Advanced Search

o Úmluvě o předávání odsouzených osob


Published: 1992
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/507901/o-mluv-o-pedvn-odsouzench-osob.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
553/1992 Sb.



SDĚLENÍ



federálního ministerstva zahraničních věcí



Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. března

1983 byla ve Štrasburku sjednána Úmluva o předávání odsouzených osob.



Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Úmluva podepsána ve

Štrasburku dne 13. února 1992.



S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a Slovenské

Federativní Republiky a prezident České a Slovenské Federativní

Republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina byla uložena u

generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 15. dubna

1992.



Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 18 odst. 2 dnem 1.

července 1985. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila

v platnost v souladu se svým článkem 18 odst. 3 dnem 1. srpna 1992.



Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.



ÚMLUVA



o předávání odsouzených osob



Členské státy Rady Evropy a další signatářské státy



majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi

jejími členy;



přejíce si další rozvoj mezinárodní spolupráce v oblasti trestního

práva;



domnívajíce se, že tato spolupráce by měla napomáhat spravedlnosti a

resocializaci odsouzených osob;



domnívajíce se, že tyto cíle vyžadují, aby cizincům, kteří byli zbaveni

svobody v důsledku toho, že spáchali trestný čin, byla dána možnost

vykonávat své tresty v jejich společnosti a



domnívajíce se, že tohoto cíle může být nejlépe dosaženo tím, že budou

předány do jejich zemí,



se dohodly na následujícím:



Čl.1



Definice



Pro účely této Úmluvy:



a) "trestem" se rozumí každé potrestání nebo opatření, které zahrnuje

zbavení svobody nařízené na omezenou nebo neomezenou dobu za trestný

čin soudem;



b) "rozsudkem" se rozumí rozhodnutí nebo nařízení soudu, kterým se

ukládá trest;



c) "odsuzujícím státem" se rozumí stát, v němž byl uložen trest osobě,

která může být nebo již byla předána;



d) "vykonávajícím státem" se rozumí stát, do kterého může být nebo již

byla předána odsouzená osoba k výkonu trestu.



Čl.2



Obecné zásady



1. Strany se zavazují vzájemně co nejvíce spolupracovat při předávání

odsouzených osob podle ustanovení této Úmluvy.



2. Osoba odsouzená na území jedné strany může být předána na území

druhé strany podle ustanovení této Úmluvy k výkonu trestu, který jí byl

uložen. Za tímto účelem může odsouzená osoba odsuzujícímu nebo

vykonávajícímu státu vyjádřit svůj zájem na předání podle této Úmluvy.



3. O předání může žádat odsuzující nebo vykonávající stát.



Čl.3



Podmínky předání



1. Odsouzená osoba může být předána podle této Úmluvy pouze za

následujících podmínek:



a) je-li tato osoba státním občanem vykonávajícího státu;



b) je-li rozsudek konečný;



c) jestliže v době přijetí žádosti o předání má odsouzená osoba vykonat

ještě nejméně šest měsíců trestu odnětí svobody nebo trest byl uložen

na neurčitou dobu;



d) souhlasí-li odsouzená osoba nebo, pokud to považuje za nutné jeden z

obou států vzhledem k jejímu věku, fyzickému nebo psychickému stavu

její právní zástupce;



e) jestliže čin nebo opomenutí, pro které byl uložen trest, je trestným

činem podle právního řádu vykonávajícího státu nebo by byl trestným

činem, pokud by byl spáchán na jeho území a



f) souhlasí-li jak odsuzující, tak i vykonávající stát s předáním.



2. Ve výjimečných případech se mohou strany dohodnout o předání

odsouzené osoby i přestože je doba, po kterou má odsouzený vykonat

trest, kratší, než uvedená v odst. 1, písmeno c).



3. Kterýkoli stát může při podpisu, uložení svých ratifikačních listin

nebo listin o přijetí, schválení nebo přístupu prohlášením adresovaným

generálnímu tajemníkovi Rady Evropy sdělit, že hodlá ve vztahu k jiným

stranám vyloučit použití některého z řízení uvedených v článku 9, odst.

1, písmeno a) a b).



4. Kterýkoli stát může v rozsahu, v jakém se ho to týká, kdykoliv v

prohlášení adresovaném generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vymezit

pojem "státní občan" pro účely této Úmluvy.



