující komise bude složena takto:



Každý člen se zavazuje, že do šesti měsíců od doby, kdy tato smlouva

nabude působnosti, označí tři odborníky v otázkách průmyslových, z

nichž první zastupuje zaměstnavatele, druhý pracovníky a třetí jest

nezávislý na jedněch i na druhých. Soubor těchto osob bude tvořiti

seznam, z něhož budou vybíráni členové vyšetřující komise.



Správní rada bude míti právo, aby verifikovala ověřovací listiny těchto

osob a aby odmítla dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů přítomných

zástupců přijmouti ty, jejichž ověřovací listiny neodpovídají předpisům

tohoto článku.



Na žádost Správní rady určí generální tajemník Společnosti národů tři

osoby, po jedné z každého ze tří oddělení tohoto seznamu, aby se

sestoupily ve vyšetřující komisi, a určí mimo to jednu z těchto tří

osob, aby řečené komisi předsedala. Žádná z těchto tří osob nesmí

přináležeti členovi, který má přímý zájem na sporné věci.



Čl.413.



Byla-li by stížnost vznesena podle článku 411 na vyšetřující komisi,

zavazuje se každý člen, ať má či nemá přímý zájem na sporné věci, že dá

komisi k disposici všechny údaje vztahující se na spornou věc, které by

byly v jeho rukou.



Čl.414.



Vyšetřující komise sestaví po zevrubném prozkoumání stížnosti zprávu, v

které vyloží, co zjistila o všech skutečnostech, jež umožňují přesně

stanoviti dosah sporu, jakož i to, co uzná za dobré doporučiti stran

opatření, která se mají učiniti, aby se vyhovělo stěžující si vládě, a

stran lhůt, v kterých tato opatření mají býti provedena.



Tato zpráva označí rovněž, bylo-li by třeba, trestní opatření

hospodářského rázu proti příslušné vládě, jež by komise uznávala za

vhodná a jichž použití ostatními vládami uzná za spravedlivé.



Čl.415.



Generální tajemník Společnosti národů dodá zprávu vyšetřující komise

každé vládě interesované ve sporu a zařídí její uveřejnění.



Každá interesovaná vláda musí do měsíce oznámiti generálnímu tajemníku

Společnosti národů, zda přijímá či nepřijímá doporučení obsažená ve

zprávě komise, a když by jich nepřijímala, zda žádá, aby byl spor

vznesen na Stálý mezinárodní soudní dvůr Společnosti národů.



Čl.416.



Neprovedl-li by některý člen vzhledem na doporučení neb návrh úmluvy

opatření předepsaná v článku 405, může každý jiný člen vznésti tuto

otázku na Stálý mezinárodní soudní dvůr.



Čl.417.



Rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora o stížnosti nebo otázce

naň vznesené po rozumu článku 415 a 416 jest konečné.



Čl.418.



Případná usnesení neb doporučení komise vyšetřující budou moci býti

potvrzena, doplněna neb zrušena Stálým mezinárodním soudním dvorem,

který může, bylo-li by třeba, označiti trestní opatření hospodářského

rázu, jež by pokládal za vhodná proti provinivší se vládě a jichž

použití ostatními vládami uzná za spravedlivé.



Čl.419.



Nepřizpůsobí-li se některý člen v předepsané lhůtě případným

doporučením, obsaženým buď ve zprávě vyšetřující komise nebo v

rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora, může každý z ostatních

členů provésti proti řečenému členovi trestní opatření hospodářského

rázu, jež v tomto případě zpráva komise nebo rozhodnutí soudu

prohlásily za přípustná.



Čl.420.



Provinivší se vláda může v každé chvíli uvědomiti Správní radu, že

učinila nutná opatření, aby se přizpůsobila doporučením buď vyšetřující

komise nebo doporučením obsaženým v rozhodnutí Stálého mezinárodního

soudního dvora, a může žádati Radu, aby dala generálním tajemníkem

Společnosti národů sestaviti vyšetřující komisi, pověřenou úkolem

zjistiti pravdivost jejích údajů. V tomto případě budou platiti

ustanovení článků 412, 413, 414, 415, 417 a 418, a budou-li zpráva

vyšetřující komise neb rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora

příznivy provinivší se vládě, musí ostatní vlády ihned odvolati

opatření rázu hospodářského, která učinily proti řečenému státu.



