133/1980 Sb.



VYHLÁŠKA



ministra zahraničních věcí



ze dne 8. července 1980



o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září

1886, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne

13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v

Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu

dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971



Změna: 19/1985 Sb.



Dne 24. července 1971 byla v Paříži revidována Bernská úmluva o ochraně

literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886. S revizí Bernské

úmluvy vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé

socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval s výhradou

k článku 33 odstavec 1 Úmluvy. Listina o přístupu Československé

socialistické republiky byla uložena u generálního ředitele Světové

organizace duševního vlastnictví dne 11. dubna 1980.



Pro Československou socialistickou republiku vstoupila revidovaná

Bernská úmluva v platnost podle svého článku 28 dnem 11. dubna 1980.



Český překlad textu Úmluvy se vyhlašuje současně.



První náměstek: Ing. Knížka v.r.



BERNSKÁ ÚMLUVA o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září

1886, doplněná v Paříži dne 4. května 1896, revidovaná v Berlíně dne

13. listopadu 1908, doplněná v Bernu dne 20. března 1914 a revidovaná v

Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu

dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971



Státy Unie, prodchnuty společným přáním chránit účinným a jednotným

způsobem, jak je možné, práva autorů k jejich literárním a uměleckým

dílům,



uznávajíce význam prací revizní konference, která se konala ve

Stockholmu v roce 1967,



rozhodly se revidovat Akt přijatý stockholmskou konferencí

ponechávajíce beze změny články 1 až 20 a 22 až 26 tohoto aktu.



K tomuto cíli podepsaní zmocněnci po předložení svých plných mocí, jež

byly shledány v dobré a náležité formě, sjednali toto:



Čl.1



Státy, na něž se vztahuje tato úmluva, tvoří Unii pro ochranu práv

autorů k jejich literárním a uměleckým dílům.



Čl.2



(1) Výraz "literární a umělecká díla" zahrnuje všechny výtvory z

literární, vědecké a umělecké oblasti, bez ohledu na způsob nebo formu

jejich vyjádření jako: knihy, brožury a jiná díla písemná; přednášky,

proslovy, kázání a jiná díla téže povahy; dramatická nebo hudebně

dramatická díla; choreografická díla a pantomimy; hudební skladby s

textem nebo bez textu; filmová díla, jimž jsou postavena na roveň díla

vyjádřená způsobem obdobným filmu; díla kreslířská, malířská,

architektonická, sochařská, rytecká, litografická; fotografická díla,

jimiž jsou postavena na roveň díla vyjádřená způsobem obdobným

fotografii; díla užitého umění; ilustrace, zeměpisné mapy; plány,

náčrty a plastická díla zeměpisná, místopisná, architektonická nebo

vědecká.



(2) Zákonodárstvím států Unie se však vyhrazuje možnost stanovit, že

literární a umělecká díla anebo jedna nebo více kategorií z nich nejsou

chráněny, nejsou-li zachyceny na hmotný záznam.



(3) Překlady, úpravy, hudební úpravy a jiná zpracování literárního nebo

uměleckého díla jsou chráněny jako díla původní bez újmy autorského

práva k původnímu dílu.



(4) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje , aby upravila ochranu

přiznávanou úředním textům z oboru zákonodárství, veřejné správy a

soudnictví, jakož i úředním překladům takových textů.



(5) Sborníky literárních nebo uměleckých děl jako jsou encyklopedie a

antologie, které způsobem výběru a uspořádáním obsahu jsou duševními

výtvory, jsou samostatně chráněny bez újmy autorského práva ke každému

z děl, která tvoří části takových sborníků.



(6) Díla uvedená v tomto článku požívají ochrany ve všech státech Unie.

Tato ochrana působí ve prospěch autora a jeho právních nástupců.



(7) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje, aby upravila se zřetelem na

ustanovení článku 7 odst. 4 této úmluvy rozsah působnosti jejich zákonů

na díla užitého umění a na průmyslové vzory a modely, jakož i podmínky,

za nichž jsou taková díla, vzory a modely chráněny. Pro díla, jež jsou

ve státě původu chráněna pouze jako vzory a modely, lze se v jiném

státě Unie dovolávat jen zvláštní ochrany, jaká se přiznává v tomto

státě vzorům a modelům; neposkytuje-li se však v tomto státě taková

zvláštní ochrana, budou tato díla chráněna jako díla umělecká.



(8) Ochrana podle této úmluvy se nevztahuje na denní zprávy ani na

různé skutečnosti, které mají povahu pouhých tiskových informací.



Čl.2



(1) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje možnost vyloučit zčásti nebo

zcela z ochrany podle předchozího článku politické projevy a řeči

pronesené při soudních jednáních.



(2) Zákonodárstvím států Unie se rovněž vyhrazuje možnost stanovit

podmínky, za nichž přednášky, proslovy a jiná díla téže povahy,

přednesené na veřejnosti, mohou být rozmnoženy tiskem, vysílány

rozhlasem či televizí, přenášeny po drátě na veřejnost a stát se

předmětem veřejného šíření podle článku 11 bis odst. 1 této úmluvy,

pokud je takové užití odůvodněno informačním účelem.



(3) Autor má však výlučné právo pořídit soubor svých děl zmíněných v

předchozích odstavcích.



Čl.3



(1) Podle této úmluvy jsou chráněni:



a) autoři, kteří jsou občany některého ze států Unie, pro svá díla, ať

již uveřejněná či nikoli;



b) autoři, kteří nejsou občany některého ze států Unie, pro svá díla

poprvé uveřejněná v některém z těchto států nebo současně ve státě,

který není členem Unie, a ve státě Unie.



(2) Autoři, kteří nejsou občany některého ze států Unie, avšak mají v

některém z nich své trvalé bydliště, jsou pro účely této úmluvy

postaveni na roveň občanům takového státu.



(3) "Uveřejněnými díly" se rozumějí díla vydaná se svolením jejich

autorů, ať již rozmnoženiny byly zhotoveny jakýmkoli způsobem, pokud

nabídka takových rozmnoženin uspokojuje, s ohledem na povahu díla,

přiměřené potřeby veřejnosti. Provozování díla dramatického, hudebně

dramatického nebo filmového, provedení díla hudebního, veřejný přednes

díla literárního, přenos děl literárních nebo uměleckých po drátě nebo

jejich vysílání rozhlasem či televizí, vystavení díla výtvarných umění

a zbudování díla architektonického se za uveřejnění nepovažuje.



(4) Dílo se považuje za uveřejněné současně v několika státech,

jestliže vyšlo ve dvou nebo více státech v rozpětí třiceti dnů od svého

prvního uveřejnění.



Čl.4



Podle této úmluvy jsou chráněni, i když podmínky uvedené v článku 3

nejsou splněny,



a) autoři filmových děl, jejichž výrobce má sídlo nebo trvalé bydliště

v některém ze států Unie;



b) autoři architektonických děl zbudovaných ve státě Unie anebo děl

umění grafického a výtvarného, jež tvoří součást budovy umístěné ve

státě Unie.



Čl.5



(1) Autoři mají ve vztahu k dílům, pro něž jsou chráněni podle této

úmluvy, v ostatních státech Unie kromě státu původu díla práva, která

příslušné zákony již přiznávají nebo v budoucnu přiznají jejich

občanům, jakož i práva zvlášť přiznaná touto úmluvou.



(2) Požívání a výkon těchto práv není podroben žádné formalitě; toto

požívání a tento výkon nezávisí na ochraně platné ve státě původu díla.

Proto se s výhradou ustanovení této úmluvy řídí rozsah ochrany, jakož i

právní prostředky vyhrazené autorovi k hájení jeho práv výlučně zákony

státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu.



(3) Ochrana ve státě původu se řídí vnitrostátním právem. Není-li však

autor občanem státu původu díla, pro něž je chráněn podle této úmluvy,

bude mít v takovém státě táž práva jako autoři, kteří jsou jeho občany.



(4) Za stát původu se pokládá:



a) u děl uveřejněných poprvé ve státě Unie tento stát; jde-li však o

díla uveřejněná současně ve více státech Unie, které poskytují různou

dobu ochrany, ten z nich, jehož právní řád poskytuje nejkratší dobu

ochrany;



b) u děl uveřejněných současně ve státě, který není členem Unie, a ve

státě Unie tento stát Unie;



c) u neuveřejněných děl nebo u děl poprvé uveřejněných ve státě, který

není členem Unie, bez současného uveřejnění v některém státě Unie stát

Unie, jehož je autor občanem, s tím, že



(i) jde-li o díla filmová, jejichž výrobce má sídlo nebo trvalé

bydliště ve státě Unie, je státem původu tento stát, a



(ii) jde-li o architektonická díla zbudovaná ve státě Unie anebo o díla

umění grafického a výtvarného, jež tvoří součást budovy umístěné ve

státě Unie, je státem původu tento stát.



Čl.6



(1) Nechrání-li některý stát, který není členem Unie, dostatečně díla

autorů, kteří jsou občany některého ze států Unie, může tento stát Unie

omezit ochranu děl, jejichž autoři jsou v době prvního uveřejnění svých

děl občany onoho státu a nemají své trvalé bydliště v některém ze států

Unie. Využije-li této možnosti stát, kde došlo k prvnímu uveřejnění,

nejsou ostatní státy Unie povinny poskytovat dílům podrobeným tomuto

zvláštnímu režimu širší ochranu, než jaká se jim poskytuje ve státě,

kde došlo k prvnímu uveřejnění.



(2) Žádná omezení zavedená podle předchozího odstavce se nedotýkají

práv, jichž autor nabyl ve vztahu k dílu uveřejněnému v některém státě

Unie před účinností takového omezení.



(3) Státy Unie, které omezí podle tohoto článku ochranu práv autorů,

uvědomí o tom generálního ředitele Světové organizace duševního

vlastnictví (dále jen "generální ředitel") písemným prohlášením, v němž

budou uvedeny státy, vůči nimž se ochrana omezuje, jakož i omezení,

jimž jsou podrobena práva autorů, kteří jsou občany těchto států.

