211/2004 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 15. dubna 2004
o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků
Změna: 611/2004 Sb.
Změna: 238/2005 Sb.
Změna: 459/2005 Sb.
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 18 písm. n) zákona č. 110/1997
Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění
některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 119/2000 Sb., zákona
č. 306/2000 Sb., zákona č. 146/2002 Sb. a zákona č. 274/2003 Sb., (dále
jen "zákon").
§ 1
Obecná ustanovení
(1) Tato vyhláška^1) zapracovává příslušné předpisy Evropských
společenství^1a) a stanoví metody zkoušení a způsob odběru a přípravy
kontrolních vzorků (dále jen "vzorků") za účelem zjišťování jakosti a
zdravotní nezávadnosti potravin a jakosti tabákových výrobků, v rámci
státního dozoru, s výjimkou odběru vzorků pro mikrobiologické zkoušení.
(2) Při zkoušení, odběru a přípravě vzorků potravin nebo tabákových
výrobků mohou být použity i jiné vědecky ověřené metody (například
metody Mezinárodní normalizační organizace nebo Codexu Alimentarius),
avšak za předpokladu, že jejich použití není na překážku volnému pohybu
zboží. V případě, že dojde k rozdílům ve výsledcích zkoušení, považují
se za rozhodující výsledky zkoušení získané použitím metod uvedených v
této vyhlášce.
(3) U potravin a tabákových výrobků, pro které nejsou touto vyhláškou
stanoveny metody zkoušení nebo nelze použít touto vyhláškou stanovený
způsob odběru a přípravy kontrolních vzorků, se postupuje podle
odstavce 2 věty první obdobně.
§ 2
Základní pojmy
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) částí šarže^2) - část šarže vymezená za účelem aplikace určité
metody odběru kontrolního vzorku, přičemž každá tato část šarže je
fyzicky oddělená a samostatně identifikovatelná, pokud není stanoveno
jinak,
b) kontrolovanou dávkou - definované množství potraviny nebo tabákového
výrobku, které je jako celek předloženo ke kontrole; může se jednat o
šarži nebo o část šarže,
c) vzorkovanou jednotkou - jedna ze základních jednotek, z nichž je
složen základní soubor nebo množství potraviny nebo tabákového výrobku
vytvářející sourodou jednotku a odebrané najednou z jednoho místa
proto, aby tvořilo část dílčího vzorku; za základní soubor se považuje
soubor všech uvažovaných vzorkovaných jednotek,
d) vzorkem - jedna nebo více vzorkovaných jednotek odebraných ze
základního souboru a určených k tomu, aby z nich byla získána informace
o základním souboru,
e) dílčím vzorkem - množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže
nebo části šarže,
f) souhrnným vzorkem - vzorek složený ze všech dílčích vzorků,
g) redukovaným vzorkem - souhrnný vzorek nebo jeho reprezentativní část
připravená ze souhrnného vzorku dělením; redukovaný vzorek se
připravuje pouze v případě, jestliže je souhrnný vzorek příliš velký,
h) laboratorním vzorkem - vzorek určený k laboratorním zkouškám,
i) duplikátním vzorkem - jeden ze dvou či více vzorků získaných ve
stejné době pomocí stejného postupu vzorkování nebo dělení vzorku,
j) dělením vzorku - postup odebírání jednoho nebo více podvzorků ze
vzorku nekusové potraviny nebo tabákového výrobku takovými prostředky,
jako je dělení příhradovým děličem, mechanickým dělením nebo separací,
k) podvzorkem - vzorek odebraný ze základního souboru; při odběru
nekusové potraviny nebo tabákového výrobku se podvzorky připravují
dělením vzorků,
l) přípravou vzorku - souhrn operací s potravinou nebo tabákovým
výrobkem, jako je například redukce velikosti, mísení, dělení, nutných
k přeměně souhrnného vzorku na laboratorní vzorek,
m) odběrem vzorku (vzorkováním) - proces odebírání vzorku,
n) rozsahem vzorkování - počet odebíraných vzorkovaných jednotek,
o) náhodným odběrem vzorku - odběr vzorku se stejnou úrovní
pravděpodobnosti, že libovolný vzorek kontrolované šarže bude vybrán,
p) cíleným odběrem vzorku - odběr vzorku s určitým záměrem s nestejnou
úrovní pravděpodobnosti, že libovolný vzorek bude vybrán,
q) odběrem vzorku z nekusové potraviny nebo tabákového výrobku - odběr
vzorku nekusové potraviny nebo tabákového výrobku předkládaných v
dávkách, v nichž nelze bezprostředně odlišit vzorkované jednotky,
r) vícestupňovým odběrem vzorku - odběr vzorku, při němž se vzorek
tvoří po stupních tak, že jednotka v každém stupni je odebrána z větší
jednotky vybrané v předchozím kroku,
s) vrstveným odběrem vzorku - odběr vzorku provedený ze základního
souboru, který lze rozdělit na vzájemně se vylučující podsoubory a
pokrývající je takovým způsobem, že určená část vzorku je odebrána z
různých vrstev a z každé vrstvy je odebrána alespoň jedna jednotka,
t) přejímacím plánem - plán stanovující rozsah odběru vzorku,
u) protokolem o zkoušce - dokument, ve kterém jsou uvedeny výsledky
laboratorních zkoušek stanovených požadavků,
v) přesností - těsnost shody mezi výsledkem zkoušky a přijatou
referenční hodnotou,
w) správností - těsnost shody mezi průměrnou hodnotou získanou z velké
řady výsledků zkoušek a přijatou referenční hodnotou,
x) shodností - těsnost shody mezi nezávislými výsledky zkoušek
získanými za předem specifikovaných podmínek,
y) podmínkami opakovatelnosti - podmínky, kdy nezávislé výsledky
zkoušek se získají stejnou metodou zkoušení, na stejných zkoušených
jednotkách, ve stejné laboratoři, stejným pracovníkem, za použití
stejného vybavení, během krátkého časového rozmezí,
z) opakovatelností - shodnost za podmínek opakovatelnosti,
aa) reprodukovatelností - shodnost za podmínek reprodukovatelnosti,
bb) podmínkami reprodukovatelnosti - podmínky, za nichž se výsledky
zkoušek získají stejnou metodou zkoušení, na stejných zkoušených
jednotkách, v různých laboratořích, různými pracovníky používajícími
různé vybavení,
cc) výsledkem zkoušky - hodnota znaku získaná provedením metody
zkoušení,
dd) chybou výsledku - výsledek zkoušky minus přijatá referenční hodnota
znaku,
ee) specifičností - charakteristika metody zkoušení stanovující, pro
které znaky je daná metoda specifická,
ff) limitem detekce - nejnižší hodnota, kterou lze stanovit danou
metodou zkoušení,
gg) upotřebitelností - charakteristika metody zkoušení vymezující účel,
pro který je metoda zkoušení vymezena,
hh) použitelností - charakteristika metody zkoušení stanovující, pro
jaké účely je daná metoda zkoušení použitelná,
ii) experimentem přesnosti - mezilaboratorní test vhodnosti příslušné
metody zkoušení.
Odběr vzorku
§ 3
(1) Odběr vzorku provádí osoba k této činnosti oprávněná a řádně
proškolená.^3)
(2) Při odběru vzorku se nejdříve zjistí
a) označení šarže podle údajů uvedených na obale potraviny určené pro
spotřebitele nebo na přepravním obalu a dokladů vztahujících se k
potravině,
b) hmotnost nebo objem šarže nebo počet jednotek v šarži nebo
kontrolované jednotce,
c) druh a velikost obalů a jejich označení,
d) případná přítomnost částí šarže
1. zkažených, poškozených nebo jinak závadných; tyto části šarže se
oddělí a vzorek ke zkoušení se z nich neodebírá, pokud se nejedná o
podezřelou potravinu, kdy se postupuje podle odstavce 12,
2. nezávadných; z každé stejnorodé části šarže se odebírají vzorky
samostatně.
(3) Nejpozději před započetím odběru vzorků se stanoví
a) postup odběru vzorků nebo, pokud je již stanoven, se postup odběru
vzorku upřesní,
b) požadované druhy zkoušek,
c) přejímací plán,
d) rozsah odběru vzorku pro každou zkoušku podle přejímacího plánu,
e) celková hmotnost nebo objem vzorku potřebný k provedení všech
požadovaných kontrol a laboratorních zkoušek kombinací rozsahu odběru
vzorku a druhů zkoušek,
f) celkový potřebný počet balení nebo dílčích vzorků, které se
odeberou.
(4) Přejímací plán se stanoví v souladu s postupy uvedenými v českých
technických normách upravujících přejímací postupy, statistické
přejímky a další podrobnosti^4) nebo v souladu s postupy zpracovanými
dozorovým orgánem a zveřejněnými na webových stránkách dozorového
orgánu.
(5) Vzorek se odebírá z každé kontrolované šarže odděleně tak, aby
reprezentoval vždy celou šarži, není-li stanoveno jinak.
(6) Odebraný vzorek je tvořen jedním nebo více dílčími vzorky. Dílčí
vzorek se odebere z náhodně zvoleného místa v šarži; není-li to možné,
odebere se z náhodně zvoleného místa v přístupné části šarže. Velikost
dílčího vzorku se stanoví jako podíl mezi požadovanou velikostí
souhrnného nebo laboratorního vzorku a stanoveného počtu odebíraných
jednotek.
(7) Odběr dílčího vzorku se provede
a) náhodným odběrem, při kterém všechny vzorkované jednotky mají
stejnou pravděpodobnost odebrání,
b) cíleným odběrem, při kterém se jednotlivé vzorkované jednotky
odeberou v předem stanovených vzdálenostech nebo časových intervalech
od náhodně zvoleného začátku, nebo
c) způsobem, při kterém se jednotlivé vzorkované jednotky odebírají z
různých míst.
(8) Dílčí vzorky se z balených potravin odeberou bez porušení obalu
určeného pro spotřebitele, z nebalených potravin se odeberou dílčí
vzorky s porušením vnějšího obalu.
(9) Z tekuté nebo polotekuté potraviny ve skladovacích nádobách se
odebere dílčí vzorek po promísení obsahu. Nelze-li obsah promísit,
odebere se dílčí vzorek z jednotlivých vrstev vrstveným odběrem.
Obdobně se postupuje u sypké potraviny nebo nebalené potraviny, kde se
dílčí vzorek odebere z různých vrstev (strat) nebo z různých míst
vhodným vzorkovacím zařízením.
(10) Dále lze dílčí vzorek odebrat
a) z nebalené potraviny vzorkovacím zařízením nebo odkrojením,
b) z nebalené potraviny složené z tuhých a tekutých látek samostatně z
tuhé a z tekuté složky, nebo
c) z čerstvého ovoce, čerstvé zeleniny, konzumních brambor a čerstvých
hub.
(11) V případě, že se potravina nachází současně ve více obalech,
zejména v jakémkoliv vnějším obalu, použije se vícestupňový odběr
vzorku tak, že se zvolí
a) v prvním stupni primární vzorek, kterým je přepravní obal,
b) ve druhém stupni sekundární vzorek, kterým je skupinové balení
odebrané z přepravního obalu,
c) vzorek v dalších stupních obdobně podle písmene b) tak, aby v
posledním stupni byl odebrán dílčí vzorek z balení určeného pro
spotřebitele.
(12) U podezřelých potravin^2) se provede cílený odběr sloužící pro
laboratorní zkoušky ke zjištění závad u podezřelých potravin. Část
šarže předmětných potravin musí být před odběrem vzorků specifikována.
Takto získaný vzorek nereprezentuje celou šarži a musí být takto
označen.
(13) Při odběru vzorku musí být provedena taková předběžná opatření,
aby se zabránilo jeho znehodnocení a jakýmkoliv změnám, které by
ovlivnily metody zkoušení.
(14) Zmrazené potraviny se nesmí při odběru vzorku rozmrazit.
(15) Způsob odběru vzorků podle odstavců 1 až 13 platí rovněž pro
hodnocení vzorku na místě.
§ 4
(1) Při odběru vzorku tabákových výrobků se postupuje v souladu s
postupy uvedenými v českých technických normách upravujících odběr
vzorků tabákových výrobků.^5)
(2) Nelze-li při odběru vzorku tabákového výrobku postupovat podle
odstavce 1, použije se pro odběr vzorku tabákového výrobku ustanovení §
3 přiměřeně.
(3) Při odběru vzorků pro stanovení obsahu aflatoxinů v potravinách,
vzorků pro stanovení obsahu pesticidů v potravinách a na jejich
povrchu, vzorků čaje, vzorků obilovin, luštěnin a mlýnských výrobků,
vzorků živočišných a rostlinných tuků a olejů a vzorků pro kontrolu
teploty zmrazených potravin se postupuje způsobem uvedeným v českých
technických normách o způsobu odběru vzorků a metodách zkoušení
určitých potravin.^6)
(4) Při odběru vzorků mléčných výrobků sušených, mléčných výrobků
zahuštěných, kaseinu, nebo kaseinátů se postupuje způsobem uvedeným v
českých technických normách upravujících metody zkoušení mléčných
výrobků, kaseinů a kaseinátů.^7)
(5) Při odběru vzorku potraviny pro kontrolu ochratoxinu A, vzorků pro
kontrolu dioxinů a stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým
efektem v určitých potravinách a vzorků pro dodržování limitů olova,
kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu se postupuje podle příloh č. 1
až 3.
(6) Při odběru vzorků syrového a tepelně ošetřeného mléka se postupuje
v souladu s postupy uvedenými v předpise Evropských společenství.^8)
(7) Při odběru vzorků čerstvého ovoce a čerstvé zeleniny se postupuje v
souladu s postupy uvedenými v předpise Evropských společenství.^9)
(8) Při odběru vzorků pro kontrolu olivového oleje se postupuje v
souladu s postupy uvedenými v předpise Evropských společenství.^10)
(9) Při odběru vzorků pro kontrolu obsahu cínu v potravinách balených v
plechovkách se postupuje podle přílohy č. 40.
(10) Při odběru vzorků pro kontrolu množství patulinu v potravinách se
postupuje podle přílohy č. 41.
(11) Při odběru vzorků pro kontrolu obsahu benzo[a]pyrenu v potravinách
se postupuje podle přílohy č. 44.
(12) Při odběru vzorků pro detekci geneticky modifikovaných organismů a
materiálu vyrobeného z geneticky modifikovaných organismů nebo produktů
s jejich obsahem se přihlédne k doporučení uvedenému v předpise
Evropských společenství^10a).
(13) Při odběru vzorků pro kontrolu obsahu fusariových toxinů v
potravinách se postupuje podle přílohy č. 46.
§ 5
Protokol o odběru vzorků
(1) Ke každému odebranému vzorku musí být vypracován protokol o odběru
vzorku, který umožňuje jednoznačnou identifikaci kontrolované potraviny
nebo tabákového výrobku, její šarže nebo části šarže.
(2) Protokol o odběru vzorku musí obsahovat
a) číslo protokolu,
b) údaje uvedené v § 6 odst. 1 písm. a) zákona nebo identifikační údaj
provozovatele potravinářského podniku,
c) název potraviny nebo tabákového výrobku, pod nímž je uváděn do
oběhu,
d) údaj o množství potraviny nebo tabákového výrobku v balení (objem,
hmotnost nebo počet kusů),
e) údaj o šarži:
1. označení šarže podle § 3 odst. 2 písm. a),
2. rozsah nebo velikost vzorkované šarže; u nebalené potraviny počet
jednotek balení nebo jejich hmotnost, u nekusové potraviny celková
hmotnost nebo objem,
3. datum výroby, je-li uvedeno,
4. datum použitelnosti nebo datum minimální trvanlivosti;
f) údaje o odběru vzorku:
1. odkaz na českou technickou normu, popřípadě odchylky od použité
české technické normy, nebo odkaz na tuto vyhlášku,
2. podrobnosti o všech podmínkách prostředí v průběhu vzorkování, které
mohou ovlivnit výsledky zkoušek,
3. místo odběru vzorku, případně grafy, nákresy nebo fotografie,
4. datum a čas odběru vzorku,
5. účel odběru vzorku,
6. množství vzorku pro laboratorní zkoušení; počet kusů a množství v
balení u nebalené potraviny, hmotnost nebo objem u nekusové potraviny,
7. jméno a podpis osoby, která provedla odběr vzorku, a podpis
kontrolované osoby;
g) informace pro laboratoř, které mohou ovlivnit jakost a zdravotní
nezávadnost, zejména o době přepravy vzorku, podmínkách, za kterých byl
proveden odběr vzorku a případné podezření na porušení jakosti nebo
zdravotní nezávadnosti,
h) další údaje obsahující zejména druh obalu vzorku, způsob zajištění
nedotčenosti vzorku, použité vzorkovací zařízení, případně další
okolnosti při odběru vzorku, které by mohly mít vliv na posuzování
odebraného vzorku, stav kontrolované potraviny nebo tabákového výrobku,
případná přítomnost zkažených, znečištěných nebo jinak závadných částí
šarže a odebrání vzorku z těchto částí šarže,
i) informaci o tom, zda byl odebrán duplikátní vzorek.
§ 6
Balení, označování a přeprava vzorku
(1) Každý vzorek se uloží do čistého a inertního obalu, který chrání
vzorek před kontaminací a poškozením během jeho přepravy. Současně se
provedou nezbytná opatření pro vyloučení všech změn ve složení vzorku,
které by mohly nastat během přepravy.
(2) K balení vzorku se použijí obaly odpovídající požadavkům zvláštního
právního předpisu,^11) které neovlivňují výsledky laboratorních
zkoušek.
(3) Vzorek musí být doručen do laboratoře co nejdříve. Při přepravě
nesmí dojít ke znehodnocení vzorku. Vzorek zmrazené potraviny musí
zůstat trvale zmrazený a vzorek potraviny podléhající rychle zkáze
trvale zchlazený nebo zmrazený.
(4) Vzorek se označí, uzavře a zapečetí tak, aby nemohlo dojít k záměně
vzorku a k otevření obalu bez porušení obalu nebo pečeti.
(5) Vzorek se označí údaji o
a) názvu výrobku,
b) šarži podle § 3 odst. 2 písm. a),
c) protokolu o odběru vzorku,
d) dalších skutečnostech o způsobu odběru vzorku, pokud by mohly
ovlivnit výsledky zkoušek.
(6) Pokud nelze vzorek označit podle odstavce 5, lze vzorek označit
pouze údajem podle odstavce 5 písm. c).
(7) Vzorek musí být dopraven a předán laboratoři neprodleně po jeho
odběru. Pokud není vzorek během přepravy pod úřední kontrolou, osoba,
která provedla odběr vzorku, zajistí, aby nedošlo během přepravy k
poškození vzorku.
(8) V případě, že nelze vzorek ihned po jeho odebrání odeslat do
laboratoře, provede osoba, která provedla odběr vzorku, taková
opatření, aby byl odebraný vzorek uchován do doby odeslání za podmínek,
při kterých nedojde k jeho znehodnocení a k záměně vzorku. To neplatí
pro vzorky potraviny podléhající rychle zkáze nebo pro vzorky zmrazené
potraviny.
§ 7
Příprava vzorku
(1) Při přípravě vzorku se použije
a) homogenizace, například mísení, míchání, a snižování zrnění, drcení,
mletí,
b) dělení, například zmenšování vzorku na děliči, řezání, krájení nebo
kvartace; přičemž kvartací se rozumí vyřazení dvou protilehlých čtvrtí,
smíchání a znovu čtvrcení zůstatku, dokud není dosaženo požadované
velikosti, nebo
c) kombinace homogenizace a dělení.
(2) Při přípravě laboratorního vzorku se provedou taková předběžná
opatření, aby se zabránilo jakékoliv změně, která by ovlivnila výsledek
zkoušky.
(3) Sloučením a promícháním všech dílčích vzorků se připraví souhrnný
vzorek, pokud není stanoveno jinak. V případě potřeby lze souhrnný
vzorek upravit způsobem uvedeným v odstavci 1, nebo se z něj připraví
redukovaný vzorek.
(4) Ze souhrnného vzorku se připraví laboratorní vzorek a duplikátní
vzorek. Laboratorní vzorek se označí způsobem umožňujícím jeho
jednoznačnou identifikaci. Má-li být množství analyzované látky
vypočteno se zahrnutím částí, které se neanalyzují, hmotnost oddělených
částí se zaznamená.
(5) Laboratorní vzorek se podle potřeby rozmělní a dobře promísí, aby
bylo možné odebrat reprezentativní zkušební podíly. Velikost zkušebních
podílů je určena metodou zkoušení a účinností promísení. Metody
rozmělnění a promísení nesmí ovlivnit složení zkušebního podílu.
Zkušební podíl se podle potřeby zpracuje za zvláštních podmínek s cílem
minimalizovat nepříznivé účinky.
(6) Duplikátní vzorek se označí způsobem umožňujícím jeho jednoznačnou
identifikaci a uchová se pro opakované zkoušení nebo další zkoušky.
Způsob a délka skladování duplikátního vzorku nesmí ovlivnit jeho
složení.
(7) Použití vzorku k laboratorním rozborům zaniká datem použitelnosti
nebo datem minimální trvanlivosti, ke kterému by došlo v době po jeho
odběru do zahájení provedení laboratorní zkoušky.
(8) Při přípravě vzorků pro zkoušení živočišných a rostlinných tuků a
olejů se postupuje podle české technické normy upravující postup při
přípravě vzorků pro některé tuky a oleje.^12)
(9) Při přípravě vzorků pro stanovení množství ochratoxinu A, vzorků
pro stanovení olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v určitých
potravinách a vzorků pro stanovení dioxinů a polychlorovaných bifenylů
s dioxinovým efektem v určitých potravinách se postupuje podle příloh
č. 5 až 7.
(10) Při přípravě vzorků pro kontrolu olivového oleje se postupuje v
souladu s nařízením Evropských společenství.^10)
(11) Laboratorní vzorky lze připravit přímo v místě odběru vzorku,
pouze pokud nebude ovlivněno složení vzorku a nedojde k jeho
znehodnocení. Při přípravě vzorku se postupuje podle odstavců 1 až 10.
(12) Při přípravě vzorků pro kontrolu obsahu cínu v potravinách
balených v plechovkách se postupuje podle přílohy č. 42.
(13) Při přípravě vzorků pro kontrolu dodržování maximálních limitů
patulinu v potravinách se postupuje podle přílohy č. 43.
(14) Při přípravě vzorků pro kontrolu obsahu benzo[a]pyrenu v
potravinách se postupuje podle přílohy č. 45.
(15) Při přípravě vzorků pro detekci geneticky modifikovaných organismů
a materiálu vyrobeného z geneticky modifikovaných organismů nebo
produktů s jejich obsahem se přihlédne k doporučení uvedenému v
předpise Evropských společenství^10a).
(16) Při přípravě vzorků pro kontrolu obsahu fusariových toxinů v
potravinách se postupuje podle přílohy č. 47.
Metody zkoušení
§ 8
(1) Senzorické hodnocení provádí osoba k této činnosti oprávněná a
řádně proškolená^3) v souladu s požadavky českých technických norem
upravujících postup a výcvik posuzovatelů.^13)
(2) Při senzorickém hodnocení postupuje osoba uvedená v odstavci 1
podle českých technických norem upravujících senzorické analýzy.^14)
(3) Kontrola senzorických vlastností olivového oleje se provádí
postupem stanoveným předpisem Evropských společenství.^10)
§ 9
(1) Kontrola jakosti a zdravotní nezávadnosti potravin a jakosti
tabákových výrobků se provádí ze vzorků odebraných podle § 3 a 4
vhodnými metodami zkoušení.
(2) Přednostně se používají metody zkoušení, které jsou použitelné
stejným způsobem pro různé skupiny potravin nebo tabákových výrobků,
před metodami zkoušení, které jsou použitelné pouze pro některou
potravinu nebo tabákový výrobek.
(3) U každé metody zkoušení, která bude použita pro úřední kontrolu a u
které to její účel a podstata nevylučuje, musí být stanoveny alespoň
následující charakteristiky:
a) specifičnost,
b) přesnost,
c) shodnost, opakovatelnost a reprodukovatelnost,
d) limit detekce,
e) upotřebitelnost a použitelnost.
(4) Metody zkoušení musí být uspořádány do podoby doporučené pro metody
zkoušení Mezinárodní organizací pro normalizaci.^15)
(5) Přesné hodnoty shodnosti se získají vyhodnocením experimentů
přesnosti, které proběhly v souladu s postupy uvedenými v českých
technických normách upravujících přesnost metod a výsledků měření.^16)
(6) Hodnoty opakovatelnosti a reprodukovatelnosti musí být vyjádřeny ve
tvaru uvedeném v technických normách,^16) přičemž obvyklou hodnotou
pravděpodobnosti je úroveň 95 %.
(7) Výsledky experimentů přesnosti zveřejní orgán dozoru na svých
webových stránkách.
(8) Metody zkoušení provádějí laboratoře dozorových orgánů.^3) K
provádění metod zkoušení pro úřední kontrolu mohou být pověřeny rovněž
jiné laboratoře, které splňují požadavky zvláštního právního
předpisu^17) a české technické normy upravující požadavky na
laboratoře.^17)
§ 10
(1) U cigaret se kontrola obsahu dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého a
vyhodnocení přesnosti údajů o dehtu a nikotinu uváděných na obale
určeném pro spotřebitele provádí podle českých technických norem
upravujících cigarety.^18)
(2) Kontrola fyzikálních a chemických znaků olivových olejů a jejich
složení se provádí metodami uvedenými v předpise Evropských
společenství.^10)
(3) Kontrola fyzikálních a chemických vlastností kaseinu a kaseinátů se
provádí podle českých technických norem upravujících metody zkoušení
kaseinu a kaseinátů.^19)
(4) Kontrola sušených mléčných výrobků a zahuštěných mléčných výrobků
se provádí podle českých technických norem upravujících metody zkoušení
mléčných výrobků.^20)
(5) Při kontrole teploty zmrazených potravin se postupuje podle české
technické normy upravující metody zkoušení zmrazených výrobků.^21)
(6) Kontrola fyzikálních a chemických znaků jakosti u lihovin se
provádí metodami uvedenými v předpise Evropských společenství.^22)
(7) Při stanovení hodnoty refraktometrické sušiny se postupuje v
souladu s postupem uvedeným v předpise Evropských společenství.^23)
(8) Při stanovení obsahu škrobu a jeho štěpných produktů včetně
glukosy, stanovení obsahu škrobů nebo dextrinů nebo jiných
modifikovaných škrobů se postupuje v souladu s metodami uvedenými v
předpise Evropských společenství.^24)
(9) Při kontrole obsahu ochratoxinu A se postupuje podle přílohy č. 5.
(10) Při kontrole množství olova, kadmia, rtuti a
3-chlorpropan-1,2-diolu v určitých potravinách se postupuje podle
přílohy č. 6.
(11) Při kontrole obsahu dioxinů a stanovení polychlorovaných bifenylů
s dioxinovým efektem v určitých potravinách se postupuje podle přílohy
č. 7.
(12) Při kontrole obsahu kyseliny erukové v tucích a olejích a
potravinách z nich vyrobených se postupuje podle přílohy č. 11.
(13) Při kontrole fyzikálních a chemických znaků některých cukrů se
postupuje podle příloh č. 12 až 22 a přílohy č. 39.
(14) Při kontrole bodu mrznutí, fosfatasové a peroxidasové aktivity u
syrového a tepelně ošetřeného mléka se postupuje v souladu s metodami
zkoušení uvedenými v předpise Evropských společenství.^8)
(15) Při kontrole čistoty přídatných látek v potravinách se postupuje
podle příloh č. 23 až 38.
(16) Při kontrole obsahu vody, tukuprosté sušiny a tuku v másle se
postupuje v souladu s metodami zkoušení uvedenými v předpise Evropských
společenství.^25)
(17) Při kontrole jakosti čerstvého ovoce a čerstvé zeleniny se
postupuje v souladu s metodami zkoušení uvedenými v předpise Evropských
společenství.^8)
(18) Při kontrole fyzikálních, chemických a senzorických vlastností
vína se postupuje podle zvláštního právního předpisu.^26)
(19) Při kontrole vzorků obsahu cínu v potravinách balených v
plechovkách se postupuje podle přílohy č. 42.
(20) Při kontrole dodržování maximálních limitů patulinu v potravinách
se postupuje podle přílohy č. 43.
(21) Při kontrole obsahu benzo[a]pyrenu v potravinách se postupuje
podle přílohy č. 45.
(22) Při detekci geneticky modifikovaných organismů a materiálu
vyrobeného z geneticky modifikovaných organismů nebo produktů s jejich
obsahem se přihlédne k doporučení uvedenému v předpise Evropských
společenství^10a).
(23) Při kontrole obsahu fusariových toxinů v potravinách se postupuje
podle přílohy č. 47.
§ 11
Vyjadřování výsledků
(1) Výsledky laboratorních zkoušek na jakost a zdravotní nezávadnost
kontrolovaného vzorku se uvedou v protokolu o zkoušce, který musí
obsahovat informace nezbytné pro vyjádření výsledků zkoušek a informace
vyžadované použitou metodou zkoušení.
(2) Protokol o zkoušce musí obsahovat alespoň tyto údaje:
a) číslo protokolu,
b) název a adresu laboratoře a místo, kde byly zkoušky prováděny, pokud
jsou tyto údaje odlišné od adresy laboratoře,
c) identifikaci protokolu o zkoušce; každá stránka protokolu o zkoušce
musí být rozlišitelná jako součást protokolu o zkoušce a musí být
zřejmý konec protokolu o zkoušce,
d) obchodní jméno, popřípadě název, výrobce, dovozce, prodávajícího,
nebo balírny, a jeho sídlo, jde-li o právnickou osobu, a trvalý pobyt
nebo místo podnikání, jde-li o fyzickou osobu,
e) použitou metodu zkoušení,
f) jednoznačnou identifikaci provedené zkoušky,
g) datum přijetí vzorku, je-li důležité pro platnost a použití
výsledků, a datum provedení zkoušky,
h) odkaz na přejímací plán a postup odběru vzorků podle § 3 a 4 nebo
odkaz na protokol o odběru vzorků podle § 5,
i) výsledky zkoušky a jednotky měření podle českých technických
norem,^27)
j) jméno, funkci a podpis osoby potvrzující protokol o zkoušce,
k) vyjádření o tom, že výsledek zkoušky se vztahuje pouze ke zkoušeným
vzorkům,
l) číslo stránek a celkový počet stránek u tištěného výstupu protokolu
o zkoušce,
m) prohlášení, že protokol o zkoušce nesmí být bez písemného souhlasu
laboratoře, ve které byla zkouška provedena, uveřejněn jinak než celý,
n) odchylky, dodatky nebo výjimky týkající se metody zkoušení a
informace o specifických zkušebních podmínkách, například podmínkách
prostředí,
o) vyjádření souladu nebo nesouladu s požadavky metod zkoušení, pokud
je nutné,
p) vyjádření o odhadu nejistoty měření, pokud je nutné; informace o
nejistotě měření se vyžaduje vždy, pokud má nejistota měření vliv na
soulad s hodnotou příslušné metody zkoušení,
q) případná odborná stanoviska a vyjádření použitá při provádění
zkoušky, v souladu s českou technickou normou upravující požadavky na
zkušební a kalibrační laboratoře,^28)
r) další dodatečné informace, které mohou být požadovány u metod
zkoušení.
(3) Výsledek zkoušky je průměrem výsledků nejméně dvou souběžných
stanovení, není-li stanoveno jinak. Součástí výsledku zkoušky musí být
vždy chyba výsledku.
(4) Při zjištění, že výsledek zkoušky překračuje stanovený limit
zjištěné látky, se neprodleně zahájí opakované vyšetření za účelem
potvrzení dříve získaného výsledku, a to za použití vědecky ověřené
metody v souladu s § 1 odst. 2 nebo 3.
(5) Výsledky zkoušek se uvádí s korekcí nebo bez korekce na výtěžnost.
V případě, že bude uvedena korekce na výtěžnost, uvede se v protokolu o
zkoušce hodnota výtěžnosti. Hodnota výtěžnosti je poměr zjištěného
množství látky ve vzorku a skutečného, známého nebo přidaného množství
látky ve vzorku a vyjadřuje se v procentech.
§ 12
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se vyhláška č. 339/2001 Sb., o metodách zkoušení a způsobu
odběru a přípravy kontrolních vzorků za účelem zjišťování jakosti a
zdravotní nezávadnosti potravin nebo surovin určených k jejich výrobě a
jakosti tabákových výrobků.
§ 13
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České
republiky k Evropské unii v platnost.
Ministr:
Ing. Palas v. r.
Příl.1
Postup při odběru vzorků pro stanovení množství ochratoxinu A v
určitých potravinách a surovinách
1.
Účel a oblast působnosti
Vzorky určené pro úřední kontrolu množství ochratoxinu A v potravinách
musí být odebírány níže uvedenými metodami. Takto získané souhrnné
vzorky jsou považovány za reprezentativní pro šarže. Dodržení
maximálních limitů stanovených v nařízení Evropských společenství č.
466/2001 bude určeno na základě množství zjištěného v laboratorních
vzorcích.
2.
Definice
Šarže: identifikovatelné množství potravinové komodity dodané ve
stejném okamžiku, které má podle úředního stanovení jednotné
charakteristiky, jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel
nebo označení.
Část šarže: určitá část velké šarže, vyčleněná k tomu, aby z ní byl
proveden odběr vzorků. Každá část šarže musí být fyzicky samostatná a
identifikovatelná.
Dílčí vzorek: množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo
části šarže.
Souhrnný souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže vzorek: nebo
části šarže.
3.
Obecná ustanovení
3.1 Pracovníci
Odběr vzorků musí být proveden oprávněným pracovníkem (§ 3 odst. 1 této
vyhlášky).
3.2 Materiál k odběru
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.
Velké šarže se podle této přílohy rozdělí na části, které se vzorkují
samostatně.
3.3 Předběžná opatření
Při odběru vzorků a při přípravě laboratorních vzorků musí být
provedena předběžná opatření s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které
by mohly ovlivnit obsah ochratoxinu A, nepříznivě ovlivnit analytické
stanovení nebo znehodnotit reprezentativnost souhrnných vzorků.
3.4 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo
části šarže. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu.
3.5 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek se připraví sdružením dílčích vzorků.
3.6 Vzorky pro opakované vyšetření
Vzorky pro opakované vyšetření za účelem potvrzení, obhajoby v
obchodním sporu nebo pro rozhodčí vyšetření se odeberou z laboratorního
vzorku, pokud to není v rozporu s předpisy členských států o odběru
vzorků.
3.7 Balení a přeprava laboratorních vzorků
Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, který
poskytuje dostatečnou ochranu před kontaminací a poškozením při
přepravě. Musí být přijata všechna nezbytná opatření s cílem zabránit
změně složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.8 Uzavření a označení vzorků
Každý vzorek odebraný pro účely úřední kontroly se uzavře na místě
odběru a označí se podle § 6 této vyhlášky. O každém odběru vzorků musí
být vystaven protokol umožňující jednoznačnou identifikaci šarže, v
němž musí být uvedeny datum a místo odběru vzorků a další údaje, které
mohou být pro analytika užitečné.
4.
Specifická ustanovení
4.1 Různé typy šarží
Balení potravinových komodit mohou mít při obchodování formu volně
ložených potravin, potravin v kontejnerech nebo v jednotlivých baleních
(sáčcích, pytlích, jednotlivých maloobchodních baleních atd.). Odběr
vzorků může být proveden u všech forem, v nichž je výrobek uváděn na
trh.
Aniž jsou dotčena specifická ustanovení bodů 4.3, 4.4 a 4.5 této
přílohy, může být následující vzorec použit jako vodítko pro vzorkování
šarží, které mají při obchodování formu jednotlivých balení (sáčků,
pytlů, maloobchodních balení atd.):
hmotnost šarže x hmotnost dílčího vzorku
četnost vzorkování = ---------------------------------------------------------
hmotnost souhrnného vzorku x hmotnost jednotlivého balení
- hmotnost: v kg
- četnost vzorkování: každý n-tý sáček nebo pytel, z nichž musí být
odebrán dílčí vzorek (desetinná místa se zaokrouhlí na nejbližší celé
číslo).
4.2 Hmotnost dílčího vzorku
Hmotnost dílčího vzorku by měla být 100 g, pokud není v této příloze
stanoveno jinak. U šarží ve formě maloobchodních balení závisí hmotnost
dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního balení.
4.3 Postup odběru vzorků u obilovin, sušených hroznů révy vinné a
pražené kávy
Tabulka 1: Rozdělení šarží na části v závislosti na produktu
a hmotnosti šarže
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Komodita Hmotnost šarže Hmotnost neboPočet dílčích Hmotnost
(t) počet částívzorků souhrnného
šarže vzorku
(kg)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obiloviny a výrobky >= 1500 500t100 10
z obilovin >300 a < 1500 3 části šarže100 10
>=50 a = 50
t) a pro pražená kávová zrna, mletou praženou kávu, rozpustnou kávu,
sušené hrozny révy vinné (šarže >= 15 t)
Pokud lze části šarže fyzicky oddělit, musí být každá šarže fyzicky
rozdělena na části podle tabulky 1. Vzhledem k tomu, že hmotnost šarže
není vždy přesným násobkem hmotností částí šarží, může hmotnost části
šarže překročit uvedenou hodnotu maximálně o 20 %.
Každá část šarže musí být vzorkována samostatně.
Počet dílčích vzorků činí 100.
Hmotnost souhrnného vzorku činí 10 kg.
Není-li možné použít výše uvedenou metodu vzorkování z důvodu
hospodářských důsledků vyplývajících z poškození šarže (kvůli formě
obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda
vzorkování za předpokladu, že je co nejreprezentativnější a je úplně
popsána a dokumentována.
4.5 Pokyny pro vzorkování obilovin a výrobků z obilovin (šarže < 50 t)
a pražených kávových zrn, mleté pražené kávy, rozpustné kávy, sušených
hroznů révy vinné (šarže < 15 t)
U šarží obilovin do 50 t a šarží pražených kávových zrn, mleté pražené
kávy, rozpustné kávy a sušených hroznů révy vinné do 15 t může být v
závislosti na hmotnosti šarže použit plán vzorkování skládající se z 10
až 100 dílčích vzorků, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti 1 až 10
kg. U velmi malých šarží (ú 0,5 t) obilovin a výrobků z obilovin lze
odebrat nižší počet vzorků, ale souhrnný vzorek sjednocující dílčí
vzorky musí mít alespoň 1 kg.
Čísla uvedená v tabulce mohou být použita pro určení počtu dílčích
vzorků, které mají být odebrány.
Tabulka 2: Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány,
v závislosti na hmotnosti šarže
+----------------------------------+------------------------------+
| Hmotnost šarže (t) | Počet dílčích vzorků |
+----------------------------------+------------------------------+
| =< 0,05 | 3 |
| > 0,05 až = 0,5 až = < 1 | 10 |
| > 1 až =< 3 | 20 |
| > 3 až =< 10 | 40 |
| > 10 až = 0,2 až =< 0,5 | 20 |
| > 0,5 až =< 1,0 | 30 |
| > 1,0 až =< 2,0 | 40 |
| > 2,0 až =< 5,0 | 60 |
| > 5,0 až =< 10,0 | 80 |
| > 10,0 až =< 15,0 | 100 |
+----------------------------------+------------------------------+
4.6 Postup odběru vzorků potravin určených pro kojence a malé děti^29)
Použije se postup odběru vzorků uvedený pro obiloviny a výrobky z
obilovin v bodě 4.5 této přílohy. Počet dílčích vzorků, které mají být
odebrány, závisí na hmotnosti šarže. Podle tabulky 2 v bodě 4.5 této
přílohy se odebere minimálně 10 a maximálně 100 dílčích vzorků.
Hmotnost dílčího vzorku má být 100 gramů. U šarží ve formě
maloobchodního balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti
maloobchodního balení.
Hmotnost souhrnného vzorku má být 1 až 10 kg; vzorek musí být
dostatečně promísen.
4.7 Odběr vzorků v maloobchodním prodeji
Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí pokud možno
podle výše uvedených ustanovení o odběru vzorků. Není-li to možné, lze
použít jiné účinné postupy odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud
jsou pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní.
4.8 Pokyny pro vzorkování vína a hroznové šťávy
Souhrnný vzorek musí mít hmotnost alespoň 1 kg s výjimkou případů, kdy
to není možné, například sestává-li vzorek z jedné láhve.