Čl.4



Povinnost poskytovat informace



1. Každá odsouzená osoba, na kterou se může tato Úmluva vztahovat, musí

být odsuzujícím státem informována o podstatě této Úmluvy.



2. Jestliže odsouzená osoba vyjádří odsuzujícímu státu zájem, aby byla

předána podle této Úmluvy, informuje tento stát, jakmile je to možné

realizovat po té, co se rozsudek stal konečným, vykonávající stát.



3. Informace bude obsahovat:



a) jméno, datum a místo narození odsouzené osoby,



b) její adresu ve vykonávajícím státě, pokud ji má,



c) popis skutkového stavu, na základě kterého byl uložen trest,



d) druh, délku a datum zahájení výkonu trestu.



4. Jestliže odsouzená osoba vyjádří svůj zájem vykonávajícímu státu,

odsuzující stát na žádost poskytne tomuto státu informace uvedené v

odst. 3 shora.



5. Odsouzená osoba bude písemně informována o všech opatřeních, která

přijal odsuzující nebo vykonávající stát podle předchozích odstavců,

stejně tak jako o rozhodnutí, které bylo přijato kterýmkoliv z obou

států na základě žádosti o předání.



Čl.5



Žádosti a odpovědi



1. Žádosti o předání a odpovědi budou v písemné formě.



2. Žádosti budou adresovány ministerstvem spravedlnosti dožadujícího

státu ministerstvu spravedlnosti dožádaného státu. Odpovědi budou

posílány stejnou cestou.



3. Kterákoli strana může v prohlášení adresovaném generálnímu

tajemníkovi Rady Evropy uvést, že bude používat jiný způsob styku.



4. Dožádaný stát bude bez odkladu informovat dožadující stát o svém

rozhodnutí, zda souhlasí nebo nesouhlasí s požadovaným předáním.



Čl.6



Potřebné doklady



1. Vykonávající stát dodá, je-li o to požádán odsuzujícím státem,

následující:



a) doklad nebo prohlášení o tom, že odsouzená osoba je státním občanem

tohoto státu;



b) kopii příslušného právního předpisu vykonávajícího státu, který

stanoví, že jednání nebo opomenutí, za které byl uložen trest v

odsuzujícím státě, je trestným činem podle právního řádu vykonávajícího

státu nebo by byl trestným činem, pokud by byl spáchán na jeho území;



c) prohlášení obsahující informaci uvedenou v článku 9, odst. 2.



2. Je-li podána žádost o předání, odsuzující stát dodá vykonávajícímu

státu následující doklady, pokud jeden z obou států již neuvedl, že

nebude souhlasit s předáním:



a) ověřenou kopii rozsudku a textu právního předpisu, na jehož základě

byl vynesen;



b) potvrzení o tom, jaká část trestu již byla vykonána, včetně

informace o vazbě, prominutí části trestu a všech ostatních

skutečnostech důležitých pro výkon trestu;



c) prohlášení obsahující souhlas s předáním, jak je uvedeno v článku 3,

odst. 1, písmeno d) a



d) tam, kde to přichází v úvahu, zdravotní a sociální zprávu o

odsouzené osobě, informaci o jejím léčení v odsuzujícím státě a

doporučení k dalšímu léčení ve vykonávajícím státě.



3. Kterýkoli stát může požádat o předložení jakýchkoli dokladů nebo

prohlášení uvedených v odst. 1 nebo 2 shora předtím, než požádá o

předání nebo přijme rozhodnutí o tom, zda bude nebo nebude souhlasit s

předáním.



Čl.7



Souhlas a jeho ověření



1. Odsuzující stát zajistí, že osoba, která má vyjádřit souhlas s

předáním podle článku 3, odst. 1, písmeno d), tak učiní dobrovolně a s

plnou znalostí právních důsledků. Způsob vyjádření tohoto souhlasu se

bude řídit právním řádem odsuzujícího státu.



2. Odsuzující stát umožní vykonávajícímu státu, aby si prostřednictvím

konzula nebo jiného představitele, na kterém se dohodne s vykonávajícím

státem, ověřil, že souhlas byl vysloven za podmínek uvedených v

odstavci 1 shora.



Čl.8



Důsledky předání pro odsuzující stát



1. Převzetí odsouzené osoby orgány vykonávajícího státu bude považováno

za přerušení výkonu trestu v odsuzujícím státě.



