217/1921 Sb.
Mírová smlouva
mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protokol, podepsané
ve Versailles dne 28. června 1919
Spojené státy americké, Říše Britská, Francie, Italie a Japonsko,
mocnosti, jež v této smlouvě jsou označovány jako čelné mocnosti
spojené a sdružené;
Belgie, Bolivie, Brasilie, Čína, Kuba, Ecuador, Řecko, Guatemala,
Haiti, Hedžáz, Honduras, Liberie, Nicaragua, Panama, Peru, Polsko,
Portugalsko, Rumunsko, Stát Srbsko-Chorvatsko-Slovinský, Siam,
Československo a Uruguay,
tvořící s Čelnými mocnostmi svrchu uvedenými mocnosti spojené a
sdružené,
se strany jedné;
a Německo
se strany druhé;
hledíce k tomu, že k žádosti císařské vlády německé bylo povoleno
Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými dne 11. listopadu 1918 Německu
příměří, aby s ním mohla býti uzavřena mírová smlouva;
a hledíce k tomu, že mocnosti spojené a sdružené stejně jsou proniknuty
snahou, aby ustoupila pevnému, spravedlivému a trvalému míru válka, do
níž byly postupně přímo nebo nepřímo zapleteny, a která vznikla tím, že
Rakousko-Uhersko vypovědělo dne 28. července 1914 válku Srbsku, že
Německo vypovědělo dne 1. srpna 1914 válku Rusku a dne 3. srpna 1914
Francii, i že vniklo do Belgie:
k tomu cíli Vysoké smluvní strany, zastoupené takto:
Dobou, kdy tato smlouva nabude působnosti, skončí se stav válečný. Od
téže chvíle a s výhradou ustanovení této smlouvy nastanou opět
oficielní styky mocností spojených a sdružených s Německem a kterýmkoli
státem německým.
Část I.
Úmluva o společnosti národů.
Vysoké smluvní strany,
uznávajíce, že k rozvoji součinnosti mezi národy a k tomu, aby se jim
zaručil mír a bezpečnost, je dlužno
přijmouti jisté závazky, že se neuchýlí k válce,
udržovati veřejně vztahy mezinárodní, založené na spravedlnosti a
čestnosti,
zachovávati přísně předpisy mezinárodního práva, uznávané od nynějška
za závazné normy jednání vlád,
dbáti spravedlnosti a svědomitě zachovávati všechny smluvní závazky
uložené smlouvami ve vzájemných stycích organisovaných národů,
přijímají tuto úmluvu, jíž se zakládá Společnost národů.
Čl.1.
Zakládajícími členy Společnosti národů jsou ony signatární mocnosti,
jejichž jména jsou uvedena v příloze k této úmluvě, jakož i státy
rovněž jmenované v příloze, přistoupí-li k této úmluvě bez výhrady
prohlášením, jež učiní úřadu tajemnickému do dvou měsíců od doby, kdy
tato úmluva nabude působnosti, a jež bude oznámeno ostatním členům
Společnosti.
Každý ze států, dominií a kolonií, jež si svobodně vládnou a které
nejsou uvedeny v příloze, mohou se státi členy Společnosti, bude-li
jejich přijetí usneseno dvěma třetinami Shromáždění, předpokládaje, že
poskytnou účinné záruky svého upřímného úmyslu zachovávati své
mezinárodní závazky a že přijmou Společností předepsanou úpravu svých
branných sil a své výzbroje vojenské, námořní a vzduchoplavecké.
Každý člen Společnosti může dvě léta po předchozím oznámení vystoupiti
ze Společnosti pod podmínkou, že splní do té doby všechny své
mezinárodní závazky, počítaje k nim i závazky plynoucí z této úmluvy.
Čl.2.
Činnost Společnosti, jak jest vymezena v této úmluvě, provádí se
prostřednictvím Shromáždění a Rady, podporované stálým úřadem
tajemnickým.
Čl.3.
Shromáždění skládá se ze zástupců členů Společnosti.
Schází se v ustanovených obdobích a mimo to, kdykoliv toho vyžadují
poměry, v sídle Společnosti neb na kterémkoli jiném místě, jež by bylo
určeno.
Shromáždění nalézá o všech otázkách, které spadají do oboru působnosti
Společnosti nebo které se dotýkají světového míru.
Ve schůzích Shromáždění má každý člen Společnosti po hlasu a nesmí míti
více než tři zástupce.
Čl.4.
Rada se skládá ze zástupců Čelných mocností spojených a sdružených a ze
zástupců čtyř dalších členů Společnosti. Tyto čtyři členy Společnosti
vyvolí Shromáždění svobodně v obdobích, jež uzná za vhodná. Dokud
členové nebudou Shromážděním vyvoleni, jsou členy Rady zástupcové
Belgie, Brasilie, Španělska a Řecka.
Se schválením většiny Shromáždění může Rada určiti další členy
Společnosti, kteří mají nadále býti v Radě trvale zastoupeni. S týmž
schválením může zvýšit počet těch členů Společnosti, kteří mají býti
vyvoleni Shromážděním, aby byli zastoupeni v Radě.
Rada se schází, kdykoli toho vyžadují poměry, nejméně jednou ročně v
sídle Společnosti neb na kterémkoli jiném místě, jež by bylo určeno.
Rada nalézá o všech otázkách spadajících do oboru působnosti
Společnosti neb dotýkajících se světového míru.
Každý člen Společnosti, který není zastoupen v Radě, bude vyzván, aby
vyslal zástupce, který by zasedal jako člen ve schůzích Rady, kdykoli
se projednávají otázky dotýkající se zvláště jeho zájmů.
Ve schůzích Rady má každý člen v ní zastoupený po hlasu a nesmí míti
více než jednoho zástupce.
Čl.5.
Není-li výslovně určeno jinak v této úmluvě nebo v ustanoveních této
smlouvy, vyžaduje se k usnesení schůze Shromáždění nebo Rady souhlasu
všech členů Společnosti ve schůzi zastoupených.
Věci týkající se jednacího řádu, které se vyskytnou ve schůzích
Shromáždění nebo Rady, počítaje k nim i určení komisí pověřených
šetřením o zvláštních věcech, upravuje si Shromáždění neb Rada a
rozhoduje se o nich většinou členů Společnosti ve schůzi zastoupených.
První schůzi Shromáždění a první schůzi Rady svolá president Spojených
států amerických.
Čl.6.
V sídle Společnosti se zřídí stálý úřad tajemnický. Skládá se z
generálního tajemníka a z potřebného počtu tajemníků i personálu.
První generální tajemník je jmenován v příloze. Napříště jmenuje
generálního tajemníka Rada se schválením většiny Shromáždění.
Tajemníky a personál tajemnického úřadu jmenuje generální tajemník se
schválením Rady.
Generální tajemník Společnosti jest mocí svého úřadu generálním
tajemníkem Shromáždění a Rady.
Náklady tajemnického úřadu nesou členové Společnosti podle klíče
stanoveného pro mezinárodní kancelář Světového spolku poštovního.
Čl.7.
Sídlem Společnosti je Ženeva.
Rada se může kdykoliv usnésti, že je překládá jinam.
Všechny funkce ve Společnosti neb v úřadech s ní souvisících, počítaje
k nim i úřad tajemnický, jsou stejně přístupny mužům i ženám.
Zástupci členů Společnosti a jejich úředníci požívají při vykonávání
svých funkcí diplomatických výsad a nedotknutelnosti.
Budovy a pozemky zabrané Společností, jejími úřady a schůzemi jsou
nedotknutelné.
Čl.8.
Členové Společnosti uznávají, že udržování míru vyžaduje omezení
státního zbrojení na nejmenší míru, jež stačí k bezpečnosti státu a k
provedení mezinárodních závazků uložených společným postupem.
Rada připraví programy tohoto omezení, přihlížejíc k zeměpisné poloze a
zvláštním poměrům každého státu, aby je jednotlivé vlády uvážily a o
nich rozhodly.
Tyto programy mají býti přezkoumávány, a je-li třeba, revidovány
nejméně každých deset let.
Až jednotlivé vlády tyto programy schválí, nesmí býti míra zbrojení v
nich stanovená překročena bez souhlasu Rady.
Uznávajíce, že soukromá tovární výroba střeliva a válečného materiálu
budí závažné námitky, pověřují členové Společnosti Radu, aby navrhla
opatření vhodná k tomu, aby se čelilo zlým účinkům výroby tohoto
způsobu, přihlížejíc k potřebám členů Společnosti, kteří nemohou
továrním způsobem vyráběti střelivo a válečný materiál, jehož potřebují
ke své bezpečnosti.
Členové Společnosti se zavazují, že si vzájemně budou oznamovati
způsobem nejupřímnějším a nejúplnějším všechny údaje o míře a rozvrhu
svého zbrojení, o svých programech vojenských, námořních a
vzduchoplaveckých a o poměrech v oněch odvětvích svého průmyslu, jichž
lze užíti k účelům válečným.
Čl.9.
Utvoří se stálá komise, jež by podávala Radě svá dobrá zdání o tom, jak
provésti předpisy článku 1 a 8, a vůbec o otázkách vojenských,
námořních a vzduchoplaveckých.
Čl.10.
Členové Společnosti se zavazují, že budou šetřiti a hájiti nynější
územní celistvosti a politické nezávislosti všech členů Společnosti
proti každému vnějšímu útoku. Při útoku, hrozbě neb nebezpečí útoku
navrhne Rada prostředky, jak zabezpečiti provedení tohoto závazku.
Čl.11.
Prohlašuje se výslovně, že každá válka nebo hrozba válkou, ať postihuje
přímo či se nepřímo dotýká některého člena Společnosti, dotýká se zájmů
celé Společnosti, jejíž povinností jest, aby učinila opatření vhodná k
tomu, aby se mír mezi národy účinně uchránil. V takovém případě
generální tajemník svolá bez průtahů Radu k žádosti kteréhokoliv člena
Společnosti.
Rovněž se prohlašuje, že každý člen Společnosti má právo, aby přátelsky
upozornil Shromáždění nebo Radu na jakoukoliv okolnost, jež se dotýká
mezinárodních vztahů a jež tím hrozí zkaliti mezi národy mír nebo
dobrou shodu, na níž mír závisí.
Čl.12.
Členové Společnosti jsou zajedno v tom, že, vyskytne-li se mezi nimi
spor, který by mohl vésti k roztržce, předloží věc buď řízení
rozhodčímu, nebo Radě k přezkoumání. Jsou dále zajedno v tom, že se v
žádném případě neuchýlí k válce dříve, než uplynou tři měsíce od
rozsudku rozhodčích neb od zprávy Rady.
Ve všech případech, kterých se týká tento článek, musí býti rozsudek
rozhodčích vydán v přiměřené lhůtě a zpráva Rady musí býti pořízena do
šesti měsíců ode dne, kdy na ni spor byl vznesen.
Čl.13.
Členové Společnosti jsou zajedno v tom, že, vyskytne-li se mezi nimi
spor hodící se podle jejich mínění k rozsouzení rozhodčími, a nemůže-li
tento spor býti uspokojivě řešen cestou diplomatickou, předloží celou
spornou věc rozhodčímu řízení.
Za případy toho druhu, jež se obecně hodí k rozsuzování řízením
rozhodčím, prohlašují se spory o výklad některé smlouvy, o všelikých
otázkách práva mezinárodního, o tom, je-li dána skutečnost, která,
jsouc prokázána, by zakládala porušení mezinárodního závazku, neb o
rozsah a povahu náhrady, již jest dáti za takové porušení.
Rozhodčím soudem, před nějž věc přísluší, jest soud, na kterém se
strany dohodnou, nebo soud, který byl smluven dřívějšími jejich
úmluvami.
Členové Společnosti se zavazují, že poctivě dostojí vyneseným rozsudkům
a že se neuchýlí k válce proti žádnému členu Společnosti, který se jim
podvolí. Nevykoná-li se rozsudek, navrhne Rada opatření, která by mu
dodala účinnosti.
Čl.14.
Rada se pověřuje úkolem, aby připravila návrh Stálého mezinárodního
soudního dvora a aby jej předložila členům Společnosti. Tento soudní
dvůr bude nalézati o všech sporech rázu mezinárodního, jež strany naň
vznesou. Bude též podávati dobrá zdání o sporech neb otázkách, jež naň
vznese Rada nebo Shromáždění.
Čl.15.
Vyskytne-li se mezi členy Společnosti spor, který by mohl vésti k
roztržce, a nepodléhá-li tento spor řízení rozhodčímu po rozumu čl. 13,
jsou členové Společnosti zajedno v tom, že jej předloží Radě. K tomu
stačí, aby kterákoli strana uvědomila o sporu generálního tajemníka,
jenž učiní všechna opatření nutná k úplnému vyšetření a prozkoumání
sporné věci.
K tomu cíli mu strany dodají co možno nejdříve vylíčení předmětu sporu
se všemi závažnými skutečnostmi a písemnými doklady a Rada může ihned
naříditi jejich uveřejnění.
Rada se přičiní, aby bezpečně dosáhla narovnání sporu. Zdaří-li se jí
to, uveřejní, pokud to uzná za vhodno, zprávu, v které uvede
skutečnosti, výklady k nim se vztahující a podmínky narovnání.
Nepodaří-li se spor urovnati, Rada pořídí a uveřejní referát usnesený
buď jednomyslně nebo většinou hlasů, v kterém uvede ve známost
okolnosti sporu a řešení, jež doporučuje jako nejslušnější a
nejpřiměřenější v této věci.
Každý člen Společnosti zastoupený v Radě může rovněž uveřejniti výklad
sporné věci a své vlastní závěry.
Byl-li referát Rady - nepřihlížejíc k hlasům zástupců sporných stran -
usnesen jednomyslně, zavazují se členové Společnosti, že se neuchýlí k
válce proti žádné sporné straně, která by se podvolila závěrům, k nimž
dospěl referát.
Nezdaří-li se Radě, aby byl její referát přijat všemi členy mimo sporné
strany, vyhrazují si členové Společnosti právo jednati tak, jak uznají
za nutno k zachování práva a spravedlnosti.
Tvrdí-li některá strana a uzná-li Rada, že se spor týká otázky, kterou
mezinárodní právo přenechává výhradně její pravomoci, zjistí to Rada ve
svém referátě, aniž dá pokyny o jeho řešení.
Rada může v případech, na které se vztahuje tento článek, spor
předložiti Shromáždění. Spor musí býti vznesen na Shromáždění, žádá-li
o to některá strana; tato žádost musí býti podána do čtrnácti dnů od
okamžiku, kdy byl spor předložen Radě.
Ve všech případech vznesených na Shromáždění platí o jednání a
pravomoci Shromáždění ustanovení tohoto článku a článku 12, upravující
jednání a pravomoc Rady. Rozumí se, že referát podaný Shromážděním za
souhlasu zástupců členů Společnosti, kteří jsou zastoupeni v Radě, a
většiny ostatních členů Společnosti, nepřihlížejíc v žádném případě k
zástupcům sporných stran, má stejný účinek jako referát přijatý všemi
členy Rady mimo zástupce sporných stran.
Čl.16.
Uchýlí-li se některý člen Společnosti k válce, nedbaje závazků, které
na se vzal podle článku 12, 13 nebo 15, má se ipso facto za to, jako by
se byl dopustil válečného činu proti všem ostatním členům Společnosti.
Tito členové se zavazují, že s ním přeruší ihned všechny vztahy
obchodní nebo finanční, že zakáží všechny vztahy mezi svými příslušníky
a příslušníky státu, který porušil úmluvu, a že zastaví všechny
finanční, obchodní nebo osobní styky mezi příslušníky provinilého státu
a příslušníky kteréhokoli jiného státu, ať členem Společnosti je či
není.
V tomto případě jest povinností Rady, aby doporučila jednotlivým
vládám, o něž jde, stav vojenských, námořních a vzduchoplaveckých sil,
jimiž každý z členů Společnosti přispěje k branné moci určené k tomu,
aby vynutily plnění závazků ze Společnosti plynoucích.
Členové Společnosti jsou mimo to zajedno v tom, že si vzájemně
poskytnou pomoc při provádění hospodářských a finančních opatření,
která by bylo učiniti ve smyslu tohoto článku tak, aby snížili na
nejmenší míru ztráty a závady, jež by z nich vyplynuly. Rovněž si
vzájemně poskytnou pomoc, aby odolali zvláštním opatřením, která by
proti některému z nich učinil stát porušivší úmluvu. Učiní nutná
opatření, aby usnadnili skrze své území průchod válečným silám
kteréhokoli člena Společnosti, který se účastní společného podniku, aby
byla zjednána platnost závazkům ze Společnosti plynoucím.
Člen, který se dopustí porušení některého závazku vyplývajícího z této
úmluvy, může býti vyloučen ze Společnosti usnesením všech ostatních
členů, kteří jsou zastoupeni v Radě.
Čl.17.
Při sporu mezi dvěma státy, z nichž jen jeden je členem Společnosti,
nebo mezi státy, z nichž žádný není jejím členem, budou stát nebo státy
mimo Společnost jsoucí vyzvány, aby za účelem vyřízení sporu na sebe
vzaly povinnosti uložené členům, za podmínek, které Rada uzná za
spravedlivé. Vyhovějí-li tomuto vyzvání, platí o nich články 12 až 16 s
výhradou změn, jež Rada uzná za nutné.
Po vydání této výzvy zahájí Rada ihned šetření o okolnostech sporu a
doporučí taková opatření, jaká uzná za nejlepší a v daném případě za
nejúčinnější.
Jestliže vyzvaný stát odepře vzíti na sebe za účelem řešení sporu
povinnosti člena Společnosti a uchýlí se k válce proti některému členu
Společnosti, lze použíti proti němu předpisů článku 16.
Odeprou-li obě vyzvané strany vzíti na sebe za účelem řešení sporu
povinnosti člena Společnosti, může Rada učiniti jakékoli opatření a
dáti jakékoli pokyny způsobilé k tomu, aby se zabránilo nepřátelským
činům a aby se dosáhlo rozřešení rozepře.
Čl.18.
Všechny mezinárodní smlouvy a závazky, které příště budou sjednány
členem Společnosti, musí býti ihned zapsány úřadem tajemnickým a jím
uveřejněny co možno nejdříve. Žádná z těchto mezinárodních smluv nebo
závazků nebude závazná, dokud nebude zapsána.
Čl.19.
Shromáždění může čas od času vyzvati členy Společnosti, aby znovu
přezkoumali smlouvy, které se staly nepoužitelnými, a mezinárodní
poměry, jejichž další trvání by mohlo ohroziti světový mír.
Čl.20.
Členové Společnosti uznávají, každý, pokud oň jde, že tato úmluva ruší
všechny závazky a dohody mezi nimi neslučitelné s jejím zněním a
zavazují se slavnostně, že příště neuzavrou podobných smluv.
Vzal-li člen dříve, než vstoupil do Společnosti, na sebe závazky
neslučitelné se zněním této úmluvy, jest jeho povinností bez odkladu
podniknouti kroky, aby se z těchto závazků vymanil.
Čl.21.
Mezinárodní závazky, jako smlouvy o rozhodčích, a dohody určitých
oblastí, jako doktrina Monroeova, které zabezpečují udržování míru,
nepokládají se za neslučitelné s kterýmkoli ustanovením této úmluvy.
Čl.22.
Následujících zásad se použije o koloniích a územích, jež následkem
této války přestaly býti pod svrchovaností států, které je doposud
spravovaly, a jsou obydleny národními kmeny neschopnými dosud, aby se
samy ovládaly za zvlášť obtížných poměrů dnešního světa. Blaho a rozvoj
těchto národů jsou posvátným posláním civilisace a proto musí býti do
této úmluvy vtěleny záruky zabezpečující splnění tohoto poslání.
Nejlepším způsobem praktického uskutečnění této zásady jest svěřiti
poručenství nad těmito národními kmeny státům pokročilým, které jsou
podle svých prostředků, svých zkušeností a své zeměpisné polohy nejlépe
s to, aby na sebe vzaly tuto odpovědnost, a které jsou ochotny ji na
sebe vzíti; budou vykonávati toto poručenství jako mandatáři a jménem
Společnosti.
Ráz mandátu musí býti rozličný podle stupně vývoje národního kmene,
podle zeměpisné polohy území, jeho hospodářských podmínek a všech
ostatních obdobných okolností.
Určité společenské celky, jež kdysi náležely k říši ottomanské, dosáhly
takového stupně vývoje, že jejich ustavení v nezávislé státy může býti
prozatím uznáno s podmínkou, že rada a pomoc mandatářova budou státi po
boku jejich správě do té doby, než budou s to, aby se řídily samy.
Přání těchto společenských celků dlužno především vzíti v úvahu při
výběru mandatářů.
Stupeň rozvoje, jehož dosáhly jiné národní kmeny, zvláště
středoafrické, vyžaduje toho, aby tam mandatář převzal správu území za
podmínek, které by, bráníce nepřístojnostem, jako obchodu s otroky,
obchodu se zbraněmi a alkoholem, zaručovaly svobodu svědomí a
náboženství bez jakýchkoli omezení mimo ta, jichž vyžaduje udržení
veřejného pořádku a dobrých mravů, které by dále zabraňovaly zřizovati
pevnosti neb vojenské nebo námořní základny a poskytovati domorodcům
vojenský výcvik, leda pro službu bezpečnostní a obranu území, a které
by konečně zabezpečovaly také ostatním členům Společnosti stejné
podmínky směny a obchodu.
Konečně jsou území, jako jihozápadní Afrika a některé ostrovy jižního
Tichomoří, jež, jsouce řídce obydleny, malého rozsahu, vzdáleny od
ústředí vzdělanosti, nebo souvisíce s územím mandatářovým, nebo pro
jiné okolnosti mohou nejlépe býti spravovány podle zákonů mandatářových
jako nerozlučná součást jeho území, s výhradami záruk nahoře uvedených
v zájmu domorodého obyvatelstva.
Ve všech případech mandátu má mandatář podávati Radě výroční zprávu o
území jemu svěřeném.
Rozsah pravomoci, dozoru neb správy, jež má mandatář vykonávati, bude
výslovně vymezen v každém jednotlivém případě Radou, leda že by se
dříve členové Společnosti o tom dohodli mezi sebou.
Stálá komise bude pověřena tím, aby přijímala a zkoumala výroční zprávy
mandatářů a aby podávala Radě svá dobrá zdání o otázkách týkajících se
provádění mandátu.
Čl.23.
S výhradou ustanovení mezinárodních konvencí nyní platných, nebo které
budou uzavřeny příště, a ve shodě s nimi členové Společnosti:
a) vynasnaží se zabezpečiti a zachovávati slušné a lidské podmínky
pracovní pro muže, ženy a děti na vlastním území i v zemích, s kterými
jsou v obchodních a průmyslových stycích, a k tomu cíli zřizovati a
udržovati potřebné mezinárodní organisace;
b) zavazují se, že zajistí slušné nakládání s domorodým obyvatelstvem v
územích podřízených jejich správě;
c) pověřují Společnost obecným dohledem nad úmluvami o obchodu s ženami
a dětmi i o obchodu s opiem a jinými škodlivými látkami;
d) pověřují Společnost obecným dohledem nad obchodem se zbraněmi a
střelivem se zeměmi, v kterých je dohled nad tímto obchodem nezbytný ve
společném zájmu;
e) učiní nutná opatření, aby zabezpečili jistotu a zachovávání svobody
styku a průvozu, jakož i slušné nakládání s obchodem provozovaným od
kteréhokoli člena Společnosti, při čemž jest ovšem míti zřetel ke
zvláštním potřebám krajin zpustošených za války 1914-18;
f) vynasnaží se učiniti mezinárodní opatření, aby nemocem bylo předem
bráněno a proti nim bojováno.
Čl.24.
Všechny mezinárodní úřady, které byly zřízeny dřívějšími kolektivními
smlouvami, budou, předpokládaje souhlas stran, postaveny pod pravomoc
Společnosti. Všechny takovéto mezinárodní úřady a všechny komise pro
úpravu věcí mezinárodního zájmu, jež budou příště zřízeny, budou
postaveny pod pravomoc Společnosti.
Ve všech věcech mezinárodního zájmu, které jsou upraveny obecnými
konvencemi, které však nejsou svěřeny mezinárodní komisi nebo úřadu, má
tajemnický úřad Společnosti, žádají-li strany o to a přivolí-li Rada,
shromažďovati a udíleti potřebné informace i poskytovati potřebnou nebo
žádoucí pomoc.
Rada může pojmouti do nákladů tajemnického úřadu náklady všech úřadů
neb komisí postavených pod pravomoc Společnosti.
Čl.25.
Členové Společnosti se zavazují, že budou povzbuzovati a podporovati
zřizování a součinnost národních dobrovolných organisací Červeného
kříže, náležitě povolených, jejichž úkolem je zlepšovati zdravotní
stav, předcházeti nemoci a mírniti utrpení na světě.
Čl.26.
Změny této úmluvy nabývají působnosti, jakmile budou ratifikovány oněmi
členy Společnosti, jejichž zástupcové tvoří Radu, a většinou těch
členů, jejichž zástupcové skládají Shromáždění.
Každý člen Společnosti má právo, aby odmítl přijmouti takovouto změnu
této úmluvy, ale přestává v takovém případě býti členem Společnosti.
Příloha
I.
Zakládající členové Společnosti národů, kteří podepsali mírovou
smlouvu.
Spojené státy americké Haiti.
Belgie. Hedžáz.
Bolivie. Honduras.
Brasilie. Italie.
Říše britská. Japonsko.
Kanada. Liberia.
Australie. Nicaragua.
Jižní Afrika. Panama.
Nový Zéland. Peru.
Indie. Polsko.
Čína. Portugalsko.
Kuba. Rumunsko.
Ecuador. Stát srbsko-chorvatsko-
Francie. slovinský.
Řecko. Siam.
Guatemala. Československo.
Uruguay.
Státy pozvané, aby přistoupily k úmluvě.
Argentina. Paraguay.
Chile. Nizozemí.
Columbie. Persie.
Dánsko. Salvador.
Španělsko. Švédsko.
Norsko. Švýcary.
Venezuela.
II.
První generální tajemník Společnosti
národů:
Ctihodný Sir James Eric Drummond,
K. C. M. G., C. B.
Část II.
Hranice Německa.
Čl.27.
Německé hranice budou stanoveny takto:
1. S Belgií:
Od bodu společného třem hranicím, belgické, nizozemské a německé,
směrem jižním:
severovýchodní hranice bývalého území neutrálního Moresnetu, pak
východní hranice kraje eupenského, pak hranice mezi Belgií a krajem
Montjoie, pak severovýchodní a východní hranice kraje Malmédy až k
jejímu styčnému bodu s hranicí lucemburskou.
2. S Lucemburskem:
Hranice z 3. srpna 1914 až k jejímu spojení s francouzskou hranicí z
18. července 1870.
3. S Francií:
Hranice z 18. července 1870 od Lucemburska až k Švýcarsku s výhradou
ustanovení článku 48 Oddílu IV (Pánev Saarská), Části III.
4. Se Švýcarskem:
Hranice nynější.
5. S Rakouskem:
Hranice z 3. srpna 1914 od Švýcarska až k Československu, níže
vymezenému.
6. S Československem:
Hranice z 3. srpna 1914 mezi Německem a Rakouskem od svého styčného
bodu s bývalou správní hranicí, oddělující Čechy a Horní Rakousy, až k
severnímu bodu výběžku bývalého rakouského Slezska, ležícímu asi 8 km
východně od Prudníku (Neustadt).
7. S Polskem:
Od bodu právě určeného až k bodu, který se určí na místě samém asi 2 km
východně od Lorzendorfu:
hranice, jaká bude stanovena podle čl. 88 této smlouvy;
odtud k severu až k bodu, kde správní hranice Poznaňska protíná řeku
Barycz (Bartsch):
čára, jež se určí na místě samém, ponechávající Polsku místa: Skorýšov,
Reichthal, Trubačov, Kunčice, Slezov, Velké Kozlí, Hněvošice, Rybín,
Kníž. Nivky, Pavlov, Čechy, Konrádov, Jánovo, Modzenovo, Bohdej
(Skorischau, Reichthal, Trembatschau, Kunzendorf, Schleise,
Gross-Kosel, Schreibersdorf, Rippin, Fürstlich-Niefken, Pawelau,
Tscheschen, Konradau, Johannisdorf, Modzenowo, Bogdaj) a Německu místa:
Lorzendorf, Koulovice, Gluch, Dalbersdorf, Resevice, Stradom,
Modzanovo, Krašen, Mezibor, Domaslovice, Vedlovice, České Hamry
(Lorzendorf, Kaulwitz, Glausche, Dalbersdorf, Reesewitz, Stradam,
Gross-Wartenberg, Kraschen, Neu-Mittelwalde, Domaslawitz, Wedelsdorf,
Tschechen-Hammer);
odtud k severozápadu správní hranice Poznaňska až k bodu, kde protíná
železnici Rawicz-Wasocz (Rawitsch-Herrnstadt);
odtud až k bodu, kde správní hranice Poznaňska protíná silnici
Rydzyna-Černina (Reisen-Tschirnau):
čára, jež se určí na místě samém, jdoucí na západ od Třebuze a Jablonné
(Triebusch a Gabel) a na východ od Záborovic (Saborwitz);
odtud správní hranice Poznaňska až k jejímu styčnému bodu s východní
správní hranicí kraje (Kreis) wschowského (Fraustadt);
odtud k severozápadu až k bodu, který se zvolí na silnici mezi místy
Kargowa a Kopanica (Unruhstadt a Kopnitz):
čára, která se určí na místě samém, jdoucí na západ od míst: Debowa
Leka, Brenno, Wieliň, Kaszczor, Klebel (Geyersdorf, Brenno, Fehlen,
Altkloster, Klebel), a na východ od míst: Olbrachcice, Bukowe, Lgiň,
Wijewo, Lupice, Swiete (Ulbersdorf, Buchwald, Ilgen, Weine, Lupitze,
Schwenten);
odtud k severu až k nejsevernějšímu bodu Chlopského jezera:
čára, která se určí na místě samém, podél střední čáry jezer; avšak
město a stanice Zbaszyň (Bentschen), (čítaje v to spojku drah
Šwiebodzin-Zbaszyň a Cylichów-Zbaszyň [Schwiebus-Bentschen a
Züllichau-Bentschen] zůstanou na území polském;
odtud k severovýchodu až ke styčnému bodu krajů (Kreise) skwirzyňského,
miedzychodského a miedzyrzeczského (Schwerin, Birnbaum a Meseritz);
čára, která se určí na místě samém, jdoucí na východ od Pszczewa
(Betsche);
odtud k severu hranice dělící kraje (Kreise) skwirzyňský a
miedzychodský, pak k východu severní hranice Poznaňska až k bodu, kde
tato hranice protíná řeku Noteč (Netze);
odtud proti proudu až k jejímu stoku s Gildou (Küddow):
tok Noteče;
odtud proti proudu až k bodu, který se zvolí asi 6 km na jihovýchod od
Pily (Schneidemhl):
tok Gildy (Küddow);
odtud k severovýchodu až k nejjižnějšímu hrotu prohybu utvořeného
severní hranicí Poznaňska asi 5 km na západ od Stahren:
čára, která se určí na místě samém a ponechává v této krajině železnici
Pila-Chojnice (Schneidemühl-Konitz) úplně na území německém;
odtud k severovýchodu hranice Poznaňska až k vrcholu výběžku, jejž
hranice ta tvoří asi 15 km na východ od Zlotova (Flatow):
odtud k severovýchodu až k bodu, kde se řeka Kamionka setkává s jižní
hranicí kraje (Kreis) chojnického asi 3 km na severovýchod od Gronowa
(Grunau):
čára, která se určí na místě samém, ponechávající Polsku místa:
Jazdrawy, Lutowo, Lutówko, Witkowo (Jasdrowo, Luttau, Kl. Luttau,
Wittkau), a Německu místa: Wielki Buczek, Szyszkowo, Batorowo, Buk,
Gronowo (Gr. Butzig, Cziskowo, Battrow, Böck, Grunau);
odtud k severu hranice mezi kraji (Kreise) chojnickým a cluchowským
(Schlochau) až k bodu, kde tato hranice protíná řeku Brdu (Brahe);
odtud až k bodu hranice pomořanské, ležícímu 15 km na východ od Miastka
(Rummelsburg):
čára, která se určí na místě samém, ponechávající Polsku místa:
Konarzyny Kielpin, Brzežno Šlachetské (Konarzin Kelpin, Adl. Briesen),
a Německu místa: Sapolna, Nowa Wieš, Steinfort, Pietrzykowy (Sampohl,
Neuguth, Steinfort, Gr. Peterkau);
odtud k východu hranice Pomořanska až k jejímu styku s hranicí krajů
(Kreise) chojnického a cluchowského (Konitz, Schlochau);
odtud k severu hranice mezi Pomořanskem a Západním Pruskem až k bodu na
řece Redě (asi 3 km na severozápad od Góry), kde se do této řeky vlévá
přítok tekoucí od severozápadu;
odtud až k bodu, který se zvolí na ohbí řeky Pjasnice asi 1.5 km na
severozápad od Warzkowa (Warschkau):
čára, která se určí na místě samém;
odtud tok řeky Pjasnice po proudu, pak střední čára Žarnovického jezera
a konečně bývalá hranice Západního Pruska až k Baltskému moři.
8. S Dánskem:
Hranice, jak bude určena podle ustanovení článků 109 až 111 Části III,
Oddíl XII (Šlesvik).
Čl.28.
Hranice Východního Pruska budou určeny, jak dále uvedeno, s výhradou
ustanovení Oddílu IX (Východní Prusko) Části III:
od bodu ležícího na pobřeží Baltského moře asi 1.5 km na sever od
kostela vesnice Przebrno (Pröbbernau) v přibližném směru 159stupňů
(počítaje od severu k východu):
čára asi 2 km, která se určí na místě samém;
odtud v přímé čáře na maják stojící v ohbí elblagského (Elbing) koryta
k přibližnému bodu: 54stupňů 19 a 1/2 minut sev. šířky a 19stupňů 26
minut vých. délky od Greenwiche;
odtud až k nejvýchodnějšímu ústí Nogatu v přibližném směru 209stupňů
(počítaje od severu k východu);
odtud proti proudu tok Nogatu až k bodu, kde tato řeka opouští Vislu
(Weichsel);
odtud hlavní plavební koryto Visly proti proudu, pak jižní hranice
kraje kwidzyňského (Marienwerder), pak hranice kraje suszského
(Rosenberg) k východu až k jejímu styčnému bodu s bývalou hranicí
Východních Prus;
odtud bývalá hranice mezi Západními a Východními Prusy, pak hranice
mezi kraji ostródským a nibórským (Neidenburg), pak po proudu tok řeky
Škotovy (Skottau), pak proti proudu tok Nidy až k bodu, který leží asi
5 km na západ od Bialut (Bialutten) a je nejblíže k bývalé hranici
ruské;
odtud k východu až k bodu ležícímu přímo na jih od průseku silnice
Nibork (Neidenburg)-Mlava a bývalé hranice ruské:
čára, která se určí na místě samém, jdoucí na sever od Bialut;
odtud bývalá hranice ruská až na východ od Schmalleningken, pak po
proudu hlavní plavební koryto Němanu (Memel), pak deltové rameno
Skierwieth až ke Kuronské zátoce (Kurisches Haff);
odtud přímá čára až ke styčnému bodu východního břehu Kuronské kosy
(Kurische Nehrung) se správní hranicí asi 4 km na jihozápad od Nidy
(Nidden);
odtud tato správní hranice až k západnímu břehu Kuronské (Svěží) kosy.
Čl.29.
Hranice, jak byly právě popsány, jsou vyznačeny červeně na mapě
1:1,000.000, která jest připojena k této smlouvě pod č. 1.
Vzniknou-li rozpory mezi textem smlouvy a touto nebo jakoukoli jinou
připojenou mapou, rozhoduje text.
Čl.30.
U hranic definovaných tokem vody výrazy "tok" nebo "koryto" užité v
popisech této smlouvy znamenají: jednak u řek nesplavných střední čáru
vodního toku nebo jeho hlavního ramene, jednak u řek splavných střední
čáru hlavního plavebního koryta. Avšak přísluší rozhraničovacím komisím
zřízeným touto smlouvou, aby v každém jednotlivém případě určily, zda
se bude hraniční čára držeti toku nebo koryta nahoře definovaného i po
jeho eventuelním přemístění, či zda bude určena trvale polohou toku
nebo koryta v okamžiku, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Část III.
Politické klausule Evropské.
Oddíl I.
Belgie.
Čl.31.
Uznávajíc, že smlouvy ze dne 19. dubna 1839, které stanovily před
válkou právní stav Belgie, neodpovídají již nynějšímu stavu věcí,
svoluje Německo ke zrušení těchto smluv a zavazuje se od nynějška, že
uzná a bude zachovávati veškeré úmluvy, ať jsou jakékoli, jež by
uzavřely Čelné mocnosti spojené a sdružené nebo některé z nich s vládou
belgickou nebo nizozemskou, aby jimi nahradily řečené smlouvy z roku
1839. Bylo-li by žádáno jeho výslovné přistoupení k těmto úmluvám nebo
k některým z jejich ustanovení, Německo se od nynějška zavazuje, že tak
učiní.
Čl.32.
Německo uznává úplnou suverenitu Belgie nad celým sporným územím
moresnetským (zvaným neutrální Moresnet).
Čl.33.
Německo se vzdává ve prospěch Belgie všech práv a právních titulů na
pruský Moresnet ležící na západ od silnice z Liége (Lutychu) do Cách;
část cesty lemující toto území připadne Belgii.
Čl.34.
Německo se vzdává dále ve prospěch Belgie všech práv a právních titulů
na území obsahující souhrn krajů (Kreise) eupenského a malmédyského.
Po šest měsíců po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti, povede
belgický úřad v Eupen a v Malmédy veřejně přístupné soupisy a
obyvatelům řečených území bude volno písemně v nich vysloviti své
přání, aby toto celé území nebo jeho část zůstala pod svrchovaností
německou.
Věcí belgické vlády bude, aby výsledek tohoto hlasování lidu uvedla ve
známost Společnosti národů, jejímuž rozhodnutí Belgie se zavazuje se
podříditi.
Čl.35.
Komise, skládající se ze sedmi členů, z nichž bude jmenováno pět
Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Německem a jeden
Belgií, bude čtrnáct dní po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti,
utvořena, aby určila na místě samém novou hraniční čáru mezi Belgií a
Německem, přihlížejíc k hospodářským poměrům a dopravním cestám.
Usnesení této komise budou se díti většinou hlasů a budou závazná pro
interesované strany.
Čl.36.
Od chvíle, kdy se změna svrchovanosti na shora uvedených územích stane
definitivní, nabudou němečtí příslušníci usazení na tomto území ipso
facto a s konečnou platností státního občanství belgického a pozbudou
občanství německého.
Avšak příslušníci němečtí, kteří se snad usadili na tomto území po 1.
srpnu 1914, budou moci nabýti státního občanství belgického jen se
svolením vlády belgické.
Čl.37.
Po dvě léta od konečné změny svrchovanosti nad územím přiřčeným touto
smlouvou Belgii budou němečtí příslušníci, kterým je přes 18 let a
kteří jsou usazeni na tomto území, míti volnost optovati pro státní
občanství německé.
Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů opci jejich dětí,
kterým ještě není 18 let.
Osoby, které použily práva svrchu jim vyhrazeného, budou povinny do
dvanácti měsíců přenésti své bydliště do Německa.
Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území Belgií
nabytém. Budou směti odnésti svůj majetek movitý jakéhokoli druhu a
nebude na ně uvalen z tohoto důvodu žádný poplatek ani z vývozu ani z
dovozu.
Čl.38.
Německá vláda vydá neprodleně vládě belgické archivy, knihy, plány,
listiny a doklady všeho druhu týkající se správy občanské, vojenské,
finanční, soudní neb jiné na území převedeném pod svrchovanost Belgie.
Vláda německá vrátí rovněž vládě belgické archivy a doklady jakéhokoliv
druhu odvlečené za války německými úřady z veřejných správních úřadů
belgických a zejména z ministerstva věcí zahraničních v Bruselu.
Čl.39.
Podíl a ráz finančních břemen Německa a Pruska, jež bude Belgii
převzíti podle území jí postoupeného, bude určen podle článků 254 a 256
Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.
Oddíl II.
Lucemburk.
Čl.40.
Německo se vzdává, pokud jde o velkovévodství lucemburské, výhod všech
ustanovení pojatých v jeho prospěch do smluv z 8. února 1842, 2. dubna
1847, 20. - 25. října 1865, 18. srpna 1866, 21. února a 11. května
1867, 10. května 1871, 11. června 1872, 11. listopadu 1902 i do
kterékoli jiné úmluvy po těchto smlouvách.
Německo uznává, že velkovévodství lucemburské přestalo býti částí
německého celního spolku dnem 1. ledna 1919, vzdává se veškerých práv
na provozování železnic, souhlasí se zrušením stavu neutrality
velkovévodství a předem přijímá všecky mezinárodní úpravy uzavřené
mocnostmi spojenými a sdruženými o velkovévodství tomto.
Čl.41.
Německo se zavazuje, požádají-li ho o to Čelné mocnosti spojené a
sdružené, že povolí velkovévodství lucemburskému výhody a práva
vymíněná touto smlouvou ve prospěch řečených mocností nebo jejich
příslušníků ve věcech hospodářských, dopravních a vzduchoplaveckých.
Oddíl III.
Levý břeh Rýna.
Čl.42.
Německu jest zakázáno udržovati nebo budovati opevnění jak na levém
břehu Rýna, tak na pravém na západ od čáry vedené 50 kilometrů na
východ od této řeky.
Čl.43.
Rovněž je zakázáno v pásmu určeném článkem 42 udržovati nebo
shromažďovati branné síly, ať trvale, ať dočasně, právě tak jako konati
vojenské manévry jakéhokoli druhu a udržovati jakékoli věcné pomůcky k
mobilisaci.
Čl.44.
Prohřešilo-li by se Německo jakýmkoli způsobem proti ustanovením článku
42 a 43, mělo by se za to, že se dopouští činu nepřátelského proti
mocnostem, jež jsou signatáry této smlouvy, a že se snaží porušiti
světový mír.
Oddíl IV.
Pánev Saarská.
Čl.45.
V náhradu za zničení uhelných dolů v severní Francii a ve prospěch
celkových náhrad škod válečných, jež Německo jest dlužno, postupuje
Německo Francii bez jakýchkoli břemen neb závazků úplné a neomezené
vlastnictví uhelných dolů ležících v pánvi Saarské, ohraničené, jak
stanoví článek 48, a to s výlučným právem těžby.
Čl.46.
Aby byla zajištěna práva a blahobyt obyvatelstva a aby byla zaručena
Francii úplná volnost těžby v dolech, Německo souhlasí s ustanoveními
hlavy I a II připojené přílohy.
Čl.47.
Aby byl v příhodné době stanoven konečný právní stav pánve Saarské se
zřetelem na přání obyvatelstva, Francie a Německo souhlasí s
ustanoveními hlavy III připojené přílohy.
Čl.48.
Hranice území pánve Saarské, jež je předmětem těchto ustanovení, budou
určeny takto:
Na jihu a jihozápadě: hranici Francie, jak jest určena touto smlouvou.
Na severozápadě a na severu: čarou jdoucí po severní správní hranici
kraje merzigského od bodu, kde se uchyluje od francouzské hranice, až k
bodu, kde protíná správní hranici mezi obcí Saarhölzbachem a obcí
Britten; jdoucí po této hranici obecní k jihu a dosahující správní
hranice kantonu merzigského tak, že zahrnuje do území pánve Saarské
kanton mettlašský mimo obec Britten; jdoucí po severní správní hranici
kantonů merzigského a hanstadtského zahrnutých do řečeného území pánve
Saarské, pak postupně po správní hranici oddělující kraj sarrelouiský,
ottoweilerský a saintwendelský od krajů merzigského, trevírského a
knížetství birkenfeldského až k bodu ležícímu asi 500 m na sever ode
vsi Furschweileru (vrcholu Metzelbergu).
Na severovýchodě a na východě: od posledního bodu svrchu určeného až k
bodu ležícímu asi 3 km 500 m na východoseverovýchod od Saint-Wendelu:
čarou, jež bude určena na místě samém, jdoucí na východ od
Furschweileru, na západ od Roschbergu, na východ od kot 418, 329 (na
jih od Roschbergu), na západ od Leitersweileru, na severovýchod od koty
464, pak jdoucí k jihu po čáře horského hřebene až k jeho styčnému bodu
se správní hranicí kraje kusselského;
odtud na jih hranicí kraje kusselského, pak hranicí kraje homburského k
jihovýchodu až k bodu ležícímu asi 1000 metrů na západ od Dunzweileru;
odtud a až k bodu položenému asi 1 km na jih od Hornbachu:
čarou, jež bude stanovena na místě samém, procházející kotou 424 (asi
1000 metrů na jihovýchod od Dunzweileru), kotou 363 (Fuchsbergem), 322
(na jihozápad od Waldmohru), pak na východ od Jägersburgu a Erbachu,
pak zahrnující Homburk, jdoucí přes koty 361 (asi 2 km 500 m na
východoseverovýchod od města), 342 (asi 2 km na jihovýchod od města),
357 (Schreinersberg), 356, 350 (asi 1 km 500 m na jihovýchod od
Schwarzenbachu) a jdoucí pak na východ od Einödu, na jihovýchod od kot
322 a 333, asi 2 km na východ od Webenheimu, 2 km na východ od
Mimbachu, obcházející na východě vyvýšeninu, po níž vede silnice z
Mimbachu do Böckweileru tak, že bude tato silnice zahrnuta v území
Saarské, jdoucí bezprostředně na sever od rozvětvení silnic z
Böckweileru a z Altheimu ležícího asi 2 km na sever od Altheimu, pak
Ringweilerhofem, který nepatří k pánvi, a kotou 322, jež patří k ní, a
spojující se opět s francouzskou hranicí na ohbí, které tvoří asi 1 km
na jih od Hornbachu (viz mapu v rozměrech 1/100.000 přiloženou k této
smlouvě pod čís.2).
Komise skládající se z pěti členů, z nichž jeden bude jmenován Francií,
jeden Německem a tři Radou Společnosti národů, která zvolí příslušníky
jiných mocností, bude zřízena do 14 dnů po tom, kdy nabude tato smlouva
působnosti, aby určila na místě samém hraniční čáru tuto popsanou.
V oněch částech naznačené čáry, v kterých se nekryje se správními
hranicemi, bude se komise snažiti přiblížit se naznačené čáře,
přihlížejíc v mezích možnosti k místním hospodářským zájmům a platným
hranicím obecním.
Usnesení této komise bude se díti většinou hlasů a budou závazná pro
interesované strany.
Čl.49.
Německo se vzdává ve prospěch Společnosti národů, která bude pokládána
v tomto směru za fideikomisárního vlastníka, vlády nad územím svrchu
označeným.
Na konci lhůty patnácti let od doby, kdy nabude tato smlouva
působnosti, obyvatelstvo tohoto území bude povoláno, aby projevilo, pod
kterou svrchovanost si přeje býti postaveno.
Čl.50.
Klausule, podle kterých bude provedeno postoupení dolů pánve Saarské,
jakož i opatření určená k zajištění zřetele na právo a blaho
obyvatelstva a spolu i vlády nad tímto územím, rovněž i podmínky, za
kterých dojde k svrchu řečenému plebiscitu, jsou určeny v připojené
příloze, jež bude považována za integrující část této smlouvy, a již
Německo výslovně schvaluje.
Příloha
V souhlasu s ustanoveními článků 45 - 50 této smlouvy byly podmínky,
podle kterých bude uskutečněno postoupení dolů pánve Saarské Německem
Francii, jakož i opatření určená k zajištění zřetele na práva a blaho
obyvatelstva a spolu i vlády nad územím, i podmínky, za kterých toto
obyvatelstvo bude povoláno, aby projevilo, pod kterou svrchovanost si
přeje býti postaveno, stanoveny takto:
Hlava prvá.
O postoupených důlních vlastnictvích a těžbě z nich.
§ 1.
Ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, nabude stát francouzský
plného a neomezeného vlastnictví k veškerým uhelným ložiskům,
rozkládajícím se v hranicích pánve Saarské, jak jsou zevrubně vyznačeny
v článku 48 jmenované smlouvy.
Stát francouzský bude oprávněn těžiti nebo netěžiti ve jmenovaných
dolech nebo postoupiti právo těžiti v nich osobám třetím, aniž bude
povinen domáhati se jakéhokoli předchozího svolení nebo splniti
jakékoli formality.
Stát francouzský bude vždy oprávněn dovolávati se horních zákonů a
nařízení německých, dole uvedených, k zajištění vymezení svých práv.
§ 2.
Vlastnické právo státu francouzského bude se vztahovati na ložiska
volná a ještě nepropůjčená stejně jako na ložiska již propůjčená, ať
jest nynějším jich vlastníkem kdokoliv, bez rozdílu, zda náležejí státu
pruskému, bavorskému, jiným státům nebo korporacím, společnostem či
osobám soukromým, ať se v nich těží či nikoliv, a ať právo těžby,
odloučené od práva vlastníků povrchu, se uznávalo či nikoliv.
§ 3.
Pokud jde o doly, v kterých se těží, bude se převod vlastnictví na stát
francouzský vztahovati na všechna příslušenství jmenovaných dolů,
zejména na jejich zařízení a materiál těžní, jak na povrchu tak pod
zemí, jejich fárací materiál, závody k přeměně uhlí v elektrickou
energii, koks a vedlejší výrobky, dílny, cesty dopravní, elektrické
vedení, zařízení k čerpání a rozvádění vody, pozemky a budovy, jako
kanceláře, domy ředitelské, zřízenecké a dělnické, školy, nemocnice a
dispensáře,^*) jejich sklady a zásoby jakéhokoli druhu, archivy a plány
a vůbec vše, k čemu vlastníci dolů nebo těžaři mají právo vlastnické
nebo požívací vzhledem k těžbě v dolech a jejich příslušenství.
Převod se bude vztahovati též na neuhrazené pohledávky za produkty
dodané před tím, než se stát francouzský uvázal v držbu, a po podepsání
této smlouvy i na kauce odběratelů, jejichž práva budou zaručena státem
francouzským.
§ 4.
Stát francouzský převezme majetek volný a prostý všech dluhů a břemen.
Práva však vztahující se na požitky starobní a invalidní, kterých
nabyli anebo na něž získali nárok zaměstnanci dolů a jejich pobočných
závodů v den, kdy tato smlouva nabývá působnosti, nebudou dotčena.
Naproti tomu Německo musí vydati státu francouzskému matematické
reservy rent, na něž jmenovaní zřízenci mají právo.
§ 5.
Hodnota majetku takto postoupeného státu francouzskému bude určena
komisí reparační, ustanovenou článkem 233 Části VIII (Náhrady škod)
této smlouvy.
Tato hodnota se připíše ku prospěchu Německa na účtě náhrad.
Německo bude povinno odškodniti vlastníky nebo zájemníky, ať je to
kdokoliv.
§ 6.
Na německých železnicích a průplavech nebude stanoven žádný tarif,
který by mohl škoditi přímým nebo nepřímým rozlišováním přepravě
personálu, produktů dolů a jejich vedlejších závodů, nebo materiálu
potřebného k těžbě. Tyto transporty budou požívati veškerých práv a
výhrad, jež by mezinárodní úmluvy o železnicích zaručovaly podobným
výrobkům původu francouzského.
§ 7.
Materiál a personál potřebný k odklízení a přepravě produktů dolů a
jejich vedlejších závodů, jakož i k přepravě dělníků a zřízenců bude
opatřen správou železnic pánve Saarské.
§ 8.
Nesmí býti kladena žádná překážka pracím, kterými se doplňují železnice
a vodní cesty a které stát francouzský uzná za potřebné k tomu, by bylo
zajištěno odklízení a přeprava produktů dolů a jejich vedlejších
závodů, jako zdvojení kolejí, rozšiřování nádraží, zřizování skladišť a
pomocných zařízení. Rozvržení nákladů bude, nastala-li by neshoda,
vzneseno na rozhodčího.
Stát francouzský bude též moci zřizovati nové prostředky komunikační,
jako silnice, elektrická vedení a telefonní spojení, pokud je uzná za
nutné pro potřeby těžby.
Bude též volně bez jakýchkoli omezení používati prostředků
komunikačních, jichž bude vlastníkem, zvláště těch, které spojují doly
a jejich vedlejší závody s komunikačními prostředky ležícími na území
francouzském.
§ 9.
Stát francouzský bude vždy oprávněn dovolávati se německých horních
zákonů a nařízení platných 11. listopadu 1918 (vyjímajíc předpisy
vydané výhradně vzhledem na stav válečný), pokud jde o nabývání
pozemků, které uzná za potřebné k těžbě z dolů a jejich vedlejších
závodů.
Náhrada za škody, na nemovitostech způsobené těžbou v uvedených dolech
a jejich vedlejších závodech, bude stanovena podle horních zákonů a
nařízení německých, výše vzpomenutých.
§ 10.
Každá osoba, kterou dosadí stát francouzský místo sebe ve všechna nebo
část svých práv na těžbu v dolech nebo jejich vedlejších závodech, bude
požívati výsad výmíněných v této příloze.
§ 11.
Doly a ostatní nemovitosti, které se stanou vlastnictvím státu
francouzského, nebudou moci nikdy býti prohlášeny za propadlé ani
tvořiti předmět výkupu, vyvlastnění nebo záboru, ani jakéhokoli jiného
opatření, které se dotýká práva vlastnického.
Personál a materiál určený k těžbě v těchto dolech nebo jejich
vedlejších závodech, jakož i produkty dobývané z těchto dolů nebo
vyrobené v jejich vedlejších závodech nemohou býti nikdy úředně
zabrány.
§ 12.
Těžba v dolech a jejich vedlejších závodech, které se stanou
vlastnictvím státu francouzského, bude nadále s výhradou ustanovení
níže uvedeného paragrafu 23 podléhati řádu právnímu spočívajícímu na
zákonech a nařízeních německých platných dne 11. listopadu 1918 (mimo
předpisy vydané výhradně vzhledem na stav válečný).
Práva dělníků, jak vyplývala ze zákonů a nařízení německých dne 11.
listopadu 1918, zůstanou rovněž zachována, ovšem s výhradou ustanovení
řečeného paragrafu 23.
Nesmějí býti kladeny žádné překážky, aby nebyli do dolů pánve Saarské
neb jejich závodů vedlejších uváděni nebo tam zaměstnáváni dělníci
cizí.
Dělníci a zřízenci národnosti francouzské mohou býti členy
francouzských odborových sdružení.
§ 13.
Daně z dolů a jejich vedlejších závodů, jak na místní rozpočet území
pánve Saarské tak i na dávky obecní, budou vyměřovány se spravedlivým
zřetelem k poměrné hodnotě dolů srovnané s celkovým zdanitelným
majetkem pánve.
§ 14.
Stát francouzský bude vždy moci zakládati a udržovati jako
příslušenství dolů školy obecné nebo odborné pro personál a jeho dítky
a tam dáti vyučovati učiteli, které si vyvolí, v jazyce francouzském
podle vlastních učebních osnov.
Bude moci též zakládati a udržovati nemocnice, dispensáře, dělnické
domy a zahrady a jiná zřízení podpůrná a dobročinná.
§ 15.
Stát francouzský bude míti naprostou volnost postupovati podle
vlastního uvážení při rozdělování a rozesílání výrobků dolů a jejich
vedlejších závodů, jakož i při stanovení prodejních cen za tyto
výrobky.
Vláda francouzská se však zavazuje, že uspokojí požadavky spotřeby
místní, průmyslové i domácí, vždy v poměru, jaký byl za těžby roku 1913
mezi spotřebou místní a celkovou produkcí pánve Saarské, ať je výše
výtěžku z dolů jakákoliv.
Hlava druhá.
Vláda v území pánve Saarské.
§ 16.
Vláda v území pánve Saarské bude svěřena komisi zastupující Společnost
národů. Tato komise bude míti své sídlo v území pánve Saarské.
§ 17.
Vládní komise, o níž se mluví v paragrafu 16, bude složena z pěti členů
jmenovaných Radou Společnosti národů, a to z jednoho člena
francouzského, jednoho člena nefrancouzského, pocházejícího z území
pánve Saarské a tamtéž bydlícího, a ze tří členů příslušníků tří jiných
států než Francie a Německa.
Členové vládní komise budou jmenováni na rok; jejich mandát může býti
obnoven. Budou moci býti odvoláni Radou Společnosti národů, která se
postará, by byli nahrazeni.
Členové vládní komise budou míti právo na plat, který určí Rada
Společnosti národů a který bude vyplácen z důchodů území.
§ 18.
Předseda vládní komise bude jmenován Radou Společnosti národů z členů
komise na rok; bude moci býti jmenován znovu.
Předseda bude výkonným orgánem komise.
§ 19.
Vládní komise bude míti v území pánve Saarské veškerou vládní moc,
která příslušela dříve říši německé, Prusku a Bavorsku, tedy též
jmenovati a odvolávati úředníky a zřizovati takové správní a
zastupitelské orgány, jaké uzná za nutné.
Tato komise bude míti plnou moc spravovati železnice, průplavy a jiná
veřejná zařízení a bráti z nich požitky.
Komise rozhoduje většinou hlasů.
§ 20.
Německo dá vládě pánve Saarské k disposici veškeré úřední listiny a
archivy, které jsou v držení Německa, některého státu německého nebo
místního úřadu a vztahují se na území pánve Saarské nebo na práva jeho
obyvatelstva.
§ 21.
Vládní komisi bude příslušeti, aby zajistila prostředky a za podmínek,
jež uzná za vhodné, ochranu zájmů obyvatel území pánve Saarské v
cizině.
§ 22.
Vládní komise bude míti plné právo požívací k veškerému vlastnictví
(vyjímajíc doly), jež na území pánve Saarské náleží ať z právních
titulů práva veřejného či soukromého vládě císařství německého nebo
vládě jiného státu německého.
Co se týče železnic, bude přiměřené rozdělení vozového materiálu
provedeno smíšenou komisí, v které budou zastoupeny vládní komise území
pánve Saarské a německé železnice.
Osoby, zboží, lodi, vagony, vozidla a poštovní zásilky vycházející z
pánve Saarské anebo tam vstupující budou při průvozu a přepravě
požívati veškerých práv a výhod, jež jsou specifikovány v předpisech
Části XII (Přístavy, vodní cesty, železnice) této smlouvy.
§ 23.
Zákony a nařízení platná v území pánve Saarské dne 11. listopadu 1918
(vyjímajíc nařízení vydaná vzhledem k válečnému stavu) zůstanou v
platnosti.
