30/2000 Sb.



ZÁKON



ze dne 12. ledna 2000,



kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

pozdějších předpisů, a některé další zákony



Změna: 6/2002 Sb.



Změna: 413/2005 Sb.



Změna: 296/2007 Sb.



Změna: 89/2012 Sb., 256/2013 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



Změna občanského soudního řádu



Čl.I



Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967

Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975

Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991

Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993

Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994

Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995

Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995

Sb., nálezu Ústavního soudu č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb.,

nálezu Ústavního soudu č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona

č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona

č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu

Ústavního soudu č. 2/2000 Sb. a zákona č. 27/2000 Sb., se mění takto:



1. V § 1 se slovo "spoluobčanů" nahrazuje slovy "jiných osob".



2. V § 2 se za slovy "právní věci" čárka nahrazuje spojkou "a", za

slovem "dobrovolně" se čárka nahrazuje středníkem a slova "a zaměřují

svou činnost k tomu" se nahrazují slovy "dbají přitom".



3. V § 7 odst. 1 se za slova "rozhodují soudy" vkládají slova "spory a

jiné právní", za slovem "rodinných" se zrušuje čárka, slova

"družstevních, jakož i" se nahrazují spojkou "a" a slova v závorce

"(včetně vztahů podnikatelských a hospodářských)" se zrušují.



4. § 9 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 39) až 53) zní:



"Příslušnost



§ 9



(1) Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné

okresní soudy.



(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně



a) ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany

proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu,

slova a tisku, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních

předpisů o hromadných informačních prostředcích,



b) ve sporech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle

právních předpisů o ochraně osobních údajů v informačních

systémech,^39)



c) ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona,^40) o

nárocích z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a o

nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu

svědčí práva podle autorského zákona,



d) ve sporech o vzájemné vypořádání dávky důchodového pojištění a

důchodového zabezpečení poskytnuté neprávem nebo ve vyšší výměře, než

náležela, mezi zaměstnavatelem a příjemcem této dávky,



e) ve sporech mezi příslušným orgánem nemocenského pojištění a

zaměstnavatelem o náhradu škody vzniklé nesprávným postupem při

provádění nemocenského pojištění,



f) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,



g) ve sporech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru

podle § 18 odst. 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé

další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a

organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a

Slovenské republiky,



h) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících

diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci

soudů České republiky,



i) v řízení o určení, zda návrh na registraci politické strany nebo

politického hnutí nemá nedostatky, které by bránily jejich

registraci.1)



(3) Krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního

stupně



a) ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných

společností a nadačního rejstříku,



b) ve statusových věcech obchodních společností, družstev a jiných

právnických osob podle části první, druhé a čtvrté obchodního

zákoníku,^41)



c) ve věcech vyplývajících z právních vztahů, které souvisejí se

zakládáním obchodních společností, družstev, obecně prospěšných

společností, nadací a nadačních fondů,



d) v řízení o zrušení obecně prospěšné společnosti a její likvidaci a o

jmenování jejího likvidátora,^42)



e) v řízení o zrušení nadace nebo nadačního fondu a jejich likvidaci, o

jmenování likvidátora nadace nebo nadačního fondu a o jmenování nových

členů správní rady nadace nebo nadačního fondu,^43)



f) v řízení o zrušení státního podniku a o jmenování a odvolání jeho

likvidátora,^44)



g) ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy)

a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky

(členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti

na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy ze smluv, jimiž

se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy

související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo

člena), není-li dána příslušnost podle písmena b),



h) ve sporech mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich

statutárními orgány, likvidátory nebo jinými orgány a ve sporech mezi

společníky (členy) a statutárními orgány, likvidátory či jinými orgány,

jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce těchto orgánů,



i) ve sporech z právních vztahů mezi podnikatelem, obecně prospěšnou

společností, nadací nebo nadačním fondem a správcem majetku patřícího

do jejich konkursní podstaty, popřípadě nuceným správcem, který jim byl

ustanoven,



j) ve sporech z právních vztahů mezi prokuristou a podnikatelem, který

prokuru udělil, a byla-li prokura udělena více osobám, z právních

vztahů mezi těmito osobami navzájem,



k) ve věcech ochrany hospodářské soutěže,^45)



l) ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým

soutěžním jednáním^46) a z porušení nebo ohrožení práva na obchodní

tajemství,^47)



m) ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby,^48)



n) ve sporech z práv k obchodnímu jménu,^49)



o) ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o

nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o

nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu

svědčí práva z průmyslového vlastnictví,



p) ve sporech týkajících se směnek, šeků a jiných cenných papírů,

derivátů a jiných hodnot, které jsou obchodovatelné na kapitálovém

trhu,



q) ve sporech z obchodů na komoditní burze,



r) ve sporech z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o

náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při

jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů



1. ze smluv o úvěru,^50) o běžném účtu^51) a o vkladovém účtu^52) a z

jejich zajištění; ustanovení písmena p) tím není dotčeno,



2. o náhradu škody a o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v

souvislosti se smlouvami uvedenými pod bodem 1 a jejich zajištění,



3. o určení vlastnictví k nemovitostem a o neplatnost smlouvy o převodu

vlastnictví k nemovitostem,



4. o práva k cizím věcem,^53)



5. týkajících se nájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor,



6. o peněžité plnění, jestliže částka požadovaná žalobcem nepřevyšuje

100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,



s) ve věcech konkursu a vyrovnání,



t) ve sporech vyvolaných konkursem nebo vyrovnáním, ledaže jde o

vypořádání společného jmění nebo jiného majetku manželů,



u) ve věcech kapitálového trhu.



(4) Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") rozhoduje

jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.



39) Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních

systémech.



40) Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých

(autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.



41) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších

předpisů.



42) § 8 odst. 4 a 5, § 9 odst. 2 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně

prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů.



43) § 7 odst. 3 až 5, § 9 odst. 2 a § 16 zákona č. 227/1997 Sb., o

nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých

souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech).



44) § 6 odst. 4 a § 9 odst. 3 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku.



45) Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění

pozdějších předpisů.



46) § 44 a následující obchodního zákoníku.



47) § 17 a následující obchodního zákoníku.



48) § 19b zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č.

509/1991 Sb.



49) § 8 a následující obchodního zákoníku.



50) § 497 a následující obchodního zákoníku.



51) § 708 a následující obchodního zákoníku.



52) § 716 a následující obchodního zákoníku.



53)§ 151a a následující občanského zákoníku.".



Dosavadní poznámky pod čarou č. 1a), 2) až 22), 24) až 32) a 32a) se

zrušují.



5. Za § 9 se vkládá nový § 9a, který zní:



"§ 9a



K projednání žaloby podle § 91a jsou příslušné v prvním stupni okresní

nebo krajské soudy podle toho, u kterého z těchto soudů probíhá v

prvním stupni řízení o věci nebo právu, na něž si žalobce činí nárok.".



6. V § 12 odst. 1 se do závorky za text "§ 14" vkládá čárka a text "§

15 odst. 2 a § 16a".



7. V § 12 se na konci odstavce 3 doplňuje tato věta:



"Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc

přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla

být přikázána.".



8. V § 14 odstavec 1 zní:



"(1) Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí

věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k

jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.".



9. V § 14 odst. 2 se za slovo "kteří" vkládají slova "projednávali

nebo".



10. V § 14 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:



"(3) Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni

také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc

projednávali.



(4) Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které

spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci

nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.".



11. § 15 zní:



"§ 15



(1) Jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je

vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím

učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.



(2) Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího)

uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se

oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to

možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení

podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod

pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k

rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1.".



12. Za § 15 se vkládají nové § 15a a 15b, které znějí:



"§ 15a



(1) Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících,

kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí

být soudem poučeni.



(2) Účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího)

uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce

(přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu

vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do

15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti

účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu

vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).



(3) V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42

odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je

spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm

účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být

prokázán.



§ 15b



(1) K rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením

dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze

zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.



(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo

v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že

námitka není důvodná.



(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí také tehdy, uplatnil-li účastník v

námitce stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem (jiným senátem

Nejvyššího soudu) již rozhodnuto, nebo je-li námitka zjevně opožděná.".



13. § 16 zní:



"§ 16



(1) O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený

soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát

téhož soudu.



(2) Opožděně podanou námitku (§ 15a odst. 2) soud uvedený v odstavci 1

odmítne.



(3) Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce (přísedícího)

provede soud uvedený v odstavci 1 buď sám nebo prostřednictvím

dožádaného soudu. Neprovádí-li se dokazování, není třeba k rozhodnutí

podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání.".



14. Za § 16 se vkládají nové § 16a a 16b, které znějí:



"§ 16a



(1) Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen,

předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce

(přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu,

přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí

podle § 12 odst. 1.



(2) Bylo-li rozhodnutí odvolacím nebo dovolacím soudem anebo na základě

žaloby pro zmatečnost zrušeno proto, že ve věci rozhodoval vyloučený

soudce (přísedící), nebo nařídil-li odvolací nebo dovolací soud, aby

věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce),

postupuje se obdobně podle odstavce 1.



§ 16b



Usnesení nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 a 2 je závazné pro soud a

pro účastníky řízení; ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), § 221 odst. 1

písm. b), § 229 odst. 1 písm. e) a § 242 odst. 3 věta druhá tím nejsou

dotčena.".



15. § 17 zní:



"§ 17



O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný zaměstnanec soudu, jakož i

znalec nebo tlumočník, rozhoduje předseda senátu; ustanovení § 14 odst.

1, § 15, § 15a odst. 1 a 3 a § 16 odst. 3 platí přiměřeně. Proti jeho

usnesení není přípustný opravný prostředek.".



16. Za § 17 se vkládá nový § 17a, který zní:



"§ 17a



(1) O vyloučení notáře z úkonů soudního komisaře rozhoduje soud, který

notáře provedením úkonů soudního komisaře pověřil; ustanovení § 14 až

16a platí přiměřeně. Proti jeho usnesení není přípustný opravný

prostředek.



(2) O vyloučení notářských koncipientů, notářských kandidátů nebo

jiných zaměstnanců notáře rozhoduje soud, který pověřil notáře

provedením úkonů soudního komisaře; postupuje přitom obdobně podle §

17.".



17. V § 18 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se

odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 54) zní:



"(2) Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud

ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo.

Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze

dorozumět jinak než znakovou řečí.^54)



54) Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů.".



18. § 21 včetně poznámky pod čarou č. 55) zní:



"§ 21



(1) Za právnickou osobu jedná



a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických

osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen,

který tím byl pověřen, nebo



b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen,

nebo



c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační

složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku,

jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo



d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.



(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní

zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.^55)



(3) Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, jedná za ni

nucený správce, který má podle zákona postavení jejího statutárního

orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce

pověřil; jinak se postupuje podle odstavců 1 a 2.



(4) Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu

se zájmy právnické osoby.



(5) Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat.

V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.



55) Například § 72, § 131 odst. 2, § 131a, § 182 odst. 2, § 183 odst. 1

a § 199 obchodního zákoníku.".



19. Za § 21 se vkládají nové § 21a a 21b, které znějí:



"§ 21a



(1) Za stát před soudem vystupuje příslušný státní orgán.



(2) Příslušný státní orgán pověří svého zaměstnance nebo zaměstnance

jiného státního orgánu, aby jménem státu jednal.



(3) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.



§ 21b



(1) Za obec a za vyšší územně samosprávný celek jedná ten, kdo je podle

zvláštního zákona oprávněn je zastupovat navenek, nebo jejich

zaměstnanec, který tím byl touto osobou pověřen.



(2) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.".



20. V § 22 se slova "Občan, který" nahrazují slovy "Fyzická osoba,

která" a slovo "zastoupen" se nahrazuje slovem "zastoupena".



21. V § 23 se slova "soud rozhodnout, že ten, kdo" nahrazují slovy

"předseda senátu rozhodnout, že fyzická osoba, která", slovo

"zastoupen" se nahrazuje slovem "zastoupena" a slovo "mohl" se

nahrazuje slovem "mohla".



22. V § 24 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se

odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 56) zní:



"(2) V řízení, ve kterém jsou projednávány utajované skutečnosti

chráněné zvláštním zákonem,^56) mohou účastníky zastupovat jen fyzické

osoby, které se prokáží osvědčením pro příslušný stupeň utajení těchto

skutečností vydaným podle zvláštního zákona nebo které byly podle

tohoto zákona poučeny (§ 40a odst. 1).



56) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.".



23. V § 25 odst. 1 věta druhá zní: "Advokátu lze udělit pouze plnou moc

pro celé řízení (dále jen "procesní plná moc").".



24. V § 25 odstavec 2 zní:



"(2) Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem nebo, s

výjimkou případů, v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona

povinné, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším

zástupcem.".



25. V § 25 se odstavce 3 a 4 včetně poznámky pod čarou č. 33) zrušují.



26. Za § 25 se vkládá nový § 25a, který včetně poznámky pod čarou č.

57) zní:



"§ 25a



(1) Účastník si může zvolit zástupcem též notáře; notář může účastníka

zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními

předpisy.^57) Notáři lze udělit pouze procesní plnou moc.



(2) Notář je oprávněn dát se zastupovat jiným notářem a, s výjimkou

případů, v nichž je zastoupení notářem podle tohoto zákona povinné, též

notářským kandidátem nebo notářským koncipientem.



57) § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský

řád), ve znění zákona č. 30/2000 Sb.".



27. V § 26 odstavec 3 zní:



"(3) Převezme-li odborová organizace nebo Úřad zastoupení, jedná jejich

jménem za zastoupeného osoba uvedená v § 21.".



28. V § 27 odst. 1 věta první zní:



"Účastník se může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou, která

má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.".



29. § 28 zní:



"§ 28



(1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do

protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.



(2) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči

soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči

jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.



(3) Zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl

plnou moc dosavadnímu zástupci.



(4) Podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její

výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo

rozhodl-li tak předseda senátu.



(5) Ztratí-li zastoupený způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě

zemře-li nebo zanikne-li zástupce, plná moc zaniká.



(6) Nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní

moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena.".



30. Za § 28 se vkládá nový § 28a, který zní:



"§ 28a



(1) Procesní plnou moc nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc

udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit

účastník.



(2) Plná moc pro určité úkony opravňuje k zastupování jen při těch

úkonech, které byly v plné moci výslovně uvedeny.".



31. V § 29 odst. 1 věta první zní:



"Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže

před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka,

je-li tu nebezpečí z prodlení.".



32. V § 29 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



"(2) Opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která

jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není

osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou

oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.".



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



33. V § 29 odst. 3 se za slovo "poruchou" vkládají slova "nebo z jiných

zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit

řízení".



34. V § 29 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) Nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až

3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v

dovolacím řízení.".



35. V § 30 odst. 1 se slova "poplatků, může být na jeho žádost

ustanoven" nahrazují slovy "poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví

na jeho žádost".



36. V § 30 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta: "O tom, že může

tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.".



37. V § 30 odst. 2 se za slovo "účastníka" vkládají slova "nebo jde-li

o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení

advokátem (notářem)".



38. V § 31 odst. 1 se slova "plné moci pro celé řízení, pokud nebyl

ustanoven jen pro určité úkony" nahrazují slovy "procesní plné moci".



39. § 32 zní:



"§ 32



Společné ustanovení



(1) Každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě

jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním

úkonu, který ve věci učinil.



(2) Zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se

zájmy zastoupeného.



(3) Povinnost soudu poskytnout účastníku potřebná poučení, výzvy nebo

upozornění lze splnit i tím, že budou poskytnuty jeho zástupci; to

neplatí, udělil-li účastník svému zástupci plnou moc jen pro určité

úkony.".



40. V § 35 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. ^58) zní:



"(1) Státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení ve věcech



a) určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení,



b) uložení výchovného opatření podle § 43 odst. 1 a 2 zákona o rodině,



c) nařízení ústavní výchovy a prodloužení ústavní výchovy,



d) pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti,



e) způsobilosti k právním úkonům,



f) prohlášení za mrtvého,



g) vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické

péče,



h) umoření listin,



i) obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností a

nadačního rejstříku,



j) některých otázek obchodních společností, družstev a jiných

právnických osob (§ 200e).

Oprávnění státního zastupitelství, popřípadě nejvyššího státního

zástupce podat návrh na zahájení řízení podle zvláštních předpisů^58)

tím není dotčeno.



58) Například § 21 a 29 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním

vyjednávání, § 62 a 62a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění

zákona č. 91/1998 Sb.".



41. V § 35 odstavec 3 zní:



"(3) Ve věcech uvedených v odstavci 1 písm. b) až d) může státní

zastupitelství podat ve veřejném zájmu návrh na zahájení řízení,

nebylo-li zahájeno podle § 81 odst. 1 a 2 nebo na návrh jiného

navrhovatele.".



42. § 36 včetně nadpisu zní:



"Úkony soudu



§ 36



(1) V řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo jediný soudce

(samosoudce). Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni.



(2) Rozvrh práce určí, který senát nebo který jediný soudce

(samosoudce) věc projedná a rozhodne.".



43. V § 36a odst. 3 se slova "s výjimkou případů uvedených v § 36b

odst. 1" zrušují.



44. § 36b až 36d znějí:



"§ 36b



Vrchní soudy jednají a rozhodují v senátech.



§ 36c



Nejvyšší soud jedná a rozhoduje v senátech.



§ 36d



(1) Nestanoví-li zákon jinak, předseda senátu může ve věcech

příslušejících senátu provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje

ve věci.



(2) V případech, kdy podle zákona jedná a rozhoduje samosoudce,

příslušejí mu jak práva a povinnosti předsedy senátu, tak i práva,

která jsou jinak vyhrazena pouze senátu.".



45. V § 37 odstavec 1 zní:



"(1) Senát rozhoduje po poradě; kromě členů senátu a zapisovatele nesmí

být nikdo jiný poradě přítomen.".



46. V § 37 odst. 2 věta třetí zní:



"Přísedící hlasují před soudci a mladší soudci (přísedící) před

staršími, předseda senátu hlasuje poslední.".



47. V § 38 odst. 2 se za slovem "rozhodnutí" tečka nahrazuje čárkou a

na konci textu odstavce se doplňují tato slova: "ledaže jde o usnesení,

kterými se upravuje vedení řízení.".



48. V § 38 odst. 3 se slova "notáře podle odstavce 1" nahrazují slovy

"notáře, které provedl jako soudní komisař,".



49. V § 39 se na konci odstavce 1 doplňuje věta:



"Dožádaným soudem je okresní soud.".



50. V § 39 odst. 3 se středník nahrazuje tečkou a zbývající část věty

za středníkem se zrušuje.



51. V § 40 odst. 1 větě druhé se spojka "a" za slovem "přednesů"

nahrazuje čárkou, za kterou se vkládají slova "poučení poskytnutá

účastníkům," a za slovo "rozhodnutí" se vkládají slova "a vyjádření

účastníků o tom, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému

rozhodnutí".



52. V § 40 odst. 2 věty první a druhá znějí:



"Protokol podepisuje předseda senátu a zapisovatel; nemůže-li předseda

senátu protokol podepsat, podepíše jej za něho jiný člen senátu nebo

jiný soudce, kterého určil předseda soudu. Byl-li uzavřen smír, dohoda

o výchově a výživě nezletilého dítěte, dohoda o styku s nezletilým

dítětem, dohoda o vypořádání dědictví, dohoda o přenechání předluženého

dědictví k úhradě dluhů nebo došlo-li k uznání nároku (§ 153a odst. 1),

podepisují protokol také účastníci smíru, rodiče, účastníci dohody o

styku s nezletilým dítětem, účastníci dohod v dědickém řízení nebo

žalovaný; nemohou-li číst a psát nebo z jiných důvodů protokol

podepsat, uvede předseda senátu do protokolu kromě důvodu též, že úkon

odpovídá jejich vůli, a příslušný záznam podepíše.".



53. Za § 40 se vkládá nový § 40a, který zní:



"§ 40a



(1) V řízení, ve kterém jsou projednávány utajované skutečnosti

chráněné zvláštním zákonem,^56) je předseda senátu povinen přísedící,

účastníky, osoby oprávněné za ně jednat (§ 21 až 21b), zástupce

účastníků, znalce, tlumočníky, osoby uvedené v § 116 odst. 3 a další

osoby, které se podle zákona musí zúčastnit řízení, předem poučit podle

tohoto zvláštního zákona a o trestních následcích porušení tajnosti

utajovaných skutečností. Provedené poučení se uvede v protokole.

Podpisem protokolu se poučené osoby stávají osobami určenými v rozsahu

potřeby k seznámení s utajovanou skutečností.



(2) Poučení podle odstavce 1 není třeba provést u těch, kteří se

prokáží osvědčením pro příslušný stupeň utajení utajovaných skutečností

vydaným podle zvláštního zákona.^56)



(3) O poučení podle odstavce 1 je předseda senátu povinen do 30 dnů

písemně vyrozumět Národní bezpečnostní úřad.".



54. Za § 41 se vkládají nové § 41a a 41b, které znějí:



"§ 41a



(1) Nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně.



(2) K úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky, se

nepřihlíží.



(3) Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu

nejpozději současně s tímto úkonem.



§ 41b



Dokud nebyl uzavřený smír, dohoda o výchově a výživě nezletilého

dítěte, dohoda o styku s nezletilým dítětem, dohoda o vypořádání

dědictví, dohoda o přenechání předluženého dědictví k úhradě dluhů nebo

uznání nároku (§ 153a odst. 1), k nimž došlo do protokolu, podepsán

také účastníky smíru, rodiči, účastníky dohody o styku s nezletilým

dítětem, účastníky dohod v dědickém řízení nebo žalovaným, soud k těmto

úkonům nepřihlíží.".



55. V § 42 odst. 1 větě první se slova "protokolu nebo telegraficky"

nahrazují slovy "protokolu, telegraficky nebo telefaxem".



56. V § 42 odst. 1 větě druhé se slovo "otcovství," nahrazuje slovy

"rodičovství, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho

osvojení,".



57. V § 42 odst. 3 větě první se za slovem "originálu" tečka nahrazuje

čárkou a na konci textu věty se doplňují tato slova: "případně písemným

podáním shodného znění.".



58. V § 42 odst. 3 věta třetí zní:



"Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit

originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných

telefaxem.".



59. V § 42 odst. 4 se za větu první vkládá nová věta, která zní:



"Je-li účastník zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen

otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je

podání určeno.".



60. § 43 zní:



"§ 43



(1) Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo

doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo

které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání

určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění

provést.



(2) Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo

doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud

usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním

podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O

těchto následcích musí být účastník poučen.".



61. V § 44 odstavec 2 zní:



"(2) Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné

důvody, předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si

z něho učinil výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní

předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen.".



62. V § 44 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření,

aby byla zachována tajnost utajovaných skutečností chráněných zvláštním

zákonem.^56)".



63. § 45 včetně nadpisu zní:



"Doručování



§ 45



Písemnost doručuje soud soudním doručovatelem nebo orgány justiční

stráže, prostřednictvím držitele poštovní licence (dále jen "pošta")

nebo příslušného policejního orgánu a v případech stanovených

zvláštními předpisy i prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.".



64. Za § 45 se vkládá nový § 45a, který zní:



"§ 45a



Do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a

jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu.".



65. § 46 a 47 včetně poznámky pod čarou č. 59) znějí:



"§ 46



Doručování fyzickým osobám



(1) Fyzické osobě lze doručit písemnost v bytě, v místě podnikání, na

pracovišti nebo kdekoli bude zastižena.



(2) Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje,

doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě,

působící v témže místě podnikání anebo zaměstnané na témže pracovišti,

je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto

doručit, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si

písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od

uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se

adresát o uložení nedozvěděl.



(3) Je-li podle odstavce 2 písemnost odevzdána účastníku, který má na

věci protichůdný zájem, je doručení neúčinné.



(4) Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních

rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží

a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl.

Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se

poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení

nedozvěděl.



(5) Není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení

zdržoval.



(6) Písemnost se ukládá



a) u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u soudu,

který má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje soudní

doručovatel nebo orgán justiční stráže,



b) u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty.



§ 47



Doručování právnickým osobám



(1) Právnickým osobám se písemnost doručuje na adresu jejich sídla.^59)

Jestliže právnická osoba o to požádá, doručuje se jí písemnost na

adresu, kterou sdělila soudu.



(2) Za právnickou osobu jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti

doručované do vlastních rukou, převzít orgány a osoby uvedené v § 21

nebo její zaměstnanci (členové), kteří byli pověřeni přijímat

písemnosti.



(3) Nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 zastižen nikdo, kdo by byl

oprávněn písemnost převzít, ačkoliv se právnická osoba v místě

doručování zdržuje, písemnost se uloží a právnická osoba se vhodným

způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedla. Nevyzvedne-li si zásilku

ten, kdo je oprávněn písemnost převzít, do tří dnů nebo, jde-li o

písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od

uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se

adresát o uložení nedozvěděl.



(4) Nepodaří-li se písemnost doručit na adresu uvedenou v odstavci 1

proto, že se právnická osoba v místě doručování nezdržuje a jiná její

adresa není soudu známa, písemnost určená této právnické osobě se

doručí fyzické osobě, o níž je soudu podle obsahu spisu známo, že je

oprávněna za ni před soudem jednat (§ 21); při tomto doručování se

postupuje obdobně podle § 46. Jestliže písemnost nebyla doručena ani

tímto způsobem a jestliže se nepodaří písemnost odevzdat právnické

osobě ani při dalším pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou

v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa,

považuje se den vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i

když se o něm adresát nedozvěděl.



(5) Ustanovení § 46 odst. 5 a 6 platí obdobně.



59) § 2 odst. 3 obchodního zákoníku.".



66. § 47a se zrušuje.



67. § 48 zní:



"§ 48



Doručování státním orgánům



(1) Písemnost určená státním orgánům se doručuje na adresu jejich

sídla. Jestliže státní orgán o to požádá, doručuje se mu písemnost na

adresu, kterou sdělil soudu.



(2) Za státní orgán jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti

doručované do vlastních rukou, převzít osoby uvedené v § 21a odst. 2

nebo jeho zaměstnanci, kteří byli pověřeni přijímat písemnosti. Není-li

jich, písemnost se odevzdá tomu, kdo je oprávněn za státní orgán

jednat.".



68. Za § 48 se vkládají nové § 48a až 48d, které včetně poznámek pod

čarou č. 60) a 61) znějí:



"§ 48a



Doručování státu



(1) Písemnost určená státu se doručuje příslušnému státnímu orgánu na

adresu jeho sídla. Jestliže státní orgán o to požádá, doručuje se mu

písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.



(2) Ustanovení § 48 odst. 2 platí obdobně.



§ 48b



Doručování advokátům



(1) Advokátům se písemnost doručuje na adresu jejich sídla.^60)

Jestliže advokát o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu,

kterou sdělil soudu.



(2) Písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do

vlastních rukou, mohou přijmout také advokátní koncipienti nebo jiní

jeho zaměstnanci. Vykonává-li advokacii společně s jinými advokáty,

může být písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou,

odevzdána též těmto advokátům, jejich advokátním koncipientům nebo

jiným jejich zaměstnancům. Jestliže advokát vykonává advokacii jako

společník veřejné obchodní společnosti, mohou písemnost určenou

advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, přijmout

rovněž ostatní společníci této společnosti, advokátní koncipienti nebo

jiní její zaměstnanci.



(3) Nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 zastižen advokát ani jiná

osoba, která by mohla písemnost převzít, písemnost se uloží a advokát

se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si

advokát nebo jiná oprávněná osoba zásilku do tří dnů nebo, jde-li o

písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od

uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se

adresát o uložení nedozvěděl.



(4) Ustanovení § 46 odst. 6 platí obdobně.



§ 48c



Doručování notářům



(1) Notářům se písemnost doručuje na adresu jejich kanceláře.^61)

Jestliže notář o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou

sdělil soudu.



(2) Písemnost určenou notáři, včetně písemnosti doručované do vlastních

rukou, mohou přijmout také notářští koncipienti, notářští kandidáti

nebo jiní jeho zaměstnanci. Vykonává-li notář činnost notáře společně s

jinými notáři, může být písemnost, včetně písemnosti doručované do

vlastních rukou, odevzdána též těmto notářům, jejich notářským

koncipientům, jejich notářským kandidátům nebo jiným jejich

zaměstnancům.



(3) Ustanovení § 46 odst. 6 a § 48b odst. 3 platí obdobně.



(4) Při doručování písemnosti zástupci notáře nebo náhradníkovi notáře

se postupuje přiměřeně podle odstavců 1 až 3.



§ 48d



Doručování obcím a vyšším územně samosprávným celkům



(1) Písemnost určená obcím a vyšším územně samosprávným celkům se

doručuje na adresu sídla jejich orgánů. Jestliže o to požádají,

doručuje se jim písemnost na adresu, kterou sdělily soudu.



(2) Za obec a vyšší územně samosprávný celek jsou oprávněny písemnost,

včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít osoby uvedené

v § 21b nebo jejich zaměstnanci, kteří byli pověřeni přijímat

písemnosti.



60) § 13 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.



61) § 13 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., ve znění zákona č. 30/2000

Sb.".



69. V § 49 odst. 1 větě první se slova "plnou mocí pro celé řízení"

nahrazují slovy "procesní plnou mocí".



70. V § 49 odst. 2 se tečka na konci první věty nahrazuje středníkem a

na konci textu věty se doplňují tato slova: "to neplatí, má-li být

doručováno do ciziny.".



