473/2008 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 17. prosince 2008
o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce
Změna: 275/2010 Sb.
Změna: 233/2011 Sb.
Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 108 odst. 1 zákona č.
258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 274/2003 Sb., zákona č.
320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 392/2005 Sb., zákona č.
222/2006 Sb. a zákona č. 110/2007 Sb., (dále jen „zákon“), k provedení
§ 75a odst. 1 a 4 zákona:
§ 1
Tato vyhláška upravuje rozsah infekcí, pro které je zaveden systém
epidemiologické bdělosti (surveillance), a stanoví
a) rozsah shromažďovaných údajů o infekcích, způsob a lhůty jejich
hlášení,
b) laboratorní diagnostiku, epidemiologické šetření a stanovení druhu a
způsobu provedení protiepidemických opatření infekčních onemocnění,
c) základní charakteristiku, klinickou definici a klasifikaci
infekčních onemocnění.
§ 2
Infekce, které jsou zahrnuty v systému epidemiologické bdělosti, jsou
uvedeny v příloze č. 1 této vyhlášky.
§ 3
(1) Rozsah údajů a postup podle § 1 písm. a) až c) upravuje při výskytu
a) záškrtu příloha č. 2 k této vyhlášce,
b) dávivého kašle příloha č. 3 k této vyhlášce,
c) spalniček příloha č. 4 k této vyhlášce,
d) chřipky a akutních respiračních infekcí příloha č. 5 k této
vyhlášce,
e) invazivního meningokokového onemocnění příloha č. 6 k této vyhlášce,
f) invazivních onemocnění vyvolaných Haemophilus influenzae typ b a
non-b příloha č. 7 k této vyhlášce,
g) nákaz vyvolaných virem lidského imunodeficitu (HIV/AIDS) příloha č.
8 k této vyhlášce,
h) tuberkulózy příloha č. 9 k této vyhlášce,
i) legionelózy příloha č. 10 k této vyhlášce,
j) přenosné dětské obrny (poliomyelitidy) příloha č. 11 k této
vyhlášce,
k) tetanu příloha č. 12 k této vyhlášce,
l) zarděnek a kongenitálního zarděnkového syndromu (KZS) příloha č. 13
k této vyhlášce,
m) příušnic příloha č. 14 k této vyhlášce.
(2) Rozsah údajů a postup podle § 1 písm. a) až c) dále upravuje při
výskytu:
a) západonilské horečky příloha č. 15 k této vyhlášce,
b) enterohemoragickými Escherichia coli (EHEC) příloha č. 16 k této
vyhlášce,
c) virové hepatitidy A příloha č. 17 k této vyhlášce,
d) virové hepatitidy B příloha č. 18 k této vyhlášce,
e) virové hepatitidy C příloha č. 19 k této vyhlášce,
f) chlamydia trachomatis příloha č. 20 k této vyhlášce,
g) invazivních pneumokokových onemocnění příloha č. 21 k této vyhlášce,
h) kampylobakteriózy příloha č. 22 k této vyhlášce,
i) lymeské borreliózy příloha č. 23 k této vyhlášce,
j) pásového oparu příloha č. 24 k této vyhlášce,
k) rotavirových infekcí příloha č. 25 k této vyhlášce,
l) salmonelózy příloha č. 26 k této vyhlášce,
m) získané nebo vrozené syfilis příloha č. 27 k této vyhlášce,
n) klíšťové encefalitidy příloha č. 28 k této vyhlášce,
o) planých neštovic (varicelly) příloha č. 29 k této vyhlášce,
p) virové hepatitidy E příloha č. 30 k této vyhlášce.
§ 4
Osoba poskytující péči^1) hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví údaje
shromažďované o infekcích dle § 2. Při podezření a zjištění každého
jednotlivého případu infekčního onemocnění dle § 3 se postupuje v
rozsahu uvedeném v přílohách č. 2 až 30 této vyhlášky. Hlášení se
podává ve lhůtách a způsobem stanovených jiným právním předpisem^2).
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2009.
Ministr:
MUDr. Julínek, MBA v. r.
Příloha 1
Infekce, které jsou zahrnuty v systému epidemiologické bdělosti
1. NEMOCI
1.1. Nemoci, jimž lze předcházet očkováním:
Záškrt
Infekce, které vyvolává Haemophilus influenza typ b a non b
Chřipka
Spalničky
Příušnice
Dávivý kašel
Přenosná dětská obrna
Zarděnky
Tetanus
1.2. Sexuálně přenosné nemoci:
Chlamydiové infekce
Gonokokové infekce
Nákazy vyvolané virem lidského imunodeficitu (HIV/AIDS)
Příjice (Syfilis)
1.3. Virová hepatitida:
Hepatitida A Hepatitida B Hepatitida C Hepatitida E
1.4. Nemoci přenášené potravinami a vodou a nemoci závislé na
prostředí:
Botulismus
Campylobakterióza
Kryptosporidióza
Lambliáza (giardiáza)
Infekce vyvolané E. coli enterohaemorrhagica
Leptospiróza
Listerióza
Salmonelóza
Shigelóza
Sněť slezinná
Toxoplasmóza
Trichinóza
Yersinióza
Rotavirové infekce
1.5. Jiné nemoci:
1.5.1. Nemoci přenášené nekonvenčními původci Varianta přenosných
spongiformních encefalopatií (Creutzfeldt- Jakobova nemoc)
1.5.2. Nemoci přenášené vzduchem
Legionelóza
Meningokoková onemocnění
Pneumokokové infekce
Tuberkulóza
Těžký akutní respirační syndrom (SARS)
1.5.3. Zoonózy (jiné než uvedené pod bodem 1.4.)
Brucelóza
Echinokokóza
Vzteklina
Ptačí chřipka přenesená na člověka
Nákaza virem západonilské horečky
Q horečka
Tularemie
Lymeská borrelióza
Klíšťová encefalitida
1.5.4. Vážné zavlečené nemoci
Cholera
Malárie
Mor
Virové hemorrhagické horečky
1.5.5. Ostatní nemoci
Plané neštovice
Pásový opar
Příloha 2
Systém epidemiologické bdělosti záškrtu
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající záškrtu dýchacích cest (horečnaté
onemocnění horních cest dýchacích, charakterizované povlakem na
mandlích, hrtanu nebo nosní sliznici v kombinaci s bolestí v krku a
zvýšenou teplotou) nebo záškrtu jiné lokalizace (onemocnění
charakterizované kožními, spojivkovými, ušními, genitálními vředy či
vředy jiného typu). Inkubační doba 2 až 5 dnů.
2. Každý případ záškrtu je klinicky podle lokalizace charakterizován
jako:
2.1. difterie hrdla;
2.2. difterie hrtanu - croup;
2.3. difterie nosní;
2.4. difterie kožní;
2.5. difterie jiných orgánů.
3. Období nakažlivosti trvá od konce inkubační doby, po celou dobu
nemoci, obvykle 14 dnů, zřídka déle než 1 měsíc.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
Laboratorní diagnostika se provádí izolací korynebaktéria (C.
diphtheriae, nebo C. ulcerans) produkujícího toxin z klinického vzorku.
Vyšetřující laboratoř zašle každý kmen C. diphtheriae a C. ulcerans do
Národní referenční laboratoře pro pertusi a difterii k dalšímu
určování.
Čl.3
Epidemiologická kriteria
Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém
jeden z případů je laboratorně potvrzený.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Klinicky odpovídající případ
B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ v epidemiologické
souvislosti
C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, který je laboratorně
potvrzený izolací toxigenního kmene korynebaktéria
Pro potřeby národní surveillance je dále definován
Bezpříznakový nosič toxigenního kmene
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění záškrtem, hlásí
orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzené a pravděpodobné onemocnění
včetně nosičství toxigenního kmene a úmrtí na toto onemocnění, a to
případy záškrtu dýchacích cest i záškrtu jiných lokalizací, stejně jako
bezpříznakové případy nosičství toxigenního kmene. Případy s
netoxigenními kmeny C. diphtheriae nebo C. ulcerans se nehlásí. Každá
laboratoř, která izoluje C. diphtheriae nebo C. ulcerans, hlásí izolaci
těchto agens podle jiného právního předpisu.^2)
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt záškrtu
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
záškrtem, provede výtěr z místa klinických projevů, například tonsil,
nosu, kůže, na kultivační vyšetření a zajistí neprodleně jeho transport
do vyšetřující laboratoře. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný
kmen C. diphtheriae a C. ulcerans k ověření a kvantitativnímu stanovení
produkce toxinu do Národní referenční laboratoře pro diftérii a
pertusi. Epidemiologické šetření včetně kontroly proočkovanosti zajistí
orgán ochrany veřejného zdraví zejména s cílem určit zdroj infekce a
cestu přenosu.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku záškrtu
1. Hlášení onemocnění podléhají podle čl. 5 případy záškrtu dýchacích
cest i záškrtu jiných lokalizací, stejně jako bezpříznakové případy
nosičství toxigenního kmene.
2. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho
transport do příslušné vyšetřující laboratoře.
3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^2).
4. Dítě po prožitém onemocnění je možné přijmout do mateřské školy,
školy, školského zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy,
zvláštního dětského zařízení, zařízení sociálních služeb a obdobných
zařízení (dále jen "kolektivní zařízení"), je-li podle výsledků
klinického vyšetření zdrávo a dvě poslední kultivační vyšetření z nosu
a krku byla negativní, pokud jde o C. diphtheriae a C. ulcerans (jinak
jen se souhlasem orgánu ochrany veřejného zdraví, dále jen "OOVZ").
5. Po dobu 7 dnů se provádí lékařský dohled u fyzických osob, které
byly v kontaktu s nemocným či nosičem toxigenního kmene. Na začátku a
konci sledovaného období se provede výtěr z nosu a krku na
mikrobiologické vyšetření.
6. Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají jen nevnímavé
děti k nákaze záškrtem, vnímavé děti až po 7 dnech za předpokladu, že v
zařízení žádné z dětí není nosičem toxického kmene C. diphtheriae.
7. Nevnímavé děti k nákaze záškrtem z rodin, kde se vyskytlo onemocnění
záškrtem, mohou do zařízeni docházet, vnímavé děti k nákaze záškrtem až
po 7 dnech od posledního styku s nemocným.
Příloha 3
Systém epidemiologické bdělosti dávivého kašle
Čl.1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající pertusi, tj. kašel trvající minimálně 2
týdny s jedním z následujících příznaků: záchvaty kašle, kokrhavý kašel
nebo zvracení po záchvatu kašle bez jiných zjevných příčin nebo
apnoická pauza u kojenců. Inkubační doba 7 až 21 dnů.
2. Typická forma pertuse:
Onemocnění obvykle trvá 6 až 8 týdnů a má 3 stadia: katarální (1 až 2
týdny), paroxysmální (2 až 6 týdnů) a rekonvalescentní (1 až 3 týdny).
Počáteční projevy (rýma, slzení, mírný suchý dráždivý kašel,
subfebrilie) odpovídají příznakům běžného nachlazení. Během katarálního
stadia se suchý dráždivý kašel zhoršuje a přechází v záchvatovitý kašel
- stadium paroxysmální. Počet a závažnost záchvatů v průběhu tohoto
stadia stoupá. Záchvat se vyznačuje sérií krátkých exspirií ukončených
charakteristickým zajíkavým táhlým inspiriem. Záchvaty kašle bývají
provázeny dávením i zvracením a objevují se jak v průběhu dne tak i v
noci. Rekonvalescentní stadium je charakterizováno snížením počtu
záchvatů a zmírněním kašle. Nejzávažnější průběh onemocnění bývá u dětí
mladších 1 roku.
3. U dětí ve věku do 15 let a dospělých se pertuse obvykle vyskytuje v
lehčí formě. Probíhá jako suchý dráždivý kašel trvající 2 a více týdnů.
Může být provázen dávením i zvracením, ale bez typických záchvatů.
4. Období nakažlivosti začíná na konci inkubační doby, která trvá 7 -
21 dnů. Nejvyšší je v časném období katarálního stadia, pak se postupně
snižuje. Končí obvykle tři týdny po začátku paroxysmálního stadia či
pět dnů po léčbě antibiotiky.
5. Parapertuse na rozdíl od pertuse má nižší manifestnost. Typický
průběh parapertuse připomíná pertusi s krátkým katarálním stadiem i
kratším stadiem paroxysmálním.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Průkaz specifické protilátkové odpovědi proti dávivému kašli u osob,
které nebyly v nedávné době (v průběhu předchozích 8 týdnů) očkovány.
2. Detekce nukleové kyseliny Bordetella pertussis.
3. Izolace Bordetella pertussis (nebo B. parapertussis) z klinického
vzorku.
4. Standardním laboratorním testem pro diagnózu dávivého kašle je
kultivační průkaz Bordetella pertussis nebo B. parapertusis.
5. K sérologickému vyšetření se odebírají 2 vzorky krve v 3 týdenním
intervalu. První vzorek se odebírá co nejdříve v akutním stadiu.
Předpokladem sérologické diagnózy je současné vyšetření prvního a
druhého vzorku séra. Potvrzením probíhajícího onemocnění je prokázaný
signifikantní (minimálně 4-násobný) vzestup hladin protilátek (proti
pertusi nebo parapertusi) anebo sérokonverze z negativity do
pozitivity.
6. Jakákoli hladina protilátek v jediném vzorku není průkazem akutně
probíhajícího onemocnění.
7. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen B. pertussis a B.
parapertussis k ověření do Národní referenční laboratoře pro pertusi a
difterii.
Čl. 3
Epidemiologická kriteria
Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém
jeden z případů je laboratorně potvrzený.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu.
B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu a
má epidemiologickou souvislost.
C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je
laboratorně potvrzený.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění dávivým kašlem,
hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění dávivým kašlem a úmrtí
na toto onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt dávivého kašle
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
dávivým kašlem, zajistí odběr klinického vzorku na kultivační nebo PCR
vyšetření a provede odběr krve na sérologické vyšetření a zajistí
transport biologického materiálu neprodleně do vyšetřující laboratoře;
nejméně za 3 týdny provede další odběr krve. Osoba poskytující péči^1)
i vyšetřující laboratoř hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví výsledky
podle čl. 4. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen B.
pertussis a B. parapertussis k ověření do Národní referenční laboratoře
pro pertusi a difterii. Epidemiologické šetření včetně kontroly
proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného zdraví zejména s cílem
určit zdroj infekce a cestu přenosu.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění dávivým kašlem
1. Hlášení onemocnění dávivým kašlem podle čl. 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta a kontaktů s
kultivačně pozitivním nemocným, zajištění transportu biologického
materiálu do příslušné laboratoře.
3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^2).
4. Dítě po prodělaném laboratorně prokázaném onemocnění způsobeném B.
pertussis nebo B. parapertussis je možné přijmout do kolektivního
zařízení až po negativním kultivačním vyšetření, provedeném za týden po
léčbě v odstupu 4 až 5 dnů.
5. Do kolektivního zařízení, kde se vyskytlo onemocnění dávivým kašlem,
se nepřijímají neočkované či nesprávně očkované děti po dobu maximální
inkubační doby (21 dnů), nevnímavé fyzické osoby k nákaze dávivým
kašlem očkované řádně a v termínech mohou do zařízení docházet.
Příloha 4
Systém epidemiologické bdělosti spalniček
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající spalničkám, tj. febrilní stav s
generalizovaným exantémem trvajícím déle než 3 dny, kterému předchází
katarální příznaky, teploty > 38°C a jeden nebo více z následujících
příznaků: kašel, rýma, Koplikovy skvrny, konjunktivitida. Inkubační
doba 7 až 18 dnů.
2. Období nakažlivosti začíná od prvního dne před začátkem
prodromálních příznaků a končí do čtyř dnů po vzniku exantému.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Izolace spalničkového viru z klinického vzorku.
2. Detekce nukleové kyseliny viru spalniček v klinickém vzorku
odebraném v akutní fázi onemocnění.
3. Přítomnost specifických protilátek proti spalničkovému viru
charakteristických pro akutní infekci v séru nebo ve slinách:
a) Detekce IgM protilátek proti viru spalniček u osob, které nebyly v
posledních 6 týdnech očkovány.
b) Pro možnost průkazu nízkých hodnot falešných spalničkových IgM
pozitivit u sporadických zarděnkových případů je nutné vyloučit možné
pozitivity IgM protilátek proti viru zarděnek, parvoviru B19, EBV a
HHV6.
4. Průkaz sérokonverze nebo výrazného, několikanásobného vzestupu
hladin specifických spalničkových IgG protilátek vyšetřením dvojice sér
(akutního a rekonvalescentního) osob, které nebyly v posledních 6
týdnech očkovány.
5. Průkaz vzrůstu hladin preexistujících spalničkových IgG protilátek u
reinfekcí.
