Advanced Search

On The Proposal To Repeal § 289 Paragraph. 2 Of The Criminal Code


Published: 2013
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/507995/on-the-proposal-to-repeal--289-paragraph.-2-of-the-criminal-code.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
259/2013 Sb.



NÁLEZ



Ústavního soudu



Jménem republiky



Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 13/12 dne 23. července 2013 v

plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Jaroslava

Fenyka, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla

Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jana Musila, Jiřího Nykodýma,

Vladimíra Sládečka, Milady Tomkové a Michaely Židlické o návrhu

Okresního soudu v Liberci na zrušení ustanovení § 289 odst. 2 zákona č.

40/2009 Sb., trestní zákoník, za účasti 1. Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky a 2. Senátu Parlamentu České republiky jako

účastníků řízení



takto:



I. Ustanovení § 289 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, se

ve slovech "a jaké je množství větší než malé u omamných látek,

psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů" ruší dnem

vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.



II. Současně pozbývají platnosti ustanovení § 2 a příloha č. 2 nařízení

vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví,

co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných

látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění

nařízení vlády č. 4/2012 Sb., dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce

zákonů.



III. Návrh na zrušení zbývajících částí ustanovení § 289 odst. 2 zákona

č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, se odmítá.



Odůvodnění



I.



Rekapitulace návrhu



1. Návrhem podaným dne 24. dubna 2012 se navrhovatel domáhá zrušení

ustanovení § 289 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a to

pro rozpor s čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina").



2. V návrhu rekapituluje, že vede pod sp. zn. 4 T 12/2012 trestní

stíhání proti Miroslavě Feistauerové, a to pro přečin přechovávání

omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 trestního

zákoníku. Toho se podle obžaloby měla dopustit tím, že přechovávala ve

vozidle v batohu čtyři plastové sáčky s celkem 3,25 g metamfetaminu

(tzv. pervitinu) s obsahem účinné látky 1,9 g metamfetamin-base, i když

metamfetamin je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k zákonu

č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších

zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tedy že neoprávněně pro vlastní

potřebu přechovávala v množství větším než malém jinou psychotropní

látku než psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol,

izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC). V daném případě je

množství psychotropní látky kritériem, které rozhoduje o trestnosti

činu. Toto množství je soud povinen zjišťovat podle předmětného

zákonného ustanovení z nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro

účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je

množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek,

přípravků je obsahujících a jedů. Navrhovatel dospěl k závěru, že

předmětné zákonné ustanovení, jehož užití je v dané trestní věci

rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním

pořádkem. Proto trestní stíhání přerušil a předložil věc Ústavnímu

soudu.



3. Navrhovatel je toho názoru, že normou nižší právní síly, než je

zákon, nelze stanovit mez, která zakládá trestnost činu. Pokud trestní

zákoník zmocňuje vládu jako orgán moci výkonné k určení meze trestnosti

podzákonnou normou, je takové ustanovení zákona v rozporu se zásadou

nullum crimen sine lege vyjádřenou v čl. 39 Listiny. Nic nebránilo

zákonodárci, aby současně se stanovením okruhu omamných a

psychotropních látek v zákoně č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o

změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanovil

i množství, které se považuje za větší než malé. Obdobná situace byla

již v minulosti zákonodárcem řešena u stanovení hranice škody jako meze

trestnosti majetkových trestných činů, když mj. rozpor s čl. 39 Listiny

byl i jedním z důvodů, pro který byla zákonem č. 265/2001 Sb., kterým

se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),

ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve

znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, stanovena přímo v

trestním zákoně výše škody jako kvalifikačního znaku majetkových

trestných činů, do té doby stanovená nařízením vlády č. 464/1991 Sb., o

stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona. Předchozí

právní úprava, která určení množství omamné a psychotropní látky jako

meze trestnosti ponechávala soudní praxi, byla podle navrhovatele

souladnější s ústavním pořádkem [čl. 40 odst. l Listiny, jakož i čl. 90

Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] než úprava, kdy tuto mez

stanoví orgán moci výkonné. Dělba moci vyplývající z ústavního pořádku

dává zákonodárci kompetenci k vymezení mantinelů (v podobě zákonů),

které jsou oprávněny vykládat pouze soudy. Rozhodování o mezích

trestnosti jednání není a nemůže být v kompetenci orgánu moci výkonné.