71. V § 49 odst. 3 se slova "jedině ustanovenému opatrovníku" nahrazují

slovy "ostatním účastníkům řízení a ustanovenému opatrovníku a vyvěsí

se na úřední desce soudu".



72. V § 50 se za slovy "Odepře-li adresát" vkládají slova ", popřípadě

osoba oprávněná za něj písemnost převzít," a za slova "musí být

adresát" se vkládají slova "(oprávněná osoba)".



73. V § 50a se za slovo "věstníku" vkládá odkaz na poznámku pod čarou

č. 62) a slova "(§ 769 obchodního zákoníku)" se zrušují.



Poznámka pod čarou č. 62) zní:



"62) § 769 obchodního zákoníku.".



74. Za § 50a se vkládá nový § 50b, který zní:



"§ 50b



Pokud zákon stanoví, že rozhodnutí má být vyvěšeno na úřední desce

soudu, platí, že patnáctým dnem po vyvěšení bylo rozhodnutí doručeno

účastníkům, kteří nejsou soudu známi nebo jejichž pobyt není znám.".



75. V § 51 se za slovo "jednání" vkládají slova "nebo při jiném úkonu

soudu".



76. V § 52 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta:



"O předvedení rozhodne usnesením, které se předvolanému doručí při

předvedení.".



77. V § 52 odst. 2 větě druhé se slovo "náčelníka" nahrazuje slovy

"velitele, popřípadě příslušný služební orgán".



78. V § 52 se na konci odstavce 3 doplňuje tato věta: "Usnesením o tom

rozhodne předseda senátu na návrh toho, kdo předvedení provedl.".



79. V § 56 odst. 1 se za slovo "soudem" vkládají slova "nebo u něhož

bylo rozhodnuto, že musí být zastoupen svým zákonným zástupcem (§ 23)".



80. V § 67 věta druhá zní:



"Jestliže by věcně příslušný byl krajský soud, může provést smírčí

řízení a schválení smíru i kterýkoli okresní soud.".



81. V § 68 odstavec 1 zní:



"(1) Smírčí řízení ve věcech, v nichž jedná a rozhoduje senát, provádí

předseda senátu.".



82. V § 68 se odstavec 2 zrušuje.



Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.



83. V § 75 odst. 1 větě první se slovo "soud" nahrazuje slovy "předseda

senátu".



84. V § 75 odst. 2 se slovo "soud" nahrazuje slovy "předseda senátu" a

věta druhá se zrušuje.



85. V § 75 odstavec 4 zní:



"(4) O návrhu na předběžné opatření podle § 76a musí být rozhodnuto

bezodkladně, nejpozději do 24 hodin poté, co byl podán. O návrhu na

jiné předběžné opatření musí být rozhodnuto bezodkladně, nejpozději do

7 dnů poté, co byl podán, nestanoví-li zákon jinou lhůtu.".



86. V § 75 se doplňuje odstavec 5, který zní:



"(5) Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení

(vydání) usnesení soudu prvního stupně.".



87. Za § 75 se vkládá nový § 75a, který zní:



"§ 75a



(1) Návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti

nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne,

jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43

se nepoužije.



(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, jde-li o návrh na předběžné opatření

podle § 76a.".



88. V § 76 odst. 1 se slova "soud uložit účastníku" nahrazují slovy

"být účastníku uloženo".



89. V § 76 odst. 3 věta první zní: "Předseda senátu při nařízení

předběžného opatření uloží navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí,

podal u soudu návrh na zahájení řízení; to neplatí, může-li být řízení

ve věci zahájeno i bez návrhu.".



90. V § 78 se na konci odstavce 3 doplňuje tato věta:



"Není-li tu nebezpečí z prodlení, mají účastníci ve věci samé právo být

přítomni u zajištění důkazu.".



91. Za § 78 se vkládá nový § 78a, který zní:



"§ 78a



Důkaz může být zajištěn také notářským zápisem o skutkovém ději nebo o

stavu věci, jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti notáře nebo

jestliže notář osvědčil stav věci.".



92. V § 79 odst. 1 větě druhé se slovo "povolání" nahrazuje slovem

"příjmení" a do závorky za slovo "osoby" se vkládá čárka a slova

"označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před

soudem vystupuje".



93. V § 79 odst. 1 větě třetí se slova "popřípadě další údaje potřebné

k její identifikaci a údaj o tom, zda některý z účastníků je zapsán v

obchodním rejstříku" nahrazují slovy "identifikační číslo fyzické

osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k

identifikaci účastníků řízení".



94. V § 79 odst. 2 se slovo "Navrhovatel" nahrazuje slovy "Žalobce

(navrhovatel)".



95. V § 79 odstavec 3 zní:



"(3) Žalobu (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům

do vlastních rukou. Žalobce (navrhovatel) může obeznámit žalovaného

(ostatní účastníky řízení) s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu

žaloby (návrhu) doručovaného soudem mu sám zašle další stejnopis.".



96. V § 80 se slova "Návrhem na zahájení řízení" nahrazují slovy

"Žalobou (návrhem na zahájení řízení)".



97. V § 81 odst. 1 se za slovo "dědictví" vkládá čárka a slova "řízení

o určení, zda tu manželství je či není,".



98. V § 82 odst. 2 se slova "rozhodčí komise" nahrazují slovy "jiného

orgánu" a slovo "také" se zrušuje.



99. V § 84 se slovo "(odpůrce)" nahrazuje slovem "(žalovaného)".



100. § 85 a 85a znějí:



"§ 85



(1) Nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní

soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v

jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech,

jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí

s úmyslem zdržovat se tam trvale.



(2) Obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech

vyplývajících z obchodních vztahů okresní soud, v jehož obvodu má místo

podnikání;^59) nemá-li místo podnikání, určuje se její obecný soud

podle odstavce 1.



(3) Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má

sídlo.^59)



(4) Obecným soudem státu je okresní soud, v jehož obvodu nastala

skutečnost, která zakládá uplatněné právo.



(5) Obecným soudem obce je okresní soud, v jehož obvodu má své území.



(6) Obecným soudem vyššího územně samosprávného celku je okresní soud,

v jehož obvodu mají sídlo jeho orgány.



§ 85a



Je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní

příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným

krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.".



101. V § 86 odstavec 1 zní:



"(1) Jestliže žalovaný, který je občanem České republiky, nemá obecný

soud anebo nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v

jehož obvodu měl v České republice poslední známé bydliště.".



102. V § 86 odstavec 3 zní:



"(3) Proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení)

i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její podnik nebo

organizační složka jejího podniku.".



103. V § 87 se slovo "odpůrce" nahrazuje slovy "žalovaného, popřípadě

vedle soudu uvedeného v § 85a,".



104. V § 87 písm. a) se slovo "odpůrce" nahrazuje slovem "žalovaný".



105. V § 87 písm. c) se za slovo "složka" vkládají slova "podniku

fyzické nebo" a slovo "odpůrcem" se nahrazuje slovem "žalovanou".



106. V § 87 písm. e) se slova "směnky nebo šeku" nahrazují slovy

"směnky, šeku nebo jiného cenného papíru".



107. V § 88 se slova "soudu odpůrce" nahrazují slovy "soudu, popřípadě

namísto soudu uvedeného v § 85a,".



108. V § 88 písm. a) se slovo "odpůrce" nahrazuje slovem "žalovaného" a

slovo "navrhovatele" se nahrazuje slovem "žalobce".



109. V § 88 písm. b) se slova "bezpodílového spoluvlastnictví"

nahrazují slovy "společného jmění".



110. V § 88 písm. c) se za slovo "nezletilé," vkládají slova "o určení,

zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení,".



111. V § 88 písm. d) se slovo "občana" nahrazuje slovy "fyzické osoby",

slovo "jeho" se nahrazuje slovem "její" a slova "tento občan" se

nahrazují slovy "tato fyzická osoba".



112. V § 88 se písmeno g) zrušuje.



Dosavadní písmena h) až n) se označují jako písmena g) až m).



113. V § 88 písm. ch) se za slovo "výši" vkládá čárka a slovo

"skupině".



114. V § 88 písm. i) se za slovo "vyvolané," vkládají slova "ledaže jde

o vypořádání společného jmění nebo jiného majetku manželů,".



115. V § 88 písm. j) se slovo "odpůrce" nahrazuje slovem "žalovaného".



116. V § 88 písm. m) se slova "tuzemským peněžním ústavem" nahrazují

slovy "tuzemskou bankou" a slova "tento peněžní ústav" se nahrazují

slovy "tato banka".



117. V § 88 se tečka na konci písmena m) nahrazuje středníkem a

doplňuje se písmeno n), které zní:



"n) u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a.".



118. V § 89 se slovo "odpůrce" nahrazuje slovem "žalovaného".



119. V § 89a se věta druhá zrušuje a ve větě třetí se slova "návrhu na

zahájení řízení" nahrazují slovy "žalobě (návrhu na zahájení řízení)".



120. § 90 včetně nadpisu zní:



"Účastníci



§ 90



Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.".



121. V § 91 odst. 1 se slova "navrhovatelů nebo odpůrců" nahrazují

slovy "žalobců nebo žalovaných".



122. V § 91 odst. 2 se za slovo "zpět" vkládá čárka a slova "k uznání

nároku".



123. Za § 91 se vkládá nový § 91a, který zní:



"§ 91a



Kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž

probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení

tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.".



124. V § 92 odst. 1 větě první se slovo "účastníka" nahrazuje slovem

"žalobce" a ve větě druhé se slovo "navrhovatele" nahrazuje slovem

"žalobce".



125. V § 92 odst. 2 věta první zní:



"Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby

žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil

někdo jiný.". Ve větě druhé se slovo "navrhovatel" nahrazuje slovem

"žalobce".



126. V § 92 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v §

107a.".



127. V § 93 odst. 1 se slova "navrhovatele nebo odpůrce" nahrazují

slovy "žalobce nebo žalovaného".



128. V § 94 odst. 1 větě první se slova "i ti" nahrazují slovy

"navrhovatel a ti" a ve větě druhé se za slovo "manželství" vkládají

slova "nebo o určení, zda tu manželství je či není".



129. V § 94 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



"(2) Účastníky řízení jsou také navrhovatel a ti, které zákon za

účastníky označuje.".



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



130. V § 94 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech

se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí.".



131. V § 95 odst. 1 se slovo "Navrhovatel" nahrazuje slovy "Žalobce

(navrhovatel)".



132. § 96 zní:



"§ 96



(1) Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho

zahájení, a to zčásti nebo zcela.



(2) Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu

zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až

po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní

moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení

rozhodnutí.



(3) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů

nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li

dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v

řízení.



(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve,

než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod,

neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není.



(5) Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o

věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není

účinné.".



133. V § 97 odst. 1 se slovo "Odpůrce" nahrazuje slovem "Žalovaný" a

slovo "navrhovateli" se nahrazuje slovem "žalobci".



134. V § 98 se slovo "odpůrce" nahrazuje slovem "žalovaného", slovo

"navrhovateli" se nahrazuje slovem "žalobci" a slovo "navrhovatel" se

nahrazuje slovem "žalobce".



135. V § 100 odst. 1 větě druhé se slova "a aby řízení působilo

výchovně" zrušují.



136. V § 100 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno

formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor

ve věci. Názor nezletilého dítěte soud zjistí buď prostřednictvím jeho

zástupce nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo

výslechem dítěte; výslech lze provést i bez přítomnosti rodičů nebo

jiných osob zodpovědných za výchovu dítěte. K názoru dítěte soud

přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.".



137. V § 101 odstavce 1 a 2 znějí:



"(1) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni

zejména



a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti;

neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení

řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,



b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti

uložené jim zákonem nebo soudem,



c) dbát pokynů soudu.



(2) Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou

účastníci nečinní.".



138. V § 101 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:



"(3) Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas

nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a

rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu

spisu a z provedených důkazů.".



Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.



139. § 102 zní:



"§ 102



(1) Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků

nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení

posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné

opatření.



(2) Po zahájení řízení může soud i bez návrhu zajistit důkaz, je-li

obava, že později jej nebude možné provést vůbec nebo jen s velkými

obtížemi.



(3) Ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo

zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu

nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75 odst. 1, 3, 4 a 5, § 75a, 76, §

77 odst. 1 písm. b), c) a d), § 77 odst. 2 a 3 a § 78 odst. 3 zde platí

obdobně.".



140. V § 103 se slova "jednat ve věci" nahrazují slovy "rozhodnout ve

věci samé".



141. V § 104 odst. 1 se slova "návrhu na zahájení řízení" nahrazují

slovy "žaloby (návrhu na zahájení řízení)".



142. V § 104 odst. 2 větě druhé se slova "vydat rozhodnutí, kterým se

řízení končí" nahrazují slovy "rozhodnout o věci samé".



143. § 104a zní:



"§ 104a



(1) Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.



(2) Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný,

předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu,

jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních,

krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání

a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc

podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu.

Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným

důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy

jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li

sám věcně příslušný.



(3) Bylo-li řízení zahájeno u vrchního soudu a má-li za to, že není

věcně příslušný, vrchní soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a

rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni. To neplatí, dospěje-li

vrchní soud k závěru, že věc patří do věcné příslušnosti Nejvyššího

soudu; v takovém případě věc předloží se zprávou o tom Nejvyššímu

soudu. Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti

vyjádřit.



(4) Bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc

Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne,

které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním

stupni, není-li sám věcně příslušný.



(5) Obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek

věcné příslušnosti soudu účastník řízení.



(6) V usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci

jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení

zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu

řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno.



(7) Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou

účastníci řízení a soudy vázáni.".



144. V § 105 odst. 1 se za větu první vkládá nová věta, která zní:



"Rozhodl-li soud o věci samé bez jednání, zkoumá místní příslušnost jen

před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz.". Na

konci odstavce 1 se doplňuje tato věta: "Při zkoumání místní

příslušnosti se nepřihlíží k jednáním a k úkonům provedeným před věcně

nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným

soudem.".



145. V § 105 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní

příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak

námitku usnesením zamítne.".



146. V § 106 odst. 1 se slovo "odpůrce" nahrazuje slovem "žalovaného".



147. § 107 včetně nadpisu zní:



"Překážky postupu řízení



§ 107



(1) Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být

účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí

soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v

řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v

řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.



(2) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a

umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem,

nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle

výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení

jde.



(3) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a

umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním

nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické

osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po

zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.



(4) Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení,

musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.



(5) Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Řízení zastaví soud zejména tehdy, zemře-li manžel před pravomocným

skončením řízení o rozvod, o neplatnost manželství nebo o určení, zda

tu manželství je nebo není, pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení

pokračovalo; bylo-li již o věci rozhodnuto, soud současně toto

rozhodnutí zruší.".



148. Za § 107 se vkládá nový § 107a, který zní:



"§ 107a



(1) Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní

skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva

nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než

soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti

vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v

případech uvedených v § 107.



(2) Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení

řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím

souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo

toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky

spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.



(3) Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně.".



149. V § 109 odst. 1 písm. a) se slova "plnou mocí pro celé řízení"

nahrazují slovy "procesní plnou mocí".



150. V § 109 odst. 1 písm. b) větě první se za slovem "řešit" tečka

nahrazuje středníkem a věty druhá a třetí se zrušují.



151. V § 109 odst. 1 se doplňuje písmeno c), které zní:



"c) dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo

rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu

s ústavním zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, která má přednost před

zákonem,33a) a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto

zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení.".



152. V § 110 se za slovo "jednání" vkládají slova "anebo jestliže to

alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí

omluvy k jednání".



153. Za § 113 se vkládá nový § 113a, který zní:



"§ 113a



S řízením o určení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní

společnosti nebo členské schůze družstva je spojeno řízení o náhradu

škody, která vznikla z tohoto neplatného usnesení.".



154. § 114 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 63) zní:



"Příprava jednání



§ 114



(1) Po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou

splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě

(návrhu na zahájení řízení).



(2) Zastaví-li soud řízení proto, že je tu takový nedostatek podmínky

řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1), nebo že se nedostatek

podmínky řízení nepodařilo odstranit (§ 104 odst. 2), popřípadě z

jiných důvodů stanovených zákonem,^63) anebo odmítne-li návrh (§ 43

odst. 2), je tím řízení skončeno.



63) Například § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve

znění zákona č. 271/1992 Sb.".



155. Za § 114 se vkládají nové § 114a a 114b, které znějí:



"§ 114a



(1) Nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2, připraví předseda senátu

jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném

jednání.



(2) Za tím účelem předseda senátu



a) žalovaného, popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na

zahájení řízení, vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřili a aby soudu

předložili listinné důkazy, jichž se dovolávají, ledaže se takový

postup jeví s ohledem na povahu věci neúčelným;



b) zpravidla se předběžně pokusí o smírné vyřízení věci;



c) zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, a

jestliže je to účelné, může provést důkaz prostřednictvím dožádaného

soudu;



d) činí jiná vhodná opatření.



§ 114b



(1) Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda

senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99

odst. 1 a 2), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst. 2, místo výzvy

podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas

vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil

a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření

vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k

vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě

označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí

lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení.



(2) Usnesení podle odstavce 1 může být vydáno, i když soud rozhodl o

věci platebním rozkazem. Lhůtu k podání vyjádření v tomto případě soud

určí až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu.



(3) Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po prvním

jednání ve věci.



(4) Usnesení podle odstavců 1 a 2 musí být žalovanému doručeno do

vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Usnesení nesmí být

žalovanému doručeno dříve než žaloba.



(5) Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle

odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký

vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu

žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být

poučen.".



156. V § 115 odst. 2 se slovo "pět" nahrazuje slovy "deset dnů a ve

věcech uvedených v § 118b nejméně třicet".



157. Za § 115 se vkládá nový § 115a, který zní:



"§ 115a



K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci

lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů

a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s

rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech

uvedených v § 120 odst. 2.".



158. V § 116 odstavec 2 zní:



"(2) Veřejnost může být pro celé jednání nebo pro jeho část vyloučena,

jen kdyby veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných

skutečností chráněných zvláštním zákonem,56) obchodní tajemství,

důležitý zájem účastníků nebo mravnost.".



159. V § 116 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:



"(3) Jestliže byla veřejnost vyloučena, soud může povolit jednotlivým

fyzickým osobám, aby byly při jednání nebo jeho části přítomny;

současně je poučí, že jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se

při jednání o utajovaných skutečnostech, obchodním tajemství nebo

zájmech účastníků dozvěděly.".



Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.



160. V § 116 odst. 4 se slovo "občanům" nahrazuje slovy "fyzickým

osobám".



161. § 117 a 118 znějí:



"§ 117



(1) Předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá

slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění

účelu jednání, a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání

probíhalo důstojně a nerušeně a aby věc mohla být úplně, spravedlivě a

bez průtahů projednána.



(2) Ve věcech příslušejících senátu mohou jednotlivé úkony při

dokazování provádět se souhlasem předsedy také členové senátu.



(3) Kdo ve věcech příslušejících senátu nesouhlasí s opatřením předsedy

senátu, které učinil při jednání, může žádat, aby rozhodl senát.



§ 118



(1) Po zahájení jednání předseda senátu vyzve žalobce (navrhovatele),

aby přednesl žalobu (návrh na zahájení řízení) nebo sdělil její obsah,

a žalovaného (ostatní účastníky řízení), aby přednesl nebo sdělil obsah

podaných písemných vyjádření ve věci; podání nepřítomných účastníků

přečte nebo sdělí jejich obsah předseda senátu. Žalovaného (jiného

účastníka), který dosud neučinil písemné podání, předseda senátu vyzve,

aby se ve věci vyjádřil. Je-li to potřebné, předseda senátu účastníka

též vyzve, aby svá tvrzení doplnil a aby navrhl k prokázání svých

tvrzení důkazy.



(2) Po provedení úkonů podle odstavce 1 předseda senátu sdělí výsledky

přípravy jednání.



(3) Nestanoví-li zákon jinak, určuje další průběh jednání předseda

senátu podle okolností případu.".



162. Za § 118 se vkládají nové § 118a až 118c, které znějí:



"§ 118a



(1) Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny

rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej

vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a

jaké by byly následky nesplnění této výzvy.



(2) Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce

posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka,

aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností;

postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.



(3) Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud

nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení,

vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej

o následcích nesplnění této výzvy.



(4) Při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o

jiných jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li

účastník zastoupen advokátem nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění

stanoveného zvláštními předpisy.^57)



§ 118b



(1) Ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, ve věcech

ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody

projevu, slova a tisku, popřípadě ochrany práv třetích osob podle

právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, ve sporech

vyvolaných konkursem a vyrovnáním, o základu věci ve sporech o ochranu

hospodářské soutěže, o základu věci ve sporech o ochranu práv

porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, o základu věci

ve sporech z porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství a v

dalších případech stanovených zákonem mohou účastníci uvést rozhodné

skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději

do skončení prvního jednání, které se v nich konalo; k později uvedeným

skutečnostem a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o skutečnosti

nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních

prostředků, které nastaly (vznikly) po prvním jednání nebo které

účastník nemohl bez své viny včas uvést.



(2) O povinnostech podle odstavce 1 a o následcích nesplnění těchto

povinností musí být účastníci poučeni v předvolání k prvnímu jednání ve

věci.



§ 118c



(1) Dochází-li v projednání věci k průtahům proto, že účastník je

nečinný nebo že přes výzvy soudu nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti

nebo neoznačil potřebné důkazy, může soud, je-li to účelné a nejde-li o

věci uvedené v § 120 odst. 2, na návrh jiného účastníka usnesením

rozhodnout, že ve věci lze uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a

označit důkazy k jejich prokázání nejpozději ve lhůtě, kterou určí, a

že k později uvedeným skutečnostem a důkazům nebude přihlíženo; lhůta

nesmí být kratší než 15 dnů od doručení usnesení.



(2) Po lhůtě určené soudem mohou účastníci uvést další skutečnosti nebo

označit důkazy, jen jestliže jimi má být zpochybněna věrohodnost

provedených důkazních prostředků nebo jestliže účastník byl vyzván k

doplnění vylíčení rozhodných skutečností podle § 118a odst. 2, jakož i

skutečnosti a důkazy, které nastaly (vznikly) po uplynutí lhůty nebo

které účastník nemohl bez své viny včas uvést.



(3) Usnesení podle odstavce 1 se účastníkům doručuje do vlastních

rukou.".



163. V § 119 odst. 1 věta druhá zní:



"Nebrání-li tomu okolnosti případu, oznámí předseda senátu při odročení

jednání den, kdy se bude konat další jednání; ustanovení § 115a zde

platí obdobně.".



164. V § 119 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



"(2) K dalšímu jednání musí být účastníci předvoláni zpravidla nejméně

pět dnů předem.".



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



165. V § 119 odstavec 3 zní:



"(3) Došlo-li ke změně v obsazení soudu, předseda senátu na začátku

dalšího jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů.".



166. Za § 119 se vkládá nový § 119a, který zní:



"§ 119a



(1) Před skončením jednání je předseda senátu povinen, s výjimkou věcí

uvedených v § 120 odst. 2, účastníky přítomné při jednání poučit, že

všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny

dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné

skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v

§ 205a. Ustanovení § 118b, 118c a § 175 odst. 4 část první věty za

středníkem tím nejsou dotčena.



(2) Jestliže účastníci ani po poučení podle odstavce 1 nové skutečnosti

a důkazy neuvedou, jestliže nové skutečnosti a důkazy byly uplatněny v

rozporu s § 118b, 118c nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem

nebo jestliže soud rozhodl, že navrhované důkazy neprovede, předseda

senátu účastníky vyzve, aby shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k

dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci.".



167. V § 120 odst. 2 se slovo "otcovství," nahrazuje slovy

"rodičovství, v řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k

jeho osvojení," a za slovo "rejstříku," se vkládají slova "v řízení o

přivolení k výpovědi z nájmu bytu,".



168. § 124 zní:



"§ 124



Dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat

mlčenlivost o utajovaných skutečnostech chráněných zvláštním

zákonem^56) a jiná zákonem stanovená nebo státem uznávaná povinnost

mlčenlivosti. V těchto případech lze provést výslech jen tehdy,

jestliže vyslýchaného zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný orgán

nebo ten, v jehož zájmu má tuto povinnost; přiměřeně to platí i tam,

kde se provádí důkaz jinak než výslechem.".



169. V § 125 se za slovo "orgánů" vkládá čárka a slovo "fyzických" a

před slovo "listiny" se vkládají slova "notářské zápisy a jiné".



170. V § 126 odst. 1 větě první se slova "Každý občan je povinen"

nahrazují slovy "Každá fyzická osoba, která není účastníkem řízení, je

povinna" a ve větě třetí se slovo "způsobil" nahrazuje slovem

"způsobila".



171. V § 126 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) Fyzická osoba, která je statutárním orgánem právnické osoby

(členem tohoto orgánu), může být vyslechnuta v řízení, jehož účastníkem

je tato právnická osoba, jen podle § 131.".



172. V § 128 věta třetí zní: "Odmítnout soudu sdělit tyto skutečnosti

může jen ten, kdo by tak mohl učinit jako svědek podle § 126 odst. 1.".



173. V § 131 odstavec 1 zní:



"(1) Důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou

skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník,

který má být vyslechnut; to neplatí v řízeních uvedených v § 120 odst.

2 a v řízení o rozvod manželství.".



174. V § 131 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



"(2) Nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastníci

povinni dostavit se k výslechu. Při svém výslechu mají vypovědět pravdu

a nic nezamlčovat; o tom musí být poučeni.".



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



175. Za § 133 se vkládá nový § 133a, který zní:



"§ 133a



Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo

diskriminován na základě svého pohlaví, má soud ve věcech pracovních za

prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.".



176. V § 137 se slova " , je-li zástupcem advokát nebo komerční

právník" zrušují.



177. V § 137 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se

odstavec 2, který zní:



"(2) Odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem

advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními

předpisy.^57)".



178. V § 139 odst. 2 větě první se za slovo "posudek" vkládají slova

"nebo proveden tlumočnický úkon" a do závorky se za slovo "znalečné"

vkládají slova "a tlumočné". Věta druhá zní: "Zvláštní předpisy

stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí.".



179. V § 139 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) O právech podle odstavců 1 až 3 rozhoduje předseda senátu.".



180. V § 140 odst. 1 větě druhé se tečka nahrazuje středníkem a na

konci věty se doplňují tato slova: "nelze-li poměr účastenství určit,

platí je rovným dílem.".



181. V § 140 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta:



"Účastníci uvedení v § 91 odst. 2 platí společné náklady společně a

nerozdílně.".



182. V § 140 odst. 2 se v části věty za středníkem slova "jestliže je

to důvodné, poskytne soud" nahrazují slovy "v odůvodněných případech

stát poskytne".



183. V § 141 odst. 1 se slovo "Soud" nahrazuje slovy "Předseda senátu".



184. V § 141 odst. 2 se za slovo "mateřštině" vkládají slova "nebo se

dorozumívá znakovou řečí".



185. V § 142 odst. 1 se věta druhá zrušuje.



186. V § 142 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) V řízení zahájeném na návrh nejvyššího státního zástupce nebo

státního zastupitelství podle zvláštních předpisů58) přizná soud

žalovanému za podmínek uvedených v odstavcích 1 až 3 náhradu těchto

nákladů proti státu.".



187. V § 143 se slovo "Odpůrce" nahrazuje slovem "Žalovaný" a slovo

"navrhovateli" se nahrazuje slovem "žalobci".



188. V § 146 odst. 1 se na konci písmena a) doplňují tato slova: "to

neplatí, odůvodňují-li okolnosti případu přiznání náhrady nákladů

řízení;".



189. V § 146 odst. 2 věta druhá zní:



"Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět

návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení

žalovaný (jiný účastník řízení).".



190. V § 146 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je

žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich

náklady.".



191. V § 147 odst. 2 a v § 148 odst. 2 se za slovo "znalcům" vkládá

čárka a slovo "tlumočníkům".



192. V § 149 odst. 2 se věta druhá včetně poznámky pod čarou č. 34)

zrušuje.



193. V § 149 odst. 3 se slova "komerční právník v rozsahu svého

oprávnění stanoveného zvláštními předpisy" nahrazují slovy "notář v

rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy^57)".



194. § 151 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 64) zní:



"Rozhodnutí o nákladech řízení



§ 151



(1) O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v

rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle

§ 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to

zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.



(2) Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za

zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného

zvláštním právním předpisem^57) podle sazeb stanovených paušálně pro

řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o

přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 nebo odůvodňují-li to

okolnosti případu, postupuje podle ustanovení zvláštního právního

předpisu o mimosmluvní odměně.^64) Náhradu mzdy (platu) a náhradu

hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Jinak

soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.



(3) Určit výši nákladů může předseda senátu až v písemném vyhotovení

rozhodnutí.



(4) I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným

usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž

byla náhrada nákladů řízení přiznána.



64) § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a

náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).".



195. V § 151a se slovo "zpravidla" zrušuje.



196. V § 153 odst. 2 se za slovo "přisoudit" vkládají slova "něco

jiného nebo".



197. V § 153a se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:



"(3) Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že

žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b

odst. 5).



(4) Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.".



198. V § 153b odst. 1 se slova "Zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně

doručeno předvolání nejméně 5 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat

(§ 47)" nahrazují slovy "Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně

doručeny do jeho vlastních rukou (§ 45a) žaloba a předvolání k jednání

nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v § 118b nejméně třicet dnů

přede dnem, kdy se jednání má konat" a slova "bylo ve věci nařízeno" se

nahrazují slovy "se ve věci konalo".



