Advanced Search

změna občanského soudního řádu


Published: 2012
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/507943/zmna-obanskho-soudnho-du.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
404/2012 Sb.



ZÁKON



ze dne 24. října 2012,



kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

pozdějších předpisů, a některé další zákony



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



Změna občanského soudního řádu



Čl. I



Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967

Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975

Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991

Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993

Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994

Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995

Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995

Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č.

142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb.,

zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb.,

zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb.,

zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.

2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č.

46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č.

155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č.

227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č.

120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č.

271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb.,

zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb.,

zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb.,

zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb.,

nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č.

88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného

pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb.,

zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb.,

zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb.,

zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb.,

zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb.,

zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb.,

zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb.,

zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb.,

zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb.,

zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb.,

zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb.,

zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb.,

zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb.,

zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb.,

zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 198/2009 Sb.,

zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb.,

zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb.,

nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č.

347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., zákona č.

139/2011 Sb., zákona č. 186/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č.

218/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č.

420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., nálezu

Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 147/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb.

a zákona č. 202/2012 Sb., se mění takto:



1. V § 9 odst. 2 se písmeno i) včetně poznámky pod čarou č. 1a zrušuje.



Dosavadní písmeno j) se označuje jako písmeno i).



2. V § 26 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:



„(5) Je-li ve věcech pracovních navrhovatelem (žalobcem) cizinec, může

se dát v řízení zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě

zvláštního právního předpisu^57c), k jejímž činnostem uvedeným ve

stanovách patří ochrana práv cizinců; totéž platí v řízení o propuštění

cizince ze zajištění.“.



Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.



3. V § 26 odst. 6 se slova „odstavce 3 nebo 4“ nahrazují slovy

„odstavců 3 až 5“.



4. V § 36d odst. 1 se za slova „předseda senátu“ vkládají slova „nebo

jím pověřený člen senátu“.



5. V § 38 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:



„(5) Notář pověřený podle odstavce 1 a jeho zaměstnanci jsou povinni

zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli v

souvislosti s prováděním úkonů v řízení o dědictví. Povinnost

mlčenlivosti není časově omezena a notář nebo jeho zaměstnanci jí mohou

být zproštěni předsedou soudu, který notáře podle odstavce 1 pověřil.



(6) Notář postoupí příslušnému soudu podání, která u něho jako soudního

komisaře byla učiněna poté, co již provedl v řízení o dědictví všechny

potřebné úkony a co věc předal soudu.“.



6. V § 50b odst. 4 písm. c) se slova „§ 191b odst. 2“ nahrazují slovy

„§ 191b odst. 3“.



7. V § 82 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Pokud je návrh na

zahájení řízení učiněn prostřednictvím veřejné datové sítě a

elektronické aplikace určené k podání takového návrhu, platí, že řízení

je zahájeno v okamžiku, kdy je návrh dostupný informačnímu systému

určenému k příjmu takového podání.“.



8. V § 100 odst. 4 se na konci textu věty čtvrté doplňují slova „ ;

přítomnost důvěrníka dítěte, který není jeho zákonným zástupcem a o

jehož účast u výslechu dítě požádá, může soud vyloučit jen tehdy, je-li

jeho přítomností mařen účel výslechu“.



9. V § 114b odst. 2 se za slova „ode dne“ vkládají slova „uplynutí

lhůty k“.



10. V § 114b odst. 4 se slova „ , náhradní doručení je vyloučeno“

zrušují a za větu první se vkládá věta „Náhradní doručení je vyloučeno;

to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do

datové schránky.“.



11. V § 114c se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „ ; to

neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové

schránky“.



12. V § 118b odst. 1 větě poslední se za slova „které nastaly po

přípravném“ vkládají slova „ , a nebylo-li provedeno, po prvním“ a

slova „odst. 2“ se nahrazují slovy „odst. 1 až 3“.



13. V § 120 odst. 2 se za slova „nájmu bytu“ vkládají slova „ , v

řízení o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, v řízení o jednostranném

zvýšení nájemného z bytu“.



14. V § 122 odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova „ ,

anebo lze důkaz provést za využití technického zařízení pro přenos

obrazu a zvuku“.



15. V § 129 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „ , případně

předloží účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující“.