Generální ředitel ihned oznámí tuto skutečnost všem státům Unie.



Čl.6



(1) Nezávisle na majetkových právech autorských a i po jejich

postoupení má autor právo uplatňovat své autorství k dílu a odporovat

každému znetvoření, zkomolení nebo jiné změně díla, jakož i jinému

zásahu do díla, který by byl na újmu jeho cti nebo dobré pověsti.



(2) Práva přiznaná autorovi podle odstavce 1 se po jeho smrti

zachovávají alespoň do zániku majetkových práv autorských a vykonávají

je osoby nebo instituce oprávněné k tomu právním řádem státu, kde se

uplatňuje nárok na ochranu. Ty státy, jejichž právní řád platný v době

ratifikace tohoto aktu nebo přístupu k němu neobsahuje ustanovení

zajišťující ochranu všech práv uznaných podle odstavce 1 po autorově

smrti, mohou však stanovit, že některá z těchto práv autorovou smrtí

zanikají.



(3) Právní prostředky ochrany práv přiznaných v tomto článku se řídí

právním řádem státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu.



Čl.7



(1) Doba ochrany přiznaná touto úmluvou trvá po dobu autorova života a

padesát let po jeho smrti.



(2) U děl filmových mohou však státy Unie stanovit, že doba ochrany

uplyne padesát let po tom, kdy dílo bylo se svolením autora

zpřístupněno veřejnosti, nebo že, nedojde-li k takové skutečnosti v

průběhu padesáti let od vytvoření takového díla, doba ochrany uplyne

padesát let po jeho vytvoření.



(3) U děl anonymních nebo pseudonymních uplyne doba ochrany přiznaná

touto úmluvou padesát let po tom, kdy bylo dílo oprávněně zpřístupněno

veřejnosti. Nevzbuzuje-li však autorem přijatý pseudonym pochybnosti o

jeho totožnosti, platí doba ochrany stanovená v odstavci 1. Prohlásí-li

autor anonymního nebo pseudonymního díla svoji totožnost v průběhu výše

uvedené doby, uplatní se doba ochrany stanovená v odstavci 1. Státy

Unie nejsou povinny chránit anonymní nebo pseudonymní díla, u nichž lze

důvodně předpokládat, že jejich autor je již padesát let mrtev.



(4) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje možnost stanovit dobu

ochrany u fotografických děl a u děl užitého umění, pokud jsou chráněna

jako díla umělecká; tato doba však nesmí být kratší než období dvaceti

pěti let od vytvoření takového díla.



(5) Doba ochrany následující po smrti autora a lhůty stanovené v

odstavcích 2, 3 a 4 začínají běžet od smrti nebo od události uvedené v

těchto odstavcích, avšak za začátek těchto lhůt se vždy považuje 1.

leden roku následujícího po smrti nebo po uvedené události.



(6) Státy Unie mohou přiznat dobu ochrany delší, než je stanovena v

předchozích odstavcích.



(7) Státy Unie vázané římským aktem této úmluvy, které přiznávají podle

svých vnitrostátních právních předpisů platných v době podpisu tohoto

aktu kratší doby ochrany, než jsou stanoveny v předchozích odstavcích,

mohou je při přístupu k tomuto aktu nebo při jeho ratifikaci zachovat.



(8) Doba ochrany se řídí v každém případě zákonem státu, kde se

uplatňuje nárok na ochranu; pokud však zákon takového státu nestanoví

jinak, nepřesáhne dobu stanovenou ve státě původu díla.



Čl.7



Ustanovení předchozího článku platí i v případě, že autorské právo

náleží spoluautorům díla s tím, že lhůty začínající smrtí autora se

počítají od smrti spoluautora, který ostatní přežil.



Čl.8



Autoři literárních a uměleckých děl chráněných touto úmluvou mají po

celou dobu trvání svých práv k původnímu dílu výlučné právo svá díla

překládat nebo udílet svolení k jejich překladu.



Čl.9



(1) Autoři literárních a uměleckých děl chráněných touto úmluvou mají

výlučné právo udílet svolení k rozmnožování těchto děl jakýmkoli

způsobem nebo v jakékoli podobě.



(2) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje možnost dovolit rozmnožování

těchto děl v určitých zvláštních případech, pokud takové rozmnožení

nenarušuje normální využívání díla a nezpůsobuje neospravedlnitelnou

újmu oprávněným zájmům autora.



(3) Každý zvukový nebo obrazový záznam se považuje pro účely této

úmluvy za rozmnoženinu.



Čl.10



(1) Citace z díla, které bylo oprávněně zpřístupněno veřejnosti včetně

citací z novinových článků a z časopisů ve formě tiskových přehledů,

jsou dovoleny s podmínkou, že jsou v souladu s poctivými zvyklostmi a v

rozsahu odůvodněném sledovaným účelem.



(2) Zákonodárstvím států Unie a zvláštním dohodám, které mezi nimi jsou

nebo budou sjednány, se vyhrazuje možnost, aby v rozsahu, který je

odůvodněn sledovaným účelem, dovolily užívat literární nebo umělecká

díla pro potřeby názorného vyučování v publikacích, ve vysílání

rozhlasem či televizí anebo ve zvukových či obrazových záznamech s

podmínkou, že takové užití je v souladu s poctivými zvyklostmi.



(3) Při citacích a užití podle předchozích odstavců je nutno uvést

pramen a autorovo jméno, je-li toto jméno v pramenu obsaženo.



Čl.10



(1) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje, aby dovolila rozmnožovat

tiskem, vysílat rozhlasem či televizí nebo přenášet na veřejnost po

drátě články o aktuálních hospodářských, politických nebo náboženských

otázkách uveřejněné v novinách nebo časopisech nebo díla téže povahy

vysílaná rozhlasem či televizí, pokud rozmnožování, vysílání rozhlasem

či televizí nebo takový přenos není výslovně vyhrazen. Vždy je však

nutno zřetelně uvést pramen; právní následky porušení této povinnosti

určují právní předpisy státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu.



(2) Rovněž se vyhrazuje zákonodárstvím států Unie stanovit podmínky, za

nichž mohou být při zpravodajství o aktuálních událostech fotografií,

filmem, vysíláním rozhlasem či televizí nebo přenosem na veřejnost po

drátě rozmnožována a zpřístupňována veřejnosti v míře odůvodněné

sledovaným informačním účelem literární nebo umělecká díla při takové

události zhlédnutá nebo vyslechnutá.



Čl.11



(1) Autoři dramatických, hudebně dramatických a hudebních děl mají

výlučné právo udílet svolení:



(i) k veřejnému provozování a provedení svých děl, ať již se takové

veřejné provozování a provedení uskutečňuje jakýmikoli prostředky nebo

způsoby;



(ii) k veřejnému přenosu provozování a provedení svých děl, a to

jakýmikoli prostředky.



(2) Autoři dramatických nebo hudebně dramatických děl mají po celou

dobu trvání svých práv k původním dílům tatáž práva, pokud jde o

překlady jejich děl.



Čl.11



(1) Autoři literárních a uměleckých děl mají výlučné právo udílet

svolení:



(i) k vysílání svých děl rozhlasem či televizí nebo k jejich veřejnému

sdělování jakýmikoliv jinými prostředky sloužícími k bezdrátovému

šíření znaků, zvuků nebo obrazů;



(ii) k jakémukoliv veřejnému sdělování po drátě nebo bezdrátově díla

vysílaného rozhlasem či televizí, uskutečňuje-li toto sdělování jiná

organizace než původní;



(iii) k veřejnému sdělování díla vysílaného rozhlasem či televizí

tlampačem nebo jakýmkoliv jiným obdobným zařízením k přenosu znaků,

zvuků nebo obrazů.



(2) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje, aby stanovila podmínky

výkonu práv uvedených v odstavci 1, avšak účinnost těchto podmínek bude

přísně omezena na státy, které je stanovily. V žádném případě nesmějí

být na újmu osobních práv autora ani na újmu práv autora na přiměřenou

odměnu, kterou určí, není-li dohody, příslušný státní orgán.



(3) Není-li opačného ujednání, nezahrnuje svolení udělené podle

odstavce 1 tohoto článku svolení k pořízení záznamu díla vysílaného

rozhlasem či televizí pomocí zařízení sloužícího k záznamu zvuků nebo

obrazů. Zákonodárstvím států Unie se však vyhrazuje, aby upravila režim

efemérních záznamů pořizovaných rozhlasovou či televizní organizací

vlastními prostředky a pro své vlastní vysílání. Tato zákonodárství

mohou rovněž dovolit úschovu těchto záznamů, pokud mají výjimečnou

dokumentární povahu, v úředních archivech.



Čl.11



(1) Autoři literárních děl mají výlučné právo udílet svolení:



(i) k veřejnému přednášení svých děl, ať již se takový veřejný přednes

uskutečňuje jakýmikoliv způsoby nebo prostředky,



(ii) k veřejnému přenosu přednesení svých děl, a to jakýmikoliv

prostředky.



(2) Autoři literárních děl mají po celou dobu trvání svých práv k

původním dílům tatáž práva, pokud jde o překlady jejich děl.



Čl.12



Autoři literárních nebo uměleckých děl mají výlučné právo udílet

svolení k zpracování, úpravám nebo k jiným změnám svých děl.



Čl.13



(1) Každý stát Unie může samostatně stanovit výhrady a podmínky

týkající se výlučného práva přiznaného autorovi hudebního díla a

autorovi textu, který již udělil svolení k jeho záznamu společně s

hudebním dílem, udílet svolení k zvukovému záznamu uvedeného hudebního

díla, popřípadě i s textem; účinnost všech takových výhrad a podmínek

bude však přísně omezena na státy, které je stanovily, a v žádném

případě nesmějí být na újmu práv těchto autorů na přiměřenou odměnu,

kterou určí, není-li dohody, příslušný státní orgán.