Minimální počet dílčích vzorků, které mají být z šarže odebrány, je
uveden v tabulce 4. Počet určených dílčích vzorků závisí na formě, v
níž jsou dotyčné výrobky obvykle uváděny na trh. V případě volně
ložených kapalných výrobků se šarže těsně před odebráním vzorku
manuálně nebo mechanicky důkladně promíchá, přičemž se nesmí ovlivnit
jakost výrobku. Ze šarže se odeberou nejméně tři dílčí vzorky pro
vytvoření souhrnného vzorku.
Dílčí vzorky, které mají nejčastěji formu láhve nebo balení, musí mít
stejnou hmotnost. Hmotnost dílčího vzorku má být nejméně 100 g a
taková, aby sdružením dílčích vzorků vznikl souhrnný vzorek o hmotnosti
nejméně 1 kg. Odchylka od tohoto postupu musí být zaznamenána v
protokolu o odběru vzorku.
Tabulka 4: Minimální počet dílčích vzorků, které se odeberou ze
šarže
+--------------------------------+-----------------------------------+----------------------------+
|Forma uvádění na trh | Hmotnost šarže vyjádřená | Minimální počet dílčích |
| | v objemových jednotkách (l) | vzorků, které mají být |
| | | odebrány |
+--------------------------------+-----------------------------------+----------------------------+
|Volně ložené výrobky (hroznová | - | 3 |
|šťáva, víno) | | |
|Láhve/balení hroznové šťávy | =< 50 | 3 |
|Láhve/balení hroznové šťávy | >50 až 500 | 5 |
|Láhve/balení hroznové šťávy | > 500 | 10 |
|Láhve/balení vína | =< 50 | 1 |
|Láhve/balení vína | > 50 až 500 | 2 |
|Láhve/balení vína | > 500 | 3 |
+--------------------------------+-----------------------------------+----------------------------+
5.
Přijetí šarže nebo části šarže
Šarže nebo část šarže se přijímá, jestliže souhrnný vzorek vyhovuje
maximálnímu limitu se zohledněním nejistoty měření a po korekci na
výtěžnost.
Šarže nebo část šarže se odmítá, jestliže souhrnný vzorek se
zohledněním nejistoty měření a po korekci na výtěžnost překračuje
maximální limit.
Příl.2
Metody odběru vzorků pro úřední kontrolu množství dioxinů
(dibenzo-1,4-dioxinů/dibenzofuranů) a stanovení polychlorovaných
bifenylů s dioxinovým efektem v určitých potravinách
1.
Účel a oblast působnosti
Vzorky určené pro úřední kontrolu obsahu dioxinů (dibenzo-1,4-
dioxinů/dibenzofuranů) a rovněž pro stanovení obsahu polychlorovaných
bifenylů s dioxinovým efektem v potravinách musí být odebírány níže
uvedenými metodami. Takto získané souhrnné vzorky jsou považovány za
reprezentativní pro šarže nebo části šarže, ze kterých byly odebrány.
Dodržení maximálních limitů stanovených v nařízení Evropských
společenství č. 466/2001, kterým se stanoví maximální limity určitých
kontaminujících látek v potravinách se určí na základě množství
zjištěného v laboratorních vzorcích.
2.
Definice
Šarže: identifikovatelné množství potravinové komodity dodané ve
stejném okamžiku, které má podle úředního stanovení jednotné
charakteristiky, jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel
nebo označení. U ryb a produktů rybolovu musí být srovnatelná také
velikost ryby.
Část šarže: určitá část velké šarže, vyčleněná k tomu, aby z ní byl
proveden odběr vzorků. Každá část šarže musí být fyzicky samostatná a
identifikovatelná.
Dílčí vzorek: množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo
části šarže.
Souhrnný vzorek: souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže nebo
části šarže.
Laboratorní vzorek: reprezentativní část/množství souhrnného vzorku
určené pro laboratoř.
Tabulka faktorů toxické rovnocennosti (TEF) pro posuzování rizik
pro člověka (založeno na závěrech zasedání Světové zdravotní
organizace ve Stockholmu, Švédsko, ve dnech 15. - 18. června
1997) *)
---------------------------------------------------------------------
Kongener Hodnota Kongener Hodnota
TEF TEF
---------------------------------------------------------------------
Dibenzo-1,4-dioxiny (PCDD) polychlorované
bifenyly,
polychlorované
bifenyly bez atomů
chloru v ortho-
polohách a
polychlorované
bifenyly s jedním
atomem chloru
v ortho-poloze s
dioxinovým efektem
---------------------------------------------------------------------
2,3,7,8- 1 polychlorované
Tetrachlordibenzodioxin bifenyly bez atomů
chloru v ortho-
polohách
---------------------------------------------------------------------
1,2,3,7,8- 1 polychlorované 0,0001
Pentachlordibenzodioxin bifenyly 77
---------------------------------------------------------------------
1,2,3,4,7,8- 0,1 polychlorované 0,0001
Hexachlordibenzodioxin bifenyly 81
---------------------------------------------------------------------
1,2,3,6,7,8- 0,1 polychlorované 0,1
Hexachlordibenzodioxin bifenyly 126
---------------------------------------------------------------------
1,2,3,7,8,9- 0,1 polychlorované 0,01
Hexachlordibenzodioxin bifenyly 169
---------------------------------------------------------------------
1,2,3,4,6,7,8- 0,01
Heptachlordibenzodioxin
---------------------------------------------------------------------
Oktachlordibenzodioxin 0,0001
---------------------------------------------------------------------
Dibenzofurany (PCDF) polychlorované
bifenyly s jedním
atomem chloru
v ortho-poloze
---------------------------------------------------------------------
2,3,7,8- 0,1 polychlorované 0,0001
Tetrachlordibenzofuran bifenyly 105
---------------------------------------------------------------------
1,2,3,7,8- 0,05 polychlorované 0,0005
Pentachlordibenzofuran bifenyly 114
---------------------------------------------------------------------
2,3,4,7,8- 0,5 polychlorované 0,0001
Pentachlordibenzofuran bifenyly 118
---------------------------------------------------------------------
1,2,3,4,7,8- 0,1 polychlorované 0,0001
Hexachlordibenzofuran bifenyly 123
---------------------------------------------------------------------
1,2,3,6,7,8- 0,1 polychlorované 0,0005
Hexachlordibenzofuran bifenyly 156
---------------------------------------------------------------------
1,2,3,7,8,9- 0,1 polychlorované 0,0005
Hexachlordibenzofuran bifenyly 157
---------------------------------------------------------------------
2,3,4,6,7,8- 0,1 polychlorované 0,00001
Hexachlordibenzofuran bifenyly 167
---------------------------------------------------------------------
1,2,3,4,6,7,8- 0,01 polychlorované 0,0001
Heptachlordibenzofuran bifenyly 189
---------------------------------------------------------------------
1,2,3,4,7,8,9- 0,01
Heptachlordibenzofuran
---------------------------------------------------------------------
Oktachlordibenzofuran 0,0001
---------------------------------------------------------------------
*) zdroj - Van den Berg et al. (1998) Toxic Equivalency Factors
(TEFs) for PCBs, PCDDs, PCDFs for Humans and for Wildlife.
Environmental Health Perspectives, 106(12), 775.
3.
Všeobecná ustanovení
3.1 Pracovníci
Odběr vzorků musí být proveden oprávněným pracovníkem (§ 3 odst. 1 této
vyhlášky).
3.2 Materiál, který má být odebrán
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.
1.3 Předběžná opatření
Při odběru vzorků a při přípravě laboratorních vzorků musí být
provedena předběžná opatření s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které
by mohly ovlivnit obsah dioxinů a polychlorovaných bifenylů s
dioxinovým efektem, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo
znehodnotit reprezentativnost souhrnných vzorků.
3.4 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo
části šarže. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu
podle bodu 3.8.
3.5 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek se připraví sdružením všech dílčích vzorků. Měl by mít
hmotnost 1 kg, pokud je to možné, např. provádí-li se odběr z jednoho
balení.
3.6 Rozdělení souhrnného vzorku na laboratorní vzorky pro potvrzení,
obhajoby v obchodním sporu nebo pro rozhodčí zkoušení
Laboratorní vzorky za účelem potvrzení, obhajoby v obchodním sporu nebo
pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného souhrnného
vzorku, pokud to není v rozporu s § 3 a 4 této vyhlášky. Velikost
laboratorních vzorků pro potvrzení by měla být dostatečná alespoň pro
provedení opakované zkoušky.
3.7 Balení a přeprava souhrnných a laboratorních vzorků
Každý souhrnný a laboratorní vzorek se uloží do čisté nádoby z
inertního materiálu, který poskytuje dostatečnou ochranu před
kontaminací, ztrátou analytu adsorpcí na vnitřních stěnách nádoby a
před poškozením při přepravě. Musí být přijata všechna nezbytná
preventivní opatření s cílem zabránit změně složení souhrnných a
laboratorních vzorků, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.8 Uzavření a označení souhrnných a laboratorních vzorků
Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a
označí se podle § 6 této vyhlášky. O každém odběru vzorků musí být
vystaven protokol, který umožní jednoznačnou identifikaci šarže a v
němž musí být uvedeny datum a místo odběru vzorků a další údaje, které
mohou být pro analytika užitečné.
4.
Plány odběru vzorků
Použitá metoda odběru vzorků musí zajistit, aby byl souhrnný vzorek
reprezentativní pro kontrolovanou šarži.
4.1. Počet dílčích vzorků
U mléka a olejů, u nichž lze předpokládat rovnoměrné rozšíření daného
kontaminantu v celé šarži, stačí odebrat tři dílčí vzorky na šarži,
které budou tvořit souhrnný vzorek. Uvede se číslo šarže. Pro ostatní
produkty je minimální počet dílčích vzorků, který má být odebrán z
šarže, uveden v tabulce 1.
Hmotnost souhrnného vzorku, který vznikne sdružením dílčích všech
vzorků, musí být alespoň 1 kg (viz bod 3.5). Dílčí vzorky musí mít
podobnou hmotnost.
Hmotnost dílčího vzorku by měla být alespoň 100 g. Hmotnost dílčího
vzorku závisí na velikosti částic v šarži. Odchylky od toho postupu
musí být zaznamenány v protokolu podle bodu 3.8. V souladu s
ustanoveními směrnice Komise 97/747/ES ze dne 27. října 1997, kterou se
stanoví rozsah a četnost odběru vzorků podle směrnice Rady 96/23/ES pro
monitorování určitých látek a jejich reziduí v živočišných produktech,
je vzorkem slepičích vajec nejméně 12 vajec (jak pro šarže nabalených
vajec, tak pro šarže skládajících se z jednotlivých balení, tabulky 1 a
2).
Tabulka 1
Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány z šarže
------------------------------------------------------------------
Hmotnost šarže (kg) Minimální počet odebraných dílčích
vzorků
------------------------------------------------------------------
< 50 3
50 až 500 5
> 500 10
------------------------------------------------------------------
Skládá-li se šarže z jednotlivých balení, je počet balení, která musí
být odebrána, aby vytvořila souhrnný vzorek, uveden v tabulce 2.
Tabulka 2
Počet balení (dílčích vzorků, která musí být odebrána, aby
vytvořila souhrnný vzorek, skládá-li se šarže z jednotlivých
balení)
------------------------------------------------------------------
Počet balení nebo jednotek Počet odebraných balení nebo
v šarži jednotek
------------------------------------------------------------------
1 až 25 1 balení nebo jednotka
------------------------------------------------------------------
26 až 100 asi 5 %, nejméně 2 balení nebo
jednotky
------------------------------------------------------------------
> 100 asi 5 %, maximálně 10 balení nebo
jednotek
------------------------------------------------------------------
4.2 Zvláštní ustanovení pro odběr vzorků u šarží z celých ryb
Počet dílčích vzorků, které se odeberou ze šarže, je stanoven v tabulce
1. Hmotnost souhrnného vzorku, který vznikne sdružením všech dílčích
vzorků, musí být alespoň 1 kg (viz bod 3.5).
Pokud vzorkovaná šarže obsahuje také jednotlivé ryby o hmotnosti menší
než 1 kg, odebere se pro souhrnný vzorek celá ryba jako dílčí vzorek.
Pokud je hmotnost takto vytvořeného souhrnného vzorku větší než 3 kg,
může dílčí vzorek sestávat ze středních částí ryb o hmotnosti alespoň
100 g, které tvoří souhrnný vzorek. Celá část, na niž se vztahuje
maximální limit, se použije k homogenizaci vzorku.
Pokud vzorkovaná šarže obsahuje jednotlivé ryby o hmotnosti vyšší než 1
kg, je dílčím vzorkem střední část ryby. Každý dílčí vzorek má hmotnost
alespoň 100 g. Pokud tvoří vzorkovanou šarži ryba o hmotnosti větší než
6 kg a odebrání střední části by znamenalo významnou hospodářskou
ztrátu, odeberou se alespoň tři vzorky minimálně po 350 gramech, bez
ohledu na velikost šarže.
5.
Dodržení specifikací v šarži nebo v části šarže
Šarže se přijímá, pokud výsledek zkoušky nepřekračuje příslušný
maximální limit stanovený v nařízení (ES) č. 466/2001, přičemž se
zohlední nejistota měření.
Šarže se odmítá, pokud výsledek zkoušky potvrzený zkouškou duplikátního
vzorku a vypočtený jako průměr alespoň dvou samostatných stanovení
nepochybně překračuje se zohledněním nejistoty měření maximální limit
stanovený v nařízení (ES) č. 466/2001.
Nejistotu měření lze zohlednit jedním z následujících způsobů:
a) vypočtením rozšířené nejistoty při použití faktoru pokrytí 2, který
odpovídá intervalu spolehlivosti přibližně 95 %, nebo
b) stanovením rozhodovací meze (CCalfa) podle rozhodnutí Komise
2002/657/ES ze dne 12. srpna 2002, kterým se provádí směrnice Rady
96/23/ES, pokud jde o provádění analytických metod a interpretaci
výsledků.
Příl.3
Postup při odběru vzorků pro kontrolu dodržování maximálních limitů
olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v určitých potravinách a
surovinách
1.
Účel a oblast působnosti
Vzorky určené pro úřední kontrolu limitů obsahu olova, kadmia, rtuti a
3-chlorpropan-1,2-diolu v potravinách musí být odebírány níže uvedenými
metodami. Takto získané souhrnné vzorky budou považovány za
reprezentativní pro šarži nebo část šarže, z nichž byly odebrány.
Dodržení maximálních limitů stanovených v nařízení Evropských
společenství č. 466/2001 bude zjištěno na základě obsahu zjištěného v
laboratorních vzorcích.
2.
Definice
Šarže:
identifikovatelné množství potraviny dodané ve stejném okamžiku, které
má podle úředního stanovení stejné charakteristiky, jako je původ,
druh, typ obalu, balírna, zasílatel nebo označení. Ryby musí mít rovněž
srovnatelnou velikost.
Část šarže:
stanovená část velké šarže, vyčleněná k tomu, aby u ní byl proveden
odběr vzorků. Každá část šarže musí být fyzicky oddělená a
identifikovatelná.
Dílčí vzorek:
množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo část šarže.
Souhrnný vzorek:
souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže nebo část šarže.
Laboratorní vzorek: vzorek určený pro laboratorní vyšetření.
3.
Obecná ustanovení
3.1 Pracovníci
Odběr vzorků musí být proveden oprávněným kvalifikovaným pracovníkem (§
3 odst. 1 této vyhlášky).
3.2 Materiál, který má být odebrán
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.
3.3 Předběžná opatření
Při odběru vzorků a při přípravě laboratorních vzorků musí být
provedena předběžná opatření s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které
by mohly ovlivnit obsah olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-
1,2-diolu, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit
reprezentativnost souhrnných vzorků.
3.4 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo
části šarže. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu
podle bodu 3.8.
3.5 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek se připraví sdružením všech dílčích vzorků. Měl by
vážit alespoň 1 kg, pokud to není nemožné, např. při vzorkování jednoho
balení.
3.6 Rozdělení souhrnného vzorku na laboratorní vzorky pro vyšetření,
opakované vyšetření a rozhodčí vyšetření
Laboratorní vzorky pro vyšetření, opakované vyšetření a rozhodčí
vyšetření se odeberou ze zhomogenizovaného souhrnného vzorku, pokud to
není v rozporu s § 3 a 4 této vyhlášky. Velikost laboratorního vzorku
pro vyšetření musí být dostatečná alespoň pro dvě zkoušky.
3.7 Zabalení a přeprava souhrnných a laboratorních vzorků
Každý souhrnný a laboratorní vzorek se uloží do čisté nádoby z
inertního materiálu, který poskytuje dostatečnou ochranu před
kontaminací, ztrátami analytu v důsledku adsorpce na vnitřních stěnách
nádoby a před poškozením při přepravě. Musí být přijata všechna
nezbytná opatření s cílem zabránit změně složení souhrnných a
laboratorních vzorků, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.8 Uzavření a označení souhrnných a laboratorních vzorků
Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a
označí se podle § 6 této vyhlášky. O každém odběru vzorků musí být
vystaven protokol umožňující jednoznačnou identifikaci vzorku, v němž
musí být uvedeny datum a místo odběru vzorků a další údaje, které mohou
být pro analytika užitečné.
4.
Plán odběru vzorků
V ideálním případě by měl být odběr vzorků proveden v místě, kde
komodita vstupuje do potravního řetězce a kde lze rozlišit jednotlivou
šarži. Použitá metoda odběru vzorků musí zajistit, aby byl souhrnný
vzorek reprezentativní pro kontrolovanou šarži.
4.1 Počet dílčích vzorků
U tekutých výrobků, u nichž lze předpokládat rovnoměrné rozšíření
daného kontaminantu v celé šarži, stačí odebrat jeden dílčí vzorek ze
šarže, který bude souhrnným vzorkem. Uvede se číslo šarže. Tekuté
výrobky obsahující hydrolyzované rostlinné bílkoviny nebo tekutou
sójovou omáčku se musí před odběrem dílčího vzorku dobře protřepat nebo
zhomogenizovat jiným vhodným způsobem.
U ostatních výrobků se ze šarže odebere minimální počet dílčích vzorků
uvedený v tabulce 1. Dílčí vzorky musí mít přibližně stejnou hmotnost.
Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu podle bodu
3.8.
Tabulka 1:
Minimální počet dílčích vzorků, který má být odebrán ze šarže
--------------------------------------------------------------
Hmotnost šarže (kg) Minimální počet odebraných
dílčích vzorků
--------------------------------------------------------------
< 50 3
50 až 500 5
> 500 10
--------------------------------------------------------------
Tvoří-li šarži jednotlivá balení, odebere se pro souhrnný vzorek počet
vzorků uvedený v tabulce 2.
Tabulka 2:
Počet balení (dílčích vzorků), který má být odebrán pro souhrnný
vzorek, tvoří-li šarži jednotlivá balení
------------------------------------------------------------------
Počet balení nebo jednotek Počet odebraných balení nebo
v šarži jednotek
------------------------------------------------------------------
1 až 25 1 balení nebo jednotka
26 až 100 asi 5 %, nejméně 2 balení nebo
jednotky
> 100 asi 5 %, maximálně 10 balení nebo
jednotek
------------------------------------------------------------------
5.
Dodržení specifikovaného nejvyššího obsahu v šarži nebo části šarže
Pro účely kontroly provede kontrolní laboratoř alespoň dvě nezávislé
zkoušky a z výsledků vypočte průměr.
Šarže je přijata, nepřekročí-li průměr příslušný nejvyšší obsah
stanovený v nařízení Komise (ES) č. 466/2001, přičemž se přihlédne k
rozšířené nejistotě měření a korekci na výtěžnost v návaznosti na
zprávu Evropské komise o vztahu mezi výsledky analýz, měřením
nejistoty, faktory výtěžnosti a právními předpisy ES v oblasti
potravinářství.
Šarže je odmítnuta, překročí-li průměr příslušný nejvyšší obsah,
přičemž se přihlédne k rozšířené nejistotě měření a korekci na
výtěžnost.
Příl.4
zrušena
Příl.5
Postup při přípravě vzorku a kritéria pro metody zkoušení použité při
stanovení množství ochratoxinu A v určitých potravinách a surovinách
1. Preventivní opatření
Vzhledem k tomu, že rozložení ochratoxinu A je velmi nehomogenní, měly
by být vzorky připraveny, a zejména homogenizovány, mimořádně pečlivě.
Veškerý materiál obdržený laboratoří má být použit k přípravě
zkušebního materiálu.
2. Zpracování vzorku obdrženého laboratoří
Každý laboratorní vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí postupem,
kterým se dosáhne úplné homogenizace.
Pokud se maximální limit vztahuje na sušinu, stanoví se obsah sušiny v
části homogenizovaného vzorku metodou, která prokazatelně umožňuje
přesné stanovení obsahu sušiny.".
3. Rozdělení vzorků pro vyšetření za účelem potvrzení a obhajoby v
obchodním sporu
Opakované vzorky pro vyšetření za účelem potvrzení, obhajoby v
obchodním sporu a pro rozhodčí vyšetření se odeberou ze
zhomogenizovaného materiálu, pokud to není v rozporu s § 3 a 4 této
vyhlášky.
4. Metody zkoušení, které má laboratoř použít, a požadavky na řízení
laboratoře
4.1 Definice
Dále je uvedeno několik nejběžnějších definic, které musí
laboratoř použít.
Nejčastěji uváděnými parametry přesnosti jsou opakovatelnost
a reprodukovatelnost
r = opakovatelnost - hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou
pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet nebo jí bude rovna
absolutní hodnota rozdílu výsledků dvou samostatných stanovení
za podmínek opakovatelnosti (tj. stejný vzorek, tentýž
pracovník, tatáž aparatura, tatáž laboratoř, stanoveno krátce
po sobě);
r = 2,8 x sr
sr = směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků získaných za
podmínek opakovatelnosti
RSDr = relativní směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků
získaných za podmínek opakovatelnosti [(sr/x) x 100], kde
x je průměr výsledků ze všech laboratoří a vzorků
R = reprodukovatelnost - hodnota, pod níž bude podle očekávání
s danou pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet nebo jí bude
rovna absolutní hodnota rozdílu výsledků dvou samostatných
stanovení za podmínek reprodukovatelnosti (tj. stejným
materiál získaný pracovníky různých laboratoří, za použití
standardizované zkušební metody); R = 2,8 x sR
sR = směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků za podmínek
reprodukovatelnosti
RSDR = relativní směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků
získaných za podmínek reprodukovatelnosti [(sR/x) x 100];
4.2 Obecné požadavky Metody zkoušení použité pro účely kontroly
potravin musí být, kdykoli je to možné, v souladu s § 9 této vyhlášky.
4.3 Specifické požadavky Nejsou-li na úrovni Evropských společenství
předepsány specifické metody pro stanovení množství ochratoxinu A v
potravinách, mohou laboratoře zvolit jakoukoliv metodu za předpokladu,
že splňuje následující kritéria:
Charakteristika účinnosti metody pro stanovení ochratoxinu A
-----------------------------------------------------------------
Množství Ochratoxin A
mikrog/kg
-----------------------------------------------
RSDr (%) RSDR (%) Výtěžnost (%)
-----------------------------------------------------------------
< 1 =< 40 =< 60 50 až 120
-----------------------------------------------------------------
1 až 10 =< 20 =< 30 70 až 110
-----------------------------------------------------------------
- Detekční limity použitých metod nejsou uvedeny, neboť přesnost
je uvedena pro uvažované koncentrace.
- Hodnoty přesnosti jsou vypočteny z Horwitzovy rovnice:
RSDR = 2 E(1-0,5 log C)
kde:
- RSDR je relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků
získaných za podmínek reprodukovatelnosti [(sR/x) x 100],
- c je poměr koncentrací (tj. 1 = 100 g/100 g, 0,001 = 1 000
mg/kg).
Toto je zobecněná rovnice pro přesnost, u níž se ukazuje, že u většiny
rutinních metod zkoušení nezávisí na analytu a matrici, nýbrž pouze na
koncentraci.
4.4 Výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků
Výsledky zkoušky se uvedou s korekcí nebo bez korekce na výtěžnost.
Musí být uveden způsob uvedení výtěžnosti a její hodnota. Výsledek
zkoušky s korekcí na výtěžnost se použije pro kontrolu dodržení limitu
(viz příloha č. 41 bod 5).
Výsledek zkoušky musí být uveden ve tvaru (x +/- U), kde x je
analytický výsledek a U je rozšířená nejistota měření.
U je rozšířená nejistota měření, přičemž se použije faktor pokrytí 2,
který odpovídá hladině spolehlivosti přibližně 95 %.
4.5 Normy jakosti laboratoře
Laboratoře musí splňovat požadavky zvláštního právního předpisu.^*)
Příl.6
Příprava vzorků a kritéria pro metody zkoušení pro kontrolu dodržování
maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v
určitých potravinách a surovinách
1.
Úvod
Základním požadavkem je získat reprezentativní a homogenní laboratorní
vzorek, aniž dochází k sekundární kontaminaci.
2. Specifické postupy přípravy vzorků pro olovo, kadmium a rtuť
Existuje řada vyhovujících postupů přípravy vzorků, které mohou být
použity pro dotyčné výrobky. Postupy uvedené v návrhu evropské normy
"Potraviny. Stanovení stopových prvků. Požadavky na účinnost a
všeobecné zásady." se ukázaly jako vyhovující, ale správné mohou být i
jiné postupy.
U každého postupu musí být dodržena tato pravidla:
- mušle, korýši a malé ryby: pokud se jedí celé, vnitřnosti musí být
součástí materiálu, který má být zkoušen,
- zelenina: vyšetřuje se pouze jedlá část, přičemž musí být vzaty v
úvahu požadavky nařízení Evropských společenství č. 466/2001.
3.
Metody zkoušení, které má laboratoř použít, a požadavky na laboratorní
vyšetření
3.1 Definice
Níže je uvedeno několik nejběžnějších definic, které musí laboratoř
použít:
r = opakovatelnost - hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou
pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet nebo jí bude rovna absolutní
hodnota rozdílu výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek
opakovatelnosti (tj. stejný vzorek, tentýž pracovník, stejná
aparatura, tatáž laboratoř, stanoveno krátce po sobě);
r = 2,8 x sr;
sr = směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků získaných za
podmínek opakovatelnosti;
RSDr = relativní směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků
získaných za podmínek opakovatelnosti [(sr/) x 100], kde je
průměr výsledků ze všech laboratoří a vzorků;
R = reprodukovatelnost - hodnota, pod níž bude podle očekávání
s danou pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet nebo jí bude
rovna absolutní hodnota rozdílu výsledků dvou samostatných
stanovení za podmínek reprodukovatelnosti (tj. stejným
materiál získaný pracovníky různých laboratoří, stejný
postup); a tedy
R = 2,8 x sR;
sR = směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků za podmínek
reprodukovatelnosti;
RSDR = relativní směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků
získaných za podmínek reprodukovatelnosti [(sR/x) x 100];
HORRATr = zjištěná hodnota RSDr dělená hodnotou RSDr vypočtenou
z Horwitzovy rovnice za předpokladu r = 0,66R;
HORRATR = hodnota RSDR dělená hodnotou RSDR vypočtenou
z Horwitzovy rovnice.
3.2 Obecné požadavky
Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být, kdykoli
je to možné, v souladu s § 9 této vyhlášky.
Pro stanovení obsahu olova ve víně je předepsána metoda uvedená v
kapitole 35 přílohy nařízení Komise Evropských společenství č. 2676/90,
kterým se stanoví metody Společenství pro zkoušení vín.
3.3 Specifické požadavky
3.3.1 Zkoušení obsahu olova, kadmia a rtuti
Specifické metody pro stanovení obsahu olova, kadmia a rtuti nejsou
předepsány. Laboratoře použijí validované metody, které splňují
charakteristiky účinnosti uvedené v tabulce 3. Zkušební materiály
použité v okruhovém testu laboratoří za účelem validace metod by měly
podle možnosti obsahovat certifikovaný referenční materiál.
Tabulka 3: Charakteristiky účinnosti metod pro zkoušení obsahu
olova, kadmia a mědi
Charakteristika Hodnota / komentář
Použitelnost potraviny uvedené v nařízení Evropských
společenství č. 466/2001
Mez detekce nesmí být vyšší než jedna desetina hodnoty
uvedené v nařízení Evropských společenství
č. 466/2001, kromě případu, kdy je pro
olovo uvedena hodnota nižší než 0,1
mg/kg. V tomto případě nesmí být vyšší než
jedna pětina uvedené hodnoty
Mez stanovení nesmí být vyšší než jedna pětina hodnoty
uvedené v nařízení Evropských společenství
č. 466/2001, kromě případu, kdy je pro
olovo uvedena hodnota nižší než 0,1
mg/kg. V tomto případě nesmí být vyšší než
dvě pětiny uvedené hodnoty
Přesnost hodnoty HORRATr nebo HORRATR z validačního
kruhového testu musí být nižší než 1,5
Výtěžnost 80 - 120 % (podle validačního kruhového
testu)
Specifičnost nesmí rušit matrice nebo jiné látky při
spektrální analýze
3.3.2 Zkoušení obsahu 3-chlorpropan-1,2-diolu
Specifické metody pro stanovení obsahu 3-chlorpropan-1,2-diolu nejsou
předepsány. Laboratoře použijí validované metody, které splňují
charakteristiky účinnosti uvedené v tabulce 4. Zkušební materiály
použité v kruhovém testu laboratoří za účelem validace metod by měly
podle možnosti obsahovat certifikovaný referenční materiál. Specifická
metoda byla validována v kruhovém testu a splnila požadavky uvedené v
tabulce 4.
Tabulka 4: Charakteristiky účinnosti metod pro zkoušení
3-chlorpropan-1,2-diolu
-----------------------------------------------------------------
Charakteristika Doporučená hodnota Koncentrace
-----------------------------------------------------------------
Slepý pokus Nižší než mez detekce -
-----------------------------------------------------------------
Výtěžek 75 až 110 % Celý rozsah
koncentrací
-----------------------------------------------------------------
Mez stanovitelnosti 10 (nebo méně) -
mikrog/kg, vztaženo na
sušinu
-----------------------------------------------------------------
Směrodatná odchylka Méně než 4 mikrog/kg -
slepého pokusu
-----------------------------------------------------------------
Odhady přesnosti v rámci < 4 mikrog/kg 20 mikrog/kg
laboratoře - směrodatná < 6 mikrog/kg 30 mikrog/kg
odchylka opakovaných < 7 mikrog/kg 40 mikrog/kg
měření při různých < 8 mikrog/kg 50 mikrog/kg
koncentracích < 15 mikrog/kg 100 mikrog/kg
-----------------------------------------------------------------
3.3.3 Pracovní charakteristiky - koncepce nejistoty
Vhodnost metody zkoušení, která má být použita v laboratoři, může
být posouzena také pomocí koncepce nejistoty. Laboratoř může
používat metodu, která bude poskytovat výsledky s maximální
standardní nejistotou. Maximální standardní nejistota se vypočítá
pomocí rovnice:
+ +
| 2 2|
Uf = odmocnina |(LOD/2) + (alfaC) |
+ +
kde:
Uf je maximální standardní nejistota,
LOD je mez detekovatelnosti metody,
C je příslušná koncentrace,
alfa je číselný faktor používaný v závislosti na hodnotě C.
Hodnoty, které mají být použity, jsou uvedeny v tabulce
č. 5:
Tabulka 5: Hodnoty číselného faktoru alfa v závislosti na
hodnotě C
-----------------------------------------------
C (mikrog/kg) alfa
-----------------------------------------------
=< 50 0,2
-----------------------------------------------
51 - 500 0,18
-----------------------------------------------
501 - 1 000 0,15
-----------------------------------------------
1 001 - 10 000 0,12
-----------------------------------------------
>= 10 000 1
-----------------------------------------------
Uf je rozšířená nejistota měření při použití faktoru pokrytí
2, který poskytuje úroveň spolehlivosti přibližně 95 %.
Jestliže metoda zkoušení poskytuje výsledky s nejistotou
měření menší než maximální standardní nejistota, bude metoda
vhodná stejně tak jako metoda, která splňuje pracovní
charakteristiky uvedené v tabulkách 3 a 4.
3.4 Odhad správnosti zkoušky, výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků
Kdykoliv je to možné, odhadne se správnost zkoušky tak, že se provede
kontrolní zkouška vhodného certifikovaného referenčního materiálu.
Výsledky zkoušky budou uvedeny jako korigované nebo nekorigované na
výtěžnost. Tato informace musí být uvedena v protokolu o zkoušce,
stejně jako výtěžnost.
Přihlédne se ke zprávě Evropské komise o vztahu mezi výsledky analýz,
měřením nejistoty, faktory výtěžnosti a právními předpisy ES v oblasti
potravinářství.
Výsledek zkoušky musí být uveden ve tvaru x +/- U, kde x je výsledek
zkoušky a U je nejistota měření.
3.5 Normy řízení jakosti laboratoře
Laboratoře musí splňovat ustanovení zvláštního právního předpisu.^*)
3.6 Vyjadřování výsledků
Výsledky se vyjadřují ve stejných jednotkách, v jakých jsou stanoveny
maximální limity v nařízení Evropských společenství č. 466/2001.
Příl.7
Příprava vzorků a požadavky na metody zkoušení použité pro stanovení
množství dioxinů (dibenzo-1,4-dioxinů) a stanovení polychlorovaných
bifenylů s dioxinovým efektem v určitých potravinách
1.
Cíle a oblast použití
Tyto požadavky se vztahují na zkoušení potravin pro úřední kontrolu
množství dioxinů (polychlorovaných dibenzo-1,4-dioxinů) a
polychlorovaných dibenzofuranů a stanovení polychlorovaných bifenylů s
dioxinovým efektem.
Monitorování přítomnosti dioxinů v potravinách může být založeno na
strategii využívající screeningovou metodu k vyhledání vzorků s obsahem
dioxinů o 30 až 40 % nižším nebo vyšším, než je zájmová úroveň.
Koncentrace dioxinů v těchto vzorcích s významnými množstvími se
stanoví nebo potvrdí potvrzující metodou.
Screeningové metody jsou metodami sloužícími k detekci dioxinů a
polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem na zájmové úrovni. Tyto
metody mají vysokou kapacitu, pokud jde o množství vzorků, a jsou
používány k vytřídění potenciálně pozitivních vzorků z velkého množství
vzorků. Jsou speciálně vyvinuty tak, aby neposkytovaly falešně
negativní výsledky.
Potvrzující metody jsou metodami poskytujícími úplnou nebo doplňující
informaci umožňující jednoznačně kvalitativně a kvantitativně stanovit
dioxiny na zájmové úrovni.
2.
Základní informace
Vzhledem k tomu, že vzorky z životního prostření a biologické vzorky
(včetně vzorků potravin) zpravidla obsahují složitou směs různých
kongenerů dioxinů, byla pro usnadnění posuzování rizik zavedena
koncepce faktorů toxické rovnocennosti. Faktory toxické rovnocennosti
byly navrženy tak, aby vyjadřovaly koncentraci směsi
2,3,7,8-substituovaných dibenzo-1,4-dioxinů a polychlorovaných
dibenzofuranů, a od nedávné doby některých polychlorovaných bifenylů
bez atomů chloru v ortho-polohách nebo s jedním atomem chloru v
ortho-poloze, které vykazují dioxinovou aktivitu, v toxických
ekvivalentech (TEQ) 2,3,7,8-tetrachlordibezodioxinu. Koncentrace
jednotlivých látek v daném vzorku se vynásobí jejich příslušnými
faktory toxické rovnocennosti, sečtou se a výsledný součet je celkovou
koncentrací sloučenin s dioxinovým efektem vyjádřenou v toxickém
ekvivalentu.
Při metodě "horního odhadu" je velikost příspěvku kvantitativně
nestanoveného kongeneru k toxickému ekvivalentu rovna hodnotě meze
stanovitelnosti.
Při metodě "dolního odhadu" je velikost příspěvku kvantitativně
nestanoveného kongeneru k toxickému ekvivalentu rovna nule. Při metodě
"středního odhadu" je velikost příspěvku kvantitativně nestanoveného
kongeneru k toxickému ekvivalentu rovna polovině hodnoty meze
stanovitelnosti.
Pro účely této přílohy se rozumí přijatou specifickou mezí
stanovitelnosti jednotlivého kongeneru koncentrace analytu v extraktu
vzorku, který u měřicího přístroje dává pro oba dva různé ionty, které
mají být sledovány, odezvu s poměrem signál/šum (S/N) 3:1 pro nejméně
citlivý signál a splňuje základní požadavky podle metody stanovení
popsané v metodě EPA 1613 Revision B.
3.
Požadavky na zabezpečení jakosti, které musí příprava vzorku splňovat
- Na každém stupni odběru vzorků a zkoušky musí být přijata opatření k
zamezení křížové kontaminace.
- Vzorek musí být uchováván a přepravován v nádobách ze skla, hliníku,
polypropylenu nebo polyethylenu. Z nádoby na vzorky musí být odstraněny
stopy papírového prachu. Sklo se vypláchne rozpouštědly, jež byla
předem kontrolována na přítomnost dioxinů.
- Vzorek musí být uchováván a přepravován tak, aby byla zachována
celistvost vzorku potraviny.
- Je-li třeba, každý laboratorní vzorek se jemně rozemele a důkladně
promísí postupem, u něhož je prokázáno, že jím lze dosáhnout úplné
homogenizace (např. rozemletím a proséváním přes 1 mm síto); je-li
vlhkost vzorků příliš vysoká, musí se vzorky před rozemletím sušit.
- Provede se slepý pokus bez vzorku za použití celého analytického
postupu.
- Hmotnost vzorku použitého pro extrakci musí být dostatečná, aby byly
splněny požadavky na citlivost stanovení.
- Existuje mnoho uspokojivých postupů přípravy vzorku, které mohou být
pro dotyčné vzorky použity. Postupy musí být validovány podle
mezinárodně uznaných metodik.
4.
Požadavky na laboratoře
- Laboratoře musí prokázat funkčnost metody v rozsahu kolem zájmové
úrovně, např. na při zájmové úrovni, při její polovině nebo jejím
dvojnásobku, a to s přijatelným variačním koeficientem pro opakovanou
zkoušku. Podrobnosti o kritériích přijatelnosti jsou uvedeny v bodě 5.
- Mez stanovení pro potvrzující metodu by měla být na úrovni jedné
pětiny zájmové úrovně, aby se zajistilo, že na zájmové úrovni bude
dosaženo přijatelných variačních koeficientů.
- Jako opatření vnitřní kontroly jakosti by měly být prováděny
pravidelné slepé pokusy, pokusy s uměle obohacenými slepými vzorky nebo
zkoušky kontrolních vzorků (přednostně certifikovaného referenčního
materiálu).
- Úspěšná účast v mezilaboratorních srovnávacích testech, při nichž se
hodnotí odbornost laboratoře, je nejlepším způsobem ověření odborné
způsobilosti pro specifické zkoušky. Úspěšná účast v mezilaboratorních
testech, např. pro vzorky půd nebo kalů, není nezbytně důkazem odborné
způsobilosti v oblasti potravin nebo krmiv, v nichž se vyskytují nižší
úrovně kontaminace. Proto je povinná stálá účast v mezilaboratorních
testech stanovení dioxinů a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým
efektem v odpovídajících matricích potravin nebo krmiv.
- V souladu s ustanovením § 9 této vyhlášky by měly být laboratoře
akreditovány pověřeným orgánem pracujícím podle pokynů Mezinárodní
normalizační organizace č. 58, aby bylo zajištěno, že uplatňují systém
zabezpečování jakosti. Laboratoře by měly být akreditovány podle normy
ISO/IEC/17025:1999.
5.
Požadavky, které musí splňovat analytická metoda pro stanovení dioxinů
a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem
Základní požadavky na přijatelnost analytických postupů:
- Vysoká citlivost a nízká mez detekce. V případě dibenzo-1,4- dioxinů
a polychlorovaných dibenzofuranů musí být z důvodu extrémní toxicity
některých těchto sloučenin možné detekovat množství na pikogramové
úrovni toxického ekvivalentu (10-12 g). Je známo, že se polychlorované
bifenyly vyskytují ve vyšších koncentracích než dibenzo-1,4-dioxiny a
polychlorované dibenzofurany. U většiny kongenerů polychlorovaných
bifenylů je dostačující již nanogramová citlivost na úrovni (10-9 g).
Pro stanovení toxičtějších kongenerů polychlorovaných bifenylů s
dioxinovým efektem (zejména kongenerů nesubstituovaných chlorem v
ortho-polohách) musí být dosaženo stejné citlivosti jako pro stanovení
dibenzo-1,4-dioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů.