Jestliže buď z důvodů všeobecných, nebo z toho důvodu, aby se tyto
zákony a nařízení uvedly v soulad se zněním této smlouvy, jest nutno
provésti jejich změny, rozhodne o tom a změny provede vládní komise po
úradě se zástupci volenými od obyvatelstva takovým způsobem, jaký bude
stanoven komisí.
Bez předchozího dobrého zdání státu francouzského nesmí býti provedena
žádná změna zákonného práva těžiti z dolů, stanoveného v paragrafu 12,
leč že by změna byla nastala následkem obecné úpravy poměrů pracovních,
stanovené Společností národů.
Při stanovení podmínek pracovních a doby pracovní pro muže, ženy a děti
musí vládní komise vzíti v úvahu přání místních organisací dělnických,
jakož i zásady stanovené Společností národů.
§ 24.
S výhradou ustanovení paragrafu 4 nejsou dotčena žádným ustanovením
této smlouvy práva obyvatel pánve Saarské ve věcech pojištění a pensí,
ať jich v době, kdy tato smlouva nabude působnosti, bylo nabyto či jsou
na cestě k nabytí, a ať spočívají na kterémkoli německém systému
pojišťovacím nebo na právech pensijních jakéhokoliv způsobu.
Německo a vláda pánve Saarské budou shora vzpomenutá práva zachovávati
a chrániti.
§ 25.
Civilní a trestní soudy působící na území pánve Saarské zůstanou v
činnosti.
Vládní komise zřídí soudní dvůr civilní a trestní pro odvolání z
rozsudků těchto soudů a rozhodování o věcech, pro něž tyto soudy nejsou
příslušné.
Vládní komisi přísluší stanoviti organisaci a příslušnost tohoto
soudního dvora.
Rozsudky se vynášejí jménem vládní komise.
§ 26.
Vládní komise bude míti výhradní právo vybírati daně a poplatky v
mezích území pánve Saarské.
Daní a poplatků se užije výlučně k úhradě potřeb tohoto území.
Daňový systém ze dne 11. listopadu 1918 zůstane v platnosti, pokud to
okolnosti dovolí, a žádná nová daň mimo cla nesmí býti zavedena bez
předchozího slyšení zástupců volených obyvatelstvem.
§ 27.
Tato ustanovení nebudou míti vliv na nynější státní příslušnost
obyvatel území pánve Saarské.
Žádné překážky nebudou se klásti těm, kdož chtějí přijmouti jinou
státní příslušnost, při čemž se ovšem nabytím nové státní příslušnosti
pozbývá kterákoli jiná.
§ 28.
Obyvatelstvo pánve Saarské podrží pod dozorem vládní komise svá místní
zastupitelstva, svobodu náboženství, své školy a svůj jazyk.
Volební právo smí se vykonávati jen do místních zastupitelstev a
přísluší bez rozdílu pohlaví všem obyvatelům, kterým je víc než 20 let.
§ 29.
Obyvatelé území pánve Saarské, kteří by chtěli opustiti toto území,
budou míti úplnou volnost podržeti svůj majetek nemovitý aneb jej
prodati za přiměřenou cenu a odnésti své movité jmění bez veškerých
poplatků.
§ 30.
Na území pánve Saarské nebude vojenské služby ani povinné ani
dobrovolné; zřizovati opevnění se zakazuje.
Jen místní četnictvo bude zřízeno, aby udržovalo pořádek.
Vládní komisi přísluší pečovati za všech okolností o ochranu osob a
statků na území pánve Saarské.
§ 31.
Území pánve Saarské, jak je vymezeno článkem 48 této smlouvy, podléhá
francouzské celní soustavě. Výnos cla uloženého na zboží určené pro
místní spotřebu bude pojat do rozpočtu tohoto území po srážce veškerých
nákladů vybírání.
Vývozní clo nebude ukládáno na výrobky hutní nebo uhlí vyvážené z
tohoto území do Německa, ani na vývoz z Německa pro potřebu průmyslu
území pánve Saarské.
Produkty přírodní i zpracované, pocházející z pánve Saarské budou při
průvozu územím německým prosty všech dávek celních. Totéž platí pro
výrobky německé při průvozu pánví Saarskou.
Po pět let od doby, kdy nabude tato smlouva působnosti, budou výrobky
pocházející z pánve Saarské neb odtud vyvážené osvobozeny od dovozního
cla do Německa a po touž dobu německý dovoz předmětů určených pro
místní spotřebu do území pánve Saarské bude též prost cla.
Na těchto pět let si vyhrazuje francouzská vláda, pro všechny předměty,
které pocházejí z pánve Saarské a jsou vyrobeny ze surovin nebo
polotovarů dovezených z Německa bez poplatků, vymeziti množství, jež
bude do Francie připuštěno, podle ročního průměru množství vyvezeného
do Alsaska-Lotrinska a do Francie v letech 1911-1913, jak bude
vyšetřeno na základě všech úředních výkazů a statistických dokladů.
§ 32.
Oběh francouzských peněz nebude v území pánve Saarské ani zakázán, ani
omezen.
Stát francouzský bude míti právo užívati francouzské měny při všech
nákupech nebo platech a smlouvách o těžení z dolů a jejich vedlejších
závodů.
§ 33.
Vládní komise bude míti právo rozhodovati všechny otázky, k nimž by
mohl zavdati podnět výklad předešlých ustanovení.
Francie a Německo uznávají, že veškeré spory zakládající se na různosti
mínění při výkladu předešlých ustanovení budou rovněž předloženy vládní
komisi, jejíž rozhodnutí, usnesené většinou hlasů, jest pro obě země
závazné.
Hlava třetí.
Hlasování lidu.
§ 34.
Po uplynutí patnácti let od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti,
bude obyvatelstvo pánve Saarské povoláno, aby projevilo svoji vůli
takto:
Hlasování bude provedeno po obcích neb okresích o těchto třech
možnostech:
a) zachování vládní formy zavedené touto smlouvou a přílohou,
b) spojení s Francií,
c) spojení s Německem.
Právo hlasovati budou míti všechny osoby bez rozdílu pohlaví, kterým je
v době hlasování víc než 20 let a které bydlí v době podpisu této
smlouvy v území pánve Saarské.
Ostatní pravidla, bližší podmínky a datum hlasování ustanoví Rada
Společnosti národů tak, aby byla zajištěna svoboda, tajnost a čistota
hlasování.
§ 35.
Společnost národů rozhodne o tom, jaké svrchovanosti bude území
podrobeno, hledíc k přání vyjádřenému hlasováním lidu:
a) Jestliže Společnost národů rozhodne o celém území nebo části jeho,
že má býti zachována vládní forma zavedená touto smlouvou a touto
přílohou, Německo se tímto zavazuje vzdáti se ve prospěch Společnosti
národů své svrchovanosti, pokud to Společnost národů bude pokládati za
nutné. Společnosti národů bude příslušeti, aby učinila nutná opatření k
úpravě definitivní vládní formy, přizpůsobené trvalým zájmům území a
obecným zájmům;
b) jestliže Společnost národů rozhodne o celém území nebo jeho části,
že má býti připojeno k Francii, Německo se již nyní zavazuje postoupiti
Francii, provádějíc souhlasné rozhodnutí Společnosti národů, veškerá
práva a nároky na území, které bude zevrubně označeno Společností
národů;
c) jestliže Společnost národů rozhodne o celém území nebo jeho části,
že má býti připojeno k Německu, bude povinností Společnosti národů
postarati se, aby Německo bylo opět uvedeno ve vládu nad územím, které
bude blíže označeno Společností národů.
§ 36.
Rozhodne-li Společnost národů, že část nebo celé území pánve Saarské má
býti připojeno k Německu, bude vlastnické právo Francie k dolům v této
části území Německem zpět koupeno v celku za cenu splatnou ve zlatě.
Tato cena bude stanovena třemi znalci rozhodujícími většinou hlasů, z
nichž jeden bude jmenován Německem, jeden Francií a jeden, kterým nesmí
býti ani Francouz ani Němec, Společností národů.
Závazek se strany Německa, provésti toto zaplacení, bude vzat v úvahu
komisí reparační a k tomu účelu bude Německo moci jakýmkoli způsobem
určeným touto komisí zříditi zástavní právo v prvém pořadí na svém
jmění a důchodech.
Jestliže Německo přes to do roka po tom, kdy mělo býti placení
uskutečněno, nezaplatí, učiní komise reparační ve shodě s
instrukcemi,které jí mohou býti dány Společností národů, příslušná
opatření, a pokud toho bude potřeba, bude příslušná část dolů
likvidována.
§ 37.
Jestliže zpětnou koupí ve smyslu paragrafu 36 přejde vlastnictví dolů
neb jejich části na Německo, budou stát a příslušníci Francie míti
právo kupovati tolik uhlí z pánve Saarské, kolik je v té době
odůvodněno jejich potřebou pro průmysl a domácnosti. Rada Společnosti
národů ustanoví v pravý čas dohodou, vyhovující zásadám slušnosti,
množství uhlí, trvání smlouvy, jakož i cenu.
§ 38.
Jest ujednáno, že Francie a Německo mohou zvláštními úmluvami
uzavřenými před uplynutím lhůty pro zaplacení ceny za zpětnou koupi
dolů změniti ustanovení paragrafů 36 a 37.
§ 39.
Rada Společnosti národů učiní opatření potřebná k organisaci vládní
formy, která má býti uvedena v život po tom, kdy rozhodnutí Společnosti
národů vzpomenuté v paragrafu 35 nabude působnosti. Tato opatření budou
obsahovati spravedlivé rozdělení všech závazků vlády pánve Saarské z
půjček uzavřených vládní komisí nebo vzniklých z jiných opatření.
Jakmile vstoupí v život nová vládní forma, zanikne pravomoc vládní
komise, vyjímajíc případ uvedený v paragrafu 35a).
§ 40.
Ve věcech, na které se vztahuje tato příloha, rozhoduje Společnost
národů většinou hlasů.
Oddíl V.
Alsasko-Lotrinsko.
Vysoké smluvní strany, uznavše mravní závazek napraviti křivdu, které
se dopustilo Německo v roce 1871 jak na právu Francie, tak i na vůli
obyvatelstva alsaského a lotrinského, odloučeného od své vlasti přes
slavnostní protest svých zástupců ve sněmu bordeauxském,
shodují se na těchto článcích:
Čl.51.
Území postoupená Německu mírovým preliminářem podepsaným ve Versailles
dne 26. února 1871 a frankfurtskou smlouvou ze dne 10. května 1871
vracejí se opět pod svrchovanost francouzskou ode dne příměří ze dne
11. listopadu 1918.
Působnost smluvních ustanovení obsahujících určení hranice před rokem
1871 se obnovuje.
Čl.52.
Vláda německá odevzdá neprodleně vládě francouzské archivy, knihy,
plány, listiny a doklady všeho druhu týkající se civilní, vojenské,
finanční, soudní nebo jiné správy území vracejícího se pod svrchovanost
francouzskou. Jestliže některé z těchto dokladů, archivů, knih, listin
nebo plánů byly přeneseny na jiné místo, budou německou vládou vráceny
na požádání vlády francouzské.
Čl.53.
Zvláštními úmluvami mezi Francií a Německem bude postaráno o úpravu
zájmů obyvatelstva území, o němž mluví článek 51, zejména pokud jde o
jejich práva občanská, jejich obchod a vykonávání jejich povolání, při
čemž se předpokládá, že se Německo zavazuje od nynějška uznati a
schváliti pravidla určená v příloze připojené a týkající se státního
občanství obyvatelů řečených území neb osob z nich pocházejících,
nereklamovati nikdy a nikde jakožto německé příslušníky ty, kdo budou
prohlášeni za Francouze na základě jakéhokoli právního důvodu,
přijmouti ostatní na svém území, a pokud jde o majetek německých
státních občanů na územích, o nichž mluví článek 51, přizpůsobiti se
ustanovením článku 297 a přílohy Oddílu IV Části X (Klausule
hospodářské) této smlouvy.
Němečtí státní občané, kteří, nedosáhnouce státního občanství
francouzského, dostanou od francouzské vlády povolení, aby měli
bydliště na řečeném území, nebudou podléhati ustanovením uvedeného
článku.
Čl.54.
Pokud jde o provádění předpisů tohoto oddílu, budou uznávány za
Alsasany-Lotrinčany osoby, které znovu nabyly státního občanství
francouzského na základě paragrafu 1 připojené přílohy.
Osoby vzpomenuté v paragrafu 2 řečené přílohy budou ode dne, kdy se
budou dovolávati občanství francouzského, pokládány za
Alsasany-Lotrinčany se zpětným účinkem ode dne 11. listopadu 1918. U
těch, jejichž žádost bude zamítnuta, končí se tato výhoda dnem
odmítnutí.
Rovněž budou pokládány za alsasko-lotrinské ty právní osoby, jimž bude
tato vlastnost přiznána buď správními úřady francouzskými, nebo soudním
rozhodnutím.
Čl.55.
Území, o kterém mluví článek 51, vrátí se k Francii zproštěno a
osvobozeno všech veřejných dluhů za podmínek stanovených článkem 255
Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.
Čl.56.
Ve shodě s ustanoveními článku 256 Části IX (Klausule finanční) této
smlouvy vstoupí Francie v držbu všeho majetku a statků říše nebo států
německých, pokud tento majetek nebo statky jsou na území, o kterém
mluví článek 51, a nebude z toho důvodu zavázána žádnému postupujícímu
státu cokoliv platiti nebo ku prospěchu připsati.
Toto ustanovení se týče všech statků movitých i nemovitých, ať náležejí
k majetku veřejnému či soukromému, vůbec veškerých práv jakéhokoli
druhu, jež náležela říši nebo německým spolkovým státům aneb jejich
správním okrskům.
Statky korunní, jakož i soukromé statky bývalého císaře a bývalých
panovníků německých budou postaveny na roveň statkům majetku veřejného.
Čl.57.
Německo neučiní nijakého kroku směřujícího k tomu, aby okolkováním nebo
jakýmkoli jiným opatřením zákonným nebo správním, které by se
nevztahovalo na jeho ostatní území, uškodilo zákonné hodnotě nebo
platební schopnosti německých platidel nebo peněz majících zákonný kurs
v den podpisu této smlouvy a jsoucích téhož dne v držení vlády
francouzské.
Čl.58.
Zvláštní úmluva určí podmínky, podle kterých budou zaplaceny v markách
výjimečné válečné výlohy, jež poskytly během války zálohou buď
Alsasko-Lotrinsko nebo veřejné korporace alsasko-lotrinské na účet říše
ve smyslu německého zákonodárství, jako: příspěvky rodinám
mobilisovaných, rekvisice, ubytování vojska, podpory evakuovaným.
Při stanovení výše těchto částek bude se vůči Německu přihlížeti k
podílu, jímž by bylo přispělo Alsasko-Lotrinsko říši na výlohy plynoucí
z těchto plateb. Tento příspěvek bude čítán podle podílu, kterým k
příjmům říše přispívalo Alsasko-Lotrinsko roku 1913.
Čl.59.
Stát francouzský bude vybírati na vlastní účet říšské poplatky, daně a
dávky všeho druhu splatné na území, o kterém mluví článek 51, a
nezaplacené v den příměří, 11. listopadu 1918.
Čl.60.
Vláda německá neprodleně opět uvede Alsasany-Lotrinčany (osoby fysické
i právnické i veřejná zřízení) v držení veškerých statků, práv a
zájmových účastenství, jež jim náležely dne 11. listopadu 1918, pokud
leží na německém území.
Čl.61.
Vláda německá se zavazuje, že bez průtahu bude prováděti dále až do
konce finanční klausule týkající se Alsaska-Lotrinska, o kterých je řeč
v různých úmluvách o příměřích.
Čl.62.
Německá vláda se zavazuje nésti náklad na veškeré pense civilní i
vojenské, kterých bylo nabyto v Alsasku-Lotrinsku do dne 11. listopadu
1918, a jež byly hrazeny z rozpočtu říše německé.
Německá vláda opatří každoročně peníz nutný k tomu, by byly vypláceny
ve francích za průměrný roční kurs ony částky, na které by bývaly měly
právo v markách osoby obývající v Alsasku-Lotrinsku, kdyby
Alsasko-Lotrinsko bylo zůstalo pod německou pravomocí.
Čl.63.
Pokud jde o závazek převzatý Německem v Části VIII (Náhrady škod) této
smlouvy, poskytnouti náhradu za škody způsobené ve formě peněžitých
pokut, uložených civilnímu obyvatelstvu zemí spojených a sdružených,
budou obyvatelé území uvedeného v článku 51 postaveni na roveň tomuto
obyvatelstvu.
Čl.64.
Ustanovení týkající se správního řádu řek Rýna a Mosely jsou dána v
Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy.
Čl.65.
Ve lhůtě tří neděl po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, ustaví
se přístavy štrasburský a kehlský na dobu sedmi let v jednotný
organism, pokud jde o provoz.
Správa tohoto jednotného organismu bude obstarávána ředitelem, jejž
jmenuje Ústřední rýnská komise, která jej bude moci též odvolati.
Tento ředitel musí býti státním příslušníkem francouzským.
Bude podroben dozoru Ústřední rýnské komise a bude sídliti ve
Štrasburce.
V obou těchto přístavech budou zřízeny svobodné oblasti po rozumu Části
XII této smlouvy (Přístavy, vodní cesty a železnice).
Zvláštní úmluva, která bude ujednána mezi Francií a Německem a bude
závislá na schválení Ústřední rýnské komise, určí způsob této
organisace, zvláště se stanoviska finančního.
Jest ujednáno, že ve smyslu tohoto článku přístav kehlský zahrnuje
veškeré plochy pozemkové nutné k ruchu přístavnímu a dopravě vlaků
konajících službu přístavní, počítaje v to vnitřní přístav, nábřeží a
železniční trati, náspy, jeřáby, pobřežní tržnice a skladiště, sklepy,
vytahovadla i hydro-elektrárny patřící k zařízení přístavu.
Německá vláda se zavazuje učiniti všechna opatření, která budou od ní
požadována k tomu cíli, aby vlaky jakéhokoli druhu dojíždějící do Kehlu
nebo odtamtud vyjíždějící, určené ať pro pravý či levý břeh Rýna, byly
bezpečně sestavovány a vypravovány co možno nejlépe.
Všechna práva a vlastnictví soukromých osob budou zachována. Zvláště
pak zdrží se správa přístavů jakéhokoliv opatření, jež by bylo na újmu
vlastnickým právům francouzských neb badenských železnic.
Státním příslušníkům, lodím a zboží kteréhokoliv státu bude v obou
přístavech zajištěno rovné zacházení, pokud jde o obchod.
Bude-li Francie, až vyprší šestý rok, míti za to, že stav prací
prováděných na přístavu štrasburském nutně vyžaduje prodloužení tohoto
přechodního řádu, bude jí volno požádati za prodloužení u Ústřední
komise rýnské, která bude moci prodloužení to povoliti na dobu
nepřesahující tří let.
Po celou dobu prodloužení budou ponechány v platnosti svrchu uvedené
svobodné oblasti.
Než bude jmenován první ředitel Ústřední komisí rýnskou, může za
podmínek zde uvedených býti ustanoven Čelnými mocnostmi spojenými a
sdruženými ředitel prozatímní, jenž musí býti státním příslušníkem
francouzským.
O všech otázkách v tomto článku uvedených bude rozhodovati Ústřední
rýnská komise většinou hlasů.
Čl.66.
Železniční a jiné mosty, které vedou nyní v hranicích Alsaska-Lotrinska
přes Rýn, budou ve všech svých částech a v celé své délce vlastnictvím
francouzského státu, který zajistí jejich udržování.
Čl.67.
Vláda francouzská nastupuje ve všechna práva, která příslušela říši
německé stran všech železničních tratí, jež jsou pod správou železnic
říše německé, ať jsou již v provozu či v stavbě.
Stejně bude tomu, pokud jde o práva německé říše na koncese železniční
a pouličních drah, ležících na území uvedeném v článku 51.
Z tohoto převzetí práv nevzniknou státu francouzskému žádné závazky
platební.
Pohraniční stanice železniční budou ustanoveny pozdější dohodou, s
podmínkou předem určenou, že na rýnské hranici budou položeny na pravém
břehu.
Čl.68.
Ve shodě s ustanoveními článku 268 hlavy I Oddílu I Části X (Klausule
hospodářské) této smlouvy budou po dobu pěti let, počítajíc ode dne
působnosti této smlouvy, produkty přírodní nebo zpracované, pocházející
z území uvedeného v článku 51, při přechodu na německé celní území
osvobozeny ode všech celních poplatků.
Vláda francouzská si vyhrazuje určiti každoročně výnosem notifikovaným
vládě německé ráz a množství výrobků, které budou požívati výhody
tohoto osvobození.
Množství každého výrobku, které bude moci býti takto každoročně
zasíláno do Německa, nebude směti převyšovati roční průměr množství
zaslaného v letech 1911-1913.
Mimo to se zavazuje vláda německá, že dovolí po uvedenou dobu pěti let
beze všech celních poplatků neb jiných břemen, počítaje k nim i vnitřní
dávky, volně vyvážeti z Německa a dovážeti do Německa niti, tkaniny a
jiné látky nebo výrobky textilní jakéhokoli druhu neb způsobu,
dopravované z Německa do území uvedeného v článku 51 za účelem
jakéhokoli zušlechtění, jako bílení, barvení, přetiskování,
přistřihování, ožehování, soukání neb valchování.
Čl.69.
Po dobu desíti let, počínajíc ode dne, kdy nabude působnosti tato
smlouva, jsou ústřední výrobny elektrické energie, ležící na území
německém, které dodávaly elektrickou energii na území uvedené v článku
51 nebo takovým podnikům, jejichž provozování přechází definitivně nebo
provisorně s Německa na Francii, povinny pokračovati v tomto dodávání
ve výši spotřeby odpovídající uzávěrkám a smlouvám platným dne 11.
listopadu 1918.
Dodávání toto se bude díti podle platných smluv a za ceny, které
nesmějí převyšovati ceny, jaké platí svrchu řečeným výrobnám
příslušníci němečtí.
Čl.70.
Rozumí se, že vláda francouzská bude míti právo zakázati budoucně na
území uvedeném v článku 51 každou novou účast německou:
1. ve správě veřejného statku a veřejných podniků, jako železnic,
vodních cest, rozvádění vody, plynu, energie elektrické a jiných, a v
těžbě z těchto statků a podniků;
2. ve vlastnictví k dolům a lomům jakéhokoli druhu i v podnicích s tím
souvisících;
3. konečně v závodech hutních, třeba by jejich provozování nebylo v
souvislosti s těžbou důlní.
Čl.71.
Pokud jde o území uvedené v článku 51, Německo se vzdává za sebe a své
příslušníky ode dne 11. listopadu 1918 práva dovolávati se ustanovení
zákona ze dne 25. května 1910, týkajícího se obchodu se solmi
draselnatými, a vůbec všech ustanovení o účasti německých organisací v
těžbě z dolů draslových. Rovněž se za sebe a své příslušníky vzdává
práva dovolávati se jakýchkoli úmluv, ustanovení neb zákonů, které by
mohly platiti k jejímu prospěchu stran ostatních produktů uvedených
území.
Čl.72.
Úprava otázek týkajících se dluhů uzavřených před 11. listopadem 1918
mezi říší německou a státy německými neb jejich příslušníky obývajícími
v Německu s jedné strany, a Alsasany-Lotrinčany obývajícími v
Alsasko-Lotrinsku s druhé strany, bude provedena ve shodě s
ustanoveními Oddílu III Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy, s
výhradou, že výraz "před válkou" má býti nahrazen výrazem "před 11.
listopadem 1918". Kurs, kterého se má použíti při řečeném vyrovnávání,
bude průměrný kurs znamenaný na burse ženevské v měsíci, který
předcházel před 11. listopadem 1918.
Za účelem vyrovnávání svrchu řečených dluhů za podmínek ustanovených v
Oddíle III Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy bude moci býti
zřízen na území uvedeném v článku 51 zvláštní úřad verifikační a
kompensační, při čemž se rozumí, že tento úřad bude moci býti pokládán
podle paragrafu 1 přílohy uvedeného Oddílu za úřad "Ústřední".
Čl.73.
Soukromý majetek, soukromá práva a zájmová účastenství
Alsasanů-Lotrinčanů v Německu budou podrobeny ustanovením Oddílu IV
Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.
Čl.74.
Vláda francouzská si vyhrazuje právo zadržeti a likvidovati veškerý
majetek, práva a zájmová účastenství, které měli 11. listopadu 1918
příslušníci němečtí nebo společnosti stojící pod dozorem Německa na
území uvedeném v článku 51, za podmínek ustanovených v posledním
odstavci svrchu uvedeného článku 53.
Německo odškodní přímo své příslušníky zbavené svých práv svrchu
řečenými likvidacemi.
Použití výtěžku těchto likvidací bude se říditi ustanoveními Oddílu III
a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.
Čl.75.
Výjimkou z ustanovení Oddílu V Části X (Klausule hospodářské) této
smlouvy jsou zachovány v platnosti všechny smlouvy, které byly přede
dnem vyhlášení francouzského výnosu ze dne 30. listopadu 1918 v
Alsasko-Lotrinsku uzavřeny mezi Alsasany-Lotrinčany (osobami fysickými
nebo právnickými) nebo jinými obyvateli Alsaska-Lotrinska s jedné
strany a říší německou nebo státy německými neb jich příslušníky
obývajícími v Německu s druhé strany a jejichž splnění bylo oddáleno
příměřím nebo pozdějším francouzským zákonodárstvím.
Avšak zrušeny budou všechny smlouvy, jejichž zrušení v zájmu obecném
vláda francouzská ohlásí Německu ve lhůtě šestiměsíční, počítajíc ode
dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, leda pokud jde o dluhy a jiné
závazky peněžité vyplývající z toho, že před 11. listopadem 1918 bylo
na základě těchto smluv něco konáno nebo placeno. Bude-li míti zrušení
těchto smluv pro jednu ze smluvních stran v zápětí značnou újmu, bude
poskytnuta straně poškozené přiměřená náhrada, která se vypočte jediné
podle vloženého kapitálu a bez ohledu na ušlý zisk.
Pokud jde o promlčení, lhůty preklusivní a propadnutí, budou v
Alsasku-Lotrinsku platiti ustanovení článků 300 a 301 Oddílu V Části X
(Klausule hospodářské) s tím omezením, že výraz "vypuknutí války" má
býti nahrazen výrazem "11. listopadu 1918" a že výraz "doba války" má
býti nahrazen výrazem "perioda od 11. listopadu 1918 až do dne, kdy
nabyla působnosti tato smlouva".
Čl.76.
Otázky týkající se práv vlastnictví průmyslového, literárního neb
uměleckého Alsasanů-Lotrinčanů budou řešeny podle obecných ustanovení
Oddílu VII Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy, při čemž se
rozumí, že Alsasané-Lotrinčané mající nárok na takováto práva na
základě zákonodárství německého zůstanou v plném a neomezeném požívání
těchto práv na území německém.
Čl.77.
Stát německý se zavazuje vydati státu francouzskému podíl, který
připadá na štrasburskou pojišťovnu invalidní a starobní ze všech reserv
utvořených říší nebo veřejnými nebo soukromými korporacemi na ní
závislými k účelům invalidního a starobního pojištění.
Totéž platí o kapitálech a reservách uložených v Německu, které po
zákonu patří jiným pokladnám sociálně pojišťujícím, hornickým pokladnám
pensijním, pokladně alsasko-lotrinských železnic, jiným organisacím
pensijním, zřízeným ve prospěch personálu veřejných správ a podniků a
činným v Alsasko-Lotrinsku, rovněž tak jako o kapitálech a reservách,
které dluží pojišťovna soukromých zřízenců v Berlíně z důvodu závazků
uzavřených ve prospěch pojistníků této skupiny, sídlících v
Alsasku-Lotrinsku.
Zvláštní úmluva ustanovení podmínky a způsob těchto převodů.
Čl.78.
O vykonávání soudních rozsudků, podávání odvolání a provádění soudního
stíhání budou platiti tato pravidla:
1. Všechny rozsudky vynesené ve věcech civilních a obchodních od 3.
srpna 1914 soudy alsasko-lotrinskými mezi Alsasany-Lotrinčany nebo mezi
Alsasany-Lotrinčany a cizinci anebo mezi cizinci, které nabyly právní
moci před 11. listopadem 1918, budou považovány za konečné a beze všeho
vykonatelné.
Jestliže byl rozsudek vynesen ve věci mezi Alsasany-Lotrinčany a Němci
neb mezi Alsasany-Lotrinčany a poddanými států spojených s Německem,
bude takovýto rozsudek vykonatelný, teprve až mu bude vykonatelnost
přiznána novým příslušným soudem znovu nabytého území uvedeného v
článku 51.
2. Všechny rozsudky vynesené od 3. srpna 1914 proti
Alsasanům-Lotrinčanům soudy německými pro zločiny nebo přečiny
politické prohlašují se za neplatné.
3. Všechna rozhodnutí vynesená říšským soudem v Lipsku po 11. listopadu
1918 o odvoláních podaných proti rozhodnutí soudů alsasko-lotrinských
budou pokládána za neplatná a mají býti zrušena. Spisy nižších
instancí, které byly podkladem pro dotyčná rozhodnutí, budou zaslány
zpět příslušným soudům alsasko-lotrinským.
Zastavují se všechna odvolání z rozhodnutí soudů alsasko-lotrinských k
říšskému soudu. Spisy budou svrchu uvedeným způsobem vráceny, aby mohly
býti bez odkladu postoupeny francouzskému kasačnímu dvoru, který bude
příslušný k rozhodování.
4. Všechna soudní stíhání v Alsasku-Lotrinsku pro trestné činy spáchané
v době ode dne 11. listopadu 1918 do dne, kdy nabude působnosti tato
smlouva, budou provedena podle zákonů německých, pokud tyto zákony
nebyly změněny nebo nahrazeny výnosy náležitě v místě samém od
francouzských úřadů vyhlášenými.
5. Všechny ostatní otázky týkající se příslušnosti, řízení nebo správy
justiční budou upraveny zvláštní úmluvou mezi Francií a Německem.
Čl.79.
Přiložená dodatečná ustanovení týkající se státního občanství mají touž
účinnost a platnost jako ustanovení tohoto oddílu.
Všechny ostatní otázky týkající se Alsaska-Lotrinska, které nejsou
upraveny tímto Oddílem a přílohou k ní, ani obecnými předpisy této
smlouvy, budou předmětem pozdějších úmluv mezi Francií a Německem.
Příloha
§ 1.
Počínaje dnem 11. listopadu 1918 nabývají ipso facto opět státního
občanství francouzského:
1. osoby, které ztratily státní občanství francouzské následkem smlouvy
francouzsko-německé ze den 10. května 1871 a nenabyly od té doby jiného
státního občanství než německého ;
2. legitimní nebo nemanželští potomci osob uvedených v předcházejícím
bodu mimo ty, kteří mezi svými ascendenty se strany otcovy mají Němce
přistěhovalého do Alsaska-Lotrinska po 15. červenci 1870;
3. všechny osoby narozené v Alsasku-Lotrinsku z neznámých rodičů, nebo
jejichž státní občanství jest neznámo.
§ 2.
Do roka následujícího po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou
se moci ucházeti o státní občanství francouzské osoby náležející do
některé z těchto skupin:
1. všechny osoby, které nenabyly opět státního občanství francouzského
na základě paragrafu 1 a které mají mezi svými předky Francouze nebo
Francouzku, ztrativší státní občanství francouzské za okolností
uvedených v řečeném paragrafu;
2. všichni cizinci, kteří nejsou příslušníky některého státu německého
a kteří získali alsasko-lotrinské domovské právo před 3. srpnem 1914;
3. všichni Němci mající bydliště v Alsasko-Lotrinsku déle než od 15.
července 1870 aneb ti, jejichž některý ascendent měl v oné době své
bydliště v Alsasku-Lotrinsku;
4. všichni Němci narození nebo bydliště své mající v Alsasku-Lotrinsku,
kteří sloužili v řadách armád spojených nebo sdružených za nynější
války, jakož i jejich potomci;
5. všechny osoby narozené v Alsasku-Lotrinsku před 10. květnem 1871 z
rodičů cizích i jejich potomci;
6. manžel neb manželka osoby, která znovu nabyla státního občanství
francouzského na základě paragrafu 1 aneb která se o ně uchází a je
dostane za předcházejících podmínek.
Zákonný zástupce nezletilcův má právo ucházeti se jménem nezletilcovým
o státní občanství francouzské; nebude-li tohoto práva použito, bude se
moci nezletilec ucházeti o francouzské státní občanství v roku, který
bude následovati po dosažení jeho zletilosti.
Žádost o státní občanství může býti úřady francouzskými zamítnuta,
vyjímajíc případ uvedený pod číslem 6 tohoto paragrafu.
§ 3.
Vyjímajíc případy uvedené v paragrafu 2, nezískávají Němci narození
nebo bydliště své mající v Alsasku-Lotrinsku státního občanství
francouzského z toho pouhého důvodu, že se Alsasko-Lotrinsko opět
spojuje s Francií, byť i byli alsasko-lotrinskými státními příslušníky.
Budou moci nabýti státního občanství francouzského jen naturalisací za
podmínky, že měli své bydliště v Alsasku-Lotrinsku přede dnem 3. srpna
1914 a že budou moci prokázati, že přebývají nepřetržitě na vráceném
území po dobu tří let ode dne 11. listopadu 1918.
Francie převezme jejich diplomatickou a konsulární ochranu od toho
okamžiku, kdy požádají o francouzskou naturalisaci.
§ 4.
Vláda francouzská ustanoví zásady, podle nichž bude zjišťováno opětné
nabytí státního občanství francouzského po zákonu, i podmínky, za
jakých bude rozhodováno o žádostech za udělení státního občanství
francouzského a o žádostech za naturalisaci, jak jest uvedeno v této
příloze.
Oddíl VI.
Rakousko.
Čl.80.
Německo uznává a bude přísně respektovat nezávislost Rakouska v
hranicích určených smlouvou mezi tímto státem a Čelnými mocnostmi
spojenými a sdruženými; uznává, že tato nezávislost bude nezměnitelná,
leda by dala k tomu souhlas Rada Společnosti národů.
Oddíl VII.
Stát československý.
Čl.81.
Německo uznává, jak to již byly učinily mocnosti spojené a sdružené,
úplnou nezávislost státu československého, zahrnujícího i autonomní
území Rusínů na jih od Karpat. Prohlašuje, že uznává hranice tohoto
státu tak, jak budou určeny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými a
ostatními zúčastněnými státy.
Čl.82.
Hranice mezi Německem a státem československým bude určena starou
hranicí mezi Rakouskem-Uherskem a říší německou tak, jak byla dne 3.
srpna 1914.
Čl.83.
Německo se vzdává ve prospěch státu československého všech práv a
právních titulů na část území slezského takto vymezenou:
počínaje od bodu položeného asi 2 km na jihovýchod od Ketře (Katscher),
na hranicích mezi krajem hlubčickým a ratibořským:
hranice mezi těmito dvěma kraji;
poté stará hranice mezi Německem a Rakouskem-Uherskem až k bodu
ležícímu na Odře přímo na jih od železnice Ratiboř-Bohumín;
poté směrem severozápadním až k bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod od
Ketře:
čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na západě Chřenovice
(Kranowitz).
Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Polskem a jeden státem
československým, bude ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude
působnosti tato smlouva, aby určila na místě samém hraniční čáru mezi
Polskem a státem československým.
Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro
zúčastněné strany.
Německo prohlašuje již nyní, že se zříká ve prospěch státu
československého všech práv a právních titulů na část kraje
hlubčického, ohraničenou, jak uvedeno níže, pro případ, že by konečným
stanovením hranic mezi Německem a Polskem řečená část tohoto kraje byla
odloučena od Německa:
počínaje od jihovýchodního konce výběžku staré rakouské hranice,
ležícího asi 5 km na západ od Hlubčic, směrem na jih a až k bodu, kde
se stýká s hranicí mezi krajem hlubčickým a ratibořským:
stará hranice mezi Německem a Rakouskem-Uherskem;
poté na sever správní hranice mezi kraji hlubčickým a ratibořským až k
bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod od Ketře;
odtud na severozápad a až k bodu, od něhož vychází toto ohraničení:
čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na východě Ketř.
Čl.84.
Státního občanství československého nabudou ipso facto, ztrácejíce
státní občanství německé, příslušníci němečtí usazení na některém z
území, jež jsou uznána za součásti státu československého.
Čl.85.
Do dvou let od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou
příslušníci němečtí, kterým je víc než 18 let a kteří jsou usazeni na
některém z území uznaných za součást československého státu, míti
volnost optovati pro státní občanství německé. Čechoslováci příslušníci
němečtí, usazení v Německu, budou míti rovněž volnost optovati pro
státní občanství československé.
Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů zahrnuje opci
jejich dětí, kterým ještě není 18 let.
Osoby vykonavší vzpomenuté svrchu právo opce budou povinny do
následujících dvanácti měsíců přenésti své bydliště do státu, pro který
optovaly.
Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území druhého
státu, v němž měly bydliště před svou opcí. Budou směti odnésti svůj
majetek movitý jakéhokoli druhu. Nebude na ně uvalen z tohoto důvodu
žádný poplatek ani z vývozu ani z dovozu.
V téže lhůtě Čechoslováci příslušníci němečtí, prodlévající v cizině,
budou míti - neodporuje-li tomu cizí zákon a nenabyli-li cizího
státního občanství - právo nabýti státního občanství československého,
ztrácejíce občanství německé, jestliže splní podmínky předpisů vydaných
státem československým.
Čl.86.
Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s
Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení, která
tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v
Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem
neb náboženstvím.
Stát československý rovněž schvaluje, aby byla pojata ve smlouvu s
Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými ustanovení, která tyto
mocnosti uznají za nutná, aby byly obchodu ostatních států zabezpečeny
svoboda průvozu a způsob obchodování vyhovující zásadám slušnosti.
Podíl a povaha finančních břemen Německa a Pruska, jež bude
československému státu převzíti za území slezské postavené pod jeho
svrchovanost, budou určeny podle článku 254 Části IX (Klausule
finanční) této smlouvy.
Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto
smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.
Oddíl VIII.
Polsko.
Čl.87.
Německo uznává, jak to již byly učinily mocnosti spojené a sdružené,
úplnou nezávislost Polska a vzdává se ve prospěch Polska všech práv a
právních titulů na území ohraničená mořem Baltským, východní hranicí
Německa, jak byla určena v článku 27 Části II (Hranice Německa) této
smlouvy, až k bodu ležícímu asi 2 km na východ od Lorzendorfu, pak
čarou sahající k ostrému úhlu, jejž tvoří severní hranice Horního
Slezska asi 3 kilometry na severozápad od Simmenau, pak hranicí Horního
Slezska až tam, kde se stýká s bývalou hranicí mezi Německem a Ruskem,
pak touto hranicí až k bodu, kde protíná tok Němenu, poté severní
hranicí Východních Prus, jak je určena v článku 28 Části II výše
vzpomenuté.
Ustanovení tohoto článku neplatí však o územích Východních Prus a
svobodného města Gdaňska, jak jsou vymezena v řečeném článku 28 Části
II (Hranice Německa) a v článku 100 Oddílu XI (Gdaňsk) této smlouvy.
Hranice Polska, pokud nejsou přesně vymezeny touto smlouvou, budou
dodatečně určeny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.
Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Německem a jeden Polskem, bude
ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti tato smlouva,
aby určila na místě samém hraniční čáru mezi Polskem a Německem.
Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro
zúčastněné strany.
Čl.88.
V části Horního Slezska ohraničené, jak je vypsáno níže, bude
obyvatelstvo vyzváno, aby hlasováním udalo, zda si přeje býti připojeno
k Německu či k Polsku:
počínaje severním bodem výběžku staré provincie Slezska rakouského,
ležícím asi 8 km na východ od Prudníku (Neustadt), stará hranice mezi
Německem a Rakouskem až k jejímu styku s hranicí mezi kraji hlubčickým
a ratibořským;
odtud na sever a až k bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod a Ketře:
hranice mezi kraji hlubčickým a ratibořským;
odtud na jihovýchod a až k bodu ležícímu na toku Odry přímo na jih od
železnice Ratiboř-Bohumín:
čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na jihu Chřenovice;
odtud stará hranice mezi Německem a Rakouskem, poté stará hranice mezi
Německem a Ruskem až k jejímu styčnému bodu se správní hranicí mezi
Poznaňskem a Horním Slezskem;
odtud tato správní hranice až k místu, kde se stýká s hranicí mezi
Horním a Středním Slezskem;
odtud na západ až k bodu, kde se správní hranice v ostrém úhlu otáčí k
jihovýchodu, až asi na 3 km na severozápad od Simmenau:
hranice mezi Horním a Středním Slezskem:
odtud na západ a až k bodu, který jest určiti a který leží asi 2 km na
východ od Lorzendorfu:
čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na severu
Kleinhennersdorf;
odtud na jih až k bodu, kde hranice mezi Horním a Středním Slezskem
protíná silnici Městečko-Střížov (Städtel-Karlsruhe):
čára, která bude určena na místě samém a jež míjí na západ osady
Hennersdorf, Bolkovice, Domaslovice, Šemyslov a Doubravku (Hennersdorf,
Polkowitz, Noldau, Steinersdorf a Dammer) a na východ osady Střelce,
Násale, Vojnovo, Svěrčov a Městečko (Strehlitz, Nassadel, Eckersdorf,
Schwirz a Städtel);
odtud hranice mezi Horním a Středním Slezskem až k jejímu styku s
východní hranicí kraje nemodlínského (Falkenberg);
odtud východní hranice kraje nemodlínského až k bodu výběžku ležícímu
asi 3 km na východ od Pušiny (Puschine);
odtud a až k severnímu vrcholu výběžku bývalé provincie rakouského
Slezska ležícímu asi 8 km na východ od Prudníku:
čára, jež bude určena na místě samém a míjí na východě Bělou (Zülz)
Pravidla, podle nichž se vykoná toto lidové hlasování a podle nichž mu
bude vyhověno, ustanovuje připojená příloha.
Vláda polská a německá se zavazují již nyní, každá pokud na ní je, že
nebudou v žádném místě svého území ani pronásledovati, ani používati
žádného výjimečného opatření pro nižádný skutek politický, který se
stane v Horním Slezsku po dobu platnosti právního stavu určeného v
připojené příloze a až do uskutečnění trvalého právního stavu v této
zemi.
Německo prohlašuje již nyní, že se zříká ve prospěch Polska všech práv
a právních titulů na část Horního Slezska, která leží za hraniční
čarou, jak bude určena v důsledku plebiscitu Čelnými mocnostmi
spojenými a sdruženými.
Příloha.
§ 1.
Do čtrnácti dnů ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, vojsko a
úřady německé, které by označila komise vzpomenutá v paragrafu 2, musí
vykliditi oblast podléhající plebiscitu. Musí se až do úplného
vyklizení zdržeti všelikých rekvisicí, ať peněžních či v naturáliích, a
každého opatření, které by mohlo býti na újmu hmotným zájmům země.
V téže lhůtě budou rozpuštěny rady dělníků a vojáků zřízené v této
oblasti; ti z jejich členů, kteří snad pocházejí z jiného kraje a kteří
vykonávají svůj úřad v den, kdy nabude působnosti tato smlouva, aneb
jej opustili po 1. březnu 1919, budou rovněž vystěhováni.
Veškerá sdružení vojenská nebo polovojenská, utvořená v řečené oblasti
obyvatelstvem této krajiny, budou ihned rozpuštěna. Členové těchto
sdružení, kteří nemají své bydliště v řečené oblasti, musí ji opustiti.
§ 2.
Oblast plebiscitu bude ihned postavena pod správu mezinárodní komise
složené ze čtyř členů, které určí Spojené státy americké, Francie, říše
britská a Italie. Bude obsazena vojskem mocností spojených a
sdružených. Vláda německá se zavazuje, že usnadní průvoz tohoto vojska
do Horního Slezska.
§ 3.
Komise bude míti veškerá práva, která vykonávala vláda německá neb
vláda pruská, kromě zákonodárství a věcí berních. Kromě toho nastoupí
na místo správy provinční neb okresní (Regierungsbezirk).
Komisi přísluší, aby sama stanovila výklad plné moci, která je na ni
vznesena těmito ustanoveními, a aby určila, pokud bude vykonávati tuto
pravomoc sama a pokud ji ponechá v rukou působících úřadů.
Změny dosavadních zákonů a berní mohou nabýti působnosti jen se
souhlasem komise.
Pořádek bude udržován péčí komise za pomoci vojska, které jí bude k
disposici, a v rozsahu, který uzná za nutný, policií, jež bude vybrána
z lidí pocházejících ze země samé.
Komise se má postarati bez odkladu o nahrazení vyhoštěných úřadů
německých, a bude-li toho třeba, dáti sama rozkaz k vyhoštění a
přikročiti k nahrazení těch místních úřadů, u nichž se ukáže toho
potřeba.
Učiní veškerá opatření vhodná k tomu, aby se zabezpečila svoboda,
čistota a tajnost hlasování. Bude moci jmenovitě rozhodnouti o vypuzení
každé osoby, která by se snad jakýmkoli způsobem pokoušela falšovati
výsledek plebiscitu jakoukoli korupcí neb zastrašováním.
Komise bude míti plnou moc, aby rozhodovala o veškerých otázkách, ke
kterým může zavdati podnět provedení těchto předpisů. Přibéře si
odborné poradce vybrané z místního obyvatelstva.
Rozhodnutí komise budou se díti většinou hlasů.
§ 4.
K hlasování dojde po uplynutí lhůty, kterou určí Čelné mocnosti spojené
a sdružené; lhůta tato však nesmí býti kratší šesti, a delší osmnácti
měsíců, počítaje ode dne, kdy v oné oblasti zahájí řečená komise svou
činnost.
Právo hlasovací bude přiznáno všem osobám bez rozdílu pohlaví, které
vyhovějí těmto podmínkám:
a) osobám, kterým bude plných 20 let 1. ledna toho roku, v kterém se
bude konati plebiscit;
b) osobám, které se narodily v oblasti podléhající plebiscitu aneb tam
mají své bydliště od doby, kterou určí komise, ale která nesmí býti
pozdější než 1. leden 1919, nebo které byly odtamtud vypuzeny úřady
německými, aniž si tam zachovaly své bydliště.
Osobám odsouzeným pro trestný čin politický má býti umožněno, aby
vykonaly své hlasovací právo.
Každý bude hlasovati v obci, v níž má bydliště, aneb v obci, kde se
narodil, nemá-li bydliště v onom území.
Výsledek hlasování bude zjišťován po obcích podle většiny hlasů v každé
z nich.
§ 5.
Až se hlasování skončí, bude počet hlasů v každé obci komisí oznámen
Čelným mocnostem spojeným a sdruženým spolu s podrobnou zprávou o
postupu při hlasování a s návrhem čáry, která by měla býti přijata za
hranici Německa v Horním Slezsku; při tom se bude přihlížeti k přání
vyjádřenému obyvatelstvem i k poměrům zeměpisným a hospodářským
jednotlivých míst.
§ 6.
Jakmile hraniční čára bude Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými
stanovena, komise oznámí německým úřadům, že se mají znovu ujmouti
správy území, o němž bude uznáno, že má býti německé; úřady ony musí
tak učiniti do měsíce po tomto oznámení způsobem, který nařídí komise.
V téže lhůtě a způsobem, který nařídí komise, musí se vláda polská
postarati o správu území, o kterém bude uznáno, že má býti polské.
Jakmile správa země takto bude zabezpečena na jedné straně úřady
německými, na druhé polskými, skončí se plná moc komise.
Náklady na okupační armádu a výlohy komise, jak za její úřadování, tak
za správu oblasti, půjdou na vrub místních důchodů.
Čl.89.
Polsko se zavazuje, že poskytne volnost přepravy osobám, zboží, lodím,
člunům, vozům osobním a nákladním a službě poštovní při přepravě mezi
Východními Prusy a ostatním Německem přes území polské, územní vody v
to počítaje, a že bude s nimi nakládati, pokud jde o úlevy, omezení a
ve všech ostatních směrech při nejmenším stejně příznivě jako s
osobami, zbožím, loďmi, čluny, vozy osobními a nákladními a poštovní
službou, které jsou podle své státní příslušnosti, svého původu, místa,
odkud jsou přiváženy, podle svého vlastnictví nebo místa, odkud
vycházejí, buď polské, aneb takové, že požívají ještě větších výhod,
než poskytuje Polsko svým vlastním.
Zboží přepravované bude vyňato z veškerých poplatků celních aneb jiných
podobných dávek.
Volnost přepravy rozšíří se na službu telegrafní a telefonní za
podmínek určených dohodami uvedenými v článku 98.
Čl.90.
Polsko se zavazuje, že po patnáct let dovolí vyvážeti do Německa
produkty dolů z celé oné části Horního Slezska, která podle této
smlouvy připadne Polsku.
Tyto produkty budou prosty všech poplatků vývozních i jakéhokoli jiného
břemene neb omezení vývozního.
Zavazuje se rovněž učiniti veškerá opatření, která by byla nutná za tím
účelem, aby se prodej přebytečných produktů těchto dolů kupcům v
Německu mohl díti za stejně příznivých podmínek, jako prodej podobných
produktů prodávaných za obdobných okolností kupcům v Polsku nebo v
kterékoli zemi jiné.
Čl.91.
Státního občanství polského nabudou ipso facto, ztratíce státní
občanství německé, příslušníci němečtí usazení na území, která jsou
definitivně uznána za součásti Polska.
Příslušníci němečtí však nebo jejich potomci, kteří se snad usadili na
těchto územích po 1. lednu 1908, budou moci nabýti státního občanství
polského jen se zvláštním schválením státu polského.
Do dvou let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou
příslušníci němečtí, kterým je přes 18 let a kteří jsou usazeni na
některém z území uznaných za součást Polska, míti volnost optovati pro
státní občanství německé.
Poláci příslušníci němečtí, kterým je přes 18 let a kteří jsou usazeni
v Německu, budou rovněž míti volnost optovati pro státní občanství
polské.
Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů zahrnuje opci
dětí, kterým ještě není 18 let.
Osoby, které použily práva opce svrchu jim vyhrazeného, budou míti
volnost do dvanácti měsíců přenésti své bydliště do státu, pro který
optovaly.
Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území druhého
státu, kde měly své bydliště před svou opcí.
Budou směti odnésti bez cla jakékoli své jmění movité jakéhokoli druhu
do země, pro kterou budou optovati, a budou prosti v tomto směru
jakýchkoli cel a poplatků vývozních snad požadovaných.
V téže lhůtě Poláci příslušníci Německa, prodlévající v cizině, budou
míti, neodporuje-li tomu cizí zákon a nenabyli-li cizího státního
občanství, právo nabýti státního občanství polského, ztratíce občanství
německé a splníce předpisy vydané státem polským.
V oné části Horního Slezska, která podléhá plebiscitu, nabudou
ustanovení tohoto článku působnosti teprve, až dojde ke konečnému
přidělení těchto území.
Čl.92.
Podíl a ráz finančních břemen Německa a Pruska, která bude Polsku
převzíti, budou určeny podle článku 254 Části IX (Klausule finanční)
této smlouvy.
Ona část dluhu, která se podle názoru komise reparační, ustanovené
podle řečeného článku, vztahuje na opatření, jež učinily vlády německá
a pruská za účelem německé kolonisace Polska, bude vyloučena z části,
kterou by mělo Polsko převzíti.
Určujíc po rozumu článku 256 této smlouvy hodnotu statků a majetku říše
neb států německých, které přecházejí zároveň na Polsko s územími, jež
mu budou přidělena, komise reparační vyloučí z tohoto odhadu budovy,
lesy a jiný státní majetek, který náležel bývalému království polskému.
Tohoto majetku nabude Polsko bezplatně a bez jakýchkoli břemen.
Ve veškerých územích Německa, kterých se dostává ve smyslu této smlouvy
Polsku a která jsou uznávána s konečnou platností za jeho součástky,
nesmějí statky, práva a zájmová účastenství příslušníků německých býti
po rozumu článku 297 likvidovány vládou polskou, leda podle těchto
ustanovení:
1. Výtěžek likvidace musí býti vyplacen přímo oprávněnému;
2. prokázal-li by oprávněný před smíšeným soudem rozhodčím, ustanoveným
v Oddílu VI Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy, nebo před
rozhodčím, jejž by jmenoval tento soud, že podmínky prodeje aneb
opatření, jež učinila polská vláda mimo obecné zákonodárství, neprávem
byly na újmu ceně, může soud neb rozhodčí přiznati oprávněnému
přiměřenou náhradu, kterou polská vláda bude povinna zaplatiti.
Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto
smlouvou a ke kterým by mohlo zavdati podnět postoupení řečených území.
Čl.93.
Polsko schvaluje a svoluje, aby byly do smlouvy s Čelnými mocnostmi
spojenými a sdruženými pojaty předpisy, jež tyto mocnosti budou
pokládati za nutné k ochraně zájmů obyvatelů v Polsku, kteří se od
většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.
Polsko je rovněž srozuměno s tím, aby byla pojata do smlouvy s Čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými ustanovení, která tyto mocnosti uznají
za nutná, aby byla obchodu ostatních států zabezpečena svoboda průvozu
a nakládání, vyhovující zásadám slušnosti.
Oddíl IX.
Východní Prusy.
Čl.94.
V oblasti ležící mezi jižní hranicí území Východních Prus, jak jest
určena v článku 28 Části II (Hranice Německa) této smlouvy, a mezi
čarou níže popsanou, bude obyvatelstvo povoláno, aby hlasováním
označilo stát, ke kterému si přeje býti připojeno:
západní a severní hranice území vládního okresu (Regierungsbezirk)
olštýnského (Allenstein) až k jejímu styku s hranicí mezi kraji
(Kreise) oleckým a wegoborským (Angerburg); odtud severní hranice kraje
oleckého k jejímu styku se starou hranicí Východních Prus.
Čl.95.
Nejdéle do čtrnácti dnů po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti,
vzdálí se vojsko a úřady německé z výše popsané oblasti. Až do úplného
vyklizení zdrží se jakýchkoli rekvisicí, ať peněžních či v naturáliích,
a každého opatření, které by mohlo býti na újmu hmotným zájmům země.
Jakmile vyprší lhůta výše označená, bude řečená oblast postavena pod
správu mezinárodní komise složené ze čtyř členů, jmenovaných Čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými. Tato komise bude míti obecnou plnou
moc správní a zvláště bude pověřena úkolem, aby organisovala hlasování
a aby učinila všechna opatření, která uzná za nutná k zabezpečení
svobody, čistoty a tajnosti hlasování. Komise bude též zmocněna
rozhodovati o všech otázkách, ke kterým může zavdati podnět provádění
těchto předpisů. Komise učiní všechna opatření sloužící k tomu, aby
byla podporována při výkonu svého úřadu pomocníky, jež si vybéře z
místního obyvatelstva. Její rozhodnutí budou se díti většinou hlasů.
Hlasovací právo bude přiznáno všem osobám bez rozdílu pohlaví, které
vyhovějí těmto podmínkám:
a) osobám, kterým bude plných 20 let v době, kdy tato smlouva nabude
působnosti;
b) osobám, které se narodily v oblasti podléhající plebiscitu aneb mají
tam své bydliště neb obvyklý pobyt od doby, která bude určena komisí.
Každý bude hlasovati v obci, v níž má bydliště, nebo v obci, v níž se
narodil, nemá-li bydliště v řečené oblasti.
Výsledek hlasování bude zjišťován po obcích (Gemeinden) podle většiny
hlasů v každé z nich.
Až se hlasování skončí, bude počet hlasů v každé obci komisí oznámen
Čelným mocnostem spojeným a sdruženým spolu s podrobnou zprávou o
postupu při hlasování a s návrhem čáry, která by měla býti přijata za
hranici Východních Prus v této končině; při tom se bude přihlížeti k
přání obyvatelstva, vyjádřenému hlasováním, i k poměrům zeměpisným a
hospodářským jednotlivých míst. Čelné mocnosti spojené a sdružené určí
poté hranici mezi Východními Prusy a Polskem v této končině.
Jestliže čára hraniční určená Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými
bude toho druhu, že vyloučí z Východních Prus některou část území
vymezeného v článku 94, bude se vztahovati prohlášení Německa, že se
vzdává svých práv ve prospěch Polska, tak jak jest obsaženo v hořejším
článku 87, též na území takto vyloučené.
Jakmile Čelné mocnosti spojené a sdružené určí hraniční čáru,
notifikuje mezinárodní komise správním úřadům Východních Prus, že se
jim jest znovu ujmouti správy území ležícího na sever od linie takto
určené, což musí učiniti v měsíci po tomto oznámení a způsobem
předepsaným komisí. V téže lhůtě a způsobem komisí předepsaným musí se
vláda polská postarati o správu území ležícího na jih od určené čáry.
Jakmile bude správa země takto zabezpečena na jedné straně úřady
Východních Prus, na druhé polskými, skončí se plná moc komise.
Náklady komise, jak za její úřadování tak za správu oblasti, půjdou na
vrub místních důchodů; co jest nad to, ponesou Východní Prusy v poměru,
který bude určen Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.
Čl.96.
V oblasti obsahující kraje (Kreise) štumský (Stuhm) a suszský
(Rosenberg) a část kraje malborského (Marienburg), která jest na východ
od Nogatu, jakož i část kraje kwidzyňského (Marienwerder), která jest
na východ od Visly, bude obyvatelstvo povoláno, aby hlasováním po
jednotlivých obcích (Gemeinden) projevilo, zda si přeje, aby jednotlivé
obce ležící na tomto území přináležely k Polsku či k Východním Prusům.
Čl.97.
Nejdéle do čtrnácti dnů po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti,
vzdálí se vojsko a úřady německé z oblasti popsané v článku 96; až do
úplného vyklizení zdrží se jakýchkoli rekvisicí, ať peněžních či v
naturáliích, a každého opatření, které by mohlo býti na újmu hmotným
zájmům země.
Jakmile vyprší lhůta výše označená, bude řečená oblast postavena pod
správu mezinárodní komise složené z pěti členů, jmenovaných Čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými. Tato komise, provázená, bude-li toho
třeba, potřebnými silami vojenskými, bude míti obecnou plnou moc
správní a zvláště bude pověřena úkolem, aby organisovala hlasování a
aby učinila všechna opatření, která uzná za nutná k zabezpečení
svobody, čistoty a tajnosti hlasování. Přizpůsobí se, pokud jí to bude
možno, ustanovením této smlouvy týkajícím se plebiscitu v oblasti
olštýnské. Její rozhodnutí budou se díti většinou hlasů.
Náklady komise, jak za její úřadování tak za správu oblasti jí
podřízené, půjdou na vrub místních důchodů.