(2) Záznamy hudebních děl pořízené ve státě Unie podle článku 13 odst.

3 Úmluvy podepsané v Římě dne 2. června 1928 a v Bruselu dne 26. června

1948 mohou být rozmnožovány v tomto státě bez souhlasu autora hudebního

díla po dobu dvou let ode dne, od něhož tento stát bude již vázán tímto

aktem.



(3) Záznamy pořízené podle odstavců 1 a 2 tohoto článku a dovezené bez

souhlasu dotčených stran do státu, kde se považují za záznamy pořízené

protiprávně, mohou tam být zabaveny.



Čl.14



(1) Autoři literárních nebo uměleckých děl mají výlučné právo udílet

svolení:



(i) k filmovému zpracování a rozmnožování těchto děl a k rozšiřování

takto zpracovaných nebo rozmnožených děl;



(ii) k veřejnému provozování a provedení a k přenosu po drátě na

veřejnost takto zpracovaných nebo rozmnožených děl.



(2) Zpracování filmových děl odvozených z děl literárních nebo

uměleckých v jakékoliv jiné umělecké formě zůstává, bez újmy práva

jejich autorů udělit k tomu svolení, vázáno na svolení autorů původních

děl.



(3) Ustanovení článku 13 odst. 1 nelze použít.



Čl.14



(1) Bez újmy autorského práva k jakémukoliv dílu, popřípadě

zpracovanému nebo rozmnoženému, je filmové dílo chráněno jako dílo

původní. Nositel autorského práva k filmovému dílu používá týchž práv

jako autor díla původního, včetně práv podle předchozího článku.



(2)



a) Vyhrazuje se zákonodárství státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu,

aby stanovilo nositele autorského práva k filmovému dílu.



b) Ve státech Unie, které zahrnují ve svém zákonodárství mezi nositele

autorského práva k filmovému dílu autory, kteří poskytli příspěvky k

vytvoření filmového díla, nemohou však tito autoři, pokud se zavázali

poskytnout takovéto příspěvky a není-li opačného nebo zvláštního

ujednání, bránit rozmnožování, rozšiřování, veřejnému provozování a

provedení, přenosu po drátě na veřejnost, vysílání rozhlasem či

televizí, sdělování veřejnosti, opatřování podtitulky nebo dubbování

textů filmového díla.



c) Otázku, zda pro uplatnění předchozího pododstavce b) musí mít výše

uvedený závazek formu písemné smlouvy nebo písemného aktu téže

účinnosti či nikoli, upraví zákonodárství států Unie, kde má výrobce

filmového díla své sídlo nebo trvalé bydliště. Zákonodárství státu

Unie, kde se uplatňuje nárok na ochranu, se však vyhrazuje možnost

stanovit, že uvedený závazek musí mít formu písemné smlouvy nebo

písemného aktu téže účinnosti. Státy, jejichž zákonodárství tak

stanoví, uvědomí o tom písemným prohlášením generálního ředitele, který

je ihned sdělí všem ostatním státům Unie.



d) "Opačným nebo zvláštním ujednáním" se rozumí každá omezující

podmínka, popřípadě spojená s výše zmíněným závazkem.



(3) Nestanoví-li vnitrostátní zákonodárství jinak, nevztahuje se

ustanovení odstavce 2b) na autory scénářů, dialogů a hudebních děl

vytvořených pro výrobu filmového díla, ani na jeho hlavního režiséra.

Avšak ty státy, jejichž zákonodárství neobsahuje ustanovení

předvídající uplatnění zmíněného odstavce 2b) na tohoto režiséra,

uvědomí o tom písemným prohlášením generálního ředitele, který je ihned

sdělí všem ostatním státům Unie.



Čl.14



(1) Autor nebo - po jeho smrti - osoby nebo instituce oprávněné podle

vnitrostátního zákonodárství mají, pokud jde o originály uměleckých děl

a o původní rukopisy spisovatelů a skladatelů, nezcizitelné právo na

podíl z výtěžku prodejů díla následujících po prvním převodu

vlastnictví uskutečněném autorem díla.



(2) Ochranu podle předchozího odstavce lze požadovat ve státě Unie jen

tehdy, jestliže ji připouští právní řád toho státu, k němuž autor

přísluší, a v rozsahu, v jakém to dovoluje právní řád státu, kde se

tato ochrana uplatňuje.



(3) Způsob výběru a výši podílu určuje vnitrostátní zákonodárství.



Čl.15



(1) Aby autor literárního nebo uměleckého díla chráněného touto úmluvou

byl, není-li prokázán opak, za takového považován a aby byl proto

oprávněn soudně stíhat porušení svých práv ve státech Unie, postačí,

aby jeho jméno bylo uvedeno na díle obvyklým způsobem. Toto ustanovení

se použije i tehdy, je-li toto jméno pseudonymem, pokud autorem přijatý

pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o jeho totožnosti.



(2) Osoba fyzická nebo právnická, jejíž jméno je uvedeno obvyklým

způsobem na filmovém díle, se považuje za výrobce uvedeného díla,

není-li prokázán opak.



(3) U děl anonymních a u jiných děl pseudonymních, než jsou uvedena

shora v odstavci 1, má se za to, že autora zastupuje nakladatel, jehož

jméno je uvedeno na díle, není-li prokázán opak; v této funkci je

oprávněn hájit a uplatňovat autorova práva. Ustanovení tohoto odstavce

nelze použít, jakmile autor prohlásil svoji totožnost a prokázal své

oprávnění.



(4)



a) Není-li u neuveřejněných děl známa autorova totožnost, avšak ze

všech okolností lze mít za to, že autor je občanem státu Unie,

vyhrazuje se zákonodárství tohoto státu možnost, aby určil příslušný

orgán, který autora zastupuje a je oprávněn hájit a uplatňovat jeho

práva ve státech Unie.



b) Státy Unie, které podle tohoto ustanovení přistoupí k takovému

určení, uvědomí o tom generálního ředitele písemným prohlášením

obsahujícím úplnou informaci o takto určeném orgánu. Generální ředitel

sdělí toto prohlášení ihned všem ostatním státům Unie.



Čl.16



(1) Každá neoprávněně pořízená rozmnoženina díla může být ve státě

Unie, kde dílo požívá právní ochrany, zabavena.



(2) Ustanovení předchozího odstavce se vztahuje i na rozmnoženiny

pocházející ze státu, kde dílo není chráněno nebo kde ochrany pozbylo.



(3) Zabavení se uskuteční podle právního řádu příslušného státu.



Čl.17



Ustanovení této úmluvy se nedotýkají práva příslušejícího vládě každého

státu Unie, aby zákonodárstvím či správními předpisy povolovala,

kontrolovala nebo zakázala rozšiřování, provozování a vystavování

jakéhokoliv díla nebo výrobku, ve vztahu k němuž má příslušný státní

orgán toto právo vykonávat.



Čl.18



(1) Tato úmluva se vztahuje na všechna díla, která se v době nabytí

její platnosti ještě nestala ve státě svého původu uplynutím doby

ochrany volnými.



(2) Stalo-li se však dílo ve smluvním státě, kde se uplatňuje nárok na

ochranu, volným uplynutím doby ochrany, jež mu byla dříve přiznána,

ochrana takového díla se neobnoví.



(3) Této zásady se použije v souladu s ustanoveními obsaženými ve

zvláštních úmluvách, které k tomu cíli státy Unie sjednaly nebo

sjednají. Není-li takových ustanovení, upraví příslušné státy, každý

pokud se ho týká, podmínky použití této zásady.



(4) Předchozí ustanovení se použijí rovněž u nových přístupů k Unii,

jakož i při prodloužení ochrany buď podle článku 7 nebo vzdáním se

výhrad.



Čl.19



Ustanovení této úmluvy nevylučují uplatňování nároku na použití širší

ochrany, která může být zákonodárstvím státu Unie přiznána.



Čl.20



Vlády států Unie si vyhrazují právo sjednat mezi sebou zvláštní dohody,

pokud by takové dohody přiznávaly autorům širší práva, než se jim

přiznávají Úmluvou, nebo pokud by obsahovaly jiná ustanovení, která

neodporují této úmluvě. Ustanovení dosavadních dohod, která jsou v

souladu s těmito podmínkami, zůstávají v platnosti.



Čl.21



(1) Zvláštní ustanovení o rozvojových zemích jsou obsažena v Příloze.



(2) S výjimkou podle článku 28 odst. 1 b) tvoří Příloha nedílnou

součást tohoto aktu.



Čl.22



(1)



a) Unie má Shromáždění složené z těch států Unie, které jsou vázány

články 22 až 26.



b) Vládu každého státu zastupuje jeden delegát, kterého mohou

doprovázet náhradníci, poradci a znalci.



c) Výdaje každé delegace hradí vláda, která je jmenovala.



(2)



a) Shromáždění



(i) projednává všechny otázky, jež se týkají chodu a rozvoje Unie a

uplatňování této úmluvy;



(ii) dává Mezinárodnímu úřadu duševního vlastnictví (dále jen

"Mezinárodní úřad") uvedenému v Úmluvě o zřízení Světové organizace

duševního vlastnictví (dále jen "Organizace")^1) pokyny pro přípravu

revizních konferencí, přičemž bere náležitý zřetel k připomínkám těch

států Unie, které nejsou vázány články 22 až 26;



(iii) zkoumá a schvaluje zprávy a činnosti generálního ředitele

Organizace ve vztahu k Unii a dává mu všechny potřebné instrukce v

otázkách, jež jsou v působnosti Unie;



(iv) volí ze Shromáždění členy Výkonného výboru;



(v) zkoumá a schvaluje zprávy a činnost svého Výkonného výboru a dává

tomuto výboru instrukce;



(vi) určuje program, přijímá dvouletý^2) rozpočet Unie a schvaluje její

závěrečné účty;



(vii) usnáší se o finančním řádu Unie;



(viii) zřizuje výbory znalců a pracovní skupiny, které považuje za

potřebné pro uskutečňování cílů Unie;



(ix) určuje, které státy, jež nejsou členy Unie, a které mezivládní a

mezinárodní nevládní organizace se mohou účastnit jeho zasedání jako

pozorovatelé;



(x) usnáší se o změnách článků 22 až 26;



(xi) činí jiná vhodná opatření zaměřená na podporu cílů Unie;



(xii) plní jakékoliv jiné úkoly, jež jsou v souladu s touto úmluvou;



(xiii) vykonává, s výhradou jejich přijetí, práva, která jsou mu

přiznána Úmluvou o vytvoření Organizace.



b) V otázkách, které se dotýkají také jiných unií spravovaných

Organizací, rozhoduje Shromáždění s přihlédnutím ke stanovisku

Koordinačního výboru Organizace.



