205/2015 Sb.
ZÁKON
ze dne 23. července 2015,
kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění
pozdějších předpisů, zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém
pojištění zaměstnanců, a zrušují nebo mění některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákoníku práce
Čl. I
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb.,
zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb.,
zákona č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č.
116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č.
294/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č.
382/2008 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č.
326/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č.
73/2011 Sb., zákona č. 180/2011 Sb., zákona č. 185/2011 Sb., zákona č.
341/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č.
367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č.
466/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 385/2012 Sb., zákona č.
396/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 155/2013 Sb., zákona č.
303/2013 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 182/2014 Sb. a zákona
č. 250/2014 Sb., se mění takto:
1. V § 1 písm. b) se za slova „kolektivní povahy“ doplňují slova „a
podporu vzájemných jednání odborových organizací a organizací
zaměstnavatelů“.
2. V § 1a odstavec 2 zní:
„(2) Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance,
uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce,
spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci
a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný
pořádek.“.
3. V § 33 odst. 2 se slova „sdružení občanů podle zvláštního právního
předpisu^109)“ nahrazují slovy „spolku, odborové organizace nebo
organizace zaměstnavatelů podle zvláštního právního předpisu“. Poznámka
pod čarou č. 109 se zrušuje.
4. V § 67 odst. 2 se slova „zařízením závodní preventivní péče“
nahrazují slovy „poskytovatelem pracovnělékařských služeb“ a slova „§
367 odst. 1“ se nahrazují slovy „§ 270 odst. 1“.
5. V § 76 se odstavec 5 zrušuje.
6. V § 77 odstavec 4 zní:
„(4) Není-li sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou
o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit
a) dohodou smluvních stran ke sjednanému dni,
b) výpovědí danou z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s
patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď
doručena druhé smluvní straně, nebo
c) okamžitým zrušením; okamžité zrušení právního vztahu založeného
dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti však může
být sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní
poměr.
Pro zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo
dohodou o pracovní činnosti se vyžaduje písemná forma, jinak se k jeho
výpovědi nebo okamžitému zrušení nepřihlíží.“
.
7. V § 103 odst. 1 písm. d) a v § 106 odst. 4 písm. b) se slova
„preventivním prohlídkám“ nahrazují slovy „pracovnělékařským
prohlídkám“.
8. V § 103 odst. 1 písm. e) se slova „preventivní prohlídce“ nahrazují
slovy „pracovnělékařské prohlídce“.
9. Na konci textu § 180 se doplňují slova „odst. 1 a 2“.
10. V § 224 odst. 1 se slova „závodní preventivní péči“ nahrazují slovy
„pracovnělékařské služby“.
11. Část jedenáctá zní:
„ČÁST JEDENÁCTÁ
NÁHRADA MAJETKOVÉ A NEMAJETKOVÉ ÚJMY
HLAVA I
PREVENCE
§ 248
(1) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové
pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez
ohrožení zdraví a majetku; zjistí-li závady, je povinen učinit opatření
k jejich odstranění.
(2) Zaměstnavatel je z důvodu ochrany majetku oprávněn v nezbytném
rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo
od něho odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Při
kontrole a prohlídce podle věty první musí být dodržena ochrana
osobnosti. Osobní prohlídku může provádět pouze fyzická osoba stejného
pohlaví.
§ 249
(1) Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové
újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení.
Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit
nadřízeného vedoucího zaměstnance.
(2) Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba
zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li
mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému
ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance, popřípadě osoby blízké.
(3) Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní
podmínky, je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu
zaměstnanci.
HLAVA II
POVINNOSTI ZAMĚSTNANCE K NÁHRADĚ ŠKODY
Díl 1
Obecná povinnost nahradit škodu
§ 250
(1) Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu
způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů
nebo v přímé souvislosti s ním.
(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany
zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.
(3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou
případů uvedených v § 252 a 255.
Díl 2
Nesplnění povinnosti k odvrácení škody
§ 251
(1) Na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího
zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti
hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku
škody, může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody,
která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném
okolnostem případu, pokud ji není možné nahradit jinak.
(2) Zaměstnanec není povinen nahradit škodu, kterou způsobil při
odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího
životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal
si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.
Díl 3
Schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat,
a ztráta svěřených věcí
Oddíl 1
Schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat
§ 252
(1) Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně
hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o
odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost,
ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem
obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po
celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit
zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.
(2) Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty smí být uzavřena nejdříve
v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku.
(3) Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce
uzavřít dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty.
(4) Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty musí být uzavřena písemně.
(5) Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo
zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho
zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele
znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat.
