471/2011 Sb.
ZÁKON
ze dne 20. prosince 2011
o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek
Změna: 344/2013 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tento zákon zapracovává příslušný předpis Evropské unie^1) a
upravuje postup a podmínky, za kterých tuzemské orgány provádějí
mezinárodní pomoc ve vztahu k jiným státům.
(2) Prováděním mezinárodní pomoci se pro účely tohoto zákona rozumí
poskytování nebo dožadování mezinárodní pomoci při
a) vymáhání finančních pohledávek,
b) zajištění finančních pohledávek,
c) výměně informací souvisejících s vymáháním nebo zajištěním
finančních pohledávek,
d) doručování dokumentů souvisejících s vymáháním nebo zajištěním
finančních pohledávek.
(3) Za finanční pohledávky se pro účely tohoto zákona považují
pohledávky
a) veřejných rozpočtů z peněžitých plnění včetně jejich příslušenství
ukládaných
1. Českou republikou,
2. územním samosprávným celkem České republiky,
3. tuzemským orgánem veřejné moci,
4. orgánem Evropské unie,
b) z daní, poplatků a cel jakéhokoli druhu včetně jejich příslušenství
ukládaných
1. členským státem Evropské unie jiným než Česká republika (dále jen
„jiný členský stát“),
2. nižším územním nebo správním celkem jiného členského státu,
3. orgánem veřejné moci jiného členského státu,
4. orgánem Evropské unie,
c) z náhrad, intervencí a dalších opatření včetně jejich příslušenství,
které jsou součástí systému částečného nebo úplného financování
Evropského zemědělského záručního fondu nebo Evropského zemědělského
fondu pro rozvoj venkova,
d) z dávek a jiných poplatků včetně jejich příslušenství stanovených v
rámci společné organizace trhů v odvětví cukru,
e) stanovené mezinárodní smlouvou o provádění mezinárodní pomoci, která
je součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“).
(4) Za finanční pohledávky se pro účely tohoto zákona ve vztahu k
členským státům Evropské unie nepovažují pohledávky
a) z povinných příspěvků na sociální pojištění,
b) ze smluvních vztahů,
c) z peněžitých trestů,
d) z pokut, z jiných správních sankcí nebo z nákladů řízení, s výjimkou
těch, které jsou ukládány jako příslušenství peněžitých plnění
uvedených v odstavci 3 písm. a) až d).
(5) Jiným státem se pro účely tohoto zákona rozumí
a) jiný členský stát,
b) stát, s nímž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu.
§ 2
Vztah k daňovému řádu
Při provádění mezinárodní pomoci se postupuje podle daňového řádu,
pokud tento zákon nestanoví jinak.
ČÁST DRUHÁ
ORGANIZAČNÍ ZABEZPEČENÍ
§ 3
Působnost Ministerstva financí
(1) Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“) je orgánem
odpovědným za kontakty s Evropskou komisí ohledně provádění mezinárodní
pomoci.
(2) Výkonem působnosti ústředního kontaktního orgánu ministerstvo
pověří
a) správce daně s celorepublikovou působností podřízeného ministerstvu,
nebo
b) svůj organizační útvar.
(3) Výkonem působnosti dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního
útvaru může ministerstvo pověřit jednotlivého správce daně.
(4) Ministerstvo informuje Evropskou komisi o tom, který orgán byl
pověřen jako ústřední kontaktní orgán, popřípadě jako dílčí kontaktní
orgán nebo jako kontaktní útvar, a o případných změnách.
(5) Ministerstvo oznámí zveřejněním ve Finančním zpravodaji a způsobem
umožňujícím dálkový přístup, který orgán byl v České republice pověřen
jako ústřední kontaktní orgán, popřípadě jako dílčí kontaktní orgán
nebo kontaktní útvar.
§ 4
Kontaktní orgán
(1) Kontaktním orgánem je
a) ústřední kontaktní orgán,
b) dílčí kontaktní orgán,
c) kontaktní útvar.
(2) Dožadujícím kontaktním orgánem je kontaktní orgán, který zaslal
žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci.
(3) Dožádaným kontaktním orgánem je kontaktní orgán, který obdržel
žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci.
§ 5
Působnost tuzemských kontaktních orgánů
(1) Tuzemský kontaktní orgán provádí mezinárodní pomoc
a) přímo, nebo
b) prostřednictvím jednotlivých správců daně.
(2) Tuzemský dílčí kontaktní orgán provádí mezinárodní pomoc pouze v
rozsahu, ve kterém je k jejímu provádění ministerstvem pověřen, a to
vůči jednomu či více druhům peněžitých plnění.
(3) Tuzemský kontaktní útvar provádí mezinárodní pomoc pouze v rozsahu,
ve kterém je k jejímu provádění ministerstvem pověřen na základě své
věcné a místní příslušnosti.
(4) Tuzemský dílčí kontaktní orgán a tuzemský kontaktní útvar jsou při
provádění mezinárodní pomoci podřízeny tuzemskému ústřednímu
kontaktnímu orgánu.
§ 6
Komunikace kontaktních orgánů
(1) Tuzemský ústřední kontaktní orgán v rámci provádění mezinárodní
pomoci zajišťuje komunikaci s příslušnými kontaktními orgány jiného
státu.
