65/1954 Sb.
Vyhláška
ministra zahraničních věcí
ze dne 15. prosince 1954
o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949. na ochranu obětí války
Na diplomatické konferenci konané v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna
1949 za účelem sjednání mezinárodních dohod na ochranu obětí válek byly
sjednány a dne 12. srpna 1949 podepsány tyto mezinárodní akty:
1. Závěrečný akt diplomatické konference svolané k provedení revise
Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a
nemocných v armádách v poli, Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o
přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze 6. července 1906 na válku námořní
a Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s
válečnými zajatci a k sjednání úmluvy o ochraně civilních osob za
války.
2. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků
ozbrojených sil v poli.
3. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků
ozbrojených sil na moři.
4. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.
5. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.
Podle článku 58 úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných
příslušníků ozbrojených sil v poli a obdobných článků ostatních
zmíněných úmluv nabyly tyto úmluvy účinnosti šest měsíců poté, co byly
uloženy alespoň dvě ratifikační listiny, t.j. dnem 21. října 1950.
Československo učinilo při podpisu
a) úmluv uvedených pod č. 2 a 3 výhrady k článku 10 každé z obou úmluv,
b) úmluvy uvedené pod č. 4 výhrady k článkům 10, 12 a 85 a
c) úmluvy uvedené pod č. 5 výhrady k článkům 11 a 45.
Národní shromáždění projevilo se zmíněnými úmluvami souhlas dne 22.
února 1950 s výhradami, které byly učiněny při podpisu. Úmluvy byly
schváleny presidentem republiky dne 26. září 1950 a ratifikační listiny
Československa byly uloženy u Švýcarské spolkové rady dne 19. prosince
1950. Při ratifikaci potvrdilo Československo výhrady připojené při
podpisu. Podle článku 58 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a
nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli a obdobných ustanovení
ostatních úmluv nabyly čtyři zmíněné úmluvy mezinárodní účinnosti pro
Československou republiku dnem 19. června 1951.
Podle článku 59 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu
raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli nahrazuje tato
úmluva ve vztazích mezi smluvními stranami úmluvy ze dne 22. srpna
1864, ze dne 6. července 1906 a ze dne 27. července 1929.
Podle článku 58 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu
raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři nahrazuje tato
úmluva ve vztazích mezi smluvními stranami X. Haagskou úmluvu ze dne
18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy z roku 1906 na
válku námořní.
Podle článku 134 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s
válečnými zajatci nahrazuje tato úmluva ve vztazích mezi smluvními
stranami úmluvu ze dne 27. července 1929 a podle článku 135 Ženevské
úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci tato
úmluva doplní ve vztazích mezi mocnostmi, které jsou vázány Haagskou
úmluvou o zákonech a obyčejích pozemní války (ať již jde o úmluvu ze
dne 29. července 1899 nebo o úmluvu ze dne 18. října 1907) a které jsou
smluvními stranami Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s
válečnými zajatci, hlava II Řádu, připojeného k uvedeným Haagským
úmluvám.
Podle článku 154 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o ochraně
civilních osob za války tato úmluva doplní ve vztazích mezi mocnostmi,
které jsou vázány Haagskou úmluvou o zákonech a obyčejích pozemní války
(ať již jde o úmluvu ze dne 29. července 1899 nebo o úmluvu ze dne 18.
října 1907) a které jsou smluvními stranami Ženevské úmluvy ze dne 12.
srpna 1949 o ochraně civilních osob za války, části II a III Řádu,
připojeného k uvedeným Haagským úmluvám.
Autentické texty anglický a francouzský Závěrečného aktu a čtyř
Ženevských úmluv s přílohami a výhradami k nim spolu s českým překladem
vyhlašují se jako samostatné díly přílohy ke Sbírce zákonů.^*)
Kromě Československa jsou až posud vázány výše uvedenými úmluvami tyto
státy:
Švýcarsko, Jugoslavie, Monaco, Lichtenštejnsko, Chile, Indie, Vatikán,
Filipiny, Libanon, Jordánie, Pakistan (který v ratifikační listině
Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války učinil výhrady k čl.
44 a k čl. 68, odst. 2), Dánsko, Francie, Izrael, Norsko, Italie (jejíž
ratifikační listina se nezmiňuje o výhradách učiněných při podpisu),
Jihoafrická unie, Guatemala, Španělsko (jehož ratifikační listina
Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci trvá na druhé výhradě,
učiněné k této úmluvě při podpisu, nezmiňujíc se o prvé výhradě,
učiněné při podpisu), Belgie (která používání Ženevských úmluv na
ochranu obětí války rozšířila na území Belgického Konga a
Ruanda-Urundi), Egypt, Japonsko, Mexiko, El Salvador, Lucembursko
(které odvolalo svou výhradu), Rakousko, San Marino, Syrie, jižní
Vietnam, Nicaragua, Švédsko, Turecko, Liberie, Kuba, Svaz sovětských
socialistických republik, Rumunská lidová republika, Bulharská lidová
republika, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Běloruská
sovětská socialistická republika, Nizozemsko, Maďarská lidová
republika, Ecuador, západní Německo a Polská lidová republika.
David v. r.
Příl.1
Závěrečný akt
Diplomatické konference svolané k provedení revise
Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a
nemocných v armádách v poli,
Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské
úmluvy ze dne 6. července 1906 na válku námořní,
Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými
zajatci,
a k sjednání
úmluvy o ochraně civilních osob za války.
(Překlad.)
Závěrečný akt
Diplomatické konference svolané k provedení revise
Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a
nemocných v armádách v poli,
Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské
úmluvy ze dne 6. července 1906 na válku námořní,
Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými
zajatci
a k sjednání
úmluvy o ochraně civilních osob za války.
Konference svolaná Švýcarskou spolkovou radou za účelem revise
Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a
nemocných v armádách v poli,
Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské
úmluvy ze dne 6. července 1906 na válku námořní,
Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými
zajatci a
k sjednání Úmluvy o ochraně civilních osob za války
jednala v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 na základě čtyř návrhů
úmluv projednaných a schválených XVII. mezinárodní konferencí Červeného
kříže, která se konala v Stockholmu.
Konference se usnesla na textech těchto úmluv:
I. Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků
ozbrojených sil v poli;
II. Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků
ozbrojených sil na moři;
III. Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci;
IV. Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války.
Tyto úmluvy, jichž text byl pořízen v jazycích francouzském a
anglickém, jsou připojeny k tomuto aktu. Oficiální překlad těchto úmluv
do jazyka španělského a ruského bude pořízen péčí Švýcarské spolkové
rady.
Mimo to přijala konference 11 resolucí, které jsou rovněž připojeny k
tomuto aktu.^1)
Na důkaz toho podepsaní, řádně zmocnění svými vládami, podepsali tento
závěrečný akt.
Dáno v Ženevě dne 12. srpna 1949 v jazyce francouzském a anglickém.
Originál a dokumenty k němu přiložené budou uloženy v archivu Švýcarské
konference.
Za Afghanistan:
M. Osman Amiri
N. Bammate
Mohammed Ali Cherzad
Za Albánskou lidovou republiku:
Halim Budo
Za Argentinu:
B. Llambi
Guillermo A. Speroni
Za Australii:
W. R. Hodgson
Za Rakousko:
Dr Rud. Bluehdorn
Za Belgii:
Maurice Bourquin
H. Adam
M. Mineur
R. du Moulin
Za Běloruskou sovětskou socialistickou republiku:
Podpisuji s připojenou výhradou^2)
I. Kucejnikov
Za republiku Burmské unie:
Tun Hla Oung
Za Brazilii:
Joao Pinto da Silva
Za Bulharskou lidovou republiku:
K. B. Svetlov
Za Kanadu:
Emile Vaillancourt
Max H. Wershof
Za Chile:
F. Cisternas Ortiz
Ramon Rodriguez
Za Čínu:
Wu Nan-Ju
Za Kolumbii:
Rafael Rocha Schloss
Za Costa-Ricu:
M. Bourla
Za Kubu:
J. de la Luz León
Za Dánsko:
Georg Cohn
Paul Ipsen
Bagge
Za Egypt:
A. K. Safwat
M. S. Guenena
Za Ecuador:
Alex.Gastelú
Za Španělsko:
Luis Calderón
Markýz de Villalobar
Za Spojené státy americké:
Leland Harrison
Raymund J. Yingling
Za Habeš:
Gachaou Zelleke
Za Finsko:
V. Ahokas
Za Francii:
Albert Lamarle
Dr Pierre Puyo
G. Cahen-Salvador
Za Řecko:
R. Ax. Agathocles
Za Guatemalu:
A. Dupont-Willemin
Za Maďarskou lidovou republiku:
Dr G. Haraszti
Kara Anna
Za Indii:
B. M. Rao plukovník
P. N. Haksar
R. A. Narayanan
Za Iran:
Abdol Hossein Meykadeh
Za republiku Irskou:
Michael Rynne
George P. Hodnett
William M. Cashman
Za Izrael:
Maurice Fischer
Zvi Loker
Za Italii:
Giacinto Auriti
Ettore Baistrocchi
Mario Peruzzi
Adolfo Maresca
Za Libanon:
Mikaoui
Za Lichtenštejnsko:
Hrabě F. Wilczek
Za Lucembursko:
J. Sturm
Za Mexiko:
Pedro de Alba
T. Sánchez-Hernandez
J. Orozco
Za Knížectví Monacké:
M. Lozé
Za Nicaraguu:
Lifschitz
Za Norsko:
Rolf Andersen
Za Nový Zéland:
R. Quentin-Baxter
Za Pakistan:
S. M. A. Faruki, M. G.
A. H. Shaikh
Za Nizozemí:
J. Bosch de Rosenthal
Za Peru:
Gonzalo Pizarro
Za Polsko:
Stanislaw Kalina
Za Portugalsko:
Generál Luiz Pinto Lello
Za Rumunskou lidovou republiku:
E. Luca
Dr V. Dimitriu
Octavian Fenesan
Za Spojené království Velké Britannie a Severního Irska:
Robert Craigie
W. H. Gardner
Za Vatikán:
Paul Bertoli
Charles Comte
Za Švédsko:
Staffan Söderblom
Za Švýcarsko:
Max Petitpierre
plukovník div. du Pasquier
Plinio Bolla
Ph. Zutter
H. Meuli
Za Syrii:
Omar El Djabri
A. Gennaoui
Za Československo:
Dr P. Winkler
Za Siam:
L. D. Bhakdi
Za Turecko:
Rana Tarhan
Nedim Abut
H. Mayatepek
Za Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku:
Podpisuji s připojenou výhradou^2)
N. Baran
Za Svaz sovětských socialistických republik:
S připojenými výhradami^2)
N. Slavin
P. Morozov
Za Uruguay:
Rada plukovník Hector J. Blanco
Za Venezuelu:
A. Posse de Rivas
Za Federativní lidovou republiku Jugoslavii:
Konsul Pleic Ratko
(Překlad.)
Prohlášení delegace Běloruské sovětské socialistické republiky při
podpisu Závěrečného aktu diplomatické konference.
"Delegace Běloruské socialistické sovětské republiky konstatuje s
politováním, že resoluce odsuzující užívání prostředků masového
vyhlazování obyvatelstva, kterou předložila delegace Svazu sovětských
socialistických republik, byla Konferencí zamítnuta. Přijetí této
resoluce, která odpovídá zájmům všech mírumilovných národů světa, bylo
by však značně rozšířilo úlohu a dosah Konference a přispělo k
zajištění nejúčinnější ochrany obětí války proti jejím nejzhoubnějším
následkům."
Prohlášení delegace Ukrajinské sovětské socialistické republiky při
podpisu Závěrečného aktu diplomatické konference.
"Delegace Ukrajinské sovětské socialistické republiky konstatuje s
politováním, že resoluce odsuzující užívání prostředků masového
vyhlazování obyvatelstva, kterou předložila delegace Svazu sovětských
socialistických republik, byla Konferencí zamítnuta. Přijetí této
resoluce, která odpovídá zájmům všech mírumilovných národů světa, bylo
by však značně rozšířilo úlohu a dosah této konference a přispělo k
zajištění nejúčinnější ochrany obětí války proti jejím nejzhoubnějším
následkům."
Prohlášení delegace Svazu sovětských socialistických republik při
podpisu Závěrečného aktu diplomatické konference.
"Delegace Svazu sovětských socialistických republik činí při podpisu
Závěrečného aktu tyto výhrady:
1. Sovětská delegace konstatuje s politováním, že resoluce odsuzující
užívání prostředků masového vyhlazování obyvatelstva, kterou podala,
byla Konferencí zamítnuta. Přijetí této resoluce, která odpovídá zájmům
všech mírumilovných národů světa, bylo by totiž značně zvýšilo úlohu a
dosah této konference a bylo by přispělo k zajištění nejúčinnější
ochrany obětí války proti jejím nejzhoubnějším následkům.
2. Pokud se týče toho, že Konference přijala resoluci, která doporučuje
zkoumati otázku zřízení mezinárodního organismu, který by měl nahraditi
ochranou mocnost, prohlašuje sovětská delegace, že nevidí nutnost
zkoumat tuto otázku a tím méně zřídit takový organismus, neboť problém
ochranných mocností je dostatečně upraven úmluvami sjednanými na této
konferenci."
(Překlad.)
Výhrady
učiněné při podpisu Ženevských úmluv ze dne 12. srpna 1949.
Albánská lidová republika
Malo, první tajemník albánského vyslanectví v Paříži:
1. Úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených
sil v poli.
K článku 10: "Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost
mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, k lidumilné organisaci
nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by s
tím souhlasila mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."
2. Úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených
sil na moři.
K článku 10: "Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost
mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k lidumilné organisaci nebo
k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by s tím
souhlasila mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."
3. Úmluva o zacházení s válečnými zajatci.
K článku 10: "Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost
mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k lidumilné organisaci nebo
k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by k tomu
dala souhlas mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."
K článku 12: "Albánská lidová republika má za to, že v případě, že by
zajatci byli přesunuti k jiné mocnosti mocností, která je má v zajetí,
zůstane nadále odpovědna za aplikaci úmluvy na tyto zajatce mocnost,
která je zajala."
K článku 85: "Albánská lidová republika má za to, že osoby odsouzené
podle norimberských zásad pro zločiny válečné a zločiny proti lidskosti
v souladu se zákonodárstvím země, která drží zajatce v zajetí, musí
býti podrobeny stejnému režimu jako osoby odsouzené v zemi, o kterou
jde. Proto se Albánie nepovažuje za vázánu článkem 85, pokud jde o
kategorii osob, zmíněných v této výhradě."
4. Úmluva o ochraně civilních osob za války.
K článku 11: "Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost
mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k lidumilné organisaci nebo
k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by s tím
souhlasila mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."
K článku 45: "Albánská lidová republika má za to, že v případě, že by
chráněné osoby byly přesunuty k jiné mocnosti mocností, která je drží,
zůstane nadále odpovědna za aplikaci úmluvy na chráněné osoby mocnost,
která je měla v moci."
Argentina
Speroni, první tajemník argentinského vyslanectví v Bernu, činí tuto
výhradu týkající se čtyř Ženevských úmluv:
"Argentinská vláda sledovala práce konference se zájmem a argentinská
delegace se jich zúčastnila s radostí. Úkol byl obtížný, avšak, jak to
správně řekl náš předseda na závěrečné schůzi, dosáhli jsme úspěchu.
Argentina, pánové, zaujala průkopnické místo mezi mnoha jinými národy v
otázkách, které byly předmětem našeho jednání. Podepíši tedy jménem své
vlády a ad referendum všechny čtyři úmluvy s výhradou, že jejich
společný článek 3 bude jediný - s vyloučením všech ostatních - jehož
bude možno použít v případě ozbrojených konfliktů, které nemají
mezinárodní ráz. Podepíši rovněž úmluvu o ochraně civilních osob s
výhradou článku 68."
Běloruská sovětská socialistická republika
Kucejnikov, šéf delegace Běloruské sovětské socialistické republiky:
1. Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků
ozbrojených sil v poli činí vláda Běloruské sovětské socialistické
republiky tuto výhradu:
K článku 10: "V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země,
jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Běloruská sovětská
socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž
moci jsou chráněné osoby, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci,
aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem."
2. Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků
ozbrojených sil na moři činí vláda Běloruské sovětské socialistické
republiky tuto výhradu:
K článku 10: "V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země,
jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Běloruská sovětská
socialistická republika za platné žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou
chráněné osoby, adresované neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci,
aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem."
3. Při podpisu úmluvy o zacházení s válečnými zajatci činí vláda
Běloruské sovětské socialistické republiky tyto výhrady:
K článku 10: "V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země,
jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Běloruská sovětská
socialistická republika za platné žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou
chráněné osoby, adresované neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci,
aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem."
K článku 12: "Běloruská sovětská socialistická republika neuzná, že by
mocnost držící zajatce, která je přesunula k jiné mocnosti, byla platně
zproštěna odpovědnosti za použití úmluvy na tyto zajatce po dobu, kdy
by byli svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím."
K článku 85: "Běloruská sovětská socialistická republika nepovažuje se
za vázánu závazkem, vyplývajícím z článku 85, rozšířit aplikaci úmluvy
na válečné zajatce odsouzené podle norimberských zásad za válečné
zločiny a zločiny proti lidskosti, protože osoby odsouzené pro tyto
zločiny musí býti podrobeny režimu zavedenému v zemi, o niž jde, pro
osoby, které si odpykávají svůj trest."
4. Při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války považuje vláda
Běloruské sovětské socialistické republiky za svou povinnost prohlásiti
toto:
"Třebaže se tato úmluva nevztahuje na civilní obyvatelstvo mimo území
obsazené nepřítelem a proto neodpovídá zcela požadavkům lidskosti,
prohlašuje delegace Běloruské sovětské socialistické republiky,
uznávajíc, že řečená úmluva sleduje zájmy týkající se ochrany civilního
obyvatelstva v obsazeném území a v některých jiných případech, že je
zmocněna vládou Běloruské sovětské socialistické republiky podepsati
tuto úmluvu s těmito výhradami:
K článku 11: "V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země,
jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná vláda Běloruské
sovětské socialistické republiky za platné žádosti mocnosti, v jejíž
moci jsou chráněné osoby, adresované neutrálnímu státu nebo lidumilné
organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem."
K článku 45: "Běloruská sovětská socialistická republika neuzná, že by
mocnost držící internované osoby, která by je přesunula k jiné
mocnosti, byla platně zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy na tyto
osoby po dobu, po kterou by byly svěřeny mocnosti, která souhlasila s
jejich přijetím."
Brazilie
Pinto da Silva, generální konsul Brazilie, učinil tyto výhrady, pokud
jde o Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války:
"Při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války přeje si Brazilie
připojiti dvě výslovné výhrady. Pokud jde o článek 44, protože by mohl
brzditi činnost ochranné mocnosti, a pokud jde o článek 46, protože
obsah jeho odstavce 2 přesahuje rámec úmluvy, jejímž hlavním a
specifickým účelem je ochrana osob a nikoli jejich hmotného majetku."
Bulharská lidová republika
Kosta B. Svetlov, bulharský vyslanec ve Švýcarsku, činí toto
prohlášení:
"Jako zmocněnec vlády Lidové republiky bulharské mám příjemnou
povinnost vysloviti zde své uspokojení nad tím, že jsem se mohl
zúčastniti vypracování humanitního aktu největší mezinárodní
důležitosti, aktu a úmluv o ochraně všech obětí války.
"Nicméně vyslovuji přání, aby vůbec nebylo zapotřebí jich použít, tj.
abychom všichni rozvinuli všechno své úsilí zabránit nové válce, aby
nebylo obětí, jimž by měla býti poskytnuta pomoc podle ustanovení
některé z těchto úmluv.
Musím především vyslovit hlubokou lítost nad tím, že většina
diplomatické konference nepřijala návrh sovětské delegace týkající se
bezpodmínečného zákazu atomových zbraní a ostatních zbraní hromadného
vyhlazování obyvatelstva."
Při podpisu úmluv činí tedy vláda Bulharské lidové republiky tyto
výhrady, které tvoří nedílnou součást úmluv:
1. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna
1949:
Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tyto
výhrady, které tvoří nedílnou součást úmluvy:
K článku 11: "Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže
mocnost držící civilní osoby za války obrátí se na neutrální mocnost
nebo na lidumilnou organisaci za tím účelem, aby jí svěřila jejich
ochranu bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou příslušníky."
K článku 45: "Bulharská lidová republika neuzná, že by mocnost držící
internované civilní osoby za války, která by tyto osoby přesunula k
jiné mocnosti, jež dala souhlas k jejich přijetí, byla zproštěna
odpovědnosti za aplikaci pravidel úmluvy na uvedené osoby pro dobu, po
kterou jsou u této druhé mocnosti."
2. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků
ozbrojených sil na moři ze dne 12. srpna 1949.
Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tuto
výhradu, která je nedílnou součástí úmluvy:
K článku 10: "Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže se
mocnost držící raněné, nemocné a trosečníky nebo zdravotnický personál
ozbrojených sil na moři obrátí na neutrální mocnost nebo na lidumilnou
organisaci za tím účelem, aby jí svěřila jejich ochranu, bez souhlasu
vlády země, jejímiž jsou příslušníky."
3. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna
1949.
Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tyto
výhrady, které jsou nedílnou součástí úmluvy.
K článku 10: "Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže se
mocnost držící válečné zajatce obrátí na neutrální mocnost nebo na
lidumilnou organisaci, aby jí svěřila jejich ochranu, bez souhlasu
vlády země, jejímiž jsou příslušníky."
K článku 12: "Bulharská lidová republika neuzná, že by mocnost držící
válečné zajatce, která by tyto osoby přesunula k jiné mocnosti, jež
dala souhlas k jejich přijetí, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci
pravidel úmluvy na uvedené osoby po dobu, po kterou jsou u druhé
mocnosti."
K článku 85: "Bulharská lidová republika nepovažuje se za vázánu
rozšířit použití ustanovení vyplývajících z článku 85 na válečné
zajatce odsouzené na základě zákonodárství mocnosti, u níž jsou zajatci
v zajetí, a podle zásad Norimberského procesu za zločiny válečné nebo
za zločiny proti lidskosti, jichž se tyto osoby dopustily před tím, než
upadly do zajetí, protože tyto osoby musejí se podrobit režimu dotyčné
země zavedenému pro odpykání trestu."
4. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků
ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949.
Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tuto
výhradu, která je nedílnou součástí úmluvy.
K článku 10: "Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže se
mocnost držící raněné, nemocné nebo zdravotnický personál ozbrojených
sil v poli obrátí na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci,
aby jí svěřila jejich ochranu, bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou
tyto osoby příslušníky."
Kanada
Wershof, velvyslanecký rada vysokého komisaře Kanady v Londýně, činí
tuto výhradu, pokud jde o Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za
války:
"Kanada si vyhrazuje právo používati trestu smrti podle ustanovení
článku 68, odstavce druhého, bez ohledu na to, zda zákonodárství
obsazeného území v době, kdy začíná okupace, stanoví či nestanoví trest
smrti na trestné činy, které jsou v citovaném článku uvedeny."
Španělsko
Calderón y Martin, španělský velvyslanec ve Švýcarsku, činí tuto
výhradu, pokud jde o Ženevskou úmluvu o zacházení s válečnými zajatci;
text této výhrady byl předložen ve španělštině, francouzštině a
angličtině:
"Ve věci procesních záruk a sankcí trestních i disciplinárních zaručí
Španělsko válečným zajatcům stejné zacházení, jaké stanoví jeho zákony
pro jeho vlastní národní síly.
"Pod platným právem mezinárodním (článek 99) hodlá Španělsko rozuměti
toliko právo smluvního původu nebo takové, které by bylo vypracováno
předem organisacemi, jichž se účastní."
Spojené státy americké
Vincent, vyslanec Spojených států amerických ve Švýcarsku, činí při
podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války ze dne 12.
srpna 1949 toto prohlášení:
"Vláda Spojených států amerických plně schvaluje cíle, které sleduje
Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.
"Obdržel jsem od své vlády instrukci, abych podepsal tuto úmluvu s níže
uvedenou výhradou ke článku 68:
Spojené státy si vyhrazují právo používati trestu smrti podle
ustanovení článku 68, odstavce druhého, bez ohledu na to, zda
zákonodárství obsazeného území v době, kdy začíná okupace, stanoví či
nestanoví trest smrti na trestné činy, které jsou v citovaném článku
uvedeny."
Maďarská lidová republika
Paní Karová činí tyto výhrady:
"Delegace Maďarské lidové republiky si vyhradila na schůzi diplomatické
konference konané dne 11. srpna 1949 právo připojiti výslovné výhrady
při podpisu úmluv, až by je byla prozkoumala. Upozornila ve svém
projevu na zmíněné schůzi, že nesouhlasí se všemi ustanoveními těchto
úmluv. Po zevrubném prozkoumání textů úmluv rozhodla se vláda Maďarské
lidové republiky podepsati tyto úmluvy vzdor jejich nedostatkům, které
bijí do očí, poněvadž je toho názoru, že úmluvy představují pokrok s
hlediska uskutečňování humanitních zásad a ochrany obětí války.
"Vláda Maďarské lidové republiky je nucena konstatovati, že skutečné
výsledky diplomatické konference ukončené dne 12. srpna 1949 zůstaly za
očekáváním, protože většina členů konference nepřijala návrhy sovětské
delegace týkající se atomové zbraně a ostatních prostředků masového
vyhlazování obyvatelstva.
"Delegace Maďarské lidové republiky vzala s politováním na vědomí
stanovisko většiny konference, které odporuje přání národů zapojených
do boje za mír a za jejich svobodu. Delegace Maďarské lidové republiky
je přesvědčena, že přijetí sovětských návrhů by bylo znamenalo
nejúčinnější opatření na ochranu obětí války. Delegace Maďarské lidové
republiky chce zvláště podtrhnouti základní nedostatky úmluvy o ochraně
civilních osob za války, nedostatky, na něž upozornila na schůzích
konference státy účastnící se této konference. Zejména jde o článek 4
úmluvy, podle něhož ustanovení úmluvy o ochraně civilních osob za války
nevztahují se na jisté osoby, poněvadž stát, jehož jsou příslušníky,
nepřistoupil k řečené úmluvě. Vláda Maďarské lidové republiky soudí, že
tato ustanovení jsou v rozporu s humanitními zásadami, které má úmluva
zajistit.
"Vláda Maďarské lidové republiky má rovněž závažné námitky proti článku
5 zmíněné úmluvy, podle něhož už oprávněné podezření z činnosti
škodlivé pro bezpečnost státu stačí k tomu, aby osoby chráněné byly
zbaveny ochrany zajištěné úmluvou. Vláda Maďarské lidové republiky je
toho názoru, že toto ustanovení činí provedení základních zásad úmluvy
už předem ilusorním."
"Výslovné výhrady vlády Maďarské lidové republiky při podpisu úmluv
jsou tyto:
1. "Podle názoru vlády Maďarské lidové republiky lze použít ustanovení
článku 10 úmluv `ranění a nemocní`, `námořní` a `váleční zajatci`,
jakož i článku 11 úmluvy o ochraně civilních osob za války, ustanovení
týkajících se nahrazení ochranné mocnosti, toliko v tom případě, že už
tu není vlády, jejímiž příslušníky chráněné osoby jsou.
2. "Vláda Maďarské lidové republiky nemůže schválit ustanovení článku
11 úmluv `ranění a nemocní`, `námořní` a `váleční zajatci`, respektive
článku 12 úmluvy o ochraně civilních osob za války, podle nichž se
pravomoc ochranné mocnosti vztahuje na výklad úmluv.
3. "Pokud jde o článek 12 úmluvy o zacházení se zajatci, stojí vláda
Maďarské lidové republiky na svém stanovisku, že v případě přesunu
válečných zajatců od jedné mocnosti k druhé musí odpovědnost za
aplikaci ustanovení úmluvy náležeti těmto dvěma mocnostem.
4. "Delegace Maďarské lidové republiky opakuje svůj protest, který za
schůzí, na nichž byl projednáván článek 85 úmluvy o zacházení s
válečnými zajatci, vznesla za tím účelem, aby váleční zajatci odsouzení
pro válečné zločiny a pro zločiny proti lidskosti podle norimberských
zásad byli podrobeni stejnému zacházení jako zločinci odsouzení pro
ostatní zločiny.
5. "Vláda Maďarské lidové republiky setrvává konečně na svém
stanovisku, které vyložila k článku 45 úmluvy o ochraně civilních osob
za války, že totiž v případě přesunu chráněných osob od jedné mocnosti
k druhé musí odpovědnost za aplikaci ustanovení úmluvy náležet oběma
těmto mocnostem."
Izrael
Kahany, delegát Izraele u Evropského úřadu Organisace Spojených národů
a Mezinárodního komitétu Červeného kříže, činí toto prohlášení:
"Podle instrukcí, které jsem obdržel od své vlády, podepíši Ženevskou
úmluvu o zacházení s válečnými zajatci bez jakékoli výhrady. U každé ze
tří ostatních úmluv bude však můj podpis doprovázen výhradami, jichž
obsah je tento:
1. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků
ozbrojených sil v poli.
"S výhradou, že Izrael, i když respektuje nedotknutelnost odznaků a
rozeznávacích znaků stanovených úmluvou, bude užívat Červeného štítu
Davidova jakožto odznaku a rozeznávacího znaku zdravotní služby svých
ozbrojených sil."
2. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků
ozbrojených sil na moři.
"S výhradou, že Izrael, i když respektuje nedotknutelnost odznaků a
rozeznávacích znaků stanovených úmluvou, bude užívati Červeného štítu
Davidova na praporech, náramenních páskách, jakož i na veškerém
materiálu (čítajíc v to i nemocniční lodě), zdravotnické služby."
3. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.
"S výhradou, že Izrael, i když respektuje nedotknutelnost odznaků a
rozeznávacích znaků uvedených ve článku 38 Ženevské úmluvy ze dne 12.
srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků
ozbrojených sil v poli, bude užívat Červeného štítu Davidova jako
odznaku a rozeznávacího znaku předvídaného touto úmluvou."
Italie
Auriti, velvyslanec Italie, činí tato prohlášení k úmluvě o zacházení s
válečnými zajatci a k resolucím č. 6, 7 a 9 Ženevské diplomatické
konference:
1. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.
"Vláda italská prohlašuje, že činí výhrady k poslednímu odstavci článku
66 úmluvy o zacházení s válečnými zajatci."
2. Resoluce č. 6 Ženevské diplomatické konference.
"Vzhledem k tomu, že konference vyslovila přání, aby vysoké smluvní
strany svěřily co nejdříve komisi znalců úkol prostudovat, jak nejlépe
technicky zdokonalit moderní dorozumívací prostředky mezi nemocničními
loďmi na straně jedné a válečnými loďmi a vojenskými letadly na straně
druhé, vyslovuje italská vláda naději, že zmíněná komise znalců bude
svolána pokud možno v příštích měsících za tím účelem, aby vypracovala
mezinárodní zákoník přesně upravující užívání těchto prostředků.
"Italské branné síly právě zevrubně studují tuto otázku a byly by
ochotny předložit po případě konkrétní technické návrhy, které by mohly
sloužit za základ diskuse."
3. Resoluce č. 7 diplomatické konference.
"Italská vláda je ochotna učinit všechna potřebná opatření, aby
nemocniční lodě vysílaly v častých a pravidelných přestávkách zprávy o
své poloze, o svém směru a o své rychlosti."
4. Resoluce č. 9 diplomatické konference.
"Pokud jde o druhý odstavec resoluce č. 9, je vláda italská toho
názoru, že telekomunikační správy vysokých smluvních stran mají
spolupracovat, aby vytvořily systém, jak seskupovat telegramy válečných
zajatců k usnadnění přenosu šifrovaných sdělení, aby se předešlo
omylům, duplikaci mezinárodního přenosu a zvýšení nákladů."
Lucembursko
Sturm, lucemburský chargé d`affaires ve Švýcarsku, připojuje tuto
výhradu:
"Podepsaný delegát Velkovévodství lucemburského, řádně zmocněný svou
vládou, podepsal dnes, 8. prosince 1949, úmluvu, kterou vypracovala
diplomatická konference v Ženevě o zacházení s válečnými zajatci s
výhradou:
`že existující státní právo bude se i nadále vztahovati na řízení,
která jsou v běhu.`"
Nový Zéland
P. George Robert Laking, rada velvyslanectví Nového Zélandu ve
Washingtonu, činí tuto výhradu:
"Vláda Nového Zélandu si přeje, abych prohlásil při podpisu čtyř úmluv
vypracovaných diplomatickou konferencí v Ženevě r. 1949, že si
vyhrazuje svůj názor na výhrady ostatních států, protože neměla dosti
času k prozkoumání těchto výhrad.
"Vláda Nového Zélandu si přeje, abych při podpisu úmluvy o ochraně
civilních osob za války učinil tyto výhrady:
1. "Nový Zéland si vyhrazuje právo použíti trestu smrti podle
ustanovení článku 68, druhého odstavce, bez ohledu na to, zda
zákonodárství obsazeného území v době, kdy začíná okupace, stanoví či
nestanoví trest smrti na trestné činy, které jsou v cit. článku
uvedeny.
2. "Vzhledem k tomu, že Valné shromáždění Spojených národů, schválivši
zásady obsažené ve statutu a rozsudku Norimberského soudu, pověřilo
Komisi pro mezinárodní právo, aby pojala tyto zásady do obecné
kodifikace trestných činů proti míru a bezpečnosti lidstva, vyhrazuje
si Nový Zéland právo učinit všechna potřebná opatření, aby zajistil, že
takové trestné činy budou potrestány, bez ohledu na ustanovení článku
70, první odstavec."
Nizozemí
Bosch, rytíř de Rosenthal, nizozemský vyslanec ve Švýcarsku, prohlašuje
toto:
"Moje vláda dala mi instrukci, abych podepsal čtyři úmluvy vypracované
diplomatickou konferencí, která se konala v Ženevě od 21. dubna do 12.
srpna 1949. Moje vláda si však přeje, abych připojil tuto výhradu,
pokud jde o Ženevskou úmluvu týkající se ochrany civilních osob za
války:
Nizozemské království si vyhrazuje právo používati trestu smrti podle
ustanovení článku 68, odstavce druhého, bez ohledu na to, zda
zákonodárství obsazeného území v době, kdy začíná okupace, stanoví či
nestanoví trest smrti na trestné činy v cit. článku uvedené."
Polsko
Przybos, polský vyslanec ve Švýcarsku, připojuje tyto výhrady, pokud
jde o čtyři Ženevské úmluvy:
1. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných
příslušníků ozbrojených sil v poli prohlašuji, že vláda Polské
republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.
"Vláda republiky Polské neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž
moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní
organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této
úmluvy přísluší ochranným mocnostem vůči raněným a nemocným nebo vůči
členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá
souhlas svůj vláda, jejímiž jsou příslušníky.
2. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a
trosečníků ozbrojených sil na moři prohlašuji, že vláda Polské
republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.
"Vláda Polské republiky neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž
moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní
organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této
úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným, nemocným a
trosečníkům nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu,
jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.
3. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci
prohlašuji, že vláda Polské republiky přistupuje k řečené úmluvě s
výhradou jejích článků 10, 12 a 85.
"Pokud jde o článek 10, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu
žádost mocnosti, v jejíž moci jsou váleční zajatci, aby neutrální stát
nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce,
které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči válečným
zajatcům, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou
příslušníky.
"Pokud jde o článek 12, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu,
aby mocnost, jež provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti za
aplikaci úmluvy, byť i jen po dobu, po kterou budou váleční zajatci
svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.
"Pokud jde o článek 85, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu,
aby váleční zajatci odsouzení pro válečné zločiny a pro zločiny proti
lidskosti ve smyslu zásad stanovených v norimberských rozsudcích,
používali výhod této úmluvy, protože váleční zajatci odsouzení pro
takové zločiny mají býti podrobeni předpisům o výkonu trestu platným ve
státě, o který jde.
4. "Při podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války,
prohlašuji, že vláda Polské republiky přistupuje k této úmluvě s
výhradou článků 11 a 45.
"Pokud jde o článek 11, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu
žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, aby neutrální stát
nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce,
které přísluší podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči chráněným
osobám, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou
příslušníky.
"Pokud jde o článek 45, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu,
aby mocnost, která provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti
za aplikaci úmluvy, byť i jen na dobu, po kterou budou tyto chráněné
osoby svěřeny mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím."
Portugalsko
Goncalo Caldeira Coelho, portugalský chargé d`affaires ve Švýcarsku
připojuje tyto výhrady:
a) Článek 3, společný všem čtyřem úmluvám:
"Protože není konkretně vymezeno, co je třeba nazývati konfliktem
povahy nikoli mezinárodní, a pro případ, že toto označení má na zřeteli
pouze občanskou válku, vyhrazuje si Portugalsko právo, poněvadž není
jasně určeno, od kterého okamžiku ozbrojená vzpoura uvnitř země má býti
považována za občanskou válku, nepoužívat v územích podléhajících jeho
svrchovanosti v kterékoli části světa ustanovení článku 3, pokud by
odporovalo ustanovením portugalského zákona."
b) Článek 10 úmluv I, II, III a článek 11 úmluvy IV:
"Portugalská vláda přijímá názor obsažený v citovaných článcích toliko
s tou výhradou, že žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby,
k neutrálnímu státu nebo k lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly
příslušející normálně ochranným mocnostem, jsou podány se souhlasem
nebo v dohodě s vládou země, z níž pocházejí osoby, jež mají býti
chráněny (domovské země)."
c) Článek 13 úmluvy I a článek 4 úmluvy IV:
"Portugalská vláda činí výhradu, pokud jde o aplikaci těchto článků ve
všech případech, kdy zákonná vláda požádala o příměří a přijala příměří
neb přerušení vojenských operací jakékoli povahy, i když ozbrojené síly
v poli ještě nekapitulovaly."
d) Článek 60 úmluvy III:
"Portugalská vláda přijímá názor obsažený v tomto článku toliko s tou
výhradou, že se v žádném případě nezavazuje platit válečným zajatcům
jako měsíční plat částku vyšší než 50 % služebních platů vyplácených
portugalským vojenským osobám odpovídající hodnosti a kategorie, které
jsou v činné službě v bitevní oblasti."
Rumunská lidová republika
Ioan Dragomir, rumunský chargé d`affaires ve Švýcarsku, činí toto
prohlášení:
1. "Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných
příslušníků ozbrojených sil v poli, připojuje vláda Rumunské lidové
republiky tuto výhradu:
K článku 10: "V případě, že by nebyl dán souhlas vlády země, jejímiž
příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Rumunská lidová republika za
platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou ranění a nemocní,
neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly
připadající ochranným mocnostem.
2. "Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a
trosečníků ozbrojených sil na moři připojuje vláda Lidové republiky
rumunské tuto výhradu:
K článku 10: "V případě, že by nebyl dán souhlas vlády země, jejímiž
příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Rumunská lidová republika za
platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou ranění, nemocní
nebo trosečníci, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby
převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.
3. "Při podpisu úmluvy o zacházení s válečnými zajatci připojuje vláda
Lidové republiky rumunské tyto výhrady:
K článku 10: "V případě, že není dán souhlas příslušné vlády země,
jejímiž příslušníky jsou váleční zajatci, neuzná Rumunská lidová
republika za platné žádosti adresované mocností držící zajatce
neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly
připadající ochranným mocnostem.
K článku 12: "Rumunská lidová republika neuzná, že by mocnost, v jejíž
moci jsou zajatci a která provedla jejich přesun k jiné mocnosti, byla
platně zbavena odpovědnosti za aplikaci úmluvy po dobu, kdy tito
zajatci budou pod ochranou mocnosti, která souhlasila s jejich
přijetím.
K článku 85: "Rumunská lidová republika nepovažuje se za vázánu
závazkem, vyplývajícím z článku 85, rozšířit použití úmluvy na válečné
zajatce odsouzené v souhlase se zásadami Norimberského procesu podle
zákonodárství mocnosti, která je má ve své moci, za to, že se dopustili
válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti, poněvadž tyto osoby
mají býti podrobeny režimu zavedenému v zemi, o kterou jde, pro osoby,
které si odpykávají trest.
4. "Při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války jsem zmocněn
prohlásiti toto:
"Vláda Rumunské lidové republiky soudí, že tato úmluva neodpovídá plně
požadavkům lidskosti, protože se nevztahuje na civilní obyvatelstvo
mimo území obsazené nepřítelem.
"Přesto, berouc v úvahu, že úmluva má za účel hájiti zájmy civilního
obyvatelstva, které je na obsazeném území, zmocnila mne vláda Rumunské
lidové republiky, abych podepsal zmíněnou úmluvu s těmito výhradami:
K článku 11: "V případě, že nebude dán souhlas příslušné vlády země,
jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Rumunská lidová
republika za platné žádosti adresované mocnosti, v jejíž moci jsou
chráněné osoby, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby
převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.
K článku 45: "Lidová republika rumunská neuzná, že by mocnost, v jejíž
moci jsou chráněné osoby, kdyby provedla jejich přesun k jiné mocnosti,
byla platně zbavena odpovědnosti za aplikaci úmluvy po dobu, po kterou
tyto osoby budou pod ochranou mocnosti, která souhlasila s jejich
přijetím."
Spojené království Velké Britannie a Severního Irska
Velmi ctihodný Sir Robert L. Craigie z ministerstva zahraničních věcí
činí toto prohlášení:
"Vláda Jeho Veličenstva mne pověřila, abych připojil tuto výhradu při
podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války:
"Spojené království Velké Britannie a Severního Irska si vyhrazuje
právo používati trestu smrti podle ustanovení článku 68, druhého
odstavce, bez ohledu na to, zda zákonodárství obsazeného území v době,
kdy začíná okupace, stanoví či nestanoví trest smrti na trestné činy,
které jsou v citovaném článku uvedeny."
Československo
Tauber, československý vyslanec ve Švýcarsku, připojuje tyto výhrady:
1. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných
příslušníků ozbrojených sil v poli prohlašuji, že vláda Československé
republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.
"Vláda republiky Československé neuzná, že je po právu žádost mocnosti,
v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní
organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této
úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným a nemocným nebo vůči
členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj
souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.
2. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a
trosečníků ozbrojených sil na moři prohlašuji, že vláda Československé
republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.
"Vláda Československé republiky neuzná, že je po právu žádost mocnosti,
v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní
organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této
úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným, nemocným a
trosečníkům nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu,
jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.
3. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci
prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k řečené
úmluvě s výhradou jejích článků 10, 12 a 85.
"Pokud jde o článek 10, neuzná vláda Československé republiky, že je po
právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou váleční zajatci, aby neutrální
stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly
funkce, které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči
válečným zajatcům, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž
jsou příslušníky.
"Pokud jde o článek 12, neuzná vláda Československé republiky, že je po
právu, aby mocnost, jež provádí přesun zajatců, byla zproštěna
odpovědnosti za aplikaci úmluvy, byť i jen po dobu, po kterou budou
váleční zajatci svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.
"Pokud jde o článek 85, neuzná vláda Československé republiky, že je po
právu, aby váleční zajatci odsouzení pro válečné zločiny a pro zločiny
proti lidskosti ve smyslu zásad stanovených v norimberských rozsudcích,
požívali výhod této úmluvy, protože váleční zajatci odsouzení pro
takové zločiny mají býti podrobeni předpisům o výkonu trestu platným ve
státě, o který jde.
4. "Při podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války
prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k této úmluvě
s výhradou článku 11 a 45.
"Pokud jde o článek 11, neuzná vláda Československé republiky, že je po
právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, aby neutrální
stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzala
funkce, které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči
chráněným osobám, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou
příslušníky.
"Pokud jde o článek 45, neuzná vláda Československé republiky, že je po
právu, aby mocnost, která provádí přesun zajatců, byla zproštěna
odpovědnosti za aplikaci úmluvy, byť i jen na dobu, po kterou budou
tyto chráněné osoby svěřeny mocnosti, která souhlasila s jejich
přijetím."
Ukrajinská sovětská socialistická republika
Bogomolec, šéf delegace Ukrajinské socialistické sovětské republiky:
1. "Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných
příslušníků ozbrojených sil v poli připojuje vláda Ukrajinské sovětské
socialistické republiky tuto výhradu:
K článku 10: "V případě, že by nebyl dán souhlas příslušné vlády země,
jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Ukrajinská sovětská
socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž
moci jsou ranění a nemocní, neutrálnímu státu nebo lidumilné
organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.
2. "Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a
trosečníků ozbrojených sil na moři připojuje vláda Ukrajinské sovětské
socialistické republiky tuto výhradu:
K článku 10: "V případě, že by nebyl dán souhlas vlády země, jejímiž
příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Ukrajinská sovětská
socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž
moci jsou ranění, nemocní nebo trosečníci, neutrálnímu státu nebo
lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným
mocnostem.
3. "Při podpisu úmluvy o zacházení s válečnými zajatci připojuje vláda
Ukrajinské sovětské socialistické republiky tyto výhrady:
K článku 10: "V případě, že není dán souhlas příslušné vlády země,
jejímiž příslušníky jsou váleční zajatci, neuzná Ukrajinská sovětská
socialistická republika za platné žádosti adresované mocností držící
zajatce neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly
připadající ochranným mocnostem.
K článku 12: "Ukrajinská sovětská socialistická republika neuzná, že by
mocnost, v jejíž moci jsou zajatci a která provedla jejich přesun k
jiné mocnosti, byla platně zbavena odpovědnosti za aplikaci úmluvy po
dobu, kdy tito zajatci budou svěřeni mocnosti, která souhlasila s
jejich přijetím.
K článku 85: "Ukrajinská sovětská socialistická republika nepovažuje se
za vázánu závazkem vyplývajícím z článku 85, rozšířit použití úmluvy na
válečné zajatce odsouzené v souhlase se zásadami Norimberského procesu
podle zákonodárství mocnosti, která je má ve své moci, za to, že se
dopustili válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti, poněvadž tyto
osoby mají býti podrobeny režimu zavedenému v zemi, o kterou jde, pro
osoby, které si odpykávají trest.
4. "Při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války považuje vláda
Ukrajinské sovětské socialistické republiky za svou povinnost
prohlásiti toto:
"Třebaže se tato úmluva nevztahuje na civilní obyvatelstvo, které je
mimo území obsazené nepřítelem, a v důsledku toho neodpovídá zcela
požadavkům lidskosti, prohlašuje delegace Ukrajinské sovětské
socialistické republiky, uznávajíc, že řečená úmluva sleduje zájmy
týkající se ochrany civilního obyvatelstva v obsazeném území a v
některých jiných případech, že je zmocněna vládou Ukrajinské sovětské
socialistické republiky podepsati tuto úmluvu s těmito výhradami:
K článku 11: "V případě, že nebude dán souhlas příslušné vlády země,
jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Ukrajinská sovětská
socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž
moci jsou chráněné osoby, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci,
aby převzaly úkoly příslušející ochranným mocnostem.
K článku 45: "Ukrajinská sovětská socialistická republika neuzná, že by
mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby, kdyby provedla jejich přesun
k jiné mocnosti, byla platně zbavena odpovědnosti za aplikaci úmluvy po
dobu, po kterou tyto osoby budou svěřeny mocnosti, která souhlasila s
jejich přijetím."
Svaz sovětských socialistických republik
Text výhrady připojené delegací SSSR k úmluvě o zlepšení osudu raněných
a nemocných příslušníků ozbrojených sil.
"Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků
ozbrojených sil činí vláda SSSR tuto výhradu:
K článku 10:
SSSR nebude uznávat za platné, obrátí-li se mocnost, v jejíž moci jsou
ranění, nemocní nebo zdravotnický personál, k neutrálnímu státu nebo k
lidumilné organisaci se žádostí, aby převzaly funkce příslušející
ochranným mocnostem, jestliže k tomu nebude dán souhlas vlády země,
jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby.
N. Slavin.
Text výhrady připojené delegací SSSR k úmluvě o zlepšení osudu
raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři:
"Při podpisu této úmluvy činí vláda SSSR tuto výhradu:
K článku 10:
SSSR nebude uznávat za platné, obrátí-li se mocnost, v jejíž moci jsou
ranění a nemocní, trosečníci nebo zdravotnický personál, k neutrálnímu
státu nebo k lidumilné organisaci se žádostí, aby převzaly funkce
příslušející ochranným mocnostem, jestliže k tomu nebude dán souhlas
vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby."
N. Slavin.
Text výhrad učiněných delegací SSSR k úmluvě o zacházení s válečnými
zajatci.
"Při podpisu této úmluvy činí vláda SSSR tyto výhrady:
1. K článku 10:
SSSR nebude uznávat za platné, obrátí-li se mocnost, v jejíž moci jsou
váleční zajatci, k neutrálnímu státu nebo k lidumilné organisaci se
žádostí, aby převzaly funkce příslušející ochranným mocnostem, jestliže
k tomu nebude dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou váleční
zajatci.
2. K článku 12:
SSSR nebude uznávat, že by mocnost, která by odevzdala druhé mocnosti
válečné zajatce, kterých se zmocnila, byla platně zbavena odpovědnosti
za dodržování úmluvy stran těchto válečných zajatců, pokud budou pod
ochranou mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.
3. K článku 85:
SSSR nepovažuje se za vázána rozšířit ochranu úmluvy vyplývající z
článku 85, na válečné zajatce odsouzené podle zákonodárství mocnosti, u
níž jsou v zajetí, v souhlase se zásadami Norimberského procesu za
spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, poněvadž zajatci
takto odsouzení musí býti podrobeni režimu zavedenému v zemi, o kterou
jde, pro osoby, které si odpykávají trest."
N. Slavin.
Text výhrad připojených sovětskou delegací k úmluvě o ochraně civilních
osob.
"Při podpisu této úmluvy považuje delegace SSSR za nutné sděliti toto:
Přesto, že se tato úmluva nevztahuje na civilní obyvatelstvo, které je
mimo území obsazené nepřítelem, v důsledku čehož neodpovídá zcela
požadavkům lidskosti, prohlašuje sovětská delegace, uznávajíc, že
úmluva vychází vstříc zájmům ochrany civilního obyvatelstva na
obsazeném území i v některých jiných případech, že je zmocněna vládou
SSSR podepsati tuto úmluvu s těmito výhradami:
1. K článku 10:
SSSR nebude uznávat za platné, obrátí-li se mocnost, v jejíž moci jsou
chráněné osoby, k neutrálnímu státu nebo k lidumilné organisaci se
žádostí, aby na sebe vzaly funkce vykonávané ochrannou mocností,
jestliže k tomu nebude dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou
chráněné osoby.
2. K článku 45:
SSSR nebude uznávat, že by mocnost odevzdavší druhé mocnosti chráněné
osoby nacházející se v její moci byla platně zbavena odpovědnosti za
dodržování úmluvy stran přesunutých osob po dobu, pokud jsou v péči
mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím."
N. Slavin.
Federativní lidová republika Jugoslavie
Milan Ristič, jugoslávský vyslanec ve Švýcarsku, činí toto prohlášení:
1. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných
příslušníků ozbrojených sil v poli prohlašuji, že vláda Federativní
lidové republiky Jugoslavie přistupuje k řečené úmluvě s výhradou
jejího článku 10.
"Vláda Federativní lidové republiky Jugoslavie neuzná, že je po právu
žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, směřující k tomu,
aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná
organisace převzala funkce, které podle této úmluvy příslušejí
ochranným mocnostem vůči raněným a nemocným nebo vůči členům
zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj
souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.
2. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a
trosečníků ozbrojených sil na moři, prohlašuji, že vláda Federativní
lidové republiky Jugoslavie přistupuje k řečené úmluvě s výhradou
jejího článku 10.
"Vláda Federativní lidové republiky Jugoslávie neuzná, že je po právu
žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, směřující k tomu,
aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná
organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy příslušejí
ochranným mocnostem vůči raněným, nemocným a trosečníkům nebo vůči
členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj
souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.
3. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci
prohlašuji, že vláda Federativní lidové republiky Jugoslavie přistupuje
k řečené úmluvě s výhradou článků 10 a 12.
"Pokud jde o článek 10, neuzná vláda Federativní lidové republiky
Jugoslavie, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou váleční
zajatci, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná
organisace převzala funkce, které příslušejí podle této úmluvy
ochranným mocnostem vůči válečným zajatcům, jestliže k tomu nedá svůj
souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.
"Pokud jde o článek 12, neuzná vláda Federativní lidové republiky
Jugoslavie, že je po právu, aby mocnost, jež provádí přesun zajatců,
byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy po dobu, po kterou budou
váleční zajatci svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.
4. "Při podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války,
prohlašuji, že vláda Federativní lidové republiky Jugoslavie přistupuje
k této úmluvě s výhradou článků 11 a 45.
"Pokud jde o článek 11, neuzná vláda Federativní lidové republiky
Jugoslavie, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné
osoby, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná
organisace převzaly funkce, které příslušejí podle této úmluvy
ochranným mocnostem vůči chráněným osobám, jestliže k tomu nedá svůj
souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.
"Pokud jde o článek 45, neuzná vláda Federativní lidové republiky
Jugoslavie, že je po právu, aby mocnost, která provádí přesun
chráněných osob, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy po
celou dobu, po kterou budou tyto chráněné osoby svěřeny mocnosti, která
souhlasila s jejich přijetím."
Příl.2
Ženevská úmluva
o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v
poli ze dne 12. srpna 1949.
Podepsaní zmocněnci vlád zastoupených na diplomatické konferenci, která
se konala v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 za účelem revise
Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli
ze dne 27. července 1929, dohodli se na tomto:
Kapitola I
Všeobecná ustanovení
Čl.1
Zachovávání úmluvy
Vysoké smluvní strany se zavazují, že za všech okolností budou
zachovávati tuto úmluvu a zajistí její zachovávání.
Čl.2
Provádění úmluvy
Nehledíc na ustanovení, která mají nabýti účinnosti již v míru, bude se
tato úmluva vztahovati na všechny případy vyhlášené války nebo
jakéhokoli jiného ozbrojeného konfliktu vzniklého mezi dvěma nebo více
Vysokými smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou z
nich.
Úmluva bude se rovněž vztahovati na všechny případy částečné nebo úplné
okupace celého území některé Vysoké smluvní strany, i když se tato
okupace nesetká s řádným vojenským odporem.
Není-li některá z mocností účastnících se konfliktu smluvní stranou
této úmluvy, zůstanou mocnosti, které jsou jejími stranami, přesto jí
vázány ve svých vzájemných vztazích. Budou kromě toho vázány touto
úmluvou vůči zmíněné mocnosti, přijme-li tato její ustanovení a bude-li
se jimi říditi.
Čl.3
Konflikty povahy jiné než mezinárodní
V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který
vznikne na území některé z Vysokých smluvních stran, bude každá ze
stran v konfliktu zavázána říditi se při nejmenším těmito ustanoveními:
1. S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně příslušníků
ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z
boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jakoukoli jinou příčinou, bude se
za všech okolností zacházet lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého
rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví,
rodu či majetku nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku.
Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě, pokud
jde o osoby nahoře zmíněné:
a) útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení,
kruté nakládání, trýznění a mučení,
b) braní rukojmí,
c) útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující
zacházení,
d) odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného
řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky uznané
civilisovanými národy za nezbytné.
2. Ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni.
Nestranná lidumilná organisace, jako je Mezinárodní komitét Červeného
kříže, může nabídnouti své služby stranám v konfliktu.
Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla
uvedena v účinnost všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich
část.
Použití předchozích ustanovení nebude míti vliv na právní postavení
stran v konfliktu.
Čl.4
Provádění úmluvy neutrálními mocnostmi
Neutrální mocnosti použijí analogicky ustanovení této úmluvy na raněné
a nemocné, jakož i na členy zdravotnického a duchovního personálu,
příslušející k ozbrojeným silám stran v konfliktu, kteří budou přijati
neb internováni na jejich území, a rovněž na nalezené mrtvé.
Čl.5
Časové vymezení používání úmluvy
Na chráněné osoby, které upadly do moci nepřátelské strany, bude se
této úmluvy používati až do okamžiku jejich konečné repatriace.
Čl.6
Zvláštní dohody
Kromě dohod výslovně uvedených v článcích 10, 15, 23, 28, 31, 36, 37 a
52 mohou Vysoké smluvní strany uzavříti jiné zvláštní dohody o všech
otázkách, jež budou považovati za vhodné upravit zvláště. Žádná
zvláštní dohoda nesmí býti na újmu postavení raněných a nemocných,
jakož i členů zdravotnického a duchovního personálu, jak je upraveno
touto úmluvou, ani omezovati práva zajištěná jim touto úmluvou.
Ranění a nemocní, jakož i členové zdravotnického a duchovního
personálu, budou požívati výhod těchto dohod tak dlouho, dokud se bude
tato úmluva na ně vztahovati, ledaže by zmíněné dohody nebo dohody
pozdější obsahovaly výslovně ustanovení opačná a vyjma příznivější
opatření učiněná v jejich prospěch jednou nebo druhou ze stran v
konfliktu.