16. V § 139 odst. 4 se věty druhá a třetí zrušují.



17. V § 172 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Ustanovení § 36a

odst. 1 písm. a) se nepoužije.“.



18. V § 174a se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



„(2) Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí kromě

obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) a náležitostí podle § 79 odst. 1

obsahovat datum narození fyzické osoby, identifikační číslo právnické

osoby nebo identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem.“.



Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.



19. V § 174a se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:



„(5) Elektronický platební rozkaz nelze vydat,



a) pokračuje-li soud v řízení po jeho přerušení, nebo



b) nebyl-li zaplacen poplatek za řízení o vydání elektronického

platebního rozkazu splatný podáním návrhu na zahájení řízení ani ve

lhůtě soudem k tomu určené.



(6) Odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu lze podat také na

elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem.

Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový

přístup.“.



20. V § 175 odst. 1 se slovo „tří“ nahrazuje číslem „8“.



21. V § 191b se na konci odstavce 1 doplňují věty „Souhlas opatrovníka

osoby zbavené nebo omezené ve způsobilosti k právním úkonům nenahrazuje

souhlas umístěného. Jestliže ústav neučiní oznámení podle § 191a, jsou

umístěný nebo jeho zákonný zástupce oprávněni podat návrh na zahájení

řízení.“.



22. V § 191b se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



„(2) V řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu

nebo řízení o odvolání, které bylo zastaveno proto, že umístěný byl z

ústavu propuštěn nebo dodatečně písemně souhlasil se svým umístěním, se

pokračuje, pokud umístěný do 2 týdnů od doby, kdy mu bylo usnesení o

zastavení řízení doručeno, prohlásí, že na projednání věci trvá. O tom

je třeba umístěného poučit.“.



Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.



23. V § 191b odst. 4 větě první se za slova „zákonných důvodů,“

vkládají slova „k tomu zejména“, slova „a ošetřujícího lékaře,

popřípadě“ se nahrazují slovy „ , ošetřujícího lékaře a“ a na konci

odstavce se doplňuje věta „Je-li nařízeno jednání, koná se zpravidla v

ústavu; ustanovení § 115 odst. 2 se nepoužije.“.



24. V § 191b odst. 5 se slovo „sedmi“ nahrazuje číslem „7“, na konci

textu věty první se doplňují slova „ , a pokud ano, zda tyto důvody

trvají“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Dojde-li soud k závěru,

že k převzetí nedošlo ze zákonných důvodů, nebo že tyto důvody již

netrvají, nařídí propuštění umístěného z ústavu.“.



25. V § 191c odstavec 1 zní:



„(1) Usnesení podle § 191b odst. 5 se do 24 hodin od jeho vydání doručí

umístěnému, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, dále jeho zástupci

nebo opatrovníkovi pro řízení a ústavu. Nedoručuje-li se umístěnému,

učiní soud jiná vhodná opatření, aby se umístěný mohl vhodnou formou s

obsahem usnesení seznámit a měl jej k dispozici. Nařídil-li soud

propuštění umístěného z ústavu, je ústav po doručení usnesení povinen

umístěného neprodleně propustit.“.



26. V § 191c odst. 2 se na konci textu věty druhé doplňují slova „ ,

nebo že tyto důvody již netrvají“.



27. V § 191c se na konci odstavce 2 doplňují věty „Soud prvního stupně

je povinen předložit spis odvolacímu soudu bez zbytečného odkladu poté,

co mu bylo odvolání doručeno. O podaném odvolání rozhodne odvolací soud

nejdéle do 1 měsíce od předložení spisu; tato lhůta neplatí, jestliže

se v řízení pokračuje podle § 191b odst. 2.“.



28. V § 191d odst. 1 se za slova „zákonnými důvody“ vkládají slova „a

že tyto důvody trvají“.



29. V § 191d odst. 3 větě druhé se za slova „Při jednání vyslechne“

vkládá slovo „umístěného,“ a slovo „ , umístěného“ se zrušuje.



30. V § 191d odst. 4 se slovo „tří“ nahrazuje číslem „3“ a za slova

„převzetí do ústavu“ se vkládají slova „a o trvání jeho důvodů“.