II.



Rekapitulace vyjádření ostatních účastníků řízení



4. Ústavní soud vyzval ostatní účastníky řízení, aby se vyjádřili k

návrhu.



5. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky k návrhu

zrekapitulovala, že předmětné zákonné ustanovení bylo schváleno zákonem

č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který projednávala Poslanecká sněmovna

v 5. volebním období jako sněmovní tisk č. 410. Návrh zákona byl

schválen ve 3. čtení dne 11. listopadu 2008 (ze 152 přítomných poslanců

hlasovalo 120 pro, 23 proti). Předmětné zákonné ustanovení bylo

součástí původního vládního návrhu a při projednávání zůstalo

nezměněno, přičemž v původním vládním návrhu šlo o ustanovení § 287

odst. 2. Důvodová zpráva zmocnění vlády k vydání nařízení vlády

odůvodňovala potřebami praxe, kdy se jen velmi obtížně sjednocoval

postup orgánů činných v přípravném řízení trestním (viz rozdílné

tabulky v závazném pokynu policejního prezidenta č. 39/1998 a v pokynu

obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000) a judikatury

ohledně v zákoně stanoveného množství většího než malého u omamných a

psychotropních látek a jedů, což mělo za následek nejednotnost v

postupu orgánů činných v trestním řízení.



6. Ministr spravedlnosti ve svém vystoupení při projednávání návrhu

zákona v 1. čtení v souvislosti s napadeným ustanovením uvedl:

"Novinkou pak je i úprava drog v novém trestním zákoníku, kdy zde je

snaha najít kompromis mezi příznivci liberálního pojetí a příznivci

radikálnějšího, tvrdšího přístupu k držení a užívání drog. Chci

konstatovat, že úprava, která je před vámi, je ve fázi držení drog v

zásadě pouze zpřesněním již existující úpravy. Již dnes platí princip,

že držení drogy v měřítku větším než malém je trestným činem a v menším

než malém je přestupkem. Pouze není řečeno, kde je ta hranice. To je

ten problém a to je to, co naše úprava přináší. Nařízení vlády, které

navazuje na trestní zákoník, má jasně říci, kde je ta míra u

jednotlivých typů látky tak, aby občané měli vyšší právní jistotu,

věděli tedy, co je trestným činem a co je přestupkem, a orgány činné v

trestním řízení také měly návod, jak postupovat. Takže z hlediska

držení drogy, co je přestupek a co je trestný čin, se oproti současné

úpravě nic nemění. To dělení je stejné, je zachován princip, ono slůvko

,množství větší než malé' anebo ,menší než malé', pouze se specifikuje

u jednotlivých typů, co je tímto myšleno. A v případě držení drog, v

případě, kdy je drženo množství větší než malé, kdy tedy se jedná o

trestný čin, je rozlišeno do dvou podob skutkových podstat, tzv. měkké

drogy, kdy se počítá s odnětím svobody až jeden rok, a ostatní drogy,

kde se počítá se dvěma roky. Takže tady to rozlišení určité je, to je

kvalitativní změna, nicméně konstatuji, že tato kvalitativní změna byla

obsažena již v návrhu projednávaném před dvěma lety a tento návrh na

půdě Poslanecké sněmovny prošel, takže zde nepřicházíme s výraznými

úpravami, víceméně vycházíme z toho, co bylo projednáno již před dvěma

roky".



7. Vyjádření bylo uzavřeno konstatováním, že koncept, aby vláda svým

nařízením stanovila, jaké je množství větší než malé u omamných látek,

psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, nebyl žádným z

diskutujících poslanců zpochybněn a v této souvislosti nebyl podán

žádný pozměňovací návrh.