Čl.7
Nezcizitelná povaha práv
Ranění a nemocní, jakož i členové zdravotnického a duchovního
personálu, nemohou se v žádném případě zříci z části nebo zcela práv,
která jim zajišťuje tato úmluva, po případě zvláštní dohody zmíněné v
předchozím článku.
Čl.8
Ochranné mocnosti
Tato úmluva bude se prováděti za pomoci a pod dohledem ochranných
mocností pověřených hájením zájmů stran v konfliktu. Za tím účelem
mohou ochranné mocnosti jmenovati, vedle svého diplomatického a
konsulárního personálu, delegáty ze svých příslušníků nebo z
příslušníků jiných neutrálních mocností. Jmenování těchto delegátů
podléhá schválení mocnosti, u které budou vykonávati své poslání.
Strany v konfliktu usnadní v největší možné míře úkol zástupců nebo
delegátů ochranných mocností.
Zástupci nebo delegáti ochranných mocností nesmějí v žádném případě
překročiti meze svého poslání, jak je dáno touto úmluvou; budou zejména
bráti zřetel na naléhavé potřeby bezpečnosti státu, u něhož vykonávají
svou funkci. Jedině naléhavé vojenské nutnosti mohou býti výjimečně a
na přechodnou dobu důvodem pro omezení jejich činnosti.
Čl.9
Činnost Mezinárodního komitétu Červeného kříže
Ustanovení této úmluvy nejsou na překážku lidumilné činnosti, kterou by
se souhlasem zúčastněných stran v konfliktu rozvinul Mezinárodní
komitét Červeného kříže nebo jakákoli jiná nestranná lidumilná
organisace na ochranu raněných a nemocných, jakož i členů
zdravotnického a duchovního personálu a za tím účelem, aby jim byla
poskytnuta pomoc.
Čl.10
Organisace nahrazující ochranné mocnosti
Vysoké smluvní strany se mohou kdykoli dohodnouti, že svěří úkoly,
připadající podle této úmluvy ochranným mocnostem, organisaci
poskytující veškeré záruky nestrannosti a účinnosti.
Jestliže ranění a nemocní nebo členové zdravotnického a duchovního
personálu z jakéhokoli důvodu nepožívají nebo přestanou požívati výhod
činnosti ochranné mocnosti nebo organisace určené podle prvého
odstavce, požádá mocnost, v jejíž moci jsou, buď některý neutrální stát
nebo takovou organisaci, aby převzaly funkce příslušející podle této
úmluvy ochranným mocnostem jmenovaným stranami, které se účastní
konfliktu.
Nelze-li takto zajistiti ochranu, musí požádat mocnost, v jejíž moci
jsou tyto osoby, některou lidumilnou organisaci jako je Mezinárodní
komitét Červeného kříže, aby převzaly lidumilné úkoly příslušející
podle této úmluvy ochranným mocnostem anebo musí přijmout, s výhradou
ustanovení tohoto článku, nabídku služeb učiněnou takovou organisací.
Každá neutrální mocnost nebo každá organisace, která bude vyzvána
zúčastněnou mocností anebo se sama nabídne k cílům shora zmíněným, musí
si býti vědoma při své činnosti odpovědnosti vůči straně v konfliktu, k
níž patří osoby chráněné touto úmluvou, a musí dávat dostatečné záruky,
že je s to převzít zmíněné funkce a nestranně je plnit.
Předchozí ustanovení nelze změnit zvláštní dohodou mezi mocnostmi, z
nichž jedna by byla, byť i jen přechodně, omezena ve své volnosti
jednání s jinou mocností nebo s jejími spojenci následkem vojenských
událostí, zejména v případě okupace celého nebo podstatné části svého
území.
Kdekoli je v této úmluvě zmínka o ochranné mocnosti, vztahuje se tato
zmínka také na organisace, které ji ve smyslu tohoto článku nahrazují.
Čl.11
Řešení sporů
Ve všech případech, kdy to budou ochranné mocnosti považovat za
prospěšné v zájmu chráněných osob, zejména v případě neshody mezi
stranami v konfliktu o použití nebo výkladu ustanovení této úmluvy,
poskytnou ochranné mocnosti své dobré služby k urovnání sporu.
Za tím účelem může každá z ochranných mocností navrhnout z podnětu
některé strany nebo z vlastní vůle stranám v konfliktu schůzku jejich
zástupců, zejména úřadů majících péči o raněné a nemocné, jakož i členů
zdravotnického a duchovního personálu po případě na vhodně zvoleném
neutrálním území. Strany v konfliktu jsou povinny vyhovět návrhům,
které jim byly v tom směru učiněny. Ochranné mocnosti mohou eventuálně
navrhnout stranám v konfliktu ke schválení osobnost příslušející k
některé neutrální mocnosti nebo osobnost vyslanou Mezinárodním
komitétem Červeného kříže, která bude pozvána k účasti na této schůzce.
Kapitola II
Ranění a nemocní
Čl.12
Ochrana a ošetřování raněných a nemocných a zacházení s nimi
Příslušníci ozbrojených sil a ostatní osoby zmíněné v následujícím
článku, kteří jsou zraněni nebo nemocní, musí být za všech okolností
respektovaní a chráněni.
Strana v konfliktu, v jejíž moc upadnou, bude s nimi zacházet a o ně
pečovat lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování založeného na
pohlaví, rase, národnosti, náboženství, politickém přesvědčení nebo na
jakémkoli jiném podobném znaku. Přísně je zakázán jakýkoli útok na
jejich život nebo na jejich osobu, zejména nesmějí být dobiti nebo
vyhlazeni, podrobeni mučení, nesmějí být na nich konány biologické
pokusy, nesmějí být záměrně ponecháni bez lékařské pomoci a ošetření
ani vystaveni nebezpečí nákazy neb infekce k tomu cíli vytvořenému.
Jedině důvody lékařské naléhavosti ospravedlňují ošetření v přednostním
pořadí.
Se ženami se bude zacházet se všemi zvláštními ohledy příslušejícími
jejich pohlaví.
Strana v konfliktu, která je nucena zanechat raněné nebo nemocné svému
protivníku, ponechá s nimi, pokud to dovolí vojenské nutnosti, část
svého zdravotnického personálu a materiálu, aby pomáhal při jejich
ošetřování.
Čl.13
Osoby chráněné
Tato úmluva se týká raněných a nemocných patřících do těchto kategorií:
1. příslušníci ozbrojených sil některé strany v konfliktu, jakož i
příslušníci milic a dobrovolných sborů, které jsou součástí těchto
ozbrojených sil,
2. příslušníci jiných milic a příslušníci jiných dobrovolnických sborů,
včetně příslušníků organisovaných hnutí odporu, kteří přináležejí k
některé straně v konfliktu a jsou činni na svém vlastním území nebo
mimo ně, i když toto území je obsazeno, pokud tyto milice nebo
dobrovolnické sbory, včetně organisovaných hnutí odporu, vyhovují těmto
podmínkám:
a) mají-li v čele osobu odpovědnou za své podřízené,
b) mají-li pevný rozeznávací znak viditelný na dálku,
c) nosí-li otevřeně zbraně,
d) šetří-li při svých úkonech zákonů a obyčejů válečných;
3. příslušníci pravidelných ozbrojených sil, kteří se hlásí k vládě neb
k moci, kterou neuznává mocnost, která je drží,
4. osoby, které doprovázejí ozbrojené síly, nejsou však přímo jejich
součástí, jako civilní členové posádek vojenských letounů, váleční
dopisovatelé, dodavatelé, členové pracovních jednotek a služeb, mající
na starosti péči o blaho vojenských osob, pod podmínkou, že k tomu
dostali povolení od ozbrojených sil, které doprovázejí,
5. členové lodních posádek, včetně velitelů, lodivodů a učňů obchodních
lodí a posádky civilního letectva stran v konfliktu, kteří nepožívají
výhod příznivějšího zacházení podle jiných ustanovení mezinárodního
práva,
6. obyvatelé neobsazeného území, kteří se při příchodu nepřítele z
vlastního popudu chopí zbraně, aby bojovali proti pronikajícímu vojsku,
aniž by měli čas ustavit se v pravidelné ozbrojené síly, nosí-li
otevřeně zbraně a zachovávají zákony a obyčeje válečné.
Čl.14
Právní postavení
S výhradou ustanovení předchozího článku stanou se ranění a nemocní
některé válčící strany, kteří upadnou do moci nepřítele, válečnými
zajatci a budou se na ně vztahovat pravidla mezinárodního práva
týkající se válečných zajatců.
Čl.15
Vyhledání a sebrání raněných a nemocných
V každé době a zejména po boji učiní strany v konfliktu bez meškání
všechna možná opatření, aby vyhledaly a sebraly raněné a nemocné, aby
je chránily proti plenění a špatnému nakládání a aby jim zajistily
nutné ošetření, jakož i aby vyhledaly mrtvé a zamezily jejich oloupení.
Kdykoli to okolnosti dovolí, bude ujednáno příměří, zastavení palby
nebo místní dohody, aby bylo možno odnést, vyměnit a přepravit raněné,
kteří zůstali na bojišti.
Místní dohody mohou být rovněž uzavřeny mezi stranami v konfliktu za
účelem evakuace nebo výměny raněných a nemocných z obléhaného nebo
obklíčeného území a za účelem průvozu zdravotnického i duchovního
personálu a zdravotnického materiálu dopraveného do tohoto území.
Čl.16
Pořízení a zasílání zpráv o raněných a nemocných Vystavení a zasílání
úmrtních listů a seznamů zemřelých Závěti a osobní majetek zemřelých
Strany v konfliktu pořídí v nejkratší možné lhůtě soupis všech údajů
potřebných k zjištění totožnosti raněných, nemocných a mrtvých
nepřátelské strany, kteří se dostali do jejich moci. Tyto údaje budou
podle možnosti obsahovat:
a) označení mocnosti, k níž náležejí,
b) vojenský útvar nebo matriční číslo,
c) příjmení,
d) křestní jméno nebo jména,
e) datum narození,
f) jiné údaje z průkazu nebo štítku totožnosti,
g) datum a místo zajmutí nebo úmrtí,
h) údaje o zraněních, nemoci nebo o příčině smrti
Údaje shora uvedené budou sděleny v nejkratší možné lhůtě informační
kanceláři zmíněné v článku 122 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o
zacházení s válečnými zajatci, která je zašle mocnosti, k níž zajatci
náležejí, prostřednictvím ochranné mocnosti a ústřední kanceláře pro
válečné zajatce.
Strany v konfliktu vystaví a navzájem si zašlou cestou udanou v
předchozím odstavci úmrtní listy nebo seznamy zemřelých, řádně ověřené.
Seberou a navzájem si rovněž zašlou prostřednictvím téže kanceláře
polovinu dvojitého štítku totožnosti, závěti neb jiné dokumenty
důležité pro rodinu zemřelého, peněžní částky a vůbec všechny předměty
mající nějakou vlastní cenu nebo hodnotu citovou, které budou nalezeny
u mrtvých. Tyto předměty, jakož i věci, jichž majitel nebyl zjištěn,
odešlou se v zapečetěných balících, spolu s prohlášením o všech
podrobnostech potřebných k zjištění zemřelého majitele, jakož i s
úplným inventářem balíku.
Čl.17
Pohřbení zemřelých a Správa pro evidenci hrobů
Strany v konfliktu budou dbát toho, aby před pohřbem nebo zpopelněním
zemřelých, konaným jednotlivě, bylo, pokud to jen okolnosti dovolí,
provedeno pečlivé a pokud možno lékařské ohledání mrtvých za tím
účelem, aby byla zjištěna smrt i totožnost a aby bylo umožněno podat o
tom zprávu. Polovina dvojitého štítku totožnosti nebo štítek sám,
jde-li o štítek jednoduchý, bude ponechán u mrtvého.
Těla se nesmí zpopelnit než z naléhavých zdravotních důvodů nebo
pohnutek vyplývajících z náboženství zemřelého. V případě zpopelnění
budou na úmrtním listě nebo na ověřeném seznamu zemřelých podrobně
udány okolnosti a důvody zpopelnění.
Strany v konfliktu budou kromě toho dbát, aby mrtví byli pohřbeni s
úctou, pokud možná podle náboženství, k němuž patřili, aby jejich hrobů
bylo šetřeno a aby byly pokud možná seskupeny podle národnosti
zemřelých, vhodně udržovány a označeny tak, aby je bylo lze vždy
nalézt. Za tím účelem zřídí na počátku nepřátelství Úřední správu pro
evidenci hrobů, aby bylo možno provést po případě exhumace, zjištění
totožnosti mrtvých, ať jsou hroby umístěny kdekoliv, a eventuálně
jejich převezení do vlasti. Tato ustanovení platí rovněž pro popel,
který bude Správou pro evidenci válečných hrobů uchován až do okamžiku,
kdy země původu sdělí konečné rozhodnutí v této věci.
Jakmile to okolnosti dovolí a nejpozději při skončení nepřátelství,
vymění si navzájem tyto Správy hrobů prostřednictvím informační
kanceláře, zmíněné v druhém odstavci článku 16, seznamy udávající
přesně místo a označení hrobů, jakož i informace o mrtvých v nich
pohřbených.
Čl.18
Úloha obyvatelstva při ošetřování raněných a nemocných
Vojenský úřad může se obrátit na okolní obyvatele se samaritánskou
výzvou, aby dobrovolně sebrali a ošetřili pod jeho dohledem raněné a
nemocné, a poskytnout za to osobám, které uposlechnou této výzvy,
potřebnou ochranu a úlevy. V případě, že by nepřátelská strana dobyla
nebo zpět získala moc nad tímto krajem, poskytne těmto osobám stejnou
ochranu a stejné úlevy.
Vojenský úřad musí dovolit obyvatelům a pomocným společnostem i v
napadených nebo obsazených krajích, aby ze své vlastní vůle sbírali a
ošetřovali raněné a nemocné, ať jsou příslušníky kteréhokoli národa.
Civilní obyvatelstvo je povinno šetřit těchto raněných a nemocných a
zejména nedopouštět se na nich žádného násilí.
Nikdo nesmí trpět újmu nebo být odsouzen za to, že ošetřoval raněné
nebo nemocné.
Ustanovení tohoto článku nezbavují okupační mocnost závazků postarat se
o raněné a nemocné jak po tělesné tak po duševní stránce.
Kapitola III
Zdravotnické útvary a ústavy
Čl.19
Ochrana zdravotnických útvarů a ústavů
Stálé ústavy a pohyblivé útvary zdravotnické služby nesmějí za žádných
okolností být napadeny, nýbrž musí být vždy respektovány a chráněny
stranami v konfliktu. Dostanou-li se do moci nepřátelské strany, mohou
i dále pokračovat ve své činnosti, pokud mocnost, která je zajala, se
sama nepostará o potřebné ošetření raněných a nemocných, kteří jsou v
těchto ústavech a útvarech.
Příslušné úřady budou bdít nad tím, aby tyto zdravotnické ústavy a
útvary byly pokud možno umístěny tak, aby eventuální útoky proti
vojenským cílům nemohly ohrozit tyto zdravotnické ústavy a útvary.
Čl.20
Ochrana nemocničních lodí
Nemocniční lodi, které mají nárok na ochranu podle Ženevské úmluvy z
12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků
ozbrojených sil na moři, nesmějí býti napadeny s pevniny.
Čl.21
Zánik ochrany poskytnuté zdravotnickým útvarům a ústavům
Ochrana, která přísluší stálým ústavům a pohyblivým zdravotnickým
útvarům zdravotnické služby, zanikne toliko tenkráte, je-li jich
použito vedle jejich lidumilného poslání k spáchání činů škodících
nepříteli. Ochrana může však přestat teprve po výzvě, která stanoví ve
všech případech, kde je to vhodné, přiměřenou lhůtu, která uplyne
bezvýsledně.
Čl.22
Okolnosti, které nejsou důvodem pro zbavení ochrany
Okolnosti níže uvedené nebudou se považovat za důvod, aby zdravotnický
útvar nebo ústav byl zbaven ochrany příslušející mu podle článku 19:
1. je-li personál útvaru nebo ústavu ozbrojen a užívá-li svých zbraní
na svou vlastní obranu a na obranu svých raněných a nemocných,
2. je-li útvar nebo ústav, nemající ozbrojené ošetřovatele, chráněn
hlídkou, strážemi nebo ozbrojeným průvodem,
3. najdou-li se v útvaru nebo v ústavu přenosné zbraně a střelivo
odebrané raněným a nemocným, které dosud nebyly odevzdány příslušným
službám,
4. je-li v ústavu nebo útvaru zvěrolékařský personál a materiál, aniž
by byl jeho nedílnou součástí,
5. je-li lidumilná činnost útvaru nebo ústavu nebo jeho personálu
rozšířena i na civilní raněné a nemocné.
Čl.23
Nemocniční oblasti a místa
Už za míru mohou Vysoké smluvní strany, a strany v konfliktu jakmile
vypukne nepřátelství, zřídit na svém vlastním území, a v případě
potřeby na území okupovaném, nemocniční oblasti a místa zařízená tak,
aby na nich našli ochranu před účinky války ranění a nemocní, jakož i
personál mající na starosti organisaci a správu těchto oblastí a míst a
péči o osoby tam shromážděné.
Hned od počátku války i v jejím průběhu mohou zúčastněné strany uzavřít
mezi sebou dohody o uznání těchto nemocničních oblastí a míst, které
zřídily. Mohou za tím účelem uvést ve skutek ustanovení uvedená v
návrhu dohody připojené k této úmluvě s případnými úpravami, které by
považovaly za potřebné.
Ochranné mocnosti a Mezinárodní komitét Červeného kříže se vybízejí,
aby byly nápomocny při zřízení a uznání těchto nemocničních oblastí a
míst.
Kapitola IV
Personál
Čl.24
Ochrana stálého personálu
Zdravotnický personál určený výhradně k vyhledávání, sbírání, dopravě
nebo k ošetření raněných a nemocných anebo k zabránění nemocem,
personál určený výlučně ke správě zdravotnických útvarů a ústavů, jakož
i vojenští duchovní přidělení k ozbrojeným silám, budou za všech
okolností respektováni a chráněni.
Čl.25
Ochrana dočasného personálu
Vojenské osoby zvlášť vycvičené, aby jich mohlo být v případě potřeby
použito jako ošetřovatelů nebo pomocných nosičů nosítek při
vyhledávání, odnášení, převozu nebo ošetřování raněných a nemocných,
budou rovněž respektovány a chráněny, plní-li tyto úkoly v okamžiku,
kdy přijdou ve styk s nepřítelem nebo kdy se dostanou do jeho moci.
Čl.26
Personál pomocných společností
Personálu uvedenému v článku 24 je na roveň postaven personál národních
společností Červeného kříže a jiných dobrovolných pomocných
společností, které jsou řádně uznány a povoleny jejich vládou, pokud
bude zaměstnán ve stejných funkcích jako personál uvedený v zmíněném
článku, s tou podmínkou, že personál těchto společností podléhá
vojenským zákonům a předpisům.
Každá z Vysokých smluvních stran oznámí straně druhé buďto již v míru
nebo při zahájení neb průběhem nepřátelství, avšak v každém případě
před skutečným jich použitím, jména společností, které zmocnila aby pod
její odpovědností pomáhaly oficiální zdravotnické službě jejích
ozbrojených sil.
Čl.27
Uznané společnosti neutrálních států
Uznaná společnost neutrálního státu smí poskytnout některé straně v
konfliktu pomoc svým personálem nebo svými zdravotnickými útvary jen po
předchozím souhlasu své vlády a s povolením strany v konfliktu samotné.
Tento personál a tyto útvary budou postaveny pod dohled této strany v
konfliktu.
Neutrální vláda oznámí zmíněný svůj souhlas nepříteli státu, který tuto
pomoc přijímá. Strana v konfliktu, která přijme tuto pomoc, je povinna,
dříve než se jí jakkoli použije, zpravit o tom nepřátelskou stranu.
Za žádných okolností nelze pokládat tuto pomoc za vměšování se do
konfliktu.
Členové personálu zmíněného v prvním odstavci musí být opatřeni, dříve
než opustí neutrální zemi, k níž náležejí, řádnými průkazy totožnosti
uvedenými v článku 40.
Čl.28
Personál zadržený nepřítelem
Personál uvedený v článku 24 a 26, který se dostane do rukou nepřítele,
bude zadržen, jen pokud to vyžaduje zdravotní stav, duchovní potřeba a
počet válečných zajatců.
Členové personálu, kteří budou takto zadrženi, nebudou pokládáni za
válečné zajatce. Budou však nicméně požívat při nejmenším výhod všech
ustanovení Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými
zajatci. Budou nadále vykonávat, v rámci vojenských zákonů a předpisů
mocnosti, v jejíž moci jsou, pod dohledem jejích příslušných služeb a
podle svědomí svého povolání svou léčebnou nebo duchovní funkci ve
prospěch válečných zajatců příslušejících především k ozbrojeným silám,
k nimž sami patří. Budou dále požívat těchto výhod při výkonu svého
léčebného nebo duchovního poslání:
a) Budou mít právo občas navštěvovat válečné zajatce, kteří jsou v
pracovních oddílech nebo v nemocnicích položených mimo tábor. Mocnost,
v jejíž moci jsou, jim za tím účelem poskytne potřebné dopravní
prostředky.
b) V každém táboře bude nejstarší vojenský lékař nejvyšší hodnosti
odpovědný vojenským úřadům tábora za odbornou činnost zadrženého
zdravotnického personálu. Za tím účelem se dohodnou strany v konfliktu
hned na počátku nepřátelství o vzájemně si odpovídajících hodnostech
svého zdravotnického personálu, včetně personálu společností zmíněných
v článku 26. Tento lékař, jakož i duchovní budou mít přímý přístup k
odpovědným táborovým úřadům ve všech otázkách týkajících se jejich
poslání. Tyto úřady jim poskytnou všechny výhody pro písemný styk v
těchto otázkách.
c) Zadržený personál nemůže být nucen k žádné práci, která nesouvisí s
jeho zdravotnickým nebo duchovním posláním, třebaže zůstává podroben
vnitřní kázni tábora, ve kterém je.
Strany v konfliktu se dohodnou během nepřátelství o eventuálním
vystřídání zadrženého personálu a stanoví podmínky jeho provedení.
Žádné z předchozích ustanovení nezprošťuje mocnost, v jejíž moci jsou
tyto osoby, závazků, které má ve věci zdravotní a duchovní péče o
válečné zajatce.
Čl.29
Osud dočasného personálu
Personál označený v článku 25, který se dostane do rukou nepřátel, se
považuje za válečné zajatce, bude ho však užito, pokud toho bude třeba,
k zdravotnické službě.
Čl.30
Vrácení zdravotnického a duchovního personálu
Personál, který nebude nezbytně třeba zadržet podle ustanovení článku
28, bude vrácen straně v konfliktu, k níž náleží, jakmile se najde
nějaká cesta k jeho návratu a jakmile to dovolí vojenské nutnosti.
Než dojde k vrácení, nebude považován za válečné zajatce. Bude však
přesto požívat při nejmenším všech výhod stanovených Ženevskou úmluvou
z 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci. Bude nadále vykonávat
své funkce pod dohledem nepřátelské strany a bude ho především užito k
ošetřování raněných a nemocných bojující strany, k níž přináleží.
Při odjezdu smí si odnést osobní svršky, cenné předměty a nástroje,
které jsou jeho vlastnictvím.
Čl.31
Výběr osob, které mají být vráceny
Výběr osob, které budou vráceny straně v konfliktu podle ustanovení
článku 30, bude proveden bez ohledu na rasu, náboženství nebo politické
přesvědčení, nejvhodněji podle časového pořadí jejich zajetí a jejich
zdravotního stavu.
Hned po zahájení nepřátelství mohou strany v konfliktu stanovit
zvláštními dohodami procento personálu, který má být zadržen, v poměru
k počtu válečných zajatců, jakož i jeho rozdělení po táborech.
Čl.32
Návrat personálu společností neutrálních států
Osoby zmíněné v článku 27, které se dostanou do moci protivníkovy,
nesmějí být zadrženy.
Není-li opačné dohody, bude jim dovoleno vrátit se do vlasti nebo,
není-li to možné, na území té strany v konfliktu, v jejíchž službách
byly, jakmile bude otevřena cesta k jejich návratu a jakmile to dovolí
vojenské nutnosti.
Než dojde k jejich propuštění, budou dále vykonávat službu pod dohledem
nepřátelské strany: budou především přiděleny k ošetřování raněných a
nemocných té bojující strany, v jejíchž službách byly.
Při svém odjezdu smějí si odvézt své svršky, osobní věci, cenné
předměty, nástroje, zbraně a, možno-li, i dopravní prostředky, které
jim patří.
Strany v konfliktu zajistí těmto osobám, pokud budou v jejich moci,
totéž zaopatření, totéž ubytování, tytéž náležitosti a platy jako
odpovídajícímu personálu své vlastní armády. Strava budiž v každém
případě postačující v množství, jakosti i rozmanitosti, aby jim
zaručila normální zdravotní rovnováhu.
Kapitola V
Budovy a materiál
Čl.33
Osud staveb, materiálu a skladů zdravotnických zařízení ozbrojených sil
Materiál pohyblivých zdravotnických útvarů ozbrojených sil, který se
dostane do moci protivníkovy, zůstane vyhrazen pro raněné a nemocné.
Stavby, materiál a sklady stálých zdravotnických zařízení ozbrojených
sil zůstanou podrobeny válečným zákonům, nemohou však být odňaty svému
účelu, dokud jich je třeba pro péči o raněné a nemocné. Velitelé armád
v poli mohou jich však užíti v případě naléhavé vojenské nutnosti, za
předpokladu, že učinili předtím opatření potřebná k zajištění blaha
nemocných a raněných, kteří jsou tam ošetřováni.
Materiál a sklady uvedené v tomto článku se nesmějí úmyslně zničit.
Čl.34
Majetek pomocných společností
Movitý i nemovitý majetek pomocných společností, požívajících výhod
této úmluvy považuje se za soukromé vlastnictví.
Právo na rekvisice přiznané válčícím zákony a zvyklostmi válečnými bude
uplatňován pouze v případech naléhavé nutnosti a teprve, když je
zajištěn osud raněných a nemocných.
Kapitola VI
Zdravotnické transporty
Čl.35
Ochrana zdravotnických transportů
Transporty raněných a nemocných nebo zdravotnického materiálu buďtež
respektovány a chráněny ze stejných důvodů jako pohyblivé zdravotnické
útvary.
Upadnou-li tyto transporty nebo vozidla do rukou nepřátelské strany,
budou podléhat zákonům válečným za podmínky, že strana v konfliktu,
která se jich zmocní, se ve všech případech postará o raněné a nemocné,
kteří v nich jsou.
Civilní personál a všechny dopravní prostředky pocházející z rekvisic
podléhají obecným pravidlům mezinárodního práva.
Čl.36
Sanitní letadla
Sanitní letadla, to jest letadla výlučně užívaná k odvozu raněných a
nemocných a pro dopravu sanitního personálu i materiálu, nesmějí být
napadena, nýbrž budou respektována válčícími stranami při letech, které
budou konat ve výškách, v dobách a směry výslovně dohodnutými mezi
všemi zúčastněnými bojujícími stranami.
Budou zřetelně opatřena, vedle národních barev, rozeznávacím znakem,
uvedeným v článku 38, na svých spodních, horních i bočních plochách.
Budou vybavena jakýmkoli jiným označením nebo poznávacím prostředkem,
stanovenými dohodou mezi válčícími stranami buď na počátku nebo během
nepřátelství.
Není-li opačné dohody, je zakázán přelet nepřátelského nebo nepřítelem
obsazeného území.
Sanitní letadla musí uposlechnout každé výzvy k přistání. Přistane-li
takto letadlo podle rozkazu, může pokračovat v letu se svým osazenstvem
po eventuální prohlídce.
Přistane-li letadlo nouzově na území nepřátelském nebo nepřítelem
obsazeném, jsou ranění, nemocní i posádka letadla válečnými zajatci. Se
zdravotnickým personálem bude nakládáno podle článku 24 a
následujících.
Čl.37
Přelétávání neutrálních zemí Vysazení nemocných a raněných na
neutrálním území
Sanitní letadla stran v konfliktu mohou s výhradou ustanovení druhého
odstavce přelétat území neutrálních mocností a tam přistávat na pevnině
nebo na vodě v případě nutnosti nebo aby tam učinila zastávku. Musí
především oznámit neutrálním mocnostem přelet nad jejich územím a
poslechnout každé výzvy k přistání na zemi nebo ve vodě. Budou chráněna
před útokem, jen poletí-li ve výšce, v době a směrem výslovně
dohodnutým mezi zúčastněnými stranami v konfliktu a neutrálními
mocnostmi.
Neutrální mocnosti mohou však stanovit podmínky nebo omezení, pokud jde
o přelet jejich území sanitními letadly nebo o jejich přistání. Tyto
eventuální podmínky neb omezení budou platit stejným způsobem pro
všechny bojující mocnosti.
Ranění nebo nemocní, vysazení se souhlasem místního úřadu ze sanitního
letadla na neutrálním území, budou, pokud nebylo jinak ujednáno mezi
neutrální mocností a stranami v konfliktu, zadrženi neutrálním státem,
když toho vyžaduje mezinárodní právo, tak aby se nemohli znovu účastnit
válečných operací. Náklady na nemocniční ošetřování a internování nese
mocnost, k níž ranění a nemocní náležejí.
Kapitola VII
Rozeznávací znak
Čl.38
Odznak a rozeznávací znak zdravotnické služby armád
K poctě Švýcarska bude heraldické znamení červeného kříže na bílém
poli, utvořené převrácením spolkových barev, podrženo jakožto odznak a
rozeznávací znak zdravotnické služby armád.
Nicméně však pro státy, které užívají již jakožto rozeznávacího znaku
na místo červeného kříže, červeného půlměsíce nebo červeného lva a
slunce na bílém poli, budou tyto znaky rovněž připuštěny ve smyslu této
úmluvy.
Čl.39
Používání znaku
Tento odznak bude umístěn pod dohledem příslušného vojenského
velitelství na praporech, na náramenních páskách a na všem materiálu
náležejícím zdravotnické službě.
Čl.40
Označení zdravotnického a duchovního personálu a jeho průkaz totožnosti
Personál uvedený v článku 24 a v článcích 26 a 27 nosí na levé paži
pásku odolávající vlhku s rozeznávacím znakem, vydanou příslušným
vojenským úřadem a opatřenou jeho razítkem.
Tento personál bude mít u sebe vedle štítku totožnosti uvedeného v
článku 16 také zvláštní průkaz totožnosti opatřený rozeznávacím znakem.
Tento průkaz musí být odolný proti vlhkosti a mít takové rozměry, aby
se vešel do kapsy. Bude vystaven v jazyku domovského státu a bude
obsahovat alespoň příjmení, křestní jména, datum narození, hodnost a
matriční číslo majitele. Bude v něm uvedeno, z jakého důvodu má právo
na ochranu podle této úmluvy. Průkaz bude opatřen fotografií majitele a
vedle toho buď jeho podpisem nebo otiskem prstů nebo obojím zároveň.
Bude na něm razítko vojenského úřadu.
Průkaz totožnosti bude jednotný v každé armádě a pokud možno stejného
typu v armádách Vysokých smluvních stran. Strany v konfliktu mohou se
řídit vzorem připojeným jako příklad k této úmluvě. Na počátku
nepřátelství si zašlou navzájem vzor, kterého budou užívat. Každý
průkaz totožnosti bude podle možnosti vydán alespoň ve dvou
exemplářích, z nichž jeden si podrží země původu.
V žádném případě nesmí být personál výše uvedený zbaven svých odznaků
nebo svého průkazu totožnosti ani práva nosit náramenní pásku. V
případě ztráty má nárok na duplikát průkazu a na to, aby mu byly vydány
odznaky nové.
Čl.41
Označení dočasného personálu a jeho průkazy totožnosti
Personál označený v článku 25 nosí, jen pokud vykonává zdravotnickou
službu, bílou náramenní pásku s rozeznávacím znakem uprostřed, ale
menších rozměrů, vydanou a orazítkovanou vojenským úřadem.
Vojenské listiny totožnosti, které bude mít tento personál při sobě,
budou obsahovat údaj o zdravotnické průpravě, které se dostalo
majiteli, o přechodné povaze jeho služby a o jeho právu nosit náramenní
pásku.
Čl.42
Označení zdravotnických útvarů a ústavů
Prapor se znakem podle této úmluvy smí být vztyčen toliko u
zdravotnických útvarů a ústavů, kterých tato úmluva předpisuje šetřit,
a jen se souhlasem vojenského úřadu.
Na pohyblivých útvarech i na stálých ústavech může být vztyčen vedle
tohoto praporu státní prapor strany v konfliktu, ke které tento ústav
nebo útvar náleží.
Avšak zdravotnické útvary, které upadly v moc nepřítele, vztyčí jen
prapor podle této úmluvy.
Strany v konfliktu provedou, pokud to vojenské požadavky dovolí,
všechna nutná opatření, aby učinily rozeznávací znaky zdravotnických
útvarů a ústavů jasné viditelnými nepřátelským silám pozemním, leteckým
i námořním, aby tak byla vyloučena možnost jakékoli útočné akce proti
nim.
Čl.43
Omezení týkající se užívání rozeznávacího znaku Přípustné výjimky
Zdravotnické útvary neutrálních států, kterým by bylo za podmínek
stanovených v článku 27 povoleno propůjčit služby některé válečné
straně, musí vztyčit s praporem podle této úmluvy státní prapor této
válečné strany, použije-li tato možnosti, kterou ji skýtá článek 42.
Nebrání-li tomu opačný rozkaz příslušného vojenského úřadu, mohou za
všech okolností vztyčit svůj státní prapor, i když upadnou do moci
nepřátelské strany.
Čl.44
Omezení týkající se užívání rozeznávacího znaku Přípustné výjimky
Znaku červeného kříže na bílém poli a slov "červený kříž" nebo
"ženevský kříž" se smí užívat, s výjimkou případů vytčených v
následujících odstavcích tohoto článku, jak v míru tak i za války
toliko k označení a na ochranu zdravotnických útvarů a ústavů,
personálu a materiálu, chráněných touto úmluvou a ostatními
mezinárodními úmluvami upravujícími podobné věci. Totéž platí i o
odznacích uvedených v článku 38, druhý odstavec, pro státy, které jich
užívají. Národní společnosti Červeného kříže a ostatní společnosti
uvedené v článku 26 budou mít právo užívat rozeznávacího znaku
poskytujícího ochranu podle této úmluvy toliko v rámci ustanovení
tohoto odstavce.
Národní společnosti Červeného kříže (Červeného půlměsíce, Červeného lva
a slunce) mohou dále používat v míru ve shodě se svým domácím
zákonodárstvím znaku Červeného kříže pro svou jinou činnost
odpovídající zásadám vysloveným na mezinárodních konferencích Červeného
kříže. Pokračují-li v této činnosti i za války, musí užívat tohoto
znaku za takových podmínek, aby nemohla vzniknout domněnka, že si
osobují právo na ochranu podle této úmluvy; odznak bude poměrně malých
rozměrů a nesmí se ho užívat na náramenních páskách nebo na střechách
budov.
Mezinárodní organisace Červeného kříže a jeho personál řádně zmocněný
mají právo užívat znaku červeného kříže na bílém poli v každé době.
Výjimečně lze užívat ve shodě s domácím zákonodárstvím a s výslovným
souhlasem některé z národních společností Červeného kříže (Červeného
půlměsíce, Červeného lva a slunce) odznaku podle této úmluvy v míru k
označení vozidel užívaných jako ambulance a k označení záchranných
stanic výlučně určených k bezplatnému ošetřování raněných nebo
nemocných.
Kapitola VIII
Provádění úmluvy
Čl.45
Podrobné provedení článků úmluvy a řešení případů, jež nejsou
předvídány
Každá strana v konfliktu postará se prostřednictvím svých vrchních
velitelů o podrobné provedení předchozích článků a o to, aby případy,
na něž není pamatováno, byly řešeny podle obecných zásad této úmluvy.
Čl.46
Zákaz represálií
Jsou zakázány represalie proti raněným, nemocným, personálu a budovám
nebo materiálu, chráněným touto úmluvou.
Čl.47
Rozšíření textu úmluvy
Vysoké smluvní strany se zavazují, že rozšíří co možná nejvíce, v míru
i ve válce, text této úmluvy ve svých zemích a zejména že zařadí její
studium do vojenských a, možno-li, i civilních studijních programů,
tak, aby její zásady byly uvedeny ve známost všeho obyvatelstva,
zejména bojujících ozbrojených sil, zdravotnického personálu a
vojenských duchovních.
Čl.48
Zaslání oficiálních překladů a všech zákonů a nařízení vydaných k
provedení úmluvy
Vysoké smluvní strany si navzájem zašlou prostřednictvím Švýcarské
spolkové rady, a za nepřátelství prostřednictvím ochranné mocnosti,
oficiální překlady této úmluvy, jakož i zákony a nařízení, které by
vydaly, aby zajistily její používání.
Kapitola IX
Stíhání zneužití a porušení
Čl.49
Trestní sankce: Všeobecná ustanovení
Vysoké smluvní strany se zavazují, že učiní všechna potřebná
zákonodárná opatření, aby stanovily přiměřené trestní sankce
postihující osoby, které se dopustí toho či onoho vážného porušení této
úmluvy, vymezeného v následujícím článku, nebo dají k takovému porušení
rozkaz.
Každá smluvní strana je povinna vypátrat osoby obviněné z toho, že se
dopustily některého z těchto vážných porušení anebo že daly k němu
rozkaz, a musí je postavit před své vlastní soudy, ať je jakákoli
jejich státní příslušnost. Může také, dá-li tomu přednost, odevzdat je
v souladu s podmínkami svého vlastního zákonodárství k soudnímu stíhání
některé jiné smluvní straně mající zájem na potrestání, pokud tato
smluvní strana má dostatečná obvinění proti těmto osobám.
Každá smluvní strana učiní potřebná opatření, aby odstranila všechny
činy odporující ustanovením této úmluvy, jiné než jsou vážná porušení
uvedená v následujícím článku.
Obvinění budou za všech okolností požívat záruk soudního řízení a
svobodné obhajoby, které nebudou méně příznivé než záruky zmíněné v
článku 105 a následujících Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o
zacházení s válečnými zajatci.
Čl.50
Trestní sankce: Vážná porušení úmluvy
Vážnými porušeními uvedenými v předchozím článku mohou být některé z
níže uvedených činů spáchaných na osobách nebo na majetku chráněných
touto úmluvou: úmyslné zabití, mučení nebo nelidské zacházení, čítajíc
v to i biologické pokusy, úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné
tělesné zranění a ohrožení zdraví, zničení a přisvojení si majetku
neodůvodněné vojenskou nutností a provedené ve velkém měřítku
nedovoleným a svévolným způsobem.
Čl.51
Trestní sankce: Odpovědnost smluvních stran
Žádná smluvní strana se nemůže sama zprostit ani zprostit jinou smluvní
stranu odpovědnosti,která stíhá ji samotnou nebo jinou smluvní stranu v
důsledku porušení zmíněných v předchozím článku.
Čl.52
Postup při vyšetřování tvrzeného porušení úmluvy
Na žádost některé strany v konfliktu se zavede vyšetřování způsobem,
jenž bude stanoven mezi zúčastněnými stranami, o každém tvrzeném
porušení této úmluvy.
Nedosáhne-li se dohody o způsobu vyšetřování, shodnou se strany na
volbě rozhodčího, který stanoví, jakým způsobem postupovat.
Jakmile bude zjištěno porušení, učiní mu strany v konfliktu konec a
odstraní je jak možná nejrychleji.
Čl.53
Zneužívání znaku nebo názvu Červeného kříže
Užívání znaku nebo názvu "červený kříž" nebo "ženevský kříž" anebo
jiného znaku nebo názvu je napodobujícího soukromými osobami nebo
obchodními společnostmi či firmami, ať veřejnými nebo soukromými,
jinými než těmi, kdož na to mají právo podle této úmluvy, je zakázáno v
každé době, ať má toto užívání jakýkoli účel a bez ohledu na dobu, kdy
s tímto užíváním bylo započato.
Vzhledem k poctě prokázané Švýcarsku přijetím spolkových převrácených
barev a k možnosti záměny švýcarského státního znaku a rozeznávacího
odznaku podle této úmluvy, je zakázáno v každé době soukromým osobám,
obchodním společnostem neb firmám užívat státního znaku Švýcarské
konfederace, jakož i každého znaku jej napodobujícího, ať již jako
tovární nebo obchodní známky nebo jako součásti těchto známek aneb za
účelem odporujícím obchodní poctivosti anebo konečně za okolností,
které by mohly urazit švýcarský národní cit.
Vysoké smluvní strany, které nebyly stranami Ženevské úmluvy z 27.
července 1929, mohou však povolit těm, kdož dříve používali odznaků,
názvů neb známek uvedených v prvním odstavci, lhůtu nejvýš tří let od
okamžiku, kdy tato úmluva nabude účinnosti, aby přestali jich užívat,
za předpokladu, že v této lhůtě jejich používání nemůže za války
vzbudit domněnku, že má za účel poskytnout ochranu ve smyslu této
úmluvy.
Zákaz vyslovený v prvním odstavci tohoto článku se týká rovněž znaků a
názvů uvedených v druhém odstavci článku 38, aniž by tím byla dotčena
práva nabytá dřívějším používáním.
Čl.54
Vydání zákonodárných opatření ke stíhání zneužití znaku nebo názvu
Červeného kříže
Vysoké smluvní strany, jichž dosavadní zákonodárství by nebylo
postačující, učiní potřebná opatření, aby byla zamezena a stíhána v
každé době zneužití zmíněná v článku 53.
Závěrečná ustanovení
Čl.55
Autentická znění a oficiální překlady
Tato úmluva jest sepsána v jazyce anglickém a francouzském. Obě znění
jsou stejně závazná.
Švýcarská spolková rada dá pořídit úřední překlady úmluvy do jazyka
ruského a španělského.
Čl.56
Lhůta pro podepsání úmluvy
Tato úmluva, která bude mít dnešní datum, může být podepsána až do 12.
února 1950 jménem mocností zastoupených na konferenci, která započala v
Ženevě dne 21. dubna 1949, jakož i jménem mocností na této konferenci
nezastoupených, které jsou však stranami Ženevských úmluv z r. 1864, z
r. 1906 nebo z r. 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách
v poli.
Čl.57
Ratifikace
Tato úmluva bude ratifikována co možná nejdříve a ratifikační listiny
budou uloženy v Bernu.
O uložení každé ratifikační listiny bude pořízen zápis, jehož jeden
ověřený opis bude zaslán Švýcarskou spolkovou radou všem mocnostem,
jejichž jménem byla podepsána nebo jejichž jménem byl oznámen přístup.
Čl.58
Nabytí účinnosti
Tato úmluva nabude účinnosti šest měsíců poté, kdy byly uloženy nejméně
dvě ratifikační listiny.
Později nabude účinnosti pro každou z Vysokých smluvních stran šest
měsíců po uložení její ratifikační listiny.
Čl.59
Vztah k dřívějším úmluvám
Tato úmluva nahrazuje úmluvy z 22. srpna 1864, z 6. července 1906 a z
27. července 1929 ve vztazích mezi Vysokými smluvními stranami.
Čl.60
Přístup k úmluvě
Ode dne nabytí účinnosti zůstane tato úmluva otevřena pro přístup každé
mocnosti, jejímž jménem nebyla podepsána.
Čl.61
Oznamování přístupů
Přístupy budou oznámeny písemně Švýcarské spolkové radě a nabudou
účinnosti šest měsíců poté, kdy jí došly.
Švýcarská spolková rada oznámí přístupy všem mocnostem, jejichž jménem
byla úmluva podepsána anebo jejichž jménem jí byl oznámen přístup.
Čl.62
Zvláštní případy, kdy ratifikace nebo přístupy nabývají okamžitě
účinnosti
Za situace vylíčené v článcích 2 a 3 nabudou uložené ratifikace a
přístupy oznámené stranami v konfliktu před zahájením nepřátelství neb
okupace anebo po něm okamžité účinnosti. Oznámení o ratifikacích nebo o
přístupech došlých od stran v konfliktu učiní Švýcarská spolková rada
nejrychlejším způsobem.
Čl.63
Výpověď úmluvy
Každá z Vysokých smluvních stran bude mít možnost vypovědět tuto
úmluvu.
Výpověď bude oznámena písemně Švýcarské spolkové radě. Tato uvědomí o
tomto oznámení vlády všech Vysokých smluvních stran.
Výpověď nabude účinnosti jeden rok po jejím oznámení Švýcarské spolkové
radě. Avšak výpověď oznámená v době, kdy vypovídající mocnost je
zapletena do nepřátelství, nenabude účinnosti, pokud nebude uzavřen
mír, a v žádném případě, pokud nebudou skončeny operace spojené s
propuštěním a repatriací osob ochráněných touto úmluvou.
Výpověď bude platit jen pro vypovídající mocnost. Nebude mít vliv na
závazky, které strany v konfliktu budou i nadále nuceny dodržovat ve
smyslu zásad mezinárodního práva, jak vyplývají ze zvyklostí
stávajících mezi civilisovanými národy, ze zákonů lidskosti a z
požadavků veřejného svědomí.
Čl.64
Registrace v sekretariátu Organisace Spojených národů
Švýcarská spolková rada dá tuto úmluvu zaregistrovat v sekretariátu
Organisace Spojených národů. Švýcarská spolková rada zpraví také
sekretariát Organisace Spojených národů o všech ratifikacích,
přístupech a výpovědích, došlých k této úmluvě.
Na důkaz toho podepsaní, předloživše své plné moci, podepsali tuto
úmluvu.
Dáno v Ženevě dne 12. srpna 1949 v jazyce anglickém a francouzském;
originál bude uložen v archivu Švýcarské konfederace. Švýcarská
spolková rada zašle ověřený opis této úmluvy každému ze signatárních
států, jakož i státům, které k úmluvě přistoupí.
Za Afghanistan:
M. Osman Amiri
Za Albánskou lidovou republiku:
S připojenou výhradou k článku 10
J. Malo
Za Argentinu:
S připojenou výhradou
Guillermo A. Speroni
Za Australii:
Norman R. Mighell
s výhradou ratifikace^1)
Za Rakousko:
Dr.Rud. Bluehdorn
Za Belgii:
Maurice Bourquin
Za Běloruskou sovětskou socialistickou republiku:
S výhradou k článku 10
Text výhrady je připojen.
Šéf delegace BSSR
I. Kucejnikov
Za Bolivii:
G. Medeiros
Za Brazilii:
Joao Pinto da Silva
General Floriano De Lima Brayner
Za Bulharskou lidovou republiku:
S připojenou výhradou
K. B. Svetlov
Za Kanadu:
Max H. Wershof
Za Ceylon:
V. Coomaraswamy
Za Chile:
F. Cisternas Ortiz
Za Čínu:
Wu Nan-Ju
Za Kolumbii:
Rafael Rocha Schloss
Za Kubu:
J. de La Luz Léon
Za Dánsko:
Georg Cohn
Paul Ipsen
Bagge
Za Egypt:
A. K. Safwat
Za Ecuador:
Alex. Gastelú
Za Španělsko:
Luis Calderón
Za Spojené státy americké:
Leland Harrison
Raymund J. Yingling
Za Habeš:
Gachaou Zelleke
Za Finsko:
Reinhold Svento
Za Francii:
Jacquinot
G. Cahen-Salvador
Za Řecko:
M. Pesmazoglou
Za Guatemalu:
A. Dupont-Willemin
Za Maďarskou lidovou republiku:
S připojenými výhradami
Anna Kara
Za Indii:
D. B. Desai
Za Iran:
A. H. Meykadeh
Za Irskou republiku:
Sean MacBride
Za Izrael:
S připojenou výhradou
M. Kahany
Za Italii:
Giacinto Auriti
Ettore Baistrocchi
Za Libanon:
Mikaoui
Za Lichtenštejnsko:
Hrabě F. Wilczek
Za Lucembursko:
J. Sturm
Za Mexiko:
Pedro de Alba
W. R. Castro
Za Monacké knížectví:
M. Lozé
Za Nicaraguu:
Ad referendum Lifschitz
Za Norsko:
Rolf Andersen
Za Nový Zéland:
G. R. Laking
Za Pakistan:
S. M. A. Faruki, M. G.
A. H. Shaikh
Za Paraguay:
Conrad Fehr
Za Nizozemí:
J. Bosch de Rosenthal
Za Peru:
Gonzalo Pizarro
Za republiku Filipíny:
P. Sebestian^2)
Za Polsko:
S připojenou výhradou
Julian Przybos
Za Portugalsko:
S připojenými výhradami
G. Caldeira Coelho
Za Rumunskou lidovou republiku:
S připojenou výhradou
I. Dragomir
Za Spojené království Velké Britannie a Severního Irska:
Robert Craigie
H. A. Strutt
W. H. Gardner
Za Vatikán:
Philippe Bernardini
Za El Salvador:
R. A. Bustamante
Za Švédsko:
S výhradou ratifikace J. V. krále švédského
se schválením Riksdagu
Staffan Söderblom
Za Švýcarsko:
Max Petitpierre
Plinio Bolla
div. plukovník Du Pasquier
Ph. Zutter
H. Meuli
Za Syrii:
Omar El Djabri
A. Gennaoui
Za Československo:
S připojenou výhradou
Tauber
Za Turecko:
Rana Tarhan
Za Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku:
S výhradou k článku 10
Text výhrady je připojen.
Podle plné moci vlády USSR
Profesor O. Bogomolec
Za Svaz sovětských socialistických republik:
S výhradou k článku 10
Text výhrady je připojen.
Šéf delegace SSSR
N. Slavin
Za Uruguay:
Rada plukovník
Hector J. Blanco
Za Venezuelu:
A. Posse de Rivas
Za Federativní lidovou republiku Jugoslávii:
S připojenou výhradou
Milan Ristič
Příl.I
Návrh dohody o nemocničních oblastech a místech
Článek 1
Nemocniční oblasti jsou striktně vyhrazeny osobám, zmíněným v článku 23
Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných
příslušníků ozbrojených sil v poli, jakož i personálu, který má na
starosti organisaci a správu těchto oblastí a míst a péči o osoby,
které jsou tam soustředěny.
Osoby, které mají své stálé bydliště uvnitř těchto oblastí, mají však
právo tam přebývat.
Článek 2
Osoby, které jsou z jakéhokoli důvodu v nemocniční oblasti, nesmějí
vykonávat žádnou práci, která je v přímé souvislosti s vojenskými
operacemi nebo s výrobou válečného materiálu, ani uvnitř ani vně této
oblasti.
Článek 3
Mocnost, která zřídí nemocniční oblast, učiní všechna nutná opatření,
aby tam byl zakázán přístup všem osobám, které nemají právo tam
vstoupit nebo tam přebývat.
Článek 4
Nemocniční oblasti musí vyhovovat těmto podmínkám:
a) musí zabírat jen malou část území kontrolovaného mocností, která je
zřídila,
b) musí být řídce obydleny vzhledem k možnosti pojmout další osoby,
c) musí být vzdáleny od a prosty všech vojenských objektů a všech
důležitých průmyslových anebo správních zařízení,
d) nesmějí ležet v krajích, které podle vší pravděpodobnosti mohou mít
důležitost pro vedení války.
Článek 5
Nemocniční oblasti jsou podrobeny těmto závazkům:
a) dopravních spojů a dopravních prostředků, které v nich jsou, nesmí
se používat pro přepravu vojenských osob nebo vojenského materiálu, ani
když by šlo o pouhý průjezd,
b) nesmějí být vojensky bráněny za žádných okolností.
Článek 6
Nemocniční oblasti budou označeny červenými kříži (červenými půlměsíci,
červenými lvy a slunci) na bílém poli, umístěnými na okrajích oblasti a
na budovách.
V noci mohou být rovněž označeny vhodným osvětlením.
Článek 7
Už v míru nebo hned po vypuknutí nepřátelství zašle každá mocnost všem
Vysokým smluvním stranám seznam nemocničních oblastí zřízených na
území, které kontroluje. Zpraví je o každé nové oblasti zřízené během
konfliktu.
Jakmile nepřátelská strana dostane toto oznámení, je oblast řádně
zřízena.
Má-li však nepřátelská strana za to, že jedna z podmínek předepsaných
touto dohodou není zřejmě splněna, může odmítnout uznat oblast tím, že
sdělí okamžitě svá odmítnutí straně, jíž oblast podléhá, nebo může
předložit uznání oblasti k rozhodnutí kontrolní instituci uvedené v
článku 8.
Článek 8
Každá mocnost, která uzná jednu nebo několik nemocničních oblastí
zřízených nepřátelskou stranou, má právo žádat, aby jedna nebo několik
zvláštních komisí zjistily, zda oblasti vyhovují podmínkám a plní
závazky stanovené v této dohodě.
Za tím účelem budou mít členové těchto zvláštních komisí vždy volný
přístup do jednotlivých oblastí a mohou tam i trvale bydlet. Budou jim
poskytnuty všechny výhody, aby mohli vykonávat svou kontrolní činnost.
Článek 9
Kdyby zvláštní komise zjistily skutečnosti, které podle jejich mínění
odporují podmínkám této dohody, oznámí to ihned mocnosti, jíž oblast
podléhá, a stanoví lhůtu nejvýš pěti dnů, aby závada byla odstraněna;
uvědomí o tom mocnost, která oblast uznala.
Nevyhoví-li po uplynutí této lhůty mocnost, jíž oblast podléhá, výzvě
jí adresované, může nepřátelská strana prohlásit, že není vázána touto
dohodou, pokud jde o zmíněnou oblast.
Článek 10
Mocnost, která zřídila jednu nebo několik nemocničních oblastí a míst,
jakož i odpůrci, jimž bylo jejich zřízení oznámeno, jmenují osoby,
které budou členy zvláštních komisí, o nichž je zmínka v článcích 8 a
9, nebo je dají jmenovat neutrálními státy.
Článek 11
Nemocniční oblasti nesmějí být za žádných okolností předmětem útoku,
nýbrž budou vždy chráněny a šetřeny stranami v konfliktu.
Článek 12
V případě okupace území musí být nemocniční oblasti, které tam jsou, i
dále respektovány a musí jich být používáno jako takových.
Okupační mocnost může však změnit jejich určení, když byla předtím
zabezpečila osud osob, které tam byly umístěny.
Článek 13
Tato dohoda se bude vztahovat také na místa, která by mocnosti určily k
témuž účelu jako nemocniční oblasti.
Příl.II
Přední strana
-------------------------------------------------------
(Místo vyhrazené pro označení
země a vojenského úřadu, které
vydají tento průkaz)
Průkaz totožnosti
pro členy zdravotnického personálu a duchovní
služby, přidělené k armádám
Příjmení: ............................................
Křestní jména: .......................................
Datum narození: ......................................
Hodnost: .............................................
Matriční číslo: ......................................
Majitel tohoto průkazu je chráněn Ženevskou úmluvou ze
dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a
nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli jako
......................................................
Datum vyhotovení průkazu Číslo průkazu
........................ .........................
-------------------------------------------------------
Zadní strana
-------------------------------------------------------
Podpis nebo otisk prstů
nebo obojí
Fotografie
majitele
Razítko
vojenského
úřadu,
který vydal
průkaz
-----------------------------------------------------
Výška Oči Vlasy
................ ................. ................
-----------------------------------------------------
Případně jiné údaje sloužící k zjištění totožnosti:
.....................................................
.....................................................
.....................................................
.....................................................
-------------------------------------------------------
Příl.3
Ženevská úmluva
o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na
moři ze dne 12. srpna 1949
Podepsaní zmocněnci vlád zastoupených na diplomatické konferenci, která
se konala v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 za účelem revise X.
Haagské úmluvy z 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské dohody z
r. 1906 na válku námořní, dohodli se na tomto:
Kapitola I
Všeobecná ustanovení
Čl.1
Zachovávání úmluvy
Vysoké smluvní strany se zavazují, že za všech okolností budou
zachovávat tuto úmluvu a zajistí její zachovávání.
Čl.2
Provádění úmluvy
Nehledíc na ustanovení, která mají nabýt účinnosti již v míru, bude se
tato úmluva vztahovat na všechny případy vyhlášené války nebo
jakéhokoli jiného ozbrojeného konfliktu, vzniklého mezi dvěma nebo více
Vysokými smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou z
nich.
Úmluva bude se rovněž vztahovat na všechny případy částečné nebo úplné
okupace území některé Vysoké smluvní strany, i když se tato okupace
nesetká s vojenským odporem.
Není-li některá z mocností účastnících se konfliktu smluvní stranou
této úmluvy, zůstanou mocnosti, které jsou jejími stranami, přesto jí
vázány ve svých vzájemných vztazích. Budou kromě toho vázány touto
úmluvou vůči zmíněné mocnosti, přijme-li tato její ustanovení a bude-li
se jimi řídit.
Čl.3
Konflikty povahy jiné než mezinárodní
V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který
vznikne na území některé z Vysokých smluvních stran, bude každá ze
stran v konfliktu zavázána řídit se při nejmenším těmito ustanoveními:
1. S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně příslušníků
ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z
boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jakoukoli jinou příčinou, bude se
za všech okolností zacházet lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého
rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví,
rodu či majetku nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku.
Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě, pokud
jde o osoby nahoře zmíněné:
a) útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení,
kruté nakládání, trýznění a mučení,
b) braní rukojmí,
c) útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující
zacházení,
d) odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného
řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky uznané
civilisovanými národy za nezbytné.
