98/1984 Sb.
Vyhláška
ministra zahraničních věcí ze dne 27. dubna 1984 o Smlouvě mezi
Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou
republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních
Dne 12. října 1982 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Československou
socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o
právní pomoci ve věcech občanských a trestních.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a prezident Československé socialistické
republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Hanoji
dne 16. března 1984.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 81 dnem 16. dubna
1984.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
Smlouva
mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou
socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a
trestních
Československá socialistická republika a Vietnamská socialistická
republika vedeny přáním dále rozvíjet bratrské vztahy mezi národy obou
států v souladu se Smlouvou o přátelství a spolupráci mezi
Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou
republikou ze dne 14. února 1980 a usnadnit právní vztahy mezi oběma
státy ve věcech občanských, rodinných a trestních se rozhodly uzavřít
tuto smlouvu. Za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:
Prezident Československé socialistické republiky:
Antonína Kašpara, ministra spravedlnosti České socialistické republiky,
Předseda Státní rady Vietnamské socialistické republiky: Phan Hiena,
ministra spravedlnosti Vietnamské socialistické republiky,
kteří po vzájemné výměně plných mocí, jež byly shledány v dobré a
náležité formě, se dohodli takto:
Část I
Všeobecná ustanovení
Čl.1
Právní ochrana
(1) Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany
stejných práv a stejné právní ochrany ve věcech osobních a majetkových
jako její vlastní občané.
(2) Ve smyslu ustanovení odstavce 1 tohoto článku mají občané jedné
smluvní strany volný přístup k soudům a dalším orgánům druhé smluvní
strany příslušným ve věcech občanských a trestních a jsou oprávněni u
těchto orgánů podávat návrhy, aby chránili svá osobní a majetková
práva.
(3) Občanskými věcmi uvedenými v této smlouvě se rozumějí i věci
rodinné a pracovní.
(4) Ustanovení této smlouvy o občanech smluvních stran se vztahují i na
právnické osoby obou smluvních stran.
Čl.2
Právní pomoc
(1) Soudy, prokuratury a jiné orgány obou smluvních stran činné ve
věcech občanských a trestních (dále jen "justiční orgány") si vzájemně
poskytují právní pomoc za podmínek stanovených v této smlouvě.
(2) Justiční orgány si navzájem poskytují právní pomoc výkonem různých
úkonů, zejména výslechem svědků, účastníků, obviněných nebo jiných
osob, prováděním znaleckých důkazů, sepisováním, zasíláním a
doručováním písemností.
Čl.3
Způsob styku
(1) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, justiční orgány smluvních stran
se stýkají prostřednictvím ústředních orgánů.
(2) Pro účely této smlouvy se ústředními orgány rozumí:
a) na straně Československé socialistické republiky:
- Generální prokuratura Československé socialistické republiky
- ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky
- ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky
b) na straně Vietnamské socialistické republiky:
- Nejvyšší lidová prokuratura
- ministerstvo spravedlnosti Vietnamské socialistické republiky.
Čl.4
Jazyk
Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, orgány smluvních stran
používají při vzájemném styku při provádění této smlouvy svých úředních
jazyků nebo ruského jazyka.
Čl.5
Dožádání
(1) Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, právní pomoc se
poskytuje na základě dožádání podle právního řádu toho státu, v němž se
poskytuje.
(2) Dožádání a písemnosti k němu připojené musí být příslušným orgánem
podepsány a orazítkovány. Má-li být k písemnosti připojen překlad, musí
být ověřen k tomu oprávněným tlumočníkem nebo státním orgánem nebo
diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem jedné ze smluvních stran.
(3) Při vzájemné právní pomoci mohou orgány smluvních stran používat
vlastních tiskopisů.
(4) Dožádání musí obsahovat:
a) označení dožadujícího justičního orgánu,
b) označení dožádaného justičního orgánu,
c) přesné označení věci, v níž se právní pomoc žádá, s uvedením
předmětu a účelu dožádání a údajů potřebných pro jeho vyřízení,
d) jména, příjmení, občanství, bydliště, stav a zaměstnání nebo
povolání účastníků, obviněných, obžalovaných, odsouzených, svědků,
popřípadě poškozených,
e) jména a příjmení a adresy právních zástupců, byli-li ustanoveni.
(5) Dožádání o doručení musí obsahovat kromě údajů uvedených v odstavci
4 tohoto článku přesnou adresu adresáta a označení písemností, jež mají
být doručeny.
(6) Je-li žádáno o provedení výslechu, dožádání musí obsahovat také
otázky, které mají být položeny.
(7) Dožádání v trestních věcech musí obsahovat též právní označení a
popis spáchaného činu a podle možnosti data narození obviněných a jména
jejich rodičů.
Čl.6
Vyřízení dožádání
(1) Při vyřizování dožádání se postupuje podle článku 5 odst. 1 této
smlouvy. Na žádost dožadujícího orgánu může být dožádání vyřízené
způsobem uvedeným v dožádání, pokud to není v rozporu s právním řádem
dožádaného státu.
(2) Dožádaný justiční orgán včas sdělí dožadujícímu justičnímu orgánu,
na jeho žádost, místo a čas vyřízení dožádání.
(3) Není-li dožádaný orgán příslušný k vyřízení dožádání, postoupí je
bezodkladně příslušnému orgánu.
(4) Jestliže dožádání nemohlo být vyřízeno, dožádaný orgán písemnosti
vrátí a sdělí příčiny, které zabránily vyřízení dožádání.
(5) Jestliže není známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, učiní
orgán dožádané strany opatření ke zjištění místa jejího pobytu.
Čl.7
Doručování písemností
(1) Písemnosti z oblasti občanského práva, jež mají být doručeny
osobám, které mají bydliště na území druhé smluvní strany, se připojují
k žádosti o doručení ve dvou vyhotoveních.
(2) Jestliže písemnost, jež má být doručena, není vyhotovena v jazyce
dožádané smluvní strany nebo k ní není připojen překlad do tohoto
jazyka, dožádaný orgán doručí písemnost adresátovi pouze, je-li ochoten
ji dobrovolně přijmout.