8. Senát Parlamentu České republiky ve svém vyjádření k návrhu rovněž

zrekapituloval, že předmětné zákonné ustanovení je součástí trestního

zákoníku od jeho přijetí a dnem 9. února 2009 se spolu s ním stalo i

platným, aniž bylo později nějak změněno. Ústavně-právní výbor

doporučil Senátu schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou

sněmovnou. Návrh trestního zákoníku (senátní tisk č. 11) ve znění

postoupeném Poslaneckou sněmovnou byl v ústavně stanovené lhůtě na 3.

schůzi (7. funkční období) přijat usnesením č. 78 ze dne 8. ledna 2009,

když v hlasování č. 4 ze 76 přítomných senátorů hlasovalo pro jeho

schválení 74 senátorů, proti byl jeden a jeden z přítomných senátorů se

hlasování zdržel.



9. Trestní zákoník byl Senátem většinově pozitivně hodnocen jako celek.

Opakovaně byla v rozpravě k návrhu projevena obava, že vrácení návrhu

trestního zákoníku pro dílčí požadavky by mohlo oddálit jeho přijetí o

několik let, a proto jsou přijetí zákona obětovány i některé dílčí

výhrady (nikoliv však v daném směru). Při projednávání návrhu trestního

zákoníku nebyla zpochybněna zásada nullum crimen sine lege (zákonem je

stanoven znak trestného jednání - nestačí malé množství omamné či

psychotropní látky), ve smyslu vyloučení soudcovské libovůle a větší

právní jistoty pro občana i zásady, že soudce je při rozhodování vázán

zákonem ("právem"). Při projednávání nebyla zpochybněna ani zásada, že

sekundární normotvorba slouží toliko k provedení zákona, nikoliv k jeho

doplnění (prováděcí nařízení vlády obsahuje pouze seznam více než

stovky látek a jejich kritických dávek). Většinově tedy došlo ke

ztotožnění s důvodovou zprávou vlády, která vyzdvihuje význam

ustanovení k sjednocení postupu orgánů činných v trestním řízení a

vybřednutí z nejistoty. Projednávání trestního zákoníku se přímo

nedotklo zákonného zmocnění pro vládu ke stanovení kritických množství

u omamných a psychotropních dávek a přípravků je obsahujících. V

rozpravě bylo ovšem možno zaznamenat vystoupení, které ve vztahu k

"drogovým" deliktům oceňuje použité specifikace (obecně i vyjádření

množstevní).



10. Vyjádření bylo uzavřeno konstatováním, že Senát projednal předmětný

návrh trestního zákoníku v mezích Ústavou dané kompetence a ústavně

stanoveným způsobem a usnesl se k tomuto návrhu zákona souhlasně ve

většinovém přesvědčení, že je v souladu s ústavním pořádkem a

mezinárodními závazky. Ponechal na Ústavním soudu, aby posoudil

ústavnost napadeného zákonného ustanovení.



III.



Znění napadeného ustanovení



11. Předmětné zákonné ustanovení zní:



"Vláda nařízením stanoví, co se považuje za jedy ve smyslu § 283, 284 a

286 a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních

látek, přípravků je obsahujících a jedů."



12. Toto zákonné ustanovení je s názvem "Společné ustanovení" zařazeno

do prvního dílu hlavy VII trestního zákoníku, pojednávající o trestných

činech obecně nebezpečných. Předmětná kvantifikace tak tvoří prvek

skutkové podstaty trestných činů nedovolená výroba a jiné nakládání s

omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 trestního

zákoníku, přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284

trestního zákoníku a výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě

omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 trestního zákoníku.



13. V souladu s tímto zákonným ustanovením jsou hodnoty omamných látek,

psychotropních látek a přípravků je obsahujících pro účely trestního

zákoníku stanoveny v příloze 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým

se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké

je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek,

přípravků je obsahujících a jedů. Toto nařízení vlády bylo změněno

nařízením vlády č. 4/2012 Sb., kterým ovšem nedošlo ke změnám tam

stanovených hodnot, ale toliko k terminologickému upřesnění, resp.

doplnění, a k doplnění hodnot u dalších látek.



IV.



Aktivní legitimace



14. Ústavní soud se nejprve zabýval aktivní legitimací navrhovatele.