Až se hlasování skončí, bude počet hlasů v každé obci komisí oznámen
Čelným mocnostem spojeným a sdruženým spolu s podrobnou zprávou o
postupu při hlasování a s návrhem čáry, která by měla býti přijata za
hranici Východních Prus v této končině; při tom se bude přihlížeti k
přání obyvatelstva, vyjádřenému hlasováním, i k poměrům zeměpisným a
hospodářským jednotlivých míst. Čelné mocnosti spojené a sdružené určí
hranici mezi Východními Prusy a Polskem v této končině tak, aby při
nejmenším ponechaly Polsku pro celý úsek hranic jdoucí podél Visly
plnou a neomezenou moc nad řekou, počítaje v to i její východní břeh na
vzdálenost potřebnou pro její správu a melioraci. Německo se zavazuje,
že nikdy nezřídí opevnění na žádné části řečeného území, která zůstane
německá.
Čelné mocnosti spojené a sdružené stanoví zároveň řád, který zabezpečí
obyvatelstvu Východních Prus za slušných podmínek přístup k Visle a
její používání, ať již pro ně samé, ať pro jejich zboží, či pro jejich
lodi, a to způsobem, který by nejlépe hověl jejich zájmům.
Určení hranice a řády nahoře uvedené budou závazné pro všechny
zúčastněné strany.
Jakmile bude správa země zabezpečena na jedné straně úřady Východních
Prus, na druhé polskými, skončí se plná moc komise.
Čl.98.
Německo a Polsko uzavrou v roce následujícím po dni, kdy nabude
působnosti tato smlouva, úmluvu, jejížto předpisy, nastala-li by
neshoda, budou stanoveny Radou Společnosti národů, k tomu konci, aby na
jedné straně Německu byla zabezpečena plná a postačitelná možnost
spojení železničního, telegrafního a telefonického mezi zbytkem Německa
a Východními Prusy přes polské území, na druhé straně aby Polsku byla
zabezpečena táž možnost pro jeho spojení se svobodným městem Gdaňskem
přes německé území, které by se snad rozkládalo na pravém břehu Visly
mezi Polskem a svobodným městem Gdaňskem.
Oddíl X.
Klajpeda (Memel).
Čl.99.
Německo se zříká ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených
všech práv a právních titulů na území ležící mezi mořem Baltským,
severovýchodní hranicí Východních Prus, jak jest popsána v článku 28
Části II (Hranice Německa) této smlouvy, a bývalými hranicemi mezi
Německem a Ruskem.
Německo se zavazuje, že uzná opatření, která učiní Čelné mocnosti
spojené a sdružené o těchto územích, jmenovitě pokud jde o státní
příslušnost jejich obyvatel.
Oddíl XI.
Svobodné město Gdaňsk.
Čl.100.
Německo se zříká ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených
všech práv a právních titulů na území pojatá v těchto hranicích:
od moře Baltského směrem k jihu až k styčnému bodu hlavních plavebních
koryt Nogaty a Visly:
hranice Vých.Pruska tak, jak jest popsána v čl. 28 Části II (Hranice
Německa) této smlouvy;
odtud hlavním plavebním korytem Visly po vodě až k bodu ležícímu asi
6.5 km na sever od mostu ve Tčevu (Dirschau);
odtud směrem sev.-záp. až ke kotě 5, ležící 1.5 km na jihovýchod od
kostela v Güttlandu:
čára, která bude určena na místě samém;
odtud směrem západním až k výběžku, který tu tvoří kraj košcierský
(Berent) 8.5 km na sev.-východ od Skarszew (Schöneck):
čára, která bude určena na místě samém tak, aby šla mezi obcí Milobadž
(Mühlbanz) na jihu a obcí Rebielcz (Rambeltsch) na severu;
odtud směrem západním hranice kraje košcierského až k výběžku, který
tvoří 6 km na sev.-sev.-záp. od Skarszew;
odtud až k bodu ležícímu na střední linii Lakijského jezera:
čára, která bude určena na místě samém, jdoucí na sever od Nového
Wietce a Szaraparty (Neu-Fietz a Schatarpi) a na jih od Barenhütte a
Laki;
odtud střední čarou Lakijského jezera až k jeho severnímu kraji;
odtud až k jižnímu kraji Polecinského jezera:
čára, která bude určena na místě samém;
odtud střední čarou Polecinského jezera až k jeho severnímu konci;
odtud směrem sev.-východním a až k bodu ležícímu asi 1 km na jih od
kostela v Kolébkách, kde železnice Gdaňsk-Wejherowo (Neustadt) protíná
potok:
čára,která bude určena na místě samém, jdoucí na jihovýchod od obcí
Kamela, Skrzeszewo, Fidlin, Sulmin (Richthof), Maternia, Schäferei
(Kamehlen, Krissau, Fidlin, Sulmin [Richthof], Mattern, Schäferei) a na
sev.-záp. od obcí Nová Ves, Marszewy, Czapielsk, Górny Kielpin,
Kielpinek (Neuendorf, Marschau, Czapielken, Hoch- a Klein-Kelpin),
Pulvermühl, Renneberg, a měst Oliva a Sopoty; odtud tok řečeného potoka
až k moři Baltskému.
Hranice svrchu popsané jsou načrtnuty na německé mapě 1:100.000,
připojené k této smlouvě pod č. 3.
Čl.101.
Komise složená ze tří členů jmenovaných Čelnými mocnostmi spojenými a
sdruženými, z nich vrchní komisař jako předseda, z jednoho člena
jmenovaného Německem a jednoho Polskem, bude ustavena ve čtrnácti dnech
po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, aby stanovila na místě
samém hraniční čáru území svrchu uvedeného, majíc pokud možno zřetel k
trvajícím hranicím obecním.
Čl.102.
Čelné mocnosti spojené a sdružené se zavazují, že ustaví město Gdaňsk a
území vymezené čl. 100, jako svobodné město. Bude postaveno pod ochranu
Společnosti národů.
Čl.103.
Ústava svobodného města Gdaňska bude vypracována ve shodě s vrchním
komisařem Společnosti národů zástupci svobodného města, náležitě
zřízenými. Bude zaručena Společností národů.
Vrchní komisař bude zároveň pověřen, aby rozhodoval v první instanci o
všech sporech, které by vznikly mezi Polskem a svobodným městem z
podnětu této smlouvy nebo dodatečných ujednání a dohod.
Vrchní komisař bude sídliti v Gdaňsku.
Čl.104.
Úmluva, jejíž znění se zavazují sjednati Čelné mocnosti spojené a
sdružené a jež nabude působnosti zároveň s ustavením svobodného města
Gdaňska, bude uzavřena mezi vládou polskou a řečeným městem o těchto
bodech:
1. svobodné město Gdaňsk bude pojato do celních hranic Polska a bude
postaráno o zřízení svobodné oblasti v přístavě;
2. zajistí se Polsku bez jakéhokoliv omezení svobodné užívání a
používání vodních cest, doků, nádrží, nábřeží a jiných staveb na území
svobodného města, nutných pro dovoz a vývoz Polska;
3. zajistí se Polsku dohled nad Vislou a celou železniční sítí
svobodného města a správa Visly a této sítě, kromě tramvají a jiných
drah, sloužících především potřebám svobodného města, jakož i dohled
nad poštovními, telegrafními a telefonními spojeními mezi Polskem a
přístavem gdaňským a správa jich;
4. zajistí se Polsku právo, vybudovati a zdokonaliti vodní cesty, doky,
nádrže, nábřeží, železnice a jiná díla a prostředky komunikační svrchu
uvedené a najímati nebo kupovati za vhodných podmínek půdu a jiná
vlastnictví, nutná k tomuto účelu;
5. bude postaráno o to, aby se ve svobodném městě Gdaňsku nečinil
rozdíl na újmu polských státních občanů a jiných osob původu nebo
jazyka polského;
6. polské vládě se svěří řízení zahraničních věcí svobodného města
Gdaňska, jakož i ochrana jeho státních občanů v cizině.
Čl.105.
Ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, pozbudou příslušníci
němečtí obývající v území popsaném v článku 100 ipso facto německého
státního občanství a stanou se státními občany svobodného města
Gdaňska.
Čl.106.
Po dobu dvou let ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou
němečtí příslušníci, kterým je víc než 18 let a kteří jsou usazeni na
území popsaném v čl. 100, míti volnost optovati pro státní občanství
německé.
Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů opci jejich dětí,
kterým ještě není 18 let.
Osoby, které použily práva opce jim vyhrazeného, budou povinny do
dvanácti měsíců přenésti své bydliště do Německa.
Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území svobodného
města Gdaňska. Budou směti odnésti svůj movitý majetek jakéhokoli
druhu. Nebude na ně uvalen z tohoto důvodu žádný poplatek ani z vývozu
ani z dovozu.
Čl.107.
Všechen majetek náležející říši nebo státům německým a ležící na území
svobodného města Gdaňska přejde na Čelné mocnosti spojené a sdružené a
bude jimi postoupen svobodnému městu nebo státu polskému podle toho,
jak uznají za spravedlivo rozhodnouti.
Čl.108.
Podíl a druh finančních břemen Německa a Pruska, jež bude nésti
svobodnému městu, bude stanoven podle článku 254 Části IX (Klausule
finanční) této smlouvy.
Pozdější ujednání rozhodnou o všech otázkách, které by mohly vyplynouti
z postoupení území uvedeného ve článku 100.
Oddíl XII.
Šlesvik.
Čl.109.
Hranice mezi Německem a Dánskem bude stanovena podle přání
obyvatelstva.
K tomu cíli obyvatelstvo sídlící na území bývalé říše německé, ležícím
na sever od čáry vedoucí od východu k západu (vyznačené hnědou barvou
na mapě č. 4, připojené k této smlouvě):
vycházející od moře Baltského asi 13 km na vých.-sev.-vých. od
Flensburgu,
jdoucí směrem jihozápadním na jihovýchod od obcí Sygum, Ringsberg,
Munkbrarup, Adelby, Tastrup, Jarplund, Oversee a na severozápad od obcí
Langballigholz, Langballig, Bönstrup, Rüllschau, Weseby, Kleinwolstrup,
Gross-Solt,
pak směrem západním na jih od Frörup a na sever od Wanderup,
pak směrem jihozápadním na jihovýchod od obcí Oxlund, Stieglund a
Ostenau a na severozápad od vesnic na silnici Wanderup-Kollund,
dále směrem severozápadním na jihozápad od obcí Löwenstedt, Joldelund,
Goldelund, a na severovýchod od Kolkerheide a Högel až k ohybu Soholmer
Au asi 1 km na východ od Soholmu, kde se stýká s jižní hranicí kraje
tondernského,
podél této hranice až k moři Severnímu,
dále na jih od ostrovů Föhr a Amrum a na sever od ostrovů Oland a
Langeness,
bude vyzváno, aby se vyjádřilo hlasováním, které se provede za těchto
podmínek:
1. Jakmile tato smlouva nabude působnosti a ve lhůtě, která nesmí
překročiti deseti dnů, musí německé vojsko a úřady (čítaje v to
Oberpräsidenten, Regierungspräsidenten, Landräte, Amtsvorsteher,
Oberbürgermeister) vykliditi oblast ležící na sever od čáry svrchu
stanovené.
V téže lhůtě budou rozpuštěny rady dělníků a vojáků zřízené v této
oblasti; jejich členové pocházející z jiných krajin a konající své
funkce v den, kdy tato smlouva nabude působnosti, nebo vystoupivší z
nich po dni 1. března 1919, musí rovněž území vykliditi.
Uvedená oblast bude ihned podrobena pravomoci mezinárodní komise,
složené z pěti členů, z nichž tři budou jmenováni Čelnými mocnostmi
spojenými a sdruženými; vláda norská a vláda švédská budou požádány,
aby vyslaly po jednom členu; kdyby toho neučinily, budou tito dva
členové vybráni Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.
Komise, podporovaná po případě nutnou mocí brannou, bude míti obecnou
plnou moc správní. Postará se zvláště bez odkladu o náhradu vyklizených
německých úřadů, a bude-li třeba, dá sama rozkaz k evakuaci a provede
náhradu takových místních úřadů, u kterých se ukáže toho potřeba. Učiní
všechna opatření, která uzná za vhodná, aby zajistila svobodu, čistotu
a tajnost hlasování. Vezme si k ruce německé a dánské poradce odborné,
jež si zvolí z místního obyvatelstva. Její rozhodnutí se budou díti
většinou hlasů.
Polovina výloh komise a útrat spojených s plebiscitem bude hrazena
Německem.
2. Hlasovací právo bude dáno všem osobám bez rozdílu pohlaví,
vyhovějí-li těmto podmínkám:
a) Je-li jim víc než dvacet let v době,kdy tato smlouva nabude
působnosti.
b) Jsou-li narozeny v oblasti podléhající plebiscitu, nebo mají-li tam
bydliště od doby před 1. lednem 1900; rovněž ti mohou hlasovati, kdo
byli odtud vyhnáni německými úřady, aniž si tu zachovali své bydliště.
Každý bude hlasovati v obci, v které má své bydliště nebo do které
přísluší.
Vojsku, důstojníkům, poddůstojníkům a vojákům německé armády, kteří
pocházejí ze šlesvické oblasti podléhající plebiscitu, musí býti
umožněno, aby se odebrali do místa, odkud pocházejí, a účastnili se tu
hlasování.
3. V části vyklizeného území ohraničené na severu čarou vedoucí od
východu k západu (vyznačenou červeně na mapě č. 4, připojené k této
smlouvě):
jdoucí na jih od ostrova Alsen a držící se střední linie fjordu
Flensburského,
opouštějící fjord v bodu ležícím asi 6 km na sever od Flensburgu a
jdoucí proti proudu po toku potoka, který teče u Kupfermühle, až k bodu
na sever od obce Niehuus,
jdoucí na sever od Pattburgu a Ellundu a na jih od Fröslee a
dospívající východní hranice kraje tondernského, v jejím styčném bodu s
hranicí bývalých soudních krajů Slogs a Kjaer (Slogs Herred, Kjaer
Herred),
držící se této hranice až k Scheidebeku,
jdoucí po proudu potoka Scheidebeku (Alte Au), dále Süder Au a Wied Au
až k ohybu, který tato Au dělá k severu, asi 1.5 km na východ od
Ruttebüll,
směřující k záp.-sev.-západu, až dostihne Severního moře na sever od
Sieltoftu,
odtud jdoucí na sever od ostrova Syltu,
bude provedeno uvedené hlasování nejdéle do tří neděl po době, kdy
německé vojsko a úřady opustí zemi.
O výsledku hlasování rozhodne většina hlasů v celé této části. Tento
výsledek oznámí komise ihned Čelným mocnostem spojeným a sdruženým a
prohlásí jej.
Vyzní-li hlasování ve prospěch opětného vtělení tohoto území do
království dánského, může vláda dánská po dohodě s komisí ihned po
tomto prohlášení dáti je obsaditi svými vojenskými a správními úřady.
4. V části vyklizeného území ležící na jih od části předchozí a na
sever od čáry, která, vycházejíc z moře Baltského 13 km od Flensburgu,
se končí severně od ostrovů Oland a Langeness, bude provedeno hlasování
nejdéle do pěti neděl po plebiscitu vykonaném v první části.
Výsledek hlasování bude tam zjištěn po obcích, podle většiny hlasů v
každé obci.
Čl.110.
Dříve než budou přesně vytyčeny na místě samém, budou hranice stanoveny
Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými podle návrhu mezinárodní
komise, spočívajícího na výsledku hlasování a majícího zřetel na
zvláštní zeměpisné a hospodářské podmínky jednotlivých osad.
Od té chvíle může vláda dánská dáti obsaditi toto území svými
občanskými a vojenskými úřady a vláda německá může opět dosaditi až k
uvedené hranici civilní a vojenské úřady německé, které odvolala.
Německo prohlašuje, že se zříká definitivně ve prospěch Čelných
mocností spojených a sdružených všech výsostných práv na šlesvická
území ležící na sever od pohraniční čáry stanovené jak svrchu řečeno;
Čelné mocnosti spojené a sdružené odevzdají jmenovaná území Dánsku.
Čl.111.
Komise, složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Dánskem a jeden Německem,
ustaví se do čtrnácti dnů ode dne konečného výsledku hlasování, aby
vytyčila na místě samém pohraniční čáru.
Její rozhodnutí budou se díti většinou hlasů a budou závazná pro
zúčastněné strany.
Čl.112.
Všichni obyvatelé území navrátivšího se k Dánsku nabudou ipso facto
státního občanství dánského, ztratíce státní občanství německé.
Avšak osoby, které se usadily na tomto území po 1. říjnu 1918, mohou
nabýti dánského státního občanství jen se svolením vlády dánské.
Čl.113.
Ve lhůtě dvou let ode dne, kdy suverenita nad celkem nebo částí území
podléhajícího plebiscitu přešla opět na Dánsko,
bude každá osoba, které je víc než 18 let, narozená na území
navrátivším se k Dánsku, nemající bydliště v této krajině a mající
státní občanství německé, míti volnost optovati pro Dánsko.
Každá osoba, které je víc než 18 let, mající bydliště na území
navráceném Dánsku, bude míti volnost optovati pro Německo.
Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů opci jejich dětí,
kterým ještě není osmnáct let.
Osoby, které použily práva opce svrchu jim vyhrazeného, budou povinny
do dvanácti měsíců přenésti své bydliště do státu, pro který optovaly.
Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území druhého
státu, kde měli bydliště před opcí. Budou směti odnésti svůj movitý
majetek jakéhokoli druhu. Nebude na ně uvalen z toho důvodu žádný
poplatek ani z vývozu ani z dovozu.
Čl.114.
Podíl a druh finančních a jiných břemen Německa a Pruska, jež bude
nésti Dánsku, budou stanoveny podle článku 254 Části IX (Klausule
finanční) této smlouvy.
Zvláštními úmluvami rozhodnou se všechny ostatní otázky vyplývající z
vrácení celku nebo části území, jichž se Dánsko musilo vzdáti smlouvou
ze dne 30. října 1864.
Oddíl XIII.
Helgoland.
Čl.115.
Opevnění, vojenská zařízení a přístavy ostrovů Helgolandu a Düne jest
zrušiti pod dohledem Čelných vlád spojených péčí a nákladem vlády
německé ve lhůtě, jež bude stanovena řečenými vládami.
Slovem "přístavy" jest rozuměti severovýchodní molo, západní hráz,
vnější a vnitřní vlnolam, území těmito vlnolamy na moři vydobyté, jakož
i všechna díla, opevnění a konstrukce rázu námořního neb vojenského,
dokončená nebo zřizovaná mezi přímkami spojujícími tyto body vyznačené
na mapě č. 126 britské admirality ze dne 19. dubna 1918:
a) 54stupňů10minut49''sev.šířky;7stupňů53minut39''vých.délky;
b) 54stupňů10minut35''sev.šířky;7stupňů54minut18''vých.délky;
c) 54stupňů10minut14''sev.šířky;7stupňů54minut00''vých.délky;
d) 54stupňů10minut17''sev.šířky;7stupňů53minut37''vých.délky;
e) 54stupňů10minut44''sev.šířky;7stupňů53minut26''vých.délky.
Německo nesmí znovu zříditi ani tato opevnění, ani tato zařízení
vojenská, ani tyto přístavy, ani jakékoliv dílo obdobné.
Oddíl XIV.
Rusko a Ruské státy.
Čl.116.
Německo uznává a zavazuje se respektovati jakožto stálou a
nezměnitelnou nezávislost všech území, jež byla částí bývalé říše ruské
dne 1. srpna 1914.
Ve shodě s ustanoveními obsaženými v článcích 259 a 292 Části IX
(Klausule finanční) a X (Klausule hospodářské) této smlouvy uznává
Německo definitivně zrušení smluv brestlitovských, jakož i všech jiných
smluv, dohod nebo úmluv, které uzavřelo s maximalistickou vládou v
Rusku.
Mocnosti spojené a sdružené výslovně vyhrazují Rusku právo, aby dostalo
od Německa veškeré restituce a náhrady zakládající se na zásadách této
smlouvy.
Čl.117.
Německo se zavazuje uznati plnou platnost veškerých smluv nebo úprav,
jež by mocnosti spojené a sdružené uzavřely se státy, které se ustavily
nebo ustaví na celém území bývalé říše ruské, jaká byla 1. srpna 1914,
nebo na jeho částech, a uznati hranice těchto států, jak budou takovým
způsobem určeny.
Část IV.
Práva a zájmy německé mimo Německo.
Čl.118
Mimo své hranice v Evropě, jak jsou určeny touto smlouvou, vzdává se
Německo všech práv, právních titulů nebo jakýchkoli výsad na územích
nebo stran území, která náležejí jemu nebo jeho spojencům, jakož i
všech práv, právních titulů nebo výsad, jež by mu snad z jakéhokoli
důvodu náležely vůči mocnostem spojeným a sdruženým.
Německo se zavazuje již od nynějška uznati a schváliti opatření, jež
učinily nebo učiní Čelné mocnosti spojené a sdružené, bude-li třeba, v
dohodě s třetími mocnostmi, aby byly upraveny důsledky předchozího
ustanovení.
Zejména prohlašuje Německo, že schvaluje ustanovení následujících
článků, týkajících se některých zvláštních předmětů.
Oddíl I.
Německé osady.
Čl.119.
Německo se vzdává ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených
všech svých práv a právních titulů na své državy zámořské.
Čl.120.
Veškerá práva k věcem movitým i nemovitým, náležející v těchto územích
říši německé nebo kterémukoli státu německému, přejdou na vládu
vykonávající právní moc nad těmito územími za podmínek určených v
článku 257 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy. Spory o povaze
práv těchto vzniklé rozsuzovány budou s konečnou platností místními
soudy.
Čl.121.
Ustanovení Oddílů I a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy
budou platiti, pokud jde o tato území, ať jest jakákoli forma vlády
přijatá pro tato území.
Čl.122.
Vláda vykonávající právní moc nad těmito územími bude moci učiniti
opatření, která bude pokládati za nutná, pokud jde o návrat německých
příslušníků, kteří tam jsou, do vlasti, a pokud jde o podmínky, za
nichž němečtí poddaní evropského původu dostanou nebo nedostanou
povolení, aby tam bydlili, nabývali majetku, provozovali obchody nebo
živnosti.
Čl.123.
Ustanovení článku 260 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy bude
použito na úmluvy uzavřené s německými příslušníky o provádění
veřejných prací nebo těžení z nich v německých zámořských državách,
jakož i na další koncese neb obchody uzavřené s těmito příslušníky na
základě těchto úmluv.
Čl.124.
Německo béře na sebe náhradu škod, které utrpěli francouzští
příslušníci v osadě Kamerunu nebo v pohraničním pásmu činy vojenských
neb občanských úřadů německých nebo německých soukromníků v období od
1. ledna 1900 do 1. srpna 1914 podle ocenění, které bude předloženo
vládou francouzskou a schváleno komisí reparační.
Čl.125.
Německo se vzdává všech práv vyplývajících z úmluv a ujednání
uzavřených s Francií dne 4. listopadu 1911 a 28. září 1912 o rovníkové
Africe: Zavazuje se, že podle ocenění, které bude předloženo vládou
francouzskou a schváleno komisí reparační, zaplatí této vládě všecky
kauce, otevřené účty, zálohy atd. zřízené na základě těchto smluv ve
prospěch Německa.
Čl.126.
Německo se zavazuje, že uzná a schválí úmluvy, které byly nebo budou
uzavřeny mocnostmi spojenými nebo sdruženými nebo některými z nich s
kteroukoli jinou mocností o obchodu se zbraněmi nebo s lihovinami,
jakož i o jiných předmětech, o nichž pojednávají generální akty
berlínské ze dne 26. února 1885 a bruselské ze dne 2. července 1890 a
úmluvy, jež je doplnily nebo změnily.
Čl.127.
Domorodci sídlící v někdejších německých državách zámořských budou míti
právo na diplomatickou ochranu vlády, která bude vykonávati pravomoc na
těchto územích.
Oddíl II.
Čína.
Čl.128.
Německo se vzdává ve prospěch Číny veškerých výsad a výhod
vyplývajících z ustanovení závěrečného protokolu podepsaného v Pekinu
dne 7. září 1901, počítaje v to veškeré přílohy, noty a listiny
doplňkové. Rovněž se vzdává ve prospěch Číny všech náhradních nároků na
základě tohoto protokolu ode dne 14. března 1917.
Čl.129.
Od doby, kdy nabude tato úmluva působnosti, budou se Vysoké smluvní
strany říditi, pokud se jich týče:
1. ujednáním ze dne 29. srpna 1902 o nových čínských celních tarifech,
2. ujednáním ze dne 27. září 1905, týkajícím se Whang-Poo, a
prozatímným doplňkovým ujednáním ze dne 4. dubna 1912.
Čína však nebude již povinna poskytovati Německu výhody nebo výsady,
jež mu povolila v těchto ujednáních.
Čl.130.
S výhradou ustanovení Oddílu VIII této Části postupuje Německo Číně
všecky své budovy, nábřeží, přístaviště, kasárny, opevnění, zbraně,
válečné střelivo, lodi všeho druhu, zřízení bezdrátové telegrafie a
jiný veřejný majetek náležející vládě německé, pokud leží nebo by mohl
býti v německém koncedovaném území v Tien-Cinu a v Han-Keu nebo v
jiných částech území čínského.
Rozumí se však, že budovy sloužící za diplomatická nebo konsulární
sídla neb úřadovny nejsou zahrnuty do tohoto postupu. Mimo to neučiní
vláda čínská nijakého opatření, aby disponovala německým veřejným nebo
soukromým majetkem v Pekinu v tak zvané čtvrti legací bez souhlasu
diplomatických zástupců mocností, které v době, kdy nabude tato smlouva
působnosti, zůstanou stranami závěrečného protokolu ze dne 7. září
1901.
Čl.131.
Německo se zavazuje vrátiti Číně ve lhůtě dvanácti měsíců od doby, kdy
nabude působnosti tato smlouva, veškeré hvězdářské přístroje, které
jeho vojsko odvezlo z Číny v letech 1900-1901. Rovněž tak se zavazuje
zaplatiti veškeré výlohy, které by mohly vzniknouti prováděním tohoto
navrácení, počítaje v to výlohy demontování, balení, dopravy, opětného
postavení v Pekinu a krytí pojistného.
Čl.132.
Německo souhlasí se zrušením ujednání, jichž dosáhlo od vlády čínské a
o něž se opírá držba německých koncesí v Han-Keu a v Tien-Cinu.
Čína, nabývajíc opět neomezeného výkonu svých výsostných práv nad
těmito územími, vyhlašuje svůj úmysl otevříti je mezinárodnímu bydlení
a obchodu. Prohlašuje, že zrušení smluv, o něž se opírá nynější držba
koncesí, nedotkne se vlastnických práv příslušníků mocností spojených a
sdružených, kteří jsou držiteli přídělů v těchto koncedovaných územích.
Čl.133.
Německo se vzdává všech nároků proti vládě čínské nebo proti kterékoli
vládě spojené nebo sdružené z důvodu internování německých příslušníků
v Číně nebo jejich dopravy do vlasti. Rovněž se vzdává všech nároků z
důvodu zabavení německých lodí v Číně, likvidace, sekvestrace,
dispozice nebo konfiskace majetku, práv nebo zájmových účastenství
německých v této zemi od 14. srpna 1917. Toto ustanovení se však
nedotýká práv stran majících zájem na výtěžku některé z těchto
likvidací, poněvadž tato práva jsou upravena ustanoveními Části X
(Klausule hospodářské) této smlouvy.
Čl.134.
Německo se vzdává ve prospěch vlády Jeho britského Veličenstva státních
statků německých v britském koncedovaném území Shameen v Kantonu. Ve
společný prospěch vlády francouzské a čínské vzdává se vlastnictví
německé školy na koncedovaném francouzském území v Šanchaji.
Oddíl III.
Siam.
Čl.135.
Německo uznává, že ode dne 22. července 1917 pozbyly platnosti veškeré
smlouvy, úmluvy nebo dohody, jež uzavřelo se Siamem, dále veškerá
práva, právní tituly a výsady, jež by mohly z nich vyplývati, jakož i
veškerá práva na konsulární soudnictví v Siamu.
Čl.136.
Veškeré jmění a majetek německé říše nebo německých států v Siamu, mimo
stavby používané za sídla nebo úřadovny diplomatické nebo konsulární,
ipso facto připadají vládě siamské bez jakékoli náhrady.
Se soukromým jměním, majetkem a právy německých příslušníků v Siamu
bude naloženo podle ustanovení Části X (Klausule hospodářské) této
smlouvy.
Čl.137.
Německo se vzdává veškerých nároků jak jménem svým, tak jménem svých
příslušníků vůči vládě siamské, pokud jde o zabrání německých lodí,
likvidaci německého majetku nebo internování německých příslušníků v
Siamu. Toto ustanovení se nedotýká práv stran majících zájem na výtěžku
některé z těchto likvidací, poněvadž tato práva jsou upravena
ustanoveními Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.
Oddíl IV.
Liberia.
Čl.138.
Německo se vzdává veškerých práv a výsad vyplývajících z dohod z roku
1911 a 1912 o Liberii, a zejména práva, aby jmenovalo v Liberii
německého výběrčího cel.
Prohlašuje dále, že se vzdává každého nároku, jakkoliv se zúčastniti
při opatřeních, která by snad byla učiněna ke znovuzřízení Liberie.
Čl.139.
Německo uznává od 4. srpna 1917 veškeré smlouvy a dohody s Liberií za
neplatné.
Čl.140.
Jmění, práva a zájmová účastenství náležející v Liberii Němcům budou
upravena podle Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.
Oddíl V.
Marokko.
Čl.141.
Německo se vzdává veškerých práv, právních titulů nebo výsad
vyplývajících v jeho prospěch z generální akty algesiraské ze dne 7.
dubna 1906, z dohod francouzsko-německých ze dne 9. února 1909 a 4.
listopadu 1911. Veškeré smlouvy, dohody, úpravy nebo ujednání, které
uzavřelo s říší šerifskou, pokládají se za zrušeny dnem 3. srpna 1914.
Německo nebude se moci v žádném případě dovolávati těchto akt a
zavazuje se, že se nebude nijakým způsobem vměšovati v jednání, k němuž
by mohlo dojíti mezi Francií a ostatními mocnostmi o Marokku.
Čl.142.
Německo prohlašuje, že souhlasí se všemi důsledky zřízení francouzského
protektorátu nad Marokkem, jím uznaného, a vzdává se platnosti
kapitulací v Marokku.
Toto vzdání platí od 3. srpna 1914.
Čl.143.
Šerifská vláda bude míti úplnou volnost, aby upravila právní postavení
a podmínky o usazování německých příslušníků v Marokku.
Bude se míti za to, že němečtí chráněnci, poplatníci a zemědělští
družstevníci od 3. srpna 1914 přestali požívati výsad spojených s
těmito vlastnostmi a podléhají právu obecnému.
Čl.144.
Veškeré jmění a majetek říše německé a německých států v říši šerifské
ipso facto přejdou na Maghzen bez jakékoli náhrady.
V této příčině se bude míti za to, že statky německé říše a německých
států zahrnují veškeré vlastnictví koruny, říše, německých států, jakož
i soukromé vlastnictví bývalého císaře německého a ostatních
panovnických osob.
S veškerými movitými i nemovitými statky náležejícími v říši šerifské
příslušníkům německým bude naloženo podle Oddílu III a IV Části X
(Klausule hospodářské) této smlouvy.
Horní práva, která by byla přiznána německým příslušníkům rozhodčím
soudem, zřízeným marockým horním řádem, budou odhadnuta v penězích; o
odhad bude požádán rozhodčí. Tato práva stihne pak osud majetku, který
náleží v Marokku německým příslušníkům.
Čl.145.
Německá vláda zabezpečí převod akcií, které představují účast Německa v
kapitálu marocké státní banky, na osobu, kterou jí označí vláda
francouzská. Hodnota těchto akcií, určená reparační komisí, bude
zaplacena této komisi a odečtena ku prospěchu Německa z peněz dlužných
za reparace. Bude věcí vlády německé, aby odškodnila v této příčině své
příslušníky.
Tento převod bude proveden bez újmy zaplacení dluhů, jež snad udělali
němečtí poddaní u státní banky marocké.
Čl.146.
S marockým zbožím bude při dovozu do Německa nakládáno podle předpisů
platných o zboží francouzském.
Oddíl VI.
Egypt.
Čl.147.
Německo prohlašuje, že uznává protektorát vyhlášený nad Egyptem Velikou
Britannií dne 18. prosince 1914 a že se vzdává platnosti kapitulací v
Egyptě.
Toto vzdání platí od 4. srpna 1914.
Čl.148.
Veškeré smlouvy, dohody, úpravy nebo ujednání uzavřené Německem a
Egyptem jsou pokládány za zrušeny od 4. srpna 1914.
Německo nebude se moci v žádném případě dovolávati těchto akt a
zavazuje se, že se nebude nijakým způsobem vměšovati v jednání, k němuž
by mohlo dojíti mezi Velikou Britannií a ostatními mocnostmi o Egyptě.
Čl.149.
Dokud nenabude působnosti egyptské zákonodárství o organisaci soudů,
kterým zavedeny budou soudy s obecnou pravomocí, bude dekrety Jeho
Výsosti sultána postaráno o vykonávání soudnictví nad německými
příslušníky a jejich vlastnictvím konsulárními soudy britskými.
Čl.150.
Vláda egyptská bude míti úplnou volnost jednání při úpravě právního
postavení a podmínek usazování německých příslušníků v Egyptě.
Čl.151.
Německo dává své svolení, aby byl zrušen nebo změněn podle přání vlády
egyptské dekret vydaný Jeho Výsostí chedivem dne 28. listopadu 1904 o
komisi pro veřejný dluh egyptský.
Čl.152.
Německo svoluje, pokud o ně jde, aby byla přenesena na vládu Jeho
britského Veličenstva práva udělená Jeho císařskému Veličenstvu
sultánovi smlouvou podepsanou v Cařihradě dne 29. října 1888 o volné
plavbě průplavem Suezským.
Vzdává se veškeré účasti v egyptské radě zdravotnické, námořní a
karanténní a svoluje, pokud o ně jde, aby oprávnění této rady byla
přenesena na úřady egyptské.
Čl.153.
Veškeré statky a majetek německé říše a států německých v Egyptě
přecházejí ipso facto na vládu egyptskou bez jakékoli náhrady.
V tomto směru se bude míti za to, že statky a majetek německé říše a
států zahrnují veškerý majetek koruny, říše a států německých, jakož i
soukromý majetek bývalého císaře německého a ostatních osob
panovnických.
S veškerými movitými i nemovitými statky náležejícími v Egyptě
příslušníkům německým bude naloženo podle Oddílu III a IV Části X
(Klausule hospodářské) této smlouvy.
Čl.154.
Při dovozu do Německa bude nakládáno se zbožím egyptským jako se zbožím
britským.
Oddíl VII.
Turecko a Bulharsko.
Čl.155.
Německo se zavazuje uznati a schváliti všecky úpravy, jež mocnosti
spojené a sdružené uzavrou s Tureckem a s Bulharskem o jakýchkoli
právech, zájmech nebo výsadách, na něž by Německo nebo němečtí
příslušníci mohli činiti nárok v Turecku a v Bulharsku a jež nejsou
předmětem ustanovení této smlouvy.
Oddíl VIII.
Šantun.
Čl.156.
Německo se vzdává ve prospěch Japonska veškerých svých práv, právních
titulů a výsad týkajících se zejména území Kiau-Čou, železnic, dolů a
podmořských kabelů, jichž nabylo smlouvou, kterou uzavřelo s Čínou dne
6. března 1898, a jakýmikoli jinými akty týkajícími se provincie
Šantun.
Veškerá německá práva na železnici ze Cin-tau do Cin-anfu i s jejími
odbočkami a veškerým příslušenstvím všeho druhu: nádražími, skladišti,
zařízením pevným i obíhajícím, doly, závody a provozovacím materiálem
důlním, jsou a zůstanou majetkem Japonska se všemi právy a výsadami k
nim se pojícími.
Podmořské kabely německého státu ze Cin-tau do Šanchaje a z Cin-tau do
Čefu se všemi právy, výsadami a vlastnictvími s nimi spojenými rovněž
zůstanou majetkem Japonska bez jakéhokoli břemene.
Čl.157.
Práva k věcem movitým i nemovitým, která má stát německý v území
Kiau-Čou, jakož i všechna práva, jež by mohl uplatňovati z důvodu
vykonaných prací neb zlepšení neb nákladů, jím přímo neb nepřímo
vynaložených a území se dotýkajících, jsou a zůstanou majetkem Japonska
bez jakýchkoli břemen.
Čl.158.
Do tří měsíců po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti, odevzdá
Německo Japonsku veškeré archivy, knihy, plány, právní listiny a
doklady všeho druhu týkající se občanské, vojenské, finanční, soudní
nebo jiné správy území Kiau-Čou, ať jsou kdekoli.
V téže lhůtě oznámí Německo Japonsku veškeré smlouvy, úpravy nebo
ujednání týkající se práv, právních titulů nebo výsad uvedených ve dvou
předcházejících článcích.
Část V.
Klausule vojenské, námořní a vzduchoplavecké.
Aby bylo umožněno připraviti obecné omezení zbrojení u všech národů,
zavazuje se Německo dbáti přesně klausulí vojenských, námořních a
vzduchoplaveckých takto stanovených:
Oddíl I.
Klausule vojenské.
Hlava první.
Početný stav a rozčlenění německé armády.
Čl.159.
Vojenské síly německé budou demobilisovány a omezeny, jak níže jest
ustanoveno.
Čl.160.
1. Počínajíc nejpozději 31. březnem 1920 nesmí německá armáda
obsahovati více než sedm divisí pěchoty a tři divise jízdy.
Od té chvíle nesmí celkový početný stav armády států, jež tvoří
Německo, překročiti sto tisíc mužů, důstojníky a doplňovací tělesa v to
počítajíc, a armáda bude určena výhradně k udržování pořádku v zemi a k
pohraniční stráži.
Celkový počet důstojnictva, počítajíc v to i příslušníky štábů, ať jsou
jakéhokoli složení, nesmí překročiti čtyři tisíce.
2. Divise a štáby armádních sborů budou složeny podle údajů tabulky č.
1, připojené k tomuto oddílu.
Počet a početný stav jednotek pěchoty, dělostřelectva, ženijních a
technických vojsk, jak jest vytčen ve jmenované tabulce, udává nejvyšší
mez, která nesmí býti překročena.
Vlastní náhradní těleso smějí míti tyto jednotky:
pluk pěchoty,
pluk jízdy,
pluk polního dělostřelectva,
prapor zákopníků.
3. Divise nesmějí býti sloučeny ve více než dva štáby armádních sborů.
Zakázáno jest udržovati nebo zřizovati vojska jinak seskupená anebo
jiné orgány pro velení nebo pro přípravu k válce.
Německý velký generální štáb a všechny jiné podobné formace budou
rozpuštěny a nesmějí býti znovu zřízeny v žádné formě.
Důstojnický a důstojníkům na roveň postavený personál ministerstev
války v různých státech Německa, jakož i u přičleněných správních úřadů
nesmí býti větší než tři sta důstojníků, kteří se započítají do
maximálního početného stavu čtyř tisíc, jak je stanoven v tomto článku
pod 1, odstavec 3.
Čl.161.
Správní úřady vojenské, jejichž personál je občanský a není započten do
stavu vymezeného předcházejícími předpisy, budou míti personál zmenšený
v každé skupině na desetinu toho, co bylo určeno v rozpočtu na rok
1913.
Čl.162.
Počet zřízenců a úředníků ve státech Německa, jako jsou celníci,
lesníci, hlídači pobřeží, nepřekročí počet zřízenců a úředníků, kteří
konali tuto službu v r. 1913.
Počet četníků a zřízenců neb úředníků okresních nebo obecních stráží
bezpečnostních smí býti rozmnožován jen v poměru odpovídajícím
přírůstku obyvatelstva od r. 1913 v okresích a obcích, v jejichž
službách jsou.
Zřízenci a úředníci nesmějí býti svoláváni k tomu, aby se zúčastnili
nějakého vojenského výcviku.
Čl.163.
Omezení vojenské moci německé, smluvené v článku 160, bude lze provésti
postupně tímto způsobem:
Do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, musí býti
celkový početný stav snížen na 200.000 mužů a počet jednotek nesmí
přesahovati dvojnásobný počet toho, co je stanoveno v článku 160.
Po uplynutí tohoto a na konci každého následujícího tříměsíčního období
ustanoví konference vojenských znalců Čelných mocností spojených a
sdružených pro následující tříměsíční období snižování, které třeba
prováděti tím způsobem, aby nejpozději dne 31. března 1920 celkový
početný stav německého vojska nepřesahoval maxima 100.000 mužů,
uvedeného v článku 160. Toto postupné snižování musí udržovati mezi
počtem mužů a důstojníků a mezi počtem jednotek jednotlivých druhů
zbraní týž poměr, jaký je stanoven ve jmenovaném článku.
Hlava druhá.
Výzbroj, střelivo a materiál.
Čl.164.
Až do doby, kdy bude možno připustiti Německo za člena Společnosti
národů, nesmí míti německá armáda výzbroj, která by převyšovala číslice
stanovené v tabulce č. 2, připojené k tomuto oddílu, vyjímajíc
fakultativní doplněk, který bude moci dosáhnouti u střelných zbraní
nejvýše pětadvacetiny a u děl padesátiny; doplněk tento bude určen
výhradně pro případ nutných náhrad.
Německo prohlašuje, že se již nyní zavazuje pro dobu, kdy bude
připuštěno za člena Společnosti národů, že výzbroj stanovená ve
jmenované tabulce nebude překročena a že podléhá modifikacím Rady
Společnosti, a zavazuje se, že bude přesně zachovávati její rozhodnutí
v tomto směru.
Čl.165.
Nejvyšší počet děl, kulometů, minometů a pušek, jakož i zásoba střeliva
a výstroje, kteréž bude Německu dovoleno udržovati v období mezi dnem,
kdy nabude působnosti tato smlouva, a dnem 31. března 1920, uvedeným v
článku 160, bude k dovoleným zásobám maximálním, jež stanoví tabulka č.
3, připojená k tomuto oddílu, ve stejném poměru, v jakém bude síla
německé armády průběhem snižování určeného v článku 163 k nejvyšší
přípustné síle dovolené v článku 160.
Čl.166.
Dnem 31. března 1920 nesmí zásoba střeliva, jež armáda německá bude
směti míti po ruce, přesahovati číslice stanovené v tabulce č. 3,
připojené k tomuto oddílu.
V téže lhůtě musí vláda německá uložiti tyto zásoby na místech, jež
oznámí vládám Čelných mocností spojených a sdružených. Jest jí zakázáno
zakládati jinou zásobu, skladiště neb zálohu střeliva.
Čl.167.
Vláda německá musí neprodleně oznámiti vládám Čelných mocností
spojených a sdružených počet a ráže děl, která budou v době, kdy tato
smlouva nabude působnosti, výzbrojí opevnění, tvrzí a pevností ať
pozemních, ať námořních, jež podržeti bude Německu dovoleno. Tento
počet a tyto ráže budou maximem, které nesmí býti překročeno.
Maximální výbava těchto děl střelivem bude do dvou měsíců od doby, kdy
tato smlouva nabude působnosti, jednotně snížena a na dále udržována na
patnácti stech ran pro každý kus ráže 10.5 cm a menší, a na pět set ran
pro každý kus ráže větší.
Čl.168.
Zbraně, střelivo a válečný materiál jakéhokoli druhu smějí se vyráběti
jen v dílnách a továrnách, jejichž sídlo bude oznámeno a k schválení
předloženo vládám Čelných mocností spojených a sdružených, kteréžto si
vyhrazují právo omeziti počet těchto dílen a továren.
Do tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou
zrušeny všechny ostatní závody, jejichž účelem je výroba, příprava,
ukládání neb studium zbraní, střeliva neb jakéhokoli válečného
materiálu. Totéž se stane se všemi zbrojnicemi vyjímaje ty, které budou
skladišti dovolené zásoby střeliva. V téže lhůtě bude propuštěn
personál těchto zbrojnic.
Čl.169.
Do dvou měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, musí býti
německé zbraně, střelivo a materiál válečný, počítajíc v to jakýkoliv
obranný materiál proti vzducholodím, pokud se nalézá v Německu a
převyšuje povolené množství, odveden vládám Čelných mocností spojených
a sdružených, aby vše to bylo zničeno anebo učiněno neupotřebitelným.
Totéž se stane se všemi druhy nářadí určeného k válečné výrobě vyjímaje
to, co bude uznáno za nezbytné k výzbroji a výstroji povolené vojenským
silám německým.
Toto odvádění se bude díti v těch místech německého území, která určí
jmenované vlády.
V téže lhůtě budou odvedeny zbraně, střelivo a válečný materiál
pocházející z ciziny, obranný materiál proti vzducholodím v to
počítajíc, ať jsou v jakémkoli stavu, jmenovaným vládám, jež ustanoví,
jak s nimi naložiti.
Zbraně, střelivo a materiál, které po postupném ztenčení vojenských sil
německých budou přesahovati množství povolená v tabulkách č. 2 a 3,
připojených k tomuto oddílu, musí se vydati tak, jak shora řečeno, a ve
lhůtách, které určí konference vojenských znalců, o nichž se mluví v
článku 163.
Čl.170.
Dovážeti do Německa zbraně, střelivo a válečný materiál jakéhokoli
druhu jest výslovně zapověděno.
Totéž platí o výrobě a vývozu zbraní, střeliva a válečného materiálu
jakéhokoli druhu určených pro cizí země.
Čl.171.
Ježto je zakázáno užívati dusivých, otravných a podobných plynů, jakož
i všech takových kapalin, látek a prostředků, jest v Německu přísně
zapověděno je vyráběti a tam dovážeti.
Totéž platí o materiálu zvlášť určeném k výrobě, uchovávání nebo
používání jmenovaných výrobků nebo prostředků.
Rovněž se zakazuje Německu vyráběti i dovážeti obrněné vozy, tanky a
všechny jiné podobné stroje, jež mohou sloužiti válečným účelům.
Čl.172.
Do tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, oznámí vláda
německá vládám Čelných mocností spojených a sdružených složení a způsob
výroby všech výbušin, jedovatých látek a jiných preparátů chemických,
jichž během války užívala anebo jež připravovala, aby jich užila
takovým způsobem.
Hlava třetí.
Doplňování a výcvik vojska.
Čl.173.
Obecná povinnost vojenská bude v Německu zrušena.
Německá armáda smí býti příště sestavována a doplňována jenom
dobrovolným vstupem.
Čl.174.
Poddůstojníci a vojáci musí býti zavázáni k službě na dvanáct let za
sebou jdoucích.
Poměrný počet mužů opouštějících službu z jakékoli příčiny před
uplynutím doby závazku nesmí překročiti za rok pět procent celkového
početného stavu stanoveného touto smlouvou (čl. 160, 1, odstavec 2).
Čl.175.
Důstojníci, kteří setrvají v armádě, budou se musiti zavázati, že v ní
budou sloužiti nejméně do pětačtyřiceti let.
Důstojníci nově jmenovaní musí se zavázati, že budou sloužiti činně
nejméně pětadvacet let za sebou jdoucích.
Důstojníci, kteří dříve náleželi k jakýmkoli armádním formacím a
nebudou ponecháni v jednotkách, jejichž zachování je dovoleno, nesmějí
se zúčastniti nijakého výcviku vojenského, teoretického ani
praktického, a nebudou povinni vůbec žádnou vojenskou povinností.
Poměrný počet důstojníků opouštějících službu z jakékoli příčiny před
uplynutím doby závazku nesmí překročiti za rok pět procent celkového
početného stavu stanoveného touto smlouvou (čl. 160, 1, odst. 3).
Čl.176.
Po uplynutí dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti,
bude v Německu jenom takový počet škol vojenských, kolik jich bude
nezbytně potřebí k výchově důstojnictva dovolených jednotek. Tyto školy
budou určeny výlučně k výchově dorostu důstojnického určité zbraně, i
připadá jedna na každý druh zbraně.
Počet žáků připuštěných k návštěvě jmenovaných škol bude v přesném
poměru k uprázdněným místům ve sborech důstojnických. Žáci a sbory
budou se započítávati do početného stavu stanoveného touto smlouvou
(článek 160, 1, odst. 2 a 3).
Budou tedy v době shora ustanovené v Německu zrušeny všecky válečné
akademie a podobné instituce, jakož i různé školy vojenské pro
důstojníky, důstojnické aspiranty, kadety, poddůstojníky nebo
poddůstojnické aspiranty, vyjímaje ty, jež byly shora uvedeny.
Čl.177.
Vyučovací ústavy, university, spolky vysloužilců, spolky střelecké,
sportovní nebo turistické a vůbec spolky jakéhokoli druhu, ať jest věk
jejich členů jakýkoli, nesmějí se zabývati žádnou otázkou vojenskou.
Bude jim zejména zakázáno vyučovati nebo cvičiti nebo dáti vyučovati a
cvičiti svoje členstvo v dovednostech vojenských a v užívání zbraní.
Tyto spolky, sdružení, vyučovací ústavy a university nesmějí míti
nijaké spojení s ministerstvy války ani s jiným úřadem vojenským.
Čl.178.
Zakázána jsou všecka opatření mobilisační nebo směřující k mobilisaci.
Vojsková tělesa, pomocné služby ani štáby nesmějí míti v žádném případě
doplňovacích kádrů.
Čl.179.
Jakmile nabude tato smlouva působnosti, zavazuje se Německo, že neověří
v žádné cizí zemi nijaké misse vojenské, námořní nebo vzduchoplavecké,
ani ji nevyšle ani ji nenechá odejíti; kromě toho že učiní přiměřená
opatření, aby zabránilo německým státním příslušníkům opouštěti svou
zemi za tím účelem, aby se dávali zařaďovati do armády, loďstva nebo
vzduchoplavecké služby nějaké cizí mocnosti, nebo se k ní přičleňovati
proto, aby jí pomáhali ve vojenském výcviku anebo vůbec aby přispívali
k vojenskému, námořnímu nebo vzduchoplaveckému vyučování v cizí zemi.
Mocnosti spojené a sdružené jsou, pokud se jich týče, za jedno v tom,
že ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, nesmějí zařaďovati do
svých armád, loďstev neb sil vzduchoplaveckých, ani k nim přičleňovati
státních příslušníků německých, kteří by pomáhali při vojenském
výcviku, a že vůbec nebudou užívati příslušníků německé národnosti jako
instruktorů vojenských, námořních nebo vzduchoplaveckých.
Tento předpis se však nedotýká nikterak práva Francie, přijímati vojáky
do cizinecké legie ve smyslu vojenských zákonů a předpisů
francouzských.
Hlava čtvrtá.
Opevnění.
Čl.180.
Všecka opevnění, tvrze a pevnosti pozemní, jež leží na německém území
na západ od čáry vedené 50 kilometrů na východ od Rýna, budou
odzbrojeny a rozbořeny.
Za dva měsíce ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, musí
opevnění, tvrze a pevnosti pozemní, jež jsou umístěny na území
neobsazeném vojsky spojeneckými a sdruženými, býti odzbrojeny, a v
další lhůtě čtyřměsíční musí býti rozbořeny. Ty, které jsou v území
obsazeném vojsky spojeneckými, budou odzbrojeny a rozbořeny ve lhůtách,
jež budou stanoveny vrchním velitelstvím spojeneckým.
V území uvedeném v prvním odstavci tohoto článku zakázáno je stavěti
jakékoli nové opevnění, ať je jakýkoli jeho ráz neb důležitost.
Opevňovací systém na jižních a východních hranicích Německa zůstane
zachován v dosavadním stavu.
Tabulka č. 1.
Složení a početný stav štábů armád-
ního sboru a divisí pěších a jízdních.
Tyto tabulky neudávají určité výměry Německu předepsané;
číslice, jež se v nich nalézají (počet jednotek a početné stavy),
udávají maxima, která nesmějí býti překročena v žádném případě.
I. Štáb armádního sboru.
+--------------------------+-------------+---------------------+
| | Počet | Nejvyšší |
| | | početný stav |
| Jednotky | dovolené | každé jednotky |
| | maximum +-----------+---------+
| | |důstojníků | mužstva |
+--------------------------+-------------+-----------+---------+
| Štáb armádního sboru .. | 2 | 30 | 150 |
| | +-----------+---------+
| ÚHRN pro štáby .. | ... | 60 | 300 |
+--------------------------+-------------+-----------+---------+
II. Složení pěší divise.
+---------------------------+---------------+------------------+
| | | Nejvyšší |
| | Nejvyšší počet| početný stav |
| Základní jednotky |těchto jednotek| každé |
| | v každé divisi| jednotky |
| | +----------+-------+
| | |důstojníků|mužstva|
+---------------------------+---------------+----------+-------+
| Štáb pěší divise ........ | 1 | 25 | 70 |
| Štáb divisní pěchoty .... | 1 | 4 | 30 |
| Štáb divisního dělostře- | | | |
| lectva .................. | 1 | 4 | 30 |
| Pluk pěchoty ............ | 3 | 70 | 2300 |
| (Pluk má 3 prapory pěcho- | | | |
| ty. Prapor má 3 roty pě- | | | |
| choty a 1 rotu kulomet- | | | |
| nou.) | | | |
| Rota minometů ......... | 3 | 6 | 150 |
| Divisní eskadrona ..... | 1 | 6 | 150 |
| Pluk polního dělostře- | | | |
| lectva ................ | 1 | 85 | 1300 |
| (Pluk se skládá ze 3 | | | |
| dělostř.oddílů.Oddíl | | | |
| má 3 baterie.) | | | |
| Prapor zákopníků ..... | 1 | 12 | 400 |
| (Tento prapor má 2 roty | | | |
| zákopníků, 1 soupravu | | | |
| válečných mostů, 1 | | | |
| oddíl projektorů.) | | | |
| Spojovací oddíl ...... | 1 | 12 | 300 |
| (Tento oddíl zahrnuje: | | | |
| 1 oddíl telefonický, | | | |
| 1 oddíl zvědů, 1 od- | | | |
| díl holubářů.) | | | |
|Divisní služba zdravot- | | | |
|ní ................... | 1 | 20 | 400 |
|Parky a vozatajstvo .. | | 14 | 800 |
| | +----------+-------+
| ÚHRN pro pěší divisi | | 410 |10.830 |
+---------------------------+---------------+----------+-------+
III. Složení jízdní divise.
+----------------------------+--------------+------------------+
| | | Početný |
| |Nejvyšší počet| stav |
| Základní jednotky | jednotek | každé |
| |v jedné divisi| jednotky |
| | +----------+-------+
| | |důstojníků|mužstva|
+----------------------------+--------------+----------+-------+
| Štáb jízdní divise ...... | 1 | 15 | 50 |
| Pluk jízdy .............. | 6 | 40 | 800 |
| (Pluk má 4 eskadrony.) | | | |
|Jízdní skupina (po 3 | | | |
| bateriích) | 1 | 20 | 400 |
| | +----------+-------+
| ÚHRN pro jízdní divisi | | 275 | 5.250 |
+----------------------------+--------------+----------+-------+
Tabulka č. 2.
Přehled výzbroje k dotování nejvýše
7 pěších divisí, 3 jízdních divisí
a 2 štábů armádního sboru.
+-----------------+------+------+-------+------+-------+-------+
| | Pěší |Pro 7 |Jízdní |Pro 3 |2 Štáby| Úhrny |
| |divise|pěších|divise |jízdní|armád. |sloupců|
| Materiál | |divisí| |divise| sboru |2,4 a 5|
| | (1) | (2) | (3) | (4) | (5) | (6) |
+-----------------+------+------+-------+------+-------+-------+
| Pušky ........ |12.000|84.000| .... | .... | Tato | 84.000|
| Karabiny ...... | ... | ... | 6.000 |18.000|dotace | 18.000|
| Kulomety | | | | | se | |
| těžké ........ | 108| 756| 12 | 36|opatří | 792|
| Kulomety | | | | | z | |
| lehké ........ | 162| 1.134| .... | .... |nadby- | 1.134|
| Střední mino- | | | | |tečné | |
| mety ......... | 9| 63| .... | .... |výzbro-| 63|
| Lehčí mino- | | | | | je | |
| mety ......... | 27| 189| .... | .... |divis- | 189|
| Děla 77 ....... | 24| 168| 12 | 36| ní | 204|
| Houfnice 105 .. | 12| 84| .... | .... |pěchoty| 84|
+-----------------+------+------+-------+------+-------+-------+
Nejvyšší dovolené zásoby střeliva.
+-------------------+--------------+---------------+-----------+
| | Nejvyšší | Dotace | Nejvyšší |
| Materiál | dovolený | pro | úhrny |
| | počet zbraní | jeden kus | |
+-------------------+--------------+---------------+-----------+
| Pušky ........... | 84.000 | | |
| | | 400 ran | 40,800.000|
| Karabiny ........ | 18.000 | | |
| Kulomety těžké .. | 792 | | |
| | | 8.000 ran | 15,408.000|
| Kulomety lehké .. | 1.134 | | |
| Střední minomety. | 63 | 400 ran | 25.200|
| Lehčí minomety .. | 189 | 800 ran | 151.200|
| Polní dělostře- | | | |
| lectvo: | | | |
| Děla 77 ......... | 204 | 1.000 ran | 204.000|
| Děla 105 ........ | 84 | 800 ran | 67.200|
+-------------------+--------------+---------------+-----------+
Oddíl II.
Klausule námořní.
Čl.181.
Po uplynutí lhůty dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude
působnosti, nesmějí síly německého válečného loďstva, pokud se týče
vyzbrojených lodí býti větší než:
6 obrněnců typu Deutschland neb Lothringen,
6 lehkých křižníků,
12 torpedoborců,
12 torpedových lodic,
anebo stejný počet lodí, jež byly vystavěny ve smyslu článku 190 jako
náhradní lodi.
Nesmějí obsahovati žádnou loď ponornou.
Veškery ostatní válečné lodi musí, leda že by bylo touto smlouvou
ustanoveno jinak, býti zařaděny v zálohu anebo přizpůsobeny obchodním
účelům.
Čl.182.
Než se ukončí vyčištění vodstva předepsané v článku 193, musí Německo
udržovati ve vyzbrojeném stavu takový počet lodí k vyčištění vodstva,
jaký bude stanoven vládami Čelných mocností spojených a sdružených.
Čl.183.
Po uplynutí lhůty dvou měsíců ode dne, kdy nabude působnosti tato
smlouva, nesmí úhrnný početný stav mužstva, přináležejícího k německému
námořnictvu válečnému a přiděleného buď k posádkám lodním nebo k
ochraně pobřeží, k obsluze semaforů neb i ke správním a jiným službám
na pevnině, býti větší než patnáct tisíc mužů, počítajíc v to
důstojníky a personál všech hodností a všech druhů služby.
Úhrnný početný stav důstojníků i lodních důstojníků nesmí býti větší
než tisíc pět set.
Ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude
personál přesahující tato čísla demobilisován.
Žádná námořní neb vojenská formace ani žádné záložní těleso nesmí býti
zřízeno v Německu pro služby námořnické nad početný stav shora
stanovený.
Čl.184.
Ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, přestávají býti majetkem
Německa veškerá válečná povrchová plavidla německá, která jsou mimo
německé přístavy. Německo se vzdává veškerých práv na tyto lodi.
Lodi, které podle ustanovení příměří ze dne 11. listopadu 1918 nyní
jsou internovány v přístavech spojených a sdružených mocností,
prohlašují se za odevzdané s konečnou platností.
Lodi, které jsou nyní internovány v neutrálních přístavech, vydají se
tam vládám Čelných mocností spojených a sdružených. Jakmile tato
smlouva nabude působnosti, musí německá vláda zaslati neutrálním
mocnostem oznámení tohoto smyslu.
Čl.185.
Ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti,
německé válečné lodi povrchové níže vypočtené budou vládám Čelných
mocností spojených a sdružených vydány ve spojeneckých přístavech,
které těmito mocnostmi budou označeny.
Lodi ty budou ve stavu odzbrojeném, jak určeno v článku XXIII příměří
ze dne 11. listopadu 1918. Nicméně musí míti na palubě veškeré své
dělostřelectvo.
Obrněnci:
Oldenburg, Posen,
Thüringen, Westfalen,
Ostfriesland, Rheinland,
Helgoland, Nassau.
Lehké křižníky:
Stettin, Stralsund,
Danzig, Augsburg,
München, Kolberg,
Lübeck, Stuttgart.
Kromě toho: dvaačtyřicet nejnovějších torpedoborců a padesát
nejnovějších torpedových lodic, které budou označeny vládami Čelných
mocností spojených a sdružených.
Čl.186.
Jakmile tato smlouva nabude působnosti, musí německá vláda dáti
rozebrati za dohledu Čelných mocností spojených a sdružených veškeré
německé povrchové válečné lodi, které jsou ve stavbě.
Čl.187.
Německé pomocné křižníky a pomocné lodi níže vypočtené se odzbrojí a
budou pokládány za lodi obchodní.
Lodi v neutrálních zemích
internované:
Berlin, Seydlitz,
Santa Fé, Yorck.
Lodi v německých přístavech:
Ammon, Fürst Bülow,
Answald, Gertrund,
Bosnia, Kigoma,
Cordoba, Rugia,
Cassel, Santa Elena,
Dania, Schleswig,
Rio Negro, Möwe,
Rio Pardo, Sierra Ventana,
Santa Cruz, Chemnitz,
Schwaben, EmilGeorg von Strauss,
Solingen, Habsburg,
Steigerwald, Meteor,
Franken, Waltraute,
Gundomar, Scharnhorst.
Čl.188.
Do měsíce ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, musí býti
veškeré německé ponorky, jakož i lodi záchranné a doky ponorkové,
počítajíc k nim i dok trubní, vydány Čelným mocnostem spojeným a
sdruženým.
Ty ponorky, lodi nebo doky, jež tyto vlády uznají za způsobilé, aby
pluly svými vlastními prostředky aneb byly vlečeny, musí býti dopraveny
péčí německé vlády do těch přístavů spojených zemí, které byly
označeny.
Ostatní ponorky, jakož i ty, které jsou dosud ve stavbě, budou německou
vládou za dozoru dotčených vlád úplně rozebrány. Rozebrání to musí býti
skončeno nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude
působnosti.
Čl.189.
Všech předmětů, strojů a hmot rozebraných německých lodí válečných, ať
jsou to lodi povrchové či ponorné, smí se použíti pouze k účelům čistě
průmyslovým neb obchodním.
Nesmějí se prodati ani postoupiti do ciziny.
Čl.190.
Německu jest zakázáno stavěti nebo nabývati jakékoli válečné lodi, mimo
ty, které mají nahraditi jednotky vytčené touto smlouvou (článek 181).
Náhradní lodi právě dotčené nesmějí míti vyšší tonáž než:
10.000 tun pro obrněnce,
6.000 tun pro lehké křižníky,
800 tun pro torpedoborce,
200 tun pro torpedové čluny.
Mimo případ ztráty lodi smějí jednotky různých tříd býti nahrazovány
teprve po uplynutí:
20 let u obrněnců a křižníků,
15 let u torpedoborců a torpedových člunů, počítajíc od spuštění lodi
na vodu.
Čl.191.
Německu se zakazuje stavěti ponorné lodi, byť i obchodní, neb jich
nabývati.
Čl.192.
Vyzbrojené lodi německého loďstva nesmějí míti příště na palubě neb v
záloze větší množství zbraní, střeliva a válečného materiálu, než jak
ustanoví Čelné mocnosti spojené a sdružené.
Do měsíce ode dne, kdy bude stanoveno množství zde dotčené, budou
vydány vládám těchto mocností na místě, které ony označí, zbraně,
střelivo a válečný materiál všeho druhu, počítajíc v to miny a torpeda,
pokud nyní jsou v rukou německé vlády a převyšují ona množství. Vše to
se zničí neb učiní neupotřebitelným.
Veškeré ostatní zásoby, sklady neb zálohy zbraní, střeliva neb
námořního válečného materiálu jakéhokoliv druhu jsou zakázány.
Na německém území tyto předměty vyráběti a vyvážeti je do cizích zemí
se zapovídá.
Čl.193.
Jakmile nabude působnosti tato smlouva, odklidí Německo bez odkladu
miny v těchto pásmech Severního moře, prostírajících se na východ od
4stupňů 00minut východní délky od Greenwiche:
1 mezi 53stupňů00minut a 59stupňů00minut severní šířky,
2 na severu od 60stupňů30minut severní šířky.
Německo musí udržovati tato pásma prosta min.
Německo musí též vykliditi a udržovati prostými min ta pásma Baltského
moře, která mu budou později označena vládami Čelných mocností
spojených a sdružených.
Čl.194.
Síly německého námořnictva budou doplňovány výlučně dobrovolným vstupem
se závazkem na dobu nejméně pětadvacíti let za sebou jdoucích pro
důstojníky a lodní důstojníky a dvanáct za sebou jdoucích let pro
poddůstojníky a muže.
Množství nově přijímaných dobrovolníků, kteří mají později nastoupiti
na místo personálu vystupujícího ze služby pro jakoukoli příčinu před
uplynutím svého závazku, nesmí přesahovati za rok pět procent úhrnného
početného stavu vytčeného v tomto oddílu (článek 183).
Personál, který opustí službu válečného námořnictva, nesmí příště býti
vojensky cvičen v žádném způsobě ani nastoupiti do služby ať v námořním
či pozemním vojsku.
Důstojníci, kteří budou náležeti německému válečnému námořnictvu a
kteří nebudou demobilisováni, musí se zavázati, že tam budou
pokračovati ve službě činné až do věku pětačtyřicíti let mimo případ,
že by opustili službu z podstatných důvodů.
Nižádný důstojník neb muž sloužící v obchodním námořnictvu nesmí býti
nikterak vojensky cvičen.
Čl.195.
Aby byl zajištěn všem národům volný vstup do Baltského moře v pásmu
zahrnutém mezi 55stupni27minutami a 54stupni00minutami severní šířky a
9stupni00minutami a 16stupni00minutami východní délky od poledníku
greenwichského, nesmí Německo zbudovati žádné opevnění aniž umístiti
dělostřelectvo ovládající mořské cesty mezi mořem Severním a Baltským.
Opevnění, která jsou nyní v tomto pásmu, musí býti zbořena a děla
odstraněna pod dohledem spojených mocností a ve lhůtách jimi
ustanovených.
Vláda německá musí dáti k disposici vládám Čelných mocností spojených a
sdružených veškeré úplné hydrografické informace, jež právě má po ruce,
o vstupních cestách mezi mořem Baltským a Severním.
Čl.196.
Veškerá námořní opevnění, tvrze a pevnosti, kromě opevnění, vytčených v
Oddíle XIII (Helgoland) Části III (Politické klausule evropské) a v čl.
195, které jsou buď méně než padesát kilometrů od německého pobřeží
nebo na německých pobřežních ostrovech, pokládají se za díla rázu
obranného a mohou zůstati ve svém nynějším stavu.
V tomto pásmu nesmí se zbudovati žádné nové opevnění. Výzbroj těchto
opevnění nesmí, pokud se týče počtu děl a jejich ráže, nikdy
převyšovati výzbroj, kterou měla v den, kdy nabude působnosti tato
smlouva. Německá vláda oznámí bezodkladně její složení všem evropským
vládám.
Po uplynutí dvou měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti,
bude výbava těchto kusů jednotně snížena a na dále udržována na počtu
nejvýše patnácti set ran pro každý kus ráže 10.5 a menší a pěti set ran
pro každý kus ráže větší.
Čl.197.
Po tři měsíce ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, nesmí býti
používáno německých dalekonosných stanic bezdrátové telegrafie v Nauen,
Hannoveru a Berlíně bez povolení vlád Čelných mocností spojených a
sdružených k zasílání zpráv námořních, vojenských a politických, o něž
mají zájem Německo neb mocnosti, které byly za války spojenci Německa.
Stanice ty mohou zasílati a přijímati obchodní telegramy, avšak jen pod
dozorem řečených vlád, které určí délku používaných vln.
Po stejnou dobu Německo nesmí zřizovati dalekonosné stanice pro
telegrafii bez drátu ani na vlastním území, ani na území Rakouska,
Uherska, Bulharska a Turecka.
Oddíl III.
Klausule týkající se vzduchoplavby vojenské i námořní.
Čl.198.
Vojenská moc Německa nesmí míti ani vojenského ani námořního letectva.
Německo smí udržovati jediné v období do 1. října 1919 nejvýše sto
vodních letadel a hydroglisseurů, které budou určeny toliko k
vyhledávání podmořských min, vystrojeny k tomuto účelu a nesmějí v
žádném případě nositi zbraně, střelivo ani pumy jakéhokoli druhu.
Mimo motory namontované k vodním letadlům a hydroglisseurům zde
dotčeným smí býti jen jediný motor náhradní pro každý motor každého z
těchto přístrojů.
Nebude zachována žádná řiditelná vzducholoď.
Čl.199.
Do dvou měsíců ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, bude
demobilisován personál vzduchoplavecký zapsaný právě v seznamech
německých pozemních a námořních vojsk. Německo může však podržeti a
udržovati až do 1. října 1919 úhrnný počet tisíc mužů, důstojníky v to
počítajíc, pro všecky kádry a personál, ať naloděný či nenaloděný,
veškerých formací a ústavů.
Čl.200.
Do doby, než bude německé území úplně vyklizeno od vojsk spojených a
sdružených, budou požívati vzduchoplavecké přístroje spojeneckých a
sdružených mocností v Německu práva svobodného příletu, svobodného
průchodu vzduchem a přistání.
Čl.201.
Po šest měsíců od doby,kdy nabude působnosti tato smlouva, jest na
celém německém území zakázáno vyráběti vzduchoplavecké přístroje,
součásti vzduchoplaveckých přístrojů, jakož i motory a součásti motorů
pro vzduchoplavbu a dovážeti je.
Čl.202.
Jakmile nabude tato smlouva působnosti, musí veškeren materiál vojenské
i námořní vzduchoplavby, vyjímaje přístroje vytčené v článku 198,
odstavce 2 a 3, býti vydán vládám Čelných mocností spojených a
sdružených.
Toto vydání bude provedeno v místech označených jmenovanými vládami;
bude ukončeno ve třech měsících.
V tomto materiálu bude zahrnut zvláště materiál, kterého se užívá nebo
užívalo nebo který jest nebo byl určen k válečným účelům, zejména:
Úplná letadla a vodní letadla, jakož i ta, která se stavějí, opravují
nebo sestavují.
Řiditelné balony schopné plavby, jakož i balony, které se stavějí,
opravují nebo sestavují.
Přístroje k výrobě vodíku.
Hangary pro řiditelné balony a přístřeší všeho druhu pro letadla.
Až do svého odevzdání budou řiditelné balony nákladem Německa udržovány
naplněné vodíkem; přístroje na výrobu vodíku, jakož i přístřeší pro
řiditelné balony mohou podle volného uvážení uvedených mocností býti
ponechány Německu až do doby, kdy budou řiditelné balony odevzdány.
Motory letadel.
Loďky.
Výzbroj (děla, kulomety, kulometné pušky, vrhače pum, vrhače torped,
přístroje pro stejnoběh, přístroje mířicí).
Střelivo (nábojnice, granáty, nabité pumy, prázdné pumy, zásoby
výbušných látek neb suroviny k jejich výrobě).
Nástroje palubní.
Přístroje pro telegrafii bez drátu, fotografické a kinematografické
přístroje, kterých se používá ke vzduchoplavbě.
Jednotlivé součástky náležející k některé z uvedených skupin.
Materiál shora uvedený nesmí se bez zvláštního povolení jmenovaných
vlád přemístiti.
Oddíl IV.
Mezispojenecké komise dozorčí.
Čl.203.
Všechny klausule o vojenství, námořní plavbě a vzduchoplavbě, které
jsou obsaženy v této smlouvě a k jejichž provedení byla ustanovena
časová mez, provede Německo pod dozorem mezispojeneckých komisí,
zřízených zvláště k tomu cíli Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.
Čl.204.
Dozorčím komisím mezispojeneckým bude zejména svěřen dohled na to, aby
řádně byly odváděny, zničeny, zbourány a neupotřebitelnými učiněny
věci, o nichž je to uloženo německé vládě touto smlouvou.
Budou oznamovati německým úřadům rozhodnutí, která Čelné mocnosti
spojené a sdružené si vyhradily, nebo která by byla potřebná k
provádění vojenských, námořních a vzduchoplaveckých klausulí.
Čl.205.
Mezispojenecké dozorčí komise mohou úřadovati v sídle ústřední německé
vlády.
Mají právo, aby se, kdykoli to uznají za vhodné, odebraly na kterékoli
místo německého území anebo vyslaly podružné komise nebo uložily
některému neb několika ze svých členů, aby se tam vydali.
Čl.206.
Vláda německá musí poskytnouti mezispojeneckým komisím dozorčím a
jejich členům v každé příčině možnost, aby splnily svoje poslání.
Musí ustanoviti kvalifikovaného zástupce při každé mezispojenecké
komisi dozorčí, který by přijímal od ní oznámení určená pro německou
vládu a podával i obstarával jí veškerá žádaná vysvětlení i doklady.
Ve všech případech bude na německé vládě, aby poskytla na svůj náklad i
osobní i věcné prostředky potřebné k vydání, zničení, rozebrání,
zbourání a k tomu, by předměty byly učiněny neupotřebitelnými, jak
předpisuje tato smlouva.
Čl.207.
Vydržování a náklady dozorčích komisí i výlohy vzniklé jejich činností
ponese Německo.
Čl.208.
Mezispojenecká vojenská komise dozorčí bude zastupovati u vlády německé
vlády Čelných mocností spojených a sdružených ve všem, co se týká
provedení vojenských klausulí.
Zejména bude jejím úkolem, aby přijímala od německé vlády zprávy o
umístění zásob a skladů střeliva, o výzbroji opevněných míst, tvrzí a
pevností, jichž zachování Německu jest povoleno, o umístění a práci
dílen a továren na zbraně, střelivo a válečný materiál.
Bude přijímati vydané zbraně, střelivo a válečný materiál, ustanoví
místa, kde se odevzdání to vykoná, bude dohlížeti, aby bylo zničeno,
zbouráno a uvedeno v neupotřebitelný stav vše, co nařizuje tato
smlouva.
Německá vláda musí poskytnouti mezispojenecké vojenské komisi dozorčí
veškerá vysvětlení a doklady, které tato komise uzná za nutné, aby se
přesvědčila o dokonalém splnění vojenských klausulí, zejména veškeré
doklady týkající se zákonodárství, správy a řádů služebních.
Čl.209.
Mezispojenecká námořní komise dozorčí bude zastupovati u vlády německé
vlády Čelných mocností spojených a sdružených ve všem, co se týká
provedení klausulí námořních.
Bude zejména jejím úkolem, aby se odebrala do loděnic a dohlížela na
rozbírání lodí, které se tam budují, aby přijala veškerá odevzdaná
povrchová plavidla a ponorky, zvedací lodi, doky, dok trubní a
dohlížela na nařízená zničení a rozbourání.
Německá vláda musí podati mezispojenecké námořní komisi dozorčí veškerá
vysvětlení a všechny doklady, které komise tato bude pokládati za
nutné, aby se přesvědčila o úplném splnění všech klausulí o válečném
námořnictvu, zejména plány válečných lodí, složení jejich výzbroje, o
zvláštnostech a modelech děl, o střelivu, torpedech, minách, výbušných
látkách, o bezdrátových přístrojích telegrafických a vůbec o všem, co
se týká válečného materiálu námořního, a konečně všechny doklady
týkající se zákonodárství, správy a řádů služebních.
Čl.210.
Mezispojenecká vzduchoplavecká komise dozorčí bude zastupovati u
německé vlády vlády Čelných mocností spojených a sdružených ve všem, co
se týká dodržování podmínek o vzduchoplavbě.
Úkolem komise bude zejména, aby pořídila soupis vzduchoplaveckého
materiálu, který jest na německém území, dozírala na dílny na letadla,
balony a motory pro vzducholodi, na továrny na zbraně, střelivo a
výbušné látky, kterých by mohlo býti užito pro vzducholodi, aby
prohlížela všechna letiště, hangary a přístaviště, parky a skladiště,
aby, bude-li potřeba, zařídila převoz jmenovaného materiálu a aby jej
převzala.
Německá vláda musí podati mezispojenecké vzduchoplavecké komisi dozorčí
všechna vysvětlení a doklady týkající se zákonodárství, správy neb jiné
doklady, které komise tato bude pokládati za nutné, aby se přesvědčila
o úplném plnění klausulí vzduchoplaveckých, zejména číselný výkaz
personálu náležejícího ke vzduchoplavecké službě, jakož i materiálu
hotového, rozdělaného nebo objednaného, úplný seznam veškerých závodů
pracujících pro vzduchoplavbu, jejich umístění i všech hangarů a
přístavišť.
Oddíl V.
Klausule obecné.
Čl.211.
Do tří měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, musí německé
zákonodárství býti změněno a dále německou vládou udržováno ve shodě s
touto Částí této smlouvy.
V téže lhůtě musí německá vláda provésti všechna správní neb jiná
opatření, nutná k splnění předpisů této Části smlouvy.
Čl.212.
Následující ustanovení příměří ze dne 11. listopadu 1918, totiž článek
VI, paragrafy první, druhý, šestý a sedmý článku VII, čl. IX, klausule
I, II, a V přílohy č. 2, jakož i dodatečný protokol ze dne 4. dubna
1919 k příměří ze dne 11. listopadu 1918 zůstávají v platnosti potud,
pokud ustanovení ta nejsou v odporu s předchozími ustanoveními.
Čl.213.
Dokud tato smlouva zůstane v působnosti, zavazuje se Německo, že se
podrobí jakémukoli vyšetřování, které by Rada Společnosti národů
většinou hlasů uznala za nutné.
Část VI.
Váleční zajatci a hroby.
Oddíl I.
Váleční zajatci.
Čl.214.
Váleční zajatci a civilní internovaní budou dopraveni do domova co
možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a stane se
tak se všemožným urychlením.
Čl.215.
Doprava válečných zajatců a občanských internovaných osob německých do
jejich domova bude provedena za podmínek v článku 214 uvedených péčí
komise, složené ze zástupců mocností spojených a sdružených s jedné
strany a zástupců vlády německé se strany druhé.
Pro každou z mocností spojených a sdružených subkomise složená jediné
ze zástupců příslušné mocnosti a z delegátů vlády německé upraví
podrobnosti, jak návrat válečných zajatců bude proveden.
Čl.216.
Jakmile budou váleční zajatci a civilní internovaní úřadům německým
odevzdáni, budou péčí těchto úřadů a bez odkladu dopraveni do svých
domovů.
Ti z nich, jejichž předválečné bydliště leží v území obsazeném vojsky
mocností spojených a sdružených, budou rovněž dopraveni do svého
domova, avšak s výhradou svolení a dozoru vojenských úřadů okupačních
vojsk spojených a sdružených.
Čl.217.
Veškeré náklady spojené s touto dopravou, od vypravení počínaje, jdou
na účet vlády německé, která je povinna dodati přepravní prostředky
pozemní i námořní a technický personál, jak to komise zřízená podle
článku 215 uzná za nutné.
Čl.218.
Váleční zajatci a civilní internovaní, stíhaní neb odpykávající si
tresty za provinění proti kázni, budou dopraveni do domovů bez ohledu
na to, zda trest svůj odpykali nebo zda řízení proti nim jest skončeno
čili nic.
Toto ustanovení se nevztahuje na zajatce a civilní internované, kteří
by byli potrestáni pro skutky, jichž se dopustili po 1. květnu 1919.
Až do svého vstupu do vlasti zůstávají všichni váleční zajatci a
všichni civilní internovaní podřízeni řádům nyní platným, zvláště stran
práce a kázně.
Čl.219.
Váleční zajatci a civilní internovaní, stíhaní neb odsouzení k trestům
pro skutky jiné než proti kázni, mohou býti podrženi ve vazbě.
Čl.220.
Vláda německá se zavazuje přijmouti na svém území bez rozdílu všechny
osoby, jež jest dopraviti do domova.
Váleční zajatci němečtí neb státní příslušníci němečtí, kteří by si
přáli, aby nebyli dopraveni do domova, mohou býti z dopravy do domova
vyňati; vlády spojené a sdružené vyhrazují si však právo dopraviti je
buď do jejich domova nebo do země neutrální nebo dáti jim povolení, aby
se usadili na jejich území.
Německá vláda se zavazuje, že neužije proti těmto osobám nebo jejich
rodinám nijakého výjimečného opatření a že je nebude z toho důvodu
nijak stíhati ani jim jakkoliv činiti obtíže.
Čl.221.
Vlády spojené a sdružené vyhrazují si právo podmíniti návrat válečných
zajatců a příslušníků německých, kteří jsou v jejich moci, tím, že
Německo bez odkladu ohlásí a osvobodí všechny válečné zajatce a jiné
příslušníky mocností spojených aneb sdružených, kteří by snad ještě
byli v Německu.
Čl.222.
Německá vláda se zavazuje:
1. Poskytnouti volný přístup komisím, kterým bude svěřeno hledání
nezvěstných, dodati jim všechny vhodné prostředky přepravní, povoliti
jim přístup do táborů, vězení, nemocnic a všech jiných míst a dáti jim
k volnému použití všechny veřejné i soukromé listiny, které by jim při
jejich pátrání mohly býti užitečny.
2. Potrestati ty úředníky nebo soukromníky německé, kteří by byli
zatajili přítomnost příslušníka některé z mocností spojených aneb
sdružených, nebo kteří by opominuli přítomnost jejich oznámiti, ač o
tom věděli.
Čl.223.
Vláda německá se zavazuje navrátiti bezodkladně, jakmile tato smlouva
nabude působnosti, všechny předměty, cenné papíry a listiny, které
patřily příslušníkům mocností spojených aneb sdružených a které snad
byly úřady německými zadrženy.
Čl.224.
Vysoké smluvní strany prohlašují, že se vzdávají vzájemné náhrady za
částky vydané na vydržování válečných zajatců na svém území.
Oddíl II.
Hroby.
Čl.225.
Vlády spojené a sdružené i vláda německá se postarají o to, aby hroby
vojínů a námořníků pohřbených na jejich územích byly chovány v úctě a
aby byly udržovány.
Zavazují se, že uznají každou komisi, jíž bude některou vládou spojenou
neb sdruženou uloženo zjistiti, sepsati, udržovati nebo zříditi
přiměřené pomníky na dotčených hrobech, a že budou nápomocny těmto
komisím při plnění jejich úkolů.
Kromě toho jsou shodné v tom, že si navzájem poskytnou všechna
ulehčení, jež by mohla přispěti k tomu, aby bylo vyhověno žádostem o
přenesení pozůstatků jejich vojínů a námořníků s tou výhradou, že se
při tom vyhoví státnímu zákonodárství a že bude dbáno potřeb veřejného
zdravotnictví.
Čl.226.
Hroby válečných zajatců, civilních internovaných a příslušníků
jednotlivých válčících států, kteří zesnuli v zajetí, budou náležitě
udržovány podle ustanovení článku 225 této smlouvy.
Kromě toho se zavazují vlády spojené a sdružené s jedné strany a vláda
německá s druhé strany, že si navzájem vydají
1. úplný seznam zesnulých se všemi údaji, jež mohou přispěti ke
zjištění totožnosti,
2. všechny údaje o počtu a umístění hrobů všech mrtvých, kteří byli
pohřbeni bez zjištění totožnosti.
Část VII.
Ustanovení trestní.
Čl.227.
Mocnosti spojené a sdružené vznášejí veřejnou žalobu na Viléma II.
Hohenzollerského, bývalého císaře německého, pro nejhrubší porušení
zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv.
Ustaví se zvláštní soud, aby soudil obžalovaného, zajišťuje mu zásadní
záruky práva hájiti se. Bude se skládati z pěti soudců jmenovaných po
jednom těmito pěti mocnostmi: Spojenými státy americkými, Velkou
Britanií, Francií, Italií a Japonskem.
Soud bude souditi podle důvodů vyplývajících z nejvyšších zásad
mezinárodní politiky, se snahou zajistiti úctu k povinnostem slavnostně
převzatým, k mezinárodním závazkům i k mezinárodní mravnosti. Bude mu
příslušeti, aby určil trest, jaký uzná za vhodný.
Mocnosti spojené a sdružené se obrátí k vládě nizozemské s žádostí, aby
vydala bývalého císaře do jejich rukou na soud.
Čl.228.
Vláda německá přiznává mocnostem spojeným a sdruženým právo, aby
postavily před své vojenské soudy osoby obžalované z činů příčících se
zákonům a zvykům válečným.
Osobám uznaným vinnými budou vyměřeny tresty zákonem stanovené. Tohoto
ustanovení bude použito bez ohledu na jakékoli řízení neb stíhání před
soudy Německa neb jeho spojenců.
Vláda německá musí vydati mocnostem spojeným a sdruženým neb té z nich,
jež o to požádá, všechny osoby, jež, jsouce obžalovány z činu příčícího
se zákonům a zvykům válečným, jí budou udány buď jménem nebo hodností,
úřadem nebo zaměstnáním, které jim určily německé úřady.
Čl.229.
Pachatelé činů proti příslušníkům některé mocnosti spojené a sdružené
budou postaveni před vojenské soudy této mocnosti.
Pachatelé činů proti příslušníkům několika mocností spojených a
sdružených budou postaveni před vojenské soudy složené z členů
vojenských soudů mocností, o něž jde.
V každém případě bude míti obžalovaný právo určiti si sám svého
obhájce.
Čl.230.
Vláda německá se zavazuje, že poskytne všechny doklady a údaje
jakéhokoli druhu, jejichž předložení by bylo uznáno za nutné k
zevrubnému seznání činu za vinu kladeného, k vypátrání vinníků a k
přesnému zjištění odpovědnosti.
Část VIII.
Náhrada škod.
Oddíl I.
Obecná ustanovení.
Čl.231.
Vlády spojené a sdružené prohlašují a Německo uznává, že Německo a jeho
spojenci jsou jako původci odpovědni za všechny ztráty a škody, jež
utrpěli vlády spojené a sdružené a jejich státní příslušníci následkem
války vnucené jim napadením od Německa a spojenců.
Čl.232.
Vlády spojené a sdružené uznávají, že hospodářské zdroje Německa,
hledíc k trvalému zmenšení těchto zdrojů, jak vyplývá z jiných
ustanovení této smlouvy, nedostačují, aby zcela zabezpečily úhradu
všech těchto ztrát a škod.
Vlády spojené a sdružené požadují však a Německo se k tomu zavazuje,
aby byly nahrazeny všechny škody způsobené občanskému obyvatelstvu
kterékoliv z mocností spojených a sdružených i jeho majetku za dobu, po
niž ona mocnost byla ve válečném stavu s Německem, následkem uvedeného
napadení na zemi, na moři a ve vzduchu, a vůbec všecky škody, jak jsou
vymezeny v připojené příloze I.
Německo, splňujíc závazek již dříve převzatý, úplně znovuzříditi Belgii
a uvésti ji v předešlý stav, zavazuje se, že zaplatí všechny částky,
jež si Belgie vypůjčila od vlád spojených a sdružených až do 11.
listopadu 1918, spolu s 5% ročním úrokem, a to mimo náhradu škod
vymezenou na jiných místech této Části a z právního důvodu porušení
smlouvy z r. 1839. Výše těchto částek bude určena komisí reparační a
vláda německá se zavazuje, že ihned vydá zvláštní poukázky majetníku
svědčící v přiměřené výši, splatné v markách ve zlatě dne 1. května
1926 aneb podle volby německé vlády 1. května kteréhokoli roku před r.
1926. V mezích těchto ustanovení určí komise reparační ráz těchto
poukázek. Poukázky tyto budou odevzdány komisi reparační, jež bude
zmocněna, aby je jménem Belgie přijala a potvrdila jejich příjem.
Čl.233.
Výše náhrad, jimiž je Německo za uvedené škody povinno, bude určena
mezispojeneckou komisí, která se bude jmenovati komise reparační a bude
ustavena ve složení a pravomoci, jak vyznačeno níže v připojených
přílohách č. II - VII.
Tato komise bude zkoumati nároky na odškodněnou a poskytne německé
vládě slušnou možnost se vyjádřit.
Usnesení této komise o výši náhrad za škody svrchu označené budou
sepsána a oznámena vládě německé nejpozději dne 1. května 1921 jakožto
úhrn jejích závazků.
Komise ustanoví zároveň rozvrh plateb, počítajíc, pokud se týče lhůt a
způsobů platebních, s tím, že Německo zaplatí celý dluh v období
třiceti let, od 1.května 1921. Kdyby však v tomto období Německo svého
dluhu nezaplatilo, může býti vyrovnání celého dosud nesplaceného zbytku
podle volného rozhodnutí komise přesunuto na léta další a může býti
předmětem jinakých opatření, která určí vlády spojené a sdružené,
postupujíce podle řádu určeného v této Části této smlouvy.
Čl.234.
Povinností komise reparační bude, po 1. květnu 1921 čas od času
zkoumati hospodářské zdroje a platební schopnost Německa, a bude míti
náležitou pravomoc, aby, poskytnouc zástupcům této země slušnou
příležitost vyjádřiti se, prodloužila platební lhůty a pozměnila
platební způsob, jak budou ustanoveny podle čl. 233; nebude však směti
prominouti zaplacení žádné částky bez výslovného zmocnění různých vlád
zastoupených v komisi.
Čl.235.
Německo zaplatí v letech 1919 a 1920 a v prvních čtyřech měsících r.
1921 hodnotu rovnající se 20.000,000.000 (dvaceti miliardám) marek ve
zlatě v tolika splátkách a takovým způsobem (ve zlatě, zboží, lodích, v
ceninách a jinak), jak určí komise reparační, za tím účelem, aby se
mocnostem spojeným a sdruženým umožnilo obnoviti život průmyslový a
hospodářský již nyní, dříve než bude určena konečná výše jejich nároků;
z této částky budou nejprve zaplaceny výdaje za vojsko v obsazených
územích po příměří z 11. listopadu 1918; se schválením vlád Čelných
mocností spojených a sdružených mohou též zaplaceny býti potraviny a
suroviny v množství, jež uvedené vlády uznají za potřebné, aby Německo
mohlo dostáti svým závazkům k náhradě škod. Zbytek bude účtován na
srážku částek Německem povinovaných z důvodu náhrady škod. Dále Německo
odevzdá poukázky uložené paragrafem 12c) přílohy II.
Čl.236.
Německo souhlasí dále, aby se jeho hospodářských zdrojů použilo přímo
na náhradu škod tak, jak je podrobněji vytčeno v přílohách III, IV, V a
VI, týkajících se obchodního loďstva, náhrad věcných, uhlí a jeho
derivátů, barviv a jiných chemických výrobků. Cena postoupených statků
a užitku jimi ve smyslu uvedených příloh získaného, zjištěná způsobem
tamtéž předepsaným, bude počítána ku prospěchu Německa a zúčtuje se na
srážku závazků stanovených v hořejších článcích.
Čl.237.
Postupné splátky, počítaje v to i ty, které jsou uvedeny v předešlých
článcích, hrazené Německem k uspokojení nároků výše uvedených, budou
rozdělovány vládami spojenými a sdruženými podle klíče předem
ujednaného na základě zásad spravedlnosti a práva každé z nich.
Vzhledem k tomuto rozdělení bude cena postoupených statků a služeb
prokázaných podle čl. 243 a příloh III, IV, V, VI a VII počítána týmž
způsobem, jako u plateb vykonaných téhož roku.
Čl.238.
Mimo platby nahoře určené vrátí Německo v týchž hodnotách, řídíc se
postupem, jejž stanoví komise reparační, peníze, které byly odvlečeny,
zabaveny nebo sekvestrovány, i dobytek, předměty jakéhokoli druhu a
ceniny odvlečené, zabavené nebo sekvestrované, a to v případě, že bude
možno je zjistiti podle totožnosti na území náležejícím Německu nebo
některému z jeho spojenců.
Dokud nebude tento postup ustanoven, bude se ve vracení pokračovati
podle ustanovení příměří z 11. listopadu 1918, úmluv je obnovujících a
protokolů na ně se vztahujících.
Čl.239.
Vláda německá se zavazuje neprodleně začíti s vracením stanoveným v čl.
238 a s provedením plateb a dodávek stanovených v čl. 233, 234, 235 a
236.
Čl.240.
Vláda německá uznává komisi ustanovenou v čl. 233 tak, jak ji podle
přílohy II mohou zříditi vlády spojené a sdružené; přiznává jí
neodvolatelně držbu a vykonávání práv a zmocnění daných jí touto
smlouvou.
Vláda německá poskytne komisi všecky údaje, kterých by snad
potřebovala, pokud jde o stav a podnikání finanční, o majetek, o
výrobní schopnost, o zásoby a běžnou výrobu surovin i průmyslových
výrobků Německa a jeho příslušníků; rovněž podá jakoukoli zprávu stran
operací vojenských, jejíž znalost bude komise pokládati za nezbytnou,
aby určila závazky Německa stanovené v příloze I.
Vláda německá poskytne členům komise a jejím oprávněným úředníkům
všechna práva i nedotknutelnost, jichž v Německu požívají diplomatičtí
zástupci spřátelených mocností řádně ověření.
Německo dále se uvoluje hraditi platy a výlohy komise a osob, které
tato komise bude moci zaměstnávati.
Čl.241.
Německo se zavazuje vydati, zachovávati v platnosti a vyhlásiti
jakákoli zákonná ustanovení, nařízení a výnosy, jichž by snad bylo
třeba k úplnému provedení těchto ujednání.
Čl.242.
Ustanovení této Části této smlouvy se nevztahují na vlastnictví, práva
a zájmy, o něž jde v Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářská)
této smlouvy; stejně se nevztahují na výtěžek jejich likvidace, leda
pokud jde o konečný přebytek ku prospěchu Německa (vzpomenutý v čl. 243
a).
Čl.243.
Ku prospěchu Německa na účtu jeho závazků k náhradě škod se připíší:
a) konečné přebytky vyplývající ku prospěchu Německa podle Oddílu V
(Alsasko-Lotrinsko) Části III (Politické klausule evropské) a podle
Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářské této smlouvy;
b) částky povinované Německu vzhledem k postoupení dotčenému v Oddílu
IV (Pánev Saarská) Části III (Politické klausule evropské), v Části IX
(Klausule finanční) a v Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice);
c) částky, o nichž by komise usoudila, že mají býti počítány ku
prospěchu Německu vzhledem k jakémukoli jinému postupu vlastnictví,
práv a koncesí neb jiných zájmů, o nichž jedná tato smlouva.
V žádném případě však to, co bude vráceno vzhledem k čl. 238 této
Části, nebude možno počítati Německu ku prospěchu.
Čl.244.
Postoupení německých podmořských kabelů, jež nejsou předmětem
zvláštního ustanovení této smlouvy, jest upraveno připojenou přílohou
VII.
Příloha I.
Ve smyslu hořejšího čl. 232 možno od Německa požadovati náhrady za
všechny škody náležející do těchto skupin:
1. Škody způsobené občanským osobám poškozením na těle nebo na životě a
škody způsobené jejich pozůstalým, o něž jim bylo pečovati, ať se
poškození stalo jakýmikoli činy válečnými, zahrnujíc v to i
bombardování nebo jiný způsob útoku na zemi, na moři nebo ve vzduchu, a
jakýmikoli přímými následky jich nebo kterýchkoli válečných operací
obou válčících stran, ať se staly kdekoliv.
2. Škody kdekoli způsobené Německem nebo jeho spojenci občanským osobám
ukrutenstvím, násilím nebo zlým nakládáním, zahrnujíc v to ublížení
životu nebo zdraví vězněním, deportací, internováním neb nuceným
vystěhováním, zanecháním bez pomoci na moři neb nucenou prací, dále
škody způsobené pozůstalým těchto osob, o něž těmto obětem bylo
pečovati.
3. Škody způsobené Německem nebo jeho spojenci na vlastním území nebo
na území obsazeném neb zabraném občanským osobám jakýmkoli ublížením na
zdraví neb na pracovní schopnosti neb na cti, dále škody způsobené
pozůstalým těchto osob, o něž jim bylo pečovati.
4. Škody způsobené válečným zajatcům špatným nakládáním jakéhokoli
druhu.
5. Jakožto škoda způsobená národům mocností spojených a sdružených
všechny pense neb odškodnění stejného rázu poskytované vojenským obětem
války (příslušníkům vojska pozemního, námořního a sil
vzduchoplaveckých), a to zmrzačeným, raněným, nemocným neb neschopným k
práci i osobám, o něž se lidé takto poškození starali; výše částek
povinovaných vládám spojeným a sdruženým se pro každou ze jmenovaných
vlád vypočte kapitalisací řečených pensí nebo podobných odškodnění ode
dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, a to na základě sazeb platných
toho času ve Francii.
6. Výlohy, jež vlády spojené a sdružené měly s podporováním válečných
zajatců, jejich rodin neb osob, o které se zajatci starali.
7. Příspěvky poskytované vládami mocností spojených a sdružených
rodinám osob mobilisovaných nebo všech těch, jež sloužily ve vojsku, a
jiným osobám na nich závislým; výše částek povinovaných vládám spojeným
a sdruženým za každý jednotlivý rok, po který trval stav nepřátelství,
vypočte se pro každou ze jmenovaných vlád na základě průměrných sazeb,
jichž se používalo v onom roce pro takovéto platy ve Francii.
8. Škody způsobené občanským osobám donuceným od Německa nebo jeho
spojenců pracovati bez spravedlivé odměny.
9. Škody na jakémkoli statku kdekoli ležícím, náležejícím některé z
mocností spojených a sdružených neb jejím příslušníkům (vyjímaje díla a
materiál vojenský i námořní), který byl jednáním Německa neb jeho
spojenců na zemi, na moři nebo ve vzduchu odvlečen, zabaven, poškozen
neb zničen; dále škody, které jsou přímým následkem nepřátelského
jednání neb jakýchkoli válečných operací.
10. Škody způsobené ve formě vynucených záloh, pokut nebo podobných
jiných vydírání se strany Německa nebo jeho spojenců na újmu občanského
obyvatelstva.
Příloha II.
§ 1.
Komise zřízená článkem 233 bude míti název "komise reparační"; v
následujících článcích bude označována slovem "komise".
§ 2.
Zástupci do komise budou vysláni Spojenými státy americkými, Velkou
Britannií, Francií, Italií, Japonskem, Belgií a státem srbsko -
chorvatsko - slovinským. Každá tato mocnost vyšle po jednom zástupci a
jednom náhradníkovi, který onoho bude zastupovati v nemoci neb za nutné
nepřítomnosti, který však za všech jiných okolností bude míti jen právo
býti přítomen při jednání bez jakékoli účasti v něm.
V žádném případě nesmějí se účastniti jednání komise a hlasovati
zástupcové více než pěti z hořejších mocností. Zástupci Spojených
států, Velké Britannie, Francie a Itali budou míti toto právo vždy.
Zástupce Belgie bude míti toto právo ve všech případech mimo ty, jež
jsou vyjmenovány níže. Zástupce Japonska bude míti toto právo v
případech, kdy budou zkoumány otázky týkající se škod utrpěných na moři
a dále otázky, o nichž jedná článek 260 Části IX (Klausule finanční),
pokud při nich jde o japonské zájmy. Zástupce státu srbsko - chorvatsko
- slovinského bude míti toto právo, když budou zkoumány otázky týkající
se Rakouska, Uherska nebo Bulharska.
Každá z vlád zastoupených v komisi bude míti právo vystoupiti z ní po
dvanáctiměsíční výpovědi, již třeba notifikovati komisi a potvrditi
během šestého měsíce následujícího po dni prvotní notifikace.
§ 3.
Z ostatních mocností spojených a sdružených ty, jež by mohly míti
zájem, budou oprávněny vyslati po zástupci, jenž bude přítomen a
zúčastní se jednání jako přísedící, avšak jen, pokud budou zkoumány a
projednávány nároky a zájmy oné mocnosti; takovýto zástupce nebude míti
právo hlasovati.
§ 4.
Zemře-li, vzdá-li se nebo bude odvolán kterýkoli zástupce, náhradník
nebo přísedící, musí jeho nástupce co možno nejdříve býti jmenován.
§ 5.
Komise bude míti svoji hlavní stálou úřadovnu v Paříži a tu se
shormáždí k prvé schůzi ve lhůtě co nejkratší, jakmile nabude tato
smlouva působnosti; později se bude shromažďovati na takovém místě a v
takových obdobích, jak shledá vhodným a jak bude nezbytné k
nejrychlejšímu vyřizování jejich úkolů.
§ 6.
V první své schůzi si komise zvolí ze zástupců svrchu uvedených
předsedu a místopředsedu, kteří podrží svoje funkce rok a budou moci
být znovu voleni. Jestliže se místo předsedovo neb místopředsedovo
uprázdní během ročního období, přikročí komise ihned k novým volbám pro
zbytek řečeného období.
§ 7.
Komise jest oprávněna jmenovati úředníky, jednatele a zřízence potřebné
k vykonávání svých úkolů a stanoviti jejich plat; zříditi výbory,
jejichž členové nemusí býti nutně členy komise, a učiniti jakákoliv
opatření prováděcí, nezbytná k vyplnění svých úloh; konečně přenésti
své oprávnění a zplnomocnění na svoje úředníky, jednatele a výbory.
§ 8.
Všechny porady komise budou tajné, leda že by se ze zvláštních důvodů v
jednotlivých případech komise rozhodla jinak.
§ 9.
Komise musí v obdobích, jež čas od času určí, a na požádání vlády
německé vyslechnouti všechny vývody a důkazy předložené Německem o
všech otázkách týkajících se jeho platební schopnosti.
§ 10.
Komise bude zkoumati nároky a poskytne vládě německé slušnou možnost
vyjádřiti se, aniž se však tato vláda bude jakkoliv moci účastniti
rozhodování komise. Komise poskytne stejnou možnost spojencům Německa,
bude-li toho mínění, že jde o jejich zájmy.
§ 11.
Komise nebude vázána žádným zákonodárstvím ani určitým zákoníkem, ani
zvláštními pravidly o vyšetřování a řízení. Bude se říditi
spravedlivostí, slušností a poctivostí. Její rozhodnutí budou se musiti
přizpůsobiti jednotným zásadám a pravidlům všude, kde bude možno užíti
takových zásad a pravidel. Ustanoví pravidla vztahující se na způsob,
jak nároky prokázati. Bude moci používati kteréhokoli řádného způsobu
výpočtu.
§ 12.
Komise bude míti všechnu moc a bude vykonávati všechna oprávnění
udělená jí touto smlouvou.
Komise bude vůbec oprávněna měrou co nejširší dozírati na vše a
prováděti vše, co se týče otázky napravení škod, jak jest upraveno v
této Části této smlouvy, a bude moci vykládati její ustanovení. V rámci
ustanovení této smlouvy jest komise zřízena všemi vládami spojenými a
sdruženými, vyjmenovanými v paragrafech 2 a 3, jako jejich výhradný
zástupce, který by podle jejich příslušného podílu přijímal, prodával,
uschovával a rozděloval platby, jež má Německo podle ustanovení této
Části této smlouvy poskytovati k náhradě škod. Komise se bude říditi
těmito výminkami a ustanoveními:
a) Každý díl celkové částky uznaných pohledávek, který nebude zaplacen
zlatem neb loďmi, cennými papíry a zbožím neb kterýmkoli jiným
způsobem, bude musiti býti od Německa uhrazen podle podmínek komisí
stanovených odevzdáním poukázek, obligačních neb jiných cenných papírů
v příslušné výši jakožto záruky tak, aby tím byl uznán díl dluhu, o
nějž jde.
b) Odhadujíc občas platební schopnost Německa, bude komise zkoumati
daňový systém německý: 1. za tím účelem, aby všech příjmů Německa,
počítajíc v to i příjmy určené k platům neb úhradám vyplývajícím z
jakékoli půjčky vnitřní, bylo použito výsadně k úhradě částky dlužné z
důvodu náhrady škod, a 2. tak, aby nabyla jistoty, zda v celku daňový
systém německý jest poměrně stejně přísný jako systém kterékoliv
mocnosti zastoupené v komisi.
c) Aby se usnadnila neodkladná obnova hospodářského života států
spojených a sdružených, a aby se v ní mohlo pokračovati, přijme komise
tak jak jest ustanoveno v článku 235, od Německa jako záruku a uznání
jeho dluhu první splátku poukázek ve zlatě, svědčících majetníku,
prostých jakýchkoli poplatků a daní, jež jsou nebo mohly býti zavedeny
vládami německé říše neb států nebo kteroukoli jinou veřejnou mocí na
nich závislou. Tyto poukázky budou složeny jako splátky ve třech
částech, jak jest určeno dále (při čemž marky ve zlatě jsou splatné
podle článku 262 Části IX [Klausule finanční] této smlouvy):
1. Vydá se ihned za 20 miliard (dvacet miliard) marek ve zlatě
poukázek, svědčících majetníku, splatných bezúročně nejpozději do 1.
května 1921; k umoření těchto poukázek použije se především platů, ke
kterým se Německo zavázalo podle čl. 235, po srážce částek určených k
úhradě výloh na udržování okupačních vojsk a k zaplacení výloh za
zásobování potravinami a surovinami; ony poukázky, které by nebyly
ještě umořeny k 1. květnu 1921, budou pak vyměněny za nové poukázky
téhož způsobu jako poukázky uvedené zde níže (12 c) 2).
2. Vydá se ihned za 40 miliard (čtyřicet miliard) marek ve zlatě
poukázek, svědčících majetníku, zúročitelných 2,5 % (dvěma a půl
procenty) od r. 1921 do r. 1926 a potom 5% (pěti procenty) s příplatkem
dalšího 1% (jednoho procenta) na umoření celé sumy emise, počínajíc od
roku 1926.
3. Vydá se ihned jako záruka úpis, že Německo složí, ovšem jen bude-li
komise přesvědčena, že může zajistiti jejich zúročení a úmor, jako
další splátku za 40 miliard (čtyřicet miliard) marek ve zlatě poukázek,
svědčících majetníku, zúročitelných 5% (pěti procenty), při čemž komise
má určiti lhůty splatnosti a způsob zaplacení jistiny i úroků.
Doba splatnosti úroků, způsob použití fondu umořovacího a všechny
ostatní otázky obdobné, týkající se vydání, správy a úpravy vydání
poukázek, budou čas od času stanoveny komisí.
Další emise za účelem uznání a záruky mohou býti požadovány čas od času
za podmínek, jež komise ustanoví později.
d) Jestliže by poukázky, dlužní úpisy neb jinaká uznání dluhu vydaná
Německem jako záruka neb uznání jeho dluhu za náhradu škod byly
přiděleny s konečnou platností a nikoli jako záruka jiným osobám nežli
jednotlivým vládám, k jejichž prospěchu byla původně určena suma dluhu
Německa za náhradu škod, bude řečený dluh vzhledem k těmto vládám
pokládán za zaniklý částí rovnající se jmenovité hodnotě poukázek, jež
byly takto konečně přiděleny, a příslušný závazek Německa, pokud jde o
tyto poukázky, se omezí na závazek na nich vyjádřený.
e) Výdaje způsobené opravami a znovuvybudováním statků ležících v
zabraných a zpustošených krajích, zahrnujíc v to i znovuzřízení svršků,
strojů a všeho ostatního materiálu, budou odhadovány podle toho, co
budou státi opravy a znovuzřízení v době, kdy práce budou provedeny.
f) Rozhodnutí komise vztahující se na úplné neb částečné prominutí
jistiny neb úroků kteréhokoli zjištěného dluhu Německa budou musiti
býti odůvodněna.
§ 13.
Co se týká hlasování, bude se komise říditi těmito pravidly:
Kdykoliv se komise usnáší, zapíší se hlasy všech zástupců s právem
hlasovacím nebo, je-li některý z nich nepřítomen, jejich náhradníků.
Zdržeti se hlasování pokládá se za hlasování proti návrhu
projednávanému. Přísedící nemají práva hlasovacího.
Jednohlasnosti jest třeba o otázkách, jež mají za předmět:
a) svrchovanost mocností spojených a sdružených aneb úplné neb částečné
prominutí dluhu neb závazků Německa;
b) výši a podmínky poukázek a jiných obligačních papírů, které má
složiti vláda německá, a stanovení doby i způsobu jejich prodeje, dání
na trh neb rozdělení;
c) jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících mezi 1.
květnem 1921 a koncem roku 1926, tento rok v to počítajíc, přes rok
1930;
d) jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících po roce
1926 na dobu delší tří let;
e) použití jiného způsobu odhadu škod v některém jednotlivém případě,
než jaký byl přijat v dřívějším případu podobném;
f) výklad ustanovení této Části této smlouvy.
Všechny ostatní otázky budou rozhodovány většinou hlasů.
Jestliže by nastala mezi zástupci různost mínění o tom, zdali k
rozhodnutí jisté věci je zapotřebí jednohlasnosti čili nic, a jestliže
by tento rozpor nemohl býti urovnán odvoláním k jejich vládám, zavazují
se vlády spojené a sdružené neodkladně vznésti takovýto spor na osobu
nestrannou jakožto rozhodčího, o jehož jmenování se dohodnou a jehož
výrok se zavazují uznati.
§ 14.
Rozhodnutí komise, která budou v souhlase s pravomocí jí udělenou,
budou se ihned vykonávati a bude beze všeho možno jich hned použíti.
§ 15.
Komise dodá každé zúčastněné mocnosti ve formě, jakou sama určí:
1. potvrzení, že má v držení na účet jmenované mocnosti poukázky z
emisí nahoře vytčených; toto potvrzení může na požádání oné mocnosti
býti rozděleno v díly, ne však více než pět;
2. čas od času potvrzení svědčící, že komise má v držení na účet
jmenované mocnosti všeliké jiné předměty majetkové dodané Německem na
splátku jeho dluhu za náhradu škody.
Potvrzení svrchu řečená budou vydávána na jméno a bude možno, je po
předchozím zpravení komise přenášeti rubopisem.
Jestliže poukázky jsou vydány, aby byly prodány neb dány na trh, a
jestliže komise vydala předměty majetkové, musí příslušná část
potvrzení býti vzata zpět.
§ 16.
Vládě německé se od 1. května 1921 připíše na vrub úrok z jejího dluhu,
tak jak jej ustanoví komise po srážce všech splátek provedených v
hotovosti nebo v hodnotách jí rovnocenných aneb v poukázkách vydaných
ku prospěchu komise a všech plateb uvedených v článku 243. Výše tohoto
úroku bude určena na 5%, leda že by komise někdy později usoudila, že
jest poměry odůvodněno tuto výši změniti.
Komise, stanovíc k 1. květnu 1921 celkovou sumu dluhu Německa, bude
moci úroky z dlužných částek vztahujících se k napravení škod věcných
účtovati mezi 11. listopadem 1918 a 1. květnem 1921.
§ 17.
Nedostojí-li Německo kterémukoliv závazku určenému touto částí této
smlouvy, oznámí komise ihned toto nesplnění každé mocnosti zúčastněné,
připojujíc všechny návrhy o všech opatřeních, jež uzná za vhodná
vzhledem k tomuto nesplnění.
§ 18.
Opatření, k nimž mocnosti spojené a sdružené budou oprávněny, jestliže
by Německo svévolně závazků nesplnilo, a jež se Německo zavazuje
nepokládati za činy nepřátelství, mohou obsahovati zákazy a donucovací
prostředky rázu hospodářského a finančního a vůbec taková jiná
opatření, jež by příslušné vlády snad pokládaly za vynucena okolnostmi.
§ 19.
Platby, které se mají provésti ve zlatě nebo v hodnotách jemu
rovnocenných na srážku uznaných nároků mocností spojených a sdružených,
mohou kdykoli býti přijaty komisí v podobě statku movitého i
nemovitého, zboží, podniků, práv a koncesí v územích německých neb mimo
ně, lodí, obligací, akcií neb cenných papírů jakéhokoli druhu, peněz
Německa neb jiných států; jejich hodnotu v poměru k zlatu určí komise
sama podle sazeb spravedlivých a poctivých.
§ 20.
Komise, stanovíc nebo přijímajíc platby, které se vykonají odevzdáním
určitých statků neb práv, bude přihlížeti u nich ke všem oprávněným
právům a zájmům mocností spojených a sdružených neb neutrálních i
jejich příslušníků.
§ 21.
Žádný člen komise není odpověden za jakýkoli čin neb opominutí plynoucí
z jeho funkcí, než vládě, která jej jmenovala. Žádná vláda spojená a
sdružená nepřijímá ručení za kteroukoli jinou vládu.
§ 22.
Tato příloha může v mezích ujednání této smlouvy býti změněna
jednohlasným usnesením vlád zastoupených v komisi.
§ 23.
Jakmile Německo a jeho spojenci vyrovnají všechny částky, jež jsou
dlužni podle této smlouvy neb rozhodnutí komise, a jakmile všechny
částky přijaté neb hodnoty je zastupující budou rozděleny mezi
příslušné mocnosti, bude komise rozpuštěna.
Příloha III.
§ 1.
Německo uznává právo mocností spojených a sdružených, aby všechny lodi
a čluny obchodní i rybářské, událostmi válečnými zničené nebo
poškozené, byly nahrazeny tuna za tunu (hrubé nosnosti) a třída za
třídu.
Přes to, že dnešní německá loďstvo představuje tonáž o mnoho nižší
nežli tonáž, kterou mocnosti spojené a sdružené ztratily německým
napadením, bude právo svrchu uznané, pokud jde o německé lodi a čluny,
vykonáno takto:
Německá vláda svým jménem a tak, že zavazuje všechny ostatní zájemníky,
postupuje vládám spojeným a sdruženým vlastnictví ke všem obchodním
lodím o 1600 hrubých tunách a větším, které náležejí jejím
příslušníkům, dále polovici tonáže lodí o hrubé tonáži mezi 1000 a 1600
tunami, a čtvrtinu tonáže parních šalup i čtvrtinu tonáže ostatních
rybářských člunů.
§ 2.
Německá vláda odevzdá komisi reparační všechny lodi a čluny, o něž jde
v paragrafu 1, do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude
působnosti.
§ 3.
Lodi a čluny vzpomenuté v paragrafu 1 zahrnují všechny lodi a čluny a)
plující neb oprávněné plouti s obchodní vlajkou německou; b) náležející
německému státnímu příslušníku, německé společnosti neb sdružení, nebo
společnosti neb sdružení v některém jiném státě než spojeném nebo
sdruženém, stojí-li pod dozorem neb správou německých příslušníků; nebo
c) toho času stavěné 1. v Německu, 2. v některém jiném státě, než
spojeném nebo sdruženém, pro německé příslušníky, německou společnost
nebo sdružení.
§ 4.
Aby se opatřily doklady o vlastnictví pro každou loď odevzdanou jak
nahoře řečeno, německá vláda:
a) odevzdá o každé lodi komisi reparační k její žádosti kupní smlouvu
neb jakoukoli jinou listinu zakládající převod plného vlastnictví lodi
na jmenovanou komisi, a to vlastnictví nezatíženého žádnou výhradou,
zástavou neb jakýmkoli břemenem;
b) učiní všechna opatření předepsaná komisí reparační, aby tyto lodi
byly k disposici řečené komisi.
§ 5.
Doplňkem k částečné náhradě se Německo zavazuje dáti stavěti obchodní
lodi na německých loděnicích na účet vlád spojených a sdružených podle
těchto ustanovení:
a) Do tří měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, oznámí
komise reparační vládě německé úhrn tonáže, která se má vystavěti v
každém ze dvou let následujících po třech měsících svrchu vzpomenutých.
b) Do dvou let ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, oznámí
komise reparační vládě německé úhrn tonáže, která se má vystavěti v
každém ze tří let následujících po dvou letech svrchu vzpomenutých.
c) Úhrn tonáže, jejž bude vystavěti každého roku, nebude přesahovati
200.000 tun hrubé nosnosti.
d) Specifikace lodí, které se mají stavěti, podmínky, podle kterých
mají býti stavěny neb dodávány, cena za tunu, jíž budou účtovány komisí
reparační, a všechny ostatní otázky vztahující se na objednávku, stavbu
a dodávku lodí a jich účtování budou stanoveny jmenovanou komisí.
§ 6.
Německo se zavazuje vrátiti in natura a v normálním udržovacím stavu
mocnostem spojeným a sdruženým do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva
nabude působnosti, v souhlase s řízením, jež ustanoví komise reparační,
všechny lodi a pohyblivá zařízení pro říční plavbu, jež od 1. srpna
1914 přešly z jakéhokoliv důvodu v držení Německa neb některého jeho
příslušníka, a jejichž totožnost bude možno zjistiti.
Aby se nahradily ztráty říční tonáže, vzniklé z jakékoli příčiny, jež
utrpěly za války mocnosti spojené a sdružené, a jež nebude možno
nahraditi navrácením svrchu stanoveným, zavazuje se Německo postoupiti
reparační komisi část svého říčního loďstva až do výše oněch ztrát;
toto postoupení však nesmí přesahovati 20% tohoto říčního loďstva, jak
bylo dne 11. listopadu 1918.
Způsob tohoto postoupení bude určen rozhodčími stanovenými v článku 339
Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy; ti mají za
úkol řešiti obtíže, jež stran rozdělení říční tonáže vyplývají z nové
mezinárodní správy určitých říčních sítí nebo z územních změn
týkajících se těchto sítí.
§ 7.
Německo se zavazuje učiniti všechna opatření, jež by mu komise
reparační udala, aby nabyla plného vlastnického práva ke všem lodím,
jež byly snad za války postoupeny nebo mají býti postoupeny pod
neutrální vlajky bez svolení vlád spojených a sdružených.