6. Detekce antigenu spalničkového viru pomocí přímé imunofluorescence v
klinickém vzorku odebraném v akutní fázi onemocnění za použití
monoklonálních protilátek specifických pro spalničky. Ke správné
interpretaci laboratorních výsledků je třeba brát v úvahu též klinické
a epidemiologické údaje včetně statusu očkování. Pokud bylo v
posledních 3 až 6 týdnech provedeno očkování, je nutné zvážit vyšetření
na nevakcinální virus. Izoláty viru spalniček izolované z klinického
materiálu jsou zasílány do Národní referenční laboratoře pro spalničky,
příušnice, zarděnky a parvovirus B19 k dalšímu určování.
Čl. 3.
Epidemiologická kriteria
Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém
jeden z případů je laboratorně potvrzený.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Případ který splňuje klinickou definici onemocnění.
B. Pravděpodobný: Případ který splňuje klinickou definici onemocnění a
je v epidemiologické souvislosti s potvrzeným případem.
C. Potvrzený: Případ, který nebyl v nedávné době (3 až 6 týdnů) očkován
a je potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění spalničkami,
hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto
onemocnění, která splňují klinická a laboratorní kritéria. Vzhledem ke
globálně probíhající eradikaci spalniček je třeba identifikovat
importovaná onemocnění a jejich epidemiologickou souvislost.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt spalniček
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
spalničkami, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu
průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře.
Vyšetřující laboratoř vzorky vyšetří i s ohledem na jinou možnou
etiologii exantematických onemocnění a u laboratorně potvrzeného
případu zajistí zaslání alikvotu séra do Národní referenční laboratoře
pro zarděnky, spalničky, parotitidu a parvovirus B19 ke konfirmaci.
Případ se uzavře až po vyšetření touto laboratoří. Epidemiologické
šetření včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného
zdraví zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění spalničkami
1. Hlášení onemocnění spalničkami podle čl. 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta a kontaktů k
ověření diagnózy, zajištění transportu biologického materiálu do
příslušné laboratoře.
3. Izolace pacienta po dobu 7 dnů po objevení se exantému. Izolace se
provádí podle klinické závažnosti a epidemiologických rizik. Postup při
izolaci upravuje jiný právní předpis^2).
4. Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů, zaměřené na pobyt
případu během doby jeho eventuální expozice (7 až 18 dní před začátkem
exantému) a na kontakty, které měl v období nakažlivosti.
5. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy, zpravidla do 48 hodin po
nahlášení případu, včetně identifikace všech dosud vnímavých fyzických
osob.
6. Osoba poskytující péči^1) zajistí podání normálního lidského
imunoglobulinu (NLIG) dětem do 15 měsíců věku (neočkovaným), osobám s
trvalou kontraindikací, těhotným ženám a osobám s imunosupresí, které
byly v kontaktu s možným, pravděpodobným nebo potvrzeným případem
spalniček, a to dle souhrnu údajů o přípravku.
7. Osoba poskytující péči^1) zajistí očkování vnímavých fyzických osob
k nákaze spalničkami (dětí, kterým nebyly podány alespoň dvě dávky
očkovací látky), u kterých ještě neuplynuly 3 dny od posledního styku s
nemocným. Expozice spalničkám není kontraindikací očkování.
8. U vnímavých fyzických osob k nákaze spalničkami, které byly v přímém
kontaktu, a u kterých uplynuly více než 3 dny od posledního styku s
nemocným, se provádí lékařský dohled; lékařský dohled trvá po dobu
maximální inkubační doby (21 dní).
9. Vnímavé děti, které byly v kontaktu se spalničkami, se přijímají do
kolektivu nejdříve po uplynutí 21 dní.
Příloha 5
Systém epidemiologické bdělosti chřipky a akutních respiračních infekcí
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz infekce viry chřipky probíhá ve formě chřipce
podobného onemocnění nebo ve formě akutní respirační infekce. Inkubační
doba 1 až 4 dny.
1.1. Chřipce podobné onemocnění (ILI) je charakterizováno následujícími
klinickými příznaky:
a) náhlý nástup nemoci, a současně
b) nejméně jedním z celkových symptomů, mezi které patří horečka nebo
zimnice, nevolnost, bolest hlavy, bolest svalů, a současně
c) nejméně jedním z následujících respiračních symptomů, mezi které
patří kašel, pálení v krku, dechová nedostatečnost.
1.2. Akutní respirační infekce (ARI) je charakterizována následujícími
klinickými příznaky:
a) náhlý nástup nemoci, a současně
b) nejméně jedním z následujících respiračních symptomů, mezi které
patří kašel, pálení v krku, dechová nedostatečnost, rýma.
2. Období nakažlivosti je u dospělých osob v prvním až pátém dni
onemocnění. U osob imunosuprimovaných a u dětí může být období
nakažlivosti až do desátého dne onemocnění.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Detekce chřipkového antigenu či nukleové kyseliny ve vyšetřovaném
klinickém materiálu metodami EIA, imunofluorescence, PCR nebo jinými
adekvátními metodami. Vyšetřovaným klinickým materiálem se rozumí
zejména výtěr z nazofaryngu, výtěr z nosu, výtěr z faryngu,
nazofaryngeální aspirát, endotracheální a brochoalveolární laváž.
2. Izolace viru chřipky z odebraného klinického materiálu kultivací v
citlivém buněčném substrátu (buněčné kultury, kuřecí embrya); izolované
viry se neprodleně zasílají k typizaci do Národní referenční laboratoře
pro chřipku zřízenou Ministerstvem zdravotnictví.
3. Sérologický průkaz specifické protilátkové odpovědi proti chřipce
typu A nebo typu B spočívající v minimálně čtyřnásobném vzestupu titru
protilátek v séru odebraném v akutním a rekonvalescentním stádiu
onemocnění, a to v intervalu nejméně 10 dní. Doporučené metody:
komplement- fixační reakce, test inhibice hemaglutinace, ELISA.
4. Průkaz viru chřipky v pitevním materiálu, kterým je trachea,
bifurkace bronchů nebo okrajová zóna pneumonického ložiska.
Čl.3
Epidemiologická kriteria
Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém
jeden z případů je laboratorně potvrzený. V případě chřipkové epidemie
není nezbytně nutný laboratorní průkaz pro potvrzení epidemiologické
souvislosti.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění (ILI nebo
ARI).
B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění
(ILI nebo ARI), a je v epidemiologické souvislosti.
C. Potvrzený: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění (ILI
nebo ARI), potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění chřipkou,
komplikace a úmrtí na toto onemocnění, provede hlášení podle jiného
právního předpisu^2).
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt chřipky a akutních
respiračních infekcí
1. Protiepidemická oddělení OOVZ provádí epidemiologické šetření u
všech netypických výskytů chřipkových onemocnění, zejména s nezvyklým
průběhem v časové a místní souvislosti. Provádí epidemiologické šetření
u všech hlášených úmrtí na chřipku a v přímé souvislosti s chřipkou a
zjišťují, zda nemocná či zemřelá osoba byla očkována proti chřipce před
aktuální chřipkovou sezónou.
2. Osoba poskytující péči^1) ve spolupráci s místně příslušným orgánem
ochrany veřejného zdraví, zajišťuje a provádí včasný odběr biologického
materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do příslušné laboratoře,
která provede základní vyšetření (přímá detekce antigenu a izolační
pokus). Další vyšetření provádí Národní referenční laboratoř pro
chřipku.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku chřipky
1. Hlášení onemocnění dle čl. 5.
2. Odběr biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do
příslušné laboratoře k vyšetření zajišťuje a provádí osoba poskytující
péči^1).
3. V případě objevení se nové varianty chřipkového viru se postupuje
podle Pandemického plánu České republiky pro případ pandemie chřipky
vyvolané novou variantou chřipkového viru.
Příloha 6
Systém epidemiologické bdělosti invazivního meningokokového onemocnění
(IMO)
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající meningokokovému onemocnění, tj.
meningitida a/nebo meningokoková bakteriémie, která může rychle
progredovat za vzniku fulminantní purpury, septického šoku a smrti.
Další projevy jsou možné. Inkubační doba 2 až 7 dnů, výjimečně až 10
dnů.
2. Invazivní meningokokové onemocnění zahrnuje následující klinické
projevy:
2.1. meningokokovou meningitidu,
2.2. Waterhouseův-Friderichsenův syndrom,
2.3. akutní meningokokovou bakteriémii,
2.4. chronickou meningokokovou bakteriémii,
2.5. meningokokovou bakteriémii,
2.6 meningokokové onemocnění srdce,
2.7. jiné závažné meningokokové infekce, např. pneumonii, septickou
artritidu, nebo
2.8. závažnou meningokokovou infekci nespecifikovanou.
3. Období nakažlivosti - během celé doby přítomnosti meningokoků v
sekretech nosu a úst.
Obvykle mizí do 24 hodin po nasazení antibiotické léčby.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Izolace Neisseria meningitidis z primárně sterilního místa
(například krev nebo mozkomíšní mok, nebo méně často, z kloubní,
pleurální nebo perikardiální tekutiny).
2. Detekce nukleové kyseliny N. meningitidis z primárně sterilního
místa.
3. Detekce antigenu N. meningitidis z primárně sterilního místa.
4. Mikroskopický průkaz gramnegativních diplokoků z primárně sterilního
místa.
5. Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické syndromy mohou být
způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení
etiologie N. meningitidis nezbytné. Zdůrazňuje se nutnost určování
agens až do úrovně určení sérologické skupiny N. meningitidis. Odběr na
kultivační vyšetření se provede před nasazením antibiotické terapie.
6. Kmeny N. meningitidis izolované z klinického materiálu, který je za
normálních podmínek sterilní, nebo z tělních tekutin, získané z
klinických projevů (čl. 1), jsou zasílány do Národní referenční
laboratoře pro meningokokové nákazy zřízené Ministerstvem zdravotnictví
k dalšímu určování. Národní referenční laboratoř pro antibiotika
zajišťuje sledování antibiotické rezistence.
Čl. 3
Epidemiologická kriteria
Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém
jeden z případů je laboratorně potvrzený.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.
B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a
epidemiologické kriterium.
C Potvrzený: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a
nejméně jedno z laboratorních kriterií
Čl. 5.
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči, která diagnostikuje invazivní meningokokové
onemocnění, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na
toto onemocnění. Asymptomatické nosičství nebo běžná respirační
onemocnění s průkazem N. meningitidis se nehlásí.
Čl. 6.
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt IMO
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na invazivní
meningokokové onemocnění, provede odběr biologického materiálu k
laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující
laboratoře, která izoláty předá do Národní referenční laboratoře pro
meningokokové nákazy k dalšímu určování. Národní referenční laboratoř
pro antibiotika zajišťuje sledování antibiotické rezistence.
Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví zejména
s cílem zjistit zdroj infekce.
Čl. 7.
Protiepidemická opatření v ohnisku invazivního meningokokového
onemocnění
1. Hlášení onemocnění invazivním meningokokovým onemocněním dle čl. 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho
transport do příslušné laboratoře.
3. Okamžitá hospitalizace a izolace nemocného. Postup při izolaci
upravuje jiný právní předpis^2).
4. Protiepidemická opatření se provádějí při výskytu či na základě
podezření u všech invazivních meningokokových onemocnění, u
neinvazivních se žádná protiepidemická opatření neprovádějí.
5. Při sporadickém výskytu invazivního meningokokového onemocnění se u
osob v kontaktu s nemocným zajišťuje lékařský dohled po dobu jednoho
týdne od posledního styku s nemocným, poučení o nutnosti kontaktovat
lékaře při vzniku příznaků onemocnění včetně zvýšené teploty,
doporučení omezení fyzické námahy.
6. U rizikových osob (osoby v úzkém kontaktu s nemocným, osoby do
jednoho roku věku, dospívající, osoby nad 65 let věku, osoby se známou
imunodeficiencí či jiným oslabením a osoby s předchozím respiračním
onemocněním) zahájí osoba poskytující péči^1) ihned protektivní
chemoterapii.
7. Při výskytu invazivního meningokokového onemocnění způsobeného
séroskupinou, proti níž je dostupná vakcína, je osobám v kontaktu tato
vakcína nabídnuta po uplynutí jednoho týdne od posledního kontaktu s
nemocným.
Příloha 7
Systém epidemiologické bdělosti invazivních onemocnění vyvolaných
Haemophilus influenzae typ b a non-b
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
Klinický obraz odpovídající invazivnímu onemocnění, tj. meningitida,
epiglotitida, sepse, bakteriémie, pneumonie, artritida, osteomyelitida.
Období nakažlivosti může být dlouhé, hlavně u bezpříznakových nosičů.
Po zahájení terapie účinnými antibiotiky končí během 24 až 48 hodin.
Inkubační doba 2 až 4 dny.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Kultivační průkaz H. influenzae z klinického materiálu, který je za
normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev), nebo z
tělních tekutin u klinických projevů (čl. 1).
2. Kultivační průkaz H. influenzae z klinického materiálu vyšetřovaného
při pneumonii: validní vzorek sputa nebo vzorek získaný z
bronchoalveolární laváže (BAL) a hemokultivace.
3. Bezkultivační průkaz antigenů a/nebo nukleové kyseliny H. influenzae
z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní
(cerebrospinální mok, krev), případně v kombinaci s přímým
mikroskopickým průkazem.
Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické syndromy mohou být
způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení
etiologie H. influenzae až do úrovně species H. influenzae a typů
nezbytné. Kmeny H. influenzae izolované z klinického materiálu, který
je za normálních podmínek sterilní, nebo z tělních tekutin, získaných z
klinických projevů podle článku 1, jsou zasílány do Národní referenční
laboratoře pro hemofilové nákazy k dalšímu určování. Národní referenční
laboratoř pro antibiotika zjišťuje rezistenci vůči antibiotikům. Odběry
biologického materiálu na kultivační vyšetření je nutné provést před
nasazením ATB terapie.
Čl. 3
Epidemiologická kritéria
Nejsou definována.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Případ s klinickou epiglotitidou bez jakéhokoliv
laboratorního průkazu nebo s průkazem pouze z nesterilního místa.
B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a
ve výše uvedeném klinickém materiálu byl prokázán antigen H.
influenzae.
C. Potvrzený: Případ potvrzený pozitivním výsledkem kultivačního
vyšetření a/nebo detekcí nukleové kyseliny H. influenzae z výše
uvedeného klinického materiálu.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči, která diagnostikuje invazivní onemocnění
vyvolané H. influenzae hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví případ
onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na invazivní onemocnění způsobené
H. influenzae
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na invazivní
onemocnění způsobené H. influenzae provede odběr biologického materiálu
na laboratorní průkaz etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující
laboratoře, která izoláty předá Národní referenční laboratoři pro
hemofilové nákazy k dalšímu určování. Národní referenční laboratoř pro
antibiotika zajišťuje sledování antibiotické rezistence.
Epidemiologické šetření včetně kontroly proočkovannosti zajistí orgán
ochrany veřejného zdraví zejména s cílem určit zdroj infekce.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku invazivního onemocnění H. influenzae
1. Hlášení onemocnění invazivním onemocněním způsobeným Haemophilus
influenzae b a non-b podle čl. 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu a jeho odeslání do příslušné
laboratoře na laboratorní vyšetření.
3. Izolace nemocného. Postup při izolaci upravuje jiný právní
předpis^2).
4. Lékařský dohled po dobu 4 dnů od posledního kontaktu s nemocným u
dětí mladších 6 let a poučení jejich zákonných zástupců o nutnosti
kontaktovat lékaře při vzniku příznaků onemocnění včetně zvýšené
teploty.
5. Do dětských předškolních zařízení se nepřijímají vnímavé děti k
nákazám způsobeným H. influenzae po dobu maximální inkubační doby od
vyřazení nemocného dítěte.
Příloha 8
Systém epidemiologické bdělosti nákaz vyvolaných virem lidského
imunodeficitu (HIV/AIDS)
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz infekce viry lidského imunodeficitu (HIV) probíhá
řadu let.
1.1. Onemocnění vyvolané virem lidského imunodeficitu (AIDS). Zahrnuje
všechny osoby infikované virem lidského imunodeficitu (HIV), které mají
některou z klinických známek vyjmenovaných v definici případů Evropské
surveillance AIDS.
1.2. Infekce vyvolané virem lidského imunodeficitu (HIV). Diagnóza je
založena na laboratorních kritériích infekce HIV.
