o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce


Published: 2008

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$20 per month, or Get a Day Pass for only USD$4.99.
473/2008 Sb.



VYHLÁŠKA



ze dne 17. prosince 2008



o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce



Změna: 275/2010 Sb.



Změna: 233/2011 Sb.



Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 108 odst. 1 zákona č.

258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých

souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 274/2003 Sb., zákona č.

320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 392/2005 Sb., zákona č.

222/2006 Sb. a zákona č. 110/2007 Sb., (dále jen „zákon“), k provedení

§ 75a odst. 1 a 4 zákona:



§ 1



Tato vyhláška upravuje rozsah infekcí, pro které je zaveden systém

epidemiologické bdělosti (surveillance), a stanoví



a) rozsah shromažďovaných údajů o infekcích, způsob a lhůty jejich

hlášení,



b) laboratorní diagnostiku, epidemiologické šetření a stanovení druhu a

způsobu provedení protiepidemických opatření infekčních onemocnění,



c) základní charakteristiku, klinickou definici a klasifikaci

infekčních onemocnění.



§ 2



Infekce, které jsou zahrnuty v systému epidemiologické bdělosti, jsou

uvedeny v příloze č. 1 této vyhlášky.



§ 3



(1) Rozsah údajů a postup podle § 1 písm. a) až c) upravuje při výskytu



a) záškrtu příloha č. 2 k této vyhlášce,



b) dávivého kašle příloha č. 3 k této vyhlášce,



c) spalniček příloha č. 4 k této vyhlášce,



d) chřipky a akutních respiračních infekcí příloha č. 5 k této

vyhlášce,



e) invazivního meningokokového onemocnění příloha č. 6 k této vyhlášce,



f) invazivních onemocnění vyvolaných Haemophilus influenzae typ b a

non-b příloha č. 7 k této vyhlášce,



g) nákaz vyvolaných virem lidského imunodeficitu (HIV/AIDS) příloha č.

8 k této vyhlášce,



h) tuberkulózy příloha č. 9 k této vyhlášce,



i) legionelózy příloha č. 10 k této vyhlášce,



j) přenosné dětské obrny (poliomyelitidy) příloha č. 11 k této

vyhlášce,



k) tetanu příloha č. 12 k této vyhlášce,



l) zarděnek a kongenitálního zarděnkového syndromu (KZS) příloha č. 13

k této vyhlášce,



m) příušnic příloha č. 14 k této vyhlášce.



(2) Rozsah údajů a postup podle § 1 písm. a) až c) dále upravuje při

výskytu:



a) západonilské horečky příloha č. 15 k této vyhlášce,



b) enterohemoragickými Escherichia coli (EHEC) příloha č. 16 k této

vyhlášce,



c) virové hepatitidy A příloha č. 17 k této vyhlášce,



d) virové hepatitidy B příloha č. 18 k této vyhlášce,



e) virové hepatitidy C příloha č. 19 k této vyhlášce,



f) chlamydia trachomatis příloha č. 20 k této vyhlášce,



g) invazivních pneumokokových onemocnění příloha č. 21 k této vyhlášce,



h) kampylobakteriózy příloha č. 22 k této vyhlášce,



i) lymeské borreliózy příloha č. 23 k této vyhlášce,



j) pásového oparu příloha č. 24 k této vyhlášce,



k) rotavirových infekcí příloha č. 25 k této vyhlášce,



l) salmonelózy příloha č. 26 k této vyhlášce,



m) získané nebo vrozené syfilis příloha č. 27 k této vyhlášce,



n) klíšťové encefalitidy příloha č. 28 k této vyhlášce,



o) planých neštovic (varicelly) příloha č. 29 k této vyhlášce,



p) virové hepatitidy E příloha č. 30 k této vyhlášce.



§ 4



Osoba poskytující péči^1) hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví údaje

shromažďované o infekcích dle § 2. Při podezření a zjištění každého

jednotlivého případu infekčního onemocnění dle § 3 se postupuje v

rozsahu uvedeném v přílohách č. 2 až 30 této vyhlášky. Hlášení se

podává ve lhůtách a způsobem stanovených jiným právním předpisem^2).



§ 5



Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2009.



Ministr:



MUDr. Julínek, MBA v. r.



Příloha 1



Infekce, které jsou zahrnuty v systému epidemiologické bdělosti



1. NEMOCI



1.1. Nemoci, jimž lze předcházet očkováním:



Záškrt



Infekce, které vyvolává Haemophilus influenza typ b a non b



Chřipka



Spalničky



Příušnice



Dávivý kašel



Přenosná dětská obrna



Zarděnky



Tetanus



1.2. Sexuálně přenosné nemoci:



Chlamydiové infekce



Gonokokové infekce



Nákazy vyvolané virem lidského imunodeficitu (HIV/AIDS)



Příjice (Syfilis)



1.3. Virová hepatitida:



Hepatitida A Hepatitida B Hepatitida C Hepatitida E



1.4. Nemoci přenášené potravinami a vodou a nemoci závislé na

prostředí:



Botulismus



Campylobakterióza



Kryptosporidióza



Lambliáza (giardiáza)



Infekce vyvolané E. coli enterohaemorrhagica



Leptospiróza



Listerióza



Salmonelóza



Shigelóza



Sněť slezinná



Toxoplasmóza



Trichinóza



Yersinióza



Rotavirové infekce



1.5. Jiné nemoci:



1.5.1. Nemoci přenášené nekonvenčními původci Varianta přenosných

spongiformních encefalopatií (Creutzfeldt- Jakobova nemoc)



1.5.2. Nemoci přenášené vzduchem



Legionelóza



Meningokoková onemocnění



Pneumokokové infekce



Tuberkulóza



Těžký akutní respirační syndrom (SARS)



1.5.3. Zoonózy (jiné než uvedené pod bodem 1.4.)



Brucelóza



Echinokokóza



Vzteklina



Ptačí chřipka přenesená na člověka



Nákaza virem západonilské horečky



Q horečka



Tularemie



Lymeská borrelióza



Klíšťová encefalitida



1.5.4. Vážné zavlečené nemoci



Cholera



Malárie



Mor



Virové hemorrhagické horečky



1.5.5. Ostatní nemoci



Plané neštovice



Pásový opar



Příloha 2



Systém epidemiologické bdělosti záškrtu



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající záškrtu dýchacích cest (horečnaté

onemocnění horních cest dýchacích, charakterizované povlakem na

mandlích, hrtanu nebo nosní sliznici v kombinaci s bolestí v krku a

zvýšenou teplotou) nebo záškrtu jiné lokalizace (onemocnění

charakterizované kožními, spojivkovými, ušními, genitálními vředy či

vředy jiného typu). Inkubační doba 2 až 5 dnů.



2. Každý případ záškrtu je klinicky podle lokalizace charakterizován

jako:



2.1. difterie hrdla;



2.2. difterie hrtanu - croup;



2.3. difterie nosní;



2.4. difterie kožní;



2.5. difterie jiných orgánů.



3. Období nakažlivosti trvá od konce inkubační doby, po celou dobu

nemoci, obvykle 14 dnů, zřídka déle než 1 měsíc.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



Laboratorní diagnostika se provádí izolací korynebaktéria (C.

diphtheriae, nebo C. ulcerans) produkujícího toxin z klinického vzorku.

Vyšetřující laboratoř zašle každý kmen C. diphtheriae a C. ulcerans do

Národní referenční laboratoře pro pertusi a difterii k dalšímu

určování.



Čl.3



Epidemiologická kriteria



Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém

jeden z případů je laboratorně potvrzený.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Klinicky odpovídající případ



B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ v epidemiologické

souvislosti



C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, který je laboratorně

potvrzený izolací toxigenního kmene korynebaktéria



Pro potřeby národní surveillance je dále definován



Bezpříznakový nosič toxigenního kmene



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění záškrtem, hlásí

orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzené a pravděpodobné onemocnění

včetně nosičství toxigenního kmene a úmrtí na toto onemocnění, a to

případy záškrtu dýchacích cest i záškrtu jiných lokalizací, stejně jako

bezpříznakové případy nosičství toxigenního kmene. Případy s

netoxigenními kmeny C. diphtheriae nebo C. ulcerans se nehlásí. Každá

laboratoř, která izoluje C. diphtheriae nebo C. ulcerans, hlásí izolaci

těchto agens podle jiného právního předpisu.^2)



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt záškrtu



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

záškrtem, provede výtěr z místa klinických projevů, například tonsil,

nosu, kůže, na kultivační vyšetření a zajistí neprodleně jeho transport

do vyšetřující laboratoře. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný

kmen C. diphtheriae a C. ulcerans k ověření a kvantitativnímu stanovení

produkce toxinu do Národní referenční laboratoře pro diftérii a

pertusi. Epidemiologické šetření včetně kontroly proočkovanosti zajistí

orgán ochrany veřejného zdraví zejména s cílem určit zdroj infekce a

cestu přenosu.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku záškrtu



1. Hlášení onemocnění podléhají podle čl. 5 případy záškrtu dýchacích

cest i záškrtu jiných lokalizací, stejně jako bezpříznakové případy

nosičství toxigenního kmene.



2. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho

transport do příslušné vyšetřující laboratoře.



3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^2).



4. Dítě po prožitém onemocnění je možné přijmout do mateřské školy,

školy, školského zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy,

zvláštního dětského zařízení, zařízení sociálních služeb a obdobných

zařízení (dále jen "kolektivní zařízení"), je-li podle výsledků

klinického vyšetření zdrávo a dvě poslední kultivační vyšetření z nosu

a krku byla negativní, pokud jde o C. diphtheriae a C. ulcerans (jinak

jen se souhlasem orgánu ochrany veřejného zdraví, dále jen "OOVZ").



5. Po dobu 7 dnů se provádí lékařský dohled u fyzických osob, které

byly v kontaktu s nemocným či nosičem toxigenního kmene. Na začátku a

konci sledovaného období se provede výtěr z nosu a krku na

mikrobiologické vyšetření.



6. Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají jen nevnímavé

děti k nákaze záškrtem, vnímavé děti až po 7 dnech za předpokladu, že v

zařízení žádné z dětí není nosičem toxického kmene C. diphtheriae.



7. Nevnímavé děti k nákaze záškrtem z rodin, kde se vyskytlo onemocnění

záškrtem, mohou do zařízeni docházet, vnímavé děti k nákaze záškrtem až

po 7 dnech od posledního styku s nemocným.



Příloha 3



Systém epidemiologické bdělosti dávivého kašle



Čl.1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající pertusi, tj. kašel trvající minimálně 2

týdny s jedním z následujících příznaků: záchvaty kašle, kokrhavý kašel

nebo zvracení po záchvatu kašle bez jiných zjevných příčin nebo

apnoická pauza u kojenců. Inkubační doba 7 až 21 dnů.



2. Typická forma pertuse:



Onemocnění obvykle trvá 6 až 8 týdnů a má 3 stadia: katarální (1 až 2

týdny), paroxysmální (2 až 6 týdnů) a rekonvalescentní (1 až 3 týdny).

Počáteční projevy (rýma, slzení, mírný suchý dráždivý kašel,

subfebrilie) odpovídají příznakům běžného nachlazení. Během katarálního

stadia se suchý dráždivý kašel zhoršuje a přechází v záchvatovitý kašel

- stadium paroxysmální. Počet a závažnost záchvatů v průběhu tohoto

stadia stoupá. Záchvat se vyznačuje sérií krátkých exspirií ukončených

charakteristickým zajíkavým táhlým inspiriem. Záchvaty kašle bývají

provázeny dávením i zvracením a objevují se jak v průběhu dne tak i v

noci. Rekonvalescentní stadium je charakterizováno snížením počtu

záchvatů a zmírněním kašle. Nejzávažnější průběh onemocnění bývá u dětí

mladších 1 roku.



3. U dětí ve věku do 15 let a dospělých se pertuse obvykle vyskytuje v

lehčí formě. Probíhá jako suchý dráždivý kašel trvající 2 a více týdnů.

Může být provázen dávením i zvracením, ale bez typických záchvatů.



4. Období nakažlivosti začíná na konci inkubační doby, která trvá 7 -

21 dnů. Nejvyšší je v časném období katarálního stadia, pak se postupně

snižuje. Končí obvykle tři týdny po začátku paroxysmálního stadia či

pět dnů po léčbě antibiotiky.



5. Parapertuse na rozdíl od pertuse má nižší manifestnost. Typický

průběh parapertuse připomíná pertusi s krátkým katarálním stadiem i

kratším stadiem paroxysmálním.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Průkaz specifické protilátkové odpovědi proti dávivému kašli u osob,

které nebyly v nedávné době (v průběhu předchozích 8 týdnů) očkovány.



2. Detekce nukleové kyseliny Bordetella pertussis.



3. Izolace Bordetella pertussis (nebo B. parapertussis) z klinického

vzorku.



4. Standardním laboratorním testem pro diagnózu dávivého kašle je

kultivační průkaz Bordetella pertussis nebo B. parapertusis.



5. K sérologickému vyšetření se odebírají 2 vzorky krve v 3 týdenním

intervalu. První vzorek se odebírá co nejdříve v akutním stadiu.

Předpokladem sérologické diagnózy je současné vyšetření prvního a

druhého vzorku séra. Potvrzením probíhajícího onemocnění je prokázaný

signifikantní (minimálně 4-násobný) vzestup hladin protilátek (proti

pertusi nebo parapertusi) anebo sérokonverze z negativity do

pozitivity.



6. Jakákoli hladina protilátek v jediném vzorku není průkazem akutně

probíhajícího onemocnění.



7. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen B. pertussis a B.

parapertussis k ověření do Národní referenční laboratoře pro pertusi a

difterii.



Čl. 3



Epidemiologická kriteria



Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém

jeden z případů je laboratorně potvrzený.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu.



B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu a

má epidemiologickou souvislost.



C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je

laboratorně potvrzený.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění dávivým kašlem,

hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění dávivým kašlem a úmrtí

na toto onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt dávivého kašle



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

dávivým kašlem, zajistí odběr klinického vzorku na kultivační nebo PCR

vyšetření a provede odběr krve na sérologické vyšetření a zajistí

transport biologického materiálu neprodleně do vyšetřující laboratoře;

nejméně za 3 týdny provede další odběr krve. Osoba poskytující péči^1)

i vyšetřující laboratoř hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví výsledky

podle čl. 4. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen B.

pertussis a B. parapertussis k ověření do Národní referenční laboratoře

pro pertusi a difterii. Epidemiologické šetření včetně kontroly

proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného zdraví zejména s cílem

určit zdroj infekce a cestu přenosu.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění dávivým kašlem



1. Hlášení onemocnění dávivým kašlem podle čl. 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta a kontaktů s

kultivačně pozitivním nemocným, zajištění transportu biologického

materiálu do příslušné laboratoře.



3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^2).



4. Dítě po prodělaném laboratorně prokázaném onemocnění způsobeném B.

pertussis nebo B. parapertussis je možné přijmout do kolektivního

zařízení až po negativním kultivačním vyšetření, provedeném za týden po

léčbě v odstupu 4 až 5 dnů.



5. Do kolektivního zařízení, kde se vyskytlo onemocnění dávivým kašlem,

se nepřijímají neočkované či nesprávně očkované děti po dobu maximální

inkubační doby (21 dnů), nevnímavé fyzické osoby k nákaze dávivým

kašlem očkované řádně a v termínech mohou do zařízení docházet.



Příloha 4



Systém epidemiologické bdělosti spalniček



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající spalničkám, tj. febrilní stav s

generalizovaným exantémem trvajícím déle než 3 dny, kterému předchází

katarální příznaky, teploty > 38°C a jeden nebo více z následujících

příznaků: kašel, rýma, Koplikovy skvrny, konjunktivitida. Inkubační

doba 7 až 18 dnů.



2. Období nakažlivosti začíná od prvního dne před začátkem

prodromálních příznaků a končí do čtyř dnů po vzniku exantému.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Izolace spalničkového viru z klinického vzorku.



2. Detekce nukleové kyseliny viru spalniček v klinickém vzorku

odebraném v akutní fázi onemocnění.



3. Přítomnost specifických protilátek proti spalničkovému viru

charakteristických pro akutní infekci v séru nebo ve slinách:



a) Detekce IgM protilátek proti viru spalniček u osob, které nebyly v

posledních 6 týdnech očkovány.



b) Pro možnost průkazu nízkých hodnot falešných spalničkových IgM

pozitivit u sporadických zarděnkových případů je nutné vyloučit možné

pozitivity IgM protilátek proti viru zarděnek, parvoviru B19, EBV a

HHV6.



4. Průkaz sérokonverze nebo výrazného, několikanásobného vzestupu

hladin specifických spalničkových IgG protilátek vyšetřením dvojice sér

(akutního a rekonvalescentního) osob, které nebyly v posledních 6

týdnech očkovány.