199. V § 153b odst. 2 se za slovo "žalovaných," vkládají slova "kteří

mají takové společné povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na

všechny (§ 91 odst. 2),".



200. V § 153b odst. 5 se slova "soud prvního stupně návrhu na zrušení

svého rozsudku vyhověl, platí, že odvolání bylo vzato zpět" nahrazují

slovy "návrhu na zrušení rozsudku bylo pravomocným usnesením vyhověno,

k odvolání se nepřihlíží".



201. V § 155 odst. 1 větě druhé se slova "řízení, pokud se o ní

nerozhoduje samostatně" nahrazují slovy "řízení; rozhodne-li jen o

základu náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném usnesení".



202. V § 155 odstavec 2 včetně poznámek pod čarou č. 65), 66) a 67)

zní:



"(2) Výrok rozsudku o plnění v penězích může být vyjádřen v cizí měně,

neodporuje-li to okolnostem případu a jestliže



a) plnění vychází z právního úkonu, v němž je vyjádřeno v cizí měně,

žalobce (navrhovatel) požaduje plnění v cizí měně a devizové

předpisy^65) umožňují tuzemci,^66) který má plnit, plnění v navrhované

cizí měně poskytnout bez zvláštního povolení, nebo



b) některý z účastníků je cizozemcem.^67)



65) Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon.



66) § 1 písm. b) zákona č. 219/1995 Sb.



67) § 1 písm. c) zákona č. 219/1995 Sb.".



203. V § 155 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Nejsou-li splněny předpoklady pro přiznání plnění v cizí měně

uvedené v odstavci 2, soud stanoví i bez návrhu plnění v měně České

republiky.".



204. V § 156 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta:



"Po vyhlášení předseda senátu zpravidla účastníky vyzve, aby se

vyjádřili, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozsudku.".



205. V § 156 odst. 2 větě druhé se za text "§ 119 odst. 2" vkládá text

"a 3" a slovo "nepoužije" se nahrazuje slovem "nepoužijí".



206. § 157 zní:



"§ 157



(1) Není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení rozsudku se po

slovech "Jménem republiky" uvede označení soudu, jména a příjmení

soudců a přísedících, přesné označení účastníků a jejich zástupců,

účast státního zastupitelství, označení projednávané věci, znění

výroku, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek

nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a

místu k jeho podání, poučení o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo

vyhlášení. Je-li to možné, uvede se v označení účastníků též jejich

datum narození (identifikační číslo).



(2) Není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede,

čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve

věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží,

které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel

svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil,

proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a

jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat

skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby

odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.



(3) V odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede

soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl

rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.



(4) V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo

proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede

pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní

posouzení věci; to neplatí ve správním soudnictví.".



207. V § 158 odst. 1 se za slova "rozhodl-li samosoudce, jiný" vkládají

slova "předsedou soudu".



208. V § 158 odst. 2 větě první se čárka za slovem "rukou" nahrazuje

tečkou a zbývající část odstavce se zrušuje.



209. V § 158 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:



"(3) Jestliže se účastníci vzdali odvolání po skončení jednání, které

rozsudku předcházelo, doručí se zpravidla stejnopis rozsudku při

skončení jednání.



(4) Jestliže stejnopis rozsudku nebyl doručen podle odstavce 3, je

třeba jej účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě

třiceti dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto

lhůtu prodloužit až o dalších šedesát dnů.".



210. V § 159 odstavec 2 zní:



"(2) Výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky a pro všechny

orgány; pro jiné osoby než účastníky je závazný jen v případech

stanovených zákonem a v rozsahu v něm uvedeném. Výrok pravomocného

rozsudku o osobním stavu je závazný pro každého.".



211. V § 159 odst. 3 se za slovo "být" vkládají slova "tatáž věc v

rozsahu závaznosti výroku rozsudku".



212. V § 160 odst. 1 se za slova "právní moci rozsudku" vkládají slova

"nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci

rozsudku".



213. V § 160 odstavec 3 zní:



"(3) Uložil-li soud pravomocným rozsudkem povinnost vyklidit byt až po

zajištění přiměřeného náhradního bytu, náhradního bytu, náhradního

ubytování nebo přístřeší, běží lhůta k vyklizení bytu až ode dne

zajištění stanovené bytové náhrady nebo přístřeší.".



214. V § 160 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) U rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od

jejich doručení tomu, kdo má plnit.".



215. V § 162 se odstavec 1 zrušuje.



Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 1 a 2.



216. V § 163 odst. 1 věta druhá zní:



"Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy

došlo ke změně poměrů.".



217. V § 163 odst. 2 se slova "o omezení rodičovských práv" nahrazují

slovy "o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo o

pozastavení jejího výkonu".



218. § 164 zní:



"§ 164



Předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a

v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku

rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech

rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům;

jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku

na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.".



219. V § 165 odst. 3 věta první zní:



"O opravě důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících

senátu tak učiní předseda senátu.".



220. V § 166 odst. 2 věta první zní:



"Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí

obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením.".



221. V § 167 odst. 1 větě druhé se za slova "přerušení řízení,"

vkládají slova "o odmítnutí návrhu,".



222. V § 169 odstavec 1 zní:



"(1) Není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení usnesení se uvede,

který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení

účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom,

zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu

řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo

vydání usnesení.".



223. V § 169 odst. 2 se za slova "vedení řízení," vkládají slova "anebo

usnesení podle § 104a".



224. V § 169 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) Pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí

obdobně § 157 odst. 2 a 4.".



225. § 172 včetně nadpisu zní:



"Platební rozkaz



§ 172



(1) Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného

vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení

peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených

žalobcem. V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od

doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a

náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který

platební rozkaz vydal.



(2) Platební rozkaz nelze vydat,



a) jde-li o věc, ve které má jednat a rozhodovat senát;



b) není-li znám pobyt žalovaného;



c) má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny.



(3) Nevydá-li soud platební rozkaz, nařídí jednání.".



226. V § 173 odst. 1 se slovo "odpůrci" nahrazuje slovem "žalovanému".



227. V § 173 odst. 2 se slova "z odpůrců" nahrazují slovy "ze

žalovaných".



228. V § 173 odst. 2, § 174 odst. 3, § 263 odst. 2, § 264 odst. 1, §

265 odst. 1, § 266 odst. 1 a 2, § 269 odst. 1, § 270 odst. 1, § 273a

odst. 1, § 290 odst. 2, § 291 odst. 1, § 316 odst. 2, § 328a odst. 1, §

330 odst. 3 větě čtvrté, § 345 odst. 1, § 347 odst. 1, § 348 odst. 3, §

349 odst. 1 větě první a § 349 odst. 2 se slova "předseda senátu"

nahrazují slovem "soud".



229. V § 174 odst. 2 se slova "z odpůrců" nahrazují slovy "ze

žalovaných" a slova "předseda senátu" se nahrazují slovem "soud".



230. V § 174 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) Při opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných

nesprávností v platebním rozkazu se postupuje podle § 164.".



231. V § 175 odst. 1 se slovo "navrhovatel" nahrazuje slovem "žalobce",

slova "předseda senátu krajského soudu činného v obchodních věcech" se

nahrazují slovem "soud", slovo "odpůrci" se nahrazuje slovem

"žalovanému", slovo "odpůrce" se nahrazuje slovem "žalovaného" a slova

"předseda senátu" se nahrazují slovem "soud".



232. V § 175 odst. 2 se slova "se použije" nahrazují slovy "a § 174

odst. 4 se použijí".



233. V § 175 odst. 3 se slovo "odpůrce" nahrazuje slovem "žalovaný" a

slova "předseda senátu" se nahrazují slovem "soud".



234. V § 175 odst. 4 se slovo "odpůrce" nahrazuje slovem "žalovaný" a

slova "předseda senátu" se nahrazují slovem "soud".



235. V § 175 odst. 5 se slovo "odpůrce" nahrazuje slovem "žalovaný".



236. V § 175b větě třetí se text "odst. 2" zrušuje.



237. § 175c zní:



"§ 175c



Soud zjistí, zda je v evidenci závětí vedené podle zvláštních předpisů

evidována závěť zůstavitele, listina o vydědění nebo listina o odvolání

těchto úkonů (dále jen "závěť"), a u kterého notáře nebo soudu je

uložena.".



238. V § 175h se na konci odstavce 3 zrušuje tečka a doplňují se slova

"a není třeba je doručovat.".



239. V § 175k odst. 2 se slova "o smír" nahrazují slovy "o odstranění

sporu dohodou účastníků".



240. V § 175k odst. 3 se v části věty za středníkem slova "při výpočtu

čistého majetku" nahrazují slovy "při určení obvyklé ceny majetku, výše

dluhů a čisté hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho předlužení,".



241. V § 175l odst. 1 a 2 se slova "v bezpodílovém spoluvlastnictví"

nahrazují slovy "ve společném jmění" a v odstavci 1 se slova "obecné

ceně" nahrazují slovy "obvyklé ceně".



242. V § 175o odst. 1 se slova "obecnou cenu" nahrazují slovy "obvyklou

cenu".



243. V § 175s větě třetí se slovo "ústavy" nahrazuje slovy "banky nebo

jiné osoby".



244. V § 175t odstavec 1 zní:



"(1) Je-li dědictví předluženo a nedojde-li k dohodě podle § 175p, soud

na návrh usnesením nařídí likvidaci dědictví; stejně soud postupuje,

jestliže stát navrhl likvidaci dědictví proto, že věřitel odmítl

přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví. O nařízení likvidace

dědictví může soud rozhodnout i bez návrhu.".



245. V § 175v odstavce 2 a 3 včetně poznámek pod čarou č. 68) a 69)

znějí:



"(2) Z výtěžku uhradí soud postupně pohledávky podle těchto skupin:



a) pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti se

zpeněžením majetku,



b) pohledávky nákladů zůstavitelovy nemoci a přiměřených nákladů jeho

pohřbu,



c) pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem, převodem

práva^68) nebo postoupením pohledávky,^69)



d) pohledávky nedoplatků výživného,



e) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní

pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní

politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmena c),



f) ostatní pohledávky.



(3) Nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny,

uspokojí se poměrně; ve skupině c) se však pohledávky uspokojují podle

jejich pořadí, přičemž pohledávky zajištěné zadržovacím právem se

uhradí před ostatními pohledávkami. Pro pořadí je rozhodující den, kdy

právo zajišťující pohledávku vzniklo.



68) § 553 občanského zákoníku.



69) § 554 občanského zákoníku.".



246. V § 175y odst. 1 se za slova "podle § 175k odst. 3" vkládají slova

"nebo podle § 175l odst. 1 věty druhé".



247. V § 175zb se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Odnětím věci zaniká právo notáře na odměnu za dosud jím provedené

úkony.".



248. V § 175zd se v odstavci 1 na konci věty druhé zrušuje tečka a

doplňují se slova "nebo potřebné úkony provést sám.".



249. V § 175zd se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta:



"Pokyny soudu jsou pro notáře závazné.".



250. V § 176 odst. 1 větě první se za slovo "rodičů" vkládá čárka a

slova "prarodičů a sourozenců".



251. V § 177 odst. 2 věta druhá zní:



"Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením

nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení

příslušnosti nebyla již rozhodnuta odvolacím soudem, svému nadřízenému

soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost

přenesl.".



252. V § 178 odst. 1 se slovo "opatrovníky" nahrazuje slovem

"poručníky" a slovo "občanů" se nahrazuje slovem "fyzických".



253. V § 178 odst. 2 se věta druhá zrušuje.



254. V § 179 se slova "učinil zákonný zástupce" nahrazují slovy "byl

učiněn".



255. V § 180 odst. 1 se slovo "opatrovník" nahrazuje slovem "poručník".



256. V § 180 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 70) zní:



"(2) Soud dohlíží na správu majetku nezletilého vykonávanou poručníkem

nebo opatrovníkem; postupuje při tom podle zvláštního předpisu.^70)



70) § 37b, 78 a následující zákona č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších

předpisů.".



257. V § 180 se odstavec 3 zrušuje.



258. Za § 180 se vkládají nové § 180a a 180b, které včetně nadpisu a

poznámky pod čarou č. 71) znějí:



"Řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení



§ 180a



(1) Účastníky řízení jsou dítě a jeho rodiče, jsou-li jeho zákonnými

zástupci; rodič dítěte, který je nezletilý, je účastníkem řízení, i

když není zákonným zástupcem dítěte.



(2) Nezletilý rodič dítěte má v tomto řízení procesní způsobilost.

Ustanovení § 23 lze použít jen tehdy, nedosáhl-li rodič věku 16 let.



(3) Zvláštní zákon stanoví, kdo je oprávněn podat návrh na zahájení

tohoto řízení a z jakých důvodů souhlas rodičů k osvojení dítěte není

potřebný.^71)



§ 180b



(1) Pravomocný rozsudek, kterým bylo určeno, že k osvojení dítěte není

třeba souhlasu rodičů, soud na návrh zruší, změní-li se poměry. Návrh

lze podat nejdříve po uplynutí jednoho roku od právní moci rozsudku.



(2) Ustanovení odstavce 1 věty první neplatí, bylo-li dítě již

osvojeno, nebo bylo-li zahájeno řízení o jeho osvojení, nebo bylo-li

dítě svěřeno do péče budoucího osvojitele, anebo bylo-li zahájeno

řízení o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele.



71) § 68 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.".



259. V § 181 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta:



"Ustanovení § 180a odst. 2 zde platí obdobně.".



260. V § 181 odstavec 2 zní:



"(2) Rodiče osvojovaného dítěte nejsou účastníky řízení o osvojení

tehdy, jestliže



a) jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, nebo



b) byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům, popřípadě byli v této

způsobilosti omezeni, nebo



c) dali souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům,38)

anebo



d) soud pravomocně rozhodl, že k osvojení dítěte není třeba jejich

souhlasu.".



Dosavadní poznámka pod čarou č. 37) se zrušuje.



261. V § 181 se odstavec 3 zrušuje.



Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.



262. V § 182 odst. 1 věta první včetně poznámky pod čarou č. 72) zní:



"Osvojované dítě soud vyslechne, jen jestliže je k osvojení třeba jeho

souhlasu.^72)



72) § 67 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění zákona č. 91/1998

Sb.".



263. § 183 se zrušuje.



264. § 185b zní:



"§ 185b



Účastníkem řízení je složitel. Po právní moci usnesení o přijetí do

úschovy je účastníkem řízení také ten, pro koho jsou peníze, cenné

papíry nebo jiné věci určeny, (dále jen "příjemce") a ten, kdo

uplatňuje právo na předmět úschovy.".



265. V § 185e se slovo "rozhodnutím" nahrazuje slovem "rozsudkem".



266. V § 188 odst. 1 se za slovo "prostředků" vkládají slova

"(návykových látek)".



267. § 193 zní:



"§ 193



(1) Soud dohlíží na správu majetku vykonávanou opatrovníkem a činí

nutná a vhodná opatření ke zjištění a zajištění tohoto majetku.



(2) Opatrovník předloží soudu po skončení zastupování závěrečný účet ze

správy majetku; soud mu může též uložit, aby mu během zastupování

podával pravidelné zprávy o své činnosti.



(3) Ustanovení § 176 až 179 a § 180 odst. 1, pokud se vztahují na

poručenství nad nezletilým, platí zde obdobně.".



268. § 200 zní:



"§ 200



Je-li jisto, že fyzická osoba zemřela, ale její smrt nelze prokázat

stanoveným způsobem, vydá soud rozhodnutí, kterým ji prohlásí za

mrtvou.".



269. § 200a až 200g včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 73), 74) a

75) znějí:



"Řízení ve věcech obchodního rejstříku



§ 200a



(1) K řízení je příslušný soud (dále jen "rejstříkový soud"), v jehož

obvodu je obecný soud fyzické nebo právnické osoby, jíž se zápis v

rejstříku týká, (dále jen "podnikatel"). Jde-li o zahraniční osobu, je

k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je umístěn její podnik nebo

jeho organizační složka.



(2) Soud, který je příslušný k řízení o zápisu podle odstavce 1, je

příslušný i k řízení o jiném zápisu, stanoví-li zvláštní předpisy, že o

těchto zápisech musí být rozhodnuto společně.



(3) Změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje místní příslušnost,

soud usnesením přenese svou příslušnost na soud nově příslušný;

nesouhlasí-li tento soud s přenesením příslušnosti, rozhodne jeho

nadřízený soud. Po právní moci usnesení o přenesení místní příslušnosti

se příslušné zápisy převedou do obchodního rejstříku nově příslušného

soudu.



§ 200b



(1) Řízení se zahajuje na návrh.



(2) Má-li být dosažena shoda mezi zápisem v obchodním rejstříku a

skutečným stavem, lze řízení zahájit i bez návrhu.



(3) Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení není účinné, má-li být zápisem

dosažena shoda mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem.



§ 200c



(1) Účastníkem řízení je podnikatel; ve věcech zápisu osob, které se

zapisují podle zvláštních předpisů do obchodního rejstříku v rámci

zápisu podnikatele, jsou účastníky řízení také tyto osoby. Ustanovení §

94 odst. 1 věty první se nepoužije.



(2) Zvláštní předpisy stanoví, kteří podnikatelé a jaké skutečnosti

jich se týkající se zapisují do obchodního rejstříku, kdo je oprávněn

návrh na zápis podat a jak musí být návrh na zápis doložen.



(3) V řízení je soud povinen učinit do 15 dnů od podání návrhu úkony

směřující k rozhodnutí věci.



§ 200d



(1) V řízení o provedení zápisu je soud povinen zkoumat, zda jsou

splněny předpoklady k provedení zápisu vyžadované právními předpisy;

ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) tím není dotčeno.



(2) O obsahu zápisu lze rozhodnout bez nařízení jednání, jestliže soud

plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo jestliže o něm lze

rozhodnout bez provádění důkazů na základě listin, jimiž se podle

zvláštních předpisů dokládají zapisované skutečnosti. Soud vždy nařídí

jednání, závisí-li rozhodnutí o zápisu na zjištění sporných skutečností

nebo provádí-li se dokazování ke zjištění, zda jsou splněny předpoklady

k provedení zápisu vyžadované právními předpisy.



(3) Soud rozhoduje o obsahu zápisu usnesením; ve výroku usnesení uvede

též den zápisu. Není-li možné rozhodnout bez nařízení jednání o celém

obsahu zápisu a neodporuje-li to povaze zápisu, může soud stanovit, že

o zbývající části rozhodne samostatným usnesením.



(4) Zápis do obchodního rejstříku soud provede do deseti dnů od právní

moci usnesení o obsahu zápisu. Má-li být rozhodnutím dosažena shoda se

skutečným stavem, může soud rozhodnout, že zápis bude proveden již na

základě vykonatelného usnesení.



(5) Předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu podnikateli také

tehdy, jestliže neuposlechne výzvy soudu, aby mu sdělil skutečnosti

nebo předložil listiny potřebné k rozhodnutí o obsahu zápisu podle §

200b odst. 2 nebo aby mu předložil listiny, které podle zvláštních

předpisů náleží do sbírky listin.^73) Postupuje přitom obdobně podle §

53.



§ 200e



Řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných

právnických osob



(1) Pro řízení ve věcech uvedených v § 9 odst. 3 písm. b), d), e), f) a

g) je příslušný krajský soud, u něhož je obchodní společnost, družstvo

nebo jiná právnická osoba zapsána v obchodním rejstříku, v rejstříku

obecně prospěšných společností nebo v nadačním rejstříku. Jde-li o

osobu, která se do těchto rejstříků nezapisuje, je příslušný krajský

soud, který rozhoduje v obchodních věcech, v jehož obvodu má tato osoba

svůj obecný soud.



(2) Nestanoví-li zákon, že se řízení uvedená v odstavci l zahajují jen

na návrh, lze je zahájit i bez návrhu.



(3) Účastenství ve věcech uvedených v odstavci 1 se řídí ustanovením §

94 odst. 1 větou první. Rozhoduje se usnesením.



(4) Ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání jen ve věcech uvedených

v § 9 odst. 3 písm. b), d), e) a f) a jen tehdy, jestliže se neprovádí

dokazování.



Řízení ve věcech kapitálového trhu



§ 200f



(1) Návrh ve věcech kapitálového trhu podle zvláštního zákona^74) může

podat jen Komise pro cenné papíry (dále jen "Komise").



(2) Účastníky řízení jsou Komise jako žalobce a ti, koho Komise v

návrhu označí jako žalované.



(3) K řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud žalobce.



(4) Rozhoduje se usnesením. Jednání není třeba nařizovat.



§ 200g



(1) Při rozhodování o věci soud vychází zejména z listin a dalších

důkazů, které předloží žalobce. Účastníci nemusí být vyslechnuti.



(2) O návrhu musí být soudem prvního stupně rozhodnuto nejpozději do 10

dnů od zahájení řízení. Vyzval-li soud žalobce, aby odstranil vady

podání (§ 43), běží tato lhůta znovu ode dne, kdy došlo k odstranění

vad nebo kdy marně uplynula k tomu stanovená lhůta; totéž platí,

uložil-li soud žalobci, aby mu předložil pro rozhodnutí významné

listiny nebo jiné důkazy.



(3) Usnesení, kterým bylo návrhu vyhověno, zanikne dnem, kdy bylo

příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto ve věci podle zvláštního

zákona.^75) I před uplynutím této doby soud usnesení zruší, jestliže

pominou důvody, pro které bylo návrhu vyhověno.



73) § 27a odst. 2 obchodního zákoníku.



74) § 11 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a

doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb.



75) Zákon č. 15/1998 Sb., ve znění zákona č. 30/2000 Sb.".



270. V § 200h odst. 4 věta první zní: "Soud rozhodne usnesením.".



271. V § 200i věta první zní: "Soud rozhodne usnesením.".



272. V § 200l odstavec 2 zní:



"(2) Účastníkem řízení je navrhovatel, člen zastupitelstva, jehož

osvědčení o zvolení je stížností napadeno, a příslušný volební orgán.".



273. V § 200n se odstavec 3 zrušuje.



274. V § 201 se slova "soudu prvního stupně" nahrazují slovy "okresního

soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni".



275. V § 202 odstavce 1 a 2 znějí:



"(1) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž



a) se upravuje vedení řízení;



b) byl k řízení přibrán další účastník (§ 94 odst. 3);



c) bylo zahájeno řízení bez návrhu;



d) byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité

podání doplnil nebo opravil (§ 43 odst. 1);



e) bylo prominuto zmeškání lhůty;



f) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu;



g) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3;



h) byl schválen smír;



i) bylo rozhodnuto o návrhu občana na provedení opravy nebo doplnění

voličského seznamu;



j) byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110;



k) byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil (§ 114b);



l) bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí.



(2) Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o

peněžitém plnění nepřevyšujícím 2 000 Kč, k příslušenství pohledávky se

přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro

zmeškání.".



276. § 203 až 205 včetně nadpisu znějí:



"§ 203



(1) Vedlejší účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení

vstoupil nejpozději do patnácti dnů od doručení rozhodnutí účastníku,

kterého v řízení podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není

přípustné, jestliže se jím podporovaný účastník odvolání vzdal nebo

jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.



(2) Státní zastupitelství může podat odvolání jen ve věcech uvedených v

§ 35 odst. 1 a jen tehdy, jestliže do řízení vstoupilo dříve, než

uplynula odvolací lhůta všem účastníkům řízení.



§ 204



(1) Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení

rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno

opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu

od právní moci opravného usnesení.



(2) Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po

uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným

poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání,

o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li

nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání

do tří měsíců od doručení.



(3) O prominutí zmeškání lhůty k odvolání rozhoduje soud prvního

stupně. Prominutí zmeškání lhůty k odvolání není přípustné, jde-li o

odvolání proti rozsudku, kterým bylo vysloveno, že se manželství

rozvádí, že je neplatné nebo že není; v těchto případech také neplatí

ustanovení odstavce 2 věty druhé.



Náležitosti odvolání



§ 205



(1) V odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)

uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v

čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu

(odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).



(2) Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci

samé, lze odůvodnit jen tím, že



a) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud

prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce

(přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže

místo samosoudce rozhodoval senát,



b) soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem

nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady

podle § 118b nebo § 118c, popřípadě § 175 odst. 4 části první věty za

středníkem,



c) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci,



d) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť

neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností,



e) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k

nesprávným skutkovým zjištěním,



f) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další

skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a),



g) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním

posouzení věci.



(3) Odvolatel může bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy a odvolací

důvody i po uplynutí lhůty k odvolání.



(4) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, může odvolatel měnit jen po

dobu trvání lhůty k odvolání.".



277. Za § 205 se vkládají nové § 205a a 205b, které znějí:



"§ 205a



(1) Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního

stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé

odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže



a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení

soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu;



b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za

následek nesprávné rozhodnutí ve věci;



c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž

spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně;



d) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1;



e) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního

stupně.



(2) Ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 omezení podle odstavce 1

neplatí.



§ 205b



U odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání

jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a

skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny

předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).".



278. Nad § 206 se doplňuje nadpis "Účinky odvolání".



279. V § 206 odst. 1 se za slovo "včas" vkládá slovo "přípustné".



280. V § 206 odst. 3 se slova "o její splatnosti" nahrazují slovy "o

lhůtě k plnění".



281. V § 207 odst. 1 se za slovo "vyhlášení" vkládá slovo "(vydání)".



282. § 208 a 209 včetně nadpisu znějí:



"Úkony soudu prvního stupně



§ 208



(1) Opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně

usnesením odmítne.



(2) Jako opožděné nemůže být odmítnuto odvolání, které bylo ve lhůtě

podáno u odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného soudu.

Totéž platí, bylo-li odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření

podle § 76a podáno ve lhůtě u soudu příslušného podle § 88 písm. c).



§ 209



Předseda senátu soudu prvního stupně se postará o odstranění případných

vad ve včas podaném odvolání (§ 43). Nezdaří-li se mu vady odstranit

nebo má-li za to, že odvolání je podáno tím, kdo k němu není oprávněn,

nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se

zprávou o tom odvolacímu soudu.".



283. V § 210 odstavec 1 zní:



"(1) Nejde-li o případy uvedené v § 208 nebo v § 209, doručí předseda

senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve

věci samé, ostatním účastníkům.".



284. V § 210 odst. 2 se slovo "dovolává" nahrazuje slovy "nebo jiní

účastníci dovolávají".



285. V § 210 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje středníkem a

doplňují se tato slova: "ve zprávě též uvede, že považuje odvolání za

podané ve lhůtě.".



286. V § 210a se za slova "pořádkové opatření (§ 53)" vkládá čárka a

slova "nebo usnesení o odmítnutí žaloby, popřípadě jiného návrhu na

zahájení řízení (§ 43 odst. 2, § 75a odst. 1), nebo usnesení o

odmítnutí odvolání (§ 208)".



287. Za § 211 se vkládá nový § 211a, který zní:



"§ 211a



Jiní účastníci řízení než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat

skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního

stupně, jen za podmínek uvedených v § 205a nebo tehdy, neplatí-li pro

odvolatele omezení odvolacích důvodů podle § 205a odst. 1.".



288. V § 212 se odstavce 2 až 4 zrušují a zároveň se ruší označení

odstavce 1.



289. Za § 212 se vkládá nový § 212a, který zní:



"§ 212a



(1) Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze

přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst.

2).



(2) Rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze

přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§

43 a 209) ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 žádné odvolací důvody.



(3) K novým skutečnostem nebo důkazům (§ 205a odst. 1 a § 211a)

odvolací soud smí, s výjimkou věcí uvedených v § 120 odst. 2,

přihlédnout, jen když byly uplatněny.



(4) Rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá

jen z důvodů uvedených v § 205b.



(5) Odvolací soud též přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229

odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. K jiným vadám řízení před soudem

prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci.".



290. V § 213 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke

skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v

rozporu s § 205a nebo § 211a.".



291. V § 214 odstavec 2 zní:



"(2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže



a) se odmítá odvolání;



b) se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení;



c) odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, které se podle

zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto ve

věci samé;



d) se zrušuje rozhodnutí podle § 221 odst. 1;



e) odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo

předběžné vykonatelnosti.".



292. V § 214 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Jednání není třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno

jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva

účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez

nařízení jednání souhlasí; to neplatí, jestliže odvolací soud postupuje

podle § 213.".



293. V § 216 odst. 1 se za číslovku "92" vkládá čárka a text "97 a 98".



294. V § 216 odstavec 2 zní:



"(2) V odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok.".



295. V § 216 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Není důvodem pro přerušení řízení, jestliže se účastníci nebo

některý z nich nedostaví k jednání u odvolacího soudu.".



296. V § 218 odst. 1 se písmeno a) zrušuje.



297. V § 218 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se ruší označení odstavce

1.



298. Za § 218 se vkládá nový § 218a, který zní:



"§ 218a



Nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst. 1,

ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání

pro opožděnost odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření

buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo soudu

dožádaného.".



299. V § 220 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Odvolací soud změní rozhodnutí také tehdy, jestliže schválí

smír.".



300. V § 221 odst. 1 se na konci písmena a) čárka nahrazuje středníkem

a na konci písmena se doplňují tato slova: "ustanovení § 213 odst. 3

tím nesmí být dotčeno,".



301. V § 221 odst. 1 se na konci písmena b) doplňují tato slova:

"ledaže místo samosoudce rozhodoval senát,".



302. V § 221 odst. 1 se na konci písmena d) tečka nahrazuje čárkou a

doplňuje se písmeno e), které zní:



"e) soud nepokračoval v řízení s tím, kdo je procesním nástupcem

účastníka, který po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem

řízení.".