(3) Doklad o doručení se pořídí podle předpisů o doručování dožádané
smluvní strany. V dokladu musí být uvedeno místo, datum a způsob
doručení.
(4) Jestliže písemnost nelze na uvedené adrese doručit, učiní dožádaný
orgán opatření ke zjištění místa pobytu adresáta. Nemůže-li adresu
zjistit, uvědomí o tom dožadující orgán a současně písemnost vrátí.
(5) Na žádost dožadujícího orgánu zařídí dožádaný orgán v mezích
předpisů platných na území dožádané smluvní strany, aby písemnost byla
doručena adresátu do vlastních rukou.
Čl.8
Doručování vlastním občanům
Smluvní strany mohou doručovat písemnosti vlastním občanům také
prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů. V
tomto případě nelze použít donucovací prostředky.
Čl.9
Ochrana svědků a znalců
(1) Svědek nebo znalec, který má bydliště na území jedné smluvní
strany, není povinen se na předvolání orgánu druhé smluvní strany
dostavit. Předvolání proto nesmí obsahovat žádné pohrůžky použití
donucovacích opatření pro případ nedostavení se.
(2) Svědek nebo znalec, který má bydliště na území jedné smluvní strany
a který se dostavil na předvolání k justičnímu orgánu druhé smluvní
strany, nesmí být bez ohledu na své státní občanství trestně stíhán ani
podroben omezení osobní svobody za čin, který spáchal před překročením
hranic dožadující smluvní strany, nelze na něm vykonat trest za takový
čin uložený ani nemůže být trestně stíhán nebo podroben omezení osobní
svobody v souvislosti s předmětem řízení.
(3) Svědek nebo znalec pozbude ochrany uvedené v odstavci 2 tohoto
článku, jestliže neopustí území dožadující smluvní strany do 15 dnů ode
dne, kdy mu bylo sděleno, že jeho přítomnost není již nutná. Do této
lhůty se nezapočítává doba, během které svědek nebo znalec nemohl
opustit území dožadující smluvní strany z důvodů na něm nezávislých.
(4) Předvolané osoby mají nárok na náhradu svých výdajů na cestu a
pobyt a ušlého výdělku. Znalci mají kromě toho nárok na vyplacení
znalečného. V předvolání bude uveden druh náhrady, na kterou mají
zmíněné osoby nárok; na jejich žádost jim bude vyplacena záloha na
krytí příslušných výdajů.
(5) Je-li osoba předvolaná jako svědek ve vazbě na území dožádané
smluvní strany, mohou orgány této smluvní strany, uvedené v článku 3
odst. 2 této smlouvy zařídit její dopravení na území dožadující smluvní
strany pod podmínkou, že tam bude nadále držena ve vazbě a po skončení
výslechu bezodkladně vrácena.
Čl.10
Náklady právní pomoci
(1) Každá smluvní strana nese náklady právní pomoci, které vznikly na
jejím území.
(2) Na žádost dožadujícího orgánu dožádaný orgán oznámí výši vzniklých
nákladů. Jestli tyto náklady budou uhrazeny, zůstanou dožadující
smluvní straně.
Čl.11
Zjišťování adres
Příslušné orgány smluvních stran si vzájemně pomáhají při zjišťování
adres osob, zdržujících se na jejich území, je-li toho třeba k
uplatnění práv jejich občanů.
Čl.12
Právní informace
Ústřední orgány obou smluvních stran si na žádost zasílají informace o
právních předpisech, které platí nebo platily na území jejich států,
spolu s jejich zněním, jakož i informace o právních otázkách a o právní
praxi.
Čl.13
Platnost listin
(1) Listiny vydané nebo ověřené příslušnými orgány ve stanovené formě
na území jedné smluvní strany mohou být použity bez dalšího ověření na
území druhé smluvní strany. Totéž platí také pro podpisy na jiných
listinách ověřené podle právních předpisů na území jedné ze smluvních
stran.
(2) Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahuje také na opisy a
překlady listin, které byly ověřeny příslušným orgánem.
(3) Listiny, které jsou na území jedné smluvní strany považovány za
veřejné, mají povahu veřejných listin i na území druhé smluvní strany.
Čl.14
Odmítnutí právní pomoci
Poskytnutí právní pomoci podle této smlouvy může být odmítnuto,
jestliže dožádaná smluvní strana má za to, že poskytnutím právní pomoci
by byla porušena její svrchovanost nebo bezpečnost nebo kdyby bylo v
rozporu se základními zásadami jejího právního řádu.
Část II
Věci občanské
Kapitola 1
Věci osobního stavu
Čl.15
Způsobilost k právům a k právním úkonům
(1) Způsobilost občanů každé ze smluvních stran k právům a k právním
úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato
osoba.
(2) Způsobilost právnické osoby se řídí právním řádem smluvní strany,
podle kterého vznikla.
Čl.16
Zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům
(1) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, ke zbavení nebo omezení
způsobilosti k právním úkonům je příslušný justiční orgán smluvní
strany, jejímž občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.
(2) Zjistí-li justiční orgán jedné smluvní strany, že u občana druhé
smluvní strany, který má bydliště na jejím území, jsou dány důvody pro
zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, oznámí to
příslušnému justičnímu orgánu druhé smluvní strany. To platí i v
případě, kdy justiční orgán přijme dočasná opatření potřebná k ochraně
této osoby nebo jejího majetku.
(3) Pokud justiční orgán druhé smluvní strany, jemuž byly skutečnosti
uvedené v odstavci 2 tohoto článku oznámeny, nezahájí sám potřebné
řízení do tří měsíců nebo pokud se v této lhůtě nevyjádří, řízení o
zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům provede justiční
orgán smluvní strany, na jejímž území má osoba, o jejíž způsobilosti se
má rozhodnout, bydliště. Rozhodnutí bude zasláno příslušnému justičnímu
orgánu druhé smluvní strany.
(4) Jestliže se řízení koná před justičním orgánem příslušným podle
předchozího odstavce, o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním
úkonům je možné rozhodnout pouze z důvodů stanovených právními řády
obou smluvních stran.