Hlava třetí.



Předpisy obecné.



Čl.421.



Členové se zavazují, že budou používati úmluv, k nimž přistoupí, v

souhlase s ustanoveními této Části této smlouvy i při ustanoveních

platných ve svých koloniích, državách a těch ze svých protektorátů,

které nemají úplné samovlády, s těmito výhradami:



1. že úmluva nebude neproveditelná následkem místních poměrů;



2. že změny, jichž by bylo třeba k tomu, aby se úmluva přizpůsobila

místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.



Každý člen musí Mezinárodnímu úřadu práce oznámiti rozhodnutí, které má

v úmyslu učiniti stran každé ze svých kolonií neb držav neb stran

každého z těch svých protektorátů, které nemají úplné samovlády.



Čl.422.



Změny této Části této smlouvy, jež budou přijaty Shromážděním

dvoutřetinovou většinou hlasů odevzdaných od přítomných delegátů,

nabudou působnosti, jakmile budou ratifikovány od států, jejichž

zástupcové tvoří Radu Společnosti národů, a třemi čtvrtinami členů.



Čl.423.



Všecky otázky nebo pochybnosti vztahující se na výklad této Části této

smlouvy a úmluv, které budou později uzavřeny členy podle této Části,

budou podléhati rozhodování Stálého mezinárodního soudního dvora.



Hlava čtvrtá.



Přechodná opatření.



Čl.424.



První zasedání Shromáždění bude se konati v měsíci říjnu 1919. Místo a

denní pořad tohoto zasedání jsou stanoveny v příloze.



Svolání a organisaci tohoto prvního zasedání obstará vláda k tomu cíli

v řečené příloze určená. Vládě bude k ruce, pokud jde o přípravu

listinných dokladů, Mezinárodní komise, jejíž členové jsou rovněž

určeni v téže příloze.



Náklady tohoto prvého zasedání a každého následujícího zasedání až do

doby, kdy potřebný úvěr bude moci býti pojat do rozpočtu Společnosti

národů, budou, vyjímajíc cestovné delegátů a odborných poradců,

rozděleny mezi členy v poměru stanoveném pro Mezinárodní úřad Světového

spolku poštovního.



Čl.425.



Dokud se Společnost národů neustaví, budou oznámení, která by podle

předcházejících článků měla býti adresována generálnímu tajemníkovi

Společnosti, brána v uschování ředitelem Mezinárodního úřadu práce,

který o nich uvědomí generálního tajemníka.



Čl.426.



Dokud nebude zřízen Stálý mezinárodní soudní dvůr, budou všechny spory,

které naň mají býti vzneseny podle této Části této smlouvy, odkázány

soudu utvořenému ze tří osob, které určí Rada Společnosti národů.



Příloha.



Prvé zasedání Shromáždění práce v r. 1919.



Místem Shromáždění bude Washington.



Vláda Spojených států amerických bude požádána, aby Shromáždění

svolala.



Mezinárodní organisační komise bude se skládati ze sedmi osob, z nichž

po jedné určí vláda Spojených států, Velké Britannie, Francie, Italie,

Japonska, Belgie a Švýcarska. Komité může, uzná-li to za nutno, pozvati

další členy, aby se dali v jeho lůně zastupovati.



Denní pořádek bude tento:



1. Provedení zásady 8 hodinného pracovního dne aneb 48 hodinného

pracovního týdne.



2. Otázky vztahující se na prostředky, jak předcházeti nezaměstnanost a

čeliti jejím následkům.



3. Zaměstnávání žen:



a) před porodem nebo po porodu (počítajíc v to otázku o úhradě výdajů

při mateřství);



b) při pracích nočních;



c) při pracích škodlivých zdraví.



4. Zaměstnávání dětí:



a) věk připuštění ku práci;



b) práce noční;



c) práce škodlivé zdraví.



5. Rozšíření a provedení mezinárodních úmluv přijatých v Bernu roku

1906 o zákazu noční práce žen zaměstnaných v průmyslu a o zákazu

používati bílého (žlutého) kostíku v zápalkovém průmyslu.