2. Období nakažlivosti trvá po celou dobu HIV pozitivity.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Dospělí, adolescenti a děti ve věku 18 měsíců a starší
o Reaktivní výsledek screeningového testu (současná detekce HIV-1/2
protilátek a HIV-1 p24 antigenu) konfirmovaný v Národní referenční
laboratoři pro AIDS zřízené Ministerstvem zdravotnictví.
o Konfirmační vyšetření (současná detekce HIV-1/2 protilátek a HIV-1
p24 antigenu, Western blot a jiné blotingové testy, průkaz HIV-1 p24
antigenu, včetně neutralizačního testu).
o Detekce HIV nukleové kyseliny (RNA nebo DNA).
o Izolace HIV.
2. Děti mladší 18 měsíců
o Detekce HIV nukleové kyseliny (RNA nebo DNA).
o Detekce HIV-1 p24 antigenu včetně neutralizačního testu.
o Izolace HIV.
Čl. 3
Epidemiologická kritéria
Nejsou definována.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Nelze použít.
C. Potvrzený: HIV infekce: jakákoliv osoba splňující laboratorní
kritéria pro HIV infekci AIDS: jakákoliv osoba splňující klinická
kritéria pro AIDS a laboratorní kritéria pro HIV infekci
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
o Národní referenční laboratoř pro AIDS v případě potvrzení HIV
pozitivity hlásí neprodleně výsledek testu:
1. laboratoři, která prováděla vyhledávací vyšetření
2. ošetřujícímu lékaři, který vyšetření ordinoval
3. lékaři příslušného AIDS centra
4. klientovi, který se nechal v Národní referenční laboratoři pro AIDS
vyšetřit na vlastní žádost.
5. místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví
o Lékař AIDS centra odesílá do Národní referenční laboratoře pro AIDS
1. při prvním kontaktu s HIV pozitivní osobou vyplněný formulář:
Hlášení nového případu HIV pozitivity (současně oznamuje také určenému
epidemiologovi příslušného KHS)
2. při změně klinického stavu a v případě úmrtí vyplněný formulář:
Hlášení klinického případu AIDS
Hlášení o úmrtí na HIV/AIDS.
o Laboratoře provádějící screeningové vyšetření HIV zasílají na
příslušném formuláři do Národní referenční laboratoře pro AIDS měsíční
hlášení o počtu provedených vyšetření včetně údajů o vyšetřované
populaci a použitých testech.
o Národní referenční laboratoř pro AIDS údaje analyzuje a předává jako
měsíční hlášení o výskytu HIV/AIDS ve formě tabulek a grafu
Ministerstvu zdravotnictví, Ústavu zdravotnických informací a
statistiky a dvakrát ročně na webových stránkách Státního zdravotního
ústavu. Národní referenční laboratoř pro AIDS údaje o výskytu HIV/AIDS
v ČR hlásí do Evropského monitorovacího centra.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na HIV/AIDS
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na nákazu
HIV/AIDS, provede odběr krve na vyšetření přítomnosti protilátek.
Epidemiologické šetření zajistí osoba poskytující péči^1) nebo orgán
ochrany veřejného zdraví zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu
přenosu.
Čl. 7
Protiepidemická opatření
1. Hlášení onemocnění vyvolaných virem lidského imunodeficitu
(HIV/AIDS) podle čl. 5.
2. Protiepidemická opatření spočívají v uplatňování specifických
preventivních aktivit v dané populaci.
3. Osoba poskytující péči^1) zajistí vyšetření osob, které se poranily
o použitou injekční jehlu, podle uvedené tabulky.
------------------------------------------------ ------------------------------------------------
VYŠETŘENÍ Do 72 hodin po poranění Za 90 dnů po poranění Za 180 dnů po poranění
------------------------------------------------ ------------------------------------------------
Virová hepatitida B Ano* Ano Ano
Virová hepatitida C Ano Ano Ano
HIV Ano Ano Ne
------------------------------------------------ ------------------------------------------------
* U poraněných osob s prokázaným ochranným titrem anti HBs po očkování
nebo prožití nákazy se další vyšetřování markerů VHB ukončí.
Při negativním výsledku markerů HBsAg, anti HCV a anti HIV u
potenciálního zdroje, pokud je známý, se sledování poraněné osoby
ukončí. Součástí vyšetření je i zjištění subjektivních potíží a
klinických příznaků, které mohou souviset s onemocněním virovou
hepatitidou a laboratorní vyšetření aktivity aminotransferáz. Událost
se vždy zaznamená do zdravotní dokumentace poraněné osoby.
Příloha 9
Systém epidemiologické bdělosti tuberkulózy
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
Klinická kritéria TBC splňuje každá osoba s oběma kritérii 1, 2 nebo s
kritériem 3:
1. rozhodnutí lékaře, že klinické příznaky nebo radiologické nálezy
odpovídají tuberkulóze a
2. rozhodnutí lékaře léčit pacienta kompletní antituberkulotickou
léčbou, nebo
3. postmortální nález patologických změn, které by za života pacienta
vedly k zahájení antituberkulotické léčby.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
Laboratorní diagnostika zahrnuje kultivační průkaz mikroorganismů
komplexu Mycobacterium tuberculosis (s výjimkou Mycobacterium bovis
BCG) z jakéhokoliv klinického vzorku.
Závažnost nálezu zvyšuje mikroskopický průkaz acidorezistentních tyček
z jakéhokoliv klinického vzorku, zejména ze spontánního nebo
indukovaného sputa.
V rámci laboratorní diagnostiky lze využít i rychlé diagnostické testy
průkazu tuberkulózních bacilů typu Bactec - MGIT a MB/ BacT, testy
detekce mykobakteriální DNA/RNA a testy průkazu interferonu gama (IGRA
testy), stejně jako histologické vyšetření.
U bakteriologicky ověřených případů se provádí vyšetřování citlivosti
na antituberkulotika.
U izolovaných kmenů Mycobacterium tuberculosis jsou výsledky testů
citlivosti na antituberkulotika konfirmovány v Národní referenční
laboratoři pro mykobakterie. K vyloučení nebo potvrzení
multirezistentní nebo extenzivně rezistentní tuberkulózy provádějí
mykobakteriologické laboratoře izolaci M. tuberculosis a testy
citlivosti i u kmenů izolovaných ze sekčního materiálu nebo u kmenů
izolovaných ze vzorků klinického materiálu osob, které v průběhu
provádění laboratorních testů zemřely.
1. Laboratorní kritéria pro potvrzený případ.
Splnění nejméně jednoho z následujících dvou kritérií:
1.1. Izolace (kultivace) komplexu Mycobacterium tuberculosis (s
výjimkou Mycobacterium bovis-BCG) z klinického vzorku materiálu.
1.2. Detekce nukleových kyselin komplexu M. tuberculosis v klinickém
vzorku materiálu a nález acidorezistentních tyček (ART) při přímé
mikroskopii vzorku.
2. Laboratorní kritéria pro pravděpodobný případ.
Splnění nejméně jednoho z následujících třech kritérií:
2.1. Nález acidorezistentních tyček (ART) při přímé mikroskopii vzorku.
2.2. Detekce nukleových kyselin komplexu M. tuberculosis v klinickém
vzorku materiálu.
2.3. Nález granulomů (granulomatózních změn) při histologickém
vyšetření.
Čl. 3
Epidemiologická kritéria
Nejsou definována.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.
B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a
laboratorní kritéria pro pravděpodobný případ.
C. Potvrzený: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a
laboratorní kritéria pro potvrzený případ.
1. Klasifikace podle infekčnosti.
1.1. Případ s infekční formou TBC onemocnění:
1.1.1. osoba s TBC, vylučující ve sputu nebo v jiném materiálu bacily
komplexu M. tuberculosis, prokázané kultivačně a zejména kultivačně a
mikroskopicky.
1.2. Případ s důvodným podezřením na onemocnění infekční formou TBC:
1.2.1. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní plicní TBC (rtg nález,
histologie apod.), u které výsledky kultivace sputa nebo jiného
materiálu nejsou dosud uzavřeny, nebo
1.2.2. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní plicní TBC, u které
materiál pro bakteriologické vyšetření nebyl získán, nebo
1.2.3. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní pouze mimoplicní TBC, u
které je důvodné podezření na vylučování tuberkulózních bacilů v
tělesných sekretech nebo exkretech do vnějšího prostředí.
1.3. Případ s neprokázanou infekčností:
1.3.1. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní plicní TBC s uzavřeným
mykobakteriologickým vyšetřením s negativním výsledkem.
1.4. Případ s nepravděpodobnou infekčností:
1.4.1. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní pouze mimoplicní TBC kromě
situace uvedené v bodě 1.1.1. a 1.2.3.
2. Klasifikace podle lokalizace onemocnění.
2.1 Plicní tuberkulóza:
Tuberkulóza plicního parenchymu nebo tracheo-bronchiálního stromu nebo
hrtanu.
2.2 Mimoplicní tuberkulóza:
Tuberkulóza jakékoliv lokalizace jiné než uvedené v bodě 2.1, včetně
tuberkulózy pleury a nitrohrudních mízních uzlin bez postižení plicního
parenchymu.
2.3 Diseminovaná tuberkulóza je klasifikována jako plicní tuberkulóza,
je-li postižen plicní parenchym nebo tracheo-bronchiální strom nebo
hrtan, v ostatních případech je klasifikována jako mimoplicní
tuberkulóza.
2.4 Tuberkulóza dýchacího ústrojí:
Plicní tuberkulóza nebo tuberkulóza pleury nebo tuberkulóza
nitrohrudních mízních uzlin.
3. Klasifikace podle předchozí antituberkulotické léčby.
3.1 Dosud neléčen(a):
Osoba, která nebyla nikdy v minulosti léčena pro aktivní tuberkulózu
antituberkulotiky, nebo která užívala léky proti tuberkulóze méně než
jeden měsíc.
3.2 Dříve léčen(a):
Osoba, u níž byla v minulosti diagnostikována aktivní tuberkulóza, a
která užívala léky proti tuberkulóze (mimo preventivní léčbu) minimálně
jeden měsíc.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči, která zahajuje léčbu, hlásí orgánu ochrany
veřejného zdraví onemocnění tuberkulózou. V ostatních případech, kdy
léčba není zahájena, hlásí onemocnění tuberkulózou lékař, který
onemocnění diagnostikuje. Úmrtí na tuberkulózu hlásí osoba poskytující
péči^1).
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt tuberkulózy
1. Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
infekční formou tuberkulózy provede anamnestické, klinické a
rentgenologické vyšetření a zajistí převoz do lůžkového zařízení, které
pacienta izoluje. Dále zajistí epidemiologické šetření zejména s cílem
určit zdroj infekce a cestu přenosu. V případech infekční formy TBC
onemocnění, zejména mikroskopicky pozitivních, s rozsahem ohniska
přesahujícím rodinné kontakty, spolupracuje úzce při epidemiologickém
šetření s orgánem ochrany veřejného zdraví.
2. Ošetřující lékař dále zajistí odběr biologického materiálu na
mikroskopické a kultivační vyšetření, zajistí jeho transport neprodleně
do laboratoře a dále případně zajistí provedení tuberkulínového testu a
případně testu IGRA.
3. Ošetřující lékař v lůžkovém zařízení, dispenzarizující lékař
zodpovědný za vyšetření kontaktů, orgán ochrany veřejného zdraví,
případně jiný orgán podílející se na vyšetření kontaktů, shromažďují
údaje potřebné pro vyšetření kontaktů.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku nákazy
1. Hlášení onemocnění tuberkulózou podle čl. 5.
2. Anamnestické, klinické, rentgenologické vyšetření kontaktů.
3. Provedení dalších testů u kontaktů a podání chemoprofylaxe podle
platných doporučení.
4. Při epidemiologicky závažném výskytu se na šetření a stanovení
opatření podílí orgán ochrany veřejného zdraví.
Příloha 10
Systém epidemiologické bdělosti legionelózy
Čl. 1
Klinická definice legionelózy
1. Legionářská nemoc - akutní onemocnění dolních cest dýchacích s
příznaky pneumonie diagnostikované klinicky, rentgenologicky,
laboratorně. Inkubační doba 2 až 10 dnů.
2. Pontiacká horečka - akutní legionelová infekce bez postižení dolních
cest dýchacích. Inkubační doba 1 až 2 dny.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
Nejméně jedno z těchto kritérií:
1. Přímý průkaz antigenu v moči.
2. Průkaz specifických protilátek v séru.
3. Přímá detekce mikroba v respiračních sekretech.
4. Kultivace na selektivních půdách.
5. Typizace kmenů zaslaných do Národní referenční laboratoře pro
legionely pomocí sekvenace.
Čl. 3.
Epidemiologická kritéria
Expozice stejnému společnému rezervoáru jako u potvrzeného případu.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Splňuje výše uvedenou klinickou definici onemocnění,
epidemiologické kritérium a nejméně jedno z následujících laboratorních
kritérií:
1. čtyřnásobný nebo vyšší vzestup protilátek proti L. pneumophila
jiných sérologických skupin než sg. 1 nebo jiných druhů potvrzený
nepřímou fluorescencí nebo mikroaglutinací;
2. vysoký titr protilátek proti L. pneumophila sg. 1 nebo dalších
sérologických skupin nebo druhů;
3. průkaz specifického agens v respiračních sekretech a plicní tkáni
pomocí přímé fluorescence s monoklonálními protilátkami;
4. průkaz legionel v biologickém materiálu molekulárně biologickými
akreditovanými metodami (PCR).
C. Potvrzený: Splňuje výše uvedenou klinickou definici onemocnění a
jedno nebo více z následujících laboratorních kritérií:
1. izolace legionel z bronchoalveolární laváže, sputa, pleurální
tekutiny, plicní tkáně, krve nebo jiného biologického materiálu;
2. čtyřnásobný nebo vyšší vzestup specifických titrů protilátek proti
Legionella pneumophila sg. 1 potvrzený nepřímou fluorescencí,
mikroaglutinací nebo ELISA testem;
3. průkaz specifického antigenu v moči validovanou diagnostickou
soupravou.
Další klasifikace legionelóz pro účely národního systému
epidemiologické bdělosti:
a. Nozokomiální legionelózy - pacient se nakazil ve zdravotnickém
zařízení.
b. Cestovní legionelózy - pacient se nakazil při jednodenním nebo
vícedenním pobytu v hotelu nebo jiném zařízení hromadného ubytování v
ČR nebo v zahraničí, kde pobýval 2 až 10 dnů před objevením se
klinických příznaků onemocnění.
c. Profesionální legionelózy - nákazy, k nimž došlo při výkonu práce.
d. Komunitní legionelózy - nákazy z ostatních rezervoárů.
e. Jiné.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění legionelózou,
neprodleně hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na
toto onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt legionelózy
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
legionelózou, provede odběry biologického materiálu (bronchoalveolární
laváž, sputum nebo pleurální výpotek, moč, krev, případně další tělní
tekutiny, v případě úmrtí část ze zasaženého ložiska plicní tkáně) k
laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jejich transport do
vyšetřující laboratoře. Vykultivované kmeny, případně odebraný
biologický materiál, předá laboratoř do Národní referenční laboratoře
pro legionely k identifikaci a typizaci nebo zpracování.
Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména
s cílem určit rezervoár infekce a cestu přenosu.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění legionelózou
1. Hlášení onemocnění legionelózou podle článku 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho
transport do příslušné laboratoře.
3. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy včetně vymezení dalších
ohrožených osob, prověření cestovní anamnézy, odběrů vzorků vod z
technických zařízení, návrhu na technickou revizi.“.
Příloha 11
Systém epidemiologické bdělosti přenosné dětské obrny (poliomyelitidy)
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající poliomyelitidě, tj. akutní nástup chabé
parézy jedné či více končetin se sníženými nebo chybějícími šlachovými
reflexy v postižené končetině bez zjevné příčiny a bez ztráty
senzorických nebo kognitivních funkcí.
2. Akutní forma poliomyelitidy je charakterizována jako:
2.1. akutní paralytická poliomyelitida, spojená s vakcinací (s očkovací
látkou);
2.2. akutní paralytická poliomyelitida, divoký virus importovaný;
2.3. akutní paralytická poliomyelitida, divoký virus neimportovaný
(domácí);
2.4. akutní paralytická poliomyelitida;
2.5. akutní neparalytická poliomyelitida;
2.6. akutní dětská obrna u osob mladších 15 let.
3. Inkubační doba do vzniku paralýz je pět až dvanáct dní. Období
nakažlivosti trvá od posledních dní inkubační doby. Vylučování viru
nosohltanovým sekretem trvá asi jeden týden a stolicí až 6 týdnů. Virus
vylučují také osoby s asymptomatickou nákazou (tj. 80 % ze všech
nakažených). Paralytická forma vzniká jen u 1 % nakažených.
