30/1947 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 16. ledna 1947
o chartě Spojených národů a statutu Mezinárodního soudního dvora,
sjednaných dne 26. června 1945 na konferenci Spojených národů o
mezinárodní organisaci, konané v San Francisku.
Změna: 127/1965 Sb.
Změna: 36/1999 Sb.
Změna: 36/1999 Sb. (část)
Na konferenci Spojených národů o mezinárodní organisaci, konané v San
Francisku ve dnech 25. dubna - 26. června 1945, byla státy,
zastoupenými na konferenci, sjednána a dne 26. června 1945 podepsána
charta Spojených národů spolu se statutem Mezinárodního soudního dvora.
Charta se statutem byla ratifikována presidentem republiky dne 19. září
1945 a ratifikační listina byla složena u vlády Spojených států a
amerických dne 19. října 1945.
Charta se statutem nabyla podle čl. 110 účinnosti dne 24. října 1945.
Jako původní členové Spojených národů ratifikovaly chartu se statutem
tyto státy: republika Čínská, Francie, Svaz sovětských socialistických
republik, Spojené království Velké Britannie a Severního Irska, Spojené
státy americké, Argentina, Brazilie, Běloruská sovětská socialistická
republika, Chile, Kuba, republika Československá, Dánsko, republika
Dominikánská, Egypt, Salvador, Haiti, Iran, Libanon, Lucembursko, Nový
Zéland, Nicaragua, Paraguay, Filipiny, Polsko, Saudská Arabie, Syrie,
Turecko, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Jugoslavie,
Řecko, Indie, Peru, Australie, Liberie, Costa Rica, Kolumbie,
Jihoafrická Unie, Mexiko, Kanada, Panama, Habeš, Bolivie, Venezuela,
Guatemala, Norsko, Nizozemí, Honduras, Uruguay, Ecuador, Irak a Belgie.
Dodatečně (podle článku 4. charty) za členy Spojených národů byly
přijaty tyto státy: Island, Afganistan, Švédsko a Siam.
Charta a statut byly sjednány v jazyku anglickém, francouzském,
čínském, ruském a španělském. Původní texty byly vydány fotostatickou
cestou (faksimile) státním departementem Spojených států amerických; v
Úředním listě bude oznámeno, kde bude možno tuto pětijazyčnou publikaci
zakoupiti.
V příloze této vyhlášky se uveřejňuje český překlad charty a statutu.
Dr. Clementis v. r.
státní tajemník ministerstva zahraničních věcí.
CHARTA SPOJENÝCH NÁRODŮ
MY, LID SPOJENÝCH NÁRODŮ, JSOUCE ODHODLÁNI
uchrániti budoucí pokolení metly války, která dvakrát během našeho
života přinesla lidstvu nevýslovné strasti,
prohlásiti znova svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a
hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a národů velikých i
malých,
vytvořiti poměry, za nichž mohou býti zachovány spravedlnost a úcta k
závazkům plynoucím ze smluv a jiných zdrojů mezinárodního práva a
podporovati sociální pokrok a zlepšovati životní úroveň ve větší
svobodě,
A K TOMU CÍLI
pěstovati snášenlivost a žíti spolu vzájemně v míru jako dobří sousedé,
sjednotiti své síly k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti,
přijmouti zásady a zavésti metody zajišťující, aby ozbrojené síly
nebylo užíváno leč v společném zájmu, a
používati mezinárodního ústrojí na podporu hospodářského a sociálního
povznesení všech národů,
ROZHODLI JSME SE SDRUŽITI SVÉ ÚSILÍ, ABYCHOM DOSÁHLI TĚCHTO ZÁMĚRŮ.
Proto se naše vlády skrze své zástupce, kteří se shromáždili v městě
San Francisku a předložili své plné moci, jež byly shledány v dobré a
náležité formě, dohodly na této chartě Spojených národů a zřizují tímto
mezinárodní organisaci zvanou Spojenými národy.
KAPITOLA I.
Cíle a zásady.
Čl.1
Cíle Spojených národů jsou tyto:
1. zachovati mezinárodní mír a bezpečnost a k tomu cíli podnikati
účinná kolektivní opatření, aby se předešla a odklidila ohrožení míru a
byly zkrušeny útočné činy neb jiná porušení míru a bylo dosaženo
pokojnými prostředky a v shodě se zásadami spravedlnosti a
mezinárodního práva úpravy nebo řešení těch mezinárodních sporů neb
situací, které by mohly vésti k porušení míru;
2. rozvíjeti mezi národy přátelské vztahy, založené na úctě k zásadě
rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a činiti jiná vhodná opatření na
posílení světového míru;
3. uskutečňovati mezinárodní součinnost řešením mezinárodních problémů
rázu hospodářského, sociálního, kulturního nebo humanitního a
podporováním a posilováním úcty k lidským právům a základním svobodám
pro všechny bez rozdílu plemene, pohlaví, jazyka nebo náboženství; a
4. býti střediskem, které by uvádělo v soulad počiny národů při
dosahování těchto společných cílů.
Čl.2
Organisace a její členové, jdouce za cíli prohlášenými v článku 1,
budou jednati podle těchto zásad:
1. Organisace je založena na zásadě svrchované rovnosti všech svých
členů.
2. Všichni členové plní poctivě závazky, které převzali podle této
charty, aby tak sobě všem zajistili práva a výhody z členství plynoucí.
3. Všichni členové urovnávají své mezinárodní spory pokojnými
prostředky, tak aby mezinárodní mír i bezpečnost a spravedlnost nebyly
ohrožovány.
4. Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby
násilím neb použití násilí ať proti územní celistvosti nebo politické
nezávislosti kteréhokoli státu, ať jakýmkoli jiným způsobem
neslučitelným s cíli Spojených národů.
5. Všichni členové poskytnou organisaci Spojených národů veškerou pomoc
při každé akci, kterou podnikne podle této charty, a vystříhají se
poskytovati pomoc kterémukoli státu, proti němuž organisace Spojených
národů podniká preventivní nebo donucovací akci.
6. Organisace se postará o to, aby podle těchto zásad jednaly i státy,
které nejsou členy Spojených národů, pokud toho bude třeba k zachování
mezinárodního míru a bezpečnosti.
7. Žádné ustanovení této charty nedává organisaci Spojených národů
právo, aby zasahovala do věcí, které podstatně patří do vnitřní
pravomoci státu, ani nezavazuje členy, aby takové věci podrobovali
řešení podle této charty; tato zásada však nebrání, aby se nepoužilo
donucovacích opatření podle kapitoly VII.
KAPITOLA II.
Členství.
Čl.3
Původními členy Spojených národů jsou státy, které, zúčastnivše se
konference Spojených národů o mezinárodní organisaci v San Francisku
nebo podepsavše předtím prohlášení Spojených národů ze dne 1. ledna
1942, podepíší a ratifikují tuto chartu podle článku 110.
Čl.4
1. Do organisace Spojených národů mohou býti jako členové přijaty
všechny mírumilovné státy, které přijmou závazky obsažené v této chartě
a podle soudu Organisace jsou způsobilé a ochotné plniti tyto závazky.
2. O přijetí každého takového státu za člena Spojených národů rozhodne
Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti.
Čl.5
Člen Spojených národů, proti kterému byla Radou bezpečnosti podniknuta
preventivní neb donucovací akce, může býti na její doporučení Valným
shromážděním zbaven výkonu členských práv a výsad. Výkon těchto práv a
výsad může býti obnoven Radou bezpečnosti.
Čl.6
Člen Spojených národů, který stále porušuje zásady této charty, může
býti Valným shromážděním na doporučení Rady bezpečnosti z Organisace
vyloučen.
KAPITOLA III.
Orgány.
Čl.7
1. Jako hlavní orgány Spojených národů se zřizují: Valné shromáždění,
Rada bezpečnosti, Hospodářská a sociální rada, Poručenská rada,
Mezinárodní soudní dvůr a sekretariát.
2. Podle této charty mohou býti zřízeny pomocné orgány, které by se
ukázaly potřebnými.
Čl.8
Organisace Spojených národů nezavede žádných omezení způsobilosti mužů
a žen, pokud jde o rovnoprávnou účast v jakékoli funkci v jejích
hlavních i pomocných orgánech.
KAPITOLA IV.
Valné shromáždění.
Složení.
Čl.9
1. Valné shromáždění se skládá ze všech členů Spojených národů.
2. Každý člen má ve Valném shromáždění nejvýše pět zástupců.
Úkoly a pravomoc.
Čl.10
Valné shromáždění může projednávati všechny otázky neb věci, které
patří do rámce této charty nebo se týkají pravomoci a úkolů orgánů
touto chartou stanovených a může - s výjimkou ustanovení článku 12 -
členům Spojených národů, Radě bezpečnosti neb oněm i této zároveň
činiti doporučení o všech takových otázkách neb věcech.
Čl.11
1. Valné shromáždění může pojednávati o obecných zásadách součinnosti
pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, zahrnujíc v to zásady
řídící odzbrojení a úpravu zbrojení, a může činiti doporučení ve věci
těchto zásad členům, Radě bezpečnosti neb oněm i této zároveň.
2. Valné shromáždění může projednávati veškeré otázky týkající se
zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, které mu byly předloženy
některým členem Spojených národů nebo Radou bezpečnosti nebo podle
článku 35, odstavec 2 státem, který není členem Spojených národů, a - s
výjimkou ustanovení článku 12 - může o všech takových otázkách činiti
doporučení státu nebo státům, jichž se věc týká, nebo Radě bezpečnosti
neb oněm i této zároveň. Každá otázka, v které je třeba akce, bude
Valným shromážděním postoupena Radě bezpečnosti buď před rozpravou nebo
po ní.
3. Valné shromáždění může upozorniti Radu bezpečnosti na situace, které
by mohly ohroziti mezinárodní mír a bezpečnost.
4. Pravomoc Valného shromáždění stanovená v tomto článku neomezuje
obecný dosah článku 10.
Čl.12
1. Pokud Rada bezpečnosti vykonává ve věci některého sporu nebo situace
úkoly jí určené touto chartou, Valné shromáždění neučiní žádného
doporučení stran takového sporu nebo situace, ledaže o to Rada
bezpečnosti požádá.