2. Ranění, nemocní a trosečníci budou sebráni a ošetřeni.
Nestranná lidumilná organisace, jako je Mezinárodní komitét Červeného
kříže, může nabídnout své služby stranám v konfliktu.
Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla
uvedena v účinnost všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich
část.
Použití předchozích ustanovení nebude mít vlivu na právní postavení
stran v konfliktu.
Čl.4
Dosah úmluvy
V případě válečných operací mezi pozemními a námořními silami stran v
konfliktu bude použito ustanovení této úmluvy jen na síly na lodích.
Na vyloděné síly budou se ihned vztahovat ustanovení Ženevské úmluvy ze
dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků
ozbrojených sil v poli.
Čl.5
Provádění úmluvy neutrálními mocnostmi
Neutrální mocnosti použijí analogicky ustanovení této úmluvy na raněné,
nemocné a trosečníky, členy zdravotnického a duchovního personálu,
příslušející k ozbrojeným silám stran v konfliktu, kteří budou přijati
nebo internováni na jejich území, jakož i na nalezené mrtvé.
Čl.6
Zvláštní dohody
Kromě dohod výslovně uvedených v článcích 10, 18, 31, 38, 39, 40, 43 a
53 mohou Vysoké smluvní strany uzavřít jiné zvláštní dohody o všech
otázkách, jež budou považovat za vhodné upravit zvláště. Žádná zvláštní
dohoda nesmí být na újmu postavení raněných, nemocných a trosečníků,
jakož i členů zdravotnického a duchovního personálu, jak je upraveno
touto úmluvou, ani omezovat práva zajištěná jim touto úmluvou.
Ranění, nemocní a trosečníci, jakož i členové zdravotnického a
duchovního personálu, budou požívat výhod těchto dohod tak dlouho,
dokud se bude tato úmluva na ně vztahovat, ledaže by zmíněné dohody
nebo dohody pozdější obsahovaly výslovná ustanovení opačná a vyjma
příznivější opatření učiněná v jejich prospěch jednou neb druhou ze
stran v konfliktu.
Čl.7
Nezcizitelná povaha práv
Ranění, nemocní a trosečníci, jakož i členové zdravotnického a
duchovního personálu, nemohou se v žádném případě zříci zčásti nebo
zcela práv, která jim zajišťuje tato úmluva, po případě zvláštní dohody
zmíněné v předchozím článku.
Čl.8
Ochranné mocnosti
Tato úmluva bude se provádět za pomoci a pod dohledem ochranných
mocností pověřených hájením zájmů stran v konfliktu. Za tím účelem
mohou ochranné mocnosti jmenovat vedle svého diplomatického a
konsulárního personálu delegáty ze svých příslušníků nebo z příslušníků
jiných neutrálních mocností. Jmenování těchto delegátů podléhá
schválení mocnosti, u které budou vykonávat své poslání.
Strany v konfliktu usnadní v největší možné míře úkol zástupců nebo
delegátů ochranných mocností.
Zástupci neb delegáti ochranných mocností nesmějí v žádném případě
překročit meze svého poslání, jak je dáno touto úmluvou; budou zejména
brát zřetel na naléhavé potřeby bezpečnosti státu, u něhož vykonávají
svou funkci. Jediné naléhavé vojenské nutnosti mohou být výjimečně a na
přechodnou dobu důvodem pro omezení jejich činnosti.
Čl.9
Činnost Mezinárodního komitétu Červeného kříže
Ustanovení této úmluvy nejsou na překážku lidumilné činnosti, kterou by
se souhlasem zúčastněných stran v konfliktu rozvinul Mezinárodní
komitét Červeného kříže nebo jakákoli jiná nestranná lidumilná
organisace na ochranu raněných, nemocných a trosečníků, jakož i členů
zdravotnického a duchovního personálu, a za tím účelem, aby jim byla
poskytnuta pomoc.
Čl.10
Organisace nahrazující ochranné mocnosti
Vysoké smluvní strany se mohou kdykoli dohodnout, že svěří úkoly,
připadající podle této úmluvy ochranným mocnostem organisaci
poskytující veškeré záruky nestrannosti a účinnosti.
Jestliže ranění, nemocní a trosečníci nebo členové zdravotnického a
duchovního personálu z jakéhokoli důvodu nepožívají nebo přestanou
požívat výhod činnosti ochranné mocnosti nebo organisace určené podle
prvého odstavce, musí mocnost, v jejíž moci jsou, požádat buď některý
neutrální stát nebo takovou organisaci, aby převzaly funkce,
příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem jmenovaným stranami
v konfliktu.
Nelze-li takto zajistit ochranu, musí požádat mocnost, u níž jsou
ranění, nemocní a trosečníci drženi, lidumilnou organisaci, jako je
Mezinárodní komitét Červeného kříže, aby převzala lidumilné úkoly
příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem, anebo musí
přijmout, s výhradami ustanovení tohoto článku, nabídku služeb učiněnou
takovou organisací.
Každá neutrální mocnost nebo každá organisace, která bude vyzvána
zúčastněnou mocností nebo která se sama nabídne k cílům shora zmíněným,
musí si být vědoma při své činnosti odpovědnosti vůči straně v
konfliktu, k níž patří osoby chráněné touto úmluvou, a musí dávat
dostatečné záruky, že je s to převzít zmíněné funkce a nestranně je
plnit.
Předchozí ustanovení nelze změnit zvláštní dohodou mezi mocnostmi, z
nichž jedna by byla, byť i jen přechodně, omezena ve své volnosti
jednání s jinou mocností nebo s jejími spojenci následkem vojenských
událostí, zejména v případě okupace celého nebo podstatné části svého
území.
Kdykoli je v této úmluvě zmínka o ochranné mocnosti, vztahuje se tato
zmínka také na organisace, které ji ve smyslu tohoto článku nahrazují.
Čl.11
Řešení sporů
Ve všech případech, kdy to budou ochranné mocnosti považovat za
prospěšné v zájmu chráněných osob, zejména v případě neshody mezi
stranami v konfliktu o použití nebo o výkladu ustanovení této úmluvy,
poskytnou ochranné mocnosti své dobré služby k urovnání sporu.
Za tím účelem může každá z ochranných mocností navrhnout z podnětu
některé strany nebo z vlastní vůle stranám v konfliktu schůzku jejich
zástupců, zejména úřadů majících péči o raněné, nemocné a trosečníky,
jakož i členů zdravotnického a duchovního personálu, po případě na
vhodně zvoleném neutrálním území. Strany v konfliktu jsou povinny
vyhovět návrhům, které jim byly v tomto směru učiněny. Ochranné
mocnosti mohou eventuálně navrhnout stranám v konfliktu ke schválení
osobnost příslušející k některé neutrální mocnosti nebo osobnost
vyslanou Mezinárodním komitétem Červeného kříže, která bude pozvána k
účasti na této schůzce.
Kapitola II
Ranění, nemocní a trosečníci
Čl.12
Ochrana a ošetřování raněných, nemocných a trosečníků a zacházení s
nimi
Příslušníci ozbrojených sil a ostatní osoby zmíněné v následujícím
článku, kteří jsou na moři a jsou zraněni, onemocní nebo ztroskotají,
musí být za všech okolností respektováni, při čemž výraz ztroskotání se
vztahuje na každé ztroskotání, ať k němu dojde za jakýchkoliv
okolností, včetně nuceného přistání letadla na moři nebo pádu do moře.
Strana v konfliktu, která je bude mít v moci, bude s nimi zacházet a o
ně pečovat lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování založeného
na pohlaví, rase, národnosti, náboženství, politickém přesvědčení nebo
na jakémkoli jiném obdobném znaku. Přísně je zakázán jakýkoli útok na
jejich život nebo na jejich osobu; zejména nesmějí být dobiti nebo
vyhlazeni, podrobeni mučení, nesmějí být na nich konány biologické
pokusy, nesmějí být ponecháni záměrně bez lékařské pomoci a ošetření
ani vystaveni nebezpečí nákazy neb infekce k tomu cíli vytvořenému.
Jedině důvody lékařské naléhavosti ospravedlňují ošetření v přednostním
pořadí.
Se ženami se bude zacházet se všemi zvláštními ohledy příslušejícími
jejich pohlaví.
Čl.13
Osoby chráněné
Tato úmluva se týká trosečníků, raněných a nemocných na moři, patřících
do těchto kategorií:
1. příslušníci ozbrojených sil některé strany v konfliktu, jakož i
příslušníci milic a dobrovolnických sborů, které jsou součástí
ozbrojených sil;
2. příslušníci jiných milic a příslušníci jiných dobrovolnických sborů,
včetně organisovaných hnutí odporu, kteří přináležejí k některé straně
v konfliktu a jsou činni na svém vlastním území nebo mimo ně, i když
toto území je obsazeno, pokud tyto milice nebo dobrovolnické sbory,
včetně organisovaných hnutí odporu, odpovídají těmto podmínkám:
a) mají-li v čele osobu odpovědnou za své podřízené,
b) mají-li pevný rozeznávací znak viditelný na dálku,
c) nosí-li otevřeně zbraně,
d) šetří-li při svých úkonech zákonů a obyčejů válečných;
3. příslušníci pravidelných ozbrojených sil, kteří se hlásí k vládě neb
k moci, které neuznává mocnost, v jejíž moci jsou;
4. osoby, které doprovázejí ozbrojené síly, nejsou však přímo jejich
součástí, jako civilní členové posádek vojenských letounů, váleční
dopisovatelé, dodavatelé, příslušníci pracovních jednotek a služeb,
majících na starosti péči o blaho vojenských osob, pokud k tomu dostali
povolení od ozbrojených sil, které doprovázejí;
5. členové lodních posádek, včetně velitelů, lodivodů a učňů obchodních
lodí a posádky civilního letectva stran v konfliktu, kteří nepožívají
příznivějšího zacházení podle jiných ustanovení mezinárodního práva;
6. obyvatelé neobsazeného území, kteří se při příchodu nepřítele z
vlastního popudu chopí zbraně, aby bojovali proti pronikajícímu vojsku,
aniž by měli čas se ustavit v pravidelné ozbrojené síly, nosí-li
otevřeně zbraně a zachovávají-li zákony a obyčeje válečné.
Čl.14
Odevzdání raněných, nemocných a trosečníků válečným lodím stran v
konfliktu
Každá válečná loď některé ze stran v konfliktu může požadovat, aby jí
byli odevzdáni ranění, nemocní neb trosečníci, kteří jsou na vojenských
nemocničních lodích, na nemocničních lodích patřících pomocným
společnostem nebo soukromníkům, jakož i na obchodních lodích, jachtách
a plavidlech jakékoli národnosti, pokud zdravotní stav raněných a
nemocných dovoluje jejich přemístění a za předpokladu, že válečná loď
je opatřena zařízením, které jim zajistí dostačující ošetření.
Čl.15
Ranění, nemocní a trosečníci převzatí na neutrální loď nebo neutrální
letadlo
Jsou-li ranění, nemocní a trosečníci převzati na neutrální válečnou loď
nebo na neutrální vojenské letadlo, budiž učiněno opatření, žádá-li tak
mezinárodní právo, aby se nemohli znovu účastnit válečných úkonů.
Čl.16
Ranění, nemocní a trosečníci, kteří upadli do moci nepřítele
S výhradou ustanovení článku 12 stanou se ranění, nemocní a trosečníci
některé válečné strany, kteří upadnou do moci nepřítele, válečnými
zajatci a budou se na ně vztahovat pravidla mezinárodního práva
týkající se válečných zajatců. Jest na kaptorovi, aby rozhodl podle
okolností, zda je účelné je podržet či odeslat do přístavu jeho vlastní
země nebo do neutrálního přístavu nebo snad do přístavu na nepřátelském
území. V tomto posledním případě nebudou moci zajatci takto navrácení
do své vlastní země sloužit po dobu války.
Čl.17
Ranění, nemocní a trosečníci vylodění v neutrálním přístavě
Ranění, nemocní nebo trosečníci, kteří budou vyloděni v neutrálním
přístavě se souhlasem místních úřadů, budou, pokud nebylo jinak
ujednáno mezi neutrální mocností a válčícími mocnostmi, zadrženi
neutrální mocností, když toho vyžaduje mezinárodní právo, tak aby se
nemohli znovu účastnit válečných úkonů.
Náklady na nemocniční ošetřování a na internování nese mocnost, k níž
ranění, nemocní a trosečníci náležejí.
Čl.18
Vyhledání a sebrání raněných, nemocných a trosečníků
Po každé bitvě učiní strany v konfliktu neprodleně všechna možná
opatření, aby vyhledaly a sebraly trosečníky, raněné a nemocné,
chránily je proti plenění a špatnému nakládání a aby jim zajistily
nutné ošetření, jakož i aby vyhledaly mrtvé a zamezily jejich oloupení.
Kdykoli to okolnosti dovolí, uzavřou strany v konfliktu místní ujednání
za účelem evakuace raněných a nemocných po moři z obléhaného nebo
obklíčeného území a za účelem průvozu zdravotnického a duchovního
personálu a zdravotnického materiálu dopravovaného do tohoto území.
Čl.19
Pořízení a zasílání zpráv o raněných, nemocných a trosečnících
Vystavení a zasílání úmrtních listů a seznamů zemřelých Závěti a osobní
majetek zemřelých
Strany v konfliktu pořídí v nejkratší možné lhůtě soupis všech údajů
potřebných k zjištění totožnosti trosečníků, raněných, nemocných a
mrtvých nepřátelské strany, kteří se dostali do jejich moci. Tyto údaje
budou podle možnosti obsahovat:
a) označení mocnosti, k níž náležejí,
b) vojenský útvar nebo matriční číslo,
c) příjmení,
d) křestní jméno nebo jména,
e) datum narození,
f) jiné údaje z průkazu nebo štítku totožnosti,
g) datum a místo zajmutí nebo úmrtí,
h) údaje o zraněních, nemoci nebo o příčině smrti.
Údaje shora uvedené budou sděleny v nejkratší možné lhůtě informační
kanceláři zmíněné v článku 122 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o
zacházení s válečnými zajatci, která je zašle mocnosti, k níž zajatci
náležejí, prostřednictvím ochranné mocnosti a Ústřední kanceláře pro
válečné zajatce.
Strany v konfliktu vystaví a navzájem si zašlou cestou udanou v
předchozím odstavci úmrtní listy nebo seznamy zemřelých, řádně ověřené.
Seberou a navzájem si rovněž zašlou prostřednictvím téže kanceláře
polovinu dvojitého štítku totožnosti nebo štítek sám, jde-li o
jednoduchý štítek, závěti nebo jiné dokumenty důležité pro rodinu
zemřelého, peněžní částky a vůbec všechny předměty mající nějakou
vlastní cenu nebo hodnotu citovou, které budou nalezeny u mrtvých. Tyto
předměty, jakož i věci, jichž majitel nebyl zjištěn, se odešlou v
zapečetěných balících, spolu s prohlášením o všech podrobnostech
potřebných k zjištění zemřelého majitele, jakož i s úplným inventářem
balíku.
Čl.20
Pohřbení zemřelých
Strany v konfliktu budou dbát toho, aby před pohřbem zemřelých do moře,
konaným jednotlivě, bylo, pokud jen to okolnosti dovolí, provedeno
pečlivé a pokud možno i lékařské ohledání mrtvých za tím účelem, aby
byla zjištěna smrt i totožnost a aby bylo umožněno podat o tom zprávu.
Používá-li se dvojitých štítků totožnosti, zůstane jedna jeho polovina
u mrtvého.
Budou-li mrtví vyloděni, použije se na ně ustanovení Ženevské úmluvy ze
dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků
ozbrojených sil v poli.
Čl.21
Dovolání se charitativní péče velitelů neutrálních lodí
Strany v konfliktu mohou se dovolávat charitativní péče velitelů
neutrálních obchodních lodí, jacht a plavidel, aby vzali na loď a
ošetřili raněné, nemocné a trosečníky, jakož i aby sebrali mrtvé.
Lodi všech druhů, které vyhoví této žádosti, a ty, které samy od sebe
seberou raněné, nemocné a trosečníky, budou používat zvláštní ochrany a
úlev k provedení jejich pomocného poslání.
Tento druh dopravy nemůže být v žádném případě důvodem pro uplatnění
kořistního práva, avšak, nebyl-li jim dán opačný slib, podléhají i
nadále kořistnímu právu pro porušení neutrality, jehož by se byly
dopustily.
Kapitola III
Nemocniční lodi
Čl.22
Ochrana vojenských nemocničních lodí Jejich notifikace stranám v
konfliktu
Vojenské nemocniční lodi, to jest lodi, které mocnosti postavily nebo
přizpůsobily jedině a výlučně k tomu, aby pomáhaly raněným, nemocným a
trosečníkům, je ošetřovaly a dopravovaly, nesmějí být za žádných
okolností napadeny nebo ukořistěny, nýbrž budou vždy respektovány a
chráněny za předpokladu, že jejich jména a popis byly sděleny stranám v
konfliktu deset dní před jejich použitím.
Popis, který musí být udán ve sdělení, nechť obsahuje bruto
registrovanou tonáž, délku od zádi k přídi a počet stěžňů a komínů.
Čl.23
Ochrana pobřežních zařízení
Pobřežní zařízení, která mají nárok na ochranu Ženevské úmluvy ze dne
12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků
ozbrojených sil v poli, nesmějí být z moře ani napadena ani
bombardována.
Čl.24
Nemocniční lodě používané národními společnostmi Červeného kříže,
oficiálně uznanými společnostmi i jednotlivci příslušejícími ke stranám
v konfliktu
Nemocniční lodi používané národními společnostmi Červeného kříže,
oficiálně uznanými pomocnými společnostmi i jednotlivci, budou požívat
téže ochrany jako vojenské nemocniční lodi a nebudou podléhat
ukořistění, jestliže je strana v konfliktu, k níž náležejí, pověřila
oficiálním posláním a pokud budou zachována ustanovení článku 22 o
notifikaci.
Tyto lodi musí mít průkaz, jímž příslušný úřad prohlašuje, že byly
podrobeny jeho kontrole při svém vystrojení a odjezdu.
Čl.25
Nemocniční lodě používané národními společnostmi Červeného kříže,
oficiálně uznanými společnostmi a jednotlivci v neutrálních zemích
Nemocniční lodi používané národními společnostmi Červeného kříže,
oficiálně uznanými pomocnými společnostmi a jednotlivci v neutrálních
zemích, budou požívat téže ochrany jako vojenské nemocniční lodi a
nebudou podléhat ukořistění za předpokladu, že se podřídily jedné ze
stran v konfliktu s předchozím souhlasem své vlády a se schválením
zmíněné strany, a pokud budou zachována ustanovení článku 22 o
notifikaci.
Čl.26
Tonáž nemocničních lodí
Ochrana zmíněná v článcích 22, 24 a 25 se vztahuje na nemocniční lodi
všech tonáží a na jejich záchranné čluny, ať působí kdekoliv. Nicméně,
aby byla zajištěna nejvyšší míra pohodlí a bezpečnosti, vynasnaží se
strany v konfliktu, aby k dopravě raněných, nemocných a trosečníků
používaly na větší vzdálenosti a na volném moři jen nemocničních lodí
přes 2000 bruto registrovaných tun.
Čl.27
Plavidla pro pobřežní záchranné práce
Za těchže podmínek, jako jsou uvedeny v článcích 22 a 24, budou rovněž
respektována a chráněna, pokud tak dovolí potřeby operací, plavidla
užívaná státem nebo oficiálně uznanými pomocnými společnostmi pro
pobřežní záchranné práce.
Bude tomu v rámci možnosti stejně, pokud jde o pevná pobřežní zařízení
používaná výlučně těmito plavidly k jejich lidumilné činnosti.
Čl.28
Ochrana lodních lazaretů
Dojde-li k boji na válečné lodi, budou respektovány a ušetřeny
lazarety, pokud jen to bude možné. Tyto lazarety a jejich výstroj
zůstanou podrobeny válečným zákonům, nemohou však být odňaty svému
účelu, pokud jich ranění a nemocní potřebují. Nicméně velitel, v jehož
moci jsou, může jimi volně naložit v případě naléhavé vojenské
nutnosti, zajistí-li předem osud raněných a nemocných, kteří jsou v
nich ošetřováni.
Čl.29
Postavení nemocniční lodi v obsazeném přístavu
Každá nemocniční loď nacházející se v přístavu, který upadne do moci
nepřítele, je oprávněna z něho vyplout.
Čl.30
Použití nemocničních lodí a plavidel
Lodi a plavidla zmíněná v článcích 22, 24, 25 a 27 poskytnou pomoc a
podporu raněným, nemocným a trosečníkům bez ohledu na jejich státní
příslušnost.
Vysoké smluvní strany se zavazují, že těchto lodí a plavidel nepoužijí
k nějakému vojenskému účelu.
Tyto lodi a plavidla nesmějí v žádném směru překážeti pohybům
bojujících.
Za boje a po něm jednají na své vlastní nebezpečí.
Čl.31
Právo na kontrolu a prohlídku nemocničních lodí a plavidel
Strany v konfliktu mají právo kontroly a prohlídky lodí a plavidel
zmíněných v článcích 22, 24, 25 a 27. Mohou odmítnout pomoc těchto lodí
a plavidel, nařídit jim, aby se vzdálily, nebo uložit jim určitý kurs,
upravit použití jejich bezdrátových zařízení a jiných dorozumívacích
prostředků a dokonce zadržet je po dobu nejvýše sedmi dnů ode dne
zastavení, vyžadují-li to závažné okolnosti.
Mohou dosadit dočasně na loď komisaře, jehož jediným úkolem bude
zajistit splnění rozkazů vydaných podle ustanovení předchozího
odstavce.
Pokud možno, zapíší strany v konfliktu do lodního deníku nemocniční
lodi rozkazy, které vydaly v jazyku srozumitelném veliteli nemocniční
lodi.
Strany v konfliktu mohou dosadit, buď jednostranně nebo podle zvláštní
dohody, na své nemocniční lodi neutrální pozorovatele, kteří zjistí
přesné zachovávání ustanovení této úmluvy.
Čl.32
Pobyt v neutrálním přístavu
Lodi a plavidla uvedená v článcích 22, 24, 25 a 27 nejsou postavena na
roveň válečným lodím, pokud jde o jejich pobyt v neutrálním přístavu.
Čl.33
Obchodní lodě přeměněné na lodi nemocniční
Obchodních lodí přeměněných na lodi nemocniční nemůže být používáno k
jinému účelu po celou dobu nepřátelství.
Čl.34
Zánik ochrany
Ochrana příslušející nemocničním lodím a lodním lazaretům zanikne
toliko tenkráte, je-li jich použito, vedle jich lidumilného úkolu, k
spáchání činů škodících nepříteli. Ochrana může však přestat teprve po
výzvě, která stanoví ve všech případech, kde je to vhodné, přiměřenou
lhůtu, která pak uplyne bezvýsledně.
Nemocniční lodi nesmějí zejména mít ani používat tajného klíče při
bezdrátovém vysílání nebo při jiném dorozumívacím prostředku.
Čl.35
Okolnosti, které nejsou důvodem pro zbavení ochrany.
Okolnosti níže uvedené nebudou se považovat za důvod, aby nemocniční
lodi nebo lodní lazarety byly zbaveny ochrany jim příslušející:
1. je-li personál těchto lodí nebo lazaretů ozbrojen a užívá-li svých
zbraní k udržení pořádku, na svou vlastní obranu nebo na obranu svých
nemocných a raněných,
2. jsou-li na lodi přístroje výlučně určené k usnadnění plavby nebo k
přenosu zpráv,
3. jsou-li na nemocniční lodi nebo v lodním lazaretu přenosné zbraně a
střelivo, odebrané raněným, nemocným a trosečníkům, které dosud nebyly
odevzdány příslušným službám,
4. je-li lidumilná činnost nemocničních lodí a lodních lazaretů a
jejich personálu rozšířena na civilní raněné, nemocné nebo trosečníky,
5. dopravují-li nemocniční lodi materiál a personál, výlučně určený pro
zdravotní službu, kromě toho, kterého samy obvykle potřebují.
Kapitola IV
Personál
Čl.36
Ochrana zaručená personálu nemocničních lodí
Duchovní, lékařský a nemocniční personál nemocničních lodí a jejich
posádky buďtež respektovány a chráněny; nemohou být zajaty, pokud jsou
ve službách těchto lodí, ať už jsou na nich ranění a nemocní nebo ne.
Čl.37
Ochrana zaručená zdravotnickému a duchovnímu personálu lodí ostatních
Duchovní, lékařský a nemocniční personál, určený pro zdravotní a
duchovní péči osob zmíněných v článcích 12 a 13, který se dostane do
rukou nepřítele, bude respektován a chráněn; může pokračovat ve své
činnosti, pokud toho bude vyžadovat péče o raněné a nemocné. Bude pak
poslán zpět, jakmile to bude považovat za možné vrchní velitel, v jehož
je moci. Při opuštění lodi může vzít s sebou věci, které jsou jeho
osobním majetkem.
Kdyby se však ukázalo nutným zadržet část tohoto personálu vzhledem k
zdravotním a duchovním potřebám válečných zajatců, učiní se všechna
opatření, aby tento personál byl vyloděn, jak nejdříve možno.
Při svém vylodění bude zadržený personál podléhat ustanovením Ženevské
úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných
příslušníků ozbrojených sil v poli.
Kapitola V
Zdravotnické transporty
Čl.38
Lodě najaté k dopravě zdravotnického materiálu
Lodi najaté k tomu účelu jsou oprávněny dopravovat materiál určený
výlučně k ošetření raněných a nemocných ozbrojených sil nebo k
zabránění nemocem pod podmínkou, že podrobnosti jejich cesty byly
oznámeny nepřátelské mocnosti a jí přijaty. Nepřátelská mocnost má i
potom právo je zastavit, ne však je ukořistit ani zabavit dopravovaný
materiál.
Dohodou mezi stranami v konfliktu lze dosadit neutrální pozorovatele na
palubu těchto lodí, aby kontrolovali dopravovaný materiál. Tento
materiál má proto být snadno přístupný.
Čl.39
Sanitní letadla
Sanitní letadla, tj. letadla výlučně užívaná k odvozu raněných,
nemocných a trosečníků, jakož i pro dopravu sanitního personálu,
nesmějí být napadena, nýbrž budou respektována stranami v konfliktu,
pokud poletí ve výškách, v dobách a ve směrech výslovně dohodnutých
mezi všemi zúčastněnými stranami v konfliktu.
Budou zřetelně opatřena, vedle národních barev, rozeznávacím znakem
uvedeným v článku 41 na svých spodních, horních i bočních plochách.
Budou vybavena jakýmkoli jiným označením nebo poznávacím prostředkem
stanoveným dohodou mezi stranami v konfliktu buď na počátku nebo v
průběhu nepřátelství.
Není-li opačné dohody, je zakázán přelet nepřátelského nebo nepřítelem
obsazeného území.
Sanitní letadla musí uposlechnout každé výzvy k přistání na pevnině
nebo na moři. Přistane-li letadlo podle takového rozkazu, může
pokračovat v letu se svým osazenstvem po eventuální prohlídce.
Přistane-li letadlo nouzově na pevnině nebo na vodě, na území
nepřátelském nebo nepřítelem obsazeném, jsou ranění, nemocní a
trosečníci, jakož i posádka letadla válečnými zajatci. Se zdravotnickým
personálem bude nakládáno podle článků 36 a 37.
Čl.40
Přelétávání neutrálních zemí Vysazení nemocných, raněných a trosečníků
na neutrálním území
Sanitní letadla stran v konfliktu mohou s výhradou druhého odstavce
přelétat území neutrálních mocností a tam přistávat na pevnině nebo na
vodě v případě nutnosti nebo aby tam učinila zastávku. Musí předem
oznámit neutrálním mocnostem přelet nad jejich územím a poslechnout
každé výzvy k přistání na zemi nebo na vodě. Budou ochráněna před
útokem, jen poletí-li ve výškách, v dobách a ve směrech výslovně
dohodnutých mezi dotyčnými stranami v konfliktu a neutrálními
mocnostmi.
Neutrální mocnosti mohou však stanovit podmínky nebo omezení, pokud jde
o přelet jejich území sanitními letadly nebo o jejich přistání. Tyto
eventuální podmínky nebo omezení budou se vztahovat stejným způsobem na
všechny strany v konfliktu.
Ranění, nemocní nebo trosečníci vysazení se souhlasem místního úřadu ze
sanitního letadla na neutrálním území budou, pokud nebylo jinak
ujednáno mezi neutrálními mocnostmi a stranami v konfliktu, zadrženi
neutrálním státem, když toho vyžaduje mezinárodní právo, tak aby se
nemohli znovu účastnit válečných úkonů. Náklady na nemocniční
ošetřování a na internování nese mocnost, k níž ranění, nemocní nebo
trosečníci náležejí.
Kapitola VI
Rozeznávací znak
Čl.41
Odznak a rozeznávací znak zdravotnické služby
Odznak červeného kříže na bílém poli bude pod dohledem příslušného
vojenského úřadu umístěn na praporech, na náramenních páskách a na
veškerém materiálu náležejícím zdravotnické službě.
Nicméně pro státy, které již užívají jako rozeznávacího znaku místo
červeného kříže červeného půlměsíce nebo červeného lva a slunce na
bílém poli, budou tyto odznaky rovněž připuštěny ve smyslu této dohody.
Čl.42
Označení zdravotnického a duchovního personálu a jeho průkaz totožnosti
Personál zmíněný v článcích 36 a 37 nosí na levé paži pásku odolávající
vlhku s rozeznávacím znakem, vydanou příslušným vojenským úřadem a
opatřenou jeho razítkem.
Tento personál bude mít také vedle štítku totožnosti uvedeného v článku
19 zvláštní průkaz totožnosti opatřený rozeznávacím znakem. Tento
průkaz musí odolávat vlhku a mít takové rozměry, aby se vešel do kapsy.
Bude vystaven v jazyce domovského státu a bude obsahovat alespoň
příjmení, křestní jména, datum narození, hodnost a matriční číslo
majitele. Bude v něm uvedeno, z jakého důvodu má právo na ochranu podle
této úmluvy. Průkaz bude opatřen fotografií majitele a vedle toho buď
jeho podpisem nebo otiskem prstů nebo obojím zároveň. Bude na něm
razítko vojenského úřadu.
Průkaz totožnosti bude jednotný v každé armádě a pokud možno stejného
typu v armádách Vysokých smluvních stran. Strany v konfliktu mohou se
řídit vzorem připojeným jako příklad k této úmluvě. Na počátku
nepřátelství si zašlou vzor, kterého budou používat. Každý průkaz
totožnosti bude vydán podle možnosti alespoň ve dvou exemplářích, z
nichž jeden si podrží země původu.
V žádném případě nesmí být personál výše uvedený zbaven svých odznaků
nebo svého průkazu totožnosti ani práva nosit náramenní pásku. V
případě ztráty má nárok na duplikát průkazu a na to, aby mu byly vydány
odznaky nové.
Čl.43
Označení nemocničních lodí a plavidel
Lodi a plavidla zmíněná v článcích 22, 24, 25 a 27 buďtež zřetelně
označena takto:
a) všechny vnější plochy budou bílé,
b) jeden nebo několik tmavočervených křížů, co možná největších, bude
namalováno na každé straně lodního trupu a též na vodorovných plochách,
aby byly co nejlépe viditelné ze vzduchu i z moře.
Všechny nemocniční lodi vztyčí, aby byly poznatelny, svou národní
vlajku a vedle toho, náleží-li neutrálnímu státu, vlajku strany v
konfliktu, jejíž správě se podřídily. Na hlavním stěžni, co možná
nejvýše, bude vztyčena bílá vlajka s červeným křížem.
Záchranné čluny nemocničních lodí, pobřežní záchranné čluny a všechna
malá plavidla používaná zdravotnickou službou, budou bíle natřena, s
temně červenými kříži jasně viditelnými, a budou se vůbec řídit
identifikačními předpisy výše stanovenými pro nemocniční lodi.
Lodi a plavidla nahoře zmíněná, která si chtějí zajistit v noci a za
snížené viditelnosti ochranu, na niž mají právo, učiní se souhlasem
strany v konfliktu, v jejíž moci jsou, potřebná opatření, aby jejich
nátěr a jejich rozeznávací odznaky byly dostatečně viditelné.
Nemocniční lodi, které podle článku 31 jsou přechodně zadrženy
nepřítelem, sejmou vlajku strany v konfliktu, v jejíchž službách jsou
neb jejímuž vedení se podřídily.
Pobřežní záchranné čluny, operují-li dále se souhlasem okupační
mocnosti z obsazené základny, mohou být zmocněny, aby i nadále pluly
pod vlastními národními barvami a současně pod vlajkou s červeným
křížem, když budou vzdáleny od své základny, s výhradou, že to předem
oznámí všem zúčastněným stranám v konfliktu.
Všechna ustanovení tohoto článku týkající se odznaku červeného kříže
týkají se rovněž ostatních odznaků uvedených v článku 41.
Strany v konfliktu se v každé době vynasnaží, aby uzavřely dohody o
užití nejmodernějších, po ruce jsoucích metod, za tím účelem, aby bylo
usnadněno zjištění totožnosti lodí a plavidel zmíněných v tomto článku.
Čl.44
Omezení týkající se užívání rozeznávacího znaku
Rozeznávacích znaků zmíněných v článku 43 lze užívat jak v době míru
tak i za války toliko k označení a ochraně lodí tam uvedených, s
výhradou případů, které by byly předvídány v jiné mezinárodní úmluvě
nebo v dohodě sjednané mezi všemi zúčastněnými stranami v konfliktu.
Čl.45
Vydání zákonodárných opatření ke stíhání zneužití rozeznávacích znaků
Vysoké smluvní strany, jichž zákonodárství by nebylo dosud
postačitelné, učiní potřebná opatření, aby zamezily a potlačily v každé
době zneužití rozeznávacích znaků zmíněných v článku 43.
Kapitola VII
Provádění úmluvy
Čl.46
Podrobné provedení článků úmluvy a řešení případů, jež nejsou
předvídány
Každá strana v konfliktu postará se prostřednictvím svých vrchních
velitelů o podrobné provedení předchozích článků a o to, aby případy,
na něž není pamatováno, byly řešeny podle obecných zásad této úmluvy.
Čl.47
Zákaz represalií
Jsou zakázány represalie proti raněným, nemocným, trosečníkům,
personálu, lodím a materiálu chráněným touto úmluvou.
Čl.48
Rozšíření textu úmluvy
Vysoké smluvní strany se zavazují, že rozšíří co možná nejvíce, jak v
míru tak za války, text této úmluvy ve svých zemích a že zejména zařadí
její studium do vojenských, a možno-li, i civilních studijních
programů, tak aby její zásady byly uvedeny ve známost veškerého
obyvatelstva, zejména pak bojujících ozbrojených sil, zdravotnického
personálu a vojenských duchovních.
Čl.49
Zaslání oficiálních překladů a všech zákonů i nařízení vydaných k
provedení úmluvy
Vysoké smluvní strany si zašlou prostřednictvím Švýcarské spolkové
rady, a za nepřátelství prostřednictvím ochranných mocností, oficiální
překlady této úmluvy a zákony i nařízení, která by vydaly, aby
zajistily její používání.
Kapitola VIII
Stíhání zneužití a porušení
Čl.50
Trestní sankce:
I. Všeobecná ustanovení
Vysoké smluvní strany se zavazují, že učiní všechna potřebná
zákonodárná opatření, aby stanovily přiměřené trestní sankce
postihující osoby, které se dopustí toho či onoho vážného porušení této
úmluvy vymezeného v následujícím článku nebo dají k takovému porušení
rozkaz.
Každá smluvní strana je povinna vypátrat osoby obviněné z toho, že se
dopustily některého z těchto vážných porušení anebo daly k němu rozkaz,
a musí je postavit před svůj soud, ať jsou jakékoli státní
příslušnosti. Může také, dá-li tomu přednost, odevzdat je v souladu s
podmínkami stanovenými svým vlastním zákonodárstvím k soudnímu stíhání
některé jiné smluvní straně mající zájem na potrestání, pokud tato
smluvní strana má dostatečná obvinění proti těmto osobám.
Každá smluvní strana učiní potřebná opatření, aby odstranila všechny
činy odporující ustanovením této úmluvy, jiné než jsou vážná porušení
uvedená v následujícím článku.
Obvinění budou za všech okolností požívat záruk soudního řízení a
svobodné obhajoby, které nebudou méně příznivé než záruky zmíněné v
článku 105 a následujících Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o
zacházení s válečnými zajatci.
Čl.51
Trestní sankce:
II. Vážná porušení úmluvy
Vážnými porušeními, zmíněnými v předchozím článku, jsou některé z níže
uvedených činů spáchaných na osobách nebo na majetku, chráněných touto
úmluvou: úmyslné zabití, mučení nebo nelidské zacházení, čítajíc v to
biologické pokusy, úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné
zranění a ohrožení zdraví, zničení a přisvojení si majetku neodůvodněné
vojenskou nutností a provedené ve velkém měřítku nezákonným a svévolným
způsobem.
Čl.52
Trestní sankce:
III. Odpovědnost smluvních stran
Žádná smluvní strana se nemůže sama zprostit ani zprostit jinou smluvní
stranu odpovědnosti, která stíhá ji samotnou nebo jinou smluvní stranu
v důsledku porušení zmíněných v předchozím článku.
Čl.53
Postup při vyšetřování tvrzeného porušení úmluvy
Na žádost některé strany v konfliktu se zavede vyšetřování způsobem,
jenž bude stanoven mezi zúčastněnými stranami, o každém tvrzeném
porušení úmluvy.
Nedosáhne-li se dohody o způsobu vyšetřování, dohodnou se strany o
volbě rozhodčího, který stanoví, jakým způsobem postupovat.
Jakmile bude zjištěno porušení, učiní mu strany v konfliktu konec a
odstraní je, jak možná nejrychleji.
Závěrečná ustanovení
Čl.54
Autentická znění a oficiální překlady úmluvy
Tato úmluva jest sepsána v jazyce anglickém a francouzském. Obě znění
jsou stejně závazná.
Švýcarská spolková rada dá pořídit úřední překlady úmluvy do jazyka
ruského a španělského.
Čl.55
Lhůta pro podepsání úmluvy
Tato úmluva, která bude mít dnešní datum, může být podepsána až do 12.
února 1950 jménem mocností zastoupených na konferenci, která započala v
Ženevě dne 21. dubna 1949, jakož i jménem mocností na této konferenci
nezastoupených, které jsou však stranami X. Haagské úmluvy ze dne 18.
října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské dohody z r. 1906 na válku
námořní nebo Ženevských úmluv z r. 1864, z r. 1906 nebo z r. 1929 o
zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli.
Čl.56
Ratifikace
Tato úmluva bude ratifikována co možná nejdříve a ratifikační listiny
budou uloženy v Bernu.
O uložení každé ratifikační listiny bude pořízen zápis, jehož jeden
ověřený opis zašle Švýcarská spolková rada všem mocnostem, jejichž
jménem byla úmluva podepsána nebo jejichž jménem byl oznámen přístup.
Čl.57
Nabytí účinnosti
Tato úmluva nabude účinnosti šest měsíců poté, kdy byly uloženy nejméně
dvě ratifikační listiny.
Později nabude účinnosti pro každou z Vysokých smluvních stran šest
měsíců po uložení její ratifikační listiny.
Čl.58
Vztah k Haagské úmluvě z r. 1907 o přizpůsobení Ženevské úmluvy z r.
1906 na válku námořní
Tato úmluva nahradí X. Haagskou úmluvu ze dne 18. října 1907 o
přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy z r. 1906 na válku námořní ve
vztazích mezi Vysokými smluvními stranami.
Čl.59
Přístup k úmluvě
Ode dne nabytí účinnosti zůstane tato úmluva otevřena pro přístup každé
mocnosti, jejímž jménem nebyla podepsána.
Čl.60
Oznamování přístupů
Přístupy budou oznámeny písemně Švýcarské spolkové radě a nabudou
účinnosti šest měsíců poté, kdy jí došly.
Švýcarská spolková rada oznámí přístupy všem mocnostem, jejichž jménem
úmluva byla podepsána aneb jejichž přístup jí byl oznámen.
Čl.61
Zvláštní případy, kdy ratifikace a přístupy nabývají okamžitě účinnosti
Za situace vylíčené v článcích 2 a 3 nabudou uložené ratifikace a
přístupy, oznámené stranami v konfliktu před zahájením nepřátelství neb
okupace nebo po něm, okamžité účinnosti. Oznámení o ratifikaci nebo
přístupech, došlá od stran v konfliktu, učiní Švýcarská spolková rada
nejrychlejším způsobem.
Čl.62
Výpověď úmluvy
Každá z Vysokých smluvních stran bude mít možnost vypovědět tuto
úmluvu. Výpověď bude oznámena písemně Švýcarské spolkové radě. Tato
uvědomí o tomto oznámení vlády všech Vysokých smluvních stran.
Výpověď nabude účinnosti jeden rok po jejím oznámení Švýcarské spolkové
radě. Avšak výpověď oznámená v době, kdy vypovídající mocnost je
zapletena do nepřátelství, nenabude účinnosti, pokud nebude uzavřen
mír, a v žádném případě, pokud nebudou skončeny operace spojené s
propuštěním a repatriací osob chráněných touto úmluvou.
Výpověď bude platit jen pro vypovídající mocnost. Nebude mít vliv na
závazky, které budou strany v konfliktu i nadále nuceny dodržovat ve
smyslu zásad mezinárodního práva, jak plynou ze zvyklostí, stávajících
mezi civilisovanými národy, ze zákonů lidskosti a požadavků veřejného
svědomí.
Čl.63
Registrace úmluvy u sekretariátu Organisace Spojených národů
Švýcarská spolková rada dá tuto úmluvu zaregistrovat v sekretariátu
Organisace Spojených národů. Švýcarská spolková rada zpraví také
sekretariát Organisace Spojených národů o všech ratifikacích,
přístupech a výpovědích, došlých k této úmluvě.
Na důkaz toho podepsaní, předloživše své plné moci, podepsali tuto
úmluvu.
Dáno v Ženevě dne 12. srpna 1949 v jazyce anglickém a francouzském;
originál bude uložen v archivu Švýcarské konfederace. Švýcarská
spolková rada zašle ověřený opis úmluvy každému ze signatárních států,
jakož i státům, které k ní přistoupí.
Za Afghanistan:
M. Osman Amiri
Za Albánskou lidovou republiku:
S připojenou výhradou k článku 10
J. Malo
Za Argentinu:
S připojenou výhradou
Guillermo A. Speroni
Za Australii:
Norman R. Mighell
s výhradou ratifikace^1)
Za Rakousko:
Wildmann
Za Belgii:
Maurice Bourquin
Za Běloruskou sovětskou socialistickou republiku:
S výhradou k článku 10
Text výhrady je připojen.
Šéf delegace BSSR
I. Kucejnikov
Za Bolivii:
G. Medeiros
Za Brazilii:
Joao Pinto da Silva
General Floriano De Lima Brayner
Za Bulharskou lidovou republiku:
S připojenou výhradou
K. B. Svetlov
Za Kanadu:
Max H. Wershof
Za Ceylon:
V. Coomaraswamy
Za Chile:
F. Cisternas Ortiz
Za Čínu:
Wu Nan-Ju
Za Kolumbii:
Rafael Rocha Schloss
Za Kubu:
J. de La Luz Léon
Za Dánsko:
Georg Cohn
Paul Ipsen
Bagge
Za Egypt:
A. K. Safwat
Za Ecuador:
Alex. Gastelú
Za Španělsko:
Luis Calderón
Za Spojené státy americké:
Leland Harrison
Raymund J. Yingling
Za Habeš:
Gachaou Zelleke
Za Finsko:
Reinhold Svento
Za Francii:
G. Cahen-Salvador
Jacquinot
Za Řecko:
M. Pesmazoglou
Za Guatemalu:
A. Dupont-Willemin
Za Maďarskou lidovou republiku:
S připojenými výhradami
Anna Kara
Za Indii:
D. B. Desai
Za Iran:
A. H. Meykadeh
Za Irskou republiku:
Sean MacBride
Za Izrael:
S připojenou výhradou
M. Kahany
Za Italii:
Giacinto Auriti
Ettore Baistrocchi
Za Libanon:
Mikaoui
Za Lichtenštejnsko:
Hrabě F. Wilczek
Za Lucembursko:
J. Sturm
Za Mexiko:
Pedro de Alba
W. R. Castro
Za Monacké knížectví:
M. Lozé
Za Nicaraguu:
Ad referendum
Lifschitz
Za Norsko:
Rolf Andersen
Za Nový Zéland:
G. R. Laking
Za Pákistán:
S. M. A. Faruki, M. G.
A. H. Shaikh
Za Paraguay:
Conrad Fehr
Za Nizozemí:
J. Bosch de Rosenthal
Za Peru:
Gonzalo Pizarro
Za republiku Filipíny:
P. Sebestian^2)
Za Polsko:
S připojenou výhradou
Julian Przybos
Za Portugalsko:
S připojenými výhradami
G. Caldeira Coelho
Za Rumunskou lidovou republiku:
S připojenou výhradou
I. Dragomir
Za Spojené království Velké Britannie a Severního Irska:
Robert Craigie
H. A. Strutt
W. H. Gardner
Za Vatikán:
Philippe Bernardini
Za El Salvador:
R. A. Bustamante
Za Švédsko:
S výhradou ratifikace J. V. krále švédského
se schválením Riksdagu
Staffan Söderblom
Za Švýcarsko:
Max Petitpierre
Plinio Bolla
div. plukovník Du Pasquier
Ph. Zutter
H. Meuli
Za Syrii:
Omar El Djabri
A. Gennaoui
Za Československo:
S připojenou výhradou
Tauber
Za Turecko:
Rana Tarhan
Za Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku:
S výhradou k článku 10
Text výhrady je připojen.
Podle plné moci vlády USSR
Profesor O. Bogomolec
Za Svaz sovětských socialistických republik:
S výhradou k článku 10
Text výhrady je připojen.
Šéf delegace SSSR
N. Slavin
Za Uruguay:
Rada plukovník Hector J. Blanco
Za Venezuelu:
A. Posse de Rivas
Za Federativní lidovou republiku Jugoslávii:
S připojenou výhradou
Milan Ristič
Přední strana
-------------------------------------------------------
(Místo vyhražené pro označení
země a vojenského úřadu, které
vystaví tento průkaz)
Průkaz totožnosti
pro členy zdravotnického a duchovního personálu
přiděleného k ozbrojeným silám na moři
Příjmení: ............................................
Křestní jména: .......................................
Datum narození: ......................................
Hodnost: .............................................
Vojenské nebo matriční číslo: ........................
Majitel tohoto průkazu je chráněn Ženevskou úmluvou ze
dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných,
nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři jako
......................................................
Datum vystavení průkazu: Číslo průkazu:
........................ .........................
-------------------------------------------------------
Zadní strana
-------------------------------------------------------
Podpis nebo otisk prstů
nebo obojí
Fotografie
držitele
průkazu
Razítko
vojenského
úřadu,
který vydal
průkaz
-----------------------------------------------------
Výška Oči Vlasy
................ ................. ................
-----------------------------------------------------
Případně jiné údaje sloužící k zjištění totožnosti.
.....................................................
.....................................................
.....................................................
.....................................................
-------------------------------------------------------
Příl.4
Ženevská úmluva
o zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna 1949
Podepsaní zmocněnci vlád zastoupených na diplomatické konferenci, která
se konala od 21. dubna do 12. srpna 1949 za účelem revise úmluvy,
sjednané v Ženevě dne 27. července 1929 a týkající se válečných
zajatců, dohodli se na tomto:
Část I
Všeobecná ustanovení
Čl.1
Zachovávání úmluvy
Vysoké smluvní strany se zavazují, že za všech okolností budou
zachovávat tuto úmluvu a zajistí její zachovávání.
Čl.2
Provádění úmluvy
Vedle ustanovení, která mají nabýt účinnosti již v míru, bude se tato
úmluva vztahovat na všechny případy vyhlášené války nebo jakéhokoli
jiného ozbrojeného konfliktu, vzniklého mezi dvěma nebo více Vysokými
smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou z nich.
Úmluva se bude rovněž vztahovat na všechny případy částečné nebo úplné
okupace území některé Vysoké smluvní strany, i když se tato okupace
nesetká s vojenským odporem.
Není-li některá ze stran účastnících se konfliktu smluvní stranou této
úmluvy, zůstanou mocnosti, které jsou jejími stranami, přesto jí vázány
ve svých vzájemných vztazích. Budou kromě toho vázány touto úmluvou
vůči zmíněné mocnosti, přijme-li tato její ustanovení a bude-li se jimi
řídit.
Čl.3
Konflikty povahy jiné než mezinárodní
V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který
vznikne na území některé z Vysokých smluvních stran, bude každá ze
stran v konfliktu zavázána řídit se při nejmenším těmito ustanoveními:
1. S osobami, které se přímo nezúčastní nepřátelství včetně příslušníků
ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z
boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jakoukoli jinou příčinou, bude za
všech okolností zacházeno lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého
rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví,
rodu či majetku nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku.
Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě, pokud
jde o osoby shora zmíněné:
a) útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení,
kruté nakládání, trýznění a mučení,
b) braní rukojmí,
c) útoky proti osobní důstojnosti, zejména pokořující a ponižující
zacházení,
d) odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného
řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky uznané
civilizovanými národy za nezbytné.
2. Ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni.
Nestranná lidumilná organisace, jako je Mezinárodní komitét Červeného
kříže, může nabídnout své služby stranám v konfliktu.
Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla
uvedena v účinnost všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich
část.
Použití předchozích ustanovení nebude mít vlivu na právní postavení
stran v konfliktu.
Čl.4
Váleční zajatci
A. Válečnými zajatci ve smyslu této úmluvy jsou osoby spadající do
některé z následujících kategorií, které upadly do moci nepřítele:
1. příslušníci ozbrojených sil některé ze stran v konfliktu, jakož i
příslušníci milic nebo příslušníci dobrovolnických sborů, jež jsou
součástí těchto ozbrojených sil;
2. příslušníci jiných milic a jiných dobrovolnických sborů, včetně
členů organisovaných hnutí odporu, kteří příslušejí k jedné straně v
konfliktu a jsou činni na vlastním území nebo mimo ně, i když toto
území je obsazeno, pokud tyto milice nebo dobrovolnické sbory, včetně
organisovaných hnutí odporu, vyhovují těmto podmínkám:
a) mají-li v čele osobu, odpovědnou za své podřízené,
b) mají-li pevný rozeznávací znak viditelný na dálku,
c) nosí-li otevřeně zbraně,
d) šetří-li při svých úkonech zákonů a obyčejů válečných;
3. příslušníci pravidelných ozbrojených sil, kteří se hlásí k vládě
nebo k moci, kterou neuznává mocnost, která drží zajatce;
4. osoby, které doprovázejí ozbrojené síly, nejsou však přímo jejich
součástí, jako civilní členové posádek vojenských letounů, váleční
dopisovatelé, dodavatelé, příslušníci pracovních jednotek a služeb,
majících na starosti péči o blaho ozbrojených sil, pod podmínkou, že k
tomu dostali povolení od ozbrojených sil, které doprovázejí; tyto jsou
povinny jim vydat k tomu účelu průkaz totožnosti podobný připojenému
vzoru;
5. členové lodních posádek, včetně velitelů, lodivodů a učňů obchodních
lodí a posádky civilního letectva stran v konfliktu, kteří nepožívají
výhod příznivějšího zacházení podle jiných ustanovení mezinárodního
práva;
6. obyvatelé neobsazeného území, kteří se při příchodu nepřítele z
vlastního popudu chopí zbraně, aby bojovali proti pronikajícímu vojsku,
aniž by měli čas ustavit se v pravidelné ozbrojené síly, nosí-li
otevřeně zbraně a zachovávají-li zákony a obyčeje válečné.
B. Výhod zacházení vyhrazeného touto úmluvou válečným zajatcům budou
používat rovněž:
1. osoby, které příslušejí nebo příslušely k ozbrojeným silám obsazené
země, považuje-li okupační mocnost vzhledem k této jejich příslušnosti
za potřebné je internovat, i když je původně, pokud válečné události se
odehrávaly mimo okupované území, propustila na svobodu, zejména když se
tyto osoby bez úspěchu pokoušely dostihnout ozbrojených sil bojujících
v poli, k nimž příslušejí, nebo když tyto osoby neuposlechnou výzvy,
která k nim byla učiněna za účelem internování;
2. osoby, které spadají do některé z kategorií uvedených v tomto
článku, které neutrální nebo neválčící mocnosti přijaly na svém území a
které jsou podle mezinárodního práva povinny internovat, s výhradou
příznivějšího nakládání, které by tyto mocnosti byly ochotny jim
poskytnout, a s výjimkou ustanovení článků 8, 10, 15, 30, pátý
odstavec, 58 až 67 včetně, 92, 126, jakož i s výjimkou ustanovení
týkajících se ochranné mocnosti, existují-li diplomatické styky mezi
stranami v konfliktu, a dotčenou neutrální nebo neválčící mocností.
Když takové diplomatické styky existují, mají strany v konfliktu, k
nimž tyto osoby přináležejí, právo vykonávat vůči nim funkci náležející
ochranným mocnostem podle této úmluvy bez újmy funkce, kterou tyto
strany normálně vykonávají na základě diplomatických a konsulárních
zvyklostí a smluv.
C. Tento článek se nijak netýká právního postavení lékařského a
duchovního personálu, jak je upraveno v článku 33 této úmluvy.
Čl.5
Počátek a konec používání úmluvy
Tato úmluva se vztahuje na osoby uvedené v článku 4 od doby, kdy upadly
do moci nepřítele, až do jejich konečného propuštění a repatriace.
Jsou-li pochybnosti o příslušnosti osob, které se dopustily válečného
činu a upadly do rukou nepřítele, k některé z kategorií, vypočtených v
článku 4, budou tyto osoby požívat ochrany této úmluvy, pokud jejich
postavení nebude určeno příslušným soudem.
Čl.6
Zvláštní dohody
Kromě dohod výslovně uvedených v článcích 10, 23, 28, 33, 60, 65, 66,
67, 72, 73, 75, 109, 110, 118, 119, 122 a 132 mohou Vysoké smluvní
strany uzavřít jiné zvláštní dohody o všech otázkách jež budou
považovat za vhodné upravit zvláště. Žádná zvláštní dohoda nesmí být na
újmu postavení zajatců, jak je upraveno touto úmluvou, ani omezovat
práva zajištěná jim touto úmluvou.
Váleční zajatci budou požívat výhod těchto dohod tak dlouho, dokud se
bude tato úmluva na ně vztahovat, ledaže by zmíněné dohody nebo dohody
pozdější obsahovaly výslovná ustanovení opačná a vyjma příznivější
opatření učiněná v jejich prospěch jednou nebo druhou ze stran v
konfliktu.
Čl.7
Nezcizitelná povaha práv
Váleční zajatci nemohou se v žádném případě zříci zčásti nebo zcela
práv, která jim zajišťuje tato úmluva, po případě zvláštní dohody
zmíněné v předchozím článku.
Čl.8
Ochranné mocnosti
Tato úmluva se bude provádět za pomoci a pod dohledem ochranných
mocností pověřených hájením zájmů stran v konfliktu. Za tím účelem
mohou ochranné mocnosti jmenovat vedle svého diplomatického a
konsulárního personálu delegáty ze svých příslušníků nebo z příslušníků
jiných neutrálních mocností. Jmenování těchto delegátů podléhá
schválení mocnosti, u které budou vykonávat své poslání.
Strany v konfliktu usnadní v největší možné míře úkol zástupců nebo
delegátů ochranných mocností.
Zástupci nebo delegáti ochranných mocností nesmějí v žádném případě
překročit meze svého poslání, jak je dáno touto úmluvou; budou zejména
brát zřetel na naléhavé potřeby bezpečnosti státu, u něhož vykonávají
svou funkci.
Čl.9
Činnost Mezinárodního komitétu Červeného kříže
Ustanovení této úmluvy nejsou na překážku lidumilné činnosti, kterou by
se souhlasem zúčastněných stran v konfliktu rozvinul Mezinárodní
komitét Červeného kříže nebo jakákoli jiná nestranná lidumilná
organisace na ochranu válečných zajatců a za tím účelem, aby jim byla
poskytnuta pomoc.
Čl.10
Organisace nahrazující ochranné mocnosti
Vysoké smluvní strany se mohou kdykoli dohodnout, že svěří úkoly
příslušející z této úmluvy ochranným mocnostem organisaci poskytující
veškeré záruky nestrannosti a účinnosti.
Jestliže váleční zajatci z jakéhokoli důvodu nepožívají nebo přestanou
požívat výhod činnosti ochranné mocnosti nebo organisace určené podle
prvého odstavce, musí mocnost, v jejíž moci jsou, požádat buď některý
neutrální stát nebo takovou organisaci, aby převzaly funkce
příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem jmenovaným stranami
v konfliktu.
Nelze-li takto zajistit ochranu, musí požádat mocnost, v jejíž moci
jsou zajatci, některou lidumilnou organisaci jako je Mezinárodní
komitét Červeného kříže, aby převzala lidumilné úkoly příslušející
podle této úmluvy ochranným mocnostem, anebo musí přijmout, s výhradou
ustanovení tohoto článku, nabídku služeb učiněnou takovou organisací.