2. Odsuzující stát nemůže pokračovat ve výkonu trestu, jestliže má

vykonávající stát za to, že výkon trestu byl ukončen.



Čl.9



Důsledky předání pro vykonávající stát



1. Příslušné orgány vykonávajícího státu zajistí:



a) pokračování výkonu trestu ihned nebo nařízením soudu nebo správního

orgánu za podmínek stanovených v článku 10, nebo



b) přeměnu trestu do rozhodnutí tohoto státu, kterým se v soudním nebo

správním řízení nahrazuje sankce uložená odsuzujícím státem sankcí

stanovenou právním řádem vykonávajícího státu za stejný trestný čin, a

to za podmínek stanovených v článku 11.



2. Vykonávající stát, je-li o to požádán, uvědomí odsuzující stát před

předáním odsouzené osoby o tom, podle jakého řízení se bude postupovat.



3. Výkon trestu bude prováděn podle právního řádu vykonávajícího státu

a pouze tento stát bude příslušný pro přijímání všech odpovídajících

rozhodnutí.



4. Kterýkoli stát, který podle svého právního řádu nemůže použít

některého z řízení uvedených v odst. 1 k výkonu opatření, jež byla

přijata na území jiné smluvní strany ohledně osob, které nejsou pro

duševní stav odpovědny za spáchání trestného činu, ale který je ochoten

převzít takové osoby pro další léčení, může v prohlášení adresovaném

generálnímu tajemníkovi Rady Evropy uvést, podle jakého řízení se bude

v takových případech postupovat.



Čl.10



Pokračování ve výkonu trestu



1. V případě, že bude pokračováno ve výkonu trestu, vykonávající stát

je vázán druhem a délkou trvání trestu tak, jak byl uložen odsuzujícím

státem.



2. Pokud je však druh a délka trvání tohoto trestu neslučitelná s

právním řádem vykonávajícího státu, nebo pokud to jeho právní řád

vyžaduje, tento stát může soudním nebo správním rozhodnutím přizpůsobit

sankci trestu nebo opatření stanovenému jeho právním řádem za obdobné

trestné činy. Pokud jde o druh, bude trest nebo opatření odpovídat co

nejvíce trestu nebo opatření, uloženému rozhodnutím, které má být

vykonáno. Trest nebo opatření nezhorší co do svého druhu nebo délky

sankci uloženou v odsuzujícím státě a nepřekročí horní hranici

stanovenou v právním řádu vykonávajícího státu.



Čl.11



Přeměna výroku o trestu



1. V případě přeměny trestu se bude postupovat v řízení stanoveném v

právním řádu vykonávajícího státu. Při přeměně příslušné orgány:



a) budou vázány skutkovými zjištěními tak, jak přímo či nepřímo

vyplývají z rozsudku, který byl vynesen v odsuzujícím státě;



b) nesmějí přeměnit trest odnětí svobody na peněžitý;



c) započítají celé dosavadní omezení svobody odsouzené osoby a



d) nezhorší trestně-právní postavení odsouzené osoby a nebudou vázány

žádnou dolní hranicí trestní sazby, která je stanovena ve vykonávajícím

státě pro spáchaný trestný čin nebo trestné činy.



2. Jestliže se řízení o přeměně trestu uskuteční po předání odsouzené

osoby, vykonávající stát bude tuto osobu držet ve vazbě nebo jinak

zajistí její přítomnost ve vykonávajícím státě v době, kdy probíhá

řízení.



Čl.12



Milost, amnestie, zmírnění trestu



Obě strany mohou udělit milost, amnestii nebo zmírnit trest v souladu

se svou ústavou nebo jinými zákony.



Čl.13



Přezkoumání rozsudku



Pouze odsuzující stát má právo rozhodovat o žádostech o přezkoumání

rozsudku.



Čl.14



Ukončení výkonu trestu



Vykonávající stát ukončí výkon trestu, jakmile ho odsuzující stát

informuje o rozhodnutí nebo opatření, v důsledku kterého rozhodnutí

přestane být vykonatelným.



Čl.15



Informace o výkonu trestu



Vykonávající stát poskytne odsuzujícímu státu následující informace o

výkonu trestu:



a) kdy považuje výkon trestu za ukončený;



b) když odsouzená osoba uprchne ještě před tím, než je výkon trestu

ukončen, nebo



c) když odsuzující stát vyžádá zvláštní zprávu.