(2) Jednotlivá sdělení určená kontaktním orgánům jiného státu jsou
zasílána tuzemským
a) ústředním kontaktním orgánem,
b) dílčím kontaktním orgánem nebo kontaktním útvarem se souhlasem
ústředního kontaktního orgánu, nebo
c) dílčím kontaktním orgánem nebo kontaktním útvarem jménem ústředního
kontaktního orgánu.
(3) Pokud to shledá potřebným, tuzemský ústřední kontaktní orgán ověří
srozumitelnost a správnost zasílaného sdělení. V případě zjištění
nedostatků přikáže tuzemskému dílčímu kontaktnímu orgánu nebo
tuzemskému kontaktnímu útvaru, který sdělení vypracoval, učinit
opatření ke zjednání nápravy.
§ 7
Určení příslušnosti k provedení mezinárodní pomoci
(1) Pokud by vyřízení žádosti o poskytnutí mezinárodní pomoci současně
příslušelo tuzemskému dílčímu kontaktnímu orgánu a tuzemskému
kontaktnímu útvaru, je k provedení mezinárodní pomoci příslušný
tuzemský kontaktní útvar.
(2) V případě pochybností o příslušnosti k vyřízení žádosti o
poskytnutí mezinárodní pomoci rozhodne tuzemský ústřední kontaktní
orgán o tom, který tuzemský kontaktní orgán je příslušný k provedení
mezinárodní pomoci; o tomto rozhodnutí informuje dožadující kontaktní
orgán.
§ 8
Postoupení žádosti o poskytnutí mezinárodní pomoci
(1) Pokud tuzemský kontaktní orgán obdrží žádost o poskytnutí
mezinárodní pomoci nespadající do jeho působnosti, postoupí bezodkladně
tuto žádost příslušnému tuzemskému kontaktnímu orgánu.
(2) V případě pochybností o příslušnosti k vyřízení žádosti o
poskytnutí mezinárodní pomoci postoupí tuzemský kontaktní orgán
bezodkladně tuto žádost tuzemskému ústřednímu kontaktnímu orgánu k
rozhodnutí, který ji poté, co rozhodne o tom, který tuzemský kontaktní
orgán je příslušný k provedení mezinárodní pomoci, postoupí příslušnému
tuzemskému kontaktnímu orgánu.
(3) O postoupení žádosti informuje tuzemský kontaktní orgán, jemuž byla
žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci adresována,
a) dožadující kontaktní orgán a
b) tuzemský ústřední kontaktní orgán.
(4) Tuzemský ústřední kontaktní orgán může vyřídit žádost o poskytnutí
mezinárodní pomoci ve své působnosti, i když je k jejímu vyřízení
příslušný tuzemský dílčí kontaktní orgán nebo tuzemský kontaktní útvar;
o tomto postupu informuje příslušný tuzemský dílčí kontaktní orgán nebo
tuzemský kontaktní útvar a dožadující kontaktní orgán. Proti rozhodnutí
tuzemského ústředního kontaktního orgánu o převzetí vyřízení žádosti se
nelze odvolat.
§ 9
Pověření správce daně
(1) Kontaktní orgán může pověřit uskutečněním úkonů při poskytování
mezinárodní pomoci podřízeného správce daně a dohlíží na jejich
provedení.
(2) Při pověření podle odstavce 1 kontaktní orgán přihlédne k tomu, zda
správce daně
a) vykonává správu daně, jíž se dožádaná mezinárodní pomoc týká, nebo
b) může uskutečnit požadované úkony snáze, hospodárněji nebo rychleji.
§ 10
Vztah kontaktního orgánu a správce daně
(1) Správce daně bezodkladně informuje tuzemský kontaktní orgán, který
jej pověřil, o provedených úkonech a poskytuje mu nezbytné podklady.
(2) Správce daně může žádat o doplnění podkladů pro uskutečnění úkonů
při provádění mezinárodní pomoci dožadující kontaktní orgán jiného
státu pouze prostřednictvím tuzemského kontaktního orgánu, který jej
pověřil.
(3) Správce daně může žádat o mezinárodní pomoc pouze prostřednictvím
příslušného tuzemského kontaktního orgánu a poskytne mu k tomu nezbytné
údaje pro zpracování žádosti.
(4) Správce daně bezodkladně předává tuzemskému kontaktnímu orgánu,
jehož prostřednictvím požádal o mezinárodní pomoc, veškeré potřebné
informace k případu, který je předmětem dožádání.
(5) Tuzemský kontaktní orgán předává správci daně informace potřebné k
provádění mezinárodní pomoci, o kterou správce daně prostřednictvím
tohoto kontaktního orgánu požádal nebo k jejímuž poskytnutí byl správce
daně tímto kontaktním orgánem pověřen.
ČÁST TŘETÍ
VÝMĚNA INFORMACÍ
§ 11
Poskytování informací týkajících se vymáhání
(1) Tuzemský kontaktní orgán může dožádat kontaktní orgán jiného státu
o poskytnutí informací vztahujících se k finanční pohledávce a jejímu
vymáhání nebo zajištění.
(2) Na žádost kontaktního orgánu jiného státu zajistí tuzemský
kontaktní orgán poskytnutí potřebných informací vztahujících se k
finanční pohledávce a jejímu vymáhání nebo zajištění; za tím účelem
zajistí provedení úkonů nezbytných k jejich získání.
(3) Nelze poskytnout informace,
a) které není možné získat v případě vymáhání obdobné pohledávky v
České republice,
b) jejichž sdělení by mohlo ohrozit veřejný pořádek nebo bezpečnost
České republiky.
