508/1921 Sb.



Smlouva



mezi čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a Československem,

podepsaná v Saint-Germain-en-Laye dne 10. září 1919.



Spojené státy americké, říše britská, Francie, Italie a Japonsko,



Čelné mocnosti spojené a sdružené, se strany jedné;



a Československo se strany druhé;



hledíce k tomu, že spojení, které kdysi trvalo mezi bývalým královstvím

českým, markrabstvím moravským a vévodstvím slezským se strany jedné a

mezi ostatními územími bývalého mocnářství rakousko-uherského se strany

druhé, navždy a zcela přestalo;



hledíce k tomu, že se národy Čech, Moravy a části Slezska, jakož i

národ Slovenska z vlastní vůle rozhodly se spojiti a že se skutečně

spojily trvalým spolkem za tím účelem, aby vytvořily jednotný,

svrchovaný a samostatný stát s názvem Československá republika;



že se nárok jihokarpatských Rusínů připojil k tomuto spolku;



hledíce k tomu, že republika Československá vykonává skutečně

svrchovanou státní moc na územích výše jmenovaných a že byla již uznána

ostatními Vysokými smluvními stranami za stát svrchovaný a samostatný;



Spojené státy americké, říše britská, Francie, Italie a Japonsko se

strany jedné, potvrzujíce své uznání státu československého ve shodě s

mírovou smlouvou s Rakouskem, danou dnešního dne, za svrchovaného a

samostatného člena rodiny národů v hranicích určených nebo v hranicích,

které jest určiti;



Československo pak se strany druhé, přejíc si uvésti své řády ve shodu

se zásadami svobody a spravedlnosti a dáti toho bezpečnou záruku všem

obyvatelům území, nad nimiž vzalo na sebe státní svrchovanost;



Vysoké smluvní strany, pečujíce o to, aby zajistily provádění článku 57

jmenované mírové smlouvy s Rakouskem,



ustanovily k tomu cíli své plnomocníky, a to:



president Spojených států amerických, jejž zastupovali:



ctihodný Frank Lyon Polk, státní podtajemník;



ctihodný Henry White, bývalý mimořádný a zplnomocněný velvyslanec

Spojených států v Římě a v Paříži;



generál Tasker H. Bliss, vojenský zástupce Spojených států v Nejvyšší

válečné radě;



Jeho veličenstvo král Spojeného království Velké Britannie a Irska a

britských území zámořských, císař indický, jejž zastupovali:



velectihodný Arthur James Balfour, O. M., člen parlamentu, státní

tajemník věcí zahraničních;



velectihodný Andrew Bonar Law, člen parlamentu, lord soukromé pečeti;



velectihodný vikomt Milner, G. C. B., G. C. M. G., státní tajemník

osad;



velectihodný George Nicoll Barnes, člen parlamentu, ministr bez

portefeuille;



a:



za dominion Kanadské:



ctihodný sir Albert Edward Kemp, K. C. M. G., ministr moci zámořské;



za Commonwealth Australský:



ctihodný George Foster Pearce, ministr obrany;



za Unii Jihoafrickou:



velectihodný vikomt Milner, G. C. B., G. C. M. G.;



za dominion Novozélandské:



ctihodný sir Thomas Mackenzie, K. C. M. G., vrchní komisař pro Nový

Zéland ve Spojeném království;



za Indii:



velectihodný baron Sinha, K. C., státní podtajemník pro Indii;



president republiky Francouzské, jejž zastupovali:



p. Georges Clemenceau, president ministerské rady, ministr války;



p. Stephen Pichon, ministr věcí zahraničních;



p. Louis-Lucien Klotz, ministr financí;



p. André Tardieu, generální komisař pro válečné věci

francouzsko-americké;



p. Jules Cambon, francouzský velvyslanec;



Jeho veličenstvo král italský, jejž zastupovali:



ctihodný Tommaso Tittoni, senátor království, ministr věcí

zahraničních;



ctihodný Vittorio Scialoja, senátor království;



ctihodný Maggiorino Ferraris, senátor království;



ctihodný Guglielmo Marconi, senátor království;



ctihodný Silvio Crespi, poslanec



Jeho veličenstvo císař japonský, jejž zastupovali:



vikomt Chinda, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec J. V. císaře

japonského v Londýně;



p. K. Matsui, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec J. V. císaře

japonského v Paříži;



p. H. Ijuin, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec J. V. císaře

japonského v Římě;



president republiky Československé, jejž zastupovali:



p. Karel Kramář, ministerský předseda;



p. Edvard Beneš, ministr věcí zahraničních.