- Vysoká specifičnost. Dibenzo-1,4-dioxiny, polychlorované
dibenzofurany a polychlorované bifenyly s dioxinovým efektem je třeba
rozlišit od ostatních sloučenin, které se extrahují společně s těmito
látkami, mohou rušit při jejich stanovení a jsou přítomny v
koncentracích až o několik řádů vyšších než koncentrace zájmových
analytů. U metod založených na plynové chromatografii s detekcí
hmotnostní spektrometrie je nezbytné rozlišit mezi různými kongenery,
tj. mezi toxickými kongenery (např. sedmnácti dibenzo-1,4-dioxiny a
polychlorovanými dibenzofurany substituovanými v polohách 2,3,7,8 a
polychlorovanými bifenyly s dioxinovým efektem) a ostatními kongenery.
Biotesty by měly umožnit určit hodnoty toxického ekvivalentu selektivně
pro sumu dibenzo-1,4-dioxinů, polychlorovaných dibenzofuranů a
polychlorované bifenyly s dioxinovým efektem.
- Vysoká správnost (pravdivost a přesnost). Stanovení by mělo
poskytnout správný odhad skutečné koncentrace ve vzorku. Vysoká
správnost (správnost měření: těsnost souhlasu mezi jediným výsledkem
měření a skutečnou hodnotou nebo dohodnutou hodnotou) je nezbytná k
tomu, aby nebyl zamítnut výsledek zkoušky vzorku na základě
nespolehlivosti odhadu toxického ekvivalentu. Správnost je vyjádřena
pravdivostí (rozdílem mezi střední hodnotou získanou měřením pro analyt
v certifikovaném materiálu a certifikovanou hodnotou vyjádřeným v
procentech této certifikované hodnoty) a přesností (přesnost se obvykle
počítá jako směrodatná odchylka včetně opakovatelnosti a
reprodukovatelnosti a vyjadřuje těsnost souhlasu mezi výsledky
získanými několikerým opakováním experimentálního postupu za
předepsaných podmínek).
Screeningovými metodami mohou být biotesty a metody založené na
založených na plynové chromatografii s detekcí hmotnostní
spektrometrie. Potvrzujícími metodami jsou metody založené na plynové
chromatografii s vysokým rozlišením s detekcí hmotnostní spektrometrie
s vysokým rozlišením. Stanovení hodnoty celkového toxického ekvivalentu
musí splňovat následující kritéria:
-----------------------------------------------------------------
Screeningové metody Potvrzující metody
-----------------------------------------------------------------
Podíl falešně < 1 % -
negativních výsledků
-----------------------------------------------------------------
Pravdivost - -20 % až +20 %
-----------------------------------------------------------------
Variační koeficient < 30 % < 15 %
-----------------------------------------------------------------
6.
Specifické požadavky, které musí splňovat metody založené na plynové
chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrie určené pro účely
screeningu nebo potvrzování
- S cílem validovat postup zkoušky musí být na samém začátku postupu,
např. před extrakcí, přidány vnitřní standardy
2,3,7,8-tetrachlor-substituovaných dibenzo- 1,4-dioxinů a
polychlorovaných dibenzofuranů značených isotopem 13C (a standard
polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem značený isotopem 13C při
stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem). Musí být
přidán alespoň jeden kongener pro každou skupinu od tetra- do oktachlor
dibenzo-1,4-dioxinů a dibenzofuranů (a alespoň jeden kongener pro
každou ze skupin pro polychlorované bifenyly s dioxinovým efektem při
stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem), popřípadě k
tomu alespoň jeden kongener pro každý ion detekovaný hmotnostní
spektrometrií pro monitorování dibenzo-1,4-dioxinů a polychlorovaných
dibenzofuranů a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem. Zejména
v případě potvrzující metody je výhodou použití všech 17 vnitřních
standardů 2,3,7,8- substituovaných dibenzo-1,4-dioxinů a dibenzofuranů
značených isotopem 13C a všech 12 vnitřních standardů polychlorovaných
bifenylů s dioxinovým efektem značených isotopem 13C při stanovení
polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem. Za použití vhodných
kalibračních roztoků by měly být stanoveny také relativní odezvy
kongenerů, pro něž nebyly přidány sloučeniny značené isotopem 13C.
- U potravin rostlinného původu nebo potravin živočišného původu s
obsahem tuku nižším než 10 % je přídavek vnitřního standardu před
extrakcí povinný. U potravin živočišného původu s obsahem tuku vyšším
než 10 % lze vnitřní standard přidat buď před extrakcí, nebo po
extrakci. Vhodným způsobem by měla být provedena validace účinnosti
extrakce, a to v závislosti na okamžiku přidání vnitřních standardů a
podle toho, zda se výsledky vztahují na výrobek nebo na obsah tuku.
- Před zkouškou plynovou chromatografií s detekcí hmotnostní
spektrometrií musí být přidán 1 nebo 2 standardy pro stanovení
výtěžnosti.
- Kontrola výtěžnosti je nezbytná. U potvrzujících metod by měly
výtěžnosti pro jednotlivé vnitřní standardy ležet v intervalu 60 % až
120 %. Nižší nebo vyšší výtěžnosti jednotlivých kongenerů, zejména
některých hepta- a okta-chlordibenzodioxinů a dibenzofuranů jsou
přijatelné za podmínky, že jejich příspěvek k hodnotě toxického
ekvivalentu nepřekračuje 10 % celkové hodnoty toxického ekvivalentu
(založené pouze na dibenzo-1,4-dioxinech a polychlorovaných
dibenzofuranech). U screeningových metod by měly výtěžnosti ležet v
intervalu od 30 % do 140 %.
- Separace dioxinů od rušících chlorovaných sloučenin, jako jsou
polychlorované bifenyly a chlorované ethery bifenylu, by měla být
provedena vhodnými chromatografickými technikami (upřednostňují se
adsorbenty florisil, oxid hlinitý nebo aktivní uhlí).
- Rozlišení isomerů plynovou chromatografií musí být dostatečné (poměr
píků mezi 1,2,3,4,7,8-hexachlordibenzofuranem a 1,2,3,6,7,8-
hexachlordibenzofuranem - < 25 %).
- Stanovení by mělo být provedeno revidovanou metodou EPA 1613/B nebo
jinou metodou se srovnatelnými charakteristikami účinnosti.
- U potravin s úrovní kontaminace dioxiny přibližně 1 pg toxického
ekvivalentu (podle Světové zdravotnické organizace na gram tuku -
toxický ekvivalent založen pouze na dibenzo-1,4- dioxinech a
polychlorovaných dibenzofuranech) by neměl rozdíl mezi horním odhadem a
dolním odhadem překročit 20 %. U potravin s nízkým obsahem tuku musí
být při úrovni kontaminace přibližně 1 pg toxického ekvivalentu (podle
Světové zdravotnické organizace na gram produktu) dodrženy tytéž
požadavky. Při nižších úrovních kontaminace, např. 0,50 pg toxického
ekvivalentu podle Světové zdravotnické organizace na gram produktu může
být rozdíl mezi horním a dolním odhadem v rozmezí 25 až 40 %.
7.
Screeningové metody zkoušení
7.1 Úvod Screeningové metody mohou být využity při různých přístupech k
provádění zkoušky: k čistému screeningu a ke kvantitativnímu zkoušení.
Screeningový přístup
Odezva vzorku je porovnávána s odezvou referenčního vzorku o zájmové
úrovni. Vzorky s odezvou nižší než referenční vzorek se prohlásí za
negativní, vzorky s vyšší odezvou se považují za pozitivní. Požadavky:
- Slepé a referenční vzorky za zařadí do každé zkoušené série, která je
extrahována a zkoušena současně a za stejných podmínek. Referenční
vzorky musí vykazovat zřetelně vyšší odezvu ve srovnání se slepým
vzorkem.
- Kromě toho se zařadí referenční vzorky o poloviční a dvojnásobné
koncentraci než je zájmová úroveň, aby se prokázalo správné provádění
zkoušky v rozsahu odpovídajícím zájmové úrovni.
- Při zkoušení jiných matric musí být prokázána vhodnost referenčního
vzorku (referenčních vzorků), a to přednostně zařazením vzorků, u nichž
byla metodou metody založené na plynové chromatografii s vysokým
rozlišením s detekcí hmotnostní spektrometrie. Stanovením hodnoty
plynovou chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrií musí být
prokázána hodnota toxického ekvivalentu blízká hodnotě v referenčním
vzorku, nebo také slepého vzorku uměle obohaceného na tuto hodnotu.
- Vzhledem k tomu, že v biotestech nelze použít žádné vnitřní
standardy, jsou testy opakovatelnosti velmi důležité pro získání
informací o směrodatné odchylce v rámci zkušební série. Variační
koeficient by měl být nižší než 30 %.
- U biotestů musí být vymezeny cílové sloučeniny, možné rušivé vlivy a
nejvyšší přípustná úroveň ve slepém vzorku.
Kvantitativní zkoušení
Kvantitativní zkoušení vyžaduje sériové ředění standardního roztoku,
dvakrát nebo třikrát opakované čištění a měření a rovněž zařazení
slepých vzorků a kontroly výtěžnosti. Výsledky mohou být vyjadřovány v
toxických ekvivalentech, přičemž se vychází z toho, že sloučeniny, jež
způsobily signál, vyhovují principu toxického ekvivalentu. To lze
realizovat pomocí tetra-chlordibenzodioxinů (nebo standardní směsi
tetrachlordibenzodioxin/ tetrachlordibenzofuran), přičemž se sestrojí
kalibrační křivka pro výpočet toxického ekvivalentu extraktu a tedy i
vzorku. Poté se provede korekce na toxický ekvivalent slepého pokusu
(aby se zohlednily nečistoty v použitých rozpouštědlech a chemikáliích)
a na výtěžnost (vypočítanou z toxického ekvivalentu vzorku určeného pro
řízení jakosti s toxickým ekvivalentem na zájmové úrovni). Je nezbytné
poznamenat, že snížení výtěžnosti může být částečně způsobeno
matricovými jevy anebo rozdíly mezi hodnotami faktorů toxické
rovnocennosti v biotestech a oficiálními hodnotami faktorů toxické
rovnocennosti podle Světové zdravotnické organizace.
7.2 Požadavky na metody zkoušení použité pro screening
- Pro screening mohou být použity metody založené na plynové
chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrií a biotesty. U metod
založených na plynové chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrií
platí požadavky uvedené v bodě 6. Specifické požadavky na biotesty na
buňkách jsou uvedeny v bodě 7.3 a požadavky na biotesty se sadami jsou
uvedeny v bodě 7.4.
- Je nezbytné uvést, jaký je počet falešně pozitivních a falešně
negativních výsledků ve velkých sadách vzorků s hodnotami ležícími nad
a pod maximálním limitem nebo zásahovou úrovní ve srovnání s výsledky
toxického ekvivalentu získanými potvrzujícími metodami zkoušení.
Skutečný podíl falešně negativních výsledků by měl být nižší než 1 %.
Podíl falešně pozitivních výsledků by měl být dostatečně nízký, aby
bylo použití screeningu výhodné.
- Pozitivní výsledky musí být vždy potvrzeny potvrzující metodou
zkoušení založenou na plynové chromatografii s vysokým rozlišením s
detekcí hmotnostní spektrometrií s vysokým rozlišením. Kromě toho musí
být potvrzující metodou založenou na plynové chromatografii s detekcí
hmotnostní spektrometrií s vysokým rozlišením potvrzeny výsledky u
vzorků s širokým rozmezím hodnot toxického ekvivalentu (přibližně 2 %
až 10 % negativních vzorků). Měly by být k dispozici informace o shodě
výsledků biotestů a metod založených na plynové chromatografii s
vysokým rozlišením s detekcí hmotnostní spektrometrií s vysokým
rozlišením.
7.3
Specifické požadavky na biotesty na buňkách
- Při provádění biotestu je nezbytné použít pro každý test sérii
referenčních koncentrací tetra-chlordibenzodioxinů nebo směsi
tetrachlordibenzodioxin/ tetrachlordibenzofuran (celá křivka závislosti
odezvy na dávce s r2 > 0,95). Pro účely screeningu však může být ke
zkoušení vzorků s nízkými hodnotami použita křivka prodloužená do
oblasti nízkých hodnot.
- Pro vyjadřování výsledků biotestů v rámci konstantního časového
období může být použita referenční koncentrace tetrachlordibenzodioxinů
(asi 3krát vyšší než mez stanovení) uvedená v protokolu řízení jakosti.
Alternativou by mohla být relativní odezva referenčního vzorku vzhledem
ke kalibrační křivce tetra-chlordibenzodioxinů, neboť odezva buněk může
záviset na mnoha faktorech.
- Pro každý typ referenčního materiálu by měly být zaznamenávány a
ověřovány grafy řízení jakosti, aby se zajistilo, že výsledky jsou v
souladu se stanovenými pokyny.
- Zejména při kvantitativních výpočtech musí být použito takové ředění
vzorku, aby leželo v lineárním úseku křivky závislosti odezvy. Vzorky
ležící nad lineárním úsekem křivky závislosti odezvy se musí zředit a
znovu zkoušet. Doporučuje se tedy, aby byly současně zkoušeny alespoň
tři nebo více stupňů ředění.
- Směrodatná odchylka vyjádřená v procentech nesmí být při třech
stanoveních pro žádný stupeň ředění vyšší než 15 % a pro tři nezávislé
experimenty nesmí být vyšší než 30 %.
- Mez detekce může být stanovena na úrovni trojnásobku směrodatné
odchylky slepého vzorku rozpouštědla nebo odezvy pozadí. Jinou možností
je použít odezvu, která leží nad odezvou pozadí vypočtenou z kalibrační
křivky sestrojené v daný den (indukční faktor pětinásobek odezvy
slepého vzorku rozpouštědla). Mez stanovení může být stanovena na
úrovni pěti- až šestinásobku směrodatné odchylky odezvy slepého vzorku
rozpouštědla nebo pozadí, nebo se použije odezva, která je nad odezvou
pozadí vypočtenou z kalibrační křivky sestrojené v daný den (indukční
faktor desetinásobek odezvy slepého vzorku rozpouštědla).
7.4
Specifické požadavky na sady biotestů
- Při přípravě vzorku a při zkouškách musí být dodrženy pokyny výrobce.
- Testovací sady nesmí být použity po datu použitelnosti.
- Neměly by se používat materiály nebo součásti určené pro použití s
jinou sadou.
- Testovací sady by měly být uchovávány při daných skladovacích
teplotách a měly by být používány při předepsané pracovní teplotě.
- Mez detekce imunotestů se stanoví jako podíl hodnoty odezvy
trojnásobku směrodatné odchylky odezvy deseti opakovaných stanovení
provedených se slepým vzorkem a hodnoty směrnice přímky získané
lineární regresí.
- Pro kontrolu, zda odezva leží v přijatelném rozsahu, by měly při
laboratorních testech použity referenční standardy.
8.
Oznamování výsledků
Pokud to analytický postup umožňuje, měly by analytické výsledky
obsahovat hodnoty pro jednotlivé kongenery dibenzo-1,4-dioxinů a
dibenzofuranů a polychlorovaných bifenylů a mělo by být uvedeno, zda
jde o horní, dolní nebo střední odhad, aby bylo ve zprávě o výsledcích
uvedeno maximální množství informací a bylo tím umožněno interpretovat
výsledky podle specifických požadavků. Ve zprávě by měl být také uveden
obsah lipidů ve vzorku a metoda extrakce lipidů.
Jestliže výtěžnost leží mimo rozmezí uvedené v bodě 6, nebo je-li
překročen maximální limit, a dále na požádání, musí být k dispozici
výtěžnost pro jednotlivé vnitřní standardy.
Příl.8
zrušena
Příl.9
zrušena
Příl.10
zrušena
Příl.11
Stanovení obsahu kyseliny erukové v olejích a tucích určených jako
takových k lidské spotřebě a v tukové nebo olejové složce potravin, do
kterých byly oleje nebo tuky přidány
I.
Úvod
1. Příprava vzorku
1.1 Všeobecně
Hmotnost vzorku dodaného laboratoři ke zkoušce je za normálních
podmínek 50 g, pokud není požadováno větší množství.
1.2. Příprava vzorku ke zkoušce v laboratoři
Vzorek musí být před zkouškou homogenizován.
1.3. Skladovací nádoby
Takto připravený vzorek se skladuje ve vzduchotěsné a vodotěsné nádobě.
2. Činidla
2.1. Voda
2.1.1. K rozpouštění, ředění a promývání se použije destilovaná nebo
demineralizovaná voda ekvivalentní čistoty.
2.1.2. Jestliže není při zmínce o rozpouštění nebo ředění uvedeno žádné
jiné činidlo, jde o rozpouštění nebo ředění vodou.
2.2. Chemikálie
Používají se pouze chemikálie analytické čistoty (p. a.), pokud není
uvedeno jinak.
3. Přístroje a pomůcky
3.1. Seznam přístrojů
Tento seznam obsahuje pouze položky pro speciální účel a se
specifikací.
3.2. Analytické váhy
Pojmem analytické váhy se rozumějí váhy s citlivostí 0,1 mg nebo větší.
4. Vyjádření výsledků
4.1. Výsledky
V protokolu o zkoušce se uvede střední hodnota nejméně ze dvou
stanovení s uspokojivou opakovatelností.
4.2. Výpočet procentního obsahu
Pokud není stanoveno jinak, budou výsledky vyjádřeny v hmotnostních
procentech z celkového obsahu mastných kyselin ve vzorku přijatém
laboratoří
.
4.3. Počet platných desetinných míst
Počet platných desetinných míst v takto vyjádřeném výsledku je určen
přesností metody.
II.
Stanovení kyseliny erukové
1. Předmět a rozsah použití
Touto metodou se stanoví obsah kyseliny erukové
- v olejích a tucích obsahujících kyselinu cetolejovou ( Z- izomer
kyseliny dokosenové, který se vyskytuje v rybích olejích) a
- v hydrogenovaných olejích a tucích obsahujících E- a Z- izomery
kyseliny dokosenové.
2. Definice
Pojmem obsah kyseliny erukové se rozumí obsah kyseliny erukové
stanovený popsanou metodou.
3. Princip metody
Methylestery jednotlivých mastných kyselin oleje nebo tuku se rozdělí
tenkovrstvou argentační chromatografií při nízké teplotě a
kvantitativně stanoví plynovou chromatografií s kapalnou stacionární
fází.
4. Reakční činidla
4.1. Čerstvě destilovaný diethylether bez peroxidů
4.2. n-hexan
4.3. Silikagel G pro chromatografii na tenké vrstvě
4.4. Silikagel pro kolonovou chromatografii
4.5. Roztok dusičnanu stříbrného o koncentraci 200 g/l. Ve vodě se
rozpustí 24 g dusičnanu stříbrného a doplní se vodou na 120 ml.
4.6. Roztok methylesteru kyseliny erukové 5 mg/ml. V několika ml
n-hexanu se rozpustí 50 mg methylesteru kyseliny erukové a doplní se
n-hexanem do 10 ml.
4.7. Methylester kyseliny tetrakosanové jako vnitřní standardní roztok
0,25 mg/ml.
V několika ml n-hexanu se rozpustí 25 mg methylesteru kyseliny
tetrakosanové (jako v bodě 4.6.) a doplní se n-hexanem do 100 ml.
4.8. Vyvíjecí rozpouštědlo: toluen: n-hexan v poměru 90:10 (objemově).
4.9. Roztok 2,7-dichlorfluoresceinu o koncentraci 0,5 g/l. Za
současného zahřívání a míchání se rozpustí 50 mg
2,7-dichlorofluoresceinu ve 100 ml 50% vodného roztoku methanolu.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Zařízení pro chromatografii na tenké vrstvě a dále zejména:
5.1.1. Mrazící jednotka schopná udržet vyvíjecí komoru a její obsah při
teplotě od -20 st. C do -25 st. C.
5.1.2. Skleněné desky 200x200 mm.
5.1.3. UV lampa
5.1.4. Skleněné kolony o délce asi 200 mm o vnitřním průměru asi 10 mm
s filtrem ze skelné vaty nebo s fritou, případně malé nálevky s fritou.
5.1.5. Aplikátor pro nanášení roztoků do úzkého pásku nebo proužku na
chromatografické (TLC) desky.
5.2. Plynový chromatograf s kapalnou stacionární fází s elektronickým
integrátorem, jak je popsáno v oddílu III přílohy VI k nařízení Komise
Evropského hospodářského společenství č. 72/77.
6. Postup
6.1. Příprava methylesterů mastných kyselin Z přibližně 400 mg olejové
nebo tukové složky zkoušeného vzorku se připraví roztok obsahující asi
20 až 50 mg/ml methylesterů mastných kyselin v n-hexanu metodou
popsanou v oddílu II odst. 3 přílohy VI k nařízení Komise Evropského
hospodářského společenství č. 72/77.
6.2 Chromatografie na tenké vrstvě
6.2.1. Příprava desek
Do 500 ml baňky s kulatým dnem se vsype 60 g silikagelu (4.3.), přidá
se 120 ml roztoku dusičnanu stříbrného (4.5.) a třepe se 1 min do
vytvoření zcela homogenní suspenze. Tato suspenze se poté nanese
obvyklým způsobem na desky. Tloušťka vrstvy musí být přibližně 0,5 mm.
Toto množství suspenze je dostatečné pro přípravu pěti desek o
rozměrech 200x200 mm.
Desky se nechají částečně vyschnout na vzduchu (nejlépe v temnu po dobu
asi 30 min). Desky se úplně vysuší a aktivují v sušárně po dobu 2,5 h
při teplotě 100 st. C. Po aktivaci se desky co nejdříve použijí nebo se
přechovávají v temnu a před použitím se znovu aktivují. Dostačující je
aktivace při 110 st. C po dobu 1 h, pokud ovšem přitom deska neztmavne.
Před použitím se v nanesené vrstvě sorbentu vyryjí rýhy 10 mm od
postranních okrajů a od horního okraje každé desky, aby se v průběhu
vyvíjení snížily okrajové efekty.
6.2.2. Nanášení methylesterů
Aplikátorem (5.1.5.) se nanese do úzkého, asi 50 mm dlouhého proužku,
nejméně 40 mm od okraje desky a 10 mm od spodního okraje desky 50
mikrol roztoku methylesterů (6.1.) připravených ze vzorku. Podobným
způsobem se nanese 100 mikrol směsného roztoku obsahujícího stejné
objemy připraveného roztoku methylesterů (6.1.) a roztoku methylesteru
kyseliny erukové (4.6.). Vzhledem ke křehkosti nanesené vrstvy sorbentu
se postupuje při nanášení roztoků zvláště opatrně. Na desku lze
případně nanést také 50 mikrol roztoku methylesteru kyseliny erukové
(4.6.), který po vyvíjení pomůže při identifikaci proužku methylesteru
kyseliny erukové. Po nanesení methylesterů se spodní okraj desky
postaví do diethyletheru na dobu, než ether dostoupí asi 5 mm nad zónu
nanesených vzorků. Tak se methylestery koncentrují v úzkém proužku.
6.2.3. Vyvíjení desek
Do vyvíjecí komory se nalije vyvíjecí rozpouštědlo do výšky asi 5 mm
(4.8.) a komora uzavřená víčkem se uloží do mrazící jednotky (5.1.1.)
udržované při teplotě -25 st. C nebo co nejblíže této teploty. V
některých případech může být vhodné vyvíjecí komoru obložit. Po dvou
hodinách se deska opatrně umístí do komory a rozpouštědlo se nechá
stoupat asi do jedné poloviny až dvou třetin výšky desky. Deska se
vyjme a rozpouštědlo se z ní jemně odpaří v proudu dusíku. Deska se
znovu vloží do komory a rozpouštědlo se ponechá stoupat až k vrchnímu
okraji desky. Deska se vyjme a jako v předchozím případě se vysuší v
proudu dusíku a poté se opatrně postříká roztokem
2,7-dichlorfluoresceinu (4.9.).
Deska se prohlédne pod ultrafialovým světlem a pruh obsahující
methylester kyseliny erukové ve vzorku se určí zvýrazněným pruhem
vzorku, ke kterému byl přidán methylester kyseliny erukové.
6.2.4. Rozdělení methylesterů
Proužek methylesteru kyseliny erukové pocházející ze vzorku se
seškrábne do 50 ml kádinky tak, aby nedošlo ke ztrátám. Obdobně se do
jiné 50 ml kádinky přenese silikagel umístěný nad a pod proužkem
methylesteru kyseliny erukové. Tento pruh obsahuje všechny ostatní
frakce methylesterů mastných kyselin. Do každé kádinky se přidá 1,0 ml
standardního roztoku methylesteru kyseliny tetrakosanové (4.7.) a 10 ml
diethyletheru (4.1.). Obsah kádinek se promíchá a přenese se na
separační kolony či nálevky (5.1.4.), z nichž každá obsahuje asi 1 g
silikagelu (4.4.). Methylestery se extrahují třemi nebo čtyřmi 10 ml
dávkami diethyletheru a eluáty se zachycují do malých baněk. Každý
filtrát se odpaří na malý objem v proudu dusíku a methylestery se
přelijí do malých zkumavek s kónickým dnem. Zbytek rozpouštědla se
odpaří v proudu dusíku tak, aby se methylestery zkoncentrovaly na dně
zkumavek. Methylestery se rozpustí v 25 - 50 mikrol n-hexanu (4.2.).
6.3. Plynová chromatografie s kapalnou stacionární fází
6.3.1. Provede se postup popsaný v oddílu III přílohy VI k nařízení
Komise Evropského hospodářského společenství č. 72/77 a zkouší se 1 - 2
mikrol roztoků methylesterů získaných z frakce obsahující methylester
kyseliny erukové a z frakcí obsahujících zbytek methylesterů mastných
kyselin.
6.3.2. Elektronickým integrátorem se stanoví následující plochy píků:
- z chromatogramu frakce obsahující methylester kyseliny erukové plochy
píků methylesteru kyseliny erukové (E), vnitřního standardu (L1),
celkových methylesterů s výjimkou vnitřního standardu (EF),
- z chromatogramu frakcí obsahujících zbytek methylesterů mastných
kyselin plochy píků celkových methylesterů mimo vnitřního standardu
(RF) a vnitřního standardu (L2).
7. Vyjádření výsledků
7.1. Metoda výpočtu a vzorec
7.1.1. Obsah kyseliny erukové ve vzorku vyjádřený jako procentní podíl
methylesteru kyseliny erukové z celkových methylesterů mastných kyselin
připravených ze vzorku je dán vzorcem:
E
-------------------- x 100
+-- -+
| EF RF |
| -- + -- |
L1 | L1 L2 |
+- --+
kde E, EF, RF, L1 a L2 jsou plochy píků podle 6.3.2., v případě
nutnosti korigované kalibračními faktory.
Obsah methylesteru kyseliny erukové daný výše uvedeným vzorcem odpovídá
obsahu kyseliny erukové vyjádřenému v procentech z celkového množství
mastných kyselin ve vzorku.
7.1.2. Jestliže jsou plochy píků vyjádřeny v procentech, pak lze
hodnoty EF a RF vypočítat následovně:
EF = 100 - L1
RF = 100 - L2
7.1.3. Metoda výpočtu podle odstavce 7.1.1. předpokládá, že množství
kyseliny tetrakosanové ve vzorku je zanedbatelné. Jestliže se ukáže, že
ve vzorku je významné množství této kyseliny, hodnota pro kyselinu
tetrakosanovou (L2) získaná z chromatogramu frakcí obsahujících zbylé
methylestery mastných kyselin musí být snížena takto:
L2 - T2
kde
T0P2
T2 = -----
P0
T2 je plocha píku methylesteru kyseliny tetrakosanové
pocházející ze vzorku, tvořící část plochy píku
vnitřního standardu v chromatogramu zbývající frakce
methylesterů mastných kyselin,
P2 je plocha píku methylesteru kyseliny palmitové
z chromatogramu zbylé frakce,
T0 je plocha píku methylesteru kyseliny tetrakosanové
z chromatogramu methylesterů celkových mastných kyselin
stanovených metodou zkoušení podle článku 2 Směrnice
Komise 80/891/EHS,
P0 je plocha píku methylesteru kyseliny palmitové
z chromatogramu methylesterů celkových mastných kyselin
stanovených metodou zkoušení podle článku 2 směrnice
Komise č. 80/891/EHS.
7.1.4. Odvození vzorce
Podíl mastných kyselin ve frakci obsahující methylester kyseliny
erukové vyjádřený v procentech z celkového obsahu mastných kyselin ve
vzorku je dán vzorcem:
EF
-----
L1 EF
------------ x 100 nebo ----------------- x 100
EF RF +- --+
----- + --- | EF RF |
L1 L2 L1 +----- + --- |
| L1 L2 |
+- -+
Podíl kyseliny erukové ve frakci obsahující methylester kyseliny
erukové je dán vztahem:
E
-----
EF
Odtud obsah kyseliny erukové ve vzorku vyjádřený v procentech z
celkového obsahu mastných kyselin je dán vztahem:
EF E E
----------------- x ---- x 100 ----------------- x 100
+- --+ EF +- --+
| EF RF | nebo | EF RF |
L1 +----- + --- | L1 +----- + --- |
| L1 L2 | | L1 L2 |
+- -+ +- -+
7.1.5. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky získanými ze dvou stanovení provedených současně
nebo rychle po sobě ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných
podmínek nesmí být větší než 10 % výsledné hodnoty nebo 0,5 g na 100 g
vzorku. Rozhodující je vyšší hodnota.
Příl.12
Metody zkoušení k ověření složení některých cukrů určených k lidské
spotřebě
1. Příprava vzorků ke zkoušce
Vzorek doručený do laboratoře se důkladně promíchá. Pro zkoušku se ze
vzorku oddělí množství nejméně 200 g a okamžitě přenese do čisté,
suché, vodotěsné nádobky opatřené vzduchotěsným uzávěrem.
2. Reakční činidla, přístroje a pomůcky
Při popisu přístrojů a pomůcek jsou uváděny odkazy pouze pro speciální
zařízení a přístrojů, nebo přístroje, které musí odpovídat zvláštním
požadavkům.
Pokud je zmiňována voda, rozumí se destilovaná voda nebo
demineralizovaná voda se srovnatelnou čistotou.
Veškerá činidla musí být analytické čistoty, pokud není stanoveno
jinak.
Pokud je odkazováno na roztok činidla bez dalšího upřesnění, jde o
vodný roztok.
3. Vyjádření výsledků
V protokolu o zkoušce se uvede výsledek získaný jako průměrná hodnota
ze dvou stanovení s uspokojivou opakovatelností.
Pokud není uvedeno jinak, jsou výsledky vyjádřeny v procentech
hmotnostních původního laboratorního vzorku tak, jak byl do laboratoře
doručen.
Počet platných číslic v takto vyjádřeném výsledku je určen přesností
metody.
Příl.13
Metoda stanovení ztráty hmotnosti sušením pro některé cukry určené k
lidské spotřebě
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení ztráty hmotnosti sušením
- v cukru polobílém,
- v cukru nebo v cukru bílém,
- v cukru extra bílém.
2. Definice
Ztrátou hmotnosti sušením se rozumí hodnota ztráty hmotnosti sušením
stanovená popsanou metodou.
3. Podstata metody
Ztráta hmotnosti sušením se stanoví sušením při teplotě (103 +/- 2) st.
C.
4. Přístroje a pomůcky
4.1. Analytické váhy vážící s přesností 0,1 mg.
4.2. Sušárna s vhodnou ventilací, řízená termostatem, umožňující
udržovat teplotu (103 +/- 2) st. C.
4.3. Kovová váženka s plochým dnem, odolná vůči působení vzorku a
testovacím podmínkám, s průměrem nejméně 100 mm a s hloubkou nejméně 30
mm.
4.4. Exsikátor s čerstvě aktivovaným silikagelem nebo s rovnocenným
sušidlem s indikátorem obsahu vlhkosti.
5. Postup
Poznámka:
Operace popsané v bodě 5.1 až 5.7 musí být provedeny okamžitě po
otevření nádoby se vzorkem.
5.1. Miska (4.3.) se vysuší do konstantní hmotnosti v sušárně (4.2.)
při teplotě (103 +/- 2) st. C.
Miska se nechá v exsikátoru (4.4.) vychladnout nejméně po dobu 30 až 35
min a poté se zváží s přesností na 0,1 mg. Do misky se naváží přibližně
20 až 30 g vzorku s přesností na 0,1 mg.
Miska se vloží do sušárny (4.2.) o teplotě (103 +/- 2 st. C), kde se
ponechá 3 h.
Miska se nechá vychladnout v exsikátoru (4.4.) a zváží se s přesností
na 0,1 mg.
Miska se znovu vloží na 30 minut do sušárny o teplotě (103 +/- 2) st.
C.
Nechá se vychladnout v exsikátoru (4.4.) a zváží se s přesností na 0,1
mg. Pokud je rozdíl mezi dvěma váženími větší než 1 mg, postup se
opakuje. Zvýší-li se hmotnost, použije se k výpočtu nejnižší
zaznamenaná hodnota.
Celkový čas sušení nesmí být delší než čtyři hodiny.
6. Vyjádření výsledků
6.1. Vzorec a postup výpočtu
Ztráta hmotnosti sušením v hmotnostních procentech vzorku je dána
vzorcem:
(m0 - m1)
----------- x 100
m0
kde:
m0 je počáteční hmotnost zkušebního vzorku (g),
m1 je hmotnost zkušebního vzorku po vysušení (g).
6.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou z téhož vzorku týmž pracovníkem za totožných podmínek nesmí být
větší než 0,02 g na 100 g vzorku.
Příl.14
Metoda stanovení sušiny pro některé cukry určené k lidské spotřebě
I.
Metoda sušení ve vakuové sušárně
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení obsahu sušiny
- ve škrobovém sirupu,
- v sušeném škrobovém sirupu,
- v monohydrátu glukosy,
- v glukose bezvodé.
2. Definice
Obsahem sušiny se rozumí obsah sušiny stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
Sušina se stanoví při teplotě (70 +/- 1) st. C ve vakuové sušárně při
tlaku nejvýše 3,3 kPa (34 mbar). Zkušební vzorky škrobového sirupu nebo
sušeného škrobového sirupu se před sušením upraví smícháním s vodou a s
křemelinou.
4. Reakční činidla
4.1. Křemelina: přečistí se v Büchnerově nálevce opakovaným promýváním
zředěnou kyselinou chlorovodíkovou (1 ml koncentrované kyseliny o
hustotě 1,19 g/ml na litr vody při 20 st. C), dokud filtrát nevykazuje
zřetelně kyselou reakci. Křemelina na filtru se pak promývá vodou tak
dlouho, dokud hodnota pH filtrátu nevystoupí nad 4; pak se křemelina
vysuší v sušárně při (103 +/- 2) st. C a uloží se do vzduchotěsné
nádoby.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Vakuová sušárna, utěsněná, řízená termostatem, vybavená teploměrem
a vakuovým manometrem. Musí být konstruována tak, aby byl zajištěn
rychlý přestup tepla do váženek uložených na policích.
5.2. Aparaturu k vysoušení vzduchu tvoří skleněná kolona naplněná
čerstvě aktivovaným silikagelem nebo rovnocenným vysoušedlem, s
indikátorem obsahu vlhkosti. Tato kolona obsahující koncentrovanou
kyselinu sírovou je sériově propojena s pračkou plynů připojenou na
vstup vzduchu do sušárny.
5.3. Vývěva umožňující udržovat v sušárně tlak 3,3 kPa (34 mbar) nebo
nižší.
5.4. Kovová váženka s plochým dnem odolná vůči působení vzorků a
podmínkám zkoušky s průměrem nejméně 100 mm a s hloubkou nejméně 300
mm.
5.5. Skleněná tyčinka o takové délce, aby nemohla zcela zapadnout do
váženky.
5.6. Exsikátor s čerstvě aktivovaným silikagelem nebo s rovnocenným
vysoušedlem s indikátorem obsahu vlhkosti.
5.7. Analytické váhy vážící s přesností na 0,1 mg.
6. Postup
6.1. Do váženky (5.4.) se skleněnou tyčinkou (5.5.) se převede
přibližně 30 g křemeliny (4.1.), vše vloží se do sušárny (5.1.) s
teplotou (70 +/- 1) st. C a tlak se sníží nejméně na 3,3 kPa (34 mbar).
Suší se po dobu nejméně 5 h, přičemž se přes aparaturu pro vysoušení
vzduchu do sušárny zavádí pomalý proud vzduchu. Občas se zkontroluje
tlak a podle potřeby se upraví.
6.2. Atmosférický tlak v sušárně se opět dosáhne opatrným zvýšením
přívodu suchého vzduchu. Miska i se skleněnou tyčinkou se okamžitě
přemístí do exsikátoru (5.6.), kde se nechá vychladnout, a pak se
zváží.
6.3. Do kádinky o obsahu 100 ml se s přesností na 1 mg naváží přibližně
10 g zkoušeného vzorku.
6.4. Zkušební vzorek se zředí 10 ml teplé vody a roztok se pomocí
skleněné tyčinky (5.5.) kvantitativně převede do váženky.
6.5. Miska se zkušebním vzorkem a skleněnou tyčinkou se vloží do
sušárny a tlak se sníží nejméně na 3,3 kPa (34 mbar). Suší se při (70
+/- 1) st. C, přičemž se sušárnou nechá procházet pomalý proud suchého
vzduchu.
Sušení se provádí po dobu 20 hodin; k největšímu úbytku vlhkosti má
dojít ke konci prvního dne. Je nezbytné udržovat vývěvu v chodu při
nastaveném tlaku a nechat pomalu proudit do sušárny suchý vzduch tak,
aby se během noci tlak udržoval přibližně na hodnotě 3,3 kPa (34 mbar)
nebo nižší.
6.6. Atmosférického tlaku v sušárně se opět dosáhne opatrným zvýšením
přívodu suchého vzduchu. Váženka i s obsahem se okamžitě přemístí do
exsikátoru, kde se nechá vychladnout, a poté se zváží s přesností na 1
mg.
6.7. Operace (6.5.) se opakuje po další 4 hodiny. V sušárně se obnoví
atmosférický tlak a miska se ihned vloží do exsikátoru. Nechá se
vychladnout a vážením se zjistí, zda již bylo dosaženo konstantní
hmotnosti. Za konstantní hmotnost se považuje takový výsledek, kdy
rozdíl mezi dvěma váženími téže misky není větší než 2 mg. V opačném
případě se opakuje operace 6.7.
6.8. Pro stanovení sušiny ve vzorcích bezvodé glukosy nebo v
monohydrátu glukosy není použití křemeliny a vody zapotřebí.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a postup výpočtu Obsah sušiny vyjádřený v procentech
hmotnosti vzorku se vypočítá podle tohoto vzorce:
100
(m1 - m2) x -----
m0
kde:
m0 je počáteční hmotnost zkušebního vzorku (g),
m1 je hmotnost váženky s křemelinou, skleněnou tyčinkou a zbytkem
zkušebního vzorku po sušení (g),
m2 je hmotnost váženky s křemelinou a skleněnou tyčinkou (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,12 g na 100 g vzorku.
Příl.15
Metoda stanovení celkové sušiny pro některé cukry určené k lidské
spotřebě (Refraktometrická metoda)
1. Předmět a oblast použití
Metoda stanoví obsah sušiny
- v tekutém cukru,
- v tekutém bílém cukru,
- v tekutém invertním cukru,
- v tekutém bílém invertním cukru,
- v sirupu z invertního cukru,
- v sirupu z bílého invertního cukru.
2. Definice
Obsahem sušiny se rozumí obsah sušiny stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
Stanoví se index lomu zkušebního vzorku při 20 st. C a podle tabulek v
uvedených v příloze č. 39 se převede na obsah sušiny.
4. Přístroje a pomůcky
4.1 Refraktometr s přesností odečtu na čtyři desetinná místa, vybavený
teploměrem a oběhovým vodním čerpadlem spojeným s vodní lázní, která je
udržována termostatem na teplotě (20 +/- 0,5) st. C.
4.2 Světelný zdroj sestávající ze sodíkové výbojky.
5. Postup
5.1 Pokud jsou ve vzorku přítomny krystaly, rozpustí se zředěním vzorku
v hmotnostním poměru 1:1.
5.2 Refraktometrem (4.1.) se změří index lomu vzorku při 20 st. C.
6. Vyjádření výsledků a jejich výpočet
Obsah sušiny se vypočte z indexů lomu pro roztoky sacharosy při 20 st.
C podle uvedené tabulky a jako korekce na přítomnost invertního cukru v
e zkoušeném vzorku se k výsledku z tabulek přičte na každé 1 %
invertního cukru hodnota 0,022.