§ 8.
Německo se zříká všech nároků jakéhokoli rázu proti vládám spojeným a
sdruženým a jejich příslušníkům, pokud se tkne držení anebo užívání
jakýchkoli lodí neb člunů německých a pokud se tkne všech ztrát nebo
škod utrpěných na uvedených lodích nebo člunech, vyjímaje platby za
užívání těchto lodí povinované podle protokolu o příměří ze dne 13.
ledna 1919 a podle protokolů následujících.
Odevzdávání obchodního loďstva německého musí býti dále prováděno bez
přerušení podle uvedených protokolů.
§ 9.
Německo se zříká všech nároků na lodi neb jejich náklady, jež byly
potopeny přímo nebo následkem nepřátelské akce námořní a jež potom byly
zachráněny, má-li na nich zájem některá z vlád spojených a sdružených
nebo jejich příslušníci ať jako vlastníci, nájemci, pojišťovatelé či z
kteréhokoli jiného důvodu, a to nehledě k jakémukoli odsuzujícímu
rozsudku, jejž snad vynesl některý kořistní soud německý nebo soud jeho
spojenců.
Příloha IV.
§ 1.
Mocnosti spojené a sdružené požadují a Německo se k tomu zavazuje, aby
Německo k částečnému splnění závazků stanovených v této Části a
způsobem dále naznačeným poskytlo přímo svoje hospodářské zdroje k
věcnému znovuvybudování zabraných území mocností spojených a sdružených
měrou těmito mocnostmi určenou.
§ 2.
Vlády mocností spojených a sdružených odevzdají reparační komisi
seznamy udávající:
a) zvířata, stroje, nářadí, náčiní a všecky podobné předměty rázu
obchodního, jež byly vzaty, spotřebovány nebo zničeny od Německa nebo
zničeny přímým následkem vojenských operací a jež si tyto vlády, aby
dostály potřebám neodkladným a spěšným, přejí míti nahrazeny zvířaty
nebo předměty téhož druhu, nalézajícími se na německém území v době,
kdy tato smlouva nabude působnosti;
b) potřeby k znovuvybudování (kámen, cihly, ohnivzdorné cihly, tašky,
tesařské dříví, okenní tabule, ocel, vápno, cement atd.), stroje,
otopná zařízení, nábytek a všechny předměty rázu obchodního, o nichž si
uvedené vlády přejí, aby byly vyrobeny a zhotoveny v Německu a jím
dodány k znovuzřízení území válkou postižených.
§ 3.
Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 a)
budou dodány do šedesáti dnů po tom, kdy tato smlouva nabude
působnosti.
Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 b)
budou dodány nejpozději do 31. prosince 1919.
Seznamy budou obsahovati všechny podrobnosti obvyklé v obchodních
smlouvách o jmenovaných věcech, počítaje v to i výčet, dodací lhůtu
(tato lhůta nesmí přesahovati čtyři léta) a místo dodání; nebudou však
obsahovati ani určení ceny, ani odhad; stanoviti cenu nebo odhad
ponechává se komisi, jak jest určeno dále.
§ 4.
Jakmile dostane tyto seznamy, bude komise zkoumati, v jaké míře mohou
býti požadovány od Německa předměty a zvířata v seznamech uvedené. Při
svém rozhodování bude se komise říditi ohledem na vnitřní potřeby
Německa, pokud toho bude potřebí k udržování jeho života sociálního a
hospodářského. Rovněž bude míti zřetel na ceny a lhůty, v nichž podobné
předměty lze dostati ve státech spojených a sdružených, a srovná je s
těmi, jichž se má užíti u předmětů německých. Konečně obrátí zřetel na
obecný zájem, jejž mají vlády spojené a sdružené, aby průmyslový život
Německa nebyl rozrušen do té míry, že by byla ohrožena jeho schopnost
dostáti ostatním povinnostem k náhradě škody od něho požadované.
Avšak stroje, nářadí a náčiní a všecky podobné předměty obchodního
rázu, jichž se právě používá v průmyslu, budou požadovány od Německa
jenom, nebudou-li žádné jiné zásoby těchto věcí po ruce a ke koupi; za
to požadavky tohoto rázu nebudou převyšovati 30% množství kterékoli
věci, jíž se užívá v německém podniku neb vůbec v jakémkoli německém
závodě.
Komise poskytne zástupcům vlády německé možnost vyjádřiti se v určité
lhůtě o schopnosti poskytnouti jmenovaný materiál, zvířata a předměty.
Rozhodnutí komise bude potom, a to co nejdříve, oznámeno vládě německé
a jednotlivým zúčastněným vládám spojeným a sdruženým.
Vláda německá se zavazuje dodávati materiál, předměty a zvířata určené
v tomto oznámení, a zúčastněné vlády spojené a sdružené zavazují se
každá, pokud se jí týče, přijímati tyto dodávky předpokládaje, že budou
vyhovovati podanému výčtu nebo že podle mínění komise nebudou nevhodné
k tomu, aby se jich použilo k provedení náhrady škody.
§ 5.
Komise určí hodnotu materiálu, předmětů a zvířat dodávaných, jak jest
nahoře řečeno, a vlády spojené a sdružené, jež přijmou tyto dodávky,
souhlasí, aby se příslušná částka připsala na jejich vrub, a uznávají
platbu Německa, která se má rozvrhnouti podle článku 237 této Části
této smlouvy.
Kde právo, požadovati věcné znovuvybudování, bude za těchto podmínek
vykonáno, komise se přesvědčí, že částka připsaná ku prospěchu Německa
vyjadřuje normální hodnotu vynaložené práce neb dodaného Německem
materiálu a že výše nároků uplatňovaných dotčenou mocností za škodu
tímto způsobem z části napravenou se zmenšila v témž poměru, v jakém
přispělo k nápravě škody.
§ 6.
Jako okamžitou splátku na závazek stran zvířat, vzpomenutých v hořejším
paragrafu 2 a), se Německo zavazuje dodati ve třech měsících
následujících po dni, kdy tato smlouva nabude působnosti, množství
živého dobytka tuto udané, a to třetinu každého druhu měsíčně:
1. Vládě francouzské:
500 hřebců 3 - 7letých;
30.000 hřebic a klisen od 18 měsíců do 7 let plemene ardennského,
boulognského a belgického;
2.000 býků od 18 měsíců do 3 let;
90.000 dojnic 2 - 6letých;
1.000 beranů;
100.000 ovcí;
10.000 koz.
2. Vládě belgické:
200 hřebců 3 - 7letých těžkého chovu belgického;
5.000 klisen 3 - 7letých těžkého chovu belgického;
5.000 hřebic od 18 měsíců do 3 let těžkého chovu belgického;
2.000 býků od 18 měsíců do 3 let;
50.000 dojnic 2 - 6letých;
40.000 jalovic;
200 beranů;
20.000 ovcí;
15.000 prasnic.
Zvířata dodaná budou zdravá a v normálním stavu.
Nebude-li se moci u zvířat takto dodaných zjistiti, že jsou totožná s
těmi, jež byla odvlečena nebo zabrána, bude jejich cena počítána ku
prospěchu závazků Německa k náhradě škody podle ustanovení paragrafu 5
této přílohy.
§ 7.
Nečekajíc, až komise bude moci učiniti rozhodnutí podle paragrafu 4
této přílohy, musí Německo dále dodávati Francii zemědělský materiál
určený článkem 3 smlouvy o prodloužení příměří ze dne 16.ledna 1919.
Příloha V.
§ 1.
Německo se zavazuje dodávati níže uvedeným signatárním mocnostem této
smlouvy na žádost každé z nich uhlí a jeho deriváty v množství dále
určeném.
§ 2.
Německo bude dodávati Francii po deset let po sedmi milionech tun uhlí
ročně. Vedle toho bude Německo dodávati každého roku Francii uhlí v
množství rovnajícím se rozdílu mezi ročním předválečným výtěžkem dolů v
Severní oblasti a v Pas-de-Calais, zničených válkou, a mezi výtěžkem,
jejž skýtají tyto důlní pánve za příslušný rok. Tyto právě uvedené
dodávky budou se díti po deset let a nebudou převyšovati dvacet milionů
tun ročně po prvních pět let a osm milionů tun ročně po dalších pět
let.
Rozumí se, že bude všechna péče věnována znovuzřízení dolů v Severní
oblasti a v Pas-de-Calais.
§ 3.
Německo bude dodávati Belgii po osmi milionech tun uhlí po deset let.
§ 4.
Německo bude dodávati Italii uhlí až do tohoto množství:
od července 1919 do června 1920 4,5 mil. tun
" " 1920 " " 1921 6 " "
" " 1921 " " 1922 7,5 " "
" " 1922 " " 1923 8 " "
" " 1923 " " 1924 8,5 " "
a v každém roce z dalších pěti let 8,5 mil. tun.
Nejméně dvě třetiny těchto dodávek provedou se po souši.
§ 5.
Německo bude dodávati, bude-li za to požádáno komisí reparační,
Lucembursku uhlí v množství rovnajícím se roční lucemburské předválečné
spotřebě německého uhlí.
§ 6.
Ceny za uhelné dodávky, provedené podle tuto uvedených přídělových
nároků, budou tyto:
a) Dodávky po dráze nebo po vodě. Cenou bude cena placená v Německu
německými státními příslušníky na šachtě, zvýšená o dopravné k hranici
francouzské, belgické, italské nebo lucemburské, při čemž se rozumí, že
cena na šachtě nebude převyšovati cenu vývozního uhlí anglického na
šachtě. U lodního uhlí určeného pro Belgii nebude cena převyšovati cenu
lodního uhlí nizozemského.
Sazby dopravní po dráze nebo po vodě nebudou převyšovati nejnižší sazby
používané v Německu při dopravách stejného druhu.
b) Dodávky po moři. Cena se bude rovnati vývozní ceně německé (f. o.
b.) v přístavech německých nebo vývozní ceně anglické (f. o. b.) v
přístavech anglických, a ve všech případech té z obou, která je nižší.
§ 7.
Vlády spojené a sdružené mohou žádati, aby jim byl dodáván metalurgický
koks na místě uhlí, v poměru 3 tuny koksu za 4 tuny uhlí.
§ 8.
Německo se zavazuje, že každoročně po tři léta následující po době, kdy
tato smlouva nabude působnosti, bude dodávati Francii a dopravovati k
francouzským hranicím po dráze nebo po vodě tyto výrobky:
benzolu .............. 35.000 tun,
uhelného dehtu ....... 50.000 tun,
síranu amonatého ..... 30.000 tun.
Všechen uhelný dehet nebo jeho část může býti podle volby vlády
francouzské nahrazen rovnocenným množstvím destilačních výrobků, jako
lehkých olejů, těžkých olejů, antracenu, naftalinu nebo smoly.
§ 9.
Cena placená za koks a jiné výrobky jmenované v paragrafu 8 bude táž,
jako cena placená německými příslušníky, předpokládaje nejvýhodnější
podmínky o balení a o dopravě k francouzským hranicím nebo do přístavů
německých, poskytované pro tytéž výrobky příslušníkům německým.
§ 10.
Přídělové nároky po rozumu této přílohy budou se prováděti
prostřednictvím komise reparační. Tato komise bude ku provádění
hořejších opatření oprávněna rozhodovati o všech otázkách vztahujících
se k příslušnému řízení, k jakosti a množství dodávek, k množství koksu
dodávaného místo uhlí, ke lhůtám a podmínkám dodacím a platebním.
Žádosti, provázené potřebnými výčty, budou oznámeny Německu sto dvacet
dní přede dnem určeným za počátek provedení dodávek, pokud jde o
dodávky, jež se mají provésti od 1. ledna 1920, a třicet dní před tímto
dnem, pokud jde o dodávky, jež se mají provésti mezi dnem, kdy tato
smlouva nabude působnosti, a 1. lednem 1920. Dokud Německa nedojdou
žádosti stanovené tímto paragrafem, zůstávají v platnosti protokolární
úmluvy ze dne 25. prosince 1918. (Provedení čl. VI příměří z 11.
listopadu 1918). Žádosti vztahující se na záměnu stanovenou v
paragrafech 7 a 8 budou oznámeny německé vládě v předběžné lhůtě, již
komise uzná za dostatečnou. Bude-li komise toho názoru, že by úplné
splnění žádostí přílišně zatížilo německé průmyslové potřeby, bude moci
je oddáliti nebo zrušiti a týmž způsobem určiti pořad dodávek, avšak
uhlí, jež se má dodati náhradou za uhlí ze zničených dolů, bude míti
přednost před kteroukoli dodávkou jinou.
Příloha VI.
§ 1.
Německo poskytuje reparační komisi volnost, požadovati jako částečnou
náhradu dodávku barviv a chemických léčiv v množství a druhu, jež
komise určí, a to až do 50% všech zásob kteréhokoli barviva a
chemického léčiva, které jsou v Německu nebo jsou pod jeho mocí v den,
kdy tato smlouva nabude působnosti.
Toto právo bude provedeno do šedesáti dnů po té, kdy bude doručen
komisi podrobný seznam zásob, sestavený způsobem od ní požadovaným.
§ 2.
Vedle toho poskytuje Německo reparační komisi právo, aby v čase mezi
dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti, a 1. červnem 1920, a dále v
každém následujícím šestiměsíčním období až do 1. ledna 1925 požadovala
dodávku jakýchkoli barviv a chemických léčiv do 25% německé výroby za
uplynulé období šesti měsíců, aneb, byla-li výroba v tomto
šestiměsíčním období podle mínění komise nižší než normálně, do 25%
normální výroby.
Toto právo bude provedeno do čtyř neděl ode dne, kdy dostane komise
soupis o výrobě v předcházejícím šestiměsíčním období; tyto soupisy
budou předkládány vládou německou po každém šestiměsíčním období
způsobem, jejž komise uzná za potřebný.
§ 3.
Pro barviva a chemická léčiva dodaná podle paragrafu 1 bude cena určena
komisí se zřetelem k čisté předválečné ceně vývozní a ke změnám
výrobních nákladů potom nastalým.
Pro barviva a chemická léčiva dodaná podle paragrafu 2 bude cena určena
komisí se zřetelem k čisté předválečné ceně vývozní a ke změnám
výrobních nákladů poté nastalým, anebo se zřetelem k nejnižší prodejní
ceně týchž látek pro kteréhokoli kupce jiného.
§ 4.
Všechny podrobnosti, zvláště ty, které se týkají způsobu a lhůty
provedení přídělových nároků a dodávek, jakož i všechny otázky, jež
vzniknou prováděním hořejších ustanovení, budou upraveny komisí
reparační, jíž vláda německá poskytne všechny potřebné zprávy a
jakákoliv usnadnění od ní žádaná.
§ 5.
Barviva a chemická léčiva, o nichž jedná tato příloha, zahrnují všechna
barviva a chemická léčiva syntetická, jakož i všechny výrobky vedlejší
a jiné, jichž se užívá v příslušných průmyslových odvětvích a jež se
vyrábějí pro prodej. Hořejšího ustanovení se použije i na kůru a sůl
chininovou.
Příloha VII.
Německo se zříká ve jménu svém a svých příslušníků ve prospěch Čelných
mocností spojených a sdružených všech práv, titulů a jakýchkoli výsad,
jež má na kabelech a kabelových částech tuto jmenovaných:
Emden-Vigo: od průlivu Calaiského až po šířku Viga;
Emden-Brest: od šířky cherbourské do Brestu;
Emden-Teneriffa: od šířky dunkerkské do šířky teneriffské;
Emden-Azory (1): od průlivu Calaiského do Fayalu;
Emden-Azory (2): od průlivu Calaiského do Fayalu;
Azory-Nový York (1): od Fayalu do Nov. Yorku;
Azory-Nový York (2): od Fayalu k zeměp. délce Halifaxu;
Teneriffa-Monrovia: od šířky teneriffské do šířky Monrovie;
Monrovia-Lome:
od bodu určeného 2stupni30minutami sev.šířky a 7stupni40minutami vých.
délky podle Greenwiche,
k bodu určenému 2stupni20minutami sev.šířky a 5stupni30minutami
vých.délky podle Greenwiche a
od bodu určeného 3stupni48minutami sev.šířky a 0stupni00minutami
vých.délky
až k Lome;
Lome-Duala: od Lome k Duala;
Monrovia-Pernambuko: od šířky Monrovie po šířku Pernambuka;
Cařihrad-Constanza: od Cařihradu do Constanzi;
Yap-Šanchaj, Yap-Guam a Yap-Menado (ostrovy celebské): od ostrova Yapu
do Šanchaje, od ostrova Yapu k ostrovu Guamu a od ostrova Yapu k
Menadu.
Hodnota těchto kabelů neb jejich částí, pokud jsou soukromým
vlastnictvím, vypočítaná na základě zařizovacích nákladů a zmenšená o
přiměřené procento za opotřebování, bude připsána ku prospěchu Německa
na účtu náhrad škod.
Oddíl II.
Zvláštní ustanovení.
Čl.245.
Do šesti měsíců následujících po dni, kdy smlouva tato nabude
působnosti, jest vláda německá povinna vrátiti vládě francouzské
trofeje, archivy, památky historické nebo umělecká díla odvlečená z
Francie německými úřady za války 1870 - 1871 a za poslední války, a to
podle seznamu, který jí bude dodán vládou francouzskou, a zejména
prapory francouzské vzaté za války 1870 - 1871, jakož i všechny
politické doklady vzaté německými úřady dne 10. října 1870 na zámku
Cercay u Brunoy (Seine-et-Oise), jenž tehdy náležel panu Rouherovi,
bývalému státnímu ministru.
Čl.246.
Do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, jest
Německo povinno vrátiti Jeho Veličenstvu králi hedžáskému originál
koranu, který náležel kalifu Osmanovi a byl z Mediny odnesen tureckými
úřady, aby byl darován bývalému císaři Vilému II.
V téže lhůtě bude vydána Německem vládě Jeho britského Veličenstva
lebka sultána Makauy, odnesená z německého protektorátu Východní Afriky
a poslaná do Německa.
Tyto předměty budou odevzdány na místě a za podmínek, jaké určí vlády,
jimž mají býti vráceny.
Čl.247.
Německo se zavazuje dodati universitě v Louvainu rukopisy, prvotisky,
knihy tištěné, mapy a předměty sbírky rovnající se počtem a hodnotou
podobným předmětům zničeným při požáru knihovny louvainské způsobeném
Německem, a to ve třech měsících následujících po příslušné žádosti,
která mu bude podána prostřednictvím komise reparační. Všecky
podrobnosti týkající se této náhrady budou stanoveny komisí reparační.
Německo se zavazuje odevzdati Belgii prostřednictvím komise reparační
do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, ke
znovuzřízení dvou velkých uměleckých děl:
1. křídla trojdílného obrazu "Mystický beránek" bratří Van Eycků, kdysi
v kostele sv. Bavona v Gandu a nyní v berlínském museu;
2. křídla trojdílného obrazu "Večeře Páně" Diericka Boutse, kdysi v
kostele sv. Petra v Louvainu, z nichž dvě jsou nyní v museu berlínském
a dvě v staré pinakotéce mnichovské.
Část IX.
Klausule finanční.
Čl.248.
S výhradou výjimek, které by mohly býti povoleny komisí reparační,
zřizuje se přednostní právo prvého pořadí na všech statcích a důchodech
německé říše a německých států pro úhradu náhrad a jiných povinností
plynoucích z této smlouvy, jakož i ze všech jiných, doplňujících ji
smluv a úmluv nebo úprav sjednaných mezi Německem a mocnostmi spojenými
a sdruženými po dobu příměří a jeho prodloužení.
Až do 1. května 1921 nebude moci vláda německá ani vyvážeti zlato, ani
s ním volně nakládati, ani udíleti povolení, aby zlato bylo vyváženo
nebo aby s ním bylo volně nakládáno bez předchozího souhlasu mocností
spojených a sdružených, zastoupených komisí reparační.
Čl.249.
Celkový náklad na vydržování všech armád mocností spojených a
sdružených na obsazených územích německých ponese Německo ode dne
podepsání příměří ze dne 11. listopadu 1918, počítaje v to výživu lidí
i zvířat, ubytování a umístění v leženích, platy i přídavky, služné i
mzdy, nocleh, otop, osvětlení, ošacení, výstroj, postroj, výzbroj a
oboz, službu leteckou, ošetřování nemocných a raněných, službu
zvěrolékařskou a týkající se remont, službu dopravní všeho druhu (jako
dopravu železniční, námořní, říční, automobilovými nákladními vozy),
dopravní spojení a přípojky a vůbec náklad na všechnu službu správní a
technickou, jež jest nutná k výcviku vojenských oddílů, k udržování
jich v plném počtu a k zachování jejich vojenské zdatnosti.
Všechny výdaje spadající do hořejších skupin, pokud souvisí s nákupy
nebo rekvisicemi vykonanými od vlád spojených a sdružených v obsazených
územích, zaplatí vládám spojeným a sdruženým v markách za kursu běžného
neb smluveného vláda německá. Všechna ostatní vydání nahoře vypočtená
budou placena v markách zlatých.
Čl.250.
Německo potvrzuje, že se vzdává všeho materiálu, který vydalo mocnostem
spojeným a sdruženým při provádění příměří ze dne 11. listopadu 1918 a
všech pozdějších úmluv o příměří, a uznává právo mocností spojených a
sdružených na tento materiál.
Německé vládě bude připsána ku prospěchu cena materiálu vydaného podle
článku VII příměří ze dne 11. listopadu 1918 nebo podle článku III
příměří ze dne 16.ledna 1919, jakož i cena každého jiného materiálu
vydaného při provádění příměří ze dne 11. listopadu 1918 a všech
pozdějších úmluv o příměří, odhadnutá komisí reparační ustanovenou v
článku 233 Části VIII (Náhrada škod) této smlouvy, o kterémžto
materiálu by reparační komise rozhodla, že hledíc k jeho nevojenskému
rázu je cenu jeho připsati ku prospěchu německé vládě, a to na srážku
částek dlužných mocnostem spojeným a sdruženým z důvodu náhrady škod.
Německé vládě nebudou připsány ku prospěchu statky náležející vládám
spojeným a sdruženým nebo jejich státním příslušníkům, odevzdané a
vydané in specie při provádění podmínek příměří.
Čl.251.
Přednostní právo zřízené článkem 248 vykoná se s výhradou uvedenou v
posledním paragrafu tohoto článku tímto pořadem:
a) náklad na vojsko okupační, jak je určen v článku 249, po dobu
příměří a jeho prodloužení;
b) náklad na všechna okupační vojska, jak je určen v článku 249, od
doby, kdy tato smlouva nabude působnosti;
c) suma náhrad škod vyplývající z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv ji
doplňujících;
d) všechny ostatní platební povinnosti náležející Německu z úmluvy o
příměří, z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv ji doplňujících.
Platby na zásobování Německa potravinami a surovinami a všechny ostatní
platby, jež má Německo vykonati, pokud vlády spojené a sdružené budou
to pokládati za potřebné, aby umožnily Německu dostáti jeho závazku k
náhradě škod, budou míti přednostní právo tou měrou a za těch podmínek,
které byly neb budou moci býti stanoveny vládami spojenými a
sdruženými.
Čl.252.
Předcházející ustanovení se nedotýkají práva kterékoli z vlád spojených
a sdružených, volně nakládati s majetkem a vlastnictvím nepřátelským
stojícím pod jejich pravomocí ve chvíli, kdy tato smlouva nabude
působnosti.
Čl.253.
Tato ustanovení nemohou žádným způsobem míti vliv na zástavy a
hypotéky, ve prospěch mocností spojených a sdružených nebo ve prospěch
jejich příslušníků řádně zřízené říší neb státy německými nebo
příslušníky německými na statcích a důchodech jim náležejících, ve
všech případech, kde byly tyto zástavy a hypotéky zřízeny dříve, než
nastal válečný stav mezi vládou německou a tou neb onou z vlád, jež má
na nich zájem.
Čl.254.
Mocnosti, kterým jsou postoupena německá území, budou povinny s
výhradou ustanovení článku 255 vzíti na se placení:
1. části dluhu říše německé podle stavu, jaký byl 1. srpna 1914; část
tato se vypočítá, vezme-li se za základ průměr tří finančních let 1911,
1912 a 1913 podle poměru, jaký byl mezi onou skupinou důchodů z
postoupeného území a mezi obdobnými důchody z celé říše německé, o
nichž bude komisí reparační uznáno, že poskytují správné měřítko
poměrné platební schopnosti postoupených území;
2. části dluhu onoho státu německého, ke kterému postoupené území
náleželo, podle stavu, jaký byl 1. srpna 1914, vypočtené podle zásady
výše vyložené.
Tyto části budou vymezeny komisí reparační.
Způsob, jak bude splniti závazek takto převzatý, i pokud se týče
kapitálu i pokud se týče úroků, bude určen komisí reparační. Bude moci
býti použito mimo jiné tohoto způsobu: vláda přejímající takové území
vezme na se platební povinnosti Německa stran dluhu Německa, jehož
věřiteli jsou jeho vlastní příslušníci. Ale činil-li by přijatý způsob
nutným, aby se platilo vládě německé, byly by ony platby přeneseny na
komisi reparační na účet částek povinovaných na náhradu škod po celou
tu dobu, po kterou Německo z tohoto důvodu zůstane dlužníkem jakéhokoli
zbytku.
Čl.255.
1. Výjimkou z předcházející úpravy a hledíc k tomu, že Německo odepřelo
v roce 1871 vzíti na sebe jakoukoli část dluhu francouzského, bude
Francie, pokud se týče Alsaska-Lotrinska, zproštěna jakéhokoli placení
vyplývajícího z článku 254.
2. Co se týče Polska, bude zlomek dluhu, o kterém reparační komise
rozhodne, že vyplývá z opatření vlád německé a pruské podniknutých pro
německou kolonisaci v Polsce, vyloučen z přidělení podle článku 254.
3. Co se týče všech jiných postoupených území mimo Alsasko-Lotrinsko,
bude zlomek dluhu říše nebo států německých, o kterém komise reparační
rozhodne, že odpovídá nákladům vynaloženým říší neb státy německými na
statky a majetek, k nimž se vztahuje článek 256, vyloučen z přidělení
podle článku 254.
Čl.256.
Mocnosti přejímající území Německa získají všecky statky a majetek
náležející říši nebo státům německým a ležící v těchto územích. Cena
oněch získaných statků bude určena komisí reparační a od státu území
přejímajícího zaplacena komisi reparační ku prospěchu vlády německé na
účet částek dlužných z důvodu povinnosti k náhradě škod.
Po rozumu tohoto článku bude se vyrozumívati statky a majetkem říše a
států německých všechen majetek koruny, říše a států německých a
soukromý majetek bývalého císaře německého a jiných osob panovnických.
Hledě k podmínkám, za jakých bylo Alsasko-Lotrinsko postoupeno Německu
v roce 1871, bude Francie zproštěna, pokud se týče Alsaska-Lotrinska,
jakéhokoli placení ceny statků a majetku náležejících říši nebo státům
německým a ležících v Alsasku-Lotrinsku a dotčených tímto článkem, nebo
zaúčtování jejího ku prospěchu Německa.
Belgie bude rovněž zproštěna jakéhokoli placení ceny statků a majetku
náležejících říši neb státům německým a ležících na územích získaných
Belgií podle této smlouvy, nebo zaúčtování jejího ku prospěchu Německa.
Čl.257.
Pokud se týče bývalých území německých, počítaje v to osady,
protektoráty a území závislá, spravovaných mandatářem podle článku 22
Části I (Společnost národů) této smlouvy, neponese ani to jisté území,
ani mocnost mandát vykonávající žádnou část dluhu říše neb států
německých.
Všechny statky a majetek náležející říši neb státům německým a ležící
na těchto územích budou převedeny spolu s územím na mocnost mandát
vykonávající v této její vlastnosti; a žádná platba nebude vykonána a
nic nebude připsáno ku prospěchu oněm vládám za toto převedení.
Po rozumu tohoto článku bude se vyrozumívati statky a majetkem říše a
států německých všechen majetek koruny, říše a států německých a
soukromý majetek bývalého císaře německého a jiných osob panovnických.
Čl.258.
Německo se vzdává jakéhokoli zastoupení nebo účastenství, jež jakékoli
smlouvy, úmluvy neb dohody zabezpečovaly jemu samému neb jeho
příslušníkům ve správě komisí, agentur a státních bank a ve všech
ostatních mezinárodních finančních a hospodářských organisacích
kontrolních a správních, působících v kterémkoli ze států spojených a
sdružených, v Rakousku, Uhrách, Bulharsku, Turecku nebo v državách a
závislých územích států shora jmenovaných, stejně jako v bývalé říši
ruské, jakož i v dohledu nad nimi.
Čl.259.
1. Německo se zavazuje, že do měsíce ode dne, kdy tato smlouva nabude
působnosti, úřadům, které by byly určeny Čelnými mocnostmi spojenými a
sdruženými, odevzdá částku ve zlatě, která měla býti uložena v Říšské
bance německé na jméno správní rady státního dluhu ottomanského jako
záruka první emise papírových peněz vlády turecké.
2. Německo uznává svůj závazek uskutečňovati ročně po dvanáct let ve
zlatě platby, které se zavázalo konati na německé pokladniční poukázky,
uložené jím v různých dobách na jméno správní rady státního dluhu
ottomanského jako záruky druhé emise papírových peněz vlády turecké a
emisí následujících.
3. Německo se zavazuje převésti do měsíce ode dne, kdy tato smlouva
nabude působnosti, na úřady, které by byly určeny Čelnými mocnostmi
spojenými a sdruženými, deposit ve zlatě, uložený v Říšské bance
německé nebo kdekoli jinde, jako zbytek zálohy ve zlatě povolené dne 5.
května 1915 správní radou státního dluhu ottomanského císařské vládě
ottomanské.
4. Německo se zavazuje převésti na Čelné mocnosti spojené a sdružené
jakákoli práva, která snad má na částku ve zlatě a ve stříbře, jež jím
byla odevzdána finančnímu ministerstvu tureckému v listopadu 1918
zálohou na placení, které mělo býti uskutečněno v květnu 1919 k účelům
turecké vnitřní půjčky.
5. Německo se zavazuje odevzdati do měsíce ode dne, kdy tato smlouva
nabude působnosti, Čelným mocnostem spojeným a sdruženým všechny částky
ve zlatě, které byly Německu nebo jeho příslušníkům odevzdány jako
zástava nebo jiné zajištění při půjčkách poskytnutých Německem nebo
jeho příslušníky vládě rakousko-uherské.
6. Německo potvrzuje, že se zříká, jak o tom mluví článek XV úmluvy o
příměří ze dne 11. listopadu 1918, výhod plynoucích z jakýchkoli
závazků obsažených ve smlouvách bukureštské a brestlitovské a ve
smlouvách je doplňujících, aniž je tím dotčen článek 292 Části X
(Klausule hospodářské) této smlouvy.
Zavazuje se odevzdati, ať Rumunsku, ať Čelným mocnostem spojeným a
sdruženým, všechna platidla, mince, hodnoty, obchodní papíry a zboží,
které dostalo na splnění jmenovaných smluv.
7. Částek v hotovosti a v platidlech, v hodnotách i zboží jakéhokoli
druhu, jež mají býti vydány, placeny nebo převedeny podle ustanovení
tohoto článku, bude použito Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými
způsobem, jaký bude jmenovanými mocnostmi později stanoven.
Čl.260.
Bez újmy ustanovení, že se Německo podle ostatních článků této smlouvy
zříká jakýchkoli práv náležejících jemu neb jeho příslušníkům, bude
komise reparační moci do roka ode dne, kdy tato smlouva nabude
působnosti, požadovati, aby Německo získalo všechna práva i všechny
zájmy příslušníků německých v jakémkoli podniku obecně užitečném nebo v
jakékoli koncesi v Rusku, v Číně, v Rakousku, v Uhrách, v Bulharsku, v
Turecku a v državách i v závislých územích těchto států neb na území,
které, náleževši Německu nebo jeho spojencům, má podle této smlouvy
býti postoupeno nebo spravováno mandatářem, a aby vláda německá do
šesti měsíců ode dne, kdy o to bude požádána, převedla na reparační
komisi soubor těchto práv a zájmů a všech podobných práv a zájmů, které
samo Německo má snad ve svém držení.
Německu přísluší odškodniti své příslušníky takto práv zbavené, a
komise reparační připíše ku prospěchu Německu na účet částek dlužných z
důvodu náhrady škod částky odpovídající hodnotě práv a zájmů
postoupených tak, jak tato hodnota bude stanovena komisí reparační.
Vláda německá do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude
působnosti, bude povinna oznámiti reparační komisi soupis všech oněch
práv a zájmů, ať již skutečně zaručených či nejistých a dosud
nevykonávaných, a vzdá se ve prospěch mocností spojených a sdružených
svým jménem a jménem svých příslušníků všech práv a zájmů nahoře
jmenovaných, o nichž by nebylo zmínky v hořejším soupisu.
Čl.261.
Německo se zavazuje převésti na mocnosti spojené a sdružené všechny své
pohledávky proti Rakousku, Uhrám, Bulharsku a Turecku, a zvláště ty,
které vyplývají nebo budou vyplývati pro ně z plnění závazků, které
převzalo k těmto mocnostem za války.
Čl.262.
Jakýkoli závazek Německa, platiti podle této smlouvy hotovými a
vyjádřený zlatými markami, bude splatný podle volby věřitelů v librách
šterlinků, splatných v Londýně, ve zlatých dolarech Spoj. států,
splatných v Novém Yorku, ve zlatých francích, splatných v Paříži, a ve
zlatých lirách, splatných v Římě.
Po rozumu tohoto článku jest smluveno, že zlaté mince shora vzpomenuté
jsou váhy a zrna stanovených pro každou z nich zákonem dne 1. ledna r.
1914.
Čl.263.
Německo zaručuje vládě brasilské, že zaplatí s úroky podle sazby nebo
sazeb smluvených všechny částky uložené v bance Bleichroederově v
Berlíně, které pocházejí z prodeje kávy náležející státu Sao-Paolo v
přístavech Hamburku, Brémách, Antverpách a v Terstu. Poněvadž Německo
odepřelo dáti převésti tento peníz ve vhodné době na stát Sao-Paolo,
zaručuje rovněž, že se zaplacení stane podle kursu marky v den, kdy
peníz byl uložen v bance.
Část X.
Klausule hospodářské.
Oddíl I.
Vztahy obchodní.
Hlava prvá.
Celní předpisy, cla a omezení celní.
Čl.264.
Německo se zavazuje, že nepodrobí zboží, ať produkty přírodní či
výrobky, kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených, dovážené na
území německé, ať dojdou odkudkoli, jiným nebo vyšším clům neb
poplatkům, počítaje k nim i vnitřní dávky, než jsou cla nebo poplatky,
jimž je podrobeno stejné zboží, ať produkty přírodní či výrobky,
kteréhokoli jiného z řečených států aneb kterékoli jiné země cizí.
Německo neponechá v platnosti ani neuloží žádného zákazu neb omezení
dovážeti na území německé jakékoli zboží, ať produkty přírodní či
výrobky, z území kteréhokoli ze států spojených neb sdružených, ať
dojdou odkudkoli, jež by se nevztahovaly stejně na dovoz téhož zboží,
ať produktů přírodních či výrobků, kteréhokoli jiného z řečených států
aneb kterékoli jiné země cizí.
Čl.265.
Německo se mimo to zavazuje, že při úpravě dovozu nebude činiti rozdílu
ke škodě obchodu kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených
vzhledem ke kterémukoli jinému z řečených států nebo ke kterékoli jiné
cizí zemi, a to ani prostředky nepřímými, na př. takovými, jaké jsou
dány celním řádem neb řízením celním, nebo metodami verifikace neb
rozboru, nebo podmínkami placení cel, nebo metodami klasifikace neb
výkladem tarifů, nebo konečně monopolisováním.
Čl.266.
Pokud jde o vývoz, zavazuje se Německo, že nepodrobí zboží, ať produkty
přírodní či výrobky, vyvážené z území německého do území kteréhokoli ze
států spojených nebo sdružených jiným nebo vyšším clům nebo poplatkům,
počítaje k nim i vnitřní dávky, než takovým, jaké se platí ze stejného
zboží vyváženého do kteréhokoli jiného z řečených států nebo do
kterékoli jiné země cizí.
Německo neponechá v platnosti ani neuloží žádného zákazu neb omezení
vyvážeti jakékoli zboží vypravované z území německého do kteréhokoli ze
států spojených nebo sdružených, jež by se nevztahovaly stejně na vývoz
téhož zboží, ať produktů přírodních či výrobků, vypravovaných do
kteréhokoli jiného z řečených států neb do kterékoli jiné země cizí.
Čl.267.
Veškeré výhody, svobody a výsady dovozní, vývozní neb průvozní, které
by Německo povolilo kterémukoli ze států spojených neb sdružených nebo
kterémukoli z jiných států cizích, budou se zároveň a bezpodmínečně
vztahovati na všechny státy spojené nebo sdružené, aniž musí o to
žádati nebo poskytovati kompensace.
Čl.268.
Ustanovení článků 264 až 267 této Hlavy a článku 323 Části XII
(Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy budou platiti s těmito
výjimkami:
a) Po pět let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou
produkty přírodní i výrobky pocházející a přicházející z území
alsaských a lotrinských znovu sloučených s Francií při dovozu do
německého celního území prosty všech poplatků celních.
Vláda francouzská určí každého roku dekretem oznámeným vládě německé
druh a množství produktů, které budou požívati tohoto osvobození.
Množství každého produktu, jež bude možno takto každoročně posílati do
Německa, nesmí převyšovati průměrné roční množství zasílané v letech
1911 - 1913.
Vláda německá dále dovolí po dobu shora vzpomenutou volně vyvážeti z
Německa a volně zpět dovážeti do Německa s osvobozením ode všech
celních poplatků a jiných dávek, čítaje v to i vnitřní dávky, přízi,
tkaniny a jiný materiál textilní nebo výrobky textilní všeho druhu a v
každém stavu, zaslané z Německa do území alsaských nebo lotrinských,
aby zde byly podrobeny jakémukoli zušlechťovacímu procesu, jako jest
bělení, barvení, potiskování, mercerisování, ožehování, soukání nebo
upravování.
b) Po dobu tří let po tom, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti,
budou produkty přírodní a výrobky pocházející a přicházející z polských
území, která před válkou přináležela k Německu, při dovozu do německého
celního území prosty všech celních poplatků.
Vláda polská určí každého roku dekretem oznámeným vládě německé druh a
množství produktů, které budou požívati tohoto osvobození.
Množství každého produktu, jež bude takto možno každoročně posílati do
Německa, nesmí převyšovati průměrné roční množství zasílané v letech
1911 - 1913.
c) Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si právo uložiti Německu, aby
při dovozu do německého celního území poskytovalo osvobození ode všech
celních poplatků produktům přírodním i výrobkům pocházejícím a
přicházejícím z velkovévodství lucemburského po dobu pěti let po tom,
kdy tato smlouva nabude působnosti.
Druh a množství produktů, jež mají požívati výhody této úpravy, budou
každoročně vládě německé oznamovány.
Množství každého produktu, jež bude možno takto každoročně zasílati do
Německa, nesmí převyšovati průměrné roční množství zasílané v letech
1911 - 1913.
Čl.269.
Po šest měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, nesmějí cla
uložená Německem na dovoz ze států spojených a sdružených býti vyšší
nežli nejvýhodnější cla, jež platila pro dovoz do Německa dne 31.
července 1914.
Po další období třicíti měsíců od vypršení prvých šesti měsíců zůstane
toto ustanovení ještě v platnosti, avšak toliko pro produkty, které,
jsouce obsaženy v oddíle A první skupiny německého celního tarifu ze
dne 25. prosince 1902, požívaly dne 31. července 1914 sazeb smluvních
podle smluv s mocnostmi spojenými nebo sdruženými, dále pro všecky
druhy vína a rostlinných olejů, umělého hedvábí a prané neb odtučněné
vlny, bez rozdílu, zda byly předmětem zvláštních konvencí před 31.
červencem 1914 čili nic.
Čl.270.
Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si, kdyby se jim taková opatření
jevila nezbytnými k ochraně hospodářských zájmů obyvatelstva německých
území obsazených jejich vojsky, právo zavésti v těchto územích zvláštní
celní řád, jak pro dovoz, tak pro vývoz.
Hlava druhá.
Plavba.
Čl.271.
Pokud se týče mořského rybolovu, mořské pobřežní plavby a námořní
vlečné plavby, bude se s loďmi a čluny mocností spojených a sdružených
v německých územních vodách zacházeti stejně jako s loďmi a čluny státu
požívajícího nejvyšších výhod.
Čl.272.
Německo dává souhlas k tomu, že přes opačná ustanovení obsažená v
úmluvách o rybolovu a obchodu s lihovinami v Severním moři budou
veškerá práva dozorčí a policejní, pokud se týče rybářských lodí
spojených mocností, vykonávána jediné plavidly náležejícími těmto
mocnostem.
Čl.273.
Pokud jde o lodi spojených nebo sdružených mocností, budou veškery
druhy certifikátů nebo listin vztahujících se na lodi a čluny, jež byly
Německem uznány za platné před válkou nebo jež budou snad později
uznány za platné čelnými námořními státy, uznány Německem za platné a
rovnocenné s obdobnými certifikáty vydanými pro německé lodi a čluny.
Týmž způsobem budou uznány certifikáty a listiny, které vydají svým
lodím a člunům vlády nových států, bez rozdílu, zdali mají mořské
pobřeží či nikoli, s podmínkou, že tyto certifikáty a listiny budou
vydány souhlasně s obecnou praxí zachovávanou v čelných námořských
státech.
Vysoké smluvní strany se shodují, že uznávají vlajku lodí kterékoli
mocnosti spojené neb sdružené, jež nemá mořského pobřeží, jsou-li
zapsány v rejstříku v určitém jediném místě ležícím na jejím území;
toto místo bude pro ony lodi přístavem zápisním.
Hlava třetí.
Nekalá soutěž.
Čl.274.
Německo se zavazuje, že učiní veškerá opatření zákonodárná neb správní
nutná k tomu, aby zabezpečilo produkty přírodní a výrobky pocházející z
kteréhokoli státu spojeného nebo sdruženého proti jakémukoli způsobu
nekalé soutěže v obchodních stycích.
Německo se zavazuje zamezovati a potlačovati zabavením a všemi jinými
vhodnými trestními opatřeními jak dovoz tak vývoz, jakož i domácí
výrobu, oběh, prodej a nabídku všech produktů neb zboží, jež jsou přímo
nebo ve své výpravě neb na svém obalu označeny jakýmikoli známkami,
jmény, nápisy neb značkami vyjadřujícími přímo neb nepřímo falešné
označení původu, rázu, druhu neb zvláštních vlastností těchto produktů
neb tohoto zboží.
Čl.275.
S podmínkou, že mu bude poskytnuta vzájemnost v těchto věcech, zavazuje
se Německo, že se přizpůsobí zákonům, rozhodnutím správním neb soudním
vydaným podle těchto zákonů, platícím v některé zemi spojené nebo
sdružené a řádně notifikovaným Německu od příslušných úřadů, stanovícím
a upravujícím právo na okrskové pojmenování vín a lihovin vyrobených v
zemi, k níž okrsek přináleží, neb ustanovujícím a upravujícím podmínky,
za kterých okrskové pojmenování může býti povoleno; dovoz, vývoz, jakož
i výroba, oběh, prodej nebo nabídka produktů neb zboží opatřených
okrskovým pojmenováním proti řečeným zákonům neb rozhodnutím budou
Německem zapověděny a potlačovány opatřeními předepsanými v článku
předešlém.
Hlava čtvrtá.
Nakládání se státními příslušníky mocností spojených a sdružených.
Čl.276.
Německo se zavazuje,
a) že nebude ukládati příslušníkům mocností spojených a sdružených
žádných vylučujících výminek, pokud jde o provozování živností,
povolání, obchodu a průmyslu, které by zároveň neplatily pro všechny
cizozemce bez výjimky;
b) že nepodřídí příslušníků mocností spojených a sdružených nijakému
řádu neb omezení, pokud jde o práva naznačená v odstavci a), jež by
mohly přímo neb nepřímo odporovati ustanovením řečeného odstavce anebo
jež by byly jiné neb méně příznivé než ty, které se vztahují na
příslušníky národa požívajícího největších výhod;
c) že nepodřídí příslušníků mocností spojených a sdružených, jejich
statků, práv a zájmových účastenství, čítaje v to i společnosti neb
sdružení, v kterých jsou zúčastněni, nižádným dávkám, poplatkům neb
daním přímým neb nepřímým, jež by byly jiné neb vyšší než dávky,
poplatky a daně, které jsou nebo budou uloženy vlastním příslušníkům
nebo jejich statkům, právům neb zájmovým účastenstvím;
d) že nebude ukládati příslušníkům kterékoli mocnosti spojené a
sdružené nižádného omezení, které by se nebylo vztahovalo dne 1.
července 1914 na příslušníky týchž mocností, leda že by totéž omezení
stejně uložilo svým vlastním příslušníkům.
Čl.277.
Příslušníci mocností spojených a sdružených budou požívati na území
německém stálé ochrany svých osob, statků, práv a zájmových účastenství
a budou míti volný přístup k soudům.
Čl.278.
Německo se zavazuje, že uzná novou státní příslušnost, která byla neb
bude získána jeho příslušníky podle zákonů mocností spojených nebo
sdružených a ve shodě s rozhodnutím příslušných úřadů oněch mocností
buď naturalisací, nebo podle některého ustanovení smluvního, a že je
zprostí v každém směru, hledíc k této jejich nově získané státní
příslušnosti, veškeré závislosti na státu jejich původu.
Čl.279.
Mocnosti spojené a sdružené budou moci jmenovati generální konsuly,
konsuly, místokonsuly a konsulární jednatele v německých městech a
přístavech. Německo se zavazuje, že schválí jmenování těchto
generálních konsulů, konsulů, místokonsulů a konsulárních jednatelů,
jejichž jména mu budou oznámena, a že je připustí k vykonávání jejich
úřadu podle obvyklých pravidel a zvyklostí.
Hlava pátá.
Obecná ustanovení.
Čl.280.
Závazky uložené svrchu Německu Hlavou I a články 271 a 272 Hlavy II
pozbudou platnosti za pět let po dni, kdy nabude působnosti tato
smlouva, leda že by ze znění jejich vyplýval opak, anebo že by Rada
Společnosti národů rozhodla aspoň dvanáct měsíců před vypršením tohoto
období, že tyto závazky zůstanou v platnosti po další období, buď s
případnými změnami, anebo bez nich.
Článek 276 Hlavy IV zůstane v působnosti po tomto pětiletém období s
případnými změnami nebo bez nich po další období, které snad ustanoví
Rada Společnosti národů většinou hlasů, jež však nesmí přesahovati dobu
pěti let.
Čl.281.
Bude-li vláda německá provozovati mezinárodní obchod, nebude požívati,
aniž se bude za to míti, že požívá, po této stránce nějakých práv,
výsad a svobod vyplývajících ze svrchovanosti.
Oddíl II.
Smlouvy.
Čl.282.
Jakmile tato smlouva nabude působnosti a s výhradou ustanovení v ní
obsažených, bude mezi Německem a těmi mocnostmi spojenými a sdruženými,
jež jsou jejich smluvními stranami, používáno toliko těch
několikastranných smluv, úmluv a dohod rázu hospodářského neb
technického, které jsou vypočteny níže a v článcích následujících:
1. úmluv ze dne 14. března 1884, 1. prosince 1886 a 23. března 1887 a
závěrečného protokolu ze dne 7. července 1887 o ochraně podmořských
kabelů;
2. úmluvy ze dne 11. října 1909 o mezinárodním provozu automobilů;
3. dohody ze dne 15. května 1886 o plombování železničních vozů
nákladních podléhajících prohlídce celní a protokolu ze dne 18. května
1907;
4. dohody ze dne 15. května 1886 o technické jednotnosti železnic;
5. úmluvy ze dne 5. července 1890 o uveřejňování celních tarifů a o
organisaci Mezinárodní jednoty pro uveřejňování celních tarifů;
6. úmluvy ze dne 31. prosince 1913 o zjednotnění obchodní statistiky;
7. úmluvy ze dne 25. dubna 1907 o zvýšení celních tarifů ottomanských;
8. úmluvy ze dne 14. března 1857 o výkupu plavebních poplatků v úžinách
Sundu a Beltu;
9. úmluvy ze dne 22. června 1861 o výkupu plavebních poplatků na Labi;
10. úmluvy ze dne 16. července 1863 o výkupu plavebních poplatků na
Šeldě;
11. úmluvy ze dne 29. října 1888 o zavedení definitivního řádu
zaručujícího volné používání Suezského průplavu;
12. úmluv ze dne 23. září 1910 o sjednocení některých pravidel o
srážkách, výpomoci i záchraně na moři;
13. úmluvy ze dne 21. prosince 1904 o osvobození nemocničních lodí od
dávek a poplatků v přístavech;
14. úmluvy ze dne 4. února 1898 o cejchování lodí pro plavbu
vnitrozemskou;
15. úmluvy ze dne 26. září 1906 o odstranění noční práce žen;
16. úmluvy ze dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého kostíku k
výrobě zápalek;
17. úmluv ze dne 18. května 1904 a 4. května 1910 o potlačování obchodu
s děvčaty;
18. úmluvy ze dne 4. května 1910 o potlačování pornografických
publikací;
19. zdravotních úmluv ze dne 30. ledna 1892, 15. dubna 1893, 3. dubna
1894, 19. března 1897 a 3. prosince 1903;
20. úmluvy ze dne 20. května 1875 o zjednotnění a zdokonalení metrické
soustavy;
21. úmluvy ze dne 29. listopadu 1906 o zjednotnění lékárnické formule
pro léky drastické;
22. úmluvy ze dne 16. a 19. listopadu 1885, týkající se konstrukce
normální ladičky;
23. úmluvy ze dne 7. června 1905 o zřízení mezinárodního zemědělského
ústavu v Římě;
24. úmluv ze dne 3. listopadu 1881 a 15. dubna 1889 o opatřeních proti
révokazu;
25. úmluvy ze dne 19. března 1902 o ochraně ptáků užitečných v
zemědělství;
26. úmluvy ze dne 12. června 1902 o poručenství nad nezletilci.
Čl.283.
Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou Vysoké smluvní
strany používati znova úmluv a úprav níže uvedených, pokud se jich
týkají, s podmínkou, že Německo bude používati zvláštních ustanovení
obsažených v tomto článku.
Úmluvy poštovní:
úmluvy a úpravy Světové unie poštovní, podepsané ve Vídni dne 4.
července 1891;
úmluvy a úpravy Unie poštovní, podepsané ve Washingtonu dne 15. června
1897;
úmluvy a úpravy Unie poštovní, podepsané v Římě dne 26. května 1906.
Úmluvy telegrafní:
mezinárodní telegrafní úmluvy, podepsané v Petrohradě dne 10./22.
července 1875;
řády a tarify stanovené mezinárodní telegrafní konferencí v Lisaboně
dne 11. června 1908.
Německo se zavazuje, že neodepře svého souhlasu k uzavření zvláštních
úprav s novými státy, vztahujících se na úmluvy a úpravy o Světové unii
poštovní a Mezinárodní unii telegrafní, k nimž jmenované nové státy
přistoupily nebo k nimž přistoupí.
Čl.284.
Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou používati Vysoké
smluvní strany znovu, pokud se jich týká, mezinárodní radiotelegrafické
úmluvy ze dne 5. července 1912, s podmínkou, že Německo bude
zachovávati prozatímní pravidla, která mu budou udána mocnostmi
spojenými a sdruženými.
Bude-li do pěti let ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva,
uzavřena nová úmluva, nahrazující úmluvu ze dne 5. července 1912 a
upravující mezinárodní styky radiotelegrafické, bude tato nová úmluva
vázati Německo i tehdy, kdyby odmítlo zúčastniti se jejího vypracování
nebo ji podepsati.
Tato nová úmluva nahradí též prozatímní pravidla právě platná.
Čl.285.
Ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou Vysoké smluvní
strany používati těchto úmluv, pokud se jich dotýkají a s podmínkou
stanovenou v článku 272:
1. úmluv ze dne 6. května 1882 a 1. února 1889, týkajících se řádu
rybolovu v Severním moři mimo územní vody;
2. úmluv a protokolů ze dne 16. listopadu 1887, 14. února 1893 a 11.
dubna 1894, týkajících se obchodu s lihovinami v Severním moři.
Čl.286.
Mezinárodní úmluva pařížská ze dne 20. března 1883 o ochraně
průmyslového majetku, revidovaná ve Washingtoně dne 2. června 1911, a
mezinárodní úmluva bernská ze dne 9. září 1886 o ochraně děl
literárních a uměleckých, revidovaná v Berlíně dne 13. listopadu 1908 a
doplněná dodatečným protokolem podepsaným v Bernu dne 20. března 1914,
budou míti poznovu působnost a účinnost ode dne, kdy tato smlouva
nabude působnosti, potud, pokud nebudou dotčeny neb pozměněny výjimkami
a omezeními plynoucími z této smlouvy.
Čl.287.
Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou používati Vysoké
smluvní strany, pokud se jich týče, úmluvy haagské ze dne 17. července
1905 o soudním řízení občanském. Toto obnovení působnosti se nedotýká a
nebude dotýkati Francie, Portugalska a Rumunska.
Čl.288.
Práva a zvláštní výsady poskytnuté Německu článkem 3 úmluvy ze dne 2.
prosince 1899 o ostrovech Samojských budou pokládány za zaniklé dnem 4.
srpna 1914.
Čl.289.
Každá z mocností spojených neb sdružených bude notifikovati v duchu
obecných zásad neb zvláštních ustanovení této smlouvy Německu všecky
dvoustranné úmluvy neb smlouvy jakéhokoli druhu, jejichž obnovení s ním
bude požadovati.
Notifikace, o kterou jde v tomto článku, stane se buď přímo, nebo skrze
třetí mocnost. Její přijetí bude Německem potvrzeno písemně. Den
notifikace platí za den, kdy smlouva nabude působnosti.
Mocnosti spojené neb sdružené se vzájemně zavazují, že nepoužijí vůči
Německu jiných úmluv neb smluv než těch, které jsou ve shodě s
ustanoveními této smlouvy.
V notifikaci budou po případě uvedena ona ustanovení těchto úmluv nebo
smluv, která nejsouce v souhlasu s ustanoveními této smlouvy, nebudou
pokládána za obnovená.
Při různosti mínění bude Společnost národů požádána o vyjádření.
Spojeným neb sdruženým mocnostem vyhrazena jest k notifikaci lhůta
šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Jenom ty dvoustranné úmluvy a smlouvy, které byly předmětem takovéto
notifikace, nabudou působnosti mezi mocnostmi spojenými nebo sdruženými
a Německem; všechny ostatní jsou a zůstanou zrušeny.
Hořejších pravidel možno používati o všech dvoustranných úmluvách neb
smlouvách, existujících mezi kteroukoli mocností spojenou a sdruženou
podepsavší tuto smlouvu a Německem, i když ona mocnost spojená a
sdružená nebyla s Německem ve stavu válečném.
Čl.290.
Německo uznává, že jsou a zůstávají zrušeny touto smlouvou všechny
smlouvy, úmluvy neb dohody, které uzavřelo s Rakouskem, Uherskem,
Bulharskem neb Tureckem ode dne 1. srpna 1914 až do dne, kdy tato
smlouva nabude působnosti.
Čl.291.
Německo se zavazuje, že zajistí ipso facto mocnostem spojeným a
sdruženým, jakož i úředníkům a příslušníkům řečených mocností výhody
vyplývající ze všech práv a předností jakéhokoli druhu, jež snad
poskytlo Rakousku, Uhrám, Bulharsku neb Turecku neb jež poskytlo
úředníkům neb příslušníkům těchto států smlouvami, úmluvami neb
dohodami uzavřenými před 1. srpnem 1914, na tak dlouho, dokud tyto
smlouvy, úmluvy neb dohody zůstanou v působnosti.
Mocnosti spojené a sdružené si vyhrazují právo přijmouti neb
nepřijmouti výhody plynoucí z těchto práv a předností.
Čl.292.
Německo uznává, že jsou a zůstávají zrušeny všechny smlouvy, úmluvy neb
dohody, které uzavřelo s Ruskem nebo s kterýmkoli státem nebo vládou,
jejichž území bylo dříve součástí Ruska, nebo s Rumunskem před 1.
srpnem 1914 nebo po tomto dni až do dne, kdy nabude působnosti tato
smlouva.
Čl.293.
Jestliže by po 1. srpnu 1914 některá z mocností spojených neb
sdružených, Rusko nebo některý stát nebo vláda, jejichž území bylo
dříve součástí Ruska, byly bývaly přinuceny následkem vojenského
obsazení neb jakýmkoli jiným prostředkem neb z jakékoli jiné příčiny
povoliti neb dáti povoliti jakýmkoli úředním jednáním koncese, výsady
neb výhody jakéhokoli druhu Německu nebo příslušníku německému, jsou
tyto koncese, výsady a výhody ipso facto zrušeny touto smlouvou.
Náklady neb náhrady jakéhokoli druhu, které by snad vyplývaly z tohoto
zrušení, nebudou v žádném případě hrazeny mocnostmi spojenými a
sdruženými aniž mocnostmi, státy, vládami neb veřejnými úřady, jež
tento článek zprošťuje jejich závazků.
Čl.294.
Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, zavazuje se Německo, že
ipso facto poskytne mocnostem spojeným a sdruženým i jejich
příslušníkům práva a výhody jakéhokoli druhu, jež vyhradilo ode dne 1.
srpna 1914 až do dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, státům, jež
se nezúčastnily války, neb jejich příslušníkům smlouvami, úmluvami neb
dohodami, na tak dlouho, dokud tyto smlouvy, úmluvy neb dohody zůstanou
v působnosti.
Čl.295.
Ony Vysoké smluvní strany, jež doposud nepodepsaly nebo jež podepsavše
doposud neratifikovaly úmluvu o opiu, podepsanou v Haagu dne 23. ledna
1912, jsou zajedno v tom, že uvedou tuto úmluvu v působnost a že k tomu
cíli vydají potřebné zákony co možno nejdříve, nejdéle do dvanácti
měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Mimo to ujednávají smluvní strany, pokud jde o ty z nich, které ještě
neratifikovaly řečenou úmluvu, že ratifikace této smlouvy bude ve všech
směrech platiti za ratifikaci a za podpis zvláštního protokolu, který
byl vyložen v Haagu ve shodě s resolucí třetí konference opiové z roku
1914 k tomu cíli, aby tato úmluva byla uvedena v působnost.