2. Generální tajemník zpraví za souhlasu Rady bezpečnosti Valné
shromáždění při každém zasedání o všech věcech, týkajících se zachování
mezinárodního míru a bezpečnosti a projednávaných Radou bezpečnosti; a
podobně ihned zpraví Valné shromáždění nebo, jestliže nezasedá, členy
Spojených národů, jakmile Rada bezpečnosti přestane o takové věci
jednati.
Čl.13
1. Valné shromáždění dává podnět k studiu a činí doporučení s tím
cílem,
a) aby byla podporována mezinárodní součinnost na poli politickém a aby
byl posilován pokrok v rozvoji mezinárodního práva a jeho kodifikace;
b) aby byla podporována mezinárodní součinnost na poli hospodářském,
sociálním a aby bylo usnadněno uskutečňování lidských práv a základních
svobod pro všechny bez rozdílu plemene, pohlaví, jazyka nebo
náboženství.
2. Jinaká odpovědnost, úkoly a pravomoc Valného shromáždění ve věcech
zmíněných shora v odstavci 1 b jsou stanoveny v kapitolách IX a X.
Čl.14
S výhradou ustanovení článku 12 může Valné shromáždění doporučovati
opatření pro pokojnou úpravu každé situace jakéhokoli původu, má-li za
to, že by mohla ohroziti obecné blaho nebo přátelské vztahy mezi
národy, zahrnujíc v to situace vznikající z toho, že byla porušena
ustanovení této charty, která určují cíle a zásady Spojených národů.
Čl.15
1. Valné shromáždění dostává výroční i zvláštní zprávy od Rady
bezpečnosti a jedná o nich; tyto zprávy obsahují hlášení o opatřeních,
o kterých Rada bezpečnosti rozhodla nebo která učinila, aby byl
zachován mezinárodní mír a bezpečnost.
2. Valné shromáždění dostává zprávy od jiných orgánů Spojených národů a
jedná o nich.
Čl.16
Valné shromáždění vykonává v soustavě mezinárodního poručenství ty
úkoly, které jsou mu určeny v kapitolách XII a XIII, zahrnujíc v to
schvalování poručenských úmluv pro oblasti, které nejsou označeny jako
vojensky důležité.
Čl.17
1. Valné shromáždění jedná o rozpočtu Organisace a schvaluje jej.
2. Náklady Organisace nesou členové podle rozvrhu usneseného Valným
shromážděním.
3. Valné shromáždění projednává a schvaluje finanční a rozpočtové
dohody se zvláštními orgány dotčenými v článku 57 a zkoumá správní
rozpočty takových zvláštních orgánů a činí jim za tím účelem
doporučení.
Hlasování.
Čl.18
1. Každý člen Valného shromáždění má jeden hlas.
2. O důležitých otázkách rozhoduje Valné shromáždění dvoutřetinovou
většinou členů přítomných a hlasujících. Mezi takovými otázkami jsou:
doporučení týkající se zachování mezinárodního míru a bezpečnosti,
volby členů Hospodářské a sociální rady, volby členů Poručenské rady
podle odstavce 1 c článku 86, přijímání nových členů do organisace
Spojených národů, stavení členských práv a výsad, vylučování členů,
otázky týkající se účinkování soustavy poručenské a otázky rozpočtové.
3. O jiných otázkách, mezi něž patří určení dodatkových tříd otázek, o
kterých má býti rozhodováno dvoutřetinovou většinou, se rozhoduje
většinou členů přítomných a hlasujících.
Čl.19
Člen Spojených národů, který je v prodlení s placením svých příspěvků
Organisaci, nemá práva hlasu ve Valném shromáždění, jestliže se částka
jeho nedoplatků rovná částce příspěvků, k nimž je povinen za
předcházející dvě plná léta, nebo je-li vyšší. Valné shromáždění může
přesto dovoliti takovému členu, aby hlasoval, je-li přesvědčeno, že
neplacení je způsobeno okolnostmi, které nejsou v členově moci.
Řízení.
Čl.20
Valné shromáždění se schází k pravidelným ročním zasedáním a takovým
zasedáním zvláštním, jak poměry vyžadují. Zvláštní zasedání svolává
generální tajemník na žádost Rady bezpečnosti nebo většiny členů
Spojených národů.
Čl.21
Valné shromáždění se usnáší na svém jednacím řádě. Svého předsedu volí
pro každé zasedání.
Čl.22
Valné shromáždění může zříditi takové pomocné orgány, kterých je po
jeho soudu třeba k provádění jeho úkolů.
KAPITOLA V.
Rada bezpečnosti.
Složení.
Čl.23
1. Rada bezpečnosti se skládá z patnácti členů Spojených národů.
Republika Čínská, Francie, Svaz sovětských socialistických republik,
Spojené království Velké Britannie a Severního Irska a Spojené státy
americké jsou stálými členy Rady bezpečnosti. Valné shromáždění volí
deset národů jako nestálé členy Rady bezpečnosti, náležitě hledíc
především k tomu, jak členové Spojených národů přispívají k zachování
mezinárodního míru a bezpečnosti, k ostatním cílům Organisace, jakož i
k spravedlivému rozdělení po stránce zeměpisné.
2. Nestálí členové Rady bezpečnosti se volí na dobu dvou let. Při první
volbě nestálých členů po zvýšení počtu členů Rady bezpečnosti z
jedenácti na patnáct budou dva ze čtyř dalších členů zvoleni na dobu
jednoho roku. Vystupující člen nemůže býti ihned volen znovu.
3. Každý člen Rady bezpečnosti má jednoho zástupce.
Úkoly a pravomoc.
Čl.24
1. Aby byla zabezpečena rychlá a účinná akce organisace Spojených
národů, svěřují její členové Radě bezpečnosti základní odpovědnost za
zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a je mezi nimi shoda o tom,
že Rada bezpečnosti, vykonávajíc své povinnosti v rámci této
odpovědnosti, jedná jejich jménem.
2. Vykonávajíc tyto povinnosti, Rada bezpečnosti postupuje podle cílů a
zásad Spojených národů. Zvláštní pravomoc daná Radě bezpečnosti pro
konání těchto povinností je stanovena kapitolami VI, VII, VIII a XII.
3. Rada bezpečnosti předkládá Valnému shromáždění k projednání výroční
a podle potřeby i zvláštní zprávy.
Čl.25
Mezi členy Spojených národů je shoda o tom, že přijmou a splní
rozhodnutí Rady bezpečnosti podle této charty.
Čl.26
Rada bezpečnosti má za úkol, aby za pomoci výboru vojenských štábů,
dotčeného v článku 47, vypracovala a členům Spojených národů předložila
plány na vybudování soustavy pro úpravu zbrojení, aby se tak
mezinárodnímu míru a bezpečnosti dostalo pevného základu a trvání a aby
při tom bylo k zbrojení odváděno co nejméně z lidských a hospodářských
zdrojů světa.
Hlasování.
Čl.27
1. Každý člen Rady bezpečnosti má jeden hlas.
2. O věcech řízení rozhoduje Rada bezpečnosti kladnými hlasy devíti
členů.
3. Ve všech ostatních věcech Rada bezpečnosti rozhoduje kladnými hlasy
sedmi členů, v tom hlasy všech stálých členů; rozumí se však, že se při
rozhodnutích podle kapitoly VI a podle odstavce 3 článku 52 strana ve
sporu zdrží hlasování.
Čl.28
1. Rada bezpečnosti je uspořádána tak, aby byla schopna působiti
nepřetržitě. Každý člen Rady bezpečnosti je k tomu cíli v sídle
Organisace stále zastoupen.
2. Rada bezpečnosti koná pravidelné schůze, na kterých každý její člen
může, jestliže si toho přeje, býti zastoupen členem vlády nebo jiným
zástupcem zvláště určeným.
3. Rada bezpečnosti může konati schůze také jinde než v sídle
Organisace, a to tam, kde to po jejím soudu nejvíce usnadní její
činnost.
Čl.29
Rada bezpečnosti může zříditi takové pomocné orgány, kterých je po
jejím soudu třeba k provádění jejích úkolů.
Čl.30
Rada bezpečnosti se usnáší na svém jednacím řádě, zahrnujíc v to i
způsob volby jejího předsedy.
Čl.31
Každý člen Spojených národů, který není členem Rady bezpečnosti, může
se bez práva hlasu účastniti rozpravy o kterékoli otázce vznesené na
Radu bezpečnosti, kdykoli tato má za to, že zájmy tohoto člena jsou
zvláště dotčeny.
Čl.32
Je-li stranou ve sporu, o němž jedná Rada bezpečnosti, člen Spojených
národů, který není členem Rady bezpečnosti, nebo stát, který není
členem Spojených národů, bude pozván, aby se bez práva hlasu účastnil
rozpravy o sporu. Pro účast státu, který není členem Spojených národů,
stanoví Rada bezpečnosti podmínky, jaké považuje za správné.
KAPITOLA VI.
Pokojné řešení sporů.
Čl.33
1. Strany ve sporu, jehož trvání by mohlo ohroziti zachování
mezinárodního míru a bezpečnosti, budou především usilovati o jeho
řešení vyjednáváním, šetřením, zprostředkováním, řízením smírčím,
rozhodčím neb soudním, použitím orgánů neb ujednání oblastních nebo
jinými pokojnými prostředky podle vlastního výběru.
2. Rada bezpečnosti, uzná-li to za potřebné, požádá strany, aby
urovnaly svůj spor takovými prostředky.
Čl.34
Rada bezpečnosti může konati šetření o každém sporu nebo každé situaci,
která by mohla vésti k mezinárodním třenicím nebo způsobiti spor, aby
rozhodla, zdali trvání sporu nebo situace by mohlo ohroziti zachování
mezinárodního míru a bezpečnosti.
Čl.35
1. Každý člen Spojených národů může upozorniti Radu bezpečnosti nebo
Valné shromáždění na každý spor nebo každou situaci rázu dotčeného v
článku 34.
2. Stát, který není členem Spojených národů, může upozorniti Radu
bezpečnosti nebo Valné shromáždění na každý spor, v němž je stranou,
jestliže předem přijme, pokud jde o ten spor, závazky pokojného řešení
stanovené touto chartou.
3. Jednání Valného shromáždění ve věcech, na které bylo upozorněno
podle tohoto článku, se řídí ustanoveními článku 11 a 12.
Čl.36
1. Rada bezpečnosti může v kterémkoli údobí sporu rázu dotčeného v
článku 33 nebo v situaci podobného rázu doporučiti vhodné řízení neb
postup pro úpravu.