Každá neutrální mocnost nebo každá organisace, která bude vyzvána
zúčastněnou mocností nebo se sama nabídne k cílům shora zmíněným, musí
si být vědoma při své činnosti odpovědnosti vůči straně v konfliktu, k
níž patří osoby chráněné touto úmluvou, a musí dávat dostatečné záruky,
že je s to převzít zmíněné funkce a nestranně je plnit.
Předchozí ustanovení nelze změnit zvláštní dohodou mezi mocnostmi, z
nichž jedna by byla, byť i jen přechodně, omezena ve své volnosti
jednání s jinou mocností nebo s jejími spojenci následkem vojenských
událostí, zejména v případě okupace celého nebo podstatné části svého
území.
Kdykoli je v této úmluvě zmínka o ochranné mocnosti, vztahuje se tato
zmínka také na organisace, které ji ve smyslu tohoto článku nahrazují.
Čl.11
Řešení sporů
Ve všech případech, kdy to budou ochranné mocnosti považovat za
prospěšné v zájmu chráněných osob, zejména v případě neshody mezi
stranami v konfliktu o použití nebo o výkladu ustanovení této úmluvy,
nabídnou tyto mocnosti své dobré služby k urovnání sporu.
Za tím účelem může každá z ochranných mocností navrhnout z podnětu
některé strany neb z vlastní vůle stranám v konfliktu schůzku jejich
zástupců, zejména úřadů majících odpovědnost za válečné zajatce, po
případě na vhodně voleném neutrálním území. Strany v konfliktu jsou
povinny vyhovět návrhům, které jim byly v tomto směru učiněny. Ochranné
mocnosti mohou eventuálně navrhnout stranám v konfliktu k schválení
osobnost příslušející k některé neutrální mocnosti nebo osobnost
vyslanou Mezinárodním komitétem Červeného kříže, která bude pozvána k
účasti na této schůzce.
Část II
Všeobecná ochrana válečných zajatců
Čl.12
Odpovědnost za zacházení s válečnými zajatci
Váleční zajatci jsou v moci nepřátelské mocnosti, nikoli však v moci
jednotlivců neb vojenských oddílů, které je zajaly. Nehledíc k
eventuální individuální odpovědnosti, je mocnost, v jejíž moci jsou
zajatci, odpovědna za zacházení s nimi.
Mocnost, která drží válečné zajatce, může je přesunout toliko k
mocnosti, která je stranou této úmluvy, a jen tehdy, přesvědčí-li se
dotčená mocnost, že mocnost v úvahu přicházející je ochotna a způsobilá
tuto úmluvu zachovávat. Jsou-li zajatci takto přesunuti, padá
odpovědnost za zachovávání této úmluvy na mocnost, která je přijala, po
tu dobu, pokud jí budou svěřeni.
Kdyby však tato mocnost nedostála své povinnosti plnit ustanovení
úmluvy v některém důležitém bodě, je mocnost, která válečné zajatce
přesunula, povinna učinit na základě notifikace ochranné mocnosti
účinná opatření za účelem zjednání nápravy nebo požádat, aby váleční
zajatci jí byli vráceni. Takové žádosti musí být vyhověno.
Čl.13
Lidské zacházení s válečnými zajatci Zákaz represálií
S válečnými zajatci se musí vždy nakládat lidsky. Každý nezákonný čin
nebo opomenutí se strany mocnosti, v jejíž moci jsou, které by měly za
následek smrt nebo které by vážně ohrozily zdraví válečného zajatce,
který je v její moci, jsou zakázány a považují se za vážné porušení
této úmluvy. Zejména nesmí žádný zajatec být podroben tělesnému
zmrzačení nebo lékařskému či vědeckému pokusu jakéhokoli druhu, který
není odůvodněn lékařským ošetřováním dotčeného zajatce a který není v
jeho prospěch.
Váleční zajatci musí rovněž být vždy chráněni zejména před každým
násilným činem nebo zastrašováním, před urážkami a před zvědavostí
obecenstva.
Represalie proti nim jsou zakázány.
Čl.14
Respektování osobnosti válečných zajatců
Váleční zajatci mají právo, aby bylo za všech okolností šetřeno jejich
osobnosti a jejich cti.
S ženami budiž nakládáno se všemi ohledy příslušejícími jejich pohlaví
a budiž s nimi v každém případě zacházeno stejně příznivě jako s muži.
Váleční zajatci si uchovávají svou plnou občanskou způsobilost, jak ji
měli v okamžiku, kdy byli zajati. Mocnost, v jejíž moci jsou, nesmí
omezovat její výkon ani na svém území ani mimo ně, leč v míře, již
vyžaduje zajetí.
Čl.15
Zaopatření a ošetřování válečných zajatců
Mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, je povinna postarat se
zdarma o jejich zaopatření a poskytnout jim zdarma lékařské ošetření,
kterého vyžaduje jejich zdravotní stav.
Čl.16
Zásada rovného zacházení
S přihlédnutím k ustanovením této úmluvy o hodnosti a pohlaví a s
výhradou příznivějšího nakládání, jehož by se dostalo válečným zajatcům
s ohledem na jejich zdravotní stav, věk a jejich odborné schopnosti,
musí mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, se všemi zacházet stejným
způsobem, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování z důvodů rasy,
národnosti, náboženství, politického přesvědčení nebo jiného důvodu,
založeného na podobném znaku.
Část III
Zajetí
Oddíl I
Počátek zajetí
Čl.17
Výslech válečného zajatce
Každý válečný zajatec je povinen udat při výslechu toliko své příjmení,
křestní jména a hodnost, datum narození a matriční číslo, nebo, nemá-li
ho, jemu odpovídající údaj. Kdyby úmyslně toto pravidlo porušil,
vydával by se v nebezpečí, že mu budou omezeny výhody poskytované
zajatcům jeho hodnosti nebo stavu.
Každá strana v konfliktu je povinna vydat každé osobě podléhající její
pravomoci, která by mohla upadnout do zajetí, průkaz totožnosti,
udávající její příjmení, křestní jména, hodnost, matriční číslo neb
podobný údaj a datum narození. Tento průkaz totožnosti může vedle toho
obsahovat podpis nebo otisk prstů nebo obojí, jakož i všechny jiné
údaje, které by si strany v konfliktu přály připojit a které se týkají
osob přináležejících k jejich ozbrojeným silám. Pokud možno, bude tento
průkaz rozměrů 6,5 x 10 cm a bude vyhotoven ve dvou exemplářích.
Válečný zajatec se musí na požádání vykázat tímto průkazem, avšak tento
průkaz mu nesmí být v žádném případě odebrán.
Na válečných zajatcích se nesmí vykonávat žádné tělesné ani duševní
trýznění, aby se na nich vynutily jakékoliv informace. Zajatcům, kteří
odmítnou vypovídat, nesmí být vyhrožováno, nesmějí být uráženi ani
vystaveni nepříjemnostem nebo nevýhodám jakéhokoli druhu.
Váleční zajatci, kteří následkem svého tělesného nebo duševního stavu
nejsou schopni udat svou totožnost, budou odevzdáni zdravotnické
službě. Totožnost těchto zajatců bude zjištěna všemi možnými
prostředky, s výhradou ustanovení předešlého odstavce.
Výslech zajatců se bude konat v jazyce, kterému rozumějí.
Čl.18
Majetek válečného zajatce
Všechny svršky a předměty pro osobní potřebu - vyjma zbraně, koně,
vojenskou výzbroj a vojenské dokumenty - zůstanou v držení válečných
zajatců, rovněž i kovové přílby, plynové masky a všechny ostatní
předměty, které jim byly vydány pro jejich osobní ochranu. Rovněž tak
zůstanou v jejich držení svršky a předměty, sloužící k jejich ošacení a
k jejich výživě, i když tyto svršky patří k jejich oficiální vojenské
výstroji.
Váleční zajatci nesmějí být nikdy bez průkazu totožnosti. Mocnost, v
jejíž moci jsou, vydá průkaz těm, kteří ho nemají.
Odznaky hodnosti a národnosti, vyznamenání a předměty, mající zejména
osobní nebo citovou hodnotu, nesmějí se válečným zajatcům odebrat.
Peněžní částky, které mají váleční zajatci u sebe, nesmějí se jim
odebrat, leč na rozkaz důstojníka a až bude zapsána do zvláštního
rejstříku výše částek a osobní popis majitele, a až se tomuto vydá
podrobná potvrzenka, na níž je uvedeno čitelně jméno, hodnost a útvar
osoby, která vydá dotyčnou stvrzenku. Částky, které jsou v měně
mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, nebo které jsou na žádost
zajatcovu směněny na tuto měnu, se připíší k dobru účtu zajatce ve
smyslu článku 64.
Mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, může jim odebrat cenné
předměty pouze z důvodů bezpečnostních. V tomto případě se užije téhož
postupu jako při odebírání peněžních částek.
Tyto odebrané předměty a obnosy, které jsou v jiné měně, než měna
mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, a jichž směnu vlastník nežádá,
podrží mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, a vydá je zajatci v původní
formě na konci zajetí.
Čl.19
Odsun (evakuace) válečných zajatců
Váleční zajatci buďtež odsunuti v nejkratší lhůtě po zajetí do táborů
dosti vzdálených od bojového pásma, aby byli mimo nebezpečí.
V nebezpečném pásmu mohou být přechodně drženi jen váleční zajatci,
kteří pro své zranění nebo pro svou nemoc by byli ve větším nebezpečí
při provádění odsunu, než když zůstanou na místě.
Váleční zajatci nesmějí být vystavováni zbytečně nebezpečí, zatím co
čekají na odsun z bojového pásma.
Čl.20
Podmínky provedení odsunu
Odsun válečného zajatce jest vždy provést lidsky a za podobných
podmínek, za nichž jsou přemisťována vojska mocnosti, v jejíž moci jsou
zajatci.
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, poskytne přepravovaným válečným
zajatcům pitnou vodu, dostatečnou stravu a potřebné šatstvo i lékařské
ošetření; učiní náležitá opatření, aby zajistila jejich bezpečnost za
odsunu a sestaví jak nejdříve možno seznam odsunutých zajatců.
Musí-li váleční zajatci procházet během odsunu transitními tábory,
budiž jejich pobyt v těchto táborech co nejkratší.
Oddíl II
Internování válečných zajatců
Kapitola I
Všeobecná pravidla
Čl.21
Omezení volnosti pohybu
Mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, může je internovat. Může
jim uložit závazek, aby se nevzdálili za určitou hranici tábora, v němž
jsou internováni nebo, je-li tento tábor ohrazen, aby nepřekračovali
jeho obvod. S výhradou ustanovení této úmluvy, týkajících se trestních
a disciplinárních sankcí, nemohou být tito váleční zajatci zavřeni nebo
podrobeni zákazu vycházet než tehdy, ukáže-li se toto opatření nutným k
ochraně jejich zdraví; tento stav však nesmí trvat v žádném případě
déle, než toho okolnosti vyžadují.
Válečné zajatce je možno propustit částečně neb zcela na svobodu na
slovo nebo na slib, dovolují-li to zákony mocnosti, k níž příslušejí.
Toto opatření se učiní zejména v případech, kdy to může přispět k
zlepšení zdravotního stavu zajatců. Žádný zajatec nebude nucen, aby
přijal propuštění na slovo nebo na slib.
Hned po zahájení nepřátelství sdělí každá strana v konfliktu
nepřátelské straně zákony a nařízení, které dovolují nebo zakazují
jejím příslušníkům přijmout propuštění na svobodu na čestné slovo neb
na slib. Zajatci propuštění na čestné slovo nebo na slib podle zákonů a
nařízení takto oznámených jsou povinni na svou osobní čest svědomitě
plnit, jak vůči mocnosti, jíž příslušejí, tak vůči mocnosti, která je
zajala, závazky, které na sebe vzali. V těchto případech nebude
mocnost, k níž příslušejí, požadovat ani nepřijme od nich službu
odporující danému slovu anebo závazku.
Čl.22
Místo a podmínky internování
Váleční zajatci mohou být internováni pouze v budovách postavených na
pevné zemi a poskytujících všechny záruky hygieny a zdraví; vyjma
zvláštní případy, odůvodněné zájmem samých zajatců, nebudou tito
umístěni v trestnicích.
Váleční zajatci internovaní v nezdravých krajinách nebo v takových,
jejichž podnebí je jim škodlivé, budou odvezeni co možná nejdříve do
krajů s příznivějším podnebím.
Mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, shromáždí je v táborech neb
v odděleních táborů, berouc zřetel na jejich národnost, jejich jazyk,
jejich zvyky, s tou výhradou, že tito zajatci nebudou odděleni od
zajatců příslušejících k ozbrojeným silám, v nichž konali službu v
okamžiku, kdy byli zajati, ledaže by s tím souhlasili.
Čl.23
Bezpečnost válečných zajatců
Žádný válečný zajatec nesmí být v žádné době poslán nebo držen v kraji,
kde by byl vystaven palbě bitevního pásma, ani ho nesmí být použito k
tomu, aby některá místa nebo některé kraje byly jeho přítomností
chráněny od vojenských operací.
Váleční zajatci musí mít k disposici kryty proti leteckému bombardování
a jiným válečným nebezpečím ve stejném rozsahu jako místní civilní
obyvatelstvo; s výjimkou zajatců, kteří by byli činni při ochraně svých
obydlí proti těmto nebezpečím, mohou se uchýlit do krytů co
nejrychleji, jakmile zazní poplach. Bude se na ně vztahovat každé jiné
ochranné opatření, které je určeno pro obyvatelstvo.
Mocnosti, v jejichž moci jsou zajatci, si oznámí navzájem
prostřednictvím ochranných mocností všechny potřebné údaje o zeměpisné
poloze zajateckých táborů.
Kdykoli to dovolí ohledy vojenského rázu, budou tábory válečných
zajatců označeny ve dne písmeny PG nebo PW, umístěnými tak, aby byly
zřetelně viditelny shora ze vzduchu; zúčastněné mocnosti mohou se však
dohodnout na jiném způsobu označení. Pouze zajatecké tábory mohou být
označeny tímto způsobem.
Čl.24
Transitní a třídící tábory trvalého rázu
Transitní a třídící tábory trvalého rázu budou zařízeny podobným
způsobem, jak je uvedeno v tomto oddílu, a s válečnými zajatci bude v
nich nakládáno stejným způsobem, jako v ostatních táborech.
Kapitola II
Ubytování, stravování a ošacení válečných zajatců
Čl.25
Ubytování
Ubytovací podmínky válečných zajatců budou stejně příznivé jako u
vojenských oddílů mocnosti, u níž jsou zajatci, umístěných v témže
kraji. Tyto podmínky budou přihlížet k mravům a obyčejům zajatců a
nesmějí v žádném případě být škodlivé jejich zdraví.
Předchozí ustanovení budou se vztahovat zejména na ložnice válečných
zajatců, jak co do celkové plochy a minimální vzduchové kubatury, tak
co se týče jejich vybavení, ložního zařízení, včetně přikrývek.
Místnosti určené k tomu, aby jich používali váleční zajatci, jak
jednotlivě, tak hromadně, musí být zcela chráněny před vlhkem,
dostatečně vytápěny a osvětlovány, zejména v době od soumraku do
večerky. Buďtež učiněna všechna opatření proti nebezpečí požáru.
Ve všech táborech, v nichž jsou ubytovány současně zajaté ženy, budou
jim vyhrazeny oddělené ložnice.
Čl.26
Stravování
Základní denní dávka potravin budiž postačující co do množství, jakosti
a rozmanitosti, tak aby zajatci byli udrženi ve zdraví a zabráněno
ztrátám na váze a poruchám z podvýživy. Budiž rovněž brán ohled na
způsob výživy, na nějž jsou zajatci zvyklí.
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, poskytne zajatcům, kteří pracují,
přídavky potravin, potřebné k výkonu práce, k níž je jich užíváno.
Válečným zajatcům budiž poskytnuta pitná voda v dostatečném množství,
užívání tabáku budiž dovoleno.
Váleční zajatci buďtež přibráni, pokud je to jen možno, k přípravě
svých jídel; k tomu cíli jest možno zaměstnávat je v kuchyních. Vedle
toho jim buď umožněno, aby si sami připravili doplňky k potravě, které
mají.
Buďtež opatřeny vhodné místnosti jako jídelny a společné stravovny.
Hromadná disciplinární opatření dotýkající se stravy jsou zakázána.
Čl.27
Ošacení
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, poskytne jim v dostatečné míře
oděv, prádlo a obuv a bude přitom dbát podnebí kraje, kde jsou zajatci.
Uniforem nepřátelské armády ukořistěných mocností, v jejíž moci jsou
zajatci, budiž použito k ošacení zajatců, vyhovují-li podnebí země.
Pravidelné obnovování a opravy těchto svršků budou zajištěny mocností,
která má zajatce v moci. Mimo to dostanou váleční zajatci vhodný oděv
všude tam, kde toho povaha práce vyžaduje.
Čl.28
Kantiny
Ve všech táborech buďte zřízeny kantiny, kde si váleční zajatci mohou
opatřit potraviny, předměty běžné potřeby, mýdlo a tabák; prodejní ceny
tohoto zboží nepřekročí v žádném případě ceny obvyklé v místním
obchodě.
Zisku z kantin se užije ve prospěch válečných zajatců; za tím účelem
bude zřízen zvláštní fond. Důvěrník zajatců má právo zúčastnit se
správy kantiny a tohoto fondu.
Při rozpuštění tábora bude aktivní přebytek onoho zvláštního fondu
vydán mezinárodní lidumilné organisaci a bude ho použito ve prospěch
válečných zajatců téže národnosti, jako byli zajatci, kteří přispěli k
vytvoření tohoto fondu. V případě všeobecné repatriace podrží tento
přebytek mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, není-li opačné dohody mezi
zúčastněnými mocnostmi.
Kapitola III
Hygiena a lékařské ošetření
Čl.29
Hygiena
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, je povinna učinit všechna zdravotní
opatření k zajištění čistoty a hygieny táborů a k zabránění epidemiím.
Váleční zajatci budou mít ve dne i v noci k použití zařízení
odpovídající pravidlům hygieny a udržovaná neustále v čistotě. V
táborech, kde jsou zajaté ženy, budou jim vyhražena oddělená zařízení.
Kromě toho, nehledě k lázním a sprchám, jimiž budou opatřeny tábory,
bude poskytnuta válečným zajatcům voda a mýdlo v dostatečném množství k
denní péči o tělesnou čistotu a k praní jejich prádla; k tomu účelu jim
budou poskytnuta potřebná zařízení, úlevy a volno.
Čl.30
Lékařské ošetření
Každý tábor bude mít vhodnou nemocnici, v níž se zajatcům dostane
potřebného ošetření a přiměřené diety. V případě potřeby budou
vyhrazeny oddělené místnosti pro nemocné postižené nakažlivými nebo
duševními chorobami.
Váleční zajatci stižení vážnou nemocí nebo jejichž stav vyžaduje
zvláštního léčení, chirurgického zásahu nebo nemocničního ošetření,
musí být přijati do každého vojenského nebo civilního útvaru
způsobilého je léčit, i když se připravuje v brzké době jejich
repatriace. Zvláštní výhody budou poskytnuty pro péči o invalidy,
zejména o slepce, a pro jejich přeškolení do té doby, než budou
repatriováni.
Váleční zajatci buďte ošetřováni nejraději lékařským personálem
mocnosti, k níž příslušejí, a pokud možno jejich národnosti.
Nesmí se bránit válečným zajatcům, aby se hlásili lékařům k prohlídce.
Úřady, v jejichž moci jsou, vydají na žádost každému ošetřovanému
zajatci úřední osvědčení s údajem druhu jeho zranění nebo nemoci, doby
léčení a poskytnutého ošetření. Duplikát tohoto osvědčení se zašle
Ústřední kanceláři válečných zajatců.
Náklady léčení, včetně výloh za jakýkoli přístroj, potřebný k udržení
válečných zajatců v dobrém zdravotním stavu, zejména zubních a jiných
protéz a brýlí, hradí mocnost, v jejíž moci zajatí jsou.
Čl.31
Lékařské prohlídky
Nejméně jednou za měsíc budou se konat lékařské prohlídky válečných
zajatců. Budou zahrnovat kontrolu váhy každého válečného zajatce a
pořízení záznamu o ní. Jejich účelem bude kontrola zejména všeobecného
zdravotního stavu a výživy, stavu čistoty, jakož i pátrání po
nakažlivých chorobách, zejména po tuberkulose, malarii a pohlavních
nemocech. Za tím účelem bude použito nejúčinnějších metod, které jsou
po ruce, např. periodické hromadné radiografie na mikrofilmu k zjištění
počátečního stadia tuberkulosy.
Čl.32
Váleční zajatci vykonávající lékařské funkce
Válečných zajatců, kteří jsou lékaři, zubními techniky, ošetřovateli
nebo ošetřovatelkami, i když nepříslušeli k zdravotnické službě svých
ozbrojených sil, může mocnost, u níž jsou v zajetí, použít k provádění
léčebné činnosti v zájmu válečných zajatců příslušejících k stejné
mocnosti jako oni sami. V tomto případě zůstanou i nadále válečnými
zajatci, ale bude s nimi nakládáno stejným způsobem jako s podobným
lékařským personálem zadrženým mocností, u níž jsou v zajetí. Budou
osvobozeni od každé jiné práce, která by jim mohla být uložena podle
článku 49.
Kapitola IV
Lékařský a duchovní personál zadržený pro pomoc válečným zajatcům
Čl.33
Práva a výsady zadržených členů zdravotnického a duchovního personálu
Členové zdravotnického a duchovního personálu zadržení mocností, v
jejíž moci jsou váleční zajatci, za tím účelem, aby jim pomáhali,
nebudou pokládáni za válečné zajatce. Budou však nicméně požívat při
nejmenším všech výhod a ochrany podle ustanovení této úmluvy, jakož i
všech potřebných úlev, aby mohli poskytnout léčebnou péči a duchovní
pomoc válečným zajatcům.
Budou nadále vykonávat v rámci vojenských zákonů a předpisů mocnosti, v
jejíž moci jsou, pod dohledem jejích příslušných služeb a podle svědomí
svého povolání, svou léčebnou neb duchovní funkci ve prospěch válečných
zajatců příslušejících především ke stejným ozbrojeným silám, k nimž
sami patří. K výkonu svého léčebného nebo duchovního poslání budou
nadto požívat těchto výhod:
a) budou mít právo periodicky navštěvovat válečné zajatce, kteří jsou v
pracovních oddílech nebo v nemocnicích mimo tábor. Moc, která je drží,
jim poskytne k tomu účelu potřebné dopravní prostředky,
b) v každém táboře bude nejstarší vojenský lékař nejvyšší hodnosti
odpovědný vojenským úřadům tábora za odbornou činnost zadrženého
zdravotnického personálu. Za tím účelem se dohodnou strany v konfliktu
hned na počátku nepřátelství o vzájemně si odpovídajících hodnostech
svého zdravotnického personálu, včetně personálu společností uvedených
v článku 26 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných
příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949. Tento lékař,
jakož i vojenští duchovní, budou mít přímý přístup k odpovědným úřadům
táborovým ve všech otázkách týkajících se jejich poslání. Tyto úřady
jim poskytnou všechny výhody nutné pro písemný styk v těchto otázkách,
c) i když zadržený personál podléhá vnitřní kázni tábora, v němž je
držen, nesmí být nucen k žádné práci nesouvisící s jeho léčebnými nebo
duchovními povinnostmi.
Během nepřátelství se strany v konfliktu dohodnou o eventuálním
vystřídání zadrženého personálu a stanoví jeho provedení.
Žádné z předchozích ustanovení nezprošťuje mocnost, v jejíž moci jsou
tyto osoby, závazků, které má ve věci zdravotní a duchovní péče o
válečné zajatce.
Kapitola V
Náboženství, duševní a tělesná činnost
Čl.34
Výkon náboženství
Válečným zajatcům bude ponechána veškerá volnost co do výkonu jejich
náboženství, čítajíc v to účast při obřadech jejich vyznání, s tou
podmínkou, že budou dbát běžných disciplinárních opatření vydaných
vojenskými úřady.
Bohoslužbám se vyhradí vhodné místnosti.
Čl.35
Zadržení vojenští duchovní
Vojenští duchovní, kteří upadnou do moci nepřátelského státu a kteří
zůstanou nebo budou zadrženi, aby pomáhali válečným zajatcům, budou
oprávněni poskytnout jim svou duchovní pomoc a svobodně vykonávat své
poslání mezi svými souvěrci v souhlase se svým náboženským svědomím.
Budou rozděleni po jednotlivých táborech a pracovních oddílech, v nichž
jsou váleční zajatci příslušející ke stejným ozbrojeným silám, kteří
mluví stejným jazykem nebo patří k témuž náboženství. Budou jim
poskytnuty nutné výhody, zvláště dopravní prostředky zmíněné v článku
33, aby mohli navštěvovat válečné zajatce mimo svůj tábor. Budou moci
volně si dopisovat, s výhradou censury, v náboženských věcech svého
úřadu s církevními úřady země, kde jsou drženi, a s mezinárodními
náboženskými organisacemi. Dopisy a lístky, které odešlou za tím
účelem, připočtou se ke kvotě, stanovené v článku 71.
Čl.36
Váleční zajatci-kněží některého vyznání
Váleční zajatci, kteří jsou kněžími některého vyznání, ale nejsou
vojenskými duchovními ve vlastní armádě, budou oprávněni, ať je jejich
vyznání jakékoliv, vykonávat duchovní službu mezi svými souvěrci. Za
tím účelem bude s nimi nakládáno jako s vojenskými duchovními
zadrženými mocností, u níž jsou zajatci v zajetí. Nebudou nuceni k
žádné jiné práci.
Čl.37
Určení duchovního pro válečné zajatce, kteří nemají vojenského
duchovního
Když váleční zajatci nemají možnosti používat pomoci vojenského
duchovního nebo zajatého duchovního svého vyznání, budiž určen na
žádost zúčastněných zajatců duchovní, příslušející buď k jejich víře
nebo k víře podobné, anebo není-li takového, kvalifikovaná osoba
světská, je-li to z hlediska konfesního možné, aby plnila tento úkol.
Toto jmenování podléhající schválení mocnosti, v jejíž moci jsou
zajatci, se stane ve shodě s obcí zúčastněných zajatců a, kde je toho
třeba, se souhlasem místních náboženských orgánů téhož vyznání. Osoba
takto označená musí zachovávat všechna nařízení vydaná v zájmu
discipliny a vojenské bezpečnosti mocností, u níž jsou zajatci v
zajetí.
Čl.38
Duševní, rekreační a sportovní činnost
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, bude podporovat činnost duševní,
výchovnou, rekreační a sportovní válečných zajatců, dbajíc při tom
zároveň osobních sklonů každého zajatce; učiní potřebná opatření, aby
zajistila jejich výkon, a poskytne jim vhodné místnosti a potřebné
vybavení.
Váleční zajatci musí mít možnost věnovat se tělesným cvičením, včetně
sportů a her, a užívat čerstvého vzduchu. Dostatečná volná prostranství
buďtež ve všech táborech vyhrazena k tomuto účelu.
Kapitola VI
Disciplina
Čl.39
Správa táborů
Zdravení
Každý tábor bude postaven pod přímou pravomoc odpovědného důstojníka,
patřícího k pravidelným ozbrojeným silám mocnosti, v jejíž moci jsou
zajatci. Tento důstojník bude mít text této úmluvy, bude dbát toho, aby
personál jemu podřízený znal její ustanovení a bude odpověden pod
dohledem své vlády za její provádění.
Váleční zajatci, s výjimkou důstojníků, jsou povinni zdravit všechny
důstojníky mocnosti, v jejíž moci jsou, a prokazovat jim vnější projevy
úcty stanovené předpisy platnými v jejich vlastní armádě.
Zajatí důstojníci jsou povinni zdravit pouze důstojníky vyšší hodnosti
této mocnosti; jsou však povinni zdravit velitele tábora, ať je jeho
hodnost jakákoliv.
Čl.40
Nošení odznaků a vyznamenání
Nosit odznaky hodnosti a státní příslušnosti, jakož i vyznamenání je
dovoleno.
Čl.41
Vyvěšení textu úmluvy a zvláštních dohod v táboře Vyvěšování nařízení,
rozkazů, upozornění a vyhlášek
V každém táboře budiž vyvěšen text této úmluvy, jejích příloh a obsah
všech dohod, které má na zřeteli článek 6., v jazyce válečných zajatců
na místech, kde si je všichni mohou přečíst. Zajatcům, kteří nemají
možnost obeznámit se s vyvěšeným textem, bude tento na jejich žádost
sdělen.
Nařízení, rozkazy, upozornění a vyhlášky všeho druhu týkající se
chování válečných zajatců, budou jim sdělovány v jazyce, jemuž
rozumějí; budou vyvěšeny za podmínek vylíčených shora a jejich výtisky
budou odevzdány důvěrníku. Všechny rozkazy a povely, vydávané
jednotlivě válečným zajatcům, buďte rovněž vydávány v jazyce, kterému
rozumějí.
Čl.42
Užití zbraně proti válečným zajatcům
Užíti zbraně proti válečným zajatcům, zejména proti těm, kteří jsou na
útěku nebo se snaží uprchnout, budiž pouze krajním prostředkem, kterému
musí vždy předcházet výzvy přizpůsobené okolnostem.
Kapitola VII
Hodnosti válečných zajatců
Čl.43
Vzájemné sdělování titulů a hodností
Hned po zahájení nepřátelství si strany v konfliktu navzájem sdělí
tituly a hodnosti všech osob zmíněných v článku 4 této úmluvy, aby bylo
zajištěno stejné nakládání se zajatci stejné hodnosti; budou-li tituly
a hodnosti zavedeny později, budou předmětem obdobného sdělení.
Mocnost, u níž jsou zajatci drženi, uzná povýšení v hodnosti, jehož by
se válečným zajatcům dostalo a které jí bude řádně oznámeno mocností, k
níž příslušejí.
Čl.44
Zacházení s důstojníky
Správa stravování
Se zajatými důstojníky a s osobami jim na roveň postavenými bude
nakládáno s náležitými ohledy na jejich hodnost a jejich věk.
Aby byla zajištěna obsluha v důstojnických táborech, budou tam
přiděleni zajatí vojíni těchže ozbrojených sil, mluvící pokud možno
týmž jazykem, v dostatečném počtu, s přihlédnutím k hodnosti důstojníků
a osob jim na roveň postavených; nesmějí být povoláni k žádné jiné
práci.
Správa stravování důstojníky samotnými má být vším způsobem
podporována.
Čl.45
Zacházení s ostatními válečnými zajatci
S válečnými zajatci, kteří nejsou důstojníky a osobami jim na roveň
postavenými, bude nakládáno s ohledy příslušejícími jejich hodnosti a
jejich věku.
Správa stravování zajatci samotnými má být vším způsobem podporována.
Kapitola VIII
Přesun válečných zajatců po jejich příchodu do tábora
Čl.46
Podmínky přesunu válečných zajatců
Rozhodne-li se mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, přesunout je jinam,
musí dbát zájmů zajatců samotných, zejména aby nezvýšila obtíže jejich
repatriace.
Přesun válečných zajatců se bude vždy dít lidsky a za podmínek, které
nesmějí být méně příznivé než ty, za nichž jsou přemísťována vojska
mocnosti, která zajatce drží. Budiž vždy dbáno klimatických podmínek,
na něž jsou váleční zajatci zvyklí, a podmínky přesunu nesmějí v žádném
případě být na úkor jejich zdraví.
Za přesunu poskytne zajatcům mocnost, v jejíž moci jsou, dostatečné
množství pitné vody a stravy, aby si zachovali zdraví, jakož i potřebné
šatstvo, ubytování a lékařské ošetření. Učiní všechna potřebná
opatření, zejména při přepravě námořní nebo letecké, aby zajistila
jejich bezpečnost během dopravy a vystaví úplný seznam přepravovaných
zajatců před jejich odjezdem.
Čl.47
Okolnosti vylučující přesun
Nemocní nebo ranění váleční zajatci nebudou přesunováni, pokud by
jejich uzdravení mohlo být ohroženo cestou, ledaže by toho vyžadovala
naprosto nezbytně jejich bezpečnost.
Blíží-li se fronta některému táboru, mohou být váleční zajatci z tohoto
tábora přesunuti pouze tehdy, může-li se jejich přesun vykonat za
podmínek dostatečné bezpečnosti, anebo jestliže jim hrozí větší
nebezpečí, zůstanou-li na místě než při přesunu.
Čl.48
Způsob provedení přesunu
V případě přesunu budou váleční zajatci úředně zpraveni o odjezdu a o
své nové poštovní adrese; toto upozornění jim budiž dáno včas, aby si
mohli připravit svá zavazadla a zpravit své rodiny.
Jsou oprávněni odvézt své osobní věci, svou korespondenci a zásilky
došlé na jejich adresu; váha těchto věcí může být omezena, vyžadují-li
toho okolnosti přepravy, na tolik, kolik může zajatec rozumně unést, v
žádném případě však přípustná váha nebude přesahovat dvacet pět
kilogramů.
Korespondence a balíky zaslané do jejich starého tábora budou bez
prodlení poslány za nimi. Velitel tábora učiní v dohodě s důvěrníkem
potřebná opatření, aby byla zajištěna přeprava společného majetku
válečných zajatců a zavazadel, která by zajatci nemohli odnést s sebou
vzhledem k omezení učiněnému ve smyslu druhého odstavce tohoto článku.
Výlohy vzniklé přesunem nese mocnost, v jejíž moci jsou váleční
zajatci.
Oddíl III
Práce válečných zajatců
Čl.49
Všeobecná ustanovení
Mocnost, u níž jsou zajatci v zajetí, může tělesně způsobilých zajatců
užívat k práci, přihlížejíc k jejich stáří, pohlaví a hodnosti, jakož i
k jejich tělesným schopnostem, zejména aby byli udrženi v dobrém
zdravotním stavu tělesném i duševním.
Zajatí poddůstojníci mohou být přidrženi pouze k dozorčím pracem. Ti,
jichž k tomu nebude použito, mohou žádat o jinou vhodnou práci, která
jim bude podle možnosti opatřena.
Žádají-li důstojníci a osoby jim na roveň postavené o vhodnou práci,
bude jim taková podle možnosti opatřena. V žádném případě nemohou být k
práci nuceni.
Čl.50
Dovolená
Zaměstnání
Vedle prací souvisících se správou, zařízením nebo udržováním jejich
tábora, mohou být zajatci přinuceni pouze k pracem, spadajícím do
některé z těchto kategorií:
a) zemědělství;
b) průmysl souvisící s výrobou nebo těžbou surovin, továrenský průmysl
s výjimkou průmyslu kovodělného, strojního a chemického, veřejných
staveb a stavebních prací, které mají vojenskou povahu nebo určení;
c) doprava a práce ve skladištích, nemají-li vojenskou povahu nebo
určení;
d) obchodní a umělecká činnost;
e) služba v domácnosti;
f) veřejné služby, nemají-li vojenskou povahu nebo určení.
Dojde-li k porušení shora zmíněných předpisů, jsou váleční zajatci
oprávněni uplatnit své právo stížnosti podle článku 78.
Čl.51
Zajištění vhodných pracovních podmínek
Válečným zajatcům musí být zajištěny vhodné pracovní podmínky, zejména
pokud jde o ubytování, stravu, ošacení a výstroj; tyto podmínky nesmějí
být horší těch, jichž požívají příslušníci mocnosti, v jejíž moci jsou
zajatci, konající podobné práce; rovněž budiž přihlíženo k podmínkám
podnebí.
Mocnost, která má zajatce, jichž používá k práci, zajistí, aby v
oblastech, kde tito zajatci pracují, platily pro ně státní zákony o
ochraně práce a zejména nařízení o úrazové zábraně.
Váleční zajatci musí být k práci vycvičeni a vybaveni ochrannými
prostředky přiměřenými práci, kterou mají vykonávat, podobnými těm,
které jsou předepsány pro příslušníky mocnosti, v jejíž moci jsou
zajatci. S výhradou ustanovení článku 52 mohou být zajatci vystaveni
normálnímu pracovnímu nebezpečí jako civilní pracující.
V žádném případě nesmějí být pracovní podmínky zhoršeny disciplinárními
opatřeními.
Čl.52
Práce nebezpečné a ponižující
Žádného válečného zajatce nesmí být použito k pracím nezdravým a
nebezpečným, ledaže by se k nim dobrovolně přihlásil.
Žádnému válečnému zajatci nebude přidělena práce, kterou lze považovat
za ponižující pro příslušníka ozbrojených sil mocnosti, v jejíž moci
jsou zajatci.
Odstraňování min nebo jiných podobných zbraní se považuje za
nebezpečnou práci.
Čl.53
Pracovní doba
Denní pracovní doba válečných zajatců, včetně cesty do práce a zpět,
nebudiž nadměrná a nesmí v žádném případě přesahovat pracovní dobu
přípustnou pro civilní dělníky, kteří příslušejí k mocnosti, v jejíž
moci jsou zajatci, a vykonávají tutéž práci v témže kraji.
Válečným zajatcům bude poskytnut povinně uprostřed denní práce aspoň
hodinový oddech; tento oddech bude stejný jako u dělníků mocnosti, u
níž jsou zajatci v zajetí, je-li u nich delší. Bude jim rovněž dopřán
každý týden pracovní klid dvaceti čtyř po sobě jdoucích hodin, podle
možnosti v neděli nebo v den klidu v zemi, z níž pocházejí. Nadto
každému zajatci, který pracoval celý rok, jest poskytnout odpočinek po
osm po sobě jdoucích dnů, při čemž mu bude placena odměna za práci.
Používá-li se pracovních method jako je práce úkolová, nesmí tím být
nadměrně prodloužena pracovní doba.
Čl.54
Odměna za práci Pracovní úrazy a nemoci získané během práce nebo
následkem ní
Odměna, která přísluší za práci zajatcům, bude stanovena podle
ustanovení článku 62 této úmluvy.
Válečným zajatcům, kteří byli postiženi pracovním úrazem, nebo si
přivodí nemoc během práce nebo následkem ní, dostane se veškeré péče,
jíž vyžaduje jejich stav. Vedle toho jim vydá mocnost, v jejíž moci
jsou, lékařské vysvědčení, které jim umožní uplatňovat nároky u jejich
vlastního státu; duplikát vysvědčení se zašle Ústřední kanceláři
válečných zajatců zmíněné v článku 123.
Čl.55
Lékařská kontrola pracovní schopnosti válečných zajatců
Pracovní schopnost válečných zajatců bude pravidelně kontrolována
lékařskými prohlídkami, alespoň jednou za měsíc. Při těchto prohlídkách
jest zvlášť přihlížet k povaze práce, která jest válečným zajatcům
přikázána.
Považuje-li se válečný zajatec za neschopna k práci, je oprávněn hlásit
se k lékařské prohlídce v táboře; lékaři mohou doporučit, aby zajatci,
kteří podle jejich soudu nejsou schopni práce, byli z ní vyňati.
Čl.56
Pracovní oddíly
Organisace a správa pracovních oddílů budou podobné jako v táborech
válečných zajatců.
Každý pracovní oddíl zůstane pod dohledem tábora válečných zajatců a
bude k němu patřit administrativně. Vojenské úřady a velitel tohoto
tábora jsou pod dohledem své vlády odpovědni za zachovávání předpisů
této úmluvy v pracovním oddíle.
Velitel tábora povede denní seznam pracovních oddílů, které patří k
jeho táboru a předloží jej delegátům ochranné mocnosti, Mezinárodního
komitétu Červeného kříže nebo jiných organisací pečujících o válečné
zajatce, kteří navštíví tábor.
Čl.57
Váleční zajatci pracující pro soukromníky
Zacházení s válečnými zajatci, kteří pracují pro soukromníky, i když
tito sami odpovídají za jejich střežení a ochranu, musí být při
nejmenším stejné, jak je stanoveno touto úmluvou; mocnost, v jejíž moci
jsou zajatci, vojenské úřady a velitel tábora, k němuž patří tito
zajatci, mají plnou odpovědnost za vydržování, péči, zacházení a
výplatu odměny těchto válečných zajatců.
Tito váleční zajatci mají právo zůstat ve styku s důvěrníky táborů, k
nimž patří.
Oddíl IV
Peněžní příjmy válečných zajatců
Čl.58
Obnosy v hotovosti
Hned po zahájení nepřátelství může mocnost, v jejíž moci jsou zajatci,
dokud se o tom nedohodne s ochrannou mocností, stanovit nejvyšší obnos
v hotových penězích nebo v podobné formě, který smějí mít u sebe
váleční zajatci. Obnos převyšující tuto výši, který byl oprávněně v
jejich držení a který jim byl odebrán nebo zadržen, bude jim připsán k
dobru, stejně tak jako každý peníz jimi složený, a nesmí být bez jejich
svolení směněn na jinou měnu.
Jsou-li váleční zajatci oprávněni obstarávat si nákupy nebo získávat
služby proti placení hotovými mimo tábor, provedou tyto platy sami
zajatci nebo správa tábora, která jimi zatíží účet příslušných zajatců.
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, vydá předpisy k tomu potřebné.
Čl.59
Peněžité částky odebrané válečným zajatcům
Peněžité částky, odebrané v okamžiku jejich zajetí válečným zajatcům ve
smyslu článku 18 v měně mocnosti, v jejíž moci jsou, připíší se k dobru
na účtu každého z nich podle ustanovení článku 64 tohoto oddílu.
Rovněž se připíší k dobru na tomto účtu peněžité částky v měně
mocnosti, držící zajatce, které vznikly směněním peněz v jiných měnách,
odebraných válečným zajatcům v téže době.
Čl.60
Vyplácení záloh měsíčního platu válečným zajatcům
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, vyplatí každému z nich zálohu
měsíčního platu, jehož výše bude stanovena přepočtením těchto částek na
měnu zmíněné mocnosti:
Skupina I: váleční zajatci hodnosti nižší než rotmistr: osm švýcarských
franků,
skupina II: rotmistři a jiní poddůstojníci nebo zajatci stejné
hodnosti: dvanáct švýcarských franků,
skupina III: důstojníci až do hodnosti kapitána nebo zajatci stejné
hodnosti: padesát švýcarských franků,
skupina IV: majoři, podplukovníci, plukovníci nebo zajatci stejné
hodnosti: šedesát švýcarských franků,
skupina V: generálové nebo zajatci stejné hodnosti: sedmdesát pět
švýcarských franků.
Zúčastněné strany v konfliktu mohou však zvláštními dohodami změnit
výši záloh na plat příslušející válečným zajatcům různých skupin shora
vyjmenovaných.
Kromě toho, kdyby obnosy, uvedené shora v prvním odstavci byly příliš
vysoké ve srovnání s platem vypláceným členům ozbrojených sil mocnosti,
v jejíž moci jsou zajatci, nebo kdyby z jakéhokoli jiného důvodu
působily vážné potíže této mocnosti, pak bude tato, pokud nebude
uzavřena zvláštní dohoda s mocností, k níž zajatci příslušejí za účelem
změny těchto částek:
a) nadále připisovat k dobru účtům válečných zajatců částky uvedené v
prvním odstavci,
b) může přechodně omezit na rozumnou výši obnos poskytovaný z těchto
záloh na plat válečným zajatcům pro jejich potřebu, obnos však pro
zajatce I. skupiny nebude nikdy nižší než ten, který mocnost, v jejíž
moci jsou zajatci, vyplácí příslušníkům svých vlastních ozbrojených
sil.
Důvody tohoto omezení budou bezodkladně sděleny ochranné mocnosti.
Čl.61
Doplněk platu
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, bude přijímat poukazy peněz, které
bude válečným zajatcům posílat mocnost, jejímiž jsou příslušníky, jako
doplněk platu za podmínky, že tyto budou stejné pro každého válečného
zajatce téže skupiny, že budou vypláceny všem zajatcům této skupiny,
kteří patří k této mocnosti a že budou co nejdříve připsány k dobru
účtu jednotlivých zajatců podle ustanovení článku 64. Tyto doplňky k
platu nezbavují mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, žádných závazků,
které jí příslušejí ve smyslu této úmluvy.
Čl.62
Odměna za práci
Váleční zajatci budou dostávat přímo od úřadů, v jejichž moci jsou,
spravedlivou pracovní odměnu, jejíž výše bude stanovena těmito úřady,
která však nikdy nesmí být nižší než jedna čtvrtina švýcarského franku
za celý pracovní den. Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, sdělí jim,
jakož i mocnosti, jíž příslušejí, prostřednictvím ochranné mocnosti
denní výši pracovní odměny, kterou stanoví.
Úřady, v jejichž moci jsou zajatci, budou rovněž vyplácet pracovní
odměnu zajatcům trvale přiděleným k činnosti nebo k řemeslným pracím
spojeným se správou, vnitřním zařízením nebo udržováním táborů, jakož i
zajatcům určeným k výkonu lékařských nebo duchovních služeb ve prospěch
jejich druhů.
Pracovní odměna důvěrníkova, jeho pomocníka a případně jeho poradců
bude hrazena z fondu udržovaného z výtěžku kantiny; její výše bude
stanovena důvěrníkem a schválena velitelem tábora. Není-li takového
fondu, budou úřady, v jejichž moci zajatci jsou, vyplácet těmto
zajatcům spravedlivou pracovní odměnu.
Čl.63
Transfer peněžních částek
Váleční zajatci jsou oprávněni přijímat peněžní zásilky, které jsou jim
zaslány individuálně nebo hromadně.
Každý válečný zajatec může volně nakládat s přebytky svého účtu, jak je
uvedeno v předešlém článku, v mezích, stanovených mocností, v jejíž
moci jsou zajatci a která provede žádané výplaty. S výhradou finančních
a měnových omezení, která tato mocnost považuje za nezbytné, jsou
váleční zajatci oprávněni poukazovat platy do ciziny. V tomto případě
umožní mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, zvláště platy, které zajatci
posílají osobám, o které jsou povinni se starat.
V každém případě mohou váleční zajatci se souhlasem mocnosti, ke které
patří, provádět platy do své vlastní země tímto způsobem: mocnost, v
jejíž moci jsou, zašle zmíněné mocnosti prostřednictvím ochranné
mocnosti sdělení obsahující všechny potřebné údaje o odesílateli i
příjemci platu, o výši obnosu, který má být vyplacen, vyjádřené v měně
mocnosti, u níž jsou zajatci drženi; toto sdělení podepíše dotyčný
zajatec a rovněž velitel tábora. Mocnost, která má zajatce v zajetí,
zatíží účet zajatcův tímto penízem; částky takto poukázané připíše pak
k dobru mocnosti, jíž příslušejí zajatci.
K provedení předchozích opatření může mocnost, v jejíž moci jsou
zajatci, vhodně použít vzorného řádu připojeného v příloze V k této
úmluvě.
Čl.64
Účet válečného zajatce
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, povede pro každého válečného
zajatce účet, který bude obsahovat při nejmenším tyto údaje:
1. částky patřící zajatci nebo jím přijaté jako zálohy na plat, jako
pracovní odměna neb z kteréhokoli jiného důvodu; obnosy v měně
mocnosti, u níž jsou zajatci v zajetí, které mu byly odebrány; obnosy
odebrané zajatci a směněné k jeho žádosti na měnu řečené mocnosti,
2. částky vyplacené zajatci hotově nebo podobnou formou, výplaty
učiněné na jeho účet a na jeho žádost, částky poukázané podle třetího
odstavce předešlého článku.
Čl.65
Způsob vedení účtu
Nahlížení do něho
Každá položka zapsaná v účtě válečného zajatce bude podepsána nebo
parafována jím nebo důvěrníkem jednajícím jeho jménem.
Válečným zajatcům bude vždy rozumně umožněno nahlédnout do jejich účtů
a dostat jejich opis; účet může být také prozkoumán zástupci ochranné
mocnosti při návštěvě tábora.
Při přesunu válečných zajatců z jednoho tábora do druhého bude jejich
účet poslán za nimi. V případě přesunu od jedné mocnosti, v jejímž
zajetí jsou, ke druhé, budou poslány za nimi ty částky jim patřící,
které nejsou vyjádřeny v měně mocnosti, v jejíž moci jsou. Na všechny
ostatní částky, které by zůstaly k dobru jejich účtu, se jim vydá
potvrzení.
Zúčastněné válčící mocnosti se mohou dohodnout, že si navzájem sdělí
prostřednictvím ochranné mocnosti ve stanovených lhůtách výpisy z účtů
válečných zajatců.
Čl.66
Likvidace účtu
Skončí-li se zajetí propuštěním nebo repatriací zajatce, vydá mu
mocnost, u níž byl dosud v zajetí, potvrzení, podepsané příslušným
důstojníkem, v němž je potvrzen aktivní přebytek, který mu přísluší ke
konci zajetí. Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, zašle také mocnosti,
jíž váleční zajatci přináležejí, prostřednictvím ochranné mocnosti
seznamy obsahující všechny údaje o zajatcích, jichž zajetí se skončilo
repatriací, propuštěním, útěkem, úmrtím, nebo nějakým jiným způsobem, a
uvede zejména aktivní přebytky jejich účtů. Každý list těchto seznamů
bude potvrzen zmocněným zástupcem mocnosti, u níž byli zajatci v
zajetí.
Zúčastněné mocnosti mohou zvláštní dohodou změnit úplně nebo zčásti
shora uvedená ustanovení.
Mocnost, jíž válečný zajatec přísluší, bude odpovědna za to, že vyrovná
s ním aktivní přebytek, který mu byla dlužna na konci jeho zajetí
mocnost, u níž byl v zajetí.
Čl.67
Projednání záloh na plat
Zálohy na platy vyplacené válečným zajatcům podle článku 60, budou se
považovat za učiněné jménem mocnosti, jíž zajatci příslušejí; tyto
zálohy na plat a všechny platy, učiněné touto mocností ve smyslu článku
63, třetí odstavec, a článku 68, budou předmětem jednání mezi
zúčastněnými mocnostmi při skončení nepřátelství.
Čl.68
Žádosti o odškodné
O každé žádosti o odškodné, podané válečným zajatcem v důsledku úrazu
nebo jiné neschopnosti vzniklé z práce, bude zpravena mocnost, jíž
patří zajatec, prostřednictvím ochranné mocnosti. V souhlase s
ustanovením článku 54 vydá mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, v každém
případě válečnému zajatci osvědčení potvrzující druh zranění nebo
pracovní nezpůsobilosti, okolnosti, za nichž k nim došlo, a údaje o
lékařském nebo nemocničním ošetření, jehož se mu dostalo. Toto
osvědčení bude podepsáno odpovědným důstojníkem mocnosti, v jejíž moci
jsou zajatci, a správnost údajů lékařského rázu bude potvrzena lékařem
zdravotní služby.
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, odevzdá rovněž mocnosti, jíž
zajatci patří, každou žádost o náhradu škody, předloženou zajatcem
ohledně osobních věcí, peněz nebo cenných předmětů, které mu byly
odebrány podle článku 18 a které mu nebyly vráceny při jeho repatriaci,
stejně jako každou žádost za náhradu škody, týkající se ztráty, kterou
zajatec klade za vinu mocnosti, v jejíž moci jest, nebo některému z
jejich zaměstnanců. S druhé strany zase obnoví mocnost, která drží
zajatce, svým nákladem takové osobní svršky, jichž zajatec potřebuje po
dobu svého zajetí. V každém případě vydá mocnost, u níž je v zajetí,
osvědčení podepsané odpovědným důstojníkem, které obsahuje informace o
důvodech, proč mu nebyly vráceny tyto věci, peníze neb cenné předměty.
Stejnopis tohoto osvědčení bude zaslán mocnosti, k níž patří zajatec,
prostřednictvím Ústřední kanceláře válečných zajatců uvedené v článku
123.
Oddíl V
Styky válečných zajatců s vnějším světem
Čl.69
Oznamování učiněných opatření
Ihned poté, co váleční zajatci upadli do zajetí, oznámí mocnost, v
jejíž moci jsou, těmto zajatcům, jakož i mocnosti, které příslušejí
prostřednictvím ochranné mocnosti opatření učiněná k provedení
ustanovení tohoto oddílu úmluvy; sdělí jim rovněž každou změnu těchto
opatření.
Čl.70
Odeslání lístku o zajetí
Každému válečnému zajatci bude umožněno, jakmile bude zajat, nebo
nejpozději do týdne po příchodu do tábora, i když jde o transitní
tábor, a rovněž při onemocnění nebo přesunu do lazaretu nebo do jiného
tábora, aby mohl zaslat jednak přímo své rodině, jednak Ústřední
informační kanceláři válečných zajatců zmíněné v článku 123, lístek,
pokud možno podle vzoru připojeného k této úmluvě, zpravující je o jeho
zajetí, adrese a jeho zdravotním stavu. Tyto lístky se odešlou s
největším urychlením a nesmějí být žádným způsobem zdrženy.
Čl.71
Korespondence válečných zajatců
Váleční zajatci jsou oprávněni odesílat i přijímat dopisy a lístky.
Má-li mocnost, v jejíž moci jsou, za potřebné omezit tuto
korespondenci, musí povolit alespoň odesílání měsíčně dvou dopisů a
čtyř lístků, odpovídajících podle možnosti vzorům připojeným k této
úmluvě (nečítajíc v to lístky, zmíněné v článku 70). Jiná omezení mohou
být uložena, jen má-li ochranná mocnost náležitý důvod k přesvědčení,
že jsou v zájmu samých zajatců vzhledem k potížím, které má mocnost, u
níž jsou zajatci v zajetí, při opatřování dostatečného počtu
způsobilých překladatelů, kteří by prováděli potřebnou censuru. Má-li
být omezena korespondence odesílaná válečným zajatcům, může toto
rozhodnutí pouze učinit mocnost, jíž zajatci příslušejí, eventuálně k
žádosti mocnosti, v jejíž moci zajatci jsou. Tyto dopisy a lístky musí
být dopravovány nejrychlejšími prostředky, jež má mocnost, u níž jsou
zajatci drženi; nesmějí být doručeny opožděně ani zadrženy z důvodů
disciplinárních.
Váleční zajatci, kteří jsou již dlouho beze zpráv od svých rodin nebo
kteří je nemohou dostávat nebo jim je odesílat obvyklou cestou, stejně
jako ti, kteří jsou velice vzdáleni od domova, jsou oprávněni posílat
telegramy, při čemž poplatky za ně budou připsány k tíži na jejich účtu
u mocnosti, v jejíž moci jsou, nebo zaplaceny z peněz, jež mají k
dispozici. Zajatci mohou tohoto opatření také užít v případech naléhavé
nutnosti.
Korespondence válečných zajatců bude zpravidla psána v jejich mateřském
jazyku. Strany v konfliktu mohou povolit dopisování v jiných jazycích.
Pytle s poštou válečných zajatců se pečlivě zapečetí, opatří nápisem
označujícím zřetelně jejich obsah a zašlou poštovnímu úřadu místa
určení.
Čl.72
Pomocné zásilky: I. Všeobecné zásady
Váleční zajatci jsou oprávněni dostávat poštou neb jiným způsobem
jednotlivé nebo společné zásilky obsahující zejména potraviny, šatstvo,
léky a předměty, sloužící jejich potřebám náboženským, studijním a
zábavním, včetně knih, předmětů náboženských, vědeckého materiálu,
spisů sloužících ke zkouškám, hudebních nástrojů, sportovních potřeb a
předmětů sloužících zajatcům k pokračování ve studiích nebo k výkonu
umělecké činnosti.
Tyto zásilky nemohou nijak zbavit mocnost, která má zajatce v zajetí,
povinností, které jí připadají ve smyslu této úmluvy.
Jedině jsou přípustná ta omezení těchto zásilek, která navrhne ochranná
mocnost v zájmu samých zajatců, nebo Mezinárodní komitét Červeného
kříže či jiná organisace pomáhající válečným zajatcům, pouze pokud jde
o jejich vlastní zásilky, s ohledem na nezvyklé přetížení dopravních
prostředků a spojů.
Podmínky zasílání jednotlivých neb hromadných zásilek budou v případě
potřeby předmětem zvláštních dohod mezi zúčastněnými mocnostmi, které v
žádném případě nesmějí způsobit odklad v rozdílení pomocných zásilek
válečným zajatcům. Zásilky potravin neb šatstva nebudou obsahovat
knihy; léčebné potřeby budou zpravidla dopravovány v hromadných
zásilkách.
Čl.73
Pomocné zásilky: II. Hromadné zásilky
Pokud není zvláštních dohod mezi zúčastněnými mocnostmi o podmínkách
přijímání a rozdělování hromadných pomocných zásilek, bude použito řádu
o hromadné pomoci válečným zajatcům, připojeného k této úmluvě.
Zvláštní dohody výše zmíněné nesmějí v žádném případě omezit právo
důvěrníků převzít hromadné pomocné zásilky určené válečným zajatcům,
rozdělit je nebo s nimi disponovat v zájmu zajatců.
Tyto dohody nesmějí také omezit právo zástupců ochranné mocnosti,
Mezinárodního komitétu Červeného kříže nebo jiné organisace pro pomoc
zajatcům, kteří budou pověřeni odevzdat tyto hromadné zásilky a
dohlížet na jejich rozdělení adresátům.