5. Průkaz vzrůstu hladin preexistujících spalničkových IgG protilátek u

reinfekcí.



6. Detekce antigenu spalničkového viru pomocí přímé imunofluorescence v

klinickém vzorku odebraném v akutní fázi onemocnění za použití

monoklonálních protilátek specifických pro spalničky. Ke správné

interpretaci laboratorních výsledků je třeba brát v úvahu též klinické

a epidemiologické údaje včetně statusu očkování. Pokud bylo v

posledních 3 až 6 týdnech provedeno očkování, je nutné zvážit vyšetření

na nevakcinální virus. Izoláty viru spalniček izolované z klinického

materiálu jsou zasílány do Národní referenční laboratoře pro spalničky,

příušnice, zarděnky a parvovirus B19 k dalšímu určování.



Čl. 3.



Epidemiologická kriteria



Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém

jeden z případů je laboratorně potvrzený.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Případ který splňuje klinickou definici onemocnění.



B. Pravděpodobný: Případ který splňuje klinickou definici onemocnění a

je v epidemiologické souvislosti s potvrzeným případem.



C. Potvrzený: Případ, který nebyl v nedávné době (3 až 6 týdnů) očkován

a je potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění spalničkami,

hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto

onemocnění, která splňují klinická a laboratorní kritéria. Vzhledem ke

globálně probíhající eradikaci spalniček je třeba identifikovat

importovaná onemocnění a jejich epidemiologickou souvislost.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt spalniček



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

spalničkami, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu

průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře.

Vyšetřující laboratoř vzorky vyšetří i s ohledem na jinou možnou

etiologii exantematických onemocnění a u laboratorně potvrzeného

případu zajistí zaslání alikvotu séra do Národní referenční laboratoře

pro zarděnky, spalničky, parotitidu a parvovirus B19 ke konfirmaci.

Případ se uzavře až po vyšetření touto laboratoří. Epidemiologické

šetření včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného

zdraví zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění spalničkami



1. Hlášení onemocnění spalničkami podle čl. 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta a kontaktů k

ověření diagnózy, zajištění transportu biologického materiálu do

příslušné laboratoře.



3. Izolace pacienta po dobu 7 dnů po objevení se exantému. Izolace se

provádí podle klinické závažnosti a epidemiologických rizik. Postup při

izolaci upravuje jiný právní předpis^2).



4. Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů, zaměřené na pobyt

případu během doby jeho eventuální expozice (7 až 18 dní před začátkem

exantému) a na kontakty, které měl v období nakažlivosti.



5. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy, zpravidla do 48 hodin po

nahlášení případu, včetně identifikace všech dosud vnímavých fyzických

osob.



6. Osoba poskytující péči^1) zajistí podání normálního lidského

imunoglobulinu (NLIG) dětem do 15 měsíců věku (neočkovaným), osobám s

trvalou kontraindikací, těhotným ženám a osobám s imunosupresí, které

byly v kontaktu s možným, pravděpodobným nebo potvrzeným případem

spalniček, a to dle souhrnu údajů o přípravku.



7. Osoba poskytující péči^1) zajistí očkování vnímavých fyzických osob

k nákaze spalničkami (dětí, kterým nebyly podány alespoň dvě dávky

očkovací látky), u kterých ještě neuplynuly 3 dny od posledního styku s

nemocným. Expozice spalničkám není kontraindikací očkování.



8. U vnímavých fyzických osob k nákaze spalničkami, které byly v přímém

kontaktu, a u kterých uplynuly více než 3 dny od posledního styku s

nemocným, se provádí lékařský dohled; lékařský dohled trvá po dobu

maximální inkubační doby (21 dní).



9. Vnímavé děti, které byly v kontaktu se spalničkami, se přijímají do

kolektivu nejdříve po uplynutí 21 dní.



Příloha 5



Systém epidemiologické bdělosti chřipky a akutních respiračních infekcí



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz infekce viry chřipky probíhá ve formě chřipce

podobného onemocnění nebo ve formě akutní respirační infekce. Inkubační

doba 1 až 4 dny.



1.1. Chřipce podobné onemocnění (ILI) je charakterizováno následujícími

klinickými příznaky:



a) náhlý nástup nemoci, a současně



b) nejméně jedním z celkových symptomů, mezi které patří horečka nebo

zimnice, nevolnost, bolest hlavy, bolest svalů, a současně



c) nejméně jedním z následujících respiračních symptomů, mezi které

patří kašel, pálení v krku, dechová nedostatečnost.



1.2. Akutní respirační infekce (ARI) je charakterizována následujícími

klinickými příznaky:



a) náhlý nástup nemoci, a současně



b) nejméně jedním z následujících respiračních symptomů, mezi které

patří kašel, pálení v krku, dechová nedostatečnost, rýma.



2. Období nakažlivosti je u dospělých osob v prvním až pátém dni

onemocnění. U osob imunosuprimovaných a u dětí může být období

nakažlivosti až do desátého dne onemocnění.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Detekce chřipkového antigenu či nukleové kyseliny ve vyšetřovaném

klinickém materiálu metodami EIA, imunofluorescence, PCR nebo jinými

adekvátními metodami. Vyšetřovaným klinickým materiálem se rozumí

zejména výtěr z nazofaryngu, výtěr z nosu, výtěr z faryngu,

nazofaryngeální aspirát, endotracheální a brochoalveolární laváž.



2. Izolace viru chřipky z odebraného klinického materiálu kultivací v

citlivém buněčném substrátu (buněčné kultury, kuřecí embrya); izolované

viry se neprodleně zasílají k typizaci do Národní referenční laboratoře

pro chřipku zřízenou Ministerstvem zdravotnictví.



3. Sérologický průkaz specifické protilátkové odpovědi proti chřipce

typu A nebo typu B spočívající v minimálně čtyřnásobném vzestupu titru

protilátek v séru odebraném v akutním a rekonvalescentním stádiu

onemocnění, a to v intervalu nejméně 10 dní. Doporučené metody:

komplement- fixační reakce, test inhibice hemaglutinace, ELISA.



4. Průkaz viru chřipky v pitevním materiálu, kterým je trachea,

bifurkace bronchů nebo okrajová zóna pneumonického ložiska.



Čl.3



Epidemiologická kriteria



Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém

jeden z případů je laboratorně potvrzený. V případě chřipkové epidemie

není nezbytně nutný laboratorní průkaz pro potvrzení epidemiologické

souvislosti.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění (ILI nebo

ARI).



B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění

(ILI nebo ARI), a je v epidemiologické souvislosti.



C. Potvrzený: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění (ILI

nebo ARI), potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění chřipkou,

komplikace a úmrtí na toto onemocnění, provede hlášení podle jiného

právního předpisu^2).



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt chřipky a akutních

respiračních infekcí



1. Protiepidemická oddělení OOVZ provádí epidemiologické šetření u

všech netypických výskytů chřipkových onemocnění, zejména s nezvyklým

průběhem v časové a místní souvislosti. Provádí epidemiologické šetření

u všech hlášených úmrtí na chřipku a v přímé souvislosti s chřipkou a

zjišťují, zda nemocná či zemřelá osoba byla očkována proti chřipce před

aktuální chřipkovou sezónou.



2. Osoba poskytující péči^1) ve spolupráci s místně příslušným orgánem

ochrany veřejného zdraví, zajišťuje a provádí včasný odběr biologického

materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do příslušné laboratoře,

která provede základní vyšetření (přímá detekce antigenu a izolační

pokus). Další vyšetření provádí Národní referenční laboratoř pro

chřipku.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku chřipky



1. Hlášení onemocnění dle čl. 5.



2. Odběr biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do

příslušné laboratoře k vyšetření zajišťuje a provádí osoba poskytující

péči^1).



3. V případě objevení se nové varianty chřipkového viru se postupuje

podle Pandemického plánu České republiky pro případ pandemie chřipky

vyvolané novou variantou chřipkového viru.



Příloha 6



Systém epidemiologické bdělosti invazivního meningokokového onemocnění

(IMO)



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající meningokokovému onemocnění, tj.

meningitida a/nebo meningokoková bakteriémie, která může rychle

progredovat za vzniku fulminantní purpury, septického šoku a smrti.

Další projevy jsou možné. Inkubační doba 2 až 7 dnů, výjimečně až 10

dnů.



2. Invazivní meningokokové onemocnění zahrnuje následující klinické

projevy:



2.1. meningokokovou meningitidu,



2.2. Waterhouseův-Friderichsenův syndrom,



2.3. akutní meningokokovou bakteriémii,



2.4. chronickou meningokokovou bakteriémii,



2.5. meningokokovou bakteriémii,



2.6 meningokokové onemocnění srdce,



2.7. jiné závažné meningokokové infekce, např. pneumonii, septickou

artritidu, nebo



2.8. závažnou meningokokovou infekci nespecifikovanou.



3. Období nakažlivosti - během celé doby přítomnosti meningokoků v

sekretech nosu a úst.



Obvykle mizí do 24 hodin po nasazení antibiotické léčby.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Izolace Neisseria meningitidis z primárně sterilního místa

(například krev nebo mozkomíšní mok, nebo méně často, z kloubní,

pleurální nebo perikardiální tekutiny).



2. Detekce nukleové kyseliny N. meningitidis z primárně sterilního

místa.



3. Detekce antigenu N. meningitidis z primárně sterilního místa.



4. Mikroskopický průkaz gramnegativních diplokoků z primárně sterilního

místa.



5. Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické syndromy mohou být

způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení

etiologie N. meningitidis nezbytné. Zdůrazňuje se nutnost určování

agens až do úrovně určení sérologické skupiny N. meningitidis. Odběr na

kultivační vyšetření se provede před nasazením antibiotické terapie.



6. Kmeny N. meningitidis izolované z klinického materiálu, který je za

normálních podmínek sterilní, nebo z tělních tekutin, získané z

klinických projevů (čl. 1), jsou zasílány do Národní referenční

laboratoře pro meningokokové nákazy zřízené Ministerstvem zdravotnictví

k dalšímu určování. Národní referenční laboratoř pro antibiotika

zajišťuje sledování antibiotické rezistence.



Čl. 3



Epidemiologická kriteria



Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém

jeden z případů je laboratorně potvrzený.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.



B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a

epidemiologické kriterium.



C Potvrzený: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a

nejméně jedno z laboratorních kriterií



Čl. 5.



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči, která diagnostikuje invazivní meningokokové

onemocnění, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na

toto onemocnění. Asymptomatické nosičství nebo běžná respirační

onemocnění s průkazem N. meningitidis se nehlásí.



Čl. 6.



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt IMO



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na invazivní

meningokokové onemocnění, provede odběr biologického materiálu k

laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující

laboratoře, která izoláty předá do Národní referenční laboratoře pro

meningokokové nákazy k dalšímu určování. Národní referenční laboratoř

pro antibiotika zajišťuje sledování antibiotické rezistence.

Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví zejména

s cílem zjistit zdroj infekce.



Čl. 7.



Protiepidemická opatření v ohnisku invazivního meningokokového

onemocnění



1. Hlášení onemocnění invazivním meningokokovým onemocněním dle čl. 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho

transport do příslušné laboratoře.



3. Okamžitá hospitalizace a izolace nemocného. Postup při izolaci

upravuje jiný právní předpis^2).



4. Protiepidemická opatření se provádějí při výskytu či na základě

podezření u všech invazivních meningokokových onemocnění, u

neinvazivních se žádná protiepidemická opatření neprovádějí.



5. Při sporadickém výskytu invazivního meningokokového onemocnění se u

osob v kontaktu s nemocným zajišťuje lékařský dohled po dobu jednoho

týdne od posledního styku s nemocným, poučení o nutnosti kontaktovat

lékaře při vzniku příznaků onemocnění včetně zvýšené teploty,

doporučení omezení fyzické námahy.



6. U rizikových osob (osoby v úzkém kontaktu s nemocným, osoby do

jednoho roku věku, dospívající, osoby nad 65 let věku, osoby se známou

imunodeficiencí či jiným oslabením a osoby s předchozím respiračním

onemocněním) zahájí osoba poskytující péči^1) ihned protektivní

chemoterapii.



7. Při výskytu invazivního meningokokového onemocnění způsobeného

séroskupinou, proti níž je dostupná vakcína, je osobám v kontaktu tato

vakcína nabídnuta po uplynutí jednoho týdne od posledního kontaktu s

nemocným.



Příloha 7



Systém epidemiologické bdělosti invazivních onemocnění vyvolaných

Haemophilus influenzae typ b a non-b



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



Klinický obraz odpovídající invazivnímu onemocnění, tj. meningitida,

epiglotitida, sepse, bakteriémie, pneumonie, artritida, osteomyelitida.

Období nakažlivosti může být dlouhé, hlavně u bezpříznakových nosičů.

Po zahájení terapie účinnými antibiotiky končí během 24 až 48 hodin.

Inkubační doba 2 až 4 dny.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Kultivační průkaz H. influenzae z klinického materiálu, který je za

normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev), nebo z

tělních tekutin u klinických projevů (čl. 1).



2. Kultivační průkaz H. influenzae z klinického materiálu vyšetřovaného

při pneumonii: validní vzorek sputa nebo vzorek získaný z

bronchoalveolární laváže (BAL) a hemokultivace.



3. Bezkultivační průkaz antigenů a/nebo nukleové kyseliny H. influenzae

z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní

(cerebrospinální mok, krev), případně v kombinaci s přímým

mikroskopickým průkazem.



Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické syndromy mohou být

způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení

etiologie H. influenzae až do úrovně species H. influenzae a typů

nezbytné. Kmeny H. influenzae izolované z klinického materiálu, který

je za normálních podmínek sterilní, nebo z tělních tekutin, získaných z

klinických projevů podle článku 1, jsou zasílány do Národní referenční

laboratoře pro hemofilové nákazy k dalšímu určování. Národní referenční

laboratoř pro antibiotika zjišťuje rezistenci vůči antibiotikům. Odběry

biologického materiálu na kultivační vyšetření je nutné provést před

nasazením ATB terapie.



Čl. 3



Epidemiologická kritéria



Nejsou definována.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Případ s klinickou epiglotitidou bez jakéhokoliv

laboratorního průkazu nebo s průkazem pouze z nesterilního místa.



B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a

ve výše uvedeném klinickém materiálu byl prokázán antigen H.

influenzae.



C. Potvrzený: Případ potvrzený pozitivním výsledkem kultivačního

vyšetření a/nebo detekcí nukleové kyseliny H. influenzae z výše

uvedeného klinického materiálu.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči, která diagnostikuje invazivní onemocnění

vyvolané H. influenzae hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví případ

onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na invazivní onemocnění způsobené

H. influenzae



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na invazivní

onemocnění způsobené H. influenzae provede odběr biologického materiálu

na laboratorní průkaz etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující

laboratoře, která izoláty předá Národní referenční laboratoři pro

hemofilové nákazy k dalšímu určování. Národní referenční laboratoř pro

antibiotika zajišťuje sledování antibiotické rezistence.

Epidemiologické šetření včetně kontroly proočkovannosti zajistí orgán

ochrany veřejného zdraví zejména s cílem určit zdroj infekce.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku invazivního onemocnění H. influenzae



1. Hlášení onemocnění invazivním onemocněním způsobeným Haemophilus

influenzae b a non-b podle čl. 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu a jeho odeslání do příslušné

laboratoře na laboratorní vyšetření.



3. Izolace nemocného. Postup při izolaci upravuje jiný právní

předpis^2).



4. Lékařský dohled po dobu 4 dnů od posledního kontaktu s nemocným u

dětí mladších 6 let a poučení jejich zákonných zástupců o nutnosti

kontaktovat lékaře při vzniku příznaků onemocnění včetně zvýšené

teploty.



5. Do dětských předškolních zařízení se nepřijímají vnímavé děti k

nákazám způsobeným H. influenzae po dobu maximální inkubační doby od

vyřazení nemocného dítěte.



Příloha 8



Systém epidemiologické bdělosti nákaz vyvolaných virem lidského

imunodeficitu (HIV/AIDS)



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz infekce viry lidského imunodeficitu (HIV) probíhá

řadu let.



1.1. Onemocnění vyvolané virem lidského imunodeficitu (AIDS). Zahrnuje

všechny osoby infikované virem lidského imunodeficitu (HIV), které mají

některou z klinických známek vyjmenovaných v definici případů Evropské

surveillance AIDS.



1.2. Infekce vyvolané virem lidského imunodeficitu (HIV). Diagnóza je

založena na laboratorních kritériích infekce HIV.