2. Rada bezpečnosti povinně přihlédne ke všem způsobům řízení, které
strany již přijaly pro řešení sporu.
3. Činíc doporučení podle tohoto článku, Rada bezpečnosti rovněž
povinně přihlédne k tomu, že obecným pravidlem právní spory mají býti
vznášeny na Mezinárodní soudní dvůr podle ustanovení jeho statutu.
Čl.37
1. Jestliže ve sporu rázu dotčeného v článku 33 jej strany neurovnají
prostředky označenými v tomto článku, vznesou jej na Radu bezpečnosti.
2. Má-li Rada bezpečnosti za to, že trvání sporu by mohlo vskutku
ohrožovati zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, rozhodne, zda má
podniknouti akci podle článku 36 či doporučiti takové podmínky úpravy,
jaké by považovala za přiměřené.
Čl.38
Bez újmy ustanovení článků 33 až 37 Rada bezpečnosti může, žádají-li o
to všecky strany ve sporu, činiti jim doporučení pro pokojné řešení
sporu.
KAPITOLA VII.
Akce při ohrožení míru, porušení míru a činech útočných.
Čl.39
Rada bezpečnosti určí, zda jde o ohrožení míru, jeho porušení nebo
útočný čin, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření mají býti učiněna
podle článků 41 a 42, aby byl zachován nebo obnoven mezinárodní mír a
bezpečnost.
Čl.40
Aby se předešlo zhoršení situace, Rada bezpečnosti, dříve než učiní
doporučení nebo rozhodne o opatřeních stanovených článkem 39, může
vyzvati strany, o které běží, aby učinily zadost zatímním opatřením,
která považuje za potřebná nebo žádoucí. Taková zatímní opatření nejsou
na újmu právům, nárokům nebo postavení stran, o něž běží. Jestliže
takovým zatímním opatřením nebude učiněno zadost, Rada bezpečnosti k
tomu náležitě přihlédne.
Čl.41
Aby Rada bezpečnosti svým usnesením dodala účinnosti, může rozhodnouti,
jakých opatření, vyjma užití ozbrojené síly, má býti použito a může
vyzvati členy Spojených národů, aby taková opatření provedli. Mohou
mezi nimi býti i úplné nebo částečné přerušení hospodářských styků,
spojů železničních, námořních, leteckých, poštovních, telegrafních,
radiových nebo jiných a přerušení styků diplomatických.
Čl.42
Kdyby Rada bezpečnosti měla za to, že by opatření podle článku 41
nebyla dostatečná, nebo kdyby se nedostatečnými ukázala, může
podniknouti takovou akci leteckými, námořními nebo pozemními silami,
jaké je třeba, aby byl zachován nebo obnoven mezinárodní mír a
bezpečnost. Mezi takovými akcemi mohou býti i demonstrace, blokáda a
jiné operace leteckými, námořními nebo pozemními silami členů Spojených
národů.
Čl.43
1. Aby přispěli k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, všichni
členové Spojených národů se zavazují, že Radě bezpečnosti na její výzvu
poskytnou podle zvláštního neb zvláštních ujednání ozbrojené síly,
pomoc a prostředky, potřebné pro zachování mezinárodního míru a
bezpečnosti, v tom i právo průchodu.
2. Takové nebo taková ujednání určí počty a druhy sil, stupeň jejich
pohotovosti a rozložení i ráz prostředků a pomoci, jež mají býti
dodány.
3. Tato ujednání budou učiněna co možná nejdříve na podnět Rady
bezpečnosti. Sjedná je Rada bezpečnosti se členy nebo skupinami členů a
jsou podrobeny ratifikaci signatárních států podle jejich ústavních
předpisů.
Čl.44
Rozhodne-li se Rada bezpečnosti použíti moci, tu, dříve než vyzve člena
v Radě nezastoupeného, aby poskytl ozbrojené síly na splnění závazků
převzatých podle článku 43, pozve ho, jestliže si toho sám přeje, k
účasti na rozhodování Rady bezpečnosti o použití jeho kontingentů
ozbrojených sil.
Čl.45
Aby Spojené národy mohly podniknouti naléhavá vojenská opatření,
udržují členové okamžitě použitelné národní letecké kontingenty pro
sdruženou mezinárodní akci donucovací. Jejich sílu, stupeň pohotovosti
a plány pro jejich sdruženou akci určuje Rada bezpečnosti za pomoci
výboru vojenských štábů v mezích stanovených zvláštním ujednáním neb
ujednáními dotčenými v článku 43.
Čl.46
Plány, jak použíti ozbrojené moci, vypracuje Rada bezpečnosti za pomoci
výboru vojenských štábů.
Čl.47
1. Zřídí se výbor vojenských štábů, aby byl k radě a pomoci Radě
bezpečnosti ve všech otázkách vojenských potřeb Rady bezpečnosti ve
věci zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, použití sil a velení
silám jí poskytnutým, úpravy zbrojení a možného odzbrojení.
2. Výbor vojenských štábů se skládá z náčelníků štábu stálých členů
Rady bezpečnosti nebo jejich zástupců. Jestliže účinné provádění úkolu
výboru vyžaduje, aby se jeho prací účastnil člen Spojených národů v něm
trvale nezastoupený, výbor jej vyzve k účasti.
3. Výbor vojenských štábů odpovídá pod pravomocí Rady bezpečnosti za
strategické řízení všech ozbrojených sil Radě bezpečnosti poskytnutých.
Otázky, které se týkají velení těmto silám, budou upraveny později.
4. Výbor vojenských štábů může se zmocněním Rady bezpečnosti a po
poradě s příslušnými oblastními orgány zříditi oblastní podvýbory.
Čl.48
1.Akce potřebné k tomu, aby se provedla rozhodnutí Rady bezpečnosti pro
zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, podnikají všichni nebo
někteří členové Spojených národů tak, jak určí Rada bezpečnosti.
2. Taková rozhodnutí provádějí členové Spojených národů přímo i svou
akcí v příslušných mezinárodních orgánech, jejichž jsou členy.
Čl.49
Provádějíce opatření, o nichž rozhodla Rada bezpečnosti, poskytují si
členové Spojených národů vespolek vzájemnou pomoc.
Čl.50
Každý stát, před nímž vyvstanou zvláštní hospodářské problémy vzniklé z
preventivních nebo donucovacích opatření Rady proti některému jinému
státu, má právo, ať je nebo není členem Spojených národů, aby se s
Radou bezpečnosti poradil o řešení těchto problémů.
Čl.51
Dojde-li k ozbrojenému útoku proti některému členu Spojených národů,
nic v této chartě není na překážku přirozenému právu na individuální
nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření pro
zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Opatření, učiněná členy při
výkonu tohoto práva sebeobrany, oznámí se ihned Radě bezpečnosti a
nedotýkají se nikterak touto chartou stanovené pravomoci a odpovědnosti
Rady bezpečnosti, aby kdykoli podnikla takovou akci, kterou považuje za
potřebnou k zachování nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti.
KAPITOLA VIII.
Oblastní dohody.
Čl.52
1. Nic v této chartě nebrání, aby existovaly oblastní dohody nebo
orgány pro jednání o takových otázkách mezinárodního míru a
bezpečnosti, které se hodí pro oblastní akci, ovšem s tou výhradou, že
lze takové dohody nebo orgány a jejich činnost sloučiti s cíli a
zásadami Spojených národů.
2. Členové Spojených národů, kteří vystoupí v takové dohody nebo ustaví
takové orgány, vynaloží veškeré úsilí, aby dříve než předloží místní
spory Radě bezpečnosti, dosáhli jejich pokojného řešení použitím
takových oblastních dohod nebo orgánů.
3. Rada bezpečnosti povzbuzuje rozvoj pokojného řešení místních sporů
použitím takových oblastních dohod nebo orgánů buď na podnět států,
jichž se to týká, nebo že sama na takové řešení odkáže.
4. Tento článek není nijak na újmu použití článků 34 a 35.
Čl.53
1. Rada bezpečnosti, kde je to na místě, použije takových oblastních
dohod neb orgánů pro donucovací akci pod svou pravomocí. Avšak žádná
donucovací akce nebude podniknuta podle oblastních dohod nebo
oblastními orgány bez zmocnění Rady bezpečnosti, ledaže jde o opatření
proti některému nepřátelskému státu, blíže určenému v odstavci 2 tohoto
článku, tak jak jsou stanovena podle článku 107 nebo oblastními
dohodami, směřujícími proti obnovení útočné politiky takového státu, a
to dokud nebude organisace na žádost vlád, o něž běží, pověřena úkolem
zabrániti novému útoku takového státu.
2. Výraz "nepřátelský stát", které je použito v odstavci 1 tohoto
článku, platí o každém státě, který byl za druhé světové války
nepřítelem kteréhokoli signatáře této charty.
Čl.54
Rada bezpečnosti bude vždy plně zpravována o každé činnosti, která se
podniká nebo zamýšlí podle oblastních dohod nebo skrze oblastní orgány
na zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.
KAPITOLA IX.
Mezinárodní hospodářská a sociální součinnost.
Čl.55
Aby se vytvořily podmínky ustálenosti a blahobytu, jež jsou potřebné
pro pokojné a přátelské styky mezi národy a jsou založeny na úctě k
zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, Spojené národy budou
pracovati:
a) pro vyšší životní úroveň, plnou zaměstnanost a podmínky pro
hospodářský a sociální pokrok a rozvoj;
b) pro řešení mezinárodních hospodářských, sociálních, zdravotních a
příbuzných problémů a pro mezinárodní kulturní a výchovnou součinnost;
c) pro obecnou úctu k lidským právům a základním svobodám pro všechny
bez rozdílu plemene, pohlaví, jazyka nebo náboženství a pro jejich
zachování.
Čl.56
Všichni členové se slavnostně zavazují postupovati společně i
jednotlivě v součinnosti s Organisací, aby bylo dosaženo cílů
stanovených článkem 55.
Čl.57
1. Různé zvláštní orgány, zřízené mezivládními ujednáními pro široké
mezinárodní úkoly v oboru hospodářském, sociálním, kulturním,
výchovném, zdravotním a v oborech příbuzných, jak jsou blíže určeny v
jejich ustavujících listinách, budou uvedeny do vztahu k Spojeným
národům podle ustanovení článku 63.
2. Orgány, jež budou takto uvedeny do vztahu k Spojeným národům,
označují se nadále jako zvláštní orgány.