(4) Tuzemský kontaktní orgán nemusí poskytnout informace, které by
porušily ochranu obchodního tajemství nebo zákonem uloženou nebo
uznanou povinnost mlčenlivosti.
(5) Tuzemský kontaktní orgán vždy poskytne požadované informace
a) získané od banky, včetně zahraniční banky, spořitelního a úvěrního
družstva nebo jiné platební nebo finanční instituce,
b) získané od osoby jednající jménem nebo na účet osoby, které se
poskytnutí informací týká,
c) týkající se vlastnických podílů.
(6) O důvodech, které brání poskytnutí dožádaných informací, tuzemský
kontaktní orgán bezodkladně vyrozumí dožadující kontaktní orgán.
§ 12
Poskytování informací o vratitelném přeplatku
Má-li být osobě se sídlem nebo bydlištěm na území jiného státu vrácen
vratitelný přeplatek ve výši nejméně 250 000 Kč, správce daně o této
skutečnosti bezodkladně informuje příslušný tuzemský kontaktní orgán,
který následně informuje kontaktní orgán jiného státu, ve kterém má
tato osoba bydliště nebo sídlo; tento postup se nepoužije pro
vratitelný přeplatek na dani z přidané hodnoty.
§ 13
Spolupráce úředních osob
(1) Tuzemský kontaktní orgán může požádat kontaktní orgán jiného státu,
aby v souladu s podmínkami dohodnutými s tímto kontaktním orgánem
jiného státu úřední osoba pověřená tuzemským kontaktním orgánem mohla
za účelem podpory provádění mezinárodní pomoci podle tohoto zákona
a) být přítomna při úkonech orgánu veřejné moci jiného státu,
b) napomáhat úředním osobám v rámci soudního řízení v jiném státu,
c) klást otázky svědkům, nebo
d) nahlížet do spisů orgánu veřejné moci jiného státu.
(2) Na základě žádosti kontaktního orgánu jiného státu dohodne tuzemský
kontaktní orgán podmínky, za nichž lze umožnit pověřené úřední osobě
jiného státu spolupráci s tuzemským správcem daně v rozsahu podle
odstavce 1. V tomto rozsahu má pověřená úřední osoba postavení úřední
osoby tuzemského správce daně.
(3) Pověřená úřední osoba se prokazuje pověřením kontaktního orgánu,
který o spolupráci úřední osoby jiného státu požádal.
(4) Pověření obsahuje
a) jméno úřední osoby,
b) služební nebo jiné srovnatelné označení úřední osoby,
c) organizační útvar orgánu veřejné moci, ve kterém je úřední osoba
zařazena, popřípadě její jiné pracovní zařazení,
d) rozsah pověření vymezený podle odstavce 1,
e) identifikaci kontaktního orgánu, který pověření vydal.
ČÁST ČTVRTÁ
DORUČOVÁNÍ
§ 14
Doručování dokumentu do jiného státu
(1) Je-li to potřebné k efektivnímu a hospodárnému doručení, může
tuzemský kontaktní orgán dožádat kontaktní orgán jiného státu o
doručení dokumentu vztahujícího se k finanční pohledávce a jejímu
vymáhání nebo zajištění adresátovi.
(2) Součástí doručovaného dokumentu je jednotný doklad pro doručení
vyhotovený na standardním formuláři, který obsahuje
a) jméno a bydliště, obchodní firmu nebo název a sídlo adresáta a další
údaje potřebné k jeho identifikaci,
b) účel doručení dokumentu,
c) lhůtu, ve které má být doručení provedeno,
d) druh a předmět dokumentu, který má být doručen,
e) druh a výši finanční pohledávky, ke které se žádost vztahuje,
f) název, adresu a popřípadě další kontaktní údaje týkající se orgánu
veřejné moci,
1. který je odpovědný za doručovaný dokument,
2. u kterého lze získat další informace týkající se doručovaného
dokumentu nebo možnosti napadení finanční pohledávky, pokud jde o jiný
orgán než orgán uvedený v bodě 1,
g) další náležitosti jednotného dokladu pro doručení.
§ 15
Doručování dokumentu z jiného státu
(1) Na žádost kontaktního orgánu jiného státu o doručení dokumentu,
který se vztahuje k finanční pohledávce a jejímu vymáhání nebo
zajištění, zajistí tuzemský kontaktní orgán doručení tohoto dokumentu
jeho adresátovi.
(2) Tuzemský kontaktní orgán bezodkladně informuje dožadující kontaktní
orgán o veškerých skutečnostech souvisejících s doručením, zejména o
dni doručení dokumentu adresátovi.
(3) Součástí doručovaného dokumentu je jednotný doklad pro doručení,
který obsahuje údaje uvedené v § 14 odst. 2.
(4) Pokud adresát nerozumí jednacímu jazyku, ve kterém byl vyhotoven
jednotný doklad pro doručení, je oprávněn do 7 pracovních dnů od
doručení dokumentu, jehož je jednotný doklad pro doručení součástí,
požádat správce daně, který mu dokument doručil, o překlad do jednacího
jazyka jednoho z členských států Evropské unie, kterému rozumí.
(5) Postup podle odstavce 4 se obdobně uplatní i v případě, kdy je
doručován jednotný doklad o vymahatelnosti finanční pohledávky.