2. Období nakažlivosti trvá po celou dobu HIV pozitivity.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Dospělí, adolescenti a děti ve věku 18 měsíců a starší



o Reaktivní výsledek screeningového testu (současná detekce HIV-1/2

protilátek a HIV-1 p24 antigenu) konfirmovaný v Národní referenční

laboratoři pro AIDS zřízené Ministerstvem zdravotnictví.



o Konfirmační vyšetření (současná detekce HIV-1/2 protilátek a HIV-1

p24 antigenu, Western blot a jiné blotingové testy, průkaz HIV-1 p24

antigenu, včetně neutralizačního testu).



o Detekce HIV nukleové kyseliny (RNA nebo DNA).



o Izolace HIV.



2. Děti mladší 18 měsíců



o Detekce HIV nukleové kyseliny (RNA nebo DNA).



o Detekce HIV-1 p24 antigenu včetně neutralizačního testu.



o Izolace HIV.



Čl. 3



Epidemiologická kritéria



Nejsou definována.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Nelze použít.



C. Potvrzený: HIV infekce: jakákoliv osoba splňující laboratorní

kritéria pro HIV infekci AIDS: jakákoliv osoba splňující klinická

kritéria pro AIDS a laboratorní kritéria pro HIV infekci



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



o Národní referenční laboratoř pro AIDS v případě potvrzení HIV

pozitivity hlásí neprodleně výsledek testu:



1. laboratoři, která prováděla vyhledávací vyšetření



2. ošetřujícímu lékaři, který vyšetření ordinoval



3. lékaři příslušného AIDS centra



4. klientovi, který se nechal v Národní referenční laboratoři pro AIDS

vyšetřit na vlastní žádost.



5. místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví



o Lékař AIDS centra odesílá do Národní referenční laboratoře pro AIDS



1. při prvním kontaktu s HIV pozitivní osobou vyplněný formulář:

Hlášení nového případu HIV pozitivity (současně oznamuje také určenému

epidemiologovi příslušného KHS)



2. při změně klinického stavu a v případě úmrtí vyplněný formulář:



Hlášení klinického případu AIDS



Hlášení o úmrtí na HIV/AIDS.



o Laboratoře provádějící screeningové vyšetření HIV zasílají na

příslušném formuláři do Národní referenční laboratoře pro AIDS měsíční

hlášení o počtu provedených vyšetření včetně údajů o vyšetřované

populaci a použitých testech.



o Národní referenční laboratoř pro AIDS údaje analyzuje a předává jako

měsíční hlášení o výskytu HIV/AIDS ve formě tabulek a grafu

Ministerstvu zdravotnictví, Ústavu zdravotnických informací a

statistiky a dvakrát ročně na webových stránkách Státního zdravotního

ústavu. Národní referenční laboratoř pro AIDS údaje o výskytu HIV/AIDS

v ČR hlásí do Evropského monitorovacího centra.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na HIV/AIDS



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na nákazu

HIV/AIDS, provede odběr krve na vyšetření přítomnosti protilátek.

Epidemiologické šetření zajistí osoba poskytující péči^1) nebo orgán

ochrany veřejného zdraví zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu

přenosu.



Čl. 7



Protiepidemická opatření



1. Hlášení onemocnění vyvolaných virem lidského imunodeficitu

(HIV/AIDS) podle čl. 5.



2. Protiepidemická opatření spočívají v uplatňování specifických

preventivních aktivit v dané populaci.



3. Osoba poskytující péči^1) zajistí vyšetření osob, které se poranily

o použitou injekční jehlu, podle uvedené tabulky.

------------------------------------------------ ------------------------------------------------

VYŠETŘENÍ Do 72 hodin po poranění Za 90 dnů po poranění Za 180 dnů po poranění

------------------------------------------------ ------------------------------------------------

Virová hepatitida B Ano* Ano Ano

Virová hepatitida C Ano Ano Ano

HIV Ano Ano Ne

------------------------------------------------ ------------------------------------------------



* U poraněných osob s prokázaným ochranným titrem anti HBs po očkování

nebo prožití nákazy se další vyšetřování markerů VHB ukončí.



Při negativním výsledku markerů HBsAg, anti HCV a anti HIV u

potenciálního zdroje, pokud je známý, se sledování poraněné osoby

ukončí. Součástí vyšetření je i zjištění subjektivních potíží a

klinických příznaků, které mohou souviset s onemocněním virovou

hepatitidou a laboratorní vyšetření aktivity aminotransferáz. Událost

se vždy zaznamená do zdravotní dokumentace poraněné osoby.



Příloha 9



Systém epidemiologické bdělosti tuberkulózy



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



Klinická kritéria TBC splňuje každá osoba s oběma kritérii 1, 2 nebo s

kritériem 3:



1. rozhodnutí lékaře, že klinické příznaky nebo radiologické nálezy

odpovídají tuberkulóze a



2. rozhodnutí lékaře léčit pacienta kompletní antituberkulotickou

léčbou, nebo



3. postmortální nález patologických změn, které by za života pacienta

vedly k zahájení antituberkulotické léčby.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



Laboratorní diagnostika zahrnuje kultivační průkaz mikroorganismů

komplexu Mycobacterium tuberculosis (s výjimkou Mycobacterium bovis

BCG) z jakéhokoliv klinického vzorku.



Závažnost nálezu zvyšuje mikroskopický průkaz acidorezistentních tyček

z jakéhokoliv klinického vzorku, zejména ze spontánního nebo

indukovaného sputa.



V rámci laboratorní diagnostiky lze využít i rychlé diagnostické testy

průkazu tuberkulózních bacilů typu Bactec - MGIT a MB/ BacT, testy

detekce mykobakteriální DNA/RNA a testy průkazu interferonu gama (IGRA

testy), stejně jako histologické vyšetření.



U bakteriologicky ověřených případů se provádí vyšetřování citlivosti

na antituberkulotika.



U izolovaných kmenů Mycobacterium tuberculosis jsou výsledky testů

citlivosti na antituberkulotika konfirmovány v Národní referenční

laboratoři pro mykobakterie. K vyloučení nebo potvrzení

multirezistentní nebo extenzivně rezistentní tuberkulózy provádějí

mykobakteriologické laboratoře izolaci M. tuberculosis a testy

citlivosti i u kmenů izolovaných ze sekčního materiálu nebo u kmenů

izolovaných ze vzorků klinického materiálu osob, které v průběhu

provádění laboratorních testů zemřely.



1. Laboratorní kritéria pro potvrzený případ.



Splnění nejméně jednoho z následujících dvou kritérií:



1.1. Izolace (kultivace) komplexu Mycobacterium tuberculosis (s

výjimkou Mycobacterium bovis-BCG) z klinického vzorku materiálu.



1.2. Detekce nukleových kyselin komplexu M. tuberculosis v klinickém

vzorku materiálu a nález acidorezistentních tyček (ART) při přímé

mikroskopii vzorku.



2. Laboratorní kritéria pro pravděpodobný případ.



Splnění nejméně jednoho z následujících třech kritérií:



2.1. Nález acidorezistentních tyček (ART) při přímé mikroskopii vzorku.



2.2. Detekce nukleových kyselin komplexu M. tuberculosis v klinickém

vzorku materiálu.



2.3. Nález granulomů (granulomatózních změn) při histologickém

vyšetření.



Čl. 3



Epidemiologická kritéria



Nejsou definována.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.



B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a

laboratorní kritéria pro pravděpodobný případ.



C. Potvrzený: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a

laboratorní kritéria pro potvrzený případ.



1. Klasifikace podle infekčnosti.



1.1. Případ s infekční formou TBC onemocnění:



1.1.1. osoba s TBC, vylučující ve sputu nebo v jiném materiálu bacily

komplexu M. tuberculosis, prokázané kultivačně a zejména kultivačně a

mikroskopicky.



1.2. Případ s důvodným podezřením na onemocnění infekční formou TBC:



1.2.1. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní plicní TBC (rtg nález,

histologie apod.), u které výsledky kultivace sputa nebo jiného

materiálu nejsou dosud uzavřeny, nebo



1.2.2. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní plicní TBC, u které

materiál pro bakteriologické vyšetření nebyl získán, nebo



1.2.3. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní pouze mimoplicní TBC, u

které je důvodné podezření na vylučování tuberkulózních bacilů v

tělesných sekretech nebo exkretech do vnějšího prostředí.



1.3. Případ s neprokázanou infekčností:



1.3.1. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní plicní TBC s uzavřeným

mykobakteriologickým vyšetřením s negativním výsledkem.



1.4. Případ s nepravděpodobnou infekčností:



1.4.1. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní pouze mimoplicní TBC kromě

situace uvedené v bodě 1.1.1. a 1.2.3.



2. Klasifikace podle lokalizace onemocnění.



2.1 Plicní tuberkulóza:



Tuberkulóza plicního parenchymu nebo tracheo-bronchiálního stromu nebo

hrtanu.



2.2 Mimoplicní tuberkulóza:



Tuberkulóza jakékoliv lokalizace jiné než uvedené v bodě 2.1, včetně

tuberkulózy pleury a nitrohrudních mízních uzlin bez postižení plicního

parenchymu.



2.3 Diseminovaná tuberkulóza je klasifikována jako plicní tuberkulóza,

je-li postižen plicní parenchym nebo tracheo-bronchiální strom nebo

hrtan, v ostatních případech je klasifikována jako mimoplicní

tuberkulóza.



2.4 Tuberkulóza dýchacího ústrojí:



Plicní tuberkulóza nebo tuberkulóza pleury nebo tuberkulóza

nitrohrudních mízních uzlin.



3. Klasifikace podle předchozí antituberkulotické léčby.



3.1 Dosud neléčen(a):



Osoba, která nebyla nikdy v minulosti léčena pro aktivní tuberkulózu

antituberkulotiky, nebo která užívala léky proti tuberkulóze méně než

jeden měsíc.



3.2 Dříve léčen(a):



Osoba, u níž byla v minulosti diagnostikována aktivní tuberkulóza, a

která užívala léky proti tuberkulóze (mimo preventivní léčbu) minimálně

jeden měsíc.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči, která zahajuje léčbu, hlásí orgánu ochrany

veřejného zdraví onemocnění tuberkulózou. V ostatních případech, kdy

léčba není zahájena, hlásí onemocnění tuberkulózou lékař, který

onemocnění diagnostikuje. Úmrtí na tuberkulózu hlásí osoba poskytující

péči^1).



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt tuberkulózy



1. Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

infekční formou tuberkulózy provede anamnestické, klinické a

rentgenologické vyšetření a zajistí převoz do lůžkového zařízení, které

pacienta izoluje. Dále zajistí epidemiologické šetření zejména s cílem

určit zdroj infekce a cestu přenosu. V případech infekční formy TBC

onemocnění, zejména mikroskopicky pozitivních, s rozsahem ohniska

přesahujícím rodinné kontakty, spolupracuje úzce při epidemiologickém

šetření s orgánem ochrany veřejného zdraví.



2. Ošetřující lékař dále zajistí odběr biologického materiálu na

mikroskopické a kultivační vyšetření, zajistí jeho transport neprodleně

do laboratoře a dále případně zajistí provedení tuberkulínového testu a

případně testu IGRA.



3. Ošetřující lékař v lůžkovém zařízení, dispenzarizující lékař

zodpovědný za vyšetření kontaktů, orgán ochrany veřejného zdraví,

případně jiný orgán podílející se na vyšetření kontaktů, shromažďují

údaje potřebné pro vyšetření kontaktů.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku nákazy



1. Hlášení onemocnění tuberkulózou podle čl. 5.



2. Anamnestické, klinické, rentgenologické vyšetření kontaktů.



3. Provedení dalších testů u kontaktů a podání chemoprofylaxe podle

platných doporučení.



4. Při epidemiologicky závažném výskytu se na šetření a stanovení

opatření podílí orgán ochrany veřejného zdraví.



Příloha 10



Systém epidemiologické bdělosti legionelózy



Čl. 1



Klinická definice legionelózy



1. Legionářská nemoc - akutní onemocnění dolních cest dýchacích s

příznaky pneumonie diagnostikované klinicky, rentgenologicky,

laboratorně. Inkubační doba 2 až 10 dnů.



2. Pontiacká horečka - akutní legionelová infekce bez postižení dolních

cest dýchacích. Inkubační doba 1 až 2 dny.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



Nejméně jedno z těchto kritérií:



1. Přímý průkaz antigenu v moči.



2. Průkaz specifických protilátek v séru.



3. Přímá detekce mikroba v respiračních sekretech.



4. Kultivace na selektivních půdách.



5. Typizace kmenů zaslaných do Národní referenční laboratoře pro

legionely pomocí sekvenace.



Čl. 3.



Epidemiologická kritéria



Expozice stejnému společnému rezervoáru jako u potvrzeného případu.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Splňuje výše uvedenou klinickou definici onemocnění,

epidemiologické kritérium a nejméně jedno z následujících laboratorních

kritérií:



1. čtyřnásobný nebo vyšší vzestup protilátek proti L. pneumophila

jiných sérologických skupin než sg. 1 nebo jiných druhů potvrzený

nepřímou fluorescencí nebo mikroaglutinací;



2. vysoký titr protilátek proti L. pneumophila sg. 1 nebo dalších

sérologických skupin nebo druhů;



3. průkaz specifického agens v respiračních sekretech a plicní tkáni

pomocí přímé fluorescence s monoklonálními protilátkami;



4. průkaz legionel v biologickém materiálu molekulárně biologickými

akreditovanými metodami (PCR).



C. Potvrzený: Splňuje výše uvedenou klinickou definici onemocnění a

jedno nebo více z následujících laboratorních kritérií:



1. izolace legionel z bronchoalveolární laváže, sputa, pleurální

tekutiny, plicní tkáně, krve nebo jiného biologického materiálu;



2. čtyřnásobný nebo vyšší vzestup specifických titrů protilátek proti

Legionella pneumophila sg. 1 potvrzený nepřímou fluorescencí,

mikroaglutinací nebo ELISA testem;



3. průkaz specifického antigenu v moči validovanou diagnostickou

soupravou.



Další klasifikace legionelóz pro účely národního systému

epidemiologické bdělosti:



a. Nozokomiální legionelózy - pacient se nakazil ve zdravotnickém

zařízení.



b. Cestovní legionelózy - pacient se nakazil při jednodenním nebo

vícedenním pobytu v hotelu nebo jiném zařízení hromadného ubytování v

ČR nebo v zahraničí, kde pobýval 2 až 10 dnů před objevením se

klinických příznaků onemocnění.



c. Profesionální legionelózy - nákazy, k nimž došlo při výkonu práce.



d. Komunitní legionelózy - nákazy z ostatních rezervoárů.



e. Jiné.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění legionelózou,

neprodleně hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na

toto onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt legionelózy



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

legionelózou, provede odběry biologického materiálu (bronchoalveolární

laváž, sputum nebo pleurální výpotek, moč, krev, případně další tělní

tekutiny, v případě úmrtí část ze zasaženého ložiska plicní tkáně) k

laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jejich transport do

vyšetřující laboratoře. Vykultivované kmeny, případně odebraný

biologický materiál, předá laboratoř do Národní referenční laboratoře

pro legionely k identifikaci a typizaci nebo zpracování.

Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména

s cílem určit rezervoár infekce a cestu přenosu.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění legionelózou



1. Hlášení onemocnění legionelózou podle článku 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho

transport do příslušné laboratoře.



3. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy včetně vymezení dalších

ohrožených osob, prověření cestovní anamnézy, odběrů vzorků vod z

technických zařízení, návrhu na technickou revizi.“.



Příloha 11



Systém epidemiologické bdělosti přenosné dětské obrny (poliomyelitidy)



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající poliomyelitidě, tj. akutní nástup chabé

parézy jedné či více končetin se sníženými nebo chybějícími šlachovými

reflexy v postižené končetině bez zjevné příčiny a bez ztráty

senzorických nebo kognitivních funkcí.



2. Akutní forma poliomyelitidy je charakterizována jako:



2.1. akutní paralytická poliomyelitida, spojená s vakcinací (s očkovací

látkou);



2.2. akutní paralytická poliomyelitida, divoký virus importovaný;



2.3. akutní paralytická poliomyelitida, divoký virus neimportovaný

(domácí);



2.4. akutní paralytická poliomyelitida;



2.5. akutní neparalytická poliomyelitida;



2.6. akutní dětská obrna u osob mladších 15 let.



3. Inkubační doba do vzniku paralýz je pět až dvanáct dní. Období

nakažlivosti trvá od posledních dní inkubační doby. Vylučování viru

nosohltanovým sekretem trvá asi jeden týden a stolicí až 6 týdnů. Virus

vylučují také osoby s asymptomatickou nákazou (tj. 80 % ze všech

nakažených). Paralytická forma vzniká jen u 1 % nakažených.