Čl.58
Organisace dává doporučení pro vzájemné uspořádání programů a činnosti
zvláštních orgánů.
Čl.59
Organisace dává, je-li to na místě, popud k jednáním, mezi zúčastněnými
státy o vytvoření nových zvláštních orgánů potřebných k tomu, aby bylo
dosaženo cílů stvořených článkem 55.
Čl.60
Odpovědnost za provádění úkolů Organisace stanovených touto kapitolou
má Valné shromáždění a pod jeho pravomocí Hospodářská a sociální rada,
jejíž pravomoc je určena kapitolou X.
KAPITOLA X.
Hospodářská a sociální rada.
Složení.
Čl.61
1. Hospodářská a sociální rada se skládá z padesáti čtyř členů
Spojených národů volených Valným shromážděním.
2. S výhradou ustanovení odstavce 3 bude se ročně voliti po osmnácti
členech Hospodářské a sociální rady na dobu tří let. Vystupujícího
člena lze hned volit znova.
3. Při první volbě po zvýšení počtu členů Hospodářské a sociální rady z
dvaceti sedmi na padesát čtyři členů bude vedle členů volených na místa
těch devíti členů, jejichž úřední období v roce této volby skončí,
zvoleno dvacet sedm dodatečných členů. Z těchto dvaceti sedmi
dodatečných členů devíti skončí úřední období koncem prvého roku a
údobí dalších devíti koncem druhého roku, podle úpravy stanovené Valným
shromážděním.
4. Každý člen Hospodářské a sociální rady má jednoho zástupce.
Úkoly a pravomoc.
Čl.62
1. Hospodářská a sociální rada může konati studie a podávati zprávy neb
dávati popud k studiím a zprávám o mezinárodních věcech hospodářských,
sociálních, kulturních, výchovných, zdravotních a o věcech příbuzných a
činiti ve všech těch věcech doporučení Valnému shromáždění, členům
Spojených národů a příslušným zvláštním orgánům.
2. Může činiti doporučení k tomu cíli, aby byla podporována úcta k
lidským právům a základním svobodám pro všechny a jejich zachovávání.
3. Může připravovati a Valnému shromáždění předkládati návrhy ujednání
ve věcech náležejících do její působnosti.
4. Může podle pravidel stanovených Spojenými národy svolávati
mezinárodní konference o věcech náležejících do její působnosti.
Čl.63
1. Hospodářská a sociální rada může činiti ujednání s kterýmkoli z
orgánů dotčených v článku 57, stanovíc podmínky, za kterých onen orgán
bude uveden do vztahu k organisaci Spojených národů. Taková ujednání
podléhají schválení Valného shromáždění.
2. Může vzájemně pořádati činnost zvláštních orgánů poradním stykem s
nimi a doporučeními dávanými jim, Valnému shromáždění a členům
Spojených národů.
Čl.64
1.Hospodářská a sociální rada se může postarati o to, aby dostávala
pravidelné zprávy od zvláštních orgánů. Může se dohodnouti s členy
Spojených národů a zvláštními orgány, aby dostávala zprávy o tom, co
podnikli na provádění toho, co doporučila ona sama nebo i Valné
shromáždění ve věcech patřících do její působnosti.
2. Může Valnému shromáždění oznámiti své připomínky k těmto zprávám.
Čl.65
Hospodářská a sociální rada může poskytovati zprávy Radě bezpečnosti a
bude jí na její žádost nápomocna.
Čl.66
1. Hospodářská a sociální rada plní úkoly, které patří do její
působnosti v souvislosti s prováděním doporučení Valného shromáždění.
2. Za souhlasu Valného shromáždění může konati služby, o které požádají
členové Spojených národů a zvláštní orgány.
3. Provádí jiné úkoly, které jsou stanoveny jinde v této chartě nebo
které jí budou určeny Valným shromážděním.
Hlasování.
Čl.67
1. Každý člen Hospodářské a sociální rady má jeden hlas.
2. Hospodářská a sociální rada rozhoduje většinou členů přítomných a
hlasujících.
Řízení.
Čl.68
Hospodářská a sociální rada zřídí výbory v oboru hospodářském a
sociálním a pro podporování lidských práv, i jiné výbory, jichž bude
třeba pro provádění jejích úkolů
Čl.69
Jde-li o věc zvláštního zájmu pro některého člena Spojených národů,
Hospodářská a sociální rada jej vyzve, aby se bez práva hlasu účastnil
jejího jednání o této věci.
Čl.70
Hospodářská a sociální rada může ujednati, aby se zástupci zvláštních
orgánů účastnili bez práva hlasu jednání jejího, jakož i výborů jí
zřízených a aby se její vlastní zástupci účastnili jednání zvláštních
orgánů.
Čl.71
Hospodářská a sociální rada může vhodným způsobem ujednati poradní styk
s mimovládními organisacemi, které se zabývají věcmi patřícími do její
působnosti. Taková ujednání mohou býti učiněna s mezinárodními
organisacemi, a kde je to na místě, i s organisacemi vnitrostátními po
poradě s členem Spojených národů, o kterého běží.
Čl.72
1. Hospodářská a sociální rada se usnáší na svém jednacím řádu,
zahrnujíc v to i způsob volby jejího předsedy.
2. Hospodářská a sociální rada se schází podle potřeby, a to podle
svého jednacího řádku, který obsahuje ustanovení o svolávání schůzí na
žádost většiny jejích členů.
KAPITOLA XI.
Prohlášení o nesamosprávných územích.
Čl.73
Členové Spojených národů, kteří mají nebo přejímají odpovědnost za
správu území, jejichž lid ještě nedosáhl v plné míře samosprávy,
uznávají zásadu, že zájmy obyvatel těchto území jsou na prvém místě, a
přijímají za svou svatou povinnost závazek, že budou v rámci soustavy
mezinárodního míru a bezpečnosti zřízené touto chartou co nejvíce
podporovati jejich blahobyt a že k tomu cíli:
a) zajistí, náležitě dbajíce kultury lidu, o nějž jde, jeho politické,
hospodářské, sociální a výchovné povznesení, spravedlivé zacházení s
ním a jeho ochranu před zneužíváním;
b) budou rozvíjeti samosprávu, náležitě hleděti k politickým tužbám
lidu a pomáhati mu v postupném rozvíjení jeho svobodných politických
zřízení, a to podle zvláštních poměrů každého území a jeho lidu i
jejich různých stupňů rozvoje;
c) budou pracovati pro mezinárodní mír a bezpečnost;
d) budou zaváděti účinná opatření pro rozvoj, podněcovati, a kdykoli i
kdekoli je to vhodné i se zvláštními mezinárodními tělesy, tak aby bylo
prakticky dosahováno sociálních, hospodářských a vědeckých cílů v tomto
článku stanovených;
e) generálnímu tajemníku budou pro informaci pravidelně zasílati - s
výhradou omezení, jichž by si žádala bezpečnost a zřetele ústavní -
statistické a jiné zprávy odborného rázu o hospodářských, sociálních a
výchovných poměrech území, za která jsou odpovědni, kromě území, o
kterých platí kapitoly XII a XIII.
Čl.74
Mezi členy Spojených národů je rovněž shoda o tom, že jejich politiky,
pokud jde o území, pro něž platí tato kapitola, stejně jako pokud jde o
jejich mateřská státní území, musí býti založena na obecné zásadě
dobrého sousedství s tím, že se náležitě dbá zájmů a blahobytu
ostatního světa ve věcech sociálních, hospodářských a obchodních.
KAPITOLA XII.
Soustava mezinárodního poručenství.
Čl.75
Spojené národy zřizují pod svou pravomocí soustavu mezinárodního
poručenství pro správu a kontrolu území, která této soustavě budou
podrobena jednotlivými pozdějšími úmluvami. Tato území se nadále
označují jako poručenská.
Čl.76
Základní úkoly poručenské soustavy v shodě s cíli Spojených národů, jež
stanoví článek 1 této charty, jsou:
a) pracovati pro mezinárodní mír a bezpečnost;
b) podporovati politické, hospodářské, sociální a výchovné povznesení
obyvatel poručenských území a jejich postupný vývoj k samosprávě nebo
nezávislosti, podle zvláštních okolností každého území a jeho lidu a
svobodně vyslovených přání lidu, o který běží, a podle toho, co bude
určeno ustanoveními každé poručenské úmluvy;
c) posilovati úctu k lidským právům a základním svobodám pro všechny,
bez rozdílu plemene, pohlaví, jazyka nebo náboženství, a vědomí, že
národy světa na sobě vzájemně závisí;
d) zajistiti rovné zacházení v oboru sociálním, hospodářském a
obchodním všem členům Spojených národů a jejich příslušníkům, jakož i
rovné zacházení s nimi při konání spravedlnosti, a to bez újmy pro
plnění úkolů uvedených shora a s výhradou ustanovení článku 80.
Čl.77
1. Poručenská soustava platí na území těchto kategorií, která jí budou
podrobena poručenskými úmluvami:
a) území jsoucí dnes pod mandátem;
b) území, která snad budou odloučena od nepřátelských států v důsledku
druhé světové války;
c) území dobrovolně podrobená této soustavě státy odpovědnými za jejich
správu.
2. Bude věcí pozdější dohody stanoviti, která území uvedených kategorií
budou podrobena poručenské soustavě a za jakých podmínek.
Čl.78
Poručenská soustava neplatí pro území, která se stala členy Spojených
národů, neboť vzájemné vztahy těchto jsou založeny na dbání zásady
svrchované rovnosti.
Čl.79
O poručenských podmínkách pro každé území, které má býti podrobeno
poručenské soustavě, jejich úpravách a změnách, dohodnou se státy přímo
zúčastněné, a jde-li o území pod mandátem některého člena Spojených
národů, také mocnost mandátní. Schvalovány budou podle článků 83 a
článku 85.
Čl.80
1. Jen kdyby tak bylo ujednáno jednotlivými poručenskými úmluvami podle
článků 77, 79 a 81 sjednanými, jimiž se každé takové území podrobuje
poručenské soustavě, a po dobu než takové úmluvy budou sjednány, žádné
ustanovení v této kapitole nemůže býti přímo ani nepřímo vykládáno tak,
že nějak pozměňuje jakákoli práva kteréhokoli státu neb lidu nebo
ustanovení platných mezinárodních smluv, jejichž stranami jsou členové
Spojených národů.