Čl.2
Laboratorní diagnostika Alespoň jedno z následujících tří kriterií:
1. Izolace polioviru z klinického vzorku a jeho intratypová
diferenciace - divoký poliovirus (WPV)
2. Virus odvozený z vakcinálního kmene (VDPV) - nejméně 85% shoda s
vakcinálním virem v nukleotidové sekvenci VP1
3. Sabin-like poliovirus: intratypická diferenciace provedená WHO
akreditovanou laboratoří (pro VDPV >1% až 15% VP1 sekvenční rozdíl ve
srovnání s vakcinálním virem stejného typu)
Izoláty polioviru izolované z klinického materiálu jsou zasílány do
Národní referenční laboratoře pro enteroviry k dalšímu určování.
Čl. 3.
Epidemiologická kriteria
Alespoň jedno za následujících epidemiologických souvislostí:
- přenos z člověk na člověka
- cestování v oblasti endemického výskytu poliomyelitidy nebo oblasti s
předpokládanou či potvrzenou cirkulací polioviru.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu
B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu s
epidemiologickou souvislostí s potvrzeným případem
C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je
laboratorně potvrzený
Další údaje pro účely národní surveillance:
- Zavlečený případ - zdroj nákazy mimo ČR, paralytické onemocnění se
projeví do 30 dnů po příjezdu ze zahraničí, zejména z oblastí s
endemickým výskytem paralytické poliomyelitidy.
- Kontakt se zavlečeným případem - zdrojem nákazy je nemocný se
zavlečeným případem paralytické poliomyelitidy. Paralytické onemocnění
se u kontaktu projeví do 30 dnů po začátku paralytické poliomyelitidy
zavlečeného případu.
- Případ v souvislosti s očkováním živou vakcínou proti poliomyelitidě
(VAPP)
a) recipient - onemocní-li paralytickou poliomyelitidou osoba očkovaná
v době od 4 do 30 dnů po podání vakcíny
b) kontakt - onemocní-li paralytickou poliomyelitidou osoba, která v
posledních 30 dnech sama očkovaná nebyla, ale byla v kontaktu s osobou
očkovanou, která dostala živou vakcínu v posledních 60 dnech.
Případ nezavlečený a bez souvislosti s očkováním ("domácí").
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění poliomyelitidou
hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto
onemocnění. V rámci systému epidemiologické bdělosti poliomyelitidy se
hlásí a prošetřují také případy akutních chabých paréz do 15 let věku.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt poliomyelitidy
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
poliomyelitidou, provede odběr stolice a zajistí zaslání odběru do
Národní referenční laboratoře pro enteroviry. Vyšetřující laboratoř
zašle izolovaný kmen polioviru do regionální referenční laboratoře pro
enteroviry ve Světové zdravotnické organizaci pro Evropu.
Epidemiologické šetření včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán
ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu
přenosu.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku poliomyelitidy
1. Hlášení onemocnění.
2. Zajištění odběru biologického materiálu (stolice) k ověření diagnózy
a jeho zaslání do Národní referenční laboratoře pro enteroviry.
3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^2).
4. Zajištění očkování osob proti poliomyelitidě, které byly v úzkém
kontaktu s nemocným bez ohledu na to, zda byly v minulosti očkovány. V
případě, že se jedná o vysoce podezřelý případ poliomyelitidy nebo o
vysoce podezřelý případ akutní chabé parézy, provede se očkování proti
poliomyelitidě jen u osob neočkovaných nebo u osob, jimž byly podány
méně než 3 dávky poliovakcíny.
5. Setření v ohnisku nákazy.
6. Lékařský dohled po dobu 35 dnů od posledního kontaktu s potvrzeným
případem paralytické poliomyelitidy. U osob vykonávajících činnosti
epidemiologicky závažné je nařízen zvýšený zdravotnický dozor po dobu 6
týdnů od posledního kontaktu s potvrzeným případem paralytické
poliomyelitidy.
Příloha 12
Systém epidemiologické bdělosti tetanu
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající tetanu, tj. akutní nástup hypertonie
a/nebo bolestivé svalové kontrakce (zpravidla u čelistních a šíjových
svalů) a/nebo generalizované svalové spazmy bez zjevných zdravotních
příčin. Inkubační doba 3 až 21 dnů.
Klinickou definici tetanu splňuje osoba s nejméně dvěma z následujících
tří kritérií: - bolestivé svalové spasmy žvýkacích a šíjových svalů
vedoucích k obličejovému spasmu (trismus a "rhisus sardonicus"),
bolestivé spasmy svalstva trupu, generalizované spasmy (často
opisthotonus).
2. Z hlediska klinického je každý případ tetanu klasifikován jako:
2.1. lokalizovaný tetanus, charakterizovaný zvýšeným svalovým tonusem
pouze určitých svalových skupin v oblasti vstupní brány infekce nebo
jen izolovaný trismem;
2.2. generalizovaný tetanus lehký, charakterizovaný povšechnou svalovou
hypertonií, ale nepřítomností generalizovaných křečí;
2.3. generalizovaný tetanus středně těžký, charakterizovaný přítomností
generalizovaných křečí ve frekvenci méně než 1krát za hodinu, bez
dysfagie a cyanózy;
2.4. generalizovaný tetanus těžký, charakterizovaný přítomností
generalizovaných křečí ve frekvenci více než 1krát za hodinu s dysfagií
a cyanózou.
Klinickou klasifikaci podle bodů 2.1. až 2.4. lze provést nejdříve
sedmý den po začátku příznaků.
3. Období nakažlivosti: onemocnění není přenosné z člověka na člověka.
Čl.2
Laboratorní diagnostika
Bakteriologické vyšetření na izolaci původce onemocnění z odběru
předpokládané brány vstupu infekce, pokud je zjištěna, a to kultivačně
nebo pokusem na zvířeti, negativní výsledek laboratorního vyšetření
neznamená zpochybnění klinické diagnózy. Průkaz tetanického toxinu v
séru. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen C. tetani do
Národní referenční laboratoře pro tetanus.
Čl. 3
Epidemiologická kritéria
Nejsou definována.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ.
C. Potvrzený: Případ odpovídající klinickým a laboratorním kriteriím.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění tetanem, hlásí
orgánu ochrany veřejného zdraví toto onemocnění a úmrtí na toto
onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt tetanu
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
tetanem, zajistí odběr materiálu na bakteriologické vyšetření s cílem
pokusit se prokázat Clostridium tetani v ráně (pokud je zjištěno
poranění, které bylo pravděpodobnou vstupní branou infekce) a to buď
kultivací nebo pokusem na zvířeti. Dále zajistí odběr krve na
sérologické vyšetření. Zajistí neprodleně transport biologického
materiálu do příslušné vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření
včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného zdraví,
zejména s cílem určit cestu přenosu.
Čl. 7
Protiepidemická opatření při výskytu tetanu
1. Hlášení onemocnění tetanem podle čl. 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření
diagnózy, jeho transport do příslušné laboratoře.
3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^2).
Příloha 13
Systém epidemiologické bdělosti zarděnek a kongenitálního zarděnkového
syndromu (KZS)
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Zarděnky
Klinický obraz odpovídající zarděnkám, tj. akutní nástup generalizované
makulopapulární vyrážky (rash) a nejméně jeden z následujících
příznaků: artralgie, artritida, cervikální, subokcipitální a
postaurikulární lymfadenopatie. Může se též vyskytnout konjunktivitida.
Inkubační doba 14 až 21 dnů.
2. Kongenitální zarděnkový syndrom (KZS)
Riziko poškození plodu závisí na imunitě matky a na stupni těhotenství
v době její infekce. Při onemocnění matky (i inaparentním) v prvním
měsíci gravidity bývá zjevně poškozeno více než 50 % novorozenců, při
onemocnění ve druhém měsíci 25 %, ve třetím měsíci 10 % a ve čtvrtém
měsíci méně než 5 % novorozenců. Infekce virem zarděnek může vést k
intrauterinní smrti plodu, ke spontánnímu potratu a kongenitální
malformaci velkých systémů a nebo k porodu zdánlivě zdravého plodu, u
kterého se vrozená nákaza manifestuje v pozdějším životě poruchou
zraku, sluchu či psychomotorickou retardací aj. Klasickým projevem KZS
je Greggův syndrom, tj. sdružený výskyt vrozených vad srdce (otevřená
tepenná dučej, stenóza plicnice či aorty, defekty srdečního septa), oka
(katarakta, mikroftalmus, glaukom, retinopatie) a hluchoty či
nedoslýchavosti (i jednostranné). Vyskytují se i mikrocefalie a
anomálie zubů, hepatosplenomegalie, meningoencefalitida, trombopenická
purpura, myokarditida, hepatitida, osteoporotické změny metafýz
dlouhých kostí. Postižené děti mívají nižší porodní hmotnost, špatně
prospívají. Pro kongenitální zarděnkový syndrom u dětí mladších 1 roku
života je třeba splnit nejméně dvě z následujících klinických kritérií
uvedených v odstavci A nebo jedno kritérium z odstavce A a jedno z
odstavce B:
A. katarakta, kongenitální glaukom, kongenitální srdeční vada, poruchy
sluchu, pigmentová retinopatie
B. purpura, splenomegalie, mikrocefalie, mentální retardace,
meningoencefalitida, osteoporotické změny metafýz dlouhých kostí,
žloutenka začínající v průběhu 24 hodin po narození.
3. Období nakažlivosti:
3.1. u zarděnek asi 1 týden před objevením se exantému a minimálně 4
dny po jeho začátku;
3.2. u KZS - děti mohou vylučovat virus ve faryngeálním sekretu a moči
měsíce po narození,
výjimečně v průběhu celého 1. roku života, v případě katarakty až do
tří let života.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Kritéria pro potvrzený případ zarděnek:
a. Izolace viru zarděnek u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech
očkovány, 1 týden před a maximálně 1 týden po objevení se vyrážky.
Materiálem pro přímý průkaz viru zarděnek jsou nejlépe výtěry z krku,
jinak vzorky krve, moči a cerebrospinální tekutiny, výtěry z nosu.
Vzorky musí být odebrány co nejdříve.
b. Detekce nukleové kyseliny nevakcinálního viru zarděnek v klinickém
vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění.
c. Průkaz sérokonverze nebo výrazného, několinásobného vzestupu hladin
specifických zarděnkových IgG protilátek vyšetřením dvojice vzorků sér
nebo slin u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány. Průkaz
vzrůstu hladin již existujících zarděnkových IgG protilátek u
reinfekcí.
2. Kritéria pro pravděpodobný případ zarděnek:
Detekce IgM protilátek proti viru zarděnek u osob, které nebyly v
posledních 6 týdnech očkovány. V případě podezření na zarděnky v
těhotenství je nutné další potvrzení pozitivními výsledky testu na IgM
(např. specifický test avidity protilátek IgG proti viru zarděnek
prokazující nízkou aviditu).
3. Kritéria pro kongenitální zarděnkový syndrom (KZS):
a. Izolace viru zarděnek z klinického vzorku.
b. Detekce nukleové kyseliny viru zarděnek.
c. Přítomnost specifických protilátek IgM proti viru zarděnek.
d. Přetrvávání protilátek IgG proti viru zarděnek mezi šestým a
dvanáctým měsícem věku (nejméně 2 vzorky s podobnou koncentrací
protilátek IgG proti viru zarděnek).
Izoláty viru zarděnek izolované z klinického materiálu jsou zasílány do
Národní referenční laboratoře pro spalničky, příušnice, zarděnky a
parvovirus B19 k dalšímu určování.
Čl.3
Epidemiologická kriteria
Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém
jeden z případů je laboratorně potvrzený.
U kongenitálního zarděnkového syndromu spočívá epidemiologická
souvislost ve vertikálním mezilidském přenosu onemocnění z matky na
plod.
Zarděnková infekce je laboratorně prokázána u matky v průběhu
těhotenství.
Čl. 4.
Klasifikace případu onemocnění
Zarděnky
A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu
B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ, který má
epidemiologickou souvislost a/nebo splňuje laboratorní kritéria
C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, který je laboratorně
potvrzený
Kongenitální zarděnkový syndrom (KZS)
A. Možný: Dítě mladší jednoho roku, u něhož má diagnostikující lékař
podezření na KZS. Diagnostikující lékař vysloví podezření na KZS, pokud
má matka dítěte v anamnéze suspektní zarděnky v průběhu těhotenství, a
to dokonce i tehdy, pokud dítě nevykazuje žádné známky KZS.
B. Pravděpodobný: Dítě mladší jednoho roku (i mrtvě narozený plod) bez
laboratorního vyšetření nebo s negativním laboratorním vyšetřením
nejméně s jedním z následujících dvou kritérií:
- epidemiologická souvislost a nejméně jedno z klinických kritérií KZS
uvedených v článku 1, odstavec 2A,
- splněna klinická kritéria pro KZS,
C. Potvrzený: Mrtvě narozený plod s pozitivním laboratorním nálezem
nebo dítě mladší jednoho roku splňující laboratorní kritéria a nejméně
jedno z následujících:
- epidemiologická souvislost,
- nejméně jedno z klinických kritérií KZS uvedených v článku 1,
odstavec 2A
Poznámka: Dítě s pozitivním laboratorním nálezem bez onemocnění
zarděnkami u matky v průběhu těhotenství a bez klinických kritérií KZS
uvedených v článku 1, odstavec 2A bude hlášeno jako případ onemocnění
zarděnkami.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění zarděnkami nebo
KZS, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto
onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt zarděnek a KZS
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
zarděnkami nebo KZS provede odběry biologického materiálu a zajistí
jejich transport do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření
včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného zdraví.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění zarděnkami a KZS
1. Hlášení onemocnění zarděnkami a KZS podle čl. 5.
2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného nebo
vrozeným zarděnkovým syndromem či vrozenou zarděnkovou infekcí
postiženého dítěte k ověření klinické diagnózy v příslušné virologické
laboratoři.
3. Izolace nemocného většinou v domácí izolaci.
4. První klinické vyšetření nemocného dítěte z kolektivního zařízení,
druhé po uplynutí 3 týdnů.
5. Po dobu 3 týdnů od vyřazení nemocného dítěte se provádí u fyzických
osob, které byly v kontaktu s nemocným, lékařský dohled.
6. Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají všechny děti s
výjimkou dětí oslabených.
7. Děti z rodin, kde se vyskytlo onemocnění zarděnkami, mohou do
zařízení docházet.
8. Dítě po přestálém onemocnění zarděnkami je možno přijmout do
zařízení po souhlasu ošetřujícího lékaře.
9. V případě KZS zajištění poučení o ochraně fertilních a těhotných žen
vnímavých k nákaze zarděnkami v kontaktu s nemocným.
Příloha 14
Systém epidemiologické bdělosti příušnic
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz, odpovídající příušnicím, například horečka s akutním
nástupem jednostranného nebo oboustranného, na dotyk citlivého,
ohraničeného otoku příušních nebo jiných slinných žláz, trvající déle
než 2 dny, bez jiných zjevných příčin. Výjimečně může být onemocnění
komplikováno orchitidou, meningitidou, pankreatitidou a oophoritidou,
velmi vzácně encefalitidou. Inkubační doba 16 až 18 dnů.
2. Období nakažlivosti: ze slin 7 dní před a 9 dní po začátku
onemocnění. Inaparentně nemocní mohou být rovněž zdrojem infekce.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Přímý průkaz nevakcinálního kmene viru příušnic izolací z klinického
vzorku, odebraného v akutní fázi onemocnění.
2. Detekce nukleové kyseliny nevakcinálního kmene viru příušnic v
klinickém vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění.
3. Detekce IgM protilátek proti viru příušnic u osob, které nebyly v
posledních 6 týdnech očkovány.
4. Průkaz sérokonverze nebo výrazného, několikanásobného vzestupu
hladin specifických parotitických IgG protilátek vyšetřením dvojice
vzorků sér nebo slin osob, které nebyly v posledních 6 týdnech
očkovány.
5. Průkaz vzrůstu hladin již existujících parotitických IgG protilátek
u reinfekcí.
6. Detekce antigenu nevakcinálního kmene viru příušnic (DFA) pomocí
specifických parotitických monoklonálních protilátek v klinickém
vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění.
Ke správné interpretaci laboratorních výsledků je třeba brát v úvahu
též klinické a epidemiologické údaje včetně statusu očkování.“.
Čl. 3.
Epidemiologická kriteria
Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění, při kterém
jeden z případů je laboratorně potvrzený.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.
B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a
je v epidemiologické souvislosti s potvrzeným případem.
C. Potvrzený: Případ potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření nebo
případ potvrzený detekováním divokého kmene viru příušnic v případě
nedávného očkování.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění příušnicemi,
hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto
onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt příušnic
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
příušnicemi provede odběry biologického materiálu k laboratornímu
průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění příušnicemi
1. Hlášení onemocnění příušnicemi podle čl. 5.
2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného k
ověření klinické diagnózy v příslušné virologické laboratoři
3. Izolace pacienta u nekomplikovaných případů doma po dobu 9 dní od
začátku onemocnění, hospitalizace dle klinické závažnosti a
epidemiologických rizik.