Čl.2



Laboratorní diagnostika Alespoň jedno z následujících tří kriterií:



1. Izolace polioviru z klinického vzorku a jeho intratypová

diferenciace - divoký poliovirus (WPV)



2. Virus odvozený z vakcinálního kmene (VDPV) - nejméně 85% shoda s

vakcinálním virem v nukleotidové sekvenci VP1



3. Sabin-like poliovirus: intratypická diferenciace provedená WHO

akreditovanou laboratoří (pro VDPV >1% až 15% VP1 sekvenční rozdíl ve

srovnání s vakcinálním virem stejného typu)



Izoláty polioviru izolované z klinického materiálu jsou zasílány do

Národní referenční laboratoře pro enteroviry k dalšímu určování.



Čl. 3.



Epidemiologická kriteria



Alespoň jedno za následujících epidemiologických souvislostí:



- přenos z člověk na člověka



- cestování v oblasti endemického výskytu poliomyelitidy nebo oblasti s

předpokládanou či potvrzenou cirkulací polioviru.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu



B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu s

epidemiologickou souvislostí s potvrzeným případem



C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je

laboratorně potvrzený



Další údaje pro účely národní surveillance:



- Zavlečený případ - zdroj nákazy mimo ČR, paralytické onemocnění se

projeví do 30 dnů po příjezdu ze zahraničí, zejména z oblastí s

endemickým výskytem paralytické poliomyelitidy.



- Kontakt se zavlečeným případem - zdrojem nákazy je nemocný se

zavlečeným případem paralytické poliomyelitidy. Paralytické onemocnění

se u kontaktu projeví do 30 dnů po začátku paralytické poliomyelitidy

zavlečeného případu.



- Případ v souvislosti s očkováním živou vakcínou proti poliomyelitidě

(VAPP)



a) recipient - onemocní-li paralytickou poliomyelitidou osoba očkovaná

v době od 4 do 30 dnů po podání vakcíny



b) kontakt - onemocní-li paralytickou poliomyelitidou osoba, která v

posledních 30 dnech sama očkovaná nebyla, ale byla v kontaktu s osobou

očkovanou, která dostala živou vakcínu v posledních 60 dnech.



Případ nezavlečený a bez souvislosti s očkováním ("domácí").



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění poliomyelitidou

hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto

onemocnění. V rámci systému epidemiologické bdělosti poliomyelitidy se

hlásí a prošetřují také případy akutních chabých paréz do 15 let věku.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt poliomyelitidy



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

poliomyelitidou, provede odběr stolice a zajistí zaslání odběru do

Národní referenční laboratoře pro enteroviry. Vyšetřující laboratoř

zašle izolovaný kmen polioviru do regionální referenční laboratoře pro

enteroviry ve Světové zdravotnické organizaci pro Evropu.

Epidemiologické šetření včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán

ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu

přenosu.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku poliomyelitidy



1. Hlášení onemocnění.



2. Zajištění odběru biologického materiálu (stolice) k ověření diagnózy

a jeho zaslání do Národní referenční laboratoře pro enteroviry.



3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^2).



4. Zajištění očkování osob proti poliomyelitidě, které byly v úzkém

kontaktu s nemocným bez ohledu na to, zda byly v minulosti očkovány. V

případě, že se jedná o vysoce podezřelý případ poliomyelitidy nebo o

vysoce podezřelý případ akutní chabé parézy, provede se očkování proti

poliomyelitidě jen u osob neočkovaných nebo u osob, jimž byly podány

méně než 3 dávky poliovakcíny.



5. Setření v ohnisku nákazy.



6. Lékařský dohled po dobu 35 dnů od posledního kontaktu s potvrzeným

případem paralytické poliomyelitidy. U osob vykonávajících činnosti

epidemiologicky závažné je nařízen zvýšený zdravotnický dozor po dobu 6

týdnů od posledního kontaktu s potvrzeným případem paralytické

poliomyelitidy.



Příloha 12



Systém epidemiologické bdělosti tetanu



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající tetanu, tj. akutní nástup hypertonie

a/nebo bolestivé svalové kontrakce (zpravidla u čelistních a šíjových

svalů) a/nebo generalizované svalové spazmy bez zjevných zdravotních

příčin. Inkubační doba 3 až 21 dnů.



Klinickou definici tetanu splňuje osoba s nejméně dvěma z následujících

tří kritérií: - bolestivé svalové spasmy žvýkacích a šíjových svalů

vedoucích k obličejovému spasmu (trismus a "rhisus sardonicus"),

bolestivé spasmy svalstva trupu, generalizované spasmy (často

opisthotonus).



2. Z hlediska klinického je každý případ tetanu klasifikován jako:



2.1. lokalizovaný tetanus, charakterizovaný zvýšeným svalovým tonusem

pouze určitých svalových skupin v oblasti vstupní brány infekce nebo

jen izolovaný trismem;



2.2. generalizovaný tetanus lehký, charakterizovaný povšechnou svalovou

hypertonií, ale nepřítomností generalizovaných křečí;



2.3. generalizovaný tetanus středně těžký, charakterizovaný přítomností

generalizovaných křečí ve frekvenci méně než 1krát za hodinu, bez

dysfagie a cyanózy;



2.4. generalizovaný tetanus těžký, charakterizovaný přítomností

generalizovaných křečí ve frekvenci více než 1krát za hodinu s dysfagií

a cyanózou.



Klinickou klasifikaci podle bodů 2.1. až 2.4. lze provést nejdříve

sedmý den po začátku příznaků.



3. Období nakažlivosti: onemocnění není přenosné z člověka na člověka.



Čl.2



Laboratorní diagnostika



Bakteriologické vyšetření na izolaci původce onemocnění z odběru

předpokládané brány vstupu infekce, pokud je zjištěna, a to kultivačně

nebo pokusem na zvířeti, negativní výsledek laboratorního vyšetření

neznamená zpochybnění klinické diagnózy. Průkaz tetanického toxinu v

séru. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen C. tetani do

Národní referenční laboratoře pro tetanus.



Čl. 3



Epidemiologická kritéria



Nejsou definována.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ.



C. Potvrzený: Případ odpovídající klinickým a laboratorním kriteriím.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění tetanem, hlásí

orgánu ochrany veřejného zdraví toto onemocnění a úmrtí na toto

onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt tetanu



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

tetanem, zajistí odběr materiálu na bakteriologické vyšetření s cílem

pokusit se prokázat Clostridium tetani v ráně (pokud je zjištěno

poranění, které bylo pravděpodobnou vstupní branou infekce) a to buď

kultivací nebo pokusem na zvířeti. Dále zajistí odběr krve na

sérologické vyšetření. Zajistí neprodleně transport biologického

materiálu do příslušné vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření

včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného zdraví,

zejména s cílem určit cestu přenosu.



Čl. 7



Protiepidemická opatření při výskytu tetanu



1. Hlášení onemocnění tetanem podle čl. 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření

diagnózy, jeho transport do příslušné laboratoře.



3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^2).



Příloha 13



Systém epidemiologické bdělosti zarděnek a kongenitálního zarděnkového

syndromu (KZS)



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Zarděnky



Klinický obraz odpovídající zarděnkám, tj. akutní nástup generalizované

makulopapulární vyrážky (rash) a nejméně jeden z následujících

příznaků: artralgie, artritida, cervikální, subokcipitální a

postaurikulární lymfadenopatie. Může se též vyskytnout konjunktivitida.

Inkubační doba 14 až 21 dnů.



2. Kongenitální zarděnkový syndrom (KZS)



Riziko poškození plodu závisí na imunitě matky a na stupni těhotenství

v době její infekce. Při onemocnění matky (i inaparentním) v prvním

měsíci gravidity bývá zjevně poškozeno více než 50 % novorozenců, při

onemocnění ve druhém měsíci 25 %, ve třetím měsíci 10 % a ve čtvrtém

měsíci méně než 5 % novorozenců. Infekce virem zarděnek může vést k

intrauterinní smrti plodu, ke spontánnímu potratu a kongenitální

malformaci velkých systémů a nebo k porodu zdánlivě zdravého plodu, u

kterého se vrozená nákaza manifestuje v pozdějším životě poruchou

zraku, sluchu či psychomotorickou retardací aj. Klasickým projevem KZS

je Greggův syndrom, tj. sdružený výskyt vrozených vad srdce (otevřená

tepenná dučej, stenóza plicnice či aorty, defekty srdečního septa), oka

(katarakta, mikroftalmus, glaukom, retinopatie) a hluchoty či

nedoslýchavosti (i jednostranné). Vyskytují se i mikrocefalie a

anomálie zubů, hepatosplenomegalie, meningoencefalitida, trombopenická

purpura, myokarditida, hepatitida, osteoporotické změny metafýz

dlouhých kostí. Postižené děti mívají nižší porodní hmotnost, špatně

prospívají. Pro kongenitální zarděnkový syndrom u dětí mladších 1 roku

života je třeba splnit nejméně dvě z následujících klinických kritérií

uvedených v odstavci A nebo jedno kritérium z odstavce A a jedno z

odstavce B:



A. katarakta, kongenitální glaukom, kongenitální srdeční vada, poruchy

sluchu, pigmentová retinopatie



B. purpura, splenomegalie, mikrocefalie, mentální retardace,

meningoencefalitida, osteoporotické změny metafýz dlouhých kostí,

žloutenka začínající v průběhu 24 hodin po narození.



3. Období nakažlivosti:



3.1. u zarděnek asi 1 týden před objevením se exantému a minimálně 4

dny po jeho začátku;



3.2. u KZS - děti mohou vylučovat virus ve faryngeálním sekretu a moči

měsíce po narození,



výjimečně v průběhu celého 1. roku života, v případě katarakty až do

tří let života.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Kritéria pro potvrzený případ zarděnek:



a. Izolace viru zarděnek u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech

očkovány, 1 týden před a maximálně 1 týden po objevení se vyrážky.

Materiálem pro přímý průkaz viru zarděnek jsou nejlépe výtěry z krku,

jinak vzorky krve, moči a cerebrospinální tekutiny, výtěry z nosu.

Vzorky musí být odebrány co nejdříve.



b. Detekce nukleové kyseliny nevakcinálního viru zarděnek v klinickém

vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění.



c. Průkaz sérokonverze nebo výrazného, několinásobného vzestupu hladin

specifických zarděnkových IgG protilátek vyšetřením dvojice vzorků sér

nebo slin u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány. Průkaz

vzrůstu hladin již existujících zarděnkových IgG protilátek u

reinfekcí.



2. Kritéria pro pravděpodobný případ zarděnek:



Detekce IgM protilátek proti viru zarděnek u osob, které nebyly v

posledních 6 týdnech očkovány. V případě podezření na zarděnky v

těhotenství je nutné další potvrzení pozitivními výsledky testu na IgM

(např. specifický test avidity protilátek IgG proti viru zarděnek

prokazující nízkou aviditu).



3. Kritéria pro kongenitální zarděnkový syndrom (KZS):



a. Izolace viru zarděnek z klinického vzorku.



b. Detekce nukleové kyseliny viru zarděnek.



c. Přítomnost specifických protilátek IgM proti viru zarděnek.



d. Přetrvávání protilátek IgG proti viru zarděnek mezi šestým a

dvanáctým měsícem věku (nejméně 2 vzorky s podobnou koncentrací

protilátek IgG proti viru zarděnek).



Izoláty viru zarděnek izolované z klinického materiálu jsou zasílány do

Národní referenční laboratoře pro spalničky, příušnice, zarděnky a

parvovirus B19 k dalšímu určování.



Čl.3



Epidemiologická kriteria



Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém

jeden z případů je laboratorně potvrzený.



U kongenitálního zarděnkového syndromu spočívá epidemiologická

souvislost ve vertikálním mezilidském přenosu onemocnění z matky na

plod.



Zarděnková infekce je laboratorně prokázána u matky v průběhu

těhotenství.



Čl. 4.



Klasifikace případu onemocnění



Zarděnky



A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu



B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ, který má

epidemiologickou souvislost a/nebo splňuje laboratorní kritéria



C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, který je laboratorně

potvrzený



Kongenitální zarděnkový syndrom (KZS)



A. Možný: Dítě mladší jednoho roku, u něhož má diagnostikující lékař

podezření na KZS. Diagnostikující lékař vysloví podezření na KZS, pokud

má matka dítěte v anamnéze suspektní zarděnky v průběhu těhotenství, a

to dokonce i tehdy, pokud dítě nevykazuje žádné známky KZS.



B. Pravděpodobný: Dítě mladší jednoho roku (i mrtvě narozený plod) bez

laboratorního vyšetření nebo s negativním laboratorním vyšetřením

nejméně s jedním z následujících dvou kritérií:



- epidemiologická souvislost a nejméně jedno z klinických kritérií KZS

uvedených v článku 1, odstavec 2A,



- splněna klinická kritéria pro KZS,



C. Potvrzený: Mrtvě narozený plod s pozitivním laboratorním nálezem

nebo dítě mladší jednoho roku splňující laboratorní kritéria a nejméně

jedno z následujících:



- epidemiologická souvislost,



- nejméně jedno z klinických kritérií KZS uvedených v článku 1,

odstavec 2A



Poznámka: Dítě s pozitivním laboratorním nálezem bez onemocnění

zarděnkami u matky v průběhu těhotenství a bez klinických kritérií KZS

uvedených v článku 1, odstavec 2A bude hlášeno jako případ onemocnění

zarděnkami.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění zarděnkami nebo

KZS, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto

onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt zarděnek a KZS



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

zarděnkami nebo KZS provede odběry biologického materiálu a zajistí

jejich transport do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření

včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného zdraví.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění zarděnkami a KZS



1. Hlášení onemocnění zarděnkami a KZS podle čl. 5.



2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného nebo

vrozeným zarděnkovým syndromem či vrozenou zarděnkovou infekcí

postiženého dítěte k ověření klinické diagnózy v příslušné virologické

laboratoři.



3. Izolace nemocného většinou v domácí izolaci.



4. První klinické vyšetření nemocného dítěte z kolektivního zařízení,

druhé po uplynutí 3 týdnů.



5. Po dobu 3 týdnů od vyřazení nemocného dítěte se provádí u fyzických

osob, které byly v kontaktu s nemocným, lékařský dohled.



6. Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají všechny děti s

výjimkou dětí oslabených.



7. Děti z rodin, kde se vyskytlo onemocnění zarděnkami, mohou do

zařízení docházet.



8. Dítě po přestálém onemocnění zarděnkami je možno přijmout do

zařízení po souhlasu ošetřujícího lékaře.



9. V případě KZS zajištění poučení o ochraně fertilních a těhotných žen

vnímavých k nákaze zarděnkami v kontaktu s nemocným.



Příloha 14



Systém epidemiologické bdělosti příušnic



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz, odpovídající příušnicím, například horečka s akutním

nástupem jednostranného nebo oboustranného, na dotyk citlivého,

ohraničeného otoku příušních nebo jiných slinných žláz, trvající déle

než 2 dny, bez jiných zjevných příčin. Výjimečně může být onemocnění

komplikováno orchitidou, meningitidou, pankreatitidou a oophoritidou,

velmi vzácně encefalitidou. Inkubační doba 16 až 18 dnů.



2. Období nakažlivosti: ze slin 7 dní před a 9 dní po začátku

onemocnění. Inaparentně nemocní mohou být rovněž zdrojem infekce.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Přímý průkaz nevakcinálního kmene viru příušnic izolací z klinického

vzorku, odebraného v akutní fázi onemocnění.



2. Detekce nukleové kyseliny nevakcinálního kmene viru příušnic v

klinickém vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění.



3. Detekce IgM protilátek proti viru příušnic u osob, které nebyly v

posledních 6 týdnech očkovány.



4. Průkaz sérokonverze nebo výrazného, několikanásobného vzestupu

hladin specifických parotitických IgG protilátek vyšetřením dvojice

vzorků sér nebo slin osob, které nebyly v posledních 6 týdnech

očkovány.



5. Průkaz vzrůstu hladin již existujících parotitických IgG protilátek

u reinfekcí.



6. Detekce antigenu nevakcinálního kmene viru příušnic (DFA) pomocí

specifických parotitických monoklonálních protilátek v klinickém

vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění.



Ke správné interpretaci laboratorních výsledků je třeba brát v úvahu

též klinické a epidemiologické údaje včetně statusu očkování.“.



Čl. 3.



Epidemiologická kriteria



Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém

jeden z případů je laboratorně potvrzený.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.



B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a

je v epidemiologické souvislosti s potvrzeným případem.



C. Potvrzený: Případ potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření nebo

případ potvrzený detekováním divokého kmene viru příušnic v případě

nedávného očkování.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění příušnicemi,

hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto

onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt příušnic



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

příušnicemi provede odběry biologického materiálu k laboratornímu

průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění příušnicemi



1. Hlášení onemocnění příušnicemi podle čl. 5.



2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného k

ověření klinické diagnózy v příslušné virologické laboratoři



3. Izolace pacienta u nekomplikovaných případů doma po dobu 9 dní od

začátku onemocnění, hospitalizace dle klinické závažnosti a

epidemiologických rizik.