2. Odstavec 1 tohoto článku nebude vykládán, jako by skýtal důvody k
prodlení nebo odkladu v jednání o úmluvách neb sjednání úmluv, jimiž se
podrobují mandátní nebo jiná území poručenské soustavě podle článku 77.
Čl.81
Poručenská úmluva bude vždy obsahovati podmínky, za kterých bude
poručenské území spravováno, a určí vrchnost, která bude vykonávati
správu poručenského území. Takovou vrchností, dále zvanou správní
vrchností, může býti jeden nebo několik států neb Organisace sama.
Čl.82
V poručenské úmluvě může býti označena oblast neb oblasti vojensky
důležité, které mohou zahrnovati část neb celek poručenského území, pro
něž úmluva platí bez újmy zvláštního neb zvláštních ujednání podle
článku 43.
Čl.83
1. Všecky úkoly Spojených národů v oblastech vojensky důležitých, v tom
i schvalování ustanovení poručenských úmluv, jejich úprav a změn,
vykonává Rada bezpečnosti.
2. Základní cíle stanovené v článku 76 platí pro lid každé oblasti
vojensky důležité.
3. S výhradou ustanovení poručenských úmluv a bez újmy pro zřetele
bezpečnostní, Rada bezpečnosti použije pomoci Poručenské rady, aby byly
v oblastech vojensky důležitých prováděny úkoly Spojených národů,
vyplývající z poručenské soustavy a týkající se věcí politických,
hospodářských, sociálních a výchovných.
Čl.84
Správní vrchnost je povinna zajistiti, aby poručenské území plnilo svůj
úkol při zachovávání mezinárodního míru a bezpečnosti. K tomu cíli
správní vrchnost může použíti dobrovolnických sil, prostředků a pomoci
poručenského území při plnění závazků, které v té věci převzala vůči
Radě bezpečnosti, jakož i na místní obranu a zachování zákona a pořádku
v poručenském území.
Čl.85
1. Úkoly Spojených národů ve věci poručenských úmluv pro všecky oblasti
neoznačené jako vojensky důležité, v tom i schvalování ustanovení
poručenských úmluv, jejich úprav neb změn, vykonává Valné shromáždění.
2. Poručenská rada, jednajíc pod pravomocí Valného shromáždění, bude mu
pomáhati při vykonávání těchto úkolů.
KAPITOLA XIII.
Poručenská rada.
Složení.
Čl.86
1. Členy Poručenské rady jsou tito členové Spojených národů:
a) členové spravující poručenská území;
b) ze členů vyjmenovaných v článku 23 ti, kteří nespravují poručenských
území; a
c) tolik jiných členů zvolených na dobu tří let Valným shromážděním,
kolik je třeba, aby bylo zajištěno, že celkový počet členů Poručenské
rady bude rovně rozdělen mezi členy Spojených národů, kteří poručenské
území spravují, a ty, kteří žádných nespravují.
2. Každý člen Poručenské rady určí zvláštní povolanou osobu, aby ho tam
zastupovala.
Úkoly a pravomoc.
Čl.87
Valné shromáždění a pod jeho pravomocí Poručenská rada, vykonávajíce
své úkoly, mohou:
a) jednati o zprávách předložených správní vrchností;
b) přijímati petice a zkoumati je v poradním styku se správní
vrchností;
c) zařizovati pravidelné návštěvy v příslušných poručenských územích v
lhůtách dohodnutých se správní vrchností;
d) podnikati tyto i jiné úkony podle ustanovení poručenských úmluv.
Čl.88
Poručenská rada vyhotoví dotazník o politickém, hospodářském, sociálním
a výchovném rozvoji obyvatel každého poručenského území, které patří do
působnosti Valného shromáždění, podává mu na základě tohoto dotazníku
každoročně zprávu.
Hlasování.
Čl.89
1. Každý člen Poručenské rady má jeden hlas.
2. Poručenská rada rozhoduje většinou hlasů přítomných a hlasujících.
Řízení
Čl.90
1. Poručenská rada se usnáší na svém jednacím řádu, zahrnujíc v to i
způsob volby jejího předsedy.
2. Poručenská rada se schází podle potřeby, a to podle svého jednacího
řádu, který obsahuje ustanovení o svolávání schůzí na žádost většiny
jejích členů.
Čl.91
Poručenská rada použije, je-li to vhodné, pomoci Hospodářské a sociální
rady a zvláštních orgánů ve věcech, které se jich týkají.
KAPITOLA XIV.
Mezinárodní soudní dvůr.
Čl.92
Mezinárodní soudní dvůr je hlavním soudním orgánem Spojených národů.
Působí podle připojeného statutu, který je založen na statutu Stálého
dvora mezinárodní spravedlnosti a je nedílnou částí této charty.
Čl.93
1. Všichni členové Spojených národů jsou ipso facto stranami
zúčastněnými v statutu Mezinárodního soudního dvora.
2. Stát, který není členem Spojených národů, může se státi stranou
zúčastněnou v statutu Mezinárodního soudního dvora za podmínek, které v
každém případě určí Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti.
Čl.94
1. Každý člen Spojených národů se zavazuje jednati podle rozhodnutí
Mezinárodního soudního dvora v každém sporu, v kterém je stranou.
2. Jestliže strana v některém sporu nesplní svých závazků z nálezu
vyneseného Dvorem, může se druhá strana obrátiti na Radu bezpečnosti,
jež, považuje-li to za potřebné, může doporučiti nebo rozhodnouti, jaká
opatření mají býti učiněna, aby se nález stal účinným.
Čl.95
Nic v této chartě nebrání členům Spojených národů, aby nesvěřovali
rozřešení svých sporů jiným soudům na základě úmluv, které již platí
nebo budou teprve sjednány.
Čl.96
1. Valné shromáždění nebo Rada bezpečnosti mohou požádati Mezinárodní
soudní dvůr, aby dal posudek o kterékoli právní otázce.
2. Jiné orgány Spojených národů a zvláštní orgány, které k tomu mohou
býti Valným shromážděním kdykoli zmocněny, mohou rovněž žádati o
posudek Dvora v právních otázkách, které vznikají v oboru jejich
činnosti.
KAPITOLA XV.
Sekretariát.
Čl.97
Sekretariát se skládá z generálního tajemníka a úředníků, jichž bude
Organisace potřebovati. Generální tajemník je jmenován Valným
shromážděním na doporučení Rady bezpečnosti. Je hlavním správním
úředníkem Organisace.
Čl.98
Generální tajemník působí v této vlastnosti na všech schůzích Valného
shromáždění, Rady bezpečnosti, Hospodářské a sociální rady i Poručenské
rady a vykonává všechny ostatní úkoly, které mu svěří tyto orgány.
Generální tajemník podává Valnému shromáždění výroční zprávu o činnosti
Organisace.
Čl.99
Generální tajemník může upozorniti Radu bezpečnosti na každou věc,
která může podle jeho soudu ohrožovati zachování mezinárodního míru a
bezpečnosti.
Čl.100
1. Generální tajemník a úředníci, vykonávajíce svůj úřad, nebudou
žádati ani přijímati pokynů od žádné vlády, ani od kterékoli jiné
vrchnosti vně Organisace. Vystříhají se každého jednání, které by se
dotýkalo jejich postavení jako mezinárodních úředníků odpovědných pouze
Organisaci.
2. Každý člen Spojených národů se zavazuje, že bude dbáti výlučné
mezinárodní povahy úkolů generálního tajemníka a úředníků a že se
nebude snažiti, aby na ně působil při vykonávání jejich úkolu.
Čl.101
1. Úředníci jsou jmenováni generálním tajemníkem podle předpisů
stanovených Valným shromážděním.
2. Vhodní úředníci se natrvalo přidělí Hospodářské a sociální radě,
Poručenské radě a podle potřeby i jiným orgánům Spojených národů. Patří
k sekretariátu.
3. Při přijímání úředníků a rozhodování o podmínkách služby se hledí
především k potřebě zajistiti nejvyšší míru výkonnosti a schopností a
bezúhonnost. Bude náležitě dbáno toho, aby úředníci byli vybírání na
zeměpisné základně co nejširší.
KAPITOLA XVI.
Různá ustanovení.
Čl.102
1. Každá smlouva a každé mezinárodní ujednání, které uzavře některý
člen Spojených národů po tom, když tato charta nabude účinnosti, zapíší
se co nejdříve do rejstříku u sekretariátu a budou jím uveřejněna.
2. Strana zúčastněná na smlouvě nebo mezinárodním ujednání, které by
nebyly zapsány podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku, nemůže se
jich dovolávati před kterýmkoli orgánem Spojených národů.
Čl.103
Jestliže by došlo k střetu mezi závazky členů Spojených národů podle
této charty a jejich závazky podle kteréhokoli jiného mezinárodního
ujednání, mají vrch závazky podle této charty.
Čl.104
Organisace požívá na území každého svého člena takové právní
způsobilosti, jaké je třeba, aby konala své úkoly a plnila své cíle.
Čl.105
1. Organisace požívá na území každého svého člena výsad a svobod, jichž
je třeba, aby plnila své cíle.
2. Zástupci členů Spojených národů a úředníci Organisace požívají
podobně výsad a svobod, jichž je třeba, aby nezávisle vykonávali své
úkoly souvisící s Organisací.
3. Valné shromáždění může činiti doporučení, pokud jde o určení, jak v
podrobnostech používati odstavců 1 a 2 tohoto článku, nebo může
navrhnouti členům Spojených národů úmluvy k tomu cíli.
KAPITOLA XVII.
Přechodná opatření bezpečnostní.
Čl.106
Než nabudou účinnosti ty zvláštní úmluvy dotčené v článku 43, které
Radě bezpečnosti po jejím soudu umožní, aby zahájila výkon svých úkolů
podle článku 42, strany zúčastněné na prohlášení čtyř států, podepsaném
v Moskvě dne 30. října 1943, jakož i Francie, poradí se podle odstavce
5 tohoto prohlášení navzájem, a je-li toho podle okolností třeba, i s
jinými členy Spojených národů, o takové společné akci jménem
Organisace, které by bylo třeba pro zachování mezinárodního míru a
bezpečnosti.
Čl.107
Jde-li o akci proti státu, který byl za druhé světové války nepřítelem
kteréhokoli signatáře této charty, nic v této chartě nečiní takovou
akci vadnou ani jí nebrání, když je podniknuta nebo schválena jako
důsledek této války vládami, které mají za takovou akci odpovědnost.