(6) Správce daně na základě žádosti o přeložení jednotného dokladu pro
doručení nebo jednotného dokladu o vymahatelnosti finanční pohledávky
zajistí požadovaný překlad tohoto jednotného dokladu a přeložené znění
doručí adresátovi. Právní účinky původního doručení zůstávají
zachovány.
(7) Dokumenty nejsou neplatné nebo jejich doručení adresátovi neúčinné
pouze z tohoto důvodu, že byly doručeny adresátovi v jazyce, kterému
nerozumí.
ČÁST PÁTÁ
VYMÁHÁNÍ A ZAJIŠTĚNÍ FINANČNÍCH POHLEDÁVEK
HLAVA I
ŽÁDOST O VYMÁHÁNÍ NEBO ZAJIŠTĚNÍ FINANČNÍ POHLEDÁVKY
§ 16
Žádost o vymáhání finanční pohledávky do jiného státu
(1) Tuzemský kontaktní orgán může dožádat kontaktní orgán jiného státu
o vymáhání finanční pohledávky; to neplatí, pokud
a) tuto pohledávku nelze vymáhat podle tuzemských právních předpisů,
b) je finanční pohledávka nebo původní titul pro vymáhání v České
republice napaden, s výjimkou případů, kdy tuzemský kontaktní orgán
požádá o vymáhání na základě napadeného titulu pro vymáhání a tuto svou
žádost odůvodní,
c) nebyly využity všechny postupy určené tuzemskými právními předpisy
pro vymáhání finanční pohledávky, s výjimkou případu, kdy
1. je zřejmé, že v České republice neexistují aktiva k vymáhání nebo že
takové postupy nepovedou k úplnému uhrazení finanční pohledávky, a
tuzemský kontaktní orgán má konkrétní informace uvádějící, že dotyčná
osoba má aktiva v dožádaném státu, nebo
2. by uplatnění těchto postupů vedlo k nepřiměřeným obtížím.
(2) K žádosti mohou být přiloženy další dokumenty vztahující se k
finanční pohledávce, která je předmětem žádosti o vymáhání.
§ 17
Žádost o vymáhání finanční pohledávky z jiného státu
(1) Na žádost kontaktního orgánu jiného státu o vymáhání zajistí
tuzemský kontaktní orgán vymáhání finanční pohledávky.
(2) Tuzemský kontaktní orgán může žádost o vymáhání finanční pohledávky
odmítnout, pokud celková částka finančních pohledávek, které jsou
předmětem žádosti o vymáhání, odpovídá částce, která činí méně než 1
500 EUR.
(3) Tuzemský kontaktní orgán o odmítnutí žádosti bezodkladně informuje
dožadující kontaktní orgán spolu s důvody tohoto odmítnutí.
(4) Den obdržení žádosti o vymáhání finanční pohledávky z jiného státu
se pro účely správy daní v České republice považuje za den splatnosti
této finanční pohledávky.
§ 18
Žádost o zajištění finanční pohledávky do jiného státu
(1) Tuzemský kontaktní orgán může dožádat kontaktní orgán jiného státu
o zajištění finanční pohledávky, pokud
a) je finanční pohledávka nebo původní titul pro vymáhání v České
republice napaden,
b) se na finanční pohledávku dosud nevztahuje původní titul pro
vymáhání v České republice.
(2) Žádost o zajištění finanční pohledávky nelze zaslat, pokud nejsou
splněny podmínky stanovené jiným právním předpisem pro zajištění
finanční pohledávky vzniklé v tuzemsku.
(3) K žádosti mohou být přiloženy další dokumenty vztahující se k
finanční pohledávce, která je předmětem žádosti o zajištění.
§ 19
Žádost o zajištění finanční pohledávky z jiného státu
(1) Na žádost kontaktního orgánu jiného státu o zajištění učiní
tuzemský kontaktní orgán opatření nezbytná k zajištění finanční
pohledávky.
(2) Tuzemský kontaktní orgán může žádost o zajištění finanční
pohledávky odmítnout, pokud celková částka finančních pohledávek, které
jsou předmětem žádosti o zajištění, odpovídá částce, která činí méně
než 1 500 EUR.
(3) Tuzemský kontaktní orgán o odmítnutí žádosti bezodkladně informuje
dožadující kontaktní orgán spolu s důvody tohoto odmítnutí.
(4) Má-li dojít nebo dojde-li k odložení vymáhání finanční pohledávky,
tuzemský kontaktní orgán učiní opatření nezbytná k zajištění této
finanční pohledávky, pokud
a) o to byl požádán dožadujícím kontaktním orgánem, nebo
b) to považuje za potřebné.
§ 20
Titul pro vymáhání finanční pohledávky
(1) Součástí žádosti o vymáhání finanční pohledávky je jednotný doklad
o její vymahatelnosti v dožádaném státu.
(2) Jednotný doklad o vymahatelnosti finanční pohledávky je ode dne
obdržení žádosti o vymáhání finanční pohledávky jediným titulem pro
vymáhání finanční pohledávky v České republice.