Pokud byl vzorek zředěn vodou v hmotnostním poměru 1:1, musí se obsah
vypočtené sušiny vynásobit dvěma.
7. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,2 g sušiny na 100 g vzorku.
Příl.16
Metoda stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukry
(Metoda podle výzkumného ústavu Berlin Institut)
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní
cukr v cukru polobílém.
2. Definice
Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukr se rozumí obsah
redukujících cukrů stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
Roztok vzorku s obsahem redukujících cukrů se použije pro redukci
roztoku měďnatého komplexu. Vzniklý oxid měďný se pak oxiduje roztokem
jódu o známé koncentraci, jehož přebytek se stanoví zpětnou titrací
odměrným roztokem thiosíranu sodného o známé koncentraci.
4. Reakční činidla
4.1. Měďnatý roztok (Müllerův roztok)
4.1.1. Ve 400 ml vroucí vody se rozpustí 35 g síranu měďnatého
pentahydrátu (CuSO4*5H2O) a nechá se vychladnout.
4.1.2. V 500 ml vroucí vody se rozpustí 173 g vinanu sodnodraselného
tetrahydrátu (Rochellova nebo Seignettova sůl, KNaC4H4O6*4H2O) a 68 g
bezvodého uhličitanu sodného a nechá se vychladnout.
4.1.3. Oba roztoky (4.1.1. a 4.1.2.) se převedou do litrové odměrné
baňky a doplní se vodou do 1 litru. Po přidání 2 g aktivního uhlí se
obsah protřepe, nechá se několik hodin stát a poté se přefiltruje přes
hustý papírový nebo membránový filtr.
Pokud se v průběhu skladování roztoku objeví malá množství oxidu
měďného, je třeba roztok znovu přefiltrovat.
4.2. Kyselina octová, roztok 5 mol/l.
4.3. Roztok jódu o koncentraci 0,01665 mol/l (4,2258 g/l).
4.4. Roztok thiosíranu sodného o koncentraci 0,0333 mol/l.
4.5. Roztok škrobu: do litru vroucí vody se přilije směs 5 g
rozpustného škrobu rozmíchaného ve 30 ml vody, povaří se 3 min a nechá
vychladnout. V případě potřeby se přidá 10 mg jodidu rtuťnatého jako
konzervačního činidla.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Erlenmeyerova baňka, 300 ml; přesné byrety a pipety.
5.2. Vodní lázeň, vroucí.
6. Postup
6.1. Do 300 ml Erlenmeyerovy baňky se naváží část vzorku (10 g nebo
méně), který neobsahuje více než 30 mg invertního cukru, a rozpustí se
v cca 100 ml vody.
Do baňky s roztokem vzorku se odpipetuje 10 ml měďnatého roztoku
(4.1.), obsah se krouživým pohybem zamíchá a baňka se vloží do vroucí
vodní lázně (5.2.) na dobu přesně 10 min. Hladina roztoku v
Erlenmeyerově baňce musí být nejméně 20 mm pod úrovní hladiny ve vodní
lázni. Baňka se rychle ochladí proudem studené vody, přičemž se roztok
nesmí promíchávat, aby nedošlo k opětovné oxidaci vysráženého oxidu
měďného vzdušným kyslíkem.
Bez protřepávání obsahu se pipetou přidá 5 ml roztoku kyseliny octové
(4.2.) o koncentraci 5 mol/l a ihned poté se byretou přidá přebytek (20
až 40 ml) roztoku jódu (4.3.) o koncentraci 0,01665 mol/l.
Sraženina mědi se mícháním rozpustí a přebytek jódu se titruje roztokem
thiosíranu sodného (4.4.) o koncentraci 0,0333 mol/l při použití
roztoku škrobu (4.5.) jako indikátoru. Indikátor se přidává ke konci
titrace.
6.2. S vodou se provede slepý pokus, která se opakuje vždy při použití
nového měďnatého roztoku (4.4.). Titrační spotřeba nepřekročí 0,1 ml.
6.3. S cukerným roztokem se za chladu provede kontrolní zkouška. Roztok
se nechá stát při laboratorní teplotě po dobu 10 min, aby mohlo dojít k
reakci jiných, eventuálně přítomných redukujících látek, jako je
například oxid siřičitý.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a postup výpočtu
Objem spotřebovaného roztoku jódu se rovná objemu (ml) přebytku
přidaného roztoku jódu (0,01665 mol/l) minus objem (ml) roztoku
thiosíranu sodného (0,0333 mol/l) spotřebovaného při titraci.
Objem (ml) spotřebovaného roztoku jódu (0,01665 mol/l) se upraví
odečtením:
7.1.1. počtu ml spotřebovaných při slepém pokusu s vodou (6.2.),
7.1.2. počtu ml spotřebovaných při kontrolní zkoušce s cukerným
roztokem za chladu (6.3.),
7.1.3. objemu 2,0 ml na každých 10 g sacharosy přítomné v použitém
alikvotním podílu nebo úměrného množství, obsahuje-li vzorek méně než
10 g sacharosy (korekce na sacharosu).
Po provedení těchto korekcí odpovídá spotřeba 1 ml jodového roztoku
(4.3.) 1 mg invertního cukru.
Obsah invertního cukru v procentech vzorku se vypočítá podle vzorce:
V1
------
10 x m0
kde:
V1 - počet ml jodového roztoku (4.3.) po korekci,
m0 - hmotnost použitého vzorku (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,02 g na 100 g vzorku.
Příl.17
Metoda stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukr
(Metoda podle Knighta a Allena)
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní
cukr
- v cukru nebo v cukru bílém,
- v cukru extra bílém.
2. Definice
Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukr se rozumí obsah
redukujících cukrů stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
K roztoku vzorku se přidá v přebytku činidlo a jeho zredukovaný a
nezredukovaný podíl se pak stanoví zpětnou titrací roztokem měďnaté
disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctvé.
4. Reakční činidla
4.1. Disodná sůl kyseliny ethylendiamintetraoctové, roztok 0,0025
mol/l: rozpustí se 0,930 g disodné soli kyseliny
ethylendiamintetraoctové ve vodě a doplní se vodou do jednoho litru.
4.2. Roztok indikátoru murexidu: 0,25 g murexidu se přidá do 50 ml vody
a smíchá se s 20 ml vodného roztoku methylenové modři o koncentraci 0,2
g/100 ml.
4.3. Měďnaté činidlo: v 600 ml vody obsahující 40 ml hydroxidu sodného
o koncentraci 1,0 mol/l se rozpustí 25 g bezvodého uhličitanu sodného a
25 g tetrahydrátu vinanu sodnodraselného. V cca 100 ml vody se rozpustí
6,0 g pentahydrátu síranu měďnatého, vzniklý roztok se přidá k roztoku
vinanu a doplní vodou do jednoho litru. Poznámka: Roztok má omezenou
trvanlivost (jeden týden).
4.4 Standardní roztok invertního cukru: v odměrné baňce o objemu 250 ml
se rozpustí 23,750 g čisté sacharosy (4.5.) v cca 120 ml vody. Přidá se
9 ml kyseliny chlorovodíkové (?20 = 1,16) a nechá se stát při
laboratorní teplotě po dobu 8 dní. Roztok se doplní do 250 ml a
ukončení hydrolýzy se zkontroluje odečtem na polarimetru nebo
sacharometru při použití trubice o délce 200 mm. Zjištěná hodnota se má
rovnat (11,80 +/- 0,05) st. S (viz poznámka). 200 ml tohoto roztoku se
odpipetuje do odměrné baňky o objemu 2000 ml, zředí se vodou a za
stálého protřepávání (aby nedošlo k nadměrnému místnímu zalkalizování
roztoku) se přidá 71,4 ml roztoku hydroxidu sodného (1 mol/l), ve
kterém jsou rozpuštěny 4 g kyseliny benzoové. Roztok se doplní na 2000
ml, ;tj. aby obsahoval 1 g invertního cukru ve 100 ml hodnota pH
roztoku se má pohybovat kolem 3.
Tento stálý zásobní roztok se ředí pouze bezprostředně před použitím.
4.5. Čistá sacharosa: vzorek čisté sacharosy s obsahem invertního cukru
nejvýše 0,001 g/100 g.
5. Přístroje a pomůcky
5.1 Zkumavky 150 x 20 mm.
5.2 Bílá porcelánová miska.
5.3 Analytické váhy vážící s přesností na 0,1 mg.
6. Postup
6.1. Ve zkumavce (5.1.) se rozpustí 5 g vzorku cukru v 5 ml studené
vody, přidají se 2,0 ml měďnatého činidla (4.3.) a obsah se promíchá.
Zkumavka se ponoří do lázně s vroucí vodou na dobu 5 min a poté se ve
studené vodě ochladí.
6.2. Roztok se ze zkumavky kvantitativně, s použitím co nejmenšího
množství vody, převede do bílé porcelánové misky (5.2.), přidají se tři
kapky indikátoru (4.2.) a titruje se roztokem disodné soli kyseliny
ethylendiamintetraoctové (4.1.). Titrační spotřeba v ml se označí jako
Vo.
Těsně před ukončením titrace se barva roztoku změní ze zelené přes
šedou na purpurovou v bodě ekvivalence. Purpurová barva ;pomalu mizí v
důsledku oxidace oxidu měďného na oxid měďnatý rychlost oxidace závisí
na koncentraci přítomné zredukované mědi. Proto je při titraci nutné
dosáhnout bodu ekvivalence co možná nejrychleji.
6.3. Sestrojí se kalibrační křivka na základě přídavku známého množství
invertního cukru (příslušně zředěný roztok 4.4.) k 5 g čisté sacharosy
(4.5.) a odpovídajícího množství studené vody tak, aby celkový objem
přidaného roztoku činil 5 ml. Titrační spotřeba (ml) se vynese do grafu
proti procentnímu ;obsahu invertního cukru přidaného k 5 g sacharosy
výslednou křivkou je přímka v rozmezí 0,001 až 0,019 g na 100 g
invertního cukru, resp. 100 g vzorku.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Postup výpočtu
Z kalibrační křivky se odečte obsah invertního cukru (v procentech)
odpovídající spotřebě Vo v ml disodné soli kyseliny
ethylendiamintetraoctové při zkoušení vzorku.
7.2. Pokud se předpokládá vyšší koncentrace než 0,017 g invertního
cukru ve 100 g zkoušeného vzorku, musí se příslušně snížit množství
vzorku v bodě 6.1., zkoušený vzorek se však musí doplnit do 5 g čistou
sacharosou (4.5.).
7.3. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,005 g na 100 g vzorku.
8. Poznámka
Při převodu hodnoty ve st. S na polarimetrické úhlové stupně se hodnota
uvedená v st. S dělí 2,889 (polarimetrická trubice o délce 200 mm;
sodíková výbojka jako světelný zdroj; přístroj umístěný v místnosti, ve
které je možné udržovat teplotu kolem 20 st. C).
Příl.18
Metoda stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukr nebo
glukosový ekvivalent (Metoda podle Luffa a Schoorla)
1. Předmět a oblast použití Metoda slouží ke stanovení
1.1.
obsahu redukujících cukrů vyjádřený jako invertní cukr
- v tekutém cukru,
- v tekutém bílém cukru,
- v tekutém invertním cukru,
- v tekutém bílém invertním cukru,
- v sirupu z invertního cukru,
- v sirupu z invertního cukru bílého.
1.2.
obsahu redukujících cukrů vyjádřeného a vypočteného (vztaženo na
sušinu) jako glukosový ekvivalent
- ve škrobovém sirupu,
- v sušeném škrobovém sirupu.
1.3.
obsahu redukujících cukrů vyjádřeného jako D-glukosa
- v glukosy monohydrátu,
- v bezvodé glukose.
2. Definice
Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukry, D-glukosa nebo jako
glukosový ekvivalent se rozumí obsah redukujících cukrů vyjádřený nebo
vypočtený jako invertní cukr, D-glukosa nebo glukosový ekvivalent
stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
Vzorek s redukujícími cukry se zahřeje (a v případě potřeby vyčeří) za
standardních podmínek k bodu varu s měďnatým roztokem, která se
částečně redukuje na Cu (I). Přebytek Cu (II) se poté stanoví
jodometricky.
4. Reakční činidla
4.1. Carrezův roztok I: 21,95 g dihydrátu octanu zinečnatého, nebo 24 g
trihydrátu octanu zinečnatého, se spolu s přidanými 3 ml ledové
kyseliny octové rozpustí ve vodě a doplní vodou do 100 ml.
4.2. Carrezův roztok II: 10,6 g trihydrátu hexakyanoželeznatanu
draselného se rozpustí ve vodě a doplní vodou do 100 ml.
4.3. Luff-Schoorlovo činidlo: připraví se tyto roztoky:
4.3.1. Roztok síranu měďnatého: 25 g pentahydrátu síranu měďnatého
neobsahujícího železo se rozpustí ve 100 ml vody.
4.3.2. Roztok kyseliny citronové: 50 g monohydrátu kyseliny citronové
se rozpustí v 50 ml vody.
4.3.3. Roztok uhličitanu sodného: 143,8 g bezvodého uhličitanu sodného
se rozpustí v cca 300 ml horké vody a nechá se vychladnout.
4.3.4. K roztoku uhličitanu sodného (4.3.3.) v litrové odměrné baňce se
za mírného promíchávání krouživým pohybem přidává roztok kyseliny
citronové (4.3.2.). Obsah se míchá, dokud se nepřestane vyvíjet plyn,
pak se přidá roztok síranu měďnatého (4.3.1.) a vodou se doplní do 1000
ml. Roztok se nechá stát přes noc, v případě potřeby se potom
přefiltruje. Provede se kontrola koncentrace roztoku činidla podle
metody popsané v bodě 6.1. (Cu ;0,1 mol/l uhličitan sodný 1 mol/l).
4.4. Roztok thiosíranu sodného, 0,1 mol/l.
4.5. Roztok škrobu: do jednoho litru vroucí vody se přilije 5 g
rozpustného škrobu rozmíchaného ve 30 ml vody. Povaří se 3 minuty a
nechá se vychladnout; je-li třeba, přidá se 10 mg jodidu rtuťnatého
jako konzervační činidlo.
4.6. Kyselina sírová, 3 mol/l.
4.7. Roztok jodidu draselného, 30 % hmot.
4.8. Úlomky pemzy, vyvařené v kyselině chlorovodíkové, promyté vodou do
vymizení kyselé reakce a vysušené.
4.9. Isopentylalkohol.
4.10. Hydroxid sodný, 0,1 mol/l.
4.11. Kyselina chlorovodíková, 0,1 mol/l.
4.12. Fenolftalein, 1%ní roztok v ethanolu.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Erlenmeyerova baňka o objemu 300 ml se zpětným chladičem.
5.2. Stopky.
6. Postup
6.1. Stanovení titru Luff-Schoorlova činidla (4.3.):
6.1.1. Ke 25 ml Luff-Schoorlova činidla (4.3.) se přidají 3 g jodidu
draselného a 25 ml kyseliny sírové o koncentraci 3 mol/l (4.6.).
Titruje se roztokem thiosíranu sodného o koncentraci 0,1 mol/l (4.4.)
za použití škrobového roztoku (4.5.) jako indikátoru, který se přidá až
ke konci titrace. Pokud není spotřeba roztoku thiosíranu o koncentraci
0,1 mol/l rovna 25 ml, musí být činidlo připraveno znovu.
6.1.2. Odpipetuje se 10 ml činidla do 100 ml odměrné baňky a doplní se
vodou po rysku.
10 ml takto zředěného činidla se odpipetuje do Erlenmeyerovy baňky
obsahující 25 ml kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,1 mol/l
(4.11.) a zahřívá se po dobu jedné hodiny na vroucí vodní lázni. Pak se
roztok ochladí, doplní se na původní objem čerstvě převařenou vodou a
titruje roztokem hydroxidu sodného o koncentraci 0,1 mol/l (4.10.) za
použití fenolftaleinu (4.12.) jako indikátoru.
Spotřeba roztoku hydroxidu sodného, 0,1 mol/l (4.10.) musí být mezi 5,5
a 6,5 ml.
6.1.3. 10 ml zředěného činidla (6.1.2.) se titruje kyselinou
chlorovodíkovou, 0,1 mol/l (4.11.) za použití fenolftaleinu (4.12.)
jako indikátoru. Bod ekvivalence při titraci je charakterizován ztrátou
fialového zbarvení.
Spotřeba roztoku kyseliny chlorovodíkové, 0,1 mol/l (4.11.) musí být
mezi 6,0 a 7,5 ml.
6.1.4. Hodnota pH Luff-Schoorlova činidla musí být mezi 9,3 a 9,4 při
20 st. C.
6.2. Příprava roztoku
6.2.1. Naváží se 5 g vzorku s přesností na 1 mg a kvantitativně se
převede do odměrné baňky o objemu 250 ml obsahující 200 ml vody. V
případě potřeby se vyčeří přidáním 5 ml Carrezova roztoku I (4.1.), pak
se přidá 5 ml Carrezova roztoku II (4.2.). Po přídavku každého roztoku
se obsah zamíchá. Roztok se doplní vodou do 250 ml a dobře promíchá. V
případě potřeby se roztok přefiltruje.
6.2.2. Roztok (6.2.1.) se zředí v takovém poměru, aby obsah
redukujících cukrů vyjádřených jako glukosa se v 25 ml roztoku
pohyboval v rozmezí 15 až 60 mg.
6.3. Titrace podle Luff-Schoorlovy metody
Do 300 ml Erlenmeyerovy baňky (5.1.) se odpipetuje 25 ml
Luff-Schoorlova činidla (4.3.), do baňky se pak pipetou odměří 25 ml
roztoku cukru (6.2.2.) a vloží se dva úlomky pemzy (4.8.). K baňce
(5.1.) se připojí zpětný chladič a aparatura se ihned umístí na
drátěnou azbestovou síťku nad plamen Bunsenova kahanu. Síťka má v
azbestové části vyříznutý kruhový otvor o stejném průměru, jako je dno
baňky. Kapalina se přibližně během dvou minut uvede do varu a nechá se
mírně vařit po dobu 10 min. Pak se ihned ochladí ve studené vodě a po 5
min se titruje podle tohoto postupu:
Přidá se 10 ml roztoku jodidu draselného (4.7.), bezprostředně poté se
přidá opatrně (s ohledem na bouřlivý vývoj plynu) 25 ml kyseliny sírové
o koncentraci 3 mol/l (4.6.). Titruje se roztokem thiosíranu sodného o
koncentraci 0,1 mol/l (4.4.), dokud se roztok téměř neodbarví, pak se
přidá jako indikátor několik ml roztoku škrobu (4.5.) a pokračuje se v
titraci až do vymizení modrého zbarvení. Provede se slepý pokus s 25 ml
vody místo 25 ml roztoku cukru (6.2.2.).
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a postup výpočtu
Z níže uvedené tabulky se odečte nebo se stanoví interpolací hmotnost
glukosy nebo invertního cukru v mg, odpovídající rozdílu mezi oběma
titračními spotřebami, vyjádřenými v ml roztoku thiosíranu sodného o
koncentraci 0,1 mol/l.
Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech invertního cukru nebo
D-glukosy, vztažených na sušinu.
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,2 ml.
8. Poznámka
Před okyselením kyselinou sírovou se může přidat malé množství
isopentylalkoholu (4.9.), aby se omezila tvorba pěny.
Tabulka hodnot pro Luff-Schoorlovo činidlo
----------------------------------------------------------
0,1 mol/l
thiosíranu sodného Glukosa, fruktosa, invertní cukr
C6H12O6
----------------------------------------------------------
ml mg rozdíl
----------------------------------------------------------
1 2,4
2 4,8 2,4
3 7,2 2,4
4 9,7 2,5
5 12,2 2,5
6 14,7 2,5
7 17,2 2,5
8 19,8 2,6
9 22,4 2,6
10 25,0 2,6
11 27,6 2,6
12 30,3 2,7
13 33,0 2,7
14 35,7 2,7
15 38,5 2,8
16 41,3 2,8
17 44,2 2,9
18 47,1 2,9
19 50,0 2,9
20 53,0 3,0
21 56,0 3,0
22 59,1 3,1
23 62,2 3,1
----------------------------------------------------------
Příl.19
Metoda stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukr
(Metoda podle Lanea a Eynona - modifikace s konstantním objemem)
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní
cukr
- v tekutém cukru,
- v tekutém cukru bílém,
- v tekutém invertním cukru,
- v tekutém bílém invertním cukru,
- v sirupu z invertního cukru,
- v sirupu z invertního cukru bílého.
2. Definice
Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukr se rozumí obsah
redukujících cukrů stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
Roztokem zkušebního vzorku se titruje za bodu varu určité množství
Fehlingova roztoku s použitím methylenové modři jako indikátoru.
4. Reakční činidla
4.1. Fehlingův roztok:
4.1.1. Roztok A: 69,3 g pentahydrátu síranu měďnatého se rozpustí ve
vodě a doplní se na 1 000 ml.
4.1.2. Roztok B: 346,0 g tetrahydrátu vinanu sodnodraselného a 100 g
hydroxidu sodného se rozpustí ve vodě a doplní na 1 000 ml. Čirý roztok
se oddělí dekantací od usazeniny, která se může někdy vytvořit.
Poznámka: Tyto dva roztoky je třeba skladovat v hnědých nebo jantarově
žlutě zbarvených lahvích.
4.2. Roztok hydroxidu sodného, 1 mol/l.
4.3. Standardní roztok invertního cukru: 23,750 g čisté sacharosy se
rozpustí v cca 120 ml vody v 250 ml odměrné baňce, přidá se 9 ml
kyseliny chlorovodíkové (hustota 1,16 g/ml) a nechá se stát při
laboratorní teplotě po dobu 8 dní. Roztok se doplní do 250 ml a
ukončení hydrolýzy se zkontroluje polarimetrem nebo sacharometrem s
délkou trubice 200 mm. Odečtená hodnota se má rovnat (11,80 +/- 0,05)
st. S (viz poznámka 8). 200 ml tohoto roztoku se odpipetuje do 2000 ml
odměrné baňky, zředí se vodou a za stálého protřepávání (aby nedošlo k
nadměrné místní alkalizaci roztoku) se přidá 71,4 ml roztoku hydroxidu
sodného o koncentraci 1 mol/l (4.2.), ve kterém jsou rozpuštěny 4 g
kyseliny benzoové. Baňka se doplní do 2000 ml, aby výsledný roztok
obsahoval 1 g invertního cukru ve 100 ml. Hodnota pH roztoku má být
přibližně rovna 3. Tento stabilní zásobní roztok by se měl ředit až
těsně před použitím. Při přípravě roztoku invertního cukru o
koncentraci 0,25 g/100 ml se 250 ml odměrná baňka naplní po rysku
zásobním roztokem o koncentraci 1 g/100 ml při 20 st. C. Obsah se
kvantitativně převede do 1000 ml odměrné baňky a doplní se vodou po
rysku při 20 st. C.
4.4. Roztok methylenové modři, 1 g/100 ml.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Varné baňky s úzkým hrdlem o objemu 500 ml.
5.2. Byreta o objemu 50 ml, dělená po 0,05 ml, s postranním kohoutem.
5.3. Pipety s ryskami na 20, 25 a 50 ml.
5.4. Odměrné baňky o objemu 250, 1 000 a 2 000 ml.
5.5. Zařízení k ohřevu, vhodné pro udržování varu za podmínek uvedených
v bodě 6.1. a umožňující sledovat barevnou změnu v bodě ekvivalence,
aniž se varná baňka (5.1.) musí přemísťovat.
5.6. Stopky ukazující s přesností nejméně na 1 s.
6. Postup
6.1. Stanovení titru Fehlingova roztoku
6.1.1. Do čisté a suché kádinky se odpipetuje 50 ml roztoku B (4.1.2.),
poté 50 ml roztoku A (4.1.1.) a dobře se promíchá.
6.1.2. Byreta se propláchne a naplní 0,25 % (0,25 g/100 ml) standardním
roztokem invertního cukru (4.3.).
6.1.3. Do 500 ml varné baňky (5.1.) se odpipetuje alikvotní podíl 20 ml
směsného roztoku A a B (6.1.1.) a přilije se 15 ml vody. Z byrety se do
baňky odměří 39 ml roztoku invertního cukru, přidá se několik varných
kamínků a obsah se jemným krouživým pohybem promíchá.
6.1.4. Obsah baňky se zahřeje k varu a nechá se vařit po dobu přesně 2
min. Během dalšího postupu se baňka nesmí sejmout ze zdroje tepla a
přerušit var.
Na konci dvouminutového varu se přidají tři nebo čtyři kapky roztoku
methylenové modři (4.4.). Barva roztoku musí být výrazně modrá.
6.1.5. Pokračuje se v přidávání standardního roztoku invertního cukru z
byrety, zpočátku po 0,2 ml, pak po 0,1 ml a nakonec po kapkách, až se
dosáhne bodu ekvivalence. Ten je indikován vymizením modrého zbarvení
přítomné methylenové modři. Barva roztoku je načervenalá následkem
přítomnosti suspenze oxidu měďného.
6.1.6. Bodu ekvivalence při titraci by mělo být dosaženo do tří minut
od začátku varu roztoku. Konečná spotřeba V0 se musí pohybovat v
rozmezí 39,0 až 41,0 ml. Je-li hodnota V0 mimo hranice toto rozmezí,
upraví se koncentrace mědi ve Fehlingově roztoku A (4.1.1.) a stanovení
titru se opakuje.
6.2. Příprava roztoku vzorku
Koncentrace roztoku zkušebního vzorku se má pohybovat v rozmezí 250 až
400 mg invertního cukru ve 100 ml.
6.3. Orientační zkouška
6.3.1. Je nutné provést orientační zkoušku ke zjištění potřebného
přídavku vody k 20 ml směsného roztoku A a B, který zajistí, že konečný
objem po titraci bude činit 75 ml. Postupuje se shodně s návodem v bodě
6.1.4., pouze místo standardního roztoku invertního cukru se použije
roztok vzorku, tj. do baňky se byretou odměří 25 ml roztoku vzorku,
přidá se 15 ml vody, nechá se 2 min povařit a roztok se pak titruje až
do dosažení bodu ekvivalence, jak je popsáno v bodě 6.1.5.
6.3.2. Pokud po přídavku roztoku methylenové modři přetrvává
načervenalé zbarvení, je použitý roztok vzorku příliš koncentrovaný. V
tomto případě se zkouška přeruší a provede se opakované stanovení s
nižší koncentrací roztoku vzorku. Je-li k dosažení načervenalého
zbarvení zapotřebí více než 50 ml roztoku vzorku, musí se použít roztok
vzorku s vyšší koncentrací.
Množství vody, které se má přidat, se vypočítá odečtením objemu
směsného Fehlingova roztoku (20 ml) a objemu roztoku vzorku od 75 ml.
6.4. Konečná zkouška roztoku vzorku
6.4.1. Do varné baňky se odpipetuje 20 ml směsného Fehlingova roztoku a
množství vody stanovené podle bodu 6.3.
6.4.2. Z byrety se odměří roztok vzorku v množství stanoveném podle
bodu 6.3., sníženém o 1 ml. Přidá se několik varných kamínků, obsah
baňky se krouživým pohybem promíchá, povaří a titruje jako v předchozím
stupni (6.3.). Bodu ekvivalence při titraci musí být dosaženo během 1
min od přidání roztoku methylenové modři. Spotřeba při konečné titraci
se rovná V1.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a postup výpočtu Obsah redukujících cukrů ve vzorku
vyjádřený jako invertní cukr se vypočítá podle vzorce:
% redukujících cukrů (jako invertní cukr):
V0 x 25 x f
------------
C x V1
kde:
C - koncentrace roztoku zkušebního vzorku (g/100 ml),
V0 - spotřeba standardního roztoku invertního cukru (ml) při
stanovení titru,
V1 - spotřeba roztoku zkušebního vzorku (ml) při přesné zkoušce
(6.4.2.),
f - korekční faktor zohledňující koncentraci sacharosy přítomné
v roztoku zkušebního vzorku; hodnoty jsou uvedeny v níže
uvedené tabulce:
----------------------------------
Sacharosa
(g ve směsi) Korekční faktor f
----------------------------------
0,0 1,000
0,5 0,982
1,0 0,971
1,5 0,962
2,0 0,954
2,5 0,946
3,0 0,939
3,5 0,932
4,0 0,926
4,5 0,920
5,0 0,915
5,5 0,910
6,0 0,904
6,5 0,898
7,0 0,893
7,5 0,888
8,0 0,883
8,5 0,878
9,0 0,874
9,5 0,869
10,0 0,864
----------------------------------
Korekce pro jiná množství sacharosy v roztoku zkušebního vzorku se
mohou vypočítat z tabulkových hodnot interpolací.
Poznámka: Přibližná koncentrace sacharosy se může stanovit odečtením
koncentrace rozpuštěných tuhých látek z invertního cukru (pro tento
výpočet je použitá hodnota f rovna 1,0) od koncentrace veškerých
rozpuštěných látek vyjádřených jako sacharosa a stanovených na základě
indexu lomu podle přílohy č. 15 k této vyhlášce.
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 1,0 % jejich aritmetického průměru.
8. Poznámka
Při převodu hodnoty ve st. S na polarimetrické úhlové stupně se tato
hodnota udaná v st. S dělí faktorem 2,889 (polarimetrická trubice o
délce 200 mm; sodíková výbojka jako zdroj světla; přístroj umístěný v
místnosti, ve které je možno udržovat teplotu blízkou 20 st. C).
Příl.20
Metoda stanovení glukosového ekvivalentu pro některé cukry určené k
lidské spotřebě (Metoda podle Lanea a Eynona s konstantním titrem)
1. Předmět a oblast použití
Tato metoda slouží ke stanovení glukosového ekvivalentu
- ve škrobovém sirupu,
- v sušeném škrobovém sirupu,
- v monohydrátu glukosy,
- v glukose bezvodé.
2. Definice
2.1. Redukční sílou se rozumí obsah redukujících cukrů stanovený
popsanou metodou, vyjádřených jako bezvodá D-glukosa a udávaný v
procentech hmotnosti vzorku.
2.2. Glukosovým ekvivalentem se rozumí redukční síla vypočtená v
procentech hmotnosti sušiny vzorku.
3. Podstata metody
Roztokem zkušebního vzorku se za přesně určených podmínek titruje za
bodu varu určitý objem směsného Fehlingova roztoku s použitím
methylenové modři jako indikátoru.
4. Reakční činidla
4.1. Fehlingův roztok:
4.1.1. Roztok A:
Ve vodě se rozpustí 69,3 g pentahydrátu síranu měďnatého a v odměrné
baňce o objemu 1 000 ml se doplní po rysku.
4.1.2. Roztok B:
Ve vodě se rozpustí 346,0 g tetrahydrátu vinanu sodno-draselného a 100
g hydroxidu sodného a v odměrné baňce o objemu 1000 ml doplní vodou po
rysku. Čirý roztok se dekantací oddělí od usazeniny, který se někdy
může vytvořit.
Poznámka: Tyto dva roztoky (4.1.1. a 4.1.2.) je třeba skladovat v
hnědých nebo jantarově žlutě zbarvených lahvích.
4.1.3. Příprava směsného Fehlingova roztoku Do čisté kádinky se
odpipetuje 50 ml roztoku B (4.1.2.) a poté 50 ml roztoku A (4.1.1.) a
dobře se promíchají.
Poznámka: Směsný Fehlingův roztok se nesmí uchovávat, nýbrž se musí
každý den připravovat čerstvý a standardizovaný (6.1.).
4.2. Bezvodá D-glukosa (C6H12O6) Tento materiál je nutno před použitím
4 h sušit ve vakuové sušárně při teplotě 100 +/- 1 st. C nebo nižší a
při tlaku asi 10 kPa (103 mbar).
4.3. Standardní roztok glukosy, 0,600 g/100 ml
S přesností na 0,1 mg se naváží 0,6 g bezvodé glukosy (4.2.), rozpustí
se ve vodě, kvantitativně převede do odměrné baňky o objemu 100 ml
(5.4.), doplní vodou po rysku a promíchá.
Tento roztok je nutno připravit čerstvý každý den, kdy bude používán.
4.4. Roztok methylenové modři, 0,1 g/100 ml vody
Rozpustí se 0,1 g methylenové modři ve 100 ml vody.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Varné baňky s úzkým hrdlem o objemu 250 ml.
5.2. Byreta o objemu 50 ml, s postranním kohoutem a dělená po 0,05 ml.
5.3. Pipety nedělené s ryskami 25 ml a 50 ml.
5.4. Odměrné baňky o objemu 100 a 500 ml.
5.5. Zařízení k ohřevu, vhodné pro udržování varu v souladu s
podmínkami popsanými v bodě 6.1. a umožňující sledovat barevnou změnu v
bodě ekvivalence, aniž se varná baňka (5.1.) odstraní ze zdroje tepla
(viz bod 6.1. poznámka 1).
5.6. Stopky ukazující s přesností nejméně na 1 s.
6. Postup
6.1. Standardizace Fehlingova roztoku
6.1.1. Do čisté suché varné baňky (5.1.) se odpipetuje 25 ml Fehlingova
roztoku (4.1.3.).
6.1.2. Byreta (5.2.) se naplní standardním roztokem glukosy (4.3.) a
meniskus se nastaví na nulovou rysku.
6.1.3. Do varné baňky (5.1.) se z byrety napustí 18 ml standardního
roztoku glukosy (4.3.) a obsah se krouživým pohybem promíchá.
6.1.4. Varná baňka se umístí na zařízení k ohřevu (5.5.), předem
nastavené tak, aby var nastal za (120 +/- 15) s. V celém průběhu
titrace nesmí být zařízení k ohřevu nastavováno jinak (viz poznámka 1)
6.1.5. Jakmile se roztok začne vařit, spustí se stopky.
6.1.6. Obsah baňky se povaří 120 sekund (podle stopek). Ke konci se
přidá 1 ml roztoku methylenové modři (4.4.).
6.1.7. Po 120 s, měřeno stopkami, od začátku varu se začne z byrety
(6.1.2.) do varné baňky (5.1.) přidávat standardní roztok glukosy po
0,5 ml dávkách, dokud se methylenová modř neodbarví (viz poznámky 2 a
3).
Zaznamená se celkový objem přidaného standardního roztoku glukosy (X
ml) včetně předposlední 0,5 ml dávky.
6.1.8. Stupně v bodech 6.1.1. a 6.1.2. se zopakují.
6.1.9. Z byrety se do varné baňky (5.1.) napustí (X - 0,3) ml
standardního roztoku glukosy.
6.1.10. Stupně v bodech 6.1.4., 6.1.5. a 6.1.6. se zopakují.
6.1.11. Po 120 s, měřeno stopkami, od počátku varu se začne z byrety do
varné baňky (5.1.) přidávat standardní roztok glukosy, zpočátku po 0,2
ml dávkách a nakonec po kapkách, dokud se methylenová modř právě
neodbarví. Ke konci tohoto postupu musí být doba mezi dvěma po sobě
následujícími přídavky standardního roztoku glukosy 10 až 15 s.
Toto přidávání musí být provedeno během 60 s a celková doba varu tedy
nesmí překročit 180 s.
K tomuto účelu může být zapotřebí provést třetí titraci s poněkud
větší, příslušně upravenou počáteční dávkou standardního roztoku
glukosy (6.1.9.).
6.1.12. Zaznamená se celková spotřeba (V0 ml) standardního roztoku při
závěrečné titraci (viz poznámka 4).
6.1.13. Hodnota V0 musí být v rozmezí 19,0 - 21,0 ml standardního
roztoku glukosy (4.3.).
Pokud se hodnota V0 nachází mimo toto rozmezí, příslušně se upraví
koncentrace Fehlingova roztoku A (4.1.1.) a standardizační proces se
zopakuje.
6.1.14. Vzhledem k tomu, že hodnota V0 je přesně známa, je třeba pro
každodenní standardizaci provést jednu titraci s počátečním přídavkem
standardního roztoku glukosy V0 - 0,5.
Poznámka 1: Tímto je zajištěno, že jakmile nastane var, je vývin páry
rychlý a nepřerušovaný během celé titrační procedury a v co nejvíc se
zabrání vniknutí vzduchu do titrační baňky a opětovné oxidaci jejího
obsahu.
Poznámka 2: Odbarvení roztoku methylenové modři je nejlépe
pozorovatelné v horních vrstvách obsahu titrační baňky a v oblasti
menisku, tj. v místech, které v podstatě neobsahují sražený červený
oxid měďnatý. Odbarvení je snadněji pozorovatelné za nepřímého
osvětlení. Je výhodné použít stínítko za titrační baňkou.
Poznámka 3: Byreta by měla být během stanovení co nejlépe chráněna před
zdrojem tepla.
Poznámka 4: Vzhledem k tomu, že nelze zcela vyloučit subjektivní
faktor, musí každý pracovník provádět svou vlastní standardizační
titraci a při výpočtu musí použít svou vlastní hodnotu V0 (7.1.).
6.2. Orientační zkouška připraveného vzorku
6.2.1. Pokud není známa přibližná hodnota redukční síly (2.1.)
připraveného vzorku, je nutno provést předběžnou zkoušku, aby se
získala tato přibližná hodnota, a mohla tak být vypočtena hmotnost
zkušebního vzorku (6.3.). Tato zkouška se provádí takto:
6.2.2. Připraví se Z % (m/V) roztok vzorku, "Z" má přibližnou hodnotu.
6.2.3. Postupuje se jako v bodě 6.1.2. s použitím roztoku vzorku
(6.2.2.) namísto standardního roztoku glukosy.
6.2.4. Postupuje se jako v bodě 6.1.1.
6.2.5. Postupuje se jako v bodě 6.1.3. s použitím 10 ml roztoku vzorku
namísto 18,0 ml standardního roztoku glukosy.
6.2.6. Postupuje se jako v bodě 6.1.4.
6.2.7. Obsah baňky se zahřeje k varu. Přidá se 1 ml roztoku methylenové
modři (4.4.).
6.2.8. Jakmile začne var, spustí se stopky (5.6.) a začne se přidávat
roztok vzorku z byrety do baňky po 1,0 ml dávkách s odstupem asi 10
sekund, a to až do odbarvení methylenové modři.
Zaznamená se celková spotřeba standardního roztoku glukosy (Y ml)
včetně předposlední 0,5 ml dávky.
6.2.9. Hodnota Y nesmí přesáhnout 50 ml. Pokud se to stane, je třeba
zvýšit koncentraci roztoku vzorku a titraci zopakovat.
6.2.10. Přibližná hodnota redukční síly připraveného vzorku v % je
přibližně dána výrazem:
60 x V0
---------
Y x Z
6.3 Zkušební vzorek S přesností na 0,1 mg se odváží takové množství
připraveného vzorku (mg), které obsahuje 2,85 až 3,15 g redukujících
cukrů vyjádřených jako bezvodá dextrosa (D-glukosa). Při výpočtu se
použije buď známá přibližná hodnota redukční síly (2.1.), nebo
přibližná hodnota získaná v bodě 6.2.10.
6.4 Zkušební roztok Zkušební vzorek se v odměrné baňce o objemu 500 ml
rozpustí ve vodě a vodou doplní po rysku.
6.5 Stanovení
6.5.1 Postupuje se jako v bodě 6.1.1.
6.5.2 Byreta (5.2.) se naplní zkušebním roztokem (6.4.) a meniskus se
nastaví na nulu.
6.5.3 Z byrety se do varné baňky napustí 18,5 ml roztoku zkušebního
roztoku. Kroužením se obsah baňky zamíchá.
6.5.4 Postupuje se jako v bodě 6.1.4.
6.5.5 Postupuje se jako v bodě 6.1.5.
6.5.6 Postupuje se jako v bodě 6.1.6.
6.5.7 Postupuje se jako v bodě 6.1.7., s použitím zkušebního roztoku
namísto standardního roztoku glukosy.
6.5.8 Postupuje se jako v bodě 6.1.8.
6.5.9 Postupuje se jako v bodě 6.1.9., s použitím zkušebního roztoku
namísto standardního roztoku glukosy.
6.5.10 Postupuje se jako v bodě 6.1.10.
6.5.11 Postupuje se jako v bodě 6.1.11., s použitím zkušebního roztoku
namísto standardního roztoku glukosy.
6.5.12 Zaznamená se objem (V1) spotřebovaného zkušebního roztoku při
závěrečné titraci.
6.5.13 Hodnota V1 musí být v rozmezí 19,0 až 21,0 ml zkušebního
roztoku.
Pokud se hodnota V1 nachází mimo toto rozmezí, upraví se koncentrace
zkušebního roztoku a stupně 6.5.1. až 6.5.12. se zopakují.