KAPITOLA XVIII.
Změny.
Čl.108
Změny této charty nabudou účinnosti pro všechny členy Spojených národů,
když budou přijaty hlasy dvou třetin členů valného shromáždění a až
budou ratifikovány dvěma třetinami členů Spojených národů čítajíc v to
všechny stálé členy Rady bezpečnosti, podle jejich ústavních předpisů.
Čl.109
1. Obecná konference členů Spojených národů pro revisi této charty může
se konati v době a místě, které budou určeny hlasy dvou třetin Valného
shromáždění a hlasy kterýchkoli devíti členů Rady bezpečnosti. Každý
člen Spojených národů má na konferenci po jednom hlasu.
2. Jakékoli pozměnění této charty, doporučené dvoutřetinovou většinou
hlasů konference, nabude účinnosti, když bude ratifikováno dvěma
třetinami členů Spojených národů, čítajíc v to Stálé členy rady
bezpečnosti, podle jejich ústavních předpisů.
3. Nebude-li se taková konference konati před desátým výročním
zasedáním Valného shromáždění, počítáno od té doby, kdy tato charta
nabude účinnosti, bude návrh na svolání takové konference dán na pořad
tohoto zasedání Valného shromáždění a konference se bude konati,
bude-li tak rozhodnuto většinou hlasů členů Valného shromáždění a hlasy
kterýchkoli sedmi členů Rady bezpečnosti.
KAPITOLA XIX.
Ratifikace a podpis.
Čl.110
1. Tato charta bude ratifikována signatárními státy podle jejich
ústavních předpisů.
2. Ratifikační listiny budou složeny u vlády Spojených států
amerických, jež zpraví o každém složení všecky signatární státy, jakož
i generálního tajemníka Organisace, až bude jmenován.
3. Tato charta nabude účinnosti složením ratifikačních listin republiky
Čínské, Francie, Svazu sovětských socialistických republik, Spojeného
království Velké Britannie a Severního Irska, Spojených států
amerických a většiny ostatních signatárních států. Poté bude vládou
Spojených států amerických sepsán protokol o složení ratifikačních
listin a jeho opisy zaslány všem signatárním státům.
4. Signatární státy této charty, které ji budou ratifikovati, až už
nabude účinnosti, stanou se původními členy Spojených národů ode dne,
kdy složí své příslušné ratifikační listiny.
Čl.111
Tato charta, jejíž čínský, francouzský, ruský, anglický a španělský
text jsou stejně autentické, zůstane uložena v archivu vlády Spojených
států amerických. Její řádně ověřené opisy zašle tato vláda vládám
ostatních signatárních států.
Čemuž na svědomí zástupci vlád Spojených národů podepsali tuto chartu.
Dáno v městě San Francisku dne dvacátého šestého června roku tisíc
devět set čtyřicet pět.
STATUT MEZINÁRODNÍHO SOUDNÍHO DVORA.
Čl.1
Mezinárodní soudní dvůr, zřízení chartou Spojených národů jako hlavní
soudní orgán Spojených národů, ustavuje se a bude působiti podle
ustanovení tohoto statutu.
KAPITOLA I.
Organisace Dvora.
Čl.2
Dvůr se skládá ze sboru nezávislých soudců, volených, nehledíc na
jejich státní příslušnost, z osob vysoké morální úrovně, které jsou
způsobilé, aby byly ve svých zemích jmenovány na nejvyšší soudní úřady,
nebo jsou uznanými znalci mezinárodního práva.
Čl.3
1. Dvůr se skládá z patnácti členů, mezi nimiž nemohou býti zároveň dva
příslušníci téhož státu.
2. O osobě, která by, pokud jde o členství Dvora, mohla býti považována
za příslušníka více než jeho státu, má se za to, že je příslušníkem
státu, kde obvykle vykonává občanská a politická práva.
Čl.4
1. Členy Dvora volí Valné shromáždění a Rada bezpečnosti ze seznamu
osob, navržených státními skupinami v Stálém rozhodčím dvoru, a to
podle následujících ustanovení.
2. Jestliže někteří členové Spojených národů nejsou zastoupeni v Stálém
rozhodčím dvoru, uchazeče navrhují státní skupiny jmenované k tomu cíli
jejich vládami, a to za týchž podmínek, jaké jsou předepsány pro členy
stálého rozhodčího dvora článkem 44 haažské úmluvy z roku 1907 o
pokojném řešení mezinárodních sporů.
3. Podmínky, za nichž se stát, který je stranou zúčastněnou na tomto
statutu, ale není členem Spojených národů, může účastniti volby členů
Dvora, budou stanoveny, není-li tu zvláštní dohody, Valným shromážděním
na doporučení Rady bezpečnosti.
Čl.5
1. Alespoň tři měsíce přede dnem volby vyzve generální tajemník
Spojených národů písemně členy Stálého rozhodčího dvora ze států, které
jsou stranami zúčastněnými na tomto statutu, a členy státních skupin,
jmenovaných podle článku 4 odstavec 2, aby v dané lhůtě jmenovali po
státních skupinách osoby způsobilé ujmouti se úřadu člena Dvora.
2. Skupiny nemohou jmenovati více než po čtyřech osobách a z nich ne
více než po dvou osobách své vlastní státní příslušnosti. Počet
uchazečů navržených skupinou nemůže býti nikdy větší než dvojnásobek
počtu míst, která mají býti obsazena.
Čl.6
Doporučuje se, aby se každá státní skupina dříve než učiní tyto návrhy,
poradila se svým nejvyšším soudním dvorem, svými právnickými fakultami
a školami, s národními akademiemi a s národními odbory mezinárodních
akademií, které se zabývají studiem práva.
Čl.7
1. Generální tajemník připraví abecední seznam všech osob takto
navržených. S výjimkou ustanovení článku 12, odstavec 2, lze voliti
jedině tyto osoby.
2. Generální tajemník předloží tento seznam Valnému shromáždění a Radě
bezpečnosti.
Čl.8
Valné shromáždění a Rada bezpečnosti provedou nezávisle na sobě volbu
členů Dvora.
Čl.9
Při každé volbě mají volitelé na paměti, že nejen každá z osob, které
mají býti voleny, má míti potřebnou způsobilost, nýbrž i že ve sboru
jako celku mají býti zastoupeny hlavní formy civilisace a hlavní právní
soustavy světa.
Čl.10
1. Jsou zvoleni ti uchazeči, kteří dosáhli naprosté většiny hlasů ve
Valném shromáždění i v Radě bezpečnosti.
2. Jde-li o volbu soudců nebo o jmenování členů výboru, o němž jedná
článek 12, Rada bezpečnosti hlasuje, aniž se činí rozdíl mezi stálými a
nestálými členy bezpečnosti.
3. Dosáhne-li více příslušníků téhož státu naprosté většiny jak ve
Valném shromáždění, tak v Radě bezpečnosti, považuje se za jedině
zvoleného nejstarší z nich.
Čl.11
Jestliže zůstane po první volební schůzi jedno nebo více míst
neobsazeno, koná se druhá a podle potřeby i třetí schůze.
Čl.12
1. Jestliže po třetí schůzi není ještě jedno neb více míst obsazeno,
může býti na žádost Valného shromáždění neb Rady bezpečnosti kdykoli
utvořen smíšený výbor šesti členů, z nichž tři jmenuje Valné
shromáždění a tři Rada bezpečnosti; ten prostou většinou hlasů vybere
jednu osobu pro každé dosud prázdné místo a navrhne ji Valnému
shromáždění a Radě bezpečnosti k schválení.
2. Dohodne-li se smíšený výbor jednomyslně o osobě, která splňuje
potřebné podmínky, může býti pojata do jeho seznamu, i když nebyla v
seznamu návrhů podle článku 7.
3. Dojde-li smíšený výbor k přesvědčení, že se mu nepodaří uskutečniti
volbu, ti členové Dvora, kteří již byli zvoleni, obsadí ve lhůtě,
kterou stanoví Rada bezpečnosti, prázdná místa výběrem z uchazečů,
kteří dostali hlasy ve Valném shromáždění nebo v Radě bezpečnosti.
4. Při rovnosti hlasů mezi soudci rozhoduje hlas nejstaršího z nich.
Čl.13
1. Členové Dvora se volí na devět let a mohou býti voleni znova; s tou
však výjimkou, že u soudců zvolených při prvé volbě, uplyne údobí pěti
z nich koncem třetího roku a údobí druhých pěti koncem šestého roku.
2. Soudce, jejichž údobí uplyne koncem shora zmíněných počátečních
period tří a šesti let, vybírá generální tajemník ihned po prvé volbě
losem.
3. Členové Dvora zastávají svůj úřad, dokud jejich místa nebudou
obsazena. I potom, když budou nahrazeni, dokončí všechny případy, jimiž
se počali zabývati.
4. Vzdá-li se člen Dvora svého úřadu, zpráva o tom se zašle předsedovi
Dvora, aby ji odevzdal generálnímu tajemníku. Tímto posledním oznámením
nastává uprázdnění.
Čl.14
Uprázdněná místa se obsazují týmž postupem jako při prvé volbě s
výhradou těchto ustanovení: Generální tajemník učiní do měsíce od
chvíle, kdy došlo k uprázdnění, výzvy stanovené v článku 5 a Rada
bezpečnosti určí den volby.
Čl.15
Člen Dvora zvolený, aby nahradil člena, jehož úřední údobí se
neskončilo, zastává úřad pro zbytek údobí svého předchůdce.
Čl.16
1. Žádný člen Dvora nemůže zastávati politický nebo správní úřad nebo
býti v jiném zaměstnání, které by mělo povahu povolání.
2. Pochybnosti v této věci rozřeší Dvůr svým rozhodnutím.
Čl.17
1. Člen Dvora nemůže vystupovati v žádném případě přede Dvorem jako
zmocněnec, poradce nebo právní zástupce.
2. Žádný člen nemůže míti účast na rozhodování v případě, ve kterém
vystupoval dříve za některou ze stran jako zmocněnec, poradce nebo
právní zástupce neb jako člen vnitrostátního nebo mezinárodního soudu
nebo vyšetřovací komise neb v jakékoli jiné funkci.