4. První klinické vyšetření nemocného dítěte po jeho vyřazení z

kolektivního zařízení, druhé po uplynutí 3 týdnů.



5. Po dobu 3 týdnů od vyřazení nemocného dítěte z kolektivního zařízení

se provádí u fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným, lékařský

dohled.



6. Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají všechny děti s

výjimkou oslabených dětí.



7. Děti nevnímavé k nákaze příušnicemi mohou do kolektivního zařízení

docházet.



8. Děti nevnímavé k nákaze příušnic z rodin, kde se vyskytlo onemocnění

příušnicemi, mohou do zařízení docházet.



9. Dítě vnímavé k nákaze příušnic může do zařízení docházet do 8. dne

po prvním styku s nemocným, nejde-li o styk trvalý (při trvalém styku

se zastavuje docházka ihned) a od 21. dne po posledním styku s

nemocným. Při trvalém styku s nákazou se za poslední den styku považuje

9. den po otoku příušních žláz.



10. Dítě po přestálém onemocnění příušnicemi je možno přijmout do

zařízení po souhlasu ošetřujícího lékaře.



Příloha 15



Systém epidemiologické bdělosti nákaz vyvolaných virem západonilské

horečky (dále jen "WNV")



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající horečnatému onemocnění s neurologickými

příznaky, v rozsahu od silných bolestí hlavy a svalů po aseptickou

meningitidu nebo encefalitidu, s inkubační dobou 2 až 6 dní, v

maximálním rozmezí 2-15 dní, po expozici, která je podmíněna poštípáním

komáry, vzácně přisátím klíštěte rodu Hyalomma, nebo přenosem původce z

člověka na člověka transplantací, transfúzí nebo transplacentárně. Jiný

přenos WNV z člověka na člověka než přenos krví a tkáněmi není

považován za reálný.



Většina nákaz probíhá inaparentně, přibližně 20 % případů se

manifestuje makulopapulózní vyrážkou a lymfadenopatií, postižení

centrálního nervového systému bývá u méně než 1 % klinicky manifestních

nákaz. Při typickém průběhu onemocnění trvá 2 až 7 dní.



2. Viremie dosahuje vrcholu v době objevení se prvních příznaků, během

následujících 4 až 6 dní dochází k postupnému snižování koncentrací

viru na nevýznamné hodnoty. Předpokládá se, že imunita po překonání

nákazy trvá celoživotně, byl však prokázán postupný pokles titru

specifických ochranných protilátek.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Průkaz specifické protilátkové odpovědi (sérum, likvor).



2. Detekce nukleové kyseliny v krvi nebo likvoru.



Laboratorní kriteria pro pravděpodobný případ:



1. Stanovení IgM protilátek proti WNV v séru ELISA testem.



2. Stanovení IgG protilátek proti WNV v séru ELISA testem.



3. Stanovení protilátek proti WNV v séru testem inhibice hemaglutinace

HIT.



Laboratorní kriteria pro potvrzený případ:



1. Průkaz přítomnosti specifických protilátek IgM proti WNV v

mozkomíšním moku.



2. Izolace WNV z krve nebo mozkomíšního moku.



3. Detekce nukleové kyseliny WNV v krvi nebo mozkomíšním moku.



4. Pozitivní virus neutralizační test.



Odebraný biologický materiál (sérum případně likvor) zašle příslušné

zdravotnické zařízení do Národní referenční laboratoře pro arboviry.



Laboratorní výsledky je nutno interpretovat vždy podle stavu případného

očkování proti některým nákazám vyvolaným jinými flaviviry, případně

vyloučit recentní onemocnění uvedenými infekcemi (klíšťová

encefalitida, žlutá zimnice, japonská B encefalitida, dengue).



Čl. 3



Epidemiologická kritéria



Nejméně jedna z následujících epidemiologických souvislostí:



1. Přenos ze zvířete na člověka (pobyt, návštěva nebo expozice

poštípání komárem v oblasti s endemickým výskytem WNV u koní a ptáků,

nebo míst s extrémním přemnožením komárů, zejména v souvislosti se

záplavami, výjimečně přenos přisátím klíštěte)



2. Přenos z člověka na člověka (transplantace, transfúze krve, nebo

transplacentárně).



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kritéria a nejméně

jedna z těchto dvou situací:



1. epidemiologická souvislost,



2. nejméně jedno z laboratorních kriterií pro pravděpodobný případ.



C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická kriteria a nejméně jedno z

laboratorních kriterií pro potvrzený případ.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



1. Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje nákazu WNV, podle

kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví

potvrzené a pravděpodobné případy onemocnění nebo úmrtí na toto

onemocnění. S ohledem na globální změny geografické distribuce vektoru

nákazy je třeba důsledně zjišťovat a hlásit údaje, které se vztahují k

relevantní cestovatelské anamnéze postižené osoby a dále údaje, které

mohou mít vztah k případnému mezilidskému přenosu původce nákazy

(transplantace, transfúze, nebo transplacentární přenos).



2. Místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví zajistí neprodlené

předání informací o potvrzeném případu nákazy WNV všem spádovým

pracovištím transfúzní služby předem dohodnutým způsobem a zároveň

informuje Ministerstvo zdravotnictví.



3. Ministerstvo zdravotnictví zajistí na základě zpráv, které obdrží

cestou systému rychlého varování Evropské komise (EWRS) a

prostřednictvím dalších obdobných systémů, předávání informací o

aktuální epidemiologické situaci ve výskytu humánních případů nákazy

WNV v zahraničí, všem pracovištím transfúzní služby a orgánům ochrany

veřejného zdraví v ČR.



Čl. 6



Činnost zařízení transfuzní služby



Zařízení transfuzní služby zajistí:



a) vyloučení z dárcovství plné krve a krevních složek u všech osob,

které pobývaly v oblasti s probíhajícím přenosem WNV na lidi, a to po

dobu 28 dnů po opuštění takové oblasti^3);



b) v indikovaných případech vyšetření vytipovaných vzorků krve a

krevních složek na přítomnost nukleových kyselin WNV.



Čl. 7



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt nákazy WNV



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na nákazu WNV,

provede odběr biologického materiálu k laboratornímu průkazu

etiologického agens a zajistí transport odebraného materiálu do Národní

referenční laboratoře pro arboviry. Národní referenční laboratoř pro

arboviry ohlásí výsledky podle dohody písemně nebo telefonicky osobě

poskytující péči^1) a příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu

ochrany veřejného zdraví.



Čl. 8



Protiepidemická opatření v ohnisku nákazy WNV



1. Hlášení onemocnění WNV podle článku 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho

transport do Národní referenční laboratoře pro arboviry.



3. Protiepidemická opatření v rozsahu článků 2, 5, 6 a 7 se provádějí

při výskytu nebo na základě podezření u všech případů nákazy WNV.



Příloha 16



Systém epidemiologické bdělosti infekcí vyvolaných enterohemoragickými

Escherichia coli (dále jen "EHEC")



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající infekci EHEC, to je průjem, často

krvavý, a břišní křeče, obvykle bez teploty nebo pouze s nízkou

teplotou (nižší než 38 °C). Onemocnění může být komplikováno

hemolyticko-uremickým syndromem (HUS, dg. D59.3). V patogenezi EHEC

infekcí mají hlavní úlohu Shiga toxiny (Verotoxiny): Shiga toxin 1

(Stx1) a Shiga toxin 2 (Stx2).



2. Inkubační doba onemocnění je 2 až 8 dní. Záleží na velikosti

infekční dávky, která je velmi nízká (u kmenů O157:H7 se udává 10-100

bakterií), na věku a na vnímavosti jedince. Nejrizikovější skupiny

nemocných jsou děti do 5 let a osoby starší nad 60 let.



3. Onemocnění trvá u lehčích případů 5 až 6 dní, v případě systémových

komplikací onemocnění (HUS) onemocnění trvá až řadu týdnů.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Izolace a sérotypizace kmenů Escherichia coli (sklíčková aglutinace

O, H antigenů).



2. Průkaz Shiga (Verotoxinů) (latexová aglutinace, ELISA a jiné).



3. Detekce genů kódujících produkci Shiga toxinů 1 a 2 a jejich

subtypizace.



4. Zjištění dalších faktorů virulence kmenů EHEC: detekce genů pro

adhezin intimin (eae) a EHEC hemolysin (EHEC-hlyA) metodou PCR.



5. Konfirmace O a H antigenů genetickými metodami.



6. Metoda restrikční analýzy (PFGE) ke genetickému zjištění shodných

kmenů v epidemiologické souvislosti.



7. Imunologické stanovení protilátek lipopolysacharid (LPS) v séru

nemocných metodami immunoblotting, pasivní hemaglutinace, ELISA.



Vyšetření se provádí ze vzorku stolice hned na počátku onemocnění,

jinak pravděpodobnost nálezu etiologického agens v materiálu rychle

klesá. V případě neúspěchu klasické kultivace je ve vybraných

laboratořích (Národní referenční laboratoř pro Escherichia coli a

shigely) vhodné použít metodu imunomagnetické separace pro záchyt kmene

EHEC ze stolice, která pro toto vyšetření musí být uchovávána při

teplotě mínus 70 st. C.



Čl. 3



Epidemiologická kriteria



Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:



1. Přenos z člověka na člověka



2. Expozice společnému zdroji



3. Přenos ze zvířete na člověka



4. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Případ s klinickými příznaky, který má

epidemiologickou souvislost, případně laboratorně potvrzený izolát bez

klinických příznaků onemocnění.



C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, který je laboratorně

potvrzený izolací kmene EHEC.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění EHEC, podle

kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví

pravděpodobný nebo potvrzený případ onemocnění EHEC nebo úmrtí na toto

onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologická šetření při podezření na výskyt EHEC



1. Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

EHEC, zajistí odběr stolice a její okamžitý transport do vyšetřující

mikrobiologické laboratoře. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky

osobě poskytující péči1) a příslušnému protiepidemickému oddělení

orgánu ochrany veřejného zdraví. Při záchytu suspektních kmenů EHEC,

zejména séroskupiny O157, O26, O111, O103 a O145, laboratoř okamžitě

odešle kmeny do Národní referenční laboratoře pro Escherichia coli a

shigely Státního zdravotního ústavu. Národní referenční laboratoř

provede konfirmaci kmenů, detekci Shiga toxinů i dalších faktorů

virulence EHEC a zpětně hlásí výsledky ošetřujícímu lékaři, příslušnému

protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví a

mikrobiologické laboratoři.



2. Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví

zajistí u všech případů epidemiologické šetření. Šetření je zaměřeno

především na detailní pátrání po zdroji nákazy, cestě přenosu nákazy a

po dalších případech v ohnisku, na klinickou formu onemocnění a

případné úmrtí, na ověření řádného provedení odběru biologického

materiálu na laboratorní průkaz etiologie, případně na aktivní

zajištění odběrů biologického materiálu. Tato šetření musí být zahájena

okamžitě po průkazu EHEC infekce u prvního případu (index case).



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění EHEC



1. Hlášení onemocnění EHEC podle článku 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.



3. Izolace nemocného, v těžších případech nutná hospitalizace podle

jiného právního předpisu^4).



4. Aktivní vyhledávání všech kontaktů a mikrobiologické vyšetření

jejich vzorku stolice, s požadavkem sérotypizace Escherichia coli. U

kmenů sérotypově shodných s původcem onemocnění zajistit vyšetření

produkce Shiga toxinů.



5. Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě ve

spolupráci s orgány Státní veterinární správy, včetně dodržování

technologie výroby a správné výrobní praxe.



6. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a

potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.



Příloha 17



Systém epidemiologické bdělosti virové hepatitidy A (dále jen "VHA")



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající VHA: postupný rozvoj příznaků, zejména

únavy, bolesti břicha, ztráty chuti k jídlu, občasné nevolnosti a

zvracení, společně s příznakem horečky, nebo žloutenky, nebo zvýšené

hladiny sérové aminotransferázy. Inkubační doba 15 až 50 dnů.



2. Období nakažlivosti: Ve stolici je virus přítomen 1až 2 týdny před

počátkem onemocnění a 1 až 3 týdny po začátku onemocnění. V krvi je

virus přítomen v druhé polovině inkubační doby a na začátku onemocnění.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



Nejméně jedno z těchto kritérií:



1. Detekce specifických protilátek IgM proti VHA.



2. Detekce nukleové kyseliny VHA v séru, plasmě, nebo ve stolici.



3. Detekce antigenu VHA ve stolici.



Čl. 3



Epidemiologická kriteria



Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:



1. Přenos z člověka na člověka



2. Expozice společnému zdroji



3. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný:Každá osoba splňující klinická kriteria s

epidemiologickou souvislostí.



C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická a laboratorní kriteria.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění VHA, hlásí

orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na

toto onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt VHA



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění VHA,

provede odběr biologického materiálu k laboratornímu průkazu onemocnění

a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické

šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit

zdroj infekce a cestu přenosu.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění VHA



1. Hlášení onemocnění VHA podle článku 5.



2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a

kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři. 3. Izolace

nemocného, nebo z nemoci podezřelého, na infekčním oddělení podle

jiného právního^2).



4. U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled

v délce 50 dnů od posledního kontaktu.



5. Příjem nových osob do kolektivů dětí předškolního a školního věku je

zakázán v době provádění lékařského dohledu pro výskyt VHA podle

posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.



6. Osoby v kontaktu s VHA vykonávající činnosti epidemiologicky

závažné, se vyloučí z těchto činností uložením zvýšeného zdravotnického

dozoru na dobu 50 dnů od posledního kontaktu s nemocným.



7. Omezení uvedená v odstavci 4, 5 a 6 se nevztahují na osoby, u nichž

byla prokázána přítomnost celkových protilátek a současně negativita na

specifické protilátky IgM proti viru VHA a na osoby prokazatelně řádně

očkované proti VHA.



8. Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nařídí rozsah a způsob

imunoprofylaxe a v mimořádných situacích, po schválení hlavním

hygienikem ČR, zajišťuje mimořádné očkování v kolektivech. Na základě

rozhodnutí místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví o

lékařském dohledu nebo o zvýšeném zdravotním dozoru, zajistí osoba

poskytující péči^1) u osob v přímém kontaktu s VHA očkování proti VHA.



9. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle

jiných právních předpisů^5).



Příloha 18



Systém epidemiologické bdělosti akutní virové hepatitidy B (dále jen

"VHB")



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající VHB: postupný rozvoj příznaků, zejména

únavy, bolesti břicha, bolesti kloubů, ztráty chuti k jídlu, občasné

nevolnosti a zvracení, společně s příznakem horečky, nebo žloutenky,

nebo zvýšené hladiny sérové aminotransferázy. Inkubační doba 45 až 180

dnů.



2. Období nakažlivosti: všechny HBsAg pozitivní osoby jsou

potencionálně infekční.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



Detekce specifických protilátek IgM proti nukleokapsidovému antigenu

(core) VHB.



Čl. 3



Epidemiologická kriteria



Epidemiologická souvislost s přenosem z člověka na člověka, zejména

přenos krví, sexuálním stykem, nebo přenos vertikální.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kriteria s

epidemiologickou souvislostí.



C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická a laboratorní kriteria.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění akutní VHB,

hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a

úmrtí na toto onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt akutní VHB



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

akutní VHB, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu

průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře.

Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména

s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění akutní VHB



1. Hlášení onemocnění akutní VHB podle článku 5.



2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a

kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.



3. Izolace nemocného nebo z nemoci podezřelého na infekčním oddělení

podle jiného právního předpisu^2).



4. U fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí

lékařský dohled v délce 180 dnů od posledního kontaktu.



5. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle

jiných právních předpisů.^5)



6. Omezení uvedená v odstavci 3 a 4 se nevztahují na osoby s

prokazatelně prožitým onemocněním VHB a na osoby, u nichž byla

prokázána přítomnost protilátek proti povrchovému antigenu HBV v

ochranných množstvích (minimálně 10 IU/l).



7. Zdravotnickému pracovníkovi, který byl při expozici krvi pacienta

poraněn, nebo došlo-li k závažné kontaminaci kůže a sliznic a který

nebyl současně očkován, nebo byl neúplně očkován nebo je u něho známa

neschopnost tvorby anti HBs protilátek, se aplikuje 1 dávka

specifického hyperimunního globulinu proti VHB v souladu se souhrnem

údajů o přípravku.



8. Osoba poskytující péči^1) zajistí vyšetření osob, které se poranily

o použitou injekční jehlu, podle uvedené tabulky.