Čl.74
Pomocné zásilky: III. Osvobození od cla a od dopravného
Všechny pomocné zásilky určené válečným zajatcům budou osvobozeny od
všech dovozních, celních a jiných poplatků.
Korespondence, pomocné zásilky a povolené poukazy peněz, určené
válečným zajatcům neb jimi odeslané poštou buď přímo nebo
prostřednictvím informačních kanceláří zmíněných v článku 122 a přes
Ústřední kancelář pro válečné zajatce uvedenou v článku 123, budou
osvobozeny ode všech poštovních poplatků jak v zemi původu a v zemi
určení tak i v zemích průjezdních.
Dopravní výlohy za pomocné zásilky určené válečným zajatcům, které
nemohou být pro svou váhu neb z jiného důvodu přepravovány poštou,
hradí mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, na všech územích, která jsou
pod její kontrolou. Ostatní mocnosti, které jsou stranami této úmluvy,
hradí dopravní náklady na svých územích.
Není-li zvláštních dohod mezi zúčastněnými státy, půjdou výlohy za
dopravu těchto zásilek k tíži odesilatele, pokud nepožívají osvobození,
nahoře zmíněného.
Vysoké smluvní strany se přičiní, aby byly sníženy, pokud to bude
možno, telegrafní poplatky za telegramy odesílané válečnými zajatci
nebo jim adresované.
Čl.75
Zvláštní způsoby přepravy
Zabrání-li válečné operace zúčastněným mocnostem splnit jejich závazky
zajistit dopravu zásilek zmíněných v článcích 70, 71, 72 a 77, mohou
zúčastněné ochranné mocnosti, Mezinárodní komitét Červeného kříže neb
kterákoliv jiná organisace řádně schválená stranami v konfliktu
postarat se o zajištění dopravy těchto zásilek vhodnými prostředky
(vagony, nákladními automobily, loďmi, letadly atd.). K tomu účelu se
vynasnaží Vysoké smluvní strany opatřit jim tyto dopravní prostředky a
povolit jejich jízdy, zejména vydáním potřebných ochranných listů.
Těchto dopravních prostředků lze též použít k přepravě:
a) korespondence, seznamů a zpráv, vyměňovaných mezi Ústřední
informační kanceláří, uvedenou v článku 123, a vnitrostátními
kancelářemi, o nichž je řeč v článku 122,
b) korespondence a zpráv o válečných zajatcích, které si vyměňují
ochranné mocnosti, Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo kterákoli
jiná organisace poskytující pomoc válečným zajatcům buď se svými
delegáty nebo se stranami v konfliktu.
Tato ustanovení neomezují nikterak právo každé strany v konfliktu, aby
organisovala, dá-li tomu přednost, jinou přepravu a vydávala ochranné
listy za podmínek, které byly vzájemně dojednány.
Není-li zvláštních dohod, uhradí náklady vzniklé z použití těchto
dopravních prostředků poměrně strany v konfliktu, jejichž příslušníci
požívají výhod těchto služeb.
Čl.76
Censura korespondence a kontrola zásilek
Censura korespondence zasílané válečným zajatcům nebo jimi odesílané
budiž provedena v nejkratší možné lhůtě. Může být provedena jen státem
odesílajícím neb přijímacím a pouze jednou každým z nich.
Prohlídka zásilek určených válečným zajatcům nesmí se provádět tak, aby
zboží, které obsahují, bylo vydáno zkáze, a bude se konat v přítomnosti
adresáta nebo jeho řádně zplnomocněného druha, ledaže by šlo o
písemnost nebo tiskopisy. Odevzdání jednotlivých nebo hromadných
zásilek válečným zajatcům nesmí být odkládáno pod záminkou censurních
obtíží.
Každý zákaz korespondence vydaný stranami v konfliktu z důvodů
vojenských neb politických, musí být jen dočasný a trvání jak je možno
nejkratšího.
Čl.77
Pořizování a zasílání právních listin
Mocnosti, v jejichž moci jsou zajatci, zajistí všechny úlevy pro
přepravu listin, spisů a dokumentů určených válečným zajatcům nebo jimi
odesílaných, zejména plných mocí a závětí, prováděnou prostřednictvím
ochranné mocnosti nebo Ústřední kanceláře pro válečné zajatce, o níž je
řeč v článku 123.
Ve všech případech umožní jim mocnosti, u nichž jsou v zajetí,
vystavení těchto listin, dovolí jim zejména poradit se s právníkem a
učiní potřebná opatření k tomu, aby mohlo být provedeno ověření jejich
podpisů.
Oddíl VI
Styk válečných zajatců s úřady
Kapitola I
Stížnosti válečných zajatců na zajatecký režim
Čl.78
Stížnosti a žádosti válečných zajatců Zprávy důvěrníků o situaci v
táborech zasílané zástupcům ochranných mocností
Váleční zajatci jsou oprávněni předložit vojenským úřadům, v jejichž
moci jsou, žádosti, týkající se zajateckého režimu, jemuž jsou
podrobeni.
Mají rovněž neomezené právo obrátit se buď přes důvěrníka nebo,
považují-li to za nutné, přímo na zástupce ochranných mocností, aby je
upozornili na okolnosti zajateckého režimu, na které mají stížnosti.
Tyto žádosti a stížnosti nesmějí být omezeny ani považovány za část
kvoty dopisů, uvedené v článku 71. Musí být dopravovány s urychlením.
Nesmějí mít za následek trest, ani když byly uznány za neodůvodněné.
Důvěrníci mohou posílat zástupcům ochranných mocností občasné zprávy o
situaci v táborech a o potřebách válečných zajatců.
Kapitola II
Zástupci válečných zajatců
Čl.79
Důvěrníci válečných zajatců
Na všech místech, kde jsou váleční zajatci, s výjimkou těch, kde jsou
důstojníci, zvolí si zajatci svobodně, tajným hlasováním, každého půl
roku, a rovněž tak v případě, když se místo uprázdní, důvěrníky, kteří
jsou pověřeni zastupovat je před vojenskými úřady, u ochranných
mocností, u Mezinárodního komitétu Červeného kříže a u všech jiných
organisací, které se o ně starají. Tito důvěrníci mohou být znovu
voleni.
V táborech důstojníků a osob jim na roveň postavených nebo v táborech
smíšených, bude uznán za důvěrníka nejstarší zajatý důstojník nejvyšší
hodnosti. V důstojnických táborech bude mít k ruce jednoho nebo více
poradců, volených důstojníky; v táborech smíšených budou pomocníci
vybráni z válečných zajatců, kteří nejsou důstojníky, a jimi zvoleni.
V zajateckých pracovních táborech budou dosazeni k plnění správních
úkolů v táboře, které příslušejí válečným zajatcům, zajatí důstojníci
téže národnosti. Kromě toho mohou tito důstojníci být voleni na místa
důvěrníků podle ustanovení prvního odstavce tohoto článku. V tom
případě budou pomocníci důvěrníka vybráni z válečných zajatců, kteří
nejsou důstojníky.
Každý zvolený důvěrník musí být schválen mocností, v jejíž moci jsou
zajatci, dříve než se ujme své funkce. Odmítne-li mocnost držící
zajatce uznat válečného zajatce, zvoleného jejich druhy v zajetí, musí
udat ochranné mocnosti důvody odmítnutí.
V každém případě musí důvěrník být téže národnosti, téhož jazyka a
obyčejů jako váleční zajatci, které zastupuje. Takto budou mít váleční
zajatci rozdělení do různých oddělení tábora podle své národnosti,
jazyka nebo obyčejů, v každém úseku svého vlastního důvěrníka podle
ustanovení předešlých odstavců.
Čl.80
Funkce důvěrníků
Důvěrníci jsou povinni přispívat k tělesnému, morálnímu i duševnímu
blahu válečných zajatců.
Zejména kdyby se váleční zajatci rozhodli zorganisovat mezi sebou
soustavu vzájemné pomoci, spadala by tato organisace do příslušnosti
důvěrníků, neodvisle od zvláštních úkolů, které jsou jim svěřeny jinými
ustanoveními této úmluvy.
Důvěrníci nesmějí být činěni odpovědnými, jen z důvodu své funkce, za
trestné činy, jichž se dopustí váleční zajatci.
Čl.81
Výsady důvěrníků
Důvěrníci nebudou nuceni k žádné práci, jestliže by tím bylo plnění
jejich úkolu znesnadněno.
Důvěrníci si mohou vybrat mezi zajatci pomocníky, jichž potřebují.
Budou jim poskytnuty veškeré hmotné výhody a zejména určitá volnost
pohybu potřebná k plnění jejich úkolů (návštěvy pracovních oddílů,
přijímání pomocných zásilek atd.).
Důvěrníci mají právo navštívit místnosti, v nichž jsou drženi váleční
zajatci, a tito jsou oprávněni radit se se svými důvěrníky.
Důvěrníkům buďtež poskytnuty rovněž všechny úlevy pro písemný a
telegrafický styk s úřady, v jejichž moci jsou zajatci, s ochrannými
mocnostmi, s Mezinárodním komitétem Červeného kříže a jeho delegáty, se
smíšenými lékařskými komisemi, jakož i s organisacemi pomáhajícími
válečným zajatcům. Důvěrníci pracovních oddílů budou požívat týchž úlev
pro svou korespondenci s důvěrníkem hlavního tábora. Tato korespondence
nebude omezována ani pokládána za součást kvoty zmíněné v článku 71.
Žádný důvěrník nesmí být přemístěn, aniž by mu byla poskytnuta
přiměřeně dlouhá doba k tomu, aby mohl obeznámit svého nástupce s
běžnými záležitostmi.
V případě sesazení budou důvody tohoto rozhodnutí sděleny ochranné
mocnosti.
Kapitola III
Trestní a disciplinární opatření
I. Všeobecná ustanovení
Čl.82
Všeobecná ustanovení Zákonodárství, jehož jest použíti
Váleční zajatci budou podrobeni zákonům, nařízením a všeobecným řádům,
platným v ozbrojených silách mocnosti, v jejíž moci jsou. Tato je
oprávněna učinit soudní nebo disciplinární opatření oproti každému
válečnému zajatci, který přestoupí tyto zákony, nařízení nebo všeobecné
řády. Není však přípustné žádné stíhání nebo trest, odporující
ustanovením této kapitoly.
Prohlašují-li zákony, nařízení, nebo všeobecné řády mocnosti, u níž
jsou zajatci drženi, za trestné některé činy, byly-li spáchány válečným
zajatcem, nikoli však, dopustí-li se jich příslušník ozbrojených sil
mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, budou moci být stíhány pouze
tresty disciplinárními.
Čl.83
Posuzování otázky, zda přestupek má být stíhán soudně nebo
disciplinárně
Jde-li o to stanovit, zda provinění válečného zajatce má být trestáno
disciplinárně nebo soudně, bude mocnost, v jejíž moci jsou zajatci,
dbát, aby příslušný úřad postupoval s největší shovívavostí při
posuzování otázky a použil spíše opatření disciplinárních než soudního
stíhání vždy, kdy to bude možno.
Čl.84
Soudy příslušné soudit válečné zajatce
Válečné zajatce mohou soudit jen soudy vojenské, ledaže zákonodárství
mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, výslovně opravňuje občanské soudy
soudit člena ozbrojených sil této mocnosti za totéž provinění jako je
to, pro které je stíhán válečný zajatec.
V žádném případě nebude válečný zajatec postaven před jakýkoli soud,
který by neposkytoval všeobecně uznávané základní záruky nezávislosti a
nestrannosti, a zvláště takový, jehož řízení by mu nezaručovalo práva a
prostředky obhajoby uvedené v článku 105.
Čl.85
Trestné činy spáchané před zajetím
Váleční zajatci stíhaní podle zákonodárství mocnosti, v jejíž moci
jsou, za činy, jichž se dopustili dříve než byli zajati, budou požívat
ochrany této úmluvy, i když budou odsouzeni.
Čl.86
Zásada "Trestný čin může být trestán jen jednou"
Válečný zajatec může být trestán pouze jednou za tentýž čin nebo z
téhož žalobního důvodu.
Čl.87
Stanovení trestu
Váleční zajatci mohou být odsouzeni vojenskými úřady a soudy mocnosti,
v jejíž moci jsou, jen k takovým trestům, které jsou stanoveny za tytéž
činy pro členy ozbrojených sil téže mocnosti.
Při stanovení trestu vezmou soudy nebo úřady mocnosti, v jejíž moci
jsou zajatci, v úvahu v největší možné míře skutečnost, že obviněný,
nejsa příslušníkem této mocnosti, není k ní poután žádným závazkem
věrnosti a že je v její moci následkem okolností nezávislých na jeho
vůli. Budou mít možnost volně snížit trest stanovený pro trestný čin,
pro který je zajatec obžalován, a nebudou proto povinny dodržet
nejnižší výměru předepsaného trestu.
Zakázány jsou všechny hromadné tresty pro individuální činy, všechny
tresty tělesné, každé uvěznění v místnostech, kam denní světlo nemá
přístup, a vůbec jakékoli týrání nebo krutost.
Mimo to žádný válečný zajatec nesmí být zbaven své hodnosti mocností, u
níž je v zajetí, ani mu nesmí být zabráněno, aby nosil označení této
hodnosti.
Čl.88
Výkon trestů
Zajatí důstojníci, poddůstojníci a vojíni, odpykávající si
disciplinární nebo soudní trest, nesmějí být podrobeni přísnějšímu
nakládání, než je stanoveno pro tentýž trest pro členy ozbrojených sil
mocnosti, u níž jsou zajatci v zajetí.
Zajaté ženy nesmějí být odsouzeny k přísnějšímu trestu, ani nesmí s
nimi být přísněji nakládáno, když si odpykávají trest, než se ženami,
patřícími k ozbrojeným silám mocnosti držící zajatce, které jsou
trestány pro podobný trestný čin.
V žádném případě nesmějí být odsouzeny zajaté ženy k těžšímu trestu,
ani nesmí s nimi být přísněji nakládáno, když si odpykávají trest, než
s mužskými příslušníky ozbrojených sil mocnosti zajatce držící, kteří
jsou trestáni pro podobný trestný čin.
S válečnými zajatci, když si odpykali disciplinární nebo soudní tresty
jim uložené, nesmí se nakládat jinak než s ostatními zajatci.
II. Disciplinární tresty
Čl.89
Všeobecná ustanovení; druhy trestů; povaha trestů
Disciplinární tresty použitelné pro zajatce jsou:
1. pokuta až do výše 50 procent zálohy na plat a odměny za práci
stanovené ve článcích 60 a 62, a to po dobu ne více než třiceti dní,
2. odnětí výhod poskytovaných nad rámec režimu stanoveného touto
úmluvou,
3. pracovní povinnost nejvýše dvě hodiny denně,
4. uzamčení.
Trest uvedený pod číslem 3 nelze však uložit důstojníkům.
V žádném případě nesmějí být disciplinární tresty nelidské, surové nebo
ohrožovat zdraví válečných zajatců.
Čl.90
Trvání trestů
Trvání téhož trestu nepřekročí nikdy třicet dní. Jde-li o disciplinární
provinění, odpočítá se doba zajišťovací vazby před přelíčením nebo před
vynesením trestu od stanoveného trestu.
Nejvyšší výměra třiceti dní nahoře uvedená nesmí být překročena, ani
když se válečný zajatec disciplinárně odpovídá z několika činů v
okamžiku, kdy je vyšetřován, ať tyto činy spolu souvisí nebo ne.
Doba mezi vynesením disciplinárního trestu a jeho výkonem nesmí
přesahovat jeden měsíc.
V případě, že válečný zajatec je potrestán novým disciplinárním
trestem, musí být výkon každého trestu oddělen lhůtou alespoň třídenní,
jakmile některý z trestů je v trvání deseti dnů nebo více.
Čl.91
Útěk válečného zajatce: I. Útěk zdařilý
Útěk válečného zajatce se považuje za zdařilý, jakmile:
1. dostihne ozbrojených sil mocnosti, k níž přísluší, nebo některé
mocnosti spojenecké,
2. opustí území podléhající moci mocnosti, u níž je v zajetí, nebo moci
jejího spojence,
3. vstoupí na loď plující pod vlajkou mocnosti, k níž přísluší, nebo
mocnosti spojenecké, která je v pobřežních vodách mocnosti, u níž je v
zajetí, není-li tato loď pod kontrolou této mocnosti.
Váleční zajatci, jímž se podařilo prchnout ve smyslu tohoto článku a
kteří jsou znovu zajati, nepodléhají žádnému trestu za svůj dřívější
útěk.
Čl.92
Útěk válečného zajatce: II. Nepodařený pokus o útěk
Válečný zajatec, který se pokouší o útěk a je dopaden, dřív než se mu
útěk podaří ve smyslu článku 91, může být za tento čin potrestán jen
disciplinárně, a to i v případě pokusu opakovaného.
Válečný zajatec dopadený na útěku bude odevzdán co nejdříve příslušným
vojenským úřadům.
Odchylkou od ustanovení článku 88, čtvrtý odstavec, mohou být váleční
zajatci, potrestaní za nepodařený pokus o útěk, podrobeni režimu
zvláštního dohledu. Tento režim však nesmí být na úkor jejich zdraví,
musí být podstoupen v zajateckém táboře a nesmí znamenat odstranění
žádné ze záruk poskytovaných zajatcům touto úmluvou.
Čl.93
93. Útěk válečného zajatce: III. Trestné činy souvislé
Útěk nebo pokus o útěk, i když je opakován, nesmí být považován za
přitěžující okolnost v případě, je-li válečný zajatec postaven před
soud pro trestný čin, jehož se dopustil při útěku nebo při pokusu o
útěk.
Ve shodě s ustanovením článku 83 budou potrestána pouze disciplinárně
provinění, jichž se váleční zajatci dopustí jedině za tím účelem, aby
si útěk usnadnili, neobsahují-li násilí proti osobám, ať už jde o
trestné činy proti veřejnému majetku, o krádeže bez úmyslu obohacení, o
vystavení a použití falešných dokladů a o nošení civilních šatů.
Váleční zajatci, kteří budou nápomocni při útěku nebo při pokusu o
útěk, mohou být za to trestáni jen disciplinárně.
Čl.94
Útěk válečného zajatce: IV. Oznámení o dopadení válečného zajatce
Je-li prchající válečný zajatec dopaden, bude to oznámeno způsobem
uvedeným v článku 122 mocnosti, k níž přísluší, pokud byl oznámen jeho
útěk.
Čl.95
Řízení: I. Zajišťovací vazba
Váleční zajatci obvinění z disciplinárních provinění nesmějí být drženi
v zajišťovací vazbě než dojde k rozhodnutí, ledaže by se takového
opatření používalo i pro příslušníky ozbrojených sil mocnosti, u níž
jsou zajatci drženi, při obdobných trestných činech nebo že by toho
vyžadovaly vyšší zájmy udržení pořádku a discipliny v táboře.
Zajišťovací vazba v případech disciplinárních přestupků budiž pro
všechny válečné zajatce omezena na nejnižší míru a nesmí překročit
čtrnáct dní.
Ustanovení článků 97 a 98 této kapitoly se užije na válečné zajatce,
kteří jsou v zajišťovací vazbě pro disciplinární provinění.
Čl.96
Řízení: II. Příslušnost soudů a úřadů Právo hájit se Rejstřík
disciplinárních trestů
Činy zakládající disciplinární provinění, buďtež vyšetřovány
bezodkladně.
Bez újmy pro příslušnost soudů a vyšších vojenských úřadů, mohou být
disciplinární tresty vyneseny jen důstojníkem, který je vybaven
disciplinární pravomocí jakožto velitel tábora, nebo odpovědným
důstojníkem, který ho zastupuje nebo na něhož přenesl svou
disciplinární pravomoc.
V žádném případě tato pravomoc nesmí být svěřena válečnému zajatci ani
vykonávána válečným zajatcem.
Před vynesením každého disciplinárního trestu budiž obviněný válečný
zajatec přesně zpraven o činech, kladených mu za vinu. Budiž mu
umožněno vysvětlit své chování a hájit se. Je oprávněn dát předvolat
svědky a v případě potřeby použít služeb kvalifikovaného tlumočníka.
Rozhodnutí se oznámí válečnému zajatci a důvěrníku.
Velitel tábora je povinen vést rejstřík vynesených disciplinárních
trestů; zástupci ochranné mocnosti mohou si tento rejstřík prohlédnout.
Čl.97
Výkon trestů: I. Místnosti
V žádném případě nebudou váleční zajatci převezeni do vězeňských ústavů
(vězení, trestnic, káznic atd.), aby si tam odpykali disciplinární
tresty.
Všechny místnosti, v nichž budou odpykávány disciplinární tresty, musí
odpovídat požadavkům hygieny stanoveným v článku 25. Trestaným válečným
zajatcům budiž podle ustanovení článku 29 umožněno udržovat se v
čistotě.
Důstojníci a osoby jim na roveň postavené nebuďtež drženi v týchž
místnostech jako poddůstojníci nebo prostí vojíni.
Zajaté ženy odpykávající si disciplinární trest buďte drženy v
místnostech oddělených od mužů a bezprostřední dozor nad nimi musí
vykonávat ženy.
Čl.98
Výkon trestů: II. Základní záruky
Váleční zajatci uvěznění následkem disciplinárního trestu budou i
nadále požívat výhod stanovených touto úmluvou v té míře, pokud nejsou
nepoužitelny právě vzhledem k jejich stavu uvěznění. Výhod stanovených
v článcích 78 a 126 nesmějí však být zbaveni v žádném případě.
Váleční zajatci potrestaní disciplinárně nesmějí být zbaveni výhod
spojených s jejich hodností.
Váleční zajatci potrestaní disciplinárně budou mít možnost konat
tělesná cvičení a být na čerstvém vzduchu každý den aspoň dvě hodiny.
K jejich žádosti jim budiž povoleno dostavit se k denní lékařské
prohlídce; dostane se jim ošetření, kterého vyžaduje jejich stav, a v
případě potřeby budou přemístěni do lazaretu v táboře, nebo do
nemocnice.
Bude jim dovoleno číst a psát, jakož i odesílat a přijímat dopisy. Za
to však vydání poštovních zásilek a poukazů peněz může být odloženo až
do skončení trestu; zatím budou tyto zásilky svěřeny důvěrníku, který
odevzdá lazaretu zboží nacházející se v zásilkách a podléhající zkáze.
III. Stíhání soudní
Čl.99
Základní pravidla: I. Všeobecné zásady
Žádný zajatec nesmí být stíhán nebo odsouzen za čin, který není
výslovně stíhán zákonodárstvím mocnosti, v jejíž moci je zajatec, nebo
mezinárodním právem, které jsou v účinnosti v den, kdy čin byl spáchán.
Na válečného zajatce se nesmí vykonávat žádný duševní nebo tělesný
nátlak za tím účelem, aby byl donucen přiznat se k činu, který se mu
klade za vinu.
Žádný válečný zajatec nesmí být odsouzen, aniž by měl možnost se hájit
a aniž by mu byl nápomocen kvalifikovaný obhájce.
Čl.100
Základní pravidla: II. Trest smrti
Váleční zajatci a ochranné mocnosti buďtež co nejdříve zpraveni o
trestných činech, na něž je stanoven trest smrti podle zákonodárství
mocnosti, u níž je zajatec v zajetí.
Poté nesmí být na žádný trestný čin stanoven trest smrti bez dohody s
mocností, k níž příslušejí zajatci.
Trest smrti nesmí být vynesen proti zajatci dříve než byl soud výslovně
upozorněn ve smyslu článku 87, druhého odstavce, na to, že obviněný,
nejsa příslušníkem mocnosti, u níž je v zajetí, není k ní poután žádným
závazkem věrnosti a že je v její moci následkem okolností nezávislých
na jeho vlastní vůli.
Čl.101
Základní pravidla: III. Šestiměsíční lhůta pro výkon trestu smrti
Byl-li vysloven nad válečným zajatcem trest smrti, nebudiž rozsudek
vykonán před uplynutím aspoň šestiměsíční lhůty od okamžiku, kdy dojde
ochranné mocnosti na udanou adresu podrobná zpráva uvedená v článku
107.
Čl.102
Řízení: I. Podmínky platnosti rozsudků vynesených proti válečným
zajatcům
Proti válečnému zajatci může být vynesen právoplatně rozsudek jen týmiž
soudy a se zachováním téhož řízení jako u osob příslušejících k
ozbrojeným silám mocnosti, která zajatce drží v zajetí, a byla-li kromě
toho zachována ustanovení této kapitoly.
Čl.103
Řízení: II. Zajišťovací vazba; její započtení do trestu
Každé soudní vyšetřování proti válečnému zajatci bude prováděno tak
rychle, jak to dovolují okolnosti a takovým způsobem, aby přelíčení se
konalo co nejdříve. Žádný válečný zajatec nebuď držen v zajišťovací
vazbě, ledaže by pro podobné trestné činy mohla být uvalena zajišťovací
vazba i na příslušníky ozbrojených sil mocnosti, v jejíž moci jsou
zajatci, nebo že by toho vyžadoval zájem státní bezpečnosti. Tato
zajišťovací vazba nesmí trvat v žádném případě déle než tři měsíce.
Doba zajišťovací vazby válečného zajatce budiž započtena do trestu na
svobodě, k němuž bude odsouzen, a budiž k ní přihlíženo při stanovení
trestu.
Za zajišťovací vazby požívají váleční zajatci výhod článků 97 a 98 této
kapitoly.
Čl.104
Řízení: III. Oznámení o zahájení soudního stíhání proti válečnému
zajatci
V každém případě, kdy mocnost, která drží zajatce v zajetí, rozhodne
zahájit soudní stíhání proti válečnému zajatci, zpraví o tom ochrannou
mocnost co nejdříve, ale nejméně tři týdny před zahájením hlavního
líčení. Tato lhůta běží teprve od okamžiku, kdy uvedené oznámení dojde
ochranné mocnosti na adresu, kterou byla předtím sdělila mocnosti, v
jejíž moci jsou zajatci.
Toto oznámení bude obsahovat tyto údaje:
1. příjmení a jména válečného zajatce, jeho hodnost, jeho matriční
číslo, datum jeho narození, případně jeho povolání,
2. místo, kde je internován nebo uvězněn,
3. popis žalobního důvodu nebo žalobních důvodů s uvedením použitelných
zákonných ustanovení,
4. označení soudu, který se bude případem zabývat, datum a místo
stanovené pro zahájení hlavního líčení. Totéž sdělí mocnost, u níž jsou
zajatci v zajetí, důvěrníku onoho zajatce.
Není-li prokázáno při zahájení hlavního líčení, že ochranná mocnost,
válečný zajatec a dotčený důvěrník dostali shora uvedené oznámení aspoň
tři týdny před zahájením přelíčení, nemůže se toto konat a musí být
odročeno.
Čl.105
Řízení: IV. Právo na obhajobu Doručení žaloby Přítomnost zástupců
ochranné mocnosti
Válečný zajatec má právo aby mu byl nápomocen některý ze zajatých
druhů, aby byl obhajován kvalifikovaným advokátem, kterého si zvolí,
aby si dal předvolat svědky, a považuje-li to za potřebné, aby použil
služeb kvalifikovaného tlumočníka. O těchto právech budiž včas před
přelíčením zpraven mocností, v jejíž moci jest.
Jestliže si válečný zajatec nezvolil obhájce, opatří mu ho ochranná
mocnost; bude k tomu mít při nejmenším týden času. Na žádost ochranné
mocnosti odevzdá jí mocnost, která drží zajatce, seznam osob
způsobilých k obhajobě. Nezvolí-li ani válečný zajatec ani ochranná
mocnost obhájce, ustanoví z moci úřední mocnost, v jejíž je moci,
kvalifikovaného advokáta, aby obviněného hájil.
Obhájce bude mít lhůtu aspoň dvou týdnů před zahájením přelíčení a
potřebné úlevy, aby si připravil obhajobu obviněného; může zejména
volně navštěvovat obviněného a mluvit s ním beze svědků. Může také
mluvit se svědky vedenými obhajobou, včetně válečných zajatců. Těchto
úlev bude požívat do uplynutí odvolací lhůty.
Včas před přelíčením bude obviněnému válečnému zajatci doručena v
jazyce, jemuž rozumí, žaloba a spisy, které jsou zpravidla doručovány
obviněnému podle zákonů platných v armádě mocnosti, u níž je v zajetí.
Totéž bude doručeno za stejných podmínek jeho obhájci.
Zástupci ochranné mocnosti mají právo být přítomni přelíčení, ledaže by
se toto výjimečně konalo s vyloučením veřejnosti v zájmu státní
bezpečnosti; v takovém případě zpraví o tom mocnost držící zajatce
ochrannou mocnost.
Čl.106
Řízení: V. Opravné prostředky
Každý válečný zajatec má právo podat proti každému rozsudku nad ním
vynesenému odvolání, zmateční stížnost nebo žádat o obnovu řízení za
stejných podmínek jako příslušníci ozbrojených sil mocnosti, v jejíž
moci je. Bude plně informován o svém právu na opravné prostředky a o
lhůtách, pro jeho uplatnění.
Čl.107
Řízení: VI. Oznamování rozsudků ochranné mocnosti
Každý rozsudek vynesený nad válečným zajatcem budiž ihned oznámen
ochranné mocnosti ve stručném sdělení, které bude také obsahovat údaj,
zda zajatec má právo odvolat, podat zmateční stížnost nebo žádat o
obnovu řízení. Toto sdělení se zašle také příslušnému důvěrníku. Bude
zasláno také válečnému zajatci v jazyce, jemuž rozumí, nebyl-li
rozsudek vynesen v jeho přítomnosti. Mimo to oznámí ihned mocnost, v
jejíž moci je zajatec, ochranné mocnosti rozhodnutí zajatcovo, zda
užije svého práva podat opravný prostředek či nikoli.
Kromě toho, nabyl-li rozsudek moci práva nebo vyslovil-li soud v první
stolici trest smrti, zašle mocnost, v jejíž moci je zajatec, co
nejdříve ochranné mocnosti podrobnou zprávu obsahující:
1. přesné znění rozsudku,
2. stručný přehled vyšetřování a hlavního přelíčení, obsahující zejména
podstatu žaloby i obhajoby,
3. po případě označení ústavu, v němž bude trest odpykán.
Sdělení uvedená v předchozích odstavcích budou zaslána ochranné
mocnosti na adresu, kterou tato předtím oznámila mocnosti, u níž je
zajatec držen v zajetí.
Čl.108
Řízení: VII. Výkon trestů Režim při odpykávání trestu
Tresty vynesené proti válečným zajatcům na základě rozsudků, které se
staly vykonatelnými, odpykají tito v týchž ústavech a za stejných
podmínek jako příslušníci ozbrojených sil mocnosti, v jejíž moci jsou.
Tyto podmínky budou v každém případě odpovídat požadavkům hygieny a
lidskosti.
Zajatá žena, proti níž byl takový rozsudek vynesen, budiž umístěna v
oddělených místnostech a pod dozorem žen.
V každém případě budou váleční zajatci odsouzení k trestu na svobodě i
nadále požívat dobrodiní článků 78 a 126 této úmluvy. Budou mimo to
oprávnění dostávat i odesílat korespondenci, dostávat alespoň jeden
pomocný balík za měsíc a pohybovat se pravidelně na čerstvém vzduchu;
dostane se jim lékařského ošetření, jehož vyžaduje jejich zdravotní
stav, a duchovní pomoci, kdyby si jí přáli. Tresty, které by je měly
stihnout, nechť odpovídají ustanovením článku 87, třetího odstavce.
Část IV
Konec zajetí
Oddíl I
Přímá repatriace a nemocniční ošetření v neutrálních zemích
Čl.109
Všeobecná ustanovení
Strany v konfliktu jsou povinny s výhradou třetího odstavce tohoto
článku, poslat zpět do vlasti válečné zajatce vážně nemocné a těžce
zraněné podle prvního odstavce následujícího článku, bez ohledu na
jejich počet a hodnost, když se předtím postaraly o to, aby byli
schopni přepravy.
Po dobu nepřátelství se vynasnaží strany v konfliktu, aby s pomocí
zúčastněných neutrálních mocností zařídily v neutrální zemi nemocniční
ošetření raněných neb nemocných válečných zajatců zmíněných v druhém
odstavci následujícího článku; mohou také uzavřít dohody o přímé
repatriaci nebo o internování v neutrální zemi zajatců, kteří jsou
tělesně zdatní a mají za sebou dlouhé zajetí.
Žádný válečný zajatec raněný nebo nemocný, o jehož repatriaci ve smyslu
prvního odstavce tohoto článku jde, nesmí být repatriován po dobu
nepřátelství proti své vůli.
Čl.110
Kategorie osob, které mají být repatriovány nebo ošetřeny v nemocnici v
neutrální zemi
Přímo budou repatriováni:
1. nevyléčitelně zranění a nemocní, jejichž duševní nebo tělesné
schopnosti se zdají být značně sníženy,
2. ranění a nemocní, kteří podle odhadu lékařů se nemohou uzdravit
během jednoho roku, jejichž stav vyžaduje ošetřování a jejichž duševní
nebo tělesné schopnosti se zdají být značně sníženy,
3. ranění a nemocní, kteří se uzdravili, ale jejichž duševní nebo
tělesné schopnosti nasvědčují tomu, že byly značně a trvale sníženy.
V neutrální zemi mohou být ošetřováni v nemocnicích:
1. ranění a nemocní, jichž uzdravení lze očekávat do roka po jejich
zranění nebo onemocnění, jestliže ošetřování v neutrální zemi dává
naději na jistější a rychlejší uzdravení,
2. váleční zajatci, jejichž duševní neb tělesné zdraví je podle úsudku
lékařů vážně ohroženo držením v zajetí, jež by však nemocniční ošetření
v neutrální zemi mohlo zachránit.
Zúčastněné mocnosti určí vzájemnou dohodou podmínky, jimž musí vyhovět
váleční zajatci ošetřovaní v nemocnicích v neutrální zemi, aby mohli
být repatriováni, jakož i jejich postavení. Zpravidla budou
repatriováni váleční zajatci, ošetřovaní v neutrální zemi, pokud patří
do těchto skupin:
1. zajatci, jichž zdravotní stav se tak zhoršil, že vyhovují podmínkám
stanoveným pro přímou repatriaci,
2. zajatci, jichž duševní neb tělesné schopnosti zůstávají po léčení
značně sníženy.
Nebyly-li mezi zúčastněnými stranami v konfliktu uzavřeny zvláštní
dohody za účelem, aby byly určeny případy invalidity nebo nemoci, které
vyžadují přímé repatriace neb ošetření v neutrální zemi, budou tyto
případy řešeny podle zásad obsažených ve vzoru dohody o přímé
repatriaci raněných a nemocných zajatců a o jejich nemocničním ošetření
v neutrální zemi, jakož i v řádu o smíšených lékařských komisích, které
jsou připojeny k této úmluvě.
Čl.111
Internování válečných zajatců na území neutrální mocnosti
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, mocnost, jíž příslušejí váleční
zajatci a neutrální země přizvaná těmito dvěma mocnostmi, se vynasnaží
o uzavření dohod, které umožní internování válečných zajatců na území
této neutrální mocnosti až do skončení nepřátelství.
Čl.112
Smíšené lékařské komise
Hned po vypuknutí konfliktu budou ustaveny smíšené lékařské komise, aby
prohlížely nemocné a raněné zajatce a aby učinily všechna potřebná
rozhodnutí o nich. Jmenování, úkoly a činnost těchto komisí budou se
řídit ustanoveními řádu, připojeného k této úmluvě.
Zajatci, kteří podle názoru lékařských orgánů mocnosti, v jejíž moci
jsou, jsou zřejmě těžce ranění a těžce nemocní, mohou však být
repatriováni, aniž by museli být prohlédnuti smíšenou lékařskou komisí.
Čl.113
Kategorie osob oprávněných dostavit se k prohlídce smíšených lékařských
komisí
Vedle těch, kteří budou vybráni lékařskými úřady mocnosti, v jejíž moci
jsou zajatci, budou oprávněni dostavit se k prohlídce smíšených
lékařských komisí podle předchozího článku ranění nebo nemocní zajatci,
patřící do skupin níže vyjmenovaných:
1. ranění a nemocní navržení lékařem, konajícím službu v táboře, který
je stejné národnosti jako oni nebo příslušníkem strany v konfliktu, jež
je spojencem mocnosti, k níž sami příslušejí,
2. ranění a nemocní navržení svým důvěrníkem,
3. ranění a nemocní navržení mocností, k níž příslušejí nebo organisací
pečující o zajatce a uznanou touto mocností.
Váleční zajatci, kteří nepatří do žádné z těchto skupin, mohou se
přesto dostavit k prohlídce u smíšené lékařské komise, ale budou
prohlédnuti až po těch, kteří spadají do uvedených skupin.
Lékař-krajan válečných zajatců podrobených prohlídce u smíšené lékařské
komise a jejich důvěrník, jsou oprávněni účastnit se této prohlídky.
Čl.114
Váleční zajatci, kteří utrpěli úraz
Váleční zajatci, kteří utrpěli úraz, vyjma ty, kteří se sami dobrovolně
zranili, budou požívat, pokud jde o repatriaci nebo eventuální ošetření
v neutrální zemi, dobrodiní této úmluvy.
Čl.115
Repatriace a nemocniční ošetření válečných zajatců odpykávajících si
trest
Žádný válečný zajatec disciplinárně trestaný, u něhož jsou splněny
podmínky pro repatriaci nebo ošetření v neutrální zemi, nesmí být
zadržen proto, že si dosud neodpykal trest.
Váleční zajatci, kteří jsou v soudním vyšetřování nebo již odsouzeni a
kteří by měli být repatriováni nebo ošetřováni v neutrální zemi, mohou
být účastni těchto výhod před skončením řízení a před odpykáním trestu,
dá-li k tomu souhlas mocnost, v jejíž moci jsou.
Strany v konfliktu si navzájem sdělí jména těch, kdož budou zadrženi až
do konce řízení nebo do odpykání trestu.
Čl.116
Náklady na repatriaci
Náklady na repatriaci válečných zajatců nebo jejich přepravu do
neutrální země jsou, počínajíc od hranic země mocnosti, která je má v
zajetí, na vrub mocnosti, k níž příslušejí.
Čl.117
Zákaz použití repatriovaných k aktivní vojenské službě
Nikoho z repatriovaných nesmí být použito k aktivní vojenské službě.
Oddíl II
Propuštění a repatriace válečných zajatců po skončení nepřátelství
Čl.118
Propuštění válečných zajatců na svobodu a jejich repatriace
Váleční zajatci budou propuštěni a repatriováni neprodleně po skončení
aktivního nepřátelství.
Není-li ustanovení k tomu cíli v nějaké úmluvě uzavřené mezi stranami v
konfliktu za účelem skončení nepřátelství nebo nebyla-li taková dohoda
uzavřena, každá z mocností, v jejíž moci jsou zajatci, nechť vypracuje
sama a neprodleně provede repatriační plán odpovídající zásadě
vyslovené v předchozím odstavci.
V obou případech bude oznámeno válečným zajatcům, jaká opatření byla
učiněna.
Náklady na repatriaci válečných zajatců buďtež v každém případě
rozvrženy spravedlivým způsobem mezi mocnost, která drží zajatce v
zajetí, a mocnost, které příslušejí. Toto rozvržení bude provedeno
podle těchto zásad:
a) Sousedí-li obě mocnosti, bude hradit mocnost, jíž patří zajatci,
náklady na jejich repatriaci od hranic mocnosti, u níž jsou v zajetí.
b) Nesousedí-li tyto dvě mocnosti, hradí mocnost, v jejíž moci jsou
zajatci, náklady na přepravu válečných zajatců na svém území až ke své
hranici nebo do svého naloďovacího přístavu ležícího nejblíže k
mocnosti, k níž náležejí. Pokud jde o zbytek nákladů spojených s
repatriací, dohodnou se zúčastněné strany na jejich spravedlivém
rozvržení mezi sebe. Uzavření takové dohody nemůže v žádném případě
ospravedlnit jakýkoli odklad repatriace válečných zajatců.
Čl.119
Způsob provedení repatriace
Repatriace se provede za obdobných podmínek, jak je stanoveno v
článcích 46 až 48 této úmluvy pro přesun válečných zajatců a při
zachování ustanovení článku 118 a následujících.
Při repatriaci budou vráceny válečnému zajatci cenné předměty odebrané
podle ustanovení článku 18 a peněžní částky v cizích měnách, které
nebyly směněny na valutu mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci. Cenné
předměty a obnosy peněz v cizí měně, které by z jakékoli příčiny nebyly
vráceny válečným zajatcům při jejich repatriaci, budou zaslány
informační kanceláři zmíněné v článku 122.
Váleční zajatci jsou oprávněni vzít s sebou své osobní svršky,
korespondenci a zásilky, došlé na jejich adresu; váha těchto věcí může
být omezena, vyžadují-li to okolnosti repatriace, na tolik, kolik může
zajatec rozumně unést; v každém případě bude každý zajatec oprávněn
odnést si aspoň dvacet pět kilogramů.
Ostatní osobní věci repatriovaného zajatce zůstanou u mocnosti, u níž
byl v zajetí; tato mu je zašle, jakmile uzavře s mocností, k níž
zajatec přísluší, dohodu o způsobu dopravy těchto věcí a o úhradě výloh
takto vzniklých.
Váleční zajatci, kteří by byli ve vyšetřování pro zločin nebo přečin
trestního práva, mohou být zadrženi až do skončení řízení, po případě i
do odpykání trestu. Podobně tomu bude u těch, kteří již byli odsouzeni
pro zločin nebo přečin trestního práva.
Strany v konfliktu si sdělí jména válečných zajatců zadržených až do
konce soudního řízení nebo odpykání trestu.
Strany v konfliktu se dohodnou o zřízení komisí za tím účelem, aby
pátraly po roztroušených zajatcích a provedly jejich repatriaci v
nejkratší lhůtě.
Oddíl III
Úmrtí válečných zajatců
Čl.120
Závěti; úmrtní listy; pohřbení a zpopelnění Seznamy hrobů
Závěti válečných zajatců budou sepsány tak, aby vyhovovaly podmínkám
platnosti předepsaným zákonodárstvím země jejich původu, která se
postará, aby tyto podmínky byly oznámeny mocnosti, v jejíž moci jsou
zajatci. Na žádost válečného zajatce a v každém případě po jeho smrti
bude závěť neprodleně zaslána ochranné mocnosti a její ověřený opis
Ústřední informační kanceláři.
Úmrtní listy, odpovídající vzoru připojenému k této úmluvě, nebo
seznamy všech válečných zajatců zemřelých v zajetí, potvrzené
odpovědným důstojníkem, buďte zaslány v nejkratší lhůtě informační
kanceláři pro válečné zajatce, zřízené ve smyslu článku 122. Údaje
totožnosti, jichž výpočet je uveden v třetím odstavci článku 17, místo
a datum úmrtí, příčina smrti, místo a datum pohřbu, jakož i všechny
údaje potřebné k zjištění hrobů musí být obsaženy v těchto úmrtních
listech nebo seznamech.
Pohřbení nebo zpopelnění musí předcházet lékařská prohlídka mrtvoly,
aby byla zjištěna smrt, umožněno pořídit úmrtní zápis a v případě
potřeby zjistit totožnost zemřelého.
Úřady, v jejichž moci jsou zajatci, budou dbát toho, aby zajatci
zemřelí v zajetí byli s úctou pohřbeni, možno-li podle obřadů
náboženství, k němuž patřili, aby jejich hroby byly chráněny, vhodně
udržovány a označeny tak, aby je bylo možno vždy nalézt. Kdykoli to
bude možno, budou zemřelí váleční zajatci příslušející k téže mocnosti
pochováni na tomtéž místě.
Zemřelí váleční zajatci budou pohřbíváni jednotlivě, vyjma případy
vyšší moci, které by si vynutily pohřbení společné. Mrtvoly mohou být
zpopelněny, jen vyžadují-li toho naléhavé zájmy zdravotní nebo
náboženství zemřelého anebo přál-li si to zemřelý. V případě zpopelnění
bude to poznamenáno na úmrtním listě s uvedením důvodu.
Aby bylo lze hroby kdykoli nalézt, buďte všechny údaje týkající se
pohřbení a hrobů zaznamenány správou válečných hrobů, zřízenou
mocností, v jejíž moci jsou zajatci. Seznamy hrobů a údaje týkající se
válečných zajatců, pohřbených na hřbitovech neb jinde, budou odevzdány
mocnosti, k níž zajatci příslušeli. Bude úkolem mocnosti, pod jejíž
kontrolou je toto území, je-li smluvní stranou této úmluvy, aby
pečovala o tyto hroby a zaznamenávala každé pozdější přemístění
zemřelých. Tato ustanovení se vztahují také na popel, který bude
uchován správou válečných hrobů až do té doby, kdy země původu oznámí
konečné rozhodnutí v této věci.
Čl.121
Zranění nebo usmrcení válečného zajatce za zvláštních okolností
Každé úmrtí nebo každé vážné zranění válečného zajatce, způsobené
stráží, jiným zajatcem nebo jinou osobou, nebo je-li podezření, že bylo
takto způsobeno, jakož i každé úmrtí, jehož příčina není známa, budou
ihned předmětem úředního vyšetřování mocnosti, v jejíž moci jsou
zajatci.
Sdělení o tom bude ihned zasláno ochranné mocnosti. Budou sepsány
výpovědi svědků, zejména válečných zajatců; zpráva obsahující tyto
výpovědi bude zaslána ochranné mocnosti.
Zjistí-li se vyšetřováním vina jedné nebo více osob, učiní mocnost, v
jejíž moci jsou zajatci, všechna opatření k soudnímu stíhání vinníka
nebo vinníků.
Část V
Informační kancelář a pomocné společnosti pro válečné zajatce
Čl.122
Vnitrostátní informační kanceláře pro válečné zajatce
Jakmile vypukne konflikt a ve všech případech okupace zřídí každá ze
stran v konfliktu oficiální informační kancelář pro válečné zajatce,
kteří jsou v její moci; neutrální a neválčící mocnosti, které přijmou
na své území osoby patřící do některé skupiny zmíněné v článku 4, učiní
totéž pro tyto osoby. Zúčastněná mocnost bude dbát nad tím, aby
informační kancelář měla k dispozici potřebné místnosti, zařízení a
personál, tak aby mohla řádně plnit svůj úkol. Bude jí ponecháno na
vůli použíti k tomu cíli válečných zajatců, pokud bude šetřit podmínek
stanovených v oddíle této úmluvy, jednajícím o práci válečných zajatců.
Každá ze stran v konfliktu poskytne v nejkratší možné lhůtě své
informační kanceláři informace, o nichž je řeč ve čtvrtém, pátém a
šestém odstavci tohoto článku, o každé nepřátelské osobě patřící do
některé ze skupin vyjmenovaných v článku 4, která se dostala do její
moci. Neutrální a neválčící mocnosti budou postupovat stejně, pokud jde
o osoby uvedených kategorií, které přijaly na svém území.
Tato kancelář ihned zašle nejrychlejší cestou tyto informace
zúčastněným mocnostem prostřednictvím jednak ochranných mocností,
jednak Ústřední kanceláře zmíněné v článku 123.
Tyto informace mají sloužit k tomu, aby umožnily zpravit rychle
zúčastněné rodiny. Tyto informace nechť obsahují u každého válečného
zajatce, s výhradou ustanovení článku 17, příjmení, jména, hodnost,
matriční číslo, místo a úplné datum narození, označení mocnosti, k níž
přísluší, křestní jméno otce, příjmení matky, jméno a adresu osoby,
která má být zpravena, jakož i adresu, na kterou se může zajatci
posílat korespondence, pokud informační kancelář tyto údaje zná.
Informační kancelář bude dostávat od různých úřadů k tomu příslušných
údaje o změnách, propuštění, repatriaci, útěku, převezení do nemocnice,
úmrtí válečných zajatců a předá je dále způsobem uvedeným v třetím
odstavci shora.
Rovněž i zprávy o zdravotním stavu vážně nemocných nebo těžce zraněných
zajatců budou podávány pravidelně, podle možnosti každý týden.
Informační kancelář bude také povinna odpovídat na všechny jí došlé
dotazy stran válečných zajatců, včetně těch, kdož zemřeli v zajetí;
provede potřebná šetření, aby si opatřila žádané informace,kdyby jich
neměla.
Všechna písemná sdělení vyšlá z Kanceláře, buďte ověřena podpisem nebo
razítkem.
Informační kancelář bude vedle toho pověřena, aby shromažďovala a
odesílala zúčastněným mocnostem všechny osobní věci, včetně peněz v
jiné měně, než je měna mocnosti, u níž jsou zajatci, a listin, které
mohou mít důležitost pro blízké příbuzné,které váleční zajatci
zanechali při repatriaci, propuštění, útěku nebo úmrtí. Tyto věci zašle
Kancelář v zapečetěných balících; k balíkům budou přiložena prohlášení
udávající přesně totožnost osob, jimž předměty patřily, a také úplný
seznam obsahu balíku. Ostatní osobní svršky dotyčných zajatců budou
odeslány podle dohod uzavřených mezi zúčastněnými stranami v konfliktu.
Čl.123
Ústřední informační kancelář pro válečné zajatce
V neutrální zemi se zřídí Ústřední informační kancelář pro válečné
zajatce. Mezinárodní komitét Červeného kříže navrhne, bude-li to
považovat za potřebné, zúčastněným mocnostem organisaci takové
kanceláře.
Tato kancelář bude mít za úkol soustřeďovat všechny zprávy týkající se
válečných zajatců, které bude moci opatřit úřední neb soukromou cestou;
zašle je jak možno nejrychleji zemi, z níž zajatci pocházejí nebo
mocnosti, k níž patří. Strany v konfliktu jí poskytnou všechny úlevy
pro rozesílání zpráv.
Vysoké smluvní strany, zvláště ty, jichž příslušníci užívají služeb
ústřední kanceláře, se vybízejí, aby jí poskytly finanční podporu, jíž
by potřebovala.
Tato ustanovení nesmějí se vykládat v tom smyslu, jakoby omezovala
lidumilnou činnost Mezinárodního komitétu Červeného kříže nebo
pomocných společností zmíněných v článku 125.
Čl.124
Osvobození od poštovného, jakož i od dovozních, celních a jiných dávek
Osvobození od telegrafních poplatků
Informační kanceláře jednotlivých zemí a ústřední informační kancelář
požívají osvobození od poštovního, jakož i všech výhod zmíněných v
článku 74, a, jak je to jen možno, osvobození od telegrafních poplatků
nebo aspoň značně snížených sazeb.
Čl.125
Pomocné společnosti a jiné organisace pro pomoc válečným zajatcům
Mocnosti držící zajatce v zajetí vyjdou co nejvíce vstříc, s výhradou
opatření, která by považovaly za nevyhnutelná, aby byla zaručena jejich
bezpečnost a aby bylo vyhověno každé jiné rozumné nutnosti, náboženským
a pomocným společnostem a všem jiným organisacím poskytujícím pomoc
válečným zajatcům. Poskytnou jim, jakož i jejich delegátům řádně
pověřeným, všechny potřebné výhody, aby mohli navštěvovat válečné
zajatce, rozdílet jim pomocné zásilky a potřeby jakéhokoli původu k
účelům náboženským, výchovným, rekreačním, nebo aby jim byli nápomocni
při pořádání zábav v táborech. Zmíněné společnosti nebo organisace
mohou být ustaveny buď na území mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci,
buď v jiné zemi anebo mohou být mezinárodní povahy.
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, může omezit počet společností a
organisací, jichž delegáti budou oprávněni vykonávat svou činnost na
jejím území a pod jejím dohledem, avšak za podmínky, že takové omezení
neznemožní poskytnutí účinné a dostatečné pomoci všem válečným
zajatcům.
Zvláštní postavení Mezinárodního komitétu Červeného kříže na tomto poli
bude vždy uznáváno a respektováno.
Jakmile budou válečným zajatcům poskytnuty pomoc a potřeby k účelům
nahoře uvedeným anebo velmi brzy na to buďte zaslány pomocným
společnostem nebo organisacím, které je odeslaly, potvrzenky, podepsané
důvěrníkem těchto zajatců a týkající se každé zásilky. Současně vystaví
potvrzenky na tyto zásilky správní úřady, které střeží zajatce.
Část VI
Provádění úmluvy
Oddíl I
Všeobecná ustanovení
Čl.126
Kontrola vykonávaná ochrannými mocnostmi
Zástupci nebo delegáti ochranných mocností jsou oprávněni navštívit
všechna místa, kde jsou váleční zajatci, zejména místa, kde jsou
internováni, drženi nebo kde pracují; mají přístup do všech místností
používaných zajatci. Mají rovněž právo odebrat se na místa, odkud
přepravovaní zajatci odjíždějí, kterými projíždějí a na která
přijíždějí. Mohou hovořit bez svědků se zajatci a zejména s jejich
důvěrníky, je-li třeba, prostřednictvím tlumočníků.
Zástupcům a delegátům ochranných mocností bude ponechána plná svoboda,
co do volby míst, která chtějí navštívit; nebude omezována ani délka
ani časté opakování těchto návštěv. Mohou být zakázány pouze z důvodů
naléhavých vojenských nutností a pouze výjimečně a na přechodnou dobu.
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, u nichž má být vykonána návštěva, a
mocnost, k níž příslušejí, mohou se po případě dohodnout o tom, že se
těchto návštěv smějí účastnit i krajané těchto zajatců.
Delegáti Mezinárodního komitétu Červeného kříže budou požívat týchž
výsad. Jmenování těchto delegátů bude podléhat schválení mocnosti, v
jejíž moci jsou zajatci, kteří mají být navštíveni.
Čl.127
Uvedení textu úmluvy ve známost obyvatelstva
Vysoké smluvní strany se zavazují, že rozšíří co možná nejvíce, jak v
míru tak za války, text této úmluvy ve svých zemích a že zejména zařadí
její studium do vojenských a, možno-li, i civilních studijních
programů, tak aby její zásady byly uvedeny ve známost veškerých jejich
ozbrojených sil i obyvatelstva.
Vojenské neb jiné úřady, které za války převezmou odpovědnost za
válečné zajatce, musí mít text této úmluvy a být zvlášť poučeni o
jejích ustanoveních.
Čl.128
Zaslání oficiálních překladů a všech zákonů i nařízení vydaných k
provedení úmluvy
Vysoké smluvní strany si zašlou prostřednictvím Švýcarské spolkové
rady, a za nepřátelství prostřednictvím ochranných mocností, oficiální
překlady této úmluvy a zákony i nařízení, které by vydaly, aby
zajistily její provádění.
Čl.129
Trestní sankce: I. Všeobecná ustanovení
Vysoké smluvní strany se zavazují, že učiní všechna potřebná
zákonodárná opatření, aby stanovily přiměřené trestní sankce
postihující osoby, které se dopustí toho či onoho vážného porušení této
úmluvy vymezeného v následujícím článku anebo dají k takovému porušení
rozkaz.
Každá smluvní strana je povinna zjistit osoby obviněné z toho, že se
dopustily některého z těchto vážných porušení anebo daly k němu rozkaz,
a musí je postavit před svůj soud, ať jsou jakékoli státní
příslušnosti. Může také, dá-li tomu přednost, v souladu s podmínkami
stanovenými svým vlastním zákonodárstvím, odevzdat je k soudnímu
stíhání některé jiné smluvní straně mající zájem na potrestání, pokud
tato smluvní strana má dostatečná obvinění proti těmto osobám.
Každá smluvní strana učiní potřebná opatření, aby odstranila všechny
činy odporující ustanovením této úmluvy, jiné než jsou vážná porušení
uvedená v následujícím článku.
Obvinění budou za všech okolností požívat záruk soudního řízení a
svobodné obhajoby, které nebudou méně příznivé než záruky zmíněné v
článku 105 a následujících této úmluvy.
Čl.130
Trestní sankce: II. Vážná porušení úmluvy
Vážnými porušeními, zmíněnými v předchozím článku, jsou některé z níže
uvedených činů jsou-li spáchány na osobách nebo na majetku, chráněných
touto úmluvou: úmyslné zabití, mučení nebo nelidské zacházení, čítajíc
v to biologické pokusy, úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné
tělesné zranění a ohrožení zdraví, donucování, aby válečný zajatec
sloužil v ozbrojených silách nepřátelské mocnosti nebo zbavení ho práva
na to, aby byl řádně a nestranně souzen podle předpisů této úmluvy.
Čl.131
Trestní sankce: III. Odpovědnost smluvních stran
Žádná smluvní strana se nemůže sama zprostit ani zprostit jinou smluvní
stranu odpovědnosti, která stíhá ji samotnou nebo jinou smluvní stranu
v důsledku porušení zmíněných v předchozím článku.
Čl.132
Postup při vyšetřování tvrzeného porušení úmluvy
Na žádost některé strany v konfliktu se zavede vyšetřování způsobem,
jenž bude stanoven mezi zúčastněnými stranami, o každém doloženém
porušení úmluvy.
Nedosáhne-li se dohody o způsobu vyšetřování, dohodnou se strany na
jmenování rozhodce, který stanoví, jakým způsobem postupovat.
Jakmile bude zjištěno porušení, učiní mu strany v konfliktu konec a
odstraní je, co možná nejrychleji.
Oddíl II
Závěrečná ustanovení
Čl.133
Autentická znění a oficiální překlady
Tato úmluva je sepsána v jazyce anglickém a francouzském. Obě znění
jsou stejně závazná.