Za tím účelem odevzdá vláda republiky francouzské vládě nizozemské
ověřený souhlasný opis protokolu o složení ratifikací této smlouvy a
vyzve vládu nizozemskou, aby přijala a pokládala tento dokument za
složení ratifikací úmluvy ze dne 23. ledna 1912 a za podpis dodatečného
protokolu z r. 1914.
Oddíl III.
Dluhy.
Čl.296.
Tyto druhy peněžních závazků budou vyrovnávány prostřednictvím úřadů
verifikačních a kompensačních, které budou zřízeny každou z Vysokých
smluvních stran do tří měsíců po notifikaci vzpomenuté v odstavci e)
níže:
1. dluhy splatné před válkou, jimiž jsou povinni příslušníci jedné ze
smluvních mocností, sídlící na území této mocnosti, příslušníkům
mocnosti protivné, sídlící na území této mocnosti;
2. dluhy dospělé za války, jimiž jest někdo povinen příslušníkům
některé ze smluvních mocností, sídlícím na území této mocnosti, a jež
vyplývají z transakcí nebo smluv ujednaných s příslušníky protivné
mocnosti, sídlícími na území této mocnosti, a jejichž vymáhání bylo
úplně nebo částečně přerušeno následkem stavu válečného;
3. úroky před válkou neb za války dospělé a dlužné příslušníku některé
ze smluvních mocností, jež vyplývají z cenných papírů vydaných
protivnou mocností, předpokládajíc, že vyplácení těchto úroků vlastním
příslušníkům této mocnosti nebo neutrálům nebylo po dobu války
zastaveno;
4. jistiny, které se staly splatnými před válkou nebo za války a které
mají býti vyplaceny příslušníkům některé smluvní mocnosti,
představujíce cenné papíry vydané protivnou mocností, předpokládajíc,
že vyplacení takovéhoto kapitálu vlastním příslušníkům této mocnosti
neb neutrálům nebylo po dobu války zastaveno.
Výtěžky likvidací nepřátelských majetků, práv a zájmových účastenství,
uvedených v Oddílu IV a jeho příloze, budou účtovány verifikačními a
kompensačními úřady v měně a za kurs stanovený níže v odstavci d) a
bude s nimi naloženo podle podmínek stanovených v řečeném Oddílu a
příloze.
Operace tímto článkem stanovené budou se prováděti podle těchto zásad a
v souhlase s přílohou tohoto oddílu:
a) Každá z Vysokých smluvních stran zapoví ode dne, kdy nabude
působnosti tato smlouva, veškeré platby, přijímání plateb a vůbec
veškeren styk mezi zájemníky týkající se vyrovnání řečených dluhů jinak
než prostřednictvím shora zmíněných úřadů verifikačních a
kompensačních.
b) Každá z Vysokých smluvních stran bude ručiti za placení řečených
dluhů svých příslušníků státních, vyjímajíc případ, byl-li dlužník před
válkou ve stavu úpadku, insolvence, nebo bylo-li vyhlášeno zastavení
jeho platů, aneb byla-li dlužníkem společnost, jejíž obchody byly za
války likvidovány podle výjimečných zákonů válečných. Nicméně dluhy
obyvatelů území, do nichž před příměřím nepřítel vpadl nebo jež
obsadil, nebudou zaručeny státem, jehož součástí jsou tato území.
c) Částky dlužné příslušníkům jedné smluvní mocnosti příslušníky
protivné mocnosti připíší se na vrub verifikačního a kompensačního
úřadu země dlužníkovy a budou zapraveny věřitelovi úřadem státu
věřitelova.
d) Dluhy budou placeny neb uvěřeny v měně té mocnosti spojené a
sdružené (k nimž se počítají i kolonie a protektoráty mocností
spojených, britská dominia a Indie), o kterou jde. Mají-li dluhy býti
vyrovnány v jiné měně, budou splaceny neb uvěřeny v měně mocnosti
spojené nebo sdružené (kolonie, protektorátu, britského dominia neb
Indie), o kterou jde. Konverse se provede v kursu předválečném.
Pro použití tohoto ustanovení bude se míti za to, že se předválečný
kurs rovná průměru přepočítacích kursů telegrafních, které platily pro
mocnost spojenou nebo sdruženou, o kterou jde, v měsíci, který
předcházel přímo před začetím stavu válečného mezi řečenou mocností, o
kterou jde, a Německem.
Jestliže smlouva ustanovuje výslovně pevný kurs konverse měny, v níž je
závazek vyjádřen, v měnu mocnosti spojené nebo sdružené, o kterou jde,
nebude hořejších ustanovení o kursu použito.
Pokud jde o mocnosti nově utvořené, budou měna a kurs, v kterých mají
býti vyrovnány dluhy, jež mají býti zaplaceny neb uvěřeny, ustanoveny
komisí reparační, o níž jedná Oddíl VIII (Náhrada škod).
e) Předpisy tohoto článku a připojené přílohy nebudou platiti mezi
Německem s jedné strany a kteroukoliv mocností spojenou nebo sdruženou,
její kolonií, protektorátem, dominiem britským nebo Indií, se strany
druhé, leda že do měsíce po dni, kdy bude složena ratifikace této
smlouvy mocností, o niž jde, nebo ratifikace jménem onoho dominia nebo
Indie, se dostane Německu v tom směru notifikace vládou oné mocnosti
spojené neb sdružené, onoho dominia britského neb Indie, podle toho, o
koho jde.
f) Mocnosti spojené a sdružené, které přijaly tento článek a připojenou
přílohu, mohou se mezi sebou dohodnouti, že jich použijí o svých
příslušnících, sídlících na jejich území, pokud jde o vztahy mezi
těmito příslušníky a příslušníky německými. V tomto případě budou
platby provedené podle tohoto předpisu vyrovnávány mezi úřady
verifikačními a kompensačními států spojených a sdružených, kterých se
věc týká.
Příloha.
§ 1.
Každá z Vysokých stran smluvních zřídí do tří měsíců od notifikace
podle článku 296, odstavec e), "úřad verifikační a kompensační" pro
placení a vymáhání nepřátelských dluhů.
Pro jednotlivé díly území Vysokých stran smluvních mohou býti zřízeny
místní úřady. Tyto úřady budou ve svém obvodu zastávati veškery funkce
ústředních úřadů; ale veškeré styky s úřadem v protivné zemi musí býti
prováděny skrze ústřední úřad.
§ 2.
V této příloze jsou označeny slovy "nepřátelské dluhy" závazky peněžní
uvedené v prvním odstavci čl. 296, slovy "nepřátelští dlužníci" osoby,
které jsou tyto částky dlužny, slovy "nepřátelští věřitelé" osoby,
kterým jsou dlužny, slovy "úřad věřitelský", úřad verifikační a
kompensační působící v zemi věřitelově, a slovy "úřad dlužnický" úřad
verifikační a kompensační působící v zemi dlužníkově.
§ 3.
Vysoké strany smluvní podrobí přestoupení odstavce a) článku 296 týmž
trestům, jaké jsou nyní v zákonné platnosti na obchodování s
nepřítelem. Rovněž zakáží na svém území veškeré právní spory vztahující
se na placení nepřátelských dluhů s výjimkou případů vypočtených v této
příloze.
§ 4.
Vládní záruky uvedené v odstavci b) článku 296 bude použito, je-li dluh
z jakéhokoli důvodu nedobytný, vyjímajíc případ, byl-li v době
vypovědění války dluh již promlčen podle zákonů v zemi dlužníkově, nebo
byl-li dlužník v této chvíli ve stavu úpadku, insolvence, nebo bylo-li
vyhlášeno zastavení jeho platů, aneb byla-li dlužníkem společnost,
jejíž obchody byly likvidovány podle výjimečných zákonů válečných. V
tomto případě bude řízení stanovené v této příloze platiti pro placení
repartic z massy.
Výrazy "stav úpadku" a "insolvence" míří na zákony, které znají tyto
právní stavy. Výraz "vyhlášení zastavení platů" má týž význam jako v
právu anglickém.
§ 5.
Věřitelé podají zprávu úřadu věřitelskému do šesti měsíců od jeho
ustavení o svých pohledávkách a opatří mu veškeré písemné doklady a
vysvětlení, které na nich budou žádány.
Vysoké strany smluvní učiní veškerá opatření potřebná k stíhání a
potrestání tajného dorozumění mezi nepřátelskými věřiteli a dlužníky.
Úřady tyto oznámí si vespolek veškery údaje a zprávy, které by pomáhaly
odkrýti a potrestati taková dorozumění.
Dlužníkům a věřitelům přejícím si dorozumění o výši dluhu usnadní
Vysoké smluvní strany co možno nejvíce spojení poštovní a telegrafní na
útraty zúčastněných stran skrze úřady ústřední.
Úřad věřitelský oznámí úřadu dlužnickému veškeré dluhy, které mu budou
přihlášeny. Úřad dlužnický zpraví v pravý čas úřad věřitelský o dluzích
uznaných a dluzích sporných. V tomto případě úřad dlužnický udá, proč
dluh nebyl uznán.
§ 6.
Kdykoli bude některý dluh uznán zcela nebo z části, připíše úřad
dlužnický ihned uznanou částku ku prospěchu úřadu věřitelskému, který
bude současně o této kreditní položce zpraven.
§ 7.
Dluh bude pokládán za uznaný v celku a bude připsán ku prospěchu úřadu
věřitelskému, jestliže do tří měsíců od přijetí zprávy nebo do delší
lhůty, kterou povolí úřad věřitelský, úřad dlužnický nedá zprávy, že
dluh uznán nebyl.
§ 8.
Jestliže dluh nebude uznán v celku nebo z části, vyšetří oba úřady
společně tu věc a pokusí se o to, aby se strany dohodly.
§ 9.
Úřad věřitelský zaplatí jednotlivým věřitelům částky jemu ku prospěchu
připsané, používaje k tomu cíli prostředků daných mu k disposici vládou
svého státu a za podmínek ustanovených touto vládou, zadrží však
částku, již uzná za potřebnou k úhradě risika, výloh a provisí.
§ 10.
Kdokoli bude požadovati zaplacení nepřátelského dluhu, který nebude
uznán v celku nebo z části, musí zaplatiti úřadu jako pokutu 5%ní úrok
z neuznané částky dluhu. Rovněž, kdokoli neoprávněně odmítne zcela nebo
z části uznati dluh od něho požadovaný, musí zaplatiti jako pokutu 5%ní
úrok z částky, stran které jeho odmítnutí nebude uznáno za oprávněné.
Tento úrok se bude počítati od konce lhůty naznačené v paragrafu 7 do
dne, kdy požadavek bude uznán za neoprávněný, nebo kdy dluh bude
splacen.
Každý úřad se musí ve svém oboru působnosti postarati o vymožení pokut
shora naznačených a bude ručiti v případech, kde tyto pokuty nebudou
vymoženy.
Pokuty budou připsány ku prospěchu protivnému úřadu, který je zadrží
jako příspěvek na výlohy spojené s provedením těchto předpisů.
§ 11.
Zúčtování mezi úřady bude konáno měsíčně a saldo zapravováno v
hotovosti státem dlužníkovým do osmi dnů.
Salda však, jež by snad měla platiti jedna nebo několik mocností
spojených nebo sdružených, budou zadržena až do úplného zaplacení
částek příslušejících mocnostem spojeným nebo sdruženým nebo jejich
příslušníkům z důvodů válečných.
§ 12.
Aby bylo usnadněno jednání mezi úřady, bude míti každý z nich zástupce
v sídle druhého úřadu.
§ 13.
Veškerá jednání budou, nehledíc k odůvodněným výjimkám, konána pokud
možno při úřadě dlužnickém.
§ 14.
Podle článku 296, odstavec b), ručí Vysoké strany smluvní za to, že
jejich příslušníci zaplatí nepřátelské pohledávky.
Úřad dlužnický bude tedy povinen připsati ku prospěchu úřadu
věřitelskému veškeré dluhy uznané, třeba by byly u jednotlivého
dlužníka nedobytné. Avšak zúčastněné vlády musí svým úřadům dáti
veškerou moc potřebnou k dobytí uznaných dluhů.
Výjimečně budou uznané dluhy, kterými jsou povinny osoby utrpěvší škody
válečné, připsány ku prospěchu úřadu věřitelskému jen tenkrát, jestliže
odškodnění náležející jim za tyto škody bude zaplaceno.
§ 15.
Každá vláda zaručí náklady úřadu zřízeného na jejím území, počítajíc v
to plat úřednictva.
§ 16.
Vznikla-li by neshoda mezi dvěma úřady o oprávněnosti nároků nebo spor
mezi dlužníkem a věřitelem nepřátelským nebo mezi úřady, bude spor
podroben buď řízení rozhodčímu, jestliže strany s tím vysloví souhlas a
za podmínek stanovených vzájemnou dohodou, anebo bude předložen
smíšenému rozhodčímu soudu ustanovenému v následující Části VI.
Spor může však býti na žádost úřadu věřitelského předložen k rozhodnutí
řádným soudům v bydlišti dlužníkově.
§ 17.
Částky přiznané smíšeným rozhodčím soudem, řádnými soudy nebo soudem
rozhodčím budou vymáhány skrze úřad, jako kdyby byly uznány úřadem
dlužnickým.
§ 18.
Každá ze zúčastněných vlád ustanoví zástupce, kterému bude uloženo
vznášeti jménem jejího úřadu žaloby před smíšeným rozhodčím soudem.
Tento zástupce bude vykonávati všeobecný dohled nad zmocněnci nebo
právními zástupci příslušníků svého státu.
Soud rozhoduje podle spisů. Může však slyšeti strany předstupující
osobně nebo podle vlastní vůle zastoupené buď zmocněnci schválenými
oběma vládami nebo zástupcem shora uvedeným, který má právo přidružiti
se ke straně, jakož i převzíti a držeti žalobní nárok jí opuštěný.
§ 19.
Zúčastněné úřady předloží smíšenému rozhodčímu soudu všecky informace a
listinné doklady, které budou míti, aby umožnily soudu rychle
rozhodnouti o právních věcech naň vznesených.
§ 20.
Kde se jedna ze zúčastněných stran odvolá ze spojeného rozhodnutí obou
úřadů, musí složiti jistotu k úhradě nákladů, kterážto jistota bude
vrácena toliko, jestliže první rozsudek bude změněn ve prospěch
odvolatelův, a v poměru k úspěchu, jehož dosáhne, v kterémžto případě
bude jeho odpůrce přidržen zaplatiti poměrný podíl škod a výloh.
Jistota může býti nahrazena jinou zárukou, kterou by soud přijal.
Pětiprocentní poplatek sporné částky bude vyměřen ve všech případech
přednesených soudu. Tento poplatek ponese strana podlehnuvší,
nerozhodne-li soud jinak. Tento poplatek platí se vedle jistoty shora
vzpomenuté. Rovněž není závislý na záruce.
Soud může přiznati jedné ze stran odškodné až do výše útrat vzniklých
procesem.
Každá částka dlužná podle tohoto paragrafu bude připsána ku prospěchu
úřadu vítězné strany a bude zúčtována odděleně.
§ 21.
K rychlému vyřizování sporů bude při jmenování všech osob pro úřady
nebo pro smíšený rozhodčí soud přihlíženo k znalosti řeči druhého
zúčastněného státu.
Každý z úřadů bude moci volně dopisovati i předkládati listiny druhému
ve svém vlastním jazyku.
§ 22.
Nebude-li opačné dohody mezi zúčastněnými vládami, zúrokují se dluhy
podle těchto pravidel:
Žádný úrok se nebude platiti z dlužných dividend, úroků nebo jiných
občasných platů, které samy jsou úrokem z kapitálu.
Úroková míra bude 5% ročně, leda že by podle smlouvy, zákona nebo
místního zvyku věřitel měl právo na úrok podle jiné míry; v těchto
případech bude platiti tato míra.
Úrok se bude počítati ode dne zahájení nepřátelství (nebo, jestliže
částka, která má býti uhrazena, dospěla během války, ode dne
dospělosti) až do dne, kdy dluh bude připsán ku prospěchu úřadu
věřitelskému.
Pokud jsou úroky dluhovány, budou pokládány za dluhy uznané od úřadů a
budou za týchž podmínek připsány ku prospěchu úřadu věřitelskému.
§ 23.
Jestliže rozhodnutím úřadů nebo smíšeného soudu rozhodčího bude o
některém nároku uznáno, že nespadá pod článek 296, může věřitel
vymáhati svoji pohledávku před řádnými soudy nebo kteroukoli jinou
právní cestou.
Přednese-li se nárok úřadu, staví se lhůty promlčení.
§ 24.
Vysoké strany smluvní se zavazují, že uznají nálezy smíšeného soudu
rozhodčího za konečné a že je učiní závaznými pro své příslušníky.
§ 25.
Jestliže úřad věřitelský odmítne oznámiti úřadu dlužnickému nárok nebo
postupovati podle této přílohy k tomu cíli, aby byl vymožen zcela nebo
z části nárok, který mu byl řádně ohlášen, bude povinen vydati věřiteli
osvědčení udávající požadovanou částku, a řečený věřitel bude oprávněn
vymáhati pohledávku před řádnými soudy nebo jakoukoli jinou právní
cestou.
Oddíl IV.
Majetek, práva a zájmová účastenství.
Čl.297.
Otázka soukromého majetku, soukromých práv a zájmových účastenství v
zemích nepřátelských bude rozřešena podle zásad vyslovených v tomto
Oddíle a podle ustanovení připojené přílohy.
a) Mimořádná opatření válečná, jakož i opatření disposiční, tak jak
jsou vymezena v příloze v odstavci 3, která Německo učinilo o majetku,
právech a zájmových účastenstvích příslušníků mocností spojených nebo
sdružených, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito
příslušníci byli zúčastněni, budou, nebude-li likvidace již ukončena,
neprodleně zrušena aneb zastavena, a budou majetek, práva a zájmová
účastenství, o něž jde, vrácena oprávněným, kteří k nim budou míti plná
práva za podmínek stanovených v článku 298.
b) S výhradou opačných ustanovení, která by snad vyplývala z této
smlouvy, vyhrazují si mocnosti spojené neb sdružené právo zadržeti a
likvidovati veškerý majetek, práva a zájmová účastenství, jež v době,
kdy tato smlouva nabude působnosti, náležejí německým příslušníkům nebo
společnostem jimi kontrolovaným a jsou na jejich území, v jejich
osadách, državách a protektorátech, počítajíc v to i území, která jim
byla postoupena podle této smlouvy.
Likvidace bude provedena podle zákonů zúčastněného státu spojeného
anebo sdruženého, a nebude německý vlastník směti nakládati s tímto
majetkem, právy a zájmovými účastenstvími, aniž jest mu dovoleno
uvaliti na ně jakékoli břemeno bez svolení tohoto státu.
Za německé příslušníky ve smyslu tohoto odstavce nebudou pokládáni ti
němečtí příslušníci, kteří po rozumu této smlouvy nabývají ipso facto
státní příslušnosti některé z mocností spojených anebo sdružených.
c) Platy nebo náhrady vyplývající z výkonu práva, o kterém se mluví v
odstavci b), určí se podle způsobu ocenění a likvidace stanoveného
zákonodárstvím země, v níž byl majetek zadržen nebo likvidován.
d) S výhradou ustanovení této smlouvy budou ve vztazích mezi mocnostmi
spojenými nebo sdruženými nebo jejich příslušníky se strany jedné a
Německem nebo jeho příslušníky se strany druhé všechna válečná opatření
mimořádná, dále opatření disposiční, jakož i všechny akty, které byly
vykonány anebo mají býti vykonány na základě těchto opatření po smyslu
paragrafů 1 a 3 přílohy, pokládána za definitivní a mohou býti proti
každému namítnuta.
e) Příslušníci mocností spojených nebo sdružených budou míti právo na
náhradu škod nebo újem, které byly způsobeny jejich majetku, právu nebo
zájmům, počítajíc v to i společnosti nebo družstva, v nichž byli
zúčastněni na území německém, jakým bylo dne 1. srpna 1914, buď
mimořádnými opatřeními válečnými anebo opatřeními disposičními, o nichž
jest řeč v paragrafu 1 a 3 v příloze. Reklamace podané v té příčině od
těchto příslušníků budou vyšetřeny a bude peníz náhrad určen smíšeným
soudem rozhodčím, stanoveným v Oddíle VI anebo rozhodčím, jmenovaným od
tohoto soudu. Náhrady půjdou na vrub Německa a mohou býti hrazeny ze
jmění německých příslušníků, kteří jsou na území anebo pod kontrolou
státu, jemuž přísluší reklamant. Tento majetek může býti prohlášen za
zástavu, ručící za závazky nepřátelské, za podmínek stanovených v
paragrafu 4 připojené přílohy. Tato náhrada může býti splacena mocností
spojenou anebo sdruženou a peníz bude připsán Německu dluhem.
f) V každém případě, kdy si příslušník mocnosti spojené anebo sdružené,
vlastník majetku, práva nebo zájmového účastenství, na které se
vztahovalo opatření disposiční na území německém, bude toho přáti, bude
reklamaci, o níž se jedná v odstavci e), vyhověno vrácením tohoto
majetku, je-li tu ještě in natura.
V tomto případě bude Německo povinno učiniti veškerá opatření nutná,
aby byl vlastník z držby vypuzený uveden v držení svého majetku,
zproštěného všech břemen nebo služebností, kterými by byl zatížen po
likvidaci, a odškodniti třetí osoby, které by byly vrácením poškozeny.
Není-li vrácení, o kterém je řeč v předešlém odstavci, možné, mohou
prostřednictvím zúčastněných mocností nebo úřadů ověřovacích a
kompensačních, o nichž je řeč v příloze připojené k Oddílu III, býti
uzavřena zvláštní ujednání za tím účelem, aby příslušníku některé
mocnosti spojené anebo sdružené bylo zajištěno odškodnění za újmu, o
níž je řeč v odstavci e), přiřčením výhod aneb ekvivalentů, které se
uvolí přijmouti na místě majetku, práv nebo zájmových účastenství,
kterých byl zbaven.
Z důvodu restitucí učiněných podle tohoto článku budou platy nebo
náhrady stanovené podle odstavce e) zmenšeny o nynější cenu vráceného
majetku, přihlížejíc k náhradám za ztrátu požívacího práva a zhoršení.
g) Oprávnění stanovené v odst. f) jest vyhrazeno vlastníkům, kteří jsou
příslušníky těch mocností spojených anebo sdružených, na jejichž území
zákonodárná opatření nařizující obecnou likvidaci majetku, práv a
zájmových účastenství nepřátelských nebyla v platnosti před podepsáním
smlouvy o příměří.
h) Vyjímaje případ, kdy bylo provedeno vrácení in natura po smyslu
odstavce f), bude s čistým výtěžkem likvidace majetku, práv a zájmových
účastenství nepřátelských, ať se nalézaly kdekoli, byla-li tato
likvidace provedena buď na základě mimořádného válečného zákonodárství
anebo podle tohoto článku, jakož i vůbec se všemi nepřátelskými aktivy
peněžními naloženo tímto způsobem:
1. Pokud se týče mocností, které přijmou Oddíl III a připojenou
přílohu, budou jmenované výtěžky a aktiva prostřednictvím úřadu
verifikačního a kompensačního, stanoveného tímto Oddílem a přílohou,
připsány ku prospěchu oné mocnosti, jejímž příslušníkem jest vlastník.
S každým saldem, jež odtud vyplývá ve prospěch Německa, bude naloženo
podle článku 243.
2. Pokud se týče mocností, které nepřijmou Oddíl III a připojenou
přílohu, bude výtěžek majetku, práv a zájmových účastenství, jakož i
peněžních aktiv příslušníků mocností spojených anebo sdružených,
Německem zadržených, přímo vyplacen oprávněnému anebo jeho vládě. Každá
mocnost spojená nebo sdružená bude moci nakládati s výtěžkem majetku,
práv nebo zájmů, jakož i s peněžními aktivy německých příslušníků,
které zabavila podle svých zákonů a řádů, a bude ho moci použíti k
uspokojení reklamací a pohledávek stanovených v tomto článku nebo v
paragrafu 4 připojené přílohy. Každý majetek, právo anebo zájmové
účastenství anebo výtěžek jejich likvidace nebo jakékoli peněžní
aktivum, jimiž nebude disponováno tak, jak bylo svrchu řečeno, může
býti zadržen jmenovanou mocností spojenou nebo sdruženou, v kterémžto
případě bude s jeho cenou v penězích naloženo podle článku 243.
Jestliže byly provedeny likvidace v nových státech, které podpisují
tuto smlouvu jako mocnosti spojené a sdružené, nebo ve státech, které
nejsou účastny náhrad, jež má platiti Německo, musí býti výtěžek
likvidací provedených v těchto státech vyplacen přímo vlastníkům, při
čemž arci práva daná komisi reparační touto smlouvou, a zejména články
235 a 260, zůstávají vyhrazena. Dokáže-li vlastník před smíšeným
rozhodčím soudem, který se zavádí Oddílem VI této Části, anebo před
rozhodčím, kterého pojmenuje tento soud, že podmínky prodejové nebo
opatření učiněná státem, o který jde, nesrovnávající se s jeho obecným
zákonodárstvím, byly nespravedlivým způsobem na újmu ceně, soud nebo
rozhodčí budou moci přiznati oprávněnému slušnou náhradu, kterou
zaplatí onen stát.
i) Německo se zavazuje odškodniti své příslušníky za likvidaci anebo
zadržení jejich majetku, práv anebo zájmových účastenství v zemích
spojených nebo sdružených.
j) Peníz dávek a daní z majetku, které Německem byly anebo mohly by
býti vybrány z majetku, práv anebo zájmových účastenství příslušníků
mocností spojených nebo sdružených ode dne 11. listopadu 1918 až do té
doby, kdy uplynou tři měsíce po tom, co nabude tato smlouva působnosti,
anebo, jde-li o majetek, práva a zájmová účastenství podrobená
mimořádným opatřením válečným, až do doby jejich navrácení podle této
smlouvy, bude taktéž navrácen oprávněným.
Čl.298.
Německo se zavazuje, pokud jde o majetek, práva a zájmová účastenství
vrácená podle článku 297, odstavec a) anebo f), příslušníkům mocností
spojených nebo sdružených, počítaje v to společnosti a družstva, v
nichž tito příslušníci byli zúčastněni,
a) uvésti a udržovati práva a zájmová účastenství příslušníků mocností
spojených nebo sdružených s výhradou výjimek výslovně v této smlouvě
stanovených v tom právním stavu, v kterém byly podle zákonů
předválečných majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků
německých;
b) nepodrobovati majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků států
spojených nebo sdružených žádným opatřením, která by se nepříznivě
dotýkala vlastnictví a která by neplatila stejně o právech, majetku a
zájmových účastenstvích příslušníků německých, a zaplatiti přiměřenou
náhradu, kdyby takováto opatření byla učiněna.
Příloha.
§ 1.
Ve shodě s ustanoveními čl. 297, odst. d), potvrzuje se platnost všech
opatření propůjčujících vlastnictví, všech nařízení o likvidaci podniků
neb společností, nebo všech jiných nařízení, předpisů, rozhodnutí neb
instrukcí, které byly učiněny nebo vydány od kterýchkoli soudů neb
správních úřadů jedné z Vysokých stran smluvních podle zákonodárství
válečného o majetku, právech nebo zájmových účastenstvích
nepřátelských, jakož i opatření takových, o kterých nutno míti za to,
že byla podle tohoto válečného zákonodárství učiněna nebo vydána. Bude
se míti za to, že zájmy všech osob byly platně upraveny nařízeními,
předpisy, rozhodnutími neb instrukcemi jednajícími o majetku, v němž
jsou tyto osoby zúčastněny, bez rozdílu, zdali v oněch nařízeních,
předpisech, rozhodnutích neb instrukcích byly tyto zájmy výslovně
uvedeny čili nic. Nebude brána v odpor správnost převodu majetku, práv
neb zájmových účastenství uskutečněného podle řečených nařízení,
předpisů, rozhodnutí neb instrukcí. Rovněž se potvrzuje platnost
veškerých opatření učiněných o majetcích, obchodních podnicích neb
společnostech, pokud se týče jejich zjištění, sekvestrace, vnucené
správy, využití, rekvisice, dozoru neb likvidace, prodeje nebo správy
majetku, práv nebo zájmových účastenství, vymáhání neb placení dluhů,
placení útrat nákladů nebo výloh, nebo jakéhokoli jiného opatření
předsevzatého v důsledku nařízení, předpisů, rozhodnutí neb instrukcí
učiněných, vydaných nebo provedených kterýmkoli soudem nebo správním
úřadem jedné z Vysokých stran smluvních podle mimořádných zákonů
válečných o majetku, právech a zájmových účastenstvích nepřátelských,
jakož i v důsledku takových opatření, o kterých nutno míti za to, že
byla podle těchto výjimečných zákonů učiněna, s výhradou, že ustanovení
tohoto paragrafu nejsou na újmu majetkovým právům, jichž příslušníci
mocností spojených a sdružených před tím nabyli bezelstně a za
přiměřenou cenu v souhlase se zákony státu, v jehož území majetek leží.
Ustanovení tohoto paragrafu netýkají se takových shora vypočítaných
opatření, která byla učiněna Německem na území přepadeném neb
obsazeném, ani opatření vzpomenutých shora, která byla učiněna Německem
nebo německými úřady po 11. listopadu 1918; veškerá tato opatření budou
neplatná.
§ 2.
Žádná reklamace ani žaloba nesmí býti vznášena Německem nebo jeho
příslušníky kdekoli sídlícími proti kterékoli mocnosti spojené nebo
sdružené nebo proti kterékoli osobě jednající jménem nebo z příkazu
kteréhokoli úřadu soudního nebo správního řečené mocnosti spojené neb
sdružené ve věcí jakéhokoli jednání neb opominutí v příčině majetků,
práv nebo zájmových účastenství příslušníků německých, které se zběhlo
za války neb za účelem příprav válečných. Rovněž nebude připuštěna
reklamace ani žaloba proti nikomu, pokud jde o kterékoli jednání nebo
opominutí vyplývající z mimořádných opatření válečných, zákonů a
nařízení kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené.
§ 3.
V článku 297 a v této příloze zahrnuje výraz "mimořádná opatření
válečná" všeliká opatření zákonodárná, správní, soudní nebo jiná, která
byla nebo budou později učiněna ve věci majetku nepřátelského a jejichž
účinkem bylo nebo bude odnětí disposice vlastníkům nad jejich majetkem,
avšak bez dotčení podstaty práva vlastnického, zejména opatření o
dohledu, vnucené správě a sekvestraci, neb opatření, jejichž účelem
bylo neb bude zbaviti, zužitkovati nebo obstaviti aktiva nepřátelská, a
to z jakéhokoli důvodu, v jakékoli formě a na kterémkoli místě. Akty,
kterými se tato opatření proti majetku nepřátelskému provádějí, jsou
veškerá rozhodnutí, instrukce, rozkazy neb nařízení správních úřadů
nebo soudů, jakož i veškerá jednání osob pověřených správou nebo
dozorem nad majetkem nepřátelským, jako nad placením dluhů, vybíráním
pohledávek, zapravováním útrat, nákladů neb výloh, vybíráním platů.
"Opatření disposiční" jsou taková, jimiž byla nebo bude dotčena
podstata vlastnictví k majetku nepřátelskému převodem celku nebo části
na osobu jinou než vlastníka nepřátelského a bez jeho souhlasu, zejména
opatření nařizující prodej, likvidaci, propadnutí vlastnického práva k
majetku nepřátelskému, anulování právních titulů aneb cenných papírů.
§ 4.
Majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků německých na územích
kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené, jakož i čistý výtěžek jejich
prodeje, likvidace nebo jiných opatření disposičních mohou býti touto
mocností spojenou nebo sdruženou předně zatíženy tím, že se zaplatí
náhrady dlužné podle reklamací příslušníků této mocnosti za jejich
majetek, práva a zájmová účastenství, počítaje k nim společnosti nebo
družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni na území německém,
nebo pohledávky, jež mají za příslušníky německými, jakož i tím, že se
uspokojí reklamace vzniklé z jednání vlády německé nebo kteréhokoli
německého úřadu po 31. červenci 1914 a nežli tato mocnost spojená nebo
sdružená vstoupila do války. Výše takovýchto požadavků může býti určena
rozhodčím, kterého určí pan Gustav Ador, uvolí-li se, nebo, neučiní-li
tak, smíšeným rozhodčím soudem zavedeným v Oddílu VI. Na druhém místě
mohou býti zatíženy tím, že se zaplatí náhrady dlužné podle reklamací
příslušníků mocnosti spojené neb sdružené za jejich majetek, práva a
zájmová účastenství na území ostatních mocností nepřátelských, pokud
tato odškodnění nebudou poskytnuta jinakým způsobem.
§ 5.
Nehledíc k ustanovením článku 297, jestliže bezprostředně před
vypuknutím války některá společnost povolená ve státě spojeném nebo
sdruženém měla společně se společností od ní kontrolovanou a povolenou
v Německu právo používati známek továrních neb obchodních ve třetích
státech, nebo jestliže požívala spolu s takovou společností práva ke
zvláštním procesům při výrobě zboží nebo předmětů prodejných pro třetí
státy, bude prvá společnost samojediná oprávněna užívati oněch známek
továrních ve třetích státech s vyloučením společnosti německé; a
společné právo k procesu výrobnímu bude vydáno této první společnosti
bez ohledu na jakékoli opatření učiněné podle válečného zákonodárství
německého vzhledem k této druhé společnosti nebo jejím zájmům,
obchodnímu vlastnictví nebo akciím. Nicméně první společnost, bude-li
za to žádáno, vydá druhé společnosti modely dovolující pokračovati ve
výrobě zboží, které se má spotřebovati v Německu.
§ 6.
Až do okamžiku, kdy bude provedena restituce podle článku 297, ručí
Německo za zachování majetku, práv a zájmových účastenství příslušníků
mocností spojených nebo sdružených - počítaje v to společnosti a
družstva, v nichž byli tito příslušníci zúčastněni -, jež byly
podrobeny v Německu nějakému mimořádnému opatření válečnému.
§ 7.
Do roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, ohlásí mocnosti
spojené nebo sdružené majetek, statky a zájmy, o kterých míní použíti
práva uvedeného v článku 297, odst. f).
§ 8.
Restituce uvedené v článku 297 budou vykonány na rozkaz vlády německé
nebo úřadů, které na místě ní budou ustanoveny. Podrobné výkazy o
vedení správy budou podány zúčastněným osobám úřady německými na
žádost, která může býti vznesena, jakmile tato smlouva nabude
působnosti.
§ 9.
Až do ukončení likvidace uvedené v čl. 297, odst. b), zůstanou majetek,
práva a zájmová účastenství německých příslušníků podrobeny mimořádným
opatřením válečným, která byla nebo budou o nich učiněna.
§ 10.
Do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, vydá
Německo každé mocnosti spojené nebo sdružené všechny smlouvy,
osvědčení, akty a právní tituly vlastnického práva, jež jsou v rukou
jeho příslušníků a vztahují se k majetku, právům nebo zájmovým
účastenstvím nalézajícím se na území řečené mocnosti spojené nebo
sdružené, čítaje v to akcie, obligace nebo jiné cenné papíry všech
společností povolených podle zákonů této mocnosti.
Německo podá kdykoli na žádost mocnosti spojené nebo sdružené všechna
vysvětlení o majetku, právech a zájmových účastenstvích státních občanů
německých na území této mocnosti spojené nebo sdružené, jakož i o všech
transakcích, které byly s řečeným majetkem, právy nebo zájmy snad
provedeny po 1. červenci 1914.
§ 11.
Výraz "peněžní aktiva" zahrnuje všecky vklady nebo fondy zřízené před
vypověděním války anebo po něm, jakož i všechna aktiva pocházející ze
vkladů, důchodů neb užitků inkasovaných správci, sekvestry nebo jinými
z úhrad bankovních nebo z jakéhokoli jiného pramene, avšak nezahrnuje
peněz náležejících spojené anebo sdružené mocnosti nebo státům,
provinciím neb obcím, které ji tvoří.
§ 12.
Všechna kdekoli učiněná umístění peněžních aktiv příslušníků Vysokých
stran smluvních, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito
příslušníci byli kapitálově zúčastněni, osobami odpovědnými za správu
nepřátelského majetku nebo majícími dozor nad takovou správou anebo na
rozkaz těchto osob nebo kteréhokoli úřadu budou prohlášena za neplatná.
Tato peněžní aktiva budou vyúčtována bez ohledu k oněm umístěním.
§ 13.
Do měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, nebo na žádost
vznesenou kdykoliv poté, vydá Německo mocnostem spojeným nebo sdruženým
všecky účty nebo doklady účetní, archivy, listiny a vysvětlení všeho
druhu nalézající se na jeho území a týkající se majetku, práv a
zájmových účastenství příslušníků těchto mocností - počítaje v to
společnosti nebo družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni -,
jež byly podrobeny mimořádným opatřením válečným neb jakémukoli
opatření disposičnímu buď v Německu nebo v územích, která byla obsazena
Německem neb jeho spojenci.
Kontroloři, dozorci, vedoucí ředitelé, správci, vnucení správci,
likvidátoři a opatrovníci budou za ručení vlády německé osobně
odpovědni za neprodlené a úplné vydání těchto účtů a listinných dokladů
a za jejich přesnost.
§ 14.
Ustanovení článku 297 a této přílohy o majetku, právech a zájmových
účastenstvích v nepřátelských státech a o výtěžku jejich likvidace
vztahují se na dluhy, úvěry a účty, kdežto Oddíl III upravuje toliko
způsoby placení.
Pro úpravu otázek uvedených v čl. 297 mezi Německem a mocnostmi
spojenými a sdruženými, jejich koloniemi nebo protektoráty nebo
kterýmkoli z britských dominií nebo Indií, o kterých nebude prohlášeno,
že přijímají Oddíl III, a mezi jejich příslušníky, budou platiti
ustanovení Oddílu III o měně, v které se mají díti platy, o kursu a
úrocích, ačli zúčastněná vláda spojené nebo sdružené mocnosti neoznámí
Německu do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, že
se řečených ustanovení nemá použíti.
§ 15.
Ustanovení článku 297 a této přílohy platí o vlastnictví průmyslovém,
literárním a uměleckém, které jest nebo bude pojato do likvidace
majetku, práv, zájmových účastenství, společností nebo podniků,
provedené podle výjimečného válečného zákonodárství mocnostmi spojenými
nebo sdruženými nebo podle podmínek článku 297, odstavce b).
Oddíl V.
Smlouvy, promlčení, rozsudky.
Čl.299.
a) Smlouvy uzavřené mezi nepřáteli budou pokládány za zrušené od
okamžiku, kdy se kterékoli dvě strany staly nepřátely, vyjímajíc
případ, kde jde o dluhy nebo jiné povinnosti peněžní, které vznikly
tím, že bylo něco podle smlouvy vykonáno nebo placeno, a s výhradou
výjimek a zvláštních pravidel platných pro jisté smlouvy nebo druhy
smluv uvedených níže nebo v připojené příloze.
b) Vyňaty jsou ze zrušení ve smyslu tohoto článku smlouvy, jejichž
splnění bude ve všeobecném zájmu žádáno vládami mocností spojených nebo
sdružených, jejichž příslušníkem jest jedna ze stran, do šesti měsíců
od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Způsobí-li splnění smluv takto v platnosti zachovaných následkem změny
obchodních poměrů jedné ze stran značnou újmu, může smíšený rozhodčí
soud, o němž je řeč v Oddíle VI, přiřknouti poškozené straně přiměřenou
náhradu.
c) Hledíc k předpisům ústavním a právním ve Spojených státech
amerických, v Brasilii a Japonsku, neplatí tento článek ani článek 300
s připojenou přílohou o smlouvách uzavřených mezi příslušníky těchto
států a příslušníky německými; stejně neplatí článek 305 pro Spojené
státy americké nebo jejich příslušníky.
d) Tento článek, jakož i připojená příloha neplatí pro smlouvy, jejichž
strany se staly nepřáteli tím, že jedna nebo druhá bydlila v území,
jehož suverenita se mění, pokud tato strana nabude na základě této
smlouvy státní příslušnosti mocnosti spojené nebo sdružené, ani pro
smlouvy uzavřené mezi příslušníky mocností spojených nebo sdružených,
mezi kterými byly obchodní styky zakázány proto, že jedna ze stran byla
na území některé z mocností spojených anebo sdružených, které bylo
obsazeno nepřítelem.
e) O žádném ustanovení tohoto článku a připojené přílohy nelze míti za
to, že by činila neplatným obchodní jednání zákonitě vykonané na
základě smlouvy uzavřené mezi nepřáteli se schválením jedné z mocností
válčících.
Čl.300.
a) Na území Vysokých stran smluvních staví se ve vztazích mezi
nepřáteli veškeré lhůty promlčecí, práva omezující nebo preklusivní
lhůty procesní po dobu války, ať počaly běžeti před vypuknutím války či
po něm; počnou znovu běžeti nejdříve tři měsíce po tom, kdy tato
smlouva nabude působnosti. Toto ustanovení platí o lhůtách k předložení
kuponů úrokových anebo dividendových a o lhůtách k předložení cenných
papírů vylosovaných nebo z jakéhokoli jiného důvodu splatných, pokud
jde o jejich placení.
b) Byly-li následkem nevykonání nějakého aktu anebo nevyhovění
formálnímu předpisu za války na území německém provedeny úkony exekuční
na újmu příslušníka některé z mocností spojených nebo sdružených, bude
reklamace, podaná příslušníkem některé mocnosti spojené nebo sdružené,
vznesena na smíšený rozhodčí soud stanovený v Oddíle VI, nespadá-li věc
do pravomoci řádného soudu některé mocnosti spojené nebo sdružené.
c) Na žádost interesovaného příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené
nalezne smíšený rozhodčí soud na znovuzřízení práv porušených úkony
exekučními vzpomenutými v odstavci b), kdykoli to hledíc k zvláštním
poměrům věci bude spravedlivo a možno.
Bylo-li by toto znovuzřízení nespravedlivo nebo nemožno, může rozhodčí
soud poskytnouti poškozené straně náhradu na vrub vlády německé.
d) Stala-li se smlouva mezi nepřáteli neplatnou buď tím, že jedna ze
stran nesplnila nějakou podmínku smluvní, anebo tím, že použila práva
smlouvou stanoveného, může se poškozená strana obrátiti o náhradu škody
na smíšený rozhodčí soud. Soud bude míti v tomto případě práva
stanovená v odstavci c).
e) Ustanovení předešlých odstavců tohoto článku budou platiti pro
příslušníky mocností spojených nebo sdružených, kterým se stala újma
opatřeními svrchu vzpomenutými, provedenými od Německa v území
přepadeném nebo obsazeném, nedostalo-li se těmto příslušníkům za to
jiné náhrady.
f) Německo hradí třetím osobám škodu, kterou utrpěly vrácením nebo
znovuzřízením práva, na něž nalezl smíšený soud podle ustanovení
předcházejících odstavců tohoto článku.
g) Co se týče skriptur obchodních, začne tříměsíční lhůta, o níž jest
řeč v odstavci a), běžeti ode dne, kdy se definitivně ukončí mimořádná
opatření platící o skripturách obchodních v území příslušné mocnosti.
Čl.301.
V poměru mezi nepřáteli bude se míti za to, že žádná obchodní skriptura
sepsaná před válkou nepozbyla platnosti jen z toho důvodu, že nebyla
předložena ku přijetí nebo k placení v předepsaných lhůtách, nebo že
vydatelé neb indosanti nebyli zpraveni o nepřijetí neb o neplacení,
nebo že schází protest, nebo z toho důvodu, že za války nebylo vyhověno
jakémukoli formálnímu předpisu.
Jestliže lhůta, v které měla obchodní skriptura býti předložena ku
přijetí nebo k placení, nebo v které měli vydatel neb indosanti býti
zpraveni o nepřijetí neb o neplacení, nebo v které měla býti skriptura
protestována, vypršela za války, a jestliže strana, která měla
předložiti nebo dáti protestovati skripturu nebo dáti zprávu o
nepřijetí neb o neplacení, tak neučinila za války, bude jí od té doby,
kdy tato smlouva nabude působnosti, povolena lhůta nejméně tří měsíců,
v níž bude moci předložiti skripturu, zpraviti o nepřijetí neb o
neplacení nebo dáti ji protestovati.
Čl.302.
Rozsudky vynesené soudy kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené v
případech, v kterých jsou tyto soudy příslušné podle této smlouvy,
budou uznány v Německu za pravomocné a budou vykonány, aniž bude
potřebí opatřovati je doložkou vykonatelnosti.
Jestliže byl v jakémkoli sporu za války vynesen rozsudek německým
soudem proti příslušníku mocností spojených nebo sdružených v některé
instanci, v které se onen příslušník nemohl hájiti, bude moci
příslušník mocnosti spojené nebo sdružené, jemuž se takto stala újma,
dostati náhradu, která bude určena smíšeným rozhodčím soudem
ustanoveným v Oddíle VI.
K žalobě příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené smí náhrada shora
vzpomenutá býti na rozkaz smíšeného rozhodčího soudu, kde to bude
možno, dána tím způsobem, že se strany znovu uvedou ve stav, v němž
byly před rozsudkem vyneseným od německého soudu.
Náhradu shora vzpomenutou mohou před smíšeným rozhodčím soudem dostati
rovněž příslušníci mocností spojených nebo sdružených, kterým se stala
újma soudními rozhodnutími v územích přepadených neb obsazených,
jestliže nebyli odškodněni jinak.
Čl.303.
Ve smyslu Oddílů III, IV, V a VII znamená výraz "za války" pro každou
mocnost spojenou nebo sdruženou období od okamžiku, kdy nastal válečný
stav mezi Německem a touto mocností, až do doby, kdy přítomná smlouva
nabude působnosti.
Příloha.
I.
Obecná ustanovení.
§ 1.
Ve smyslu článku 299, 300 a 301 pokládají se smluvní strany za
nepřátelské, byl-li obchod mezi nimi zakázán nebo stal-li se jinak
nezákonným podle zákonů, nařízení nebo předpisů, kterým byla jedna z
těchto stran podrobena, a to buď ode dne, kdy tento obchod byl zakázán,
nebo ode dne, kdy se stal nezákonným jakýmkoli jiným způsobem.
§ 2.
Následující druhy smluv jsou vyňaty ze zrušení, o kterém je řeč v
článku 299, a zůstávají v působnosti bez újmy práv uvedených v článku
297, odstavec b), Oddílu IV, a s výhradou použití domácích zákonů,
nařízení a předpisů vydaných za války mocnostmi spojenými nebo
sdruženými, jakož i ustanovení smluvních:
a) smlouvy, jejichž předmětem je převod statků, majetku, věcí movitých
neb nemovitých, jestliže vlastnictví bylo převedeno nebo předmět vydán
před tím, nežli se strany staly nepřáteli;
b) pachty, nájmy a smlouvy o budoucím nájmu;
c) smlouvy o zástavu nemovitou, movitou a právo retenční;
d) koncese na doly, důlní jámy, lomy a ložiska;
e) smlouvy mezi osobami soukromými a státy, zeměmi, obcemi nebo jinými
obdobnými právnickými osobami, které jsou pověřeny správními úkoly, a
koncese udělené řečenými státy, zeměmi, obcemi a jinými obdobnými
právnickými osobami, které jsou pověřeny správními úkoly.
§ 3.
Jsou-li ustanovení některé smlouvy zrušena z části podle článku 299, a
lze-li odloučení provésti, zůstanou ostatní ustanovení této smlouvy v
platnosti s výhradou použití domácích zákonů, nařízení a předpisů
vzpomenutých shora v paragrafu 2. Nelze-li odloučení provésti, bude se
míti za to, že smlouva byla zrušena v celku.
II.
Zvláštní předpisy o určitých druzích smluv.
Smlouvy na bursách cenných papírů a zboží.
§ 4.
a) Pravidla vydaná za války uznanými bursami na cenné papíry nebo na
zboží a stanovící likvidaci obchodů bursovních, uzavřených před válkou
nepřátelským jednotlivcem, potvrzují se Vysokými stranami smluvními,
rovněž i opatření k provedení těchto pravidel, s výhradou:
1. že bylo výslovně řečeno, že obchod bude podléhati pravidlům řečených
burs,
2. že tato pravidla byla všeobecně závazná,
3. že podmínky likvidace byly slušné a přiměřené.
b) Předchozí odstavec se nevztahuje na opatření učiněná za okupace na
bursách v krajích, které byly obsazeny nepřítelem.
c) Likvidace terminových obchodů s bavlnou uzavřených ke dni 31.
července 1914 podle rozhodnutí Svazu bavlnářského v Liverpoolu se
potvrzuje.
Zástava.
§ 5.
Prodej zástavy zřízené k zaručení dluhu nepřítelova bude se v případě
nezaplacení pokládati za platný, třeba že vlastník nemohl býti zpraven,
jestliže věřitel jednal bezelstně a s náležitou péčí a opatrností; v
tom případě nebude moci vlastník vznésti nijakého nároku pro prodej
zástavy.
Toto ustanovení se nevztahuje na prodeje zástav vykonané nepřítelem za
okupace v krajinách, do kterých nepřítel vpadl nebo jež obsadil.
Obchodní skriptury.
§ 6.
Pokud se týče mocností, které přijaly Oddíl III a připojenou k němu
přílohu, budou peněžní závazky trvající mezi nepřáteli a plynoucí z
vydání obchodních skriptur vyrovnány podle řečeného dodatku
prostřednictvím úřadů verifikačních a kompensačních, jež vstoupí v
práva majetníka, pokud jde o různé opravné prostředky, které jsou
majetníku přístupny.
§ 7.
Jestliže se některá osoba buď před válkou nebo za války zavázala
zaplatiti obchodní skripturu následkem závazku, jejž k ní přejala jiná
osoba, která se stala později nepřátelskou, bude tato osoba nucena přes
zahájení nepřátelství ručiti oné za následky svého závazku.
III.
Pojišťovací smlouvy.
§ 8.
Pojišťovací smlouvy, které uzavřela jedna osoba s druhou, jež se stala
později nepřátelskou, budou upraveny podle následujících paragrafů.
Pojištění proti požáru.
§ 9.
Smlouvy o pojištění proti požáru týkající se majetku, které uzavřela
osoba mající zájmy na tomto majetku s osobou, jež se stala později
nepřátelskou, nebudou se pokládati za zrušené zahájením nepřátelství
nebo následkem toho, že se osoba stala nepřátelskou nebo že jedna ze
stran nesplnila některý smluvní závazek za války nebo ve lhůtě tří
měsíců po válce, nýbrž budou zrušeny dnem, kdy roční premie po prvé
dospěje splatnosti po vypršení tříměsíční lhůty po tom, kdy tato mírová
smlouva nabude působnosti.
Provede se vyrovnání nezaplacených premií, jež dospěly splatnosti za
války, a nároků za škody vzešlé za války.
§ 10.
Jestliže pojištění požární uzavřené před válkou bylo správním nebo
zákonodárným aktem za války převedeno s původního pojistitele na
pojistitele jiného, bude převod uznán a o ručení původního pojistitele
bude se míti za to, že přestalo dnem převodu. Původní pojistitel bude
však oprávněn k tomu, aby se mu dostalo na jeho žádost úplné informace
o podmínkách převodu, a bude-li patrno, že tyto podmínky nebyly
přiměřené, budou změněny tak dalece, pokud je nutno, aby se staly
přiměřenými.
Nadto bude míti pojistník v dohodě s původním pojistitelem právo, aby
byla smlouva převedena na původního pojistitele, počínajíc dnem
žádosti.
Pojištění na život.
§ 11.
Pojišťovací smlouvy na život uzavřené mezi pojistitelem a osobou, jež
se stala později nepřátelskou, nebudou se pokládati za zrušené
prohlášením války nebo tím, že se osoba stala nepřátelskou.
Každá částka, která se stala splatnou za války za podmínek smlouvy, jež
se podle předchozího odstavce nepokládá za zrušenou, bude vymahatelná
po válce. Tato částka se zvýší o 5%ní roční úroky od dospělosti až do
dne splacení.
Jestliže smlouva za války propadla pro neplacení premií nebo stala-li
se bezúčinnou pro nesplnění smluvních podmínek, budou pojištěnec nebo
jeho zástupci nebo osoby oprávněné míti právo kdykoli ve lhůtě dvanácti
měsíců ode dne, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti, žádati od
pojistitele hodnotu, kterou měla pojistka v den svého propadnutí nebo
zrušení.
Když smlouva propadla za války proto, že nebyly následkem válečných
opatření placeny premie, mají pojištěnec nebo jeho zástupci nebo
oprávněné osoby právo do tří měsíců, jež budou následovati po tom, kdy
tato mírová smlouva nabude působnosti, obnoviti platnost smlouvy tím,
že zaplatí premie případně dospělé s ročním úrokem 5%.
§ 12.
Kterákoli mocnost spojená nebo sdružená bude moci do tří měsíců, jež
budou následovati po tom, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti,
rozvázati všechny pojišťovací smlouvy trvající mezi kteroukoli německou
pojišťovací společností a svými příslušníky za podmínek, jež by těchto
příslušníků chránily od veškeré újmy.
K tomu cíli převede německá pojišťovací společnost na vládu zúčastněné
mocnosti spojené nebo sdružené část svých aktiv odpovídající poměrně
pojistkám takto zrušeným a bude zproštěna vší závaznosti stran těchto
pojistek. Aktiva, jež se mají převésti, budou určena pojišťovacím
matematikem (aktuárem), jejž ustanoví smíšený rozhodčí soud.
§ 13.
Jestliže byly pojišťovací smlouvy na život uzavřeny pobočkou některé
pojišťovací společnosti zřízenou ve státě, který se později stal
nepřátelským, bude se tato smlouva, nebude-li obsaženo ustanovení
opačné ve smlouvě samé, říditi místními zákony, avšak pojistitel bude
směti požadovati na pojištěnci nebo jeho zástupci náhradu částek
zaplacených k uspokojení požadavků vznesených nebo uložených na základě
opatření válečných proti podmínkám smlouvy samé a proti zákonům a
státním smlouvám platným v době, kdy pojišťovací smlouva byla uzavřena.
§ 14.
Ve všech případech, kde podle zákona platného pro smlouvu zůstane
pojistitel přes to, že premie nejsou zaplaceny, vázán smlouvou až do té
doby, kdy se dá pojištěnci zpráva, že smlouva došla, bude míti právo,
jestliže mu bylo válkou znemožněno tuto zprávu podati, vymáhati od
pojištěnce nezaplacené premie zvýšené o 5% roční úrok.
§ 15.
Pro použití odstavců 11 - 14 budou se za pojišťovací smlouvy na život
pokládati pojišťovací smlouvy, které se, pokud jde o výpočet vzájemných
závazků mezi dvěma stranami, zakládají na pravděpodobnostech lidského
života, kombinovaných s úrokovou mírou.
Pojištění námořní.
§ 16.
Smlouvy o pojištění námořním, počítajíc v to pojistky na čas a pojistky
cestovní, uzavřené mezi pojistitelem a osobou, jež se později stala
nepřátelskou, budou se pokládati za zrušené tím okamžikem, kdy se tato
osoba stala nepřátelskou, vyjímajíc případy, že risiko, o němž je řeč
ve smlouvě, počalo běžeti před tímto okamžikem.
Nepočalo-li risiko běžeti, bude možno částky zaplacené jako premie neb
jinak vymáhati na pojistiteli.
Počalo-li risiko běžeti, bude se smlouva pokládati za platnou přes to,
že se strana stala nepřátelskou, a zaplacení částek dlužných podle
podmínek smlouvy buď jako premie neb jako škody bude vymahatelné, až
tato mírová smlouva nabude působnosti.
Jestliže byla uzavřena dohoda o placení úroku z částek, které byl kdo
dlužen před válkou příslušníkům nebo které byli dlužni příslušníci
států válčících a které byly vymoženy po válce, poběží tento úrok v
případě ztrát vymahatelných podle pojišťovacích smluv námořních od té
chvíle, kdy vypršela lhůta jednoroční ode dne těchto ztrát.
§ 17.
Žádná smlouva o námořním pojištění s pojistníkem, jenž se později stal
nepřítelem, nesmí se vykládati tak, že by kryla škody způsobené
válečnými činy mocnosti, jejímž příslušníkem je pojistitel, nebo
válečnými činy států spojených nebo sdružených s touto mocností.
§ 18.
Prokáže-li se, že některá osoba, která před válkou uzavřela smlouvu o
námořním pojištění s pojistitelem, jenž se později stal nepřítelem,
uzavřela po zahájení nepřátelství novou smlouvu kryjící totéž risiko s
pojistitelem nikoli nepřátelským, bude se míti za to, že nová smlouva
nahradila původní smlouvu dnem, kdy byla uzavřena, a dospělé premie
budou upraveny na tom základě, že původní pojistitel bude vázán
smlouvou jen do okamžiku, kdy byla uzavřena smlouva nová.
Jiná pojištění.
§ 19.
S jinými pojišťovacími smlouvami uzavřenými před válkou mezi
pojistitelem a osobou, jež se stala později nepřátelskou, nežli
smlouvami, o nichž jest řeč v paragrafech 9 až 18, naloží se ve všech
směrech stejným způsobem, jako by se naložilo podle řečených článků se
smlouvami o požárním pojištění mezi týmiž stranami.
Zajišťovací smlouvy.
§ 20.
Všechny zajišťovací smlouvy uzavřené s osobou, jež se stala
nepřátelskou, budou se pokládati za zrušeny tím, že se tato osoba stala
nepřátelskou, avšak v případě risika v pojištění životním neb námořním,
jež počalo běžeti před válkou, bez újmy práva vymáhati po válce
zaplacení částek dlužných vzhledem na tato risika.
Jestliže se však zajištěnci stalo následkem vpádu nemožným nalézti
jiného zajistitele, potrvá smlouva v platnosti až do vypršení lhůty
tříměsíční po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Bude-li některá smlouva zajišťovací zrušena podle tohoto paragrafu,
provede se vyúčtování mezi stranami, pokud se týče i premií zaplacených
a splatných, i závazků za ztráty utrpěné vzhledem na risika v pojištění
životním neb námořním, jež počala běžeti před válkou. V případě jiných
risik nežli těch, která jsou uvedena v paragrafech 11 až 18, upraví se
účty ke dni, kterého se strany staly nepřátelskými, bez ohledu na
nároky za ztráty utrpěné po tomto dnu.
§ 21.
Ustanovení předchozího paragrafu vztahují se také na zajištění trvající
v den, kdy se strany staly nepřátelskými, která zajišťují zvláštní
risika přejatá pojistitelem v pojišťovací smlouvě stran jakéhokoli
jiného risika než risika života a risika námořního.
§ 22.
Zajištění pojišťovací smlouvy na život, jež bylo uzavřeno zvláštní
smlouvou a nebylo zahrnuto ve všeobecné smlouvě zajišťovací, zůstane v
platnosti.