31. Za § 191g se vkládá nový § 191h, který zní:



㤠191h



(1) Je-li do ústavu převzat umístěný, jehož zdravotní stav vyžaduje

poskytnutí neodkladné péče a který vzhledem ke svému zdravotnímu stavu

není schopen činit právní úkony a tento stav není způsoben duševní

poruchou, soud do 7 dnů ode dne, kdy došlo k převzetí, bez jednání

usnesením rozhodne, zda s tímto převzetím souhlasí.



(2) Předseda senátu ustanoví umístěnému opatrovníka pro řízení z řad

osob blízkých, nebrání-li tomu zvláštní důvody; není-li to možné,

ustanoví opatrovníkem jinou vhodnou osobu. Nemůže-li být opatrovníkem

ustanovena osoba blízká nebo jiná vhodná osoba, ustanoví předseda

senátu opatrovníka pro řízení z řad advokátů.



(3) Soud rozhodne zejména na základě vyjádření ošetřujícího lékaře o

zdravotním stavu umístěného. Usnesení se doručí ústavu a opatrovníkovi

pro řízení. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.



(4) Ústav má povinnost soudu oznámit do 24 hodin takovou změnu

zdravotního stavu umístěného, která odůvodňuje zahájení řízení podle §

191b odst. 1.



(5) Ustanovení § 191a odst. 1 a § 191g zde platí obdobně. Ustanovení §

191b odst. 1 se použije přiměřeně.“.



32. V § 200da odst. 2 se odkaz na poznámku pod čarou č. 53c zrušuje.



33. V § 200da odst. 8 se slova „2 a 3“ nahrazují slovy „3 až 5“.



34. § 200ua se včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 34g a 34h

zrušuje.



35. V § 202 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se

písmeno q), které zní:



„q) byl zrušen platební rozkaz podle § 173 odst. 2.“.



36. V § 208 odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova „a ve

věcech dědických též tehdy, bylo-li podáno ve lhůtě u notáře, který byl

soudem pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o

dědictví“.



37. V § 218b se číslo „15“ nahrazuje číslem „7“.



38. Za § 218b se vkládá nový § 218c, který zní:



㤠218c



O zastavení odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání před zahájením

jednání před odvolacím soudem a o odmítnutí odvolání podle § 218 nebo

podle § 218a může rozhodnout jen předseda senátu odvolacího soudu nebo

pověřený člen senátu.“.



39. V § 229 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Totéž platí, jde-li o

pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání

přípustné podle § 202 odst. 2.“.



40. V § 229 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „ , jakož i

pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo

změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo

dovolání pro opožděnost“.



41. § 237 až 239 znějí:



㤠237



Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí

odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené

rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací

praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud

nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo

má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.



§ 238



(1) Dovolání podle § 237 není přípustné



a) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o

omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího

výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení,



b) ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která

je součástí právního řádu^62g), nebo podle přímo použitelného předpisu

Evropských společenství^62h),



c) ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství^33c),



d) proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem

bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde

o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci

uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom

nepřihlíží,



e) ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce,



f) proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle

§ 229 odst. 4,



g) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření,

pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.



(2) U opětujícího se peněžitého plnění je pro závěr, zda dovoláním

napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50

000 Kč [odstavec 1 písm. d)], rozhodný součet všech opětujících se

plnění; jde-li však o peněžité plnění na dobu života, na dobu neurčitou

nebo na dobu určitou delší než 5 let, je rozhodný pouze pětinásobek

výše ročního plnění.



§ 238a



Dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním

nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka

(§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně

účastníka (§ 92 odst. 2).



§ 239



Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací

soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.“.



42. V § 240 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „ , a ve věcech

dědických též tehdy, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u notáře, který

byl soudem pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o

dědictví“.



43. V § 240 odst. 3 se slovo „čtyř“ nahrazuje slovem „tří“.



44. § 241a zní:



㤠241a



(1) Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu

spočívá na nesprávném právním posouzení věci.



(2) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)

uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se

rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje

splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se

dovolatel domáhá (dovolací návrh).



(3) Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení

věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá

nesprávnost tohoto právního posouzení.



(4) V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za

řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.