4. První klinické vyšetření nemocného dítěte po jeho vyřazení z
kolektivního zařízení, druhé po uplynutí 3 týdnů.
5. Po dobu 3 týdnů od vyřazení nemocného dítěte z kolektivního zařízení
se provádí u fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným, lékařský
dohled.
6. Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají všechny děti s
výjimkou oslabených dětí.
7. Děti nevnímavé k nákaze příušnicemi mohou do kolektivního zařízení
docházet.
8. Děti nevnímavé k nákaze příušnic z rodin, kde se vyskytlo onemocnění
příušnicemi, mohou do zařízení docházet.
9. Dítě vnímavé k nákaze příušnic může do zařízení docházet do 8. dne
po prvním styku s nemocným, nejde-li o styk trvalý (při trvalém styku
se zastavuje docházka ihned) a od 21. dne po posledním styku s
nemocným. Při trvalém styku s nákazou se za poslední den styku považuje
9. den po otoku příušních žláz.
10. Dítě po přestálém onemocnění příušnicemi je možno přijmout do
zařízení po souhlasu ošetřujícího lékaře.
Příloha 15
Systém epidemiologické bdělosti nákaz vyvolaných virem západonilské
horečky (dále jen "WNV")
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající horečnatému onemocnění s neurologickými
příznaky, v rozsahu od silných bolestí hlavy a svalů po aseptickou
meningitidu nebo encefalitidu, s inkubační dobou 2 až 6 dní, v
maximálním rozmezí 2-15 dní, po expozici, která je podmíněna poštípáním
komáry, vzácně přisátím klíštěte rodu Hyalomma, nebo přenosem původce z
člověka na člověka transplantací, transfúzí nebo transplacentárně. Jiný
přenos WNV z člověka na člověka než přenos krví a tkáněmi není
považován za reálný.
Většina nákaz probíhá inaparentně, přibližně 20 % případů se
manifestuje makulopapulózní vyrážkou a lymfadenopatií, postižení
centrálního nervového systému bývá u méně než 1 % klinicky manifestních
nákaz. Při typickém průběhu onemocnění trvá 2 až 7 dní.
2. Viremie dosahuje vrcholu v době objevení se prvních příznaků, během
následujících 4 až 6 dní dochází k postupnému snižování koncentrací
viru na nevýznamné hodnoty. Předpokládá se, že imunita po překonání
nákazy trvá celoživotně, byl však prokázán postupný pokles titru
specifických ochranných protilátek.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Průkaz specifické protilátkové odpovědi (sérum, likvor).
2. Detekce nukleové kyseliny v krvi nebo likvoru.
Laboratorní kriteria pro pravděpodobný případ:
1. Stanovení IgM protilátek proti WNV v séru ELISA testem.
2. Stanovení IgG protilátek proti WNV v séru ELISA testem.
3. Stanovení protilátek proti WNV v séru testem inhibice hemaglutinace
HIT.
Laboratorní kriteria pro potvrzený případ:
1. Průkaz přítomnosti specifických protilátek IgM proti WNV v
mozkomíšním moku.
2. Izolace WNV z krve nebo mozkomíšního moku.
3. Detekce nukleové kyseliny WNV v krvi nebo mozkomíšním moku.
4. Pozitivní virus neutralizační test.
Odebraný biologický materiál (sérum případně likvor) zašle příslušné
zdravotnické zařízení do Národní referenční laboratoře pro arboviry.
Laboratorní výsledky je nutno interpretovat vždy podle stavu případného
očkování proti některým nákazám vyvolaným jinými flaviviry, případně
vyloučit recentní onemocnění uvedenými infekcemi (klíšťová
encefalitida, žlutá zimnice, japonská B encefalitida, dengue).
Čl. 3
Epidemiologická kritéria
Nejméně jedna z následujících epidemiologických souvislostí:
1. Přenos ze zvířete na člověka (pobyt, návštěva nebo expozice
poštípání komárem v oblasti s endemickým výskytem WNV u koní a ptáků,
nebo míst s extrémním přemnožením komárů, zejména v souvislosti se
záplavami, výjimečně přenos přisátím klíštěte)
2. Přenos z člověka na člověka (transplantace, transfúze krve, nebo
transplacentárně).
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kritéria a nejméně
jedna z těchto dvou situací:
1. epidemiologická souvislost,
2. nejméně jedno z laboratorních kriterií pro pravděpodobný případ.
C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická kriteria a nejméně jedno z
laboratorních kriterií pro potvrzený případ.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
1. Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje nákazu WNV, podle
kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví
potvrzené a pravděpodobné případy onemocnění nebo úmrtí na toto
onemocnění. S ohledem na globální změny geografické distribuce vektoru
nákazy je třeba důsledně zjišťovat a hlásit údaje, které se vztahují k
relevantní cestovatelské anamnéze postižené osoby a dále údaje, které
mohou mít vztah k případnému mezilidskému přenosu původce nákazy
(transplantace, transfúze, nebo transplacentární přenos).
2. Místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví zajistí neprodlené
předání informací o potvrzeném případu nákazy WNV všem spádovým
pracovištím transfúzní služby předem dohodnutým způsobem a zároveň
informuje Ministerstvo zdravotnictví.
3. Ministerstvo zdravotnictví zajistí na základě zpráv, které obdrží
cestou systému rychlého varování Evropské komise (EWRS) a
prostřednictvím dalších obdobných systémů, předávání informací o
aktuální epidemiologické situaci ve výskytu humánních případů nákazy
WNV v zahraničí, všem pracovištím transfúzní služby a orgánům ochrany
veřejného zdraví v ČR.
Čl. 6
Činnost zařízení transfuzní služby
Zařízení transfuzní služby zajistí:
a) vyloučení z dárcovství plné krve a krevních složek u všech osob,
které pobývaly v oblasti s probíhajícím přenosem WNV na lidi, a to po
dobu 28 dnů po opuštění takové oblasti^3);
b) v indikovaných případech vyšetření vytipovaných vzorků krve a
krevních složek na přítomnost nukleových kyselin WNV.
Čl. 7
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt nákazy WNV
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na nákazu WNV,
provede odběr biologického materiálu k laboratornímu průkazu
etiologického agens a zajistí transport odebraného materiálu do Národní
referenční laboratoře pro arboviry. Národní referenční laboratoř pro
arboviry ohlásí výsledky podle dohody písemně nebo telefonicky osobě
poskytující péči^1) a příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu
ochrany veřejného zdraví.
Čl. 8
Protiepidemická opatření v ohnisku nákazy WNV
1. Hlášení onemocnění WNV podle článku 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho
transport do Národní referenční laboratoře pro arboviry.
3. Protiepidemická opatření v rozsahu článků 2, 5, 6 a 7 se provádějí
při výskytu nebo na základě podezření u všech případů nákazy WNV.
Příloha 16
Systém epidemiologické bdělosti infekcí vyvolaných enterohemoragickými
Escherichia coli (dále jen "EHEC")
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající infekci EHEC, to je průjem, často
krvavý, a břišní křeče, obvykle bez teploty nebo pouze s nízkou
teplotou (nižší než 38 °C). Onemocnění může být komplikováno
hemolyticko-uremickým syndromem (HUS, dg. D59.3). V patogenezi EHEC
infekcí mají hlavní úlohu Shiga toxiny (Verotoxiny): Shiga toxin 1
(Stx1) a Shiga toxin 2 (Stx2).
2. Inkubační doba onemocnění je 2 až 8 dní. Záleží na velikosti
infekční dávky, která je velmi nízká (u kmenů O157:H7 se udává 10-100
bakterií), na věku a na vnímavosti jedince. Nejrizikovější skupiny
nemocných jsou děti do 5 let a osoby starší nad 60 let.
3. Onemocnění trvá u lehčích případů 5 až 6 dní, v případě systémových
komplikací onemocnění (HUS) onemocnění trvá až řadu týdnů.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Izolace a sérotypizace kmenů Escherichia coli (sklíčková aglutinace
O, H antigenů).
2. Průkaz Shiga (Verotoxinů) (latexová aglutinace, ELISA a jiné).
3. Detekce genů kódujících produkci Shiga toxinů 1 a 2 a jejich
subtypizace.
4. Zjištění dalších faktorů virulence kmenů EHEC: detekce genů pro
adhezin intimin (eae) a EHEC hemolysin (EHEC-hlyA) metodou PCR.
5. Konfirmace O a H antigenů genetickými metodami.
6. Metoda restrikční analýzy (PFGE) ke genetickému zjištění shodných
kmenů v epidemiologické souvislosti.
7. Imunologické stanovení protilátek lipopolysacharid (LPS) v séru
nemocných metodami immunoblotting, pasivní hemaglutinace, ELISA.
Vyšetření se provádí ze vzorku stolice hned na počátku onemocnění,
jinak pravděpodobnost nálezu etiologického agens v materiálu rychle
klesá. V případě neúspěchu klasické kultivace je ve vybraných
laboratořích (Národní referenční laboratoř pro Escherichia coli a
shigely) vhodné použít metodu imunomagnetické separace pro záchyt kmene
EHEC ze stolice, která pro toto vyšetření musí být uchovávána při
teplotě mínus 70 st. C.
Čl. 3
Epidemiologická kriteria
Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:
1. Přenos z člověka na člověka
2. Expozice společnému zdroji
3. Přenos ze zvířete na člověka
4. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Případ s klinickými příznaky, který má
epidemiologickou souvislost, případně laboratorně potvrzený izolát bez
klinických příznaků onemocnění.
C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, který je laboratorně
potvrzený izolací kmene EHEC.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění EHEC, podle
kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví
pravděpodobný nebo potvrzený případ onemocnění EHEC nebo úmrtí na toto
onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologická šetření při podezření na výskyt EHEC
1. Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
EHEC, zajistí odběr stolice a její okamžitý transport do vyšetřující
mikrobiologické laboratoře. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky
osobě poskytující péči1) a příslušnému protiepidemickému oddělení
orgánu ochrany veřejného zdraví. Při záchytu suspektních kmenů EHEC,
zejména séroskupiny O157, O26, O111, O103 a O145, laboratoř okamžitě
odešle kmeny do Národní referenční laboratoře pro Escherichia coli a
shigely Státního zdravotního ústavu. Národní referenční laboratoř
provede konfirmaci kmenů, detekci Shiga toxinů i dalších faktorů
virulence EHEC a zpětně hlásí výsledky ošetřujícímu lékaři, příslušnému
protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví a
mikrobiologické laboratoři.
2. Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví
zajistí u všech případů epidemiologické šetření. Šetření je zaměřeno
především na detailní pátrání po zdroji nákazy, cestě přenosu nákazy a
po dalších případech v ohnisku, na klinickou formu onemocnění a
případné úmrtí, na ověření řádného provedení odběru biologického
materiálu na laboratorní průkaz etiologie, případně na aktivní
zajištění odběrů biologického materiálu. Tato šetření musí být zahájena
okamžitě po průkazu EHEC infekce u prvního případu (index case).
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění EHEC
1. Hlášení onemocnění EHEC podle článku 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.
3. Izolace nemocného, v těžších případech nutná hospitalizace podle
jiného právního předpisu^4).
4. Aktivní vyhledávání všech kontaktů a mikrobiologické vyšetření
jejich vzorku stolice, s požadavkem sérotypizace Escherichia coli. U
kmenů sérotypově shodných s původcem onemocnění zajistit vyšetření
produkce Shiga toxinů.
5. Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě ve
spolupráci s orgány Státní veterinární správy, včetně dodržování
technologie výroby a správné výrobní praxe.
6. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a
potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.
Příloha 17
Systém epidemiologické bdělosti virové hepatitidy A (dále jen "VHA")
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající VHA: postupný rozvoj příznaků, zejména
únavy, bolesti břicha, ztráty chuti k jídlu, občasné nevolnosti a
zvracení, společně s příznakem horečky, nebo žloutenky, nebo zvýšené
hladiny sérové aminotransferázy. Inkubační doba 15 až 50 dnů.
2. Období nakažlivosti: Ve stolici je virus přítomen 1až 2 týdny před
počátkem onemocnění a 1 až 3 týdny po začátku onemocnění. V krvi je
virus přítomen v druhé polovině inkubační doby a na začátku onemocnění.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
Nejméně jedno z těchto kritérií:
1. Detekce specifických protilátek IgM proti VHA.
2. Detekce nukleové kyseliny VHA v séru, plasmě, nebo ve stolici.
3. Detekce antigenu VHA ve stolici.
Čl. 3
Epidemiologická kriteria
Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:
1. Přenos z člověka na člověka
2. Expozice společnému zdroji
3. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný:Každá osoba splňující klinická kriteria s
epidemiologickou souvislostí.
C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická a laboratorní kriteria.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění VHA, hlásí
orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na
toto onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt VHA
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění VHA,
provede odběr biologického materiálu k laboratornímu průkazu onemocnění
a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické
šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit
zdroj infekce a cestu přenosu.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění VHA
1. Hlášení onemocnění VHA podle článku 5.
2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a
kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři. 3. Izolace
nemocného, nebo z nemoci podezřelého, na infekčním oddělení podle
jiného právního^2).
4. U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled
v délce 50 dnů od posledního kontaktu.
5. Příjem nových osob do kolektivů dětí předškolního a školního věku je
zakázán v době provádění lékařského dohledu pro výskyt VHA podle
posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.
6. Osoby v kontaktu s VHA vykonávající činnosti epidemiologicky
závažné, se vyloučí z těchto činností uložením zvýšeného zdravotnického
dozoru na dobu 50 dnů od posledního kontaktu s nemocným.
7. Omezení uvedená v odstavci 4, 5 a 6 se nevztahují na osoby, u nichž
byla prokázána přítomnost celkových protilátek a současně negativita na
specifické protilátky IgM proti viru VHA a na osoby prokazatelně řádně
očkované proti VHA.
8. Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nařídí rozsah a způsob
imunoprofylaxe a v mimořádných situacích, po schválení hlavním
hygienikem ČR, zajišťuje mimořádné očkování v kolektivech. Na základě
rozhodnutí místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví o
lékařském dohledu nebo o zvýšeném zdravotním dozoru, zajistí osoba
poskytující péči^1) u osob v přímém kontaktu s VHA očkování proti VHA.
9. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle
jiných právních předpisů^5).
Příloha 18
Systém epidemiologické bdělosti akutní virové hepatitidy B (dále jen
"VHB")
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající VHB: postupný rozvoj příznaků, zejména
únavy, bolesti břicha, bolesti kloubů, ztráty chuti k jídlu, občasné
nevolnosti a zvracení, společně s příznakem horečky, nebo žloutenky,
nebo zvýšené hladiny sérové aminotransferázy. Inkubační doba 45 až 180
dnů.
2. Období nakažlivosti: všechny HBsAg pozitivní osoby jsou
potencionálně infekční.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
Detekce specifických protilátek IgM proti nukleokapsidovému antigenu
(core) VHB.
Čl. 3
Epidemiologická kriteria
Epidemiologická souvislost s přenosem z člověka na člověka, zejména
přenos krví, sexuálním stykem, nebo přenos vertikální.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kriteria s
epidemiologickou souvislostí.
C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická a laboratorní kriteria.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění akutní VHB,
hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a
úmrtí na toto onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt akutní VHB
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
akutní VHB, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu
průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře.
Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména
s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění akutní VHB
1. Hlášení onemocnění akutní VHB podle článku 5.
2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a
kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.
3. Izolace nemocného nebo z nemoci podezřelého na infekčním oddělení
podle jiného právního předpisu^2).
4. U fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí
lékařský dohled v délce 180 dnů od posledního kontaktu.
5. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle
jiných právních předpisů.^5)
6. Omezení uvedená v odstavci 3 a 4 se nevztahují na osoby s
prokazatelně prožitým onemocněním VHB a na osoby, u nichž byla
prokázána přítomnost protilátek proti povrchovému antigenu HBV v
ochranných množstvích (minimálně 10 IU/l).
7. Zdravotnickému pracovníkovi, který byl při expozici krvi pacienta
poraněn, nebo došlo-li k závažné kontaminaci kůže a sliznic a který
nebyl současně očkován, nebo byl neúplně očkován nebo je u něho známa
neschopnost tvorby anti HBs protilátek, se aplikuje 1 dávka
specifického hyperimunního globulinu proti VHB v souladu se souhrnem
údajů o přípravku.
8. Osoba poskytující péči^1) zajistí vyšetření osob, které se poranily
o použitou injekční jehlu, podle uvedené tabulky.