(3)



a) Každý členský stát Shromáždění má jeden hlas.



b) Polovina členských států Shromáždění tvoří kvórum.



c) Bez ohledu na ustanovení pododstavce b), je-li na zasedání počet

zastoupených států menší než polovina, avšak činí alespoň jednu třetinu

členských států Shromáždění, může Shromáždění přijímat rozhodnutí; s

výjimkou těch, která se týkají jeho pořadu jednání, nabývají však

rozhodnutí Shromáždění účinnosti jen po splnění následujících podmínek.

Mezinárodní úřad sdělí uvedená rozhodnutí členským státům Shromáždění,

které nebyly zastoupeny, a vyzve je, aby písemně vyjádřily svůj hlas

nebo abstenci ve lhůtě tří měsíců ode dne tohoto sdělení. Pokud po

uplynutí této lhůty dosáhne počet států, které takto vyjádřily svůj

hlas nebo abstenci, počtu států chybějících pro dosažení kvóra na

vlastním zasedání, nabývají takováto rozhodnutí účinnosti za

předpokladu, že se současně dosáhne požadované většiny.



d) S výjimkou podle článku 26 odst. 2 vyžaduje se k rozhodnutí

Shromáždění dvoutřetinové většiny hlasů.



e) Abstence se nepočítá jako hlas.



f) Každý delegát může zastupovat jen jeden stát a hlasovat jen jeho

jménem.



g) Státy Unie, které nejsou členy Shromáždění, se mohou účastnit jeho

zasedání jako pozorovatelé.



(4)



a) Shromáždění se schází k řádnému zasedání, jež svolává generální

ředitel jednou v každém druhém^2) kalendářním roce, a to, nejde-li o

výjimečné okolnosti, na tutéž dobu a na totéž místo jako Valné

shromáždění Organizace.



b) Shromáždění se schází k mimořádnému zasedání, jež svolává generální

ředitel na žádost Výkonného výboru nebo na žádost jedné čtvrtiny

členských států Shromáždění.



(5) Shromáždění přijímá svůj jednací řád.



Čl.23



(1) Shromáždění má Výkonný výbor.



(2)



a) Výkonný výbor se skládá ze států zvolených Shromážděním z jeho

členských států. Mimo to stát, na jehož území má Organizace své sídlo,

má s výhradou ustanovení článku 25 odst. 7 b) ve výboru místo ex

officio.



b) Vládu každého členského státu Výkonného výboru zastupuje jeden

delegát, kterého mohou doprovázet náhradníci, poradci a znalci.



c) Výdaje každé delegace hradí vláda, která ji jmenovala.



(3) Počet členských států Výkonného výboru odpovídá jedné čtvrtině

počtu členských států Shromáždění. Při stanovení počtu míst, která lze

obsadit, se nepřihlíží ke zbytku, který zůstane po dělení čtyřmi.



(4) Při volbě členů Výkonného výboru přihlíží Shromáždění náležitě k

rovnoměrnému zeměpisnému rozdělení a k potřebě, aby mezi státy

tvořícími Výkonný výbor byly zastoupeny členské státy zvláštních unií

ve vztahu k Unii zřízených.



(5)



a) Členové Výkonného výboru jsou ve funkci od konce zasedání

Shromáždění, na kterém byli zvoleni, do konce příštího řádného zasedání

Shromáždění.



b) Členové Výkonného výboru mohou být zvoleni znovu, nejvýše však dvě

třetiny z nich.



c) Shromáždění upraví způsob volby a možného znovuzvolení členů

Výkonného výboru.



(6)



a) Výkonný výbor



(i) připravuje návrh pořadu jednání Shromáždění;



(ii) předkládá Shromáždění náměty k návrhu programu a dvouletého^2)

rozpočtu Unie připravenému generálním ředitelem;



(iii) (vypuštěn)



(iv) předkládá Shromáždění s příslušným vyjádřením periodické zprávy

generálního ředitele a revidované roční účetní zprávy;



(v) činí v souladu s rozhodnutími Shromáždění a se zřetelem k

okolnostem, které se projeví mezi dvěma řádnými zasedáními Shromáždění,

všechna opatření potřebná k plnění programu unie generálním ředitelem;



(vi) plní všechny ostatní úkoly, které mu příslušejí podle této úmluvy.



b) V otázkách, které se dotýkají také jiných unií spravovaných

Organizací, rozhoduje Výkonný výbor s přihlédnutím ke stanovisku

Koordinačního výboru Organizace.



(7)



a) Výkonný výbor se schází jednou ročně k řádnému zasedání, jež svolává

generální ředitel pokud možno na tutéž dobu a na totéž místo jako

Koordinační výbor Organizace.



b) Výkonný výbor se schází k mimořádnému zasedání, jež svolává

generální ředitel buď z vlastní iniciativy anebo na žádost jeho

předsedy nebo jedné čtvrtiny jeho členů.



(8)



a) Každý členský stát Výkonného výboru má jeden hlas.



b) Polovina členských států Výkonného výboru tvoří kvórum.



c) Rozhodnutí se činí prostou většinou hlasů.



d) Abstence se nepočítají jako hlasy.



e) Delegát může zastupovat jen jeden stát a hlasovat jen jeho jménem.



(9) Státy Unie, které nejsou členy Výkonného výboru, se mohou zúčastnit

jeho zasedání jako pozorovatelé.



(10) Výkonný výbor přijímá svůj jednací řád.



Čl.24



(1)



a) Administrativní úkoly Unie zajišťuje Mezinárodní úřad jako nástupce

úřadu Unie spojeného s úřadem unie, který byl zřízen Mezinárodní

úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví.



b) Mezinárodní úřad plní zejména úkoly sekretariátu jednotlivých orgánů

Unie.

c) Generální ředitel Organizace je nejvyšším úředníkem Unie a Unii

zastupuje.



(2) Mezinárodní úřad shromažďuje a uveřejňuje informace o ochraně

autorského práva. Každý stát Unie bez odkladu oznamuje Mezinárodnímu

úřadu text každého nového zákona a všechny úřední texty týkající se

ochrany autorského práva.



(3) Mezinárodní úřad vydává měsíčník.



(4) Mezinárodní úřad poskytuje každému státu Unie na jeho žádost

informace o otázkách týkajících se ochrany autorského práva.



(5) Mezinárodní úřad vypracovává studie a poskytuje služby určené k

usnadnění ochrany autorského práva.



(6) Generální ředitel a každý jím pověřený pracovník se účastní bez

hlasovacího práva všech zasedání Shromáždění, Výkonného výboru a

každého jiného zasedání výboru znalců nebo pracovní skupiny. Generální

ředitel nebo jím pověřený pracovník je z úřední povinnosti tajemníkem

těchto orgánů.



(7)



a) Mezinárodní úřad připravuje podle pokynů Shromáždění a ve spolupráci

s Výkonným výborem konference o revizi jiných ustanovení Úmluvy, než

jsou obsaženy v článcích 22 až 26.



b) Mezinárodní úřad může přípravy revizních konferencí konzultovat s

mezivládními a mezinárodními nevládními organizacemi.



c) Generální ředitel a jím pověřené osoby se účastní bez hlasovacího

práva jednání na těchto konferencích.



(8) Mezinárodní úřad plní všechny ostatní úkoly, které mu jsou svěřeny.



Čl.25



(1)



a) Unie má svůj rozpočet.



b) Rozpočet Unie obsahuje vlastní příjmy a výdaje Unie, její příspěvek

do rozpočtu výdajů společných uniím a popřípadě i částku k dispozici

rozpočtu Konference Organizace.



c) Za výdaje společné uniím se považují výdaje, které se netýkají

výlučně Unie, nýbrž také jedné nebo více jiných unií spravovaných

Organizací. Podíl Unie na takových společných výdajích je úměrný zájmu,

který na nich Unie má.



(2) Rozpočet Unie se sestavuje s přihlédnutím k požadavkům koordinace s

rozpočty ostatních unií spravovaných Organizací.



(3) Rozpočet Unie se financuje z těchto zdrojů:



(i) příspěvky států Unie;



(ii) poplatky a úplaty za služby vykonávané Mezinárodním úřadem ve

vztahu k Unii;



(iii) výtěžky z prodeje publikací Mezinárodního úřadu, které se týkají

Unie a práv s nimi souvisejících;



(iv) dary, odkazy a subvence;



(v) nájemné, úroky a různé jiné příjmy.