Ti, vyměnivše si své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité

formě, dohodli se takto:



Hlava I.



Čl.1.



Československo se zavazuje, že ustanovení obsažená v článcích 2 až 8

této hlavy budou uznána za základní zákony, že žádný zákon, žádné

nařízení, ani žádný úkon úřední nebude v odporu nebo nesouhlase s

těmito ustanoveními a že žádný zákon, žádné nařízení, ani žádný úkon

úřední proti nim nebude míti moci.



Čl.2.



Československo se zavazuje, že poskytne všem obyvatelům úplnou a

naprostou ochranu jejich života a jejich svobody bez ohledu na jejich

původ, státní občanství, jazyk, rasu nebo náboženství.



Všichni obyvatelé Československa budou míti právo, aby volně vyznávali

jak veřejně, tak soukromě jakékoli vyznání, náboženství nebo víru,

jejichž vykonávání nebude v neshodě s veřejným pořádkem a dobrými

mravy.



Čl.3.



S výhradou zvláštních ustanovení smluv níže uvedených Československo

uznává za československé příslušníky ipso facto a bez jakékoli

formality příslušníky německé, rakouské a uherské, kteří v den, kdy

nabude působnosti tato smlouva, mají, podle okolností, bydliště nebo

právo domovské na území, jež jest nebo bude uznáno za část

Československa podle mírových smluv s Německem, s Rakouskem a s

Maďarskem, nebo podle jakýchkoli smluv uzavřených k uspořádání

nynějších poměrů.



Osoby shora jmenované, kterým je víc než osmnáct let, mají však

volnost, za podmínek, jež stanoví ony smlouvy, optovati pro jakékoli

jiné státní občanství, jež jim bude přístupno. Opce manželova zahrnuje

opci manželčinu a opce rodičů opci jejich dětí, kterým ještě není

osmnáct let.



Osoby, které použijí tohoto práva opce, budou povinny ve dvanácti

následujících měsících přenésti své bydliště do státu, pro který

optovaly. Bude jim volno podržeti si nemovité statky, které mají na

území československém. Budou si moci odvézti všeliký svůj majetek

movitý. Nebude na ně uvalen z tohoto důvodu žádný vývozní poplatek.



Čl.4.



Československo uznává za příslušníky československé ipso facto a bez

dalších formalit osoby, které jsou státními občany německými,

rakouskými nebo uherskými a narodily se na území shora jmenovaném z

rodičů majících tam, podle okolností, bydliště nebo právo domovské, i

když ony osoby samy v den, kdy nabude působnosti tato smlouva, tam

nemají bydliště, nebo, podle okolností, práva domovského.



Do dvou let ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, mají však ony

osoby volnost prohlásiti před oprávněnými československými úřady v zemi

svého bydliště, že se vzdávají státního občanství československého, a

přestanou poté býti pokládány za příslušníky československé. V tom

ohledu bude se míti za to, že prohlášení manželovo platí pro manželku a

prohlášení rodičů pro děti, kterým ještě není osmnáct let.



Čl.5.



Československo se zavazuje nečiniti žádných překážek vykonání práva

opce stanoveného smlouvami, které byly nebo budou uzavřeny mocnostmi

spojenými a sdruženými s Německem, s Rakouskem nebo s Maďarskem a které

dovolují zájemníkům získati nebo nezískati státní občanství

československé.



Čl.6.



Státního občanství československého nabude ipso facto pouhým zrozením

na československém území každá osoba, která zrozením nenabývá státního

občanství jiného.



Čl.7.



Všichni státní občané českoslovenští budou si rovni před zákonem a

budou požívati stejných práv občanských a politických bez ohledu na

rasu, jazyk nebo náboženství.



Rozdíl v náboženství, víře nebo vyznání nemůže býti žádnému státnímu

občanu československému na závadu, pokud jde o požívání práv občanských

a politických a zejména pokud jde o přístup do veřejné služby, úřadů a

k hodnostem neb o vykonávání jakékoli živnosti nebo povolání.