Oddíl II.



Obecné zásady.



Čl.427.



Vysoké smluvní strany uznávajíce, že tělesné, mravní a intelektuální

blaho pracovníků za mzdu má podstatný význam s hlediska mezinárodního,

založily, aby tohoto vznešeného cíle dosáhly, stálou organisaci

vymezenou v Oddílu I a přičleněnou k organisaci Společnosti národů.



Uznávají, že rozdíly podnebí, mravů, zvyklostí, hospodářské vhodnosti a

tradice průmyslové činí úlohu, dosíci přímo naprosté jednotnosti v

pracovních podmínkách, obtížnou. Jsouce však přesvědčeny, že práce

nesmí býti pokládána prostě za předmět obchodu, mají za to, že jsou

cesty a zásady směřující k úpravě podmínek pracovních, jež by se každý

průmyslový celek měl snažiti uvésti v život do té míry, do které by to

jeho zvláštní poměry připouštěly.



Mezi těmito cestami a zásadami jeví se Vysokým smluvním stranám zvlášť

důležitými a naléhavými tyto:



1. Vedoucí zásada shora vzpomenutá prohlašuje, že práce nesmí býti

pokládána prostě za zboží nebo za předmět obchodu.



2. Právo spolčovací ke každému cíli nepříčícímu se zákonům, stejně pro

zaměstnané, jako pro zaměstnavatele.



3. Placení mzdy pracovníkům, jež by jim zajišťovala slušnou životní

úroveň, přiměřenou době i zemi.



4. Přijetí osmihodinného dne neb osmačtyřicetihodinného týdne za cíl,

jehož jest dosíci všude, kde ho ještě nebylo dosaženo.



5. Přijetí týdenního odpočinku nejméně čtyřiadvacetihodinného, který by

měl pokud možná padnouti na neděli.



6. Odstranění práce dětské a závazek omeziti práci mladých lidí obojího

pohlaví do té míry, jak jest nutno, aby měli možnost pokračovati ve

svém vzdělávání, a k tomu, aby se zajistil jejich tělesný vývoj.



7. Zásada rovné mzdy bez rozdílu pohlaví za práci rovné hodnoty.



8. Pravidla vydaná v každé zemi o podmínkách pracovních musí

zabezpečovati slušné hospodářské nakládání všem pracovníkům, kteří se

po zákonu v zemi zdržují.



9. Každý stát musí organisovati dozorčí službu, v níž budou zúčastněny

i ženy, aby se zajistilo provádění zákonů a předpisů o ochraně

pracovníků.



Vysoké smluvní strany, neprohlašujíce, že by tyto zásady a cesty byly

úplné neb definitivní, projevují mínění, že jsou vhodné k tomu, aby

řídily politiku Společnosti národů; a že, budou-li přijaty průmyslovými

celky, které jsou členy Společnosti národů, a budou-li v praxi nerušeně

udržovány vhodným sborem dozorců, budou pro zaměstnance celého světa

pramenem trvalého dobra.



Část XIV.



Záruky provedení.



Oddíl I.



Západní Evropa.



Čl.428.



Jako záruka, že Německo dostojí této smlouvě, budou německá území

ležící na západ od Rýna, jakož i předmostí obsazena vojsky mocností

spojených a sdružených po patnáct let od doby,kdy tato smlouva nabude

působnosti.



Čl.429.



Budou-li podmínky této smlouvy Německem věrně plněny, bude obsazení

řečené v článku 428 postupně omezováno, a to tímto způsobem:



1. Po pěti letech bude vyklizeno: předmostí u Kolína nad Rýnem a území

ležící na sever od čáry jdoucí podél toku Ruhry, pak podle železnice

Jülich-Düren-Euskirchen-Rheinbach, potom podél silnice z Rheinbachu do

Sinzigu, a dosahující Rýna při vtoku Ahry (silnice, železnice a místa

svrchu uvedená zůstanou mimo řečenou oblast vyklizenou).