(4)



a) Pro stanovení příspěvků do rozpočtu se zařazuje každý stát Unie do

určité třídy a platí své roční příspěvky na základě počtu jednotek

stanovených takto:

Třída I ..............................25

Třída II ..............................20

Třída III ..............................15

Třída IV ..............................10

Třída V .............................. 5

Třída VI .............................. 3

Třída VII .............................. 1



b) Pokud tak již neučinil dříve, oznámí každý stát současně s uložením

své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu třídu, do níž si přeje

být zařazen. Třídu může změnit. Zvolí-li si stát třídu nižší, musí to

oznámit Shromáždění na některém z jeho řádných zasedání. Každá taková

změna nabývá účinnosti od začátku kalendářního roku následujícího po

uvedeném zasedání.



c) Roční příspěvek každého státu činí částku, která je v témž poměru k

celkovému součtu ročních příspěvků všech států do rozpočtu Unie, v

jakém je počet jednotek třídy, do níž je zařazen, k celkovému počtu

jednotek všech přispívajících států.



d) Příspěvky jsou splatné 1. ledna každého roku.



e) Stát, který je v prodlení s placením svých příspěvků, nemůže

vykonávat své hlasovací právo v žádném z orgánů Unie, jichž je členem,

jestliže částka jeho nedoplatků odpovídá částce jeho příspěvků za celé

dva předcházející roky nebo ji převyšuje. Dotyčný orgán Unie však může

povolit takovému státu pokračovat ve výkonu hlasovacího práva v tomto

orgánu po dobu, po kterou má za to, že k prodlení dochází za

výjimečných a nevyhnutelných okolností.



f) Není-li rozpočet schválen před začátkem nového finančního období,

zůstává v souladu s ustanoveními finančního řádu na stejné výši jako

rozpočet předcházejícího roku.



(5) Výši poplatků a úplat za služby poskytované Mezinárodním úřadem ve

vztahu k Unii stanoví generální ředitel, který o nich podává zprávu

Shromáždění a Výkonnému výboru.



(6)



a) Unie má fond provozních prostředků vytvořený jednorázovou platbou

každého státu Unie. Stane-li se fond nedostatečným, rozhodne

Shromáždění o jeho zvýšení.



b) Výše počáteční platby každého státu do uvedeného fondu nebo jeho

účasti na zvýšení tohoto fondu je úměrná příspěvku tohoto státu na rok,

v němž byl fond zřízen nebo bylo rozhodnuto o jeho zvýšení.



c) Rozsah a způsob platby určí Shromáždění na návrh generálního

ředitele a po vyjádření Koordinačního výboru Organizace.



(7)



a) Smlouva o sídle sjednaná se státem, na jehož území má Organizace své

sídlo, stanoví, že kdykoli bude fond provozních prostředků

nedostatečný, poskytne tento stát zálohy. Výše těchto záloh a podmínky,

za nichž se poskytují, budou mezi tímto státem a Organizací v každém

jednotlivém případě upraveny zvláštními dohodami. Pokud trvá závazek

poskytovat zálohy, má tento stát ve Výkonném výboru místo ex officio.



b) Stát uvedený v pododstavci a) i Organizace mají právo vypovědět

závazek poskytovat zálohy písemným oznámením. Výpověď nabývá účinnosti

tři roky po uplynutí roku, v němž byla oznámena.



(8) Revizi účtů zajišťuje podle finančního řádu jeden nebo více států

Unie anebo externí revizoři, které jmenuje s jejich souhlasem

Shromáždění.



Čl.26



(1) Návrhy na změny článků 22, 23, 24, 25 a tohoto článku může podat

kterýkoliv členský stát Shromáždění, Výkonný výbor nebo generální

ředitel. Takové návrhy oznámí generální ředitel členským státům

Shromáždění nejméně šest měsíců před jejich projednáním ve Shromáždění.



(2) Každou změnu článků uvedených v odstavci 1 schvaluje Shromáždění.

Ke schválení se vyžaduje tříčtvrtinové většiny odevzdaných hlasů; k

jakékoliv změně článku 22 a tohoto odstavce se však vyžaduje

čtyřpětinové většiny odevzdaných hlasů.



(3) Každá změna článků uvedených v odstavci 1 vstoupí v platnost měsíc

po tom, kdy generální ředitel obdrží od tří čtvrtin států, jež byly v

době schválení změny členy Shromáždění, písemná sdělení o jejím přijetí

v souladu s jejich příslušnými ústavními předpisy. Každá takto přijatá

změna uvedených článků zavazuje všechny státy, které jsou v době, kdy

změna vstoupí v platnost, členy Shromáždění nebo které se stanou jeho

členy později; každá změna, která zvyšuje finanční závazky států Unie,

zavazuje však pouze ty státy, které sdělily své přijetí takové změny.



Čl.27



(1) Tato úmluva bude podrobována revizím s cílem zavést zlepšení

zaměřená na zdokonalení soustavy Unie.



(2) Za tímto účelem se budou konat postupně v některém ze států Unie

konference delegátů těchto států.



(3) S výjimkou ustanovení článku 26, která se týkají změn článků 22 až

26, vyžaduje každá revize tohoto aktu včetně Přílohy jednomyslnosti

hlasů.



Čl.28



(1)



a) Každý stát Unie, který podepsal tento akt, může jej ratifikovat, a

nepodepsal-li jej, může k němu přistoupit. Ratifikační listiny nebo

listiny o přístupu se ukládají u generálního ředitele.



b) Každý stát Unie může ve své ratifikační listině nebo listině o

přístupu prohlásit, že jeho ratifikace nebo přístup se nevztahuje na

články 1 až 21 a na Přílohu; učinil-li však tento stát již prohlášení

podle článku VI odst. 1 Přílohy, může pak v uvedené listině pouze

prohlásit, že se jeho ratifikace nebo přístup nevztahuje na články 1 až

20.



c) Každý stát Unie, který podle pododstavce b) vyloučil z účinnosti své

ratifikace nebo přístupu ustanovení uvedená ve zmíněném pododstavci,

může kdykoliv později prohlásit, že rozšiřuje účinnost ratifikace nebo

přístupu na tato ustanovení. Takovéto prohlášení se ukládá u

generálního ředitele.



(2)



a) Články 1 až 21 a Příloha vstupují v platnost tři měsíce po splnění

těchto dvou podmínek:



(i) nejméně pět států Unie ratifikovalo tento akt nebo k němu

přistoupilo, aniž učinilo prohlášení podle odstavce 1 b),



(ii) Francie, Španělsko, Spojené království Velké Británie a Severního

Irska a Spojené státy americké se staly členy Všeobecné úmluvy o právu

autorském, ve znění revidovaném v Paříži dne 24. července 1971.



b) Vstup v platnost uvedený v pododstavci a) se vztahuje na ty státy

Unie, které nejméně tři měsíce před tímto vstupem v platnost uložily

ratifikační listiny nebo listiny o přístupu bez prohlášení podle

odstavce 1 b).



c) Pro každý stát Unie, na který se nevztahuje pododstavec b) a který

ratifikuje tento akt nebo k němu přistoupí bez prohlášení podle

odstavce 1 b), vstupují články 1 až 21 a Příloha v platnost tři měsíce

po dni, kdy generální ředitel oznámil uložení příslušné ratifikační

listiny nebo listiny o přístupu, pokud nebylo v uložené listině uvedeno

datum pozdější. V tomto případě vstoupí články 1 až 21 a Příloha pro

tento stát v platnost v den takto uvedený.



d) Ustanoveními pododstavců a) až c) není dotčeno uplatňování článku VI

Přílohy.



(3) Pro každý stát Unie, který tento akt ratifikuje nebo k němu

přistoupí s prohlášením podle odstavce 1 b) nebo bez něho, vstupují

články 22 až 38 v platnost tři měsíce po dni, kdy generální ředitel

oznámil uložení příslušné ratifikační listiny nebo listiny o přístupu,

pokud nebylo v uložené listině uvedeno datum pozdější. V tomto případě

vstoupí články 22 až 38 pro tento stát v platnost v den takto uvedený.



Čl.29



(1) Každý stát, který není členem Unie, může přistoupit k tomuto aktu a

stát se tak smluvní stranou této úmluvy a členem Unie. Listiny o

přístupu se ukládají u generálního ředitele.



(2)



a) S výjimkou podle pododstavce b) vstupuje tato úmluva v platnost pro

každý stát, který není členem Unie, tři měsíce po dni, kdy generální

ředitel oznámil uložení jeho listiny o přístupu, pokud nebude v uložené

listině uvedeno datum pozdější. Bylo-li v uložené listině uvedeno

pozdější datum, vstupuje tato úmluva pro tento stát v platnost v den

takto uvedený.



b) Pokud vstup v platnost podle pododstavce a) předchází vstupu v

platnost článků 1 až 21 a Přílohy podle článku 28 odst. 2 a), je

příslušný stát v mezidobí vázán články 1 až 20 Bruselského aktu této

úmluvy, které nahrazují články 1 až 21 a Přílohu.



Čl.29



Ratifikace tohoto aktu nebo přístup k tomuto aktu kterýmkoliv státem,

který není vázán články 22 až 38 stockholmského aktu této úmluvy,

zahrnuje, avšak jen pro účely článku 14 odst. 2 Úmluvy o zřízení

Organizace, ratifikaci stockholmského aktu nebo přístup k tomuto aktu s

omezením podle jeho článku 28 odst. 1 b) bod (i).



Čl.30



(1) S výhradou výjimek, které připouštějí ustanovení odstavce 2,

ustanovení článku 28 odst. 1 b), článku 33 odst. 2, jakož i Přílohy,

znamená ratifikace nebo přístup automatické přijetí všech ustanovení a

přiznání všech výhod stanovených touto úmluvou.



(2)



a) Každý stát Unie si může při ratifikaci tohoto aktu nebo při přístupu

k němu zachovat, s výjimkou podle článku V odst. 3 Přílohy, výhodu

výhrad, jež dříve učinil, s podmínkou, že k tomu účelu učiní prohlášení

při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.



b) Každý stát, který není členem Unie, může prohlásit při přístupu k

této úmluvě, s výjimkou podle článku V odst. 2 Přílohy, že hodlá,

alespoň dočasně, nahradit článek 8 tohoto aktu o právu na překlad

ustanoveními článku 5 unijní úmluvy z r. 1886, doplněné v Paříži v roce

1896, přičemž se rozumí, že se uvedená ustanovení vztahují jen na

překlady do jazyka v tomto státě obecně užívaného. S výjimkou podle

článku I odst. 6 b) Přílohy může kterýkoliv stát Unie uplatňovat, pokud

jde o právo na překlad děl, jejichž státem původu je stát, který

použije takovou výhradu, ochranu ve stejném rozsahu, jakou poskytuje

tento stát.



c) Každý stát může kdykoliv odvolat takové výhrady sdělením oznámeným

generálnímu řediteli.