3. Pochybnosti v této věci rozřeší Dvůr svým rozhodnutím.
Čl.18
1. Člen Dvora nemůže býti zproštěn svého úřadu, ledaže podle
jednomyslného mínění ostatních členů již nesplňuje potřebné podmínky.
2. O tom zpraví tajemník Dvora úředně generálního tajemníka.
3. Tímto se místo uprazdňuje.
Čl.19
Zabývajíce se věcmi Dvora, požívají jeho členové diplomatických výsad a
svobod.
Čl.20
Každý člen Dvora, dříve než se ujme úřadu, prohlásí slavnostně ve
veřejném sedění, že bude vykonávati svou pravomoc nestranně a
svědomitě.
Čl.21
1. Dvůr volí svého předsedu a místopředsedu na tři léta; mohou býti
voleni znova.
2. Dvůr jmenuje svého tajemníka a zařídí pokud třeba jmenování i jiných
úředníků.
Čl.22
1. Sídlo Dvora se zřizuje v Haagu, což však nebrání, aby Dvůr nezasedal
a nevykonával svůj úřad i jinde, kdykoli to považuje za žádoucí.
2. Předseda a tajemník Dvora sídlí v sídle Dvora.
Čl.23
1. Dvůr zasedá stále kromě soudních prázdnin, jejichž čas a délku
určuje Dvůr.
2. Členové Dvora mají právo na pravidelnou dovolenou, jejíž čas a délku
určuje Dvůr.
3. Členové Dvora jsou povinni býti stále po ruce Dvoru, ledaže jsou na
dovolené nebo že jim brání v účasti nemoc nebo jiný vážný důvod, o němž
řádně zpraví předsedu.
Čl.24
1. Jestliže se člen Dvora domnívá, že by se neměl z nějakého zvláštního
důvodu účastniti rozhodování o určitém sporu, uvědomí o tom předsedu.
2. Domnívá-li se předseda, že by některý z členů Dvora neměl z nějakého
zvláštního důvodu zasedati v určitém sporu, zpraví ho o tom.
3. Je-li v takovém případě rozpor mezi členem Dvora a předsedou, řeší
věc Dvůr svým rozhodnutím.
Čl.25
1. Dvůr zasedá v plném počtu, ledaže tento statut výslovně určuje
jinak.
2. S výhradou, že tím neklesne počet soudců, kteří jsou po ruce pro
ustavení Dvora, pod jedenáct, řád Dvora může stanoviti, že jeden nebo
více soudců může býti podle okolností a střídavě zproštěno povinnosti
zasedati.
3. Kvorum devíti soudců postačí, aby se dvůr ustavil.
Čl.26
1. Čas od času může Dvůr utvořiti jeden nebo více senátů po třech nebo
více soudcích, podle toho, jak Dvůr určí, aby se zabývaly určitými
kategoriemi sporů; na př. spory ne věcech práce a spory, které se
týkají přepravy a spojů.
2. Čas od času může Dvůr utvořiti senát, aby se zabýval určitým sporem.
Počet soudců, tvořících takový senát, určí Dvůr se souhlasem stran.
3. Senáty podle toho článku jednají a rozhodují o sporech, jestliže o
to strany požádají.
Čl.27
Nález některého ze senátů podle článku 26 a 29 je nálezem, který vynesl
Dvůr.
Čl.28
Senáty podle článků 26 a 29 mohou se souhlasem stran zasedati a
vykonávati svůj úřad i jinde než v Haagu.
Čl.29
V zájmu rychlého vyřizování utvoří Dvůr každý rok senát o pěti
soudcích, který může na žádost stran ve sporech jednati a rozhodovati
zkráceným řízením. Mimo to budou vybráni dva soudcové, aby nahrazovali
soudce, kteří nemohou zasedati.
Čl.30
1. Dvůr si určuje jednací řád pro výkon své činnosti. Zejména stanoví
řád soudní.
2. Řád Dvora může stanoviti, že u Dvora nebo u některého z jeho senátů
zasedají přísedící bez práva hlasu.
Čl.31
1. Soudcové státní příslušnosti každé ze stran podržují právo zasedati
ve sporu na Dvůr vzneseném.
2. Zasedá-li ve Dvoru soudce státní příslušnosti jedné ze stran, druhá
strana si může vyvoliti osobu, která by zasedala jako soudce. Volí se
především z osob, které byly navrženy jako uchazeči podle článků 4 a 5.
3. Nezasedá-li ve Dvoru žádný soudce státní příslušnosti stran, může si
každá z nich vyvoliti soudce podle odstavce 2 tohoto článku.
4. Ustanovení tohoto článku platí v případě článků 26 a 29. V takových
případech předseda vyzve jednoho neb, je-li třeba, dva z členů Dvora
tvořících senát, aby ustoupili členům Dvora státní příslušnosti stran,
o které běží, a není-li takových nebo nemohou-li se dostaviti, soudcům
stranami zvlášť vyvoleným.
5. Je-li tu společenství několika stran ve sporu, budou počítány, pokud
jde o předcházející ustanovení, za stranu jedinou. Pochybnosti v této
věci rozřeší Dvůr svým rozhodnutím.
6. Soudcové vyvolení podle ustanovení odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku
musí vyhovovati podmínkám požadovaným články 2, 17 (odstavec 2), 20 a
21 tohoto statutu. Účastní se rozhodování za plné rovnosti se svými
kolegy.
Čl.32
1. Každý člen Dvora dostává roční plat.
2. Předseda dostává zvláštní roční přídavek.
3. Místopředseda dostane zvláštní přídavek za každý den, kdy působí
jako předseda.
4. Soudcové vyvolení podle článku 31, kteří nejsou členy Dvora,
dostávají náhradu za každý den, kdy konají svůj úřad.
5. Tyto platy, přídavky a náhrady určuje Valné shromáždění. Nemohou
býti sníženy po dobu úředního údobí.
6. Plat tajemníka Dvora určí Valné shromáždění na návrh Dvora.
7. Řád usnesený Valným shromážděním určí podmínky, za nichž se
poskytují odpočivné platy členům a tajemníkovi Dvora, jakož i podmínky,
za nichž se jim hradí jejich cestovní výlohy.
8. Tyto platy, přídavky a náhrady jsou prosty daně.
Čl.33
Náklady Dvora ponesou Spojené národy, tak jak rozhodne Valné
shromáždění.
KAPITOLA II.
Příslušnost Dvora.
Čl.34
1. Stranami v sporech na Dvůr vznesených mohou býti jen státy.
2. S výhradou a podle svého jednacího řádu může Dvůr požádati veřejné
mezinárodní organisace, aby mu daly zprávy ve věci vznesených sporů, a
přijímá takové zprávy, předloží-li mu je ze svého vlastního podnětu.
3. Kdykoli jde v nějakém sporu na Dvůr vzneseném o výklad ustavujícího
aktu některé mezinárodní organisace nebo výklad některé mezinárodní
úmluvy přijaté na základě tohoto aktu, tajemník Dvora zpraví o tom
mezinárodní organisaci a zašle jí opis celého písemního řízení.
Čl.35
1. Státy, které jsou stranami zúčastněnými na tomto statutu, mají
přístup k Dvoru.
2. Podmínky, za nichž mají přístup ke Dvoru jiné státy, stanoví Rada
bezpečnosti s výhradou ustanovení v platných smlouvách, avšak tyto
podmínky nesmějí nikdy způsobiti nerovné postavení stran přede Dvorem.
3. Když je stranou ve sporu stát, jenž není členem Spojených národů,
Dvůr stanoví částku, kterou tato strana má přispěti k nákladům Dvora.
Toto ustanovení neplatí, jestliže ten stát má již podíl na nákladech
Dvora.
Čl.36
1. Příslušnost Dvora zahrnuje všechny spory, které na něj strany
vznesou, i všechny otázky, o nichž jedná charta Spojených národů nebo
platné smlouvy a úmluvy.
2. Státy, které jsou stranami zúčastněnými na tomto statutu, mohou
kdykoli prohlásiti, že uznávají vůči kterémukoli jinému státu, který
přijímá týž závazek, za závaznou ipso facto a bez zvláštního ujednání
příslušnost Dvora ve všech právních sporech, které se týkají:
a) výkladu některé smlouvy;
b) kterékoli otázky mezinárodního práva;
c) skutečnosti jakéhokoli faktu, který by, jestliže by byl prokázán,
zakládal porušení některého mezinárodního závazku;
d) povahy nebo rozsahu náhrady za porušení mezinárodního závazku.
3. Shora dotčené prohlášení může býti učiněno nepodmíněně nebo s
podmínkou vzájemnosti se strany několika neb některých států nebo na
určitou dobu.
4. Toto prohlášení se uloží u generálního tajemníka Spojených národů,
který odevzdá jeho opisy stranám zúčastněným na statutu a tajemníku
Dvora.
5. O prohlášení podle článku 36 statutu Stálého dvora mezinárodní
spravedlnosti, která jsou ještě v platnosti, je třeba míti za to, že
pokud jde o strany zúčastněné na tomto statutu, přijaly jimi závaznou
příslušnost Mezinárodního soudního dvora na dobu, po kterou tato
prohlášení ještě mají platiti, a to podle jejich znění.
6. Vznikne-li spor o příslušnost Dvora, rozřeší Dvůr otázku svým
rozhodnutím.
Čl.37
Kdykoli některá platná smlouva neb úmluva stanoví, že nějaká otázka má
býti vznesena na soud, který měl býti zřízen Společností národů, nebo
na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti, bude otázka vznesena, pokud
jde o strany zúčastněné na tomto statutu, na Mezinárodní soudní dvůr.
Čl.38
1. Dvůr, jehož úkolem je rozhodovati podle mezinárodního práva spory,
které jsou mu předloženy, bere za podklad:
a) mezinárodní úmluvy, ať obecné či zvláštní, stanovící pravidla
výslovně uznaná státy ve sporu;
b) mezinárodní zvyklost jako průkaz obecné praxe přijímané za právo;
c) obecné zásady práva, uznané civilisovanými národy;
d) s výhradou ustanovení článku 59 soudní rozhodnutí a nauku nejvíce
kvalifikovaných spisovatelů různých národů jakožto pomůcku pro určování
právních pravidel.
2. Toto ustanovení nepřekáží pravomoci Dvora, aby o některém sporu
nerozhodoval ex aequo et bono, jestliže se strany o tom dohodnou.
KAPITOLA III.
Řízení.