2. Po desíti letech bude vyklizeno: předmostí u Koblence a území ležící

severně od čáry, která vychází od průseku hranic belgických, německých

a nizozemských, probíhá asi 4 km na jih od Cách, dosahuje hřebenu

pohoří Forst Gemünd a jde podél něho, potom na východ od železnice

údolím Urftským, potom míjí Blankenheim, Valdorf, Dreis, Uhlmen až k

Mosele, jde podél této řeky od Bremmu až k Nehrenu, míjí Kappel a

Simmern, jde potom po vrcholcích mezi Simmern a Rýnem a dosahuje této

řeky u Bacharachu (všechna tato místa, údolí, silnice a železnice

svrchu uvedené zůstanou mimo vyklizenou oblast).



3. Po patnácti letech budou vyklizeny: předmostí u Mohuče, předmostí u

Kehlu a zbytek obsazených německých území.



Kdyby v tuto dobu záruky proti neprovokovanému útoku se strany Německa

nebyly pokládány vládami spojenými a sdruženými za dostatečné, může

býti vyklizení okupačního vojska zdrženo v míře, jakou uznají za nutnou

k dosažení těchto záruk.



Čl.430.



Zjistí-li za okupace nebo po patnácti letech svrchu řečených komise

reparační, že Německo odpírá zcela neb částečně dostáti závazkům

vyplývajícím pro ně z této smlouvy pokud jde o náhradu škod, byly by

oblasti označené v článku 429 ihned v celku nebo z části znovu obsazeny

vojsky spojeneckými a sdruženými.



Čl.431.



Vyhoví-li před uplynutím lhůty patnáctileté Německo všem svým závazkům

vyplývajícím pro ně z této smlouvy, budou okupační vojska bez odkladu

odvolána.



Čl.432.



Otázky týkající se okupace, které nejsou řešeny touto smlouvou, budou

předmětem dalších dohod a Německo se již nyní zavazuje, že jich bude

šetřiti.



Oddíl II.



Východní Evropa.



Čl.433.



Jako záruku, že splní ustanovení této smlouvy, kterými Německo s

konečnou platností uznává zrušení smlouvy brest-litovské a všech smluv,

ujednání a úprav, jež uzavřelo s maximalistickou vládou v Rusku, a aby

byla zabezpečena obnova míru a dobré vlády v baltských provinciích a na

Litvě, navrátí se všechno vojsko německé, které nyní prodlévá v

řečených územích, dovnitř hranic německých ihned, jakmile vlády Čelných

mocností spojených a sdružených uznají vzhledem na vnitřní poměry v

těchto územích dobu za vhodnou. Toto vojsko musí se zdržeti jakýchkoli

rekvisicí, zabavování a jiných donucovacích prostředků směřujících k

tomu, získati dodávky určené pro Německo, a nesmějí se mísiti žádným

způsobem do opatření k obraně státu, pro něž by se snad rozhodly

prozatímní vlády Estonska, Lotyšska a Litvy.



Žádné jiné německé vojsko nebude připuštěno do těchto území do jejich

vyklizení nebo po úplném vyklizení.



Část XV.



Klausule rozličné.



Čl.434.



Německo se zavazuje, že uzná plnou platnost mírových smluv a ujednání

dodatkových, jež budou uzavřeny mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a

mocnostmi, které bojovaly po boku Německa; že schválí ustanovení, jež

budou učiněna o území bývalého mocnářství rakousko-uherského,

království bulharského a říše ottomanské, a že uzná nové státy v

hranicích, jež jim takto jsou určeny.



Čl.435.



Vysoké smluvní strany, ač plně uznávají záruky stanovené ve prospěch

Švýcarska smlouvami z roku 1815, a jmenovitě aktou ze dne 20. listopadu

1815, kteréžto záruky přece zakládají mezinárodní závazky k zachování

míru, konstatují nicméně, že ustanovení těchto smluv a ujednání,

prohlášení a jiných akt doplňkových, vztahujících se na neutralisované

pásmo Savojska, jak je určeno odstavcem 1 článku 92 závěreční akty

vídeňského kongresu a odstavcem druhým článku 3 smlouvy pařížské ze dne

20. listopadu 1815, neodpovídají již dnešním poměrům. Vysoké smluvní

strany berou proto na vědomí dohodu, ke které došlo mezi vládou

francouzskou a vládou švýcarskou za účelem zrušení předpisů

vztahujících se na toto pásmo, které jsou a zůstanou zrušeny.