Čl.31



(1) Každý stát může prohlásit ve své ratifikační listině nebo v listině

o přístupu, anebo oznámit kdykoli později generálnímu řediteli písemným

sdělením, že se tato úmluva vztahuje na všechna nebo část území

označených v prohlášení nebo ve sdělení, za jejichž mezinárodní vztahy

odpovídá.



(2) Každý stát, který učinil takové prohlášení nebo takové sdělení,

může kdykoli oznámit generálnímu řediteli, že se tato úmluva přestává

vztahovat na všechna taková území nebo část z nich.



(3)



a) Každé prohlášení podle odstavce 1 nabývá účinnosti od téhož dne jako

ratifikace nebo přístup, v nichž bylo obsaženo, a každé sdělení zaslané

podle uvedeného odstavce nabývá účinnosti tři měsíce po jeho oznámení

generálním ředitelem.



b) Každé sdělení podle odstavce 2 nabývá účinnosti dvanáct měsíců po

jeho obdržení generálním ředitelem.



(4) Tento článek nelze v žádném případě vykládat tak, že zahrnuje

uznání faktického stavu na území, kde se tato úmluva uplatňuje na

podkladě prohlášení učiněného podle odstavce 1 jiným státem, ani jako

jeho přijetí mlčky kterýmkoli státem Unie.



Čl.32



(1) Tento akt nahrazuje ve vztazích mezi státy Unie a v rozsahu své

platnosti Bernskou úmluvu ze dne 8. září 1886 a její další revidovaná

znění. Akty, které byly v platnosti dříve, platí nadále ve své

celistvosti nebo v rozsahu, v němž je tento akt podle předchozí věty

nenahrazuje, ve vztazích se státy Unie, které tento akt neratifikují

nebo k němu nepřistoupí.



(2) Státy, které nejsou členy Unie a stanou se smluvními stranami

tohoto aktu, uplatní jej, s výjimkou podle odstavce 3, ve vztahu ke

každému státu Unie, který není vázán tímto aktem nebo který, ač je

vázán tímto aktem, učinil prohlášení podle článku 28 odst. 1 b).

Uvedené státy uznávají, že takový stát Unie ve svých vztazích k nim



(i) může uplatňovat ustanovení nejnovějšího aktu, jímž je vázán, a



(ii) má právo, s výjimkou podle článku I odst. 6 Přílohy, upravit

ochranu na úroveň stanovenou tímto aktem.



(3) Každý stát, který využil některé z možností podle Přílohy, může

uplatňovat ustanovení Přílohy týkající se jedné nebo více možností,

jichž využil, ve svých vztazích ke kterémukoliv jinému státu Unie,

který není vázán tímto aktem, pokud tento stát přijal uplatňování

takových ustanovení.



Čl.33



(1) Každý spor mezi dvěma nebo více státy Unie týkající se výkladu nebo

uplatňování této úmluvy, který nebude vyřešen jednáním, může kterýkoliv

ze zúčastněných států předložit Mezinárodnímu soudnímu dvoru formou

žádosti podané v souladu se statutem Soudního dvora, pokud se

zúčastněné státy nedohodnou na jiném způsobu řešení. Stát, který

předkládá spor Soudnímu dvoru, zpraví o tom Mezinárodní úřad;

Mezinárodní úřad o tom uvědomí ostatní státy Unie.



(2) Každý stát může při podpisu tohoto aktu, anebo při uložení své

ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlásit, že se nepovažuje

vázán ustanoveními odstavce 1. Na žádný spor mezi takovým státem a

kterýmkoliv jiným státem Unie se pak ustanovení odstavce 1 nevztahují.



(3) Každý stát, který učinil prohlášení podle ustanovení odstavce 2,

může kdykoliv své prohlášení odvolat sdělením oznámeným generálnímu

řediteli.



Čl.34



(1) S výjimkou podle článku 29 bis nemůže žádný stát po vstupu v

platnost článků 1 až 21 a Přílohy přistoupit k dřívějším aktům této

úmluvy, ani je ratifikovat.



(2) Po vstupu článků 1 až 21 a Přílohy v platnost nemůže žádný stát

učinit prohlášení podle článku 5 Protokolu o rozvojových zemích, který

je připojen ke stockholmskému aktu.



Čl.35



(1) Tato úmluva zůstává v platnosti bez časového omezení.



(2) Každý stát může vypovědět tento akt sdělením oznámeným generálnímu

řediteli. Taková výpověď je i výpovědí všech dřívějších aktů a je

účinnou pouze pro stát, který ji podal, přičemž pro ostatní státy Unie

zůstává Úmluva v plné platnosti a účinnosti.



(3) Výpověď nabývá účinnosti rok po dni, kdy o ní generální ředitel

obdržel sdělení.



(4) Právo na výpověď podle tohoto článku nemůže žádný stát vykonat před

uplynutím pěti let ode dne, kdy se stal členem Unie.



Čl.36



(1) Každý stát, který je smluvní stranou této úmluvy, se zavazuje

učinit v souladu se svou ústavou opatření nutná k tomu, aby zajistil

uplatňování této úmluvy.



(2) Rozumí se, že stát v době, kdy se stane smluvní stranou této

úmluvy, je podle vnitrostátního práva s to uskutečňovat ustanovení této

úmluvy.



Čl.37



(1)



a) Tento akt se podepisuje v jediném vyhotovení v anglickém a

francouzském jazyku a ukládá se, s výjimkou podle odstavce 2, u

generálního ředitele.



b) Generální ředitel vyhotoví po dohodě s příslušnými vládami úřední

texty v arabském, italském, německém, portugalském a španělském jazyku

a v takových jiných jazycích, které určí Shromáždění.



c) V případě rozdílných názorů na výklad různých textů rozhoduje text

francouzský.



(2) Tento akt zůstává otevřen k podpisu do 31. ledna 1972. Do tohoto

dne je vyhotovení uvedené v odstavci 1a) uloženo u vlády Francouzské

republiky.



(3) Generální ředitel odevzdá dva ověřené opisy podepsaného textu

tohoto aktu vládám všech států Unie a na požádání vládě každého jiného

státu.



(4) Generální ředitel dá tento akt zaregistrovat u sekretariátu

Organizace Spojených národů.



(5) Generální ředitel oznámí vládám všech států Unie podepsání, uložení

ratifikačních listin nebo listin o přístupu a prohlášení obsažená v

takových listinách nebo učiněná podle článku 28 odst. 1 c), článku 30

odst. 2 a) a b) a článku 33 odst. 2, vstup každého ustanovení tohoto

aktu v platnost, sdělení o výpovědi a sdělení podle článku 30 odst. 2

c), článku 31 odst. 1 a 2, článku 33 odst. 3 a článku 38 odst. 1, jakož

i podle Přílohy.



Čl.38



(1) Státy Unie, které neratifikovaly tento akt nebo k němu

nepřistoupily a které nejsou vázány články 22 až 26 stockholmského

aktu, mohou vykonávat, pokud si to přejí, práva přiznaná podle těchto

článků, jako by jimi byly vázány, do 26. dubna 1975. Každý stát, který

si přeje vykonávat uvedená práva, zašle k tomu účelu generálnímu

řediteli písemné sdělení, které nabývá účinnosti dnem jeho přijetí.

Takové státy se považují za členy Shromáždění až do uvedeného dne.



(2) Dokud se všechny státy Unie nestanou členy Organizace, plní

Mezinárodní úřad Organizace rovněž úkoly úřadu Unie a generální ředitel

úkoly ředitele uvedeného úřadu.



(3) Jakmile se stanou všechny státy Unie členy Organizace, přejdou

práva, závazky a majetek úřadu Unie na Mezinárodní úřad Organizace.



Příl.



Čl.I



(1) Každý stát, považovaný podle praxe zavedené Valným shromážděním

Spojených národů za rozvojovou zemi, který ratifikuje tento akt, jehož

nedílnou součástí je tato příloha, nebo k němu přistoupí, a který

vzhledem ke své hospodářské situaci a ke svým sociálním nebo kulturním

potřebám se nepovažuje ihned za schopna učinit opatření k zajištění

ochrany všech práv podle tohoto aktu, může prohlásit sdělením uloženým

u generálního ředitele při ukládání své ratifikační listiny nebo

listiny o přístupu, anebo s výjimkou podle článku V odst. 1 c) kdykoliv

později, že uplatňuje možnost podle článku II nebo možnost podle článku

III, anebo obě tyto možnosti. Místo uplatnění možnosti podle článku II

může učinit prohlášení podle článku V odst. 1 a).



(2)



a) Každé prohlášení podle odstavce 1, oznámené před uplynutím období

deseti let od vstupu článků 1 až 21 a této přílohy podle článku 28

odst. 2 v platnost, zůstane v účinnosti až do uplynutí tohoto období.

Může být vcelku nebo zčásti obnoveno na další desetileté období

sdělením uloženým u generálního ředitele nejdříve patnáct měsíců a

nejpozději tři měsíce před uplynutím probíhajícího desetiletého období.



b) Každé prohlášení podle odstavce 1, oznámené po uplynutí období

deseti let od vstupu článků 1 až 21 a této přílohy podle článku 28

odst. 2 v platnost, zůstane v účinnosti do uplynutí probíhajícího

desetiletého období. Může být obnoveno způsobem stanoveným v druhé větě

pododstavce a).



(3) Žádný stát Unie, který přestal být považován za rozvojovou zemi

podle odstavce 1, není již dále oprávněn obnovit své prohlášení podle

odstavce 2, a bez ohledu na to, zda oficiálně odvolá své prohlášení či

nikoliv, pozbývá takový stát právo využívat možností podle odstavce 1

buď uplynutím desetiletého období, které právě probíhá, nebo tři roky

po tom, kdy přestal být považován za rozvojovou zemi, přičemž se

použije období, které uplyne později.