------------------------------------------------ ---------------------------------------------------
VYŠETŘENÍ Do 72 hodin po poranění Za 90 dnů po poranění Za 180 dnů po poranění
------------------------------------------------ ---------------------------------------------------
Virová hepatitida B Ano* Ano Ano
Virová hepatitida C Ano Ano Ano
HIV Ano Ano Ne
------------------------------------------------ ---------------------------------------------------
* U poraněných osob s prokázaným ochranným titrem anti HBs po očkování
nebo prožití nákazy se další vyšetřování markerů VHB ukončí.
Při negativním výsledku markerů HBsAg, anti HCV a anti HIV u
potenciálního zdroje, pokud je známý, se sledování poraněné osoby
ukončí.
Součástí vyšetření je i zjištění subjektivních potíží a klinických
příznaků, které mohou souviset s onemocněním virovou hepatitidou a
laboratorní vyšetření aktivity aminotransferáz. Událost se vždy
zaznamená do zdravotnické dokumentace poraněné osoby.
Příloha 19
Systém epidemiologické bdělosti virové hepatitidy C (dále jen "VHC")
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
Není důležitá pro účely systému epidemiologické bdělosti. Inkubační
doba 14 až 180 dnů.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
Nejméně jedno z těchto kritérií:
1. Přítomnost specifických protilátek proti viru VHC potvrzená
rozdílným testem na jiném principu testu na stanovení protilátek.
2. Detekce nukleové kyseliny viru VHC v séru nebo plasmě.
3. Detekce antigenu (core) viru hepatitidy C v séru nebo plasmě.
Čl. 3
Epidemiologická kriteria
Nelze použít.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Nelze použít.
C. Potvrzený: Každá osoba splňující laboratorní kriteria.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění VHC, hlásí
orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na
toto onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt virové hepatitidy C
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění VHC,
provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu
onemocnění a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře.
Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména
s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění VHC
1. Hlášení onemocnění VHC podle článku 5.
2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného k
ověření diagnózy v příslušné laboratoři.
3. Pacienti s diagnostikovanou akutní VHC jsou izolováni na infekčních
odděleních. Zdravotní péče je dále zajišťována podle klinického obrazu
nemocného.
4. U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled
v délce 150 dnů od posledního kontaktu.
5. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle
jiných právních předpisů^5).
6. Osoba poskytující péči^1) zajistí vyšetření osob, které se poranily
o použitou injekční jehlu, podle uvedené tabulky.
------------------------------------------------ ---------------------------------------------------
VYŠETŘENÍ Do 72 hodin po poranění Za 90 dnů po poranění Za 180 dnů po poranění
------------------------------------------------ ---------------------------------------------------
Virová hepatitida B Ano* Ano Ano
Virová hepatitida C Ano Ano Ano
HIV Ano Ano Ne
------------------------------------------------ ---------------------------------------------------
* U poraněných osob s prokázaným ochranným titrem anti HBs po očkování
nebo prožití nákazy se další vyšetřování markerů VHB ukončí.
Při negativním výsledku markerů HBsAg, anti HCV a anti HIV u
potenciálního zdroje, pokud je známý, se sledování poraněné osoby
ukončí.
Součástí vyšetření je i zjištění subjektivních potíží a klinických
příznaků, které mohou souviset s onemocněním virovou hepatitidou a
laboratorní vyšetření aktivity aminotransferáz. Událost se vždy
zaznamená do zdravotnické dokumentace poraněné osoby.
Příloha 20
Systém epidemiologické bdělosti infekcí Chlamydia trachomatis
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající chlamydiové infekci, jiné než
lymphogranuloma venereum (dále jen "LGV"), u dětí a dospělých -
zánětlivé onemocnění charakterizované nejméně jedním z následujících
projevů: uretritida, epididymitida, akutní salpingitida, akutní
endometritida, cervitida, proktitida. Inkubační doba 7 až 14 dní,
případně delší.
2. Klinický obraz odpovídající chlamydiové infekci, jiné než LGV, u
novorozenců je charakterizován nejméně jedním z následujících projevů:
zánět spojivek, pneumonie.
3. Klinický obraz odpovídající LGV: zánětlivě ulcerativní infekce
charakterizované nejméně jedním z následujících příznaků: uretritida,
genitální vřed, inguinální lymfadenopatie, cervitida, proktitida.
4. Období nakažlivosti může být velmi dlouhé a není omezeno na
přítomnost klinických známek infekce. Nemocný může být zdrojem infekce
i v době bez subjektivních a objektivních obtíží.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
Infekce Chlamydia trachomatis, jiná než LGV, nejméně jeden z
následujících způsobů průkazu:
1. izolace Chlamydia trachomatis ze vzorku z urogenitálního traktu,
anální oblasti, nebo ze spojivky
2. průkaz Chlamydia trachomatis přímou imunofluorescencí v klinickém
vzorku
3. detekce nukleové kyseliny Chlamydia trachomatis v klinickém vzorku
Infekce Chlamydia trachomatis -LGV, nejméně jeden z následujících
způsobů průkazu:
1. izolace Chlamydia trachomatis ze vzorku z urogenitálního traktu,
anální oblasti, nebo ze spojivky
2. detekce nukleové kyseliny Chlamydia trachomatis v klinickém vzorku
3. v případě pozitivních výsledků podle bodu 1. nebo 2. zároveň
identifikace sérovaru (genovaru) L1, L2 nebo L3
Čl. 3
Epidemiologická kritéria
Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos sexuálním stykem nebo
vertikálním přenosem.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ s epidemiologickou
souvislostí.
C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, laboratorně potvrzený.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
1. Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění vyvolané
Chlamydia trachomatis (jiné než LGV, LGV), hlásí orgánu ochrany
veřejného zdraví potvrzené a pravděpodobné případy onemocnění a úmrtí
na toto onemocnění.
2. Kumulativní data hlásí laboratoře jedenkrát měsíčně místně
příslušným orgánům ochrany veřejného zdraví dle vzoru:
a. počet všech provedených vyšetření strukturovaných podle:
i. pohlaví
ii. věku
iii. diagnózy
iv. odbornosti lékaře
b. počet všech pozitivních nálezů strukturovaných podle:
i. pohlaví
ii. věku
iii. diagnózy
iv. odbornosti lékaře
v. druhu biologického materiálu (výtěr z cervixu, moč apod.)
vi. metody průkazu (včetně názvu testu výrobce)
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na infekci Chlamydia trachomatis
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na infekci
Chlamydia trachomatis, zajistí odběry biologického materiálu k
laboratornímu průkazu onemocnění, jeho transport do vyšetřující
laboratoře, dále provádí cílené vyšetření u všech kontaktů a příslušné
kontroly po léčbě pacientů s diagnostikovanou infekcí.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku Chlamydia trachomatis
1. Hlášení onemocnění vyvolaných Chlamydia trachomatis podle článku 5.
2. Protiepidemická opatření spočívají v řádném provedení depistážního
šetření a vyšetření všech kontaktů nemocného podle jiného právního
předpisu^6).
3. Kontrolní vyšetření pacienta po 6 týdnech po ukončení terapie a
vyšetření na další závažné pohlavně přenosné nemoci (syfilis, kapavka,
HIV/AIDS).
4. Dispenzarizace pacienta po dobu 3 měsíců s následným vyšetřením a
vyřazením z evidence na základě negativního kontrolního vyšetření^7).
5. U dárců reprodukčních buněk se postupuje podle jiného právního
předpisu^8).
Příloha 21
Systém epidemiologické bdělosti invazivních pneumokokových onemocnění
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
Klinický obraz odpovídající invazivnímu onemocnění, to je meningitida,
septikémie, bakteriémie, pneumonie. U pneumonie je nutný průkaz původce
v krvi, séru nebo sekčním materiálu. Inkubační doba podle klinického
obrazu 1 až 4 dny.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Kultivační průkaz Streptococcus pneumoniae z klinického materiálu,
který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev,
sekční materiál) u klinických projevů podle článku 1.
2. Bezkultivační průkaz antigenů Streptococcus pneumoniae latexovou
aglutinací z klinického materiálu, který je za normálních podmínek
sterilní (cerebrospinální mok, krev, sekční materiál) u klinických
projevů podle článku 1.
3. Bezkultivační průkaz DNA Streptococcus pneumoniae metodami
molekulární mikrobiologie z klinického materiálu, který je za
normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev, sekční
materiál) u klinických projevů podle článku 1.
Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické syndromy mohou být
způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení
etiologie Streptococcus pneumoniae nezbytné. Izoláty Streptococcus
pneumoniae z invazivního pneumokokového onemocnění posílají
mikrobiologické laboratoře do Národní referenční laboratoře pro
streptokoky a enterokoky Státního zdravotního ústavu v Praze. Národní
referenční laboratoř pro antibiotika zjišťuje rezistenci vůči
chemoterapeutikům. Odběr na kultivační vyšetření je nutné provést před
nasazením antibiotické terapie.
Čl. 3
Epidemiologická kriteria
Nejsou definována.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Nelze použít.
C. Potvrzený: Případ laboratorně potvrzený výsledkem pozitivního
kultivačního vyšetření nebo detekcí nukleové kyseliny Streptococcus
pneumonie nebo detekcí antigenu Streptococcus pneumoniae z výše
uvedeného klinického materiálu podle článku 2.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje invazivní onemocnění
vyvolané Streptococcus pneumoniae hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví
potvrzený případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na invazivní pneumokokové
onemocnění
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na invazivní
pneumokokové onemocnění, provede odběr biologického materiálu na
laboratorní průkaz etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující
laboratoře a zjistí, zda byl nemocný očkován proti pneumokokům a jakou
očkovací látkou. Podrobné epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany
veřejného zdraví.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku invazivního pneumokokového
onemocnění
1. Hlášení invazivního pneumokokového onemocnění podle článku 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu od nemocného a jeho odeslání
do příslušné laboratoře na laboratorní vyšetření.
3. Izolace nemocného. Postup při izolaci upravuje jiný právní
předpis^4).
Příloha 22
Systém epidemiologické bdělosti kampylobakteriózy
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající kampylobakterióze, to je horečka,
průjem, bolesti břicha. Inkubační doba 1 až 10 dnů.
2. Období nakažlivosti je po celou dobu onemocnění a několik dní po
jeho ukončení. Po infekci dochází často k nosičství, které zpravidla
nepřesahuje období 6 týdnů.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Laboratorní diagnostika kampylobakterióz spočívá v přímém průkazu
baktérií Campylobacter species v biologickém materiálu kultivací na
selektivně diagnostických půdách a identifikaci fenotypovými nebo
genotypovými metodami.
2. Pro epidemiologické účely je nezbytné provádět druhové určení
izolovaných kampylobakterů.
Biologický materiál zasílaný k vyšetření obvykle zahrnuje výtěr z rekta
nebo stolici, méně často sekční materiál, kloubní punktát, krev a
další. Odběr se provádí výtěrem z rekta pomocí tamponu s transportním
mediem.
Čl. 3
Epidemiologická kriteria
Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:
1. Přenos z člověka na člověka
2. Přenos ze zvířete na člověka
3. Expozice společnému zdroji
4. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný:
1. Případ, který splňuje definici klinického případu a má
epidemiologickou souvislost s potvrzeným případem.
2. Případ laboratorně potvrzený s neznámými klinickými kritérii.
3. Případ laboratorně potvrzený bez klinických kritérií
C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je
laboratorně potvrzený.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění
kampylobakteriózou, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobný
nebo potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt kampylobakteriózy
1. Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
kampylobakteriózou, provede odběr biologického materiálu na kultivační
vyšetření a odebraný materiál zašle neprodleně mikrobiologické
laboratoři. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky dle dohody
písemně nebo telefonicky osobě poskytující péči^1) a příslušnému
protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví.
2. Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví
zajistí epidemiologické šetření u potvrzených případů onemocnění
kampylobakteriózou. Šetření spočívá v aktivním vyhledávání kontaktů, to
je předškolních dětí a osob vykonávajících činnosti epidemiologicky
závažné, ve včasném provedení odběru biologického materiálu na
laboratorní průkaz původce onemocnění a v určení zdroje infekce a cesty
přenosu.
3. U případů s podezřením na hromadné onemocnění, u případů s atypickým
průběhem nebo úmrtím na kampylobakteriózu zabezpečí orgány ochrany
veřejného zdraví ve spolupráci s mikrobiologickou laboratoří odeslání
kmenů kampylobakterů k dalšímu určování odboru laboratoří hygieny
výživy a bezpečnosti potravin Státního zdravotního ústavu v Brně.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku kampylobakteriózy
1. Hlášení onemocnění kampylobakteriózou podle článku 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.
3. Izolace nemocného, v těžších případech hospitalizace podle jiného
právního předpisu^4).
4. Aktivní vyhledávání osob, které konzumovaly vytypovanou stravu a
vyhledávání kontaktů u předškolních dětí a osob vykonávajících činnosti
epidemiologicky závažné, u kterých se provádí mikrobiologické vyšetření
rektálního výtěru, případně stolice.
5. Lékařský dohled u kontaktů po dobu 5 dnů od výskytu posledního
případu onemocnění v dětských předškolních zařízeních.
6. Vyhledávání a následný zákaz činnosti, případně úprava pracovních
podmínek u osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, které
vylučují kampylobaktery nebo u kterých došlo k onemocnění osoby žijící
ve společné domácnosti, do doby tří po sobě následujících kultivačně
negativních výsledků vyšetření stolice podle posouzení místně
příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.
7. Děti z rodin, ze stacionářů nebo jiných kolektivů, kde se onemocnění
kampylobakteriózou vyskytlo, mohou do kolektivu docházet, jsou-li v
dobrém klinickém stavu, nemají průjem a po posouzení podmínek zařízení
místně příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.
8. V kolektivech i domácnostech provádět ohniskovou a průběžnou
dezinfekci, dezinfekci rukou, sociálního zařízení, předmětů, ploch,
nádobí a dalšího.
9. V domácnostech s výskytem kampylobakteriózy a chovem domácích
zvířat, zejména psů, koček nebo exotických ptáků, lze případně provést
odběr vzorku stolice u chovaných zvířat.
10. Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě,
při přípravě a manipulaci s pokrmy, dodržování správné výrobní a
hygienické praxe.
11. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a
potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.
Příloha 23
Systém epidemiologické bdělosti lymeské borreliózy
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
Klinická diagnóza lymeské borreliózy je stanovena na podkladě kritérií
pro tři fáze nemoci:
1. Časná lokalizovaná borrelióza je charakterizována kožními projevy
označenými jako erythema migrans. Inkubační doba 3 až 32 dny, časné
stadium může být inaparentní.
2. Časná diseminovaná borrelióza je charakterizována přítomností
původce v tkáni kožní (borreliový lymfocytom), muskuloskeletální,
nervové a srdeční, (myalgie, artralgie, rekurentní artritidy, postižení
mozkových nervů N II, III-VI, VII, VIII, meningomyeloradikuloneuritidy
"Garin-Bujadoux- Bannwarthův syndrom", aseptické meningitidy,
karditidy).
3. Pozdní chronická borrelióza, která vzniká po několika měsících až
letech po infekci, je charakterizována postižením nervové soustavy
(chronické encefalomyelopatie, chronické polyneuritidy, deprese a další
psychické projevy), kloubů (lymeská artritida) a kůže (zánětlivá nebo
atrofická akrodermatitida).
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Průkaz přítomnosti protilátek třídy IgM a IgG proti borreliím v séru
nebo v mozkomíšním moku a v synoviální tekutině pomocí enzymatické
imunoanalýzy (ELISA) v klinicky sporných případech konfirmované metodou
imunoblotu (Western blotu).
2. Kultivační průkaz Borrelia burgdorferi sensu lato z klinického
materiálu.
3. Bezkultivační průkaz antigenů nebo detekce genomové a plasmidové
nukleové kyseliny (DNA) borrelií, případně v kombinaci s přímým
mikroskopickým průkazem.
Pro zahájení léčby v akutní fázi podle článku 1 odstavce 1 není průkaz
protilátek potřebný.
Čl. 3
Epidemiologická kriteria
Alespoň jedna z následujících epidemiologických souvislostí během
posledních 4 týdnů před objevením prvních příznaků onemocnění:
1. Potvrzené přisátí klíštěte.
2. Pobyt v oblasti výskytu klíšťat.
3. Riziková manipulace s klíštětem, zejména odstraňování klíštěte, kdy
došlo k přímému kontaktu kůže pacienta.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.
B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického obrazu a je
v epidemiologické souvislosti s potvrzeným přisátím klíštěte.
C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického obrazu a byl
potvrzen výsledkem laboratorního vyšetření.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění lymeskou
borreliózou, podle kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany
veřejného zdraví pravděpodobný a potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí
na toto onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt lymeské borreliózy
1. Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
lymeskou borreliózou, zajistí odběr biologického materiálu na
laboratorní průkaz etiologie a jeho transport do vyšetřující
laboratoře.