Obecný soud je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho

jednotlivých ustanovení, dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být při

řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem (čl. 95 odst. 2

Ústavy, ve spojení s § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, ve znění pozdějších předpisů). Obecný soud přitom není oprávněn

domáhat se vyslovení nesouladu mezi nařízením vlády a ústavním pořádkem

(usnesení ze dne 22. 9. 1993 sp. zn. Pl. ÚS 1/93, U 1/2 SbNU 197).



15. V posuzovaném případě nejde o samotnou aplikaci nařízení vlády, ale

o aplikaci ustanovení zákona, který k vydání podzákonného předpisu

zmocňuje, a v důsledku toho nařizuje jeho aplikaci. Obecný soud je pak

v režimu čl. 95 odst. 2 Ústavy nepochybně oprávněn k předložení otázky,

zda je zákonodárce oprávněn to, co má být podle názoru obecného soudu

předmětem zákona a co má obecný soud v jeho konkrétním případě

aplikovat, přenést na vládu.



16. Obecný soud je v posuzovaném případě povinen rozhodovat o obžalobě,

v níž jde podle skutkové věty o přechovávání psychotropní látky uvedené

v příloze 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně

některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to v množství

větším než malém. Stanovení množství většího než malého u

psychotropních látek je pak zákonodárcem vyhrazeno právě nařízení

vlády. Proto je obecný soud aktivně legitimován k podání návrhu v této

věci. Právě proto, že je ovšem obecný soud povinen aplikovat dané

zákonné ustanovení jen ve vztahu k zákonnému znaku množství většího než

malého, je v řízení o kontrole norem aktivně legitimován jen k návrhu

na zrušení té části předmětného ustanovení, která se toho týká. Ve

zbytku byl tedy návrh odmítnut z důvodu podle § 43 odst. 1 písm. c)

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998

Sb.



V.



Konformita přijetí zákonného ustanovení



17. Ze sněmovního tisku č. 410 Ústavní soud zjistil, že předmětné

zákonné ustanovení bylo obsaženo ve vládním návrhu trestního zákoníku

(tehdy jako § 287 odst. 2), který byl poslancům rozeslán dne 25. února

2008. Návrh zákona včetně předmětného zákonného ustanovení byl schválen

na 42. schůzi pátého období Poslanecké sněmovny dne 11. listopadu 2008,

kdy pro něj hlasovalo 120 ze 152 přítomných poslanců.



18. Z tisku 11 bylo zjištěno, že Senát obdržel návrh zákona dne 12.

prosince 2008. K jeho schválení došlo na třetí schůzi sedmého funkčního

období dne 8. ledna 2009, kdy pro něj hlasovalo 74 ze 76 přítomných

senátorů.



19. Prezident přijatý návrh zákona podepsal 27. ledna 2009. Zákon byl

vyhlášen v částce 11 Sbírky zákonů dne 9. února 2009.



20. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené konstatuje, že napadené

zákonné ustanovení bylo přijato coby zákon ústavně konformním způsobem.



VI.



Ústavní východiska



21. Normotvorná kompetence prostřednictvím vládních nařízení je

samostatnou nařizovací pravomocí podle čl. 78 Ústavy. V takovém případě

je vláda oprávněna vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích

a nepotřebuje k tomu žádné zvláštní zmocnění parlamentu. Ovšem v

souladu se zásadami demokratického právního státu je možné i výslovné

zmocnění vlády k vydání nařízení. V takových případech platí ústavní

podmínka, že rámcové upřesnění takového zmocnění musí být přímo v

zákoně [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 19/93 ze dne 21. 12. 1993 (N 1/1

SbNU 1; 14/1994 Sb.)]. Pokud se s vydáním nařízení vlády nepočítá,

zákon mlčí (což však nemusí znamenat, že nelze k provedení zákona a v

jeho mezích nařízení vlády vydat). V každém případě nařízení vlády

nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže být praeter legem - a musí se

držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají

ze smyslu a účelu zákona [nález sp. zn. Pl. ÚS 43/97 ze dne 29. 4. 1998

(N 48/10 SbNU 319; 119/1998 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ze dne

14. 2. 2001 (N 30/21 SbNU 261; 96/2001 Sb.)]. Zcela volnou úvahu

exekutiva nikdy nemá i proto, že je vždy omezena Ústavou, mezinárodními

smlouvami a obecnými právními principy [nález sp. zn. Pl. ÚS 17/95 ze

dne 25. 10. 1995 (N 67/4 SbNU 157; 271/1995 Sb.)].