(5) Ustanovení tohoto článku budou použita i v případě vrácení nebo
změny způsobilosti k právním úkonům.
Čl.17
(1) K prohlášení osoby za mrtvou je příslušný justiční orgán smluvní
strany, jejímž občanem byla tato osoba v době, kdy podle posledních
zpráv byla ještě naživu.
(2) Justiční orgány jedné smluvní strany mohou prohlásit za mrtvého,
jakož i stanovit den smrti občana druhé smluvní strany na návrh osob,
které žijí na území této smluvní strany, prokáží-li právní zájem v
souladu s právním řádem této smluvní strany.
(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se budou
justiční orgány smluvní strany řídit právním řádem svého státu.
(4) Rozhodnutí vynesená podle odstavce 2 tohoto článku mají právní
následky pouze na území té smluvní strany, jejíž justiční orgány je
vynesly.
Kapitola 2
Věci rodinné
Čl.18
Uzavření manželství
(1) Při uzavření manželství osobami, z kterých jedna je občanem jedné
smluvní strany a druhá občanem druhé smluvní strany, podmínky uzavření
manželství se pro každou z nich řídí právním řádem té smluvní strany,
které jsou občany. Ohledně okolností vylučujících manželství musí být
dodrženy kromě toho i požadavky právního řádu smluvní strany, na jejímž
území se manželství uzavírá.
(2) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem té smluvní strany,
na jejímž území se manželství uzavírá.
(3) Forma uzavření manželství před představitelem diplomatické mise
nebo konzulárního úřadu, který je k tomu zmocněn jedním ze smluvních
států, se řídí právním řádem tohoto státu.
(4) K platnosti sňatku mezi občany smluvních stran se vždy vyžaduje
zachování občanské formy.
Čl.19
Osobní a majetkové vztahy manželů
(1) Jestliže oba manželé jsou občany jedné smluvní strany a mají
bydliště na území druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkové
vztahy se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou občany.
(2) Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany
a druhý na území druhé smluvní strany a oba dva manželé jsou občany
téže smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním
řádem smluvní strany, jejímiž jsou občany.
(3) Jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý
občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy
právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli svoje
poslední společné bydliště.
(4) Neměli-li manželé, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 3,
společné bydliště na území žádné ze smluvních stran, řídí se jejich
osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, jejímuž soudu
byl podán návrh.
(5) Justiční orgány smluvní strany, jejímiž jsou občany oba manželé,
jsou příslušné k rozhodování o jejich osobních a majetkových vztazích.
V případě, že v době zahájení řízení mají manželé svoje bydliště na
území druhé smluvní strany, jsou příslušné také orgány této smluvní
strany.
(6) Jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý
občanem druhé smluvní strany, potom příslušné justiční orgány smluvní
strany, na jejímž území mají nebo měli poslední společné bydliště, jsou
příslušné k rozhodování o osobních a majetkových vztazích těchto
manželů. Pokud manželé neměli společné bydliště, příslušné jsou orgány
obou smluvních stran.
Čl.20
Rozvod
(1) Rozvod se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou
oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení.
(2) Jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý
občanem druhé smluvní strany, justiční orgán, u něhož probíhá rozvodové
řízení, rozhoduje podle právního řádu svého státu.
(3) K řízení o rozvodu podle odstavce 1 tohoto článku je příslušný
justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v
době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba
manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také
justiční orgán této smluvní strany.
(4) V případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je příslušný justiční
orgán smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli oba manželé
poslední společné bydliště. Jestliže jeden z manželů má bydliště na
území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou
příslušné justiční orgány obou smluvních stran.
Čl.21
Neplatnost manželství
(1) Určení, zda tu manželství je nebo není a prohlášení manželství za
neplatné se řídí právním řádem smluvní strany, který v souladu s
článkem 18 této smlouvy byl použit při uzavření manželství.
(2) Příslušnost orgánu se řídí ustanovením článku 20 této smlouvy.
Čl.22
Právní vztahy mezi rodiči a dětmi
(1) Uznání, popření nebo zjištění otcovství se řídí právním řádem
smluvní strany, jejímž občanem bylo dítě v době narození.
(2) Pokud jde o formu uznání otcovství, postačí, je-li vyhověno
právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání otcovství
dochází.
(3) Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní
strany, jejímž je dítě občanem.
(4) Jak justiční orgány smluvní strany, jejímž občanem je dítě, tak
justiční orgány smluvní strany, na jejímž území má bydliště, jsou
příslušné k rozhodování o vztazích uvedených v předchozích odstavcích
tohoto článku.
Vyživovací povinnost
Čl.23
(1) Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem
smluvní strany, jejímž občanem je osoba mající nárok na výživné.
(2) K řízení o věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku je příslušný
orgán smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště.
Čl.24
Smluvní strany podniknou všechny kroky potřebné ke splnění vyživovací
povinnosti i k výkonu rozsudku nebo jiného rozhodnutí justičního orgánu
týkajícího se výživného. Smluvní strany učiní opatření, aby převody
výživného pro nezletilé děti byly vyřizovány přednostně a bez omezení.
Čl.25
Je-li u justičního orgánu jedné smluvní strany uplatněn nárok na
výživné proti povinnému, který se zdržuje na území druhé smluvní
strany, poskytne justiční orgán této smluvní strany na žádost pomoc při
zjištění zdroje a výše příjmů povinného.
Osvojení a jeho zrušení
Čl.26
(1) Osvojení a jeho zrušení se řídí právním řádem té smluvní strany,
jejímž je osvojitel občanem v době podání návrhu na zahájení řízení. V
případě uvedeném v článku 27 odst. 2 této smlouvy, kdy manželé jsou
občany různých smluvních stran, musí být dodrženy podmínky stanovené
právními řády obou smluvních stran.
(2) Souhlas osvojovaného dítěte nebo dalších osob a orgánů se řídí
právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě.
Čl.27
(1) K řízení o osvojení a jeho zrušení je příslušný orgán té smluvní
strany, jejímž je osvojitel občanem v době zahájení řízení.