(3) Jednotný doklad o vymahatelnosti finanční pohledávky vyhotovený na
standardním formuláři obsahuje
a) jméno a bydliště, obchodní firmu nebo název a sídlo dlužníka a další
údaje potřebné k jeho identifikaci,
b) druh a výši finanční pohledávky,
c) složky finanční pohledávky, jako jsou například jistina nebo úrok,
d) zdaňovací nebo jiné období, jehož se finanční pohledávka týká,
e) určení původního titulu pro vymáhání finanční pohledávky v
dožadujícím státu,
f) název, adresu a popřípadě další kontaktní údaje orgánu veřejné moci,
1. do jehož působnosti spadá stanovení předmětné finanční pohledávky,
2. u kterého lze získat další informace týkající se finanční pohledávky
nebo možnosti jejího napadení, pokud jde o jiný orgán než orgán uvedený
v bodě 1,
g) časové údaje důležité pro vymáhání finanční pohledávky,
h) další náležitosti jednotného dokladu o vymahatelnosti finanční
pohledávky.
§ 21
Změna nebo zpětvzetí žádosti o vymáhání nebo zajištění finanční
pohledávky
(1) Tuzemský kontaktní orgán vezme zpět žádost o vymáhání nebo
zajištění finanční pohledávky, pokud dojde ke splnění nebo jinému
zániku finanční pohledávky.
(2) Tuzemský kontaktní orgán změní žádost o vymáhání finanční
pohledávky, pokud dojde k částečnému splnění nebo jiné změně finanční
pohledávky; obdobně se postupuje v případě žádosti o zajištění finanční
pohledávky, má-li částečné splnění nebo jiná změna finanční pohledávky
vliv na zajištění finanční pohledávky.
(3) Změnu nebo zpětvzetí žádosti o vymáhání nebo zajištění finanční
pohledávky tuzemský kontaktní orgán odůvodní.
(4) Účinky úkonů provedených při vymáhání nebo zajištění finanční
pohledávky na základě původní žádosti o vymáhání nebo zajištění
zůstávají zachovány, s výjimkou účinků úkonů uskutečněných na základě
nicotného titulu pro vymáhání.
(5) Dojde-li ke změně nebo nahrazení původního titulu pro vymáhání,
zašle tuzemský kontaktní orgán dožádanému kontaktnímu orgánu
rozhodnutí, na jehož základě došlo ke změně nebo nahrazení původního
titulu, spolu s upraveným jednotným dokladem o vymahatelnosti finanční
pohledávky.
(6) Upravený jednotný doklad o vymahatelnosti finanční pohledávky se
dnem jeho obdržení dožádaným kontaktním orgánem stává titulem pro
vymáhání finanční pohledávky namísto původního jednotného dokladu o
vymahatelnosti finanční pohledávky.
HLAVA II
POSTUP PŘI VYMÁHÁNÍ NEBO ZAJIŠTĚNÍ FINANČNÍ POHLEDÁVKY
§ 22
Úrok z prodlení
Po dobu vymáhání finanční pohledávky v rámci poskytování mezinárodní
pomoci v tuzemsku vzniká dlužníkovi povinnost uhradit úrok z prodlení
za každý den prodlení ode dne obdržení žádosti o vymáhání finanční
pohledávky.
§ 23
Posečkání a splátky
(1) Ohledně vymáhané finanční pohledávky může být povoleno posečkání
její úhrady nebo rozložení její úhrady na splátky.
(2) Tuzemský kontaktní orgán bezodkladně informuje dožadující kontaktní
orgán o tom, že došlo k povolení posečkání úhrady finanční pohledávky
nebo rozložení její úhrady na splátky.
§ 24
Odložení vymáhání finanční pohledávky
(1) Zjistí-li tuzemský kontaktní orgán, že v dožadujícím státu došlo k
napadení zákonnosti nebo správnosti nebo k zahájení přezkoumání
zákonnosti nebo správnosti úkonu nebo dokumentu souvisejícího s
vymáháním finanční pohledávky, učiní opatření potřebná k odložení
vymáhání této finanční pohledávky až do doby, než obdrží sdělení
dožadujícího kontaktního orgánu o tom, že bylo ve věci pravomocně
rozhodnuto.
(2) Ve vymáhání finanční pohledávky se pokračuje, pokud o to požádá
dožadující kontaktní orgán prostřednictvím odůvodněné žádosti.
(3) Tuzemský kontaktní orgán může požádat dožádaný kontaktní orgán o
odložení vymáhání finanční pohledávky z důvodu zahájení vymáhání této
finanční pohledávky v České republice.
(4) Pokud byl zahájen postup vedoucí ke vzájemné dohodě mezi tuzemským
orgánem veřejné moci a orgánem veřejné moci jiného státu a výsledek
tohoto postupu může ovlivnit vymáhanou finanční pohledávku, učiní
tuzemský kontaktní orgán opatření potřebná k odložení vymáhání této
finanční pohledávky až do doby, než bude tento postup ukončen, s
výjimkou případů, kdy hrozí bezprostřední nebezpečí, že bude účel
vymáhání zmařen, nepřistoupí-li se k němu neprodleně.
§ 25
Informační povinnost
(1) Tuzemský kontaktní orgán bezodkladně informuje dožadující kontaktní
orgán o provedených úkonech při vymáhání nebo zajištění finanční
pohledávky.
(2) Tuzemský kontaktní orgán bezodkladně poskytuje dožádanému
kontaktnímu orgánu potřebné informace k případu, který je předmětem
dožádání o vymáhání nebo zajištění finanční pohledávky.
§ 26
Lhůta pro vymáhání nebo zajištění finanční pohledávky
(1) Běh a délka lhůty pro vymáhání nebo zajištění finanční pohledávky
se řídí právem státu, jehož kontaktní orgán o vymáhání nebo zajištění
finanční pohledávky dožádal.