303. V § 221 odstavec 2 zní:



"(2) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí,



a) vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo



b) postoupí věc věcně příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu,

popřípadě soudu zřízenému k projednávání a rozhodování věcí určitého

druhu, anebo



c) rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek

podmínek řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1); není-li dána

pravomoc soudů, rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož

pravomoci náleží.".



304. V § 221 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí proto, že nebyl dodržen závazný

právní názor (§ 226 odst. 1, § 235h odst. 2 věta druhá a § 243d odst.

1) nebo že v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby v dalším

řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nebo přikázat

věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, kterému je

nadřízen.".



305. Za § 221 se vkládá nový § 221a, který zní:



"§ 221a



Odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je

navrhována jeho změna, a naopak.".



306. V § 222 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje středníkem a

doplňují se tato slova: "to neplatí u rozsudku, kterým bylo vysloveno,

že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že není.".



307. V § 222 odstavec 2 zní:



"(2) Nerozhodl-li soud prvního stupně o některé části předmětu řízení,

o nákladech řízení nebo o návrhu na předběžnou vykonatelnost, odvolací

soud může ještě před rozhodnutím o odvolání nařídit, aby své rozhodnutí

doplnil (§ 166).".



308. Za § 222 se vkládá nový § 222a, který zní:



"§ 222a



(1) Vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na

zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí

návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to

neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání

nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.



(2) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů

nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v

takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.



(3) Ustanovení odstavce 2 neplatí, jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod,

neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není.".



309. V § 224 odst. 1 se za slovo "platí" vkládá slovo "přiměřeně".



310. V § 224 odst. 3 se za slovo "řízení" vkládají slova "nebo věc

postoupí věcně příslušnému soudu".



311. § 226 zní:



"§ 226



(1) Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení,

je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.



(2) Bylo-li rozhodnutí zrušeno a věc postoupena věcně příslušnému

soudu, nepoužije se v dalším řízení § 104a. Z výsledků dosavadního

řízení lze při novém projednání věci vycházet pouze z uznání žalovaného

a ze shodných skutkových tvrzení účastníků; se souhlasem účastníků lze

vycházet také z některých nebo ze všech provedených důkazů.".



312. Nadpis části čtvrté hlavy druhé zní:



"ŽALOBA NA OBNOVU ŘÍZENÍ A PRO ZMATEČNOST".



313. § 228 až 235 včetně nadpisů znějí:



"Přípustnost



§ 228



(1) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný

rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:



a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny

nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za

podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím

soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;



b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení

před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §

205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho

příznivější rozhodnutí ve věci.



(2) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné

usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce

1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí

obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání

a pravomocný rozsudek pro zmeškání.



§ 229



(1) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné

rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo

řízení skončeno, jestliže



a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,



b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být

účastníkem řízení,



c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem

vystupovat (§ 29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen,



d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo

třeba,



e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,



f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval

senát,



g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu

soudce nebo přísedícího.



(2) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný

rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné

usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo

pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz),

jestliže



a) v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,



b) v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto,



c) odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu

těchto rozhodnutí z důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo

platebním rozkazem uložené nelze vykonat (§ 261a).



(3) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný

rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo

rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným

postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.



(4) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné

usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým

bylo zastaveno odvolací řízení.



§ 230



(1) Žaloba není přípustná proti



a) rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je

neplatné nebo že zde není;



b) jen proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení, o lhůtě k plnění a

o předběžné vykonatelnosti;



c) jen proti důvodům rozhodnutí.



(2) Žaloba na obnovu řízení není přípustná též proti rozsudkům a

usnesením, jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v

to dovolání.



(3) Žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo

rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.



§ 231



(1) Žalobu může podat z důvodů uvedených v § 228 a 229 též vedlejší

účastník, jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však

nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí.



(2) Státní zastupitelství může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu

pro zmatečnost jen ve věcech uvedených v § 35 odst. 1. Nevstoupilo-li

státní zastupitelství do řízení, v němž bylo vydáno napadené

rozhodnutí, může žalobu podat, dokud běží lhůta některému z účastníků,

jestliže současně vstoupí do řízení (§ 35).



(3) Ustanovení § 230 zde platí obdobně.



Podání žaloby



§ 232



(1) Žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat

označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá,

důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení

skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení

důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se

ten, kdo podal žalobu, domáhá.



(2) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy

řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen po dobu trvání lhůt k

žalobě.



§ 233



(1) Žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té

doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo

od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před

uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.



(2) Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí může být

žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek

nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž

podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později

podle příslušných právních předpisů zrušeny.



§ 234



(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána

ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.



(2) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) lze žalobu

podat ve lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy účastníku byl

ustanoven zástupce nebo kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před

soudem samostatně jednat nebo pro kterou nemohl před soudem vystupovat,

nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí.



(3) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e) lze žalobu

podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o

důvodu zmatečnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let od právní moci

napadeného rozhodnutí.



(4) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. g) lze žalobu

podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o

důvodu zmatečnosti dozvěděl.



(5) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 2 písm. c) lze žalobu

podat ve lhůtě tří měsíců od právní moci usnesení odvolacího soudu o

zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.



§ 235



(1) Prominutí zmeškání lhůt k žalobě není přípustné.



(2) Bylo-li proti žalobou napadenému rozhodnutí podáno také dovolání,

nepočítá se do běhu lhůt podle § 234 odst. 1 až 4 doba od právní moci

napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu.".



314. Za § 235 se vkládají nové § 235a až 235i, které včetně nadpisů

znějí:



"Řízení a rozhodnutí o žalobě



§ 235a



(1) Žalobu projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v

prvním stupni. Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v § 229

odst. 3 a 4 však projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo

napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni

příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2 a 3).



(2) Pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním

stupni, není-li dále stanoveno něco jiného.



§ 235b



(1) Byla-li proti stejnému rozhodnutí podána žaloba na obnovu řízení i

pro zmatečnost, spojí soud věci ke společnému řízení.



(2) Ustanovení § 92, 97 a 98 pro řízení o žalobě neplatí. Pro řízení o

žalobě pro zmatečnost neplatí též ustanovení § 107a.



(3) Bylo-li proti napadenému rozhodnutí podáno též dovolání, soud

řízení o žalobě přeruší až do rozhodnutí dovolacího soudu.



§ 235c



Je-li pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno, může soud nařídit odklad

vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci.



§ 235d



Soud projedná věc v mezích, ve kterých se ten, kdo podal žalobu, domáhá

povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí pro

zmatečnost. Tímto rozsahem není vázán



a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení bez návrhu,



b) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,

který žalobou nebyl dotčen,



c) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se

rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na

jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (91 odst.

2),



d) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu

mezi účastníky.



§ 235e



(1) Žalobu na obnovu řízení soud usnesením buď zamítne nebo povolí

obnovu řízení.



(2) Žalobu pro zmatečnost soud usnesením buď zamítne nebo napadené

rozhodnutí zruší. Zruší-li rozhodnutí z důvodů uvedených v § 229 odst.

1 písm. a), b) a d) nebo v § 229 odst. 2 písm. a) a b), rozhodne též o

zastavení řízení o věci, popřípadě o postoupení věci orgánu, do jehož

pravomoci náleží. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí

odvolacího soudu, i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší soud i

toto rozhodnutí, i když nebylo žalobou napadeno.



(3) Bylo-li stejné rozhodnutí napadeno žalobou na obnovu řízení i pro

zmatečnost, může soud povolit důvodně uplatněnou obnovu řízení, jen

když žalobu pro zmatečnost zamítne, odmítne nebo o ní zastaví řízení.



(4) Bylo-li napadené rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno, soud řízení o

žalobě zastaví.



§ 235f



Zamítá-li soud žalobu proto, že není přípustná, nebo proto, že ji podal

někdo, kdo k ní nebyl oprávněn, nebo proto, že byla podána po uplynutí

lhůt počítaných od právní moci napadeného rozhodnutí, nemusí nařizovat

jednání.



§ 235g



Povolením obnovy řízení odkládá se vykonatelnost napadeného rozhodnutí.



Řízení a rozhodnutí po povolení obnovy nebo po zrušení rozhodnutí



§ 235h



(1) Byla-li povolena obnova řízení, soud prvního stupně, jakmile

usnesení nabude právní moci, věc znovu bez dalšího návrhu projedná;

přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při

projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným,

zamítne usnesením návrh na jeho změnu. Jestliže soud napadené

rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí původní

rozhodnutí.



(2) Bylo-li napadené rozhodnutí pro zmatečnost zrušeno, soud, o jehož

rozhodnutí jde, věc, jakmile usnesení nabude právní moci, bez dalšího

návrhu projedná a rozhodne; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo

v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Právní názor obsažený

ve zrušovacím usnesení je pro nové projednání a rozhodnutí věci

závazný.



(3) Odstavec 2 neplatí, bylo-li řízení ve věci zastaveno (§ 235e odst.

2 věta druhá).



§ 235i



(1) V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního

řízení i řízení o žalobě; o náhradě nákladů původního řízení však

nerozhodne, jestliže rozhodnutí po povolení obnovy nenahrazuje původní

rozhodnutí.



(2) Zruší-li soud napadené rozhodnutí a zastaví-li též řízení o věci (§

235e odst. 2 věta druhá), rozhodne i o náhradě nákladů původního

řízení.



(3) Právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým

rozhodnutím o věci dotčeny.".



315. § 237 až 239 znějí:



"§ 237



(1) Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti

usnesení odvolacího soudu,



a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,



b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud

prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku

(usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který

dřívější rozhodnutí zrušil,



c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže

dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k

závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce

zásadní význam.



(2) Dovolání podle odstavce 1 není přípustné



a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o

peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000

Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,



b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o

omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího

výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.



(3) Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam

[odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v

rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je

odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo

řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.



§ 238



(1) Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo

rozhodnuto



a) o žalobě na obnovu řízení,



b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).



(2) Ustanovení § 237 platí obdobně.



§ 238a



(1) Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo

rozhodnuto



a) ve věci konkursu a vyrovnání,



b) o žalobě pro zmatečnost,



c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,



d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,



e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,



f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,



g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v §

338za odst. 2.



(2) Ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně.



§ 239



(1) Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo



a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno,

popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,



b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním

nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu

do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení

dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).



(2) Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu,

kterým bylo



a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §

104 odst. 1,



b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo

rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení

řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního

účastníka (107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o

záměně účastníka (§ 92 odst. 2).



(3) Dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým

bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu

(žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření

(§ 75a).".



316. V § 240 odst. 1 se slova "jednoho měsíce od právní moci" nahrazují

slovy "dvou měsíců od doručení".



317. V § 240 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po

uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným

poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání,

o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li

nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání

do čtyř měsíců od doručení.".



318. § 241 zní:



"§ 241



(1) Dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí,

má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba

uvedená v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.

Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění

stanoveného zvláštními předpisy.^57)



(2) Nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno

advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21 nebo v § 21a anebo v §

21b, která má právnické vzdělání.".



319. Za § 241 se vkládají nové § 241a a 241b, které včetně nadpisu

znějí:



"§ 241a



(1) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)

uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých

důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být

provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá

(dovolací návrh).



(2) Dovolání lze podat jen z těchto důvodů:



a) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci,



b) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.



(3) Je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b),

popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a), lze

dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového

zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v

provedeném dokazování.



(4) V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci

samé.



Úkony soudu prvního stupně



§ 241b



(1) Ustanovení § 208 odst. 1, § 209 a 210 platí obdobně.



(2) Není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně

podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně,

někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí,

proti němuž není dovolání přípustné.



(3) Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z

jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto

náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v

době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta

až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této

podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení

zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci

usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.".



320. V § 242 odst. 3 věta druhá zní:



"Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným

v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k

jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve

věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.".



321. V § 243a odst. 3 se číslovka "2" nahrazuje číslovkou "3".



322. V § 243b se vkládá nový odstavec 1, který zní:



"(1) Dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) nebo podle

obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a) anebo podle § 239

dovolací soud odmítne, je-li zjevně bezdůvodné.".



Dosavadní odstavce 1 až 5 se označují jako odstavce 2 až 6.



323. V § 243b odst. 2 se slovo "Dovolací" nahrazuje slovy

"Nepostupoval-li podle odstavce 1, dovolací".



324. V § 243b odst. 4 se slova "z důvodů uvedených v § 237 písm. a),

b), d) a e)" nahrazují slovy "pro vady uvedené v § 229 odst. 1 písm.

a), b) a d) a v § 229 odst. 2 písm. a) a b)".



325. V § 243b odst. 5 se text "§ 218 odst. 1, § 224 odst. 1" nahrazuje

textem "§ 218, 218a, § 221 odst. 3, § 224 odst. 1".



326. V § 243c se za číslovku "99" vkládá text "a 107a".



327. V § 243c se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se

odstavec 2, který zní:



"(2) Usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno

přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) nebo podle obdobného užití

tohoto ustanovení (§ 238 a 238a), nemusí být odůvodněno. Totéž platí,

bylo-li dovolání odmítnuto podle § 243b odst. 1.".



328. V § 243d odst. 1 větě první se tečka na konci nahrazuje středníkem

a vkládají se tato slova: "ustanovení § 226 zde platí obdobně.". Věta

druhá se zrušuje.



329. V § 244 odstavec 1 zní:



"(1) Ve správním soudnictví přezkoumávají soudy na základě žalob nebo

opravných prostředků zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž

se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva nebo povinnosti

fyzických či právnických osob, jakož i rozhodnutí orgánů veřejné správy

o osobním stavu.".



330. V § 244 se odstavec 3 zrušuje.



331. V § 246 odst. 2 se slova "Vrchní soud je věcně příslušný k

přezkoumávání rozhodnutí ústředních orgánů České republiky" nahrazují

slovy "Vrchní soudy jsou věcně příslušné k přezkoumávání rozhodnutí

ústředních orgánů státní správy".



332. V § 246a odstavec 2 zní:



"(2) V řízení podle hlavy třetí této části ve věcech důchodového

pojištění, důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění je místně

příslušný krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud navrhovatele.".



333. V § 247 odstavec 2 zní:



"(2) Podmínkou řízení podle této hlavy je vyčerpání přípustných řádných

opravných prostředků a nabytí právní moci rozhodnutí.".



334. V § 248 odst. 2 písmeno e) zní:



"e) rozhodnutí správních orgánů předběžné nebo pořádkové povahy a

rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení správního řízení,".



335. V § 250 odstavec 4 zní:



"(4) Žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo

správní orgán, na nějž jeho působnost přešla.".



336. § 250a zní:



"§ 250a



(1) Žalobce musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí,

má-li právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v §

21 nebo v § 21a odst. 2 anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.

Notář může žalobce zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného

zvláštními předpisy.^57)



(2) Není-li splněna podmínka uvedená v odstavci 1, postupuje se

přiměřeně podle § 104 odst. 2; to neplatí, byla-li žaloba podána

opožděně, někým, kdo k ní zjevně není oprávněn, nebo směřuje-li proti

rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem.



(3) Odstavce 1 a 2 se nepoužijí ve věcech, v nichž je dána věcná

příslušnost okresního soudu, nebo jde-li o přezkoumání rozhodnutí ve

věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení nebo nemocenského

pojištění.".



337. V § 250d odstavec 2 zní:



"(2) Shledá-li soud, že není věcně nebo místně příslušný, postoupí věc

usnesením soudu příslušnému.".



338. V § 250d odst. 3 se slova "Předseda senátu" nahrazují slovem

"Soud" a před slovo "neoprávněnou" se vkládá slovo "zjevně".



339. V § 250g odst. 1 části věty před středníkem se slova "§ 250f,

předvolá předseda senátu k jednání účastníky" nahrazují slovy "§ 250d

odst. 3, § 250f nebo § 250i odst. 2, nařídí soud jednání".



340. V § 250i odstavec 2 zní:



"(2) Zjistí-li soud, že bylo zahájeno správní řízení, v němž má být

napadené pravomocné rozhodnutí přezkoumáno, zpravidla řízení o žalobě

přeruší a vyčká výsledku; bude-li napadené rozhodnutí pravomocně

zrušeno, změněno nebo nahrazeno jiným, řízení zastaví.".



341. V § 250l odst. 1 se odkaz na poznámku pod čarou č. 35), a to

včetně poznámky pod čarou č. 35), zrušuje.



342. V § 250m odst. 2 větě třetí se za slovo "rozhodnutí" vkládá slovo

"řádné" a na konci odstavce 3 se doplňuje tato věta: "Ve věcech

důchodového pojištění a důchodového zabezpečení lze zmeškání lhůty

prominout za podmínek stanovených v § 58 odst. 1.".



343. V § 250q odst. 1 se text "§ 250f nebo § 250o" nahrazuje textem "§

250f, 250o nebo § 250p".



344. § 250s zní:



"§ 250s



(1) Proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravné prostředky, není-li

dále stanoveno jinak.



(2) Ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení lze podat



a) proti rozhodnutí krajského soudu odvolání, o němž rozhodne vrchní

soud,



b) proti pravomocnému rozhodnutí vrchního soudu dovolání, o němž

rozhodne Nejvyšší soud,



c) proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu nebo vrchního soudu

žalobu pro zmatečnost, o níž rozhodne v prvním stupni krajský soud; o

odvolání rozhodne vrchní soud a o dovolání Nejvyšší soud.



(3) V řízení o odvolání, žalobě pro zmatečnost a dovolání se postupuje

podle části čtvrté hlavy první, druhé a třetí tohoto zákona. V odvolání

lze uvádět nové skutečnosti a důkazy.".



345. § 252 zní:



"§ 252



(1) Není-li stanoveno jinak, je příslušný k nařízení a provedení výkonu

rozhodnutí, k činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí a k

prohlášení o majetku obecný soud povinného.



(2) Nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České

republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud,

v jehož obvodu povinný má majetek; jde-li o výkon rozhodnutí přikázáním

pohledávky, je příslušný obecný soud banky nebo jiného dlužníka

povinného, popřípadě soud, v jehož obvodu má zahraniční dlužník

povinného umístěn v České republice svůj podnik nebo organizační složku

svého podniku.



(3) Namísto obecného soudu povinného je k nařízení a provedení výkonu

rozhodnutí a k činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí

příslušný soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů

nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své

bydliště, jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení výživného nezletilého

dítěte.



(4) Namísto obecného soudu povinného a soudu uvedeného v odstavci 3 je

k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud,



a) v jehož obvodu je podnik (část podniku), jde-li o výkon rozhodnutí

prodejem podniku (jeho části);



b) v jehož obvodu je nemovitost, týká-li se výkon rozhodnutí

nemovitosti, není-li dána příslušnost podle písmena a).



(5) Soud příslušný podle odstavce 3 může po pravomocném nařízení výkonu

rozhodnutí ze závažných důvodů přenést svou místní příslušnost na jiný

soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla

příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k

rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již rozhodnuta

odvolacím soudem, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je

vázán i soud, který příslušnost přenesl.".



346. V § 253 odstavec 1 zní:



"(1) Výkon rozhodnutí soud nařídí zpravidla bez slyšení povinného.

Případným slyšením povinného nesmí být zmařen účel výkonu rozhodnutí.".



347. V § 253 odst. 2 se slova "Předseda senátu" nahrazují slovem

"Soud".



348. V § 254 odstavec 2 zní:



"(2) Při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v

části třetí tohoto zákona a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat

žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat

pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4.".



349. V § 254 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:



"(3) Při výkonu rozhodnutí soud poskytuje účastníkům, jakož i dalším

osobám, kterých se výkon rozhodnutí týká, poučení o jejich procesních

právech a povinnostech.



(4) V odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy.".



350. V § 255 odst. 2 se slova "v bezpodílovém spoluvlastnictví"

nahrazují slovy "nebo práva patřící do společného jmění" a slovo "věci"

se nahrazuje slovy "majetkové hodnoty".



351. V § 256 odst. 2 se za slovo "orgánem" vkládají slova "nebo

notářem,^76)".



Poznámka pod čarou č. 76) zní:

------------------------------------------------------------------



"76) § 6 zákona č. 358/1992 Sb.".



352. V § 258 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují

se tato slova: "prodejem podniku a zřízením soudcovského zástavního

práva k nemovitostem.".



353. V § 258 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Výkon rozhodnutí o prodeji zástavy lze pro zajištěnou pohledávku

provést prodejem zastavených movitých věcí a nemovitostí.".



354. V § 259 se za slovy "ukládá rozhodnutí" čárka nahrazuje tečkou a

slova " , a k prohlášení o svém majetku" se zrušují.



355. V § 260 odst. 2 se slova "kterého peněžního ústavu má účet a jaké

je číslo tohoto účtu" nahrazují slovy "které banky, pobočky zahraniční

banky nebo spořitelního a úvěrního družstva^77) (dále jen "peněžní

ústav") má své účty a jaká jsou čísla těchto účtů".



Poznámka pod čarou č. 77) zní:



"77) Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a

některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České

národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších

předpisů.".



356. V § 260 odst. 3 se slovo "úmyslně" zrušuje.



357. Za § 260 se vkládají nové § 260a až 260h, které včetně nadpisu a

poznámky pod čarou č. 78) znějí:



"Prohlášení o majetku



§ 260a



(1) Kdo má vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku,

může soudu před podáním návrhu na výkon rozhodnutí navrhnout, aby

předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku.



(2) Nemá-li povinný způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu nebo

jsou-li povinným obec, vyšší územně samosprávný celek nebo právnická

osoba, označí oprávněný podle možnosti osoby, které je třeba předvolat

(§ 260c).



§ 260b



(1) Soud návrhu na prohlášení o majetku vyhoví jen tehdy, připojí-li

oprávněný k návrhu listiny osvědčující, že jeho pohledávka nebyla nebo

nemohla být ani s pomocí soudu podle § 260 uspokojena výkonem

rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu, a

stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti, nebo

jinou listinu potřebnou k nařízení výkonu rozhodnutí; stejnopis

rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh podává u soudu, který

o věci rozhodoval jako soud prvního stupně.



(2) Návrhu na prohlášení majetku nelze vyhovět,



a) byla-li povinnému povolena v rámci konkursního řízení ochranná

lhůta,



b) byl-li na majetek povinného prohlášen konkurs,



c) byl-li u povinného podán návrh na vyrovnání,



d) byla-li u povinného zavedena nucená správa podle zvláštního zákona.



§ 260c



(1) Nemá-li povinný způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, soud

místo povinného předvolá jeho zákonného zástupce.



(2) Je-li povinným obec nebo vyšší územně samosprávný celek, soud

předvolá toho, komu přísluší podle zvláštního zákona je zastupovat

navenek.



(3) Je-li povinnou právnická osoba, soud předvolá toho, kdo je jejím

statutárním orgánem; vykonává-li působnost statutárního orgánu více

osob vedle sebe, předvolá soud kteroukoliv z nich. Jestliže statutární

orgán tvoří více osob, soud předvolá jeho předsedu; není-li to dobře

možné, lze předvolat každého člena tohoto orgánu, který je oprávněn

jednat jménem právnické osoby. U právnické osoby v likvidaci soud

předvolá likvidátora.



(4) Ten, kdo byl k prohlášení o majetku předvolán, je povinen se

dostavit k soudu osobně.



§ 260d



(1) Předvolání k prohlášení o majetku musí obsahovat účel výslechu a

poučení o následcích, jestliže prohlášení bude odmítnuto nebo jestliže

v něm budou uvedeny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje.^78)

Považuje-li to soud za účelné, vyzve povinného, jeho zákonného zástupce

nebo osobu činící prohlášení za obec, vyšší územně samosprávný celek

nebo právnickou osobu (dále jen "předvolaný"), aby předložil seznam

majetku povinného obsahující údaje uvedené v § 260e odst. 2, popřípadě

též listiny dokládající tento majetek.



(2) Předvolání se doručuje předvolanému do vlastních rukou. Předvolání

musí být doručeno nejméně deset dnů přede dnem konání výslechu.



(3) Jestliže se ten, kdo byl k soudu řádně předvolán, nedostaví bez

včasné a důvodné omluvy, bude k soudu předveden; o tom musí být

předvolaný poučen.



§ 260e



(1) Před zahájením výslechu soud předvolaného vyzve, aby uvedl úplné a

pravdivé údaje o majetku povinného, a znovu ho poučí o následcích

nesplnění této povinnosti a o následcích odepření prohlášení.^78)



(2) V prohlášení o majetku je předvolaný povinen uvést



a) plátce mzdy nebo jiného příjmu postižitelného srážkami ze mzdy a

výši tohoto nároku,



b) peněžní ústavy, u nichž má účty, výši pohledávek a čísla účtů,



c) dlužníky, u nichž má jiné peněžité pohledávky, důvod a výši těchto

pohledávek,



d) osoby, vůči nimž má jiná majetková práva nebo majetkové hodnoty,

jejich důvod a hodnotu (§ 320),



e) movité věci (spoluvlastnický podíl na nich) povinného a kde,

popřípadě u koho se nacházejí; totéž platí o listinách uvedených v §

334 a o cenných papírech uvedených v § 334a,



f) nemovitosti (spoluvlastnický podíl na nich) povinného,



g) podnik povinného a jeho části a kde se nachází.



(3) O prohlášení o majetku podle odstavce 2 soud sepíše protokol;

seznam majetku, který předloží předvolaný, tvoří přílohu protokolu,

jestliže předvolaný prohlásí, že obsahuje úplné a pravdivé údaje, nebo

jestliže tento seznam do protokolu doplní. V protokolu se dále uvede

obsah poučení poskytnutého soudem (odstavec 1) a výslovné prohlášení

předvolaného o tom, že v prohlášení uvedl jen úplné a pravdivé údaje o

majetku povinného. Protokol podepíše soudce, zapisovatel a předvolaný.



(4) Úkony soudu podle tohoto ustanovení může učinit jen soudce.



§ 260f



(1) O výslechu předvolaného soud vyrozumí oprávněného; oprávněný může

předvolanému klást otázky jen se souhlasem soudu.



(2) Každý, kdo má vůči povinnému vykonatelným rozhodnutím přiznanou

peněžitou pohledávku, může nahlížet do spisu o prohlášení majetku

povinného a činit si z něho výpisy a opisy.



§ 260g



(1) Soud upustí od prohlášení o majetku, jestliže povinný ještě před

zahájením výslechu prokáže, že pohledávku oprávněného splnil

(uspokojil), nebo jestliže oprávněný vzal ještě před zahájením výslechu

svůj návrh zpět.



(2) Prohlásí-li oprávněný v průběhu výslechu, že netrvá na tom, aby

předvolaný uváděl další majetek povinného, soud ve výslechu

předvolaného dále nepokračuje; v protokolu uvede jen ten majetek

povinného, který předvolaný uvedl do prohlášení oprávněného.



(3) Učinil-li povinný prohlášení o svém majetku v době 6 měsíců před

podáním návrhu (§ 260a odst. 1), soud vyzve povinného k novému

prohlášení jen tehdy, jestliže vyjde najevo, že se majetkové poměry

povinného změnily; to neplatí, jestliže byl výslech předvolaného

skončen podle odstavce 2.



§ 260h



Právní úkony povinného týkající se jeho majetku, které učinil poté, co

bylo předvolanému doručeno předvolání k prohlášení o majetku (260d),

jsou vůči oprávněnému neúčinné.



78) § 256 odst. 1 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve

znění zákona č. 253/1997 Sb.".



358. V § 261 odst. 1 věta čtvrtá zní:



"Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u

peněžního ústavu, označí v návrhu peněžní ústav a číslo účtu, z něhož

má být pohledávka odepsána; označí-li oprávněný více účtů povinného u

téhož peněžního ústavu, uvede také pořadí, v jakém z nich má být

pohledávka odepsána.".



359. V § 261 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta:



"Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité

pohledávky, označí v návrhu osobu, vůči které má povinný pohledávku

(dlužník povinného), a uvede důvod pohledávky.".



360. Za § 261 se vkládá nový § 261a, který zní:



"§ 261a



(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí

označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu

povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení

lhůty ke splnění povinnosti.



(2) Neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti,

má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří

dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci

rozhodnutí.



(3) Má-li podle rozhodnutí splnit povinnost více povinných a jde-li o

dělitelné plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li rozhodnutí jinak,

jsou zavázáni splnit všichni povinní rovným dílem.



(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí, jde-li o rozhodnutí o prodeji

zástavy. Výkon tohoto rozhodnutí lze nařídit tehdy, obsahuje-li

označení oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši zajištěné pohledávky

a jejího příslušenství.".



361. V § 262 odst. 1 se slova "její splnění alespoň zajistil" nahrazují

slovy "je připraven ji splnit".



362. V § 262 odst. 2 se za slovo "orgánem" vkládají slova "nebo

notářem^76)" a slova "splnil, popřípadě alespoň zajistil splnění své

vzájemné povinnosti" se nahrazují slovy "splnil svou vzájemnou

povinnost, popřípadě je připraven ji splnit".



363. Za § 262 se vkládá nový § 262a, který včetně poznámky pod čarou č.

79) zní:



"§ 262a



(1) Výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze

nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání

manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného

jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí

považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů

jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného

jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke

dni zániku manželství.^79)



(2) Při výkonu rozhodnutí se nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen

zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který

patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž

platí, byl-li zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů

smlouvou rozšířen o majetek povinného, který nepatřil do společného

jmění v době vzniku vymáhané pohledávky.



79) § 143a občanského zákoníku.".