Švýcarská spolková rada dá pořídit úřední překlady úmluvy do jazyka
ruského a španělského.
Čl.134
Vztah k úmluvě z roku 1929
Tato úmluva nahrazuje ve vztazích mezi Vysokými smluvními stranami
úmluvu ze dne 27. července 1929.
Čl.135
Vztah k Haagským úmluvám z r. 1899 a 1907
Ve vztazích mezi mocnostmi, které jsou vázány Haagskou úmluvou o
zákonech a obyčejích pozemní války, ať již jde o úmluvu z 29. července
1899 nebo o úmluvu z 18. října 1907, a které jsou stranami této úmluvy,
doplní tato úmluva kapitolu II. Řádu připojeného ke zmíněným Haagským
úmluvám.
Čl.136
Lhůta pro podepsání úmluvy
Tato úmluva, která bude mít dnešní datum, může být podepsána až do 12.
února 1950 jménem mocností zastoupených na konferenci, která započala v
Ženevě dne 21. dubna 1949, jakož jménem mocností na této konferenci
nezastoupených, které jsou však stranami úmluvy z 27. července 1929.
Čl.137
Ratifikace
Tato úmluva bude ratifikována co nejdříve a ratifikační listiny budou
uloženy v Bernu.
O uložení každé ratifikační listiny bude pořízen zápis, jehož jeden
ověřený opis bude zaslán Švýcarskou spolkovou radou všem mocnostem,
jejichž jménem byla úmluva podepsána nebo jejichž jménem jí byl oznámen
přístup.
Čl.138
Nabytí účinnosti
Tato úmluva nabude účinnosti šest měsíců poté, kdy byly složeny nejméně
dvě ratifikační listiny.
Později nabude účinnosti pro každou z Vysokých smluvních stran šest
měsíců po uložení její ratifikační listiny.
Čl.139
Přístup k úmluvě
Počínajíc dnem nabytí účinnosti zůstane tato úmluva otevřena pro
přístup každé mocnosti, jejímž jménem nebyla podepsána.
Čl.140
Oznamování přístupů
Přístupy budou oznámeny písemně Švýcarské spolkové radě a nabudou
účinnosti šest měsíců poté, kdy jí došly.
Švýcarská spolková rada oznámí přístupy všem mocnostem, jejichž jménem
úmluva byla podepsána anebo jí byl oznámen přístup.
Čl.141
Zvláštní případy, kdy ratifikace nebo přístupy nabývají okamžitě
účinnosti
Za situace vylíčené v článcích 2 a 3, nabude uložení ratifikací a
přístupů oznámené stranami v konfliktu před zahájením nepřátelství či
okupace nebo po něm, okamžitě účinnosti. Oznámení o ratifikacích nebo
přístupech došlých od stran v konfliktu učiní Švýcarská spolková rada
nejrychlejším způsobem.
Čl.142
Výpověď úmluvy
Každá z Vysokých smluvních stran bude mít možnost vypovědět tuto
úmluvu.
Výpověď bude oznámena písemně Švýcarské spolkové radě. Tato uvědomí o
tomto oznámení vlády všech Vysokých smluvních stran.
Výpověď nabude účinnosti jeden rok po jejím oznámení Švýcarské spolkové
radě. Avšak výpověď oznámená v době, kdy vypovídající mocnost je
zapletena do nepřátelství, nenabude účinnosti, pokud nebude uzavřen
mír, a v žádném případě, pokud nebudou skončeny operace spojené s
propuštěním a repatriací osob chráněných touto úmluvou.
Výpověď bude platit jen pro vypovídající mocnost. Nebude mít vliv na
závazky, které strany v konfliktu budou i nadále nuceny dodržovat ve
smyslu zásad mezinárodního práva, jak plynou ze zvyklostí stávajících
mezi civilizovanými národy, ze zákonů lidskosti a z požadavků veřejného
svědomí.
Čl.143
Registrace v sekretariátu Organisace Spojených národů
Švýcarská spolková rada dá tuto úmluvu zaregistrovat v sekretariátě
Organisace Spojených národů. Švýcarská spolková rada zpraví také
sekretariát Organisace Spojených národů o všech ratifikacích,
přístupech a výpovědích, došlých k této úmluvě.
Na důkaz toho podepsaní, předloživše své plné moci, podepsali tuto
úmluvu.
Dáno v Ženevě dne 12. srpna 1949 v jazyce anglickém a francouzském;
originál bude uložen v archivu Švýcarské konfederace. Švýcarská
spolková rada zašle ověřený opis této úmluvy každému ze signatárních
států, jakož i státům, které k úmluvě přistoupí.
Za Afghanistan:
M. Osman Amiri
Za Albánskou lidovou republiku:
S připojenými výhradami k článkům 10, 12 a 85
J. Malo
Za Argentinu:
S připojenou výhradou
Guillermo A. Speroni
Za Australii:
Norman R. Mighell
s výhradou ratifikace^1)
Za Rakousko:
Dr.Rud. Bluehdorn
Za Belgii:
Maurice Bourquin
Za Běloruskou sovětskou socialistickou republiku:
S výhradami k článkům 10, 12 a 85
Text výhrad je připojen
Šéf delegace BSSR
I. Kucejnikov
Za Bolivii:
G. Medeiros
Za Brazilii:
Joao Pinto da Silva
General Floriano De Lima Brayner
Za Bulharskou lidovou republiku:
S připojenými výhradami
K. B. Svetlov
Za Kanadu:
Max H. Wershof
Za Ceylon:
V. Coomaraswamy
Za Chile:
F. Cisternas Ortiz
Za Čínu:
Wu Nan-Ju
Za Kolumbii:
Rafael Rocha Schloss
Za Kubu:
J. de La Luz Léon
Za Dánsko:
Georg Cohn
Paul Ipsen
Bagge
Za Egypt:
A. K. Safwat
Za Ecuador:
Alex. Gastelú
Za Španělsko:
S připojenými výhradami
Luis Calderón
Za Spojené státy americké:
Leland Harrison
Raymund J. Yingling
Za Habeš:
Gachaou Zelleke
Za Finsko:
Reinhold Svento
Za Francii:
G. Cahen-Salvador
Jacquinot
Za Řecko:
M. Pesmazoglou
Za Guatemalu:
A. Dupont-Willemin
Za Maďarskou lidovou republiku:
S připojenými výhradami
Anna Kara
Za Indii:
D. B. Desai
Za Iran:
A. H. Meykadeh
Za Irskou republiku:
Sean MacBride
Za Izrael:
M. Kahany
Za Italii:
Giacinto Auriti
Ettore Baistrocchi
S připojenou výhradou
Za Libanon:
Mikaoui
Za Lichtenštejnsko:
Hrabě F. Wilczek
Za Lucembursko:
J. Sturm
S připojenou výhradou
Za Mexiko:
Pedro de Alba
W. R. Castro
Za Monacké knížectví:
M. Lozé
Za Nicaraguu:
Ad referendum
Lifschitz
Za Norsko:
Rolf Andersen
Za Nový Zéland:
G. R. Laking
Za Pakistan:
S. M. A. Faruki, M. G.
A. H. Shaikh
Za Paraguay:
Conrad Fehr
Za Nizozemí:
J. Bosch de Rosenthal
Za Peru:
Gonzalo Pizarro
Za republiku Filipiny:
P. Sebastian^2)
Za Polsko:
S připojenými výhradami
Julian Przybos
Za Portugalsko:
S připojenými výhradami
G. Caldeira Coelho
Za Rumunskou lidovou republiku:
S připojenými výhradami
I. Dragomir
Za Spojené království Velké Britannie a Severního Irska:
Robert Craigie
H. A. Strutt
W. H. Gardner
Za Vatikán:
Philippe Bernardini
Za El Salvador:
R. A. Bustamante
Za Švédsko:
S výhradou ratifikace J. V. krále švédského
se schválením Riksdagu
Staffan Söderblom
Za Švýcarsko:
Max Petitpierre
Plinio Bolla
div. plukovník Du Pasquier
Ph. Zutter
H. Meuli
Za Sýrii:
Omar El Djabri
A. Gennaoui
Za Československo:
S připojenými výhradami
Tauber
Za Turecko:
Rana Tarhan
Za Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku:
S výhradami k článkům 10, 12 a 85
Text výhrad je připojen.
V plné moci vlády USSR
Profesor O. Bogomolec
Za Svaz sovětských socialistických republik:
S výhradami k článkům 10, 12 a 85
Text výhrad je připojen.
Šéf delegace SSSR
N. Slavin
Za Uruguay:
Rada plukovník Hector J. Blanco
Za Venezuelu:
A. Posse de Rivas
Za Federativní lidovou republiku Jugoslávii:
S připojenými výhradami
Milan Ristič
Příl.I
Vzor dohody o přímé repatriaci raněných a nemocných válečných zajatců a
jejich nemocničním ošetření v neutrálním státě (Viz článek 110)
I.
Zásady pro přímou repatriaci a nemocniční ošetření v neutrálním státě
A.
Přímá repatriace
Přímo budou repatriováni:
1. Všichni váleční zajatci postižení těmito vadami vzniklými z úrazu:
ztráta končetiny, ochrnutí, vady kloubové či jiné za předpokladu, že
vada spočívá při nejmenším ve ztrátě ruky nebo nohy nebo, že se rovná
ztrátě ruky nebo nohy.
Aniž by to mělo být na újmu širšímu výkladu, budou považovány tyto
případy za rovnající se ztrátě ruky nebo nohy:
a) ztráta ruky, všech prstů nebo palce a ukazováčku jedné ruky, ztráta
nohy neb všech prstů na noze a metatarsálních kůstek jedné nohy,
b) ankylosa kloubní, ztráta kostní tkáně, jizevnaté změny znemožňující
funkci velkých kloubů nebo všech prstních kloubů jedné ruky,
c) pseudarthrosa dlouhých kostí,
d) deformity způsobené zlomením kosti neb jiným úrazem mající za
následek značné snížení činnosti a schopnosti nosit břemena.
2. Všichni ranění zajatci, jichž stav se stal chronickým, takže
prognosa zdá se vylučovati uzdravení do roka po zranění, třebaže je
léčeno, jako na příklad:
a) střela v srdci, i když smíšená lékařská komise nemohla zjistit při
prohlídce vážné poruchy,
b) kovová střepina v mozku nebo v plicích, i když smíšená lékařská
komise nemohla při prohlídce zjistit místní nebo celkovou reakci,
c) osteomyelitis, u níž uzdravení nelze očekávat do roka po zranění a
která jak se zdá, bude mít za následek ankylosu neb jinou poruchu
rovnající se ztrátě ruky nebo nohy,
d) hluboké a hnisavé zranění velkých kloubů,
e) zranění lebky se ztrátou nebo posunutím kostní tkáně,
f) zranění nebo popálení tváře se ztrátou tkáně a funkčními poruchami,
g) zranění míchy,
h) porucha periferních nervů, jejichž důsledky se rovnají ztrátě ruky
nebo nohy a jejichž léčení vyžaduje déle než rok po zranění, na
příklad: zranění plexus brachialis nebo lumbosacralis, nervus medianus
nebo n. ischiadicus, jakož i složitá zranění nervus radialis a
cubitalis nebo nervus peronaeus communis a n. tibialis atd. Izolované
zranění n. radialis cubitalis, peronealis nebo tibialis není důvodem k
repatriaci, vyjma případy kontraktur nebo vážných poruch
neurotrofických,
i) zranění močového ústrojí, vážně omezující jeho funkci.
3. Všichni nemocní váleční zajatci, jejichž stav se stal chronickým
tak, že prognosa zdá se vylučovat uzdravení do roka po onemocnění,
přesto že jsou léčeni, jako na příklad v těchto případech:
a) pokračující tuberkulosa některého orgánu, která podle lékařské
prognosy se nedá vyléčit anebo alespoň podstatně zlepšit léčením v
neutrálním státě,
b) zánět pohrudnice s výpotkem,
c) vážná onemocnění dýchacích orgánů původu netuberkulosního,
považovaná za nevyléčitelná, na příklad: vážná rozedma plic (s
bronchitidou nebo bez ní), chronická astma*), vleklý průduškový
katar^*) trvající déle než rok v zajetí, bronchiektasie^*) atd.,
d) vážná chronická onemocnění krevního oběhu, na příklad vady chlopní a
myokarditida^*) s příznaky dekompenzace během zajetí i když smíšená
lékařská komise nemůže při prohlídce zjistit žádný z těchto příznaků,
choroby osrdečníku a cév (Bürgerova nemoc, výdutě velkých cév atd.),
e) vážná vleklá onemocnění zažívacích orgánů na příklad: žaludeční vřed
nebo vřed na dvanácterníku, následky žaludečních operací v zajetí,
vleklý žaludeční neb střevní katar nebo vleklý katar tračníku, trvající
déle než rok a ohrožující vážně celkový stav, jaterní cirrhosa, vleklá
onemocnění žlučníku*) atd.,
f) vleklá vážná onemocnění orgánů pohlavních a močových, na příklad
vleklé choroby ledvin s následnými poruchami, nefrektomie v důsledku
tuberkulosy ledviny, chronická pyelitida a chronická cystitida,
hydronefrosa nebo pyonefrosa, vleklé a vážné gynekologické poruchy,
těhotenství a choroby porodnické, není-li možné nemocniční léčení v
neutrálním státě atd.,
g) vážné vleklé choroby ústřední a periferní nervové soustavy na
příklad všechny zjevné psychosy a psychoneurosy jako těžká hysterie,
vážná psychoneurosa následkem zajetí atd., řádně zjištěné
odborníkem,^*) všechny případy epilepsií, řádně zjištěné lékařem
tábora,^*) kornatění mozkových cév, vleklý zánět nervů trvající déle
než rok atd.,
h) těžké vleklé choroby neurovegetativní soustavy se značným snížením
duševních neb tělesných schopností, značné ubývání tělesné váhy a
celková tělesná slabost,
i) oslepnutí obou očí nebo jednoho oka, jestliže visus druhého je menší
než I i při použití skel opravujících ostrost zrakovou, snížení
ostrosti zrakové, není-li možno ji napravit na polovinu, alespoň pokud
jde o jedno oko,*) ostatní vážná onemocnění zraková, na příklad
glaukom, zánět duhovky, zánět cévnatky, trachom atd.,
k) sluchové poruchy jako úplná jednostranná hluchota, nevnímá-li druhé
ucho již na vzdálenost jednoho metru obyčejný mluvený hlas,^*) atd.,
l) těžká onemocnění látkové přeměny, například cukrovka vyžadující
léčení insulinem atd.,
m) vážné poruchy žláz s vnitřní sekrecí, na příklad thyreotoxikosa,
hypothyreosa, Addisonova nemoc, Simmondsova sešlost, tetanie atd.,
n) vážné a vleklé choroby soustavy krvetvorné,
o) vážné a vleklé otravy na př. otrava olovem, rtutí, morfiem,
kokainem, alkoholem, otravy plyny a zářením atd.,
p) vleklá onemocnění lokomočních orgánů se zjevnými funkčními
poruchami, na příklad arthritis deformans, primární a sekundární
progresivní polyarthritida, revmatismus s vážnými klinickými projevy
atd.,
q) vážná a vleklá kožní onemocnění, nelepšící se léčením,
r) všechny zhoubné nádory,
s) vážné a vleklé infekční choroby, trvající rok od počátku onemocnění,
na příklad malarie se zřejmými organickými poruchami, amoebová nebo
bacilární úplavice, se značnými poruchami, orgánová příjice třetího
stupně, nelepšící se léčením, malomocenství atd.,
t) vážné případy avitaminosy nebo těžké hubnutí (inanitio).
B.
Ošetřování v nemocnicích neutrálního státu
K léčení v nemocnici neutrálního státu budou vybráni:
1. Všichni ranění váleční zajatci, kteří se nemohou uzdravit v zajetí,
kteří by se však mohli uzdravit nebo jejichž stav by se mohl zřejmě
zlepšit, kdyby byli ošetřováni v nemocnici neutrálního státu,
2. váleční zajatci stižení tuberkulosou všech forem, ať je zachvácen
kterýkoli orgán, je-li pravděpodobné, že ošetření v neutrálním státu by
vedlo k uzdravení nebo alespoň k značnému zlepšení, s výjimkou primární
tuberkulosy vyléčené před zajetím,
3. váleční zajatci stižení jakoukoli nemocí vyžadující léčení orgánů
dýchacích, oběhových, zažívacích, nervových, sensorických, pohlavních a
močových, kožních, lokomočních atd., jestliže by léčení v neutrální
zemi mělo zřejmě lepší výsledky než v zajetí,
4. váleční zajatci, kteří se v zajetí podrobili nefrektomii pro
ledvinovou netuberkulosní chorobu, případy ostemyelitidy, která je ve
stadiu hojení nebo latentní, nebo nemocní cukrovkou nevyžadující léčení
insulinem atd.,
5. váleční zajatci stižení válečnou nebo zajateckou neurosou;
Případy zajatecké neurosy, která se neuzdraví po tříměsíčním ošetření v
nemocnici neutrálního státu nebo které nejsou po této době zřejmě na
cestě ke konečnému uzdravení, budou repatriovány.
6. Všichni váleční zajatci stižení vleklou otravou (plynem, kovy,
alkaloidy atd.), pro které jsou zvláště příznivé vyhlídky uzdravení v
neutrální zemi,
7. všechny zajaté ženy těhotné nebo které jsou matkami s kojenci nebo
malými dětmi.
Vyloučeny jsou z léčení v neutrální zemi:
1. všechny řádně zjištěné případy psychosy,
2. všechna nervová onemocnění, organická nebo funkční považovaná za
nevyléčitelná,
3. všechny nakažlivé nemoci v době, kdy jsou přenosné s výjimku
tuberkulosy.
II.
Všeobecné připomínky
1. Podmínky nahoře stanovené buďtež zpravidla vykládány a prováděny v
duchu co možná nejširším.
Stavy neuropatické a psychopatické, vzniklé následkem války nebo
zajetí, jakož i případy tuberkulosy všech stupňů, musí zejména požívat
výhody tohoto širokého výkladu. Váleční zajatci, stižení několika
zraněními, z nichž žádné samo o sobě by neopravňovalo k repatriaci,
buďte zkoumáni v témže duchu a budiž při tom brán zřetel na duševní
otřes způsobený několikerým poraněním.
2. Všechny nepopíratelné případy opravňující k přímé repatriaci
(amputace, úplná slepota nebo hluchota, otevřená plicní tuberkulosa,
duševní choroba, zhoubný nádor atd.), budou zkoumány a repatriovány co
nejdříve lékaři tábora nebo vojenskými lékařskými komisemi jmenovanými
mocností, v jejíž moci jsou zajatci.
3. Zranění a nemoci z doby před válkou, které se nezhoršily, jako i
válečná zranění, která nebránila opětnému zařazení do vojenské služby,
nedávají právo na přímou repatriaci.
4. Tato ustanovení se budou vykládat a provádět stejným způsobem ve
všech státech zúčastněných na konfliktu. Zúčastněné mocnosti a úřady
poskytnou smíšeným lékařským komisím všechny možné výhody při plnění
jejich úkolu.
5. Příklady uvedené nahoře pod číslem I. představují jen typické
případy. Případy, které neodpovídají přesně těmto ustanovením, buďtež
posuzovány v duchu podmínek článku 110 této úmluvy a v duchu zásad
obsažených v této dohodě.
Příl.II
Řád pro smíšené lékařské komise
(Viz článek 112)
Článek 1
Složení
Smíšené lékařské komise uvedené v článku 112 úmluvy, budou se skládat
ze tří členů, z nichž dva jsou příslušníky neutrálního státu a třetí je
jmenován mocností, v jejíž moci jsou zajatci. Předsedá jí jeden z
neutrálních členů.
Článek 2
Neutrální členové
Dva neutrální členové jsou jmenováni Mezinárodním komitétem Červeného
kříže v dohodě s ochrannou mocností a na žádost mocnosti, v jejíž moci
jsou zajatci. Mohou mít stálé bydliště buď ve své zemi původu nebo v
jiné neutrální zemi anebo na území mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci.
Článek 3
Schvalování členů komise stranami v konfliktu
Neutrální členové budou schváleni zúčastněnými stranami v konfliktu,
které sdělí svůj souhlas Mezinárodnímu komitétu Červeného kříže a
ochranné mocnosti. Jakmile toto oznámení dojde, bude jejich jmenování
považováno za definitivní.
Článek 4
Náhradníci
Buďtež rovněž jmenováni náhradníci v dostatečném počtu, aby mohli
zastoupit řádné členy v případě potřeby. Toto jmenování se stane
současně se jmenováním řádných členů anebo alespoň v nejkratší možné
lhůtě.
Článek 5
Jmenování členů ochrannou mocností
Kdyby Mezinárodní komitét Červeného kříže nemohl z jakékoli příčiny
jmenovat neutrální členy, učiní tak ochranná mocnost.
Článek 6
Odborná kvalifikace
Pokud je to možné, má být jeden z neutrálních lékařů chirurg a druhý
praktický lékař.
Článek 7
Nezávislost vůči stranám v konfliktu
Neutrální členové budou požívat úplné nezávislosti vůči stranám v
konfliktu, které jsou povinny jim zaručit všechny úlevy při výkonu
jejich poslání.
Článek 8
Služební podmínky členů komise
Mezinárodní komitét Červeného kříže stanoví v dohodě s mocností, v
jejíž moci jsou zajatci, služební podmínky zmíněných členů, když je
jmenuje podle ustanovení článků 2 a 4 tohoto řádu.
Článek 9
Počátek prací smíšené komise
Jakmile je jmenování neutrálních členů schváleno, započnou smíšené
lékařské komise svou činnost co možná nejrychleji, v každém případě
však do tří měsíců ode dne schválení.
Článek 10
Prohlídky zajatců a rozhodnutí komise
Smíšené lékařské komise prohlédnou všechny zajatce uvedené v článku 113
úmluvy. Navrhnou repatriaci, vyloučení z repatriace nebo odložení k
pozdější prohlídce. Svá rozhodnutí činí většinou hlasů.
Článek 11
Sdělení rozhodnutí komise
Do jednoho měsíce po prohlídce sdělí komise v každém jednotlivém
případě svá rozhodnutí mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, ochranné
mocnosti a Mezinárodnímu komitétu Červeného kříže. Smíšená lékařská
komise zpraví také každého zajatce, kterého podrobila prohlídce, o
učiněném rozhodnutí a vydá osvědčení podle vzoru připojeného k této
úmluvě těm, které navrhne k repatriaci.
Článek 12
Provedení rozhodnutí smíšené lékařské komise
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, je povinna provést rozhodnutí
smíšené lékařské komise do tří měsíců po tom, kdy o něm byla řádně
zpravena.
Článek 13
Ustanovení komise, není-li možno jmenovat neutrální členy komise
Není-li v zemi, kde se jeví potřeba činnosti smíšené lékařské komise,
žádného neutrálního lékaře a není-li z jakéhokoli důvodu možno jmenovat
neutrální lékaře sídlící v jiné zemi, ustaví mocnost, u níž jsou
zajatci v zajetí, v souhlase s ochrannou mocností, lékařskou komisi,
která bude vykonávat tytéž funkce, jako smíšená lékařská komise, s
výhradou ustanovení článků 1, 2, 3, 4, 5 a 8 tohoto řádu.
Článek 14
Trvalý ráz komisí a periodické návštěvy táborů
Smíšené lékařské komise budou stále v činnosti a navštíví každý tábor v
obdobích nepřesahujících šest měsíců.
Příl.III
Řád pro hromadnou pomoc válečným zajatcům
(Viz článek 73)
Článek 1
Úloha důvěrníků
Důvěrníci jsou oprávněni rozdělovat zásilky hromadné pomoci, které jsou
jim svěřeny, všem válečným zajatcům podléhajícím administrativně jejich
táboru, včetně těch, kteří jsou v nemocnicích nebo ve věznicích či v
jiných trestních ústavech.
Článek 2
Zásady pro rozdílení zásilek
Zásilky hromadné pomoci se rozdílejí podle pokynů dárců a ve shodě s
plánem vypracovaným důvěrníky; rozdílení léčebných zásilek bude se však
dít zpravidla v dohodě s vedoucími lékaři a tito mohou se odchýlit v
nemocnicích a lazaretech od těchto pokynů tak, jak toho vyžadují
potřeby jejich nemocných. V rámci takto stanoveném bude se rozdílení
těchto zásilek dít vždy spravedlivě.
Článek 3
Ověřování zásilek při jejich doručení
Aby bylo možno zjistit jakost jakož i množství došlého zboží a pořídit
o tom podrobné záznamy určené pro dárce, budou důvěrníci a jejich
pomocníci oprávněni odebrat se na místa v blízkosti tábora, kam pomocné
zásilky přicházejí.
Článek 4
Kontrola rozdílení zásilek
Důvěrníkům se dostane potřebných výhod, aby mohli kontrolovat, zda
rozdílení zásilek hromadné pomoci bylo ve všech odděleních a vedlejších
ubikacích jejich tábora provedeno podle jejich instrukcí.
Článek 5
Sdělení dárcům
Důvěrníci jsou oprávněni vyplnit anebo dát vyplnit důvěrníky pracovních
oddílů nebo vedoucími lékaři lazaretů a nemocnic tiskopisy nebo
dotazníky určené dárcům a týkající se hromadné pomoci (rozdílení,
potřeby, množství atd.). Tyto tiskopisy a dotazníky, řádně vyplněné,
budou bez prodlení zaslány dárcům.
Článek 6
Založení postačujících zásob hromadné pomoci
Aby mohli zajistit pravidelné rozdílení hromadné pomoci mezi válečné
zajatce svého tábora a eventuálně čelit potřebě, kterou by vyvolal
příjezd nových kontingentů zajatců, jsou důvěrníci oprávněni založit a
udržovat postačitelné zásoby hromadné pomoci. Budou jim k tomu účelu
dána k dispozici vhodná skladiště; každé skladiště bude mít dva zámky,
při čemž důvěrník bude mít klíč k jednomu, velitel tábora k druhému
zámku.
Článek 7
Rozdílení zásilek šatstva
Dojdou-li hromadné zásilky šatstva, podrží každý válečný zajatec aspoň
jednu úplnou soupravu šatstva. Má-li některý zajatec víc než jednu
soupravu šatstva, je důvěrník oprávněn odebrat těm, kteří jsou nejlépe
vybaveni, přebytečné šatstvo nebo určité věci, které mají v několika
kusech, je-li toho třeba, aby se dostalo i na zajatce méně dobře
vybavené. Nesmí však odebrat druhou soupravu spodního šatstva, ponožek
nebo obuvi, leda že by nebylo jiného způsobu, jak vybavit válečného
zajatce, který jich nemá.
Článek 8
Nákup zboží na území strany, která má zajatce ve své moci
Vysoké smluvní strany, zejména mocnosti, v jejichž moci jsou zajatci,
povolí, pokud to jen bude možné a s výhradou úpravy týkající se
zásobování obyvatelstva, veškeré nákupy zboží na svém území, aby bylo
možno rozdílet hromadnou pomoc válečným zajatcům; podobným způsobem
usnadní transfer peněžních prostředků a jiná finanční, technická nebo
správní opatření, učiněná za účelem těchto nákupů.
Článek 9
Jiné způsoby rozdílení hromadné pomoci
Předchozí ustanovení nejsou na překážku právu válečných zajatců
dostávat hromadnou pomoc před příchodem do tábora nebo za transportu,
ani tomu, aby zástupci ochranné mocnosti, Mezinárodního komitétu
Červeného kříže neb jakékoli jiné organisace pomáhající válečným
zajatcům, která by byla touto pomocí pověřena, mohli ji rozdělit všemi
vhodnými prostředky osobám, jimž je určena.
Příl.IV
A.
Průkaz totožnosti
(viz článek 4)
------------------------------------------------------------------
Váha Výška Oči Vlasy
------------------------------------------------------------------
. . P O Poznámka
. . ř t Tento průkaz se vydává osobám
. . í u ( i doprovázejícím ozbrojené síly
. . p k L s .........., které však nejsou
. . a t a e k jejich přímou součástí. Osoba,
. . d o z v y které byla vydána, ji má stále
. . n t o ý nosit při sobě. Upadne-li majitel
. . ě o v p do zajetí, předloží ihned sám
. . ž á r tento průkaz velitelství, které
. . j n č s ho drží v zajetí, aby toto mohlo
. . i o e t zjistit jeho totožnost.
. . n s k ů ---------------------------------
. . é t ) Krevní skupina Razítko úřadu
. . i ---------- - vystavujícího
. . ú u ( ............ průkaz
. . d k P n
. . a a r e Náboženství
. . j z a z
. . e o v á ...........
. . v ý v
. . á a
. . č z
. . e n
. . k ě
. . )
..................................................................
---------------- (Jméno státu a vojenského úřadu, které
vystavují tento průkaz)
Fotografie Průkaz totožnosti
majitele osoby doprovázející ozbrojené síly
průkazu
----------------
Příjmení: ................................
Křestní jména: ...........................
Datum a místo narození: ..................
Doprovází ozbrojené síly jako ............
Datum vystavení průkazu Podpis majitele
.............................. ................................
------------------------------------------------------------------
Poznámky: Tento průkaz by měl být vystaven nejlépe ve dvou nebo ve
třech jazycích, z nichž jeden je používán mezinárodně.
Skutečné rozměry průkazu: 13 x 10 cm. Budiž přehnut
podle tečkované čáry.
B.
Lístek o zajetí
(viz článek 70)
Přední strana
------------------------------------------------------------------
Pošta válečných zajatců Porta prosto
Lístek o zajetí válečného zajatce
------------------------------------------------------------------
Důležité
Tento lístek musí vyplnit
každý zajatec ihned, jakmile
upadne do zajetí a kdykoli změní
adresu následkem přemístění do
nemocnice nebo do jiného tábora. Ústřední kancelář
Tento lístek je odlišný od pro válečné zajatce
zvláštního lístku, který může
zajatec poslat své rodině.
Mezinárodní komitét
Červeného kříže
Ženeva
(Švýcary)
------------------------------------------------------------------
Zadní strana
------------------------------------------------------------------
Pište čitelně a hůlkovým písmem. 1. Mocnost, k níž zajatec náleží:
.............................
------------------------------------------------------------------
2. Příjmení: 3. Křestní jména (plně vypsat): 4. Křestní jméno otce
..............................................................
5. Datum narození: ....... 6. Místo narození: ...................
7. Hodnost: .....................................................
8. Matriční číslo: ..............................................
9. Adresa rodiny: ...............................................
------------------------------------------------------------------
10. Zajat dne: (kde) ............................................
*
Přichází z tábora č., nemocnice atd. ........................
11. a) zdráv - b) nezraněn - c) uzdraven - d) rekonvalescent -
*
e) nemocen - f) lehce zraněn - g) těžce zraněn
------------------------------------------------------------------
12. Má nynější adresa: Číslo zajatce ............................
Označení tábora .............................................
13. Datum ................... 14. Podpis ........................
------------------------------------------------------------------
*) Skrtněte, co se nehodí. - Nepřipisujte nic. - Viz vysvětlení na
druhé straně.
------------------------------------------------------------------
Poznámka: Tento tiskopis by měl být vyhotoven ve dvou nebo třech
jazycích, zejména v mateřštině zajatcově a v jazyce
mocnosti, u níž jsou zajatci v zajetí. Skutečné jeho
rozměry: 15 x 10,5 cm.
C.
Dopisnice a dopis
(viz článek 71)
1. Dopisnice
Přední strana
------------------------------------------------------------------
Pošta válečných zajatců
Porta prosto
2. Dopisnice ..............................
----------------------------------
Odesilatel
..............................
Příjmení a křestní jména
................................
Datum a místo narození
Místo určení
................................
Číslo zajatcovo
.............................
................................
Označení tábora
................................ Ulice .......................
Země, odkud se dopisnice odesílá Země ...........
................................ Okres: ......................
------------------------------------------------------------------
Zadní strana
------------------------------------------------------------------
Datum:
...............................................................
...............................................................
...............................................................
...............................................................
...............................................................
...............................................................
...............................................................
...............................................................
Pište jen na řádcích a velmi čitelně.
------------------------------------------------------------------
Poznámky: Tento tiskopis by měl být vytištěn ve dvou nebo třech
jazycích, zejména v mateřštině zajatcově a v jazyce
mocnosti, u níž jsou zajatci v zajetí. Skutečné rozměry
dopisnice: 15 x 10 cm.
C.
Dopisnice a dopis
(viz článek 71)
2. Dopis
-
- -
- -
- -
- -
------------------------------------------------------------------
Pošta válečných zajatců
---
Porta prosto
................................................................
................................................................
Místo určení ...................................................
Ulice ..........................................................
Země ...........................................................
Okres ..........................................................
------------------------------------------------------------------
................................................................
*********
Odesilatel: ....................................................
Příjmení a křestní jména: ......................................
Datum a místo narození: ........................................
Číslo zajatce: .................................................
Označení tábora: ...............................................
Země, odkud se dopis odesílá: ..................................
------------------------------------------------------------------
Poznámky: Tento tiskopis by měl být vytištěn ve dvou nebo ve třech
jazycích, zejména v mateřštině zajatcově a v jazyce
mocnosti, u níž je zajatec v zajetí. Přeloží se podle
tečkované čáry a horní část se zasune do štěrbiny
(označené čárou); vypadá potom jako obálka. Druhá jeho
strana, opatřená řádky jako zadní strana dopisnice
svrchu popsané (viz přílohu IV C1), je vyhrazena pro
sdělení zajatcovo a může obsahovat asi 250 slov.
Skutečné rozměry tiskopisu nesloženého: 29 x 15 cm.
D.
Úmrtní oznámení
(viz článek 120)
------------------------------------------------------------------
(Označení příslušného Úmrtní oznámení
úřadu)
Mocnost, k níž zajatec
příslušel: ....................
Příjmení a křestní jména: ......................................
Křestní jméno otce: ...............................
Místo a datum narození: ...............................
Místo a datum úmrtí: ...............................
Hodnost a matriční číslo:
(tak jak jsou uvedeny
na štítku totožnosti) ...............................
Adresa rodiny: ...............................
Kde a kdy byl zajat: ...............................
Příčina a okolnosti smrti: ...............................
Místo pohřbení: ...............................
Je hrob označen a může jej
později rodina nalézt? ...............................
Jsou zanechané věci uloženy u
mocnosti, v jejíž moci byl, nebo
se odesílají současně s tímto
úmrtním oznámením? ...............................
Odesílají-li se, prostřednictvím
koho? ...............................
Může osoba, která pečovala o
zemřelého za nemoci nebo při
jeho posledních okamžicích
(lékař, ošetřovatel, duchovní,
jeho druh zajatec) uvést zde
nebo v příloze několik
podrobností o jeho posledních
okamžicích a o pohřbu? ...............................
(Datum, razítko a podpis Podpis a adresy dvou
příslušného úřadu): svědků:
............................... ...............................
------------------------------------------------------------------
Poznámka: Tento tiskopis by měl být pořízen ve dvou nebo třech
jazycích, zejména v mateřštině zajatcově a v jazyce
mocnosti, u níž byl v zajetí. Skutečné rozměry: 21 x 30
cm.
E.
Repatriační osvědčení
(viz přílohu II, článek 11)
Repatriační osvědčení
Datum:
Tábor:
Nemocnice:
Příjmení:
Křestní jména:
Datum narození:
Hodnost:
Matriční číslo (vojenské):
Číslo zajatce:
Zranění - nemoc:
Rozhodnutí komise:
Předseda
smíšené lékařské komise:
A = přímá repatriace
B = nemocniční ošetření v neutrálním státě
C = nová prohlídka před příští komisí
Příl.V
Vzor řádu pro platy odesílané válečnými zajatci do jejich vlasti
(viz článek 63)
1. Oznámení zmíněné v článku 63, třetí odstavec, bude obsahovat tyto
údaje:
a) matriční číslo, uvedené v článku 17, hodnost, příjmení a křestní
jména válečného zajatce odesílajícího peníze,
b) jméno a adresu osoby, jíž je plat určen v zemi původu,
c) částku, která má být vyplacena, vyjádřenou v měně mocnosti, u níž je
zajatec v zajetí.
2. Toto oznámení podepíše válečný zajatec. Neumí-li psát, udělá
znamení, které potvrdí svědek. Rovněž důvěrník podepíše toto oznámení.
3. Velitel tábora připojí k tomuto oznámení potvrzení osvědčující, že
kreditní saldo účtu dotčeného válečného zajatce není nižší než částka,
která se má vyplatit.
4. Tato oznámení mohou být vyhotovena ve formě seznamů. Každý list
těchto seznamů budiž potvrzen důvěrníkem a ověřen velitelem tábora.
Příl.5
Ženevská úmluva
o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949
Podepsaní zmocněnci vlád zastoupených na diplomatické konferenci, která
se konala v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949, aby vypracovala
úmluvu o ochraně civilních osob za války, dohodli se na tomto:
Část I
Všeobecná ustanovení
Čl.1
Vysoké smluvní strany se zavazují, že za všech okolností budou
zachovávat tuto úmluvu a zajistí její zachovávání.
Čl.2
Vedle ustanovení, která mají nabýt účinnosti již v míru, bude se tato
úmluva vztahovat na všechny případy vyhlášení války nebo jakéhokoli
jiného ozbrojeného konfliktu, vzniklého mezi dvěma nebo více Vysokými
smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou z nich.
Úmluva bude se rovněž vztahovat na všechny případy částečné nebo úplné
okupace území některé smluvní strany, i když se tato okupace nesetká s
vojenským odporem.
Není-li některá ze stran účastnících se konfliktu smluvní stranou této
úmluvy, zůstanou mocnosti, které jsou jejími stranami, přesto jí vázány
ve svých vzájemných vztazích. Budou kromě toho vázány touto úmluvou
vůči zmíněné mocnosti, přijme-li tato její ustanovení a bude-li se jimi
řídit.
Čl.3
V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který
vznikne na území některé z Vysokých smluvních stran, bude každá ze
stran v konfliktu zavázána řídit se při nejmenším těmito ustanoveními:
1. S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně příslušníků
ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z
boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jakoukoli jinou příčinou, bude se
za všech okolností zacházet lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého
rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví,
rodu či majetku, nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku.
Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě, pokud
jde o osoby shora zmíněné:
a) útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení,
kruté nakládání, trýznění a mučení,
b) braní rukojmí,
c) útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující
zacházení,
d) odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného
řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky, uznané
civilizovanými národy za nezbytné.
2. Ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni.
Nestranná lidumilná organisace, jako je Mezinárodní komitét Červeného
kříže, může nabídnout své služby stranám v konfliktu.
Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla
uvedena v účinnost všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich
část.
Použití předchozích ustanovení nebude mít vlivu na právní postavení
stran v konfliktu.
Čl.4
Tato úmluva chrání osoby, které jsou v jakékoli době a jakýmkoli
způsobem, za konfliktu nebo za okupace, v moci některé strany v
konfliktu nebo okupační mocnosti a nejsou přitom jejími příslušníky.
Příslušníci státu, který není vázán touto úmluvou, nejsou jí chráněni.
Příslušníci neutrálního státu, kteří jsou na území válčícího státu, a
příslušníci jiného válčícího státu, se nepovažují za osoby chráněné,
dokud stát, jehož jsou příslušníky, má normální diplomatické zastoupení
ve státě, v jehož jsou moci.
Ustanovení části II mají však širší dosah stanovený v článku 13.
Osoby chráněné Ženevskou úmluvou z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu
raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli nebo Ženevskou
úmluvou z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných, nemocných a
trosečníků ozbrojených sil na moři nebo Ženevskou úmluvou z 12. srpna
1949 o zacházení s válečnými zajatci nepovažují se za osoby chráněné ve
smyslu této úmluvy.
Čl.5
Má-li strana v konfliktu na svém území vážné důvody k oprávněnému
podezření, že osoba, chráněná touto úmluvou, vyvíjí činnost škodlivou
pro bezpečnost státu, nebo je-li zjištěno, že skutečně takovou činnost
vyvíjí, nemůže se taková osoba dovolávat práv a výsad poskytovaných
touto úmluvou, které by mohly být na újmu bezpečnosti státu, kdyby jich
bylo užito v její prospěch.
Je-li osoba chráněná touto úmluvou zadržena v okupovaném území jako
vyzvědač nebo jako sabotér nebo z toho důvodu, že je v jejím případě
důvodné podezření, že vyvíjí činnost škodlivou pro bezpečnost okupační
mocnosti, může být zbavena práv na písemný styk, zajištěných touto
úmluvou, vyžaduje-li toho nezbytně vojenská bezpečnost.
V každém z těchto případů bude se však s osobami zmíněnými v
předchozích odstavcích zacházet lidsky a budou-li souzeny, nebude jim
upírán nárok na spravedlivý a pravidelný soud, jak jej předvídá tato
úmluva. Dostane se jim opět všech práv a výsad osoby chráněné ve smyslu
této úmluvy co možná nejdříve, jakmile to dovolí ohled na bezpečnost
státu, po případě okupační mocnosti.
Čl.6
Této úmluvy bude se používat již od počátku každého konfliktu nebo
okupace, zmíněných v článku 2.
Úmluvy přestane se používat na území stran v konfliktu všeobecným
skončením vojenských operací.
Na území okupovaném skončí účinnost úmluvy rok po všeobecném skončení
vojenských operací; okupační mocnost bude však vázána po dobu trvání
okupace ustanoveními následujících článků této úmluvy: 1 až 12, 27, 29
až 34, 47, 49, 51, 52, 53, 59, 61 až 77 a 143, pokud tato mocnost
vykonává vládní funkce na dotyčném území.
Chráněné osoby, k jichž propuštění, repatriaci nebo usazení dojde po
této lhůtě, budou do té doby pod ochranou této úmluvy.
Čl.7
Kromě dohod výslovně uvedených v článcích 11, 14, 15, 17, 36, 108, 109,
132, 133 a 149 mohou Vysoké smluvní strany uzavřít jiné zvláštní dohody
o všech otázkách, jež budou považovat za vhodné upravit zvláště. Žádná
zvláštní dohoda nesmí být na újmu postavení chráněných osob, jak je
upraveno touto úmluvou, ani omezovat práva zajištěná jim touto úmluvou.
Chráněné osoby budou požívat výhod těchto dohod tak dlouho, dokud se
bude tato úmluva na ně vztahovat, ledaže by zmíněné dohody nebo dohody
pozdější obsahovaly výslovná ustanovení opačná a vyjma příznivější
opatření učiněná v jejich prospěch jednou nebo druhou stranou v
konfliktu.
Čl.8
Chráněné osoby se nemohou v žádném případě zříci částečně nebo zcela
práv, která jim zajišťuje tato úmluva, po případě zvláštní dohody
zmíněné v předchozím článku.
Čl.9
Tato úmluva bude se provádět za pomoci a pod dohledem ochranných
mocností pověřených hájením zájmů stran v konfliktu. Za tím účelem
budou moci ochranné mocnosti jmenovat vedle svého diplomatického a
konzulárního personálu delegáty ze svých příslušníků nebo z příslušníků
jiných neutrálních mocností. Jmenování těchto delegátů podléhá
schválení mocnosti, u které budou vykonávat své poslání.
Strany v konfliktu usnadní v největší možné míře úkol zástupců nebo
delegátů ochranných mocností.
Zástupci neb delegáti ochranných mocností nesmějí v žádném případě
překročit meze svého poslání, jak je dáno touto úmluvou; budou zejména
brát zřetel na naléhavé potřeby bezpečnosti státu, u něhož vykonávají
svou funkci.
Čl.10
Ustanovení této úmluvy nejsou na překážku lidumilné činnosti, kterou by
rozvinul se souhlasem zúčastněných stran v konfliktu Mezinárodní
komitét Červeného kříže nebo jakákoli jiná nestranná lidumilná
organisace na ochranu civilních osob a za tím účelem, aby jim byla
poskytnuta pomoc.
Čl.11
Vysoké smluvní strany se mohou kdykoli dohodnout, že svěří úkoly
vyplývající z této úmluvy pro ochranné mocnosti organisaci poskytující
veškeré záruky nestrannosti a účinnosti.
Jestliže chráněné osoby z jakéhokoli důvodu nepožívají nebo přestanou
požívat výhod činnosti ochranné mocnosti nebo organisace určené podle
prvního odstavce, musí mocnost, v jejíž moci jsou, požádat buď
neutrální stát neb takovou organisaci, aby převzaly funkce příslušející
podle této úmluvy ochranným mocnostem jmenovaným stranami, které se
účastní konfliktu.
Nelze-li takto zajistit ochranu, musí požádat mocnost, která drží tyto
osoby, lidumilnou organisaci, jako je Mezinárodní komitét Červeného
kříže, aby převzala lidumilnou úlohu příslušející podle této úmluvy
ochranným mocnostem, anebo musí přijmout, s výhradou ustanovení tohoto
článku, nabídku služeb učiněnou takovou organisací.
Každá neutrální mocnost nebo každá organisace, která bude vyzvána
zúčastněnou mocností nebo která se sama nabídne k cílům shora zmíněným,
musí si být vědoma při své činnosti odpovědnosti vůči straně v
konfliktu, k níž patří osoby chráněné touto úmluvou a musí dávat
dostatečné záruky, že je s to převzít zmíněné funkce a nestranně je
plnit.
Předchozí ustanovení nelze změnit zvláštní dohodou mezi mocnostmi, z
nichž jedna by byla, byť i jen přechodně, omezena ve své volnosti
jednání s jinou mocností nebo s jejími spojenci následkem vojenských
událostí, zejména v případě okupace celého nebo podstatné části svého
území.
Kdykoli je v této úmluvě zmínka o ochranné mocnosti, vztahuje se tato
zmínka také na organisace, které ji ve smyslu tohoto článku nahrazují.
Ustanovení tohoto článku budou se vztahovat a budou přizpůsobena také
na případy příslušníků neutrálních států, kteří by byli na obsazeném
území nebo na území válčícího státu, u něhož stát, jehož jsou
příslušníky, nemá normální diplomatické zastoupení.
Čl.12
Ve všech případech, kdy to budou ochranné mocnosti považovat za
prospěšné v zájmu chráněných osob, zejména v případě neshody mezi
stranami v konfliktu o použití nebo výkladu ustanovení této úmluvy,
poskytnou ochranné mocnosti své dobré služby k urovnání sporu.
Za tím účelem může každá z ochranných mocností navrhnout z podnětu
některé strany nebo z vlastní vůle stranám v konfliktu schůzku jejich
zástupců, zejména úřadů majících péči o chráněné osoby, po případě na
vhodně zvoleném neutrálním území. Strany v konfliktu jsou povinny
vyhovět návrhům, které jim budou v tomto směru učiněny. Ochranné
mocnosti mohou eventuálně navrhnout stranám v konfliktu ke schválení
osobnost příslušející k některé neutrální mocnosti anebo osobnost
vybranou Mezinárodním komitétem Červeného kříže, která bude pozvána k
účasti na této schůzce.
Část II
Všeobecná ochrana obyvatelstva proti některým účinkům války
Čl.13
Ustanovení této části se týkají všeho obyvatelstva zemí v konfliktu,
bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování zejména z důvodů rasových,
národnostních, náboženských nebo pro politické přesvědčení, a směřují
ke zmírnění utrpení vyvolaného válkou.
Čl.14
Vysoké smluvní strany mohou už v míru, a strany v konfliktu, jakmile
vypukne nepřátelství, zřídit na svém vlastním území a v případě potřeby
na území okupovaném, nemocniční a bezpečnostní oblasti a místa zařízená
tak, aby na nich našli ochranu před účinky války ranění, nemocní,
neduživí a staré osoby, děti pod patnáct let, těhotné ženy a matky s
dětmi pod sedm let.
Hned od počátku konfliktu i v jeho průběhu mohou zúčastněné mocnosti
uzavřít mezi sebou dohody o uznání oblastí a míst, které zřídily. Mohou
za tím účelem uvést ve skutek ustanovení uvedená v návrhu dohody
připojeném k této úmluvě s případnými úpravami, které by považovaly za
potřebné.
Ochranné mocnosti a Mezinárodní komitét Červeného kříže se vybízejí,
aby byly nápomocny při zřízení a uznání těchto nemocničních a
bezpečnostních oblastí a míst.
Čl.15
Každá strana v konfliktu může navrhnout nepřátelské straně buď přímo
nebo prostřednictvím neutrálního státu neb lidumilné organisace, aby v
krajích, kde se odehrávají boje, byly zřízeny neutralizované oblasti za
tím účelem, aby na nich našli ochranu před nebezpečím bojů tyto osoby
bez jakéhokoli rozlišování:
a) ranění a nemocní, ať kombatanti nebo nekombatanti,
b) civilní osoby, které se neúčastní nepřátelství a které nekonají
žádnou práci vojenského rázu za pobytu v těchto oblastech.
Jakmile se strany v konfliktu dohodnou o zeměpisné poloze, správě a
zásobování těchto neutralizovaných oblastí a o dohledu nad nimi, bude o
tom vyhotovena písemná dohoda, podepsaná zástupci stran v konfliktu. V
této dohodě bude stanoven počátek a trvání neutralizace této oblasti.
Čl.16
Ranění, nemocní, jakož i osoby neduživé a těhotné ženy budou předmětem
zvláštní ochrany a zvláštních ohledů.
Pokud to dovolí vojenské požadavky, bude každá strana v konfliktu
podporovat opatření učiněná k vyhledání padlých a raněných, k
poskytnutí pomoci trosečníkům a jiným osobám vystaveným vážnému
nebezpečí a k jejich ochraně proti oloupení a zlému nakládání.
Čl.17
Strany v konfliktu se vynasnaží uzavřít místní dohody o evakuaci
raněných, nemocných, neduživých, starců, dětí a rodiček z obléhaného
nebo obklíčeného pásma a o to, aby byl do nich umožněn průchod
duchovním všech vyznání, zdravotnickému personálu a průvoz
zdravotnického materiálu.
Čl.18
Civilní nemocnice, způsobilé k ošetření raněných, nemocných, neduživých
a rodiček, nesmějí být za žádných okolností napadeny; strany v
konfliktu musí je v každé době respektovat a chránit.
Státy, které se účastní konfliktu, vydají všem civilním nemocnicím
osvědčení potvrzující, že jsou civilní nemocnice a že budovy, v nichž
jsou umístěny, nejsou používány k účelům, které by je podle článku 19
zbavovaly ochrany.
Civilní nemocnice budou označeny, dá-li k tomu stát souhlas, znakem
stanoveným v článku 38 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení
osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.
Strany v konfliktu učiní, pokud to dovolí vojenské požadavky, všechna
nutná opatření, aby učinily rozeznávací odznaky, označující civilní
nemocnice, jasně viditelnými nepřátelským pozemním, leteckým i námořním
silám, aby tak byla vyloučena možnost jakéhokoli útoku na ně.
Vzhledem k nebezpečí, kterým může být pro nemocnice blízkost vojenských
objektů, bude třeba dbát toho, aby byly co možná nejvíce vzdáleny od
takových objektů.
Čl.19
Ochrana, která přísluší civilním nemocnicím, nezanikne než tenkráte,
je-li jich použito vedle jejich lidumilného úkolu k páchání činů
škodících nepříteli. Ochrana může však přestat teprve po výzvě, která
stanoví ve všech případech, kde je to vhodné, přiměřenou lhůtu, která
uplyne bezvýsledně.
Za čin škodící nepříteli se nepovažuje okolnost, že jsou v těchto
nemocnicích ošetřováni ranění neb nemocní vojáci nebo že jsou v nich
přenosné zbraně a náboje, které byly odebrány těmto vojákům a nemohly
být ještě odvedeny příslušným službám.
Čl.20
Personál řádně a výhradně určený k provozu nebo k správě civilních
nemocnic, včetně onoho, který je pověřen vyhledáváním, sbíráním,
dopravou a ošetřováním raněných a nemocných civilních osob, neduživých
a rodiček, budiž respektován a chráněn.
Na obsazeném území a v oblastech vojenských operací bude tento personál
vybaven průkazem totožnosti osvědčujícím postavení majitele průkazu a
opatřeným jeho fotografií a razítkem odpovědného úřadu; když koná
službu, bude rovněž mít na levé paži náramenní pásku opatřenou razítkem
a odolávající vlhku. Tuto pásku vydá stát a bude na ní odznak zmíněný v
článku 38 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a
nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.
Všechen ostatní personál určený k provozu nebo k správě civilních
nemocnic budiž respektován a chráněn a bude oprávněn, jak je výše
uvedeno, nosit při výkonu svých funkcí náramenní pásku za podmínek
stanovených tímto článkem. V jeho průkaze totožnosti budou uvedeny
úkoly, které mu příslušejí.
Ředitelství každé civilní nemocnice bude mít vždy k dispozici pro
příslušné úřady, domácí nebo okupační, seznam svého personálu
pravidelně ze dne na den doplňovaný.
Čl.21
Transporty civilních raněných a nemocných, neduživých a rodiček
prováděné na zemi za pomoci doprovázených vozidel a nemocničních vlaků
nebo po moři loďmi zařízenými pro takovou dopravu, buďtež respektovány
a chráněny ze stejného důvodu jako nemocnice uvedené v článku 18;
upozorní na sebe tím, že vyvěsí se souhlasem státu rozeznávací odznak
uvedený v článku 38 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu
raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.
Čl.22
Letadla, jichž se užívá výhradně k dopravě civilních raněných a
nemocných, neduživých a rodiček nebo k dopravě zdravotnického personálu
a materiálu, nesmějí být napadena, nýbrž musí být respektována, když
poletí ve výškách, dobách a směry zvláště dohodnutými mezi všemi
zúčastněnými stranami v konfliktu.
Mohou být označena rozeznávacím odznakem stanoveným v článku 38
Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných
příslušníků ozbrojených sil v poli.
Není-li opačné dohody, jest zakázán přelet nepřátelského nebo
nepřítelem obsazeného území.
Tato letadla musí uposlechnout každého rozkazu k přistání. Přistane-li
takto letadlo podle rozkazu, může pak se svým osazenstvem pokračovat v
letu po eventuální prohlídce.
Čl.23
Každá Vysoká smluvní strana povolí volný průjezd pro všechny zásilky
léčiv a zdravotnického materiálu, jakož i věcí potřebných k
bohoslužbám, určené jedině civilnímu obyvatelstvu jiné smluvní strany,
byť i nepřátelskému. Povolí rovněž volný průjezd pro všechny zásilky
nevyhnutelně potřebných potravin, šatstva a posilňujících prostředků,
určených dětem pod patnáct let, těhotným ženám a rodičkám.
Smluvní strana je zavázána povolit volný průjezd zásilek zmíněných v
předchozím odstavci toliko za podmínky, že je přesvědčena, že nemá
vážného důvodu se obávat:
a) že by zásilky mohly být zašantročeny jinam než jsou určeny nebo
b) že by kontrola mohla být neúčinná nebo
c) že by nepřítel mohl z nich získat zřejmou výhodu pro svoje vojenské
úsilí nebo pro svoje hospodářství tím, že by těchto zásilek použil
místo zboží, které by jinak musil dodat nebo vyrobit, anebo že by tak
uvolnil materiál, výrobky nebo služby, kterých by jinak musil použít
pro výrobu tohoto zboží.
Mocnost, která dovolí průjezd zásilek zmíněných v prvním odstavci
tohoto článku, může položit jako podmínku svého souhlasu, aby rozdílení
zásilek osobám, jimž jsou určeny, bylo prováděno na místě pod dohledem
ochranných mocností.
Tyto zásilky se musí dopravovat co možná nejrychleji a stát, který
povolí jejich volný průjezd, má právo stanovit technické podmínky, za
kterých bude povolen.
Čl.24
Strany v konfliktu učiní potřebná opatření, aby děti pod patnáct let,
které osiřely nebo byly odděleny od svých rodin následkem války, nebyly
ponechány samy sobě a aby za všech okolností byla usnadněna jejich
výživa, výkon jejich náboženství a jejich výchova. Jejich výchova bude
podle možnosti svěřena osobám téže kulturní tradice.
Strany v konfliktu budou podporovat se souhlasem ochranné mocnosti,
existuje-li taková, umístění těchto dětí v neutrální zemi po dobu války
mají-li záruky, že zásady stanovené v prvním odstavci budou
zachovávány.
Bude dále jejich snahou učinit potřebná opatření, aby mohlo být
zajištěno zjištění totožnosti všech dětí pod dvanáct let tím, že budou
nosit štítky totožnosti, nebo jakýmkoli jiným způsobem.
Čl.25
Každá osoba, která je na území strany v konfliktu nebo na území jí
obsazeném, může podávat zprávy rázu výlučně rodinného příslušníkům
svých rodin, ať jsou kdekoliv, a takové zprávy dostávat. Tato
korespondence se bude dopravovat rychle a bez neodůvodněného odkladu.
Jestliže se výměna rodinné korespondence obyčejnou poštou stane vlivem
okolností obtížnou nebo nemožnou, obrátí se zúčastněné strany v
konfliktu na neutrálního prostředníka jako je ústřední kancelář zmíněná
v článku 140, aby s ním dohodly způsob, jak zajistit splnění svých
závazků za nejlepších podmínek, zejména s pomocí národních společností
Červeného kříže (Červeného půlměsíce, Červeného lva a slunce).