(2) Úkon uskutečněný dožádaným kontaktním orgánem, který podle právních
předpisů dožádaného státu přerušuje běh lhůty pro vymáhání nebo
zajištění finanční pohledávky, přerušuje běh lhůty pro vymáhání nebo
zajištění finanční pohledávky dožádané tuzemským kontaktním orgánem.
(3) Pokud úkon uskutečněný dožádaným kontaktním orgánem nepřerušuje
podle právních předpisů dožádaného státu běh lhůty pro vymáhání nebo
zajištění finanční pohledávky, považuje se tento úkon z hlediska svého
účinku na běh lhůty pro vymáhání nebo zajištění finanční pohledávky za
provedený tuzemským správcem daně.
(4) Tuzemský kontaktní orgán bezodkladně informuje dožadující kontaktní
orgán o skutečnostech, které ve vztahu k vymáhané nebo zajišťované
finanční pohledávce mají účinek ovlivňující běh lhůty pro vymáhání nebo
zajištění finanční pohledávky v České republice.
(5) Tuzemský kontaktní orgán bezodkladně informuje dožádaný kontaktní
orgán o běhu lhůty pro vymáhání nebo zajištění finanční pohledávky
včetně skutečností, které ve vztahu k vymáhané nebo zajišťované
finanční pohledávce mají účinek ovlivňující běh této lhůty.
§ 27
Převod vymožené částky
Vymoženou částku finanční pohledávky včetně úroku z prodlení nebo úroku
z posečkané částky, popřípadě jejich vymoženou část, převede tuzemský
pověřený správce daně na účet určený dožadujícím kontaktním orgánem ve
lhůtě stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím
pravidla provádění mezinárodní pomoci.
ČÁST ŠESTÁ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 28
(1) Příslušnost k posouzení zákonnosti nebo správnosti napadených úkonů
a dokumentů tuzemskému orgánu veřejné moci nepřísluší posouzení
zákonnosti nebo správnosti
a) dožádané finanční pohledávky uložené
1. jiným státem,
2. nižším územním nebo správním celkem jiného státu,
3. orgánem veřejné moci jiného státu, nebo
4. orgánem Evropské unie,
b) původního titulu pro vymáhání finanční pohledávky v jiném státu,
c) jednotného dokladu o vymahatelnosti finanční pohledávky z jiného
státu,
d) upraveného jednotného dokladu o vymahatelnosti finanční pohledávky z
jiného státu,
e) dokladu umožňujícího zajištění finanční pohledávky z jiného státu,
f) úkonů při vymáhání finanční pohledávky uskutečněných orgánem veřejné
moci jiného státu,
g) doručení učiněného orgánem veřejné moci jiného státu, nebo
h) dokumentu doručovaného z jiného státu na základě dožádání o
mezinárodní pomoc.
(2) Pokud je u tuzemského orgánu veřejné moci napadena zákonnost nebo
správnost nebo z moci úřední zahájeno přezkoumání správnosti úkonu nebo
dokumentu souvisejícího s prováděním mezinárodní pomoci, informuje o
této skutečnosti příslušný tuzemský kontaktní orgán; to platí i v
případě, pokud tuzemskému orgánu veřejné moci posouzení zákonnosti nebo
správnosti úkonu nebo dokumentu podle odstavce 1 nepřísluší.
(3) Tuzemský kontaktní orgán, který obdržel informaci o tom, že u
tuzemského orgánu veřejné moci byla napadena zákonnost nebo správnost
úkonu nebo dokumentu podle odstavce 1, vyrozumí vhodným způsobem
dlužníka nebo jinou osobu, která zákonnost nebo správnost úkonu nebo
dokumentu napadla, o tom, že orgánem veřejné moci příslušným k
posouzení jejich zákonnosti nebo správnosti je orgán veřejné moci
jiného státu stanovený k tomu podle právních předpisů tohoto jiného
státu.
(4) Tuzemský kontaktní orgán bezodkladně informuje kontaktní orgán
jiného státu o tom, že dlužníkem nebo jinou osobou byla napadena
zákonnost nebo správnost úkonu nebo dokumentu souvisejícího s
prováděním mezinárodní pomoci; v informaci rovněž uvede, v jakém
rozsahu nebyla finanční pohledávka, která je předmětem žádosti o
vymáhání, napadena.
§ 29
Úhrada nákladů
(1) Náklady vynaložené v souvislosti s poskytnutím mezinárodní pomoci
nese ten stát, kterému tyto náklady vznikly.
(2) Tuzemský kontaktní orgán se může dohodnout s kontaktním orgánem
jiného státu ohledně úhrady nákladů jinak, než je stanoveno v odstavci
1, pokud vymáhání nebo zajištění finanční pohledávky
a) je zvlášť obtížné,
b) způsobí velmi vysoké náklady, nebo
c) se týká boje proti organizovanému zločinu.
(3) Tuzemský kontaktní orgán na žádost dožádaného kontaktního orgánu
uhradí tomuto kontaktnímu orgánu náklady spojené s odstraněním následků
neoprávněného vymáhání nebo neoprávněného zajištění finanční pohledávky
z důvodu
a) její neoprávněnosti,
b) vad jednotného dokladu o vymahatelnosti finanční pohledávky, nebo
c) vad dokladu umožňujícího zajištění finanční pohledávky.