Stejně uznávají Vysoké smluvní strany, že ustanovení smluv z roku 1815

a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodného pásma Haute-Savoie a

obvodu Gex, neodpovídají již dnešním poměrům a že přísluší Francii a

Švýcarsku, aby mezi sebou vzájemnou dohodou upravily právní stav těchto

území za podmínek, jež obě tyto země uznají za vhodné.



Příloha.



I.



Spolková rada švýcarská zpravila dne 5. května 1919 vládu francouzskou,

že prozkoumavši ustanovení článku 435 ve stejném duchu upřímného

přátelství, s potěšením dospěla k závěru, že je jí možno dáti k nim

svůj souhlas s těmito připomínkami a výhradami:



1. Neutrální pásmo Haute-Savoie:



a) Bude se považovati za samozřejmé, že, dokud zákonodárné sbory

spolkové neratifikují dohodu, ke které došlo mezi oběma vládami o

zrušení ustanovení o neutrálním pásmu savojském, nebude konečného

rozhodnutí ani s jedné ani s druhé strany o této věci.



b) Souhlas, jejž dala vláda švýcarská k tomu, aby ustanovení výše

dotčená byla zrušena, předpokládá podle přijatého textu uznání záruk

formulovaných ve prospěch Švýcarska smlouvami z roku 1815, a zvláště

prohlášením ze dne 20. listopadu 1815.



c) Dohoda mezi vládou francouzskou a švýcarskou za účelem zrušení

vzpomenutých ustanovení nebude se pokládati za platnou, nebude-li

mírová smlouva obsahovati onen článek v tom znění, jak byl redigován.

Bude dále povinností smluvních stran mírové smlouvy snažiti se o to,

aby dosáhli souhlasu signatárních mocností, které podepsaly smlouvy z

roku 1815 a prohlášení ze dne 20. listopadu 1815 a nepodepsaly mírové

smlouvy nynější.



2. Svobodné pásmo Haute-Savoie a obvodu Gex:



a) Spolková rada prohlašuje, že činí nejdůraznější výhrady, pokud jde o

výklad, jaký má býti dán prohlášení vzpomenutému v posledním odstavci

hořejšího článku, který má býti pojat do mírové smlouvy a kde se praví,

že "ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se

týkají svobodného pásma Haute-Savoie a obvodu Gex, neodpovídají již

dnešním poměrům". Spolková rada by si vskutku nepřála, aby mohlo z

jejího souhlasu s tímto zněním býti dovozováno, že se připojuje ke

zrušení instituce, jejímž účelem jest poskytnouti sousedním krajům

dobrodiní zvláštního právního stavu, který jest zeměpisným a

hospodářským poměrům přiměřený a který se osvědčil.



Podle názoru Spolkové rady nešlo by o změnu celní soustavy pro tato

pásma, jak byla zavedena smlouvami shora vzpomenutými, nýbrž jen o to,

aby modality výměny mezi interesovanými kraji byly upraveny přiměřeněji

ke dnešním hospodářským poměrům. K předchozím připomínkám dospěla

Spolková rada čtením návrhu úmluvy o příštím zřízení pásem, který byl

přiložen k notě vlády francouzské ze dne 26. dubna. Činíc výhrady shora

uvedené, prohlašuje Spolková rada ochotu, zkoumati co nejpřátelštěji

veškeré návrhy, které jí v té věci vláda francouzská uzná za vhodno

učiniti.



b) Připouští se, že ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových

akt, jež se týkají svobodných pásem, zůstanou v působnosti až do doby,

kdy dojde mezi Švýcarskem a Francií k nové dohodě o úpravě právního

stavu těchto území.



II.



Francouzská vláda zaslala vládě švýcarské dne 18. května 1919 tuto notu

jako odpověď na zprávu uvedenou v předcházejícím paragrafu:



Notou ze dne 5. května t.r. ráčilo švýcarské vyslanectví v Paříži

zpraviti vládu republiky francouzské o souhlase Spolkové vlády s

navrženým článkem, který má býti pojat do mírové smlouvy mezi vládami

spojenými a sdruženými s jedné strany a Německem se strany druhé.