Považují-li strany v konfliktu za nutné omezit rodinnou korespondenci,
mohou nejvýš nařídit užívání standartních formulí, obsahujících dvacet
pět volně vybraných slov, a omezit jich odesílání na jednou za měsíc.
Čl.26
Každá strana v konfliktu umožní pátrání podniknuté členy rodin
roztržených válkou, aby mohly navázat navzájem styk a, možno-li zase se
sloučit. Bude podporovat zejména činnost organisací, které se věnují
těmto snahám s podmínkou, že je uznala a že se podřídí bezpečnostním
opatřením, která učinila.
Část III
Postavení chráněných osob a zacházení s nimi
Oddíl I
Ustanovení společná pro území stran v konfliktu a pro území obsazená
Čl.27
Chráněné osoby mají za všech okolností právo na to, aby byla
respektována jejich osoba, jejich čest, jejich rodinná práva, jejich
náboženské přesvědčení a úkony, jejich způsoby a zvyky. Budiž s nimi
nakládáno vždy lidsky a buďtež chráněny zejména před každým aktem
násilí nebo zastrašování, před urážkami a zvědavostí obecenstva.
Ženy buďtež zvlášť chráněny proti každému útoku na jejich čest, zejména
pak proti znásilnění, proti nucení k prostituci a proti každému
nemravnému jednání.
S přihlédnutím k ustanovením týkajícím se zdravotního stavu, věku a
pohlaví, bude strana v konfliktu, v jejíž moci jsou chráněné osoby,
zacházet se všemi s týmiž ohledy bez jakéhokoli nepříznivého
rozlišování zejména z důvodů rasy, náboženství neb politického
přesvědčení.
Strany v konfliktu mohou však učinit ohledně chráněných osob kontrolní
nebo bezpečnostní opatření nutná v důsledku války.
Čl.28
Žádné chráněné osoby se nesmí použít k tomu, aby svou přítomností
uchránila před vojenskými operacemi některé body nebo některé oblasti.
Čl.29
Strana v konfliktu, v jejíž moci jsou chráněné osoby, je odpovědna za
to, jak s nimi nakládají její orgány, bez újmy eventuálně vzniklé
osobní odpovědnosti.
Čl.30
Chráněným osobám bude všemožně usnadněno, aby se mohly obrátit na
ochranné mocnosti, na Mezinárodní komitét Červeného kříže, na národní
společnost Červeného kříže (Červeného půlměsíce, Červeného lva a
slunce) země, v níž jsou, a na všechny organisace, které by jim mohly
přispět ku pomoci.
Těmto všem organisacím se dostane za tím účelem všech výhod od úřadů v
rámci daném požadavky vojenské nutnosti a bezpečnosti.
Vedle návštěv delegátů ochranných mocností a Mezinárodního komitétu
Červeného kříže, které jsou předvídány v článku 143, usnadní, pokud
možno, mocnosti, které drží chráněné osoby nebo okupační mocnosti
návštěvy, jež by chtěli učinit u chráněných osob zástupci jiných
organisací, jichž úkolem je pomáhat těmto osobám v ohledu duchovním
nebo hmotném.
Čl.31
Na chráněné osoby nesmí se vykonávat žádný nátlak tělesného nebo
duševního rázu, zejména ne za tím účelem, aby se vynutily na nich nebo
třetích osobách informace.
Čl.32
Vysoké smluvní strany si výslovně zakazují jakákoli opatření, která
jsou s to způsobit chráněným osobám, které jsou v jejich moci, buď
tělesné útrapy nebo smrt. Tento zákaz se týká nejen vraždy, trýznění,
tělesných trestů, zmrzačení a lékařských neb vědeckých pokusů, které
nejsou podmíněny léčením chráněné osoby, nýbrž i všech jiných
násilností ať už by se jich dopustily civilní nebo vojenské orgány.
Čl.33
Žádná chráněná osoba se nesmí trestat za trestný čin, jehož se osobně
nedopustila. Jsou zakázány hromadné tresty, stejně tak jako
zastrašující nebo terorizující opatření.
Je zakázáno plenění.
Jsou také zakázány represalie proti chráněným osobám i proti jejich
majetku.
Čl.34
Je zakázáno brát rukojmí.
Oddíl II
Cizinci na území strany v konfliktu
Čl.35
Každá chráněná osoba, která by chtěla opustit území na počátku nebo
během konfliktu, má právo tak učinit, ledaže by její odjezd odporoval
zájmům státu. Žádosti o povolení opustit území budou vyřizovány v
pravidelném řízení a rozhodnutí o nich učiněno co nejrychleji. Osoba,
které bude povoleno opustit území, může si vzít na cestu potřebné
peníze a přiměřené množství věcí a předmětů osobní potřeby.
Osoby, jimž se odmítne povolení opustit území, mají nárok na to, aby
toto odmítnutí přezkoumal v nejkratší lhůtě soud nebo správní komise,
kterou k tomu účelu zřídí mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby.
Zástupcům ochranných mocností může být na jejich žádost sděleno, proč
bylo osobám, které o to žádaly, odmítnuto povolení opustit území a co
možná nejrychleji také jména všech osob, které jsou ve stejné situaci,
ledaže by to bylo proti zájmům bezpečnosti nebo že by zúčastněné osoby
proti tomu vznesly námitky.
Čl.36
Odjezdy povolené ve smyslu předešlého článku budou provedeny za
uspokojivých podmínek bezpečnosti, hygieny, čistoty i výživy. Všechny
vzniklé výlohy, počínajíc od výjezdu z hranic území mocnosti, která
drží tyto osoby, půjdou k tíži země určení, nebo, jde-li o pobyt v
neutrální zemi, k tíži státu, jehož jsou odjíždějící osoby příslušníky.
Praktické podrobnosti této přepravy sjednají mezi sebou v případě
potřeby zúčastněné mocnosti zvláštními dohodami.
Předchozí ustanovení nejsou na újmu zvláštním dohodám, které by snad
byly uzavřeny mezi stranami v konfliktu ve věci výměny a repatriace
jejich příslušníků, kteří upadli do moci nepřítele.
Čl.37
S chráněnými osobami, které jsou ve vyšetřovací vazbě, nebo které si
odpykávají trest na svobodě, bude zacházeno lidsky během vazby.
Jakmile budou propuštěny, mohou požádat o povolení opustit území podle
předchozích článků.
Čl.38
S výjimkou zvláštních opatření, která by byla učiněna podle této
úmluvy, zejména článků 27 a 41, zůstane postavení chráněných osob v
zásadě upraveno ustanoveními týkajícími se zacházení s cizinci v míru.
V každém případě dostane se jim těchto práv:
1. Mohou dostávat jednotlivě nebo hromadně podporu, která jim bude
posílána.
2. Vyžaduje-li to jejich zdravotní stav, dostane se jim lékařské péče a
ošetření v nemocnici ve stejné míře jako příslušníkům zúčastněného
státu.
3. Mohou se účastnit pobožností a dostávat duchovní útěchu od svých
kněží.
4. Jsou-li v kraji zvlášť vystaveném válečnému nebezpečí, je jim
dovoleno přestěhovat se stejně jako příslušníkům zúčastněného státu.
5. Dětem pod patnáct let, těhotným ženám a matkám dětí pod sedm let
dostane se ve stejné míře jako příslušníkům zúčastněného státu
přednostního zacházení.
Čl.39
Chráněným osobám, které by ztratily následkem konfliktu své výdělečné
zaměstnání, bude umožněno nalézt placenou práci a budou požívat v tom
směru, s výhradou ohledů bezpečnostních a ustanovení článku 40, týchž
výhod, jako příslušníci mocnosti, na jejímž území se nacházejí.
Podrobí-li strana v konfliktu chráněnou osobu kontrolním opatřením,
která jí znemožňují pečovat o svou výživu, zejména nemůže-li tato osoba
z důvodů bezpečnostních nalézt placenou práci za přiměřených podmínek,
musí tato strana v konfliktu se postarat o její výživu a o výživu osob,
které má na starosti.
Chráněné osoby mohou ve všech případech dostávat podpory ze své země
původu, od chráněné mocnosti nebo od dobročinných společností zmíněných
v článku 30.
Čl.40
Chráněné osoby mohou být přidrženy k práci pouze v takovém rozsahu jako
příslušníci strany v konfliktu, na jejímž jsou území.
Jsou-li chráněné osoby nepřátelské státní příslušnosti, mohou být
přidrženy pouze k pracím, které jsou normálně potřebné k zajištění
výživy, ubytování, ošacení, dopravy a zdraví lidských bytostí, které
však nejsou v přímé souvislosti s vedením vojenských operací.
V případech zmíněných v předchozích odstavcích budou osoby přidržené k
práci požívat týchž pracovních podmínek a týchž ochranných opatření
jako domácí pracovníci, zejména pokud jde o mzdu, délku pracovní doby,
výstroj, předběžnou průpravu a náhradu za pracovní úrazy a nemoci z
povolání.
V případě porušení shora uvedených předpisů mají chráněné osoby právo
stížnosti podle článku 30.
Čl.41
Nepokládá-li mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby, kontrolní
opatření uvedená v této úmluvě, za postačující, bude nucené místo
pobytu nebo internování podle ustanovení článků 42 a 43 představovat
nejpřísnější kontrolní opatření, k němuž může sáhnout.
Při provádění ustanovení druhého odstavce článku 39 v případech osob,
které jsou nuceny opustit svůj obvyklý pobyt na základě rozhodnutí,
které je nutí k pobytu na vyhrazeném místě, bude se mocnost, která drží
tyto osoby, řídit pokud možno nejpřesněji předpisy o zacházení s
internovanými (oddíl IV, část III této úmluvy).
Čl.42
Internování nebo vykázání nuceného pobytu chráněným osobám lze nařídit
jen tehdy, vyžaduje-li toho nezbytně bezpečnost mocnosti, v jejíž moci
jsou tyto osoby.
Požádá-li některá osoba prostřednictvím zástupců ochranné mocnosti o
své dobrovolné internování a činí-li to její vlastní situace nezbytným,
mocnost, v jejíž moci osoba je, internování provede.
Čl.43
Každá chráněná osoba, která je internována nebo které je vykázáno místo
nuceného pobytu, má nárok na to, aby soud nebo příslušná správní
komise, kterou k tomu účelu zřídí mocnost ji držící, v nejkratší možné
lhůtě přezkoumaly rozhodnutí jí se týkající. Je-li internování nebo
vykázání nuceného pobytu potvrzeno, přezkouší zmíněný soud nebo správní
komise občas, nejméně však dvakrát do roka, případ oné osoby, aby
změnil v její prospěch původní rozhodnutí, jestliže to dovolí
okolnosti.
Mocnost, která drží chráněné osoby, oznámí co možná nejdříve ochranné
mocnosti jména osob, které byly internovány neb jimž bylo vykázáno
místo nuceného pobytu a jména těch, které byly propuštěny z internování
nebo z nuceného místa pobytu, ledaže by se tomu zúčastněné osoby
vzepřely. Se stejnou výhradou budou rovněž oznámena co možná
nejrychleji ochranné mocnosti rozhodnutí soudů neb komisí, zmíněná v
prvním odstavci tohoto článku.
Čl.44
Mocnost, která drží chráněné osoby, nebude při kontrolních opatřeních,
předvídaných touto úmluvou, zacházet s uprchlíky, kteří ve skutečnosti
nepožívají ochrany žádné vlády, výlučně jen na základě jejich právní
příslušnosti k nepřátelskému státu, jako s nepřátelskými cizinci.
Čl.45
Chráněné osoby nemohou být přesunuty k mocnosti, která není smluvní
stranou této úmluvy.
Toto ustanovení však nesmí být na překážku repatriaci chráněných osob
nebo jejich návratu do země bydliště po skončení nepřátelství.
Mocnost, která drží chráněné osoby, může je přesunout k mocnosti vázané
touto úmluvou teprve, když se ochranná mocnost přesvědčí, že dotyčná
mocnost má v úmyslu a je s to zachovávat tuto úmluvu. Jsou-li pak
chráněné osoby takto přesunuty, spadá odpovědnost za zachovávání této
úmluvy na mocnost, která souhlasila s jejich převzetím, po dobu, po
kterou jí budou svěřeny. Kdyby však tato mocnost nezachovávala
ustanovení této úmluvy v některém důležitém bodě, je povinna mocnost,
která tam chráněné osoby přesunula, učinit na základě oznámení ochranné
mocnosti účinná opatření k nápravě nebo požádat, aby chráněné osoby jí
byly navráceny. Této žádosti musí být vyhověno.
Chráněná osoba nesmí v žádném případě být přesunuta do země, kde by se
musela obávat pronásledování pro své politické nebo náboženské
přesvědčení.
Ustanovení tohoto článku nejsou na překážku tomu, aby chráněné osoby
obviněné ze zločinů obecného práva byly vydány podle extradičních smluv
uzavřených před počátkem nepřátelství.
Čl.46
Omezující opatření učiněná vůči chráněným osobám budou zrušena jak
nejdříve jen možno po skončení nepřátelství, pokud už nebyla odvolána
dříve.
Omezující opatření učiněná vůči jejich majetku budou zrušena jak
nejdříve jen možno po skončení nepřátelství v souladu se zákonodárstvím
mocnosti, v jejíž moci jsou tyto osoby.
Oddíl III
Obsazená území
Čl.47
Chráněné osoby, které jsou na obsazeném území, nesmějí být zbaveny v
žádném případě a žádným způsobem ochrany této úmluvy, ať následkem
nějaké změny nastavší v důsledku okupace v institucích a ve vládě
dotyčného území nebo podle dohody uzavřené mezi úřady obsazeného území
a okupační mocností anebo konečně v důsledku anexe celého obsazeného
území nebo jeho části touto mocností.
Čl.48
Chráněné osoby, které nejsou příslušníky mocnosti, jejíž území je
obsazeno, mohou uplatnit právo opustit toto území za podmínek
stanovených v článku 35 a rozhodnutí o tom se stane v řízení, které
okupační mocnost zavede podle zmíněného článku.
Čl.49
Hromadné nebo jednotlivé nucené přesuny, jakož i deportace chráněných
osob z obsazeného území na území okupační mocnosti nebo na území jiného
státu, ať obsazeného nebo ne, jsou zakázána, ať je jejich důvod
jakýkoliv.
Okupační mocnost může však přistoupit k úplné nebo částečné evakuaci
určité obsazené oblasti, vyžadují-li toho bezpečnost obyvatelstva nebo
naléhavé vojenské důvody. Evakuace může však znamenat pouze přemístění
chráněných osob do vnitra okupovaného území, vyjma případy materiální
nemožnosti. Obyvatelstvo takto evakuované bude navráceno do svých
domovů, jakmile skončí nepřátelství v tomto úseku.
Okupační mocnost musí při provádění těchto přesunů a evakuací
postupovat v mezích možností tak, aby pro chráněné osoby bylo
připraveno vhodné ubytování, aby přeprava se konala za podmínek
vyhovujících požadavkům hygieny, zdraví, bezpečnosti a výživy a aby
členové téže rodiny nebyli od sebe odděleni.
Ochranná mocnost budiž o přesunech a evakuaci zpravena, jakmile k nim
dojde.
Okupační mocnost nemůže zadržet chráněné osoby v kraji zvlášť
vystaveném nebezpečím války, ledaže by toho vyžadovaly bezpečnost
obyvatelstva nebo naléhavé důvody vojenské.
Okupační mocnost nemůže deportovat nebo přesunout část svého vlastního
obyvatelstva do území jí obsazeného.
Čl.50
Okupační mocnost musí usnadnit za pomoci státních a místních úřadů
řádný provoz zařízení určených pro péči a výchovu dětí.
Učiní všechna potřebná opatření, aby usnadnila zjištění totožnosti dětí
a zaregistrování jejich rodinného původu. V žádném případě nesmí změnit
jejich osobní status ani je odvádět do útvarů nebo organisací jí
podléhajících.
Nestačí-li na to místní instituce, musí okupační mocnost učinit
opatření, aby zajistila výživu a výchovu dětí osiřelých nebo
odloučených následkem války od jejich rodičů, možno-li osobami jejich
národnosti, jazyka i náboženství, není-li blízkého příbuzného nebo
přítele, který by se o to postaral.
Zvláštní oddělení kanceláře zřízené podle ustanovení článku 136 bude
pečovat o to, aby bylo vše podniknuto k zajištění totožnosti dětí, u
nichž je totožnost nejistá. Údaje o jejich otci, o matce nebo o jiných
blízkých příbuzných buďte vždy zaznamenány, pokud jsou k dispozici.
Okupační mocnost nesmí klást překážky použití přednostních opatření,
která byla činěna před okupací ve prospěch dětí pod patnáct let,
těhotných žen, matek dětí pod sedm let, pokud jde o výživu, o lékařské
ošetření a o ochranu proti následkům války.
Čl.51
Okupační mocnost nesmí přidržet chráněné osoby k službě ve svých
ozbrojených nebo pomocných silách. Každý nátlak nebo propagace
směřující k náboru dobrovolníků jsou zakázány.
Může přidržet k práci chráněné osoby, jen jsou-li starší než osmnáct
let a to jen k pracem nutným pro potřeby okupační armády nebo pro
služby obecně prospěšné, zásobování, ubytování, ošacení, dopravu nebo
pro zdravotní péči o obyvatelstvo obsazené země. Chráněné osoby nesmějí
být přidrženy k práci, která by je nutila k účasti na vojenských
operacích. Okupační mocnost nemůže přinutit chráněné osoby, aby
použitím síly zajistily bezpečnost zařízení, v nichž vykonávají
vnucenou práci.
Práce mohou být vykonávány pouze uvnitř obsazeného území, na němž jsou
osoby, o něž se jedná. Každá taková osoba bude, pokud je to možno,
ponechána na svém obvyklém pracovním místě. Pracujícím se vyplatí
spravedlivá mzda a práce bude úměrná tělesné nebo duševní schopnosti
pracujících. Zákonodárství platné v obsazené zemi pro pracovní podmínky
a ochranná opatření, zejména pokud jde o mzdu, pracovní dobu, výstroj,
předběžnou průpravu, odškodné za pracovní úrazy a nemoci z povolání,
bude se vztahovat i na chráněné osoby, které jsou přidrženy k pracím, o
nichž je řeč v tomto článku.
V žádném případě nesmí rekvizice pracovních sil vést k mobilizaci
pracujících postavených pod vojenský nebo polovojenský režim.
Čl.52
Žádná smlouva, dohoda či předpis nesmí být na újmu právu, které má
každý pracující, dobrovolný či nedobrovolný, ať je kdekoliv, obrátit se
na zástupce ochranné mocnosti a žádat o její intervenci.
Je zakázáno každé opatření, které směřuje k vyvolání nezaměstnanosti
nebo omezení pracovních možností pracujících obsazené země za tím
účelem, aby byli přinuceni pracovat pro okupační mocnost.
Čl.53
Okupační mocnosti je zakázáno ničit movitý neb nemovitý majetek,
patřící jednotlivě nebo společně soukromým osobám, státu neb veřejným
úřadům, sociálním nebo družstevním organisacím, s výjimkou případů, kdy
by vojenské operace činily takové zničení naprosto nezbytným.
Čl.54
Okupační mocnosti je zakázáno měnit status veřejných zaměstnanců nebo
soudců v obsazeném území nebo je trestat aneb činit donucovací anebo
diskriminační opatření proti nim za to, že se zdržují výkonu svých
funkcí, protože jim tak káže jejich svědomí.
Tento posléze uvedený zákaz však není na překážku použití druhého
odstavce článku 51. Ponechává okupační mocnosti právo zbavit veřejné
zaměstnance jejich míst.
Čl.55
Okupační mocnost je povinna zajistit všemi po ruce jsoucími prostředky
zásobování obyvatelstva potravinami a léky; je zejména povinna dovážet
potraviny, léčebné prostředky a jiné potřebné zboží, nestačí-li zdroje
obsazeného území.
Okupační mocnost může rekvirovat potraviny, zboží nebo léčebné
prostředky, které jsou na obsazeném území, jedině pro okupační síly a
okupační správu; musí dbát potřeb civilního obyvatelstva. S výhradou
ustanovení jiných mezinárodních úmluv musí okupační mocnost učinit
potřebná opatření, aby každá rekvizice byla podle své správné hodnoty
nahrazena.
Ochranné mocnosti mohou kdykoli bez překážek přezkoumat stav zásob
potravin a léčiv na obsazeném území s výhradou přechodných omezení,
která by byla uložena naléhavými vojenskými nutnostmi.
Čl.56
Okupační mocnost je povinna všemi po ruce jsoucími prostředky zajistit
a udržovat s pomocí celostátních i místních úřadů lékařské a nemocniční
ústavy a služby, jakož i veřejné zdravotnictví a hygienu na obsazeném
území, zejména tím, že nařídí a provádí ochranná a preventivní opatření
nutná k potírání nakažlivých nemocí a epidemií. Léčebný personál všech
kategorií je oprávněn vykonávat své poslání.
Jsou-li zřízeny nové nemocnice na obsazeném území a nevykonávají-li tam
již svou pravomoc příslušné orgány obsazeného státu, provedou okupační
úřady v případě nutnosti uznání zmíněná v článku 18. Za obdobných
okolností budou okupační úřady rovněž povinny udělit uznání ve smyslu
článků 20 a 21 nemocničnímu personálu a dopravním vozidlům.
Okupační mocnost bude dbát mravních a etických požadavků obyvatelstva
obsazeného území při nařizování a provádění zdravotních a hygienických
opatření.
Čl.57
Okupační mocnost může rekvirovat civilní nemocnice jen na přechodnou
dobu a pouze v případech naléhavé potřeby, aby mohla ošetřit raněné a
nemocné příslušníky armády a za podmínky, že budou včas učiněna vhodná
opatření k tomu cíli, aby se dostalo péče a ošetření osobám v
nemocnicích a aby se vyhovělo potřebám civilního obyvatelstva.
Materiál a sklady civilních nemocnic nesmějí být rekvirovány, pokud je
jich třeba pro civilní obyvatelstvo.
Čl.58
Okupační mocnost dovolí kněžím, aby poskytli svým souvěrcům duchovní
útěchu.
Bude také přijímat zásilky knih a předmětů pro náboženskou potřebu a
usnadní jich rozdílení na obsazeném území.
Čl.59
Je-li obyvatelstvo obsazeného území nebo jeho část nedostatečně
zásobováno, připustí okupační mocnost pomocné akce podnikané ve
prospěch tohoto obyvatelstva a umožní je všemi po ruce jsoucími
prostředky.
Tyto akce mohou být podniknuty buď státy nebo nestrannou lidumilnou
organisací jako Mezinárodním komitétem Červeného kříže a budou sestávat
hlavně ze zásilek potravin, léčebných zásilek a šatstva.
Všechny smluvní státy jsou povinny povolit volný průjezd těchto zásilek
a zaručit jim ochranu.
Mocnost, která povolí volný průjezd zásilek určených do území
obsazeného nepřátelskou stranou, bude však mít právo prozkoumat
zásilky, upravit jejich průjezd v předepsaných dobách a na předepsaných
tratích a právo, aby se jí dostalo od ochranné mocnosti postačujících
záruk, že tyto zásilky jsou určeny jako pomoc obyvatelstvu v tísni a že
jich nebude užito ve prospěch okupační mocnosti.
Čl.60
Pomocné zásilky nezbavují nikterak okupační mocnost závazků, které jí
ukládají články 55, 56 a 59. Nesmí žádným způsobem odnít pomocné
zásilky určení, které jim bylo stanoveno, vyjma případy naléhavé
potřeby v zájmu obyvatelstva obsazeného území a se souhlasem ochranné
mocnosti.
Čl.61
Rozdílení pomocných zásilek zmíněných v předchozích článcích bude se
provádět za pomoci a pod dohledem ochranné mocnosti. Tato úloha může
také být svěřena dohodou mezi okupační mocností a mocností ochrannou
neutrálnímu státu, Mezinárodnímu komitétu Červeného kříže nebo
kterékoli jiné nestranné lidumilné organisaci.
Z těchto pomocných zásilek se nebudou vybírat na obsazeném území žádné
poplatky, cla nebo taxy, ledaže by toho bylo třeba v zájmu hospodářství
toho území. Okupační mocnost umožní rychlé rozdělení těchto zásilek.
Všechny smluvní strany se vynasnaží povolit bezplatný průjezd a
bezplatnou dopravu těchto pomocných zásilek určených pro obsazené
území.
Čl.62
S výhradou naléhavých bezpečnostních důvodů mohou chráněné osoby, které
jsou na obsazeném území, dostávat individuální pomocné zásilky, které
by jim byly zasílány.
Čl.63
S výhradou přechodných opatření, která by si výjimečně vynutily
naléhavé bezpečnostní zřetele, okupační mocnosti:
a) mohou uznané národní společnosti Červeného kříže (Červeného
půlměsíce, Červeného lva a slunce) pokračovat ve své činnosti
odpovídající zásadám Červeného kříže, jak byly stanoveny na
mezinárodních konferencích Červeného kříže. Jiné pomocné společnosti
mohou pokračovat ve své lidumilné činnosti za stejných podmínek;
b) okupační mocnost nesmí požadovat, aby v personálu a zřízení těchto
společností byly provedeny změny, které by byly na závadu činnosti
nahoře zmíněné.
Tytéž zásady platí pro činnost a personál zvláštních organisací
nevojenské povahy, které již existují nebo které budou uvedeny v život,
aby zajistily životní podmínky civilního obyvatelstva udržením
důležitých, obecně prospěšných služeb, rozdílením pomoci a záchrannými
akcemi.
Čl.64
Trestní zákonodárství zůstává na obsazeném území v platnosti, vyjma
případy, kdy je může okupační mocnost zrušit nebo suspendovat,
ohrožuje-li toto zákonodárství bezpečnost této mocnosti anebo je-li na
překážku zachovávání této úmluvy. S výhradou posledně uvedeného zřetele
a nutnosti, aby byl zajištěn účinný výkon spravedlnosti, budou soudy
obsazeného území dále v činnosti pro všechny trestné činy spadající pod
toto zákonodárství.
Okupační mocnost může však podrobit obyvatelstvo okupovaného území
ustanovením, která jsou nezbytná, aby mohla plnit závazky plynoucí z
této úmluvy, zajistit pravidelnou správu území a bezpečnost, jak svou
vlastní, tak i členů a majetku okupačních sil i okupační správy, jakož
i zařízení a dopravních spojů, kterých užívá.
Čl.65
Trestní ustanovení vydaná okupační mocností, nabudou účinnosti teprve
když byla uveřejněna a uvedena ve známost obyvatelstva v jeho jazyce.
Nemohou mít zpětnou účinnost.
Čl.66
Okupační mocnost může v případě porušení trestních ustanovení, které
vyhlásila v souhlase s druhým odstavcem článku 64, odevzdat obviněné
svým vojenským, nepolitickým a řádně ustaveným soudům za podmínky, že
jejich sídlo je na obsazeném území. Jest dáti přednost tomu, aby
odvolací soudy měly sídlo na obsazeném území.
Čl.67
Soudy mohou použít pouze zákonných ustanovení vydaných před spácháním
trestného činu a která jsou v souhlase s obecnými zásadami právními,
zejména pokud jde o zásadu úměrnosti trestů. Musí brát zřetel na to, že
obviněný není příslušníkem okupační mocnosti.
Čl.68
Dopustí-li se chráněná osoba trestného činu jen v úmyslu poškodit
okupační mocnost, ale není-li tento trestný čin útokem na život neb na
zdraví členů okupačních sil nebo úřadů, nevytváří-li vážné hromadné
nebezpečí a nepoškozuje-li vážně majetek okupačních sil a úřadů nebo
zařízení jimi užívaných, bude taková osoba potrestána internováním nebo
jednoduchým vězením, při čemž doba tohoto internování nebo vězení bude
úměrná trestnému činu, jehož se osoba dopustila. Internování a vězení
budou ostatně pro takové trestné činy jediné tresty na svobodě, kterých
lze užívat proti chráněným osobám. Soudy uvedené v článku 66 této
úmluvy mohou libovolně změnit trest vězení na trest internování téže
délky.
Trestní nařízení vyhlášená okupační mocností podle článků 64 a 65 mohou
stanovit trest smrti pro chráněné osoby jen v případech, dopustí-li se
tyto vyzvědačství, vážných sabotážních činů na vojenských zařízeních
okupační mocnosti nebo úmyslných trestných činů, které způsobily smrt
jedné nebo několika osob a za podmínky, že zákonodárství obsazeného
území, které bylo v účinnosti před začátkem okupace, stanovilo na
takové případy trest smrti.
Trest smrti může být vynesen proti chráněné osobě jen tehdy, byl-li
soud zvlášť upozorněn na to, že obviněný, nejsa příslušníkem okupační
mocnosti, není k ní poután žádným závazkem věrnosti.
V žádném případě nelze vyslovit trest smrti proti chráněné osobě, která
nedosáhla osmnácti let v době spáchání trestného činu.
Čl.69
Doba trvání zajišťovací vazby bude v každém případě započtena do trestu
vězení, k němuž bude obviněná chráněná osoba odsouzena.
Čl.70
Chráněné osoby nesmějí být zatčeny, stíhány nebo odsouzeny okupační
mocností za činy, jichž se dopustily, nebo za smýšlení, které
projevovaly před obsazením nebo za přechodného přerušení okupace, s
výhradou provinění proti zákonům a obyčejům válečným.
Příslušníci okupační mocnosti, kteří by se před počátkem konfliktu
uchýlili na obsazené území, smějí být zatčeni, stíháni nebo deportováni
z okupačního území jen za trestné činy, jichž se dopustili po začátku
nepřátelství nebo za trestné činy proti obecnému právu, jichž se
dopustili před počátkem nepřátelství a které by v době míru opravňovaly
k extradici podle práva státu, jehož území je obsazeno.
Čl.71
Příslušné soudy okupační mocnosti nesmějí vyslovit žádné odsouzení,
jemuž by nepředcházelo pravidelné soudní řízení.
Každému obviněnému stíhanému okupační mocností, budou bez odkladu
sděleny písemně v jazyce, jemuž rozumí, podrobnosti žalobních důvodů
proti němu uplatněných a jeho případ bude projednán co nejrychleji.
Ochrannou mocnost nutno zpravit o každém řízení zahájeném okupační
mocností proti chráněným osobám, kdykoli žalobní důvody mohou mít za
následek odsouzení k smrti nebo trest vězení dvou let nebo více;
ochranná mocnost má právo také se kdykoli dotázat na stav soudního
řízení. Vedle toho má právo na to, aby se jí dostalo na její žádost
jakékoli informace ve věci trestního řízení anebo jiného stíhání
zahájeného okupační mocností proti chráněným osobám.
Toto oznámení učiněné ochranné mocnosti, jak je předvídáno v druhém
odstavci tohoto článku, musí být provedeno bez odkladu a být doručeno v
každém případě ochranné mocnosti nejméně tři týdny před prvním
přelíčením. Není-li před zahájením líčení předložen průkaz, že
ustanovení tohoto článku bylo v plném rozsahu dodrženo, nesmí se
přelíčení konat. Oznámení musí obsahovat zejména tyto údaje:
a) totožnost obviněného,
b) místo pobytu nebo vazby,
c) specifikace žalobního důvodu nebo žalobních důvodů (s uvedením
trestních ustanovení, na nichž se žaloba zakládá),
d) označení soudu, který bude případ projednávat,
e) místo a datum prvního přelíčení.
Čl.72
Každý obviněný má právo uplatňovat průkazní prostředky potřebné k jeho
obhajobě a může se zejména dovolávat svědků. Má nárok, aby mu byl
přidělen kvalifikovaný obhájce podle jeho volby, který ho může volně
navštěvovat a kterému budou dány všechny potřebné možnosti, aby si
připravil obhajobu.
Nezvolil-li si obviněný obhájce, opatří mu ho ochranná mocnost. Má-li
se obviněný odpovídat z těžké obžaloby a, neexistuje-li ochranná
mocnost, je povinností okupační mocnosti opatřit mu obhájce s výhradou
jeho souhlasu.
Každému obžalovanému bude přidělen tlumočník, ledaže by se ho
dobrovolně zřekl, a to jak při vyšetřování, tak při soudním přelíčení.
Může kdykoliv odmítnout tlumočníka a žádat, aby byl nahrazen jiným.
Čl.73
Každý odsouzený má právo užít opravných prostředků stanovených
zákonodárstvím, jímž se soud řídí. Budiž podrobně zpraven o svém právu
na opravné prostředky a o lhůtách potřebných k jeho uplatnění.
Trestní řízení zmíněné v této části úmluvy, bude analogicky platit pro
opravné prostředky. Nepřipouští-li zákonodárství, jímž se soud řídí,
možnost odvolání, bude mít odsouzený právo podat námitky proti rozsudku
a odsouzení u příslušného úřadu okupační mocnosti.
Čl.74
Zástupci ochranné mocnosti mají právo být přítomni při přelíčení před
každým soudem soudícím chráněnou osobu, ledaže by se přelíčení
výjimečně konalo s vyloučením veřejnosti v zájmu bezpečnosti okupační
mocnosti; v tom případě by tato o tom zpravila ochrannou mocnost.
Oznámení obsahující údaj místa a data počátku přelíčení jest zaslati
ochranné mocnosti.
Všechny rozsudky stanovící trest smrti nebo trest vězení v trvání dvou
roků nebo více budou sděleny jak nejrychleji možno ochranné mocnosti s
udáním důvodů; oznámení bude obsahovat zmínku o sdělení učiněném podle
článku 71 a, jde-li o rozsudek stanovící trest na svobodě, údaj místa,
kde bude trest odpykán. Ostatní rozsudky budou zapsány v soudních
protokolech a mohou být přezkoumány zástupci ochranné mocnosti. V
případech odsouzení k trestu smrti nebo k trestu na svobodě v trvání
dvou roků nebo více počnou lhůty opravňující k podání opravného
prostředku běžet teprve od okamžiku, kdy dostane ochranná mocnost
oznámení rozsudku.
Čl.75
Osoby odsouzené k smrti nebudou v žádném případě zbaveny práva žádat o
milost nebo o odklad trestu.
Rozsudek smrti nebude nikdy vykonán dříve, než uplyne alespoň šest
měsíců od okamžiku, kdy ochranná mocnost dostala sdělení o konečném
rozsudku, potvrzujícím toto odsouzení k smrti nebo o rozhodnutí
zamítajícím žádost o milost.
Tato lhůta šesti měsíců může v určitých případech být zkrácena,
vyplývá-li z vážných a kritických okolností, že bezpečnost okupační
mocnosti nebo jejích ozbrojených sil je vystavena organisovanému
ohrožení; ochranná mocnost bude vždy zpravena o takovém zkrácení lhůty
a musí vždy mít možnost zaslat v přiměřené lhůtě příslušným okupačním
úřadům námitky proti těmto odsouzením k smrti.
Čl.76
Obviněné chráněné osoby budou drženy v obsazené zemi, a, jsou-li
odsouzeny, musí si tam odpykat trest. Budou pokud možno odděleny od
ostatních vězňů a podrobeny stravovacímu a hygienickému režimu
postačujícímu k tomu, aby byly udrženy v dobrém zdravotním stavu a
odpovídajícímu režimu v trestnicích obsazené země.
Těmto osobám se dostane lékařského ošetření, jehož vyžaduje jejich
zdravotní stav.
Mají také právo na duchovní pomoc, požádají-li o ni.
Ženy buďtež umístěny v oddělených místnostech pod přímým dozorem žen.
Nezletilí buďtež podrobeni zvláštnímu režimu pro ně předepsanému.
Uvězněné chráněné osoby jsou oprávněny přijímat návštěvy zástupců
ochranné mocnosti a Mezinárodního komitétu Červeného kříže podle
ustanovení článku 143.
Kromě toho mají právo dostávat alespoň jednu pomocnou zásilku za měsíc.
Čl.77
Chráněné osoby, obžalované nebo odsouzené soudy v obsazeném území,
budou při skončení okupace odevzdány se spisy jich se týkajícími úřadům
osvobozeného území.
Čl.78
Považuje-li okupační mocnost za nutné z naléhavých bezpečnostních
důvodů učinit bezpečnostní opatření vůči chráněným osobám, může jim
nanejvýš vykázat místo nuceného pobytu nebo je internovat.
Rozhodnutí o nuceném pobytu neb o internování bude učiněno v
pravidelném řízení, které stanoví okupační mocnost ve shodě s
ustanoveními této úmluvy. Toto řízení musí připouštět právo odvolání na
dotčené osoby. O tomto odvolání bude rozhodnuto v nejkratší možné
lhůtě. Zůstane-li rozhodnutí nezměněno, podrobí je příslušný orgán
ustanovený touto mocností občasnému přezkoušení, podle možnosti každých
šest měsíců.
Chráněné osoby podrobené nucenému pobytu, které následkem toho musí
opustit své bydliště, budou požívat výhod ustanovení článku 39 této
úmluvy bez jakéhokoliv omezení.
Oddíl IV
Pravidla pro nakládání s internovanými
Kapitola I
Všeobecná ustanovení
Čl.79
Strany v konfliktu mohou internovat chráněné osoby jen podle ustanovení
článků 41, 42, 43, 68 a 78.
Čl.80
Internovaní podrží svou plnou občansko-právní způsobilost a mohou
vykonávat práva z ní plynoucí v míře slučitelné s jejich postavením
internovaných.
Čl.81
Strany v konfliktu, které budou internovat chráněné osoby, jsou povinny
pečovat zdarma o jejich výživu a poskytnout jim rovněž lékařské
ošetření, jehož vyžaduje jejich zdravotní stav.
K úhradě těchto výloh nesmějí se provádět žádné srážky z příspěvků,
mezd nebo pohledávek náležejících internovaným.
Mocnost, která je drží, musí se postarat o výživu osob závislých na
internovaných, nemají-li dostatečných prostředků nebo nejsou-li schopny
samy se uživit.
Čl.82
Mocnost, která drží internované, seskupí je, pokud je to možno, podle
jejich národnosti, jejich jazyka a zvyků. Internovaní příslušníci téže
země nebudou odděleni jen proto, že nejsou stejného jazyka.
Po celou dobu internování budou členové téže rodiny, zejména rodiče a
jejich děti, internováni spolu na jednom místě s výjimkou případů, kdy
pracovní potřeby, zdravotní důvody nebo použití ustanovení zmíněných v
kapitole IX tohoto oddílu by vyžadovaly přechodného rozdělení.
Internovaní mohou požadovat, aby jejich děti, které byly ponechány na
svobodě bez dozoru rodičů, byly internovány s nimi.
Pokud to jen bude možno, budou internovaní členové téže rodiny umístěni
v týchž místnostech a ubytováni odděleně od ostatních internovaných;
buďtež jim také poskytnuta nutná ulehčení, aby mohli vést rodinný
život.
Kapitola II
Internační místa
Čl.83
Mocnost, která drží internované, nesmí zřídit internační místa v
krajích, které jsou zvlášť vystaveny nebezpečí války.
Tato mocnost sdělí prostřednictvím ochranných mocností nepřátelským
mocnostem všechny potřebné údaje o zeměpisné poloze internačních míst.
Kdykoli to dovolí vojenské ohledy, budou internační tábory označeny
písmeny IC umístěnými tak, aby byla jasně viditelna ve dne ze vzduchu;
dotčené mocnosti se však mohou dohodnout i o jiném způsobu označení.
Žádné jiné místo než internační tábor nesmí být označeno tímto
způsobem.
Čl.84
Internovaní musí být ubytováni a spravováni odděleně od válečných
zajatců a od osob zbavených svobody z jiných důvodů.
Čl.85
Mocnost, která drží internované, je povinna učinit všechna potřebná a
možná opatření, aby chráněné osoby byly hned od počátku internování
ubytovány ve staveních neb ubikacích poskytujících všechny záruky
hygieny a zdraví a zajišťujících účinnou ochranu proti drsnosti podnebí
a proti účinkům války. V žádném případě nesmějí stálá internační místa
být zřízena v nezdravých krajinách nebo v takových, jejichž podnebí by
bylo zhoubné pro internované. Ve všech případech, kdy by chráněné osoby
byly přechodně internovány v nezdravém kraji nebo v takovém, jehož
podnebí by bylo na škodu jejich zdraví, musí být přemístěny, jakmile to
okolnosti dovolí, na místa, kde toho nebezpečí nebude.
Místnosti musí být zcela chráněny před vlhkem, dostatečně vytápěny a
osvětlovány, zejména mezi soumrakem a počátkem nočního klidu. Místnosti
sloužící jako ložnice musí být dosti prostranné a dobře větrané a
internovaní budou mít k dispozici vhodné zařízení pro spaní a přikrývky
v dostatečném množství, při čemž bude brán zřetel na podnebí a na
stáří, pohlaví a zdravotní stav internovaných.
Internovaní budou mít ve dne i v noci k dispozici zdravotnická zařízení
odpovídající požadavkům hygieny a udržovaná stále v čistotě. Bude jim
poskytnuto množství vody a mýdla, potřebné pro jejich každodenní péči o
tělesnou čistotu a na praní prádla; k tomu účelu jim budou povolena
potřebná zařízení a úlevy. Budou také mít k použití sprchy nebo lázně.
Bude jim poskytnut potřebný čas pro péči o hygienu a čistotu.
Kdykoli bude třeba umístit výjimečně a na přechodnou dobu internované
ženy, které nepatří do jedné rodinné skupiny, na tomtéž místě jako
muže, buďtež jim obligatorně vyhrazeny oddělené místnosti pro spaní a
oddělená zdravotnická zařízení.
Čl.86
Mocnost, která drží internované, poskytne jim vhodné místnosti k výkonu
jejich bohoslužeb, ať jsou jakéhokoli vyznání.
Čl.87
Nemohou-li internovaní používat jiných podobných zařízení, buďte
zřízeny ve všech internačních místech kantiny, aby si mohli opatřit za
ceny, které v žádném případě nesmějí překročit ceny místního obchodu,
potraviny a věci denní potřeby, včetně mýdla a tabáku, které jsou s to
zvýšit jejich osobní blaho a pohodlí.
Výtěžek kantiny bude odveden zvláštnímu pomocnému fondu, který bude
zřízen v každém internačním místě a spravován ve prospěch internovaných
v dotyčném místě. Výbor internovaných zmíněný v článku 102 bude mít
dohled nad správou kantiny a nad hospodařením s tímto fondem.
Při rozpuštění internačního místa bude převeden aktivní přebytek
pomocného fondu pomocnému fondu jiného internačního místa pro
internované téže národnosti nebo, není-li takového místa, ústřednímu
pomocnému fondu, který bude spravován ve prospěch všech internovaných,
kteří zůstávají ještě v rukou mocnosti je držící. V případě všeobecného
propuštění internovaných připadne výtěžek mocnosti, která držela
internované, není-li opačné dohody, uzavřené mezi zúčastněnými
mocnostmi.
Čl.88
Ve všech internačních místech, která jsou vystavena leteckému
bombardování a jiným válečným nebezpečím, budou zřízeny vhodné kryty v
dostatečném množství, aby poskytly potřebnou ochranu. V případě
poplachu mohou se tam internovaní co nejrychleji uchýlit, s výjimkou
těch, kteří by se účastnili ochrany svých ubikací proti těmto
nebezpečím. Každé ochranné opatření, které by bylo provedeno ve
prospěch obyvatelstva, bude se vztahovat rovněž i na ně.
V internačních místech buďte učiněna dostatečná opatření proti
nebezpečí požáru.
Kapitola III
Stravování a ošacení
Čl.89
Denní dávka potravin internovaných budiž postačující co do množství,
jakosti i rozmanitosti, aby je udržela v normální zdravotní rovnováze a
zabránila poruchám z podvýživy; budiž rovněž brán ohled na způsob
výživy, na nějž jsou internovaní zvyklí.
Internovaným budiž vedle toho umožněno, aby si mohli sami připravit
doplňky k potravě, které mají.
Pitná voda budiž jim poskytnuta v dostatečném množství. Užívání tabáku
budiž dovoleno.
Pracující dostanou přídavky potravin, úměrné druhu práce, kterou
vykonávají.
Těhotné ženy, kojící matky a děti pod patnáct let dostanou přídavky
potravin, úměrné jejich fyziologickým potřebám.
Čl.90
Internovaným budiž v okamžiku jejich zajištění všemožně usnadněno, aby
se mohli vybavit šatstvem, obuví a náhradním prádlem a aby si je mohli
v případě potřeby později opatřit. Nemají-li internovaní šatstvo
postačující pro podnebí a nemohou-li si je opatřit, dodá jim je
mocnost, v jejíž moci jsou, zdarma.
Šatstvo, které dodá internovaným mocnost, v jejíž moci jsou, a zevnější
označení, kterým by toto šatstvo opatřila, nesmějí mít potupný ráz ani
působit směšně.
Pracující dostanou pracovní úbor, včetně vhodného ochranného oděvu,
všude, kde toho vyžaduje způsob práce.
Kapitola IV
Hygiena a lékařské ošetření
Čl.91
Každé internační místo bude mít vhodnou ošetřovnu řízenou schopným
lékařem, v níž se internovaným dostane potřebného ošetření a přiměřené
diety. Oddělené místnosti budou vyhrazeny nemocným postiženým
nakažlivými nebo duševními chorobami.
Rodičky a internovaní stižení vážnou chorobou nebo ti, jichž stav
vyžaduje zvláštního léčení, chirurgického zákroku nebo nemocničního
ošetření, musí být přijati do každého ústavu vhodného pro jejich léčení
a dostane se jim ošetření, které nesmí být horší toho, které je určeno
pro veškeré obyvatelstvo.
Internovaní buďtež nejraději ošetřováni lékařským personálem jejich
národnosti.
Internovaným se nesmí bránit, aby se hlásili k lékařské prohlídce.
Lékařské úřady mocnosti, v jejíž moci jsou, vydají každému ošetřovanému
internovanému na jeho žádost úřední osvědčení udávající druh jeho
nemoci nebo zranění, dobu léčení a poskytnuté ošetření. Duplikát tohoto
osvědčení se zašle Ústřední kanceláři zmíněné v článku 140.
Internovaným dostane se zdarma ošetření a každé pomůcky potřebné k
udržení internovaných v dobrém zdravotním stavu, zejména zubních neb
jiných protéz a brýlí.
Čl.92
Nejméně jednou za měsíc budou se konat lékařské prohlídky
internovaných. Jejich účelem bude zejména kontrola všeobecného
zdravotního stavu a výživy, stavu čistoty jakož i pátrání po
nakažlivých chorobách, zejména po tuberkulose, pohlavních nemocech a
malarii. Budou zahrnovat zejména kontrolu váhy každého internovaného a
nejméně jednou za rok radioskopickou zkoušku.
Kapitola V
Náboženství, činnost duševní a tělesná
Čl.93
Internovaným bude ponechána úplná volnost co do výkonu jejich
náboženství, čítajíc v to účast při obřadech jejich vyznání s tou
podmínkou, že se podrobí běžným disciplinárním opatřením předepsaným
úřady, které je mají v moci.
Internovaní, kteří jsou kněžími některého vyznání, budou oprávněni
volně vykonávat duchovní činnost mezi svými souvěrci. Mocnost, která je
má v moci, bude proto dbát, aby byli rozděleni spravedlivě po různých
internačních místech, kde jsou internovány osoby, mluvící stejným
jazykem a patřící k témuž náboženství. Není-li jich dostatečný počet,
poskytne jim nutné výhody, mezi jiným také dopravní prostředky, aby se
mohli odebrat s jednoho internačního místa na druhé; budou oprávněni
navštěvovat internované, kteří jsou v nemocnicích. Kněží každého
vyznání budou mít pro záležitosti svého úřadu volnost písemného styku s
náboženskými úřady země, v jejíž moci jsou, a pokud to bude možno, s
mezinárodními náboženskými organisacemi svého vyznání. Tato
korespondence se nebude počítat do kvoty zmíněné v článku 107, bude
však podrobena ustanovení článku 112.
Nemají-li internovaní možnost používat pomoci duchovních svého vyznání
nebo je-li těchto nedostatek, může místní náboženská správa téhož
vyznání určit se souhlasem mocnosti, v jejíž moci internovaní jsou,
duchovního téže víry jako jsou internovaní anebo, je-li to s hlediska
konfesního možné, duchovního podobné víry nebo kvalifikovanou osobu
světskou. Tato bude požívat výhod spojených s funkcí, kterou zastává.
Takto označené osoby musí zachovávat všechna nařízení vydaná v zájmu
disciplíny a bezpečnosti mocnosti, v jejíž moci jsou internované osoby.
Čl.94
Mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, bude podporovat duševní,
výchovnou, rekreační a sportovní činnost internovaných, ponechávajíc
jim však na vůli, chtějí-li se jí účastnit nebo ne. Učiní všechna možná
opatření, aby zajistila její výkon, a poskytne k tomu zejména vhodné
místnosti.
Internovaným budou také poskytnuty všechny možné úlevy, aby mohli
pokračovat ve svých studiích nebo započít nová. Budiž zajištěno
vyučování dětí a mladistvých; mohou navštěvovat školy buď v
internačních místech nebo mimo ně.
Internovaným bude dána možnost věnovat se tělesným cvičením, účastnit
se sportu a her na volném vzduchu. Dostatečná volná prostranství buďtež
ve všech internačních místech vyhrazena k tomuto účelu. Zvláštní místa
budou vyhrazena dětem a mladistvým.
Čl.95
Mocnost, v jejíž moci jsou internované osoby, může jich používat k
práci, jen přejí-li si to. V každém případě jsou zakázána zaměstnání,
která, kdyby byla uložena chráněné osobě neinternované, by znamenala
porušení článku 40 nebo 51 této úmluvy, jakož i použití k pracím
ponižujícím nebo pokořujícím.
Po uplynutí šestitýdenní pracovní doby mohou se internovaní kdykoli
zříci práce, dají-li výpověď týden napřed.
Tato ustanovení nejsou na překážku právu mocnosti, která je drží, aby
přiměla lékaře, zubní techniky nebo jiné členy zdravotnického personálu
k výkonu jejich zaměstnání ve prospěch jejich spoluinternovaných druhů,
aby užívala internovaných ke správním a udržovacím pracím v internačním
táboře, aby uložila těmto osobám kuchyňské i jiné domácí práce a aby
konečně jich použila k pracím sloužícím k ochraně internovaných proti
leteckému bombardování nebo proti jiným válečným nebezpečím. Žádný
internovaný nesmí však být nucen k práci, jestliže lékař tábora jej
prohlásí za tělesně nezpůsobilého.
Mocnost, v jejíž moci jsou internované osoby, béře na sebe plnou
odpovědnost za všechny pracovní podmínky, za lékařskou péči, za placení
mezd a za odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání. Pracovní
podmínky, jakož i odškodnění za pracovní úrazy a nemoci z povolání
budou odpovídat zákonodárství země a praxi; nebudou v žádném případě
horší než podmínky platné pro práci téhož druhu v tomže kraji. Mzdy za
vykonanou práci budou stanoveny spravedlivým způsobem dohodou mezi
mocností, v jejíž moci jsou internované osoby, internovanými a po
případě zaměstnavateli jinými než je příslušná mocnost sama, při čemž
se přihlédne k tomu, že tato mocnost je povinna postarat se zdarma o
výživu internovaného a rovněž mu poskytnout lékařské ošetření, jehož
vyžaduje jeho zdravotní stav. Internovaní, jichž se používá trvalým
způsobem k pracím uvedeným v třetím odstavci, dostanou od mocnosti, v
jejíž moci jsou internované osoby, spravedlivou mzdu; pracovní podmínky
a odškodnění za pracovní úrazy a nemoci z povolání nebudou horší než
podmínky platné pro práci stejného druhu v téže krajině.
Čl.96
Každý pracovní oddíl bude podléhat určitému internačnímu místu.
Příslušné úřady mocnosti, která drží internované, a velitel tohoto
internačního místa jsou odpovědni za zachovávání předpisů této úmluvy v
pracovních oddílech. Velitel povede pravidelně den ze dne seznam
pracovních oddílů patřících k jeho táboru a předloží jej delegátům
ochranné mocnosti, Mezinárodního komitétu Červeného kříže nebo jiných
lidumilných organisací, kteří navštíví internační místa.
Kapitola VI
Osobní vlastnictví a finanční zdroje
Čl.97
Internovaní jsou oprávněni podržet své předměty a svršky osobní
potřeby. Peněžní hotovosti, šeky, cenné papíry atd., jakož i cenné
předměty, které mají u sebe, jim nesmějí být odebrány, leč podle
předepsaného řízení. Bude jim na ně vydáno podrobné potvrzení.
Peněžní částky musí být zapsány k dobru na účtu každého internovaného,
jak je stanoveno v článku 98; nesmějí se směnit na jinou měnu, leda že
by to předepisovalo zákonodárství území, na kterém je vlastník
internován, anebo že by s tím internovaný souhlasil.
Předměty, které mají obzvláště osobní nebo citovou hodnotu, nesmějí se
odejmout.
Internovaná žena může být prohledána jen ženou.
Při propuštění nebo repatriaci obdrží internovaní v hotovosti aktivní
zbytek účtu vedeného ve smyslu článku 98 stejně jako všechny věci,
peněžní částky, šeky, cenné papíry atd., které jim byly za internování
odebrány, s výjimkou předmětů nebo cenností, které by mocnost, která je
drží, byla oprávněna podržet podle svého platného zákonodárství. V
případě, kdy nějaký předmět nebo obnos, patřící internovanému, bude na
podkladě tohoto zákonodárství zadržen, vydá se majiteli podrobná
stvrzenka.
Rodinné listiny a osobní průkazy, které mají internovaní, mohou se jim
odebrat jen na potvrzenku. Internovaní nesmějí být nikdy bez průkazu
totožnosti. Nemají-li ho, dostanou zvláštní průkazy, vydané mocností,
která je drží, jež jim budou náhradou za průkazy totožnosti až do konce
internování.
Internovaní mohou mít u sebe určitý obnos v hotovosti nebo ve formě
nákupních bonů, aby si mohli nakupovat.
Čl.98
Všichni internovaní budou dostávat pravidelně peněžité příspěvky, aby
si mohli nakupovat zboží a věci jako tabák, toaletní potřeby, atd. Tyto
příspěvky se mohou vyplácet ve formě úvěru nebo ve formě nákupních
bonů.
Vedle toho mohou internovaní dostávat podpory od mocnosti, k níž
příslušejí, od ochranných mocností, od všech organisací, které jim
poskytují pomoc, nebo od svých rodin, jakož i důchody ze svého majetku
ve shodě se zákonodárstvím mocnosti, která je drží. Výše podpor
přiznaných mocností, k níž příslušejí, musí být stejná pro každou
skupinu internovaných (churavých, nemocných, těhotných žen atd.) a
podpory nesmějí být stanoveny touto mocností ani rozdíleny mocností, v
jejíž moci jsou, na základě diskriminačních hledisek zakázaných článkem
27 této úmluvy.
Mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, povede pro každého z nich řádný
účet, k jehož dobru budou připisovány příspěvky zmíněné v tomto článku,
mzda vydělaná internovaným, jakož i peněžní zásilky, které mu dojdou.
Rovněž k jeho dobru budou připsány částky, které mu byly odebrány a
kterými smí volně nakládat podle zákonů platných na území, kde jest.
Budou mu poskytnuty všeliké úlevy, slučitelné se zákony platnými na
dotčeném území, aby mohl posílat podpory své rodině a osobám hmotně od
něho závislým. Z tohoto účtu smí vybírat částky potřebné pro své osobní
výdaje v mezích, které stanoví mocnost, která jej drží. Budou mu vždy
přiznány přiměřené úlevy, aby mohl nahlédnout do svého účtu a pořídit
si z něho výpisy. Opis tohoto účtu bude poslán ochranné mocnosti na
její žádost a bude zaslán za internovaným v případě jeho přemístění.
Kapitola VII
Správa a kázeň
Čl.99
Každé internační místo bude postaveno pod pravomoc odpovědného
důstojníka nebo úředníka, který bude vybrán z pravidelných ozbrojených
sil nebo z pravidelné civilní správy mocnosti, v jejíž moci jsou
internovaní. Důstojník nebo úředník velící internačnímu místu bude mít
text této úmluvy v oficiálním jazyku nebo v jednom z oficiálních jazyků
své země a bude odpověden za její provádění. Dozorčí personál bude
poučen o ustanoveních této úmluvy a o nařízeních vydaných k jejímu
provádění.
Texty této úmluvy a texty zvláštních dohod uzavřených ve smyslu této
úmluvy budou vyvěšeny uvnitř internačního místa v jazyce srozumitelném
internovaným nebo je bude mít výbor internovaných.
Nařízení, rozkazy, upozornění a vyhlášky všeho druhu budou internovaným
sděleny a vyvěšeny uvnitř internačních míst v jazyce, kterému rozumějí.
Všechny rozkazy a povely vydávané jednotlivě internovaným, budou rovněž
vydávány v jazyce, kterému rozumějí.
Čl.100
Kázeňský režim v internačních místech musí být slučitelný se zásadami
lidskosti a nesmí nikdy zahrnovat ustanovení ukládající internovaným
tělesnou námahu ohrožující jejich zdraví anebo obsahující tělesné či
duševní šikany. Je zakázáno tetování nebo označování totožnosti
značkami provedenými na těle internovaných.
Jsou zejména zakázány dlouhotrvající přehlídky, při nichž musí
internovaní stát, tělesná cvičení z trestu, polní vojenská cvičení a
omezení stravy.