(2) Jestliže jsou osvojiteli manželé, z nichž jeden je občanem jedné
smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je k řízení o
osvojení a jeho zrušení příslušný justiční orgán smluvní strany, na
jejímž území mají nebo měli své poslední společné bydliště.
Opatrovnictví
Čl.28
(1) Vznik a zánik opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany,
jejímž je opatrovanec občanem.
(2) Právní vztahy mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním
řádem smluvní strany, jejíž orgán ustanovil opatrovníka.
(3) Přijetí opatrovnictví a povinnost jednat jako opatrovník se řídí
právním řádem smluvní strany, jejímž je opatrovník občanem.
(4) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, rozhoduje o vzniku a zániku
opatrovnictví orgán smluvní strany, jejímž je opatrovanec občanem.
(5) Rozhodnutí o vzniku a zániku opatrovnictví, která se týkají
vlastních občanů, vydaná orgány jedné smluvní strany, mají účinnost
také na území druhé smluvní strany.
Čl.29
(1) Je-li třeba ustanovit opatrovníka k ochraně zájmů občana jedné
smluvní strany, který má bydliště, pobyt nebo majetek na území druhé
smluvní strany, justiční orgán této smluvní strany o tom bezodkladně
informuje diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany.
(2) V naléhavých případech příslušný justiční orgán přijme potřebná
předběžná opatření podle právního řádu svého státu a bezodkladně o tom
informuje diplomatickou misi nebo konzulární úřad v souladu s odstavcem
1 tohoto článku. Uvedená opatření zůstanou v platnosti, dokud justiční
orgán druhé smluvní strany nepřijme jiná opatření a justiční orgán,
který předběžná opatření přijal, není o tom vyrozuměn.
Čl.30
(1) Justiční orgán příslušný podle článku 28 odst. 4 této smlouvy může
převést opatrovnictví na příslušný orgán druhé smluvní strany, jestliže
opatrovanec má své bydliště na území druhé smluvní strany. Přenesení
opatrovnictví se stane účinným, jakmile opatrovnictví převzal orgán
druhé smluvní strany. Tento orgán vyrozumí bezodkladně o převzetí
opatrovnictví dožadující orgán.
(2) Příslušný orgán smluvní strany, který podle odstavce 1 tohoto
článku opatrovnictví převzal, se řídí právním řádem svého státu. Tento
orgán není oprávněn rozhodovat o osobním stavu opatrovance.
Čl.31
Důsledky zahájení řízení
Zahájení řízení o osobních a majetkových vztazích manželů, o rozvodu
manželství, jakož i o právních vztazích mezi rodiči a dětmi u
justičního orgánu jedné smluvní strany brání tomu, aby o téže věci mezi
týmiž účastníky bylo zahájeno řízení u justičního orgánu druhé smluvní
strany. Justiční orgán, u kterého byl stejný nárok uplatněn později,
vysloví z úřední moci svoji nepříslušnost.
Kapitola 3
Čl.32
Forma právních úkonů
(1) Forma právních úkonů se řídí právním řádem platným pro samotný
právní úkon. Stačí však, je-li učiněno zadost právnímu řádu platnému v
místě, kde k právnímu úkonu došlo.
(2) Forma právních úkonů týkajících se nemovitostí se řídí právním
řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.
Čl.33
Odpovědnost za škodu
Závazky z protiprávních jednání nebo opomenutí, z kterých vzniká
povinnost k náhradě škody, se řídí právním řádem smluvní strany, kde k
takovému jednání nebo opomenutí došlo. K řízení o těchto věcech je
příslušný justiční orgán této smluvní strany.
Kapitola 4
Věci dědické
Čl.34
Zásada rovnosti
(1) Děděním ze zákona nebo ze závěti mohou občané jedné smluvní strany
nabýt majetku a práv na území druhé smluvní strany za stejných podmínek
a ve stejném rozsahu jako její vlastní občané.
(2) Občané jedné smluvní strany mohou v závěti nakládat se svým
majetkem nacházejícím se na území druhé smluvní strany.
Čl.35
(1) Dědění movitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany,
jejímž občanem byl zůstavitel v čase smrti.
(2) Dědění nemovitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany,
na jejímž území se nemovitý majetek nachází.
(3) Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje
za movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na
jejímž území se majetek nachází.
Čl.36
Závěť
(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i řízení o námitkách
proti závěti na základě vad vůle zůstavitele nebo jejího projevu nebo
na základě jiných nedostatků závěti, se řídí právním řádem smluvní
strany, jejímž je zůstavitel občanem v době zřízení nebo zrušení
závěti.
(2) Forma zřízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní
strany, jejímž je zůstavitel občanem v době zřízení nebo zrušení
závěti. Závěť je platná, jestliže byla dodržena ustanovení právního
řádu smluvní strany, na jejímž území k těmto úkonům došlo.
Čl.37
Odúmrť
Jestliže podle právního řádu smluvní strany, jímž se řídí dědické
právní poměry, není dědiců, připadne movité dědictví té smluvní straně,
jejímž byl zůstavitel občanem v době smrti, nemovité dědictví smluvní
straně, na jejímž území nemovitost leží.
Čl.38
Příslušnost v dědických věcech
(1) S výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku je k řízení
o movitém dědictví příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímž
občanem byl zůstavitel v době své smrti.
(2) Jestliže je celé movité dědictví, které zanechal občan jedné
smluvní strany, na území druhé smluvní strany, projedná je na návrh
dědice justiční orgán této smluvní strany, jestliže s tím souhlasí
všichni známí dědicové.
(3) K projednání nemovitého dědictví je vždy příslušný justiční orgán
té smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.
(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 tohoto článku platí také pro projednání
dědických sporů.
Čl.39
Zajištění dědictví
(1) Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po občanu druhé
smluvní strany, učiní podle právního řádu svého státu opatření potřebná
k zajištění dědictví a k jeho správě. To platí také v případech, kdy
dědictví může nabýt občan druhé smluvní strany.