Francouzská vláda s radostí vzala na vědomí dohodu, ke které takto

došlo, a k její žádosti návrh článku, o nějž jde, byl vládami spojenými

a sdruženými přijat a pod číslem 435 pojat do mírových podmínek

předložených zmocněncům německým.



Vláda švýcarská vyjádřila ve své notě ze dne 5. května v této otázce

různé připomínky a výhrady.



Pokud jde o ony poznámky, které se týkají svobodných pásem Haute-Savoie

a obvodu Gex, klade si vláda francouzská za čest podotknouti, že

stipulace posledního odstavce článku 435 je tak jasná, že nemůže

vzniknouti ani nejmenší pochybnost o jejím dosahu, a to zejména, pokud

jde o désintéressement jiných mocností než Francie a Švýcarska v této

otázce, jež je v ní zahrnuto.



Pokud se jí týče, vláda Republiky ve bdělé péči o zájmy francouzských

území, o něž jde, a se zřetelem na jejich zvláštní postavení nespouští

z očí žádoucnost toho, aby se jim zajistila celní soustava pro ně

vhodná a aby se upravil způsobem vyhovujícím lépe dnešním poměrům

způsob směny zboží mezi těmito obvody a sousedními obvody švýcarskými,

hledíc k obapolným zájmům.



Rozumí se samo sebou, že to v ničem nemůže býti na újmu právu Francie

zříditi v této krajině vlastní čáru celní podél své politické hranice,

stejně jako jest tomu na jiných částech jejích hranic teritoriálních a

jako to Švýcarsko samo učinilo na vlastních hranicích v této krajině.



Vláda Republiky béře proto s potěšením na vědomí přátelské smýšlení, s

nímž se vláda švýcarská prohlašuje ochotnou zkoumati všecky návrhy

francouzské, učiněné stran dohody mající nahraditi nynější právní stav

řečených svobodných pásem a které vláda francouzská hodlá formulovati

ve stejném duchu přátelském.



Naproti tomu vláda Republiky nepochybuje, že dočasné zachování právního

stavu z r. 1815, týkajícího se svobodných pásem, o němž se zmiňuje

hořejší odstavec vyslanectví švýcarského ze dne 5. května a jehož

pohnutkou zřejmě jest připraviti přechod od nynějšího právního stavu k

právnímu stavu smluvnímu, nezdrží nikterak zavedení nového stavu věcí,

které bylo uznáno za nutné oběma vládami. Táž poznámka platí o

ratifikaci zákonodárnými sbory spolkovými, o nichž se mluví v odstavci

1 a) švýcarské noty ze dne 5. května pod záhlavím "Neutrální pásmo

Haute-Savoie."



Čl.436.



Vysoké smluvní strany uznávají a zjišťují, že vzaly na vědomí smlouvu

podepsanou vládou republiky francouzské dne 17. července 1918 s Jeho

Nejjasnější Výsostí knížetem monackým a určující vztahy mezi Francií a

tímto knížetstvím.



Čl.437.



Vysoké smluvní strany shodují se v tom, že, nedojde-li později k jiným

ustanovením, předseda každé komise, která se zřizuje touto smlouvou,

bude míti při rovnosti hlasů právo na druhý hlas.



Čl.438.



Mocnosti spojené a sdružené shodují se v tom, že tam, kde náboženské

misie křesťanské byly vydržovány společnostmi neb osobami německými na

územích jim náležejících neb svěřených jejich vládě ve shodě s touto

smlouvou, majetek těchto misií neb misijních společností, počítaje v to

i majetek obchodních společností, jejichž výtěžky sloužily k udržování

misií, má býti i dále věnován misijním účelům. Aby zajistily správné

provádění tohoto závazku, vlády spojené a sdružené odevzdají takové

statky správním radám jmenovaným a schváleným vládami a složeným z osob

příslušejících k náboženství misie, o jejíž majetek jde.



Vlády spojené a sdružené, vykonávajíce nadále neomezený dozor nad

osobami řídícími tyto misie, budou chrániti zájmy těchto misií.



Německo, berouc úředně na vědomí závazky předchozí, prohlašuje, že

schvaluje každou dřívější nebo budoucí úpravu týkající se poslání oněch

misií nebo obchodních společností, provedenou od vlád spojených a

sdružených, které jsou na věci interesovány, a zříká se veškerých

námitek v tomto směru.