364. V § 263 odst. 1 se slova "stačí k uspokojení oprávněného"

nahrazují slovy "oprávněný navrhl a jaký podle rozhodnutí stačí k jeho

uspokojení".



365. V § 264 odst. 2 se slova "Předseda senátu" nahrazují slovem

"Soud".



366. V § 265 odst. 2 věta první zní:



"Jednotlivé úkony při provádění výkonu rozhodnutí může činit

zaměstnanec soudu (vykonavatel), stanoví-li tak zákon nebo zvláštní

právní předpisy, nebo pověří-li ho tím předseda senátu; při své

činnosti se řídí pokyny předsedy senátu.".



367. V § 265 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Je-li třeba, aby vykonavatel v souvislosti s úkony provedení

výkonu rozhodnutí podal žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení u

soudu nebo jiného orgánu, učiní tak jménem státu.".



368. V § 267 odst. 1 se slovo "věci" nahrazuje slovem "majetku".



369. V § 267 odstavec 2 zní:



"(2) Obdobně podle odstavce 1 se postupuje, byl-li nařízeným výkonem

rozhodnutí postižen majetek patřící do společného jmění manželů nebo

který se považuje za součást společného jmění manželů (§ 262a odst. 1),

avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z

manželů při používání majetku, který



a) podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění

manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni

zániku manželství79) nepatřil do společného jmění manželů, a

oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy,



b) náležel výhradně povinnému proto, že jej nabyl před manželstvím,

dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo

podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před

uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci

původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jen jeho osobní

potřebě.".



370. Za § 267 se vkládá nový § 267a, který zní:



"§ 267a



(1) Návrhem podle třetí části je třeba uplatnit vůči věřiteli popření

pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k

rozvrhu výtěžku nebo jinak uspokojovaných při výkonu rozhodnutí tam,

kde byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním

pohledávky nebo jiných práv anebo prodejem movitých věcí, nemovitostí a

podniku. Nejde-li o věc patřící do pravomoci soudu (§ 7 odst. 1),

rozhodne o pravosti nebo výši pohledávky příslušný správní nebo jiný

orgán.



(2) Rozhodnutí o návrhu podle odstavce 1 je účinné proti všem

oprávněným, proti jiným věřitelům povinného, kteří se účastní řízení o

výkon rozhodnutí, a proti povinnému.".



371. V § 268 odst. 1 písm. f) se slova "věc, k níž" nahrazují slovy

"majetek, k němuž".



372. V § 268 odst. 1 písm. h) se slova "byl soudem prohlášen za"

nahrazují slovem "je".



373. V § 270 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:



"(3) Náklady provedení výkonu rozhodnutí platí stát. Oprávněnému, u

něhož nejsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může soud

uložit, aby složil zálohu na náklady provedení výkonu rozhodnutí.".



Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.



374. V § 272 odst. 1 se slova "§ 252 až 271" nahrazují slovy "§ 252 až

269" a za číslovku "94" se vkládají slova "odst. 1 věta první".



375. V § 272 odst. 2 se slova "předseda senátu" nahrazují slovem "soud"

a za slovo "písemně" se vkládají slova "nebo ústně do protokolu".



376. V § 272 odst. 3 se slova "Předseda senátu zpravidla požádá též

příslušný orgán obce a orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí,

aby vedly" nahrazují slovy "Soud může požádat též příslušný orgán

sociálně-právní ochrany dětí, aby vedl".



377. § 273 zní:



"§ 273



(1) Zůstane-li výzva podle § 272 odst. 2 bezvýsledná, nařídí soud výkon

rozhodnutí, kterým



a) tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou

dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi

anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, uloží pokutu; výkon rozhodnutí

uložením pokuty lze nařídit opětovně, jednotlivé pokuty nesmějí

přesahovat 50 000 Kč a připadají státu, nebo



b) nařídí odnětí dítěte tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá

být, a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody

svěřeno nebo má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda

přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu.



(2) Soud může nařídit výkon rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) i bez

předchozí výzvy podle § 272 odst. 2, je-li nepochybné, že výzva nemůže

vést povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem

schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi

anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, nebo jestliže by tím bylo splnění

soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých

dětí nebo rozhodnutí o navrácení dítěte zmařeno.



(3) Nařízení výkonu rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) je závazné pro

každého. Soud jej provede v součinnosti s příslušnými státními orgány.



(4) Vyžaduje-li to provedení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte, je ten,

kdo provádí výkon, oprávněn učinit prohlídku bytu a jiných místností

povinného nebo jiné osoby, jestliže je možné předpokládat, že se v nich

dítě nachází; za tím účelem je oprávněn zjednat si přístup do bytu a

jiné místnosti povinného nebo jiné osoby.



(5) Příslušný k výkonu soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody

o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o

navrácení dítěte je soud uvedený v § 88 písm. c).".



378. V § 273a odst. 2 se za číslovku "273" vkládají slova "odst. 1 až 3

a 5".



379. V § 274 se za slovo "použije" vkládají slova "s výjimkou § 261a

odst. 2 a 3".



380. V § 274 se písmeno a) zrušuje.



Dosavadní písmena b) až h) se označují jako písmena a) až g).



381. V § 274 písmeno d) včetně poznámky pod čarou č. 80) zní:



"d) notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti sepsaných podle

zvláštního zákona;^80)



80) § 71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb., ve znění zákona č. 30/2000

Sb.".



382. V § 274 písm. g) se spojka "a" nahrazuje čárkou a za slovo "smírů"

se vkládají slova "a listin".



383. V § 276 se slova "rozhodnutím přiznané" nahrazují slovy "výkonem

rozhodnutí vymáhané".



384. V § 277 odst. 1 se slovo "všeobecné" nahrazuje slovem "veřejné".



385. V § 277 odst. 2 se slovo "pracovník" nahrazuje slovem

"zaměstnanec".



386. V § 279 odst. 2 písm. d) se slova "pohledávky náhrady přeplatků na

dávkách nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, jakož i

pohledávky náhrady za příspěvek na výživu dítěte a příspěvek na náhradu

potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče." zrušují.



387. V § 279 odst. 2 se doplňují písmena e), f) a g), která znějí:



"e) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění,

důchodového pojištění a důchodového zabezpečení,



f) pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní

politiku zaměstnanosti a pohledávky pojistného na veřejné zdravotní

pojištění,



g) pohledávky náhrady za příspěvek na výživu dítěte a příspěvek na

úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče.".



388. V § 287 odst. 2 větě druhé se slova "Předseda senátu" nahrazují

slovem "Soud".



389. V § 290 odst. 1 se slova "Předseda senátu" nahrazují slovem

"Soud", za slovy "plátce mzdy" se zrušují čárka a slovo "oprávněného" a

za slovo "mzdu" se vkládají slova "buď vůbec nebo".



390. V § 294 odst. 1 větě první se slovo "občana" nahrazuje slovem

"zaměstnance" a slovo "občan" se zrušuje. Ve větě druhé se slovo

"občanu" nahrazuje slovem "zaměstnanci".



391. V § 297 odst. 3 se slovo "občan" nahrazuje slovem "povinný".



392. V § 299 odst. 1 se za slova "na výkon rozhodnutí srážkami"

vkládají slova "z platu,".



393. V § 299 odst. 2 se slova "občana, který" nahrazují slovy "fyzické

osoby, která".



394. § 303 a 304 včetně nadpisu znějí:



"Přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu



§ 303



(1) Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu

lze nařídit ohledně pohledávky povinného z běžného, vkladového nebo

jiného účtu vedeného v jakékoliv měně u peněžního ústavu působícího v

tuzemsku, nestanoví-li zákon jinak.



(2) Ustanovení o přikázání pohledávky z účtu nelze použít, jestliže jde

o vklady na vkladních knížkách a vkladních listech nebo o jiné formy

vkladů.



§ 304



(1) V nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu soud

přikáže peněžnímu ústavu, aby od okamžiku, kdy mu bude usnesení

doručeno, z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky a jejího

příslušenství nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení

a ani jinak s nimi nenakládal. Nařídí-li soud výkon rozhodnutí na více

účtů povinného, uvede v usnesení také pořadí, v jakém z nich bude

vymáhaná pohledávka odepsána.



(2) Soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému,

povinnému a peněžnímu ústavu. Peněžnímu ústavu je doručí do vlastních

rukou. Povinnému nesmí být usnesení doručeno dříve než peněžnímu

ústavu.



(3) Povinný ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručeno usnesení

o nařízení výkonu rozhodnutí, právo vybrat peněžní prostředky z účtu,

použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do

výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství.".



395. Za § 304 se vkládá nový § 304a, který zní:



"§ 304a



(1) Zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 neplatí, jde-li o peněžní

prostředky, které jsou povinným určeny pro výplatu mezd (platů), náhrad

mezd (platů) a dalších plnění, která nahrazují odměnu za práci, jeho

zaměstnancům, splatných ve výplatním termínu nejblíže následujícím po

dni, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí; mzdy (platy), náhrady mezd (platů) a plnění, která

nahrazují odměnu za práci, splatné v dalších výplatních termínech již z

pohledávky z účtu nelze do zániku výkonu rozhodnutí hradit.



(2) Peněžní prostředky uvedené v odstavci 1 peněžní ústav vyplatí

povinnému, jestliže mu předloží své písemné prohlášení, v němž uvede

účel platby, celkovou částku a jména zaměstnanců s uvedením výše mzdy

(platu), náhrady mzdy (platů) nebo jiných plnění, která nahrazují

odměnu za práci, jež jim mají být vyplaceny; podpis povinného na

prohlášení musí být úředně ověřen.



(3) Výplatu peněžních prostředků povinnému peněžní ústav oznámí soudu.

Povinný je povinen soudu vyplacení mezd (platů), náhrad mezd (platů)

nebo jiných plnění, která nahrazují odměnu za práci, svým zaměstnancům

vyúčtovat, jestliže mu to soud uloží.".



396. § 305 až 309 včetně poznámky pod čarou č. 81) znějí:



"§ 305



O tom, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci,

soud vyrozumí oprávněného a peněžní ústav; peněžnímu ústavu vyrozumění

doručí do vlastních rukou.



§ 306



(1) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje až do výše vymáhané

pohledávky a jejího příslušenství na pohledávku povinného z účtu ve

výši, v jaké byly na účtu peněžní prostředky v okamžiku, v němž bylo

peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, jakož

i na pohledávku z účtu, která vznikla tím, že na účet došly peněžní

prostředky dodatečně, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy bylo

peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění podle § 305; povinnost peněžního

ústavu provést opravné zúčtování podle zvláštního zákona^81) a

ustanovení § 304a tím nejsou dotčeny.



(2) Provedením (§ 307, 308, § 309a odst. 1 a 3) výkon rozhodnutí

zaniká.



§ 307



(1) Výkon rozhodnutí se provede odepsáním vymáhané pohledávky a jejího

příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému. Byl-li výkon

rozhodnutí nařízen na více účtů povinného, provede peněžní ústav výkon

rozhodnutí z jednotlivých účtů podle pořadí uvedeného v usnesení o

nařízení výkonu rozhodnutí.



(2) Peněžní ústav provede výkon rozhodnutí ve dni, který následuje po

doručení vyrozumění podle § 305; není-li však pohledávka povinného z

účtu ještě splatná, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí ve dni,

který následuje po její splatnosti. Výkon rozhodnutí se provede i

tehdy, postačuje-li pohledávka povinného z účtu jen k částečnému

uspokojení oprávněného.



(3) Nebyla-li podle odstavce 2 vymáhaná pohledávka a její příslušenství

zcela uhrazena, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí také ve dni

následujícím po dni, v němž na účet dojdou peněžní prostředky v takové

výši, která je potřebná k plnému uspokojení oprávněného. Nedojde-li k

tomu do šesti měsíců ode dne doručení vyrozumění podle § 305, provede

peněžní ústav výkon rozhodnutí ohledně dodatečně došlých peněžních

prostředků rovněž ve dni, který následuje po uplynutí uvedené doby,

popřípadě oprávněnému sdělí, že na účtu povinného nebyly peněžní

prostředky. Pohledávku z účtu peněžní ústav odepíše a oprávněnému ji

vyplatí i tehdy, nepostačuje-li k jeho plnému uspokojení.



(4) Odepsanou pohledávku z účtu povinného je peněžní ústav povinen

oprávněnému vyplatit, i když má vůči němu peněžitou pohledávku, kterou

by jinak mohl započíst.



(5) Provedením výkonu rozhodnutí se peněžní ústav zprostí v rozsahu

plnění vyplaceného oprávněnému své povinnosti vůči povinnému.



§ 308



(1) Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí (§ 266) a bylo-li peněžnímu

ústavu doručeno usnesení o povolení odkladu před provedením výkonu,

neprovede peněžní ústav výkon rozhodnutí, dokud mu nebude soudem

doručeno vyrozumění, že odklad byl zrušen.



(2) Zastaví-li soud výkon rozhodnutí, zanikají dnem právní moci

usnesení o zastavení výkonu povinnosti peněžního ústavu podle § 304

odst. 1 a účinky výkonu rozhodnutí uvedené v § 304 odst. 3, § 306 a

307; byl-li výkon rozhodnutí zastaven částečně, platí to obdobně o

dotčené části pohledávky z účtu. O tom, že usnesení o zastavení

(částečném zastavení) výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, soud

peněžní ústav vyrozumí.



§ 309



(1) Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu nařízen

k vydobytí více pohledávek, uspokojují se jednotlivé pohledávky podle

svého pořadí.



(2) Pořadí pohledávek, pro něž byl nařízen výkon rozhodnutí, se řídí

dnem, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí; byla-li mu téhož dne doručena usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí.

Nestačí-li pohledávka z účtu povinného k uspokojení všech vymáhaných

pohledávek se stejným pořadím, uhradí se poměrně; ustanovení § 316

odst. 2 a 3 tu platí obdobně.



81) § 20b zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 165/1998

Sb.".



397. Za § 309 se vkládá nový § 309a, který včetně poznámek pod čarou č.

82) až 84) zní:



"§ 309a



(1) Byla-li pohledávka z účtu povinného zastavena^82) nebo postoupena k

zajištění pohledávky věřitele povinného^83) anebo převedena k zajištění

závazku povinného ve prospěch jeho věřitele^84) a mají-li tato práva

dřívější pořadí než pohledávka, pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí,

lze výkon rozhodnutí přikázáním těmito právy dotčené pohledávky z účtu,

popřípadě její části, provést jen tehdy, jestliže práva zanikla, aniž

by byly peněžní prostředky z účtu na jejich základě zcela vybrány. V

takovém případě peněžní ústav výkon rozhodnutí provede podle § 307

odst. 2 a 3, popřípadě v den, který následuje po té, co se o tomto

zániku dozvěděl.



(2) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 pozdější pořadí než pohledávka,

pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, při provedení výkonu rozhodnutí

se k nim nepřihlíží.



(3) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 stejné pořadí jako pohledávka,

pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, a nestačí-li těmito právy

nedotčená část pohledávky z účtu, na niž se vztahuje nařízení výkonu

rozhodnutí (§ 306 odst. 1), k plnému uspokojení vymáhané pohledávky,

uhradí se vymáhaná pohledávka, popřípadě její neuhrazená část, poměrně;

ustanovení § 316 odst. 2 a 3 tu platí obdobně. Výkon rozhodnutí peněžní

ústav provede obdobně podle § 307 odst. 3.



(4) Pro pořadí práv uvedených v odstavci 1 je rozhodující den jejich

vzniku.



82) § 151h občanského zákoníku. § 72 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění

zákona č. 255/1994 Sb.



83) § 554 občanského zákoníku.



84) § 553 občanského zákoníku.".



398. V § 310 se slova "právnických osob" zrušují a slovo "ustanovením"

se nahrazuje slovem "ustanoveními".



399. V § 311 se slova "ukládá ustanovení § 305, 308 a 309" nahrazují

slovy "ukládají ustanovení § 304 odst. 1 a § 307 až 309a".



400. § 312 až 314 včetně nadpisu znějí:



"Přikázání jiných peněžitých pohledávek



§ 312



(1) Výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného než

pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v 299 lze

nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v

budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z

téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat.



(2) Výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného do výše pohledávky

oprávněného a jejího příslušenství, pro něž byl nařízen.



§ 313



(1) V nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou

pohledávkou jakkoli nakládal. Dlužníkovi povinného soud zakáže, aby od

okamžiku, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému

jeho pohledávku vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak

nakládal.



(2) Soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému,

povinnému a dlužníkovi povinného. Dlužníkovi povinného je doručí do

vlastních rukou. Povinnému nesmí být doručeno dříve než dlužníku

povinného.



(3) Povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo dlužníkovi

povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.



§ 314



Jakmile nabude usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí právní moci,

vyrozumí o tom soud oprávněného a dlužníka povinného; dlužníku

povinného soud doručí vyrozumění do vlastních rukou.".



401. Za § 314 se vkládají nové § 314a a 314b, které znějí:



"§ 314a



(1) Výkon rozhodnutí se provede tak, že dlužník povinného po právní

moci usnesení o nařízení výkonu vyplatí oprávněnému pohledávku v

rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu postižena.



(2) Dlužník povinného vyplatí pohledávku, jestliže je již splatná,

oprávněnému v den, který následuje po doručení vyrozumění podle § 314;

není-li pohledávka povinného v tento den dosud splatná, vyplatí ji

oprávněnému, jakmile se stane splatnou.



(3) Výplatou oprávněnému se zprostí dlužník povinného v rozsahu

poskytnutého plnění své povinnosti vůči povinnému.



§ 314b



(1) Byla-li pohledávka povinného postoupena k zajištění pohledávky

věřitele povinného^83) a má-li toto právo dřívější pořadí než

pohledávka, pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, lze výkon rozhodnutí

takto dotčené pohledávky, popřípadě její části, provést jen tehdy,

jestliže právo zaniklo, aniž by pohledávka byla zcela vyplacena

věřiteli povinného. V takovém případě dlužník povinného pohledávku

(její část) vyplatí oprávněnému až poté, co se o zániku práva dozvěděl;

ustanovení § 314a odst. 2 tím není dotčeno.



(2) Má-li právo uvedené v odstavci 1 pozdější pořadí než pohledávka,

pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, při provedení výkonu rozhodnutí

se k němu nepřihlíží.



(3) Má-li právo uvedené v odstavci 1 stejné pořadí jako pohledávka, pro

niž byl nařízen výkon rozhodnutí, a nestačí-li tímto právem nedotčená

část pohledávky, kterou postihuje nařízení výkonu rozhodnutí (§ 312

odst. 2), k plnému uspokojení vymáhané pohledávky, uhradí se vymáhaná

pohledávka, popřípadě její neuhrazená část, poměrně.



(4) Pro pořadí práva uvedeného v odstavci 1 je rozhodující den jeho

vzniku.".



402. V § 315 odst. 1 věta první zní:



"Nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a

odst. 2, popřípadě podle § 314b odst. 1 a 3, může se oprávněný domáhat

vlastním jménem na dlužníkovi povinného vyplacení pohledávky v řízení

podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona.".



403. V § 317 se na konci odstavce 2 tečka zrušuje a doplňují se tato

slova: "a dávky státní sociální podpory vyplácené podle zvláštního

zákona^85) jednorázově.".



Poznámka pod čarou č. 85) zní:



"85) Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění

pozdějších předpisů.".



404. V § 317 se odstavec 3 zrušuje.



405. § 318 zní:



"§ 318



Pohledávky fyzických osob, které jsou podnikateli, vzniklé při jejich

podnikatelské činnosti, podléhají výkonu rozhodnutí jen dvěma pětinami;

je-li však navrhován výkon rozhodnutí pro některou z přednostních

pohledávek uvedených v § 279 odst. 2, podléhají výkonu rozhodnutí třemi

pětinami. Pro pořadí úhrady přednostních pohledávek se užije přiměřeně

ustanovení § 280 odst. 2 a 3.".



406. V § 319 odst. 1 věta první zní:



"Pohledávky autorské odměny podléhají výkonu rozhodnutí, je-li povinným

autor, jen dvěma pětinami; je-li však navrhován výkon rozhodnutí pro

některou z přednostních pohledávek uvedených v § 279 odst. 2, podléhají

výkonu rozhodnutí třemi pětinami.".



407. V § 319 odst. 2 se slova "autorské" zrušují.



408. V § 319 odstavec 3 zní:



"(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije obdobně na pohledávky z práv

výkonných umělců a z práv původců předmětů průmyslového vlastnictví.".



409. § 320 včetně nadpisu zní:



"Postižení jiných majetkových práv



§ 320



(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit postižením jiného práva než mzdy,

peněžité pohledávky nebo nároku uvedeného v § 299, jde-li o právo,

které má majetkovou hodnotu a které není spojeno s osobou povinného a

je převoditelné na jiného.



(2) Na tento výkon rozhodnutí se použijí přiměřeně ustanovení § 312

odst. 2, § 313 až 316, není-li stanoveno jinak.



(3) Spočívá-li právo povinného ve vydání nebo dodání movitých věcí,

odevzdají se tyto věci vždy soudu; vydání a dodání věcí vymůže způsobem

uvedeným v § 315 odst. 1 vykonavatel. Soud pak postupuje obdobně podle

ustanovení § 326b a § 328 až 334a.".



410. Za § 320 se vkládá nový § 320a, který včetně poznámky pod čarou č.

86) zní:



"§ 320a



(1) Zaniká-li nařízením výkonu rozhodnutí podle § 320 odst. 1 účast

povinného v obchodní společnosti nebo v družstvu nebo zrušuje-li se tím

obchodní společnost,86) postihuje výkon rozhodnutí pohledávku povinného

z práva na vypořádací podíl, popřípadě z práva na podíl na likvidačním

zůstatku.



(2) Na výkon rozhodnutí pro pohledávku z práva na vypořádací podíl,

popřípadě z práva na podíl na likvidačním zůstatku se obdobně použijí

ustanovení § 312 odst. 2, § 313 až 316.



86) § 88 odst. 1 písm. f), § 93 odst. 2, § 102 odst. 3, § 148 odst. 2 a

§ 231 odst. 1 obchodního zákoníku.".



411. V § 322 odst. 1 se slova "nebo ke svému podnikání," zrušují.



412. V § 322 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:



"(3) Je-li povinný podnikatelem, nemůže se výkon rozhodnutí týkat těch

věcí z jeho vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své

podnikatelské činnosti; to neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní

právo a jde-li o vymožení pohledávky oprávněného, která je tímto

zástavním právem zajištěna.



(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 platí též na věci, jejichž je povinný

spoluvlastníkem.".



413. V § 323 odst. 2 se za slovo "byt" vkládají slova "(sídlo, místo

podnikání)".



414. V § 325 odst. 1 větě první se slovo "Nařízení" nahrazuje slovy

"Usnesení o nařízení" a ve větě druhé se slova "nařízení výkonu

rozhodnutí" nahrazují slovem "usnesení".



415. § 325a zní:



"§ 325a



Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon,

oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla,

místa podnikání) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo

jiných schránek v nich umístěných, kde má povinný svůj majetek; za tím

účelem je oprávněn zjednat si do bytu nebo do jiné místnosti povinného

přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.".



416. Za § 325a se vkládá nový § 325b, který zní:



"§ 325b



(1) Povinný umožní tomu, kdo provádí výkon rozhodnutí, přístup na

všechna místa, kde má své movité věci umístěny.



(2) Každý, v jehož objektu má povinný svůj byt (sídlo, místo podnikání)

nebo jiné své místnosti, je povinen strpět, aby ten, kdo provádí výkon

rozhodnutí, provedl prohlídku bytu a jiných místností povinného.

Nesplní-li tuto povinnost, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn zjednat

si k bytu nebo jiné místnosti povinného přístup.".



417. § 326 zní:



"§ 326



(1) Soud v bytě (sídle, místu podnikání) povinného nebo na jiném místě,

kde má povinný své věci umístěny, sepíše věci, které by mohly být

prodány, a to v takovém rozsahu, aby výtěžek prodeje sepsaných věcí

postačil k uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného spolu s náklady

výkonu rozhodnutí. Sepsány budou především věci, které povinný může

nejspíše postrádat a které se nejsnáze prodají; věci, které se rychle

kazí, budou sepsány, jen není-li tu dostatek jiných věcí a lze-li

zajistit jejich rychlý prodej. Sepsány nemohou být movité věci, které

tvoří příslušenství nemovitosti.



(2) Soud sepíše i věci povinného, které má u sebe někdo jiný, avšak jen

tehdy, jestliže mu takové věci budou současně odevzdány.



(3) Byl-li výkon rozhodnutí nařízen stran určitých movitých věcí

povinného, sepíší se jen věci uvedené v usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí.



(4) Oprávněný má právo být přítomen soupisu věcí. Do soupisu se

neuvedou věci, o nichž oprávněný výslovně prohlásí, že nemají být

sepsány.



(5) Soupis se doplní o další věci, jestliže výtěžek prodeje sepsaných

věcí nestačí k uspokojení pohledávky oprávněného anebo jestliže je

nařízen další výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.



(6) Je-li to potřebné, přibere ten, kdo provádí soupis, k úkonu vhodnou

osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.".



418. Za § 326 se vkládají nové § 326a a 326b, které znějí:



"§ 326a



Nepodaří-li se v bytě (sídle, místu podnikání) povinného ani na jiném

soudu známém místě sepsat žádnou věc, oznámí to soud oprávněnému a

vyzve jej, aby soudu označil místo, kde jsou věci povinného, které by

mohly být prodány. Jestliže oprávněný soudu ve stanovené lhůtě takové

místo nesdělí nebo jestliže ani na jím označeném místě nebyly žádné

věci sepsány, soud výkon rozhodnutí zastaví.



§ 326b



(1) Věci, které se rychle kazí, soud odebere povinnému a prodá mimo

dražbu ihned po té, co byly sepsány.



(2) Nepodaří-li se prodat tyto věci a nepřevezme-li je oprávněný za

cenu, kterou určil soud, vrátí je povinnému.".



419. V § 327 odstavec 1 zní:



"(1) Na návrh oprávněného se soud postará o vhodné zajištění movitých

věcí pojatých do soupisu.".



420. V § 327 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Sepsané movité věci, které nebyly zajištěny, se ponechají na

místě, kde byly sepsány, a označí se tak, aby bylo patrné, kterým

soudem byly sepsány a v jaké věci výkonu rozhodnutí.".



421. V § 328 věta druhá zní:



"Odhad provede soud; znalce přibere, pokud v jednoduchých případech

nestačí odhad provedený vykonavatelem při sepsání věci.".



422. V § 328 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se

odstavec 2, který zní:



"(2) Odhad podle odstavce 1 není soudním rozhodnutím.".



423. § 328b zní:



"§ 328b



(1) Sepsané věci se prodají v dražbě.



(2) Dražbu lze vykonat v místě, kde sepsané věci jsou, nebo u soudu

anebo na jiném vhodném místě. Soud, je-li to třeba, zajistí, aby

sepsané věci byly dopraveny do místa, kde se koná dražba. Jestliže

nebyly zajištěny, je povinný povinen sepsané věci vydat k dražbě;

neučiní-li tak dobrovolně, budou mu odebrány.



(3) Soud oznámí dražební rok povinnému, manželu povinného, oprávněnému

a orgánu obce, v jejímž obvodu bude dražba konána a v jejímž obvodu má

povinný bydliště. Kromě toho se dražební rok uveřejní způsobem v místě

obvyklým.



(4) Dražbu provádí vykonavatel, který o dražbě sepíše protokol. Soudci,

zaměstnanci soudů, povinný a manžel povinného nesmějí dražit.".



424. V § 329 odst. 1 se slova "dvě třetiny" nahrazují slovy "jednu

třetinu".



425. V § 329 odst. 2 větě druhé se za slovem "rozhodne" vkládá čárka a

slova "nedohodnou-li se tito dražitelé jinak,".



426. V § 329 odst. 3 se za slovo "zanikají" vkládají slova "zástavní a

zadržovací práva a další".



427. V § 330 odst. 1 se slovo "věřitelů" nahrazuje slovy "všech

oprávněných".



428. V § 330 odst. 3 se slova "dvě třetiny" nahrazují slovy "jednu

třetinu".



429. V § 330 se doplňuje odstavec 4, který zní:



"(4) Věci, které byly pravomocně vyloučeny ze soupisu, se vrátí

povinnému. Odmítne-li povinný tyto věci převzít nebo jeho pobyt není

znám, postupuje soud přiměřeně podle § 185g; lhůta podle § 185g odst. 1

počíná běžet ode dne právní moci usnesení o vyloučení věci z výkonu.".



430. § 331 zní:



"§ 331



(1) Byl-li výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nařízen jen pro

jednu pohledávku, soud po srážce nákladů prodeje vyplatí oprávněnému

dosažený výtěžek.



(2) Byl-li výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nařízen třeba

postupně pro několik pohledávek, vyplatí soud po srážce nákladů prodeje

každému z oprávněných výtěžek z těch věcí, které byly sepsány ve

prospěch jeho pohledávky. Výtěžek z věcí, které byly sepsány ve

prospěch více pohledávek, se vyplatí podle pořadí.



(3) Převyšuje-li dosažený výtěžek pohledávku, pro kterou byl výkon

rozhodnutí nařízen, vyplatí se zbytek výtěžku povinnému. Jestliže

povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo jeho pobyt není znám,

postupuje soud přiměřeně podle § 185g; lhůta podle § 185g odst. 1

počíná běžet ode dne, kdy povinný odmítl zbytek výtěžku převzít nebo

kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil jako nedoručitelný.".