6.5.14 Provedou se dvě stanovení s použitím téhož zkušebního roztoku.
6.6 Obsah sušiny Metodou 2 se stanoví obsah sušiny připraveného vzorku.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorce a postup výpočtu
7.1.1. Redukční síla
Redukční síla vyjádřená v hmotnostních procentech připraveného vzorku
je dána výrazem:
300 x V0
----------
V1 x M
kde
V0 - objem (ml) standardního roztoku glukosy (4.3.)
spotřebovaný při standardizační titraci (6.1.),
V1 - objem (ml) zkušebního roztoku (6.4.) spotřebovaného při
titraci v postupu stanovení (6.5.),
M - hmotnost zkušebního vzorku (g) (6.3.) použitého
k přípravě 500 ml zkušebního roztoku.
7.1.2. Glukosový ekvivalent
Glukosový ekvivalent vypočtený v hmotnostních procentech sušiny
připraveného vzorku je dán výrazem:
RP x 100
---------
D
kde
RP - redukční síla vypočtená v hmotnostních procentech
připraveného vzorku (7.1.1.),
D - obsah sušiny připraveného vzorku v hmotnostních procentech.
7.1.3. Výsledkem je aritmetický průměr výsledků dvou stanovení za
předpokladu, že je splněn požadavek kladený na opakovatelnost (7.2.).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 1,0 % jejich aritmetického průměru.
Příl.21
Metoda stanovení síranového popela pro některé cukry určené k lidské
spotřebě
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení obsahu síranového popela
- ve škrobovém sirupu,
- v sušeném škrobovém sirupu,
- v monohydrátu glukosy,
- v glukose bezvodé.
2. Definice
Obsahem síranového popela se rozumí obsah síranového popela stanovený
uvedenou metodou.
3. Podstata metody
Po spálení navážky zkušebního vzorku v oxidační atmosféře při 525 st. C
za přítomnosti kyseliny sírové je stanovena jeho zbytková hmotnost a je
vyjádřena v procentech hmotnosti vzorku.
4. Reakční činidla
4.1. Kyselina sírová, zředěný roztok: pomalu a opatrně se přidává 100
ml koncentrované kyseliny sírové (hustota při 20 st. C = 1,84 g/ml; 96%
hmot.) do 300 ml vody za současného míchání a chlazení.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Elektrická muflová pec, vybavená pyrometrem a umožňující provoz
při teplotě (525 +/- 25) st. C.
5.2. Analytické váhy, vážící s přesností na 0,1 mg.
5.3. Kelímek pro stanovení popela, platinový či křemenný, vhodného
objemu.
5.4. Exsikátor obsahující čerstvě aktivovaný silikagel nebo
ekvivalentní vysoušedlo s indikátorem obsahu vlhkosti.
6. Postup
Kelímek (5.3.) se ohřeje na spalovací teplotu, ponechá se v exsikátoru
vychladnout a zváží se. Do kelímku se přesně (na 0,1 mg) odváží 5 g
škrobového sirupu nebo sušeného škrobového sirupu, případně 10 g
monohydrátu glukosy nebo glukosy bezvodé. Přidá se 5 ml roztoku
kyseliny sírové (4.1.) (viz poznámka 8.1) a vzorek se v kelímku opatrně
zahřívá nad plamenem nebo na varné plotýnce tak dlouho, dokud zcela
nezuhelnatí. Zuhelnatění, během něhož hoří páry ze vzorku (viz poznámka
8.2), se musí provádět v digestoři.
Kelímek (5.3.) se umístí do muflové pece (5.1.), předehřáté na (525 +/-
25) st. C, a ponechá se v ní, dokud nevznikne bílý popel. To obvykle
trvá dvě hodiny (viz poznámka 8.3).
Vzorek se nechá asi 30 min. vychladnout v exsikátoru (5.4.) a poté se
zváží.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a postup výpočtu
Obsah síranového popela vyjádřený v hmotnostních procentech vzorku
určeného ke zkoušce je dán vzorcem:
m1
S = --- x 100
m0
kde
m1 - hmotnost popela (g),
m0 - hmotnost navážky zkušebního vzorku (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou z téhož vzorku tímtéž pracovníkem za totožných podmínek nesmí být
větší než 2,0 % jejich aritmetického průměru.
8. Poznámky
8.1. Kyselina sírová se přidává po malých dávkách, aby se zabránilo
přílišnému pěnění.
8.2. Při prvním spalování je třeba postupovat nanejvýš obezřetně, aby
nedošlo ke ztrátám vzorku nebo popela kvůli přílišnému bobtnání vzorku.
8.3. Pokud je obtížné dosáhnout úplného spálení (tj. zůstávají černé
částice), je třeba kelímek z muflové pece vyjmout, zbytek po ochlazení
zvlhčit několika kapkami vody a opět vložit do pece.
Příl.22
Metoda stanovení polarizace pro některé cukry určené k lidské spotřebě
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení polarizace
- v cukru polobílém,
- v cukru nebo v cukru bílém,
- v cukru extra bílém.
2. Definice
Polarizací se rozumí schopnost cukerného roztoku obsahujícího 26 g
cukru na 100 ml, který je uzavřen v trubici o délce 200 mm, stáčet
rovinu polarizovaného světla.
3. Podstata metody
Polarizace se stanovuje sacharimetrem nebo polarimetrem za podmínek
popsaných v níže uvedené metodě.
4. Reakční činidla
4.1. Čeřící činidlo: roztok zásaditého octanu olovnatého.
Do asi 1 000 ml čerstvě převařené vody se přidá 560 g suchého
zásaditého octanu olovnatého. Směs se 30 min vaří a poté se nechá stát
přes noc.
Kapalná vrstva se dekantuje a zředí čerstvě převařenou vodou tak, aby
vznikl roztok o hustotě 1,25 g/ml (při 20 st. C). Tento roztok je třeba
chránit před přístupem vzduchu.
4.2. Diethylether
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Sacharimetr kalibrovaný na normální hmotnost 26 g sacharosy,
popřípadě polarimetr
Tento přístroj musí být umístěn v místnosti, ve které je možno udržovat
teplotu okolo 20 st. C. Přístroj se kalibruje standardními křemennými
deskami.
5.2. Světelný zdroj skládající se ze sodíkové výbojky.
5.3. Přesné polarimetrické trubice o délce 200 mm s tolerancí +/- 0,02
mm.
5.4. Analytické váhy, vážící s přesností na 0,1 mg.
5.5. Jednotlivě kalibrované odměrné baňky o objemu 100 ml se zátkami.
Baňky se skutečným objemem v rozmezí (100,00 +/- 0,01) ml mohou být
použity bez korekce. Baňky s objemem mimo uvedené rozmezí mohou být
použity pouze s náležitou korekcí na 100 ml.
5.6. Vodní lázeň s termostatem nastaveným na (20 +/- 0,1) st. C.
6. Postup
6.1. Příprava roztoku
Co nejrychleji se naváží (26 +/- 0,002) g vzorku a kvantitativně se
převede do odměrné baňky o objemu 100 ml (5.5) obsahující asi 60 ml
vody.
Vzorek se rozpustí promícháváním bez zahřívání.
Pokud je třeba roztok vyčeřit, přidá se 0,5 ml činidla zásaditého
octanu olovnatého (4.1.).
Roztok se míchá krouživým pohybem baňky a stěny baňky se oplachují tak
dlouho, dokud meniskus nevystoupí asi 10 mm pod kalibrační rysku.
Baňka se umístí na vodní lázeň (5.6.) udržovanou při (20 +/- 0,1) st. C
a ponechá se zde tak dlouho, dokud se teplota cukerného roztoku
neustálí.
Veškeré bubliny vytvořené na povrchu kapaliny se odstraní kapkou
diethyletheru (4.2.).
Roztok se doplní vodou po rysku.
Baňka se zazátkuje a řádně se promíchá alespoň trojnásobným obrácením
dnem vzhůru.
Baňka se nechá pět minut stát.
6.2. Stanovení polarizace
Po dobu všech níže uvedených úkonů se udržuje teplota (20 +/- 0,1) st.
C.
6.2.1. Polarimetr se nastaví na nulu.
6.2.2. Vzorek se přefiltruje přes filtrační papír. Prvních 10 ml
filtrátu se nepoužije, jímá se až dalších 50 ml filtrátu.
6.2.3. Polarometrická trubice se promyje dvojnásobným propláchnutím
roztokem vzorku určeného ke zkoušce (6.2.2.).
6.2.4. Trubice se při teplotě (20 +/- 0,1) st. C opatrně naplní
roztokem vzorku určeného ke zkoušce. Při zasouvání uzavírací destičky
se odstraní veškeré vzduchové bubliny. Naplněná trubice se umístí do
kolébky přístroje.
6.2.5. Odečte se polarizace s přesností na 0,05 st. S nebo 0,02
úhlových stupňů. Totéž se zopakuje ještě čtyřikrát. Vypočte se průměr z
těchto pěti měření.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a postup výpočtu Výsledky jsou vyjádřeny v 0S s přesností
na 0,1 st. S. Pro převod úhlových stupňů na 0S se použije tento vzorec:
st. S = úhlový stupeň x 2,889
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,1 st. S, přičemž výsledek každého stanovení je průměrem
z pěti měření.
Příl.23
Metody zkoušení pro stanovení čistoty potravinářských přídatných látek
Úvod
1. Příprava zkušebního vzorku
1.1. Obecně
Množství laboratorního vzorku určeného ke zkoušce musí být obvykle 50
g, pokud není pro určité stanovení požadováno větší množství
1.2. Příprava vzorku
Vzorek musí být před zkouškou zhomogenizován.
1.3. Uchování
Připravený vzorek musí být vždy uchováván ve vzduchotěsné a vodotěsné
nádobě a musí být skladován tak, aby se zabránilo jeho poškození.
2. Reakční činidla
2.1. Voda
2.1.1. Kdekoli je zmíněna voda pro roztoky, ředění nebo promývání, míní
se destilovaná voda nebo demineralizovaná voda alespoň ekvivalentní
čistoty.
2.1.2. Kdekoli je zmínka o roztoku nebo ředění, aniž je uveden další
údaj, míní se vodný roztok.
2.2. Chemikálie Pokud není uvedeno jinak, musí být všechny chemikálie
analytické čistoty.
3. Zařízení
3.1. Seznam zařízení
Seznam zařízení obsahuje pouze položky pro speciální použití a položky
se zvláštní specifikací.
3.2. Analytické váhy
Analytické váhy jsou váhy s citlivostí 0,1 mg nebo vyšší.
4. Vyjádření výsledků
4.1. Výsledky
Výsledky uvedené v protokolu o zkoušce musí být průměrnou hodnotou
nejméně dvou stanovení, jejichž opakovatelnost je uspokojivá.
4.2. Výpočet procent
Pokud není stanoveno jinak, musí být výsledky vyjádřeny v hmotnostních
procentech původního vzorku, jak byl přijat do laboratoře.
4.3. Počet platných číslic
Počet platných číslic takto vyjádřeného výsledku se musí řídit
přesností metody.
Příl.24
Metody stanovení látek extrahovatelných diethyletherem ze sulfonovaných
organických barviv rozpustných ve vodě a určených pro potraviny
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanovují látky, které lze extrahovat diethyletherem
ze sulfonovaných organických barviv, která nebyla smíchána s žádným
nosičem.
2. Definice
Obsahem látek extrahovatelných diethyletherem se rozumí obsah látek
stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Extrakce barviva diethyletherem a vážení extrahovaného zbytku po
odpaření etheru.
4. Reakční činidla
4.1. Diethylether, bez vody, bez peroxidu (vysušený čerstvě vyžíhaným
chloridem vápenatým).
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Soxhletův přístroj s baňkou.
5.2. Exsikátor obsahující čerstvě aktivovaný silikagel nebo
ekvivalentní vysoušeč s indikátorem vlhkosti.
5.3. Analytické váhy.
5.4. Sušárna, regulovaná termostatem na 85 +/- 2 st. C.
6. Postup
Na kousek filtračního papíru se s přesností na 10 mg naváží asi 10 g
vzorku barviva. Papír se složí, umístí se do papírové extrakční
patrony, která se uzavře vatou bez tuku. Extrahuje se diethyletherem
(4.1) šest hodin v Soxhletově extrakčním přístroji (5.1). Ether se
odpaří při co nejnižší teplotě. Předem zvážená Soxhletova baňka se
spolu se zbytkem umístí do sušárny (5.4) a suší se 20 min při teplotě
(85 +/- 2) st. C. Baňka se přemístí do exsikátoru (5.2), volně se
přikryje víčkem a nechá se vychladnout. Baňka a zbytek se zváží.
Sušení a vážení se opakuje, dokud se dvě po sobě jdoucí vážení neliší o
méně než 0,5 mg. Pokud se hmotnost baňky zvýší, použije se při výpočtu
nejnižší zaznamenaná hodnota.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah látek extrahovatelných etherem vyjádřený v procentech vzorku je
dán vzorcem:
m1 x 100
---------
m0
kde:
m1 - množství zbytku po odpaření (g)
m0 - počáteční množství odebraného vzorku (g)
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 20 mg na 100 g vzorku.
Příl.25
Metoda stanovení kyseliny mravenčí, mravenčanů a dalších oxidovatelných
nečistot v kyselině octové, octanu draselném, dioctanu sodném a octanu
vápenatém
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví kyselina mravenčí, mravenčany a další
oxidovatelné nečistoty, vyjádřené jako kyselina mravenčí
- v kyselině octové (E 260),
- v octanu draselném (E 261),
- v dioctanu sodném (E 262),
- v octanu vápenatém (E 263).
2. Definice
Obsahem kyseliny mravenčí, mravenčanů a dalších oxidovatelných nečistot
se rozumí obsah kyseliny mravenčí, mravenčanů a dalších oxidovatelných
nečistot, jak je stanoven předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Působením přebytku manganistanu draselného na roztok vzorku v
alkalickém prostředí se vytvoří oxid manganičitý. Oxid manganičitý a
přebytek manganistanu draselného jsou stanoveny jodometricky v kyselém
prostředí a koncentrace oxidovatelných nečistot se vypočte a vyjádří
jako kyselina mravenčí.
4. Reakční činidla
4.1. Jodid draselný.
4.2. Manganistan draselný: 0,02 mol/l.
4.3. Uhličitan sodný (bezvodý).
4.4. Thiosíran sodný: 0,1 mol/l.
4.5. Roztok škrobu (asi 1 %ní).
4.6. Zředěná kyselina sírová: do 90 ml vody se přidá 90 ml kyseliny
sírové (d20 = 1,84 g/ml).
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Vroucí vodní lázeň.
5.2. Analytické váhy.
6. Postup
Pokud je vzorkem volná kyselina, naváží se s přesností na 10 mg asi 10
g vzorku, zředí se 70 ml vody a přidá se roztok obsahující 10 g
bezvodého uhličitanu sodného (4.3) v 30 ml vody. Pokud je vzorkem sůl,
naváží se s přesností na 10 mg asi 10 g vzorku a rozpustí se ve 100 ml
vody. Přidá se 1 g bezvodého uhličitanu sodného (4.3) a protřepe se,
aby se rozpustil. Potom se přidá 20 ml manganistanu draselného (4.2) o
koncentraci 0,02 mol/l a 15 min se zahřívá na vroucí vodní lázni. Směs
se ochladí a přidá se 50 ml zředěné kyseliny sírové (4.6) a 0,5 g
jodidu draselného (4.1). Směs se míchá krouživým pohybem, dokud se
veškerý vysrážený oxid manganičitý znovu nerozpustí. Titruje se
thiosíranem sodným (4.4) o koncentraci 0,1 mol/l do světle žlutého
zbarvení roztoku. Přidá se několik kapek škrobového roztoku (4.5) a v
titraci se pokračuje, dokud není roztok bezbarvý.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah kyseliny mravenčí, mravenčanů a dalších oxidovatelných nečistot
vyjádřený v procentech jako kyselina mravenčí je dán vzorcem:
+-- --+
2,3b | 100a |
----- x | ------- - V |
m0 | b |
+- -+
kde:
a - molární koncentrace manganistanu draselného,
b - molární koncentrace thiosíranu sodného,
m0 - počáteční hmotnost odebraného vzorku (g),
V - objem thiosíranu sodného o koncentraci 0,1 mol/l
spotřebovaného při titraci (ml).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 5 mg na 100 g vzorku.
8. Poznámky
8.1. 11,3 ml roztoku thiosíranu sodného o koncentraci 0,1 mol/l
odpovídá 0,2 % kyseliny mravenčí v 10 g vzorku.
8.2. Pokud nejsou přítomny žádné mravenčany, bude spotřeba 20 ml, ale
pokud je přítomno více než 0,27 % hmotnostních kyseliny mravenčí,
nebude přebytek manganistanu draselného dostatečný a při titraci se
spotřebuje stálý minimální objem 8 ml. V tomto případě se stanovení
zopakuje s menším množstvím vzorku.
Příl.26
Metody stanovení netěkavých látek v kyselině propionové
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví netěkavé látky v kyselině propionové (E 280).
2. Definice
Obsahem netěkavých látek v kyselině propionové se rozumí obsah
netěkavých látek stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Vzorek se odpaří a poté suší při teplotě (103 +/- 2) st. C a zbytek se
stanoví vážením.
4. Přístroje a pomůcky
4.1. Odpařovací miska porcelánová nebo platinová o dostatečném objemu,
aby pojala 100 g vzorku.
4.2. Sušárna, elektricky vyhřívaná, regulovaná termostatem na (103 +/-
2) st. C.
4.3. Analytické váhy.
4.4. Vroucí vodní lázeň.
4.5. Exsikátor obsahující čerstvě aktivovaný silikagel nebo
odpovídající vysoušedlo s indikátorem vlhkosti.
5. Postup
Do předem vysušené a zvážené misky (4.1) se naváží 100 g vzorku
kyseliny propionové s přesností na 0,1 g. Odpařuje se na vroucí vodní
lázni (4.4) v digestoři. Po odpaření veškeré kyseliny propionové se
miska umístí na jednu hodinu do sušárny (4.2) při teplotě (103 +/- 2)
st. C, potom do exsikátoru a nechá se vychladnout a poté se zváží.
Zahřívání, vychladnutí a vážení se opakuje, dokud není rozdíl mezi
dvěma po sobě jdoucími váženími menší než 0,5 mg. Pokud se hmotnost
zvýší, použije se při výpočtu nejnižší zaznamenaná hodnota.
6. Vyjádření výsledků
6.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah netěkavých látek vypočítaný v procentech vzorku je dán vzorcem:
100 x m1
---------
m0
kde:
m1 - hmotnost zbytku po odpaření (g),
m0 - hmotnost odebraného vzorku (g).
6.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 5 mg na 100 g vzorku.
Příl.27
Metoda stanovení úbytku hmotnosti sušením u dusitanu sodného
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví úbytek hmotnosti sušením u dusitanu sodného (E
250).
2. Definice
Obsahem vlhkosti v dusitanu sodném se rozumí úbytek hmotnosti sušením
stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Úbytku hmotnosti sušením se dosáhne zahříváním v sušárně při teplotě
(103 +/- 2) st. C, vážením a výpočtem úbytku hmotnosti.
4. Přístroje a pomůcky
4.1. Sušárna, elektricky vyhřívaná, regulovaná termostatem na (103 +/-
2) st. C.
4.2. Miska na vážení, s plochým dnem, skleněná, o průměru 60 až 80 mm a
hloubce alespoň 25 mm, s volným víčkem.
4.3. Exsikátor obsahující čerstvě aktivovaný silikagel nebo
odpovídající vysoušedlo s indikátorem obsahu vlhkosti.
4.4. Analytické váhy.
5. Postup
Z misky na vážení (4.2) se sejme víčko a miska i víčko se hodinu
zahřívají v sušárně (4.1) při (103 +/- 2) st. C. Miska (4.2) se
přikryje víčkem, umístí se do exsikátoru (4.3) a nechá se vychladnout
na teplotu místnosti. Přikrytá miska (4.2) se zváží s přesností na 10
mg. Do misky s víčkem se s přesností na 10 mg naváží asi 10 g vzorku.
Víčko se sejme a miska (4.2) i víčko se umístí na jednu hodinu do
sušárny (4.1) při teplotě (103 +/- 2) st. C. Miska se znovu přikryje
víčkem a nechá se v exsikátoru (4.3) vychladnout na teplotu místnosti.
Zváží se s přesností na 10 mg. Zahřívání, vychladnutí a vážení se
opakuje, dokud rozdíl mezi dvěma po sobě jdoucími váženími není menší
než 10 mg. Pokud se hmotnost zvýší, použije se při výpočtu nejnižší
zaznamenaná hodnota.
6. Vyjádření výsledků
6.1. Vzorec a metoda výpočtu
Úbytek hmotnosti sušením počítaná jako procento hmotnosti vzorku je
dána vzorcem:
100 x (m2 - m3)
----------------
(m2 - m1)
kde:
m1 - hmotnost misky (g),
m2 - hmotnost misky a vzorku před sušením (g),
m3 - hmotnost misky a vzorku po vysušení (g).
6.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 100 mg na 100 g vzorku.
Příl.28
Metoda pro důkaz vyššího než mezního množství kyseliny salicylové v
ethyl-4-hydroxybenzoátu sodném, ethyl-4-hydroxybenzoátu sodném,
propyl-4-hydroxybenzoátu, propyl-4-hydroxybenzoátu sodném,
methyl-4-hydroxybenzoátu a methyl-4-hydroxybenzoátu sodném
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se zjistí přítomnost kyseliny salicylové v
ethyl-4-hydroxybenzoátu (E 214), propyl-4-hydroxybenzoátu (E 216) a
methyl-4-hydroxybenzoátu (E 218) a jejich sodných solích (E 215, E 217,
E 219).
2. Definice
Zjištěním přítomnosti kyseliny salicylové v mezní koncentraci se rozumí
výsledek důkazu vyššího než mezního množství stanovený předepsanou
metodou.
3. Podstata metody
Reakcí síranu amonno-železitého s roztokem vzorku vznikne fialové
zabarvení. Jeho intenzita se porovnává s intenzitou zabarvení vzniklou
reakcí srovnávacího roztoku.
4. Reakční činidla
4.1. Roztok síranu amonno-železitého, 0,2%: připraví se rozpuštěním 0,2
g dodekahydrátu síranu amonno-železitého v 50 ml vody, přidáním 10 ml
10 obj. % kyseliny dusičné, a zředěním vodou na 100 ml.
4.2. Ethanol, 95 obj. %.
4.3. Roztok kyseliny salicylové, 0,1 g/l.
4.4. Kyselina sírová, 1 mol/l.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Nesslerovy válce s dělením na 50 ml s celkovým objemem přibližně
60 ml.
6. Postup
6.1. Vzorky ethyl-, propyl a methyl-4-hydroxybenzoátu.
6.1.1. S přesností na 1 mg se naváží 0,1 g vzorku a rozpustí se v 10 ml
95% ethanolu (4.2). Roztok se převede to odměrného Nesslerova válce
(5.1) a zředí se vodou na 50 ml. Zamíchá se a za míchání se přidá 1 g
síranu amonno-železitého (4.1). Nechá se minutu stát.
6.1.2. Současně se zopakováním postupu 6.1.1 připraví srovnávací
roztok, ale 0,1 g vzorku se nahradí 1 ml roztoku kyseliny salicylové
(4.3).
6.1.3. Zabarvení roztoku vzorku se porovná se zabarvením srovnávacího
roztoku.
6.2. Vzorky sodných solí ethyl-, propyl a methyl-4-hydroxybenzoátu.
6.2.1. Zopakuje se postup 6.1.1, před zředěním na 50 ml se provede
okyselení kyselinou sírovou (4.4) o koncentraci 1 mol/l na pH 5.
6.2.2. Zopakuje se postup 6.1.2.
6.2.3. Zopakuje se postup 6.1.3.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vyhodnocení důkazu nadlimitního množství
Pokud je načervenale fialová barva ve zkumavce s roztokem vzorku
intenzivnější než barva ve zkumavce se srovnávacím vzorkem, je zkouška
pozitivní a vzorek obsahuje více než 0,1 % kyseliny salicylové.
7.2. Citlivost
Mez detekce je 30 mg kyseliny salicylové na 100 g vzorku.
7.3. Poznámky
Výsledky dvou důkazů nadlimitního množství prováděných současně nebo
rychle za sebou se stejným vzorkem a stejným pracovníkem za stejných
podmínek musí být stejné.
Příl.29
Metoda stanovení volné kyseliny octové v dioctanu sodném
1. Předmět a oblast použití Touto metodou se stanoví kyselina octová v
dioctanu sodném (E 262).
2. Definice
Obsahem kyseliny octové se rozumí obsah kyseliny octové stanovený
předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Přímá titrace kyseliny octové ve vzorku odměrným roztokem hydroxidu
sodného za použití fenolftaleinu jako indikátoru.
4. Reakční činidla
4.1. 1% roztok fenolftaleinu v ethanolu.
4.2. Hydroxid sodný, 1 mol/l.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Analytické váhy.
6. Postup
S přesností na 1 mg se naváží asi 3 g vzorku a rozpustí se v asi 50 ml
vody. Přidají se dvě nebo tři kapky roztoku fenolftaleinu (4.1) a
titruje se hydroxidem sodným (4.2) o koncentraci 1 mol/l, dokud červené
zabarvení nepřetrvá 5 s.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah kyseliny octové v procentech hmotnosti vzorku je dán vzorcem:
6,005 x V x c
--------------
m0
kde:
V - spotřebovaný objem hydroxidu sodného (ml),
c - koncentrace roztoku hydroxidu sodného (mol/l),
m0 - počáteční hmotnost odebraného vzorku (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 500 mg na 100 g vzorku.
8. Poznámka
K titraci 3 g vzorku obsahujícího 40 % kyseliny octové je potřeba 20 ml
hydroxidu sodného o koncentraci 1 mol/l.
Příl.30
Metoda stanovení octanu sodného v dioctanu sodném
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví octan sodný a voda, vyjádřené jako octan
sodný, v dioctanu sodném (E 262).
2. Definice
Obsahem octanu sodného se rozumí obsah octanu sodného a vody
vyjádřených jako octan sodný stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Vzorek se rozpustí v ledové kyselině octové a titruje se odměrným
roztokem kyseliny chloristé při použití krystalové violeti jako
indikátoru
.
4. Činidla
4.1. Ledová kyselina octová (p20 = 1,049 g/ml), pro bezvodé titrace,
4.2. Krystalová violeť (C.I. 42555), 0,2 hmot. % roztok v ledové
kyselině octové, číslo.
4.3. Hydrogenftalát draselný,
4.4. Anhydrid kyseliny octové,
4.5. Kyselina chloristá o koncentraci 0,1 mol/l, v ledové kyselině
octové. Musí být připravena a standardizována následujícím způsobem: Do
1000 ml odměrné baňky se skleněnou zabroušenou zátkou se naváží P (g)
roztoku kyseliny chloristé. Množství P se vypočte ze vzorce:
1004,6
P = -------
m
kde
m je koncentrace kyseliny chloristé v hmotnostních
procentech stanovená alkalimetrickou titrací (nejvhodnější
je koncentrace 70 až 72 hmot. %). Přidá se asi 100 ml
ledové kyseliny octové a poté postupně v malých dávkách
množství Q (g) anhydridu kyseliny octové. Během přidávání
se směs neustále míchá a chladí. Množství Q se může
vypočítat ze vzorce:
(567 x P) - 5695
Q = -------------------
a
kde P je navážené množství kyseliny chloristé a a je koncentrace
anhydridu kyseliny octové v hmot. %. Baňka se uzavře zátkou a nechá se
24 hodin stát na temném místě, poté se přidá dostatečné množství ledové
kyseliny octové, aby se získalo 1000 ml roztoku. Roztok připravený
touto cestou je prakticky bezvodý. Roztok se standardizuje
hydrogenftalátem draselným následujícím způsobem:
S přesností na 0,1 mg se naváží asi 0,2 g hydrogenftalátu draselného
předem vysušeného 2 hodiny při 110 st. C a v titrační baňce se za
mírného zahřívání rozpustí v 25 ml ledové kyseliny octové. Ochladí se,
přidají se dvě kapky 0,2% roztoku krystalové violeti (4.2) v ledové
kyselině octové a titruje se roztokem kyseliny chloristé, dokud se
barva indikátoru nezmění na světle zelenou. Za použití stejného objemu
rozpouštědel se provede slepá titrace a hodnota slepého pokusu se
odečte od hodnoty zjištěné při skutečném stanovení. Každých 20,42 mg
hydrogenftalátu draselného odpovídá 1 ml kyseliny chloristé o
koncentraci 0,1 mol/l.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Analytické váhy.
6. Postup
S přesností na 0,5 mg se naváží asi 0,2 g vzorku a rozpustí se v 50 ml
ledové kyseliny octové (4.1). Přidá se několik kapek indikátorového
roztoku krystalové violeti (4.2) a titruje se do světle zeleného
zabarvení odměrným roztokem kyseliny chloristé (4.5) o koncentraci 0,1
mol/l.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah octanu sodného, jak je definován v bodě 2 (definice), vyjádřený v
procentech hmotnosti vzorku, je dán vzorcem podle následujícího vzorce:
8,023 x V x c
---------------
m0
kde:
V - objem spotřebovaného odměrného roztoku kyseliny
chloristé (4.5) (ml),
c - molární koncentrace roztoku kyseliny chloristé (4.5),
m0 - hmotnost odebraného vzorku (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení, prováděných současně nebo rychle
po sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek
nesmí být větší než 1,5 g na 100 g vzorku.
8. Poznámka
Činidla používaná v této metodě jsou toxická a vyžadují opatrné
zacházení.
Příl.31
Metoda pro důkaz vyššího než mezního množství aldehydů v kyselině
sorbátu v sorbanu sodném, draselném a vápenatém a v kyselině propionové
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se zjistí přítomnost aldehydů vyjádřených jako
formaldehyd
- v kyselině sorbové (E 200),
- v sorbátu sodném, draselném a vápenatém (E 201, E 202, E 203),
- v kyselině propionové (E 280).
2. Definice
Zjištěním přítomnosti aldehydů v mezní koncentraci se rozumí výsledek
důkazu nadlimitního množství stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Aldehydy ve zkušebním roztoku a formaldehyd ve srovnávacím roztoku
reagují se Schiffovým činidlem za vzniku červeně zabarvených komplexů,
jejichž intenzity se porovnají.
4. Činidla
4.1. Roztok formaldehydu (0,01 mg/ml): připraví se zředěním
koncentrovaného roztoku formaldehydu (400 mg/ml).
4.2. Schiffovo činidlo.
5. Postup
5.1. S přesností na 1 mg se naváží asi 1 g vzorku, přidá se 100 ml vody
a protřepe se. V případě potřeby se roztok zfiltruje a k 1 ml filtrátu
nebo vzorku se přidá 1 ml Schiffova činidla (4.2). Současně se k 1 ml
srovnávacího roztoku formaldehydu přidá 1 ml Schiffova činidla (4.2).
5.2. Zabarvení roztoku vzorku se porovná se zabarvením srovnávacího
roztoku.
6. Vyjádření výsledků
6.1. Vyhodnocení důkazu nadlimitního množství Pokud je červené
zabarvení ve zkumavce s roztokem vzorku intenzivnější než zabarvení ve
zkumavce se srovnávacím roztokem, je zkouška pozitivní a vzorek
obsahuje více než 0,1 % aldehydů vyjádřených jako formaldehyd.
6.2. Citlivost
Mezí detekce této zkoušky je 30 mg formaldehydu na 100 g vzorku.
6.3. Poznámky
Výsledky dvou důkazů nadlimitního množství, které jsou prováděny
současně nebo rychle po sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za
stejných podmínek musí být stejné.
Příl.32
Metoda stanovení peroxidového čísla lecithinů
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví peroxidové číslo lecithinů (E 322).
2. Definice
Peroxidovým číslem lecithinů se rozumí výsledek stanovený předepsanou
metodou.
3. Podstata metody
Oxidace jodidu draselného peroxidy lecitinu a titrace uvolněného jodu
odměrným roztokem thiosíranu sodného.
4. Reakční činidla
4.1. Ledová kyselina octová.
4.2. Chloroform.
4.3. Jodid draselný.
4.4. Thiosíran sodný, 0,1 mol/l nebo 0,01 mol/l.
4.5. Roztok škrobu (asi 1% ).
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Analytické váhy.
5.2. Aparatura, viz obrázek, která se skládá ze:
5.2.1. 100 ml zábrusové baňky s kulatým dnem;
5.2.2. zpětného chladiče;
5.2.3. skleněné trubice, 250 mm dlouhé s vnitřním průměrem 22 mm, se
zábrusem;
mikrokádinky o vnějších rozměrech - průměr 20 mm a výška 35 až 50 mm.
6. Postupy
6.1. Do 100 ml baňky (4.1) se nalije 10 ml ledové kyseliny octové (4.1)
a 10 ml chloroformu (4.2). Nasadí se skleněná trubice (5.2.3) a zpětný
chladič (5.2.2) a směs se mírně vaří 2 minuty, aby se vypudil veškerý
rozpuštěný vzduch. 1 g jodidu draselného (4.3) se rozpustí v 1,3 ml
vody a tento roztok se přidá ke směsi v baňce (5.2.1), přitom se dbá na
to, aby se nepřerušil var.
Pokud se v této fázi objeví žluté zabarvení, musí být stanovení zrušeno
a musí být zopakováno s čerstvými činidly.
6.2. S přesností na 1 mg se naváží asi 1 g vzorku a po dalších dvou
minutách varu se navážený vzorek přidá k obsahu baňky (5.2.1), opět se
musí dbát na to, aby se nepřerušil var. Proto je vzorek umístěn v
mikrokádince (5.2.4) s vhodně tvarovaným dnem, jak je zobrazeno na
schématu, která může být spuštěna skleněnou trubicí pomocí skleněné
tyčinky (5.2.3). Chladič (5.2.2) může být na krátký čas odstraněn. Ve
varu se pokračuje další tři až čtyři minuty. Zahřívání se skončí a
ihned se odpojí chladič (5.2.2). Skleněnou trubicí (5.2.3) se rychle
přidá 50 ml vody. Skleněná trubice (5.2.3) se odstraní a baňka (5.2.1)
se pod vodovodem ochladí na teplotu místnosti. Titruje se thiosíranem
sodným (0,1 mol/l nebo 0,01 mol/l) (4.4), dokud vodná vrstva nezmění
barvu na světle žlutou. Přidá se 1 ml roztoku škrobu (4.5) a v titraci
se pokračuje, dokud nezmizí modré zbarvení. Baňka (5.2.1) se během
titrace důkladně protřepává, aby se zajistila úplná extrakce jodu z
nevodné vrstvy.
6.3. Hodnota slepé titrace se získá zopakováním celého postupu 6.1 a
6.2, ale bez přidání vzorku.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a metoda výpočtu Peroxidové číslo vzorku v
miliekvivalentech na kilogram je dáno vzorcem:
1000 x a x (V1 - V2)
--------------------
m0
kde:
V1 - objem roztoku thiosíranu spotřebovaného při titraci
vzorku (6.2) (ml),
V2 - objem roztoku thiosíranu spotřebovaného při titraci
slepého vzorku (6.3) (ml),
a - koncentrace thiosíranu sodného (mol/l),
m0 - počáteční hmotnost odebraného vzorku (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nemá
být větší než 0,5 (vyjádřeno jako peroxidové číslo v miliekvivalentech
na kilogram vzorku).
8. Poznámky
8.1. Volba koncentrace použitého thiosíranu sodného závisí na
očekávaném výsledku titrace. Pokud se spotřebuje méně než 0,5 ml
roztoku thiosíranu sodného o koncentraci 0,1 mol/l, opakuje se
stanovení s použitím roztoku thiosíranu sodného o koncentraci 0,01
mol/l.
8.2. Stanovení by nemělo být prováděno na silném světle.
Grafické znázornění přístroje pro stanovení
peroxidového čísla v lecitinech
Příl.33
Metoda stanovení látek nerozpustných v toluenu obsažených v lecithinech
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví látky nerozpustné v toluenu obsažené v
lecithinech (E 322).
2. Definice
Obsahem látek nerozpustných v toluenu se rozumí obsah látek
nerozpustných v toluenu stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody Vzorek se rozpustí v toluenu, zfiltruje se a zbytek
se vysuší a zváží.
4. Reakční činidla
4.1. Toluen
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Kelímek s fritou, objem 30 ml, porozita G3 nebo ekvivalentní.
5.2. Sušárna, elektricky vyhřívaná a regulovaná termostatem na (103 +/-
2) st. C.
5.3. Vodní lázeň, pracující při teplotě nepřevyšující 60 st. C.
5.4. Exsikátor obsahující čerstvě aktivovaný silikagel nebo
ekvivalentní vysoušedlo s indikátorem obsahu vlhkosti.
5.5. 500 ml kuželová baňka.
5.6. Vývěva.
5.7. Analytické váhy.
6. Postup
6.1. Kelímek o obsahu 30 ml s fritou (5.1) se vysuší v sušárně při (103
+/- 2) st. C (5.2). Kelímek se přenese do exsikátoru (5.4), nechá se
vychladnout a poté se zváží.
6.2. Vzorek lecithinů se po případném zahřátí na vodní lázni (5.3)
důkladně promíchá. Do kuželové baňky (5.5) se s přesností na 1 mg
opatrně naváží asi 10 g vzorku. Přidá se 100 ml toluenu (4.1) a směs se
krouživým pohybem promíchává, dokud se veškerý lecithin zjevně
nerozpustí. Roztok se zfiltruje přes kelímek s fritou (5.1). Kuželová
baňka (5.5) se vypláchne 25 ml toluenu (4.1) a výplachy se prolijí
kelímkem (5.1). Tento postup se zopakuje s dalšími 25 ml toluenu (4.1).
Přebytek toluenu se z kelímku (5.1) odstraní odsátím.
6.3. Kelímek (5.1) se vysuší v sušárně (5.2) dvě hodiny při (103 +/- 2)
st. C. Umístí se do exsikátoru (5.4) a nechá se vychladnout. Po
vychlazení se kelímek se zbytkem zváží.
6.4. Postup 6.3 se opakuje, dokud není rozdíl mezi dvěma po sobě
jdoucími váženími menší než 0,5 mg. Pokud se hmotnost zvýší, použije se
při výpočtu nejnižší zaznamenaná hodnota.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a metoda výpočtu Obsah látek nerozpustných v toluenu je dán
vzorcem:
100 (m2 - m1)
--------------
m0
kde:
m1 - hmotnost prázdného kelímku (6.1) (g),
m2 - hmotnost kelímku a zbytku (6.4) (g),
m0 - hmotnost odebraného vzorku (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nemá
být větší než 30 mg na 100 g vzorku.
Příl.34
Metoda pro důkaz vyššího než mezního množství redukujících látek v
mléčnanu sodném, draselném a vápenatém
1. Předmět a oblast použití
Zkouška slouží ke kvalitativnímu důkazu redukujících látek
- v mléčnanu sodném (E 325),
- v mléčnanu draselném (E 326),
- v mléčnanu vápenatém (E 327).
2. Definice
Důkazem redukujících látek se rozumí výsledek důkazu nadlimitního
množství stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Fehlingův roztok je redukován látkami s redukční schopností. Takovými
látkami jsou obvykle redukující cukry.
4. Reakční činidla
4.1. Fehlingův roztok A: 6,93 g pentahydrátu síranu měďnatého se
rozpustí ve vodě a objem se doplní do 100 ml vodou.
4.2. Fehlingův roztok B: 34,6 g vinanu draselno-sodného a 10 g
hydroxidu sodného se rozpustí ve vodě a objem se doplní do 100 ml
vodou.
5. Postupy
S přesností na 1 mg se naváží asi 1 g vzorku a rozpustí se v 10 ml
teplé vody. Přidají se 2 ml Fehlingova roztoku A (4.1) a 2 ml
Fehlingova roztoku B (4.2), poté se směs minutu povaří a sleduje se,
zda dojde ke změně barvy. Síran vápenatý, který se někdy vysráží,
stanovení neovlivní.
6. Vyjádření výsledků
6.1. Vyhodnocení důkazu nadlimitního množství
Pokud po povaření (5) dojde ke změně barvy, je zkouška pozitivní a
přítomnost redukčních látek je prokázána.
6.2. Citlivost
Mezí detekce redukujících látek je 100 mg glukosy na 100 g vzorku.
6.3. Poznámky
6.3.1. Výsledky dvou důkazů nadlimitního množství prováděných současně
nebo rychle po sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných
podmínek musí být stejné.