(5) K obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá

rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž

by byla splněna podmínka stanovená v § 241, se nepřihlíží.



(6) V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.“.



45. V § 241b odst. 2 se za slova „proti němuž není dovolání“ vkládají

slova „podle § 238“.



46. V § 241b odst. 3 se věta první nahrazuje větou „Dovolání, které

neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu

napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti

dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu

dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty

k dovolání.“.



47. V § 242 odst. 3 se slova „důvodů uplatněných“ nahrazují slovy

„důvodu vymezeného“ a slova „ , i když nebyly v dovolání uplatněny“ se

zrušují.



48. V § 242 odstavec 4 zní:



„(4) Účastníci mohou po dobu trvání lhůty k podání dovolání měnit

vymezení důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího

soudu napadají; ke změně není třeba souhlasu soudu.“.



49. § 243 až 243d včetně nadpisu znějí:



㤠243



Před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit



a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem

rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo



b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve

svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než

účastníka řízení.



§ 243a



(1) Dovolací soud rozhodne o dovolání zpravidla bez jednání.

Považuje-li to za potřebné, nařídí k projednání dovolání jednání.



(2) Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a §

216 odst. 3.



§ 243b



Pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem

prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43, 92, 95 až 99

a 107a však pro dovolací řízení neplatí.



Rozhodnutí o dovolání



§ 243c



(1) Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není

přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3)

odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud

odmítne. Usnesení o tom dovolací soud vydá do 6 měsíců ode dne, kdy mu

věc byla předložena (§ 241b).



(2) K přijetí usnesení o odmítnutí dovolání z důvodu, že dovolání není

podle § 237 přípustné, je třeba souhlasu všech členů senátu.



(3) Ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 platí

pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání

zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.



§ 243d



Nepostupoval-li podle § 243c, dovolací soud



a) dovolání zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu

je správné, nebo



b) může rozhodnutí odvolacího soudu změnit, jestliže odvolací soud

rozhodl nesprávně a jestliže dosavadní výsledky řízení ukazují, že je

možné o věci rozhodnout.“.



50. Za § 243d se vkládají nové § 243e až 243g, které včetně nadpisu

znějí:



㤠243e



(1) Nejsou-li podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí

dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího

soudu, dovolací soud je zruší.



(2) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k

dalšímu řízení. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí

odvolacího soudu, také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší

dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně k

dalšímu řízení, popřípadě věc postoupí k dalšímu řízení věcně

příslušnému soudu. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v

řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na

zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu závislá.



(3) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu proto, že nebyl

dodržen závazný právní názor (§ 243g odst. 1) nebo že v řízení došlo k

závažným vadám, může nařídit, aby věc v dalším řízení projednal jiný

senát nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému odvolacímu soudu. V

případě, že dovolací soud zruší rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně,

může také nařídit, aby věc v dalším řízení projednal u soudu prvního

stupně jiný senát (samosoudce) nebo přikázat věc k dalšímu řízení

jinému soudu prvního stupně.



(4) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního

stupně pro vady uvedené v § 229 odst. 1 písm. a), b) nebo d) a v § 229

odst. 2 písm. a) nebo b), rozhodne též o zastavení řízení, popřípadě o

postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.



§ 243f



(1) Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání

napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.



(2) O zastavení dovolacího řízení nebo o odmítnutí dovolání, které bylo

podáno opožděně, které bylo po-dáno někým, kdo k dovolání není

oprávněn, nebo které nebylo řádně doplněno nebo opraveno a v dovolacím

řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, může rozhodnout předseda

senátu dovolacího soudu nebo pověřený člen senátu.



(3) V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo

zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je

dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování

v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno,

nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.



(4) Dovolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže zamítá dovolání proti

rozsudku odvolacího soudu nebo jestliže mění či zrušuje rozsudek

odvolacího soudu; jinak rozhoduje usnesením.



§ 243g



Další průběh řízení



(1) Jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu

(rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla

věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde

platí obdobně. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího

řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.



(2) Právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým

rozhodnutím dotčeny.“.