431. Za § 331 se vkládá nový § 331a, který včetně poznámek pod čarou č.

87) až 89) zní:



"§ 331a



(1) Byla-li v dražbě prodána movitá věc, která byla zastavena,^87)

zadržena^88) nebo převedena k zajištění závazku povinného ve prospěch

jeho věřitele,^84) soud vyplatí výtěžek z prodeje věci nejprve

věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna zadržovacím právem. Při

výplatě výtěžku zástavnímu věřiteli, věřiteli, jehož pohledávka byla

zajištěna převodem práva, a oprávněnému, v jehož prospěch byla věc

sepsána, se postupuje podle pořadí.



(2) U movitých věcí, které byly samostatně zastaveny (vespolným

zástavním právem) pro více pohledávek,^89) se postupuje přiměřeně podle

§ 337d.



87) § 151a a následující občanského zákoníku. § 72 zákona č. 337/1992

Sb., ve znění zákona č. 255/1994 Sb.



88) § 151s a následující občanského zákoníku.



89) § 151f odst. 2 občanského zákoníku. § 72 zákona č. 337/1992 Sb., ve

znění zákona č. 255/1994 Sb.".



432. V § 332 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



"(2) Pro pořadí zástavního práva a zajišťovacího převodu práva je

rozhodující den jejich vzniku.".



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



433. V § 333 odst. 1 se za slovo "peněz" vkládají slova "v měně České

republiky".



434. V § 333 odst. 2 věta první zní:



"Naleznou-li se při výkonu rozhodnutí světově obchodovatelné zlato,

peněžní prostředky v cizí měně nebo jiné devizové hodnoty,^90) naloží

se s nimi podle zvláštních předpisů.".



Poznámka pod čarou č. 90) zní:



"90) § 1 písm. d) zákona č. 219/1995 Sb.".



435. § 334 zní:



"§ 334



(1) Vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky,

šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž

předložení je třeba k uplatnění práva, sepíší se jako jiné věci, avšak

odevzdají se vždy soudu.



(2) Vkladní knížku nebo jí obdobnou jinou formu vkladu předloží soud

peněžnímu ústavu a vybere z ní částku, na kterou má povinný právo.

Peněžní ústav provede výplatu vkladu, i když je tato výplata vázána.



(3) Jde-li o vkladní listy, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné

cenné papíry anebo o jiné listiny, jejichž předložení je třeba k

uplatnění práva, soud podle povahy cenného papíru nebo listiny buď

vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající plnění odevzdal soudu, nebo

se postará o zpeněžení. Postupuje se přitom přiměřeně podle ustanovení

o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, přičemž úkony potřebné k

uplatnění práva, které přísluší podle zvláštních předpisů povinnému

jako osobě oprávněné z cenných papírů nebo jiných listin, provádí místo

povinného vykonavatel.



(4) Se získanou částkou se naloží jako s výtěžkem prodeje (§ 331 až

332).".



436. Za § 334 se vkládá nový § 334a, který včetně poznámky pod čarou č.

91) zní:



"§ 334a



(1) Zaknihované a imobilizované cenné papíry se sepíší, jakmile se soud

dozví, že pro povinného jsou takové cenné papíry evidovány u Střediska

cenných papírů nebo v jiné zvláštním zákonem stanovené evidenci.^91) V

případě potřeby nebo pochybností si vyžádá od Střediska cenných papírů

nebo orgánu vedoucího jinou zvláštním zákonem stanovenou evidenci (dále

jen "Středisko") zprávu.



(2) Po sepsání soud sdělí Středisku, jaké zaknihované nebo

imobilizované cenné papíry povinného byly sepsány, kdy k sepsání došlo

a že povinný s nimi nesmí počínaje tímto dnem nakládat (§ 324).

Středisko obsah sdělení zapíše do své evidence vedené podle zvláštního

zákona.



(3) Sepsané zaknihované a imobilizované cenné papíry soud zpeněží v

souladu se zvláštními předpisy. Potřebné úkony provede vykonavatel; má

přitom všechna práva, která jinak přísluší povinnému jako majiteli účtu

u Střediska nebo jako osobě oprávněné z těchto cenných papírů.



(4) Ustanovení § 334 odst. 4 zde platí obdobně.



91) Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších

předpisů.".



437. § 335 a 335a včetně nadpisu znějí:



"Prodej nemovitostí



§ 335



(1) Výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí může být nařízen, jen když

oprávněný označí nemovitost, jejíž prodej navrhuje, a jestliže

listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též

veřejnými listinami notáře76) doloží, že nemovitost je ve vlastnictví

povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí

prodejem nemovitostí, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.



(2) Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem

téže nemovitosti podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně

rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za přistoupení k

řízení, a to ode dne podání návrhu. Návrh dalšího oprávněného, který

byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez rozhodnutí

příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za přistoupení k

řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další oprávněný musí

přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.



(3) Oprávněný může vzít zpět svůj návrh až do právní moci usnesení o

nařízení výkonu rozhodnutí. Soud však řízení zastaví jen tehdy,

souhlasí-li s tím všichni oprávnění, kteří přistoupili do řízení.



§ 335a



(1) Pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí je rozhodující

stav v době zahájení řízení.



(2) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na nemovitost se všemi

jejími součástmi a příslušenstvím; to platí i o movitých věcech, které

jsou příslušenstvím nemovitosti.".



438. Za § 335a se vkládá nový § 335b, který zní:



"§ 335b



(1) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému



a) zakáže, aby po doručení usnesení nemovitost převedl na někoho jiného

nebo ji zatížil;



b) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo

má k nemovitosti předkupní právo, s poučením, že při neoznámení povinný

odpovídá za škodu tím způsobenou.



(2) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm,

kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu

povinného a příslušnému katastrálnímu úřadu.



(3) Po právní moci soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí

osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní právo,

věcné právo nebo nájemní právo, finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v

jejichž obvodu je nemovitost a v jejichž obvodu má povinný své bydliště

(sídlo, místo podnikání), a vyvěsí je na úřední desce soudu. O tom, že

usnesení nabylo právní moci, soud vyrozumí příslušný katastrální

úřad.".



439. § 336 až 336n včetně poznámky pod čarou č. 92) znějí:



"§ 336



(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví

znalce, kterému uloží, aby ocenil nemovitost a její příslušenství a aby

ocenil jednotlivá práva a závady s nemovitostí spojené. Nestanoví-li

tento zákon jinak, postupuje se při oceňování podle zvláštního

předpisu.^92)



(2) Je-li to potřebné, provede soud ohledání nemovitosti a jejího

příslušenství. O době a místě ohledání soud uvědomí oprávněného, ty,

kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinného, znalce a

osoby, o nichž je známo, že pro ně váznou na nemovitosti práva nebo

závady. Povinný, popřípadě i další osoby, jsou povinny umožnit

prohlídku nemovitosti a jejího příslušenství, potřebnou k provedení

ocenění a zjištění stavu práv a závad s nemovitostí spojených.



(3) Jestliže nemovitost a její příslušenství byly oceněny způsobem

uvedeným v odstavcích 1 a 2 v době jednoho roku přede dnem, kdy

usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, a jestliže se

nezměnily okolnosti rozhodující pro ocenění, může soud od nového

ocenění upustit.



§ 336a



(1) Podle výsledků ocenění a ohledání provedeného podle § 336 určí soud



a) cenu nemovitosti a jejího příslušenství,



b) cenu jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených,



c) závady, které prodejem v dražbě nezaniknou,



d) výslednou cenu.



(2) Závadami ve smyslu odstavce 1 písm. c) jsou věcná břemena, o nichž

to stanoví zvláštní předpisy, nájem bytů a další věcná břemena a

nájemní práva, u nichž zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost

zatěžovala i nadále.



(3) Při určení výsledné ceny se od ceny nemovitosti a jejího

příslušenství a ceny práv spojených s nemovitostí odečtou závady podle

odstavce 1 písm. c).



(4) Usnesení podle odstavce 1 soud doručí oprávněnému, těm, kdo do

řízení přistoupili jako další oprávnění, povinnému a osobám, o nichž je

mu známo, že pro ně váznou na nemovitosti práva nebo závady. Jednání

není třeba nařizovat.



§ 336b



(1) Po právní moci usnesení o ceně (§ 336a) soud nařídí dražební

jednání (dražbu).



(2) Ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební

vyhlášce) soud uvede



a) čas a místo dražebního jednání (§ 336d),



b) označení nemovitosti a jejího příslušenství,



c) výslednou cenu (§ 336a),



d) výši nejnižšího podání (§ 336e odst. 1),



e) výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 336e odst. 2),



f) práva a závady spojené s nemovitostí,



g) závady, které prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou [§ 336a odst.

1 písm. c)],



h) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydraženou

nemovitost a za kterých se stane jejím vlastníkem (§ 336l odst. 1 a 2),



i) upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do

řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé povinného

domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek

zajištěných zástavním právem, než pro které byl nařízen výkon

rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražebního

jednání, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího

příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení, že k

přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude

uvedena, se nepřihlíží (§ 336f),



j) výzvu, aby oprávněný, ti, kdo přistoupili do řízení jako další

oprávnění, a ostatní věřitelé povinného, kteří požadují uspokojení

svých pohledávek při rozvrhu podstaty (§ 336f), soudu sdělili, zda

žádají zaplacení svých pohledávek, s upozorněním, že nepožádají-li o

zaplacení před zahájením dražebního jednání, může vydražitel dluh

povinného vůči nim převzít (§ 336g),



k) výzvu, aby každý, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), je

uplatnil u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před

zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu

nebude při provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo,



l) upozornění, že osoby, které mají k nemovitosti předkupní právo, je

mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že udělením příklepu

předkupní právo zaniká.



§ 336c



(1) Dražební vyhlášku soud doručí:



a) oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,

povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k

nemovitosti předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo, a osobám,

které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky

zajištěné zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je

prokázaly,



b) finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitost a

v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo, místo podnikání),



c) těm, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na

státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní

pojištění,



d) příslušnému katastrálnímu úřadu,



e) okresnímu úřadu, v jehož obvodu je nemovitost.



(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) soud dražební vyhlášku doručí

do jejich vlastních rukou.



(3) Soud vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce

soudu a požádá obecní úřad, v jehož obvodu je nemovitost, aby vyhlášku

nebo její podstatný obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým, a

příslušný katastrální úřad, aby vyhlášku nebo její podstatný obsah

uveřejnil na své úřední desce. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí

současně sejme z úřední desky soudu.



(4) V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku nebo její

podstatný obsah uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě

jiným vhodným způsobem.



(5) Proti dražební vyhlášce mohou podat odvolání jen oprávněný, ti, kdo

do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný a osoby, které mají

k nemovitosti předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo. Odvolání

jen proti výrokům uvedeným v § 336b odst. 2 písm. a), b), f), h) až l)

není přípustné.



§ 336d



(1) Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází nemovitost, nebo u

soudu anebo na jiném vhodném místě.



(2) Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební

vyhlášky.



§ 336e



(1) Nejnižší podání soud stanoví ve výši dvou třetin výsledné ceny [§

336a odst. 1 písm. d)].



(2) Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v

částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistotu lze

zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu nebo platbou na účet soudu;

k platbě na účet soudu lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před

zahájením dražebního jednání zjištěno, že na účet soudu také došla.



(3) Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo, musí je

soudu prokázat nejpozději před zahájením dražebního jednání. Soud ještě

před zahájením vlastní dražby rozhodne, zda předkupní právo je

prokázáno; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.



§ 336f



(1) Věřitel, který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím,

smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku)

anebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, může ji do řízení

přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání. Oprávněný a ten,

kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své pohledávky

přihlásit, jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo

jiným titulem uvedeným v § 274 po právní moci usnesení o nařízení

výkonu rozhodnutí.



(2) V přihlášce musí být uvedena výše pohledávky a jejího

příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se

k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen v

dražební vyhlášce. K přihlášce musí být připojeny listiny prokazující,

že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním

právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.



(3) Opožděné přihlášky soud usnesením odmítne; proti tomuto usnesení

není odvolání přípustné.



§ 336g



(1) Nesdělí-li oprávněný nebo ten, kdo do řízení přistoupil jako další

oprávněný, anebo věřitel povinného, který podal přihlášku (§ 336f), že

žádá zaplacení své pohledávky, je vydražitel oprávněn dluh povinného

vůči těmto věřitelům převzít.



(2) Převzetím dluhu podle odstavce 1 nastoupí vydražitel jako dlužník

na místo povinného; souhlas věřitele se nevyžaduje.



(3) Je-li pohledávka, do níž nastoupil vydražitel místo povinného jako

dlužník, zajištěna zástavním právem k vydražené nemovitosti, působí

zástavní právo vůči vydražiteli.



§ 336h



(1) Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při

jednání, jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést

vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.



(2) Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do

zahájení dražebního jednání jistotu (§ 336e odst. 2).



(3) Fyzická osoba může dražit jen osobně nebo prostřednictvím zástupce,

jehož plná moc byla úředně ověřena. Za právnickou osobu, obec, vyšší

územně samosprávný celek nebo stát draží osoby uvedené v § 21, 21a a

21b, které své oprávnění musí prokázat listinou, jež byla úředně

ověřena, nebo jejich zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena.



(4) Jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný,

manžel povinného, vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 a ti, jimž v

nabytí věci brání zvláštní předpis.



§ 336i



(1) Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané

nemovitosti z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí

až do pravomocného rozhodnutí o žalobě.



(2) Po zahájení dražebního jednání soudce nejprve rozhodne, zda je

prokázáno předkupní právo (§ 336e odst. 3), a oznámí, kteří věřitelé

přihlásili své pohledávky a v jaké výši, kteří věřitelé požádali o

zaplacení svých pohledávek a v jaké výši a které pohledávky může

vydražitel převzít a jaká je výše těchto pohledávek.



(3) Po provedení úkonů podle odstavce 2 soudce vyzve ty, kdo mohou

dražit, aby činili podání.



(4) Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni

svými podáními, dokud soud neudělí příklep. Cena vydražené věci není

omezena ustanoveními cenových předpisů.



§ 336j



(1) Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou

splněny další podmínky stanovené zákonem. Učinilo-li více dražitelů

stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí

předkupní právo, a poté, nedohodnou-li se jinak dražitelé, kteří

učinili stejné nejvyšší podání, dražiteli, který byl určen losem.



(2) Před udělením příklepu se soudce dotáže osob přítomných při dražbě,

zda mají námitky proti příklepu; námitky, které podali oprávněný, ten,

kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a dražitel, se

uvedou do protokolu.



(3) Shledá-li soud námitky proti příklepu důvodnými, pokračuje se v

dražbě vyvoláním předposledního podání; proti tomuto usnesení není

odvolání přípustné. V opačném případě soud usnesením udělí příklep.



(4) V usnesení o příklepu soud stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího

podání, která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než

dva měsíce. Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.



(5) Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota

po skončení dražebního jednání; jestliže však podali proti příklepu

námitky, vrátí se jim po právní moci usnesení o příklepu.



§ 336k



(1) Usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení

přistoupil jako další oprávněný, povinnému, vydražiteli a dražitelům,

kteří proti udělení příklepu vznesli námitky.



(2) Proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání jen osoby

uvedené v odstavci 1. Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat

odvolání též osoby uvedené v § 336c odst. 1 písm. a), kterým nebyla

doručena dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily

dražebního jednání.



(3) Odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep

neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel

nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při

nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení

zákona. Ustanovení § 221 se nepoužije.



(4) Usnesení odvolacího soudu se doručí osobám uvedeným v odstavci 1.

Bylo-li usnesení o příklepu odvolacím soudem změněno, nařídí soud

prvního stupně nové dražební jednání.



§ 336l



(1) Vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitost s

příslušenstvím dnem následujícím po vydání usnesení o příklepu; o tom

je vydražitel povinen vyrozumět soud.



(2) Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovitosti s

příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li

nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu.



(3) Předkupní právo k vydražené nemovitosti zaniká dnem, kterým se stal

vydražitel jejím vlastníkem.



(4) Vydražitel, který se nestal vlastníkem vydražené nemovitosti, je

povinen vrátit ji povinnému, vydat mu užitky a nahradit škodu, kterou

mu způsobil při hospodaření s nemovitostí a jejím příslušenstvím.



§ 336m



(1) Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, soud dražební

jednání skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného

nebo toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze

podat nejdříve po uplynutí tří měsíců od bezúspěšné dražby; nebyl-li

návrh podán do jednoho roku, soud výkon rozhodnutí zastaví.



(2) Nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě,

kterou mu určil soud a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení

o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí

další dražební jednání.



(3) Při dalším dražebním jednání podle odstavců 1 a 2 se nejnižší

podání stanoví ve výši poloviny výsledné ceny [§ 336a odst. 1 písm.

d)]; jinak o nařízení a provedení další dražby platí obdobně ustanovení

§ 336b až 336d, § 336e odst. 2, § 336g, 336h, § 336i odst. 3 a 4, 336j

až 336l.



§ 336n



(1) Vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 je povinen nahradit náklady,

které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním

jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a,

bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání,

rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto závazky se započítá jistota složená

vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto závazky, zbývající část se

vrátí vydražiteli.



(2) O závazcích podle odstavce 1 rozhodne soud po jednání usnesením.



(3) Nepostačuje-li k úhradě závazků podle odstavce 1 složená jistota,

podá vykonavatel podle vykonatelného usnesení uvedeného v odstavci 2 k

vymožení potřebných částek návrh na nařízení výkonu rozhodnutí proti

vydražiteli.



(4) Částky připadající na náhradu nákladů soud vyplatí státu nebo

účastníkům, kterým byly přiznány. Ostatní náhrady připadají do

rozdělované podstaty.



92) § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně

některých zákonů (zákon o oceňování majetku).".



440. § 336o a 336p se zrušují.



441. § 337 až 337e znějí:



"§ 337



(1) Po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání

vydražitelem nařídí soud jednání o rozvrhu rozdělované podstaty.



(2) K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný,

ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný,

vydražitel, osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška

byla odmítnuta (§ 336f), a osoby, o nichž je známo, že v jejich

prospěch váznou na nemovitosti závady s výjimkou těch, o nichž bylo

rozhodnuto, že prodejem v dražbě nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm. c)].



(3) Předvolání k rozvrhovému jednání se rovněž vyvěsí na úřední desce

soudu.



§ 337a



Rozdělovanou podstatu tvoří nejvyšší podání a úroky z něho, popřípadě

náhrady, které do podstaty připadají podle § 336n odst. 4, a na tyto

náhrady započítaná jistota vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2.



§ 337b



(1) Při rozvrhovém jednání se projednají pohledávky, které mohou být

uspokojeny z rozdělované podstaty.



(2) Každý z věřitelů, který je přítomen jednání, je povinen vyčíslit

svou pohledávku a její příslušenství ke dni rozvrhového jednání a

uvést, do jaké skupiny patří, a skutečnosti významné pro její pořadí.

Pohledávky ostatních věřitelů a jejich příslušenství vyčíslí ke dni

rozvrhového jednání a jejich skupinu a pořadí uvede soud podle údajů

obsažených ve spisu. Po skončení rozvrhového jednání nelze přihlížet k

té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena.



(3) Každý z účastníků rozvrhu může popřít vyčíslené pohledávky co do

jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí. K námitkám osob,

které se k rozvrhovému jednání nedostavily, se nepřihlíží, ledaže by

byly uplatněny a doloženy před jednáním.



(4) Vydražitel se vyjádří, zda přebírá pohledávky, o nichž věřitelé

neprohlásili, že žádají jejich zaplacení (§ 336g). K vyjádření

vydražitele učiněnému po skončení rozvrhového jednání se nepřihlíží.



(5) Osoby, kterým svědčí právo z věcného břemene nebo nájemní právo, se

vyjádří, zda požadují vyplacení náhrady; jinak se má za to, že souhlasí

s vyplacením náhrady vydražiteli. K vyjádření učiněnému po skončení

rozvrhového jednání se nepřihlíží.



§ 337c



(1) Podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty

uspokojují postupně podle těchto skupin:



a) pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním

dražby, nové dražby nebo další dražby,



b) pohledávky z hypotečních úvěrů sloužící ke krytí jmenovité hodnoty

hypotečních zástavních listů,



c) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil

jako další oprávněný, pohledávky zajištěné zástavním právem a náhrada

za věcná břemena nebo nájemní práva s výjimkou těch, o nichž bylo

rozhodnuto, že prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou [§ 336a odst. 1

písm. c)],



d) pohledávky nedoplatků výživného,



e) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní

pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní

politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmena c),



f) ostatní pohledávky.



(2) Nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny,

uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které

mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně.



(3) Nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem se považují při

rozvrhu za splatné.



(4) Úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení za poslední tři

roky před rozvrhovým jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se

uspokojují v pořadí jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se

před jistinou.



(5) Pro pořadí je rozhodující



a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na

nařízení výkonu rozhodnutí,



b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný,

den, který se považuje za přistoupení k řízení,



c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,



d) u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva,



e) u náhrad za věcná břemena den vzniku věcného břemene,



f) u náhrad za nájemní práva den vzniku nájemního práva.

Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni

výhodnější.



(6) Po úhradě všech pohledávek, které mají být uspokojeny, se zbytek

rozdělované podstaty vyplatí povinnému.



§ 337d



(1) Byly-li v dražbě prodány všechny nemovitosti, na kterých váznou

pohledávky zajištěné zástavním právem pro tutéž pohledávku89) (dále jen

"vespolné zástavní právo"), uhradí se takové pohledávky při rozvrhu

jednotlivých rozdělovaných podstat poměrně podle zbytků rozdělovaných

podstat, které zbývají u každé jednotlivé nemovitosti po uhrazení

předcházejících nároků. Žádá-li věřitel uspokojení v jiném poměru,

přikáže se osobám, které by v důsledku toho obdržely z rozdělované

podstaty méně, částka, která by připadla na takovou pohledávku až do

výše schodku z jednotlivých rozdělovaných podstat.



(2) Nebyly-li v dražbě prodány všechny nemovitosti, na nichž váznou

pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem, použije se za základ

výpočtu úhrady hodnota všech nemovitostí zjištěná podle zvláštního

předpisu.^92) Částky, o které by byli věřitelé s pozdějším pořadím

zkráceni tím, že věřitel pohledávky zajištěné vespolným zástavním

právem dostal více, než kolik by na něj připadlo z výtěžku prodané

nemovitosti, zajistí se na jejich návrh zástavním právem na neprodaných

nemovitostech v pořadí, které příslušelo uspokojenému věřiteli.



(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije přiměřeně i na pohledávky,

které zatěžují podíly několika spoluvlastníků téže nemovitosti.



§ 337e



(1) V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly

při rozvrhovém jednání popřeny co do pravosti, výše, zařazení do

skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění

důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo

podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty.



(2) Ty, o jejichž námitkách nemohlo být rozhodnuto podle odstavce 1,

soud vyzve, aby do třiceti dnů od právní moci rozvrhového usnesení

podali návrh podle § 267a odst. 1, jestliže na sporné pohledávky

připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty; o částce

připadající na sporné pohledávky soud rozhodne, že bude projednána při

dalším rozvrhovém jednání.



(3) K námitkám, které nebyly včas uplatněny podle odstavce 2, se

nepřihlíží; o tomto následku musí být ti, kdo byli vyzváni podat návrh

podle § 267a odst. 1, poučeni.



(4) V návrhu podle § 267a odst. 1 mohou být uplatněny jen skutečnosti,

které byly uvedeny při rozvrhovém jednání.".



442. Za § 337e se vkládají nové § 337f až 337h, které znějí:



"§ 337f



(1) Po právní moci rozhodnutí o návrhu podle § 267a odst. 1 soud nařídí

jednání o rozvrhu zbytku rozdělované podstaty.



(2) K tomuto jednání soud nepředvolá účastníky rozvrhu, jejichž

pohledávky byly podle předchozího rozvrhového usnesení zcela

uspokojeny. Při rozvrhu zbytku rozdělované podstaty se jinak postupuje

obdobně podle § 337 odst. 2 a 3, § 337a, 337c a 337d.



§ 337g



(1) V rozvrhovém usnesení soud přizná pohledávky jejich věřitelům;

úhrada pohledávek, které vydražitel převzal (§ 336g, § 337b odst. 4),

se přizná vydražiteli.



(2) Náhradu za věcné břemeno nebo nájemní právo soud přizná

vydražiteli, jestliže s tím souhlasí osoba, které svědčí právo z tohoto

věcného břemene nebo nájemní právo (§ 337b odst. 5).



(3) Přiznané částky soud vyplatí po právní moci rozvrhového usnesení.



§ 337h



(1) Dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva

váznoucí na nemovitosti; ustanovení § 336g odst. 3 tím není dotčeno.



(2) Dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají věcná břemena a

nájemní práva na nemovitosti váznoucí; to neplatí u věcných břemen a

nájemních práv, o nichž bylo rozhodnuto, že nezaniknou [§ 336a odst. 1

písm. c)], a u věcných břemen a nájemních práv, za něž byla poskytnuta

vydražiteli náhrada (§ 337g odst. 2).



(3) Po právní moci rozvrhového usnesení soud vyrozumí příslušný

katastrální úřad o tom, zda zástavní práva váznoucí na nemovitosti

zanikla nebo zda působí proti vydražiteli, jakož i o tom, jaká věcná

břemena zanikla a jaká i nadále nemovitost zatěžují.



(4) Byl-li výkon rozhodnutí zastaven, soud o tom vyrozumí po právní

moci usnesení příslušný katastrální úřad.".



443. § 338 až 338b včetně nadpisů znějí:



"Prodej spoluvlastnického podílu



§ 338



(1) Na výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu se užijí

ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí,

nestanoví-li zákon jinak.



(2) Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k movité věci, soud doručí

spoluvlastníku povinného usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí při

provedení soupisu, popřípadě po soupisu nebo poté, co zjistí, že věc je

ve spoluvlastnictví, a oznámí mu dražební rok. Spoluvlastník povinného

je povinen umožnit soupis věci ve spoluvlastnictví; povinnosti uložené

povinnému v § 325b a 326b platí i pro něj. Zúčastní-li se spoluvlastník

povinného dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání,

udělí se mu příklep; ustanovení § 329 odst. 2 věty druhé se nepoužije.



(3) Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k nemovitosti, soud doručí

spoluvlastníku povinného pravomocné usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí a dražební vyhlášku; spoluvlastník povinného může podat za

podmínek uvedených v § 336c odst. 5 odvolání proti dražební vyhlášce.

Zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými

dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení §

336j odst. 1 věty druhé se nepoužije. Spoluvlastník povinného je

oprávněn podat za podmínek uvedených v § 336k odst. 2 větě druhé

odvolání proti usnesení o příklepu.



Prodej zástavy



§ 338a



(1) Na výkon rozhodnutí prodejem zástavy se užijí ustanovení o výkonu

rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí, nestanoví-li zákon

jinak.



(2) Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí lze nařídit jen prodejem v

rozhodnutí označené zástavy. Má-li zástavu u sebe zástavní věřitel nebo

jiná osoba, které byla podle zástavní smlouvy odevzdána, jsou tyto

osoby povinny umožnit soupis této věci a její ocenění a věc vydat soudu

k dražbě; ustanovení § 325b a 326b pro ně platí obdobně.



(3) Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí se nepoužijí ustanovení

§ 335 odst. 2 a 3, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z rozhodnutí

o prodeji zástavy, a ustanovení § 336f, ledaže by věřitel přihlásil

pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou.



(4) Výkon rozhodnutí prodejem zástavy bude kromě důvodů uvedených v §

268 zastaven také tehdy, jestliže zaniklo zástavní právo. Byla-li

zajištěná pohledávka z části uspokojena nebo jinak zčásti zanikla, bude

výkon rozhodnutí zastaven částečně.



Hlava pátá



ZŘÍZENÍ SOUDCOVSKÉHO ZÁSTAVNÍHO PRÁVA NA NEMOVITOSTECH



§ 338b



(1) Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na

nemovitosti může být nařízen, jen když oprávněný přesně označí

nemovitost, k níž má být zástavní právo zřízeno, a jestliže listinami

vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo notářem^76) doloží, že

nemovitost je ve vlastnictví povinného. O tom, že byl podán návrh na

nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na

nemovitosti, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.



(2) Pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního

práva je rozhodující stav v době zahájení řízení.".



444. Za § 338b se vkládají nové § 338c až 338zq, které včetně nadpisů a

poznámek pod čarou č. 93) až 95) znějí:



"§ 338c



(1) Nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva

se vztahuje na nemovitost se všemi jejími součástmi a příslušenstvím.



(2) Zřízení soudcovského zástavního práva se zaznamenává podle

zvláštních předpisů do katastru nemovitostí.



§ 338d



(1) Pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti je

rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského

zástavního práva; došlo-li několik návrhů ve stejný den, mají zástavní

práva stejné pořadí. Bylo-li však pro vymáhanou pohledávku již dříve

zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní právo, řídí se pořadí

soudcovského zástavního práva pořadím tohoto zástavního práva.



(2) Pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze

vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti přímo i proti každému

pozdějšímu vlastníku nemovitosti, který ji nabyl smluvně.



§ 338e



(1) Při výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k

nemovitosti se nepoužijí ustanovení § 263 až 266, § 267a a § 268 odst.

1 písm. e). Ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) lze použít jen tehdy,

zaniklo-li právo rozhodnutím přiznané před podáním návrhu na nařízení

tohoto výkonu rozhodnutí.



(2) Byl-li výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva

pravomocně zastaven, zástavní právo tím od počátku zaniká. V případě,

že byl pravomocně zastaven jen částečně, platí, že byl od počátku

nařízen pro pohledávku jen v takové výši, kolik činí po zastavení

výkonu rozhodnutí.