(2) O opatřeních, která byla učiněna podle odstavce 1 tohoto článku,
příslušné orgány bezodkladně uvědomí diplomatickou misi nebo konzulární
úřad druhé smluvní strany, které mohou při výkonu opatření k zajištění
dědictví spolupůsobit přímo nebo prostřednictvím zmocněnce. Podle
návrhu diplomatické mise nebo konzulárního úřadu mohou být učiněná
opatření odložena, změněna nebo zrušena.
(3) Podle návrhu justičního orgánu příslušného k projednání dědictví
musí být opatření učiněná podle odstavce 1 tohoto článku odložena,
změněna nebo zrušena.
Čl.40
Vyhlášení závěti
K otevření a vyhlášení závěti a ke zjištění jejího stavu a obsahu,
jakož i k řízení o její platnosti je příslušný justiční orgán smluvní
strany, na jejímž území se závěť nachází. Jestliže zůstavitel byl v
době své smrti občanem druhé smluvní strany, bude justičnímu orgánu
této smluvní strany zaslán ověřený opis závěti a listina, v níž bude
uveden stav a obsah této závěti. Na žádost se zašle originál závěti.
Čl.41
Vydání dědictví
(1) Jestliže je movité dědictví na území jedné smluvní strany, bude
toto dědictví za účelem projednání předáno justičnímu orgánu nebo
diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž byl
zůstavitel občanem v době své smrti, za podmínky, že budou dodržena
ustanovení odstavce 4 písm. b) tohoto článku.
(2) Poplatky z nemovitého dědictví vybere smluvní strana, na jejímž
území nemovitost leží. Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak,
vybere poplatek z movitého dědictví smluvní strana, jejímž občanem byl
zůstavitel v době smrti.
(3) Jestliže podle výsledků projednání dědictví toto nabývají dědicové,
kteří mají bydliště na území druhé smluvní strany, a není možno předat
dědictví uvedeným dědicům nebo jejich zmocněncům, předá se dědictví
diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany.
(4) Dědictví se vydá za podmínek, že:
a) jsou zaplaceny všechny daně a poplatky s dědictvím spojené nebo
jejich zaplacení je zajištěno,
b) příslušný orgán vydal povolení nutné k vývozu předmětů tvořících
dědictví nebo k převodu peněžních částek,
c) byly zaplaceny nebo zajištěny všechny pohledávky věřitelů
zůstavitele přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany,
na jejímž území je dědictví.
Kapitola 5
Náklady řízení
Čl.42
Osvobození od žalobní jistoty
(1) Občanům jedné smluvní strany, kteří mají bydliště na území jedné ze
smluvních stran a vystupují před orgány druhé smluvní strany, nelze
uložit složení žalobní jistoty za náklady řízení.
(2) Justiční orgán jedné smluvní strany může požadovat od občanů druhé
smluvní strany složení zálohy na náklady související s provedením
důkazů za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako od vlastních
občanů.
Osvobození od poplatků a nákladů na řízení
Čl.43
Občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany nárok na
osvobození od soudních a notářských poplatků a na bezplatné právní
zastoupení za stejných podmínek jako její vlastní občané.
Čl.44
(1) Žádost o osvobození podle článku 43 této smlouvy může žadatel podat
také u justičního orgánu smluvní strany, jejímž je občanem. Tuto žádost
lze spojit s návrhem na zahájení řízení ve věci, pro kterou má být
osvobození povoleno.
(2) Žádost podaná podle odstavce 1 tohoto článku a případně i návrh na
zahájení řízení budou zaslány justičnímu orgánu druhé smluvní strany
způsobem stanoveným v článku 3 této smlouvy.
Čl.45
(1) K žádosti o osvobození podle článku 43 této smlouvy je třeba
připojit potvrzení o osobních, rodinných a majetkových poměrech
žadatele, které vydá příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má
žadatel bydliště.
(2) Nemá-li žadatel bydliště na území žádné ze smluvních stran, může
potvrzení vydat diplomatická mise nebo konzulární úřad smluvní strany,
jejímž je občanem.
(3) Justiční orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození, může žádat
od orgánu, který potvrzení vydal, doplnění údajů nebo potřebná
objasnění.
Kapitola 6
Uznání a výkon rozhodnutí
Čl.46
(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a
vykonávají na svém území tato rozhodnutí justičních orgánů druhé
smluvní strany:
a) rozhodnutí o nárocích majetkové povahy ve věcech občanských, jakož i
soudem schválené smíry v těchto věcech,
b) rozhodnutí o náhradě škody přiznané v trestním řízení.
(2) Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a
vykonávají na svém území rozhodnutí rozhodčích orgánů, jestliže:
a) rozhodnutí se zakládají na písemné dohodě o příslušnosti rozhodčího
orgánu a vydal je rozhodčí orgán dohodou určený v mezích svého
oprávnění stanoveného dohodou a
b) dohoda o příslušnosti rozhodčího orgánu je platná podle právního
řádu účastníky zvoleného, a nebyl-li právní řád účastníky zvolen, podle
právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno
nebo vykonáno.
Čl.47
(1) Rozhodnutí uvedená v článku 46 této smlouvy budou uznána a vykonána
za podmínek, že:
a) rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle právního řádu smluvní
strany, na jejímž území bylo vydáno;
b) orgán, který rozhodnutí vydal, byl příslušný podle ustanovení této
smlouvy nebo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se o
uznání nebo výkon žádá;
c) o téže věci mezi týmiž účastníky nebylo již dříve vydáno pravomocné
rozhodnutí orgánem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí
vykonáno, nebo nebylo na území této smluvní strany uznáno pravomocné
rozhodnutí orgánu třetího státu;
d) rozhodnutí bylo vydáno na základě právního řádu určeného touto
smlouvou;
e) účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno, nebyl zbaven možnosti
účastnit se řízení a v případě procesní nezpůsobilosti možnosti mít
zástupce; předvolání nebo návrh na zahájení řízení mu byly doručeny do
vlastních rukou;
f) smluvní strana, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo
vykonáno, má za to, že uznání nebo výkon nenaruší její svrchovanost
nebo bezpečnost nebo nebude v rozporu se základními zásadami jejího
právního řádu
.