22. Přísluší-li normotvorná pravomoc jinému orgánu, tak vláda není

oprávněna k jejímu výkonu na podkladě čl. 78 Ústavy [nález sp. zn. Pl.

ÚS 50/04 ze dne 8. 3. 2006 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb.)]. Jedná se

o klíčovou otázku dělby moci mezi mocí legislativní a exekutivní v

oblasti normotvorné. Ani zákonodárce formou obyčejných zákonů tuto

pravomoc nevytváří. Principu dělby moci naopak odpovídá, že ústavní

rozhraničení pravomoci stanoví limity jak orgánům moci výkonné, tak

moci zákonodárné [nález sp. zn. Pl. ÚS 52/03 ze dne 20. 10. 2004 (N

152/35 SbNU 117; 568/2004 Sb.)]. Z pojmu právního státu, jenž nachází

své ústavní zakotvení v čl. 1 Ústavy, vyplývá totiž princip, že ani

zákonodárce ani exekutiva nemohou s formami práva, tj. s prameny práva,

nakládat libovolně, nýbrž se musí řídit hledisky ústavodárce, jakož i

hledisky dalšími, zejména transparentnosti, přístupnosti a jasnosti

[nález sp. zn. Pl. ÚS 24/99 ze dne 23. 5. 2000 (N 73/18 SbNU 135;

167/2000 Sb.)].



23. Uvedené zásadní stanovisko přitom rozhodně není v tuzemském

konstitucionalismu ničím novým. Již v počátcích budování demokratické

republiky v tuzemsku bylo konstatováno, že zákonodárný akt obsahující

vpravdě delegaci zákonodárné moci na vládu by měnil ústavní listinu

tím, že by k ní připojil dosud neobsaženou výhradu, že moc zákonodárnou

vykonává Národní shromáždění jen potud, pokud ji nedelegovalo na vládu

(srov. nález Ústavního soudu Československé republiky č. j. úst.

120/22-2/10 ze dne 7. listopadu 1922 in: Úřední list republiky

Československé 1922: 284, 5605-5608).



24. Z toho tedy plyne, že ústavní vymezení odvozené normotvorby

exekutivy musí být vydáno oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do

věcí vyhrazených zákonu a musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad

zákonný standard, musí být tedy otevřen prostor pro sféru nařízení.

Nařízení vlády tedy podobně jako jiný podzákonný předpis může toliko

podrobněji konkretizovat problematiku upravenou v základních rysech již

samotným zákonem [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ze dne 14. 2. 2001

(N 30/21 SbNU 261; 96/2001 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 5/01 ze dne 16.

10. 2001 (N 149/24 SbNU 79; 410/2001 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 3/95 ze

dne 11. 10. 1995 (N 59/4 SbNU 91; 265/1995 Sb.) aj.].



VII.



Závěry



25. Ústavní soud vnímá rozdíl ve vyjádření zásady nullum crimen sine

lege v čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

(dále jen "Úmluva"), který evidentně našel výraz nejen ve formálně

benevolentním přístupu Evropského soudu pro lidská práva v otázce, co

vše lze považovat za zákon, ale v posuzovaném případě i ve vyjádření

Senátu Parlamentu České republiky. Ten totiž očividně termíny zákon a

právo směšuje. Ostatně v návaznosti na vlastní právní úpravu, resp.

její absenci, lze vysledovat v dané oblasti ve státech Rady Evropy

různá legislativní řešení.



26. Ústavní soud ovšem i při vázanosti Úmluvou je povinen dávat

přednost úpravě základních práv a svobod v jejich tuzemském pojetí,

pakliže poskytují vyšší standard ochrany. Nota bene, pokud tím má být

reflektována úprava Ústavy samotné (srov. též rozhodnutí německého

Spolkového ústavního soudu sp. zn. 2 BvR 2236/04 ze dne 18. července

2005).