6.3.2. Oba Fehlingovy roztoky reagují v případě, že jsou ve vzorku
přítomny 2 % glukózy.
Příl.35
Metoda stanovení těkavých kyselin v kyselině orthofosforečné
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví těkavé kyseliny, vyjádřené jako kyselina
octová, v kyselině orthofosforečné (E 338).
2. Definice
Obsahem těkavých kyselin se rozumí obsah těkavých kyselin, vyjádřených
jako kyselina octová stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Do vzorku se přidá voda a roztok se destiluje. Destilát se titruje
odměrným roztokem hydroxidu sodného. Obsah kyselin se vyjádří jako
kyselina octová.
4. Reakční činidla
4.1. 1% roztok fenolftaleinu v ethanolu.
4.2. Hydroxid sodný, 0,01 mol/l.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Destilační aparatura s odlučovačem kapek.
6. Postup
S přesností na 50 mg se naváží asi 60 g vzorku a navážený vzorek a 75
ml čerstvě převařené a ochlazené vody se vpraví do destilační baňky
opatřené odlučovačem kapek (5.1). Promíchá se a poté se předestiluje
asi 50 ml roztoku.
Destilát se titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného (4.2) o
koncentraci 0,01 mol/l, za použití fenolftaleinu (4.1) jako indikátoru.
Titrace pokračuje, dokud první červené zabarvení roztoku nepřetrvá 10
s.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah těkavých kyselin, vyjádřených v miligramech na kilogram kyseliny
octové, je dán vzorcem:
600 x V
---------
m0
kde:
V - objem hydroxidu sodného o koncentraci 0,01 mol/l
spotřebovaného při titraci (ml),
m0 - hmotnost vzorku kyseliny orthofosforečné (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 1 mg na 100 g vzorku.
Příl.36
Metoda pro důkaz vyššího než mezního množství dusičnanů v kyselině
orthofosforečné
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se zjistí přítomnosti dusičnanů v kyselině
orthofosforečné (E 338).
2. Definice
Důkazem přítomnosti dusičnanů, vyjádřených jako dusičnan sodný se
rozumí výsledek důkazu nadlimitního množství stanovený předepsanou
metodou.
3. Podstata metody
Vzorek se přidá do roztoku indigokarmínu v prostředí koncentrované
kyseliny sírové. Původní modré zabarvení zmizí působením oxidujících
látek včetně dusičnanů.
4. Reakční činidla
4.1. Roztok indigokarmínu, 0,18% : 0,18 g natrium-indigotinsulfonátu se
rozpustí ve vodě a doplní se do 100 ml vodou.
4.2. Roztok chloridu sodného, 0,05%.
4.3. Koncentrovaná kyselina sírová (20 = 1,84 g/ml).
5. Postup
Odměří se 2 ml vzorku a zředí se roztokem chloridu sodného (4.2) na 10
ml. Přidá se 0,1 ml roztoku indigokarmínu (4.1) a poté se pomalu
přidává 10 ml koncentrované kyseliny sírové (4.3), během přidávání se
chladí. Pozoruje se, zda modré zbarvení roztoku přetrvá pět minut.
6. Vyjádření výsledků
6.1. Vyhodnocení důkazu nadlimitního množství
Pokud modré zabarvení během pěti minut zmizí, je zkouška pozitivní a
obsah oxidujících látek, vyjádřených jako dusičnan sodný, je vyšší než
5 mg/kg.
6.2. Poznámky
6.2.1. Provede se slepý pokus.
6.2.2. Výsledky dvou důkazů nadlimitního množství, prováděných současně
nebo rychle po sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných
podmínek musí být stejné.
6.2.3. Roztok indigokarmínu starší než 60 dní by se neměl používat.
6.2.4. Pokud se získá pozitivní výsledek, může vzorek obsahovat
dusičnany a další oxidující látky a zkouška musí být zopakována podle
metody ISO 3709 (1976) "Kyselina fosforečná pro průmyslové použití
(včetně potravin) - stanovení obsahu oxidů dusíku spektrofotometrickou
metodou s 3,4-xylenolem".
Příl.37
Metody stanovení látek nerozpustných ve vodě přítomných v
orthofosforečnanu sodném, disodném a trisodném a orthofosforečnanu
draselném, didraselném a tridraselném
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví látky nerozpustné ve vodě
- v orthofosforečnanu sodném (E 339a),
- v orthofosforečnanu disodném (E 339b),
- v orthofosforečnanu trisodném (E 339 c),
- v orthofosforečnanu draselném (E 340 a),
- v orthofosforečnanu didraselném (E 340b),
- v orthofosforečnanu tridraselném (E 340c).
2. Definice
Látkami nerozpustnými ve vodě se rozumí obsah látek nerozpustných ve
vodě stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Vzorek se rozpustí ve vodě a zfiltruje přes vhodný porcelánový kelímek.
Po promytí a vysušení se zbytek zváží a vypočte se jako obsah látek
nerozpustných ve vodě.
4. Přístroje a pomůcky
4.1. Kelímek s fritou, porozita G3 nebo ekvivalentní.
4.2. Exsikátor obsahující čerstvě aktivovaný silikagel s indikátorem
vlhkosti nebo odpovídající vysoušedlo s indikátorem vlhkosti.
4.3. Sušárna regulovaná termostatem na (103 +/- 2) st. C.
4.4. 400 ml polypropylenová kádinka.
4.5. Vroucí vodní lázeň.
5. Postup
S přesností na 10 mg se naváží asi 10 g vzorku fosforečnanu a v kádince
(4.4) se rozpustí ve 100 ml horké vody uvedením do varu a 15minutovým
zahříváním na vodní lázni (4.5). Roztok se zfiltruje vyčištěným,
vysušeným a zváženým kelímkem (4.1). Nerozpuštěný zbytek se promyje
horkou vodou. Kelímek se zbytkem se umístí do sušárny (4.3) a dvě
hodiny se suší při (103 +/- 2) st. C.
Kelímek se umístí do exsikátoru, nechá se vychladnout a poté se zváží.
Sušení, vychladnutí a vážení se opakuje, dokud není rozdíl dvou po sobě
jdoucích vážení menší než 0,5 mg. Zvýší-li se hmotnost, pak se použije
při výpočtu nejnižší zaznamenaná hodnota.
6. Vyjádření výsledků
6.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah látek nerozpustných ve vodě v % hmotnostních je dán vzorcem:
m1
-- x 100
m0
kde:
m1 - hmotnost zbytku po vysušení (g),
m0 - hmotnost odebraného vzorku (g).
6.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek
nemají být větší než 10 mg na 100 g vzorku.
Příl.38
Metody stanovení hodnoty pH potravinářských přídatných látek
1. Předmět a oblast použití
V této metodě jsou podány všeobecné pokyny pro stanovení hodnoty pH
potravinářských přídatných látek.
2. Definice
Hodnotou pH potravinářských přídatných látek se rozumí hodnota pH
stanovená předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Hodnota pH vodného roztoku rozpuštěného nebo suspendovaného vzorku se
stanoví obvyklým způsobem pomocí skleněné elektrody, referenční
elektrody a pH metru.
4. Činidla
4.1. Přístroj se kalibruje pomocí následujícími tlumivými roztoky:
4.1.1. Tlumivý roztok, který má při 20 st. C pH 6,88, se skládá ze
stejných objemů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného o koncentraci
0,05 mol/l a hydrogenfosforečnanu sodného o koncentraci 0,05 mol/l.
4.1.2. Tlumivý roztok, který má při 20 st. C pH 4, je roztok
hydrogenftalátu draselného o koncentraci 0,05 mol/l.
4.1.3. Tlumivý roztok, který má při 20 st. C pH 9, je roztok roztoku
boritanu sodného o koncentraci 0,05 mol/l.
4.2. Nasycený roztok nebo roztok chloridu draselného o koncentraci 3
mol/l nebo jiný vhodný roztok předepsaný výrobcem elektrody, k naplnění
referenční elektrody.
4.3. Destilovaná voda bez oxidu uhličitého, která má pH 5 až 6.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. pH metr s přesností 0,01 jednotek pH.
5.2. Elektrody, kombinovaná skleněná elektroda, nebo jednoduchá
skleněná elektroda a referenční elektrody s vhodnými svorkami pro
přichycení.
5.3. Magnetické míchadlo a topný element.
5.4. Teploměr, kalibrovaný v rozsahu 0 až 100 st. C.
6. Postup
6.1. Kalibrace pH metru
Skleněné elektrody se upevní podle pokynů výrobce. Hodnoty pH získané
pomocí elektrod se musí pravidelně kontrolovat porovnáním s tlumivými
roztoky o známé hodnotě pH.
Před vložením do roztoku vzorku/kalibračního roztoku se elektrody
opláchnou vodou a poté se jemně otřou měkkým hadříkem nebo opláchnou
vodou a poté dvakrát roztokem vzorku nebo kalibračního roztoku. Pokud
má vzorek hodnotu pH v kyselé oblasti, užijí se ke kontrole hodnoty pH
tlumivé roztoky o pH 4 (4.1.2) a pH 6,88 (4.1.1). Pokud má zkoušený
vzorek hodnotu pH v alkalické oblasti, použijí se pro kontrolu hodnoty
pH tlumivé roztoky o pH 9,22 (4.1.3) a pH 6,88 (4.1.1).
6.2. Měření roztoku vzorku
Koncentrace používaného vzorku nebo použitý postup přípravy vzorku je
předepsán v příslušných předpisech Evropských společenství pro
potravinářské přídatné látky.
Roztok vzorku se připraví podle pokynů za použití destilované vody
(4.3) a poté se za míchání upraví teplota na 20 st. C. Míchání se
přeruší, do roztoku se vloží skleněné elektrody a po dvou minutách se
odečte hodnota pH (5.1).
7. Vyjádření výsledků
7.1. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,05 jednotek pH.
8. Poznámka
Tato metoda je použitelná pouze v případě, kdy jsou předpisy Evropských
Společenství týkajícími se potravinářských přídatných látek stanoveny
požadavky na hodnotu pH potravinářských přídatných látek rozpuštěných
nebo suspendovaných ve vodě.
Příl.39
Referenční tabulky
Indexy lomu (n) roztoků sacharosy při 20 st. C^1)
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| n (20 Sacharosa|n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa|
| st. C) (%) |st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| 1,3330 0,009 |1,3365 2,436 | 1,3400 4,821 | 1,3435 7,164 | 1,3470 9,466 |
| 1,3331 0,078 |1,3366 2,505 | 1,3401 4,888 | 1,3436 7,230 | 1,3471 9,531 |
| 1,3332 0,149 |1,3367 2,574 | 1,3402 4,956 | 1,3437 7,296 | 1,3472 9,596 |
| 1,3333 0,218 |1,3368 2,642 | 1,3403 5,023 | 1,3438 7,362 | 1,3473 9,661 |
| 1,3334 0,288 |1,3369 2,711 | 1,3404 5,091 | 1,3439 7,429 | 1,3474 9,726 |
| 1,3335 0,358 |1,3370 2,779 | 1,3405 5,158 | 1,3440 7,495 | 1,3475 9,791 |
| 1,3336 0,428 |1,3371 2,848 | 1,3406 5,225 | 1,3441 7,561 | 1,3476 9,856 |
| 1,3337 0,498 |1,3372 2,917 | 1,3407 5,293 | 1,3442 7,627 | 1,3477 9,921 |
| 1,3338 0,567 |1,3373 2,985 | 1,3408 5,360 | 1,3443 7,693 | 1,3478 9,986 |
| 1,3339 0,637 |1,3374 3,053 | 1,3409 5,427 | 1,3444 7,759 | 1,3479 10,051 |
| 1,3340 0,707 |1,3375 3,122 | 1,3410 5,494 | 1,3445 7,825 | 1,3480 10,116 |
| 1,3341 0,776 |1,3376 3,190 | 1,3411 5,562 | 1,3446 7,891 | 1,3481 10,181 |
| 1,3342 0,846 |1,3377 3,259 | 1,3412 5,629 | 1,3447 7,957 | 1,3482 10,246 |
| 1,3343 0,915 |1,3378 3,327 | 1,3413 5,696 | 1,3448 8,023 | 1,3483 10,311 |
| 1,3344 0,985 |1,3379 3,395 | 1,3414 5,763 | 1,3449 8,089 | 1,3484 10,375 |
| 1,3345 1,054 |1,3380 3,463 | 1,3415 5,830 | 1,3450 8,155 | 1,3485 10,440 |
| 1,3346 1,124 |1,3381 3,532 | 1,3416 5,897 | 1,3451 8,221 | 1,3486 10,505 |
| 1,3347 1,193 |1,3382 3,600 | 1,3417 5,964 | 1,3452 8,287 | 1,3487 10,570 |
| 1,3348 1,263 |1,3383 3,668 | 1,3418 6,031 | 1,3453 8,352 | 1,3488 10,634 |
| 1,3349 1,332 |1,3384 3,736 | 1,3419 6,098 | 1,3454 8,418 | 1,3489 10,699 |
| 1,3350 1,401 |1,3385 3,804 | 1,3420 6,165 | 1,3455 8,484 | 1,3490 10,763 |
| 1,3351 1,470 |1,3386 3,872 | 1,3421 6,231 | 1,3456 8,550 | 1,3491 10,828 |
| 1,3352 1,540 |1,3387 3,940 | 1,3422 6,298 | 1,3457 8,615 | 1,3492 10,892 |
| 1,3353 1,609 |1,3388 4,008 | 1,3423 6,365 | 1,3458 8,681 | 1,3493 10,957 |
| 1,3354 1,678 |1,3389 4,076 | 1,3424 6,432 | 1,3459 8,746 | 1,3494 11,021 |
| 1,3355 1,747 |1,3390 4,144 | 1,3425 6,498 | 1,3460 8,812 | 1,3495 11,086 |
| 1,3356 1,816 |1,3391 4,212 | 1,3426 6,565 | 1,3461 8,878 | 1,3496 11,150 |
| 1,3357 1,885 |1,3392 4,279 | 1,3427 6,632 | 1,3462 8,943 | 1,3497 11,215 |
| 1,3358 1,954 |1,3393 4,347 | 1,3428 6,698 | 1,3463 9,008 | 1,3498 11,279 |
| 1,3359 2,023 |1,3394 4,415 | 1,3429 6,765 | 1,3464 9,074 | 1,3499 11,343 |
| 1,3360 2,092 |1,3395 4,483 | 1,3430 6,831 | 1,3465 9,139 | 1,3500 11,407 |
| 1,3361 2,161 |1,3396 4,550 | 1,3431 6,898 | 1,3466 9,205 | 1,3501 11,472 |
| 1,3362 2,230 |1,3397 4,618 | 1,3432 6,964 | 1,3467 9,270 | 1,3502 11,536 |
| 1,3363 2,299 |1,3398 4,686 | 1,3433 7,031 | 1,3468 9,335 | 1,3503 11,600 |
| 1,3364 2,367 |1,3399 4,753 | 1,3434 7,097 | 1,3469 9,400 | 1,3504 11,664 |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| n (20 Sacharosa|n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa|
| st. C) (%) |st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| 1,3505 11,728 |1,3560 15,207 | 1,3615 18,595 | 1,3670 21,896 | 1,3725 25,114 |
| 1,3506 11,792 |1,3561 15,269 | 1,3616 18,655 | 1,3671 21,955 | 1,3726 25,172 |
| 1,3507 11,856 |1,3562 15,332 | 1,3617 18,716 | 1,3672 22,014 | 1,3727 25,230 |
| 1,3508 11,920 |1,3563 15,394 | 1,3618 18,777 | 1,3673 22,073 | 1,3728 25,287 |
| 1,3509 11,984 |1,3564 15,456 | 1,3619 18,837 | 1,3674 22,132 | 1,3729 25,345 |
| 1,3510 12,048 |1,3565 15,518 | 1,3620 18,898 | 1,3675 22,192 | 1,3730 25,403 |
| 1,3511 12,112 |1,3566 15,581 | 1,3621 18,959 | 1,3676 22,251 | 1,3731 25,460 |
| 1,3512 12,176 |1,3567 15,643 | 1,3622 19,019 | 1,3677 22,310 | 1,3732 25,518 |
| 1,3513 12,240 |1,3568 15,705 | 1,3623 19,080 | 1,3678 22,369 | 1,3733 25,576 |
| 1,3514 12,304 |1,3569 15,767 | 1,3624 19,141 | 1,3679 22,428 | 1,3734 25,633 |
| 1,3515 12,368 |1,3570 15,829 | 1,3625 19,201 | 1,3680 22,487 | 1,3735 25,691 |
| 1,3516 12,431 |1,3571 15,891 | 1,3626 19,262 | 1,3681 22,546 | 1,3736 25,748 |
| 1,3517 12,495 |1,3572 15,953 | 1,3627 19,322 | 1,3682 22,605 | 1,3737 25,806 |
| 1,3518 12,559 |1,3573 16,016 | 1,3628 19,382 | 1,3683 22,664 | 1,3738 25,863 |
| 1,3519 12,623 |1,3574 16,078 | 1,3629 19,443 | 1,3684 22,723 | 1,3739 25,921 |
| 1,3520 12,686 |1,3575 16,140 | 1,3630 19,503 | 1,3685 22,781 | 1,3740 25,978 |
| 1,3521 12,750 |1,3576 16,201 | 1,3631 19,564 | 1,3686 22,840 | 1,3741 26,035 |
| 1,3522 12,813 |1,3577 16,263 | 1,3632 19,624 | 1,3687 22,899 | 1,3742 26,093 |
| 1,3523 12,877 |1,3578 16,325 | 1,3633 19,684 | 1,3688 22,958 | 1,3743 26,150 |
| 1,3524 12,940 |1,3579 16,387 | 1,3634 19,745 | 1,3689 23,017 | 1,3744 26,207 |
| 1,3525 13,004 |1,3580 16,449 | 1,3635 19,805 | 1,3690 23,075 | 1,3745 26,265 |
| 1,3526 13,067 |1,3581 16,511 | 1,3636 19,865 | 1,3691 23,134 | 1,3746 26,322 |
| 1,3527 13,131 |1,3582 16,573 | 1,3637 19,925 | 1,3692 23,193 | 1,3747 26,379 |
| 1,3528 13,194 |1,3583 16,634 | 1,3638 19,985 | 1,3693 23,251 | 1,3748 26,436 |
| 1,3529 13,258 |1,3584 16,696 | 1,3639 20,045 | 1,3694 23,310 | 1,3749 26,493 |
| 1,3530 13,321 |1,3585 16,758 | 1,3640 20,106 | 1,3695 23,369 | 1,3750 26,551 |
| 1,3531 13,384 |1,3586 16,819 | 1,3641 20,166 | 1,3696 23,427 | 1,3751 26,608 |
| 1,3532 13,448 |1,3587 16,881 | 1,3642 20,226 | 1,3697 23,486 | 1,3752 26,665 |
| 1,3533 13,511 |1,3588 16,943 | 1,3643 20,286 | 1,3698 23,544 | 1,3753 26,722 |
| 1,3534 13,574 |1,3589 17,004 | 1,3644 20,346 | 1,3699 23,603 | 1,3754 26,779 |
| 1,3535 13,637 |1,3590 17,066 | 1,3645 20,406 | 1,3700 23,661 | 1,3755 26,836 |
| 1,3536 13,700 |1,3591 17,127 | 1,3646 20,466 | 1,3701 23,720 | 1,3756 26,893 |
| 1,3537 13,763 |1,3592 17,189 | 1,3647 20,525 | 1,3702 23,778 | 1,3757 26,950 |
| 1,3538 13,826 |1,3593 17,250 | 1,3648 20,585 | 1,3703 23,836 | 1,3758 27,007 |
| 1,3539 13,890 |1,3594 17,311 | 1,3649 20,645 | 1,3704 23,895 | 1,3759 27,064 |
| 1,3540 13,953 |1,3595 17,373 | 1,3650 20,705 | 1,3705 23,953 | 1,3760 27,121 |
| 1,3541 14,016 |1,3596 17,434 | 1,3651 20,765 | 1,3706 24,011 | 1,3761 27,178 |
| 1,3542 14,079 |1,3597 17,496 | 1,3652 20,825 | 1,3707 24,070 | 1,3762 27,234 |
| 1,3543 14,141 |1,3598 17,557 | 1,3653 20,884 | 1,3708 24,128 | 1,3763 27,291 |
| 1,3544 14,204 |1,3599 17,618 | 1,3654 20,944 | 1,3709 24,186 | 1,3764 27,348 |
| 1,3545 14,267 |1,3600 17,679 | 1,3655 21,004 | 1,3710 24,244 | 1,3765 27,405 |
| 1,3546 14,330 |1,3601 17,741 | 1,3656 21,063 | 1,3711 24,302 | 1,3766 27,462 |
| 1,3547 14,393 |1,3602 17,802 | 1,3657 21,123 | 1,3712 24,361 | 1,3767 27,518 |
| 1,3548 14,456 |1,3603 17,863 | 1,3658 21,183 | 1,3713 24,419 | 1,3768 27,575 |
| 1,3549 14,518 |1,3604 17,924 | 1,3659 21,242 | 1,3714 24,477 | 1,3769 27,632 |
| 1,3550 14,581 |1,3605 17,985 | 1,3660 21,302 | 1,3715 24,535 | 1,3770 27,688 |
| 1,3551 14,644 |1,3606 18,046 | 1,3661 21,361 | 1,3716 24,593 | 1,3771 27,745 |
| 1,3552 14,707 |1,3607 18,107 | 1,3662 21,421 | 1,3717 24,651 | 1,3772 27,802 |
| 1,3553 14,769 |1,3608 18,168 | 1,3663 21,480 | 1,3718 24,709 | 1,3773 27,858 |
| 1,3554 14,832 |1,3609 18,229 | 1,3664 21,540 | 1,3719 24,767 | 1,3774 27,915 |
| 1,3555 14,894 |1,3610 18,290 | 1,3665 21,599 | 1,3720 24,825 | 1,3775 27,971 |
| 1,3556 14,957 |1,3611 18,351 | 1,3666 21,658 | 1,3721 24,883 | 1,3776 28,028 |
| 1,3557 15,019 |1,3612 18,412 | 1,3667 21,718 | 1,3722 24,941 | 1,3777 28,084 |
| 1,3558 15,082 |1,3613 18,473 | 1,3668 21,777 | 1,3723 24,998 | 1,3778 28,141 |
| 1,3559 15,144 |1,3614 18,534 | 1,3669 21,836 | 1,3724 25,056 | 1,3779 28,197 |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| n (20 Sacharosa|n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa|
| st. C) (%) |st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| 1,3780 28,253 |1,3835 31,317 | 1,3890 34,310 | 1,3945 37,233 | 1,4000 40,091 |
| 1,3781 28,310 |1,3836 31,372 | 1,3891 34,363 | 1,3946 37,286 | 1,4001 40,142 |
| 1,3782 28,366 |1,3837 31,428 | 1,3892 34,417 | 1,3947 37,338 | 1,4002 40,194 |
| 1,3783 28,422 |1,3838 31,482 | 1,3893 34,471 | 1,3948 37,391 | 1,4003 40,245 |
| 1,3784 28,479 |1,3839 31,537 | 1,3894 34,524 | 1,3949 37,443 | 1,4004 40,296 |
| 1,3785 28,535 |1,3840 31,592 | 1,3895 34,578 | 1,3950 37,495 | 1,4005 40,348 |
| 1,3786 28,591 |1,3841 31,647 | 1,3896 34,632 | 1,3951 37,548 | 1,4006 40,399 |
| 1,3787 28,648 |1,3842 31,702 | 1,3897 34,685 | 1,3952 37,600 | 1,4007 40,450 |
| 1,3788 28,704 |1,3843 31,757 | 1,3898 34,739 | 1,3953 37,653 | 1,4008 40,501 |
| 1,3789 28,760 |1,3844 31,812 | 1,3899 34,793 | 1,3954 37,705 | 1,4009 40,553 |
| 1,3790 28,816 |1,3845 31,867 | 1,3900 34,846 | 1,3955 37,757 | 1,4010 40,604 |
| 1,3791 28,872 |1,3846 31,922 | 1,3901 34,900 | 1,3956 37,810 | 1,4011 40,655 |
| 1,3792 28,928 |1,3847 31,976 | 1,3902 34,953 | 1,3957 37,862 | 1,4012 40,706 |
| 1,3793 28,984 |1,3848 32,031 | 1,3903 35,007 | 1,3958 37,914 | 1,4013 40,757 |
| 1,3794 29,040 |1,3849 32,086 | 1,3904 35,060 | 1,3959 37,967 | 1,4014 40,808 |
| 1,3795 29,096 |1,3850 32,140 | 1,3905 35,114 | 1,3960 38,019 | 1,4015 40,860 |
| 1,3796 29,152 |1,3851 32,195 | 1,3906 35,167 | 1,3961 38,071 | 1,4016 40,911 |
| 1,3797 29,208 |1,3852 32,250 | 1,3907 35,220 | 1,3962 38,123 | 1,4017 40,962 |
| 1,3798 29,264 |1,3853 32,304 | 1,3908 35,274 | 1,3963 38,175 | 1,4018 41,013 |
| 1,3799 29,320 |1,3854 32,359 | 1,3909 35,327 | 1,3964 38,228 | 1,4019 41,064 |
| 1,3800 29,376 |1,3855 32,414 | 1,3910 35,380 | 1,3965 38,280 | 1,4020 41,115 |
| 1,3801 29,432 |1,3856 32,468 | 1,3911 35,434 | 1,3966 38,332 | 1,4021 41,166 |
| 1,3802 29,488 |1,3857 32,523 | 1,3912 35,487 | 1,3967 38,384 | 1,4022 41,217 |
| 1,3803 29,544 |1,3858 32,577 | 1,3913 35,540 | 1,3968 38,436 | 1,4023 41,268 |
| 1,3804 29,600 |1,3859 32,632 | 1,3914 35,593 | 1,3969 38,488 | 1,4024 41,318 |
| 1,3805 29,655 |1,3860 32,686 | 1,3915 35,647 | 1,3970 38,540 | 1,4025 41,369 |
| 1,3806 29,711 |1,3861 32,741 | 1,3916 35,700 | 1,3971 38,592 | 1,4026 41,420 |
| 1,3807 29,767 |1,3862 32,795 | 1,3917 35,753 | 1,3972 38,644 | 1,4027 41,471 |
| 1,3808 29,823 |1,3863 32,849 | 1,3518 35,806 | 1,3973 38,696 | 1,4028 41,522 |
| 1,3809 29,878 |1,3864 32,904 | 1,3919 35,859 | 1,3974 38,748 | 1,4029 41,573 |
| 1,3810 29,934 |1,3865 32,958 | 1,3920 35,912 | 1,3975 38,800 | 1,4030 41,623 |
| 1,3811 29,989 |1,3866 33,013 | 1,3921 35,966 | 1,3976 38,852 | 1,4031 41,674 |
| 1,3812 30,045 |1,3867 33,067 | 1,3922 36,019 | 1,3977 38,904 | 1,4032 41,725 |
| 1,3813 30,101 |1,3868 33,121 | 1,3923 36,072 | 1,3978 38,955 | 1,4033 41,776 |
| 1,3814 30,156 |1,3869 33,175 | 1,3924 36,125 | 1,3979 39,007 | 1,4034 41,826 |
| 1,3815 30,212 |1,3870 33,230 | 1,3925 36,178 | 1,3980 39,059 | 1,4035 41,877 |
| 1,3816 30,267 |1,3871 33,284 | 1,3926 36,231 | 1,3981 39,111 | 1,4036 41,928 |
| 1,3817 30,323 |1,3872 33,338 | 1,3927 36,284 | 1,3982 39,163 | 1,4037 41,978 |
| 1,3818 30,378 |1,3873 33,392 | 1,3928 36,337 | 1,3983 39,214 | 1,4038 42,029 |
| 1,3819 30,434 |1,3874 33,446 | 1,3929 36,389 | 1,3984 39,266 | 1,4039 42,080 |
| 1,3820 30,489 |1,3875 33,500 | 1,3930 36,442 | 1,3985 39,318 | 1,4040 42,130 |
| 1,3821 30,544 |1,3876 33,555 | 1,3931 36,495 | 1,3986 39,370 | 1,4041 42,181 |
| 1,3822 30,600 |1,3877 33,609 | 1,3932 36,548 | 1,3987 39,421 | 1,4042 42,231 |
| 1,3823 30,655 |1,3878 33,663 | 1,3933 36,601 | 1,3988 39,473 | 1,4043 42,282 |
| 1,3824 30,711 |1,3879 33,717 | 1,3934 36,654 | 1,3989 39,525 | 1,4044 42,332 |
| 1,3825 30,766 |1,3880 33,771 | 1,3935 36,706 | 1,3990 39,576 | 1,4045 42,383 |
| 1,3826 30,821 |1,3881 33,825 | 1,3936 36,759 | 1,3991 39,628 | 1,4046 42,433 |
| 1,3827 30,876 |1,3882 33,879 | 1,3937 36,812 | 1,3992 39,679 | 1,4047 42,484 |
| 1,3828 30,932 |1,3883 33,933 | 1,3938 36,865 | 1,3993 39,731 | 1,4048 42,534 |
| 1,3829 30,987 |1,3884 33,987 | 1,3939 36,917 | 1,3994 39,782 | 1,4049 42,585 |
| 1,3830 31,042 |1,3885 34,040 | 1,3940 36,970 | 1,3995 39,834 | 1,4050 42,635 |
| 1,3831 31,097 |1,3886 34,094 | 1,3941 37,023 | 1,3996 39,885 | 1,4051 42,685 |
| 1,3832 31,152 |1,3887 34,148 | 1,3942 37,075 | 1,3997 39,937 | 1,4052 42,736 |
| 1,3833 31,207 |1,3888 34,202 | 1,3943 37,128 | 1,3998 39,988 | 1,4053 42,786 |
| 1,3834 31,262 |1,3889 34,256 | 1,3944 37,180 | 1,3999 40,040 | 1,4054 42,836 |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| n (20 Sacharosa|n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa|
| st. C) (%) |st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| 1,4055 42,887 |1,4110 45,623 | 1,4165 48,302 | 1,4220 50,928 | 1,4275 53,501 |
| 1,4056 42,937 |1,4111 45,672 | 1,4166 48,350 | 1,4221 50,951 | 1,4276 53,548 |
| 1,4057 42,987 |1,4112 45,721 | 1,4167 48,399 | 1,4222 51,022 | 1,4277 53,594 |
| 1,4058 43,037 |1,4113 45,770 | 1,4168 48,447 | 1,4223 51,069 | 1,4278 53,640 |
| 1,1059 43,088 |1,4114 45,820 | 1,4169 48,495 | 1,4224 51,116 | 1,4279 53,686 |
| 1,4060 43,138 |1,4115 45,869 | 1,4170 48,543 | 1,4225 51,164 | 1,4280 53,733 |
| 1,4061 43,188 |1,4116 45,918 | 1,4171 48,591 | 1,4226 51,211 | 1,4281 53,779 |
| 1,4062 43,238 |1,4117 46,967 | 1,4172 48,639 | 1,4227 51,258 | 1,4282 53,825 |
| 1,4063 43,288 |1,4118 46,016 | 1,4173 48,687 | 1,4228 51,305 | 1,4283 53,871 |
| 1,4064 43,338 |1,4119 46,065 | 1,4174 48,735 | 1,4229 51,352 | 1,4284 53,918 |
| 1,4065 43,388 |1,4120 46,114 | 1,4175 48,784 | 1,4230 51,399 | 1,4285 53,964 |
| 1,4066 43,439 |1,4121 46,163 | 1,4176 48,832 | 1,4231 51,446 | 1,4286 54,010 |
| 1,4067 43,489 |1,4122 46,212 | 1,4177 48,880 | 1,4232 51,493 | 1,4287 54,056 |
| 1,4068 43,539 |1,4123 46,261 | 1,4178 48,928 | 1,4233 51,540 | 1,4288 54,102 |
| 1,4069 43,589 |1,4124 46,310 | 1,4179 48,976 | 1,4234 51,587 | 1,4289 54,148 |
| 1,4070 43,639 |1,4125 46,359 | 1,4180 49,023 | 1,4235 51,634 | 1,4290 54,194 |
| 1,4071 43,689 |1,4126 46,408 | 1,4181 49,071 | 1,4236 51,681 | 1,4291 54,241 |
| 1,4072 43,739 |1,4127 46,457 | 1,4182 49,119 | 1,4237 51,728 | 1,4292 54,287 |
| 1,4073 43,789 |1,4128 46,506 | 1,4183 49,167 | 1,4238 51,775 | 1,4293 54,333 |
| 1,4074 43,838 |1,4229 46,555 | 1,4184 49,215 | 1,4239 51,822 | 1,4294 54,379 |
| 1,4075 43,888 |1,4130 46,604 | 1,4185 49,263 | 1,4240 51,869 | 1,4295 54,425 |
| 1,4076 43,938 |1,4131 46,652 | 1,4186 49,311 | 1,4241 51,916 | 1,4296 54,471 |
| 1,4077 43,988 |1,4132 46,701 | 1,4187 49,359 | 1,4242 51,963 | 1,4297 54,517 |
| 1,4078 44,038 |1,4133 46,750 | 1,4188 49,407 | 1,4243 52,010 | 1,4298 54,563 |
| 1,4079 44,088 |1,4134 46,799 | 1,4189 49,454 | 1,4244 52,057 | 1,4299 54,609 |
| 1,4080 44,138 |1,4135 46,848 | 1,4190 49,502 | 1,4245 52,104 | 1,4300 54,655 |
| 1,4081 44,187 |1,4136 46,896 | 1,4191 49,550 | 1,4246 52,150 | 1,4301 54,701 |
| 1,4082 44,237 |1,4137 46,945 | 1,4192 49,598 | 1,4247 52,197 | 1,4302 54,746 |
| 1,4083 44,287 |1,4138 46,994 | 1,4193 49,645 | 1,4248 52,244 | 1,4303 54,792 |
| 1,4084 44,337 |1,4139 47,043 | 1,4194 49,693 | 1,4249 52,291 | 1,4304 54,838 |
| 1,4085 44,386 |1,4140 47,091 | 1,4195 49,741 | 1,4250 52,338 | 1,4305 54,884 |
| 1,4086 44,436 |1,4141 47,140 | 1,4196 49,788 | 1,4251 52,384 | 1,4306 54,930 |
| 1,4087 44,486 |1,4142 47,188 | 1,4197 49,836 | 1,4252 52,431 | 1,4307 54,976 |
| 1,4088 44,535 |1,4143 47,237 | 1,4198 49,884 | 1,4253 52,478 | 1,4308 55,022 |
| 1,4089 44,585 |1,4144 47,286 | 1,4199 49,931 | 1,4254 52,524 | 1,4309 55,067 |
| 1,4090 44,635 |1,4145 47,334 | 1,4200 49,979 | 1,4255 52,571 | 1,4310 55,113 |
| 1,4091 44,684 |1,4146 47,383 | 1,4201 50,027 | 1,4256 52,618 | 1,4311 55,159 |
| 1,4092 44,734 |1,4147 47,431 | 1,4202 50,074 | 1,4257 52,664 | 1,4312 55,205 |
| 1,4093 44,783 |1,4148 47,480 | 1,4203 50,122 | 1,4258 52,711 | 1,4313 55,250 |
| 1,4094 44,833 |1,4149 47,528 | 1,4204 50,169 | 1,4259 52,758 | 1,4314 55,296 |
| 1,4095 44,882 |1,4150 47,577 | 1,4205 50,217 | 1,4260 52,804 | 1,4315 55,342 |
| 1,4096 44,932 |1,4151 47,625 | 1,4206 50,264 | 1,4261 52,851 | 1,4316 55,388 |
| 1,4097 44,981 |1,4152 47,674 | 1,4207 50,312 | 1,4262 52,897 | 1,4317 55,433 |
| 1,4098 45,031 |1,4153 47,722 | 1,4208 50,359 | 1,4263 52,944 | 1,4318 55,479 |
| 1,4099 45,080 |1,4154 47,771 | 1,4209 50,407 | 1,4264 52,990 | 1,4319 55,524 |
| 1,4100 45,130 |1,4155 47,819 | 1,4210 50,454 | 1,4265 53,037 | 1,4320 55,570 |
| 1,4101 45,179 |1,4156 47,868 | 1,4211 50,502 | 1,4266 53,083 | 1,4321 55,616 |
| 1,4102 45,228 |1,4157 47,916 | 1,4212 50,549 | 1,4267 53,130 | 1,4322 55,661 |
| 1,4103 45,278 |1,4158 47,964 | 1,4213 50,596 | 1,4268 53,176 | 1,4323 55,707 |
| 1,4104 45,327 |1,4159 48,013 | 1,4114 50,644 | 1,4269 53,223 | 1,4324 55,752 |
| 1,4105 45,376 |1,4160 48,061 | 1,4215 50,691 | 1,4270 53,269 | 1,4325 55,798 |
| 1,4106 45,426 |1,4161 48,109 | 1,4216 50,738 | 1,4271 53,316 | 1,4326 55,844 |
| 1,4107 45,475 |1,4162 48,158 | 1,4217 50,786 | 1,4272 53,362 | 1,4327 55,889 |
| 1,4108 45,524 |1,4163 48,206 | 1,4218 50,833 | 1,4273 53,408 | 1,4328 55,935 |
| 1,4109 45,574 |1,4164 48,254 | 1,4219 50,880 | 1,4274 53,455 | 1,4329 55,980 |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| n (20 Sacharosa|n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa|
| st. C) (%) |st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| 1,4330 56,026 |1,4385 58,503 | 1,4440 60,935 | 1,4495 63,324 | 1,4550 65,672 |
| 1,4331 56,071 |1,4386 58,547 | 1,4441 60,979 | 1,4496 63,367 | 1,4551 65,714 |
| 1,4332 56,116 |1,4387 58,592 | 1,4442 61,023 | 1,4497 63,410 | 1,4552 65,756 |
| 1,4333 56,162 |1,4388 58,637 | 1,4443 61,066 | 1,4498 63,453 | 1,4553 65,798 |
| 1,4334 56,207 |1,4389 58,681 | 1,4444 61,110 | 1,4499 63,496 | 1,4554 65,841 |
| 1,4335 56,253 |1,4390 58,726 | 1,4445 61,154 | 1,4500 63,539 | 1,4555 65,883 |
| 1,4336 56,298 |1,4391 58,770 | 1,4446 61,198 | 1,4501 63,582 | 1,4556 65,925 |
| 1,4337 56,343 |1,4392 58,815 | 1,4447 61,241 | 1,4502 63,625 | 1,4557 65,967 |
| 1,4338 56,389 |1,4393 58,859 | 1,4448 61,285 | 1,4503 63,668 | 1,4558 66,010 |
| 1,4339 56,434 |1,4394 58,904 | 1,4449 61,329 | 1,4504 63,711 | 1,4559 66,052 |
| 1,4340 56,479 |1,4395 58,948 | 1,4450 61,372 | 1,4505 63,754 | 1,4560 66,094 |
| 1,4341 56,525 |1,4396 58,993 | 1,4451 61,416 | 1,4506 63,797 | 1,4561 66,136 |
| 1,4342 56,570 |1,4397 59,037 | 1,4452 61,460 | 1,4507 63,840 | 1,4562 66,178 |
| 1,4343 56,615 |1,4398 59,082 | 1,4453 61,503 | 1,4508 63,882 | 1,4563 66,221 |
| 1,4344 56,660 |1,4399 59,126 | 1,4454 61,547 | 1,4509 63,925 | 1,4564 66,263 |
| 1,4345 56,706 |1,4400 59,170 | 1,4455 61,591 | 1,4510 63,968 | 1,4565 66,305 |
| 1,4346 56,751 |1,4401 59,215 | 1,4456 61,634 | 1,4511 64,011 | 1,4566 66,347 |
| 1,4347 56,796 |1,4402 59,259 | 1,4457 61,678 | 1,4512 64,054 | 1,4567 66,389 |
| 1,4348 56,841 |1,4403 59,304 | 1,4458 61,721 | 1,4513 64,097 | 1,4568 66,431 |
| 1,4349 56,887 |1,4404 59,348 | 1,4459 61,765 | 1,4514 64,139 | 1,4569 66,473 |
| 1,4350 56,932 |1,4405 59,392 | 1,4460 61,809 | 1,4515 64,182 | 1,4570 66,515 |
| 1,4351 56,977 |1,4406 59,437 | 1,4461 61,852 | 1,4516 64,225 | 1,4571 66,557 |
| 1,4352 57,022 |1,4407 59,481 | 1,4462 61,896 | 1,4517 64,268 | 1,4572 66,599 |
| 1,4353 57,067 |1,4408 59,525 | 1,4463 61,939 | 1,4518 64,311 | 1,4573 66,641 |
| 1,4354 57,112 |1,4409 59,569 | 1,4464 61,983 | 1,4519 64,353 | 1,4574 66,683 |
| 1,4355 57,157 |1,4410 59,614 | 1,4465 62,026 | 1,4520 64,396 | 1,4575 66,725 |
| 1,4356 57,202 |1,4411 59,658 | 1,4466 62,070 | 1,4521 64,439 | 1,4576 66,767 |
| 1,4357 57,247 |1,4412 59,702 | 1,4467 62,113 | 1,4522 64,481 | 1,4577 66,809 |
| 1,4358 57,292 |1,4413 59,746 | 1,4468 62,156 | 1,4523 64,524 | 1,4578 66,851 |
| 1,4359 57,337 |1,4414 59,791 | 1,4469 62,200 | 1,4524 64,567 | 1,4579 66,893 |
| 1,4360 57,382 |1,4415 59,835 | 1,4470 62,243 | 1,4525 64,609 | 1,4580 66,935 |
| 1,4361 57,427 |1,4416 59,879 | 1,4471 62,287 | 1,4526 64,652 | 1,4581 66,977 |
| 1,4362 57,472 |1,4417 59,923 | 1,4472 62,330 | 1,45Z7 64,695 | 1,4582 67,019 |
| 1,4363 57,517 |1,4418 59,967 | 1,4473 62,373 | 1,4528 64,737 | 1,4583 67,061 |
| 1,4364 57,562 |1,4419 60,011 | 1,4474 62,417 | 1,4529 64,780 | 1,4584 67,103 |
| 1,4365 57,607 |1,4420 60,056 | 1,4475 62,460 | 1,4530 64,823 | 1,4585 67,145 |
| 1,4366 57,652 |1,4421 60,100 | 1,4476 62,503 | 1,4531 64,865 | 1,4586 67,186 |
| 1,4367 57,697 |1,4422 60,144 | 1,4477 62,547 | 1,4532 64,908 | 1,4587 67,228 |
| 1,4368 57,742 |1,4423 60,188 | 1,4478 62,590 | 1,4533 64,950 | 1,4588 67,270 |
| 1,4369 57,787 |1,4424 60,232 | 1,4479 62,633 | 1,4534 64,993 | 1,4589 67,312 |
| 1,4370 57,832 |1,4425 60,276 | 1,4480 62,677 | 1,4535 65,035 | 1,4590 67,354 |
| 1,4371 57,877 |1,4426 60,320 | 1,4481 62,720 | 1,4536 65,078 | 1,4591 67,396 |
| 1,4372 57,921 |1,4427 60,364 | 1,4482 62,763 | 1,4537 65,120 | 1,4592 67,437 |
| 1,4373 57,966 |1,4428 60,408 | 1,4483 62,806 | 1,4538 65,163 | 1,4593 67,479 |
| 1,4374 58,011 |1,4429 60,452 | 1,4484 62,849 | 1,4539 65,205 | 1,4594 67,521 |
| 1,4375 58,056 |1,4430 60,496 | 1,4485 62,893 | 1,4540 65,248 | 1,4595 67,563 |
| 1,4376 58,101 |1,4431 60,540 | 1,4486 62,936 | 1,4541 65,290 | 1,4596 67,604 |
| 1,4377 58,145 |1,4432 60,584 | 1,4487 62,979 | 1,4542 65,333 | 1,4597 67,640 |
| 1,4378 58,190 |1,4433 60,628 | 1,4488 63,022 | 1,4543 65,375 | 1,4598 67,688 |
| 1,4379 58,235 |1,4434 60,672 | 1,4489 63,065 | 1,4544 65,417 | 1,4599 67,729 |
| 1,4380 58,279 |1,4435 60,716 | 1,4490 63,108 | 1,4545 65,460 | 1,4600 67,771 |
| 1,4381 58,324 |1,4436 60,759 | 1,4491 63,152 | 1,4546 65,502 | 1,4601 67,813 |
| 1,4382 58,369 |1,4437 60,803 | 1,4492 63,195 | 1,4547 65,544 | 1,4602 67,854 |
| 1,4383 58,413 |1,4438 60,847 | 1,4493 63,238 | 1,4548 65,587 | 1,4603 67,896 |
| 1,4384 58,458 |1,4439 60,891 | 1,4494 63,281 | 1,4549 65,629 | 1,4604 67,938 |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| n (20 Sacharosa|n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa|
| st. C) (%) |st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| 1,4605 67,979 |1,4660 70,249 | 1,4715 72,482 | 1,4770 74,678 | 1,4825 76,841 |
| 1,4606 68,021 |1,4661 70,290 | 1,4716 72,522 | 1,4771 74,718 | 1,4826 76,880 |
| 1,4607 68,063 |1,4662 70,331 | 1,4717 72,562 | 1,4772 74,758 | 1,4827 76,919 |
| 1,4608 68,104 |1,4663 70,372 | 1,4718 72,602 | 1,4773 74,797 | 1,4828 76,958 |
| 1,4609 68,146 |1,4664 70,413 | 1,4719 72,643 | 1,4774 74,837 | 1,4829 76,997 |
| 1,4610 68,187 |1,4665 70,453 | 1,4720 72,683 | 1,4775 74,876 | 1,4830 77,036 |
| 1,4611 68,229 |1,4666 70,494 | 1,4721 72,723 | 1,4776 74,916 | 1,4831 77,075 |
| 1,4612 68,270 |1,4667 70,535 | 1,4722 72,763 | 1,4777 74,956 | 1,4832 77,113 |