(2) Předběžně vykonatelná rozhodnutí a předběžná opatření o vyživovací
povinnosti lze na území dožádané smluvní strany vykonat, i když
podléhají řádným opravným prostředkům.
Čl.48
(1) Rozhodnutí vydaná justičními orgány jedné smluvní strany týkající
se osobního stavu občanů druhé smluvní strany budou na jejím území
uznána za podmínek stanovených v článku 47 této smlouvy.
(2) O uznání rozhodnutí uvedených v odstavci 1 tohoto článku může žádat
každý, kdo na tom má právní zájem.
Čl.49
Pravomocná rozhodnutí justičních orgánů jedné smluvní strany týkající
se osobního stavu jejích občanů jsou platná na území druhé smluvní
strany bez přezkoumání.
Čl.50
K uznání a nařízení výkonu rozhodnutí je příslušný justiční orgán
smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.
Čl.51
(1) Návrh na uznání rozhodnutí nebo nařízení výkonu rozhodnutí může být
podán přímo u justičního orgánu smluvní strany, na jejímž území má být
rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, nebo u orgánu, který ve věci rozhodl v
prvním stupni. V tomto případě bude návrh postoupen justičnímu orgánu
druhé smluvní strany způsobem stanoveným v článku 3 této smlouvy.
(2) K návrhu se musí připojit:
a) ověřený opis rozhodnutí, opatřený doložkou právní moci a
vykonatelnosti nebo předběžné vykonatelnosti, pokud právní moc,
vykonatelnost nebo předběžná vykonatelnost nevyplývá z rozhodnutí
samého;
b) ověřený doklad o tom, že účastník, proti němuž bylo rozhodnutí
vydáno, byl k řízení řádně a včas obeslán a v případě procesní
nezpůsobilosti řádně zastoupen;
c) ověřený překlad příloh uvedených pod písmeny a) a b) tohoto odstavce
do úředního jazyka smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí
uznáno nebo vykonáno.
Čl.52
(1) Orgán rozhodující o uznání a výkonu rozhodnutí se omezí na
zjištění, zda byly dodrženy podmínky uvedené v článcích 47 a 51 této
smlouvy. Zjistí-li, že tyto podmínky byly splněny, rozhodnutí uzná nebo
nařídí jeho výkon.
(2) Nestanoví-li tato smlouva jiný postup, justiční orgán, který
rozhoduje o uznání a výkonu rozhodnutí, postupuje podle právního řádu
svého státu.
Čl.53
(1) Byl-li účastník osvobozený podle článku 42 této smlouvy od
povinnosti složit jistotu odsouzen pravomocným rozhodnutím k náhradě
nákladů řízení, nařídí justiční orgán smluvní strany na návrh
oprávněného bezplatně výkon tohoto rozhodnutí.
(2) Ustanovení článku 51 této smlouvy platí obdobně i v případě
uvedeném v odstavci 1 tohoto článku.
(3) Orgán, který je příslušný nařídit výkon rozhodnutí podle odstavce 1
tohoto článku, se omezí na zjištění, zda rozhodnutí o nákladech řízení
je pravomocné a vykonatelné.
Čl.54
Orgán smluvní strany, na jejímž území byly náklady řízení zálohovány
státem, požádá justiční orgán druhé smluvní strany, aby tyto náklady
vymohl. Vybranou částku odevzdá diplomatické misi nebo konzulárnímu
úřadu dožadující smluvní strany.
Čl.55
Ustanoveními této smlouvy o výkonu rozhodnutí nejsou dotčeny právní
předpisy smluvních stran týkající se převodu peněz nebo vývozu věcí
získaných výkonem rozhodnutí.
Kapitola 7
Zasílání dokladů o osobním stavu
Čl.56
(1) Smluvní strany si navzájem zasílají výpisy z matrik týkající se
občanů druhé smluvní strany. Výpisy se zasílají bezplatně
prostřednictvím diplomatických misí nebo konzulárních úřadů.
(2) Smluvní strany si navzájem zasílají na žádost a bezplatně pro
úřední potřebu příslušných orgánů výpisy z matrik způsobem uvedeným v
odstavci 1 tohoto článku.
(3) Občané jedné smluvní strany mohou zasílat své žádosti o zaslání
výpisů z matrik nebo dalších dokladů o osobním stavu přímo příslušnému
orgánu druhé smluvní strany. Požadované doklady budou žadateli zaslány
prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvní
strany, jejíž orgán doklad vyhotovil. Diplomatická mise nebo konzulární
úřad vybere při předání stanovené poplatky.
Čl.57
(1) Jestliže příslušný orgán jedné smluvní strany provede záznam
doplňujících údajů nebo opravu v matrice týkající se osobního stavu
občana druhé smluvní strany, zašle této smluvní straně výpis z matriky
s doplněnými údaji nebo opravami.
(2) Smluvní strany si budou navzájem zasílat opisy pravomocných
rozhodnutí týkajících se osobního stavu občanů druhé smluvní strany.
(3) Doklady uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se budou zasílat
bezplatně způsobem uvedeným v článku 56 odst. 1 této smlouvy.
Část III
Trestní věci
Kapitola 1
Čl.58
Poskytování právní pomoci
Pokud není v této části stanoveno jinak, poskytování právní pomoci v
trestních věcech se řídí ustanoveními části I této smlouvy.
Čl.59
Převzetí trestního stíhání
(1) Jedna smluvní strana bude podle svého právního řádu na žádost druhé
smluvní strany stíhat své vlastní občany pro činy spáchané na území
druhé smluvní strany, za které ukládají tresty soudy.
(2) Závazek převzít trestní stíhání zahrnuje i taková porušení právního
řádu, za která podle právního řádu dožadující smluvní strany ukládají
tresty soudy, zatímco podle právního řádu dožádané smluvní strany jsou
pouze porušeními právního řádu, za která podle právního řádu dožádané
smluvní strany ukládají opatření jiné orgány než soudy.