27. Mezi hledisky ústavního vymezení odvozené normotvorby exekutivy

figuruje i zákaz zasahovat do věcí vyhrazených zákonu, jak bylo

vyloženo výše. Ústavní soud přitom v minulosti v souvislosti s právní

úpravou jiné oblasti vyložil, že nelze připustit, aby se sféra ochrany

základních práv a svobod dostala pod pravomoc moci výkonné, která k

tomu není oprávněna [nález sp. zn. Pl. ÚS 35/95 ze dne 10. 7. 1996 (N

64/5 SbNU 487; 206/1996 Sb.)]. Vymezení, které jednání je trestným

činem, je podle čl. 39 Listiny svěřeno toliko zákonu, k jehož vydání je

podle čl. 15, čl. 41 odst. 1, čl. 45-48 Ústavy kompetentní toliko

Parlament. Směšování pojmů zákon a právo, jež bylo zmíněno výše, je

tedy v podmínkách České republiky v oblasti základních práv a svobod

vyloučeno.



28. Právě s ohledem na to, že ústavodárce svěřil kompetenci k vymezení

skutkové podstaty trestného činu výhradně zákonu, vyloučil tím v jiných

případech možnou a žádoucí sekundární úpravu věcí nepředvídatelných v

momentu přijetí zákona, podléhající častým změnám, podrobnostem zejména

technicistního charakteru, kdy zákonný základ může obsahovat jen to

nejpodstatnější (srov. Vopálka, V. Prameny správního práva, in:

Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H.

Beck, 2009, s. 70). Ostatně část právních teoretiků ani podzákonné

normy mezi prameny trestního práva neuvádí (Jelínek, J. a kol. Trestní

právo hmotné. 2. vydání. Praha 2010, s. 37-43; Fryšták, M., Prouza, D.,

Žatecká, E., Heinz, R., Galát, M. Trestní právo hmotné - obecná část.

Ostrava 2008, s. 12-15; Chmelík, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná

část. Praha 2009, s. 31-33). V dané situaci by tak daná úprava

nařízením vlády byla ještě akceptovatelná, kdyby pro tuzemské adresáty

právních norem takto byla zpřehledňována či více zpřístupňována

mezinárodní úprava, kterou je Česká republika ve smyslu čl. 1 odst. 2 a

čl. 10 Ústavy vázána, anebo se jednalo o konkretizaci zákonné normy

upravující danou problematiku alespoň v základních rysech. O to tu ale

nejde. Z mezinárodních závazků plyne široké uvážení co do hranice

množství legálně držené látky [čl. 3 odst. 2, čl. 4 písm. a), čl. 5

odst. 3 a čl. 7 písm. b) Úmluvy o psychotropních látkách - vyhlášené

pod č. 62/1989 Sb., čl. 33 Jednotné úmluvy o omamných látkách -

vyhlášené pod č. 47/1965 Sb., čl. 3 odst. 1 písm. c) bod ii) Úmluvy

Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a

psychotropními látkami - vyhlášené pod č. 462/1991 Sb.]. Předmětné

"zmocňovací" ustanovení přitom nestanoví vůbec žádná kritéria, a proto

vláda na jeho základě nic nekonkretizuje, ale skutkové podstaty přímo

doplňuje.



29. Považoval-li proto zákonodárce za podstatné přesně definovat, jaké

je pro účely právní kvalifikace skutkových podstat trestných činů

množství větší než malé u psychotropních látek, aniž by to jako doposud

ponechal k posouzení s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu

obecným soudům [srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 24/04 ze dne 28. 6. 2005

(N 130/37 SbNU 641; 327/2005 Sb.)], pak tak mohl učinit toliko formou

zákona. Je přitom nerozhodné, zda se právně-teoreticky jedná o

obligatorní či fakultativní znak skutkové podstaty trestného činu,

protože se v každém případě jedná o znak, který je podmínkou

trestnosti.