Státním občanům československým nebude ukládáno žádné omezení, pokud

jde o volné užívání jakéhokoli jazyka, ať ve stycích soukromých neb

obchodních, či ve věcech týkajících se náboženství, tisku neb veřejných

projevů jakéhokoli druhu, ať ve veřejných shromážděních.



Jestliže by vláda československá zavedla nějaký oficielní jazyk, bude

přes to poskytnuta příslušníkům československým jiného jazyka než

českého přiměřená možnost, aby před soudy používali svého jazyka jak

ústně, tak písemně.



Čl.8.



S příslušníky československými náležejícími k menšinám ethnickým,

náboženským neb jazykovým bude po právu a ve skutečnosti za stejných

záruk zacházeno stejně jako s ostatními příslušníky československými.

Zvláště budou míti stejné právo, aby vlastním nákladem zakládali,

řídili a pod dozorem měli ústavy lidumilné, náboženské neb sociální,

školy a jiné ústavy výchovné s právem používati tam volně svého jazyka

a svobodně tam vykonávati své náboženství.



Čl.9.



Pokud jde o veřejné vyučování, poskytne vláda československá v městech

a okresích, v nichž je usedlý značný zlomek československých

příslušníků jiného jazyka než českého, přiměřené možnosti zajišťující,

aby se dětem těchto československých příslušníků dostalo vyučování v

jejich vlastní řeči. Toto ustanovení nebude však vládě československé

brániti, aby učinila povinným vyučování řeči české.



V městech a okresích, v nichž je usedlý značný zlomek příslušníků

československých, náležejících k menšinám ethnickým, náboženským neb

jazykovým, zabezpečí se těmto menšinám slušný podíl v požitku a v

použití částek, které mají býti vynaloženy na výchovu, náboženství neb

lidumilnost z veřejných fondů podle rozpočtu státního, rozpočtů

obecních neb jiných.



Hlava II.



Čl.10.



Československo se zavazuje, že zřídí území Rusínů jihokarpatských v

hranicích, určených Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, v rámci

státu československého jako samosprávnou jednotku, která bude vybavena

nejširší samosprávou slučitelnou s jednotností státu československého.



Čl.11.



Území Rusínů jihokarpatských bude míti samosprávný sněm. Tento sněm

bude míti zákonodárnou moc ve věcech jazykových, vyučovacích a

náboženských, jakož i v otázkách místní správy a ve všech ostatních

otázkách, které mu zákony státu československého přidělí. Guvernér

území rusínského bude jmenován presidentem republiky Československé a

bude odpověden sněmu rusínskému.



Čl.12.



Československo souhlasí, aby úředníci na území rusínském byli vybíráni,

pokud možno, z obyvatelů tohoto území.



Čl.13.



Československo zaručuje území Rusínů spravedlivé zastoupení v

zákonodárném sboru republiky Československé, do něhož bude toto území

vysílati poslance zvolené podle ústavy republiky Československé. Tito

poslanci nebudou však míti práva hlasovati ve sněmu československém v

žádných otázkách zákonodárných, které jsou přikázány sněmu rusínskému.



Čl.14.



Československo souhlasí s tím, že předpisy hlav I a II, pokud se týkají

příslušníků menšiny rasové, náboženské nebo jazykové, zakládají závazky

zájmu mezinárodního a budou požívati záruky Společnosti národů. Nesmějí

býti měněny bez souhlasu většiny v Radě Společnosti národů. Spojené

státy americké, říše britská, Francie, Italie a Japonsko se zavazují,

že neodeprou svého souhlasu takovým změnám řečených článků, které by v

předepsané formě byla schválila většina Rady Společnosti národů.



Československo souhlasí s tím, že každý člen Rady Společnosti národů

bude míti právo obrátiti pozornost Rady na každé již nastalé nebo

hrozící porušení kteréhokoli z těchto závazků, a že Rada bude moci

zvoliti postup a vydati pokyny takové, jaké se jí za daných okolností

budou zdáti vhodné a účinné.