2. Orgán ochrany veřejného zdraví zajistí epidemiologické šetření, při
kterém, mimo standardně zjišťované skutečnosti, eviduje klinickou formu
onemocnění, případné úmrtí a pátrá po pravděpodobném místě nákazy.
Čl. 7
Protiepidemická opatření proti šíření lymeské borreliózy
1. Hlášení onemocnění lymeskou borreliózou podle článku 5.
2. Protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví v oblasti
své působnosti eviduje ohniska výskytu lymeské borreliózy a doporučuje
jejich návštěvníkům dodržování preventivních opatření vedoucích ke
snížení rizika napadení klíšťaty.
3. Osoby s aktivním onemocněním borreliózou se vyřazují z dárcovství
krve a jejích složek a z dárcovství tkání a buněk na dobu 6 měsíců po
přeléčení. O vyřazení osob s chronickým onemocněním rozhodne lékař.
4. Státní zdravotní ústav ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým
ústavem během sezóny provádí předpověď aktivity klíšťat, která je jako
orientační údaj pro občany umístěna na webových stránkách Ministerstva
zdravotnictví, Státního zdravotního ústavu a orgánů ochrany veřejného
zdraví.
Příloha 24
Systém epidemiologické bdělosti pásového oparu
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz pásového oparu je charakterizován unilaterálním
výsevem makulopapulózního exantému v rozsahu 1 až 3 dermatomů,
nejčastěji v lumbální nebo thorakální oblasti. Výsevu může předcházet
silná bolest v místě budoucího výsevu. Nejčastější komplikací
onemocnění jsou postherpetické neuralgie, zejména u pacientů nad 50
let. Další možné komplikace jsou neurologické (cerebellitis,
meningoencefalitis, myelitis, intrakraniální vaskulitis) nebo oční
(keratitis, iridocyklitis, retinitis) nebo bakteriální superinfekce
kůže a měkkých tkání. U imunokompromitovaných osob hrozí systémové
onemocnění (generalizovaná forma). Inkubační doba 10 až 21 dnů.
2. Období nakažlivosti začíná výsevem exantému a končí pokud jsou již
všechny eflorescence ve stadiu krusty. Infekčnost je u lokalizované
formy 5 krát nižší než u planých neštovic. Infekční je vezikulární
tekutina, u generalizované formy i sekret z horních cest dýchacích.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
Nejméně jedno z následujících kritérií:
1. Detekce nukleové kyseliny viru varicella zoster v klinickém vzorku
(periferní krev, vezikulární tekutina, mozkomíšní mok, stěr z léze)
2. Izolace viru varicella zoster na tkáňových kulturách ze stěru nebo
vezikulární tekutiny
3. Průkaz virového antigenu metodou přímé imunofluorescence ve stěru z
eflorescence
4. Průkaz viru elektronovým mikroskopem v klinickém vzorku
5. Vzestup specifických protilátek proti viru varicella zoster.
Přítomnost IgM protilátek může být zkreslena, jak jejich výskytem při
subklinické reaktivaci viru, tak i zkříženou reaktivitou s IgM
protilátkami proti ostatním herpetickým virům, zejména herpes simplex
virus. Proto je jejich izolovaný záchyt z jednoho odběru nutno
považovat za nedostatečný průkaz. Případy je nutné ověřit výrazným
vzrůstem hladiny celkových nebo IgG protilátek. Ke správné interpretaci
výsledků sérologických vyšetření je třeba brát v úvahu klinické,
laboratorní a epidemiologické údaje.
Čl. 3
Epidemiologická kriteria
Onemocnění vzniká pouze u osob, které prodělaly plané neštovice (lze i
subklinicky), nebo byly očkovány živou vakcínou proti planým
neštovicím.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Případ s atypickým klinickým průběhem nebo opakovaný pásový
opar bez laboratorního vyšetření.
B. Pravděpodobný: Případ který splňuje klinickou definici onemocnění.
C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického obrazu a byl
potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění pásovým
oparem, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobné a potvrzené
případy onemocnění, komplikace a úmrtí na toto onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt pásového oparu
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
pásovým oparem, podle vlastního uvážení u klinicky sporných případů
provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie
a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku pásového oparu
1. Hlášení onemocnění pásovým oparem podle článku 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření
diagnózy u klinicky sporných případů a zajištění transportu
biologického materiálu do příslušné laboratoře.
3. Izolace pacienta trvá do doby, než jsou všechny eflorescence ve
stadiu krusty. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^4).
4. Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů se neprovádí.
5. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy se neprovádí. Osoba
poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění pásovým
oparem, věnuje zvláštní pozornost osobám těhotným a imunosuprimovaným,
které dosud neprodělaly plané neštovice, nebo nebyly řádně očkovány.
6. Pro podání hyperimunního lidského imunoglobulinu je nutné zhodnotit
závažnost expozice. Generalizovaný pásový opar je stejně infekční jako
plané neštovice a proto by měl být hyperimunní lidský globulin podán do
72 hodin od kontaktu s infekcí osobám těhotným nebo těžce
imunosuprimovaným, které v minulosti plané neštovice neprodělaly, nebo
nebyly očkovány dvěmi dávkami vakcíny. Pouze pokud je promeškán
interval 72 hodin od kontaktu s onemocněním, alternativou je podávání
plné terapeutické dávky antivirotik do sedmého dne od kontaktu s
infekcí.
7. Postexpoziční očkování je možné u vnímavých fyzických osob k nákaze
planými neštovicemi, u kterých ještě neuplynuly 3 dny od styku s
nemocným.
8. U vnímavých osob, které byly v kontaktu s onemocněním, má lékařský
dohled, pokud je indikován, trvat po dobu maximální inkubační doby, to
je 21dní. Pokud byl takové osobě podán hyperimunní lidský globulin,
doba se prodlužuje až na 40 dní.
9. Děti, které jsou vnímavé k nákaze a byly v kontaktu s pásovým
oparem, jsou vzhledem k nízké infekčnosti přijímány do kolektivních
zařízení bez omezení.
Příloha 25
Systém epidemiologické bdělosti rotavirových infekcí
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající akutní gastroenteritidě, to je zvracení,
průjem, horečka. Onemocnění začíná náhle zvracením s vysokou frekvencí.
Během 24 hodin se přidává vodnatý průjem s velkým objemem a četností
produkovaných stolic. Manifestní onemocnění bývá zpravidla provázeno
horečkou, někdy jen mírným vzestupem teploty. Nejzávažnější průběh
onemocnění bývá u dětí do 5 let a u osob starších 65 let s rychlou
dehydratací a hypernatrémií. Inkubační doba 24 až 72 hodin.
2. Období nakažlivosti může být dlouhé, zejména u imunodeficitních
osob.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Standardním laboratorním testem pro diagnózu rotavirové infekce je
průkaz antigenu (antigenů) rotavirů. V současnosti se nejčastěji
využívají imunochromatografické rychlotesty, latexová aglutinace a
ELISA. K laboratornímu vyšetření se odebírá nativní stolice, případně
výtěr z rekta. Nejvyšší záchytnost je v prvních 3 dnech onemocnění.
2. Elektronmikroskopický průkaz původce.
3. Detekce nukleové kyseliny.
4. Průkaz specifické protilátkové odpovědi proti rotavirovým infekcím u
osob, které nebyly v průběhu předchozích 8 týdnů očkovány. K
sérologickému vyšetření se odebírají 2 vzorky krve v 2 týdenním
intervalu. První vzorek se odebírá co nejdříve v akutním stadiu.
Předpokladem sérologické diagnózy je současné vyšetření prvního a
druhého vzorku séra. Potvrzením probíhajícího onemocnění je prokázaný
signifikantní vzestup hladin protilátek anebo sérokonverze z negativity
do pozitivity. Jakákoli hladina protilátek v jediném vzorku není
průkazem akutně probíhajícího onemocnění.
Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické příznaky mohou být
způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení
rotavirů nezbytné.
Čl. 3
Epidemiologická kritéria
Nejsou stanovena.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu.
B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu a
má epidemiologickou souvislost s potvrzeným případem.
C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického obrazu a byl
potvrzen laboratorním vyšetřením.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění vyvolané
rotaviry, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobný nebo
potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt onemocnění vyvolaného
rotaviry
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
vyvolané rotaviry, zajistí odběr nativní stolice, popřípadě výtěr z
rekta a zajistí transport biologického materiálu neprodleně do
vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany
veřejného zdraví.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění vyvolaného rotaviry
1. Orgán ochrany veřejného zdraví provádí u všech hlášených onemocnění
epidemiologické šetření v ohnisku nákazy, pátrání po zdroji nákazy a
dalších kontaktech, včetně ověřování údajů, zda nemocná osoba byla v
minulosti očkována proti rotavirovým infekcím.
2. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^4).
3. Dítě mladší 5 let po prodělaném laboratorně prokázaném onemocnění
vyvolaném rotaviry je možné přijmout do jeslí, mateřské školy,
školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy,
zvláštního dětského zařízení, zařízení sociální péče a obdobných
zařízení (dále jen "kolektivní zařízení") za předpokladu, že nemá
klinické příznaky rotavirové infekce, nejdříve však za 10 dnů od
začátku onemocnění.
4. Osoba vykonávající činnosti epidemiologicky závažné po prodělaném
laboratorně prokázaném onemocnění vyvolaném rotaviry může tyto činnosti
vykonávat za předpokladu, že nemá klinické příznaky rotavirové infekce,
nejdříve však za 10 dnů od začátku onemocnění.
5. Lékařský dohled po dobu 3 dnů od posledního kontaktu s nemocným u
dětí mladších 5 let docházejících do kolektivních zařízení a poučení
jejich zákonných zástupců o nutnosti kontaktovat lékaře při vzniku
příznaků onemocnění, včetně zvýšené teploty.
6. Zvýšený zdravotnický dozor po dobu 3 dnů od posledního kontaktu s
nemocným u fyzických osob vykonávajících činnosti epidemiologicky
závažné.
7. Při rotavirové nemocniční nákaze nebo při podezření na její výskyt
osoba poskytující péči neprodleně zajistí provedení protiepidemických
opatření.
Příloha 26
Systém epidemiologické bdělosti salmonelózy
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz odpovídající salmonelóze, to je horečka, průjem,
bolest břicha, nausea a někdy zvracení. Původce onemocnění může
vyvolávat také extraintestinální infekce (lokalizace infekce mimo
střevní trakt). Inkubační doba 6 až 72 hodin.
2. Nakažlivost trvá v průběhu nákazy, které je extrémně proměnlivé, od
několika dní až po několik týdnů. Chronická nosičství trvající déle než
jeden rok jsou vzácná. Podání antibiotik neovlivní vylučování salmonel.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Laboratorní diagnostika salmonelóz spočívá v přímém průkazu salmonel
v biologickém materiálu kultivací na selektivně diagnostických půdách a
identifikaci fenotypovými nebo genotypovými metodami.
2. Pro epidemiologické účely je nezbytná sérotypizace.
3. U významných sérotypů se provádí fágová typizace, popřípadě další
analýza na úrovni genotypu.
4. Nepřímá diagnostika stanoví protilátky proti O, H a popřípadě Vi
antigenům.
Biologický materiál k vyšetření podle typu onemocnění: výtěr z rekta,
stolice sérum, moč, žluč, hnis, kloubní punktát, sekční materiál a
další.
Čl. 3
Epidemiologická kriteria
Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:
1. Přenos z člověka na člověka
2. Expozice společnému zdroji
3. Přenos ze zvířete na člověka
4. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu a
má epidemiologickou souvislost nebo laboratorně potvrzený izolát bez
klinické informace.
C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je
laboratorně potvrzený.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění salmonelózou,
podle kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví
pravděpodobný a potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí na toto
onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt salmonelózy
1. Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
salmonelózou, provede odběr biologického materiálu na kultivační
vyšetření a odebraný materiál zašle neprodleně mikrobiologické
laboratoři. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky podle dohody
písemně nebo telefonicky osobě poskytující péči^1) a příslušnému
protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví.
2. Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví
zajistí epidemiologické šetření u všech potvrzených případů onemocnění
a v případě epidemického výskytu i u všech případů podezření na
onemocnění salmonelózou. Šetření spočívá ve včasném provedení odběru
biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie, v aktivním
vyhledávání kontaktů, u kterých se rovněž provádí mikrobiologické
vyšetření, a v určení zdroje infekce a cesty přenosu.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku salmonelózy
1. Hlášení onemocnění salmonelózou podle článku 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.
3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^4).
4. Aktivní vyhledávání osob, které konzumovaly vytypovanou stravu,
zejména předškolních dětí a osob vykonávající činnosti epidemiologicky
závažné, u kterých se provádí mikrobiologické vyšetření rektálního
výtěru. Okruh vyšetřovaných osob určí místně příslušný orgánu ochrany
veřejného zdraví.
5. Lékařský dohled po dobu 4 dnů od výskytu posledního případu
onemocnění v dětských předškolních zařízeních.
6. Vyhledávání a následný zákaz činnosti, případně úprava pracovních
podmínek u osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, které
vylučují salmonely nebo u kterých došlo k onemocnění osoby žijící ve
společné domácnosti, do doby tří po sobě následujících kultivačně
negativních výsledků vyšetření stolice.
7. Dítě po prodělaném laboratorně potvrzeném onemocnění salmonelózou je
možné přijmout do kolektivního zařízení až po jednom negativním
kultivačním vyšetření stolice, případně je-li dítě v dobrém klinickém
stavu na základě posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného
zdraví.
8. Děti z rodin, ze stacionářů nebo jiných kolektivů, kde se onemocnění
salmonelózou vyskytlo, mohou do kolektivu docházet, jsou-li v dobrém
klinickém stavu, nemají průjem a po posouzení podmínek zařízení místně
příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.
9. V kolektivech i domácnostech provádět ohniskovou a průběžnou
dezinfekci, dezinfekci rukou, sociálního zařízení, předmětů, ploch,
nádobí a dalšího.
10. Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě,
zejména při zpracování, skladování a přepravě rizikových surovin a
potravin, dodržování technologie výroby a správné výrobní praxe.
11. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a
potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.
Příloha 27
Systém epidemiologické bdělosti získané nebo vrozené syfilis
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Získaná primární syfilis - to je ulcerativní onemocnění
charakterizované přítomností jedné, výjimečně několika, obvykle
nebolestivých, erozivních až ulcerativních lézí (šankrů) v genitální,
perineální nebo anální oblasti, v ústech, na sliznici hltanu nebo
kdekoliv jinde mimo oblast genitálií. Inkubační doba 10 dnů až 3
měsíce.
2. Získaná sekundární syfilis - osoba s nejméně s jedním z těchto
příznaků: difúzní makulopapulózní vyrážka postihující často i dlaně a
plosky, celková lymfadenopatie, kondyloma latum, exantém, difúzní
alopecie.
3. Získaná časná latentní syfilis - osoba s příznaky primární nebo
sekundární syfilis v anamnéze do předchozích 24 měsíců splňující
laboratorní kritéria (specifické testy).
4. Získaná pozdní latentní syfilis nad 24 měsíců - osoba splňující
laboratorní kritéria (specifické testy).
5. Vrozená syfilis časná - dítě do 2 let věku splňující nejméně jeden z
následujících příznaků: hepatosplenomegalie, mukokutánní léze,
kondyloma latum, přetrvávající rinitida, žloutenka, pseudoparalýza
způsobená periostitidou a osteochondritidou, postižení centrální
nervové soustavy, anémie, nefrotický syndrom, malnutrice.
6. Vrozená syfilis pozdní - osoba nad 2 roky věku s klinickými projevy
odpovídajícími pozdní vrozené syfilis a splňující laboratorní kritéria
(specifické testy).
7. Období nakažlivosti je omezeno na přítomnost klinických projevů v
době kontaktu nebo v předcházejících 24 měsících (přenos krví nebo z
matky na plod).