Ustanovení paragrafu 12 se vztahují na smlouvy zajišťovací stran
pojistek na život, v nichž nepřátelské společnosti jsou zajistiteli.
§ 23.
Bylo-li před válkou uskutečněno zajištění smlouvy v pojištění námořním,
zůstane postup risika postoupeného zajistiteli v platnosti, jestliže
toto risiko počalo běžeti před zahájením nepřátelství, a smlouva
zůstane platná přes zahájení nepřátelství; částky dlužné podle smlouvy
zajišťovací jak stran premií, tak stran ztrát, budou vymahatelné po
válce.
§ 24.
Ustanovení paragrafů 17 a 18 a poslední odstavec paragrafu 16 budou se
vztahovati na smlouvy zajišťující risika námořní.
Oddíl VI.
Smíšený rozhodčí soud.
Čl.304.
a) Ve lhůtě tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude
zřízen smíšený rozhodčí soud mezi každou z mocností spojených nebo
sdružených na straně jedné a Německem na straně druhé. Každý z těchto
soudů bude složen ze tří členů. Každá ze zúčastněných vlád bude
jmenovati jednoho z těchto členů. Předseda bude pak zvolen po dohodě
mezi oběma zúčastněnými vládami.
Nebylo-li by možno dosíci o tom dohody, budou předseda soudu a dvě jiné
osoby jako jeho náhradníci pro případ potřeby zvoleni Radou Společnosti
národů nebo, nežli bude tato Rada ustavena, panem Gustavem Adorem,
svolí-li k tomu. Osoby tyto mají býti příslušníky států, které zůstaly
neutrální za války.
Jestliže se některá vláda nepostará při uprázdnění místa způsobem shora
vytčeným do měsíce o člena soudu, bude člen soudu vybrán protivnou
vládou z obou osob shora vzpomenutých, vyjímajíc předsedu.
Rozhodnutí většiny členů bude rozhodnutím soudu.
b) Smíšené rozhodčí soudy zřízené podle odstavce a) budou rozhodovati o
sporech spadajících do jejich příslušnosti podle Oddílů III, IV, V a
VII.
Kromě toho budou všechny spory jakéhokoli rázu týkající se smluv
uzavřených dříve, než nabyla působnosti tato smlouva mezi příslušníky
mocností spojených a sdružených a příslušníky německými, vyřizovány
smíšeným rozhodčím soudem, vyjímají se však spory, které podle zákonů
mocností spojených, sdružených nebo neutrálních spadají pod příslušnost
státních soudů těchto mocností. V tomto případě budou tyto spory
vyřizovány těmito státními soudy s vyloučením smíšeného rozhodčího
soudu. Zúčastněný příslušník mocnosti spojené nebo sdružené bude však
nicméně moci záležitost vznésti na smíšený rozhodčí soud, nebrání-li
tomu zákony jeho státu.
c) Bude-li to odůvodňovati počet sporů, budou moci býti ustanoveni
další členové, aby smíšený rozhodčí soud se mohl rozděliti v několik
oddělení. Každé z těchto oddělení bude složeno, jak shora udáno.
d) Každý rozhodčí soud stanoví sám svůj jednací řád, pokud není upraven
ustanoveními v příloze k tomuto článku. Bude míti právo určiti peníz
nákladů a výloh procesních, jež má nésti strana prohrávající.
e) Každá vláda bude hraditi plat člena smíšeného rozhodčího soudu, jejž
jmenuje, i každého zmocněnce, jejž určí, aby ji zastupoval před soudem.
Plat předsedův bude vyměřen zvláštní dohodou zúčastněných vlád; tento
plat, jakož i společná vydání každého soudu ponesou tyto dvě vlády na
polovic.
f) Vysoké smluvní strany se zavazují, že jejich soudy a úřady poskytnou
přímo smíšeným rozhodčím soudům jakoukoli možnou právní pomoc, zejména
při zprostředkování zpráv a při sbírání důkazů.
g) Vysoké smluvní strany se shodují v tom, že budou rozhodnutí
smíšeného rozhodčího soudu pokládati za konečná a učiní je závaznými
pro své příslušníky.
Příloha.
§ 1.
Jestliže některý člen soudu zemře nebo se vzdá úřadu, nebo jestliže
bude některému členu soudu z jakéhokoli důvodu nemožno zastávati svůj
úřad, bude postup, podle kterého se dělo jmenování, zachován i při
ustanovení jeho náhradníka.
§ 2.
Soud se přidrží ve svém řízení pravidel shodujících se se spravedlností
a slušností. Rozhodne o pořadu a lhůtách, v kterých má každá strana
podati své návrhy, a upraví formality potřebné k vedení důkazů.
§ 3.
Právní zástupci a rádcové obou stran budou míti právo přednésti soudu
ústně i písemně důvody na podporu neb obhájení své pře.
§ 4.
Soud uschová spisy o sporných otázkách a případech jemu předložených a
o příslušném řízení s udáním dat.
§ 5.
Každá ze zúčastněných mocností může jmenovati tajemníka. Tito tajemníci
budou skládati smíšený úřad tajemnický při soudu a budou podřízeni jeho
rozkazům. Soud smí jmenovati a užívati jednoho neb několika
funkcionářů, jichž bude potřebí, aby mu pomáhali při plnění jeho úkolů.
§ 6.
Soud rozhodne o všech sporných otázkách a věcech naň vznesených podle
důkazů, svědectví a informací, jež opatří zúčastněné strany.
§ 7.
Německo se zavazuje poskytnouti soudu všechnu pomoc a vysvětlení,
kterých potřebuje, aby provedl svá šetření.
§ 8.
Nedojde-li k jinaké dohodě, bude se řízení konati v jazyku anglickém,
francouzském, italském nebo japonském podle toho, jak rozhodne mocnost
spojená nebo sdružená, o kterou jde.
§ 9.
Místo a čas zasedání každého soudu určí předseda soudu.
Čl.305.
Jestliže některý příslušný soud vynesl nebo vynese rozsudek ve věci
uvedené v Oddílech III, IV, V nebo VII, a jestliže se rozsudek takový
nebude shodovati s ustanoveními řečených Oddílů, bude míti strana,
která tím trpí újmu, právo na náhradu, jež bude určena smíšeným
rozhodčím soudem. Na žádost příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené
smí náhrada shora uvedená býti dána, možno-li, smíšeným rozhodčím
soudem tak, že strany budou uvedeny v právní stav, v jakém byly, nežli
byl vynesen rozsudek soudem německým.
Oddíl VII.
Vlastnictví průmyslové.
Čl.306.
S výhradou ustanovení této smlouvy budou práva z vlastnictví
průmyslového, literárního a uměleckého, jak jsou vymezena mezinárodními
úmluvami pařížskou a bernskou, vzpomenutými v článku 286, znovuzřízena
neb obnovena ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, v územích
Vysokých smluvních stran ve prospěch osob, které byly jejich nositeli v
okamžiku, kdy začal stav válečný, anebo jejich právních nástupců.
Rovněž i práva, jež, nebýti války, by byla mohla býti získána za války
na základě podané žádosti za ochranu vlastnictví průmyslového nebo na
základě uveřejnění díla literárního nebo uměleckého, budou uznána a
vyhrazena ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, ve prospěch
osob, jež by byly měly k tomu právní titul.
Avšak právní jednání předsevzatá na základě zvláštních opatření, která
snad byla zavedena za války vrchností zákonodárnou, výkonnou neb
správní některé mocnosti spojené neb sdružené, pokud jde o práva
příslušníků německých ve věcech vlastnictví průmyslového, literárního
neb uměleckého, zůstanou v platnosti a zachovají všechny své účinky.
Ani Německo ani příslušníci němečtí nebudou moci činiti právních nároků
ani vznášeti žaloby z toho důvodu, že vláda mocnosti spojené nebo
sdružené neb kterákoliv osoba na účet této vlády neb s jejím svolením
těžily po dobu války z práv ve věcech vlastnictví průmyslového,
literárního neb uměleckého, ani z důvodu prodeje, nabízení neb
používání výrobků, přístrojů a zboží nebo předmětů jakéhokoli druhu, na
něž se tato práva vztahovala.
Jestliže zákonodárství některé mocnosti spojené neb sdružené, které
bylo v působnosti v době podpisu této smlouvy, nestanovilo nic jiného,
naloží se s částkami dlužnými neb zaplacenými na základě právních
jednání neb operací, uskutečněných v důsledku zvláštních opatření
uvedených v odstavci I tohoto článku, stejně jako s ostatními
pohledávkami příslušníků německých podle předpisů této smlouvy; na
částky, jež vyplynuly ze zvláštních opatření učiněných vládou německou
ve věci práv z průmyslového, literárního a uměleckého vlastnictví
příslušníků spojených neb sdružených mocností, bude se hleděti jako na
jiné dluhy příslušníků německých a naloží se s nimi jako s jinými
jejich dluhy.
Každá mocnost spojená nebo sdružená vyhrazuje si volnost omeziti,
podmínkami vázati nebo ztenčiti práva z vlastnictví průmyslového,
literárního nebo uměleckého (vyjímajíc ochranné známky tovární neb
obchodní), získaná před válkou nebo za války, nebo jež budou získána
později podle jejího zákonodárství příslušníky německými, ať tím, že je
zužitkuje, ať tím, že bude poskytovati licence na jejich zužitkování,
ať tím, že si vyhradí dozor nad tímto zužitkováním, ať jiným způsobem,
a to do té míry, jakou bude pokládati za nutnou pro potřeby obrany
státu nebo v zájmu veřejném nebo k tomu cíli, aby zabezpečila to, by
Německo slušně nakládalo s právy z vlastnictví průmyslového,
literárního neb uměleckého, která na území německém drží její
příslušníci, aneb aby měla záruku za úplné splnění všech závazků, jež
podle této smlouvy Německo vzalo na sebe. Pokud jde o práva z
vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, která budou
získána po době, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude se směti
volnosti svrchu vyhrazené mocnostem spojeným a sdruženým používati jen
tehdy, mohla-li by ona omezení, podmínky a ztenčení býti pokládána za
nutná pro potřeby obrany státu nebo v zájmu veřejném.
Jestliže by mocnosti spojené nebo sdružené použily předcházejících
ustanovení, budou přiznány přiměřené náhrady a odškodné, s nimiž se
naloží stejně, jako se má po rozumu této smlouvy naložiti s ostatními
částkami dlužnými příslušníkům německým.
Každá z mocností spojených nebo sdružených si vyhrazuje právo pokládati
za neplatný a bezúčinný jakýkoli úplný nebo částečný postup a jakékoli
vyhrazení práv z vlastnictví průmyslového, literárního nebo uměleckého,
jež se staly po 1. srpnu 1914 aneb které se snad stanou napříště a
jejichž účinkem bude ztížiti provedení předpisů tohoto článku.
Ustanovení tohoto článku nelze užíti, pokud jde o práva z vlastnictví
průmyslového, literárního neb uměleckého, příslušející společnostem
nebo podnikům, jež byly mocnostmi spojenými nebo sdruženými likvidovány
podle výjimečného zákonodárství válečného anebo s nimiž se tak stane
podle článku 297, odstavec b).
Čl.307.
Lhůta nejméně roční ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude
povolena příslušníkům všech Vysokých smluvních stran, aby bez příplatku
a jakýchkoli pokut provedli úkon, splnili formalitu, zaplatili poplatek
a vůbec dostáli jakýmkoli závazkům předepsaným zákony a nařízeními
jednoho každého státu k tomu cíli, aby zachovali neb dostali práva z
vlastnictví průmyslového, získaná již před 1. srpnem 1914 nebo která,
nebýti války, by byla mohla býti získána po tomto dni na základě
žádosti podané před válkou nebo za války, jakož i k tomu cíli, aby
vznesli odpor proti takovýmto právům. Tento článek nemůže poskytnouti
práva na obnovu řízení zakročovacího ve Spojených státech amerických,
bylo-li již provedeno závěrečné líčení.
Práva z vlastnictví průmyslového, která snad propadla následkem toho,
že nebyl proveden některý úkon nebo formalita neb že nebyl zaplacen
poplatek, znovu oživnou. Pokud se však týká patentů a vzorků, bude moci
každá mocnost spojená nebo sdružená učiniti opatření, která uzná podle
zásad slušnosti za nutná, aby obhájila práva osob třetích, jež snad
těžily z patentů nebo vzorků nebo jich používaly po dobu, kdy byly
zbaveny platnosti. Mimo to patenty a vzorky náležející příslušníkům
německým, které nabudou takto opět platnosti, zůstanou, pokud se týká
udělených licencí, podřízeny předpisům, které by byly platily za války,
jakož i všem ustanovením této smlouvy.
Období mezi 1. srpnem 1914 a dnem, kdy nabude působnosti tato smlouva,
nebude započítáno do lhůty stanovené pro zužitkování patentu nebo pro
užívání ochranných známek továrních neb obchodních neb užívání vzorků,
a platí mimo to, že žádný patent, ochranná známka průmyslová neb
obchodní nebo vzorek, který požíval ochrany dne 1. srpna 1914, nemůže
dříve, než uplynula dvě léta ode dne, kdy nabyla působnosti tato
smlouva, býti prohlášen za propadlý nebo zrušený jen z toho důvodu, že
nebylo z něho těženo nebo ho nebylo používáno.
Čl.308.
Prioritní lhůty stanovené článkem 4 mezinárodní úmluvy pařížské ze dne
20. března 1883, revidované ve Washingtonu v r. 1911, nebo kteroukoli
jinou platnou úmluvou neb zákonem pro podání neb registrování žádostí
za patenty jakéhokoli druhu, ochranné známky průmyslové a obchodní, za
vzorky neb modely, jež nevypršely ještě dnem 1. srpna 1914, jakož i
lhůty, jež počaly běžeti za války aneb jež by, nebýti války, byly mohly
počíti běžeti, budou prodlouženy každou z Vysokých smluvních stran ve
prospěch příslušníků ostatních Vysokých smluvních stran až do doby,kdy
uplyne šest měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Toto prodloužení lhůty však nebude na újmu právům kterékoli Vysoké
smluvní strany aneb kterékoli osoby,jež by v okamžiku, kdy tato smlouva
nabude působnosti, byla bezelstně v držbě práv z vlastnictví
průmyslového odporujících právům, o něž někdo žádá dovolávaje se
prioritní lhůty. Tyto mocnosti a osoby zůstanou v požívání svých práv,
ať jich užívají osobně či skrze zástupce neb držitele licencí, kterým
je postoupily dříve, než tato smlouva nabyla působnosti, a nebudou moci
v této věci žádným způsobem býti znepokojovány nebo stíhány jako
padělatelé.
Čl.309.
Příslušníci němečtí neb osoby sídlící nebo vykonávající svou živnost v
Německu se strany jedné a příslušníci mocností spojených nebo
sdružených neb osoby sídlící nebo živnost svou vykonávající na území
těchto mocností se strany druhé, ani osoby třetí, jimž tito příslušníci
neb osoby postoupili svá práva za války, nebudou moci podati žalobu ani
uplatňovati žádný nárok, odvolávajíce se na skutečnosti, jež se udály
na území druhé strany mezi dnem vypovědění války a dnem, kdy tato
smlouva nabyla působnosti, a o nichž by se mohlo míti za to, že tyto
skutečnosti porušují práva z vlastnictví průmyslového, literárního neb
uměleckého, která existovala v kterýkoli okamžik za války nebo která
budou obnovena hledíc k článkům 307 a 308 svrchu uvedeným.
Rovněž nebude přípustná v žádnou dobu žaloba se strany týchž osob pro
porušení práv z vlastnictví průmyslového neb uměleckého, odvolávající
se na to, že byly prodávány neb nabízeny po jeden rok od podpisu této
smlouvy na území mocností spojených neb sdružených na straně jedné neb
na území Německa na straně druhé produkty neb výrobky vyrobené neb
literární anebo umělecká díla uveřejněná ve lhůtě mezi dnem vypovědění
války a dnem podpisu této smlouvy, nebo odvolávající se na to, že tyto
věci byly někým získány, že z nich bylo těženo nebo jich používáno, při
čemž se však rozumí, že toto ustanovení nebude platiti, jestliže
držitelé těchto práv měli bydliště neb průmyslové neb obchodní závody v
územích, jež za války byla obsazena Německem.
Tento článek nebude platiti ve vztazích mezi Spojenými státy americkými
se strany jedné a Německem se strany druhé.
Čl.310.
Licenční smlouvy týkající se těžení z vlastnictví průmyslového nebo
smlouvy o reprodukování děl literárních nebo uměleckých, které byly
uzavřeny před vypověděním války mezi příslušníky mocností spojených
nebo sdružených nebo osobami sídlícími na území těchto mocností nebo
vykonávajícími tam svou živnost se strany jedné a příslušníky německými
se strany druhé, budou pokládány za rozvázané ode dne vypovědění války
mezi Německem a mocností spojenou nebo sdruženou. Původní oprávněný ze
smlouvy tohoto druhu bude však v každém případě míti právo, aby do
šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, žádal od
vlastníka těchto práv udělení nové licence, jejíž podmínky,
nedohodnou-li se strany mezi sebou, budou stanoveny příslušným v tomto
směru soudem té země, podle jejíhož zákonodárství ona práva byla
získána, vyjímajíc případ, že se licence dosáhlo na základě práv
získaných podle zákonodárství německého; v tomto případě budou podmínky
ustanoveny smíšeným rozhodčím soudem, o němž mluví Oddíl VI této
smlouvy. Soud může po případě zároveň určiti náhradu, kterou pokládá za
oprávněnou vzhledem na užívání těchto práv po dobu války.
Licence vztahující se na práva průmyslová, literární a umělecká, které
byly vyhrazeny podle zvláštního zákonodárství válečného některé
mocnosti spojené nebo sdružené, nebudou dotčeny tím, že byla
prodloužena licence, která existovala před válkou. Tyto licence
zůstanou v platnosti neomezeně, a byla-li takováto licence udělena
původnímu oprávněnému z licenční smlouvy uzavřené před válkou, bude se
míti za to, že nastoupila na její místo.
Byly-li za války placeny nějaké částky podle nějaké smlouvy neb licence
smluvené před válkou o těžení z vlastnictví průmyslového nebo o
rozmnožování nebo provozování děl literárních, dramatických neb
uměleckých, naloží se s těmito částkami stejně jako s ostatními dluhy
nebo pohledávkami příslušníků německých ve shodě s touto smlouvou.
Tento článek nebude platiti ve vztazích mezi Spojenými státy americkými
se strany jedné a Německem se strany druhé.
Čl.311.
Obyvatelé území touto smlouvou odloučených od Německa budou požívati
přes toto odloučení a změnu státního občanství z něho vyplývající v
Německu úplně a bez omezení všech práv z vlastnictví průmyslového,
literárního a uměleckého, která jim dle zákonů německých náležela v
době tohoto odloučení.
Práva z vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého platná na
územích od Německa odloučených podle této smlouvy v době odloučení
těchto území od Německa, nebo práva, která budou obnovena nebo znovu
zřízena podle článku 306 této smlouvy, budou uznána státem, jemuž bude
řečené území postoupeno, a zůstanou v působnosti na tomto území po
dobu, která jim bude přiznána podle německého zákonodárství.
Oddíl VIII.
Sociální a státní pojištění v postoupených územích.
Čl.312.
Bez újmy ustanovení obsažených v jiných článcích této smlouvy zavazuje
se vláda německá, že převede na mocnost, jíž byla území německá v
Evropě postoupena, anebo na mocnost,jež spravuje jako mandatář bývalá
území německá podle článku 22 Části I (Společnost národů), poměrnou
část reserv nashromážděných vládami říše nebo států německých nebo
veřejnými neb soukromými organisacemi činnými pod jejich dozorem,
určenou k tomu, aby na těchto územích mohlo působiti pojištění sociální
a státní.
Mocnosti, na něž budou tyto fondy převedeny, musí je za všech okolností
věnovati splnění závazků vyplývajících z těchto pojištění.
Podmínky tohoto převodu budou stanoveny zvláštními úmluvami, uzavřenými
mezi vládou německou a vládami, o které jde.
Jestliže by tyto zvláštní úmluvy podle předešlého odstavce nebyly
sjednány do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti,
podmínky převodu budou předloženy v každém případě pětičlenné komisi.
Jednoho člena jmenuje vláda německá, jednoho druhá vláda, o niž jde, a
tři Správní rada Mezinárodního úřadu práce z příslušníků jiných států.
Tato komise, jež rozhoduje většinou hlasů, bude povinna do tří měsíců
po tom, co bude zřízena, usnésti se o návrzích, které předloží Radě
Společnosti národů. Rozhodnutí Rady buďtež Německem i druhým státem, o
který jde, ihned pokládána za konečná.
Část XI.
Vzduchoplavba.
Čl.313.
Vzducholodi mocností spojených a sdružených budou požívati plné svobody
přeletu a přistání na území i na územních vodách německých a budou
účastny stejných výhod jako vzducholodi německé, zvláště v případě
nouze, na zemi nebo na moři.
Čl.314.
Vzducholodi mocností spojených a sdružených budou na cestě do kterékoli
cizí země požívati práva, přeletěti území a územní vodstvo německé bez
přistání, ovšem šetříce řádů, jež by Německo snad zavedlo a jež budou
stejně platiti pro vzducholodi německé i pro vzducholodi zemí spojených
a sdružených.
Čl.315.
Letiště pro vzducholodi v Německu, otevřená veřejné domácí dopravě,
budou otevřena i vzducholodím mocností spojených a sdružených, jež tam
budou rovnoprávné se vzducholoďmi německými co do poplatků všech druhů,
čítaje v to dávky z přistání a zaopatření.
Čl.316.
S výhradou hořejších ustanovení podléhá právo letu, průletu a přistání,
obsažené v článku 313, 314 a 315, řádům, které by Německo uznalo za
nutno zavésti; rozumí se, že těchto řádů bude užito bez rozdílu i na
vzducholodi německé i na vzducholodi zemí spojených a sdružených.
Čl.317.
Vysvědčení o státní příslušnosti, o schopnosti k letu, průkazy o
letecké způsobilosti, jakož i povolení vydaná nebo za pravoplatná
uznaná kteroukoli z mocností spojených a sdružených budou uznány v
Německu za platné a rovnocenné s vysvědčeními, průkazy a povoleními
vydanými Německem samým.
Čl.318.
Pokud jde o vnitrostátní obchodní vzduchoplavbu, bude v Německu se
vzducholoďmi mocností spojených a sdružených nakládáno jako se
vzducholoďmi státu požívajícího největších výhod.
Čl.319.
Německo se zavazuje zavésti vhodná opatření, aby se zajistilo, že se
vzducholoď německá, letíc nad jeho vlastním územím, podrobí pravidlům o
světlech a signálech, o plavbě vzduchem a o pohybech poblíž letišť a
nad nimi tak, jak pravidla ta jsou stanovena v dohodě o vzduchoplavbě
sjednané mezi mocnostmi spojenými a sdruženými.
Čl.320.
Závazky uložené předcházejícími ustanoveními zůstávají v platnosti až
do 1. ledna 1923, leda že by před tím Německo bylo přijato do
Společnosti národů nebo že by mu bylo dovoleno souhlasem mocností
spojených a sdružených přistoupiti k dohodě těchto mocností o plavbě
vzduchem.
Část XII.
Přístavy, vodní cesty a železnice.
Oddíl I.
Obecná ustanovení.
Čl.321.
Německo se zavazuje poskytnouti svobodu průvozu přes své území osobám,
zboží, lodím, člunům, vagonům a poště, pocházejícím z území nebo
určeným do území kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené, ať už jde o
mocnost pohraniční čili nic, a to na cestách pro mezinárodní průvoz
nejvhodnějších, buď po železnicích, po splavných vodních tocích nebo
průplavech; k tomu cíli bude dovolen průvoz vodami územními. Takové
osoby, zboží, lodi, čluny, vozy, vagony a pošta nebudou podrobeny
žádným průvozním poplatkům ani zbytečným průtahům neb omezením a budou
míti v Německu právo, aby s nimi bylo nakládáno stejně jako s domácími
ve všem, co se týká poplatků a úlev, i ve všech jiných směrech.
Průvozní zboží bude prosto jakéhokoli cla i jiných podobných
povinností.
Všechny poplatky nebo dávky ukládané průvozní dopravě musí býti rozumné
hledíc k podmínkám dopravním. Žádný poplatek, výhoda neb omezení nesmí
záviseti ať přímo či nepřímo na vlastnictví nebo na státní příslušnosti
lodi neb jiného prostředku dopravního, jehož by bylo aneb mělo býti
použito na kterékoli části celkové průvozní trati.
Čl.322.
Německo se zavazuje, že nezavede aniž bude udržovati jakéhokoliv dozoru
na podniky pro přepravu vystěhovalců přes své území tam i zpět, mimo
opatření nutná k zajištění, že jde vskutku o cestující projíždějící;
nedovolí žádné společnosti plavební ani žádné jiné organisaci,
společnosti ani soukromé osobě interesované na dopravě, aby jakýmkoli
způsobem působily při službě správní k onomu účelu zřízené, a nebude v
tomto směru vykonávati přímého ani nepřímého vlivu.
Čl.323.
Německo má zakázáno, aby nedělalo přímo ani nepřímo rozdílu a
neposkytovalo výhod co do dávek, poplatků aneb zákazů týkajících se
dovozu do svého území aneb vývozu z něho, šetříc zvláštních závazků
obsažených v této smlouvě, ať už by šlo o rozdíl podle pohraničního
místa vstupního aneb výstupního či podle povahy, podle vlastnictví nebo
podle vlajky použitých prostředků dopravních (počítajíc v to i dopravu
vzduchovou), či o rozdíl podle toho, odkud loď nebo člun, vagon,
vzducholoď aneb jiný prostředek dopravní původně aneb naposled vyjel,
nebo podle jeho konečného aneb nejbližšího určení, podle směru cesty
anebo podle míst překladních, či podle toho, zda přístav, přes nějž
bylo zboží dovezeno aneb vyvezeno, je přístav německý či kterýkoli cizí
přístav, či podle toho, bylo-li zboží vyvezeno aneb dovezeno po moři,
po zemi aneb vzduchem.
Německo má zejména zakázáno, aby nezavádělo v neprospěch přístavů, lodí
aneb člunů kterékoli z mocností spojených a sdružených žádného
příplatku nebo přímé neb nepřímé odměny pro vývoz nebo dovoz přes
přístavy německé neb cizí, po lodích a člunech německých aneb cizích,
zejména ve formě tarifů kombinovaných. Německo má zakázáno, aby
nepodrobovalo osob neb zboží dopravovaného přes přístav aneb po lodi
nebo člunu některé z mocností spojených a sdružených žádným formalitám
a průtahům, kterým by tyto osoby aneb toto zboží nebyly podrobovány,
kdyby byly dopravovány přes přístav německý nebo přes přístav některé
jiné mocnosti, aneb kdyby použily lodi neb člunu německého nebo člunu
některé mocnosti jiné.
Čl.324.
Musí se učiniti veškerá vhodná opatření správní i technická, aby byl
přechod zboží přes hranice Německa co možno zkrácen a aby byla výprava
a přeprava zboží od těchto hranic, bez rozdílu, pochází-li zboží z
území mocností spojených a sdružených či je-li do nich určeno, zda je v
průvozu z těchto území či v průvozu do nich, zajištěna co do hmotných
podmínek, zejména pokud se týče rychlosti a péče dopravní tak, aby
podmínky ty byly stejné, jako platí pro zboží téhož rázu dopravované
územím německým za podobných podmínek přepravních.
Zvláště přeprava zboží podléhajícího rychlé zkáze bude se díti
dochvilně a pravidelně a prohlídka celní bude prováděna tak, aby se
mohlo v přepravě zboží přímo pokračovati vlaky přípojnými.
Čl.325.
Námořní přístavy mocností spojených a sdružených budou požívati všech
výhod a všech snížených tarifů poskytovaných na německých železnicích
aneb splavných vodách německých ve prospěch přístavů německých aneb
přístavů kterékoli jiné mocnosti.
Čl.326.
Německo nesmí odmítnouti účast při tarifech neb sestavách tarifních,
které by měly za účel zajistiti přístavům některé z mocností spojených
a sdružených stejné výhody, jaké by Německo bylo poskytlo přístavům
vlastním neb přístavům některé jiné mocnosti.
Oddíl II.
Plavba.
Hlava prvá.
Svoboda plavby.
Čl.327.
Se státními příslušníky mocností spojených a sdružených, jakož i s
jejich majetkem, loďmi a čluny bude se v každé příčině jednati stejně
ve všech přístavech a na vnitrozemských vodních cestách německých jako
s příslušníky Německa, jejich majetkem, loďmi a čluny.
Zvláště pak budou oprávněny lodi a čluny kterékoliv mocnosti spojené a
sdružené dopravovati zboží všeho druhu i cestující do všech neb ze
všech přístavů neb míst na území Německa, jež mohou býti přístupny
lodím a člunům německým, a to za podmínek, které nebudou obtížnější než
podmínky platící pro lodi a čluny domácí; bude se s nimi nakládati
stejně jako s loďmi a čluny domácími, pokud jde o jakékoli výhody a
dávky přístavní a nábřežní, počítajíc v to výhody při pobytu, při
nakládání a skládání, dále pokud jde o dávky a poplatky z nosnosti, z
přistání, ze služby lodivodské, poplatky majákové a karantenní a vůbec
podobné dávky a poplatky jakéhokoli rázu, vybírané jménem a ve prospěch
vlády, úřadů veřejných, jednotlivců, společností nebo závodů
jakýchkoliv.
Poskytlo-li by Německo zvláštní výhody některé mocnosti spojené nebo
sdružené nebo jiné cizí mocnosti, budou tyto výhody rozšířeny ihned a
bezpodmínečně na všechny mocnosti spojené a sdružené.
Dopravě osob a lodí i člunů nebudou činěny jiné překážky než ty, které
vyplývají z ustanovení celních, policejních, zdravotních,
vystěhovaleckých a přistěhovaleckých neb z předpisů o dovozu a vývozu
zakázaného zboží. Tato ustanovení musí býti rozumná a jednotná a
nesmějí zbytečně dopravě překážeti.
Hlava druhá.
Svobodná pásma v přístavech.
Čl.328.
Svobodná pásma, která byla v přístavech německých 1. srpna 1914, budou
zachována. Tato svobodná pásma a pásma, která by byla následkem této
smlouvy na německém území zřízena, budou podléhati řádu obsaženému v
následujících článcích.
Zboží dopravované do svobodného pásma nebo z něho odvážené nebude
podrobeno žádnému poplatku dovoznímu ani vývoznímu, vyjímajíc případ
uvedený v článku 330.
Lodi a zboží vstupující do svobodného pásma mohou býti podrobeny
poplatkům určeným k úhradě přístavních nákladů správních, udržovacích a
zlepšovacích, jakož i dávkám zavedeným za užívání různých zařízení,
předpokládajíc, že tyto dávky a poplatky budou rozumné vzhledem ke
skutečným nákladům a že budou vybírány podle zásady rovnosti po smyslu
článku 327.
Zboží nesmí býti podrobeno žádnému jinému poplatku ani dávce kromě
poplatků statistických nejvýše 1 promile ad valorem, jichž bude
výhradně použito k úhradě nákladů služby určené k zjištění ruchu
přístavního.
Čl.329.
Výhody poskytnuté pro zřizování skladišť, jakož i pro balení a
vybalování zboží musí odpovídati současným obchodním potřebám. Veškeré
zboží, jehož spotřeba je ve svobodném pásmu povolena, bude prosto všech
poplatků spotřebních i jakýchkoli jiných kromě poplatků statistických,
uvedených v článku 328.
Nebude činěn žádný rozdíl, pokud jde o kterýkoli předpis tohoto článku,
ani mezi osobami různých národností, ani mezi tovary různého původu
nebo určení.
Čl.330.
Dovozní poplatky mohou býti uloženy na výrobky opouštějící svobodné
pásmo, pokud jsou určeny k spotřebě země, v jejímž území přístav leží.
Naopak poplatky vývozní mohou býti uloženy na výrobky pocházející z
této země, pokud jsou určeny pro svobodné pásmo. Tyto dovozní a vývozní
poplatky musí býti založeny na témž podkladě a na týchž sazbách jako
podobné poplatky vybírané na jiných celních hranicích země, o níž se
jedná. Na druhé straně se Německu zakazuje, aby pod žádným pojmenováním
nezavádělo dovozního, vývozního ani průvozního cla na výrobky
přepravované přes území německé po zemi nebo po vodě do svobodného
pásma nebo z něho a do kteréhokoli jiného státu nebo z něho.
Německo musí vydati nutné předpisy, aby se zajistil a zaručil tento
svobodný průvoz na oněch železničních a vodních cestách jeho území,
které slouží zpravidla za přístup k svobodnému pásmu.
Hlava třetí.
Klausule o Labi, Odře, Němanu (Russstrom-Memel-Niemen) a Dunaji.
1.
Obecná ustanovení.
Čl.331.
Prohlašují se za mezinárodní:
Labe (Elbe) od ústí řeky Vltavy (Moldau) a Vltava (Moldau) od Prahy;
Odra (Oder) od ústí řeky Opavy;
Něman (Russtrom-Memel-Niemen) od Grodna;
Dunaj od Ulmu;
a každá splavná část těchto vodních sítí, která slouží více než jednomu
státu za přirozený přístup k moři, ať už s překládáním s lodi na loď či
bez něho, dále průplavy pobočné a koryta plavební, které by byly
postaveny buď k zdvojení nebo k zdokonalení přirozeně splavných částí
řečených říčních sítí, anebo k spojení dvou přirozeně splavných částí
téhož vodního toku.
Totéž bude platiti o vodní cestě rýnsko-dunajské, bude-li tato cesta
postavena podle podmínek stanovených v čl. 353.
Čl.332.
Na cestách prohlášených v předcházejícím článku za mezinárodní bude se
jednati s příslušníky, s majetkem a s vlajkami všech mocností na
základě naprosté rovnosti, takže se nebude ke škodě příslušníků,
majetku a vlajky kterékoli z těchto mocností činiti rozdíl mezi nimi a
příslušníky, majetkem a vlajkou státu poříčního samého nebo státu,
jehož příslušníci, majetek nebo vlajka by požívali největších výhod.
Avšak německé lodi nesmějí provozovati přepravu osobní a nákladní na
pravidelných liniích mezi přístavy některé mocnosti spojené nebo
sdružené bez jejího zvláštního povolení.
Čl.333.
Pokud není opačného ustanovení některé trvající dohody, mohou se z
člunů používajících splavné cesty nebo přístupu k ní vybírati poplatky,
které mohou býti proměnlivé podle jednotlivých oddílů řeky. Poplatky
musí býti výhradně určeny k tomu, aby byl přiměřeným způsobem kryt
náklad na udržování splavnosti nebo na zlepšení řeky a přístupů k ní
nebo k úhradě výdajů věnovaných zájmům plavby. Sazby poplatků budou
vypočteny podle těchto nákladů a vyvěšeny v přístavech. Poplatky ty
budou stanoveny tak, aby nebylo nutno prováděti podrobnou prohlídku
nákladu kromě při podezření z podloudnictví nebo z přestupku.
Čl.334.
Průvoz cestujících, lodí a zboží bude se díti podle obecných podmínek
stanovených v Oddíle I.
Náležejí-li oba břehy mezinárodní řeky témuž státu, může se dáti
transitující zboží pod pečeti nebo pod dozor celníků. Pokud řeka tvoří
hranici, zboží i cestující transitující jsou prosti všech celních
formalit. Nakládání a skládání zboží, jakož i naloďování a vyloďování
cestujících smí se díti jen v přístavech určených státem poříčním.
Čl.335.
Ani podél toku, ani v ústí shora uvedených řek nesmějí se vybírati
žádné dávky kromě těch, jež jsou ustanoveny v této části.
Toto ustanovení nebrání, aby státy pobřežní zavedly cla, místní a
spotřební dávky, jakož i rozumné a jednotné poplatky přístavní za
používání jeřábů, vytahovadel, nábřeží, skladišť atd. podle sazeb
veřejně vyhlášených.
Čl.336.
Není-li zvláštní organisace ku provádění udržovacích a zlepšovacích
prací na mezinárodní části splavné sítě, jest každý poříční stát
povinen učiniti vhodným způsobem opatření nutná k odstranění plavebních
překážek nebo nebezpečí a k zajištění dobrých plavebních podmínek.
Kdyby některý stát této povinnosti nevyhověl, může každý poříční stát
nebo stát zastoupený v mezinárodní komisi, je-li taková komise zřízena,
dovolati se soudu ustanoveného k tomu účelu Společností národů.
Čl.337.
Stejně se bude postupovati, kdyby některý poříční stát podnikl takové
práce, které by mohly býti na újmu plavbě v mezinárodní části. Soud
uvedený v předchozím článku může naříditi zastavení nebo zrušení těchto
prací, dbaje při svých rozhodnutích práv zavodňování, vodních sil a
rybářství, jakož i ostatních zájmů státních, které při souhlasu všech
poříčních států nebo všech států zastoupených v mezinárodní komisi,
bude-li taková komise zřízena, budou míti přednost před potřebami
plavby.
Stížnost k soudu Společnosti národů nebude míti účinků odkladných.
Čl.338.
Řád vyjádřený hořejšími články 332 až 337 bude nahrazen řádem zavedeným
obecnou úmluvou, jež bude ujednána mocnostmi spojenými a sdruženými a
schválena Společností národů a jež se bude týkati vodních cest, kterým
by řečená úmluva přiznala ráz mezinárodní. Tato úmluva bude se moci
vztahovati zvláště k celým říčním sítím řek Labe (Elbe), Odry (Oder),
Němanu (Russtrom-Memel-Niemen) a Dunaje nebo k jejich částem, jak jsou
uvedeny svrchu, jakož i k jiným součástem těchto říčních sítí, které by
s nimi mohly býti posuzovány podle stejných zásad.
Německo se zavazuje ve shodě s ustanovením článku 379, že přistoupí k
této obecné úmluvě, jakož i ke všem návrhům na revisi trvajících
mezinárodních dohod a řádů, vypracovaným, jak je níže řečeno v článku
343.
Čl.339.
Německo postoupí zúčastněným mocnostem spojeným a sdruženým nejdéle do
tří měsíců po době, kdy mu to bude notifikováno, část vlečných parníků
a člunů, které zbudou v matrikách přístavů říčních sítí uvedených v
článku 331, až budou vyloučeny ty, které mají býti napřed odevzdány
proto, že se na ně vztahuje právní důvod vrácení nebo náhrady. Německo
postoupí rovněž materiál všeho druhu, nezbytný k užívání těchto říčních
sítí, zúčastněným mocnostem spojeným a sdruženým.
Počet postoupených vlečných parníků a člunů a úhrn postoupených pomůcek
i rozdělení jejich budou určeny od rozhodčího nebo rozhodčích
jmenovaných Spojenými státy americkými; toto určení se stane s ohledem
na odůvodněné potřeby zúčastněných stran, zejména na základě dopravy
plavební v posledních pěti letech před válkou.
Všechny postoupené lodi musí býti opatřeny svým ráhnovím a
příslušenstvím, musí býti v dobrém stavu, schopny k dopravě zboží a
budou vybrány z lodí posledně postavených.
Postupy uvedené v tomto článku stanou se za odškodnění, jehož celková
výše, rozhodčím nebo rozhodčími úhrnně určená, nesmí přesahovati v
žádném případě pořizovací náklad postoupeného materiálu a bude
zúčtována v celkové sumě, kterou je Německo dlužno; proto jest věcí
Německa, aby odškodnilo vlastníky.
2.
Zvláštní ustanovení o Labi (Elbe), Odře (Oder) a Němanu
(Russtrom-Memel-Niemen).
Čl.340.
Labe (Elbe) bude dáno do správy mezinárodní komise, jejímiž členy
budou:
4 zástupci německých poříčních států;
2 zástupci státu československého;
1 zástupce Velké Britanie;
1 zástupce Francie;
1 zástupce Italie;
1 zástupce Belgie.
Každá delegace bude míti počet hlasů rovný počtu přiznaných zástupců,
ať je počet přítomných členů jakýkoliv.
Nebude-li možno jmenovati některé z těchto zástupců v době, kdy tato
smlouva nabude působnosti, budou usnesení komise přes to pravoplatná.
Čl.341.
Odra (Oder) bude dána do správy mezinárodní komise, jejímiž členy
budou:
1 zástupce Polska;
3 zástupci Pruska;
1 zástupce státu československého;
1 zástupce Velké Britannie;
1 zástupce Francie;
1 zástupce Dánska;
1 zástupce Švédska.
Nebude-li možno jmenovati některé z těchto zástupců v době, kdy tato
smlouva nabude působnosti, budou usnesení komise přes to pravoplatná.
Čl.342.
Na žádost některého poříčního státu, vznesenou ke Společnosti národů,
bude řeka Něman (Russtrom-Memel-Niemen) dána do správy mezinárodní
komise, jejímiž členy budou vždy jeden zástupce za každý poříční stát a
tři zástupci jiných států, označených Společností národů.
Čl.343.
Mezinárodní komise vzpomenuté v článcích 340 a 341 sejdou se do tří
měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti. Mezinárodní komise
vzpomenutá v článku 342 shromáždí se do tří měsíců po tom, kdy za to
některý poříční stát požádá. Každá z těchto komisí přistoupí bez
odkladu k vypracování návrhu na revisi trvajících mezinárodních dohod a
řádů. Tento návrh bude vypracován v souhlase s obecnou úmluvou
vzpomenutou v článku 338, jestliže tato úmluva bude již sjednána; jinak
bude návrh na revisi vypracován v souhlase se zásadami vyjádřenými v
hořejších článcích 332 až 337.
Čl.344.
Návrhy uvedené v článku předcházejícím mají zejména:
a) zvoliti sídlo mezinárodní komise a určiti způsob, jakým se má
ustanovovati její předseda;
b) vymeziti rozsah působnosti komise, zvláště stran provádění prací
udržovacích, upravovacích a zlepšovacích na říční síti, stran zásad
finančních, zavedení a vybírání poplatků a stran řádu plavebního;
c) ohraničiti oddíly řeky a jejích přítoků, ke kterým se mezinárodní
správa bude vztahovati.
Čl.345.
Mezinárodní dohody a řády, kterými se nyní řídí plavba na Labi (Elbe),
na Odře (Oder) a na Němanu (Russtrom-Memel-Niemen), zůstanou zatím v
působnosti až do ratifikace shora vzpomenutých revisních návrhů. Avšak
ve všech případech, kde by tyto dohody a řády odporovaly ustanovením
hořejších článků 332 až 337 aneb obecné úmluvě, jež má býti uzavřena,
budou platiti ustanovení posledně jmenovaná.
3.
Zvláštní ustanovení o Dunaji.
Čl.346.
Evropská dunajská komise bude vykonávati znovu svoji předválečnou
pravomoc. Zatím budou však v ní zastoupeny toliko Velká Britannie,
Francie, Italie a Rumunsko.
Čl.347.
Od místa, kde přestává pravomoc evropské komise, bude síť dunajská
vzpomenutá v článku 331 podléhati správě mezinárodní komise složené
takto:
2 zástupci pobřežních států německých;
po 1 zástupci každého z ostatních poříčních států a
po 1 zástupci každého v evropské dunajské komisi příště zastoupeného
státu, který není státem poříčním.
Nebude-li možno jmenovati některého z těchto zástupců v době, kdy tato
smlouva nabude působnosti, budou rozhodnutí komise přes to pravoplatná.
Čl.348.
Mezinárodní komise stanovená v předcházejícím článku sestoupí se co
možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a ujme se
zatímně správy řeky podle ustanovení článků 332 až 337, a to až do
doby, kdy bude konečný řád dunajský zaveden mocnostmi, které budou
určeny mocnostmi spojenými a sdruženými.
Čl.349.
Německo se zavazuje, že přijme řád, který pro Dunaj bude zaveden
konferencí mocností určených mocnostmi spojenými a sdruženými; tato
konference, při které mohou býti přítomni zástupci Německa, sejde se do
roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Čl.350.
Mandát k provedení prací v Železných Vratech, který byl článkem 57
berlínské smlouvy ze dne 13. července 1878 dán Rakousko-Uhersku a jím
postoupen Uhrám, prohlašuje se za skončený. S výhradou finančních
ustanovení této smlouvy rozhodne komise, jíž je svěřena správa této
části řeky, o vyrovnání účtů. Poplatky, které by snad bylo třeba
odváděti, nebudou však v žádném případě vybírány Uhrami.
Čl.351.
Jestliže by na části říční sítě, která tvoří hranici, stát
československý, stát Srbů, Chorvatů a Slovinců nebo Rumunsko se
zmocněním nebo jako mandatáři mezinárodní komise podnikly práce k
úpravě, regulaci, zřízení jezů a pod., budou na protějším břehu, jakož
i na části řečiště ležící mimo jejich území požívati práva na všechna
usnadnění potřebná k vyměřování, k provedení a udržování těchto prací.
Čl.352.
Německo jest vůči evropské komisi dunajské zavázáno ke každému
navrácení, každé nápravě a každé náhradě za škody, jež tato komise
utrpěla za války.
Čl.353.
Bude-li postavena dunajsko-rýnská vodní cesta o velkém průřezu,
zavazuje se Německo, zavésti na této vodní cestě řád, jak je obsažen v
článcích 332 až 338.
Hlava čtvrtá.
Klausule o Rýně a Mosele.
Čl.354
Od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva, bude za podmínek níže
uvedených pro plavbu rýnskou dále platiti konvence mannheimská ze dne
17. října 1868 spolu se závěrečným protokolem jejím.
Bude-li rozpor mezi některými ustanoveními řečené konvence a
ustanoveními obecné úmluvy vzpomenuté svrchu v čl. 338, která platiti
bude i o Rýnu, rozhodnou ustanovení obecné úmluvy.
Nejdéle do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti,
shromáždí se ústřední komise uvedená v článku 355, aby vypracovala
návrh na revisi konvence mannheimské. Tento návrh musí býti vypracován
v souhlase s ustanoveními obecné úmluvy, došlo-li k ní zatím, a bude
předložen mocnostem zastoupeným v ústřední komisi.
Německo prohlašuje již nyní, že přistoupí k návrhu vypracovanému
způsobem shora uvedeným.
Kromě toho budou změny níže uvedené ihned vtěleny do konvence
mannheimské.
Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si právo dohodnouti se v tom
směru s Nizozemskem. Německo se zavazuje již nyní, že přistoupí ke
každé takové dohodě, bude-li za to požádáno.
Čl.355.
Ústřední komise ustanovená konvencí mannheimskou bude se skládati z 19
členů, a to:
2 zástupců Nizozemska;
2 " Švýcarska;
4 " poříčních států německých;
4 " Francie, která kromě toho jmenuje předsedu
komise;
2 " Velké Britannie;
2 " Italie;
2 " Belgie.
Sídlem ústřední komise bude Štrasburk.
Každá delegace bude míti právo na počet hlasů rovný počtu přiznaných
zástupců, ať již je počet přítomných členů jakýkoliv.
Nebude-li možno jmenovati některé z těchto zástupců v době, kdy tato
smlouva nabude působnosti, budou usnesení komise přes to pravoplatná.
Čl.356.
Čluny všech národů a náklady jejich požívati budou všech práv a výsad
přiznaných lodím plavby rýnské a jejich nákladům.
Z ustanovení obsažených v článcích 15 až 20 a 26 vzpomenuté shora
konvence mannheimské, v článku 4 závěrečného protokolu nebo v
pozdějších konvencích nebude žádné na překážku svobodné plavbě lodí a
mužstva všech národů po Rýně a na vodních cestách, jichž se řečené
konvence týkají, předpokládajíc, že se bude dbáti řádů vydaných
ústřední komisí o lodivodství a jiných opatřeních policejních.
Ustanovení článku 22 konvence mannheimské a článku 5 závěrečného
protokolu bude užito jen o lodích registrovaných na Rýně. Ústřední
komise ustanoví o opatřeních, jež by bylo učiniti, aby se zjistilo, zda
ostatní lodi vyhovují předpisům obecného řádu platného o rýnské plavbě.
Čl.357.
Nejdéle do tří měsíců od notifikace, která mu o tom bude učiněna,
postoupí Německo Francii vlečné parníky a čluny, které zbudou v
seznamech německých rýnských přístavů po vyloučení těch, jež budou
napřed odevzdány z důvodu vrácení neb náhrady škody, nebo podíly
německých plavebních rýnských společností.
Při postoupení buďtež čluny a vlečné parníky v dobrém stavu, opatřeny
svým ráhnovím a příslušenstvím, schopny provozovati bezpečně obchodní
plavbu rýnskou a buďtež vybrány z plavidel posledně postavených.
Týmiž pravidly se řídí i tyto postupy německé ve prospěch Francie:
1. postupy zařízení přístavišť, nábřeží, doků, skladišť, nářadí atd.,
jež náležely občanům německým nebo společnostem německým v přístavu
rotterdamském 1. srpna 1914;
2. postupy podílů nebo zájmů, které Německo nebo jeho občané na těchto
zařízeních měli v téže době.
Úhrn a jednotlivosti těchto postupů určí, s ohledem na odůvodněné
potřeby zúčastněných stran, jeden nebo několik rozhodčích do roka po
tom, kdy tato smlouva nabude působnosti; rozhodčí jmenují Spojené státy
americké.
Postupy uvedené v tomto článku stanou se za odškodnění, jehož celková
výše, rozhodčím nebo rozhodčími úhrnně určená, nesmí v žádném případě
přesahovati pořizovací náklad postoupeného materiálu a zařízení a bude
zúčtována v celkové sumě, kterou je Německo dlužno; jest věcí Německa,
aby odškodnilo vlastníky.
Čl.358.
Na základě závazku plniti ustanovení konvence mannheimské nebo
konvence, která ji nahradí, jakož i ustanovení této smlouvy, bude míti
Francie po celém toku Rýna mezi konečnými body svých hranic:
a) právo odbírati vodu z Rýna k napájení plavebních a zavodňovacích
kanálů buď již postavených nebo těch, které by se teprve postavily,
jakož i ke každému jinému účelu, rovněž i právo, prováděti na německém
břehu všechny práce nutné k vykonávání tohoto práva;
b) výhradné právo na energii získanou úpravou řeky, s podmínkou, že
zaplatí Německu polovinu hodnoty energie skutečně vyzískané; toto
zaplacení stane se buď penězi nebo energií, a celková částka, vypočtená
s ohledem na náklad za práce nutné k výrobě energie, určí se, není-li
dohody, rozhodčím řízením. Za tím účelem bude sama Francie míti právo,
podnikati na této části řeky všechny úpravy, jezy a jiná díla, která
uzná za vhodná k výrobě energie. Belgii je rovněž přiznáno právo,
odbírati vodu z Rýna, a to k napájení vodní cesty rýnsko-mosské,
vzpomenuté níže.
Výkon práv uvedených v odstavcích a) a b) tohoto článku nesmí ani býti
na újmu splavnosti ani ztěžovati plavbu buď v korytě Rýna, nebo v
odbočkách v náhradu zaň zřízených a nesmí také způsobiti zvýšení
poplatků vybíraných dosud na základě konvence nyní platné. Všechny
návrhy staveb budou oznámeny ústřední komisi, aby jí byla dána možnost
přesvědčiti se, že tyto podmínky jsou splněny.
Aby se zajistilo dobré a poctivé provedení ustanovení, která jsou
obsažena v odstavcích a) a b), Německo
1. má zakázáno podniknouti a i povoliti stavbu nějakého pobočního
průplavu nebo jakékoli odbočky na pravém břehu řeky naproti hranicím
francouzským;
2. přiznává Francii právo přístupu a průchodu na pozemcích na pravém
břehu, potřebných k vyměřování, k zřízení a využití jezů, které by se
snad Francie se schválením ústřední komise později rozhodla zříditi. V
souhlase s tímto svolením má Francie právo určiti a vymeziti potřebné
plochy; dva měsíce po prosté notifikaci může Francie pozemky ty zabrati
za peněžité odškodnění Německu vyplacené; úhrn odškodnění stanoví
ústřední komise. Bude věcí Německa, aby odškodnilo majetníky pozemků
postižených těmito služebnostmi nebo trvale zabraných pro řečená díla.
Dá-li ústřední komise k tomu svůj souhlas, budou Švýcarsku, požádá-li o
to, dána táž práva pro onu část řeky, která tvoří jeho hranici s jinými
poříčními státy;
3. vydá vládě francouzské do měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude
působnosti, všechny plány, studie, návrhy koncesí a seznamy břemen ve
věci úpravy Rýna k jakémukoliv účelu, které byly pořízeny nebo přijaty
vládou alsasko-lotrinskou nebo vládou velkovévodství badenského.
Čl.359.
Na částech Rýna tvořících hranici mezi Francií a Německem a s výhradou
předcházejících ustanovení nesmí se prováděti žádná práce v korytě řeky
nebo na tom neb onom břehu jejím bez předchozího schválení ústřední
komise nebo jejích delegátů.
Čl.360.
Francie si vyhrazuje právo nastoupiti v práva i povinnosti vyplývající
z úmluv mezi vládou alsasko-lotrinskou a velkovévodstvím badenským ve
věci budoucích prací rýnských; Francie může také tyto úmluvy vypověděti
do pěti let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Francie má rovněž právo dáti provésti práce, které by byly ústřední
komisí uznány za potřebné k udržení nebo zlepšení splavnosti Rýna od
Mannheimu proti proudu.
Čl.361.
Rozhodla-li by se do pětadvacíti let od doby, kdy nabude působnosti
tato smlouva, Belgie postaviti vodní cestu o velkém průřezu z Rýna do
Mosy ve výši Ruhrortu, je Německo povinno postaviti část této vodní
cesty ležící na jeho území, a to podle plánů, které by mu byly oznámeny
vládou belgickou a po schválení ústřední komisí.
Vláda belgická bude v takovém případě míti právo, podniknouti všechna
potřebná vyměřování na místě samém.
Kdyby Německo neprovedlo tyto práce nebo část jich, může je ústřední
komise dáti provésti místo něho; za tím účelem může určiti a vymeziti
potřebné plochy a zabrati příslušné pozemky dva měsíce po prosté
notifikaci a za odškodnění, jež sama určí a jež Německo zaplatí.
Tato vodní cesta bude podléhati téže správní soustavě jako Rýn sám, a
pořizovací náklady, i s odškodněním výše vzpomenutým, budou rozděleny
péčí ústřední komise mezi státy, kterými bude lodní cesta probíhati.
Čl.362.
Německo se zavazuje již nyní, že nebude klásti odpor návrhům ústřední
komise rýnské, směřujícím k rozšíření její pravomoci:
1. na Moselu od hranice francouzsko-lucemburské až k Rýnu,
předpokládajíc souhlas Lucemburska;
2. na Rýn od Basileje proti proudu až po jezero Bodamské,
předpokládajíc souhlas Švýcarska;
3. na pobočné průplavy a koryta plavební, které by byly postaveny buď k
zdvojení nebo k zdokonalení částí Rýna nebo Mosely přirozeně splavných
nebo k spojení dvou přirozeně splavných částí těchto vodních toků,
jakož i na všechny ostatní součástky říční sítě rýnské, na něž by se
mohla vztahovati obecná úmluva, o které mluví článek 338.
Hlava pátá.
Klausule propůjčující státu československému užívání severních
přístavů.
Čl.363.
V přístavech hamburském a štětínském pronajme Německo státu
československému na období 99 let prostory, které budou podřízeny
obecnému řádu o svobodných pásmech a určeny pro přímý průvoz zboží
pocházejícího z tohoto státu anebo určeného do něho.
Čl.364.
Ohraničení těchto prostor, jejich úpravu, způsob jejich upotřebení a
vůbec všechny podmínky jejich zužitkování, počítajíc v to cenu
nájemného, určí komise složená z jednoho zástupce Německa, jednoho
zástupce státu československého a jednoho zástupce Velké Britannie.
Tyto podmínky mohou býti přezkoumány každých deset let týmž způsobem.
Německo prohlašuje napřed, že souhlasí s rozhodnutími, která se takto
stanou.
Oddíl III.
Železnice.
Hlava prvá.
Klausule o mezinárodní přepravě.
Čl.365.
Zboží přicházející z území mocností spojených a sdružených, určené do
Německa, jakož i zboží Německem transitující, jež přichází z území
mocností spojených a sdružených nebo je do něho určeno, bude míti v
příčině přepravních poplatků (přihlížejíc ke všem refakcím a prémiím),
v příčině výhod i v každém jiném směru na železnicích německých plné
právo na nejvýhodnější podmínky, které platí pro zboží téhož rázu,
přepravované na kterékoliv trati německé, ať v dopravě vnitřní, ať při
vývozu, dovozu nebo transitu za podobných podmínek přepravních, zvláště
co se týče přepravní délky. Na žádost jedné nebo několika mocností
spojených a sdružených bude téhož pravidla užito při zboží těmito
mocnostmi jmenovitě označeném, jež, přicházejíc z Německa, jest určeno
do jejich území.
Jakmile některá z mocností spojených a sdružených Německo o to požádá,
musí býti zavedeny mezinárodní tarify, sestavené podle sazeb, o nichž
je řeč v odstavci předešlém, a zahrnující přepravu s přímými nákladními
listy.
Čl.366.
Jakmile nabude tato smlouva působnosti, obnoví Vysoké smluvní strany,
pokud se které z nich týče, a s výhradami stanovenými v druhém odstavci
tohoto článku konvence a úmluvy o přepravě zboží po železnicích,
podepsané v Bernu 14. října 1890, 20. září 1893, 16. července 1895, 16.
června 1898 a 19. září 1906.
Bude-li do pěti let od doby, kdy nabude tato smlouva působnosti, o
dopravě osob, zavazadel a zboží po železnicích, smluvena nová konvence
v náhradu za bernskou konvenci ze dne 14. října 1890 a za dodatečné
úmluvy výše uvedené, bude tato nová konvence, jakož i podmínky
doplňující, platné pro mezinárodní přepravu po železnicích, jimž tato
konvence bude moci býti základem, Německo vázati i tenkráte, jestliže
odmítla tato moc účastniti se projednávání této konvence nebo k ní
přistoupiti. Dokud nebude uzavřena nová konvence, bude se Německo
říditi ustanoveními konvence bernské s dodatky jejími nahoře uvedenými,
jakož i podmínkami doplňujícími.
Čl.367.
Německo bude povinno účastniti se práce o zavedení dopravy s přímými
jízdenkami pro osoby a jejich zavazadla, požádá-li o to jedna nebo
několik mocností spojených a sdružených, aby zajistila železniční
spojení těchto mocností mezi sebou anebo se všemi jinými zeměmi v
transitu přes území německé; Německo bude za tím účelem zejména povinno
přejímati vlaky a osobní vozidla, přijíždějící z území mocností
spojených a sdružených, a dopravovati je s rychlostí alespoň takovou,
jako své nejlepší vlaky jezdící na týchž tratích na veliké vzdálenosti.
