404/2012 Sb.
ZÁKON
ze dne 24. října 2012,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna občanského soudního řádu
Čl. I
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967
Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975
Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991
Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993
Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994
Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995
Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995
Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č.
142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb.,
zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb.,
zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb.,
zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č.
46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č.
155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č.
227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č.
120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č.
271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb.,
zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb.,
zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb.,
zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb.,
nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č.
88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného
pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb.,
zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb.,
zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb.,
zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb.,
zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb.,
zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb.,
zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb.,
zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb.,
zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb.,
zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb.,
zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb.,
zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb.,
zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb.,
zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb.,
zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 198/2009 Sb.,
zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb.,
zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb.,
nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č.
347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., zákona č.
139/2011 Sb., zákona č. 186/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č.
218/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č.
420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., nálezu
Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 147/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb.
a zákona č. 202/2012 Sb., se mění takto:
1. V § 9 odst. 2 se písmeno i) včetně poznámky pod čarou č. 1a zrušuje.
Dosavadní písmeno j) se označuje jako písmeno i).
2. V § 26 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5) Je-li ve věcech pracovních navrhovatelem (žalobcem) cizinec, může
se dát v řízení zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě
zvláštního právního předpisu^57c), k jejímž činnostem uvedeným ve
stanovách patří ochrana práv cizinců; totéž platí v řízení o propuštění
cizince ze zajištění.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
3. V § 26 odst. 6 se slova „odstavce 3 nebo 4“ nahrazují slovy
„odstavců 3 až 5“.
4. V § 36d odst. 1 se za slova „předseda senátu“ vkládají slova „nebo
jím pověřený člen senátu“.
5. V § 38 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5) Notář pověřený podle odstavce 1 a jeho zaměstnanci jsou povinni
zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli v
souvislosti s prováděním úkonů v řízení o dědictví. Povinnost
mlčenlivosti není časově omezena a notář nebo jeho zaměstnanci jí mohou
být zproštěni předsedou soudu, který notáře podle odstavce 1 pověřil.
(6) Notář postoupí příslušnému soudu podání, která u něho jako soudního
komisaře byla učiněna poté, co již provedl v řízení o dědictví všechny
potřebné úkony a co věc předal soudu.“.
6. V § 50b odst. 4 písm. c) se slova „§ 191b odst. 2“ nahrazují slovy
„§ 191b odst. 3“.
7. V § 82 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Pokud je návrh na
zahájení řízení učiněn prostřednictvím veřejné datové sítě a
elektronické aplikace určené k podání takového návrhu, platí, že řízení
je zahájeno v okamžiku, kdy je návrh dostupný informačnímu systému
určenému k příjmu takového podání.“.
8. V § 100 odst. 4 se na konci textu věty čtvrté doplňují slova „ ;
přítomnost důvěrníka dítěte, který není jeho zákonným zástupcem a o
jehož účast u výslechu dítě požádá, může soud vyloučit jen tehdy, je-li
jeho přítomností mařen účel výslechu“.
9. V § 114b odst. 2 se za slova „ode dne“ vkládají slova „uplynutí
lhůty k“.
10. V § 114b odst. 4 se slova „ , náhradní doručení je vyloučeno“
zrušují a za větu první se vkládá věta „Náhradní doručení je vyloučeno;
to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do
datové schránky.“.
11. V § 114c se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „ ; to
neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové
schránky“.
12. V § 118b odst. 1 větě poslední se za slova „které nastaly po
přípravném“ vkládají slova „ , a nebylo-li provedeno, po prvním“ a
slova „odst. 2“ se nahrazují slovy „odst. 1 až 3“.
13. V § 120 odst. 2 se za slova „nájmu bytu“ vkládají slova „ , v
řízení o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, v řízení o jednostranném
zvýšení nájemného z bytu“.
14. V § 122 odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova „ ,
anebo lze důkaz provést za využití technického zařízení pro přenos
obrazu a zvuku“.
15. V § 129 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „ , případně
předloží účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující“.