Čl.16



Průvoz



1. V souladu se svým právním řádem vyhoví strana žádosti o průvoz

odsouzené osoby přes své území, když o to požádá druhá strana a tento

stát se dohodl s další stranou nebo třetím státem na průvozu této osoby

na své území nebo ze svého území.



2. Strana může odmítnout povolit průvoz, jestliže:



a) odsouzená osoba je jejím státním občanem, nebo



b) čin, za který byl uložen trest, není podle jejího právního řádu

činem trestným.



3. Žádosti o průvoz a odpovědi budou předávány způsobem uvedeným v

ustanoveních článku 5, odst. 2 a 3.



4. Strana může vyhovět žádosti o průvoz odsouzené osoby přes své území,

uskutečněný třetím státem, pokud se tento stát dohodne s další stranou

na průvozu na své území nebo ze svého území.



5. Strana, která byla požádána o povolení průvozu, může držet

odsouzenou osobu ve vazbě jen tak dlouho, jak to vyžaduje průvoz přes

její území.



6. Strana, která byla požádána o povolení průvozu, může být požádána o

ujištění, že odsouzená osoba nebude na území státu průvozu trestně

stíhána, nebo s výjimkou toho, co je uvedeno v předchozím odstavci,

držena ve vazbě nebo jinak omezena na svobodě za trestný čin spáchaný,

nebo trest uložen před jejím odjezdem z území odsuzujícího státu.



7. Žádost o průvoz se nevyžaduje, pokud je průvoz prováděn letecky přes

území strany a pokud se nepočítá s přistáním. Kterýkoli stát však může

při podpisu nebo uložení svých ratifikačních listin nebo listin

přijetí, schválení nebo přístupu v prohlášení adresovaném generálnímu

tajemníkovi Rady Evropy, vyžadovat, aby byl informován o každém takovém

průvozu přes své území.



Čl.17



Jazyk a náklady



1. Informace podle článku 4, odst. 2 a 4 bude poskytnuta v jazyce

strany, které je určena, nebo v některém z oficiálních jazyků Rady

Evropy.



2. S výjimkou níže uvedeného odstavce 3 se nevyžadují překlady žádostí

o předání nebo o příslušné doklady.



3. Kterýkoli stát může při podpisu nebo uložení svých ratifikačních

listin nebo listin o přijetí, schválení nebo přístupu prohlášením

adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy požádat, aby žádosti o

předání a příslušné doklady byly opatřeny překlady do jejího jazyka

nebo některého oficiálního jazyka Rady Evropy nebo některého z těchto

jazyků, který určí. Při této příležitosti může vyjádřit svou ochotu

přijímat překlady i do jiného jazyka vedle oficiálního jazyka nebo

jazyků Rady Evropy.



4. S výjimkou vedenou v článku 6, odst. 2, písmeno a) doklady předávané

při provádění této Úmluvy nemusí být ověřovány.



5. Náklady vzniklé při provádění této Úmluvy hradí vykonávající stát s

výjimkou nákladů, které vznikly výlučně na území odsuzujícího státu.



Čl.18



Podpis a vstup v platnost



1. Tato úmluva bude otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy a

nečlenským státům, které se podílely na jejím vypracování. Podléhá

ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny, listiny o

přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady

Evropy.



2. Tato Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce po uplynutí

tříměsíční lhůty po dni, kdy tři členské státy Rady Evropy vyjádří svůj

souhlas být vázány Úmluvou v souladu s ustanovením odst. 1.



3. Ve vztahu ke každému státu, který Úmluvu podepsal a poté vyjádřil

svůj souhlas být vázán Úmluvou, Úmluva vstoupí v platnost prvním dnem

měsíce po uplynutí tříměsíční lhůty po dni, kdy uložil ratifikační

listiny, listiny o přijetí nebo schválení.



Čl.19



Přístup nečlenských států



1. Po vstupu této Úmluvy v platnost může Výbor ministrů Rady Evropy po

konzultacích se smluvními státy přizvat kterýkoliv stát, který není

členem Rady a není uveden v článku 18, odst. 1, aby přistoupil k této

Úmluvě, a to rozhodnutím přijatým většinou, jak je stanovena v článku

20, písm. d) Statutu Rady Evropy, které musí zahrnovat hlasy všech

představitelů smluvních států, jež jsou členy Výboru.