V žádném případě nebudou sazby platné pro tato přímá spojení větší
nežli sazby platné pro touž cestu přepravní ve vnitřní dopravě německé,
za stejných podmínek rychlosti a pohodlí.
Tarify platné, za stejných podmínek rychlosti a pohodlí, pro přepravu
vystěhovalců na německých železnicích do přístavů anebo z přístavů
mocností spojených a sdružených nesmějí nikdy ukládati vyšší sazbu
kilometrovou, nežli budou nejvýhodnější tarify, které platí na řečených
železnicích pro vystěhovalce jedoucí do některého jiného přístavu nebo
z něho přijíždějící, hledě i ke všem prémiím anebo refakcím.
Čl.368.
Německo se zavazuje, že nezavede žádného opatření technického,
fiskálního nebo správního, jako celní prohlídku, opatření policejní,
zdravotní nebo kontrolní, jež by platilo jen pro přímou dopravu
uvedenou v článku předchozím anebo pro přepravu vystěhovalců do
přístavů nebo z přístavů mocností spojených a sdružených a jež by
dopravě té překáželo anebo ji zdržovalo.
Čl.369.
Koná-li se přeprava z části po železnicích a z části plavbou
vnitrozemskou, ať s přímým nákladním listem či bez něho, budou
předchozí ustanovení platiti pro část projetou po železnici.
Hlava druhá.
Vozidla.
Čl.370.
Německo se zavazuje, že německé vagony budou vystrojeny tak,
1. aby mohly býti zařaděny do nákladních vlaků jezdících po tratích
oněch mocností spojených a sdružených, které přistoupily k bernské
konvenci z 15. května 1886, změněné 18. května 1907, a aby se tím
neporušilo působení průběžné brzdy, která by snad do deseti let ode
dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, v oněch zemích byla zavedena;
2. aby vozy těchto mocností mohly býti zařaděny do všech nákladních
vlaků jezdících po tratích německých.
S vozidly mocností spojených a sdružených bude na tratích německých
nakládáno v příčině oběhu, udržování a oprav stejně jako s vozidly
německými.
Hlava třetí.
Postoupení železničních tratí.
Čl.371.
S výhradou zvláštních ustanovení vztahujících se na přenechání
přístavů, vodních cest a železnic, ležících na územích, kde Německo
postupuje svoji suverenitu, a s výhradou ustanovení finančních,
týkajících se koncesionářů a placení odpočinkových platů personálu,
provede se postoupení železnic za těchto výminek:
1. Stavby a výstroj všech železnic odevzdají se zúplna a v dobrém
stavu.
2. Bude-li některé z mocností spojených a sdružených postoupena
Německem v celku některá síť železniční, která má svá vlastní vozidla,
budou tato vozidla odevzdána v plném počtu podle posledního inventáře
před 11. listopadem 1918 a v normálním stavu udržovacím.
3. Pro trati, které nemají vlastních vozidel, bude část, která má býti
odevzdána ze souhrnu vozidel sítě, k níž tyto trati náležejí, určena od
komisí znalců, jmenovaných mocnostmi spojenými a sdruženými, v nichž
bude Německo zastoupeno. Tyto komise přihlédnou k množství vozidel
připsaných k těmto tratím podle posledního inventáře před 11.
listopadem 1918, k délce tratí, počítaje v to i koleje služební, jakož
i k rázu a rozsahu dopravy. Tyto komise určí rovněž lokomotivy, vozy
osobní a nákladní, které jest v jednotlivých případech postoupiti,
stanoví podmínky jejich převzetí a opatří zatímně, čeho třeba k
zajištění jejich oprav v dílnách německých.
4. Zásoby, výstroj a nástroje budou odevzdány za týchž podmínek jako
vozidla.
Ustanovení hořejších odstavců 3 a 4 platí i pro trati bývalého Ruského
Polska, přestavěné Německem na německý rozchod; k těmto tratím jest
hleděti jako k částem odděleným od sítě pruské.
Hlava čtvrtá.
Ustanovení o některých tratích železničních.
Čl.372.
Jestliže následkem určení nových hranic bude trať spojující dvě části
téže země procházeti zemí jinou, anebo končí-li se odbočná trať,
vycházející z jedné země, v zemi jiné, tu budou, s výhradou zvláštních
ustanovení obsažených v této smlouvě, podmínky provozní upraveny
dohodou sjednanou mezi zúčastněnými správami železničními. Nebude-li
mezi těmito správami dosaženo souhlasu o podmínkách takovéto dohody,
budou spory rozhodnuty komisemi znalců, jak ustanoveno v článku
předchozím.
Čl.373.
Do pěti let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, může stát
československý žádati vystavění železnice spojující po území německém
stanice Slaný a Náchod. Náklady stavební půjdou na vrub státu
československého.
Čl.374.
Německo se zavazuje, že do deseti let od doby, kdy tato smlouva nabude
působnosti, a bude-li o to žádáno vládou švýcarskou po dohodě s vládou
italskou, přijme výpověď mezinárodní konvence ze dne 13. října 1909 o
železnici svatogothardské. Nedojde-li k dohodě o podmínkách této
výpovědi, zavazuje se Německo již nyní, že se podrobí výroku
rozhodčího, jmenovaného Spojenými státy americkými.
Hlava pátá.
Ustanovení přechodná.
Čl.375.
Německo vyhoví poukazům, které mu ve věcech přepravy budou dány úřadem
jednajícím jménem mocností spojených a sdružených:
1. stran přepravy vojska prováděné na základě této smlouvy, jakož i
přepravy materiálu, střeliva a zásob vojenských;
2. zatímně ve věci přepravy potravin pro určité kraje, ve věci co možná
rychlého obnovení pravidelných podmínek přepravních a ve věci upravení
služby poštovní a telegrafní.
Oddíl IV.
Řešení sporů a revise trvalých klausulí.
Čl.376.
Spory, které by mezi mocnostmi zúčastněnými vznikly o výkladu nebo
použití předcházejících ustanovení, budou řešeny tak, jak určí
Společnost národů.
Čl.377.
Společnost národů může kdykoli navrhnouti revisi oněch předcházejících
článků, které se vztahují k trvalému správnímu řádu.
Čl.378.
Po pěti letech od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, může Rada
Společnosti národů kdykoli zrevidovati ustanovení článků 321 až 330,
332, 365, 367 až 369.
Nedojde-li k revisi, nebude se po uplynutí lhůty stanovené v předešlém
odstavci žádná mocnost spojená a sdružená moci dovolávati výhod
kteréhokoli ustanovení obsaženého v článcích vytčených v předchozím
odstavci ve prospěch kterékoli části svého území, pro kterou by nebyla
poskytla vzájemnosti. Doba pěti let, do které vzájemnosti nelze
požadovati, může býti prodloužena Radou Společnosti národů.
Oddíl V.
Zvláštní ustanovení.
Čl.379.
Bez újmy zvláštních závazků uložených touto smlouvou ve prospěch
mocností spojených a sdružených zavazuje se Německo, že přistoupí ke
každé obecné úmluvě o mezinárodním řádu pro transit, pro cesty vodní,
přístavy a železnice, kterou by se schválením Společnosti národů
mocnosti spojené a sdružené mezi sebou snad sjednaly do pěti let od
doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Oddíl VI.
Klausule o průplavu kielském.
Čl.380.
Průplav kielský a jeho přístupy budou navždy svobodny a podle zásady
naprosté rovnosti otevřeny válečným i obchodním lodím všech národů
žijících v míru s Německem.
Čl.381.
S příslušníky, s majetkem a s loďmi i čluny všech mocností bude se
nakládati při používání průplavu naprosto stejně v příčině poplatků,
služebních výhod a ve všech jiných směrech, takže se nebude ke škodě
příslušníků, majetků a lodí i člunů kterékoli mocnosti činiti rozdíl
mezi nimi a příslušníky, majetkem, loďmi a čluny Německa nebo státu,
jemuž byly poskytnuty největší výhody.
Dopravě osob a lodí i člunů nebudou činěny jiné překážky než ty, které
vyplývají z ustanovení policejních, celních, zdravotních,
vystěhovaleckých a přistěhovaleckých a z předpisů o dovozu a vývozu
zboží zakázaného. Tato ustanovení musí býti rozumná a jednotná a
nesmějí zbytečně překážeti dopravě.
Čl.382.
Z lodí a člunů používajících průplavu nebo přístupů k němu nesmějí se
vybírati jiné poplatky než ty, které jsou určeny k tomu, aby byl
přiměřeným způsobem kryt náklad na udržování splavnosti nebo na
zlepšení průplavu a přístupů k němu nebo k úhradě výdajů, věnovaných
zájmům plavby. Sazby poplatků budou vypočteny podle těchto nákladů a
vyvěšeny v přístavech.
Poplatky ty budou stanoveny tak, aby nebylo nutno prováděti podrobnou
prohlídku nákladu kromě při podezření z podloudnictví nebo z přestupku.
Čl.383.
Zboží transitující může se dáti pod pečeti nebo pod dozor celníků;
nakládání a skládání zboží, jakož i naloďování a vyloďování cestujících
smí se díti jen v přístavech určených Německem.
Čl.384.
Podél průplavu kielského i v přístupech k němu nesmějí se vybírati
žádné jiné dávky kromě těch, které jsou ustanoveny touto smlouvou.
Čl.385.
Německo je povinno provésti vhodná opatření k odstranění plavebních
překážek nebo nebezpečí a k zajištění dobrých plavebních podmínek.
Německo nesmí prováděti práce, které by mohly býti na újmu plavbě
průplavem a přístupu k němu.
Čl.386.
Kdyby nebylo dbáno některého ustanovení článků 380 až 386 nebo
nastal-li by rozpor o výklad těchto článků, může se každá mocnost, o
niž by šlo, dovolati soudu zřízeného k tomu účelu Společností národů.
Aby se Společnosti národů nepředkládaly otázky podružné, zřídí Německo
v Kielu místní úřad, zmocněný rozhodovati o sporech v první instanci a
vyhovovati pokud možno stížnostem, které by byly vedeny konsulárními
agenty zúčastněných mocností.
Část XIII.
Práce.
Oddíl I.
Organisace práce.
Ježto Společnost národů má za účel založiti obecný mír a takovýto mír
může spočívati jen na podkladě sociální spravedlnosti;
ježto platné podmínky pracovní obsahují pro velký počet osob
nespravedlnost, bídu a strádání, což působí takovou nespokojenost, že
obecný mír a soulad jsou ohroženy a je naléhavé, tyto podmínky
zlepšiti: na příklad, pokud jde o uspořádání pracovních hodin, ustálení
maximálního trvání pracovního dne a týdne, o najímání pracovních sil,
boj proti nezaměstnanosti, o záruku mzdy zabezpečující slušné životní
podmínky, o ochranu pracovníků proti všeobecným chorobám a chorobám z
povolání i úrazům přivoděným prací, o ochranu dětí, nedospělých a žen,
o důchody starobní a invalidní, o ochranu zájmů pracovníků zaměstnaných
v cizině, zajištění zásady svobody odborového sdružování, organisaci
odborného a technického vyučování a o jiná obdobná opatření;
ježto tím, že některý stát nepřijme řád práce vskutku lidský, překáží
se úsilí ostatních států přejících si zlepšiti osudy pracovníků ve
svých vlastních zemích.
Vysoké smluvní strany, vedeny jsouce city spravedlnosti a lidskosti,
právě tak jako touhou zabezpečiti trvalý světový mír, dohodly se na
tomto:
Hlava prvá.
Organisace.
Čl.387.
Zakládá se stálá organisace mající za úlohu pracovati o uskutečnění
programu vyloženého v úvodě.
Zakládající členové Společnosti národů budou zakládajícími členy této
organisace a na příště členství ve Společnosti národů zakládá i
členství v řečené organisaci.
Čl.388.
Stálá organisace bude se skládati:
1. z Valného shromáždění zástupců členů;
2. z Mezinárodního úřadu práce pod řízením Správní rady stanovené v
článku 393.
Čl.389.
Schůze Valného shromáždění zástupců členů budou se konati, kdykoli toho
bude třeba, a nejméně jednou ročně. Složeno bude ze čtyř zástupců
každého člena, z nichž dva budou delegáty vlády a dva ostatní budou
zastupovati jednak zaměstnavatele, jednak pracovníky příslušné k onomu
členskému státu.
Každý delegát bude moci býti provázen odbornými poradci, jichž bude
moci býti nejvýše dvé pro každou z jednotlivých věcí, které jsou dány
na denní pořad zasedání. Budou-li předmětem jednání otázky týkající se
zvláště zájmů žen, nejméně jedna z osob označených za odborné poradce
musí býti žena.
Členové se zavazují, že určí delegáty a odborné poradce mimovládní ve
shodě s nejvýznačnějšími odborovými organisacemi jednak zaměstnavatelů,
jednak pracovníků své země, pokud takové organisace tam působí.
Odborní poradcové mohou se ujmouti slova jen na žádost delegáta,
kterému jsou přiděleni, a se zvláštním svolením předsedy Shromáždění;
hlasování se nebudou moci účastniti.
Delegát může písemným oznámením předsedovi označiti jednoho ze svých
odborných poradců za svého náměstka, který se v této své vlastnosti
bude moci účastniti rozprav a hlasování.
Jména delegátů a jejich odborných poradců budou oznámena vládou každého
člena Mezinárodnímu úřadu práce.
Pověřovací listiny delegátů a jejich odborných poradců budou
verifikovány Shromážděním, jež může dvoutřetinovou většinou přítomných
delegátů odmítnouti přijetí kteréhokoli delegáta neb odborného poradce,
o kterém usoudí, že nebyl určen v souhlase s ustanoveními tohoto
článku.
Čl.390.
Každý delegát bude míti právo, aby hlasoval individuelně o všech
otázkách předložených k úvaze Shromáždění.
Nebyl-li by jeden z členů určil jednoho z delegátů mimovládních, na
kterého má právo, bude míti druhý mimovládní delegát právo, aby se
účastnil rozprav Shromáždění, ale nebude míti právo hlasovati.
Odmítlo-li by Shromáždění na základě moci dané mu článkem 389
připustiti delegáta některého člena, použije se ustanovení tohoto
článku, jako by onen delegát nebyl býval určen.
Čl.391.
Zasedání Shromáždění budou se konati v sídle Společnosti národů anebo v
kterémkoli jiném místě, které by bylo určeno Shromážděním v předešlém
zasedání dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných delegátů.
Čl.392.
Mezinárodní úřad práce zřídí se v sídle Společnosti národů a bude
součástí souboru zařízení Společnosti.
Čl.393.
Mezinárodní úřad práce bude podřízen Správní radě složené ze
čtyřiadvaceti osob ustanovených podle těchto předpisů.
Správní rada Mezinárodního úřadu práce bude složena takto:
dvanáct osob zastupujících vlády;
šest osob zvolených delegáty zastupujícími ve Shromáždění
zaměstnavatele;
šest osob zvolených delegáty zastupujícími ve Shromáždění zřízence a
dělníky.
Ze dvanácti osob zastupujících vlády bude osm jmenováno od členů,
jejichž průmyslový význam je nejznačnější, a čtyři budou jmenovány od
členů zvolených k tomu cíli od vládních delegátů ve Shromáždění,
vyjímajíc delegáty osmi členů vzpomenutých výše.
Případné spory o otázce, kteří členové mají nejznačnější průmyslový
význam, budou rozhodovány Radou Společnosti národů.
Mandát členů Správní rady bude trvati tři léta. Způsob obsazování
uprázdněných míst a ostatní otázky stejného druhu budou řešeny Správní
radou s výhradou schválení Shromáždění.
Správní rada zvolí jednoho ze svých členů předsedou a určí si svůj
jednací řád. Bude zasedati v obdobích, která sama si určí. Mimořádné
zasedání musí býti konáno, kdykoli nejméně deset členů Rady o to
písemně požádá.
Čl.394.
V čelo Mezinárodního úřadu práce bude postaven ředitel; bude určen
Správní radou, od níž dostane své instrukce a jíž bude odpověden za
správnou činnost Úřadu, jakož i za provedení všech ostatních úkolů,
které mu budou snad svěřeny.
Ředitel neb jeho náměstek účastní se všech zasedání Správní rady.
Čl.395.
Personál Mezinárodního úřadu práce bude jmenován ředitelem. Volba jeho
musí padnouti na osoby různých národností, pokud se to srovnává se
snahou dosíci nejlepší výkonnosti Úřadu. Jistý počet těchto osob musí
býti ženy.
Čl.396.
Mezinárodní úřad práce bude soustřeďovati a oznamovati veškeré údaje
vztahující se na mezinárodní úpravu poměrů pracovníků a řádů
pracovních, jakož i zvláště zkoumati otázky, které jsou navrženy za
předmět porad Shromáždění za účelem uzavření mezinárodních úmluv, a
prováděti veškerá zvláštní šetření předepsaná Shromážděním.
Bude pověřen přípravou denního pořadu pro zasedání Shromáždění.
Ve shodě s ustanovením této části této smlouvy bude plniti úkoly, které
mu připadají v příčině všech mezinárodních sporů.
Bude redigovati a vydávati francouzsky a anglicky a v kterékoli jiné
řeči, kterou Správní rada uzná za vhodnou, periodický věstník věnovaný
studiu otázek týkajících se průmyslu a práce a majících význam
mezinárodní.
Vůbec bude míti, mimo činnost označenou v tomto článku, všechny ostatní
pravomoci a úkoly, jež Shromáždění uzná za vhodno mu přiděliti.
Čl.397.
Ministerstva členů zabývající se otázkami dělnickými budou se moci
přímo stýkati s ředitelem skrze zástupce své vlády ve Správní radě
Mezinárodního úřadu práce aneb, není-li takovéhoto zástupce, skrze
jakéhokoli jiného funkcionáře řádně kvalifikovaného a příslušnou vládou
k tomu určeného.
Čl.398.
Mezinárodní úřad práce bude moci žádati o součinnost generálního
tajemníka Společnosti národů ve všech otázkách, v kterých tato
součinnost může býti poskytnuta.
Čl.399.
Každý člen bude hraditi náklady cesty a pobytu svých delegátů a jejich
technických poradců, jakož i svých zástupců, účastnících se zasedání
Shromáždění a Správní rady, podle povahy případu.
Všechny ostatní náklady Mezinárodního úřadu práce, zasedání Shromáždění
neb zasedání Správní rady budou ředitelovi hrazeny generálním
tajemníkem Společnosti národů ze všeobecného rozpočtu Společnosti.
Ředitel bude odpověden generálnímu tajemníkovi Společnosti národů z
použití všech částek, které mu budou vyplaceny ve shodě s ustanoveními
tohoto článku.
Hlava druhá.
Jednací řád.
Čl.400.
Správní rada ustanoví jednací pořad pro zasedání Shromáždění,
prozkoumajíc všechny návrhy podané vládami kteréhokoli člena aneb
kteroukoli jinou organisací jmenovanou v článku 389 o věcech, jež mají
býti dány na tento denní pořad.
Čl.401.
Ředitel bude obstarávati funkce tajemníka Shromáždění a má dodati denní
pořad každého zasedání čtyři měsíce před zahájením tohoto zasedání
každému členu a skrze něho delegátům mimovládním, jakmile tito delegáti
budou určeni.
Čl.402.
Každá vláda členů bude míti právo odporovati tomu, aby ta neb ona
navrhovaná věc byla dána na denní pořad zasedání. Důvody
ospravedlňující tento odpor budou musit býti vyloženy ve vysvětlujícím
rozkladě zaslaném řediteli, který jej oznámí členům Stálé organisace.
Předměty, proti nimž bude vznesen odpor, zůstanou nicméně na denním
pořadu, rozhodne-li tak Shromáždění dvoutřetinovou většinou hlasů
přítomných delegátů.
Každá otázka, o níž stejnou dvoutřetinovou většinou Shromáždění
rozhodne, že má býti zkoumána (mimo případ uvedený v odstavci
předchozím), bude dána na denní pořad následujícího zasedání.
Čl.403.
Shromáždění si určí svůj jednací řád; zvolí si svého předsedu; může
jmenovati komise, jež pověří předložením zpráv o všech otázkách, které
uzná za nutno podrobiti zkoumání.
Prostá většina hlasů přítomných členů Shromáždění bude rozhodovati ve
všech případech, v kterých kvalifikovaná většina není výslovně
ustanovena jinými články této Části této smlouvy.
Hlasování jest neplatné, je-li počet odevzdaných hlasů menší než
polovice počtu delegátů přítomných při zasedání.
Čl.404.
Shromáždění může přiděliti komisím, které zřídí, odborné poradce, již
budou míti hlas poradní, nikoli však rozhodující.
Čl.405.
Vysloví-li se Shromáždění pro přijetí návrhů vztahujících se na věc
danou na denní pořad, bude jí rozhodnouti o tom, zda návrh má nabýti
formy: a) "doporučení", které má býti předloženo zkoumání členů k tomu
cíli, aby se mu dodalo účinnosti formou státního zákona neb jinak; b)
či návrhu mezinárodní úmluvy, která má býti členy ratifikována.
V obou případech je třeba dvoutřetinové většiny hlasů přítomných
delegátů, aby doporučení neb návrh úmluvy byl přijat při konečném
hlasování Shromáždění.
Při vydávání doporučení neb návrhu úmluvy obecně platných má
Shromáždění míti zřetel na země, v nichž podnebí,nedokonalý vývoj
průmyslové organisace neb jiné zvláštní okolnosti utvářejí podstatně
odchylné podmínky průmyslu, a má navrhnouti takové modifikace, jež
pokládá za potřebné, aby se vyhovělo zvláštním podmínkám oněch zemí.
Jeden exemplář doporučení neb návrhu úmluvy bude podepsán předsedou
Shromáždění a ředitelem a odevzdán k rukám generálního tajemníka
Společnosti národů. Ten dodá pověřený opis doporučení neb návrhu úmluvy
každému členovi.
Každý člen se zavazuje předložiti do roka od konce zasedání Shromáždění
(anebo bylo-li následkem mimořádných okolností nemožno učiniti tak
během roku, ihned, jakmile to bude možno, ale nikdy později než osmnáct
měsíců po konci zasedání Shromáždění) doporučení neb návrh úmluvy
činiteli neb činitelům, do jejichž příslušnosti věc patří, aby byla
uzákoněna aneb jinak uvedena v platnost.
Jde-li o doporučení, členové uvědomí generálního tajemníka o vydaných
opatřeních.
Jde-li o návrh úmluvy, oznámí člen, který obdržel souhlas příslušného
činitele neb činitelů, svou formální ratifikaci úmluvy generálnímu
tajemníkovi a učiní taková opatření, jaká budou nutná, aby ustanovení
řečené úmluvy byla uvedena v skutek.
Nevyhoví-li se některému doporučení zákonodárným nebo jiným opatřením
způsobilým k tomu, aby toto doporučení bylo uvedeno v skutek, aneb
nesetká-li se návrh úmluvy se souhlasem příslušného činitele neb
činitelů, nebude člen míti na sobě žádného jiného závazku.
Jde-li o stát federativní, jehož pravomoc stran přistoupení k úmluvě ve
věcech vztahujících se na práci podléhá určitým omezením, bude vláda
míti právo pokládati návrh úmluvy, na který se tato omezení vztahují,
za pouhé doporučení a použije se na tento případ oněch ustanovení
tohoto článku, která se vztahují na doporučení.
Hořejší článek bude vykládán ve shodě s touto zásadou:
V žádném případě nebude žádáno na žádném členu, aby následkem toho, že
Shromáždění přijalo nějaké doporučení neb nějaký návrh úmluvy, umenšil
ochranu už poskytnutou vlastním zákonodárstvím dělníkům, o něž jde.
Čl.406.
Každá takto ratifikovaná úmluva bude zapsána generálním tajemníkem
Společnosti národů, ale bude zavazovati jen členy, kteří ji
ratifikovali.
Čl.407.
Každý návrh, který nedosáhl v celkovém konečném hlasování dvoutřetinové
většiny hlasů odevzdaných přítomnými členy, může býti předmětem
zvláštní úmluvy mezi těmi členy Stálé organisace, kteří si tak přejí.
Každá takováto zvláštní úmluva musí býti oznámena příslušnými vládami
generálnímu tajemníkovi Společnosti národů, který ji dá zapsati.
Čl.408.
Každý člen se zavazuje, že předloží Mezinárodnímu úřadu práce výroční
zprávu o opatřeních, která učinil za účelem provedení úmluv, ke kterým
přistoupil. Tyto zprávy budou upraveny ve formě předepsané Správní
radou a musí obsahovati podrobnosti, jež Správní rada bude požadovati.
Ředitel předloží přehled těchto zpráv nejbližšímu zasedání Shromáždění.
Čl.409.
Každá stížnost podaná Mezinárodnímu úřadu práce některou odborovou
organisací dělnickou nebo zaměstnavatelskou, že některý z členů
nezabezpečil uspokojivým způsobem provedení úmluvy, k níž přistoupil,
může býti odevzdána Správní radou příslušné vládě a tato vláda může
býti vyzvána, aby v této věci učinila prohlášení, jež uzná za vhodné.
Čl.410.
Nepodá-li dotčená vláda žádného prohlášení v přiměřené lhůtě aneb
nezdá-li se učiněné prohlášení Správní radě uspokojujícím, bude míti
Správní rada právo, aby uveřejnila reklamaci a po případě i odpověď,
které se jí dostalo.
Čl.411.
Každý člen může podati stížnost u Mezinárodního úřadu práce proti
jinému členu, který podle jeho mínění nezabezpečuje uspokojujícím
způsobem provedení úmluvy, kterou oba na základě předchozích článků
ratifikovali.
Správní rada, uzná-li to za vhodno, může dříve, nežli by věc vznesla na
vyšetřovací komisi podle řízení níže uvedeného, vejíti ve styk s
dotčenou vládou způsobem udaným v článku 409.
Neuznává-li Správní rada za nutno oznámiti stížnost příslušné vládě,
aneb jestliže se přes takovéto oznámení nedostalo Správní radě v
přiměřené lhůtě uspokojující odpovědi, může rada dáti popud k ustavení
vyšetřující komise, jejímž úkolem bude, aby zkoumala nadhozenou otázku
a podala o věci zprávu.
Totéž řízení může býti Radou zahájeno buď z povinnosti úřední, nebo ke
stížnosti některého delegáta ve Shromáždění.
Přijde-li před Správní radu otázka nadhozená podle článku 410 nebo 411,
má příslušná vláda právo, nemá-li doposud zástupce v lůně správní rady,
aby určila delegáta, který by se zúčastnil jednání Rady o této věci.
Rok k tomuto projednávání bude oznámen včas dotčené vládě.
Čl.412.
Vyšetřující komise bude složena takto:
Každý člen se zavazuje, že do šesti měsíců od doby, kdy tato smlouva
nabude působnosti, označí tři odborníky v otázkách průmyslových, z
nichž první zastupuje zaměstnavatele, druhý pracovníky a třetí jest
nezávislý na jedněch i na druhých. Soubor těchto osob bude tvořiti
seznam, z něhož budou vybíráni členové vyšetřující komise.
Správní rada bude míti právo, aby verifikovala ověřovací listiny těchto
osob a aby odmítla dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů přítomných
zástupců přijmouti ty, jejichž ověřovací listiny neodpovídají předpisům
tohoto článku.
Na žádost Správní rady určí generální tajemník Společnosti národů tři
osoby, po jedné z každého ze tří oddělení tohoto seznamu, aby se
sestoupily ve vyšetřující komisi, a určí mimo to jednu z těchto tří
osob, aby řečené komisi předsedala. Žádná z těchto tří osob nesmí
přináležeti členovi, který má přímý zájem na sporné věci.
Čl.413.
Byla-li by stížnost vznesena podle článku 411 na vyšetřující komisi,
zavazuje se každý člen, ať má či nemá přímý zájem na sporné věci, že dá
komisi k disposici všechny údaje vztahující se na spornou věc, které by
byly v jeho rukou.
Čl.414.
Vyšetřující komise sestaví po zevrubném prozkoumání stížnosti zprávu, v
které vyloží, co zjistila o všech skutečnostech, jež umožňují přesně
stanoviti dosah sporu, jakož i to, co uzná za dobré doporučiti stran
opatření, která se mají učiniti, aby se vyhovělo stěžující si vládě, a
stran lhůt, v kterých tato opatření mají býti provedena.
Tato zpráva označí rovněž, bylo-li by třeba, trestní opatření
hospodářského rázu proti příslušné vládě, jež by komise uznávala za
vhodná a jichž použití ostatními vládami uzná za spravedlivé.
Čl.415.
Generální tajemník Společnosti národů dodá zprávu vyšetřující komise
každé vládě interesované ve sporu a zařídí její uveřejnění.
Každá interesovaná vláda musí do měsíce oznámiti generálnímu tajemníku
Společnosti národů, zda přijímá či nepřijímá doporučení obsažená ve
zprávě komise, a když by jich nepřijímala, zda žádá, aby byl spor
vznesen na Stálý mezinárodní soudní dvůr Společnosti národů.
Čl.416.
Neprovedl-li by některý člen vzhledem na doporučení neb návrh úmluvy
opatření předepsaná v článku 405, může každý jiný člen vznésti tuto
otázku na Stálý mezinárodní soudní dvůr.
Čl.417.
Rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora o stížnosti nebo otázce
naň vznesené po rozumu článku 415 a 416 jest konečné.
Čl.418.
Případná usnesení neb doporučení komise vyšetřující budou moci býti
potvrzena, doplněna neb zrušena Stálým mezinárodním soudním dvorem,
který může, bylo-li by třeba, označiti trestní opatření hospodářského
rázu, jež by pokládal za vhodná proti provinivší se vládě a jichž
použití ostatními vládami uzná za spravedlivé.
Čl.419.
Nepřizpůsobí-li se některý člen v předepsané lhůtě případným
doporučením, obsaženým buď ve zprávě vyšetřující komise nebo v
rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora, může každý z ostatních
členů provésti proti řečenému členovi trestní opatření hospodářského
rázu, jež v tomto případě zpráva komise nebo rozhodnutí soudu
prohlásily za přípustná.
Čl.420.
Provinivší se vláda může v každé chvíli uvědomiti Správní radu, že
učinila nutná opatření, aby se přizpůsobila doporučením buď vyšetřující
komise nebo doporučením obsaženým v rozhodnutí Stálého mezinárodního
soudního dvora, a může žádati Radu, aby dala generálním tajemníkem
Společnosti národů sestaviti vyšetřující komisi, pověřenou úkolem
zjistiti pravdivost jejích údajů. V tomto případě budou platiti
ustanovení článků 412, 413, 414, 415, 417 a 418, a budou-li zpráva
vyšetřující komise neb rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora
příznivy provinivší se vládě, musí ostatní vlády ihned odvolati
opatření rázu hospodářského, která učinily proti řečenému státu.
Hlava třetí.
Předpisy obecné.
Čl.421.
Členové se zavazují, že budou používati úmluv, k nimž přistoupí, v
souhlase s ustanoveními této Části této smlouvy i při ustanoveních
platných ve svých koloniích, državách a těch ze svých protektorátů,
které nemají úplné samovlády, s těmito výhradami:
1. že úmluva nebude neproveditelná následkem místních poměrů;
2. že změny, jichž by bylo třeba k tomu, aby se úmluva přizpůsobila
místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.
Každý člen musí Mezinárodnímu úřadu práce oznámiti rozhodnutí, které má
v úmyslu učiniti stran každé ze svých kolonií neb držav neb stran
každého z těch svých protektorátů, které nemají úplné samovlády.
Čl.422.
Změny této Části této smlouvy, jež budou přijaty Shromážděním
dvoutřetinovou většinou hlasů odevzdaných od přítomných delegátů,
nabudou působnosti, jakmile budou ratifikovány od států, jejichž
zástupcové tvoří Radu Společnosti národů, a třemi čtvrtinami členů.
Čl.423.
Všecky otázky nebo pochybnosti vztahující se na výklad této Části této
smlouvy a úmluv, které budou později uzavřeny členy podle této Části,
budou podléhati rozhodování Stálého mezinárodního soudního dvora.
Hlava čtvrtá.
Přechodná opatření.
Čl.424.
První zasedání Shromáždění bude se konati v měsíci říjnu 1919. Místo a
denní pořad tohoto zasedání jsou stanoveny v příloze.
Svolání a organisaci tohoto prvního zasedání obstará vláda k tomu cíli
v řečené příloze určená. Vládě bude k ruce, pokud jde o přípravu
listinných dokladů, Mezinárodní komise, jejíž členové jsou rovněž
určeni v téže příloze.
Náklady tohoto prvého zasedání a každého následujícího zasedání až do
doby, kdy potřebný úvěr bude moci býti pojat do rozpočtu Společnosti
národů, budou, vyjímajíc cestovné delegátů a odborných poradců,
rozděleny mezi členy v poměru stanoveném pro Mezinárodní úřad Světového
spolku poštovního.
Čl.425.
Dokud se Společnost národů neustaví, budou oznámení, která by podle
předcházejících článků měla býti adresována generálnímu tajemníkovi
Společnosti, brána v uschování ředitelem Mezinárodního úřadu práce,
který o nich uvědomí generálního tajemníka.
Čl.426.
Dokud nebude zřízen Stálý mezinárodní soudní dvůr, budou všechny spory,
které naň mají býti vzneseny podle této Části této smlouvy, odkázány
soudu utvořenému ze tří osob, které určí Rada Společnosti národů.
Příloha.
Prvé zasedání Shromáždění práce v r. 1919.
Místem Shromáždění bude Washington.
Vláda Spojených států amerických bude požádána, aby Shromáždění
svolala.
Mezinárodní organisační komise bude se skládati ze sedmi osob, z nichž
po jedné určí vláda Spojených států, Velké Britannie, Francie, Italie,
Japonska, Belgie a Švýcarska. Komité může, uzná-li to za nutno, pozvati
další členy, aby se dali v jeho lůně zastupovati.
Denní pořádek bude tento:
1. Provedení zásady 8 hodinného pracovního dne aneb 48 hodinného
pracovního týdne.
2. Otázky vztahující se na prostředky, jak předcházeti nezaměstnanost a
čeliti jejím následkům.
3. Zaměstnávání žen:
a) před porodem nebo po porodu (počítajíc v to otázku o úhradě výdajů
při mateřství);
b) při pracích nočních;
c) při pracích škodlivých zdraví.
4. Zaměstnávání dětí:
a) věk připuštění ku práci;
b) práce noční;
c) práce škodlivé zdraví.
5. Rozšíření a provedení mezinárodních úmluv přijatých v Bernu roku
1906 o zákazu noční práce žen zaměstnaných v průmyslu a o zákazu
používati bílého (žlutého) kostíku v zápalkovém průmyslu.
Oddíl II.
Obecné zásady.
Čl.427.
Vysoké smluvní strany uznávajíce, že tělesné, mravní a intelektuální
blaho pracovníků za mzdu má podstatný význam s hlediska mezinárodního,
založily, aby tohoto vznešeného cíle dosáhly, stálou organisaci
vymezenou v Oddílu I a přičleněnou k organisaci Společnosti národů.
Uznávají, že rozdíly podnebí, mravů, zvyklostí, hospodářské vhodnosti a
tradice průmyslové činí úlohu, dosíci přímo naprosté jednotnosti v
pracovních podmínkách, obtížnou. Jsouce však přesvědčeny, že práce
nesmí býti pokládána prostě za předmět obchodu, mají za to, že jsou
cesty a zásady směřující k úpravě podmínek pracovních, jež by se každý
průmyslový celek měl snažiti uvésti v život do té míry, do které by to
jeho zvláštní poměry připouštěly.
Mezi těmito cestami a zásadami jeví se Vysokým smluvním stranám zvlášť
důležitými a naléhavými tyto:
1. Vedoucí zásada shora vzpomenutá prohlašuje, že práce nesmí býti
pokládána prostě za zboží nebo za předmět obchodu.
2. Právo spolčovací ke každému cíli nepříčícímu se zákonům, stejně pro
zaměstnané, jako pro zaměstnavatele.
3. Placení mzdy pracovníkům, jež by jim zajišťovala slušnou životní
úroveň, přiměřenou době i zemi.
4. Přijetí osmihodinného dne neb osmačtyřicetihodinného týdne za cíl,
jehož jest dosíci všude, kde ho ještě nebylo dosaženo.
5. Přijetí týdenního odpočinku nejméně čtyřiadvacetihodinného, který by
měl pokud možná padnouti na neděli.
6. Odstranění práce dětské a závazek omeziti práci mladých lidí obojího
pohlaví do té míry, jak jest nutno, aby měli možnost pokračovati ve
svém vzdělávání, a k tomu, aby se zajistil jejich tělesný vývoj.
7. Zásada rovné mzdy bez rozdílu pohlaví za práci rovné hodnoty.
8. Pravidla vydaná v každé zemi o podmínkách pracovních musí
zabezpečovati slušné hospodářské nakládání všem pracovníkům, kteří se
po zákonu v zemi zdržují.
9. Každý stát musí organisovati dozorčí službu, v níž budou zúčastněny
i ženy, aby se zajistilo provádění zákonů a předpisů o ochraně
pracovníků.
Vysoké smluvní strany, neprohlašujíce, že by tyto zásady a cesty byly
úplné neb definitivní, projevují mínění, že jsou vhodné k tomu, aby
řídily politiku Společnosti národů; a že, budou-li přijaty průmyslovými
celky, které jsou členy Společnosti národů, a budou-li v praxi nerušeně
udržovány vhodným sborem dozorců, budou pro zaměstnance celého světa
pramenem trvalého dobra.
Část XIV.
Záruky provedení.
Oddíl I.
Západní Evropa.
Čl.428.
Jako záruka, že Německo dostojí této smlouvě, budou německá území
ležící na západ od Rýna, jakož i předmostí obsazena vojsky mocností
spojených a sdružených po patnáct let od doby,kdy tato smlouva nabude
působnosti.
Čl.429.
Budou-li podmínky této smlouvy Německem věrně plněny, bude obsazení
řečené v článku 428 postupně omezováno, a to tímto způsobem:
1. Po pěti letech bude vyklizeno: předmostí u Kolína nad Rýnem a území
ležící na sever od čáry jdoucí podél toku Ruhry, pak podle železnice
Jülich-Düren-Euskirchen-Rheinbach, potom podél silnice z Rheinbachu do
Sinzigu, a dosahující Rýna při vtoku Ahry (silnice, železnice a místa
svrchu uvedená zůstanou mimo řečenou oblast vyklizenou).
2. Po desíti letech bude vyklizeno: předmostí u Koblence a území ležící
severně od čáry, která vychází od průseku hranic belgických, německých
a nizozemských, probíhá asi 4 km na jih od Cách, dosahuje hřebenu
pohoří Forst Gemünd a jde podél něho, potom na východ od železnice
údolím Urftským, potom míjí Blankenheim, Valdorf, Dreis, Uhlmen až k
Mosele, jde podél této řeky od Bremmu až k Nehrenu, míjí Kappel a
Simmern, jde potom po vrcholcích mezi Simmern a Rýnem a dosahuje této
řeky u Bacharachu (všechna tato místa, údolí, silnice a železnice
svrchu uvedené zůstanou mimo vyklizenou oblast).
3. Po patnácti letech budou vyklizeny: předmostí u Mohuče, předmostí u
Kehlu a zbytek obsazených německých území.
Kdyby v tuto dobu záruky proti neprovokovanému útoku se strany Německa
nebyly pokládány vládami spojenými a sdruženými za dostatečné, může
býti vyklizení okupačního vojska zdrženo v míře, jakou uznají za nutnou
k dosažení těchto záruk.
Čl.430.
Zjistí-li za okupace nebo po patnácti letech svrchu řečených komise
reparační, že Německo odpírá zcela neb částečně dostáti závazkům
vyplývajícím pro ně z této smlouvy pokud jde o náhradu škod, byly by
oblasti označené v článku 429 ihned v celku nebo z části znovu obsazeny
vojsky spojeneckými a sdruženými.
Čl.431.
Vyhoví-li před uplynutím lhůty patnáctileté Německo všem svým závazkům
vyplývajícím pro ně z této smlouvy, budou okupační vojska bez odkladu
odvolána.
Čl.432.
Otázky týkající se okupace, které nejsou řešeny touto smlouvou, budou
předmětem dalších dohod a Německo se již nyní zavazuje, že jich bude
šetřiti.
Oddíl II.
Východní Evropa.
Čl.433.
Jako záruku, že splní ustanovení této smlouvy, kterými Německo s
konečnou platností uznává zrušení smlouvy brest-litovské a všech smluv,
ujednání a úprav, jež uzavřelo s maximalistickou vládou v Rusku, a aby
byla zabezpečena obnova míru a dobré vlády v baltských provinciích a na
Litvě, navrátí se všechno vojsko německé, které nyní prodlévá v
řečených územích, dovnitř hranic německých ihned, jakmile vlády Čelných
mocností spojených a sdružených uznají vzhledem na vnitřní poměry v
těchto územích dobu za vhodnou. Toto vojsko musí se zdržeti jakýchkoli
rekvisicí, zabavování a jiných donucovacích prostředků směřujících k
tomu, získati dodávky určené pro Německo, a nesmějí se mísiti žádným
způsobem do opatření k obraně státu, pro něž by se snad rozhodly
prozatímní vlády Estonska, Lotyšska a Litvy.
Žádné jiné německé vojsko nebude připuštěno do těchto území do jejich
vyklizení nebo po úplném vyklizení.
Část XV.
Klausule rozličné.
Čl.434.
Německo se zavazuje, že uzná plnou platnost mírových smluv a ujednání
dodatkových, jež budou uzavřeny mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a
mocnostmi, které bojovaly po boku Německa; že schválí ustanovení, jež
budou učiněna o území bývalého mocnářství rakousko-uherského,
království bulharského a říše ottomanské, a že uzná nové státy v
hranicích, jež jim takto jsou určeny.
Čl.435.
Vysoké smluvní strany, ač plně uznávají záruky stanovené ve prospěch
Švýcarska smlouvami z roku 1815, a jmenovitě aktou ze dne 20. listopadu
1815, kteréžto záruky přece zakládají mezinárodní závazky k zachování
míru, konstatují nicméně, že ustanovení těchto smluv a ujednání,
prohlášení a jiných akt doplňkových, vztahujících se na neutralisované
pásmo Savojska, jak je určeno odstavcem 1 článku 92 závěreční akty
vídeňského kongresu a odstavcem druhým článku 3 smlouvy pařížské ze dne
20. listopadu 1815, neodpovídají již dnešním poměrům. Vysoké smluvní
strany berou proto na vědomí dohodu, ke které došlo mezi vládou
francouzskou a vládou švýcarskou za účelem zrušení předpisů
vztahujících se na toto pásmo, které jsou a zůstanou zrušeny.
Stejně uznávají Vysoké smluvní strany, že ustanovení smluv z roku 1815
a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodného pásma Haute-Savoie a
obvodu Gex, neodpovídají již dnešním poměrům a že přísluší Francii a
Švýcarsku, aby mezi sebou vzájemnou dohodou upravily právní stav těchto
území za podmínek, jež obě tyto země uznají za vhodné.
Příloha.
I.
Spolková rada švýcarská zpravila dne 5. května 1919 vládu francouzskou,
že prozkoumavši ustanovení článku 435 ve stejném duchu upřímného
přátelství, s potěšením dospěla k závěru, že je jí možno dáti k nim
svůj souhlas s těmito připomínkami a výhradami:
1. Neutrální pásmo Haute-Savoie:
a) Bude se považovati za samozřejmé, že, dokud zákonodárné sbory
spolkové neratifikují dohodu, ke které došlo mezi oběma vládami o
zrušení ustanovení o neutrálním pásmu savojském, nebude konečného
rozhodnutí ani s jedné ani s druhé strany o této věci.
b) Souhlas, jejž dala vláda švýcarská k tomu, aby ustanovení výše
dotčená byla zrušena, předpokládá podle přijatého textu uznání záruk
formulovaných ve prospěch Švýcarska smlouvami z roku 1815, a zvláště
prohlášením ze dne 20. listopadu 1815.
c) Dohoda mezi vládou francouzskou a švýcarskou za účelem zrušení
vzpomenutých ustanovení nebude se pokládati za platnou, nebude-li
mírová smlouva obsahovati onen článek v tom znění, jak byl redigován.
Bude dále povinností smluvních stran mírové smlouvy snažiti se o to,
aby dosáhli souhlasu signatárních mocností, které podepsaly smlouvy z
roku 1815 a prohlášení ze dne 20. listopadu 1815 a nepodepsaly mírové
smlouvy nynější.
2. Svobodné pásmo Haute-Savoie a obvodu Gex:
a) Spolková rada prohlašuje, že činí nejdůraznější výhrady, pokud jde o
výklad, jaký má býti dán prohlášení vzpomenutému v posledním odstavci
hořejšího článku, který má býti pojat do mírové smlouvy a kde se praví,
že "ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se
týkají svobodného pásma Haute-Savoie a obvodu Gex, neodpovídají již
dnešním poměrům". Spolková rada by si vskutku nepřála, aby mohlo z
jejího souhlasu s tímto zněním býti dovozováno, že se připojuje ke
zrušení instituce, jejímž účelem jest poskytnouti sousedním krajům
dobrodiní zvláštního právního stavu, který jest zeměpisným a
hospodářským poměrům přiměřený a který se osvědčil.
Podle názoru Spolkové rady nešlo by o změnu celní soustavy pro tato
pásma, jak byla zavedena smlouvami shora vzpomenutými, nýbrž jen o to,
aby modality výměny mezi interesovanými kraji byly upraveny přiměřeněji
ke dnešním hospodářským poměrům. K předchozím připomínkám dospěla
Spolková rada čtením návrhu úmluvy o příštím zřízení pásem, který byl
přiložen k notě vlády francouzské ze dne 26. dubna. Činíc výhrady shora
uvedené, prohlašuje Spolková rada ochotu, zkoumati co nejpřátelštěji
veškeré návrhy, které jí v té věci vláda francouzská uzná za vhodno
učiniti.
b) Připouští se, že ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových
akt, jež se týkají svobodných pásem, zůstanou v působnosti až do doby,
kdy dojde mezi Švýcarskem a Francií k nové dohodě o úpravě právního
stavu těchto území.
II.
Francouzská vláda zaslala vládě švýcarské dne 18. května 1919 tuto notu
jako odpověď na zprávu uvedenou v předcházejícím paragrafu:
Notou ze dne 5. května t.r. ráčilo švýcarské vyslanectví v Paříži
zpraviti vládu republiky francouzské o souhlase Spolkové vlády s
navrženým článkem, který má býti pojat do mírové smlouvy mezi vládami
spojenými a sdruženými s jedné strany a Německem se strany druhé.
Francouzská vláda s radostí vzala na vědomí dohodu, ke které takto
došlo, a k její žádosti návrh článku, o nějž jde, byl vládami spojenými
a sdruženými přijat a pod číslem 435 pojat do mírových podmínek
předložených zmocněncům německým.
Vláda švýcarská vyjádřila ve své notě ze dne 5. května v této otázce
různé připomínky a výhrady.
Pokud jde o ony poznámky, které se týkají svobodných pásem Haute-Savoie
a obvodu Gex, klade si vláda francouzská za čest podotknouti, že
stipulace posledního odstavce článku 435 je tak jasná, že nemůže
vzniknouti ani nejmenší pochybnost o jejím dosahu, a to zejména, pokud
jde o désintéressement jiných mocností než Francie a Švýcarska v této
otázce, jež je v ní zahrnuto.
Pokud se jí týče, vláda Republiky ve bdělé péči o zájmy francouzských
území, o něž jde, a se zřetelem na jejich zvláštní postavení nespouští
z očí žádoucnost toho, aby se jim zajistila celní soustava pro ně
vhodná a aby se upravil způsobem vyhovujícím lépe dnešním poměrům
způsob směny zboží mezi těmito obvody a sousedními obvody švýcarskými,
hledíc k obapolným zájmům.
Rozumí se samo sebou, že to v ničem nemůže býti na újmu právu Francie
zříditi v této krajině vlastní čáru celní podél své politické hranice,
stejně jako jest tomu na jiných částech jejích hranic teritoriálních a
jako to Švýcarsko samo učinilo na vlastních hranicích v této krajině.
Vláda Republiky béře proto s potěšením na vědomí přátelské smýšlení, s
nímž se vláda švýcarská prohlašuje ochotnou zkoumati všecky návrhy
francouzské, učiněné stran dohody mající nahraditi nynější právní stav
řečených svobodných pásem a které vláda francouzská hodlá formulovati
ve stejném duchu přátelském.
Naproti tomu vláda Republiky nepochybuje, že dočasné zachování právního
stavu z r. 1815, týkajícího se svobodných pásem, o němž se zmiňuje
hořejší odstavec vyslanectví švýcarského ze dne 5. května a jehož
pohnutkou zřejmě jest připraviti přechod od nynějšího právního stavu k
právnímu stavu smluvnímu, nezdrží nikterak zavedení nového stavu věcí,
které bylo uznáno za nutné oběma vládami. Táž poznámka platí o
ratifikaci zákonodárnými sbory spolkovými, o nichž se mluví v odstavci
1 a) švýcarské noty ze dne 5. května pod záhlavím "Neutrální pásmo
Haute-Savoie."
Čl.436.
Vysoké smluvní strany uznávají a zjišťují, že vzaly na vědomí smlouvu
podepsanou vládou republiky francouzské dne 17. července 1918 s Jeho
Nejjasnější Výsostí knížetem monackým a určující vztahy mezi Francií a
tímto knížetstvím.
Čl.437.
Vysoké smluvní strany shodují se v tom, že, nedojde-li později k jiným
ustanovením, předseda každé komise, která se zřizuje touto smlouvou,
bude míti při rovnosti hlasů právo na druhý hlas.
Čl.438.
Mocnosti spojené a sdružené shodují se v tom, že tam, kde náboženské
misie křesťanské byly vydržovány společnostmi neb osobami německými na
územích jim náležejících neb svěřených jejich vládě ve shodě s touto
smlouvou, majetek těchto misií neb misijních společností, počítaje v to
i majetek obchodních společností, jejichž výtěžky sloužily k udržování
misií, má býti i dále věnován misijním účelům. Aby zajistily správné
provádění tohoto závazku, vlády spojené a sdružené odevzdají takové
statky správním radám jmenovaným a schváleným vládami a složeným z osob
příslušejících k náboženství misie, o jejíž majetek jde.
Vlády spojené a sdružené, vykonávajíce nadále neomezený dozor nad
osobami řídícími tyto misie, budou chrániti zájmy těchto misií.
Německo, berouc úředně na vědomí závazky předchozí, prohlašuje, že
schvaluje každou dřívější nebo budoucí úpravu týkající se poslání oněch
misií nebo obchodních společností, provedenou od vlád spojených a
sdružených, které jsou na věci interesovány, a zříká se veškerých
námitek v tomto směru.
Čl.439.
S výhradou ustanovení této smlouvy se Německo zavazuje, že nebude
činiti proti žádné z mocností spojených a sdružených, které jsou
signatáry této smlouvy (počítajíc k nim i ty, jež nevypověděvše válku
přerušily diplomatické vztahy k říši německé), ani přímo ani nepřímo
nijakých nároků peněžních pro žádnou skutečnost, která předcházela před
tím, než tato smlouva nabyla působnosti.
Toto ustanovení znamená úplné a konečné zřeknutí veškerých nároků
tohoto druhu, jež od nynějška zanikají, ať na nich má zájem kdokoliv.
Čl.440.
Německo přijímá a uznává za platné a závazné každé rozhodnutí a veškerá
nařízení týkající se plavidel německých a zboží německého, stejně jako
každé rozhodnutí a nařízení týkající se hrazení nákladů a vydané
jakýmkoli soudnictvím kořistným mocností spojených a sdružených, a
zavazuje se, že nebude uplatňovati jménem svých státních příslušníků
žádných nároků stran těchto rozhodnutí a nařízení.
Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si právo přezkoumávati za
podmínek, které určí, všechna rozhodnutí a nařízení německého
kořistného soudnictví, pokud se tato rozhodnutí a nařízení dotýkají
vlastnických práv státních příslušníků řečených mocností nebo
příslušníků neutrálních. Německo se zavazuje dodati opisy všech listin
tvořících spisy těchto právních sporů, počítaje v to i vydaná
rozhodnutí a nařízení, a přijmouti i provésti doporučení učiněná po
takovém přezkoumání sporů.
Tato smlouva, při níž text francouzský i anglický jest autentický, bude
ratifikována.
Ratifikace budou složeny co nejdříve v Paříži.
Mocnosti, jejichž vláda má sídlo mimo Evropu, budou míti možnost
přestati na tom, že oznámí vládě republiky francouzské skrze své
diplomatické zástupce v Paříži, že k ratifikaci s jejich strany došlo;
v tomto případě bude jim o tom odevzdati ratifikační listinu co
nejdříve.
První zápis o složení ratifikace bude sepsán, jakmile smlouva bude
ratifikována Německem s jedné strany a třemi Čelnými mocnostmi
spojenými a sdruženými se strany druhé.
Ode dne tohoto prvního zápisu nabude smlouva působnosti mezi Vysokými
stranami smluvními, které ji ratifikovaly. Pro výpočet veškerých lhůt,
o kterých mluví tato smlouva, bude toto datum dnem, kdy smlouva nabyla
působnosti.
Ve všech ostatních směrech nabude smlouva působnosti pro každou mocnost
dnem, kdy bude složena její ratifikace.
Vláda francouzská odevzdá každé ze signatárních mocností po souhlasném
ověřeném opise protokolů o složení ratifikací.
Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve Versailles dne dvacátého osmého měsíce června, roku tisíc devět
set devatenáctého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech
republiky francouzské a jehož ověřené opisy budou vydány každé ze
signatárních mocností.
(L.S.) Woodrow Wilson. (L.S.) Émile Vandervelde.
(L.S.) Robert Lansing. (L.S.) Ismael Montes.
(L.S.) Henry White. (L.S.) Calogeras.
(L.S.) E.M.House. (L.S.)
(L.S.) Tasker H. Bliss. (L.S.) Rodrigo Octavio.
(L.S.) D. Lloyd George. (L.S.)
(L.S.) A. Bonar Law. (L.S.)
(L.S.) Milner. (L.S.) Antonio S.Df Bustamente.
(L.S.) Arthur James Balfour. (L.S.) E. Dorn Y De Alsua.
(L.S.) George N. Barnes. (L.S.) Eleftherios Veniselos.
(L.S.) Chas. J. Doherty. (L.S.) Nicolas Politis.
(L.S.) Arthur L. Sifton. (L.S.) Joaquin Mendez.
(L.S.) W.M. Hughes. (L.S.) Tertullien Guilbaud.
(L.S.) Joseph Cook. (L.S.) M. Rustem Haidar.
(L.S.) Louis Botha. (L.S.) Abdul Hadi Aouni.
(L.S.) J. Chr. Smuts. (L.S.) P. Bonilla.
(L.S.) W.F.Massey. (L.S.) C. D. B. King.
(L.S.) Ed.S.Montagu. (L.S.) Salvador Chamorro.
(L.S.) Ganga Singh, (L.S.) Antonio Burgos.
Maharaja De Bikaner. (L.S.) C. G. Candamo.
(L.S.) G. Clemenceau. (L.S.) I. J. Paderewski.
(L.S.) S. Pichon. (L.S.) Roman Dmowski.
(L.S.) L.L.Klotz. (L.S.) Affonso Costa.
(L.S.) André Tardieu. (L.S.) Augusto Soares.
(L.S.) Jules Cambon. (L.S.) Ion. I. C. Bratiano.
(L.S.) Sidney Sonnino. (L.S.) General C. Coanda.
(L.S.) Imperiali. (L.S.) Nik. P. Pachitch.
(L.S.) Silvio Crespi. (L.S.) Dr. Ante Trumbič.
(L.S.) Saionzi. (L.S.) Mil. R. Vesnitch.
(L.S.) N. Makino. (L.S.) Charoon.
(L.S.) S. Chinda. (L.S.) Traidos Prabandhu.
(L.S.) K. Matsui. (L.S.) Karel Kramář.
(L.S.) H. Ijuin. (L.S.) Dr. Eduard Beneš.
(L.S.) J. Van Den Heuvel. (L.S.) J. A. Buero.
(L.S.) Hermann Müller.
(L.S.) Dr. Bell.
Protokol.
Aby byly přesně stanoveny podmínky, za kterých určité klausule smlouvy
dnes podepsané mají býti vykonány, dohodly se Vysoké smluvní strany
takto:
1. Čelné mocnosti spojené a sdružené jmenují komisi, aby dohlížela na
zboření pevností helgolandských podle ustanovení této smlouvy. Tato
komise bude zmocněna, aby rozhodla, které části opevňovacích děl
chránících břeh od podmílání mořem mají býti zachovány a která část má
býti zbořena;
2. částky, které má Německo zaplatiti jako náhradu svým příslušníkům,
aby jim nahradilo jejich zájmová účastenství, jež by snad měli na
železnicích a dolech, vzpomenutá v odstavci 2 článku 156, budou
připsány ve prospěch Německa na účet částek dlužných z důvodu náhrad
škod;
3. seznam osob, které podle článku 228, odstavec 2, má Německo vydati
mocnostem spojeným a sdruženým, bude zaslán vládě německé do měsíce po
dni, kdy nabude tato smlouva působnosti;
4. reparační komise, o které se mluví v článku 240 a v paragrafech 2,3
a 4 přílohy IV, nebude moci požadovati prozrazení tajemství výrobního a
jiných důvěrných sdělení;
5. ode dne podpisu smlouvy a během následujících čtyř měsíců bude
Německu možno předložiti mocnostem spojeným a sdruženým k prozkoumání
doklady a návrhy k tomu cíli, aby se uspíšila práce k nápravě škod a
tím zkrátilo vyšetřování a urychlilo rozhodování;
6. trestní stíhání bude zavedeno proti osobám, které by se dopustily
trestných činů, pokud jde o likvidaci německých statků, a mocnosti
spojené a sdružené přijmou údaje a průvody, jež by snad v tomto směru
německá vláda mohla podati.
Dáno ve Versailles dne dvacátého osmého měsíce června roku tisíc devět
set devatenáctého.
Tato smlouva se vyhlašuje s podotknutím, že byla na základě usnesení
Národního shromáždění ze dne 7. listopadu 1919 schválena ratifikační
listinou ze dne 10. listopadu 1919, která byla presidentem republiky
Československé a ministrem zahraničních věcí podepsána a dne 10. ledna
1920 v ministerstvu zahraničních věcí v Paříži uložena. Téhož dne
sepsán byl v Paříži první protokol o uložení listin ratifikačních, čímž
smlouva nabyla mezinárodní působnosti.
*) místa pro bezplatné lékařské porady a rozdílení léků.