(4) Tuzemský kontaktní orgán uplatní nárok vůči dožadujícímu
kontaktnímu orgánu na náhradu nákladů spojených s odstraněním následků
neoprávněného vymáhání nebo neoprávněného zajištění finanční pohledávky
z důvodu
a) její neoprávněnosti,
b) vad jednotného dokladu o vymahatelnosti finanční pohledávky, nebo
c) vad dokladu umožňujícího zajištění finanční pohledávky.
§ 30
Neúplná žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci
(1) Pokud tuzemský kontaktní orgán obdrží neúplnou žádost o poskytnutí
mezinárodní pomoci nebo neúplný dokument vztahující se k finanční
pohledávce, která je předmětem dožádání, požádá dožadující kontaktní
orgán, aby tuto žádost nebo dokument doplnil.
(2) Tuzemský kontaktní orgán poskytne mezinárodní pomoc až po doplnění
údajů podle odstavce 1, s výjimkou případu, kdy bezprostředně hrozí
uplynutí lhůty pro vymáhání nebo zajištění finanční pohledávky a
nejedná se o údaje nezbytně nutné k poskytnutí mezinárodní pomoci.
(3) Pokud žádost tuzemského kontaktního orgánu o poskytnutí mezinárodní
pomoci nebo další dokument vztahující se k finanční pohledávce, která
je předmětem dožádání, neobsahuje údaje nutné pro poskytnutí
mezinárodní pomoci, tuzemský kontaktní orgán tyto údaje na žádost
dožádaného kontaktního orgánu bezodkladně doplní.
§ 31
Odmítnutí žádosti o poskytnutí mezinárodní pomoci
(1) Žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci může tuzemský kontaktní
orgán odmítnout, uplynulo- li mezi dnem, kdy se finanční pohledávka
stala ve státu dožadujícího kontaktního orgánu splatnou, a dnem podání
první žádosti o poskytnutí mezinárodní pomoci vztahující se k této
finanční pohledávce, více než 5 let.
(2) Je-li napadena zákonnost nebo správnost finanční pohledávky nebo
původního titulu pro vymáhání v dožadujícím státu, začíná lhůta 5 let
podle odstavce 1 běžet znovu ode dne, kdy bylo o jejich zákonnosti nebo
správnosti pravomocně rozhodnuto.
(3) V případě povolení posečkání úhrady vymáhané finanční pohledávky
začíná lhůta 5 let podle odstavce 1 běžet znovu ode dne uplynutí doby
posečkání; tato lhůta končí nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy se
finanční pohledávka stala splatnou.
(4) V případě rozložení úhrady vymáhané finanční pohledávky na splátky
začíná lhůta 5 let podle odstavce 1 běžet znovu ode dne splatnosti
poslední splátky; tato lhůta končí nejpozději uplynutím 10 let ode dne,
kdy se finanční pohledávka stala splatnou.
(5) Pokud žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci nesplňuje náležitosti
nutné pro poskytnutí mezinárodní pomoci a dožadující kontaktní orgán na
žádost tuzemského kontaktního orgánu nezjedná nápravu, tuzemský
kontaktní orgán žádost odmítne.
(6) O důvodech odmítnutí žádosti o poskytnutí mezinárodní pomoci
tuzemský kontaktní orgán bezodkladně informuje dožadující kontaktní
orgán.
§ 32
Forma komunikace mezi tuzemským kontaktním orgánem a kontaktním orgánem
jiného státu
(1) Tuzemský kontaktní orgán a kontaktní orgán jiného státu mezi sebou
komunikují v elektronické podobě, s výjimkou případů, kdy je tento
způsob komunikace technicky neproveditelný.
(2) Standardní formulář se použije pro
a) žádost o poskytnutí informací,
b) žádost o doručení dokumentu,
c) žádost o vymáhání finanční pohledávky,
d) žádost o zajištění finanční pohledávky,
e) jednotný doklad pro doručení,
f) jednotný doklad o vymahatelnosti finanční pohledávky,
g) upravený jednotný doklad o vymahatelnosti finanční pohledávky,
h) další komunikaci ohledně dokumentů uvedených v písmenech a) až g),
je-li to možné,
i) poskytování informací o provádění mezinárodní pomoci.
(3) Náležitosti standardního formuláře stanoví přímo použitelný předpis
Evropské unie upravující pravidla provádění mezinárodní pomoci.
(4) Postup podle odstavců 1 a 2 se nepoužije při komunikaci v rámci
spolupráce úředních osob podle § 13.
(5) Není-li pro komunikaci mezi tuzemským kontaktním orgánem a
kontaktním orgánem jiného státu použita elektronická forma nebo
standardní formulář, není tím dotčena platnost získaných informací nebo
úkonů uskutečněných při provádění mezinárodní pomoci.
§ 33
Jazyk komunikace mezi tuzemským kontaktním orgánem a kontaktním orgánem
jiného státu
(1) Dokumenty, které se zasílají prostřednictvím standardního
formuláře, a doklad umožňující zajištění finanční pohledávky zasílá
tuzemský kontaktní orgán v jednacím jazyce dožádaného kontaktního
orgánu nebo v jazyce, který byl dohodnut jako komunikační jazyk.
(2) Jestliže tuzemský kontaktní orgán obdrží části dokumentů uvedených
v odstavci 1 v jiném než českém jazyce, nemá tato skutečnost vliv na
jejich platnost, účinnost jejich doručení nebo platnost příslušného
řízení, ke kterému se vztahují.