16. V § 139 odst. 4 se věty druhá a třetí zrušují.
17. V § 172 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Ustanovení § 36a
odst. 1 písm. a) se nepoužije.“.
18. V § 174a se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí kromě
obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) a náležitostí podle § 79 odst. 1
obsahovat datum narození fyzické osoby, identifikační číslo právnické
osoby nebo identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
19. V § 174a se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5) Elektronický platební rozkaz nelze vydat,
a) pokračuje-li soud v řízení po jeho přerušení, nebo
b) nebyl-li zaplacen poplatek za řízení o vydání elektronického
platebního rozkazu splatný podáním návrhu na zahájení řízení ani ve
lhůtě soudem k tomu určené.
(6) Odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu lze podat také na
elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem.
Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový
přístup.“.
20. V § 175 odst. 1 se slovo „tří“ nahrazuje číslem „8“.
21. V § 191b se na konci odstavce 1 doplňují věty „Souhlas opatrovníka
osoby zbavené nebo omezené ve způsobilosti k právním úkonům nenahrazuje
souhlas umístěného. Jestliže ústav neučiní oznámení podle § 191a, jsou
umístěný nebo jeho zákonný zástupce oprávněni podat návrh na zahájení
řízení.“.
22. V § 191b se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) V řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu
nebo řízení o odvolání, které bylo zastaveno proto, že umístěný byl z
ústavu propuštěn nebo dodatečně písemně souhlasil se svým umístěním, se
pokračuje, pokud umístěný do 2 týdnů od doby, kdy mu bylo usnesení o
zastavení řízení doručeno, prohlásí, že na projednání věci trvá. O tom
je třeba umístěného poučit.“.
Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.
23. V § 191b odst. 4 větě první se za slova „zákonných důvodů,“
vkládají slova „k tomu zejména“, slova „a ošetřujícího lékaře,
popřípadě“ se nahrazují slovy „ , ošetřujícího lékaře a“ a na konci
odstavce se doplňuje věta „Je-li nařízeno jednání, koná se zpravidla v
ústavu; ustanovení § 115 odst. 2 se nepoužije.“.
24. V § 191b odst. 5 se slovo „sedmi“ nahrazuje číslem „7“, na konci
textu věty první se doplňují slova „ , a pokud ano, zda tyto důvody
trvají“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Dojde-li soud k závěru,
že k převzetí nedošlo ze zákonných důvodů, nebo že tyto důvody již
netrvají, nařídí propuštění umístěného z ústavu.“.
25. V § 191c odstavec 1 zní:
„(1) Usnesení podle § 191b odst. 5 se do 24 hodin od jeho vydání doručí
umístěnému, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, dále jeho zástupci
nebo opatrovníkovi pro řízení a ústavu. Nedoručuje-li se umístěnému,
učiní soud jiná vhodná opatření, aby se umístěný mohl vhodnou formou s
obsahem usnesení seznámit a měl jej k dispozici. Nařídil-li soud
propuštění umístěného z ústavu, je ústav po doručení usnesení povinen
umístěného neprodleně propustit.“.
26. V § 191c odst. 2 se na konci textu věty druhé doplňují slova „ ,
nebo že tyto důvody již netrvají“.
27. V § 191c se na konci odstavce 2 doplňují věty „Soud prvního stupně
je povinen předložit spis odvolacímu soudu bez zbytečného odkladu poté,
co mu bylo odvolání doručeno. O podaném odvolání rozhodne odvolací soud
nejdéle do 1 měsíce od předložení spisu; tato lhůta neplatí, jestliže
se v řízení pokračuje podle § 191b odst. 2.“.
28. V § 191d odst. 1 se za slova „zákonnými důvody“ vkládají slova „a
že tyto důvody trvají“.
29. V § 191d odst. 3 větě druhé se za slova „Při jednání vyslechne“
vkládá slovo „umístěného,“ a slovo „ , umístěného“ se zrušuje.
30. V § 191d odst. 4 se slovo „tří“ nahrazuje číslem „3“ a za slova
„převzetí do ústavu“ se vkládají slova „a o trvání jeho důvodů“.