------------------------------------------------ ---------------------------------------------------

VYŠETŘENÍ Do 72 hodin po poranění Za 90 dnů po poranění Za 180 dnů po poranění

------------------------------------------------ ---------------------------------------------------

Virová hepatitida B Ano* Ano Ano

Virová hepatitida C Ano Ano Ano

HIV Ano Ano Ne

------------------------------------------------ ---------------------------------------------------



* U poraněných osob s prokázaným ochranným titrem anti HBs po očkování

nebo prožití nákazy se další vyšetřování markerů VHB ukončí.



Při negativním výsledku markerů HBsAg, anti HCV a anti HIV u

potenciálního zdroje, pokud je známý, se sledování poraněné osoby

ukončí.



Součástí vyšetření je i zjištění subjektivních potíží a klinických

příznaků, které mohou souviset s onemocněním virovou hepatitidou a

laboratorní vyšetření aktivity aminotransferáz. Událost se vždy

zaznamená do zdravotnické dokumentace poraněné osoby.



Příloha 19



Systém epidemiologické bdělosti virové hepatitidy C (dále jen "VHC")



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



Není důležitá pro účely systému epidemiologické bdělosti. Inkubační

doba 14 až 180 dnů.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



Nejméně jedno z těchto kritérií:



1. Přítomnost specifických protilátek proti viru VHC potvrzená

rozdílným testem na jiném principu testu na stanovení protilátek.



2. Detekce nukleové kyseliny viru VHC v séru nebo plasmě.



3. Detekce antigenu (core) viru hepatitidy C v séru nebo plasmě.



Čl. 3



Epidemiologická kriteria



Nelze použít.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Nelze použít.



C. Potvrzený: Každá osoba splňující laboratorní kriteria.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění VHC, hlásí

orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na

toto onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt virové hepatitidy C



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění VHC,

provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu

onemocnění a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře.

Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména

s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění VHC



1. Hlášení onemocnění VHC podle článku 5.



2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného k

ověření diagnózy v příslušné laboratoři.



3. Pacienti s diagnostikovanou akutní VHC jsou izolováni na infekčních

odděleních. Zdravotní péče je dále zajišťována podle klinického obrazu

nemocného.



4. U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled

v délce 150 dnů od posledního kontaktu.



5. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle

jiných právních předpisů^5).



6. Osoba poskytující péči^1) zajistí vyšetření osob, které se poranily

o použitou injekční jehlu, podle uvedené tabulky.

------------------------------------------------ ---------------------------------------------------

VYŠETŘENÍ Do 72 hodin po poranění Za 90 dnů po poranění Za 180 dnů po poranění

------------------------------------------------ ---------------------------------------------------

Virová hepatitida B Ano* Ano Ano

Virová hepatitida C Ano Ano Ano

HIV Ano Ano Ne

------------------------------------------------ ---------------------------------------------------



* U poraněných osob s prokázaným ochranným titrem anti HBs po očkování

nebo prožití nákazy se další vyšetřování markerů VHB ukončí.



Při negativním výsledku markerů HBsAg, anti HCV a anti HIV u

potenciálního zdroje, pokud je známý, se sledování poraněné osoby

ukončí.



Součástí vyšetření je i zjištění subjektivních potíží a klinických

příznaků, které mohou souviset s onemocněním virovou hepatitidou a

laboratorní vyšetření aktivity aminotransferáz. Událost se vždy

zaznamená do zdravotnické dokumentace poraněné osoby.



Příloha 20



Systém epidemiologické bdělosti infekcí Chlamydia trachomatis



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající chlamydiové infekci, jiné než

lymphogranuloma venereum (dále jen "LGV"), u dětí a dospělých -

zánětlivé onemocnění charakterizované nejméně jedním z následujících

projevů: uretritida, epididymitida, akutní salpingitida, akutní

endometritida, cervitida, proktitida. Inkubační doba 7 až 14 dní,

případně delší.



2. Klinický obraz odpovídající chlamydiové infekci, jiné než LGV, u

novorozenců je charakterizován nejméně jedním z následujících projevů:

zánět spojivek, pneumonie.



3. Klinický obraz odpovídající LGV: zánětlivě ulcerativní infekce

charakterizované nejméně jedním z následujících příznaků: uretritida,

genitální vřed, inguinální lymfadenopatie, cervitida, proktitida.



4. Období nakažlivosti může být velmi dlouhé a není omezeno na

přítomnost klinických známek infekce. Nemocný může být zdrojem infekce

i v době bez subjektivních a objektivních obtíží.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



Infekce Chlamydia trachomatis, jiná než LGV, nejméně jeden z

následujících způsobů průkazu:



1. izolace Chlamydia trachomatis ze vzorku z urogenitálního traktu,

anální oblasti, nebo ze spojivky



2. průkaz Chlamydia trachomatis přímou imunofluorescencí v klinickém

vzorku



3. detekce nukleové kyseliny Chlamydia trachomatis v klinickém vzorku



Infekce Chlamydia trachomatis -LGV, nejméně jeden z následujících

způsobů průkazu:



1. izolace Chlamydia trachomatis ze vzorku z urogenitálního traktu,

anální oblasti, nebo ze spojivky



2. detekce nukleové kyseliny Chlamydia trachomatis v klinickém vzorku



3. v případě pozitivních výsledků podle bodu 1. nebo 2. zároveň

identifikace sérovaru (genovaru) L1, L2 nebo L3



Čl. 3



Epidemiologická kritéria



Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos sexuálním stykem nebo

vertikálním přenosem.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ s epidemiologickou

souvislostí.



C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, laboratorně potvrzený.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



1. Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění vyvolané

Chlamydia trachomatis (jiné než LGV, LGV), hlásí orgánu ochrany

veřejného zdraví potvrzené a pravděpodobné případy onemocnění a úmrtí

na toto onemocnění.



2. Kumulativní data hlásí laboratoře jedenkrát měsíčně místně

příslušným orgánům ochrany veřejného zdraví dle vzoru:



a. počet všech provedených vyšetření strukturovaných podle:



i. pohlaví



ii. věku



iii. diagnózy



iv. odbornosti lékaře



b. počet všech pozitivních nálezů strukturovaných podle:



i. pohlaví



ii. věku



iii. diagnózy



iv. odbornosti lékaře



v. druhu biologického materiálu (výtěr z cervixu, moč apod.)



vi. metody průkazu (včetně názvu testu výrobce)



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na infekci Chlamydia trachomatis



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na infekci

Chlamydia trachomatis, zajistí odběry biologického materiálu k

laboratornímu průkazu onemocnění, jeho transport do vyšetřující

laboratoře, dále provádí cílené vyšetření u všech kontaktů a příslušné

kontroly po léčbě pacientů s diagnostikovanou infekcí.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku Chlamydia trachomatis



1. Hlášení onemocnění vyvolaných Chlamydia trachomatis podle článku 5.



2. Protiepidemická opatření spočívají v řádném provedení depistážního

šetření a vyšetření všech kontaktů nemocného podle jiného právního

předpisu^6).



3. Kontrolní vyšetření pacienta po 6 týdnech po ukončení terapie a

vyšetření na další závažné pohlavně přenosné nemoci (syfilis, kapavka,

HIV/AIDS).



4. Dispenzarizace pacienta po dobu 3 měsíců s následným vyšetřením a

vyřazením z evidence na základě negativního kontrolního vyšetření^7).



5. U dárců reprodukčních buněk se postupuje podle jiného právního

předpisu^8).



Příloha 21



Systém epidemiologické bdělosti invazivních pneumokokových onemocnění



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



Klinický obraz odpovídající invazivnímu onemocnění, to je meningitida,

septikémie, bakteriémie, pneumonie. U pneumonie je nutný průkaz původce

v krvi, séru nebo sekčním materiálu. Inkubační doba podle klinického

obrazu 1 až 4 dny.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Kultivační průkaz Streptococcus pneumoniae z klinického materiálu,

který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev,

sekční materiál) u klinických projevů podle článku 1.



2. Bezkultivační průkaz antigenů Streptococcus pneumoniae latexovou

aglutinací z klinického materiálu, který je za normálních podmínek

sterilní (cerebrospinální mok, krev, sekční materiál) u klinických

projevů podle článku 1.



3. Bezkultivační průkaz DNA Streptococcus pneumoniae metodami

molekulární mikrobiologie z klinického materiálu, který je za

normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev, sekční

materiál) u klinických projevů podle článku 1.



Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické syndromy mohou být

způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení

etiologie Streptococcus pneumoniae nezbytné. Izoláty Streptococcus

pneumoniae z invazivního pneumokokového onemocnění posílají

mikrobiologické laboratoře do Národní referenční laboratoře pro

streptokoky a enterokoky Státního zdravotního ústavu v Praze. Národní

referenční laboratoř pro antibiotika zjišťuje rezistenci vůči

chemoterapeutikům. Odběr na kultivační vyšetření je nutné provést před

nasazením antibiotické terapie.



Čl. 3



Epidemiologická kriteria



Nejsou definována.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Nelze použít.



C. Potvrzený: Případ laboratorně potvrzený výsledkem pozitivního

kultivačního vyšetření nebo detekcí nukleové kyseliny Streptococcus

pneumonie nebo detekcí antigenu Streptococcus pneumoniae z výše

uvedeného klinického materiálu podle článku 2.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje invazivní onemocnění

vyvolané Streptococcus pneumoniae hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví

potvrzený případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na invazivní pneumokokové

onemocnění



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na invazivní

pneumokokové onemocnění, provede odběr biologického materiálu na

laboratorní průkaz etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující

laboratoře a zjistí, zda byl nemocný očkován proti pneumokokům a jakou

očkovací látkou. Podrobné epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany

veřejného zdraví.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku invazivního pneumokokového

onemocnění



1. Hlášení invazivního pneumokokového onemocnění podle článku 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu od nemocného a jeho odeslání

do příslušné laboratoře na laboratorní vyšetření.



3. Izolace nemocného. Postup při izolaci upravuje jiný právní

předpis^4).



Příloha 22



Systém epidemiologické bdělosti kampylobakteriózy



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající kampylobakterióze, to je horečka,

průjem, bolesti břicha. Inkubační doba 1 až 10 dnů.



2. Období nakažlivosti je po celou dobu onemocnění a několik dní po

jeho ukončení. Po infekci dochází často k nosičství, které zpravidla

nepřesahuje období 6 týdnů.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Laboratorní diagnostika kampylobakterióz spočívá v přímém průkazu

baktérií Campylobacter species v biologickém materiálu kultivací na

selektivně diagnostických půdách a identifikaci fenotypovými nebo

genotypovými metodami.



2. Pro epidemiologické účely je nezbytné provádět druhové určení

izolovaných kampylobakterů.



Biologický materiál zasílaný k vyšetření obvykle zahrnuje výtěr z rekta

nebo stolici, méně často sekční materiál, kloubní punktát, krev a

další. Odběr se provádí výtěrem z rekta pomocí tamponu s transportním

mediem.



Čl. 3



Epidemiologická kriteria



Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:



1. Přenos z člověka na člověka



2. Přenos ze zvířete na člověka



3. Expozice společnému zdroji



4. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný:



1. Případ, který splňuje definici klinického případu a má

epidemiologickou souvislost s potvrzeným případem.



2. Případ laboratorně potvrzený s neznámými klinickými kritérii.



3. Případ laboratorně potvrzený bez klinických kritérií



C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je

laboratorně potvrzený.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění

kampylobakteriózou, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobný

nebo potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt kampylobakteriózy



1. Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

kampylobakteriózou, provede odběr biologického materiálu na kultivační

vyšetření a odebraný materiál zašle neprodleně mikrobiologické

laboratoři. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky dle dohody

písemně nebo telefonicky osobě poskytující péči^1) a příslušnému

protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví.



2. Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví

zajistí epidemiologické šetření u potvrzených případů onemocnění

kampylobakteriózou. Šetření spočívá v aktivním vyhledávání kontaktů, to

je předškolních dětí a osob vykonávajících činnosti epidemiologicky

závažné, ve včasném provedení odběru biologického materiálu na

laboratorní průkaz původce onemocnění a v určení zdroje infekce a cesty

přenosu.



3. U případů s podezřením na hromadné onemocnění, u případů s atypickým

průběhem nebo úmrtím na kampylobakteriózu zabezpečí orgány ochrany

veřejného zdraví ve spolupráci s mikrobiologickou laboratoří odeslání

kmenů kampylobakterů k dalšímu určování odboru laboratoří hygieny

výživy a bezpečnosti potravin Státního zdravotního ústavu v Brně.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku kampylobakteriózy



1. Hlášení onemocnění kampylobakteriózou podle článku 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.



3. Izolace nemocného, v těžších případech hospitalizace podle jiného

právního předpisu^4).



4. Aktivní vyhledávání osob, které konzumovaly vytypovanou stravu a

vyhledávání kontaktů u předškolních dětí a osob vykonávajících činnosti

epidemiologicky závažné, u kterých se provádí mikrobiologické vyšetření

rektálního výtěru, případně stolice.



5. Lékařský dohled u kontaktů po dobu 5 dnů od výskytu posledního

případu onemocnění v dětských předškolních zařízeních.



6. Vyhledávání a následný zákaz činnosti, případně úprava pracovních

podmínek u osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, které

vylučují kampylobaktery nebo u kterých došlo k onemocnění osoby žijící

ve společné domácnosti, do doby tří po sobě následujících kultivačně

negativních výsledků vyšetření stolice podle posouzení místně

příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.



7. Děti z rodin, ze stacionářů nebo jiných kolektivů, kde se onemocnění

kampylobakteriózou vyskytlo, mohou do kolektivu docházet, jsou-li v

dobrém klinickém stavu, nemají průjem a po posouzení podmínek zařízení

místně příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.



8. V kolektivech i domácnostech provádět ohniskovou a průběžnou

dezinfekci, dezinfekci rukou, sociálního zařízení, předmětů, ploch,

nádobí a dalšího.



9. V domácnostech s výskytem kampylobakteriózy a chovem domácích

zvířat, zejména psů, koček nebo exotických ptáků, lze případně provést

odběr vzorku stolice u chovaných zvířat.



10. Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě,

při přípravě a manipulaci s pokrmy, dodržování správné výrobní a

hygienické praxe.



11. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a

potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.



Příloha 23



Systém epidemiologické bdělosti lymeské borreliózy



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



Klinická diagnóza lymeské borreliózy je stanovena na podkladě kritérií

pro tři fáze nemoci:



1. Časná lokalizovaná borrelióza je charakterizována kožními projevy

označenými jako erythema migrans. Inkubační doba 3 až 32 dny, časné

stadium může být inaparentní.



2. Časná diseminovaná borrelióza je charakterizována přítomností

původce v tkáni kožní (borreliový lymfocytom), muskuloskeletální,

nervové a srdeční, (myalgie, artralgie, rekurentní artritidy, postižení

mozkových nervů N II, III-VI, VII, VIII, meningomyeloradikuloneuritidy

"Garin-Bujadoux- Bannwarthův syndrom", aseptické meningitidy,

karditidy).



3. Pozdní chronická borrelióza, která vzniká po několika měsících až

letech po infekci, je charakterizována postižením nervové soustavy

(chronické encefalomyelopatie, chronické polyneuritidy, deprese a další

psychické projevy), kloubů (lymeská artritida) a kůže (zánětlivá nebo

atrofická akrodermatitida).



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Průkaz přítomnosti protilátek třídy IgM a IgG proti borreliím v séru

nebo v mozkomíšním moku a v synoviální tekutině pomocí enzymatické

imunoanalýzy (ELISA) v klinicky sporných případech konfirmované metodou

imunoblotu (Western blotu).



2. Kultivační průkaz Borrelia burgdorferi sensu lato z klinického

materiálu.



3. Bezkultivační průkaz antigenů nebo detekce genomové a plasmidové

nukleové kyseliny (DNA) borrelií, případně v kombinaci s přímým

mikroskopickým průkazem.



Pro zahájení léčby v akutní fázi podle článku 1 odstavce 1 není průkaz

protilátek potřebný.



Čl. 3



Epidemiologická kriteria



Alespoň jedna z následujících epidemiologických souvislostí během

posledních 4 týdnů před objevením prvních příznaků onemocnění:



1. Potvrzené přisátí klíštěte.



2. Pobyt v oblasti výskytu klíšťat.



3. Riziková manipulace s klíštětem, zejména odstraňování klíštěte, kdy

došlo k přímému kontaktu kůže pacienta.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.



B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického obrazu a je

v epidemiologické souvislosti s potvrzeným přisátím klíštěte.



C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického obrazu a byl

potvrzen výsledkem laboratorního vyšetření.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění lymeskou

borreliózou, podle kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany

veřejného zdraví pravděpodobný a potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí

na toto onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt lymeské borreliózy



1. Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

lymeskou borreliózou, zajistí odběr biologického materiálu na

laboratorní průkaz etiologie a jeho transport do vyšetřující

laboratoře.