Československo souhlasí dále s tím, aby každý rozpor mínění, který by o

právních nebo skutkových otázkách souvisících s oněmi články vznikl

mezi vládou československou a kteroukoli z Čelných mocností spojených a

sdružených neb kteroukoli jinou mocností, jež je členem Rady

Společnosti národů, byl pokládán za spor rázu mezinárodního podle znění

článku 14 úmluvy o Společnosti národů. Vláda československá souhlasí,

aby každý takovýto spor, bude-li za to žádati druhá strana, byl vznesen

na Stálý mezinárodní soudní dvůr, jehož rozhodnutí bude konečné a bude

požívati téže moci a účinnosti jako rozhodnutí podle článku 13 oné

úmluvy.



Hlava III.



Čl.15.



Každá z Čelných mocností spojených a sdružených se strany jedné a

Československo se strany druhé budou moci jmenovati zástupce

diplomatické ve svých hlavních městech, jakož i generální konsuly,

konsuly, místokonsuly a konsulární zástupce v městech a v přístavech

svých území.



Generální konsulové, konsulové, místokonsulové a konsulární zástupci

však nebudou moci nastoupiti úřad dříve, než budou k tomu zmocněni v

obvyklé formě vládou, do jejíhož území jsou posláni.



Generální konsulové, konsulové, místokonsulové a konsulární zástupci

budou požívati všech předností, svobod a výsad, které jsou nebo budou

zaručeny konsulárním zástupcům národa požívajícího nejvyšších výhod.



Čl.16.



Dokud vláda československá neustanoví své celní sazby, nebude zboží ze

států spojených nebo sdružených podrobeno při dovozu do Československa

clům vyšším, než jsou nejpříznivější cla, jež se požadovala při dovozu

stejného zboží podle celní sazby rakousko-uherské, platné dne 1.

července 1914.



Čl.17.



Československo se zavazuje, že neuzavře žádné smlouvy, úmluvy nebo

dohody a že neučiní žádného opatření, které by mu bránilo míti účast v

některé obecné úmluvě, jež by do pěti let ode dne, kdy tato smlouva

nabude působnosti, byla uzavřena pod ochranou Společnosti národů za

účelem slušného nakládání s obchodem jiných států.



Československo se rovněž zavazuje, že rozšíří na všechny státy spojené

a sdružené každou výhodu a každou výsadu, kterou by snad v téže

pětileté lhůtě přiznalo ve věcech celních kterémukoli ze států, s nimiž

od srpna 1914 státy spojené a sdružené válčily, mimo výhody a výsady,

které by přiznalo na základě celních úprav, o nichž mluví článek 222

mírové smlouvy uzavřené dnešního dne s Rakouskem.



Čl.18.



Až do uzavření obecné úmluvy shora vzpomenuté se Československo

zavazuje nakládati jako s vlastními loďmi nebo jako s loďmi národa

požívajícího nejvyšších výhod s loďmi všech států spojených a

sdružených, které zaručují totéž nakládání lodím československým.



Čl.19.



Než bude uzavřena pod ochranou Společnosti národů generální úmluva

zaručující a udržující svobodu dopravy a průvozu, zavazuje se

Československo přiznati na území československém svobodu průvozu

osobám, zboží, lodím, vozům osobním i nákladním a poštovním zásilkám

projíždějícím z některého nebo do některého ze států spojených nebo

sdružených a přiznati jim, co se týče výhod, dávek, omezení nebo

čehokoli jiného, zacházení alespoň tak příznivé jako osobám, zboží,

lodím, vozům osobním i nákladním a poštovním zásilkám Československa

nebo kteréhokoli jiného státu, původu, dovozu či majetku, který by se

těšil ještě větším výhodám.



Všechny dávky, uvalené v Československu na tuto průvozní dopravu, musí

býti rozumné hledíc k podmínkám této dopravy. Zboží provážené bude

prosto všech poplatků celních nebo jiných.



Obecné sazby pro průvozní dopravu Československem a obecné sazby mezi

Československem a kterýmkoli státem spojeným nebo sdruženým, zahrnující

v sobě přímé lístky neb přímé nákladní listy, budou zavedeny, jestliže

tato mocnost spojená nebo sdružená o to požádá.



Svoboda průvozu bude rozšířena i na službu poštovní, telegrafickou a

telefonickou.



Rozumí se, že žádný stát spojený nebo sdružený nebude míti práva

požadovati výhodu těchto ustanovení pro jakoukoli část svého území, v

které by, pokud jde o tentýž předmět, nebylo vzájemně přiznáno totéž

zacházení.