51. V § 261 odst. 4 se za slova „(dále jen „rozhodnutí orgánů

Evropských společenství“)“ vkládají slova „ukládající povinnost k

peněžitému plnění“.



52. § 353 zní:



㤠353



(1) Na žádost oprávněného ze soudního rozhodnutí, soudního smíru nebo

veřejné listiny, které splňují podmínky podle přímo použitelného

předpisu Evropské unie^34f) k potvrzení jako evropský exekuční titul

nebo částečný evropský exekuční titul, soud toto rozhodnutí, smír nebo

veřejnou listinu jako evropský exekuční titul nebo částečný evropský

exekuční titul potvrdí za podmínek stanovených přímo použitelným

předpisem Evropské unie^34f). Nejsou-li splněny podmínky pro vydání

potvrzení, soud jej nevydá a o důvodech písemně vyrozumí oprávněného.



(2) K vydání potvrzení evropského exekučního titulu a částečného

evropského exekučního titulu je v případě rozhodnutí a soudního smíru

příslušný soud, který rozhodnutí vydal nebo soudní smír schválil. K

vydání potvrzení evropského exekučního titulu a částečného evropského

exekučního titulu je v případě veřejné listiny příslušný soud, v jehož

obvodu má sídlo ten, kdo veřejnou listinu sepsal.



(3) Za podmínek stanovených přímo použitelným právním předpisem

Evropské unie^34f) soud na žádost provede opravu nebo zruší potvrzení

evropského exekučního titulu nebo částečného evropského exekučního

titulu vydaného podle odstavce 1. Nejsou-li splněny podmínky pro opravu

nebo zrušení, použije se věta druhá odstavce 1 obdobně.



(4) K opravě nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu nebo

částečného evropského exekučního titulu je příslušný soud, který

potvrzení vydal.“.



Čl. II



Přechodná ustanovení



1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve

znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení

zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky

úkonů, které byly v řízení učiněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají zachovány.



2. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se

ustanovení § 120 odst. 2 zákona, ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, nepoužije.



3. Všechna řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v

ústavu zdravotnické péče zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.



4. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle

dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 218c zákona, který se užije

ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



5. Všechna řízení podle § 200ua občanského soudního řádu zahájená přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních

právních předpisů.



6. Žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních

právních předpisů.



7. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle

dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který

se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



ČÁST DRUHÁ



Změna zákona o Ústavním soudu



Čl. III



Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 331/1993

Sb., zákona č. 236/1995 Sb., zákona č. 77/1998 Sb., zákona č. 18/2000

Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 48/2002 Sb., zákona č. 202/2002

Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 114/2003 Sb., zákona č. 83/2004

Sb., zákona č. 120/2004 Sb., č. 234/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb.,

zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 275/2012 Sb., se mění takto:



1. V § 8 odstavec 1 zní:



„(1) Každému soudci je jmenován alespoň jeden asistent soudce (dále jen

„asistent“) na dobu určitou nepřesahující dobu, na kterou byl jmenován

soudce, o jehož asistenta se jedná.“.



2. § 9 zní:



㤠9



(1) Asistentem může být jmenována bezúhonná osoba, která má

vysokoškolské právnické vzdělání.



(2) Asistent se může své funkce vzdát; pracovní poměr asistenta zaniká

dnem následujícím po dni, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce

doručeno předsedovi Ústavního soudu, nebyl-li v oznámení o vzdání se

funkce uveden den pozdější.



(3) Pracovní poměr asistenta dále zaniká



a) zánikem funkce soudce, jehož asistentem byl jmenován,



b) dnem právní moci rozsudku, kterým byl asistent odsouzen pro trestný

čin,



c) odvoláním,



d) uplynutím doby, na kterou byl jmenován, byl-li jmenován na dobu

určitou.



(4) Vykonával-li asistent funkci alespoň tři měsíce, náleží asistentu,

jehož pracovní poměr zanikl podle odstavce 3 písm. a), odstupné podle

počtu započatých let výkonu funkce asistenta, nejvýše však ve výši

trojnásobku průměrného měsíčního výdělku.



(5) Asistent je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se

dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce. Tato povinnost trvá i po

zániku jeho funkce. Této povinnosti jej může zbavit předseda Ústavního

soudu.“.