Čl.101
Internovaní jsou oprávněni předložit úřadům, v jichž moci jsou, žádosti
týkající se režimu, jemuž jsou podrobeni.
Mají rovněž neomezené právo obrátit se, buď přes výbor internovaných,
nebo, považují-li to za nutné, přímo na zástupce ochranné mocnosti, aby
je upozornili na podmínky internačního režimu, na které mají stížnosti.
Tyto žádosti a stížnosti musí být beze změn s urychlením předávány.
Nesmějí mít za následek trest, ani když byly uznány za neodůvodněné.
Výbory internovaných mohou posílat zástupcům ochranné mocnosti
periodické zprávy o situaci v internačních místech a o potřebách
internovaných.
Čl.102
V každém internačním místě zvolí si internovaní svobodně každého půl
roku tajným hlasováním členy výboru, který je pověřen je zastupovat
před úřady mocnosti, která je drží, u ochranných mocností, u
Mezinárodního komitétu Červeného kříže a u každé jiné organisace, která
by jim pomáhala. Členové výboru mohou být znovu voleni.
Zvolení internovaní ujmou se svých funkcí, jakmile mocnost, která je
drží, schválí volbu. Důvody odmítnutí nebo případného sesazení budou
sděleny zúčastněným ochranným mocnostem.
Čl.103
Výbory internovaných jsou povinny přispívat k tělesnému, morálnímu i
duševnímu blahu internovaných.
Zejména kdyby se internovaní rozhodli zorganisovat mezi sebou soustavu
vzájemné pomoci, spadala by tato organisace do příslušnosti těchto
výborů, neodvisle od zvláštních úkolů, které jsou jim svěřeny jinými
ustanoveními této úmluvy.
Čl.104
Členové výborů internovaných nesmějí být přidrženi k žádné jiné práci,
kdyby jim měl tím být ztížen výkon jejich funkcí.
Členové výborů si mohou vybrat mezi internovanými pomocníky, jichž
potřebují. Budou jim poskytnuty veškeré úlevy, zejména určitá volnost
pohybu, potřebná k plnění jejich úkolu (návštěvy pracovních oddílů,
přijímání zboží atd.).
Členům výborů budou také poskytnuty všechny úlevy pro jejich poštovní a
telegrafický styk s úřady, v jejichž moci internovaní jsou, s
ochrannými mocnostmi, s Mezinárodním komitétem Červeného kříže a jeho
delegáty, jakož i s organisacemi pomáhajícími internovaným. Členové
výboru, kteří jsou s pracovními oddíly, budou požívat týchž úlev pro
svojí korespondenci s výborem hlavního internačního místa. Tato
korespondence nebude omezována ani pokládána za součást kvoty zmíněné v
článku 107.
Žádný člen výboru nesmí být přemístěn, aniž by mu byla poskytnuta
rozumně dlouhá doba k tomu, aby mohl obeznámit svého nástupce s věcmi,
které jsou v běhu.
Kapitola VIII
Styky s vnějším světem
Čl.105
Ihned poté, co internovaly chráněné osoby, oznámí mocnosti, v jejichž
moci jsou, těmto osobám, jakož i mocnosti, které příslušejí, a jejich
ochranné mocnosti, opatření učiněná k provedení ustanovení této
kapitoly; sdělí jim rovněž každou změnu těchto opatření.
Čl.106
Každému internovanému bude umožněno, jakmile bude internován nebo
nejpozději do týdne po jeho příchodu do internačního místa a rovněž v
případě onemocnění nebo přesunutí do jiného internačního místa neb do
nemocnice, aby mohl zaslat jednak přímo své rodině, jednak Ústřední
informační kanceláři zmíněné v článku 140 internační lístek, pokud
možno podle vzoru připojeného k této úmluvě, zpravující je o jeho
internování, adrese a jeho zdravotním stavu. Tyto lístky se odešlou s
největším urychlením a nesmějí být žádným způsobem zadrženy.
Čl.107
Internovaní jsou oprávněni odesílat a přijímat dopisy a lístky. Má-li
mocnost, v jejíž moci jsou, za potřebné omezit počet dopisů a listů,
odesílaných každým z internovaných, nesmí být tento počet nižší než dva
dopisy a čtyři lístky měsíčně, odpovídající podle možnosti vzorům
připojeným k této úmluvě. Má-li být omezena korespondence odesílaná
internovaným, může toto rozhodnutí učinit pouze mocnost, jíž
internovaní příslušejí, eventuálně k žádosti mocnosti, v jejíž moci
internovaní jsou. Tyto dopisy a lístky musí být přepraveny v přiměřené
lhůtě; nesmějí být doručeny opožděně ani zadrženy z důvodů
disciplinárních.
Internovaní, kteří jsou již dlouho bez zpráv od svých rodin, nebo kteří
je nemohou dostávat neb jim odesílat obyčejnou cestou, stejně jako ti,
kteří jsou velice vzdáleni od domova, jsou oprávněni posílat telegramy
za úhradu telegrafních poplatků v měně, kterou mají. Tohoto opatření
mohou také užívat v případech uznané naléhavosti.
Korespondence internovaných bude zpravidla psána v jejich mateřském
jazyku. Strany v konfliktu mohou povolit dopisování v jiných jazycích.
Čl.108
Internovaní jsou oprávněni dostávat poštou nebo jiným způsobem
jednotlivé neb společné zásilky, obsahující zejména potraviny, šatstvo,
léky, jakož i knihy a předměty sloužící jejich potřebám náboženským,
studijním a zábavním. Tyto zásilky nemohou nijak zbavit mocnost, v
jejíž moci jsou internovaní, povinností, které jí připadají podle této
úmluvy.
V případě, že by bylo nutno z důvodů vojenského rázu omezit množství
těchto zásilek, musí být o tom řádně zpravena ochranná mocnost,
Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo každá jiná organisace
podporující internované, jejichž úkolem by bylo zprostředkovat tyto
zásilky.
Podmínky zasílání jednotlivých nebo hromadných zásilek budou podle
potřeby předmětem zvláštních dohod mezi zúčastněnými mocnostmi, které
nesmějí v žádném případě způsobit odklad doručení pomocných zásilek
internovaným. Zásilky potravin a šatstva nebudou obsahovat knihy;
léčebné potřeby budou zpravidla dopravovány v hromadných zásilkách.
Čl.109
Pokud není zvláštních dohod mezi stranami v konfliktu o podmínkách
přijímání a rozdělování hromadných pomocných zásilek, bude použito řádu
o hromadných zásilkách připojeného k této úmluvě.
Zvláštní dohody o výše zmíněném nesmějí v žádném případě omezit právo
výborů internovaných osob převzít hromadné pomocné zásilky určené
internovaným, rozdělit je a disponovat s nimi v zájmu adresátů.
Nemohou také omezit právo zástupců ochranné mocnosti, Mezinárodního
komitétu Červeného kříže nebo jakékoli jiné organisace pomáhající
internovaným, kteří by byli pověřeni odevzdat tyto hromadné zásilky,
aby dohlíželi na jejich rozdělení adresátům.
Čl.110
Všechny pomocné zásilky určené internovaným budou osvobozeny od všech
dovozních celních a jiných dávek.
Všechny zásilky, včetně pomocných poštovních balíků, jakož i zásilky
peněz z jiných zemí, zaslané internovaným nebo jimi odesílané poštou,
buď přímo anebo skrze informační kanceláře uvedené v článku 136 a skrze
Ústřední informační kancelář zmíněnou v článku 140, budou osvobozeny od
všech poštovních poplatků jak v zemi původu a v zemi určení, tak i v
zemích průjezdních. Za tím účelem budou zejména osvobození stanovená ve
světové poštovní úmluvě z r. 1947 a v ujednáních Světové poštovní unie
ve prospěch civilních osob nepřátelské státní příslušnosti zadržených v
táborech nebo civilních vězeních, rozšířena i na ostatní chránění osoby
internované podle ustanovení této úmluvy. Země, které nejsou účastny na
těchto ujednáních, jsou povinny poskytnout zmíněné osvobození za
stejných podmínek.
Přepravní výlohy za pomocné zásilky určené internovaným, které nemohou
být pro svou váhu nebo z jiného důvodu přepraveny poštou, hradí
mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, na všech územích, která jsou
pod její kontrolou. Ostatní mocnosti, které jsou stranami této úmluvy,
hradí dopravní výlohy na svých územích.
Výlohy za dopravu těchto zásilek, které by nebyly kryty podle
ustanovení předchozích odstavců, půjdou k tíži odesilatele.
Vysoké smluvní strany se přičiní, aby byly sníženy, pokud to bude
možno, telegrafní poplatky za telegramy odesílané internovanými nebo
jim adresované.
Čl.111
Zabrání-li válečné operace zúčastněným mocnostem splnit jejich závazek
zajistit dopravu zásilek zmíněných v článcích 106, 107, 108 a 113,
mohou zúčastněné ochranné mocnosti, Mezinárodní komitét Červeného kříže
nebo kterákoli jiná organisace, řádně schválená stranami v konfliktu,
postarat se o zajištění dopravy těchto zásilek vhodnými prostředky
(vagony, nákladními automobily, loďmi, letadly atd.). K tomu účelu se
vynasnaží Vysoké smluvní strany opatřit jim tyto dopravní prostředky a
povolit jejich jízdy, zejména vydáním potřebných ochranných listů.
Těchto dopravních prostředků lze také užít k zasílání:
a) korespondence, seznamů a zpráv, vyměňovaných mezi Ústřední
informační kanceláří uvedenou v článku 140 a vnitrostátními
kancelářemi, o nichž je řeč v článku 136,
b) korespondence a zprávy o internovaných, které si vyměňují ochranné
mocnosti, Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo jiné organisace
poskytující pomoc internovaným, buď se svými vlastními delegáty nebo se
stranami v konfliktu.
Tato ustanovení neomezují nikterak právo každé strany v konfliktu, aby
organisovala, dá-li tomu přednost, jinou přepravu a vydávala ochranné
listy za podmínek, které by byly vzájemně dojednány.
Náklady vzniklé z použití těchto dopravních prostředků uhradí v poměru
množství těchto zásilek strany v konfliktu, jejichž příslušníci
požívají výhod těchto služeb.
Čl.112
Censura korespondence zasílané internovaným nebo jimi odesílané budiž
provedena v nejkratší možné lhůtě.
Prohlídka zásilek určených internovaným nesmí se provádět tak, aby
zboží, které obsahují, bylo vydáno zkáze, a bude se konat v přítomnosti
adresáta nebo druha jím zmocněného. Odevzdání jednotlivých nebo
hromadných zásilek internovaným nesmí být odkládáno pod záminkou
censurních obtíží.
Jakýkoli zákaz korespondence vydaný stranami v konfliktu z důvodů
vojenských nebo politických, může být jen dočasný a jeho trvání co
možná nejkratší.
Čl.113
Mocnosti, v jejichž moci jsou internovaní, zajistí všechny přiměřené
úlevy pro to, aby závěti, plné moci nebo jiné listiny určené
internovaným nebo od nich pocházející byly předány prostřednictvím
ochranné mocnosti nebo Ústřední kanceláře zmíněné v článku 140 nebo
jiným žádoucím způsobem.
Mocnosti, v jejichž moci internovaní jsou, usnadní ve všech případech
vystavení a řádné ověření těchto listin; zejména dovolí internovaným
poradit se s právníkem.
Čl.114
Mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, povolí jim všechny úlevy, které
lze srovnat se stavem internování a platným zákonodárstvím, aby mohli
spravovat svůj majetek. Může jim za tím účelem povolit opustit
internační místo v nutných případech, dovolují-li to okolnosti.
Čl.115
Ve všech případech, kdy internovaný je stranou v rozepři před
jakýmkoliv soudem, mocnost, v jejíž moci je, je povinna na jeho žádost
zpravit soud o tom, že je internován, a je povinna bdít v zákonných
mezích nad tím, aby byla učiněna všechna nutná opatření, aby neutrpěl
škodu tím, že je internován, pokud jde o přípravu a vedení sporu anebo
o výkon rozsudku vydaného soudem.
Čl.116
Každý internovaný je oprávněn přijímat v pravidelných přestávkách a tak
často, jak jen možno, návštěvy, v první řadě svých blízkých příbuzných.
V případě nutnosti bude internovanému povoleno, pokud to bude možno,
navštívit jeho rodinu, zejména v případech úmrtí nebo vážné nemoci
příbuzného.
Kapitola IX
Trestní a disciplinární opatření
Čl.117
S výhradou ustanovení této kapitoly bude se zákonodárství platné na
území, kde jsou internovaní, i nadále vztahovat na ně, dopustí-li se
trestných činů za internace.
Prohlašují-li zákony, nařízení nebo všeobecné řády za trestné některé
činy, byly-li spáchány internovanými, nikoli však, dopustí-li se jich
osoby neinternované, budou moci tyto činy být stíhány pouze tresty
disciplinárními.
Internovaný může být trestán za tentýž čin nebo z téhož žalobního
důvodu pouze jednou.
Čl.118
Při stanovení trestu vezmou soudy neb úřady v úvahu v největší možné
míře skutečnost, že obviněný není příslušníkem mocnosti, v jejíž je
moci. Budou mít možnost snížit trest stanovený pro trestný čin kladený
internovanému za vinu a nebudou proto povinny dodržet nejnižší výměru
trestu.
Je zakázáno uvěznění v místnostech, kam nemá přístup denní světlo a
vůbec jakákoliv krutost.
S potrestanými internovanými, když si odpykali disciplinární nebo
soudní tresty jim uložené, nesmí se nakládat jinak než s ostatními
internovanými.
Doba, po kterou byl internovaný v zajišťovací vazbě, bude započtena do
každého trestu na svobodě, k němuž bude odsouzen ať v řízení
disciplinárním nebo trestním.
Výbory internovaných budou zpraveny o všech soudních řízeních vedených
proti internovaným, jež zastupují, jakož i o jejich výsledku.
Čl.119
Disciplinární tresty, jichž lze užít proti internovaným, jsou:
1. pokuta až do výše 50 procent mzdy uvedené v článku 95, a to po dobu
ne více než třiceti dní,
2. odnětí výhod poskytovaných nad rámec režimu stanoveného touto
úmluvou,
3. pracovní povinnost nejvýše dvě hodiny denně na udržování
internačního místa,
4. uvěznění.
V žádném případě nesmějí být disciplinární tresty nelidské, hrubé nebo
ohrožovat zdraví internovaných. Musí brát ohled na jejich věk, pohlaví
a zdravotní stav.
Délka téhož trestu nepřekročí nikdy třicet po sobě jdoucích dní, ani
když se internovaný disciplinárně odpovídá z několika činů v okamžiku,
kdy je vyšetřován, ať tyto činy spolu souvisí nebo ne.
Čl.120
Internovaní, kteří uprchli nebo se pokoušeli o útěk a byli dopadeni,
mohou být za tento čin potrestáni jen disciplinárním trestem, a to i v
případě pokusu opakovaného.
Odchylkou od ustanovení třetího odstavce článku 118 internovaní
potrestaní za útěk nebo za pokus o útěk mohou být podrobeni režimu
zvláštního dohledu. Tento režim nesmí však být na úkor jejich zdraví,
musí být podstoupen v některém internačním místě a nesmí znamenat
odstranění žádné ze záruk poskytovaných internovaným touto úmluvou.
Internovaní, kteří pomáhali při útěku nebo při pokusu o útěk, mohou být
za to trestáni jen disciplinárně.
Čl.121
Útěk nebo pokus o útěk, i když je opakován, nesmí být považován za
přitěžující okolnost v případě, je-li internovaný postaven před soud
pro trestné činy, jichž se dopustil při útěku.
Strany v konfliktu budou dbát toho, aby příslušné úřady postupovaly
shovívavě při posuzování otázky, zda trestný čin, jehož se internovaný
dopustil, má být trestán disciplinárně nebo soudně, zejména pokud jde o
činy související s útěkem nebo s pokusem o útěk.
Čl.122
Činy zakládající disciplinární provinění buďtež vyšetřovány
bezodkladně. Bude tomu tak zejména při útěku nebo při pokusu o útěk a
dopadený internovaný bude co nejdříve odevzdán příslušným úřadům.
Zajišťovací vazba v případě disciplinárního přestupku budiž pro všechny
internované omezena na nejmenší míru a nesmí překročit čtrnáct dní; v
každém případě bude započtena do trestu na svobodě, bude-li uložen.
Ustanovení článků 124 a 125 se užije na internované držené v
zajišťovací vazbě pro disciplinární provinění.
Čl.123
Bez újmy pro příslušnost soudů a vyšších úřadů mohou být disciplinární
tresty vyneseny jen velitelem internačního místa nebo důstojníkem neb
odpovědným úředníkem, na něhož velitel přenesl svou disciplinární
pravomoc.
Před vyslovením disciplinárního trestu budiž obviněný internovaný
zpraven přesně o činech kladených mu za vinu. Je oprávněn ospravedlnit
své chování, hájit se, dát předvolat svědky a v případě potřeby použít
služeb kvalifikovaného tlumočníka. Rozhodnutí budiž vysloveno za
přítomnosti obviněného a člena výboru internovaných.
Doba mezi vynesením disciplinárního trestu a jeho výkonem nesmí
přesahovat jeden měsíc.
V případě, že internovaný je potrestán novým disciplinárním trestem,
musí být výkon každého trestu oddělen lhůtou alespoň třídenní, jakmile
některý z trestů je v trvání deseti dnů nebo více.
Velitel internačního místa je povinen vést rejstřík uložených
disciplinárních trestů, který bude předložen zástupcům ochranné
mocnosti.
Čl.124
V žádném případě nebudou internovaní převezeni do vězeňských ústavů
(vězení, trestnice, káznice atd.), aby si tam odpykali disciplinární
tresty.
Místnosti, v nichž budou odpykány disciplinární tresty, musí odpovídat
požadavkům hygieny a být zejména opatřeny dostatečným ložním zařízením,
trestaným internovaným budiž umožněno udržovat se v čistotě.
Internované ženy odpykávající si disciplinární trest budou drženy v
místnostech oddělených od místností pro muže a budou pod bezprostředním
dozorem žen.
Čl.125
Internovaní trestaní disciplinárně budou mít možnost každý den konat
tělesná cvičení a pobýt na čerstvém vzduchu aspoň dvě hodiny.
K jejich žádosti budiž jim povoleno dostavit se k denní lékařské
prohlídce; dostane se jim ošetření, kterého vyžaduje jejich zdravotní
stav, a v případě potřeby budou přemístěni do lazaretu internačního
místa anebo do nemocnice.
Bude jim dovoleno číst a psát, jakož i odesílat a přijímat dopisy. Za
to však vydání poštovních zásilek a poukazů peněz může být odloženo až
do skončení trestu; zatím budou tyto zásilky svěřeny výboru
internovaných, který odevzdá lazaretu zboží podléhající zkáze a
nacházející se v zásilkách.
Žádný internovaný disciplinárně trestaný nesmí být zbaven výhod
ustanovení článků 107 a 143.
Čl.126
Články 71 až 76 včetně budou platit analogicky pro řízení vedená proti
internovaným, kteří jsou na státním území mocnosti, která je drží.
Kapitola X
Přesun internovaných
Čl.127
Přesun internovaných se bude vždy dít lidsky. Bude se zpravidla konat
po železnici nebo jiným dopravním prostředkem za podmínek, které se při
nejmenším rovnají těm, za nichž jsou přemisťována vojska mocnosti,
která drží internované. Mají-li se přesuny výjimečně konat pěšky, může
se tak stát, jen dovoluje-li to tělesný stav internovaných, a nesmějí
jim v žádném případě způsobit nadměrnou únavu.
Za přesunu poskytne internovaným mocnost, v jejíž moci jsou, pitnou
vodu a stravu v dostatečném množství, jakosti a rozmanitosti, aby si
zachovali zdraví, jakož i potřebné šatstvo, vhodné přístřeší a nutné
lékařské ošetření. Učiní všechna potřebná opatření, aby zajistila
jejich bezpečnost během přesunu, a vystaví úplný seznam přepravovaných
internovaných před jejich odjezdem.
Nemocní, ranění nebo neduživí internovaní, jakož i rodičky nebudou
přesunováni, pokud by jejich zdraví mohlo být ohroženo cestou, ledaže
by toho vyžadovala naprosto nezbytně jejich bezpečnost.
Blíží-li se fronta k některému internačnímu místu, budou internovaní
přesunuti s toho místa pouze tehdy, může-li se jejich přesun vykonat za
podmínek dostatečné bezpečnosti, anebo jestliže jim hrozí větší
nebezpečí, zůstanou-li na místě, než při přesunu.
Při rozhodování o přesunu internovaných musí mocnost, v jejíž jsou
moci, mít na zřeteli jejich zájmy, aby se zejména nezvýšily potíže
spojené s jejich repatriací nebo s návratem do jejich vlastního
bydliště.
Čl.128
V případě přesunu budou internovaní úředně zpraveni o odjezdu a své
nové poštovní adrese; toto upozornění jim budiž dáno včas, aby si mohli
připravit svá zavazadla a zpravit své rodiny.
Jsou oprávněni vzít s sebou své osobní věci, svou korespondenci a
zásilky došlé na jejich adresu; váha těchto zavazadel může být omezena,
vyžadují-li toho okolnosti přesunu, ale v žádném případě nebude činit
méně než dvacet pět kilogramů na každého internovaného.
Korespondence a zásilky zaslané do jejich dřívějšího internačního místa
budou bez prodlení poslány za nimi.
Velitel internačního místa učiní v dohodě s výborem internovaných
potřebná opatření, aby provedl přepravu společného majetku
internovaných a zavazadel, která by internovaní nemohli odnést s sebou
vzhledem k omezení uloženému podle druhého odstavce tohoto článku.
Kapitola XI
Úmrtí
Čl.129
Internovaní mohou odevzdat své závěti odpovědným úřadům, které zajistí
jejich opatrování. V případě úmrtí internovaných odešlou se tyto závěti
co nejrychleji osobám, které internovaný označil.
Úmrtí každého internovaného bude zjištěno lékařem a bude vystaveno
osvědčení udávající příčiny smrti a okolnosti, za nichž k ní došlo.
Úřední úmrtní list, řádně zapsaný, bude pořízen v souhlase s předpisy
platnými na území, kde je internační místo, a ověřený jeho opis rychle
odeslán ochranné mocnosti a Ústřední informační kanceláři zmíněné v
článku 140.
Čl.130
Úřady, v jejichž moci jsou internovaní, budou dbát toho, aby
internovaní zemřelí v zajetí, byli s úctou pohřbeni, možno-li podle
obřadu náboženství, k němuž patřili, a aby jejich hroby byly chráněny,
vhodně udržovány a označeny tak, aby je bylo možno vždy nalézt.
Zemřelí internovaní budou pohřbíváni jednotlivě, vyjma případy vyšší
moci, které by si vynutily pohřbení ve společném hrobě. Mrtvoly mohou
být zpopelněny, jen vyžadují-li toho vyšší zájmy zdravotní nebo s
ohledem na náboženství zemřelého anebo přál-li si to zemřelý. V případě
zpopelnění bude to poznamenáno na úmrtním listě internovaného s
uvedením důvodu. Úřady mající v moci internované, uloží pečlivě popel a
odevzdají jej co nejdříve blízkým příbuzným, požádají-li o to.
Jakmile to okolnosti dovolí, a nejpozději po skončení nepřátelství,
odevzdá mocnost, která má v moci internované, prostřednictvím
informační kanceláře uvedené v článku 136 mocnostem, jichž příslušníky
byli zemřelí internovaní, seznamy jejich hrobů. V těchto seznamech
budou uvedeny všechny podrobnosti potřebné k zjištění totožnosti
zemřelých internovaných a k přesnému určení místa pohřbení.
Čl.131
Každé úmrtí nebo každé vážné zranění internovaného, způsobené stráží,
jiným internovaným nebo jinou osobou, nebo je-li podezření, že bylo
takto způsobeno, jakož i každé úmrtí, jehož příčina je neznáma, budou
ihned předmětem úředního vyšetřování mocnosti, v jejíž moci jsou
internovaní.
Sdělení o tom bude ihned zasláno ochranné mocnosti. Budou sepsány
výpovědi svědků a zpráva, obsahující tyto výpovědi, bude vyhotovena a
zaslána zmíněné ochranné mocnosti.
Zjistí-li se vyšetřováním vina jedné nebo několika osob, učiní mocnost,
v jejíž moci jsou internovaní, všechna opatření k soudnímu stíhání
vinníka nebo vinníků.
Kapitola XII
Propuštění, repatriace a nemocniční ošetřování v neutrálním státě
Čl.132
Každá internovaná osoba bude propuštěna mocností, v jejíž moci jest,
jakmile pominou důvody, pro které byla internována.
Strany v konfliktu se kromě toho vynasnaží uzavřít během nepřátelství
dohody o propuštění, repatriaci a návratu domů nebo o nemocničním
ošetřování v neutrální zemi jistých kategorií internovaných, zejména
dětí, těhotných žen, matek s kojenci a s malými dětmi, raněných,
nemocných nebo internovaných, které mají za sebou dlouhé zajetí.
Čl.133
Internování se skončí co možná nejdříve po ukončení nepřátelství.
Avšak internovaní, kteří jsou na území strany v konfliktu a kteří jsou
v trestním vyšetřování pro činy, které nepodléhají výhradně jen trestům
disciplinárním, mohou být zadrženi až do skončení řízení, po případě až
do odpykání trestu. Podobně tomu bude u těch, kteří byli již dříve
odsouzeni k trestům na svobodě.
Dohodou mezi mocností, v jejíž moci jsou internovaní, a zúčastněnými
mocnostmi budou po skončení nepřátelství nebo okupace zřízeny komise,
aby vyhledaly roztroušené internované.
Čl.134
Vysoké smluvní strany se vynasnaží, aby zajistily po skončení
nepřátelství nebo okupace návrat všech internovaných do místa jejich
posledního pobytu nebo aby usnadnily jejich repatriaci.
Čl.135
Mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, nese náklad spojený s návratem
propuštěných do míst, kde měli pobyt v době internování, anebo,
jestliže je zadržela na jejich cestě nebo na volném moři, náklad
potřebný k tomu, aby mohli dokončit svou cestu nebo se vrátit do
výchozího místa.
Odmítne-li mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, povolit propuštěnému
internovanému, aby zůstal na jejím území, kde měl předtím své stálé
bydliště, musí hradit výlohy jeho repatriace. Jestliže však internovaný
se raději vrátí do své země na vlastní odpovědnost nebo aby poslechl
své vlády, k níž je poután závazkem věrnosti, není mocnost, v jejíž
jest moci, povinna hradit tyto náklady dále než na hranice svého území.
Mocnost, v jejíž moci jsou internovaní, není povinna hradit repatriační
náklady za internovaného, který byl internován na svou vlastní žádost.
Jsou-li internovaní přemisťováni podle článku 45, dohodne se mocnost,
která je odesílá, a mocnost, která je přijímá, o části výloh, kterou
bude hradit každá z nich.
Tato ustanovení se nesmějí dotýkat zvláštních dohod, které snad
uzavřely strany v konfliktu o výměně a repatriaci svých příslušníků,
kteří jsou v nepřátelské moci.
Oddíl V
Informační kanceláře a Ústřední informační kancelář
Čl.136
Hned od počátku nepřátelství a ve všech případech okupace zřídí každá
strana v konfliktu oficiální informační kancelář, která bude mít za
úkol přijímat a dále zprostředkovat informace o chráněných osobách,
které jsou v její moci.
V nejkratší možné lhůtě zašle každá strana v konfliktu této informační
kanceláři zprávy o opatřeních, která učinila proti každé chráněné osobě
zadržené před více než dvěma týdny, jíž byl vykázán nucený pobyt nebo
která byla internována. Uloží mimo to jednotlivým zúčastněným úřadům,
aby urychleně zaslaly shora uvedené kanceláři údaje o změnách stavu
těchto chráněných osob, jako jsou přesuny, propuštění na svobodu,
repatriace, útěk, umístění v nemocnici, narození a úmrtí.
Čl.137
Každá vnitrostátní informační kancelář zašle ihned, nejrychlejší cestou
a prostřednictvím jednak ochranných mocností jednak Ústřední kanceláře
zmíněné v článku 140 informace o chráněných osobách mocnosti, jejímiž
příslušníky jsou shora uvedené osoby, nebo mocnosti, na jejímž území
měly svůj pobyt. Kanceláře odpoví také na všechny jí došlé dotazy stran
chráněných osob.
Informační kanceláře odešlou informace týkající se chráněné osoby,
vyjma v případech, kdy by jejich odesílání mohlo být na újmu dotyčné
osobě nebo její rodině. Ale ani v těchto případech nemohou tyto
informace být odmítnuty Ústřední informační kanceláři, která pak,
zpravena o těchto okolnostech, učiní vhodná opatření uvedená v článku
140.
Všechna písemná sdělení vyšlá z informační kanceláře, buďtež ověřena
podpisem nebo razítkem.
Čl.138
Informace, které obdrží národní informační kancelář a které potom dále
pošle, musí být takového druhu, aby umožnily zjistit přesně totožnost
chráněné osoby a zpravit její rodinu. Budou obsahovat u každé
jednotlivé osoby při nejmenším příjmení, křestní jméno, místo a plné
datum narození, státní příslušnost, místo posledního pobytu, zvláštní
znamení, křestní jméno otce a příjmení matky, datum a druh opatření,
jež bylo vůči této osobě učiněno, jakož i místo, kde byla zadržena,
adresu, na kterou jí lze posílat dopisy, a konečně jméno a adresu
osoby, která má být zpravena.
Rovněž zprávy o zdravotním stavu vážně nemocných nebo těžce raněných
internovaných budou se odesílat pravidelně, možno-li každý týden.
Čl.139
Vnitrostátní informační kancelář bude vedle toho povolána, aby
shromáždila všechny cenné osobní předměty, které zanechaly chráněné
osoby zmíněné v článku 136, zejména při repatriaci, propuštění na
svobodu, útěku nebo úmrtí, a zaslala je zúčastněným osobám přímo anebo,
je-li to třeba, prostřednictvím Ústřední kanceláře. Tyto věci se zašlou
v balících zapečetěných Kanceláří; k balíkům budou přiložena prohlášení
udávající přesně totožnost osob, jimž předměty patřily, a také úplný
seznam obsahu balíku. Příjem i odeslání všech cenných předmětů tohoto
druhu se zapíše podrobně do rejstříků.
Čl.140
V neutrální zemi se zřídí Ústřední informační kancelář pro chráněné
osoby, zejména pro internované. Mezinárodní komitét Červeného kříže
navrhne, bude-li to považovat za potřebné, zúčastněným mocnostem
organisaci takové kanceláře, která může být totožná s kanceláří
uvedenou v článku 123 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zacházení s
válečnými zajatci.
Tato kancelář bude mít za úkol soustřeďovat všechny informace povahy
zmíněné v článku 136, které bude moci opatřit úřední nebo soukromou
cestou; zašle je pak nejrychleji zemi původu nebo zemi pobytu dotčených
osob, vyjma případy, kdy by jejich zaslání mohlo uškodit osobám, jichž
se tyto informace týkají, nebo jejich rodinám. Strany v konfliktu jí
poskytnou všechny přiměřené úlevy pro zasílání zpráv.
Vysoké smluvní strany, zejména ty, jejichž příslušníci užívají služeb
Ústřední kanceláře, se vybízejí, aby jí poskytly finanční podporu, jíž
by potřebovala.
Tato předchozí ustanovení se nesmějí vykládat tak, jakoby omezovala
lidumilnou činnost Mezinárodního komitétu Červeného kříže a pomocných
společností uvedených v článku 142.
Čl.141
Národní informační kanceláře a Ústřední informační kancelář požívají
osvobození od všech druhů poštovného, jakož i výhod stanovených v
článku 110, a je-li to možno, osvobození od telegrafních poplatků nebo
aspoň značně snížených sazeb.
Část IV
Provádění úmluvy
Oddíl I
Všeobecná ustanovení
Čl.142
S výhradou opatření, která by považovaly za nezbytná, aby zaručily svou
bezpečnost a čelily všem jiným přiměřeným požadavkům, vyjdou mocnosti,
v jejichž moci jsou chráněné osoby, co nejvíce vstříc náboženským
organisacím, pomocným společnostem a všem jiným organisacím, které
pomáhají chráněným osobám. Poskytnou jim a jejich řádně pověřeným
delegátům všechny možné úlevy, aby mohli navštěvovat chráněné osoby,
rozdílet jim pomocné zásilky a předměty jakéhokoli původu, určené k
výchovným, rekreačním nebo náboženským účelům, nebo aby jim byli
nápomocni při vyplnění volného času v internačních místech. Společnosti
neb organisace shora uvedené mohou být ustaveny na území této mocnosti
nebo v jiné zemi anebo mohou být i mezinárodní povahy.
Mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby, může omezit počet
společností a organisací, jejichž delegáti budou oprávněni vykonávat
činnost na jejím území a pod jejím dohledem, avšak za podmínky, že
takové omezení nezabraňuje tomu, aby všem chráněným osobám byla
poskytnuta účinná a dostatečná pomoc.
Zvláštní postavení Mezinárodního komitétu Červeného kříže v tom ohledu
bude vždy uznáváno a respektováno.
Čl.143
Zástupci a delegáti ochranných mocností jsou oprávněni navštívit
všechna místa, kde jsou chráněné osoby, zejména místa, kde jsou
internováni, vězněni nebo kde pracují.
Mají přístup do všech místností používaných chráněnými osobami a mohou
s nimi hovořit beze svědků, za pomoci tlumočníka, je-li třeba.
Tyto návštěvy nelze zakázat, leda z naléhavých důvodů vojenské mocnosti
a pouze výjimečně a na přechodnou dobu. Jejich počet a trvání nesmějí
být omezovány.
Zástupcům a delegátům ochranných mocností bude ponechána úplná svoboda
co do výběru míst, která chtějí navštívit. Mocnost, v jejíž moci jsou
chráněné osoby, nebo okupační mocnost, ochranná mocnost a po případě
domovská mocnost osob, které mají být navštíveny, se mohou dohodnout na
tom, aby se těchto návštěv mohli účastnit i krajané internovaných osob.
Delegáti Mezinárodního komitétu Červeného kříže budou požívat týchž
práv. Jmenování těchto delegátů bude předloženo k schválení mocnosti, v
jejíž moci jsou území, na nichž mají vykonávat svou činnost.
Čl.144
Vysoké smluvní strany se zavazují, že rozšíří co možná nejvíce, jak v
míru tak za války, text této úmluvy ve svých zemích a že zejména zařadí
její studium do vojenských, a, možno-li, i civilních studijních
programů, tak aby její zásady byly uvedeny ve známost všemu
obyvatelstvu.
Civilní, vojenské, policejní nebo jiné úřady, které by za války
převzaly odpovědnost za chráněné osoby, musí mít text této úmluvy a být
zvlášť poučeny o jejich ustanoveních.
Čl.145
Vysoké smluvní strany si zašlou prostřednictvím Švýcarské spolkové
rady, a za války prostřednictvím ochranných mocností, oficiální
překlady této úmluvy a zákony i nařízení, které by vydaly, aby
zajistily její používání.
Čl.146
Vysoké smluvní strany se zavazují, že učiní všechna potřebná opatření
zákonodárná, aby stanovily přiměřené trestní sankce postihující osoby,
které se dopustí toho či onoho vážného porušení této úmluvy, vymezeného
v následujícím článku, nebo dají k takovému porušení rozkaz.
Každá smluvní strana je povinna vypátrat osoby obviněné z toho, že se
dopustily některého z těchto vážných porušení anebo daly k němu rozkaz,
a musí je postavit před svoje vlastní soudy, ať je jakákoli jejich
státní příslušnost. Může také, dá-li tomu přednost, odevzdat je v
souladu s podmínkami stanovenými svým vlastním zákonodárstvím, k
soudnímu stíhání některé jiné smluvní straně mající zájem na
potrestání, pokud tato smluvní strana má dostatečná obvinění proti
těmto osobám.
Každá smluvní strana učiní potřebná opatření, aby potlačila činy
odporující ustanovením této úmluvy, jiné než jsou vážná porušení
uvedená v následujícím článku.
Obvinění budou za všech okolností požívat záruk soudního řízení a
svobodné obhajoby, které nebudou méně příznivé než záruky, zmíněné v
článku 105 a následujících Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o
zacházení s válečnými zajatci.
Čl.147
Vážnými porušeními zmíněnými v předchozím článku mohou být některé z
níže uvedených činů, jsou-li spáchány na osobách nebo na majetku,
chráněných touto úmluvou:úmyslné zabití, mučení nebo nelidské
zacházení, čítajíc v to i biologické pokusy, úmyslné způsobení velkého
utrpení nebo vážné tělesné zranění a ohrožení zdraví, nezákonná
deportace nebo nezákonný přesun, protiprávní uvěznění, přinucení
chráněné osoby, aby sloužila v ozbrojených silách nepřátelské mocnosti,
zbavení chráněné osoby práva být souzenu pravidelným a nestranným
způsobem podle předpisů této úmluvy, braní rukojmí, zničení a
přisvojení si majetku neodůvodněné vojenskou nutností a provedené ve
velkém měřítku nezákonným a svévolným způsobem.
Čl.148
Žádná vysoká smluvní strana se nemůže sama zprostit ani zprostit jinou
smluvní stranu odpovědnosti, která stíhá ji samotnou nebo jinou smluvní
stranu v důsledku porušení, zmíněných v předchozím článku.
Čl.149
Na žádost některé strany v konfliktu se zavede vyšetřování způsobem,
jenž bude stanoven mezi zúčastněnými stranami, o každém tvrzeném
porušení úmluvy.
Nedosáhne-li se dohody o způsobu vyšetřování, dohodnou se strany o
volbě rozhodčího, který stanoví, jakým způsobem postupovat.
Jakmile bude zjištěno porušení, učiní mu strany v konfliktu konec a
odstraní je jak možná nejrychleji.
Oddíl II
Závěrečná ustanovení
Čl.150
Tato úmluva jest sepsána v jazyce anglickém a francouzském. Obě znění
jsou stejně závazná.
Švýcarská spolková rada dá pořídit úřední překlady úmluvy do jazyka
ruského a španělského.
Čl.151
Tato úmluva, která bude mít dnešní datum, může být podepsána až do 12.
února 1950 jménem mocností zastoupených na konferenci, která započala v
Ženevě dne 21. dubna 1949.
Čl.152
Tato úmluva bude ratifikována co možná nejdříve a ratifikační listiny
budou uloženy v Bernu.
O uložení každé ratifikační listiny bude pořízen zápis, jehož jeden
ověřený opis zašle Švýcarská spolková rada všem mocnostem, jejichž
jménem byla úmluva podepsána nebo jejichž jménem byl oznámen přístup.
Čl.153
Tato úmluva nabude účinnosti šest měsíců poté, kdy byly uloženy nejméně
dvě ratifikační listiny.
Později nabude účinnosti pro každou z Vysokých smluvních stran šest
měsíců po uložení její ratifikační listiny.
Čl.154
Ve vztazích mezi mocnostmi, které jsou vázány Haagskou úmluvou o
zákonech a obyčejích pozemní války, ať již jde o úmluvu z 29. července
1899 nebo o úmluvu z 18. října 1907, a které jsou stranami této úmluvy,
doplní tato úmluva oddíl II. a III. Řádu připojeného ke zmíněným
Haagským úmluvám.
Čl.155
Ode dne nabytí účinnosti zůstane tato úmluva otevřena pro přístup každé
mocnosti, jejímž jménem nebyla podepsána.
Čl.156
Přístupy budou oznámeny písemně Švýcarské spolkové radě a nabudou
účinnosti šest měsíců poté, kdy jí došly.
Švýcarská spolková rada oznámí přístupy všem mocnostem, jejichž jménem
byla úmluva podepsána nebo jejichž přístup jí byl oznámen.
Čl.157
Za situace vylíčené v článcích 2 a 3 nabudou uložené ratifikace a
přístupy, oznámené stranami v konfliktu před zahájením nepřátelství
nebo okupace, anebo po něm, okamžitě účinnosti. Oznámení o ratifikacích
nebo přístupech, došlých od stran v konfliktu, učiní Švýcarská spolková
rada nejrychlejším způsobem.
Čl.158
Každá z Vysokých smluvních stran bude mít možnost vypovědět tuto
úmluvu.
Výpověď bude oznámena písemně Švýcarské spolkové radě. Tato uvědomí o
tomto oznámení vlády všech Vysokých smluvních stran.
Výpověď nabude účinnosti jeden rok po jejím oznámení Švýcarské spolkové
radě. Avšak výpověď oznámená v době, kdy vypovídající mocnost je
zapletena do nepřátelství, nenabude účinnosti, dokud nebude uzavřen mír
a v žádném případě, pokud nebudou skončeny operace spojené s
propuštěním, repatriací a usazením osob chráněných touto úmluvou.
Výpověď bude platit jen pro vypovídající mocnost. Nebude mít vliv na
závazky, které budou strany v konfliktu i nadále nuceny dodržet ve
smyslu zásad mezinárodního práva, jak plynou ze zvyklostí stávajících
mezi civilizovanými národy, ze zákonů lidskosti a z požadavků veřejného
svědomí.
Čl.159
Švýcarská spolková rada dá tuto úmluvu zaregistrovat v sekretariátu
Organisace Spojených národů. Švýcarská spolková rada zpraví také
sekretariát Organisace Spojených národů o všech ratifikacích,
přístupech a výpovědech, došlých k této úmluvě.
Na důkaz toho podepsaní, předloživše své plné moci, podepsali tuto
úmluvu.
Dáno v Ženevě dne 12. srpna 1949 v jazyce anglickém a francouzském;
originál bude uložen v archivu švýcarské konfederace. Švýcarská
spolková rada zašle ověřený opis této úmluvy každému ze signatárních
států, jakož i státům, které k ní přistoupí.
Za Afghanistan:
M. Osman Amiri
Za Albánskou lidovou republiku:
S připojenými výhradami k článkům 10, 12 a 85
J. Malo
Za Argentinu:
S připojenými výhradami
Guillermo A. Speroni
Za Australii:
Norman R. Mighell
s výhradou ratifikace^1)
Za Rakousko:
Dr. Rud. Bluehdorn
Za Belgii:
Maurice Bourquin
Za Běloruskou sovětskou socialistickou republiku:
S výhradami k článkům 11 a 45
Text výhrad je připojen
Šéf delegace BSSR
I. Kucejnikov
Za Bolívii:
G. Medeiros
Za Brazílii:
S připojenými výhradami
Joao Pinto da Silva
General Floriano De Lima Brayner
Za Bulharskou lidovou republiku:
S připojenými výhradami
K. B. Svetlov
Za Kanadu:
S připojenou výhradou
Max H. Wershof
Za Chile:
F. Cisternas Ortiz
Za Čínu:
Wu Nan-Ju
Za Kolumbii:
Rafael Rocha Schloss
Za Kubu:
J. de la Luz Léon
Za Dánsko:
Georg Cohn
Paul Ipsen
Bagge
Za Egypt:
A. K. Safwat
Za Ecuador:
Alex. Gastelú
Za Španělsko:
Luis Calderón
Za Spojené státy americké:
Podepsáno s připojenou výhradou
John Carter Vincent
Za Habeš:
Gachaou Zelleke
Za Finsko:
Reinhold Svento
Za Francii:
G. Cahen-Salvador
Jacquinot
Za Řecko:
M. Pesmazoglou
Za Guatemalu:
A. Dupont-Willemin
Za Maďarskou lidovou republiku:
S připojenými výhradami
Anna Kara
Za Indii:
D. B. Desai
Za Iran:
A. H. Meykadeh
Za Irskou republiku:
Sean MacBride
Za Izrael:
S připojenou výhradou
M. Kahany
Za Itálii:
Giacinto Auriti
Ettore Baistrocchi
Za Libanon:
Mikaoui
Za Lichtenštejnsko:
Hrabě F. Wilczek
Za Lucembursko:
J. Sturm
Za Mexiko:
Pedro de Alba
W. R. Castro
Za Monacké knížectví:
M. Lozé
Za Nicaraguu:
Ad referendum
Lifschitz
Za Norsko:
Rolf Andersen
Za Nový Zéland:
G. R. Laking
S připojenými výhradami
Za Pakistan:
S. M. A. Faruki, M. G.
A. H. Shaikh
Za Paraguay:
Conrad Fehr
Za Nizozemí:
S připojenou výhradou
J. Bosch de Rosenthal
Za Peru:
Gonzalo Pizarro
Za republiku Filipiny:
P. Sebastian^2)
Za Polsko:
S připojenými výhradami
Julian Przybos
Za Portugalsko:
S připojenými výhradami
G. Caldeira Coelho
Za Rumunskou lidovou republiku:
S připojenými výhradami
I. Dragomir
Za Spojené království Velké Britannie a Severního Irska:
S připojenou výhradou
Robert Craigie
H. A. Strutt
W. H. Gardner
Za Vatikán:
Philippe Bernardini
Za El Salvador:
R. A. Bustamante
Za Švédsko:
S výhradou ratifikace J. V. krále švédského
se schválením Riksdagu
Staffan Söderblom
Za Švýcarsko:
Max Petitpierre
Plinio Bolla
div. plukovník Du Pasquier
Ph. Zutter
H. Meuli
Za Sýrii:
Omar El Djabri
A. Gennaoui
Za Československo:
S připojenými výhradami
Tauber
Za Turecko:
Rana Tarhan
Za Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku:
S výhradami k článkům 11 a 45
Text výhrad je připojen.
V plné moci vlády USSR
Profesor O. Bogomolec
Za Svaz sovětských socialistických republik:
S výhradami k článkům 11 a 45
Text výhrad je připojen.
Šéf delegace SSSR
N. Slavin
Za Uruguay:
Rada plukovník Hector J. Blanco
Za Venezuelu:
A. Posse de Rivas
Za Federativní lidovou republiku Jugoslávii:
S připojenými výhradami
Milan Ristič
Příl.I
Návrh dohody o nemocničních a bezpečnostních oblastech a místech
Článek 1
Nemocniční a bezpečnostní oblasti jsou striktně vyhrazeny osobám
zmíněným v článku 23 Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o zlepšení osudu
raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli a v článku 14
Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 o ochraně civilních osob za války,
jakož i personálu, který má na starosti organisaci a správu těchto
oblastí a míst a péči o osoby, které jsou tam soustředěny.
Osoby, které mají svůj stálý pobyt uvnitř těchto oblastí, mají však
právo tam přebývat.
Článek 2
Osoby, které jsou z jakéhokoliv důvodu v nemocniční a bezpečnostní
oblasti, nesmějí vykonávat ani uvnitř ani vně tohoto pásma žádnou
práci, která je v přímé souvislosti s vojenskými operacemi nebo s
výrobou válečného materiálu.
Článek 3
Mocnost, která zřídí nemocniční a bezpečnostní oblast, učiní všechna
nutná opatření, aby tam byl zakázán přístup všem osobám, které nemají
právo tam vstoupit nebo tam přebývat.
Článek 4
Nemocniční a bezpečnostní oblasti musí vyhovovat těmto podmínkám:
a) musí zabírat jen malou část území kontrolovaného mocností, která je
zřídila,
b) musí být řídce obydleny vzhledem k možnosti pojmout další osoby,
c) musí být vzdáleny od a prosty všech vojenských objektů a všech
důležitých průmyslových nebo správních zařízení,
d) nesmějí ležet v krajích, které podle vší pravděpodobnosti mohou mít
důležitost pro vedení války.
Článek 5
Nemocniční a bezpečnostní oblasti jsou podrobeny těmto závazkům:
a) dopravních spojů a dopravních prostředků, které v nich jsou, nesmí
se užívat pro přepravu vojenských osob nebo vojenského materiálu, ani
když by šlo o pouhý průjezd;
b) nesmějí být vojensky bráněny za žádných okolností.
Článek 6
Nemocniční a bezpečnostní oblasti budou označeny šikmými červenými pásy
na bílém poli, umístěnými na okrajích oblasti a na budovách.
Oblasti výlučně vyhrazené pro raněné a nemocné mohou být označeny
červenými kříži (červenými půlměsíci, červenými lvy a slunci) v bílém
poli.
V noci mohou být rovněž označeny vhodným osvětlením.
Článek 7
Už v míru nebo hned po vypuknutí nepřátelství zašle každá mocnost všem
Vysokým smluvním stranám seznam nemocničních a bezpečnostních oblastí
zřízených na území, které kontroluje. Zpraví je o každé nové oblasti
zřízené během konfliktu.
Jakmile nepřátelská strana dostane toto oznámení, je oblast řádně
zřízena.
Má-li však nepřátelská strana za to, že jedna z podmínek předepsaných
touto dohodou není zřejmě splněna, může odmítnout uznat oblast tím, že
sdělí okamžitě své odmítnutí straně, které oblast podléhá, nebo může
předložit uznání oblasti k rozhodnutí kontrolní komisí uvedené v článku
8.
Článek 8
Každá mocnost, která uzná jedno nebo několik nemocničních a
bezpečnostních oblastí zřízených nepřátelskou stranou, má právo žádat,
aby jedna nebo několik zvláštních komisí zjistily, zda oblasti vyhovují
podmínkám a plní závazky stanovené v této dohodě.
Za tím účelem budou mít členové těchto zvláštních komisí vždy volný
přístup do jednotlivých oblastí a mohou tam i trvale bydlet. Budou jim
poskytnuty všecky výhody, aby mohli vykonávat svou kontrolní činnost.
Článek 9
Kdyby zvláštní komise zjistily skutečnosti, které podle jejich mínění
odporují podmínkám této dohody, oznámí to ihned mocnosti, jíž oblast
podléhá, a stanoví lhůtu nejvýš pěti dnů, aby závada byla odstraněna;
uvědomí o tom mocnost, která oblast uznala.
Nevyhoví-li po uplynutí této lhůty mocnost, jíž oblast podléhá, výzvě
jí adresované, může nepřátelská strana prohlásit, že není vázána touto
dohodou, pokud jde o zmíněnou oblast.
Článek 10
Mocnost, která zřídila jednu nebo několik nemocničních a bezpečnostních
oblastí, jakož i odpůrci, jimž bylo jejich zřízení oznámeno, jmenují
osoby, které budou členy zvláštních komisí, o nichž je zmínka v
článcích 8 a 9, nebo je dají jmenovat ochrannými mocnostmi nebo jinými
neutrálními státy.
Článek 11
Nemocniční a bezpečnostní oblasti nesmějí být za žádných okolností
předmětem útoku, nýbrž budou vždy chráněny a respektovány stranami v
konfliktu.
Článek 12
V případě okupace území musí být nemocniční a bezpečnostní oblasti,
které tam jsou, i dále respektovány a musí jich být používáno jako
takových.
Okupační mocnost může však změnit jejich určení, když byla předtím
zabezpečila osud osob, které tam byly umístěny.
Článek 13
Tato dohoda bude se vztahovat také na místa, která by mocnosti určily k
témuž účelu jako nemocniční a bezpečnostní oblasti.
Příl.II
Návrh řádu pro hromadnou pomoc civilním internovaným osobám
Článek 1
Výbory internovaných jsou oprávněny rozdělovat zásilky hromadné pomoci,
které mají na starosti, všem internovaným podléhajícím administrativně
jejich internačnímu místu, jakož i těm, kteří jsou v nemocnicích nebo
ve věznicích a v jiných vězeňských ústavech.
Článek 2
Zásilky hromadné pomoci se rozdílejí podle pokynů dárců a podle plánu
vypracovaného výbory internovaných; rozdílení léčebných pomocných
zásilek se však bude dít především v dohodě s vedoucími lékaři a tito
mohou se v nemocnicích a lazaretech odchýlit od těchto pokynů v té
míře, jak toho vyžadují potřeby jejich nemocných. V takto stanoveném
rámci budou se tyto zásilky rozdělovat spravedlivě.
Článek 3
Aby bylo možno zjistit jakost i množství došlého zboží a pořídit o tom
podrobné záznamy určené pro dárce, budou členové výboru internovaných
oprávněni odebrat se na nádraží a jiná místa v blízkosti internačního
místa, kam hromadné pomocné zásilky docházejí.
Článek 4
Výborům internovaných dostane se potřebných úlev, aby mohly
kontrolovat, zda rozdílení zásilek hromadné pomoci ve všech odděleních
a vedlejších budovách jejich tábora bylo provedeno podle jejich pokynů.
Článek 5
Výbory internovaných jsou oprávněny vyplnit anebo dát vyplnit členy
výborů internovaných v pracovních oddílech nebo vedoucími lékaři
lazaretů a nemocnic, tiskopisy a dotazníky určené dárcům a týkající se
hromadné pomoci (rozdílení, potřeba, množství atd.). Tyto tiskopisy a
dotazníky, řádně vyplněné, budou bez prodlení zaslány dárcům.
Článek 6
Aby mohly zajistit pravidelné rozdílení hromadné pomoci mezi
internované svého internačního místa a případně čelit potřebě vzniklé
při příjezdu nových kontingentů internovaných jsou výbory internovaných
oprávněny vytvořit a udržovat postačitelné zásoby hromadné pomoci.
Budou mít k tomu účelu vhodná skladiště; každé skladiště bude mít dva
zámky: výbor internovaných bude mít klíč k jednomu, velitel
internačního místa k druhému zámku.
Článek 7
Vysoké smluvní strany, zejména mocnosti, v jejichž moci jsou
internovaní, povolí, pokud je to jen možné a s výhradou úpravy týkající
se zásobování obyvatelstva, nákupy veškerého zboží na svém území, které
byly nutné za tím účelem, aby bylo možno rozdílet hromadnou pomoc
internovaným; usnadní také zasílání peněžních prostředků a jiná
finanční, technická nebo správní opatření učiněná za účelem těchto
nákupů.
Článek 8
Předchozí ustanovení nejsou na překážku právu internovaných přijímat
hromadnou pomoc před příchodem do internačního tábora nebo během
transportu, ani tomu, aby zástupci ochranných mocností, Mezinárodního
komitétu Červeného kříže nebo jakékoli jiné lidumilné organisace
pomáhající internovaným, která by měla za úkol dopravit tyto pomocné
zásilky, mohli je rozdělit všemi jinými prostředky osobám, jimž jsou
určeny.
Příl.III
I. Internační lístek
1. Přední strana
------------------------------------------------------------------
Pošta civilních internovaných osob Porta prosto
Dopisnice
------------------------------------------------------------------
Důležité:
Tento lístek vyplní každý
internovaný, jakmile byl
internován, a pokaždé, když změní Ústřední kancelář
adresu následkem přesunu do pro informace o chráněných
jiného internačního místa nebo do osobách
nemocnice.
Tento lístek není totožný se Mezinárodní komitét
zvláštním lístkem, který může Červeného kříže
internovaný poslat své rodině.
------------------------------------------------------------------
2. Zadní strana
------------------------------------------------------------------
Pište čitelně hůlkovým písmem 1. Národnost
------------------------------------------------------------------
2. Příjmení 3. Křestní jména 4. Křestní jméno otce
(plně vypsat)
...............................................................
5. Datum narození 6. Místo narození
7. Zaměstnání
8. Adresa před internováním
9. Adresa rodiny
................................................................
------------------------------------------------------------------
*10. Internován dne
(kde)
Přichází z (nemocnice atd.)
*11. Zdravotní stav
------------------------------------------------------------------
12. Nynější adresa
13. Datum 14. Podpis
------------------------------------------------------------------
*) Nehodící se škrtněte - Nic nepřipisujte - Viz vysvětlení na
druhé straně.
------------------------------------------------------------------
(Rozměry internačního lístku: 10 x 15 cm)
II. Dopis
Pošta civilních
internovaných osob
Porta prosto
Pan(í)
Ulice a číslo
Místo určení (hůlkovým písmem)
Kraj nebo okres
Země (hůlkovým písmem)
Odesilatel:
Příjmení a křestní jména
Datum a místo narození
Místo internování
(Rozměry dopisu: 29 x 15 cm)
III. Dopisnice
1. Přední strana
------------------------------------------------------------------
Pošta civilních
internovaných osob Porta prosto
Dopisnice
Pan(í)
O P D I
d ř a n Ulice a číslo
e í t t
s j u e Místo určení (hůlkovým písmem)
i m m r
l e n Kraj nebo okres
a n a a
t í č Země (hůlkovým písmem)
e m n
l í í
: a s
t č
k o í
ř s
e n l
s a o
t r :
n o
í z
e
j n
m í
é :
n
a
:
------------------------------------------------------------------
2. Zadní strana
------------------------------------------------------------------
Datum:
...............................................................
...............................................................
...............................................................
...............................................................
...............................................................
...............................................................
Pište velmi čitelně a jen na řádcích
------------------------------------------------------------------
(Rozměry dopisnice: 10 x 15 cm)
-----------------------------------------------------------------
*) Počínajíc stranou 27.
*) Rozhodnutí smíšené lékařské komise nechť se zakládá ve značné míře
na pozorování lékařů tábora a lékařů-krajanů válečných zajatců nebo na
prohlídce odborných lékařů, příslušníků mocnosti, v jejíž moci jsou
zajatci.
1) Resoluce nejsou v Příloze Sbírky zákonů otištěny.
1) Zástupce Australie prohlásil při podpisu, že jeho vláda hodlá si
zachovati právo připojiti výhrady při ratifikaci.
2) Viz Prohlášení delegací.
2) "Tento podpis podléhá schválení filipinského senátu podle předpisů
ústavy."