Jestliže do pěti let ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva,

nebude pod ochranou Společnosti národů uzavřena obecná úmluva shora

řečená, bude Československo míti v kteroukoli chvíli právo zrušiti

ustanovení tohoto článku s podmínkou, že o tom zpraví dvanáct měsíců

napřed generálního tajemníka Společnosti národů.



Čl.20.



Československo se zavazuje ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne uzavření

této smlouvy přistoupiti k mezinárodním úmluvám vyjmenovaným v příloze

I.



Československo se zavazuje přistoupiti ke všem novým úmluvám, uzavřeným

se schválením Rady Společnosti národů do pěti let ode dne, kdy nabude

působnosti tato smlouva, a určeným k tomu, aby nahradily některou z

mezinárodních úmluv vyjmenovaných v příloze I.



Vláda československá se zavazuje notifikovati do dvanácti měsíců

generálnímu tajemnickému úřadu Společnosti národů, zda si

Československo přeje či nepřeje připojiti se k oběma úmluvám

vyjmenovaným v příloze II nebo k některé z nich.



Až do svého přistoupení k oběma posledním úmluvám vyjmenovaným v

příloze I se Československo pod podmínkou vzájemnosti zavazuje, že

zabezpečí účinnými opatřeními příslušníkům států spojených nebo

sdružených ochranu vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého.

Kdyby některý ze států spojených a sdružených nepřistoupil k řečeným

úmluvám, zavazuje se Československo, že nadále zabezpečí za týchž

podmínek tuto účinnou ochranu až do doby, kdy uzavře za tím účelem

zvláštní dvoustrannou smlouvu nebo dohodu s oním státem spojeným neb

sdruženým.



Dokud se nepřipojí k ostatním úmluvám, o nichž se zmiňuje příloha I,

zabezpečí Československo příslušníkům mocností spojených a sdružených

výhody, jež by jim byly přiznány podle jmenovaných úmluv.



Československo dále prohlašuje, že uzná a bude ochraňovati pod

podmínkou vzájemnosti všechna práva dotýkající se vlastnictví

průmyslového, literárního a uměleckého a náležející příslušníkům

mocností spojených a sdružených, která byla uznána nebo by byla bývala

uznána v jejich prospěch na kterékoli části jeho území, kdyby bylo

nedošlo k nepřátelství. Za tím účelem jim Československo přizná výhodu

prodloužení lhůt, jaká se poskytuje články 259 a 260 mírové smlouvy s

Rakouskem.



Příloha I.



Úmluvy poštovní.



Úmluvy a dohody Světové unie poštovní, podepsané ve Vídni dne 4.

července 1891.



Úmluvy a dohody Unie poštovní, podepsané ve Washingtonu dne 15. června

1897.



Úmluvy a dohody Unie poštovní, podepsané v Římě dne 26. května 1906.



Úmluvy telegrafní a radiotelegrafní.



Mezinárodní telegrafní úmluva, podepsaná v Petrohradě dne 10. - 22.

července 1875.



Mezinárodní služební řády a sazby, stanovené mezinárodní telegrafní

konferencí v Lisaboně dne 11. června 1908.



Úmluva radiotelegrafní ze dne 5. července 1912.



Úmluvy o železnicích.



Úmluvy a dohody, podepsané v Bernu 14. října 1890, 20. září 1893, 16.

července 1895, 16. června 1898 a 19. září 1906 a běžná ustanovení

dodatečná, vypracovaná na základě řečených úmluv.



Dohoda ze dne 15. května 1886 o způsobu uzavírání vagonů, jež mají býti

vyclívány, a protokol ze dne 18. května 1907.



Dohoda z 15. května 1886 o technické jednotnosti drah a železničního

materiálu, pozměněná dne 18. května 1907.



Úmluvy zdravotnické.



Úmluvy pařížské a vídeňské ze dne 3. dubna 1894, 19. března 1897 a 3.

prosince 1903.



Jiné úmluvy.



Úmluva ze dne 26. září 1906 o zákazu noční práce žen zaměstnaných v

průmyslu.



Úmluva ze dne 26. září 1906 o odstranění používání bílého kostíku při

výrobě zápalek.