2. Orgán ochrany veřejného zdraví zajistí epidemiologické šetření, při

kterém, mimo standardně zjišťované skutečnosti, eviduje klinickou formu

onemocnění, případné úmrtí a pátrá po pravděpodobném místě nákazy.



Čl. 7



Protiepidemická opatření proti šíření lymeské borreliózy



1. Hlášení onemocnění lymeskou borreliózou podle článku 5.



2. Protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví v oblasti

své působnosti eviduje ohniska výskytu lymeské borreliózy a doporučuje

jejich návštěvníkům dodržování preventivních opatření vedoucích ke

snížení rizika napadení klíšťaty.



3. Osoby s aktivním onemocněním borreliózou se vyřazují z dárcovství

krve a jejích složek a z dárcovství tkání a buněk na dobu 6 měsíců po

přeléčení. O vyřazení osob s chronickým onemocněním rozhodne lékař.



4. Státní zdravotní ústav ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým

ústavem během sezóny provádí předpověď aktivity klíšťat, která je jako

orientační údaj pro občany umístěna na webových stránkách Ministerstva

zdravotnictví, Státního zdravotního ústavu a orgánů ochrany veřejného

zdraví.



Příloha 24



Systém epidemiologické bdělosti pásového oparu



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz pásového oparu je charakterizován unilaterálním

výsevem makulopapulózního exantému v rozsahu 1 až 3 dermatomů,

nejčastěji v lumbální nebo thorakální oblasti. Výsevu může předcházet

silná bolest v místě budoucího výsevu. Nejčastější komplikací

onemocnění jsou postherpetické neuralgie, zejména u pacientů nad 50

let. Další možné komplikace jsou neurologické (cerebellitis,

meningoencefalitis, myelitis, intrakraniální vaskulitis) nebo oční

(keratitis, iridocyklitis, retinitis) nebo bakteriální superinfekce

kůže a měkkých tkání. U imunokompromitovaných osob hrozí systémové

onemocnění (generalizovaná forma). Inkubační doba 10 až 21 dnů.



2. Období nakažlivosti začíná výsevem exantému a končí pokud jsou již

všechny eflorescence ve stadiu krusty. Infekčnost je u lokalizované

formy 5 krát nižší než u planých neštovic. Infekční je vezikulární

tekutina, u generalizované formy i sekret z horních cest dýchacích.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



Nejméně jedno z následujících kritérií:



1. Detekce nukleové kyseliny viru varicella zoster v klinickém vzorku

(periferní krev, vezikulární tekutina, mozkomíšní mok, stěr z léze)



2. Izolace viru varicella zoster na tkáňových kulturách ze stěru nebo

vezikulární tekutiny



3. Průkaz virového antigenu metodou přímé imunofluorescence ve stěru z

eflorescence



4. Průkaz viru elektronovým mikroskopem v klinickém vzorku



5. Vzestup specifických protilátek proti viru varicella zoster.

Přítomnost IgM protilátek může být zkreslena, jak jejich výskytem při

subklinické reaktivaci viru, tak i zkříženou reaktivitou s IgM

protilátkami proti ostatním herpetickým virům, zejména herpes simplex

virus. Proto je jejich izolovaný záchyt z jednoho odběru nutno

považovat za nedostatečný průkaz. Případy je nutné ověřit výrazným

vzrůstem hladiny celkových nebo IgG protilátek. Ke správné interpretaci

výsledků sérologických vyšetření je třeba brát v úvahu klinické,

laboratorní a epidemiologické údaje.



Čl. 3



Epidemiologická kriteria



Onemocnění vzniká pouze u osob, které prodělaly plané neštovice (lze i

subklinicky), nebo byly očkovány živou vakcínou proti planým

neštovicím.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Případ s atypickým klinickým průběhem nebo opakovaný pásový

opar bez laboratorního vyšetření.



B. Pravděpodobný: Případ který splňuje klinickou definici onemocnění.



C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického obrazu a byl

potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění pásovým

oparem, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobné a potvrzené

případy onemocnění, komplikace a úmrtí na toto onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt pásového oparu



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

pásovým oparem, podle vlastního uvážení u klinicky sporných případů

provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie

a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku pásového oparu



1. Hlášení onemocnění pásovým oparem podle článku 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření

diagnózy u klinicky sporných případů a zajištění transportu

biologického materiálu do příslušné laboratoře.



3. Izolace pacienta trvá do doby, než jsou všechny eflorescence ve

stadiu krusty. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^4).



4. Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů se neprovádí.



5. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy se neprovádí. Osoba

poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění pásovým

oparem, věnuje zvláštní pozornost osobám těhotným a imunosuprimovaným,

které dosud neprodělaly plané neštovice, nebo nebyly řádně očkovány.



6. Pro podání hyperimunního lidského imunoglobulinu je nutné zhodnotit

závažnost expozice. Generalizovaný pásový opar je stejně infekční jako

plané neštovice a proto by měl být hyperimunní lidský globulin podán do

72 hodin od kontaktu s infekcí osobám těhotným nebo těžce

imunosuprimovaným, které v minulosti plané neštovice neprodělaly, nebo

nebyly očkovány dvěmi dávkami vakcíny. Pouze pokud je promeškán

interval 72 hodin od kontaktu s onemocněním, alternativou je podávání

plné terapeutické dávky antivirotik do sedmého dne od kontaktu s

infekcí.



7. Postexpoziční očkování je možné u vnímavých fyzických osob k nákaze

planými neštovicemi, u kterých ještě neuplynuly 3 dny od styku s

nemocným.



8. U vnímavých osob, které byly v kontaktu s onemocněním, má lékařský

dohled, pokud je indikován, trvat po dobu maximální inkubační doby, to

je 21dní. Pokud byl takové osobě podán hyperimunní lidský globulin,

doba se prodlužuje až na 40 dní.



9. Děti, které jsou vnímavé k nákaze a byly v kontaktu s pásovým

oparem, jsou vzhledem k nízké infekčnosti přijímány do kolektivních

zařízení bez omezení.



Příloha 25



Systém epidemiologické bdělosti rotavirových infekcí



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající akutní gastroenteritidě, to je zvracení,

průjem, horečka. Onemocnění začíná náhle zvracením s vysokou frekvencí.

Během 24 hodin se přidává vodnatý průjem s velkým objemem a četností

produkovaných stolic. Manifestní onemocnění bývá zpravidla provázeno

horečkou, někdy jen mírným vzestupem teploty. Nejzávažnější průběh

onemocnění bývá u dětí do 5 let a u osob starších 65 let s rychlou

dehydratací a hypernatrémií. Inkubační doba 24 až 72 hodin.



2. Období nakažlivosti může být dlouhé, zejména u imunodeficitních

osob.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Standardním laboratorním testem pro diagnózu rotavirové infekce je

průkaz antigenu (antigenů) rotavirů. V současnosti se nejčastěji

využívají imunochromatografické rychlotesty, latexová aglutinace a

ELISA. K laboratornímu vyšetření se odebírá nativní stolice, případně

výtěr z rekta. Nejvyšší záchytnost je v prvních 3 dnech onemocnění.



2. Elektronmikroskopický průkaz původce.



3. Detekce nukleové kyseliny.



4. Průkaz specifické protilátkové odpovědi proti rotavirovým infekcím u

osob, které nebyly v průběhu předchozích 8 týdnů očkovány. K

sérologickému vyšetření se odebírají 2 vzorky krve v 2 týdenním

intervalu. První vzorek se odebírá co nejdříve v akutním stadiu.

Předpokladem sérologické diagnózy je současné vyšetření prvního a

druhého vzorku séra. Potvrzením probíhajícího onemocnění je prokázaný

signifikantní vzestup hladin protilátek anebo sérokonverze z negativity

do pozitivity. Jakákoli hladina protilátek v jediném vzorku není

průkazem akutně probíhajícího onemocnění.



Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické příznaky mohou být

způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení

rotavirů nezbytné.



Čl. 3



Epidemiologická kritéria



Nejsou stanovena.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu.



B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu a

má epidemiologickou souvislost s potvrzeným případem.



C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického obrazu a byl

potvrzen laboratorním vyšetřením.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění vyvolané

rotaviry, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobný nebo

potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt onemocnění vyvolaného

rotaviry



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

vyvolané rotaviry, zajistí odběr nativní stolice, popřípadě výtěr z

rekta a zajistí transport biologického materiálu neprodleně do

vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany

veřejného zdraví.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění vyvolaného rotaviry



1. Orgán ochrany veřejného zdraví provádí u všech hlášených onemocnění

epidemiologické šetření v ohnisku nákazy, pátrání po zdroji nákazy a

dalších kontaktech, včetně ověřování údajů, zda nemocná osoba byla v

minulosti očkována proti rotavirovým infekcím.



2. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^4).



3. Dítě mladší 5 let po prodělaném laboratorně prokázaném onemocnění

vyvolaném rotaviry je možné přijmout do jeslí, mateřské školy,

školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy,

zvláštního dětského zařízení, zařízení sociální péče a obdobných

zařízení (dále jen "kolektivní zařízení") za předpokladu, že nemá

klinické příznaky rotavirové infekce, nejdříve však za 10 dnů od

začátku onemocnění.



4. Osoba vykonávající činnosti epidemiologicky závažné po prodělaném

laboratorně prokázaném onemocnění vyvolaném rotaviry může tyto činnosti

vykonávat za předpokladu, že nemá klinické příznaky rotavirové infekce,

nejdříve však za 10 dnů od začátku onemocnění.



5. Lékařský dohled po dobu 3 dnů od posledního kontaktu s nemocným u

dětí mladších 5 let docházejících do kolektivních zařízení a poučení

jejich zákonných zástupců o nutnosti kontaktovat lékaře při vzniku

příznaků onemocnění, včetně zvýšené teploty.



6. Zvýšený zdravotnický dozor po dobu 3 dnů od posledního kontaktu s

nemocným u fyzických osob vykonávajících činnosti epidemiologicky

závažné.



7. Při rotavirové nemocniční nákaze nebo při podezření na její výskyt

osoba poskytující péči neprodleně zajistí provedení protiepidemických

opatření.



Příloha 26



Systém epidemiologické bdělosti salmonelózy



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz odpovídající salmonelóze, to je horečka, průjem,

bolest břicha, nausea a někdy zvracení. Původce onemocnění může

vyvolávat také extraintestinální infekce (lokalizace infekce mimo

střevní trakt). Inkubační doba 6 až 72 hodin.



2. Nakažlivost trvá v průběhu nákazy, které je extrémně proměnlivé, od

několika dní až po několik týdnů. Chronická nosičství trvající déle než

jeden rok jsou vzácná. Podání antibiotik neovlivní vylučování salmonel.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Laboratorní diagnostika salmonelóz spočívá v přímém průkazu salmonel

v biologickém materiálu kultivací na selektivně diagnostických půdách a

identifikaci fenotypovými nebo genotypovými metodami.



2. Pro epidemiologické účely je nezbytná sérotypizace.



3. U významných sérotypů se provádí fágová typizace, popřípadě další

analýza na úrovni genotypu.



4. Nepřímá diagnostika stanoví protilátky proti O, H a popřípadě Vi

antigenům.



Biologický materiál k vyšetření podle typu onemocnění: výtěr z rekta,

stolice sérum, moč, žluč, hnis, kloubní punktát, sekční materiál a

další.



Čl. 3



Epidemiologická kriteria



Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:



1. Přenos z člověka na člověka



2. Expozice společnému zdroji



3. Přenos ze zvířete na člověka



4. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu a

má epidemiologickou souvislost nebo laboratorně potvrzený izolát bez

klinické informace.



C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je

laboratorně potvrzený.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění salmonelózou,

podle kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví

pravděpodobný a potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí na toto

onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt salmonelózy



1. Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

salmonelózou, provede odběr biologického materiálu na kultivační

vyšetření a odebraný materiál zašle neprodleně mikrobiologické

laboratoři. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky podle dohody

písemně nebo telefonicky osobě poskytující péči^1) a příslušnému

protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví.



2. Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví

zajistí epidemiologické šetření u všech potvrzených případů onemocnění

a v případě epidemického výskytu i u všech případů podezření na

onemocnění salmonelózou. Šetření spočívá ve včasném provedení odběru

biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie, v aktivním

vyhledávání kontaktů, u kterých se rovněž provádí mikrobiologické

vyšetření, a v určení zdroje infekce a cesty přenosu.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku salmonelózy



1. Hlášení onemocnění salmonelózou podle článku 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.



3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^4).



4. Aktivní vyhledávání osob, které konzumovaly vytypovanou stravu,

zejména předškolních dětí a osob vykonávající činnosti epidemiologicky

závažné, u kterých se provádí mikrobiologické vyšetření rektálního

výtěru. Okruh vyšetřovaných osob určí místně příslušný orgánu ochrany

veřejného zdraví.



5. Lékařský dohled po dobu 4 dnů od výskytu posledního případu

onemocnění v dětských předškolních zařízeních.



6. Vyhledávání a následný zákaz činnosti, případně úprava pracovních

podmínek u osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, které

vylučují salmonely nebo u kterých došlo k onemocnění osoby žijící ve

společné domácnosti, do doby tří po sobě následujících kultivačně

negativních výsledků vyšetření stolice.



7. Dítě po prodělaném laboratorně potvrzeném onemocnění salmonelózou je

možné přijmout do kolektivního zařízení až po jednom negativním

kultivačním vyšetření stolice, případně je-li dítě v dobrém klinickém

stavu na základě posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného

zdraví.



8. Děti z rodin, ze stacionářů nebo jiných kolektivů, kde se onemocnění

salmonelózou vyskytlo, mohou do kolektivu docházet, jsou-li v dobrém

klinickém stavu, nemají průjem a po posouzení podmínek zařízení místně

příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.



9. V kolektivech i domácnostech provádět ohniskovou a průběžnou

dezinfekci, dezinfekci rukou, sociálního zařízení, předmětů, ploch,

nádobí a dalšího.



10. Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě,

zejména při zpracování, skladování a přepravě rizikových surovin a

potravin, dodržování technologie výroby a správné výrobní praxe.



11. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a

potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.



Příloha 27



Systém epidemiologické bdělosti získané nebo vrozené syfilis



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Získaná primární syfilis - to je ulcerativní onemocnění

charakterizované přítomností jedné, výjimečně několika, obvykle

nebolestivých, erozivních až ulcerativních lézí (šankrů) v genitální,

perineální nebo anální oblasti, v ústech, na sliznici hltanu nebo

kdekoliv jinde mimo oblast genitálií. Inkubační doba 10 dnů až 3

měsíce.



2. Získaná sekundární syfilis - osoba s nejméně s jedním z těchto

příznaků: difúzní makulopapulózní vyrážka postihující často i dlaně a

plosky, celková lymfadenopatie, kondyloma latum, exantém, difúzní

alopecie.



3. Získaná časná latentní syfilis - osoba s příznaky primární nebo

sekundární syfilis v anamnéze do předchozích 24 měsíců splňující

laboratorní kritéria (specifické testy).



4. Získaná pozdní latentní syfilis nad 24 měsíců - osoba splňující

laboratorní kritéria (specifické testy).



5. Vrozená syfilis časná - dítě do 2 let věku splňující nejméně jeden z

následujících příznaků: hepatosplenomegalie, mukokutánní léze,

kondyloma latum, přetrvávající rinitida, žloutenka, pseudoparalýza

způsobená periostitidou a osteochondritidou, postižení centrální

nervové soustavy, anémie, nefrotický syndrom, malnutrice.



6. Vrozená syfilis pozdní - osoba nad 2 roky věku s klinickými projevy

odpovídajícími pozdní vrozené syfilis a splňující laboratorní kritéria

(specifické testy).



7. Období nakažlivosti je omezeno na přítomnost klinických projevů v

době kontaktu nebo v předcházejících 24 měsících (přenos krví nebo z

matky na plod).