31. Za § 191g se vkládá nový § 191h, který zní:
„§ 191h
(1) Je-li do ústavu převzat umístěný, jehož zdravotní stav vyžaduje
poskytnutí neodkladné péče a který vzhledem ke svému zdravotnímu stavu
není schopen činit právní úkony a tento stav není způsoben duševní
poruchou, soud do 7 dnů ode dne, kdy došlo k převzetí, bez jednání
usnesením rozhodne, zda s tímto převzetím souhlasí.
(2) Předseda senátu ustanoví umístěnému opatrovníka pro řízení z řad
osob blízkých, nebrání-li tomu zvláštní důvody; není-li to možné,
ustanoví opatrovníkem jinou vhodnou osobu. Nemůže-li být opatrovníkem
ustanovena osoba blízká nebo jiná vhodná osoba, ustanoví předseda
senátu opatrovníka pro řízení z řad advokátů.
(3) Soud rozhodne zejména na základě vyjádření ošetřujícího lékaře o
zdravotním stavu umístěného. Usnesení se doručí ústavu a opatrovníkovi
pro řízení. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
(4) Ústav má povinnost soudu oznámit do 24 hodin takovou změnu
zdravotního stavu umístěného, která odůvodňuje zahájení řízení podle §
191b odst. 1.
(5) Ustanovení § 191a odst. 1 a § 191g zde platí obdobně. Ustanovení §
191b odst. 1 se použije přiměřeně.“.
32. V § 200da odst. 2 se odkaz na poznámku pod čarou č. 53c zrušuje.
33. V § 200da odst. 8 se slova „2 a 3“ nahrazují slovy „3 až 5“.
34. § 200ua se včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 34g a 34h
zrušuje.
35. V § 202 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se
písmeno q), které zní:
„q) byl zrušen platební rozkaz podle § 173 odst. 2.“.
36. V § 208 odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova „a ve
věcech dědických též tehdy, bylo-li podáno ve lhůtě u notáře, který byl
soudem pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o
dědictví“.
37. V § 218b se číslo „15“ nahrazuje číslem „7“.
38. Za § 218b se vkládá nový § 218c, který zní:
„§ 218c
O zastavení odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání před zahájením
jednání před odvolacím soudem a o odmítnutí odvolání podle § 218 nebo
podle § 218a může rozhodnout jen předseda senátu odvolacího soudu nebo
pověřený člen senátu.“.
39. V § 229 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Totéž platí, jde-li o
pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání
přípustné podle § 202 odst. 2.“.
40. V § 229 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „ , jakož i
pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo
změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo
dovolání pro opožděnost“.
41. § 237 až 239 znějí:
„§ 237
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
§ 238
(1) Dovolání podle § 237 není přípustné
a) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o
omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího
výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení,
b) ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která
je součástí právního řádu^62g), nebo podle přímo použitelného předpisu
Evropských společenství^62h),
c) ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství^33c),
d) proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem
bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde
o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci
uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom
nepřihlíží,
e) ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce,
f) proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle
§ 229 odst. 4,
g) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření,
pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
(2) U opětujícího se peněžitého plnění je pro závěr, zda dovoláním
napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50
000 Kč [odstavec 1 písm. d)], rozhodný součet všech opětujících se
plnění; jde-li však o peněžité plnění na dobu života, na dobu neurčitou
nebo na dobu určitou delší než 5 let, je rozhodný pouze pětinásobek
výše ročního plnění.
§ 238a
Dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním
nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka
(§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně
účastníka (§ 92 odst. 2).
§ 239
Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací
soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.“.
42. V § 240 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „ , a ve věcech
dědických též tehdy, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u notáře, který
byl soudem pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o
dědictví“.
43. V § 240 odst. 3 se slovo „čtyř“ nahrazuje slovem „tří“.
44. § 241a zní:
„§ 241a
(1) Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
(2) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)
uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
(3) Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení
věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení.