Čl.439.



S výhradou ustanovení této smlouvy se Německo zavazuje, že nebude

činiti proti žádné z mocností spojených a sdružených, které jsou

signatáry této smlouvy (počítajíc k nim i ty, jež nevypověděvše válku

přerušily diplomatické vztahy k říši německé), ani přímo ani nepřímo

nijakých nároků peněžních pro žádnou skutečnost, která předcházela před

tím, než tato smlouva nabyla působnosti.



Toto ustanovení znamená úplné a konečné zřeknutí veškerých nároků

tohoto druhu, jež od nynějška zanikají, ať na nich má zájem kdokoliv.



Čl.440.



Německo přijímá a uznává za platné a závazné každé rozhodnutí a veškerá

nařízení týkající se plavidel německých a zboží německého, stejně jako

každé rozhodnutí a nařízení týkající se hrazení nákladů a vydané

jakýmkoli soudnictvím kořistným mocností spojených a sdružených, a

zavazuje se, že nebude uplatňovati jménem svých státních příslušníků

žádných nároků stran těchto rozhodnutí a nařízení.



Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si právo přezkoumávati za

podmínek, které určí, všechna rozhodnutí a nařízení německého

kořistného soudnictví, pokud se tato rozhodnutí a nařízení dotýkají

vlastnických práv státních příslušníků řečených mocností nebo

příslušníků neutrálních. Německo se zavazuje dodati opisy všech listin

tvořících spisy těchto právních sporů, počítaje v to i vydaná

rozhodnutí a nařízení, a přijmouti i provésti doporučení učiněná po

takovém přezkoumání sporů.



Tato smlouva, při níž text francouzský i anglický jest autentický, bude

ratifikována.



Ratifikace budou složeny co nejdříve v Paříži.



Mocnosti, jejichž vláda má sídlo mimo Evropu, budou míti možnost

přestati na tom, že oznámí vládě republiky francouzské skrze své

diplomatické zástupce v Paříži, že k ratifikaci s jejich strany došlo;

v tomto případě bude jim o tom odevzdati ratifikační listinu co

nejdříve.



První zápis o složení ratifikace bude sepsán, jakmile smlouva bude

ratifikována Německem s jedné strany a třemi Čelnými mocnostmi

spojenými a sdruženými se strany druhé.



Ode dne tohoto prvního zápisu nabude smlouva působnosti mezi Vysokými

stranami smluvními, které ji ratifikovaly. Pro výpočet veškerých lhůt,

o kterých mluví tato smlouva, bude toto datum dnem, kdy smlouva nabyla

působnosti.



Ve všech ostatních směrech nabude smlouva působnosti pro každou mocnost

dnem, kdy bude složena její ratifikace.



Vláda francouzská odevzdá každé ze signatárních mocností po souhlasném

ověřeném opise protokolů o složení ratifikací.



Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto smlouvu.



Dáno ve Versailles dne dvacátého osmého měsíce června, roku tisíc devět

set devatenáctého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech

republiky francouzské a jehož ověřené opisy budou vydány každé ze

signatárních mocností.



(L.S.) Woodrow Wilson. (L.S.) Émile Vandervelde.

(L.S.) Robert Lansing. (L.S.) Ismael Montes.

(L.S.) Henry White. (L.S.) Calogeras.

(L.S.) E.M.House. (L.S.)

(L.S.) Tasker H. Bliss. (L.S.) Rodrigo Octavio.

(L.S.) D. Lloyd George. (L.S.)

(L.S.) A. Bonar Law. (L.S.)

(L.S.) Milner. (L.S.) Antonio S.Df Bustamente.

(L.S.) Arthur James Balfour. (L.S.) E. Dorn Y De Alsua.

(L.S.) George N. Barnes. (L.S.) Eleftherios Veniselos.

(L.S.) Chas. J. Doherty. (L.S.) Nicolas Politis.

(L.S.) Arthur L. Sifton. (L.S.) Joaquin Mendez.

(L.S.) W.M. Hughes. (L.S.) Tertullien Guilbaud.

(L.S.) Joseph Cook. (L.S.) M. Rustem Haidar.