Úmluvy ze dne 18. května 1904 a ze dne 4. května 1910 o potlačování

obchodu s děvčaty.



Úmluva ze dne 4. května 1910 o potlačení pornografických publikací.



Mezinárodní úmluva pařížská ze dne 20. května 1883, revidovaná ve

Washingtoně v roce 1911, o ochraně průmyslového vlastnictví.



Mezinárodní úmluva bernská ze dne 9. září 1886, revidovaná v Berlíně

dne 13. listopadu 1908 a doplněná dodatečným protokolem, podepsaným v

Bernu dne 20. března 1914, o ochraně děl literárních a uměleckých.



Příloha II.



Dohoda madridská ze dne 14. dubna 1891, revidovaná ve Washingtoně v

roce 1911, o potlačování falešných označení původu na zboží.



Dohoda madridská ze dne 14. dubna 1891, revidovaná ve Washingtoně v

roce 1911, o mezinárodním zaznamenávání továrních známek.



Čl.21.



Všech práv a výsad přiznaných státům spojeným a sdruženým nabývají též

všechny státy, které jsou členy Společnosti národů.



Tato smlouva, sepsaná v jazyku francouzském, anglickém a italském, -

jejíž text francouzský bude rozhodovati, objevila-li by se neshoda -,

bude ratifikována. Nabude působnosti téhož dne jako mírová smlouva s

Rakouskem.



Ratifikace budou složeny v Paříži.



Mocnosti, jejichž vláda má sídlo mimo Evropu, budou míti možnost

přestati na tom, že vládě republiky francouzské skrze svého

diplomatického zástupce v Paříži oznámí, že k ratifikaci s jejich

strany došlo; v tomto případě bude jim odevzdati ratifikační listinu co

nejdříve.



O složení ratifikace bude sepsán zápis.



Vláda francouzská odevzdá všem signatárním mocnostem po souhlasném

ověřeném opise zápisu o složení ratifikací.



Čemuž na svědomí zmocněnci shora jmenovaní podepsali tuto smlouvu.



Dáno v Saint-Germain-en-Laye dne desátého září roku tisíc devět set

devatenáctého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu vlády

republiky francouzské a jehož snímky budou odevzdány všem mocnostem

smlouvu podepsavším.



(L.S.)



Frank L. Polk.



(L.S.)



Henry White.



(L.S.)



Tasker H. Bliss.



(L.S.)



Arthur James Balfour.



(L.S.)



Milner.



(L.S.)



Geo. N. Barnes.



(L.S.)



A.E.Kemp.



(L.S.)



G.F. Pearce.



(L.S.)



Milner.



(L.S.)



Thos. Mackenzie.



(L.S.)



Sinha of Raipur.



(L.S.)



G. Clemenceau.



(L.S.)



S. Pichon.



(L.S.)



L.L. Klotz.



(L.S.)



André Tardieu.



(L.S.)



Jules Cambon.



(L.S.)



Tom. Tittoni.



(L.S.)



Vittorio Scialoja.



(L.S.)



Maggiorino Ferraris.



(L.S.)



Guglielmo Marconi.



(L.S.)



S. Chinda.



(L.S.)



K. Matsui.



(L.S.)



H. Ijuin.



(L.S.)



Dr. Karel Kramář.



(L.S.)



Dr. Eduard Beneš.



Tato smlouva se vyhlašuje s podotknutím, že byla na základě usnesení

Národního shromáždění ze dne 7. listopadu 1919 schválena ratifikační

listinou ze dne 10. listopadu 1919, která byla presidentem republiky

Československé a ministerstvem zahraničních věcí podepsána a dne 16.

července 1920 v ministerstvu zahraničních věcí v Paříži uložena; týmž

dnem nabyla spolu s mírovou smlouvou uzavřenou Rakouskem dne 10. září

1919 v St. Germain-en-Laye mezinárodní působnosti.



Národní shromáždění usneslo se zároveň, že se ministerstvu zahraničních

věcí ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministerstvy učinilo

další opatření, kterých je třeba k provedení této smlouvy.



Později ratifikovaly tuto smlouvu:



Velká Britannie, Italie, Japonsko, Francie.



T. G. Masaryk v.r.



Dr. Beneš v.r.