(3) Nároky poškozených osob na náhradu škody uplatněné v převzatém
řízení se stanou součástí řízení. Příslušné orgány smluvní strany,
která převzala trestní stíhání, budou v souladu se svým právním řádem
působit, aby o návrzích na náhradu škody bylo rozhodnuto v trestním
řízení.
Čl.60
Obsah žádosti o převzetí trestního stíhání
(1) Žádost o převzetí trestního stíhání nebo její přílohy musí
obsahovat:
a) osobní údaje včetně státního občanství,
b) popis skutkového stavu,
c) důkazní prostředky,
d) ověřený opis spisů, pokud je to třeba, jinak výsledek vyšetřování,
e) opis znění ustanovení, jichž má být použito na čin v souladu s
právním řádem platným v místě spáchání činu (včetně ustanovení o
promlčení),
f) návrh na náhradu škody.
(2) Na žádost dožádané smluvní strany poskytne dožadující smluvní
strana doplňující důkazy.
(3) Jestliže při předložení žádosti o převzetí řízení je obviněný ve
vazbě nebo předběžně zadržen, bude zařízeno jeho převezení na území
dožádané smluvní strany.
(4) Dožádaná smluvní strana sdělí dožadující smluvní straně konečné
rozhodnutí. Na žádost dožadující smluvní strany bude jí zasláno jedno
vyhotovení tohoto rozhodnutí.
Kapitola 2
Vydávání
Čl.61
Povinnost k vydání
Smluvní strany si vzájemně na žádost vydají za podmínek stanovených v
této smlouvě osoby, které se zdržují na jejich území, k provedení
trestního řízení nebo k výkonu trestu.
Čl.62
Podmínky vydání
(1) Vydání k provedení trestního řízení je přípustné pouze pro činy
soudně trestné, za které podle právního řádu obou smluvních stran může
být uložen trest odnětí svobody ve výměře vyšší než jeden rok.
(2) Vydání k výkonu trestu je přípustné pouze pro činy soudně trestné
podle právního řádu obou smluvních stran, za které byl odsouzené osobě
uložen trest odnětí svobody ve výměře vyšší než jeden rok.
Čl.63
Odmítnutí vydání
(1) K vydání nedojde, jestliže:
a) vyžadovaná osoba je občanem dožádané smluvní strany,
b) trestný čin byl spáchán na území dožádané smluvní strany,
c) podle právního řádu dožádané smluvní strany nemůže být zahájeno
trestní řízení nebo rozsudek nemůže být vykonán z důvodu promlčení nebo
z jiných zákonných důvodů,
d) vydání není přípustné podle právního řádu jedné ze smluvních stran,
e) proti vyžadované osobě byl na území dožádané smluvní strany vynesen
pravomocný rozsudek pro týž trestný čin nebo trestní řízení bylo
pravomocným rozhodnutím zastaveno.
(2) V případě, že k vydání nedojde, dožádaná smluvní strana to oznámí
dožadující smluvní straně a sdělí důvody, pro které k vydání nedošlo.
Čl.64
Žádost o vydání
(1) K žádosti o vydání k provedení trestního řízení se přiloží zatýkací
rozkaz spolu s vylíčením činu, údaje o důkazech, jež zdůvodňují
podezření z trestné činnosti, a opis znění ustanovení právních
předpisů, které se vztahují na čin (včetně ustanovení o promlčení).
Jestliže byla činem způsobena škoda, sdělí se údaje o jejím rozsahu a
výši.
(2) K žádosti o vydání k výkonu trestu se přiloží jedno vyhotovení
pravomocného rozsudku, jakož i znění ustanovení právního řádu, která
byla použita. V případě, že odsouzený již vykonal část trestu, je třeba
sdělit také údaje o její délce.
(3) Pokud je to možné, připojí se k žádosti o vydání popis, údaje o
poměrech a fotografie vyžadované osoby, jakož i údaje o jejím státním
občanství a místě pobytu, pokud tyto údaje nevyplývají ze zatýkacího
rozkazu nebo z rozsudku.
Čl.65
Doplnění údajů k žádosti o vydání
Neobsahuje-li žádost o vydání všechny nezbytné údaje, může dožádaná
smluvní strana žádat jejich doplnění a k tomu určit lhůtu do dvou
měsíců. Na žádost dožadující smluvní strany může být tato lhůta
prodloužena nejvíce o další dva měsíce.
Čl.66
Zatčení za účelem vydání
Po obdržení žádosti o vydání dožádaná smluvní strana učiní bezodkladně
opatření k zatčení vyžadované osoby. Těchto opatření není třeba, je-li
zřejmé, že k vydání podle této smlouvy nemůže dojít.
Čl.67
Předběžné zatčení
(1) Na žádost lze zatknout osobu dříve, než dojde žádost o vydání,
jestliže příslušný orgán dožadující smluvní strany se odvolá na
zatýkací rozkaz nebo pravomocný rozsudek a zároveň oznámí žádost o
vydání. Žádost může být podána poštou, dálnopisem, rádiem, telefonem
nebo jiným podobným způsobem.
(2) Příslušné orgány jedné smluvní strany mohou i bez žádosti podle
odstavce 1 tohoto článku zatknout osobu zdržující se na jejich území,
jestliže tato osoba spáchala na území druhé smluvní strany čin soudně
trestný, pro který je vydání podle této smlouvy možné.
(3) O zatčení podle odstavců 1 a 2 tohoto článku musí být druhá smluvní
strana bezodkladně vyrozuměna.
Čl.68
Propuštění zatčené osoby
(1) Dožádaná smluvní strana může zatčenou osobu propustit na svobodu,
jestliže ve lhůtě stanovené v článku 65 této smlouvy nebyly zaslány
doplňující údaje.
(2) Osoba zatčená podle článku 67 této smlouvy může být propuštěna na
svobodu, jestliže žádost o vydání nedojde do dvou měsíců ode dne, kdy
druhá smluvní strana byla vyrozuměna o předběžném zatčení.
Čl.69
Odklad vydání
Je-li osoba, o jejíž vydání se žádá, trestně stíhána nebo byla-li
odsouzena za jiný trestný čin na území dožádané smluvní strany, může
být vydání odloženo do skončení trestního stíhání nebo do skončení
výkonu trestu.