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
A. Potvrzený případ - nejméně jeden z následujících nálezů:
1. Průkaz Treponema pallidum subspecies pallidum mikroskopickým
vyšetřením v zástinu v exsudátu z lézí, ve tkáni, v pupeční šňůře,
placentě nebo výtoku z nosu
2. Průkaz Treponema pallidum subspecies pallidum přímou
imunofluorescencí v exsudátu z lézí, ve tkáni, v pupeční šňůře,
placentě nebo výtoku z nosu
3. PCR průkaz Treponema pallidum subspecies pallidum v exsudátu z lézí,
ve tkáni, v pupeční šňůře, placentě nebo výtoku z nosu
4. Detekce specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies
pallidum pomocí screeningového testu (např. TPHA, TP- PA, EIA aj.) a
zároveň detekce specifických protilátek proti Treponema pallidum
subspecies pallidum ve třídě IgM
5. U vrozené syfilis detekce specifických protilátek IgM proti
Treponema pallidum subspecies pallidum a zároveň detekce nespecifických
protilátek v netreponemovém testu (např. VDRL, RPR)
B. Pravděpodobný případ - nejméně jeden z následujících nálezů:
1. Detekce specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies
pallidum pomocí screeningového testu (např. TPHA, TP- PA, EIA aj.) a
zároveň potvrzení specifických protilátek proti Treponema pallidum
subspecies pallidum ve třídě IgG metodicky nezávislým testem (FTA-ABS
IgG, western blot IgG)
2. U vrozené syfilis detekce nespecifických protilátek proti Treponema
pallidum subspecies pallidum v netreponemovém testu (např. VDRL, RPR) v
liquoru
3. U vrozené syfilis detekce specifických protilátek proti Treponema
pallium subspecies pallidum pomocí screeningového testu (např. TPHA,
TP-PA, EIA aj.) a zároveň potvrzení specifických protilátek proti
Treponema pallidum subspecies pallidum ve třídě IgG metodicky
nezávislým testem (FTA-ABS IgG, western blot IgG) u matky
4. U vrozené syfilis detekce nespecifických protilátek proti Treponema
pallidum subspecies pallidum v netreponemovém testu (např. VDRL, RPR)
ve čtyřnásobně vyšším titru než u matky
Čl. 3
Epidemiologická kritéria
Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos sexuálním stykem nebo
vertikálním přenosem.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ s epidemiologickou
souvislostí a laboratorním testy odpovídajícími pravděpodobnému
případu.
C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, laboratorně potvrzený.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění získanou nebo
vrozenou syfilis, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený a
pravděpodobný případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění podle
kritérií v článku 1 až 3.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt syfilis
1. Osoba poskytující péči, která vyslovila podezření na infekci
Treponema pallidum subspecies pallidum, zajistí odběry biologického
materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a jeho transport do
vyšetřující laboratoře.
2. Klinický lékař dermatovenerologického pracoviště s depistážní
službou, podle místa bydliště pacienta s prokázanou infekcí, provádí
cílené vyšetření u všech relevantních kontaktů a příslušné kontroly po
léčbě pacientů s diagnostikovanou infekcí.
Čl. 7
Protiepidemická opatření
1. Hlášení onemocnění vyvolaných Treponema pallidum subspecies pallidum
podle článkku 5.
2. Protiepidemická opatření spočívají v řádném provedení depistážního
šetření a vyšetření všech relevantních kontaktů nemocného podle jiného
právního předpisu^6).
3. U syfilis I. a II. stadia musí být vždy nařízena izolace a léčení na
venerologickém oddělení a fyzické osoby jsou povinny podrobit se léčení
podle jiného právního předpisu^2).
4. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle
jiného právního předpisu^5).
Příloha 28
Systém epidemiologické bdělosti klíšťové encefalitidy
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
Klinický obraz onemocnění může probíhat ve dvou fázích.
1. První příznaky se objeví obvykle po inkubační době 7 až 14 dní (3 až
28 dní) po expozici, která je podmíněna přisátím infikovaného klíštěte,
nebo pobytem v oblasti výskytu klíšťat, nebo rizikovou manipulací s
klíštětem, nebo konzumací nepasterizovaného mléka, sýra, jogurtu či
jiných výrobků, zejména z kozího a ovčího mléka, během posledních 4
týdnů před objevením prvních příznaků onemocnění. V prvním období
trvajícím 2 až 7 dní má nemoc chřipkovitý charakter, to je zvýšená
teplota, únava, slabost, bolesti kloubů a svalů, bolest hlavy - tzv.
abortivní forma - s negativním likvorovým nálezem. První fáze může
někdy chybět.
2. Po několikadenním odeznění prvních příznaků (zhruba za 4 až 10 dnů)
může dojít k druhé fázi onemocnění, při níž je zasažena centrální
nervová soustava. Podle závažnosti a klinického obrazu jde v této druhé
fázi o formu meningitickou (zánět mozkových blan) nebo
meningoencefalitickou (s postižením šedé a bílé hmoty mozkové) nebo
meningo-encefalomyelitickou (s postižením předních míšních rohů) nebo o
formu bulbocervikální (s postižením segmentů krční páteře a prodloužené
míchy).
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
1. Stanovení IgM protilátek v séru nebo likvoru pomocí ELISA nebo NIF
(nepřímou imunofluorescencí).
2. Průkaz sérokonverze nebo signifikantního vzestupu hladiny protilátek
třídy IgG, nebo celkových protilátek pomocí ELISA, NIF nebo KFR.
U pacientů čerstvě očkovaných proti klíšťové encefalitidě, žluté
zimnici, japonské encefalitidě a u osob, které se vrátily z endemických
oblastí těchto virů, horečky dengue a viru West Nile, je nutné
sérologické výsledky potvrdit virus neutralizačním testem.
Čl. 3
Epidemiologická kriteria
S přihlédnutím ke klasifikaci případu onemocnění v článku 4 nelze
epidemiologická kriteria aplikovat.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Nelze použít.
C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je
laboratorně potvrzený.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění klíšťovou
encefalitidou, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ
onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění podle kritérií článcích 1 až
3.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt klíšťové encefalitidy
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na klíšťovou
encefalitidu, provede odběr biologického materiálu k laboratornímu
průkazu etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře.
Vyšetřující laboratoř ohlásí výsledky podle dohody písemně nebo
telefonicky osobě poskytující péči^1) a příslušnému protiepidemickému
oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví. Protiepidemické oddělení
orgánu ochrany veřejného zdraví zajistí epidemiologické šetření, při
kterém mimo jiné zjišťuje skutečnosti týkající se očkování, eviduje i
klinickou formu onemocnění a případně úmrtí na toto onemocnění.
Zjišťuje okolnosti napadení nemocného klíštětem, zejména pokud možno
datum akvirace a co nepřesnější určení místa, kde k akviraci došlo.
Dále zjišťuje, zda nemocný nekonzumoval tepelně nezpracované mléko nebo
výrobky z něj.
Čl. 7
Protiepidemická opatření
1. Protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví v oblasti
své působnosti eviduje ohniska výskytu klíšťové encefalitidy a
doporučuje jejich návštěvníkům dodržování preventivních opatření
vedoucích ke snížení rizika napadení klíšťaty.
2. Orgán ochrany veřejného zdraví ve spolupráci se zdravotními ústavy a
Státním zdravotním ústavem zajišťuje zdravotně osvětové akce zvyšující
informovanost obyvatel o nespecifických preventivních opatřeních,
zvláště o možnosti očkování proti klíšťové encefalitidě, zejména při
opakovaném nebo dlouhodobém pobytu v ohniscích klíšťové encefalitidy.
Podílí se na celostátních akcích mapujících výskyt klíšťat v přírodním
prostředí a jejich promořenost infekčními agens, která přenášejí.
3. V případě zjištění možného alimentárního přenosu orgán ochrany
veřejného zdraví zajistí protiepidemická opatření a to zákaz konzumace
suspektního vehikula, jak mléka tak i nepasterizovaných výrobků z
tohoto mléka, provede aktivní vyhledání všech exponovaných osob a
zajištění jejich klinického a sérologického vyšetření na klíšťovou
encefalitidu.
4. Ve spolupráci s veterináři a Národní referenční laboratoří pro
arboviry zdravotní ústav Ostrava zajistí vyšetření suspektních
zdrojových zvířat , jejich mléka na přítomnost viru klíšťové
encefalitidy a jejich séra na přítomnost protilátek proti klíšťové
encefalitidě a vyšetření případných rezervoárových zvířat.
5. Státní zdravotní ústav v Praze ve spolupráci s Českým
hydrometeorologickým ústavem během sezóny provádí předpověď aktivity
klíšťat, která je jako orientační údaj pro občany umístěna na webových
stránkách Ministerstva zdravotnictví, Státního zdravotního ústavu a
orgánů ochrany veřejného zdraví.
Příloha 29
Systém epidemiologické bdělosti planých neštovic
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz lze charakterizovat postupným výsevem svědivého
makulopapulózního exantému, zvýšenou teplotou nebo horečkou. Výsev
začíná na trupu a hlavě, včetně vlasaté části, postupně se šíří na
končetiny. Výsev většinou probíhá v několika vlnách, proto bývají
paralelně přítomna všechna vývojová stadia exantému (makula, papula,
vezikula, pustula, krusta). Závažnější průběh má onemocnění u dospělých
(delší febrilie, mohutný výsev eflorescencí). Komplikace onemocnění
hrozí zejména u dětí do 1 roku života, dospělých osob nad 20 let, u
osob těhotných a imunosuprimovaných.
Komplikace jsou neurologické (cerebellitis, encefalitis, myelitis) nebo
pulmonální (varicellová pneumonie, sekundární bakteriální pneumonie)
nebo bakteriální superinfekce kůže a měkkých tkání a krvácivé stavy.
Systémové onemocnění hrozí u osob imunosuprimovaných a u novorozenců, u
jejichž matek došlo k výsevu planých neštovic 5 dní před a 2 dny po
porodu. Virus varicella zoster je považován za teratogenní a při
primoinfekci v těhotenství před dvacátým osmým týdnem hrozí vznik tzv.
varicellového kongenitálního syndromu.
Inkubační doba 10 až 21 dnů.
2. Období nakažlivosti začíná 2 dny před výsevem exantému a končí,
pokud jsou již všechny eflorescence ve stadiu krusty.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
Nejméně jedno z těchto kritérií:
1. Detekce nukleové kyseliny viru varicella zoster v klinickém vzorku
(periferní krev, vezikulární tekutina, mozkomíšní mok)
2. Izolace viru varicella zoster na tkáňových kulturách
3. Průkaz virového antigenu metodou přímé imunofluorescence ve stěru z
eflorescence
4. Průkaz viru elektronovým mikroskopem v klinickém vzorku
5. Vzestup specifických protilátek proti viru varicella zoster.
Přítomnost IgM protilátek může být zkreslena, jak jejich výskytem při
reaktivaci viru, tak i zkříženou reaktivitou s IgM protilátkami proti
ostatním herpetickým virům, zejména herpes simplex virus. Proto je
jejich izolovaný záchyt z jednoho odběru nutno považovat za
nedostatečný průkaz. Případy je nutné ověřit výrazným vzrůstem hladiny
celkových nebo IgG protilátek. Ke správné interpretaci výsledků
sérologických vyšetření je třeba brát v úvahu klinické, laboratorní a
epidemiologické údaje.
Čl. 3
Epidemiologická kritéria
Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos onemocnění. Onemocnění
se přenáší přímým stykem s nemocnou osobou, výjimečně i s osobou
očkovanou. Virus je obsažen ve vezikulární tekutině eflorescencí při
planých neštovicích i při pásovém oparu a v sekretu z horních cest
dýchacích. Uplatňuje se i nepřímý přenos předměty kontaminovanými
sekrety respiračního traktu nebo obsahem kožních lézí, výjimečně
dochází k přenosu i transplacentárně.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Případ s typickým klinickým průběhem bez laboratorního
vyšetření.
B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a
je v epidemiologické souvislosti s ostatními případy.
C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je
laboratorně potvrzený.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění planými
neštovicemi, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění,
hospitalizaci, komplikace a úmrtí na toto onemocnění i údaj o
provedeném očkování.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt planých neštovic
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění
planými neštovicemi, podle vlastního uvážení u klinicky sporných
případů, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu
etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku planých neštovic
1. Hlášení onemocnění planými neštovicemi podle článku 5.
2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření
diagnózy u klinicky sporných případů a zajištění transportu
biologického materiálu do příslušné laboratoře.
3. Izolace pacienta trvá do doby, než jsou všechny eflorescence ve
stadiu krusty. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis^4).
4. Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů se běžně neprovádí.
5. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy se běžně neprovádí. Osoba
poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění planými
neštovicemi, věnuje zvláštní pozornost osobám těhotným a
imunosuprimovaným, které plané neštovice dosud neprodělaly nebo nebyly
řádně očkovány.
6. Podání hyperimunního lidského imunoglobulinu do 72 hodin od kontaktu
s infekcí osobám těhotným nebo těžce imunosuprimovaným, které v
minulosti plané nešotvice neprodělaly nebo nebyly řádně očkovány. Pokud
je promeškán interval 72 hodin od kontaktu s onemocněním, alternativou
je podávání plné terapeutické dávky antivirotik do sedmého dne od
kontaktu s infekcí. Dále se hyperimunní lidský imunoglobulin podává
novorozencům, u jejichž matek došlo k výsevu planých neštovic 5 dní
před a 2 dny po porodu a nedonošencům, narozeným před dvacátým osmým
gestačním týdnem, kteří byli v kontaktu s planými neštovicemi.
7. Postexpoziční očkování je možné u vnímavých fyzických osob k nákaze
planými neštovicemi, u kterých ještě neuplynuly 3 dny od styku s
nemocným.
8. U vnímavých osob, které byly v kontaktu s onemocněním, má lékařský
dohled, pokud je indikován, trvat po dobu maximální inkubační doby, to
je 21 dní. Pokud byl takové osobě podán hyperimunní lidský
imunoglobulin, doba se prodlužuje až na 40 dní.
Příloha 30
Systém epidemiologické bdělosti virové hepatitidy E (dále jen „VHE“)
Čl. 1
Klinická definice onemocnění
1. Klinický obraz je podobný jako u virové hepatitidy A; postupný
rozvoj příznaků, zejména únavy, bolesti břicha, ztráty chuti k jídlu,
občasné nevolnosti a zvracení, žloutenka, zvýšená hladina
aminotransferáz, tmavá moč, bolest kloubů. Infekce mívá vyšší mortalitu
u těhotných zvláště ve třetím trimestru těhotenství. Inkubační doba je
15 až 60 dní.
2. Období nakažlivosti není známé. Virus je prokazatelný ve stolici již
ke konci inkubační doby a vylučování viru přetrvává 2 až 3 týdny.
Čl. 2
Laboratorní diagnostika
Nejméně jedno z těchto kritérií:
1. Detekce specifických protilátek IgM proti VHE.
2. Průkaz virové VHE RNA ve stolici nebo v krvi.
Čl. 3
Epidemiologická kritéria
Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:
1. Přenos z člověka na člověka.
2. Expozice společnému zdroji.
3. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě.
4. Pobyt v oblasti s výskytem VHE, s převahou interhumánního přenosu.
Čl. 4
Klasifikace případu onemocnění
A. Možný: Nelze použít.
B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kritéria s
epidemiologickou souvislostí.
C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická a laboratorní kritéria.
Čl. 5
Shromažďování údajů a jejich hlášení
Osoba poskytující péči^1), která diagnostikuje onemocnění VHE, hlásí
orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na
toto onemocnění včetně podezření na toto onemocnění.
Čl. 6
Epidemiologické šetření při podezření na výskyt VHE
Osoba poskytující péči^1), která vyslovila podezření na onemocnění VHE,
provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu
onemocnění a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře.
Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména
s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.
Čl. 7
Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění VHE
1. Hlášení onemocnění VHE podle článku 5.
2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a
kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.
3. Izolace nemocného nebo z nemoci podezřelého na infekčním oddělení
podle jiného právního předpisu^2).
4. U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled
v délce 60 dnů od posledního kontaktu.
5. Příjem nových osob do kolektivů dětí předškolního a školního věku je
zakázán v době provádění lékařského dohledu pro výskyt VHE podle
posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.
6. Osoby v kontaktu s VHE vykonávající činnosti epidemiologicky závažné
se vyloučí z těchto činností uložením zvýšeného zdravotnického dozoru
na dobu 60 dnů od posledního kontaktu s nemocným.
7. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle
jiných právních předpisů^5).
8. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy.
1) § 15 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 274/2003 Sb.
2) Vyhláška č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení
vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz
zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.
3) Příloha 2 vyhlášky č. 143/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků
pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek
(vyhláška o lidské krvi).
4) § 64 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o
změně některých souvisejících zákonů.
5) Zákon č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských
tkání a buněk určených k použití u člověka a o změněn souvisejících
zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách), ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a
orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění
pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 143/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění
jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek (vyhláška o lidské
krvi).
6) Směrnice Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č.
30/1968 Věstníku MZ ČSR o opatřeních proti pohlavním nemocem, ve znění
vyhlášky č. 225/1996 Sb. (směrnice reg.čá. 51/1968 Sb.)
.
7) Vyhláška č. 386/2007 Sb., kterou se stanoví nemoci, u nichž se
poskytuje dispenzární péče, časové rozmezí dispenzárních prohlídek a
označení specializace dispenzarizujícího lékaře.
8) Příloha 5 vyhlášky č. 422/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků
pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k
použití u člověka.