3. V § 14 se slova „ve věcech uvedených v § 11 odst. 2 písm. a) až k)“

zrušují.



4. V § 40 odst. 2 se za slova „soudci zpravodaji“ vkládají slova „a

senátu“ a slova „ , který je stálým členem senátu“ se zrušují.



5. V § 41 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se

odstavce 2 a 3, které znějí:



„(2) Soudce může svého asistenta pověřit též prováděním procesních

úkonů soudce zpravodaje podle § 42 odst. 3 a 4, s výjimkou provádění

výslechu svědka.



(3) Prováděním úkonů podle odstavce 1 písm. a) může předseda Ústavního

soudu v rozvrhu práce pověřit i jiné úřední osoby Ústavního soudu.“.



6. V § 43 odstavec 3 zní:



„(3) Usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně

vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se

návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.“.



7. § 44 zní:



㤠44



Nebyl-li návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením

odmítnut, nařídí Ústavní soud ústní jednání, lze-li od tohoto jednání

očekávat další objasnění věci. Ústní jednání nařídí vždy, stanoví-li

tak tento zákon nebo provádí-li Ústavní soud dokazování.“.



8. V § 48 odst. 3 se věta druhá nahrazuje větou „Koná-li se ústní

jednání, je třeba výsledky takto prováděného dokazování při ústním

jednání vždy sdělit.“.



9. V § 59 odst. 3 se na konci textu věty druhé doplňují slova „ ,

stanoví-li tak zvláštní zákon nebo vyžadují-li to důležité zájmy těchto

osob nebo státu anebo mravnost; rozhodnout o tom přísluší tomu, kdo

řídí vydávání Sbírky rozhodnutí“.



10. § 59 odstavec 6 zní:



„(6) Dokud nebyly nálezy nebo usnesení určená k uveřejnění zveřejněny

ve Sbírce rozhodnutí, může do jejich vyhotovení určeného pro Sbírku

rozhodnutí u Ústavního soudu nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup

každý nahlédnout.“.



11. V § 60 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:



„(3) Má-li účastník nebo vedlejší účastník zástupce podle § 29,

doručují se písemnosti jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak.“.



Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.



12. V § 69 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



„(2) Soudce zpravodaj neprodleně zašle návrh na zahájení řízení podle

čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy také vládě, pokud se nejedná o její

návrh, jež může Ústavnímu soudu do 30 dnů od doručení návrhu sdělit, že

vstupuje do řízení; učiní-li tak, má postavení vedlejšího účastníka

řízení.“.



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



13. V § 69 odst. 3 se za slovo „písm.“ vkládají slova „a) a“.



14. V § 72 odst. 3 až 5 se slova „60 dnů“ nahrazují slovy „dvou

měsíců“.



15. V § 75 odst. 1 se slova „to neplatí“ nahrazují slovy „to platí i“.



16. V § 119 odst. 1 se slova „v trestní věci“ nahrazují slovy „ve

věci“.



Čl. IV



Přechodná ustanovení



1. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně

práva, jež mohlo být napadeno mimořádným opravným prostředkem podle §

72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, je přípustná, pokud lhůta pro jeho uplatnění

podle dosavadních právních předpisů začala stěžovateli plynout přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a pokud stěžovatel tento mimořádný

opravný prostředek ve lhůtě podle dosavadních právních předpisů

neuplatnil.



2. Začala-li lhůta pro podání ústavní stížnosti plynout přede dnem

nabytí tohoto zákona, určí se její konec podle zákona č. 182/1993 Sb.,

ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



ČÁST TŘETÍ



Změna zákona o soudních poplatcích



Čl. V



V § 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č.

271/1992 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 255/2000 Sb. a zákona č.

281/2009 Sb., se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „ ; toto

ustanovení se nepoužije, vznikla-li poplatková povinnost podáním návrhu

na vydání elektronického platebního rozkazu“.



Čl. VI



Přechodné ustanovení



Za řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se

vybírají poplatky podle dosavadních právních předpisů, i když se stanou

splatnými po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.



ČÁST ČTVRTÁ



ÚČINNOST



Čl. VII



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2013.



Němcová v. r.



Klaus v. r.



Nečas v. r.