(4) Pokud jsou v době, kdy prohlášení učiněné podle odstavců 1 nebo 2

pozbude platnosti, na skladě exempláře, které byly pořízeny na základě

licence udělené podle ustanovení této přílohy, lze nadále takové

exempláře rozšiřovat až do jejich rozebrání.



(5) Každý stát, který je vázán ustanoveními tohoto aktu a který uložil

prohlášení nebo oznámení podle článku 31 odst. 1 s ohledem na

uplatňování tohoto aktu na určitém území, jehož postavení lze považovat

za obdobné postavení států uvedených v odstavci 1, může učinit, pokud

jde o takové území, prohlášení podle odstavce 1 i oznámení o obnovení

podle odstavce 2. Dokud takové prohlášení nebo oznámení zůstane v

platnosti, uplatňují se na území, ve vztahu k němuž bylo učiněno,

ustanovení této přílohy.



(6)



a) Skutečnost, že stát využije některou z možností podle odstavce 1,

nedovoluje jinému státu poskytovat dílům, jejichž státem původu je

tento stát, ochranu nižší, než jakou je povinen poskytovat podle článků

1 až 20.



b) Možnost uplatňovat zásadu vzájemnosti podle článku 30 odst. 2b) věta

druhá nemůže být použita ve vztahu k dílům, jejichž státem původu je

stát, který učinil prohlášení podle článku V odst. 1a), a to až do dne,

kdy uplyne příslušné období podle článku I odst. 3.



Čl. II



(1) Každý stát, který prohlásil, že uplatňuje možnost podle tohoto

článku, je oprávněn ve vztahu k dílům, která byla uveřejněna tiskem

nebo obdobnou formou rozmnožování, nahradit výlučné právo na překlad

podle článku 8 systémem nevýlučných a nepřevoditelných licencí

udělovaných příslušným státním orgánem za podmínek dále uvedených a v

souladu s článkem IV.



(2)



a) Pokud nebyl uveřejněn překlad díla do jazyka obecně užívaného v

tomto státě nositelem práva na překlad nebo s jeho svolením, může

kterýkoliv občan takového státu obdržet, s výjimkou podle odstavce 3,

po uplynutí období tří let nebo jakéhokoliv delšího období vymezeného

vnitrostátním zákonodárstvím uvedeného státu, počítáno ode dne prvního

uveřejnění takového díla, licenci na pořízení překladu díla do

uvedeného jazyka a na uveřejňování tohoto překladu tiskem nebo

jakoukoliv obdobnou formou rozmnožování.



b) Licenci lze podle tohoto článku rovněž udělit, jsou-li všechna

vydání překladu uveřejněného v dotyčném jazyku rozebrána.



(3)



a) V případě překladů do jazyka, který není obecně užíván v jednom nebo

několika vyspělých státech, které jsou členy Unie, nahrazuje se období

tří let uvedené v odstavci 2a) obdobím jednoho roku.



b) Každý stát uvedený v odstavci 1 může na základě jednomyslné dohody s

vyspělými státy, jež jsou členy Unie a v nichž se obecně užívá téhož

jazyka, nahradit u překladů do tohoto jazyka období tří let uvedené v

odstavci 2a) obdobím kratším, stanoveným takovou dohodou, přičemž toto

období nesmí být kratší než jeden rok. Ustanovení předchozí věty nelze

však uplatnit, je-li takovým jazykem angličtina, francouzština nebo

španělština. Vlády, které sjednaly takové dohody, zpraví o nich

generálního ředitele.



(4)



a) Licenci podle tohoto článku nelze udělit, dokud neuplyne v případě,

že ji lze obdržet po uplynutí tříletého období, dodatečné období šesti

měsíců, a v případě, že je možno ji obdržet po uplynutí jednoročního

období, dodatečné období devíti měsíců



(i) ode dne, kdy žadatel splní požadavky uvedené v článku IV odst. 1,

nebo



(ii) není-li známa totožnost nebo adresa nositele práva na překlad, ode

dne, kdy žadatel odešle podle článku IV odst. 2 opisy své žádosti

podané státnímu orgánu, který je příslušný k udělení licence.



b) Dojde-li během uvedeného období šesti nebo devíti měsíců k

uveřejnění překladu do jazyka, jehož se týká podaná žádost, nositelem

práva na překlad nebo s jeho svolením, nelze licenci podle tohoto

článku udělit.



(5) Licenci podle tohoto článku lze udělit pouze pro účely vyučování

nebo výzkumu.



(6) Byl-li uveřejněn překlad díla nositelem práva na překlad nebo s

jeho svolením za cenu srovnatelnou s tou, jež je v tomto státě za

obdobná díla obvyklá, každá licence udělená podle tohoto článku

zanikne, jde-li o překlad do téhož jazyka a v podstatě s týmž obsahem

jako je překlad uveřejněný na základě licence. Všechny exempláře

vyrobené před zánikem licence lze však nadále rozšiřovat až do jejich

rozebrání.



(7) Pro díla, která obsahují převážně ilustrace, lze udělit licenci na

pořízení a uveřejnění překladu textu a na rozmnožení a uveřejnění

ilustrací jen jsou-li zároveň splněny podmínky článku III.



(8) Licenci podle tohoto článku nelze udělit, jestliže autor stáhl

všechny exempláře svého díla z oběhu.



(9)



a) Licenci na pořízení překladu díla, jež bylo uveřejněno tiskem nebo

jinou obdobnou formou rozmnožování, lze též udělit rozhlasové či

televizní organizaci se sídlem ve státě uvedeném v odstavci 1 na

základě žádosti, kterou tato organizace podala u příslušného orgánu

tohoto státu, za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:



(i) překlad je pořízen z exempláře zhotoveného a nabytého v souladu s

právním řádem uvedeného státu;



(ii) překladu smí být použito pouze ve vysíláních určených k vyučování

nebo k šíření informací vědecké nebo technické povahy pro odborníky

určitého oboru;



(iii) překladu smí být použito výlučně pro účely uvedené v bodě (ii) ve

vysíláních oprávněně uskutečněných a určených příjemcům na území

uvedeného státu, včetně vysílání uskutečněných prostřednictvím

zvukových nebo obrazových záznamů, jež byly pořízeny oprávněně a

výlučně pro taková vysílání;



(iv) užití překladu nesmějí sloužit účelům výdělečným.



b) Zvukové nebo obrazové záznamy překladu, který byl pořízen

rozhlasovou či televizní organizací na základě licence udělené podle

tohoto odstavce, může užít se souhlasem takové organizace pro účely a

za podmínek, jež jsou uvedeny v pododstavci a), též jakákoliv jiná

rozhlasová či televizní organizace mající sídlo ve státě, jehož

příslušný státní orgán udělil uvedenou licenci.



c) Při splnění všech kritérií a podmínek uvedených v pododstavci a) lze

též udělit rozhlasové či televizní organizaci licenci na překlad

jakéhokoliv textu, který je součástí audiovizuálního záznamu, pokud

takový záznam sám byl pořízen a uveřejněn výlučně pro účely vyučování.



d) Na udílení a výkon každé licence, jež se uděluje podle tohoto

odstavce, vztahují se, s výjimkou ustanovení pododstavců a) až c),

ustanovení všech předchozích odstavců.



Čl.III



(1) Každý stát, který prohlásil, že uplatňuje možnost podle tohoto

článku, je oprávněn nahradit výlučné právo na rozmnožování podle článku

9 systémem nevýlučných a nepřevoditelných licencí, udělovaných

příslušným státním orgánem za dále uvedených podmínek a v souladu s

článkem IV.



(2)



a) Pokud u díla, na něž se vztahuje tento článek podle odstavce 7, po

uplynutí (



i) období vymezeného v odstavci 3 a počítaného ode dne prvního

uveřejnění určitého vydání díla, nebo



(ii) jakéhokoliv delšího období stanoveného vnitřním zákonodárstvím

státu, který je uveden v odstavci 1, a počítaného od téhož data



nebyly nositelem práva na rozmnožování nebo s jeho svolením v tomto

státě uvedeny do prodeje exempláře tohoto vydání za cenu srovnatelnou s

tou, jaká je v tomto státě pro obdobná díla obvyklá, k uspokojení

potřeb širší veřejnosti nebo potřeb vyučování, může kterýkoliv občan

tohoto státu obdržet licenci na rozmnožení a uveřejnění takového vydání

za takovou nebo nižší cenu k uspokojení potřeb vyučování.



b) Licenci na rozmnožení a uveřejnění vydání, které bylo dáno do oběhu

podle pododstavce a), lze také udělit za podmínek stanovených v tomto

článku v případě, že po uplynutí příslušného období nejsou po dobu

šesti měsíců oprávněně pořízené exempláře takového vydání v dotyčném

státě v prodeji za cenu srovnatelnou s tou, jaká je v tomto státě pro

obdobná díla obvyklá, k uspokojení potřeb širší veřejnosti nebo potřeb

vyučování.



(3) Období uvedené v odstavci 2a) bod (i) trvá pět let. Avšak



(i) pro díla z oboru exaktních a přírodních věd a techniky činí tři

roky,



(ii) pro díla, která náleží do oblasti fantazie, jako romány, díla

básnická, dramatická a hudební, a pro knihy umělecké činí sedm let.