(3) V českém jazyce lze zaslat dožádanému kontaktnímu orgánu dokument,
který
a) je předmětem žádosti o doručení,
b) není uveden v odstavci 1; na žádost dožádaného kontaktního orgánu
přeloží tuzemský kontaktní orgán tento dokument do jednacího jazyka
dožádaného státu nebo do dohodnutého komunikačního jazyka.
(4) U dokumentu, který není uveden v odstavci 1 a není dokumentem,
který je předmětem žádosti o doručení, může tuzemský kontaktní orgán
vyžadovat od dožadujícího kontaktního orgánu, který dokument zaslal,
jeho překlad do českého jazyka nebo do dohodnutého komunikačního
jazyka.
§ 34
Použití informací k jiným účelům
(1) Tuzemský kontaktní orgán požádá kontaktní orgán jiného státu o
povolení k použití informací, které kontaktní orgán jiného státu
poskytl v souvislosti s prováděním mezinárodní pomoci, pokud
a) je chce použít k jinému účelu než k provádění mezinárodní pomoci,
nebo
b) mají být použity jiným orgánem veřejné moci, který může využívat
obdobné informace v tuzemsku.
(2) V žádosti podle odstavce 1 uvede tuzemský kontaktní orgán účel, pro
který mají být informace využity.
(3) Na žádost kontaktního orgánu jiného státu povolí tuzemský kontaktní
orgán použití informací, které poskytl v souvislosti s prováděním
mezinárodní pomoci, k obdobnému účelu, pro který je možné využít tyto
informace podle tuzemských právních předpisů; o výsledku vyřízení
žádosti bezodkladně vyrozumí kontaktní orgán jiného státu, který žádost
zaslal.
(4) Informace získané v souvislosti s prováděním mezinárodní pomoci lze
použít pro stanovení nebo vymáhání povinných příspěvků sociálního
pojištění bez nutnosti předchozího povolení kontaktního orgánu státu,
ze kterého tyto informace pocházejí.
(5) Použití informací jiným státem pro účely provádění mezinárodní
pomoci nebo jiné účely může povolit pouze kontaktní orgán státu, ze
kterého tyto informace pocházejí.
§ 35
Poskytování informací z jiných členských států
(1) Má-li dojít k poskytnutí informací, které byly získány v
souvislosti s prováděním mezinárodní pomoci, do jiného členského státu,
který je potřebuje za účelem provádění mezinárodní pomoci nebo za
účelem stanovení nebo vymáhání povinných příspěvků sociálního
pojištění, požádá tuzemský kontaktní orgán o povolení k předání těchto
informací kontaktní orgán jiného členského státu, ve kterém mají svůj
původ.
(2) Neobdrží-li tuzemský kontaktní orgán nesouhlasné stanovisko do 10
pracovních dnů ode dne, kdy kontaktní orgán jiného členského státu
obdržel žádost, má se za to, že kontaktní orgán jiného členského státu
s žádostí souhlasí.
(3) Na žádost kontaktního orgánu jiného členského státu povolí tuzemský
kontaktní orgán poskytnutí informací, které souvisejí s prováděním
mezinárodní pomoci a které mají původ v České republice, jinému
členskému státu, který je odlišný od státu dožadujícího a který je
potřebuje za účelem provádění mezinárodní pomoci nebo za účelem
stanovení nebo vymáhání povinných příspěvků sociálního pojištění.
(4) Pokud by poskytnutí informací bylo v rozporu s jiným právním
předpisem, tuzemský kontaktní orgán s žádostí podle odstavce 3 vysloví
nesouhlas tak, aby kontaktní orgán jiného členského státu obdržel
nesouhlasné stanovisko do 10 pracovních dnů ode dne, kdy tuzemský
kontaktní orgán žádost obdržel.
§ 36
Přístup k poskytovaným informacím
V rozsahu nezbytném pro péči, údržbu nebo rozvoj společné komunikační
sítě Evropské unie mohou mít k poskytovaným informacím přístup osoby
pověřené Bezpečnostním akreditačním úřadem Evropské komise.
§ 37
Poskytování informací o provádění mezinárodní pomoci
(1) Tuzemský ústřední kontaktní orgán každoročně ve lhůtě do 31. března
sděluje Evropské komisi informace o provádění mezinárodní pomoci.
(2) Tuzemský ústřední kontaktní orgán může poskytovat Evropské komisi
další informace, které považuje za užitečné pro vyhodnocení provádění
mezinárodní pomoci mezi Českou republikou a jinými členskými státy.
(3) Ministerstvo bezodkladně informuje Evropskou komisi o sjednání
mezinárodní smlouvy.
§ 38
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1. Zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých
finančních pohledávek.
2. Část patnáctá zákona č. 199/2010 Sb., kterým se mění zákon č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých
souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
ČÁST SEDMÁ
ÚČINNOST
§ 39
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
Vybraná ustanovení novel
Čl. XXIV zákonného opatření č. 344/2013 Sb.
Přechodné ustanovení
Není-li stanoveno jinak, vztahují se na skutečnosti, poměry, vztahy,
subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva podle právních
předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření
Senátu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu stejná
ustanovení zákona č. 471/2011 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, jako na skutečnosti,
poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva
podle právních předpisů účinných ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákonného opatření Senátu, které jsou jim svou povahou a účelem
nejbližší.
1) Směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci
při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných
opatření.