| 1,4613 68,312 |1,4668 70,576 | 1,4723 72,031 | 1,4778 74,995 | 1,4833 77,152 |
| 1,4614 68,353 |1,4669 70,617 | 1,4724 72,843 | 1,4779 75,035 | 1,4834 77,191 |
| 1,4615 68,395 |1,4670 70,658 | 1,4725 72,884 | 1,4780 75,074 | 1,4835 77,230 |
| 1,4616 68,436 |1,4671 70,698 | 1,4726 72,924 | 1,4781 75,114 | 1,4836 77,269 |
| 1,4617 68,478 |1,4672 70,739 | 1,4727 72,964 | 1,4782 75,153 | 1,1837 77,308 |
| 1,4618 68,519 |1,4673 70,780 | 1,4728 73,004 | 1,4783 75,193 | 1,4838 77,347 |
| 1,4619 68,561 |1,4674 70,821 | 1,4729 73,044 | 1,4784 75,232 | 1,4839 77,386 |
| 1,4620 68,602 |1,4675 70,861 | 1,4730 73,084 | 1,4785 75,272 | 1,4840 77,425 |
| 1,4621 68,643 |1,4676 70,902 | 1,4731 73,124 | 1,4786 75,311 | 1,4841 77,463 |
| 1,4622 68,685 |1,4677 70,943 | 1,4732 73,164 | 1,4787 75,350 | 1,4842 77,502 |
| 1,4623 68,726 |1,4678 70,984 | 1,4733 73,204 | 1,4788 75,390 | 1,4843 77,541 |
| 1,4624 68,768 |1,4679 71,024 | 1,4734 73,244 | 1,4789 75,429 | 1,3844 77,580 |
| 1,4625 68,809 |1,4680 71,065 | 1,4735 73,285 | 1,4790 75,469 | 1,4845 77,619 |
| 1,4626 68,850 |1,4681 71,106 | 1,4736 73,325 | 1,4791 75,508 | 1,4846 77,657 |
| 1,4627 68,892 |1,4682 71,146 | 1,4737 73,365 | 1,4792 75,547 | 1,4847 77,696 |
| 1,4628 68,933 |1,4683 71,187 | 1,4738 73,405 | 1,4793 75,587 | 1,4848 77,735 |
| 1,4629 68,974 |1,4684 71,228 | 1,4739 73,445 | 1,4794 75,626 | 1,4849 77,774 |
| 1,4630 69,016 |1,4685 71,268 | 1,4740 73,485 | 1,4795 75,666 | 1,4850 77,812 |
| 1,4631 69,057 |1,4686 71,309 | 1,4741 73,524 | 1,4796 75,705 | 1,4851 77,851 |
| 1,4631 69,098 |1,4687 71,349 | 1,4742 73,564 | 1,4797 75,744 | 1,4852 77,890 |
| 1,4633 69,139 |1,4688 71,390 | 1,4743 73,604 | 1,4798 75,784 | 1,4853 77,928 |
| 1,4634 69,181 |1,4689 71,431 | 1,4744 73,644 | 1,4799 75,823 | 1,4854 77,967 |
| 1,4635 69,222 |1,4690 71,471 | 1,4745 73,684 | 1,4800 75,862 | 1,4855 78,006 |
| 1,4636 69,263 |1,4691 71,512 | 1,4746 73,724 | 1,4801 75,901 | 1,4856 78,045 |
| 1,4637 69,304 |1,4692 71,552 | 1,4747 73,764 | 1,4802 75,941 | 1,4857 78,083 |
| 1,4638 69,346 |1,4693 71,593 | 1,1748 73,804 | 1,4803 75,980 | 1,4858 78,122 |
| 1,4639 69,387 |1,4694 71,633 | 1,4749 73,844 | 1,4804 76,019 | 1,4859 78,160 |
| 1,4640 69,428 |1,4695 71,674 | 1,4750 73,884 | 1,4805 76,058 | 1,4860 78,199 |
| 1,4641 69,469 |1,4696 71,714 | 1,4751 73,924 | 1,4806 76,098 | 1,4861 78,238 |
| 1,4642 69,510 |1,4697 71,755 | 1,4752 73,963 | 1,4807 76,137 | 1,4862 78,276 |
| 1,4643 69,551 |1,4698 71,795 | 1,4753 74,003 | 1,4808 76,176 | 1,4863 78,315 |
| 1,4644 69,593 |1,4699 71,836 | 1,4754 74,043 | 1,4809 76,215 | 1,4864 78,353 |
| 1,4645 69,634 |1,4700 71,876 | 1,4755 74,083 | 1,4810 76,254 | 1,4865 78,392 |
| 1,4646 69,675 |1,4701 71,917 | 1,4756 74,123 | 1,4811 76,294 | 1,4866 78,431 |
| 1,4647 69,716 |1,4702 71,957 | 1,4757 74,162 | 1,4812 76,333 | 1,4867 78,469 |
| 1,4648 69,757 |1,4703 71,998 | 1,4758 74,202 | 1,4813 76,372 | 1,4868 78,508 |
| 1,4649 69,798 |1,4704 72,038 | 1,4759 74,242 | 1,4814 76,411 | 1,4869 78,546 |
| 1,4650 69,839 |1,4705 72,078 | 1,4760 74,282 | 1,4815 76,450 | 1,4870 78,585 |
| 1,4651 69,880 |1,4706 72,119 | 1,4761 74,321 | 1,4816 76,489 | 1,4871 78,623 |
| 1,4652 69,921 |1,4707 72,159 | 1,4762 74,361 | 1,4817 76,528 | 1,4872 78,662 |
| 1,4653 69,962 |1,4708 72,199 | 1,4763 74,401 | 1,4818 76,567 | 1,4873 78,700 |
| 1,4654 70,003 |1,4709 72,240 | 1,4764 74,441 | 1,4819 76,607 | 1,4874 78,739 |
| 1,4655 70,044 |1,4710 72,280 | 1,4765 74,480 | 1,4820 76,646 | 1,4875 78,777 |
| 1,4656 70,085 |1,4711 72,320 | 1,4766 74,520 | 1,4821 76,685 | 1,4876 78,816 |
| 1,4657 70,126 |1,4712 72,361 | 1,4767 74,560 | 1,4822 76,724 | 1,4877 78,854 |
| 1,4658 70,167 |1,4713 72,401 | 1,4768 74,599 | 1,4823 76,763 | 1,4878 78,892 |
| 1,4659 70,208 |1,4714 72,441 | 1,4769 74,639 | 1,4824 76,802 | 1,4879 78,931 |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| n (20 Sacharosa|n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa| n (20 Sacharosa|
| st. C) (%) |st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) | st. C) (%) |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
| 1,4880 78,969 |1,4920 80,497 | 1,4960 82,007 | 1,5000 83,500 | 1,5040 84,976 |
| 1,4881 79,008 |1,4921 80,534 | 1,4961 82,044 | 1,5001 83,537 | 1,5041 85,013 |
| 1,4882 79,046 |1,4922 80,572 | 1,4962 82,082 | 1,5002 83,574 | 1,5042 85,049 |
| 1,4883 79,084 |1,4923 80,610 | 1,4963 82,119 | 1,5003 83,611 | 1,5043 85,086 |
| 1,4884 79,123 |1,4924 80,648 | 1,4964 82,157 | 1,5004 83,648 | 1,5044 85,123 |
| 1,4885 79,161 |1,4925 80,686 | 1,4965 82,194 | 1,5005 83,685 | 1,5045 85,159 |
| 1,4886 79,199 |1,4926 80,724 | 1,4966 82,232 | 1,5006 83,722 | 1,5046 85,196 |
| 1,4887 79,238 |1,4927 80,762 | 1,4967 82,269 | 1,5007 83,759 | 1,5047 85,233 |
| 1,4888 79,276 |1,4928 80,800 | 1,4968 82,307 | 1,5008 83,796 | 1,5048 85,269 |
| 1,4889 79,314 |1,4929 80,838 | 1,4969 82,344 | 1,5009 83,833 | 1,5049 85,306 |
| 1,4890 79,353 |1,4930 80,876 | 1,4970 82,381 | 1,5010 83,870 | 1,5050 85,343 |
| 1,4891 79,391 |1,4931 80,913 | 1,4971 82,419 | 1,5011 83,907 | 1,5051 85,379 |
| 1,4892 79,429 |1,4932 80,951 | 1,4972 82,456 | 1,5012 83,944 | 1,5052 85,416 |
| 1,4893 79,468 |1,4933 80,989 | 1,4973 82,494 | 1,5013 83,981 | 1,5053 85,452 |
| 1,4894 79,506 |1,4934 81,027 | 1,4974 82,531 | 1,5014 84,018 | 1,5054 85,489 |
| 1,4895 79,544 |1,4935 81,065 | 1,4975 82,569 | 1,5015 84,055 | 1,5055 85,525 |
| 1,4596 79,582 |1,4936 81,103 | 1,4976 82,606 | 1,5016 84,092 | 1,5056 85,562 |
| 1,4597 79,620 |1,4937 81,140 | 1,4977 82,643 | 1,5017 84,129 | 1,5057 85,598 |
| 1,4898 79,659 |1,4938 81,178 | 1,4978 32,681 | 1,5018 84,166 | 1,5058 85,635 |
| 1,4899 79,697 |1,4939 81,216 | 1,4979 82,718 | 1,5019 84,203 | 1,5059 85,672 |
| 1,4900 79,735 |1,4940 81,254 | 1,4980 82,755 | 1,5020 84,240 | 1,5060 85,708 |
| 1,4901 79,773 |1,4941 81,291 | 1,4981 82,793 | 1,5021 84,277 | 1,5061 85,744 |
| 1,4902 79,811 |1,4942 81,329 | 1,4982 82,830 | 1,5022 84,314 | 1,5062 85,781 |
| 1,4903 79,850 |1,4943 81,367 | 1,4983 82,867 | 1,5023 84,351 | 1,5063 85,817 |
| 1,4904 79,888 |1,4944 81,405 | 1,4984 82,905 | 1,5024 84,388 | 1,5064 85,854 |
| 1,4905 79,926 |1,4945 81,442 | 1,4985 82,942 | 1,5025 84,424 | 1,5065 85,890 |
| 1,4906 79,964 |1,4946 81,480 | 1,4986 82,979 | 1,5026 84,461 | 1,5066 85,927 |
| 1,4907 80,002 |1,4947 81,518 | 1,4987 83,016 | 1,5027 84,498 | 1,5067 85,963 |
| 1,4908 80,040 |1,4948 81,555 | 1,4988 83,054 | 1,5028 84,535 | 1,5068 86,000 |
| 1,4909 80,078 |1,4949 81,593 | 1,4989 83,091 | 1,5029 84,572 | 1,5069 86,036 |
| 1,4910 80,116 |1,4950 81,631 | 1,4990 83,128 | 1,5030 84,609 | 1,5070 86,072 |
| 1,4911 80,154 |1,4951 81,668 | 1,4991 83,165 | 1,5031 84,645 | 1,5071 86,109 |
| 1,4912 80,192 |1,4952 81,706 | 1,4992 83,202 | 1,5032 84,682 | 1,5072 86,145 |
| 1,4913 80,231 |1,4953 81,744 | 1,4993 83,240 | 1,5033 84,719 | 1,5073 86,182 |
| 1,4914 80,269 |1,4954 81,781 | 1,4994 83,277 | 1,5034 84,756 | 1,5074 86,218 |
| 1,4915 80,307 |1,4955 81,819 | 1,4995 83,314 | 1,5035 84,792 | 1,5075 86,254 |
| 1,4916 80,345 |1,4956 81,856 | 1,4996 83,351 | 1,5036 84,829 | 1,5076 86,291 |
| 1,4917 80,383 |1,4957 81,894 | 1,4997 83,388 | 1,5037 84,866 | 1,5077 86,327 |
| 1,4918 80,421 |1,4958 81,932 | 1,4998 83,425 | 1,5038 84,903 | 1,5078 86,363 |
| 1,4919 80,459 |1,4959 81,969 | 1,4999 83,463 | 1,5039 84,939 | 1,5079 86,399 |
+-------------------+-----------------+-------------------+-------------------+--------------------+
1) Hodnoty n v těchto tabulkách jsou vypočteny podle rovnice, jejímž
autorem pro ICUMSA je K. Rosenhauer. Rovnice byla naprogramována a
výpočty provedeny Frankem G. Carpenterem z USDA a byly publikovány v
Sugar J. 33, 15-22 (červen 1970). Index lomu byl měřen při 20 st. C
pomocí sodíkové čáry D. Brix (hmotnostní % sacharosy) byl získán
vážením při 20 st. C ve vzduchu při tlaku 760 torr (mm Hg) a 50 %
relativní vlhkosti. Tato tabulka nahrazuje tabulku předchozí (47.012,
vydání 11) publikovanou v Int. Sugar J. 39, 22s (1937).
Příl.40
Metody odběru vzorků pro úřední kontrolu obsahu cínu v potravinách
balených v plechovkách
1. Účel a oblast působnosti
Vzorky určené pro úřední kontrolu množství cínu v potravinách balených
v plechovkách se odebírají dále uvedenými metodami. Takto získané
souhrnné vzorky se považují za reprezentativní pro dotyčné šarže.
Dodržení maximálních limitů stanovených v nařízení Komise (ES) č.
466/2001 se určí na základě obsahu zjištěného v laboratorních vzorcích.
2. Definice
Šarže: identifikovatelné množství potravinové komodity dodané ve
stejném okamžiku, které má podle osoby uvedené v § 3 odst. 1 jednotné
charakteristiky, jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel
nebo označení.
Část šarže: určitá část šarže vyčleněná k tomu, aby z ní byl proveden
odběr vzorků. Každá část šarže musí být fyzicky samostatná a
identifikovatelná.
Dílčí vzorek: množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo
části šarže.
Souhrnný vzorek: souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže nebo
části šarže.
Laboratorní vzorek: vzorek určený pro laboratoř.
3. Obecná ustanovení
3.1 Zaměstnanci
Odběr vzorků musí být proveden osobou splňující požadavky uvedené v § 3
odst. 1.
3.2 Materiál, který má být odebrán
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.
3.3 Předběžná opatření
Při odběru vzorků a při přípravě vzorků musí být provedena předběžná
opatření s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit
obsah cínu, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit
reprezentativnost souhrnných vzorků.
3.4 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo
části šarže. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu.
3.5 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek se připraví sdružením všech dílčích vzorků a jejich
homogenizací v laboratoři.
3.6 Duplikátní laboratorní vzorky
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení, obhajoby v
obchodním sporu a pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze
zhomogenizovaného souhrnného vzorku.
3.7 Balení a přeprava vzorků
Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, která
poskytuje ochranu před kontaminací a před poškozením při přepravě. Musí
být přijata všechna nezbytná předběžná opatření s cílem zabránit změně
složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.8 Uzavření a označení vzorků
Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a
označí se podle § 6. O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol
podle § 5.
4. Plány odběru vzorků
Použitá metoda odběru vzorků musí zajistit, aby byl souhrnný vzorek
reprezentativní pro kontrolovanou šarži.
4.1 Počet dílčích vzorků
Minimální počet dílčích vzorků, který má být odebrán z plechovek v
šarži, je uveden v tabulce. Dílčí vzorky odebrané z každé plechovky
musí mít podobnou hmotnost a musí vytvořit souhrnný vzorek.
Tabulka:
Počet plechovek (dílčích vzorků), které musí být odebrány,
aby vytvořily souhrnný vzorek
----------------------------------------------------------
Počet plechovek v šarži Počet plechovek, které musí
nebo části šarže být odebrány
----------------------------------------------------------
1 až 25 nejméně 1 plechovka
----------------------------------------------------------
26 až 100 nejméně 2 plechovky
----------------------------------------------------------
> 100 5 plechovek
----------------------------------------------------------
Maximální limity se vztahují na obsah každé plechovky. Z praktických
důvodů je pro vyšetření nezbytné vytvořit souhrnný vzorek. Jestliže
výsledek pro souhrnný vzorek nepřekračuje maximální limit, ale blíží se
k maximálnímu limitu, a existuje-li podezření, že u jednotlivých
plechovek může být maximální limit překročen, může být provedeno další
vyšetření.
4.2 Odběr vzorků v maloobchodním prodeji
Odběr vzorků v maloobchodním prodeji se provádí podle výše uvedených
ustanovení o odběru vzorků nebo jinými postupy podle § 1 odst. 2, § 3
nebo § 4. Tyto postupy musí být pro vzorkovanou šarži dostatečně
reprezentativní.
5. Dodržení specifikací v šarži nebo v části šarže
Pro účely potvrzení provede kontrolní laboratoř alespoň dvě nezávislé
zkoušky a z výsledků vypočte průměr. Šarže se přijímá, nepřekračuje-li
průměr příslušný maximální limit stanovený v nařízení (ES) č. 466/2001,
přičemž se zohlední nejistota měření a korekce na výtěžnost.
Šarže se odmítá, jestliže se zohledněním nejistoty měření a po korekci
na výtěžnost průměr překračuje maximální limit stanovený v nařízení
(ES) č. 466/2001.
Příl.41
Metody odběru vzorků pro úřední kontrolu množství patulinu v určitých
potravinách
1. Účel a oblast působnosti
Vzorky pro úřední kontrolu množství patulinu v potravinách musí být
odebírány níže uvedenými metodami. Takto získané souhrnné vzorky jsou
považovány za reprezentativní pro šarže. Dodržení maximálních limitů
stanovených v nařízení Komise (ES) č. 466/2001 se posuzuje na základě
množství zjištěného v laboratorních vzorcích.
2. Definice
Šarže: identifikovatelné množství potraviny dodané ve stejném okamžiku,
které má podle osoby uvedené v § 3 odst. 1 jednotné charakteristiky,
jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel nebo označení.
Část šarže: určitá část šarže vyčleněná k tomu, aby z ní byl proveden
odběr vzorků. Každá část šarže musí být fyzicky samostatná a
identifikovatelná.
Dílčí vzorek: množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo
části šarže.
Souhrnný vzorek: souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže nebo
části šarže.
3. Obecná ustanovení
3.1 Zaměstnanci
Odběr vzorků provádí oprávněná osoba (§ 3 odst. 1).
3.2 Materiál, který má být odebrán
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.
3.3 Předběžná opatření
Při odběru a přípravě vzorků musí být provedena předběžná opatření s
cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit obsah
patulinu, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit
reprezentativnost souhrnných vzorků.
3.4 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou z různých míst celé šarže nebo části šarže.
Případná odchylka od toho postupu musí být zaznamenána v protokolu.
3.5 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek o hmotnosti nejméně 1 kg se připraví sdružením dílčích
vzorků, pokud se neprovádí odběr jednotlivých balení o hmotnosti vyšší
než 1 kg.
3.6 Duplikátní vzorky
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby v
obchodním sporu nebo pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze
zhomogenizovaného souhrnného vzorku.
3.7 Balení a přeprava vzorků
Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, která
poskytuje dostatečnou ochranu před kontaminací a před poškozením při
přepravě. Budou přijata všechna nezbytná opatření s cílem zabránit
změně složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.8 Uzavření a označení vzorků
Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a
označí se podle § 6. O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol
o odběru vzorku podle § 5.
4. Plány odběru vzorků
Použitá metoda odběru vzorků zajišťuje, aby byl souhrnný vzorek
reprezentativní pro kontrolovanou šarži.
Počet dílčích vzorků
Souhrnný vzorek se připraví podle bodu 3.5.
Minimální počet dílčích vzorků, který má být odebrán ze šarže, je
uveden v tabulce 1. U kapalných výrobků, které se před odebráním vzorků
co nejdůkladněji manuálně nebo mechanicky promíchají, se předpokládá
rovnoměrné rozšíření patulinu v dané šarži. K vytvoření souhrnného
vzorku u kapalných výrobků proto stačí z každé šarže odebrat tři dílčí
vzorky.
Dílčí vzorky mají mít podobnou hmotnost. Hmotnost dílčího vzorku má být
nejméně 100 gramů, aby sdružením dílčích vzorků vznikl souhrnný vzorek
o hmotnosti nejméně 1 kg. Odchylka od toho postupu musí být zaznamenána
v protokolu o odběru vzorku.
Tabulka 1:
Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány ze
šarže
----------------------------------------------------------
Hmotnost šarže Minimální počet dílčích vzorků,
(kg) který má být odebrán
----------------------------------------------------------
< 50 3
50 až 500 5
> 500 10
----------------------------------------------------------
Sestává-li šarže z jednotlivých balení, je počet balení odebíraných za
účelem vytvoření souhrnného vzorku uveden v tabulce 2.
Tabulka 2:
Počet balení (dílčích vzorků) odebíraných za účelem
vytvoření souhrnného vzorku, sestává-li šarže z
jednotlivých balení
----------------------------------------------------------
Počet balení nebo jednotek Počet balení nebo jednotek,
v šarži který má být odebrán
----------------------------------------------------------
1 až 25 1 balení nebo jednotka
26 až 100 asi 5 %, nejméně 2 balení
nebo jednotky
> 100 asi 5 %, maximálně 10 balení
nebo jednotek
----------------------------------------------------------
5. Dodržení specifikací v šarži nebo v části šarže
Kontrolní laboratoř provede opakovanou zkoušku laboratorního vzorku pro
účely potvrzení výsledku, jestliže je výsledek, který obdržela při
první zkoušce, o 20 % nižší nebo vyšší než maximální limit, a vypočte
průměr z obou výsledků.
Šarže se přijímá, jestliže je výsledek první zkoušky o 20 % nižší než
maximální limit, nebo pokud je nezbytná opakovaná zkouška, vyhovuje-li
průměr příslušnému maximálnímu limitu stanovenému v nařízení (ES) č.
466/2001 při zohlednění nejistoty měření a korekce na výtěžnost. Šarže
se odmítá, pokud průměr překračuje při zohlednění nejistoty měření a
korekce na výtěžnost maximální limit stanovený v nařízení (ES) č.
466/2001.
Příl.42
Příprava vzorků a požadavky na metody zkoušení používané pro úřední
kontrolu obsahu cínu v potravinách balených v plechovkách
1. Předběžná opatření a všeobecné zásady pro cín
Základním požadavkem je získat reprezentativní a homogenní laboratorní
vzorek, aniž by došlo k sekundární kontaminaci.
Analytik musí zajistit, aby při přípravě vzorků nedošlo k jejich
kontaminaci. Přístroje a pomůcky přicházející do styku se vzorkem by
měly být vyrobeny z inertních materiálů, například z plastů jako
polypropylen nebo polytetrafluorethylen, a měly by být vyčištěny za
použití kyseliny, aby se co nejvíce snížilo nebezpečí kontaminace.
Řezné nástroje musí být vyrobeny z vysoce kvalitní korozivzdorné oceli.
Veškeré odebrané množství potraviny obdržené laboratoří se použije k
přípravě zkušebního vzorku. Reprodukovatelné výsledky poskytují pouze
důkladně zhomogenizované vzorky. Lze použít i jiné metody pro přípravu
vzorků podle § 1.
2. Zpracování vzorku obdrženého laboratoří
Celý souhrnný vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí postupem,
kterým se dosáhne úplné homogenizace.
3. Rozdělení vzorků pro zkoušení za účelem stvrzení a obhajoby
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem stvrzení, obhajoby v obchodním
sporu a pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného vzorku.
4. Metody zkoušení a požadavky na řízení laboratoře
4.1 Definice
Dále je uvedeno několik nejběžnějších definic, které musí laboratoř
použít.
r = opakovatelnost; hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou
pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet absolutní hodnota rozdílu
výsledků 2 samostatných stanovení za podmínek opakovatelnosti (tj.
stejný vzorek, tentýž pracovník, tatáž aparatura, tatáž laboratoř,
stanoveno krátce po sobě); r = 2,8 x sr,
sr = směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek
opakovatelnosti,
RSDr = relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za
podmínek opakovatelnosti [(sr/x) x 100], kde x je průměr výsledků ze
všech laboratoří a vzorků,
R = reprodukovatelnost; hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou
pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet absolutní hodnota rozdílu
výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek reprodukovatelnosti
(tj. u stejného materiálu získaného pracovníky různých laboratoří, za
použití standardizované zkušební metody); R = 2,8 x sR,
SR = směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek
reprodukovatelnosti,
RSDR = relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za
podmínek reprodukovatelnosti [(sR/x) x 100],
HORRATr = zjištěná hodnota RSDr dělená hodnotou RSDr vypočtenou z
Horwitzovy rovnice za předpokladu r = 0,66 R,
HORRATR = zjištěná hodnota RSDR dělená hodnotou RSDR vypočtenou z
Horwitzovy rovnice (2).
U = rozšířená nejistota měření, přičemž se použije faktor pokrytí 2,
který odpovídá hladině spolehlivosti přibližně 95 %.
4.2 Obecné požadavky
Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být v souladu
s § 9.
4.3 Zvláštní požadavky
Nejsou-li přímo použitelným předpisem Evropských společenství stanoveny
zvláštní metody pro stanovení cínu v potravinách balených v
plechovkách, mohou laboratoře zvolit validovanou metodu za předpokladu,
že zvolená metoda splňuje kritéria uvedená v tabulce. Při validaci by
měl být použit certifikovaný referenční materiál.
Tabulka: Pracovní charakteristiky analytických metod pro
cín
----------------------------------------------------------
Parametr Hodnota a komentář
----------------------------------------------------------
Použitelnost Potraviny specifikované v nařízení
(ES) č. 242/2004
----------------------------------------------------------
Mez detekovatelnosti Nižší nebo roven 5 mg/kg
----------------------------------------------------------
Mez stanovitelnosti Nižší nebo roven 10 mg/kg
----------------------------------------------------------
Přesnost Hodnoty HORRATr nebo HORRATR dosažené
ve validační kolaborativní studii
musí být menší než 1,5
----------------------------------------------------------
Výtěžnost 80 % až 105 % (dosažená
v kolaborativní studii)
----------------------------------------------------------
Specifičnost Stanovení nesmí být rušeno
matricovými a spektrálními jevy
----------------------------------------------------------
4.3.1 Pracovní charakteristiky - koncepce nejistoty
Vhodnost metody zkoušení, která má být použita v laboratoři, může být
posouzena také pomocí koncepce nejistoty. Laboratoř může používat
metodu, která bude poskytovat výsledky s maximální standardní
nejistotou. Maximální standardní nejistota se vypočítá pomocí rovnice:
Uf = odmocnina z [(LOD/2)2 + (0,1C)2]
kde:
Uf je maximální standardní nejistota,
LOD je mez detekovatelnosti metody,
C je příslušná koncentrace.
Jestliže metoda zkoušení poskytuje výsledky s nejistotou měření menší
než maximální standardní nejistota, bude metoda vhodná stejně tak jako
metoda, která splňuje pracovní charakteristiky uvedené v tabulce.
4.4 Výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků
Výsledky zkoušky se uvedou s korekcí nebo bez korekce na výtěžnost.
Musí být uveden způsob uvedení výtěžnosti a její hodnota. Výsledek
zkoušky s korekcí na výtěžnost se použije pro kontrolu dodržení limitu.
Mělo by být zohledněno harmonizované doporučení pro používání
výtěžnosti v analytickém měření, vypracované mezinárodními
normalizačními organizacemi a profesními sdruženími, které napomůže při
stanovování faktorů výtěžnosti.
Analytický výsledek musí být uveden ve tvaru (x +/- U), kde x je
analytický výsledek a U je nejistota měření.
4.5 Požadavky na laboratoře
Laboratoře musí splňovat požadavky zvláštního právního předpisu.^*)
4.6 Další zásady pro zkoušení
Hodnocení odborné úrovně
Doporučuje se účast na vhodných programech hodnocení odborné úrovně
podle mezinárodního harmonizovaného protokolu pro hodnocení odborné
úrovně chemických analytických laboratoří, vypracovaného pod patronátem
mezinárodních normalizačních organizací a profesních sdružení.
Některé z těchto programů jsou zaměřeny na stanovení cínu v potravinách
a účasti v takovém programu se dává přednost před účastí na obecných
programech pro stanovení kovů v potravinách.
Interní řízení jakosti
Laboratoře by měly být schopny prokázat, že mají zavedeny vlastní
interní postupy řízení jakosti. Příklady v tomto směru jsou uvedeny v
doporučení mezinárodních normalizačních organizací a profesních
sdružení pro interní řízení jakosti v chemických analytických
laboratořích.
Příprava vzorku
Musí být věnována pozornost tomu, aby byl veškerý cín ve vzorku pro
zkoušku převeden do roztoku. Postup rozpouštění vzorku má zajistit, aby
nedošlo ke srážení hydrolyzovaných sloučenin čtyřmocného cínu (SnIV)
(tj. oxidu cíničitého SnO2, Sn(OH)4, SnO2.H2O).
Připravený vzorek se uchovává v prostředí HCl o koncentraci 5 mol/l.
Vzhledem ke snadné těkavosti SnCl4 se vzorek nemá vařit.
Příl.43
Příprava vzorků a kritéria pro metody zkoušení použité při úřední
kontrole dodržování maximálních limitů patulinu v určitých potravinách
1. Předběžná opatření
Patulin může být v určitých potravinách rozšířen nerovnoměrně a vzorky
by tedy měly být připraveny a homogenizovány s mimořádnou pozorností.
Veškeré odebrané množství potraviny obdržené laboratoří se použije k
přípravě zkušebního vzorku.
2. Zpracování vzorku obdrženého laboratoří
Celý souhrnný vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí postupem,
kterým se dosáhne úplné homogenizace.
3. Rozdělení vzorků pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku a
obhajoby
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby v
obchodním sporu a pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze
zhomogenizovaného vzorku.
4. Metody zkoušení, které má laboratoř použít, a požadavky na řízení
laboratoře
4.1 Definice
Dále je uvedeno několik nejběžnějších definic, které musí laboratoř
použít.
Nejčastěji uváděnými parametry přesnosti jsou opakovatelnost a
reprodukovatelnost.
r = opakovatelnost: hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou
pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet absolutní hodnota rozdílu
výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek opakovatelnosti (tj.
stejný vzorek, tentýž pracovník, tatáž aparatura, tatáž laboratoř,
stanoveno krátce po sobě), tedy r = 2,8 x sr,
sr = směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek
opakovatelnosti,
RSDr = relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za
podmínek opakovatelnosti [(sr/x) x 100], kde x je průměr výsledků ze
všech laboratoří a vzorků,
R = reprodukovatelnost; hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou
pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet absolutní hodnota rozdílu
výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek reprodukovatelnosti
(tj. u stejného materiálu získaného pracovníky různých laboratoří za
použití standardizované zkušební metody); R = 2,8 x sR,
SR = směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek
reprodukovatelnosti,
RSDR = relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za
podmínek reprodukovatelnosti [(sR/x) x 100],
4.2 Obecné požadavky
Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být, kdykoli
je to možné, v souladu s § 9.
4.3 Zvláštní požadavky
Nejsou-li přímo použitelným předpisem Evropských společenství stanoveny
zvláštní metody pro stanovení množství patulinu v potravinách, mohou
laboratoře zvolit metodu za předpokladu, že splňuje následující
kritéria:
Pracovní charakteristiky pro patulin
----------------------------------------------------------
Množství Patulin
mikrog/kg -------------------------------------------
RSDr % RSDR % Výtěžnost %
----------------------------------------------------------
< 20 =< 30 =< 40 50 až 120
----------------------------------------------------------
20 - 50 =< 20 =< 30 70 až 105
----------------------------------------------------------
> 50 =< 15 =< 25 75 až 105
----------------------------------------------------------
Detekční limity použitých metod nejsou uvedeny, protože přesnost je
uvedena pro uvažované koncentrace. Přesnost se vyjádří hodnotou
vypočtenou z Horwitzovy rovnice:
(1-0,5logC)
RSDR = 2
kde:
RSDR je relativní směrodatná odchylka vypočtená z
výsledků získaných za podmínek
reprodukovatelnosti [sR/x) x 100],
C je poměr koncentrací (tj. 1 = 100 g/100 g, 0,001
= 1,000 mg/kg).
Toto je zobecněná rovnice pro přesnost, u níž se ukázalo, že u většiny
rutinních metod analýzy nezáleží na analytu a matrici, nýbrž pouze na
koncentraci.
4.4 Výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků
Jako výsledek zkoušky se uvede výsledek s korekcí nebo bez korekce na
výtěžnost. Musí být uveden způsob uvedení výtěžnosti a její hodnota.
Pro kontrolu dodržení limitů se použije výsledek zkoušky s korekcí
výtěžnosti (viz příloha I bod 5).
Výsledek zkoušky se uvede ve tvaru (x +/- U), kde x je výsledek zkoušky
a U je nejistota měření.
4.5 Požadavky na laboratoře
Laboratoře musí splňovat požadavky zvláštního právního předpisu.^*)
Příl.44
Metody odběru vzorků pro úřední kontrolu množství benzo[a]pyrenu v
potravinách
1. Účel a oblast působnosti
Vzorky pro úřední kontrolu množství benzo[a]pyrenu v potravinách se
odebírají níže uvedenými metodami. Takto získané souhrnné vzorky jsou
považovány za reprezentativní pro šarže. Dodržení maximálních limitů
stanovených v nařízení Komise (ES) č. 466/2001 se posuzuje na základě
množství zjištěného v laboratorních vzorcích.
2. Definice
Pro účely této přílohy se rozumí šarží identifikovatelné množství
potraviny dodané ve stejném okamžiku, které má podle osoby uvedené v §
3 odst. 1 společné charakteristiky, jako je původ, druh, typ obalu,
balírna, zasílatel nebo označení.
3. Obecná ustanovení
3.1 Materiál, který má být odebrán
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.
3.2 Předběžná opatření
Při odběru a přípravě vzorků musí být provedena předběžná opatření s
cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit obsah
benzo[a]pyrenu, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo
znehodnotit reprezentativnost souhrnných vzorků.
3.3 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo
části šarže. Případná odchylka od toho postupu musí být zaznamenána v
protokolu.
3.4 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek se připraví sdružením dílčích vzorků. Tento vzorek se
zhomogenizuje v laboratoři.
3.5 Duplikátní laboratorní vzorky
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby v
obchodním sporu nebo pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze
zhomogenizovaného souhrnného vzorku.
3.6 Balení a přeprava vzorků
Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, která
poskytuje dostatečnou ochranu před kontaminací a před poškozením při
přepravě. Musejí být přijata všechna nezbytná opatření s cílem zabránit
změně složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.7 Uzavření a označení vzorků
Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a
označí se podle § 6.
O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol o odběru vzorku podle
§ 5.
4. Plány odběru vzorků
Použitá metoda odběru vzorků zajišťuje, aby byl souhrnný vzorek
reprezentativní pro kontrolovanou šarži.
4.1 Počet dílčích vzorků
V případě olejů, u kterých lze předpokládat homogenní rozložení
benzo[a]pyrenu v dané šarži, postačí pro vyšetření souhrnného vzorku
odebrat tři dílčí vzorky na jednu šarži. Musí být učiněn odkaz na číslo
šarže. V případě olivového oleje a olivového oleje z pokrutin jsou
další informace o odběru vzorků uvedeny v předpise Evropských
společenství^30).