2. Ve vztahu ke každému přistupujícímu státu Úmluva vstoupí v platnost

první den měsíce po uplynutí tříměsíční lhůty po dni, kdy byla u

generálního tajemníka Rady Evropy uložena listina o přístupu.



Čl.20



Územní působnost



1. Kterýkoli stát může při podpisu nebo uložení svých ratifikačních

listin nebo listin o přijetí, schválení nebo přístupu vymezit území, na

kterém nebo kterých se bude tato Úmluva používat.



2. Kterýkoli stát může kdykoli později, prohlášením adresovaným

generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, rozšířit působnost této Úmluvy na

jakékoliv jiné území uvedené v tomto prohlášení. Ve vztahu k takovému

území Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce po uplynutí tříměsíční

lhůty od přijetí tohoto prohlášení generálním tajemníkem.



3. Prohlášení učiněná podle předchozích dvou odstavců mohou být ohledně

jakéhokoli území uvedeného v takovém prohlášení odvolána sdělením

adresovaným generálnímu tajemníkovi. Odvolání nabude účinnosti první

den měsíce po uplynutí tříměsíční lhůty od přijetí takovéhoto sdělení

generálním tajemníkem.



Čl.21



Časová působnost



Tato Úmluva bude použita na výkon trestů uložených jak před, tak po

jejím vstupu v platnost.



Čl.22



Vztah k jiným úmluvám a dohodám



1. Tato Úmluva nemá vliv na práva a závazky vyplývající ze smluv o

vydávání nebo jiných smluv o mezinárodní spolupráci v trestních věcech

upravujících průvoz osob ve vazbě pro účely konfrontace nebo získání

svědeckých výpovědí.



2. Pokud dvě nebo víc stran již sjednaly dohodu nebo smlouvu o

předávání odsouzených osob nebo jinak upravily své vztahy v těchto

věcech, nebo kdyby tak učinily v budoucnosti, budou mít právo používat

tyto dohody nebo smlouvy nebo podle nich upravovat tyto vztahy namísto

této Úmluvy.



3. Tato Úmluva nemá vliv na právo států, které jsou stranami Evropské

úmluvy o uznávání rozsudků v trestních věcech, sjednávat mezi sebou

dvoustranné nebo mnohostranné dohody o otázkách upravených v té úmluvě,

aby doplňovaly jejich ustanovení nebo napomáhaly plnění zásad v ní

obsažených.



4. Pokud žádost o předání patří do působnosti jak této Úmluvy, tak i

Evropské úmluvy o uznávání rozsudků v trestních věcech nebo jiné dohody

nebo smlouvy o předávání odsouzených osob, dožadující stát uvede při

podání žádosti smluvní dokument, na kterém spočívá daná žádost.



Čl.23



Smírné urovnání



Evropský výbor pro problémy kriminality Rady Evropy bude informován o

provádění této Úmluvy a podnikne vše potřebné pro usnadnění smírného

urovnání všech potíží, které mohou vzniknout při jejím provádění.



Čl.24



Výpověď



1. Kterákoliv strana může kdykoliv vypovědět tuto Úmluvu sdělením

adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.



2. Výpověď nabude účinnosti prvního dne měsíce po uplynutí tříměsíční

lhůty od přijetí tohoto sdělení generálním tajemníkem.



3. Tato Úmluva však bude nadále používána na výkon trestů osob, které

byly předány v souladu s ustanoveními Úmluvy přede dnem, kdy taková

výpověď nabude účinnost.



Čl.25



Informace



Generální tajemník Rady Evropy bude informovat členské státy Rady

Evropy, nečlenské státy, které se účastnily vypracování této Úmluvy a

státy, které k ní přistoupily, o:



a) všech podpisech;



b) uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo

přístupu;



c) datech vstupu této Úmluvy v platnost podle článku 18, odst. 2 a 3,

článku 19, odst. 2, a článku 20, odst. 2 a 3;



d) kterémkoliv jiném aktu, prohlášení, sdělení, nebo oznámení, které se

vztahuje k této Úmluvě.



Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali

tuto Úmluvu.



Dáno ve Štrasburku dne 21. března 1983 v jazyce anglickém a

francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom

vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy; Generální

tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie všem členským státům Rady

Evropy, nečlenským státům, které se podílely na vypracování této

Úmluvy, a státům, které byly přizvány, aby k ní přistoupily.