30. Podle důvodové zprávy bylo přijetí předmětného zákonného ustanovení

odůvodněno potřebami praxe, konkrétně velmi obtížným sjednocováním

postupu orgánů činných v přípravném řízení trestním (kdy policejní

prezident a nejvyšší státní zástupce vydali vlastní závazné tabulky) a

judikatury ohledně v zákoně stanoveného množství většího než malého u

omamných a psychotropních látek a jedů, s následkem nejednotného

postupu orgánů činných v trestním řízení (tisk 5. volebního období

Poslanecké sněmovny č. 410). To ve svém vystoupení před Poslaneckou

sněmovnou jinými slovy zdůraznil ministr spravedlnosti, jak bylo

uvedeno výše.



31. V historickém srovnání je proto možné připomenout, že podobné

okolnosti vedly k přijetí čl. I části A bodu 53 a čl. IV bodu 2 zákona

č. 175/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon. Těmi byla do

právního řádu zavedena konstrukce, podle níž výši nejnižší měsíční mzdy

coby kvalifikačního kritéria pro majetkové trestné činy stanoví vláda,

jak na to upozorňuje navrhovatel. Toto řešení bylo na jedné straně

zdůvodněno tím, že trestní zákon neuváděl hranice kvalifikačních znaků

u majetkových trestných činů pevnými částkami a používal termínů větší

škoda, větší rozsah, značná škoda nebo značný rozsah nebo škoda velkého

rozsahu a tyto pojmy byly vyloženy judikaturou, která se v závislosti

na změně společenských podmínek neměnila, což vedlo s postupujícími

změnami cenových hladin k faktickému zostřování trestní represe. Na

druhou stranu bylo toto řešení paradoxně míněno podle důvodové zprávy

jako dočasné. Bylo považováno za účelné zmocnit federální vládu k

vyhlášení částky nejnižší měsíční mzdy do doby, než bude tato otázka

upravena podrobněji pracovněprávními předpisy (tisk 5. volebního období

Federálního shromáždění Československé socialistické republiky č. 325).



32. Následně byla uvedená koncepce "zmocňovací" (nikoliv odkazovací)

normy opuštěna zákonem č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č.

141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění

pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění

pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle důvodové zprávy k

němu praxe ukázala, že se nesplnil předpoklad, že pomocí zmocnění k

vydávání vládního nařízení bude pružněji reagováno na inflační vývoj.

Přiměřeně totéž lze namítat i vůči stávajícímu řešení posuzované

problematiky. Navíc proti úpravě, kdy rozhodná částka pro stanovení

výše škod, které určují hranici trestní odpovědnosti u majetkových

trestných činů i nejčastější kvalifikační okolnosti u těchto trestných

činů spočívající ve výši škody, mělo být namítáno, že vláda jako orgán

moci výkonné zde má mimořádně důležitou pravomoc, která je v rozporu s

čl. 39 Listiny [tisk 3. volebního období Poslanecké sněmovny č. 785 - k

bodu 33 (§ 89 odst. 11) části druhé, čl. IV], a právě proto byly

hranice výše jednotlivých škod stanoveny přímo zákonem.



33. V případě přijetí trestního zákoníku důvodová zpráva na jedné

straně k úpravě kvalifikačních okolností výše škody konstatovala toliko

to, že jsou "ve společných ustanoveních vykládány stejným způsobem, jak

je vykládá platný trestní zákon a přistupuje k nim judikatura". Tím

tedy konkludentně přejala i důvody, které k dané úpravě vedly skrze

kritiku úpravy předchozí "zmocňovací" normy. Současně ovšem na straně

druhé se při zdůvodnění napadené právní úpravy přidržela výše uvedeného

prakticko-technicistního přístupu, bez ústavněprávního přesahu. Přitom

z úřední činnosti je Ústavnímu soudu dostatečně známo, že se za dobu

trvání předchozí právní úpravy stala rozhodovací činnost obecných soudů

v dané oblasti zásadně předvídatelnou. A nejedná se přitom v oblasti

trestního práva o výjimku. Podobné to je či bylo i v případě

kvalifikace lehké a těžké újmy na zdraví či kvalifikace stavu

vylučujícího způsobilost, který si někdo přivodil vlivem návykové

látky, apod.