(4) V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za
řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
(5) K obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá
rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž
by byla splněna podmínka stanovená v § 241, se nepřihlíží.
(6) V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.“.
45. V § 241b odst. 2 se za slova „proti němuž není dovolání“ vkládají
slova „podle § 238“.
46. V § 241b odst. 3 se věta první nahrazuje větou „Dovolání, které
neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu
napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu
dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty
k dovolání.“.
47. V § 242 odst. 3 se slova „důvodů uplatněných“ nahrazují slovy
„důvodu vymezeného“ a slova „ , i když nebyly v dovolání uplatněny“ se
zrušují.
48. V § 242 odstavec 4 zní:
„(4) Účastníci mohou po dobu trvání lhůty k podání dovolání měnit
vymezení důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího
soudu napadají; ke změně není třeba souhlasu soudu.“.
49. § 243 až 243d včetně nadpisu znějí:
„§ 243
Před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem
rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve
svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než
účastníka řízení.
§ 243a
(1) Dovolací soud rozhodne o dovolání zpravidla bez jednání.
Považuje-li to za potřebné, nařídí k projednání dovolání jednání.
(2) Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a §
216 odst. 3.
§ 243b
Pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem
prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43, 92, 95 až 99
a 107a však pro dovolací řízení neplatí.
Rozhodnutí o dovolání
§ 243c
(1) Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není
přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3)
odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud
odmítne. Usnesení o tom dovolací soud vydá do 6 měsíců ode dne, kdy mu
věc byla předložena (§ 241b).
(2) K přijetí usnesení o odmítnutí dovolání z důvodu, že dovolání není
podle § 237 přípustné, je třeba souhlasu všech členů senátu.
(3) Ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 platí
pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání
zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
§ 243d
Nepostupoval-li podle § 243c, dovolací soud
a) dovolání zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu
je správné, nebo
b) může rozhodnutí odvolacího soudu změnit, jestliže odvolací soud
rozhodl nesprávně a jestliže dosavadní výsledky řízení ukazují, že je
možné o věci rozhodnout.“.
50. Za § 243d se vkládají nové § 243e až 243g, které včetně nadpisu
znějí:
„§ 243e
(1) Nejsou-li podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí
dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího
soudu, dovolací soud je zruší.
(2) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k
dalšímu řízení. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší
dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně k
dalšímu řízení, popřípadě věc postoupí k dalšímu řízení věcně
příslušnému soudu. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v
řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na
zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu závislá.
(3) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu proto, že nebyl
dodržen závazný právní názor (§ 243g odst. 1) nebo že v řízení došlo k
závažným vadám, může nařídit, aby věc v dalším řízení projednal jiný
senát nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému odvolacímu soudu. V
případě, že dovolací soud zruší rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně,
může také nařídit, aby věc v dalším řízení projednal u soudu prvního
stupně jiný senát (samosoudce) nebo přikázat věc k dalšímu řízení
jinému soudu prvního stupně.
(4) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního
stupně pro vady uvedené v § 229 odst. 1 písm. a), b) nebo d) a v § 229
odst. 2 písm. a) nebo b), rozhodne též o zastavení řízení, popřípadě o
postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.
§ 243f
(1) Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
(2) O zastavení dovolacího řízení nebo o odmítnutí dovolání, které bylo
podáno opožděně, které bylo po-dáno někým, kdo k dovolání není
oprávněn, nebo které nebylo řádně doplněno nebo opraveno a v dovolacím
řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, může rozhodnout předseda
senátu dovolacího soudu nebo pověřený člen senátu.
(3) V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo
zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je
dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování
v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno,
nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
(4) Dovolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže zamítá dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu nebo jestliže mění či zrušuje rozsudek
odvolacího soudu; jinak rozhoduje usnesením.
§ 243g
Další průběh řízení
(1) Jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu
(rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla
věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde
platí obdobně. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího
řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.
(2) Právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým
rozhodnutím dotčeny.“.