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



A. Potvrzený případ - nejméně jeden z následujících nálezů:



1. Průkaz Treponema pallidum subspecies pallidum mikroskopickým

vyšetřením v zástinu v exsudátu z lézí, ve tkáni, v pupeční šňůře,

placentě nebo výtoku z nosu



2. Průkaz Treponema pallidum subspecies pallidum přímou

imunofluorescencí v exsudátu z lézí, ve tkáni, v pupeční šňůře,

placentě nebo výtoku z nosu



3. PCR průkaz Treponema pallidum subspecies pallidum v exsudátu z lézí,

ve tkáni, v pupeční šňůře, placentě nebo výtoku z nosu



4. Detekce specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies

pallidum pomocí screeningového testu (např. TPHA, TP- PA, EIA aj.) a

zároveň detekce specifických protilátek proti Treponema pallidum

subspecies pallidum ve třídě IgM



5. U vrozené syfilis detekce specifických protilátek IgM proti

Treponema pallidum subspecies pallidum a zároveň detekce nespecifických

protilátek v netreponemovém testu (např. VDRL, RPR)



B. Pravděpodobný případ - nejméně jeden z následujících nálezů:



1. Detekce specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies

pallidum pomocí screeningového testu (např. TPHA, TP- PA, EIA aj.) a

zároveň potvrzení specifických protilátek proti Treponema pallidum

subspecies pallidum ve třídě IgG metodicky nezávislým testem (FTA-ABS

IgG, western blot IgG)



2. U vrozené syfilis detekce nespecifických protilátek proti Treponema

pallidum subspecies pallidum v netreponemovém testu (např. VDRL, RPR) v

liquoru



3. U vrozené syfilis detekce specifických protilátek proti Treponema

pallium subspecies pallidum pomocí screeningového testu (např. TPHA,

TP-PA, EIA aj.) a zároveň potvrzení specifických protilátek proti

Treponema pallidum subspecies pallidum ve třídě IgG metodicky

nezávislým testem (FTA-ABS IgG, western blot IgG) u matky



4. U vrozené syfilis detekce nespecifických protilátek proti Treponema

pallidum subspecies pallidum v netreponemovém testu (např. VDRL, RPR)

ve čtyřnásobně vyšším titru než u matky



Čl. 3



Epidemiologická kritéria



Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos sexuálním stykem nebo

vertikálním přenosem.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ s epidemiologickou

souvislostí a laboratorním testy odpovídajícími pravděpodobnému

případu.



C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, laboratorně potvrzený.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění získanou nebo

vrozenou syfilis, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený a

pravděpodobný případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění podle

kritérií v článku 1 až 3.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt syfilis



1. Osoba poskytující péči, která vyslovila podezření na infekci

Treponema pallidum subspecies pallidum, zajistí odběry biologického

materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a jeho transport do

vyšetřující laboratoře.



2. Klinický lékař dermatovenerologického pracoviště s depistážní

službou, podle místa bydliště pacienta s prokázanou infekcí, provádí

cílené vyšetření u všech relevantních kontaktů a příslušné kontroly po

léčbě pacientů s diagnostikovanou infekcí.



Čl. 7



Protiepidemická opatření



1. Hlášení onemocnění vyvolaných Treponema pallidum subspecies pallidum

podle článkku 5.



2. Protiepidemická opatření spočívají v řádném provedení depistážního

šetření a vyšetření všech relevantních kontaktů nemocného podle jiného

právního předpisu^6).



3. U syfilis I. a II. stadia musí být vždy nařízena izolace a léčení na

venerologickém oddělení a fyzické osoby jsou povinny podrobit se léčení

podle jiného právního předpisu^2).



4. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle

jiného právního předpisu^5).



Příloha 28



Systém epidemiologické bdělosti klíšťové encefalitidy



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



Klinický obraz onemocnění může probíhat ve dvou fázích.



1. První příznaky se objeví obvykle po inkubační době 7 až 14 dní (3 až

28 dní) po expozici, která je podmíněna přisátím infikovaného klíštěte,

nebo pobytem v oblasti výskytu klíšťat, nebo rizikovou manipulací s

klíštětem, nebo konzumací nepasterizovaného mléka, sýra, jogurtu či

jiných výrobků, zejména z kozího a ovčího mléka, během posledních 4

týdnů před objevením prvních příznaků onemocnění. V prvním období

trvajícím 2 až 7 dní má nemoc chřipkovitý charakter, to je zvýšená

teplota, únava, slabost, bolesti kloubů a svalů, bolest hlavy - tzv.

abortivní forma - s negativním likvorovým nálezem. První fáze může

někdy chybět.



2. Po několikadenním odeznění prvních příznaků (zhruba za 4 až 10 dnů)

může dojít k druhé fázi onemocnění, při níž je zasažena centrální

nervová soustava. Podle závažnosti a klinického obrazu jde v této druhé

fázi o formu meningitickou (zánět mozkových blan) nebo

meningoencefalitickou (s postižením šedé a bílé hmoty mozkové) nebo

meningo-encefalomyelitickou (s postižením předních míšních rohů) nebo o

formu bulbocervikální (s postižením segmentů krční páteře a prodloužené

míchy).



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



1. Stanovení IgM protilátek v séru nebo likvoru pomocí ELISA nebo NIF

(nepřímou imunofluorescencí).



2. Průkaz sérokonverze nebo signifikantního vzestupu hladiny protilátek

třídy IgG, nebo celkových protilátek pomocí ELISA, NIF nebo KFR.



U pacientů čerstvě očkovaných proti klíšťové encefalitidě, žluté

zimnici, japonské encefalitidě a u osob, které se vrátily z endemických

oblastí těchto virů, horečky dengue a viru West Nile, je nutné

sérologické výsledky potvrdit virus neutralizačním testem.



Čl. 3



Epidemiologická kriteria



S přihlédnutím ke klasifikaci případu onemocnění v článku 4 nelze

epidemiologická kriteria aplikovat.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Nelze použít.



C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je

laboratorně potvrzený.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění klíšťovou

encefalitidou, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ

onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění podle kritérií článcích 1 až

3.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt klíšťové encefalitidy



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na klíšťovou

encefalitidu, provede odběr biologického materiálu k laboratornímu

průkazu etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře.

Vyšetřující laboratoř ohlásí výsledky podle dohody písemně nebo

telefonicky osobě poskytující péči^1) a příslušnému protiepidemickému

oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví. Protiepidemické oddělení

orgánu ochrany veřejného zdraví zajistí epidemiologické šetření, při

kterém mimo jiné zjišťuje skutečnosti týkající se očkování, eviduje i

klinickou formu onemocnění a případně úmrtí na toto onemocnění.

Zjišťuje okolnosti napadení nemocného klíštětem, zejména pokud možno

datum akvirace a co nepřesnější určení místa, kde k akviraci došlo.

Dále zjišťuje, zda nemocný nekonzumoval tepelně nezpracované mléko nebo

výrobky z něj.



Čl. 7



Protiepidemická opatření



1. Protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví v oblasti

své působnosti eviduje ohniska výskytu klíšťové encefalitidy a

doporučuje jejich návštěvníkům dodržování preventivních opatření

vedoucích ke snížení rizika napadení klíšťaty.



2. Orgán ochrany veřejného zdraví ve spolupráci se zdravotními ústavy a

Státním zdravotním ústavem zajišťuje zdravotně osvětové akce zvyšující

informovanost obyvatel o nespecifických preventivních opatřeních,

zvláště o možnosti očkování proti klíšťové encefalitidě, zejména při

opakovaném nebo dlouhodobém pobytu v ohniscích klíšťové encefalitidy.

Podílí se na celostátních akcích mapujících výskyt klíšťat v přírodním

prostředí a jejich promořenost infekčními agens, která přenášejí.



3. V případě zjištění možného alimentárního přenosu orgán ochrany

veřejného zdraví zajistí protiepidemická opatření a to zákaz konzumace

suspektního vehikula, jak mléka tak i nepasterizovaných výrobků z

tohoto mléka, provede aktivní vyhledání všech exponovaných osob a

zajištění jejich klinického a sérologického vyšetření na klíšťovou

encefalitidu.



4. Ve spolupráci s veterináři a Národní referenční laboratoří pro

arboviry zdravotní ústav Ostrava zajistí vyšetření suspektních

zdrojových zvířat , jejich mléka na přítomnost viru klíšťové

encefalitidy a jejich séra na přítomnost protilátek proti klíšťové

encefalitidě a vyšetření případných rezervoárových zvířat.



5. Státní zdravotní ústav v Praze ve spolupráci s Českým

hydrometeorologickým ústavem během sezóny provádí předpověď aktivity

klíšťat, která je jako orientační údaj pro občany umístěna na webových

stránkách Ministerstva zdravotnictví, Státního zdravotního ústavu a

orgánů ochrany veřejného zdraví.



Příloha 29



Systém epidemiologické bdělosti planých neštovic



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz lze charakterizovat postupným výsevem svědivého

makulopapulózního exantému, zvýšenou teplotou nebo horečkou. Výsev

začíná na trupu a hlavě, včetně vlasaté části, postupně se šíří na

končetiny. Výsev většinou probíhá v několika vlnách, proto bývají

paralelně přítomna všechna vývojová stadia exantému (makula, papula,

vezikula, pustula, krusta). Závažnější průběh má onemocnění u dospělých

(delší febrilie, mohutný výsev eflorescencí). Komplikace onemocnění

hrozí zejména u dětí do 1 roku života, dospělých osob nad 20 let, u

osob těhotných a imunosuprimovaných.



Komplikace jsou neurologické (cerebellitis, encefalitis, myelitis) nebo

pulmonální (varicellová pneumonie, sekundární bakteriální pneumonie)

nebo bakteriální superinfekce kůže a měkkých tkání a krvácivé stavy.

Systémové onemocnění hrozí u osob imunosuprimovaných a u novorozenců, u

jejichž matek došlo k výsevu planých neštovic 5 dní před a 2 dny po

porodu. Virus varicella zoster je považován za teratogenní a při

primoinfekci v těhotenství před dvacátým osmým týdnem hrozí vznik tzv.

varicellového kongenitálního syndromu.



Inkubační doba 10 až 21 dnů.



2. Období nakažlivosti začíná 2 dny před výsevem exantému a končí,

pokud jsou již všechny eflorescence ve stadiu krusty.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



Nejméně jedno z těchto kritérií:



1. Detekce nukleové kyseliny viru varicella zoster v klinickém vzorku

(periferní krev, vezikulární tekutina, mozkomíšní mok)



2. Izolace viru varicella zoster na tkáňových kulturách



3. Průkaz virového antigenu metodou přímé imunofluorescence ve stěru z

eflorescence



4. Průkaz viru elektronovým mikroskopem v klinickém vzorku



5. Vzestup specifických protilátek proti viru varicella zoster.

Přítomnost IgM protilátek může být zkreslena, jak jejich výskytem při

reaktivaci viru, tak i zkříženou reaktivitou s IgM protilátkami proti

ostatním herpetickým virům, zejména herpes simplex virus. Proto je

jejich izolovaný záchyt z jednoho odběru nutno považovat za

nedostatečný průkaz. Případy je nutné ověřit výrazným vzrůstem hladiny

celkových nebo IgG protilátek. Ke správné interpretaci výsledků

sérologických vyšetření je třeba brát v úvahu klinické, laboratorní a

epidemiologické údaje.



Čl. 3



Epidemiologická kritéria



Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění. Onemocnění

se přenáší přímým stykem s nemocnou osobou, výjimečně i s osobou

očkovanou. Virus je obsažen ve vezikulární tekutině eflorescencí při

planých neštovicích i při pásovém oparu a v sekretu z horních cest

dýchacích. Uplatňuje se i nepřímý přenos předměty kontaminovanými

sekrety respiračního traktu nebo obsahem kožních lézí, výjimečně

dochází k přenosu i transplacentárně.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Případ s typickým klinickým průběhem bez laboratorního

vyšetření.



B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a

je v epidemiologické souvislosti s ostatními případy.



C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je

laboratorně potvrzený.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění planými

neštovicemi, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění,

hospitalizaci, komplikace a úmrtí na toto onemocnění i údaj o

provedeném očkování.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt planých neštovic



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění

planými neštovicemi, podle vlastního uvážení u klinicky sporných

případů, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu

etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku planých neštovic



1. Hlášení onemocnění planými neštovicemi podle článku 5.



2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření

diagnózy u klinicky sporných případů a zajištění transportu

biologického materiálu do příslušné laboratoře.



3. Izolace pacienta trvá do doby, než jsou všechny eflorescence ve

stadiu krusty. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^4).



4. Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů se běžně neprovádí.



5. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy se běžně neprovádí. Osoba

poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění planými

neštovicemi, věnuje zvláštní pozornost osobám těhotným a

imunosuprimovaným, které plané neštovice dosud neprodělaly nebo nebyly

řádně očkovány.



6. Podání hyperimunního lidského imunoglobulinu do 72 hodin od kontaktu

s infekcí osobám těhotným nebo těžce imunosuprimovaným, které v

minulosti plané nešotvice neprodělaly nebo nebyly řádně očkovány. Pokud

je promeškán interval 72 hodin od kontaktu s onemocněním, alternativou

je podávání plné terapeutické dávky antivirotik do sedmého dne od

kontaktu s infekcí. Dále se hyperimunní lidský imunoglobulin podává

novorozencům, u jejichž matek došlo k výsevu planých neštovic 5 dní

před a 2 dny po porodu a nedonošencům, narozeným před dvacátým osmým

gestačním týdnem, kteří byli v kontaktu s planými neštovicemi.



7. Postexpoziční očkování je možné u vnímavých fyzických osob k nákaze

planými neštovicemi, u kterých ještě neuplynuly 3 dny od styku s

nemocným.



8. U vnímavých osob, které byly v kontaktu s onemocněním, má lékařský

dohled, pokud je indikován, trvat po dobu maximální inkubační doby, to

je 21 dní. Pokud byl takové osobě podán hyperimunní lidský

imunoglobulin, doba se prodlužuje až na 40 dní.



Příloha 30



Systém epidemiologické bdělosti virové hepatitidy E (dále jen „VHE“)



Čl. 1



Klinická definice onemocnění



1. Klinický obraz je podobný jako u virové hepatitidy A; postupný

rozvoj příznaků, zejména únavy, bolesti břicha, ztráty chuti k jídlu,

občasné nevolnosti a zvracení, žloutenka, zvýšená hladina

aminotransferáz, tmavá moč, bolest kloubů. Infekce mívá vyšší mortalitu

u těhotných zvláště ve třetím trimestru těhotenství. Inkubační doba je

15 až 60 dní.



2. Období nakažlivosti není známé. Virus je prokazatelný ve stolici již

ke konci inkubační doby a vylučování viru přetrvává 2 až 3 týdny.



Čl. 2



Laboratorní diagnostika



Nejméně jedno z těchto kritérií:



1. Detekce specifických protilátek IgM proti VHE.



2. Průkaz virové VHE RNA ve stolici nebo v krvi.



Čl. 3



Epidemiologická kritéria



Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:



1. Přenos z člověka na člověka.



2. Expozice společnému zdroji.



3. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě.



4. Pobyt v oblasti s výskytem VHE, s převahou interhumánního přenosu.



Čl. 4



Klasifikace případu onemocnění



A. Možný: Nelze použít.



B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kritéria s

epidemiologickou souvislostí.



C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická a laboratorní kritéria.



Čl. 5



Shromažďování údajů a jejich hlášení



Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění VHE, hlásí

orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na

toto onemocnění včetně podezření na toto onemocnění.



Čl. 6



Epidemiologické šetření při podezření na výskyt VHE



Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění VHE,

provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu

onemocnění a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře.

Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména

s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.



Čl. 7



Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění VHE



1. Hlášení onemocnění VHE podle článku 5.



2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a

kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.



3. Izolace nemocného nebo z nemoci podezřelého na infekčním oddělení

podle jiného právního předpisu^2).



4. U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled

v délce 60 dnů od posledního kontaktu.



5. Příjem nových osob do kolektivů dětí předškolního a školního věku je

zakázán v době provádění lékařského dohledu pro výskyt VHE podle

posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.



6. Osoby v kontaktu s VHE vykonávající činnosti epidemiologicky závažné

se vyloučí z těchto činností uložením zvýšeného zdravotnického dozoru

na dobu 60 dnů od posledního kontaktu s nemocným.



7. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle

jiných právních předpisů^5).



8. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy.



1) § 15 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně

některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 274/2003 Sb.



2) Vyhláška č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení

vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz

zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.



3) Příloha 2 vyhlášky č. 143/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků

pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek

(vyhláška o lidské krvi).



4) § 64 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o

změně některých souvisejících zákonů.



5) Zákon č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských

tkání a buněk určených k použití u člověka a o změněn souvisejících

zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách), ve znění pozdějších

předpisů.



Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a

orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění

pozdějších předpisů.



Vyhláška č. 143/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění

jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek (vyhláška o lidské

krvi).



6) Směrnice Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č.

30/1968 Věstníku MZ ČSR o opatřeních proti pohlavním nemocem, ve znění

vyhlášky č. 225/1996 Sb. (směrnice reg.čá. 51/1968 Sb.)

.



7) Vyhláška č. 386/2007 Sb., kterou se stanoví nemoci, u nichž se

poskytuje dispenzární péče, časové rozmezí dispenzárních prohlídek a

označení specializace dispenzarizujícího lékaře.



8) Příloha 5 vyhlášky č. 422/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků

pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k

použití u člověka.