(3) Usnesení o zastavení nebo o částečném zastavení výkonu rozhodnutí

soud zašle po právní moci příslušnému katastrálnímu úřadu.



Hlava šestá



PRODEJ PODNIKU



Nařízení výkonu rozhodnutí



§ 338f



(1) Výkon rozhodnutí prodejem podniku^93) může být nařízen, jen když

oprávněný označí podnik, jehož prodej navrhuje, a jestliže doloží, že

podnik je majetkem povinného.



(2) Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem

téhož podniku podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně

rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za přistoupení k

řízení, a to ode dne podání návrhu. Návrh dalšího oprávněného, který

byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez rozhodnutí

příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za přistoupení k

řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další oprávněný musí

přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.



(3) Oprávněný může vzít zpět svůj návrh až do právní moci usnesení o

nařízení výkonu rozhodnutí. Soud však řízení zastaví jen tehdy,

souhlasí-li s tím všichni oprávnění, kteří přistoupili do řízení.



§ 338g



(1) Pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku je rozhodující stav

v době zahájení řízení.



(2) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na věci, práva a jiné

majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke

své povaze mají tomuto účelu sloužit, a to podle stavu, jaký tu je v

době příklepu.



(3) Výkonem rozhodnutí nemůže být postižen podnik, jedná-li se o banku.



§ 338h



(1) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví správce

podniku (dále jen "správce") a povinnému



a) zakáže, aby po doručení usnesení podnik nebo část podniku převedl na

někoho jiného;



b) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo

má k podniku, k jeho části nebo k věcem, právům nebo jiným hodnotám

patřícím k podniku předkupní právo, s poučením, že při neoznámení

povinný odpovídá za škodu tím způsobenou;



c) zakáže, aby po doručení usnesení věci, práva a jiné majetkové

hodnoty, které slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze

mají tomuto účelu sloužit, převedl na jiného, zatížil je nebo s nimi

jinak nakládal bez souhlasu správce;



d) přikáže, aby správci umožnil kdykoliv nahlížet do účetní evidence a

dalších písemností týkajících se podniku a bez omezení vstupovat do

všech prostor podniku.



(2) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm,

kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu

povinného, správci a příslušnému rejstříkovému soudu nebo orgánu, který

vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán.



(3) Po právní moci soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí

osobám, o nichž je známo, že mají k podniku nebo k jednotlivým věcem,

právům a jiným majetkovým hodnotám, které slouží k provozování podniku

nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit, předkupní,

zástavní nebo zadržovací právo, osobám, kterým práva patřící k podniku

byla postoupena k zajištění pohledávky věřitele povinného^83) nebo byla

převedena k zajištění závazku povinného ve prospěch jeho věřitele,^84)

a finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je podnik a v jejichž

obvodu má povinný své bydliště (sídlo, místo podnikání). Po právní moci

se usnesení též vyvěsí na úřední desce soudu. O tom, že usnesení nabylo

právní moci, soud vyrozumí příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který

vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán.



Správce podniku



§ 338i



(1) Správcem soud ustanoví osobu zapsanou podle zvláštních předpisů v

seznamu správců konkursní podstaty.^94) Výjimečně může soud správcem

ustanovit i osobu do tohoto seznamu nezapsanou, splňuje-li podmínky pro

zapsání do seznamu, jestliže s ustanovením správcem souhlasí.



(2) Při výběru osoby správce soud přihlíží zejména k tomu, zda má

správce s ohledem na povahu podniku potřebné předpoklady k řádnému

výkonu správy. Osoby zapsané do seznamu správců konkursní podstaty

mohou funkci správce odmítnout jen z důležitých důvodů, které posoudí

soud.



(3) Správce je povinen vykonávat svou funkci s odbornou péčí a odpovídá

za škodu, kterou způsobil zaviněným porušením svých povinností, které

mu ukládá zákon nebo které mu uložil soud.



(4) Správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů.



(5) Na úhradu hotových výdajů, vynakládaných zejména v souvislosti s

přibráním znalce, soud poskytne správci na jeho žádost zálohu. Hotové

výdaje hrazené z této zálohy se považují za náklady prodeje.



§ 338j



(1) Správce je z výkonu své funkce vyloučen, jestliže se zřetelem na

jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod

pochybovat o jeho nepodjatosti.



(2) O tom, zda je správce vyloučen, rozhodne soud; před rozhodnutím si

zpravidla vyžádá vyjádření správce. Proti jeho usnesení není přípustný

opravný prostředek.



(3) Rozhodne-li soud, že správce je ze své funkce vyloučen, současně

jej zprostí funkce a ustanoví nového správce.



§ 338k



(1) Správce při výkonu své funkce postupuje podle zákona a dalších

právních předpisů a podle pokynů soudu; dbá, aby po nařízení výkonu

rozhodnutí nedošlo bezdůvodně ke zmenšení majetku prodávaného podniku,

popřípadě aby se majetek podniku očekávaným způsobem zvýšil. K řádnému

zajištění majetku podniku činí vhodná opatření, zejména vyrozumí

peněžní ústav, že s prostředky na účtu povinného, které slouží k

provozování podniku, může povinný nakládat jen s jeho souhlasem.

Vyžadují-li to okolnosti případu, může správce vyzvat dlužníky

povinného, aby plnění svých peněžitých dluhů skládali na účet

povinného, který za tím účelem zřídil. Zjistí-li správce, že součástí

podniku je nemovitost, vyrozumí bez zbytečného odkladu příslušný

katastrální úřad, že byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem podniku a že

povinný nesmí bez jeho souhlasu nemovitost převést na jiného, zatížit

ji nebo s ní jinak nakládat.



(2) Souhlas správce s úkony povinného musí být udělen písemně; u

písemných úkonů musí být obsažen na téže listině. Právní úkony

povinného, které učinil bez souhlasu správce, jsou neplatné.



(3) Vyzve-li správce dlužníka povinného, aby plnění svého peněžitého

dluhu skládal na určitý účet, nesmí dlužník po doručení výzvy dluh

plnit jinak. Nesplní-li dlužník povinného dluh v souladu s výzvou

správce, je správce oprávněn domáhat se jako zástupce povinného řádného

splnění dluhu.



(4) Neučiní-li povinný řádně a včas úkony potřebné k odvrácení hrozící

škody na majetku podniku, je povinen tyto úkony provést správce jako

zástupce povinného.



(5) Odmítne-li správce udělit povinnému souhlas k úkonu potřebnému k

řádnému provozování podniku, může povinný soudu navrhnout, aby svým

usnesením souhlas správce nahradil. Soud o návrhu rozhodne po slyšení

správce a povinného; proti jeho usnesení není odvolání přípustné.



(6) Ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a

které se týkají podniku, je správce oprávněn povinného zastupovat i bez

jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na

základě procesní plné moci (§ 28a odst. 1). Po dobu, po kterou správce

podniku zastupuje povinného, nesmí jiné osoby povinného zastupovat nebo

za něj jednat.



Dohled soudu



§ 338l



(1) Soud dohlíží, jak správce plní své povinnosti uložené mu zákonem a

dalšími právními předpisy nebo soudem. Při výkonu dohlédací činnosti je

soud oprávněn vyžádat si od správce zprávu o jeho činnosti, nahlížet do

listin správce a povinného a provádět potřebná šetření. Zjistí-li v

činnosti správce nedostatky, uloží správci, aby je odstranil; proti

tomuto usnesení není odvolání přípustné.



(2) K přibrání znalce správcem [§ 338m odst. 1 písm. c)] není třeba

souhlasu soudu.



(3) Za porušení povinností při výkonu funkce může soud uložit správci

pořádkovou pokutu; postupuje přitom obdobně podle § 53.



(4) Neplní-li správce řádně své povinnosti nebo z jiných vážných

důvodů, může soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i

bez návrhu zprostit správce funkce. Zprostí-li soud správce funkce,

ustanoví současně jiného správce. Správce, který byl funkce zproštěn,

je povinen řádně předat funkci novému správci a poskytnout mu všechny

potřebné informace a doklady.



Cena podniku



§ 338m



(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud správci

uloží, aby



a) zjistil na základě údajů v účetní evidenci o podniku, jaké věci,

práva a jiné majetkové hodnoty a jaké závazky slouží k provozování

podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit;

neumožní-li povinný správci řádně nahlédnout do účetní evidence, zjedná

soud správci na jeho návrh přístup k této evidenci, a to v odůvodněných

případech i za součinnosti orgánů justiční stráže nebo Policie České

republiky,



b) provedl soupis věcí, práv a jiných majetkových hodnot a závazků, o

nichž se mu podařilo za součinnosti s povinným zjistit, že slouží k

provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu

sloužit, není-li možné potřebné údaje zjistit postupem podle písmena

a),



c) na základě zjištění podle písmena a) nebo podle písmena b) anebo

jiných (dalších) rozhodných hledisek, popřípadě též na základě ocenění

znalce, kterého si přibral, protože cenu nebylo možné stanovit jinak,

podal soudu zprávu o ceně podniku.



(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při oceňování podle

zvláštního předpisu.^92)



(3) Nestanoví-li soud jinak, správce ve zprávě o ceně podniku uvede



a) jaké věci, práva a jiné majetkové hodnoty patří k podniku a jakou

mají cenu,



b) kolik činí v podniku peněžní prostředky v hotovosti a uložené na

účtu u peněžního ústavu v měně České republiky,



c) jaké závazky patří k podniku a jakou mají cenu,



d) jaké peněžité závazky patří k podniku a kolik činí celkem,



e) kolik činí čisté jmění podniku.



(4) Stejnopis zprávy správce o ceně podniku soud doručí oprávněnému,

těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a povinnému a

umožní jim, aby se k obsahu zprávy v přiměřené lhůtě vyjádřili. K

námitkám povinného týkajících se soupisu věcí, práv a jiných

majetkových hodnot, který správci neposkytl součinnost podle odstavce 1

písm. b), se nepřihlíží.



(5) Soud může správci uložit, aby zprávu doplnil nebo aby podal soudu

potřebná vysvětlení. K objasnění rozhodných skutečností může též

provést potřebná šetření.



§ 338n



(1) Podle obsahu zprávy správce o ceně podniku, popřípadě zjištění

podle § 338m odst. 5 soud určí



a) cenu věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících k podniku,



b) výši peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtu u

peněžního ústavu v měně České republiky, patřících k podniku,



c) cenu všech závazků patřících k podniku,



d) výši peněžitých závazků patřících k podniku,



e) zjištěnou cenu podniku.



(2) Zjištěnou cenu podniku soud určí ve výši čistého jmění podniku; k

prostředkům uvedeným v odstavci 1 písm. b) se při tom nepřihlíží.



(3) Neprovádí-li se dokazování nebo souhlasí-li s tím osoby uvedené v §

338m odst. 4, není třeba nařizovat jednání.



(4) Usnesení podle odstavce 1 soud doručí oprávněnému, těm, kdo do

řízení přistoupili jako další oprávnění, a povinnému.



(5) Po právní moci usnesení podle odstavce 1 má každý právo nahlédnout

do zprávy o ceně podniku.



(6) Zjistí-li soud, že cena věcí, práv a jiných majetkových hodnot

patřících k podniku spolu s prostředky uvedenými v odstavci 1 písm. b)

nepřesahuje výši splatných peněžitých závazků patřících k podniku,

pohledávek oprávněného a těch, kdo do řízení přistoupili jako další

oprávnění, které nepatří k podniku, a předpokládané náklady prodeje,

odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů, anebo že ji přesahuje

jen nepatrně, výkon rozhodnutí zastaví.



Dražební vyhláška



§ 338o



(1) Po právní moci usnesení o ceně soud nařídí, nebyl-li výkon

rozhodnutí pravomocně zastaven, dražební jednání (dražbu).



(2) Ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební

vyhlášce) soud uvede



a) čas a místo dražebního jednání (§ 338q),



b) označení prodávaného podniku,



c) údaje uvedené v § 338n odst. 1,



d) výši nejnižšího podání (§ 338r odst. 1),



e) výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 338r odst. 2),



f) upozornění, že cena věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících

k podniku, výše peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtu u

peněžního ústavu v měně České republiky, patřících k podniku, cena

závazků patřících k podniku, výše peněžitých závazků patřících k

podniku, zjištěná cena podniku a výše nejnižšího podání mohou být

změněny s přihlédnutím ke zvýšení nebo snížení jmění podniku, k němuž

dojde do dražebního jednání (§ 338t odst. 1),



g) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydražený podnik a

za kterých vydražený podnik přejde do jeho majetku (§ 338z odst. 1 a

2),



h) upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do

řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé povinného

domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek

zajištěných zástavním právem, zadržovacím právem, postoupením

pohledávky83) nebo převodem práva,84) než pro které byl nařízen výkon

rozhodnutí, jestliže patří k podniku, jestliže je přihlásí nejpozději

do 5 dnů přede dnem dražebního jednání, jestliže v přihlášce uvedou

výši pohledávky a jejího příslušenství a prokáží-li je příslušnými

listinami, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo

jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží (§ 338s a § 338zn

odst. 2),



i) upozornění, že závazky patřící k podniku, které nebudou při výkonu

rozhodnutí uspokojeny, přecházejí na vydražitele (§ 338zk),



j) výzvu, aby každý, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), je

uplatnil u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před

zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu

nebude při provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo,



k) upozornění, že osoby, které mají k podniku, k jeho části nebo k

věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám, které slouží k provozování

podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit,

předkupní právo, je mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že

udělením příklepu předkupní právo zaniká,



l) upozornění, kde a kdy je možné nahlédnout do zprávy o ceně podniku

(§ 338n odst. 5).



§ 338p



(1) Dražební vyhlášku soud doručí:



a) oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,

povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k

podniku nebo k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám, které slouží

k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu

sloužit, předkupní právo nebo zástavní právo anebo zadržovací právo,

osobám, kterým práva patřící k podniku byla postoupena k zajištění

pohledávky věřitele povinného^83) nebo byla převedena k zajištění

závazku povinného ve prospěch jeho věřitele,^84) osobám, které již

přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné

zástavním právem, zadržovacím právem, postoupením pohledávky nebo

převodem práva, jež patří k podniku, a příslušnými listinami je

prokázaly, a osobám uvedeným v § 338zn odst. 1,



b) finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je podnik a v

jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo, místo podnikání),



c) těm, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na

státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní

pojištění,



d) okresnímu úřadu, v jehož obvodu je podnik.



(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) soud dražební vyhlášku doručí

do jejich vlastních rukou.



(3) Soud vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce

soudu a požádá obecní úřad, v jehož obvodu je podnik, aby vyhlášku nebo

její podstatný obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým. Usnesení o

nařízení výkonu rozhodnutí současně sejme z úřední desky soudu.



(4) V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku nebo její

podstatný obsah uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě

jiným vhodným způsobem.



(5) Proti dražební vyhlášce mohou podat odvolání jen oprávněný, ti, kdo

do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný a osoby, které mají

k podniku nebo k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám, které

slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto

účelu sloužit, předkupní právo. Odvolání jen proti výrokům uvedeným v §

338o odst. 2 písm. a), b), f) až l) není přípustné.



§ 338q



(1) Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází podnik, nebo u soudu

anebo na jiném vhodném místě.



(2) Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební

vyhlášky.



§ 338r



(1) Nejnižší podání soud stanoví ve výši poloviny ceny věcí, práv a

jiných majetkových hodnot patřících k podniku [§ 338n odst. 1 písm.

a)], nejvýše však ve výši dvou třetin zjištěné ceny podniku [§ 338n

odst. 1 písm. e)].



(2) Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v

částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistotu lze

zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu nebo platbou na účet soudu;

k platbě na účet soudu lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před

zahájením dražebního jednání zjištěno, že na účet soudu také došla.



(3) Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo, musí je

soudu prokázat nejpozději před zahájením dražebního jednání.



§ 338s



(1) Věřitel, který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím,

smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku)

anebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, zadržovacím právem,

postoupením pohledávky^83) nebo převodem práva,^84) která patří k

podniku, může ji u soudu přihlásit nejpozději do 5 dnů přede dnem

dražebního jednání. Oprávněný nebo ten, kdo do řízení přistoupil jako

další oprávněný, mohou své pohledávky přihlásit, jen jestliže jim byly

přiznány rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 po

právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.



(2) V přihlášce musí být uvedena výše pohledávky a jejího

příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se

k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen v

dražební vyhlášce. K přihlášce musí být připojeny listiny prokazující,

že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním

právem, zadržovacím právem, postoupením pohledávky^83) nebo převodem

práva^84) a že patří k podniku, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z

obsahu spisu.



(3) Opožděné přihlášky a přihlášky pohledávek, které nepatří k podniku,

soud usnesením odmítne; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.



§ 338t



(1) Po vydání dražební vyhlášky soud správci uloží, aby mu podal před

zahájením dražebního jednání zprávu, zda došlo oproti stavu, který byl

rozhodný pro usnesení podle § 338n odst. 1, ke změně v okolnostech

podle § 338m odst. 3, popřípadě jak se tyto okolnosti změnily.



(2) Nepodá-li správce soudu řádně a včas zprávu podle odstavce 1, soud

mu uloží, aby státu nahradil náklady zmařené dražby, a na návrh

účastníků dražby, aby jim nahradil náklady, které jim v souvislosti s

účastí na této dražbě vznikly. O tomto následku musí být správce

poučen.



Dražební jednání



§ 338u



(1) Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při

jednání, jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést

vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.



(2) Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do

zahájení dražebního jednání jistotu (§ 338r odst. 2).



(3) Jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný,

manžel povinného, správce, vydražitel uvedený v § 338za odst. 2 a ti,

jimž v nabytí podniku brání zvláštní předpis.



(4) Ustanovení § 336h odst. 3 platí obdobně.



§ 338v



(1) Bylo-li zjištěno, že byl podán návrh na vyloučení prodávaného

podniku nebo jeho části z výkonu rozhodnutí (§ 267 odst. 1), soud

dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o návrhu.



(2) Byl-li podán návrh na vyloučení jednotlivých věcí, práv nebo jiných

majetkových hodnot patřících k podniku, soud podle okolností případu

posoudí, zda je třeba jednání odročit až do pravomocného rozhodnutí o

návrhu nebo zda přistoupí k dražbě. V případě, že přistoupí k dražbě,

soud upozorní dražitele na sporné věci, práva nebo jiné majetkové

hodnoty.



(3) Nepodal-li správce do zahájení dražebního jednání zprávu podle §

338t odst. 1, rozhodne soud o nárocích podle § 338t odst. 2 a dražební

jednání odročí. Při nařízení nového dražebního jednání znovu postupuje

podle § 338o až 338t.



§ 338w



(1) Po zahájení dražebního jednání soudce



a) rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo (§ 338r odst. 3),



b) na základě zprávy správce podle § 338t odst. 1 usnesením určí novou

cenu věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících k podniku, výši

peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu

v měně České republiky, patřících k podniku, cenu závazků patřících k

podniku, výši peněžitých závazků patřících k podniku a výslednou cenu

podniku,



c) stanoví, kolik činí nejnižší podání,



d) oznámí, kteří věřitelé přihlásili své pohledávky a v jaké výši,

popřípadě kteří věřitelé mají právo na uspokojení svých pohledávek

podle § 338zn odst. 1.



(2) Proti usnesením podle odstavce 1 písm. a), b) a c) není odvolání

přípustné.



(3) Zjistí-li soud, že cena věcí, práv a jiných majetkových hodnot

patřících k podniku spolu s prostředky uvedenými v § 338n odst. 1 písm.

b) nepřesahuje výši splatných peněžitých závazků patřících k podniku,

pohledávek oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další

oprávnění, a dalších přihlášených věřitelů, které nepatří k podniku, a

předpokládané náklady prodeje, odměnu správce a náhradu jeho hotových

výdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně, výkon rozhodnutí zastaví.



(4) Nebude-li výkon rozhodnutí zastaven, soudce po provedení úkonů

podle odstavce 1 vyzve ty, kdo mohou dražit, aby činili podání.



(5) Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni

svými podáními, dokud soud neudělí příklep. Cena vydraženého podniku

není omezena ustanoveními cenových předpisů.



§ 338x



(1) Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou

splněny další podmínky stanovené zákonem. Učinilo-li více dražitelů

stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí

předkupní právo k podniku, pak tomu, komu svědčí předkupní právo k

části podniku nebo k jednotlivým věcem, právům nebo jiným majetkovým

hodnotám, které patří k podniku, a poté, nedohodnou-li se jinak

dražitelé, kteří učinili stejné nejvyšší podání, dražiteli, který byl

určen losem.



(2) Před udělením příklepu se soudce dotáže osob přítomných při dražbě,

zda mají námitky proti příklepu; námitky, které podali oprávněný, ten,

kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a dražitel, se

uvedou do protokolu.



(3) Jestliže soud neudělí se zřetelem na vznesené námitky příklep,

pokračuje se v dražbě vyvoláním předposledního podání; proti tomuto

usnesení není odvolání přípustné. V opačném případě soud usnesením

udělí příklep.



(4) V usnesení o příklepu soud stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího

podání, která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než

dva měsíce. Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.



(5) Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota

po skončení dražebního jednání; jestliže však podali proti příklepu

námitky, vrátí se jim po právní moci usnesení o příklepu.



§ 338y



(1) Usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení

přistoupil jako další oprávněný, povinnému, manželu povinného,

vydražiteli a dražitelům, kteří proti udělení příklepu vznesli námitky.



(2) Proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání osoby

uvedené v odstavci 1. Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat

odvolání též osoby uvedené v § 338p odst. 1 písm. a), kterým nebyla

doručena dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily

dražebního jednání.



(3) Ustanovení § 336k odst. 3 a 4 platí obdobně.



§ 338z



(1) Vydražitel je oprávněn převzít vydražený podnik již dnem

následujícím po vydání usnesení o příklepu. Podnik předá vydražiteli na

jeho žádost správce za součinnosti s povinným; o převzetí se sepíše

zápis. O předání podniku správce vyrozumí soud.



(2) Vydražený podnik přechází do majetku vydražitele, nabylo-li

usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li vydražitel nejvyšší

podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. K témuž dni se

vydražitel stává vlastníkem věcí a vstupuje do práv a závazků patřících

k podniku.



(3) Předkupní právo k vydraženému podniku, k jeho částem nebo

jednotlivým věcem, právům nebo jiným hodnotám zaniká dnem, kterým

podnik přešel do majetku vydražitele.



(4) Jestliže vydražený podnik nepřešel do majetku vydražitele, je

vydražitel povinen vrátit vydražený podnik povinnému, vydat mu užitky a

nahradit škodu, kterou mu způsobil při hospodaření s podnikem.



§ 338za



(1) Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, soud dražební

jednání skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného

nebo toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze

podat nejdříve po uplynutí tří měsíců od bezúspěšné dražby; nebyl-li

návrh podán do šesti měsíců, soud výkon rozhodnutí zastaví.



(2) Nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě,

kterou mu určil soud a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení

o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí

další dražební jednání. O povinnostech a závazcích tohoto vydražitele a

o rozhodování o nich platí obdobně ustanovení § 336n.



(3) Při dalším dražebním jednání podle odstavců 1 a 2 se nejnižší

podání stanoví ve výši čtvrtiny ceny věcí, práv a jiných majetkových

hodnot patřících k podniku [§ 338n odst. 1 písm. a)], nejvýše však ve

výši třetiny zjištěné ceny podniku [§ 338n odst. 1 písm. e)]; jinak o

nařízení a provedení další dražby platí obdobně ustanovení § 338p,

338q, § 338r odst. 2, § 338t, 338u, § 338v odst. 2, § 338w až 338z.

Nebyl-li podnik prodán ani při dalším dražebním jednání z důvodu

uvedeného v odstavci 1 větě první, soud výkon rozhodnutí zastaví.



Rozvrh



§ 338zb



(1) Po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání

vydražitelem nařídí soud jednání o rozvrhu rozdělované podstaty.



(2) K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný,

ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný, správce,

vydražitel, osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška

byla odmítnuta (§ 338s odst. 3), a osoby uvedené v § 338zn odst. 1.



(3) Předvolání k rozvrhovému jednání se vyvěsí na úřední desce soudu.



§ 338zc



Rozdělovanou podstatu tvoří prostředky uvedené v § 338n odst. 1 písm.

b), nejvyšší podání a úroky z něho, popřípadě náhrady, které do

podstaty připadají podle § 338za odst. 2 věty druhé, a na tyto náhrady

započítaná jistota vydražitele uvedeného v § 338za odst. 2.



§ 338zd



(1) Při rozvrhovém jednání se projednají pohledávky, které mohou být

uspokojeny z rozdělované podstaty.



(2) Ustanovení § 337b odst. 2 a 3 platí obdobně; pohledávku vydražitele

podle § 338zf však nelze popřít.



§ 338ze



(1) Podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty

uspokojují postupně podle těchto skupin:



a) pohledávky nákladů prodeje vzniklých státu v souvislosti s

prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby a zaplacením zálohy

podle § 338i odst. 5,



b) pohledávka odměny správce a jeho hotových výdajů,



c) pohledávka vydražitele podle § 338zf,



d) pohledávky zajištěné zadržovacím právem,



e) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil

jako další oprávněný, a pohledávky zajištěné zástavním právem,

postoupením pohledávky^83) nebo převodem práva,^84)



f) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní

pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní

politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmena e),



g) ostatní pohledávky.



(2) Nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny,

uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které

mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně.



(3) Nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem, postoupením

pohledávky nebo převodem práva se považují při rozvrhu za splatné.



(4) Úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení za poslední tři

roky před rozvrhovým jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se

uspokojují v pořadí jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se

před jistinou.



(5) Pro pořadí je rozhodující



a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na

nařízení výkonu rozhodnutí,



b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný,

den, který se považuje za přistoupení k řízení,



c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,



d) u pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem,

postoupením pohledávky^83) nebo převodem práva^84) den vzniku těchto

práv,



e) u pohledávky věřitele uvedeného v § 338zn den, podle kterého se řídí

pořadí pohledávky v řízení o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky

nebo prodejem movitých věcí anebo nemovitostí.

Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni

výhodnější.



(6) Po úhradě všech pohledávek, které mají být uspokojeny, se zbytek

rozdělované podstaty vyplatí povinnému.



(7) Nebyla-li plně uspokojena pohledávka správce podle odstavce 1 písm.

b), uloží soud usnesením tuto povinnost povinnému; oprávněný, ti, kdo

do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelé, kteří

přihlásili své pohledávky (§ 338s), za splnění této povinnosti společně

a nerozdílně ručí.



§ 338zf



Vydražitel má pohledávku za podstatou, jestliže



a) výše peněžitých závazků patřících k podniku spolu s pohledávkami

oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a

dalších přihlášených věřitelů, které nepatří k podniku a které mají být

uhrazeny z podstaty, nepřesahuje rozdělovanou podstatu, a to ve výši

tohoto rozdílu, nebo



b) pohledávky oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další

oprávnění, a dalších přihlášených věřitelů, které mají být uspokojeny z

podstaty, nepřesahují rozdělovanou podstatu, a to ve výši tohoto

rozdílu.



§ 338zg



(1) V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly

při rozvrhovém jednání popřeny co do pravosti, výše, zařazení do

skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění

důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo

podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty.



(2) Ustanovení § 337e odst. 2, 3 a 4 platí obdobně.



§ 338zh



(1) Po právní moci rozhodnutí o návrhu podle § 267a odst. 1 soud nařídí

jednání o rozvrhu zbytku rozdělované podstaty.



(2) K tomuto jednání soud nepředvolá účastníky rozvrhu, jejichž

pohledávky byly podle předchozího rozvrhového usnesení zcela

uspokojeny. Při rozvrhu zbytku rozdělované podstaty se jinak postupuje

obdobně podle § 338zb odst. 2 a 3, § 338zc, 338ze a 338zf.



§ 338zi



(1) V rozvrhovém usnesení soud přizná pohledávky jejich věřitelům;

úhrada odměny a hotových výdajů se poskytne správci a úhrada pohledávky

podle § 338zf se poskytne vydražiteli.



(2) Přiznané částky soud vyplatí po právní moci rozvrhového usnesení.



Zpráva o výkonu správy podniku



§ 338zj



(1) Poté, co vydražený podnik přešel do majetku vydražitele a správce

mu předal podnik, podá správce soudu konečnou zprávu o výkonu své

funkce a vyúčtuje odměnu a hotové výdaje.



(2) Soud zprávu doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako

další oprávnění, povinnému, manželu povinného a vydražiteli.



(3) Soud zprávu přezkoumá a rozhodne o jejím schválení při jednání;

jednání není třeba nařizovat, jestliže osoby uvedené v odstavci 2 v

určené lhůtě nesdělí své námitky proti zprávě.



(4) Po schválení zprávy soud zprostí správce jeho funkce.



Přechod práv a závazků na vydražitele



§ 338zk



(1) Na vydražitele, do jehož majetku přešel vydražený podnik, přechází



a) věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování

podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit;



b) práva vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví

týkající se podnikatelské činnosti vydraženého podniku, ledaže by to

odporovalo smlouvě o poskytnutí těchto práv nebo jejich povaze;



c) práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnanců

působících ve vydraženém podniku;



d) závazky patřící k vydraženému podniku, které nebyly uspokojeny při

rozvrhu, včetně jejich zajištění.



(2) Přechodem dluhu nebo jiného závazku povinného nastupuje vydražitel

jako dlužník na jeho místo; k přechodu závazku se souhlas věřitele

nevyžaduje.