51. V § 261 odst. 4 se za slova „(dále jen „rozhodnutí orgánů
Evropských společenství“)“ vkládají slova „ukládající povinnost k
peněžitému plnění“.
52. § 353 zní:
„§ 353
(1) Na žádost oprávněného ze soudního rozhodnutí, soudního smíru nebo
veřejné listiny, které splňují podmínky podle přímo použitelného
předpisu Evropské unie^34f) k potvrzení jako evropský exekuční titul
nebo částečný evropský exekuční titul, soud toto rozhodnutí, smír nebo
veřejnou listinu jako evropský exekuční titul nebo částečný evropský
exekuční titul potvrdí za podmínek stanovených přímo použitelným
předpisem Evropské unie^34f). Nejsou-li splněny podmínky pro vydání
potvrzení, soud jej nevydá a o důvodech písemně vyrozumí oprávněného.
(2) K vydání potvrzení evropského exekučního titulu a částečného
evropského exekučního titulu je v případě rozhodnutí a soudního smíru
příslušný soud, který rozhodnutí vydal nebo soudní smír schválil. K
vydání potvrzení evropského exekučního titulu a částečného evropského
exekučního titulu je v případě veřejné listiny příslušný soud, v jehož
obvodu má sídlo ten, kdo veřejnou listinu sepsal.
(3) Za podmínek stanovených přímo použitelným právním předpisem
Evropské unie^34f) soud na žádost provede opravu nebo zruší potvrzení
evropského exekučního titulu nebo částečného evropského exekučního
titulu vydaného podle odstavce 1. Nejsou-li splněny podmínky pro opravu
nebo zrušení, použije se věta druhá odstavce 1 obdobně.
(4) K opravě nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu nebo
částečného evropského exekučního titulu je příslušný soud, který
potvrzení vydal.“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky
úkonů, které byly v řízení učiněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, zůstávají zachovány.
2. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
ustanovení § 120 odst. 2 zákona, ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, nepoužije.
3. Všechna řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v
ústavu zdravotnické péče zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
4. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 218c zákona, který se užije
ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
5. Všechna řízení podle § 200ua občanského soudního řádu zahájená přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních
právních předpisů.
6. Žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů.
7. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který
se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o Ústavním soudu
Čl. III
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 331/1993
Sb., zákona č. 236/1995 Sb., zákona č. 77/1998 Sb., zákona č. 18/2000
Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 48/2002 Sb., zákona č. 202/2002
Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 114/2003 Sb., zákona č. 83/2004
Sb., zákona č. 120/2004 Sb., č. 234/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb.,
zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 275/2012 Sb., se mění takto:
1. V § 8 odstavec 1 zní:
„(1) Každému soudci je jmenován alespoň jeden asistent soudce (dále jen
„asistent“) na dobu určitou nepřesahující dobu, na kterou byl jmenován
soudce, o jehož asistenta se jedná.“.
2. § 9 zní:
„§ 9
(1) Asistentem může být jmenována bezúhonná osoba, která má
vysokoškolské právnické vzdělání.
(2) Asistent se může své funkce vzdát; pracovní poměr asistenta zaniká
dnem následujícím po dni, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce
doručeno předsedovi Ústavního soudu, nebyl-li v oznámení o vzdání se
funkce uveden den pozdější.
(3) Pracovní poměr asistenta dále zaniká
a) zánikem funkce soudce, jehož asistentem byl jmenován,
b) dnem právní moci rozsudku, kterým byl asistent odsouzen pro trestný
čin,
c) odvoláním,
d) uplynutím doby, na kterou byl jmenován, byl-li jmenován na dobu
určitou.
(4) Vykonával-li asistent funkci alespoň tři měsíce, náleží asistentu,
jehož pracovní poměr zanikl podle odstavce 3 písm. a), odstupné podle
počtu započatých let výkonu funkce asistenta, nejvýše však ve výši
trojnásobku průměrného měsíčního výdělku.