34. Napadená úprava přitom ani zcela nenaplňuje zásadu, podle které

musí být zákon, na který odkazuje čl. 39 Listiny, formulován s

dostatečnou mírou určitosti pro své adresáty (lex certa). Jak dokládá

aplikační praxe, nová úprava, tak jako ta minulá, potřebuje následné

dotvoření skrze výklad provedený mocí soudní při rozhodování o

konkrétních případech (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 830/2010

ze dne 13. 10. 2010, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012

ze dne 27. 2. 2013 aj.). Derogací tak znovu mohou nabýt významu

dřívější judikáty přiměřeně definující malé a větší než malé množství

psychotropní látky [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz

142/2000 ze dne 12. 7. 2000 (in: Právní rozhledy, 2000, č. 10, 469),

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Tz 203/99 ze dne 16. 2. 2000 (in:

Soudní judikatura, 2000, č. 5, IV-13), rozsudek Nejvyššího soudu sp.

zn. 3 Tz 56/2001 ze dne 19. 4. 2001 aj.], případně pro ranou fázi

přípravného řízení i orientační tabulky orgánů veřejné žaloby, tak jak

byly vymezeny např. v příloze 2 již zrušeného pokynu obecné povahy

nejvyšší státní zástupkyně č. 1/2008 ze dne 29. ledna 2008. Z

ústavněprávního hlediska proto není zapotřebí přijetí nové právní

úpravy, ledaže k ní bude chtít zákonodárce přistoupit v souladu se zde

vyloženými principy.



35. Ze shora vyložených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že je

ustanovení § 289 odst. 2 trestního zákoníku ve slovech "a jaké je

množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek,

přípravků je obsahujících a jedů" v rozporu s čl. 39 Listiny, ve

spojení s čl. 78 Ústavy, a proto je podle § 70 odst. 1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., zrušil.

Protože neshledal relevantní důvod pro odklad derogace, tak rozhodl o

zrušení dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Současně bylo v souladu

s ustanovením § 70 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vysloveno, že

nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb.,

pozbývá platnost v ustanoveních, která byla vydána na základě zrušené

části napadeného zákonného ustanovení [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 5/94

ze dne 30. 11. 1994 (N 59/2 SbNU 155; 8/1995 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS

3/95 ze dne 11. 10. 1995 (N 59/4 SbNU 91; 265/1995 Sb.), nález sp. zn.

Pl. ÚS 42/2000 ze dne 24. 1. 2001 (N 16/21 SbNU 113; 64/2001 Sb.)].



36. Na intertemporální účinky přijatého nálezu je nutné nahlížet tak,

že se odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž bude nález vyhlášen

ve Sbírce zákonů. Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit proto pouze

pro futuro (do budoucna), nikoli pro rozhodování soudu o skutcích, k

nimž došlo za trvání napadené právní úpravy [srov. stanovisko pléna sp.

zn. Pl. ÚS-st. 31/10 ze dne 14. 12. 2010 (ST 31/59 SbNU 607; 426/2010

Sb.) aj.]. Opačný přístup ve vztahu k zahájeným, ale i již ukončeným

případům by totiž nevedl ve vztahu k účastníkům řízení v rozporu se

smyslem tohoto nálezu (srov. nález sp. zn. II. ÚS 2371/11 ze dne 18. 9.

2012, dostupný na http://nalus.usoud.cz) k vyšší míře právní jistoty.

Kvůli rozdílům mezi shora citovanou ustálenou přísnější rozhodovací

činností obecných soudů a mírnějším řešením zvoleným vládou díky

napadenému zmocňovacímu zákonnému ustanovení, a to rozdílům

postrádajícím jakékoliv racionální ústavněprávní zdůvodnění, proto není

materiální, a tím ani formální důvod pro případný postup podle § 71

odst. 1 zákona o Ústavním soudu.



37. Od ústního jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci.

Mimoto navrhovatel a Senát výslovně souhlasili s upuštěním od ústního

jednání. Proto bylo upuštěno od ústního jednání podle § 44 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.



Předseda Ústavního soudu:



JUDr. Rychetský v. r.



Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci

Vladimír Kůrka a Jan Musil a k jeho odůvodnění soudci Jan Filip a Ivana

Janů.