Čl.39
1. Úředním jazykem Dvora je francouzština a angličtina. Dohodnou-li se
strany, aby se spor projednával ve francouzštině, vynáší se nález ve
francouzštině. Dohodnou-li se, aby se projednával v angličtině, nález
bude vynesen v angličtině.
2. Není-li dohody o jazyku, kterého má býti použito, může každá strana
při jednání používati jazyka, kterému dává přednost; rozhodnutí Dvora
bude vydáno francouzsky i anglicky. Dvůr zároveň určí, který z obou
textů se považuje za autentický.
3. Dvůr dovolí kterékoli straně na její žádost, aby používala jiného
jazyka než francouzského nebo anglického.
Čl.40
1. Spory s vznášejí na Dvůr podle okolností buď tím, že se mu oznámí,
že je o tom zvláštní dohoda, nebo žalobním podáním zaslaným tajemníkovi
Dvora. V obou případech budiž označen předmět sporu, jakož i strany.
2. Tajemník Dvora ihned zašle podání všem, jichž se to týká.
3. Dá o něm rovněž zprávu členům Spojených národů skrze generálního
tajemníka, jakož i všem ostatním státům, které jsou oprávněny
vystupovati přede Dvorem.
Čl.41
1. Má-li Dvůr za to, že okolnosti toho vyžadují, je oprávněn, aby
označil všechny zatímní opatření, která je třeba učiniti na zachování
příslušných práv každé strany.
2. S výhradou konečného rozhodnutí dá se o navržených opatřeních hned
zpráva stranám a Radě bezpečnosti.
Čl.42
1. Strany jsou zastoupeny svými zmocněnci. Mohou míti přede Dvorem ku
pomoci poradce nebo právní zástupce.
2. Zmocněnci, poradci a právní zástupci stran přede Dvorem požívají
výsad a svobod, kterých je jim třeba, aby nezávisle vykonávali svůj
úřad.
Čl.43
1. Řízení se skládá ze dvou částí, písemné a ústní.
2. Písemné řízení záleží v tom, že se Dvoru a stranám zašlou spisy,
protispisy a pokud třeba i repliky; rovněž všechny písemnosti a
průvodní doklady.
3. Zasílají se skrze tajemníka Dvora v pořadu a ve lhůtách stanovených
Dvorem.
4. Ověřený opis každého dokumentu, který předloží strana jedna, zasílá
se druhé.
5. Ústní řízení záleží v tom, že Dvůr slyší svědky, znalce, zmocněnce,
poradce a právní zástupce.
Čl.44
1. Jde-li o doručení jakýchkoli oznámení jiným osobám než zmocněncům,
poradcům a právním zástupcům, obrací se Dvůr přímo na vládu státu, na
jehož území má býti oznámení doručeno.
2. Totéž ustanovení platí, kdykoli je třeba zaříditi, aby byly opatřeny
průvody na místě.
Čl.45
Ústní jednání řídí předseda, neb nemůže-li předsedati, místopředseda.
Jestliže nemůže předsedati žádný z nich, předsedá služebně nejstarší z
přítomných soudců.
Čl.46
Ústní jednání přede Dvorem je veřejné, ledaže Dvůr rozhodne jinak nebo
že strany žádají, aby veřejnost byla vyloučena.
Čl.47
1. O každém přelíčení se vede protokol, který podepíše tajemník Dvora a
jeho předseda.
2. Jen tento protokol je autentický.
Čl.48
Dvůr vynáší nařízení o řízení sporu, rozhoduje, jak a kdy každá strana
musí učiniti konečné návrhy, a zařizuje co třeba ve věci průvodního
řízení.
Čl.49
Dvůr může ještě před počátkem ústního jednání vyzvati zmocněnce, aby
předložili všechny doklady a poskytli všechna vysvětlení. Je-li to
odepřeno, výslovně to zjistí.
Čl.50
Dvůr může kdykoli pověřiti jednotlivce, těleso, úřad, komisi nebo jinou
organisaci, kterou si vybere, aby provedli šetření nebo dali znalecký
posudek.
Čl.51
Za ústního jednání se dávají svědkům a znalcům závažné otázky za
podmínek určených Dvorem v soudním řádě dotčeném v článku 30.
Čl.52
Když Dvůr dostal ve lhůtě k tomu určené důkazy a průvody, může
zamítnouti další ústní nebo písemné průvody, které nabízí jedna ze
stran, ledaže druhá souhlasí.
Čl.53
1. Když se jedna ze stran nedostaví nebo vůbec svou při nehájí, může
druhá strana žádati, aby Dvůr rozhodl ve prospěch jejích návrhů.
2. Dříve než tak učiní, musí se Dvůr přesvědčiti, nejen že je příslušný
podle článků 36 a 37, ale také, že se přednesený nárok zakládá na
skutečnosti i právu.
Čl.54
1. Když zmocněnci, poradci a právní zástupci za řízení Dvora vyložili
soudu své stanovisko ve sporu, předseda prohlásí ústní jednání za
skončené.
2. Dvůr se odebere k poradě o nálezu.
3. Úrada soudu je neveřejná a zůstává tajnou.
Čl.55
1. Všechny otázky se rozhodují většinou hlasů přítomných soudců.
2. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy nebo toho soudce, který
ho zastupuje.
Čl.56
1. Nález uvádí důvody, na nichž je založen.
2. Obsahuje jména soudců, kteří se účastnili rozhodování.
Čl.57
Jestliže nález nevyjadřuje vcelku nebo zčásti jednomyslné mínění
soudců, má každý soudce právo vysloviti mínění odlišné.
Čl.58
Nález podepíše předseda a tajemník Dvora. Je vyhlášen ve veřejném
sedění, když o tom byli dříve zmocněnci řádně zpraveni.
Čl.59
Rozhodnutí Dvora je závazné jen pro strany a tu jen, pokud jde o určitý
případ.
Čl.60
Nález je konečný a bez odvolání. Dojde-li k sporu o smysl nebo dosah
nálezu, vykládá jej Dvůr na žádost kterékoli ze stran.
Čl.61
1. Žádost o revisi nálezu může býti podána jen když se zakládá na tom,
že byla objevena nějaká skutečnost rozhodujícího významu, která v době,
kdy byl nález vynášen, byla neznáma Dvoru i straně žádající o revisi,
ovšem když tato neznalost nevyplynula z nedbalosti.
2. Řízení o revisi se zahajuje nálezem Dvora, který výslovně zjišťuje,
že je tu nová skutečnost, přiznává jí takovou povahu, že odůvodňuje
revisi, a prohlašuje, že z toho důvodu je žádost přípustná.
3. Dvůr může žádati, aby dříve než povolí revisní řízení, bylo vyhověno
ustanovením nálezu.
4. Žádost o revisi musí býti podána nejpozději do šesti měsíců po tom,
kdy byla nová skutečnost objevena.
5. Žádost o revisi nemůže býti už podána, když uplynule deset let ode
dne nálezu.
Čl.62
1. Kdyby některý stát měl za to, že by nějaký jeho zájem právní povahy
mohl býti dotčen rozhodnutím ve sporu, o nějž běží, může požádati Dvůr
o svolení k intervenci.
2. Je na Dvoru, aby rozhodl o této žádosti.
Čl.63
1. Kdykoli jde o výklad úmluvy, v níž jsou stranami jiné státy než ty,
jichž se spor týká, tajemník Dvora to ihned oznámí všem takovým státům.
2. Každý stát, který dostane takové oznámení, má právo intervenovati v
řízení; použije-li ho však, je výklad daný nálezem pro něj rovněž
závazný.
Čl.64
Každá strana nese své vlastní náklady, ledaže Dvůr rozhodne jinak.
KAPITOLA IV.
Posudky.
Čl.65
1. Dvůr může dáti posudek o jakékoli právní otázce na žádost
kteréhokoli tělesa, které je chartou anebo podle charty Spojených
národů oprávněno o něj žádati.
2. Otázky, o nichž se žádá ode Dvora posudek, předkládají se mu
písemným podáním přesně vykládajícím otázku, o niž jde, a doprovázeným
všemi doklady, které ji mohou objasniti.
Čl.66
1. Tajemník Dvora zpraví ihned o žádosti za posudek všechny státy,
které mají právo vystupovati přede Dvorem.
2. Každému státu, který je oprávněn vystupovati přede Dvorem, nebo
mezinárodní organisaci, o níž Dvůr nebo, nezasedá-li, jeho předseda
mají za to, že může poskytnouti o dané otázce informace, oznámí
tajemník Dvora zvláštním a přímým sdělením, že je Dvůr ochoten
přijmouti ve lhůtě předsedou stanovené výklady písemné aneb ve veřejném
sedění k tomu cíli konaném vyslechnouti ústní výklady o té otázce.
3. Jestliže by stát, oprávněný vystupovati přede Dvorem, nedostal
zvláštního sdělení dotčeného v odstavci 1 tohoto článku, může vyjádřiti
přání, aby mohl předložiti písemný výklad nebo býti slyšen; Dvůr o tom
rozhodne.
4. Státům a organisacím, které podaly písemné nebo ústní výklady nebo
obojí, bude dovoleno, aby se vyslovili o výkladech podaných jinými
státy nebo organisacemi, a to způsobem, v rozsahu a lhůtě, o nichž
rozhodne v každém jednotlivém případě Dvůr neb, nezasedá-li, jeho
předseda. Proto tajemník Dvora sdělí včas takové písemné výklady státům
a organisacím, které předložily podobné výklady.
Čl.67
Dvůr vyhlašuje své posudky ve veřejném sedění, když byl o tom dříve
zpraven generální tajemník a zástupci členů Spojených národů, jiných
států a mezinárodních organisací, jichž se to přímo týká.
Čl.68
Vykonávaje svůj poradní úkol, Dvůr se mimo to řídí ustanoveními tohoto
statutu, která platí ve věcech sporných, pokud je uznává za použitelná.
KAPITOLA V.
Změny.
Čl.69
Změny tohoto statutu se provádějí týmž postupem, jaký je určen chartou
Spojených národů pro její změny, avšak s výhradou těch ustanovení,
které by přijalo Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti ve
věci účasti států, které jsou sice stranami zúčastněnými na tomto
statutu, nikoli však členy Spojených národů.
Čl.70
Dvůr má pravomoc navrhovati změny tohoto statutu, které považuje za
potřebné, a to písemnými sděleními generálnímu tajemníku, aby o nich
bylo jednáno podle ustanovení článku 69.