Čl.70
Dočasné vydání
(1) Na odůvodněnou žádost dožadující smluvní strany může být osoba, o
jejíž vydání se žádá, dočasně vydána k provedení určitých procesních
úkonů, jestliže by odklad vydání mohl mít za následek promlčení
trestního stíhání nebo by mohl podstatně ztížit vyšetřování činu, který
spáchala osoba, o jejíž vydání se žádá.
(2) Dočasně vydaná osoba musí být po provedení úkonů, pro něž byla
vydána, vrácena bezodkladně, nejpozději do tří měsíců ode dne dočasného
vydání.
Čl.71
Žádost více států o vydání
Žádá-li o vydání téže osoby více států, rozhodne dožádaná smluvní
strana, které žádosti vyhoví. Přitom přihlédne ke státnímu občanství
vyžadované osoby, jakož i k místu spáchání a závažnosti činu.
Čl.72
Meze stíhatelnosti
(1) Bez souhlasu dožádané smluvní strany nemůže být vydaná osoba
trestně stíhána ani nesmí být na ní vykonán trest za jiné činy, kterých
se dopustila před vydáním a které nejsou uvedeny v žádosti o vydání;
nemůže být rovněž vydána třetímu státu.
(2) Souhlasu dožádané smluvní strany není třeba, jestliže:
a) vydaná osoba, která není občanem dožadující smluvní strany,
neopustila území této smluvní strany do jednoho měsíce po skončení
trestního řízení nebo po skončení výkonu trestu, ačkoliv měla možnost
tak učinit. Do této lhůty se nepočítá doba, po kterou vydaná osoba
nemohla opustit území dožadující smluvní strany nezávisle na své vůli;
b) vydaná osoba opustila území dožadující smluvní strany a znovu se na
toto území dobrovolně vrátila.
Čl.73
Sdělení výsledků trestního řízení
Smluvní strany si vzájemně sdělí výsledky trestního řízení proti
vydaným osobám. Jestliže byl proti těmto osobám vydán pravomocný
rozsudek, bude zaslán jeho opis.
Čl.74
Vydání
Dožádaná smluvní strana sdělí druhé smluvní straně místo a den vydání
vyžádané osoby. Nepřevezme-li dožadující smluvní strana vydanou osobu
do patnácti dnů od stanoveného dne, může být tato osoba propuštěna na
svobodu. Dohodou smluvních stran může být tato lhůta prodloužena,
nejdéle však o dalších patnáct dní.
Čl.75
Opětovné vydání
Vyhne-li se vydaná osoba jakýmkoliv způsobem trestnímu řízení nebo
výkonu trestu, pro který byla vydána, a vrátí-li se nebo se zdržuje na
území dožádané smluvní strany, bude tato osoba na novou žádost
dožadující smluvní strany vydána, aniž by bylo třeba předložit
písemnosti uvedené v článku 64 této smlouvy.
Čl.76
Průvoz
(1) Jedna smluvní strana povolí na žádost druhé smluvní strany přes své
území průvoz osoby, která byla vydána třetím státem druhé smluvní
straně. Dožádaná smluvní strana nemusí průvoz povolit, je-li vydání
nepřípustné podle ustanovení této smlouvy.
(2) Žádost o průvoz se podává a projednává stejným způsobem jako žádost
o vydání.
(3) Orgány dožádané smluvní strany provedou průvoz způsobem, který
pokládají za nejvhodnější.
Čl.77
Náklady vydání a průvozu
(1) Náklady vydání hradí ta smluvní strana, na jejímž území vznikly, s
výjimkou nákladů za převoz, které hradí dožadující smluvní strana.
(2) Náklady průvozu hradí dožadující smluvní strana.
Čl.78
Vydání věcí
(1) Dožadující smluvní straně budou vydány věci, jichž bylo použito ke
spáchání činu, pro který je vydání podle ustanovení této smlouvy možné,
jakož i věci, které pachatel získal spácháním takového činu, případně
jejich protihodnota, a každá jiná věc pachatele, které může být použito
jako důkazu v trestním řízení; tyto věci budou vydány i v případě, že k
vydání pachatele nedojde pro jeho smrt nebo z jiného důvodu.
(2) Dožádaná smluvní strana může dočasně zadržet věci, jejichž vydání
se žádá, jestliže tyto věci potřebuje v jiném trestním řízení.
(3) Práva třetích osob k vydaným věcem zůstávají nedotčena. Po skončení
trestního řízení vrátí dožadující smluvní strana věci dožádané smluvní
straně, aby byly předány oprávněným osobám. V případě, že se oprávněné
osoby nacházejí na území dožadující smluvní strany, lze jim se
souhlasem dožádané smluvní strany věci předat přímo.
Čl.79
Sdělování odsouzení
(1) Smluvní strany se navzájem každoročně informují o pravomocných
rozsudcích vynesených v trestních věcech nad občany druhé smluvní
strany.
(2) Příslušné orgány jedné smluvní strany poskytují orgánům druhé
smluvní strany na jejich žádost bezplatně výpisy z rejstříku trestů.
Část IV
Závěrečná ustanovení
Čl.80
Tato smlouva bude ratifikována. Výměna ratifikačních listin se
uskuteční v Hanoji.
Čl.81
Tato smlouva vstoupí v platnost třicátého dne po dni výměny
ratifikačních listin a zůstane v platnosti pět let.
Její platnost se prodlužuje vždy na dobu pěti let, jestliže ji žádná ze
smluvních stran písemně nevypoví do šesti měsíců před uplynutím
probíhajícího období její platnosti.
Dáno v Praze dne 12. října 1982 ve dvou původních vyhotoveních, každé v
jazyce českém a vietnamském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Na důkaz toho zmocněnci tuto smlouvu podepsali a opatřili ji
příslušnými pečetěmi.
Z plné moci prezidenta Československé socialistické republiky:
Antonín Kašpar v. r.
Z plné moci předsedy Státní rady Vietnamské socialistické republiky:
Phan Hien v. r.