(5) Asistent je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se
dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce. Tato povinnost trvá i po
zániku jeho funkce. Této povinnosti jej může zbavit předseda Ústavního
soudu.“.
3. V § 14 se slova „ve věcech uvedených v § 11 odst. 2 písm. a) až k)“
zrušují.
4. V § 40 odst. 2 se za slova „soudci zpravodaji“ vkládají slova „a
senátu“ a slova „ , který je stálým členem senátu“ se zrušují.
5. V § 41 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se
odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2) Soudce může svého asistenta pověřit též prováděním procesních
úkonů soudce zpravodaje podle § 42 odst. 3 a 4, s výjimkou provádění
výslechu svědka.
(3) Prováděním úkonů podle odstavce 1 písm. a) může předseda Ústavního
soudu v rozvrhu práce pověřit i jiné úřední osoby Ústavního soudu.“.
6. V § 43 odstavec 3 zní:
„(3) Usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně
vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se
návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.“.
7. § 44 zní:
„§ 44
Nebyl-li návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením
odmítnut, nařídí Ústavní soud ústní jednání, lze-li od tohoto jednání
očekávat další objasnění věci. Ústní jednání nařídí vždy, stanoví-li
tak tento zákon nebo provádí-li Ústavní soud dokazování.“.
8. V § 48 odst. 3 se věta druhá nahrazuje větou „Koná-li se ústní
jednání, je třeba výsledky takto prováděného dokazování při ústním
jednání vždy sdělit.“.
9. V § 59 odst. 3 se na konci textu věty druhé doplňují slova „ ,
stanoví-li tak zvláštní zákon nebo vyžadují-li to důležité zájmy těchto
osob nebo státu anebo mravnost; rozhodnout o tom přísluší tomu, kdo
řídí vydávání Sbírky rozhodnutí“.
10. § 59 odstavec 6 zní:
„(6) Dokud nebyly nálezy nebo usnesení určená k uveřejnění zveřejněny
ve Sbírce rozhodnutí, může do jejich vyhotovení určeného pro Sbírku
rozhodnutí u Ústavního soudu nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup
každý nahlédnout.“.
11. V § 60 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Má-li účastník nebo vedlejší účastník zástupce podle § 29,
doručují se písemnosti jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
12. V § 69 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Soudce zpravodaj neprodleně zašle návrh na zahájení řízení podle
čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy také vládě, pokud se nejedná o její
návrh, jež může Ústavnímu soudu do 30 dnů od doručení návrhu sdělit, že
vstupuje do řízení; učiní-li tak, má postavení vedlejšího účastníka
řízení.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
13. V § 69 odst. 3 se za slovo „písm.“ vkládají slova „a) a“.
14. V § 72 odst. 3 až 5 se slova „60 dnů“ nahrazují slovy „dvou
měsíců“.
15. V § 75 odst. 1 se slova „to neplatí“ nahrazují slovy „to platí i“.
16. V § 119 odst. 1 se slova „v trestní věci“ nahrazují slovy „ve
věci“.
Čl. IV
Přechodná ustanovení
1. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně
práva, jež mohlo být napadeno mimořádným opravným prostředkem podle §
72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, je přípustná, pokud lhůta pro jeho uplatnění
podle dosavadních právních předpisů začala stěžovateli plynout přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a pokud stěžovatel tento mimořádný
opravný prostředek ve lhůtě podle dosavadních právních předpisů
neuplatnil.
2. Začala-li lhůta pro podání ústavní stížnosti plynout přede dnem
nabytí tohoto zákona, určí se její konec podle zákona č. 182/1993 Sb.,
ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o soudních poplatcích
Čl. V
V § 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č.
271/1992 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 255/2000 Sb. a zákona č.
281/2009 Sb., se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „ ; toto
ustanovení se nepoužije, vznikla-li poplatková povinnost podáním návrhu
na vydání elektronického platebního rozkazu“.
Čl. VI
Přechodné ustanovení
Za řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
vybírají poplatky podle dosavadních právních předpisů, i když se stanou
splatnými po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2013.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.