(3) Je-li pro nabytí nebo zachování práv uvedených v odstavci 1 písm.

b) rozhodné uskutečňování určité podnikatelské činnosti, započítá se do

této činnosti vydražitele uskutečněné po příklepu i činnost uskutečněná

při provozu podniku před jeho prodejem v dražbě.



(4) Nájemní nebo podnájemní smlouvu na nebytové prostory uzavřenou

povinným jako nájemcem nebo jako pronajímatelem může vydražitel

vypovědět ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i z jiných

důvodů, než stanoví zvláštní zákon^95) nebo než byly dohodnuty; to

platí také v případě, že nájem byl sjednán na dobu určitou. Právo druhé

strany na náhradu škody tím vzniklé není dotčeno.



(5) Spolu se závazky, které byly uspokojeny při rozvrhu, zaniká i

jejich zajištění.



Oznámení jiným orgánům



§ 338zl



(1) O tom, že vydražený podnik přešel do majetku vydražitele (§ 338z

odst. 2), soud vyrozumí příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který

vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán. Rejstříkový soud nebo

jiný orgán poté provede zápis o prodeji podniku v příslušném rejstříku.



(2) Jestliže k podniku patří nemovitost, vyrozumí soud příslušný

katastrální úřad, že vlastníkem nemovitosti se stal vydražitel; v

případě, že k nemovitosti bylo zřízeno zástavní právo, současně uvede,

zda působí proti vydražiteli nebo zda zaniklo.



(3) Byl-li výkon rozhodnutí zastaven, soud o tom vyrozumí po právní

moci usnesení příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který vede jiný

rejstřík, v němž je povinný zapsán, popřípadě též příslušný katastrální

úřad.



§ 338zm



(1) Žádný z věřitelů, jehož pohledávka přešla na vydražitele (§ 338zk

odst. 2), nemůže namítat, že prodejem podniku v dražbě se zhoršila

dobytnost jeho pohledávky.



(2) Povinný neodpovídá za vady věcí, práv nebo jiných majetkových

hodnot patřících k podniku, který byl prodán v dražbě.



Jiné výkony rozhodnutí



§ 338zn



(1) Nařízením výkonu rozhodnutí prodejem podniku se odkládá provedení

již nařízených výkonů rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí

patřících k podniku a výkonů rozhodnutí přikázáním k podniku patřících

jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu. Oprávnění z těchto

výkonů rozhodnutí se považují za věřitele uvedené v § 338s, aniž by

bylo potřebné pohledávku přihlásit; to platí i tehdy, jestliže vymáhaná

pohledávka nepatří k podniku.



(2) Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí patřících k

podniku nebo přikázáním k podniku patřících jiných pohledávek než z

účtu u peněžního ústavu, který byl nařízen až po nařízení výkonu

rozhodnutí prodejem podniku, se neprovede. Právo těchto oprávněných

přihlásit vymáhanou pohledávku podle § 338s není dotčeno.



(3) Nebyla-li pohledávka věřitelů uvedených v odstavcích 1 a 2

uspokojena při rozvrhu rozdělované podstaty, pokračuje soud po skončení

výkonu rozhodnutí prodejem podniku v řízení; v případě, že podnik byl

prodán v dražbě a že jde o pohledávku patřící k podniku, nastupuje do

řízení na místo povinného vydražitel.



Zastavení výkonu rozhodnutí



§ 338zo



(1) Byl-li výkon rozhodnutí prodejem podniku zastaven, soud vyzve

správce, aby mu podal konečnou zprávu o výkonu své funkce a aby

vyúčtoval odměnu a hotové výdaje.



(2) Soud zprávu doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako

další oprávnění, povinnému a manželu povinného.



(3) Ustanovení § 338zj odst. 3 a 4 platí obdobně.



(4) Povinnost zaplatit správci odměnu a náhradu hotových výdajů soud

uloží buď povinnému nebo společně a nerozdílně oprávněnému, těm, kdo do

řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelům, kteří přihlásili

své pohledávky (§ 338s a 338zn), a to podle toho, z jakého důvodu k

zastavení výkonu rozhodnutí došlo.



Prodej části podniku



§ 338zp



(1) Na výkon rozhodnutí prodejem části podniku tvořící samostatnou

organizační složku se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem

podniku, nestanoví-li zákon jinak.



(2) Správa části podniku vykonávaná správcem se vztahuje i na úkony

podniku, které se týkají jím spravované organizační složky podniku.



Prodej podílu spolumajitele podniku



§ 338zq



(1) Na výkon rozhodnutí prodejem podílu spolumajitele podniku se užijí

ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem podniku, nestanoví-li zákon

jinak.



(2) Spolumajiteli povinného soud doručí pravomocné usnesení o nařízení

výkonu rozhodnutí prodejem podniku a dražební vyhlášku; spolumajitel

povinného může podat za podmínek uvedených v § 338p odst. 5 odvolání

proti dražební vyhlášce.



(3) Povinnosti uložené povinnému v § 338m platí i pro spolumajitele

podniku.



(4) Opatření správce podniku působí i proti spolumajiteli povinného.



(5) Pro spolumajitele povinného platí § 338k odst. 2 až 6.



(6) Zúčastní-li se spolumajitel povinného dražby a učiní-li s jinými

dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení §

338x odst. 1 věty druhé se nepoužije.



(7) Spolumajitel povinného je oprávněn podat za podmínek uvedených v §

338y odst. 2 větě druhé odvolání proti usnesení o příklepu.



93) § 5 obchodního zákoníku.



94) § 8 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.



95) Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve

znění pozdějších předpisů.".



445. Dosavadní hlava šestá se označuje jako hlava sedmá.



446. § 340 až 344 včetně nadpisů znějí:



"Vyklizení



a) bez náhrady



§ 340



(1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil

nemovitost, stavbu, byt nebo místnost, u nichž není třeba zajistit

přiměřený náhradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování nebo

přístřeší, soud nařídí výkon rozhodnutí a po právní moci tohoto

usnesení výkon rozhodnutí provede.



(2) Soud vyrozumí povinného nejméně pět dnů předem, kdy bude vyklizení

provedeno. Vyrozumí o tom rovněž oprávněného a příslušný orgán obce.



§ 341



(1) Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud učiní opatření, aby z

vyklizovaného objektu



a) byly odstraněny věci patřící povinnému a příslušníkům jeho

domácnosti, jakož i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se

souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném nebo na vyklizovaném

objektu,



b) byli vykázáni povinný a všichni, kdo se tam zdržují na základě práva

povinného.



(2) Věci odstraněné z vyklizovaného objektu odevzdají se povinnému nebo

některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti.



(3) Není-li přítomen vyklizení nikdo, kdo by mohl věci převzít, nebo

je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady

povinného do úschovy obci nebo jinému vhodnému schovateli; není-li

možné věci dát do úschovy, výkon rozhodnutí nelze provést. Soud

vyrozumí povinného o tom, komu jeho věci byly dány do úschovy.



§ 342



(1) Nevyzvedl-li si povinný věci u obce nebo schovatele do šesti měsíců

ode dne, kdy byly uschovány, budou prodány na návrh obce (schovatele)

podle ustanovení o prodeji movitých věcí.



(2) Výtěžek prodeje vyplatí soud povinnému po srážce nákladů úschovy a

nákladů prodeje. Jestliže povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo

jeho pobyt není znám, postupuje soud přiměřeně podle § 185g; lhůta

podle § 185g odst. 1 počíná běžet ode dne, kdy povinný odmítl zbytek

výtěžku převzít nebo kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil jako

nedoručitelný.



(3) Věci, které se nepodaří prodat, soud nabídne obci nebo schovateli

na úhradu nákladů úschovy za dvě třetiny odhadní ceny; odmítnou-li věci

převzít, připadají státu.



(4) Náklady úschovy, které nebudou uhrazeny z výtěžku prodeje ani

převzatými věcmi, je povinen nahradit obci (schovateli) povinný; o této

povinnosti soud rozhodne na návrh obce (schovatele).



b) se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší



§ 343



(1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil

byt nebo místnost, za které je nutno zajistit přiměřený náhradní byt,

náhradní byt, náhradní ubytování nebo přístřeší, soud nařídí výkon

rozhodnutí jen tehdy, jestliže bude prokázáno, že povinnému je

zajištěna taková bytová náhrada, jaká byla určena ve vykonávaném

rozhodnutí, nebo že povinnému je zajištěno přístřeší, stanoví-li

vykonávané rozhodnutí, že mu při vyklizení bytu náleží přístřeší. Po

právní moci tohoto usnesení soud výkon rozhodnutí provede.



(2) Zajištění bytové náhrady nebo přístřeší pro povinného je povinen

prokázat oprávněný.



(3) Nebude-li prokázáno, že bytová náhrada byla pro povinného zajištěna

a že odpovídá vykonávanému rozhodnutí, popřípadě že pro povinného bylo

zajištěno přístřeší, listinou vydanou státním orgánem nebo orgánem obce

anebo notářským zápisem, nařídí soud před rozhodnutím o nařízení výkonu

rozhodnutí jednání. Při zjišťování, zda bytová náhrada byla pro

povinného zajištěna a zda odpovídá vykonávanému rozhodnutí, popřípadě

zda bylo pro povinného zajištěno přístřeší, soud provede i jiné důkazy

potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány.



§ 344



(1) Soud vyrozumí povinného nejméně pět dnů předem, kdy bude vyklizení

provedeno. Vyrozumí o tom rovněž oprávněného a příslušný orgán obce.

Jestliže to je potřebné, zejména není-li povinný přítomen, přibere

vykonavatel provádějící vyklizení k tomuto úkonu vhodnou osobu, podle

možnosti zástupce orgánu obce.



(2) Výkon rozhodnutí se provede způsobem uvedeným v § 341 odst. 1 s

tím, že odstraněné věci se přestěhují do určené bytové náhrady (do

přístřeší).



(3) Zjistí-li soud po nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě až při jeho

provedení, že pro povinného ve skutečnosti nebyla určená bytová náhrada

(přístřeší) zajištěna, výkon rozhodnutí zastaví.



(4) Po přestěhování vykonavatel provádějící vyklizení předá určenou

bytovou náhradu povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho

domácnosti; odmítnou-li bytovou náhradu převzít, uloží klíče u soudu

nebo orgánu obce a povinného o tom vyrozumí. Nezačne-li povinný bytovou

náhradu bez vážného důvodu do šesti měsíců od uložení užívat, práva

povinného k bytové náhradě uplynutím této lhůty zanikají.



(5) Není-li možné věci nebo některé z nich přestěhovat do určené bytové

náhrady (do přístřeší), postupuje se obdobně podle § 341 odst. 2 a 3 a

§ 342.".



447. V § 345 odst. 3 věta čtvrtá zní:



"Ukazuje-li se to potřebné, vykonavatel provádějící odebrání věci

přibere k tomu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.".



448. V § 345 odstavec 4 zní:



"(4) Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon,

oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla,

místa podnikání) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo

jiných schránek v nich umístěných, kde je podle důvodného předpokladu

věc, kterou má povinný vydat nebo dodat oprávněnému; za tím účelem je

oprávněn zjednat si do bytu povinného nebo do jiné místnosti povinného

přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.".



449. V § 347 odst. 2 větě druhé se slova "v první až čtvrté hlavě této

části" nahrazují slovy "v § 258 odst. 1".



450. V § 348 odst. 1 se slovo "prodej" nahrazuje slovy "výkon

rozhodnutí přiměřeně".



451. V § 348 odstavec 2 zní:



"(2) Spoluvlastníci mají pro účely rozvrhu výtěžku prodeje postavení

oprávněných; výše pohledávek se stanoví podle výše jejich podílů na

společné věci.".



452. V § 349 odst. 1 věta druhá zní:



"Ukazuje-li se to potřebné, přibere se k provedení výkonu rozhodnutí

vhodná osoba, podle možnosti zástupce orgánu obce.".



453. V § 350 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



"(2) Oprávněný nebo ten, kým si oprávněný nechal práci provést, je při

výkonu rozhodnutí oprávněn ke všemu, co je potřebné k provedení práce,

o kterou jde.".



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



454. V § 351 odstavec 1 zní:



"(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za

porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč.

Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na

návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude

zastaven. Pokuty připadají státu.".



455. V § 351 se odstavec 3 zrušuje.



456. Za § 351 se vkládá nový § 351a, který zní:



"§ 351a



(1) Bylo-li vykonávané rozhodnutí splněno, avšak povinný následně

způsobil porušením uložené mu povinnosti změnu stavu, který toto

rozhodnutí předpokládá, (předešlého stavu), soud oprávněnému povolí,

aby se na náklady povinného postaral o obnovení stavu předpokládaného

tímto rozhodnutím. Způsob obnovení předešlého stavu soud uvede v

usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.



(2) Na žádost oprávněného soud pověří vykonavatele provedením

jednotlivých úkonů při výkonu rozhodnutí nebo učiní jiná vhodná

opatření, aby oprávněnému dopomohl k obnovení předešlého stavu.



(3) Povinnému může soud uložit, aby potřebné náklady zaplatil

oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, kterým

bylo povinnému uloženo zaplatit náklady uvedené v odstavci 1, se

provede na návrh oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení

peněžitých pohledávek.".



457. § 371 a 372 se zrušují.



458. V § 373 se slova "domovech mládeže" nahrazují slovy "zařízeních

pro výkon ústavní a ochranné výchovy".



459. V § 374 odst. 1 se slovo "pracovníků" nahrazuje slovem

"zaměstnanců".



460. V § 374 odst. 1 písm. a) se za slova "předsedovi senátu" vkládá

slovo "(samosoudci)", slovo "pracovníci" se nahrazuje slovem

"zaměstnanci" a slovo "pracovníky" se nahrazuje slovem "zaměstnance".



461. V § 374 odst. 1 písm. b) se slovo "pracovníci" nahrazuje slovem

"zaměstnanci".



462. V § 374 odst. 2 se za slova "Předseda senátu" vkládá slovo

"(samosoudce)" a slovo "pracovníkům" se nahrazuje slovem

"zaměstnancům".



463. V § 374 odst. 3 se za slova "předseda senátu" vkládá slovo

"(samosoudce)" a slovo "pracovník" se nahrazuje slovem "zaměstnanec".



464. § 374a zní:



"§ 374a



Ministerstvo stanoví vyhláškou



a) výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů notářů jako

soudních komisařů a odměny správců dědictví,



b) případy, v nichž nelze povolit nahlédnutí do spisu, neboť jejich

obsah musí zůstat utajen,



c) paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo

notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním předpisem,^57) a

to pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení,



d) výši odměny správců podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady

jejich hotových výdajů.".



ČÁST DRUHÁ



Změna notářského řádu



Čl.II



Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve

znění zákona č. 82/1998 Sb., se mění takto:



1. V § 3 odst. 1 písm. b) se za slova "občanském soudním řízení"

vkládají slova "v řízeních podle části páté občanského soudního řádu a"

a za slova "s výjimkou" se vkládají slova "řízení o určení, zda je

třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení,".



2. V § 13 odst. 1 se za slovo "sídle" vkládají slova "a zapsané v

evidenci notářů vedené příslušnou notářskou komorou".



3. Za § 35 se vkládá nový § 35a, který zní:



"§ 35a



(1) Komora vede Centrální evidenci závětí, v níž se evidují závěti,

listiny o vydědění a listiny o odvolání těchto úkonů (dále jen

"závěť"), které byly sepsány notářským zápisem nebo které notář přijal

do úschovy.



(2) Komora sdělí soudu nebo jinému státnímu orgánu, notáři, který byl

jako soudní komisař pověřen provedením úkonů v řízení o dědictví, a

osobě, která prokáže právní zájem, na jejich žádost, zda je evidována

závěť zůstavitele a u koho je uložena; za podání zprávy soudu, jinému

státnímu orgánu a notáři, který byl jako soudní komisař pověřen

provedením úkonů v řízení o dědictví, jí nepřísluší odměna. Žádosti

nelze vyhovět, byla-li podána za života pořizovatele nebo odvolatele

závěti.



(3) Při vedení Centrální evidence závětí postupuje Komora podle

předpisu přijatého sněmem komory [§ 37 odst. 3 písm. o)].".



4. V § 37 odst. 3 se za písmeno n) vkládá nové písmeno o), které zní:



"o) stanoví postup při vedení, správě a provozu Centrální evidence

závětí,".



Dosavadní písmena o) a p) se označují jako písmena p) a q).



5. V § 37 odst. 4 se text "m) a n)" nahrazuje textem "m), n) a o)".



6. V § 48 odst. 1 se za slovo "zákonem" vkládají slova "nebo právním

předpisem vydaným na jeho základě anebo usnesením orgánu notářské

samosprávy".



7. V § 70 se slova "okresnímu soudu, v jehož obvodu má pořizovatel nebo

odvolatel (dále jen "pořizovatel") bydliště" nahrazují slovem "Komoře".



8. Za § 71 se vkládají nové § 71a až 71c, které včetně nadpisů znějí:



"Oddíl druhý



Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti



§ 71a



Notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník

zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající

ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu

byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou

povinnost řádně a včas nesplní.



§ 71b



(1) Dohoda účastníků musí obsahovat



a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného

nároku (osoby povinné),



b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny

(osoby oprávněné),



c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá,



d) předmět plnění,



e) dobu plnění,



f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.



(2) Dohoda účastníků může obsahovat též podmínky, popřípadě vzájemné

povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu

plnění vázáno.



(3) Náležitosti dohody podle odstavců 1 a 2 notář v zápisu uvede podle

shodného prohlášení účastníků.



§ 71c



Ustanovení § 62 odst. 2, § 63 až 69 a § 71 platí obdobně.".



V části šesté se dosavadní oddíly druhý, třetí a čtvrtý označují jako

oddíly třetí, čtvrtý a pátý.



9. V § 72 odst. 1 se za slova "pro uplatňování" vkládají slova "nebo

prokazování".



10. V § 72 odst. 1 písm. g) se za slovo "dějích" vkládají tato slova:

"a stavu věcí".



11. V § 79 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



"(2) Notář osvědčuje také skutkové děje a stav věcí, například splnění

dluhu, stav nemovitostí, bytů a nebytových prostor, jestliže jimi mohou

být prokázány nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem a

jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti notáře nebo jestliže se

notář přesvědčil o stavu věci.".



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



12. V § 79 odst. 3 písm. a) se za slovo "děje" vkládají tato slova:

"nebo zjištění stavu věcí" a v písmenu b) se za slovo "děje" vkládají

tato slova: "nebo stavu věcí".



13. V § 83 odst. 4 se slova "soudu, v jehož obvodu má pořizovatel

bydliště" nahrazují slovem "Komoře".



ČÁST TŘETÍ



zrušena



Čl.III



zrušen



ČÁST ČTVRTÁ



Změna zákona o Komisi pro cenné papíry



Čl.IV



Zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění

dalších zákonů, se mění takto:



1. V § 11 odst. 1 se věta druhá zrušuje.



2. V § 11 odstavec 2 zní:



"(2) Předběžným opatřením může Komise uložit



a) tomu, kdo vede pro osobu, vůči níž se přijímají opatření k nápravě

nebo sankce, účet cenných papírů, aby neprováděl úkony směřující k

převodu cenných papírů z tohoto účtu na jakýkoliv jiný účet téže nebo

jiné osoby ani registraci zástavního práva,



b) tomu, kdo vede účet cenných papírů, aby neprováděl jakékoliv úkony

směřující k převodu cenných papírů z tohoto účtu na jakýkoliv jiný účet

téže nebo jiné osoby ani registraci zástavního práva, jde-li o účet, na

který byly převedeny osobou, vůči níž se přijímají opatření k nápravě

nebo sankce, nebo jiným účastníkem řízení, cenné papíry z jejich účtů,



c) tomu, kdo má v úschově nebo ve správě cenné papíry osoby, vůči níž

se přijímají opatření k nápravě nebo sankce, nebo jiného účastníka

řízení, aby neprováděl jakékoliv úkony směřující k převodu těchto

cenných papírů na jiného,



d) bance, která vede pro osobu, vůči níž se přijímají opatření k

nápravě nebo sankce, nebo pro jiného účastníka řízení běžný, vkladový

nebo jiný účet, aby nevyplácela peněžní prostředky z tohoto účtu,

neprováděla na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládala,



e) bance, která vede běžný, vkladový nebo jiný účet, aby nevyplácela

peněžní prostředky z tohoto účtu, neprováděla na ně započtení a ani

jinak s nimi nenakládala, jde-li o účet, na který byly převedeny

osobou, vůči níž se přijímají opatření k nápravě nebo sankce, nebo

jiným účastníkem řízení peněžní prostředky z jejich účtů,



f) bance, která vede běžný, vkladový nebo jiný účet, aby z tohoto účtu

převedla peněžní prostředky na účet uvedený v rozhodnutí, jde-li o

účet, na který byly převedeny osobou, vůči níž se přijímají opatření k

nápravě nebo sankce, nebo jiným účastníkem řízení peněžní prostředky z

jejich účtů.".



3. V § 11 se doplňují odstavce 3 až 5, které znějí:



"(3) Rozhodnutí o předběžném opatření se doručuje účastníkům tohoto

řízení; rozklad podaný proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.



(4) Předběžné opatření zanikne uplynutím pěti dnů od jeho nařízení.

Nepominou-li důvody, pro které bylo nařízeno, podá Komise proti

účastníkům návrh u soudu, aby uložil povinnosti podle odstavce 2, které

byly uvedeny v rozhodnutí o předběžném opatření. Návrh musí být u soudu

podán do pěti dnů od nařízení předběžného opatření; v takovém případě

předběžné opatření zanikne až dnem vykonatelnosti usnesení soudu,

kterým bylo o tomto návrhu rozhodnuto.



(5) Rozhodnutí o předběžném opatření musí též obsahovat poučení o tom,

kdy a za jakých podmínek předběžné opatření zaniká. Podá-li Komise u

soudu návrh podle odstavce 4 věty třetí, zašle o tom tentýž den

vyrozumění dotčeným účastníkům.".



ČÁST PÁTÁ



zrušena



Čl.V



zrušen



ČÁST ŠESTÁ



zrušena



Čl.VI



zrušen



ČÁST SEDMÁ



Změna zákona o soudech a soudcích



Čl.VII



zrušen



ČÁST OSMÁ



Změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky



Čl.VIII



V § 3 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České

republiky, se na konci odstavce 4 doplňuje tato věta:



"Doručuje též soudní písemnosti a je oprávněna zjišťovat totožnost

osob, vůči nimž se provádí soudní úkon nebo jimž se doručuje soudní

písemnost.".



ČÁST DEVÁTÁ



zrušena



Čl.IX



zrušen



ČÁST DESÁTÁ



Změna zákona o státním podniku



Čl.X



V § 24 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.



ČÁST JEDENÁCTÁ



Změna trestního řádu



Čl.XI



Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve

znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969

Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980

Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990

Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993

Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního

soudu č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 8/1995 Sb., zákona č.

152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č.

148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb. a zákona

č. 29/2000 Sb., se mění takto:



V § 272 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se

odstavec 2, který zní:



"(2) Byla-li stížnost pro porušení zákona uvedená v odstavci 1

předložena do tří měsíců od jejího podání k rozhodnutí velkému senátu

kolegia, může Nejvyšší soud postupovat podle § 269 odst. 2 až § 271 jen

tehdy, rozhodl-li o této stížnosti do tří měsíců od jejího předání

velkému senátu kolegia.".



ČÁST DVANÁCTÁ



Přechodná a závěrečná ustanovení



HLAVA I



Přechodná ustanovení k části první



1. Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení

zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky

úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají zachovány.



2. Pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla

zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí

dosavadní právní předpisy.



3. Při rozhodování ve sporech o příslušnost se postupuje podle tohoto

zákona i v řízeních, která byla zahájena přede dnem nabytí jeho

účinnosti. Vznikl-li však spor o příslušnost přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, rozhodne se o něm podle dosavadních právních

předpisů.



4. O návrzích na přikázání věci jinému soudu téhož stupně podaných

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních

právních předpisů.



5. O návrzích na vyloučení soudců, zapisovatelů a jiných zaměstnanců

soudu, znalců, tlumočníků nebo notářů z úkonů soudního komisaře

podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle

dosavadních právních předpisů; totéž platí, byla-li věc přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona bez návrhu předložena nadřízenému soudu

k rozhodnutí o vyloučení soudců.



6. Písemnosti, které byly soudem odeslány přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, se adresátům doručí podle dosavadních právních předpisů.



7. Při rozhodování o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení učiněném přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí dosavadní právní

předpisy.



8. V řízení před soudem prvního stupně nelze užít nové ustanovení §

114b, bylo-li první jednání ve věci nařízeno přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona.



9. V řízení, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti tohoto zákona,

nelze užít nové ustanovení § 118b.



10. Odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom

stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

se stanoví podle dosavadních právních předpisů.



11. Při opravě rozhodnutí vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona nebo vydaných po řízení provedeném podle dosavadních právních

předpisů se postupuje podle dosavadních právních předpisů.



12. Řízení ve věci dědictví po zůstaviteli, který zemřel přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, se v prvním stupni řídí dosavadními

právními předpisy.



13. Pro řízení ve věcech obchodního rejstříku a pro řízení o některých

otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob

zahájená na návrh, který byl podán přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, se v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy.



14. Pro řízení o návrzích Komise pro cenné papíry podaných přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí v prvním stupni dosavadní

právní předpisy.



15. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle

dosavadních právních předpisů.



16. Návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle

dosavadních právních předpisů.



17. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle

dosavadních právních předpisů.



18. Pro řízení v prvním stupni o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky

z účtu u peněžního ústavu nebo jiné peněžité pohledávky, které bylo

zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí

dosavadní právní předpisy; totéž platí pro provedení těchto výkonů

rozhodnutí.



19. Byl-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti

nebo zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti podán přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vyrozumí soud příslušný

katastrální úřad o tomto návrhu do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.



20. Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem

téže nemovitosti podaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se

považuje za přistoupení k řízení dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Bylo-li o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem téže

nemovitosti pravomocně rozhodnuto přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, považuje se další oprávněný dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

za účastníka řízení.



21. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, který byl pravomocně nařízen

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahuje na movité věci,

jež jsou příslušenstvím nemovitosti, jen tehdy, nebylo-li přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o ceně nemovitosti.



22. Nebylo-li v dosud neskončeném řízení pravomocné usnesení o nařízení

výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti doručeno osobám a orgánům,

kterým se doručuje podle tohoto zákona, přistoupí soud k doručení

usnesení těmto osobám a orgánům do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.



23. Bylo-li rozhodnuto o ceně prodávané nemovitosti přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, dokončí se řízení o určení této ceny podle

dosavadních právních předpisů.



24. Byla-li vydána dražební vyhláška přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, avšak dražba nemovitosti nebyla do té doby provedena, soud tuto

vyhlášku zruší a vydá novou dražební vyhlášku podle tohoto zákona.



25. Byla-li nemovitost vydražena přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, dokončí se řízení o výkon rozhodnutí podle dosavadních právních

předpisů.



26. Pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitosti se při rozvrhu

rozdělované podstaty uspokojují ve stejné skupině jako pohledávky

zajištěné zástavním právem; pro pořadí těchto pohledávek je rozhodující

den vzniku práva omezení převodu nemovitosti. Věřitelé těchto

pohledávek mají v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti stejná

práva a povinnosti jako věřitelé pohledávek zajištěných zástavním

právem.



27. Pro řízení o výkon rozhodnutí vyklizením nemovitosti, bytu nebo

místnosti, za něž je třeba zajistit povinnému náhradu, se použijí

dosavadní právní předpisy, byl-li výkon rozhodnutí vyklizením nařízen

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



28. Při rozhodování, zda lze výkonem rozhodnutí postihnout majetek

patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo do 31.

července 1998 a nebylo vypořádáno, se postupuje podle právních předpisů

účinných do 31. července 1998.



29. Titulem pro výkon rozhodnutí jsou i nadále notářské zápisy sepsané

ve smyslu dosavadního § 274 písm. e) do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, mají-li náležitosti stanovené dosavadními právními předpisy.



HLAVA II



Přechodná ustanovení k části druhé



1. Do Centrální evidence závětí vedené Notářskou komorou České

republiky se zapíší závěti, listiny o vydědění a listiny o odvolání

těchto úkonů sepsané notářskými zápisy státního notářství v době do 31.

prosince 1992; tyto závěti nadále zůstávají uloženy u okresních soudů.



2. Do Centrální evidence závětí vedené Notářskou komorou České

republiky se zapíší též závěti, které byly sepsány notářským zápisem

nebo které notář převzal do úschovy před účinností tohoto zákona.



3. Okresní soudy předají Notářské komoře České republiky kopii své

evidence neprohlášených závětí nejpozději do šesti měsíců od účinnosti

tohoto zákona. Do doby předání budou provádět šetření v evidenci

neprohlášených závětí pro účely řízení o dědictví okresní soudy podle

dosavadních předpisů.



HLAVA III



Přechodná ustanovení k části třetí až desáté



1. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i

právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik

těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních

předpisů.



2. Podle nového ustanovení § 27a zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a

soudcích, se postupuje jen tehdy, dospěl-li senát Nejvyššího soudu k

právnímu názoru odlišnému od právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí

Nejvyššího soudu, které bylo vyhlášeno (vydáno) po účinnosti tohoto

zákona.



HLAVA IV



Zmocňovací ustanovení



Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění

zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, jak vyplývá z pozdějších

zákonů a nálezů Ústavního soudu.



ČÁST TŘINÁCTÁ



Účinnost



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001.



Klaus v. r.



Havel v. r.



Zeman v. r.