(4)



a) Licenci, kterou lze obdržet po uplynutí období tří let, nelze podle

tohoto článku udělit, pokud neuplyne období šesti měsíců



(i) ode dne, kdy žadatel splní podmínky uvedené v článku IV odst. 1,

nebo



(ii) není-li známa totožnost nebo adresa nositele práva na

rozmnožování, ode dne, kdy žadatel odešle podle článku IV odst. 2 opisy

své žádosti podané státnímu orgánu, který je příslušný k udělení

licence.



b) V ostatních případech, pokud se na ně vztahuje ustanovení článku IV

odst. 2, nelze licenci udělit, dokud neuplyne lhůta tří měsíců od

odeslání opisů žádosti.



c) Dojde-li během období šesti nebo tří měsíců uvedeného v

pododstavcích a) a b) k uvedení do prodeje podle odstavce 2a), nelze

licenci podle tohoto článku udělit.



d) Licenci nelze udělit, jestliže autor stáhl z oběhu všechny exempláře

vydání, pro jehož rozmnožení a uveřejnění bylo o licenci požádáno.



(5) Licenci na rozmnožení a uveřejnění překladu díla podle tohoto

článku nelze udělit v těchto případech:



(i) nebyl-li překlad, o který jde, uveřejněn nositelem práva na překlad

nebo s jeho svolením, nebo



(ii) nejde-li o překlad do jazyka, který se obecně užívá ve státě, kde

se o licenci žádá.



(6) Jsou-li exempláře určitého vydání díla dány nositelem práva na

rozmnožování nebo s jeho svolením do prodeje ve státě, uvedeném v

odstavci 1 za cenu srovnatelnou s tou, jaká je v tomto státě pro

obdobná díla obvyklá, k uspokojení potřeb širší veřejnosti nebo potřeb

vyučování, každá licence udělená podle tohoto článku zanikne, jde-li o

vydání v témže jazyku a v podstatě s týmž obsahem jako je vydání, které

bylo uveřejněno na základě uvedené licence. Všechny exempláře vyrobené

před zánikem licence lze však nadále rozšiřovat až do jejich rozebrání.



(7)



a) Díly, na které se vztahuje tento článek, se rozumějí, s výjimkou

podle pododstavce b), jen díla uveřejněná tiskem nebo jinou obdobnou

formou rozmnožování.



b) Tento článek se vztahuje také na audiovizuální rozmnožování

oprávněně pořízených audiovizuálních záznamů, pokud tvoří nebo obsahují

chráněná díla, jakož i na překlad textu, který je doprovází, do jazyka

obecně užívaného ve státě, kde se o licenci žádá, vždy však pod

podmínkou, že takovéto audiovizuální záznamy byly pořízeny a uveřejněny

výlučně k užití pro potřeby vyučování.



Čl.IV



(1) Licenci podle článku II nebo článku III lze udělit jen pokud

žadatel prokáže, v souladu s platnými předpisy příslušného státu, podle

okolností případu, buď že požádal nositele práva o svolení pořídit a

vydat překlad nebo rozmnožit a uveřejnit vydání a že nemohl obdržet

jeho svolení, anebo že se mu ani po náležitém úsilí nepodařilo jej

vypátrat. Zároveň s podáním této žádosti nositeli práva musí žadatel o

tom podat zprávu každému národnímu nebo mezinárodnímu informačnímu

středisku uvedenému v odstavci 2.



(2) Nemohl-li žadatel nositele autorského práva vypátrat, zašle

doporučeně leteckou poštou opisy své žádosti, kterou předložil státnímu

orgánu příslušnému k udělení licence, nakladateli, jehož jméno je

uvedeno na díle, a každému národnímu nebo mezinárodnímu informačnímu

středisku uvedenému v oznámení uloženém k tomu účelu u generálního

ředitele vládou státu, o němž lze mít za to, že v něm má nakladatel

těžiště své činnosti.



(3) Jméno autora musí být vyznačeno na všech exemplářích překladu nebo

rozmnoženin uveřejněných na podkladě licence udělené podle článku II

nebo článku III. Název díla musí být uveden na všech takových

exemplářích. U překladu musí být v každém případě uveden na všech jeho

exemplářích původní název díla.



(4)



a) Licence udělená podle článku II nebo článku III se nevztahuje na

vývoz exemplářů a platí na území státu, kde se o ni požádalo, jen pro

uveřejnění, podle okolností případu, buď překladu nebo rozmnoženin.



b) Pojem vývoz zahrnuje pro účely pododstavce a) zasílání exemplářů z

kteréhokoliv území do státu, který ve vztahu k tomuto území učinil

prohlášení podle článku I odst. 5.



c) Jestliže státní nebo jiný veřejný orgán státu, který udělil podle

článku II licenci na překlad do jiného jazyka než angličtiny,

francouzštiny nebo španělštiny, zašle exempláře překladu uveřejněného

na základě takové licence do jiného státu, nepovažuje se takováto

zásilka pro účely pododstavce a) za vývoz, pokud jsou splněny všechny

tyto podmínky:



(i) příjemci jsou jednotliví občané státu, jehož příslušný státní orgán

udělil licenci, anebo organizace, které takové jednotlivce sdružují;



(ii) exempláře jsou určeny k užití pouze pro účely vyučování nebo

výzkumu;



(iii) zasílání exemplářů a jejich další rozšiřování příjemcům nemá

povahu výdělečnou; a



(iv) stát, do kterého se exempláře zasílají, sjednal se státem, jehož

příslušný státní orgán udělil licenci, dohodu, v níž dovolil příjem

nebo rozšiřování nebo obě tyto činnosti, a vláda státu, v němž byla

licence udělena, oznámila tuto dohodu generálnímu řediteli.



(5) Všechny exempláře uveřejněné na podkladě licence udělené podle

článku II nebo článku III musí obsahovat poznámku v příslušném jazyku

vyjadřující, že exempláře lze rozšiřovat pouze ve státě nebo na území,

na které se uvedená licence vztahuje.



(6)



a) Na vnitrostátní úrovni musí být učiněna příslušná opatření,



(i) aby licence vyhradila pro nositele práva, podle okolností případu,

buď na překlad nebo na rozmnožování, přiměřenou odměnu, která odpovídá

úrovni odměn obvykle poskytovaných v dotčených dvou státech na základě

licencí mezi stranami volně sjednaných a



(ii) aby se zajistilo zaplacení a transfer odměny; pokud existují

vnitrostátní devizové předpisy, vynaloží příslušný státní orgán veškeré

úsilí s použitím mezinárodních zařízení, aby zajistil transfer odměny

na mezinárodně směnitelnou měnu nebo na její ekvivalent.



b) Vnitrostátním zákonodárstvím budou učiněna náležitá opatření, aby se

zajistil, podle okolností případu, buď jazykově bezvadný překlad díla

nebo přesné rozmnožení vydání, o které jde.



Čl.V



(1)



a) Každý stát, který je oprávněn učinit prohlášení, že uplatňuje

možnost podle článku II, může místo toho v době ratifikace tohoto aktu

nebo přístupu k němu,



(i) je-li státem, na který se vztahuje článek 30 odst. 2a) učinit

prohlášení podle tohoto ustanovení ohledně práva na překlad;



(ii) je-li státem, na který se článek 30 odst. 2a) nevztahuje, učinit

prohlášení podle článku 30 odst. 2b) věty první, a to i tehdy, není-li

státem, který není členem Unie.



b) U státu, který přestal být považován za rozvojovou zemi podle článku

I odst. 1, zůstává prohlášení učiněné podle tohoto odstavce v platnosti

až do dne, kdy skončí lhůta podle článku I odst. 3.



c) Žádný stát, který učinil prohlášení podle tohoto odstavce, nemůže

již dodatečně uplatnit možnost podle článku II, a to ani kdyby uvedené

prohlášení vzal zpět.



(2) Žádný stát, který uplatnil možnost podle článku II, nemůže

dodatečně, s výjimkou uvedenou v odstavci 3, učinit prohlášení podle

odstavce 1.



(3) Stát, který přestal být podle článku I odst. 1 považován za

rozvojovou zemi, může učinit nejpozději dva roky před uplynutím lhůty

podle článku I odst. 3 prohlášení podle článku 30 odst. 2b) věty první,

a to bez ohledu na skutečnost, že není státem, který není členem Unie.

Takové prohlášení nabývá účinnosti dnem, kdy skončí lhůta podle článku

I odst. 3.



Čl.VI



(1) Každý stát Unie může prohlásit od data tohoto aktu a do té doby,

než bude vázán články 1 až 21 a touto přílohou,



(i) jde-li o stát, který by byl oprávněn, kdyby byl vázán články 1 až

21 a touto přílohou, využívat možností podle článku I odst. 1, že bude

ustanovení článku II nebo článku III, anebo obou uplatňovat na díla,

jejichž státem původu je stát, který podle následujícího bodu (ii)

přijímá používání těchto článků na taková díla, nebo který je vázán

články 1 až 21 a touto přílohou; takové prohlášení se může odvolávat na

článek V místo článku II;



(ii) že připouští používání této přílohy na díla, u nichž je státem

původu, státy, které učinily prohlášení podle předchozího bodu (i) nebo

oznámení podle článku I.



(2) Každé prohlášení podle odstavce 1 musí být učiněno písemně a ukládá

se u generálního ředitele. Prohlášení nabývá účinnosti dnem jeho

uložení.



Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zmocnění, tento akt podepsali.



Dáno v Paříži dne 24. července 1971.



1) Srovnej vyhlášku č. 69/1975 Sb., o Úmluvě o zřízení Světové

organizace duševního vlastnictví, podepsané ve Stockholmu dne 14.

července 1967



2) Rozhodnutím Shromáždění na jeho 10. řádném zasedání dne 28.září 1979

bylo nahrazeno slovo "tříletý" výrazem "dvouletý" s tím, že první

dvouletý plán a rozpočet bude zahrnovat léta 1980 a 1981. Nevstoupí-li

však tato změna v platnost podle článku 26 nejpozději do řádného

zasedání Shromáždění v roce 1985, bude tato otázka na tomto zasedání

předmětem nového projednání.



3) Rozhodnutím Shromáždění na jeho 10. řádném zasedání dne 28.září 1979

bylo celé ustanovení bodu (iii) vypuštěno s podmínkou uvedenou v

poznámce č. 2.