(L.S.) Louis Botha. (L.S.) Abdul Hadi Aouni.

(L.S.) J. Chr. Smuts. (L.S.) P. Bonilla.

(L.S.) W.F.Massey. (L.S.) C. D. B. King.

(L.S.) Ed.S.Montagu. (L.S.) Salvador Chamorro.

(L.S.) Ganga Singh, (L.S.) Antonio Burgos.

Maharaja De Bikaner. (L.S.) C. G. Candamo.

(L.S.) G. Clemenceau. (L.S.) I. J. Paderewski.

(L.S.) S. Pichon. (L.S.) Roman Dmowski.

(L.S.) L.L.Klotz. (L.S.) Affonso Costa.

(L.S.) André Tardieu. (L.S.) Augusto Soares.

(L.S.) Jules Cambon. (L.S.) Ion. I. C. Bratiano.

(L.S.) Sidney Sonnino. (L.S.) General C. Coanda.

(L.S.) Imperiali. (L.S.) Nik. P. Pachitch.

(L.S.) Silvio Crespi. (L.S.) Dr. Ante Trumbič.

(L.S.) Saionzi. (L.S.) Mil. R. Vesnitch.

(L.S.) N. Makino. (L.S.) Charoon.

(L.S.) S. Chinda. (L.S.) Traidos Prabandhu.

(L.S.) K. Matsui. (L.S.) Karel Kramář.

(L.S.) H. Ijuin. (L.S.) Dr. Eduard Beneš.

(L.S.) J. Van Den Heuvel. (L.S.) J. A. Buero.

(L.S.) Hermann Müller.

(L.S.) Dr. Bell.



Protokol.



Aby byly přesně stanoveny podmínky, za kterých určité klausule smlouvy

dnes podepsané mají býti vykonány, dohodly se Vysoké smluvní strany

takto:



1. Čelné mocnosti spojené a sdružené jmenují komisi, aby dohlížela na

zboření pevností helgolandských podle ustanovení této smlouvy. Tato

komise bude zmocněna, aby rozhodla, které části opevňovacích děl

chránících břeh od podmílání mořem mají býti zachovány a která část má

býti zbořena;



2. částky, které má Německo zaplatiti jako náhradu svým příslušníkům,

aby jim nahradilo jejich zájmová účastenství, jež by snad měli na

železnicích a dolech, vzpomenutá v odstavci 2 článku 156, budou

připsány ve prospěch Německa na účet částek dlužných z důvodu náhrad

škod;



3. seznam osob, které podle článku 228, odstavec 2, má Německo vydati

mocnostem spojeným a sdruženým, bude zaslán vládě německé do měsíce po

dni, kdy nabude tato smlouva působnosti;



4. reparační komise, o které se mluví v článku 240 a v paragrafech 2,3

a 4 přílohy IV, nebude moci požadovati prozrazení tajemství výrobního a

jiných důvěrných sdělení;



5. ode dne podpisu smlouvy a během následujících čtyř měsíců bude

Německu možno předložiti mocnostem spojeným a sdruženým k prozkoumání

doklady a návrhy k tomu cíli, aby se uspíšila práce k nápravě škod a

tím zkrátilo vyšetřování a urychlilo rozhodování;



6. trestní stíhání bude zavedeno proti osobám, které by se dopustily

trestných činů, pokud jde o likvidaci německých statků, a mocnosti

spojené a sdružené přijmou údaje a průvody, jež by snad v tomto směru

německá vláda mohla podati.



Dáno ve Versailles dne dvacátého osmého měsíce června roku tisíc devět

set devatenáctého.



Tato smlouva se vyhlašuje s podotknutím, že byla na základě usnesení

Národního shromáždění ze dne 7. listopadu 1919 schválena ratifikační

listinou ze dne 10. listopadu 1919, která byla presidentem republiky

Československé a ministrem zahraničních věcí podepsána a dne 10. ledna

1920 v ministerstvu zahraničních věcí v Paříži uložena. Téhož dne

sepsán byl v Paříži první protokol o uložení listin ratifikačních, čímž

smlouva nabyla mezinárodní působnosti.



*) místa pro bezplatné lékařské porady a rozdílení léků.

Related Laws