Pokud jde o ostatní výrobky, je minimální počet dílčích vzorků, který
má být odebrán z šarže, uveden v tabulce 1. Dílčí vzorky mají mít
podobnou hmotnost, která není menší než 100 g na dílčí vzorek, a tvoří
dohromady souhrnný vzorek s celkovou hmotností alespoň 300 g. Souhrnný
vzorek se připraví podle bodu 3.4.
Tabulka 1:
Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány ze šarže
+----------------------------------+-------------------------------+
| Hmotnost šarže (kg) |Minimální počet dílčích vzorků,|
| |které mají být odebrány |
+----------------------------------+-------------------------------+
| < 50 | 3 |
| 50 až 500 | 5 |
| > 500 | 10 |
+----------------------------------+-------------------------------+
Sestává-li šarže z jednotlivých balení, je počet balení odebíraných za
účelem vytvoření souhrnného vzorku uveden v tabulce 2.
Tabulka 2:
Počet balení (dílčích vzorků) odebíraných za účelem vytvoření
souhrnného vzorku, sestává-li šarže z jednotlivých balení
+---------------------------+-----------------------------------------+
|Počet balení nebo jednotek | Počet balení nebo jednotek, které |
| v šarži | mají být odebrány |
+---------------------------+-----------------------------------------+
| 1 až 25 | 1 balení nebo jednotka |
| 26 až 100 | asi 5%, nejméně 2 balení nebo jednotky |
| > 100 | asi 5%, maximálně 10 balení nebo |
| | jednotek |
+---------------------------+-----------------------------------------+
4.2 Odběr vzorků v maloobchodním prodeji
Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí přiměřeně
podle ustanovení této přílohy o odběru vzorků. Není-li to možné, lze
použít účinné postupy odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud jsou
pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní.
5. Dodržení specifikací v šarži nebo v části šarže Kontrolní laboratoř
provede opakovanou zkoušku laboratorního vzorku pro účely potvrzení
výsledku, je-li výsledek, který obdržela při první zkoušce, o 20% nižší
nebo vyšší než maximální limit, a v těchto případech vypočte průměr z
obou výsledků.
Šarže je přijata, vyhovuje-li výsledek první zkoušky nebo pokud je
nezbytná opakovaná zkouška, vyhovuje-li průměr příslušnému maximálnímu
limitu stanovenému v předpise Evropských společenství^30) při
přihlédnutí k nejistotě měření a korekci na výtěžnost.
Šarže je odmítnuta, pokud výsledek první zkoušky nebo průměr, když je
nezbytná opakovaná zkouška, překračuje při přihlédnutí k nejistotě
měření a korekci na výtěžnost maximální limit stanovený v nařízení
Komise (ES) č. 466/2001.
Příl.45
Příprava vzorků a požadavky na metody zkoušení používané pro úřední
kontrolu obsahu benzo[a]pyrenu v potravinách
1. Předběžná opatření a všeobecné zásady pro úřední kontrolu obsahu
benzo[a]pyrenu v potravinách
Základním požadavkem je získat reprezentativní a homogenní laboratorní
vzorek, aniž by došlo k sekundární kontaminaci. Analytik musí zajistit,
aby při přípravě vzorků nedošlo k jejich kontaminaci. Nádoby se před
použitím vypláchnou acetonem nebo hexanem vysoké čistoty (p.a., třídy
HPLC nebo rovnocenné), aby se minimalizovalo riziko kontaminace.
Přístroje a pomůcky přicházející do styku se vzorkem by měly být
vyrobeny z inertních materiálů, např. hliníku, skla nebo leštěné
korozivzdorné oceli. Nepoužívají se plasty, jako například
polypropylen, polytetrafluorethylen atd., protože mohou analytický
vzorek pohlcovat.
Veškeré odebrané množství potraviny obdržené laboratoří se použije k
přípravě zkušebního vzorku. Reprodukovatelné výsledky poskytují pouze
důkladně zhomogenizované vzorky.
Lze použít i jiné metody pro přípravu vzorků podle § 1.
2. Zpracování vzorku obdrženého laboratoří
Celý souhrnný vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí postupem,
kterým se dosáhne úplné homogenizace.
3. Rozdělení vzorků pro zkoušení za účelem stvrzení a obhajoby
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem stvrzení, obhajoby v obchodním
sporu a pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného vzorku.
4. Metody zkoušení a požadavky na řízení laboratoře
4.1 Definice
Nejběžnější definice, které musí laboratoř použít:
r = opakovatelnost: hodnota, pod níž bude podle očekávání
s danou pravděpodobností (obvykle 95%) ležet
absolutní hodnota rozdílu výsledků 2 samostatných
stanovení za podmínek opakovatelnosti (tj. stejný
vzorek, tentýž pracovník, tatáž aparatura, tatáž
laboratoř, stanoveno krátce po sobě); r = 2,8 x Sr.
Sr = směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za
podmínek opakovatelnosti.
RSDr = relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků
_
získaných za podmínek opakovatelnosti [(Sr/x) x 100],
_
kde x je průměr výsledků ze všech laboratoří a vzorků
R = reprodukovatelnost: hodnota, pod níž bude podle
očekávání s danou pravděpodobností (obvykle 95%)
ležet absolutní hodnota rozdílu výsledků dvou
samostatných stanovení za podmínek
reprodukovatelnosti (tj. u stejného materiálu
získaného pracovníky různých laboratoří, za použití
standardizované zkušební metody); R = 2,8 x SR.
SR = směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za
podmínek reprodukovatelnosti.
RSDR = relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků
_
získaných za podmínek reprodukovatelnosti [(SR/x) x
_
100], kde x je průměr výsledků ze všech laboratoří a
vzorků.
HORRATr= zjištěná hodnota RSDr dělená hodnotou RSDr vypočtenou
z Horwitzovy rovnice za předpokladu r = 0,66 R.
HORRATR= zjištěná hodnota RSDR dělená hodnotou RSDR vypočtenou
z Horwitzovy rovnice.
U = rozšířená nejistota měření, přičemž se použije faktor
pokrytí 2, který odpovídá hladině spolehlivosti
přibližně 95%.
4.2 Obecné požadavky
Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být v souladu
s § 9.
4.3 Zvláštní požadavky
Nejsou-li přímo použitelným předpisem Evropských společenství stanoveny
zvláštní metody pro stanovení benzo[a]pyrenu v potravinách, laboratoře
zvolí validovanou metodu za předpokladu, že zvolená metoda splňuje
kritéria uvedená v tabulce. Při validaci se použije certifikovaný
referenční materiál.
Tabulka: Pracovní charakteristiky analytických metod pro benzo[a]pyren
+-------------------+----------------------------------------------+
|Parametr | Hodnota/komentář |
+-------------------+----------------------------------------------+
|Použitelnost | Potraviny specifikované v nařízení (ES) č. |
| | 208/2005 |
+-------------------+----------------------------------------------+
|Mez | Nižší nebo roven 0,3 mikrog/kg |
|detekovatelnosti | |
+-------------------+----------------------------------------------+
|Mez | Nižší nebo roven 0,9 mikrog/kg |
|stanovitelnosti | |
+-------------------+----------------------------------------------+
|Přesnost | Hodnoty HORRAT, nebo HORRATR dosažené ve |
| | validační kolaborativní studii musí být |
| | menší než 1,5 |
+-------------------+----------------------------------------------+
|Výtěžnost | 50% až 120% |
+-------------------+----------------------------------------------+
|Specifičnost | Stanovení nesmí být rušeno matricovými a |
| | spektrálními jevy, ověření detekce |
+-------------------+----------------------------------------------+
4.3.1 Pracovní charakteristiky-koncepce nejistoty
Vhodnost metody zkoušení, která má být použita v laboratoři, se posoudí
také pomocí koncepce nejistoty. Laboratoř použije metodu, která
poskytuje výsledky s maximální standardní nejistotou. Maximální
standardní nejistota se vypočítá pomocí následující rovnice:
Uf = odmocnina z (LOD/2)2 + (0,2C)2
kde:
Uf je maximální standardní nejistota,
LOD je mez detekovatelnosti metody,
C je příslušná koncentrace
Jestliže metoda zkoušení poskytuje výsledky s nejistotou měření menší
než maximální standardní nejistota, bude metoda vhodná do stejné míry
jako metoda, která splňuje pracovní charakteristiky uvedené v tabulce.
4.4 Výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků
Výsledky analýzy se uvedou s korekcí nebo bez korekce na výtěžnost.
Musí být uveden způsob uvedení výtěžnosti a její hodnota. Výsledek
zkoušky s korekcí na výtěžnost se použije pro kontrolu dodržení limitu.
Přihlédne se ke zprávě Evropské komise o vztahu mezi analytickými
výsledky, měřením nejistoty, faktory výtěžnosti a právními předpisy ES
v oblasti potravinářství.
Analytický výsledek musí být uveden ve tvaru (x +/- U), kde x je
analytický výsledek a U je nejistota měření.
Příl.46
Metody odběru vzorků pro úřední kontrolu množství fusariových toxinů v
potravinách
1. Účel a rozsah
Vzorky pro úřední kontrolu množství fusariových toxinů v potravinách se
odebírají níže uvedenými metodami. Takto získané souhrnné vzorky jsou
považovány za reprezentativní pro šarže. Dodržení maximálních limitů
stanovených v příloze I k nařízení Komise (ES) č. 466/2001 se posuzuje
na základě množství zjištěného v laboratorních vzorcích.
2. Definice
Pro účely této přílohy se rozumí šarží identifikovatelné množství
potraviny dodané ve stejném okamžiku, které má podle osoby uvedené v §
3 odst. 1 společné charakteristiky, jako je původ, druh, typ obalu,
balírna, zasílatel nebo označení.
3. Obecná ustanovení
3.1 Materiál, který má být odebrán
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.
Velké šarže se podle bodu 4.3 musí rozdělit na části šarže, které se
vzorkují samostatně.
3.2 Předběžná opatření
Při odběru a přípravě vzorků musí být provedena předběžná opatření s
cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit obsah
fusariového toxinu, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo
znehodnotit reprezentativnost souhrnných vzorků.
3.3 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo
části šarže.
Odchylka od toho postupu musí být zaznamenána v protokolu.
3.4 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek se připraví sdružením dílčích vzorků.
3.5 Duplikátní vzorky
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby v
obchodním sporu nebo pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze
zhomogenizovaného souhrnného vzorku.
3.6 Balení a přeprava vzorků
Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, která
poskytuje dostatečnou ochranu před kontaminací a před poškozením při
přepravě. Musí být přijata všechna nezbytná opatření s cílem zabránit
změně složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.7 Uzavření a označení vzorků
Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a
označí se podle § 6.
O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol o odběru vzorku podle
§ 5.
4. Zvláštní ustanovení
4.1 Různé typy šarží
Potraviny se uvádí do oběhu volně ložené, v kontejnerech nebo v
jednotlivých baleních, jako jsou například sáčky, pytle nebo jednotlivá
maloobchodní balení. Odběr vzorků se provádí u každého druhu uvádění do
oběhu.
Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení bodů 4.3, 4.4 a 4.5, níže uvedený
vzorec lze použít jako vodítko pro vzorkování šarží, které mají mít při
uvádění do oběhu formu jednotlivých balení, jako například sáčků, pytlů
nebo jednotlivých maloobchodních balení.
hmotnost šarže x hmotnost dílčího vzorku
rozsah výběru n = ---------------------------------------------------------
hmotnost souhrnného vzorku x hmotnost jednotlivého balení
- hmotnost - v kg
- rozsah výběru - každý n-tý sáček nebo pytel, z nichž
musí být odebrán dílčí vzorek (desetinná
místa se zaokrouhlí na nejbližší celé
číslo).
4.2 Hmotnost dílčího vzorku
Hmotnost dílčího vzorku musí být alespoň 100 gramů, pokud není v této
příloze stanoveno jinak. U šarží ve formě maloobchodního balení závisí
hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního balení.
4.3 Postup odběru vzorků u obilovin a výrobků z obilovin
Tabulka 1: Rozdělení šarží na části šarže v závislosti na produktu a
hmotnosti šarže
----------------------------------------------------------------------------
Komodita Hmotnost šarže Hmotnost nebo Počet dílčích Hmotnost
(t) počet částí vzorků souhrnného
šarže vzorku (kg)
----------------------------------------------------------------------------
Obiloviny >= 1500 500 t 100 10
a výrobky -----------------------------------------------------------------
z obilovin > 300 a < 1500 3 části šarže 100 10
-----------------------------------------------------------------
>= 50 a =< 300 100 t 100 10
-----------------------------------------------------------------
< 50 - 3 - 100*) 1 - 10
----------------------------------------------------------------------------
*) v závislosti na hmotnosti šarže - viz tabulka 2
----------------------------------------------------------------------------
4.4 Postup odběru vzorků u obilovin a výrobků z obilovin u šarží nad 50
tun včetně
Pokud lze část šarže fyzicky oddělit, musí být každá šarže fyzicky
rozdělena na části šarže podle tabulky 1. Vzhledem k tomu, že hmotnost
šarže není vždy přesným násobkem hmotnosti částí šarže, může hmotnost
části šarže překročit uvedenou hmotnost nejvýše o 20 %.
Každá část šarže musí být vzorkována samostatně.
Pokud není možné použít metodu odběru vzorků uvedenou v tomto bodu z
důvodu hospodářských důsledků vyplývajících z poškození šarže,
například kvůli formě obalu či způsobu přepravy, může být použita
alternativní metoda odběru vzorků za předpokladu, že je co
nejreprezentativnější a je v úplnosti popsána a dokumentována.
4.5 Postup odběru vzorků u obilovin a výrobků z obilovin u šarží do 50
tun
U šarží obilovin a výrobků z obilovin do 50 tun musí být v závislosti
na hmotnosti šarže použit plán odběru vzorků sestávající z 10 až 100
dílčích vzorků, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti 1 až 10 kg. U
velmi malých šarží (=< 0,5 tuny) může být odebrán menší počet dílčích
vzorků, avšak souhrnný vzorek sdružující všechny dílčí vzorky musí také
v tom případě mít hmotnost nejméně 1 kg.
Čísla uvedená v tabulce 2 se použijí pro určení počtu dílčích vzorků,
které mají být odebrány.
Tabulka 2: Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti
na hmotnosti šarže obilovin a výrobků z obilovin
--------------------------------------------------
Hmotnost šarže (t) Počet dílčích vzorků
--------------------------------------------------
=< 0,05 3
> 0,05 - =< 0,50 5
> 0,50 - =< 1,00 10
> 1,00 - =< 3,00 20
> 3,00 - =< 10,00 40
> 10,00 - =< 20,00 60
> 20,00 - =< 50,00 100
--------------------------------------------------
4.6 Postup při odběru vzorků u potravin určených pro kojence a malé
děti
U potravin určených pro kojence a malé děti se použije postup odběru
vzorků uvedený u obilovin a výrobků z obilovin v bodě 4.5. Počet
dílčích vzorků, které se odeberou, závisí na hmotnosti šarže, přičemž
podle tabulky 2 se odebere minimálně 10 a maximálně 100 dílčích vzorků.
U velmi malých šarží (=< 0,5 tuny) může být odebrán menší počet dílčích
vzorků, avšak souhrnný vzorek sdružující všechny dílčí vzorky musí také
v tom případě mít hmotnost nejméně 1 kg.
Hmotnost dílčího vzorku musí být alespoň 100 gramů. U šarží ve formě
maloobchodního balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti
obchodního balení a u velmi malých šarží (=< 0,5 tuny) musejí mít dílčí
vzorky takovou hmotnost, aby sdružením dílčích vzorků vznikl souhrnný
vzorek o hmotnosti nejméně 1 kg.
Hmotnost souhrnného vzorku je 1 až 10 kg a vzorek musí být dostatečně
promísen.
4.7 Odběr vzorků v maloobchodním prodeji
Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí přiměřeně
podle ustanovení této přílohy o odběru vzorků. Není-li to možné, lze
použít jiné účinné postupy odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud
jsou pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní.
5. Přijetí šarže nebo části šarže
Šarže je přijata, jestliže souhrnný vzorek vyhovuje maximálnímu limitu
se zohledněním nejistoty měření a po korekci na výtěžnost.
Šarže je odmítnuta, jestliže souhrnný vzorek překračuje bez jakýchkoliv
pochyb maximální limit se zohledněním nejistoty měření a po korekci na
výtěžnost.
Příl.47
Příprava vzorků a požadavky na metody zkoušení používané pro úřední
kontrolu dodržování maximálních limitů fusariových toxinů v potravinách
1. Předběžná opatření
Vzhledem k tomu, že rozložení fusariových toxinů je velmi
nestejnoměrné, musí být přípravě laboratorních vzorků a zejména
homogenizaci vzorků věnována zvýšená pozornost. Veškeré odebrané
množství potraviny se použije k přípravě zkušebního vzorku.
2. Zpracování vzorku obdrženého laboratoří
Každý laboratorní vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí postupem,
kterým se dosáhne úplné homogenizace.
Pokud se maximální limit vztahuje na sušinu, stanoví se obsah sušiny
výrobku v části homogenizovaného vzorku metodou, která prokazatelně
umožňuje přesné stanovení sušiny.
3. Rozdělení vzorků pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku a
obhajoby
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby v
obchodním sporu a pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze
zhomogenizovaného vzorku.
4. Metody zkoušení a požadavky na řízení laboratoře
4.1 Definice
Nejběžnější definice, které musí laboratoř použít:
r = opakovatelnost: hodnota, pod níž bude podle
očekávání s danou pravděpodobností (obvykle 95
%) ležet absolutní hodnota rozdílu výsledků 2
samostatných stanovení za podmínek
opakovatelnosti (tj. stejný vzorek, tentýž
pracovník, tatáž aparatura, tatáž laboratoř,
stanoveno krátce po sobě); r = 2,8 x sr,
sr = směrodatná odchylka vypočtená z výsledků
získaných za podmínek opakovatelnosti.
RSDr = relativní směrodatná odchylka vypočtená z
výsledků získaných za daných podmínek
-
opakovatelnosti [(s/rx) x 100],
R = reprodukovatelnost: hodnota, pod níž bude podle
očekávání s danou pravděpodobností (obvykle 95
%) ležet absolutní hodnota rozdílu výsledků
dvou samostatných stanovení za podmínek
reprodukovatelnosti (tj. u stejného materiálu
získaného pracovníky různých laboratoří, za
použití standardizované zkušební metody); R =
2,8 x sR,
sR = směrodatná odchylka vypočtená z výsledků
získaných za podmínek reprodukovatelnosti,
RSDR = relativní směrodatná odchylka vypočtená z
výsledků získaných za podmínek
-
reprodukovatelnosti [(sR/x) x 100].
4.2 Obecné požadavky
Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být v souladu
s § 9.
4.3 Zvláštní požadavky
4.3.1 Pracovní charakteristiky
Nejsou-li přímo použitelným předpisem Evropských společenství stanoveny
zvláštní metody, laboratoře zvolí validovanou metodu za předpokladu, že
zvolená metoda splňuje pracovní charakteristiky uvedené v tabulkách 1,
2, 3 a 4.
Tabulka 1: Pracovní charakteristika pro deoxynivalenol
------------------------------------------------------------------
Množství mikrog/kg deoxynivalenol
-------------------------------------------
RSDr % RSDR % Výtěžnost %
------------------------------------------------------------------
> 100,00 - =< 500,00 =< 20,00 =< 40,00 60,00 - 110,00
------------------------------------------------------------------
> 500,00 =< 20,00 =< 40,00 70,00 - 120,00
------------------------------------------------------------------
Tabulka 2: Pracovní charakteristika pro zearalenon
------------------------------------------------------------------
Množství mikrog/kg zearalenon
-------------------------------------------
RSDr % RSDR % Výtěžnost %
------------------------------------------------------------------
=< 50,00 =< 40,00 =< 50,00 60,00 - 120,00
------------------------------------------------------------------
> 50,00 =< 25,00 =< 40,00 70,00 - 120,00
------------------------------------------------------------------
Tabulka 3: Pracovní charakteristika pro fumonisin B1 a B2
------------------------------------------------------------------
Množství mikro/kg Fumosin B1 nebo B2
-------------------------------------------
RSDr % RSDR % Výtěžnost %
------------------------------------------------------------------
=< 500,00 =< 30,00 =< 60,00 60,00 - 120,00
------------------------------------------------------------------
> 500,00 =< 20,00 =< 30,00 70,00 - 110,00
------------------------------------------------------------------
Tabulka 4: Pracovní charakteristiky pro T-2 a HT-2 toxin
------------------------------------------------------------------
Množství mikro/kg T-2 toxin
-------------------------------------------
RSDr % RSDR % Výtěžnost %
------------------------------------------------------------------
50,00 - 250,00 =< 40,00 =< 60,00 60,00 - 130,00
------------------------------------------------------------------
> 250,00 =< 30,00 =< 50,00 70,00 - 130,00
------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------
Množství mikrog/kg HT-2 toxin
-------------------------------------------
RSDr % RSDR % Výtěžnost %
------------------------------------------------------------------
100,00 - 200,00 =< 40,00 =< 60,00 60,00 - 130,00
------------------------------------------------------------------
> 200,00 =< 30,00 =< 50,00 70,00 - 130,00
------------------------------------------------------------------
Detekční limity použitých metod se neuvádí, protože přesnost je uvedena
pro uvažované koncentrace.
Přesnost metody odpovídá hodnotě vypočtené z Horwitzovy rovnice:
RSDR = 2(1 - 0,5 log C)
kde:
- RSDR je relativní směrodatná odchylka vypočtená z
výsledků získaných za podmínek reprodukovatelnosti
-
[sR/x) x 100],
- C je poměr koncentrací (tj. 1 = 100 g/100 g, 0,001 %
1,000 mg/kg).
Toto je zobecněná rovnice pro přesnost, u níž se ukázalo, že u většiny
rutinních metod analýzy nezáleží na analytu a matrici, nýbrž pouze na
koncentraci.
4.3.2 Přístup založený na vhodnosti pro daný účel
K hodnocení přijatelnosti metod zkoušení lze použít alternativní
přístup založený na vhodnosti pro daný účel, v jehož rámci se vymezí
pouze funkce vhodnosti jako jediný parametr, pokud existuje omezený
počet plně validovaných metod zkoušení. Funkce vhodnosti je funkce
nejistoty, která stanoví nejvyšší hodnotu nejistoty, jež je považována
za vhodnou pro daný účel.
Vzhledem k omezenému počtu metod zkoušení, které jsou plně validovány
mezilaboratorní zkouškou, zejména pro stanovení T-2 a HT-2 toxinu, se
použije přístup založený na funkci nejistoty, kterým se stanoví
nejvyšší přijatelná nejistota, také k posouzení vhodnosti pro daný účel
metody zkoušení, kterou laboratoř použije. Laboratoř může použít
metodu, která poskytuje výsledky s maximální standardní nejistotou.
Maximální standardní nejistota se vypočítá pomocí následující rovnice:
Uf = odmocnina (LOD/2)2 + (alfa x C)2
kde:
Uf je maximální standardní nejistota,
LOD je mez detekce metody,
C je příslušná koncentrace (mikrog/kg),
alfa je konstantní číselný faktor používaný v
závislosti na hodnotě C. Hodnoty, které mají být
použity, jsou uvedeny v tabulce 5.
Jestliže metoda zkoušení poskytuje výsledky s nejistotou měření menší
než maximální standardní nejistota, bude metoda vhodná do stejné míry
jako metoda, která splňuje pracovní charakteristiky uvedené v
tabulkách.
Tabulka 5: Číselné hodnoty, které mají být v závislosti na
příslušné koncentraci použity pro alfa jako konstantu v
rovnici uvedené v tomto bodě
--------------------------------------------------
C (mikrog/kg) alfa
--------------------------------------------------
= < 50,00 0,20
--------------------------------------------------
51,00 - 500,00 0,18
--------------------------------------------------
501,00 - 1000,00 0,15
--------------------------------------------------
1001,00 - 10000,00 0,12
--------------------------------------------------
> 10000,00 0,10
--------------------------------------------------
4.4 Výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků
Výsledky zkoušky se uvedou s korekcí nebo bez korekce na výtěžnost.
Musí být uveden způsob uvedení výtěžnosti a její hodnota. Výsledek
zkoušky s korekcí na výtěžnost se použije pro kontrolu dodržení limitu.
Výsledek zkoušky musí být uveden ve tvaru (x +/- U), kde x je výsledek
zkoušky a U je rozšířená nejistota měření.
4.5 Požadavky na laboratoře
Laboratoře musí splňovat požadavky zvláštního právního předpisu.^*)
1) Je vydána na základě a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje
zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství vyhláškou.
1a) První Směrnice Komise 79/1067/EHS ze dne 13. listopadu 1979, kterou
se stanoví analytické metody Společenství pro zkoušení určitých druhů
zahuštěného a sušeného mléka určeného k lidské spotřebě.
První Směrnice Komise 79/796/EHS ze dne 26. července 1979, kterou se
stanoví analytické metody Společenství pro zkoušení některých cukrů
určených k lidské spotřebě.
Směrnice Komise 80/891/EHS ze dne 25. července 1980 týkající se
analytické metody Společenství pro stanovení obsahu kyseliny erukové v
olejích a tucích určených jako takových k lidské spotřebě a v
potravinách obsahujících přidané oleje nebo tuky.
První Směrnice Komise 81/712/EHS ze dne 28. července 1981, kterou se
stanoví metody Společenství, jimiž se ověřuje splnění kritérií pro
čistotu u určitých přídatných látek použitých v potravinách.
První Směrnice Komise 85/503/EHS ze dne 25. října 1985 o metodách pro
analýzu potravinářských kaseinů a kaseinátů.
Směrnice Rady 85/591/EHS ze dne 20. prosince 1985 týkající se zavedení
metod Společenství pro odběr vzorků a analýzu pro sledování potravin
určených k lidské spotřebě.
První Směrnice Komise 86/424/EHS ze dne 15. července 1986, kterou se
stanoví metody odběru vzorků k chemickým analýzám potravinářských
kaseinů a kaseinátů.
První Směrnice Komise 87/524/EHS ze dne 6. října 1987, kterou se
stanoví metody Společenství pro odběr vzorků určených k chemické
analýze sledovaných mléčných výrobků.
Směrnice Komise 92/2/EHS ze dne 13. ledna 1992, kterou se stanoví
postup odběru vzorků a metody analýzy Společenství při úředním dozoru
nad teplotami zmrazených potravin určených k lidské spotřebě.
Směrnice Rady 93/99/EHS ze dne 29. října 1993 o doplňujících opatřeních
týkajících se úředního dozoru nad potravinami.
Směrnice Komise 98/53/ES ze dne 16. července 1998 stanovující metody
odběru vzorků a metody rozboru pro oficiální kontrolu hladiny určitých
cizorodých látek v potravinách.
Směrnice Komise 2001/22/ES ze dne 8. března 2001, kterou se stanoví
metody odběru vzorků a analýzy pro úřední kontrolu dodržování
maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-MCPD v potravinách.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/37/ES ze dne 5. června 2001
o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících
se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků.
Směrnice Komise 2002/26/ES ze dne 13. března 2002, kterou se stanoví
metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství
ochratoxinu A v potravinách.
Směrnice Komise 2002/27/ES ze dne 13. března 2002, kterou se mění
směrnice 98/53/ES, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody
analýzy pro úřední kontrolu množství určitých kontaminujících látek v
potravinách.
Směrnice Komise 2002/63/ES ze dne 11. července 2002, kterou se stanoví
metody Společenství pro odběr vzorků pro úřední kontrolu reziduí
pesticidů v produktech rostlinného a živočišného původu a na jejich
povrchu a kterou se zrušuje směrnice 79/700/EHS.
Směrnice Komise 2002/69/ES ze dne 26. července 2002, kterou se stanoví
metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu dioxinů a
stanovení PCB s dioxinovým efektem v potravinách.
Směrnice Komise 2003/78/ES ze dne 11. srpna 2003, kterou se stanoví
metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství
patulinu v potravinách.
Směrnice Komise 2003/121/ES ze dne 15. prosince 2003, kterou se mění
směrnice 98/53/ES, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody
analýzy pro úřední kontrolu množství určitých kontaminujících látek v
potravinách.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/114/ES ze dne 22. prosince
2003, kterou se mění směrnice 95/2/ES o potravinářských přídatných
látkách jiných než barviva a náhradní sladidla.
Směrnice Komise 2004/16/ES ze dne 12. února 2004, kterou se stanoví
metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu obsahu cínu v
potravinách balených v plechovkách.
Směrnice Komise 2004/43/ES ze dne 13. dubna 2004, kterou se mění
směrnice 98/53/ES a 2002/26/ES, pokud jde o metody odběru vzorků a
metody analýzy pro úřední kontrolu množství aflatoxinu a ochratoxinu A
v potravinách pro kojence a malé děti.
Směrnice Komise 2004/44/ES ze dne 13. dubna 2004, kterou se mění
směrnice 2002/69/ES, kterou se stanoví metody odběru vzorků a
analytické metody pro úřední kontrolu dioxinů a stanovení PCB s
dioxinovým efektem v potravinách.
Směrnice Komise 2005/4/ES ze dne 19. ledna 2005, kterou se mění
směrnice 2001/22/ES, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody
analýzy pro úřední kontrolu dodržování maximálních limitů olova,
kadmia, rtuti a 3-MCPD v potravinách.
Směrnice Komise 2005/5/ES ze dne 26. ledna 2005, kterou se mění
směrnice 2002/26/ES, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody
analýzy pro úřední kontrolu množství ochratoxinu A v potravinách.
Směrnice Komise 2005/10/ES ze dne 4. února 2005, kterou se stanoví
metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu obsahu
benzo[a]pyrenu v potravinách.
Směrnice Komise 2005/38/ES ze dne 6. června 2005, kterou se stanoví
metody odběru vzorků a metody zkoušení pro úřední kontrolu množství
fusariových toxinů v potravinách.
2) Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o
změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších
předpisů.
3) Například zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské
inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č.
309/2002 Sb. a zákona č. 94/2004 Sb. , zákon č. 166/1999 Sb., o
veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární
zákon), ve znění zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 154/2000 Sb., zákona
č. 102/2001 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 120/2002 Sb., zákona
č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 131/2003 Sb.
4) ČSN ISO 3951 Přejímací postupy a grafy při kontrole měřením pro
procento neshodných jednotek.
ČSN ISO 2859-0 Statistické přejímky srovnáváním. Část 0: Úvod do
systému přejímek srovnáváním ISO 2859.
ČSN ISO 2859-1 Statistické přejímky srovnáváním. Část 1: Přejímací
plány AQL pro kontrolu každé dávky v sérii.
ČSN ISO 2859-2 Statistické přejímky srovnáváním. Část 2: Přejímací
plány LQ pro kontrolu izolovaných dávek.
ČSN ISO 2859-3 Statistické přejímky srovnáváním. Část 3: Občasná
přejímka.
ČSN ISO 2859-4 Část 4: Postupy pro posouzení stanovených úrovní
jakosti.
ČSN ISO 10725 Výběrové přejímací plány a postupy pro kontrolu
hromadných materiálů.
5) ČSN ISO 8243 Cigarety. Odběr vzorků.
ČSN ISO 4874 Tabák. Vzorkování surovinové šarže.
ČSN ISO 15592-1 Jemně řezaný tabák a kusové tabákové výrobky určené ke
kouření z něho vyrobené. Metody vzorkování, kondicionování a analýzy.
Část 1: Vzorkování.
6) ČSN 56 0003 Odběr vzorků a metody zkoušení pro stanovení aflatoxinů
v potravinách.
ČSN 56 0253 Odběr vzorků pro stanovení pesticidů v a na ovoci a
zelenině.
ČSN ISO 1839 Čaj. Odběr vzorků.
ČSN ISO 13690 Obiloviny, luštěniny a mlýnské výrobky. Odběr vzorků ze
statistických dávek.
ČSN EN ISO 5555 Živočišné a rostlinné tuky a oleje. Vzorkování.
ČSN 56 0290-2 Metody zkoušení zmrazených výrobků. Část 2: Odběr vzorků.
7) ČSN 57 0105-2 Metody zkoušení mléčných výrobků sušených a
zahuštěných. Část 2: Odběr vzorků.
ČSN 57 0111-1 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 1: Všeobecná
ustanovení.
ČSN 57 0111-2 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 2: Odběr vzorků
k chemickým analýzám.
8) Rozhodnutí Komise č. 91/180/EHS ze dne 14. února 1991, kterým se
stanoví určité metody analýzy a testování syrového mléka a tepelně
ošetřeného mléka.
9) Nařízení Komise (ES) č. 1148/2001 ze dne 12. června 2001 o
kontrolách dodržování obchodních norem pro čerstvé ovoce a zeleninu.
10) Nařízení Komise (EHS) č. 2568/1991 ze dne 11. července 1991 o
charakteristikách olivového oleje a zbytkového olivového oleje a o
příslušných metodách analýzy, ve znění nařízení Komise (EHS) č.
3682/1991, nařízení Komise (EHS) č. 1429/1992, nařízení Komise (EHS) č.
1683/1992, nařízení Komise (EHS) č. 3288/1992, nařízení Komise (EHS) č.
183/1993, nařízení Komise (ES) č. 177/1994, nařízení Komise (ES) č.
656/1995, nařízení Komise (ES) č. 2527/1995, nařízení Komise (ES) č.
2472/1997, nařízení Komise (ES) č. 282/1998, nařízení Komise (ES) č.
2248/1998, nařízení Komise (ES) č. 379/1999, nařízení Komise (ES) č.
2042/2001 a nařízení Komise (ES) č. 796/2002.
10a) Doporučení Komise 2004/787/ES ze dne 4. října 2004 o technických
pokynech pro odběr vzorků a detekci geneticky modifikovaných organismů
a materiálu vyrobeného z geneticky modifikovaných organismů nebo
produktů s jejich obsahem podle nařízení Komise (ES) č. 1830/2003.
11) Vyhláška č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky
určené pro styk s potravinami a pokrmy, ve znění vyhlášky č. 186/2003
Sb.
12) ČSN EN ISO 661 Živočišné a rostlinné tuky a oleje. Příprava vzorku
k analýze.
13) ČSN ISO 5496 Senzorická analýza. Metodologie. Zasvěcení do
problematiky a výcvik posuzovatelů při zjišťování a rozeznávání pachů.
ČSN ISO 8586-1 Senzorická analýza. Obecná směrnice pro výběr, výcvik a
sledování činnosti posuzovatelů. Část 1: Vybraní posuzovatelé.
ČSN ISO 8586-2: Senzorická analýza. Obecná směrnice pro výběr, výcvik a
sledování činnosti posuzovatelů. Část 2: Experti.
14) ČSN ISO 8589 Senzorická analýza. Obecná směrnice pro uspořádání
senzorického pracoviště.
ČSN ISO 11035 Senzorická analýza. Identifikace a výběr deskriptorů pro
stanovení senzorického profilu pomocí mnohorozměrného přístupu.
ČSN ISO 8587 Senzorická analýza. Metodologie. Pořadová zkouška.
ČSN ISO 11036 Senzorická analýza. Metodologie. Profil textury.
ČSN ISO 11037 Senzorická analýza. Obecná směrnice a zkušební metoda pro
posuzování barvy potravin.
ČSN ISO 11056 Senzorická analýza. Metodologie. Metoda obsahu magnitudy.
ČSN ISO 8588 Senzorická analýza. Metodologie. Zkouška "A" - ne "A".
ČSN ISO 3972 Senzorická analýza. Metodologie. Metoda zkoumání
citlivosti chuti.
15) ISO/IEC Směrnice, část 2, 2001, 4. vydání (Pravidla pro strukturu a
navrhování mezinárodních standardů).
16)
ČSN ISO 5725-1 Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření.
Část 1: Obecné zásady a definice.
ČSN ISO 5725-2 Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření.
Část 2: Základní metoda pro stanovení opakovatelnosti a
reprodukovatelnosti normalizované metody měření.
ČSN ISO 5725-3 Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření.
Část 3: Mezilehlé míry shodnosti normalizované metody měření.
ČSN ISO 5725-4 Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření.
Část 4: Základní metody pro stanovení správnosti normalizované metody
měření.
ČSN ISO 5725-5 Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření.
Část 5: Alternativní metody pro stanovení shodnosti normalizované
metody.
ČSN ISO 5725-6 Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření.
Část 6: Použití hodnot měr přesnosti v praxi.
17)
ČSN EN ISO/IEC 17025 Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a
kalibračních laboratoří.
§ 16 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o
změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.,
zákona č. 102/2001 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb.
18) ČSN ISO 8243 Cigarety. Odběr vzorků.
ČSN ISO 8454 Cigarety. Stanovení oxidu uhelnatého v kouřových
kondenzátech. Metoda MDIR.
ČSN ISO 10315 Cigarety. Stanovení obsahu nikotinu v kouřových
kondenzátech. Metoda plynové chromatografie.
ČSN ISO 4387 Cigarety. Stanovení surového a beznikotinového kondenzátu
kouře za použití rutinního analytického nakuřovacího přístroje.
19) ČSN 57 0111-1 Metody zkoušení kaseinů a kaseinátů. Část 1:
Všeobecná ustanovení.
ČSN 57 0111-3 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 3: Stanovení
vlhkosti.
ČSN 57 0111-5 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 5: Stanovení
obsahu bílkovin.
ČSN 57 0111-7 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 7: Stanovení
obsahu popela.
ČSN 57 0111-8 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 8: Stanovení
titrační kyselosti.
ČSN 57 0111-12 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 12: Stanovení
pH.
20) ČSN 57 0105-3 Metody zkoušení mléčných výrobků sušených a
zahuštěných. Část 3: Stanovení obsahu sušiny v zahuštěném slazeném a
neslazeném mléce.
ČSN 57 0111-10 Metody zkoušení mléčných výrobků sušených a zahuštěných.
Část 10: Stanovení obsahu kyseliny mléčné a mléčnanů.
ČSN 57 0111-11 Metody zkoušení mléčných výrobků sušených a zahuštěných.
Část 11: Stanovení fosfatasové aktivity v sušeném mléce.
ČSN 57 0111-13 Metody zkoušení mléčných výrobků sušených a zahuštěných.
Část 13: Stanovení obsahu vody v sušeném mléce.
21) ČSN 57 0290-7 Metody zkoušení zmrazených výrobků. Část 7: Měření
teplot.
Vyhláška č. 61/1983 Sb., o Dohodě o mezinárodních přepravách
zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro
tyto přepravy (ATP), ve znění pozdějších předpisů.
22) Nařízení Komise (ES) č. 2870/2000 ze dne 19. prosince 2000, kterým
se stanoví referenční metody Společenství pro analýzu lihovin, ve znění
nařízení (ES) č. 2091/2002.
23) Nařízení Komise (EHS) č. 558/1993 ze dne 10. března 1993 o
refraktometrické metodě měření suchého rozpustného zbytku ve výrobcích
zpracovaných z ovoce a zeleniny, kterým se zrušuje nařízení (EHS) č.
543/1986 a kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/1987.
24) Nařízení Komise (EHS) č. 4154/1987 ze dne 22. prosince 1987, kterým
se stanoví metody analýzy a další technická ustanovení nezbytná k
provádění nařízení (EHS) č. 3033/1980, kterým se stanoví obchodní
opatření použitelná na některé druhy zboží, které je výsledkem
zpracování zemědělských produktů, ve znění nařízení Komise (ES) č.
203/1998.
25) Nařízení Komise (ES) č. 213/2001 ze dne 9. ledna 2001, kterým se
stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde
o metody analýzy a hodnocení jakosti mléka a mléčných výrobků, a kterým
se mění nařízení (ES) č. 2771/1999 a (ES) č. 2779/1999.
26) Zákon č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně a
doplnění některých souvisejících právních předpisů, ve znění zákona č.
216/2000 Sb., zákona č. 50/2002 Sb. a zákona č. 147/2002 Sb.
27) ČSN 01 1300 Veličiny a jednotky.
ČSN ISO 1000 Jednotky SI a doporučení pro užívání jejich násobků a pro
užívání některých dalších jednotek.
28) ČSN EN ISO/IEC 17025 Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních
a kalibračních laboratoří.
29) Vyhláška č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu
a o způsobu jejich použití.
30) Nařízení Komise (ES) č. 1989/2003 ze dne 6. listopadu 2003, kterým
se mění nařízení EHS č. 2568/91 o charakteristikách olivového oleje a
olivového oleje z pokrutin a o příslušných metodách analýzy.
*) Například § 3 odst. 3 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a
potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů.