§ 253
(1) Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti za svěřené
hodnoty, může od ní odstoupit, vykonává-li jinou práci, je-li převáděn
na jinou práci nebo na jiné pracoviště, je-li překládán, nebo pokud
zaměstnavatel v době do 15 kalendářních dnů od obdržení jeho písemného
upozornění neodstraní závady v pracovních podmínkách, které brání
řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Jsou-li hodnoty svěřeny k
vyúčtování společně více zaměstnancům, může zaměstnanec od dohody o
odpovědnosti za svěřené hodnoty také odstoupit, jestliže je na
pracoviště zařazen jiný zaměstnanec nebo ustanoven jiný vedoucí nebo
jeho zástupce. Odstoupení od dohody o odpovědnosti podle věty první
musí mít písemnou formu.
(2) Závazek z dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty zaniká dnem
skončení pracovního poměru nebo dnem, kdy bylo odstoupení od této
dohody doručeno zaměstnavateli, není-li v odstoupení od této dohody
uveden den pozdější.
§ 254
(1) Inventuru je zaměstnavatel povinen provést při uzavření dohody o
odpovědnosti za svěřené hodnoty, při zániku závazku z této dohody, při
výkonu jiné práce, při převedení zaměstnance na jinou práci nebo na
jiné pracoviště, při jeho přeložení a při skončení pracovního poměru.
(2) Na pracovištích, kde pracují zaměstnanci společně zavázaní k
vyúčtování svěřených hodnot, je zaměstnavatel povinen inventuru provést
při uzavření dohod o odpovědnosti za svěřené hodnoty se všemi společně
zavázanými zaměstnanci, při zániku závazku ze všech těchto dohod, při
výkonu jiné práce, při převedení na jinou práci nebo na jiné pracoviště
nebo přeložení všech společně zavázaných zaměstnanců, při změně na
pracovním místě vedoucího zaměstnance nebo jeho zástupce a na žádost
kteréhokoliv ze společně zavázaných zaměstnanců při změně v jejich
kolektivu, popřípadě při odstoupení některého z nich od dohody o
odpovědnosti za svěřené hodnoty.
(3) Jestliže zaměstnanec podle odstavce 2, jehož pracovní poměr
skončil, nebo který vykonává jinou práci, nebo který byl převeden na
jinou práci, nebo který byl převeden na jiné pracoviště nebo přeložen,
nepožádá zároveň o provedení inventury, je povinen nahradit schodek
zjištěný nejbližší inventurou na jeho dřívějším pracovišti. Jestliže
zaměstnanec, který je zařazován na pracoviště, kde pracují zaměstnanci
společně zavázaní k vyúčtování svěřených hodnot, nepožádá zároveň o
provedení inventury, je povinen, pokud od dohody o odpovědnosti za
svěřené hodnoty neodstoupil, schodek zjištěný nejbližší inventurou
nahradit.
Oddíl 2
Ztráta svěřených věcí
§ 255
(1) Zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů,
ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu
zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení.
(2) Věc podle odstavce 1, jejíž cena přesahuje 50 000 Kč, smí být
zaměstnanci svěřena jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu
svěřených věcí.
(3) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí smí být uzavřena
nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku.
(4) Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce
uzavřít dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.
(5) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí musí být uzavřena
písemně.
(6) Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit ztrátu zcela nebo
zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho
zavinění.
(7) Vláda může nařízením zvýšit částku podle odstavce 2.
§ 256
(1) Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti za ztrátu
svěřených věcí, může od ní odstoupit, jestliže mu zaměstnavatel
nevytvořil podmínky k zajištění ochrany svěřených věcí proti jejich
ztrátě. Odstoupení od dohody o odpovědnosti podle věty první musí mít
písemnou formu.
(2) Závazek z dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí zaniká
dnem skončení pracovního poměru nebo dnem, kdy bylo odstoupení od této
dohody doručeno zaměstnavateli, není-li v odstoupení od této dohody
uveden den pozdější.
Díl 4
Rozsah a způsob náhrady škody
§ 257
(1) Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je
povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích,
jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.
(2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí
přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se
čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením
povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda
způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových
látek.
(3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat,
kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku.
(4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen
nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
(5) Je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je
povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého
zavinění.
§ 258
Při určení výše náhrady škody podle § 251 se přihlédne zejména k
okolnostem, které bránily splnění povinnosti, a k významu škody pro
zaměstnavatele. Výše náhrady škody však nesmí přesáhnout částku
rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.
§ 259
Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na
svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je povinen
nahradit tuto škodu v plné výši.
§ 260
(1) Je-li k náhradě schodku společně zavázáno více zaměstnanců, určí se
jednotlivým zaměstnancům podíl náhrady podle poměru jejich dosažených
hrubých výdělků, přičemž výdělek jejich vedoucího a jeho zástupce se
započítává ve dvojnásobné výši.
(2) Podíl náhrady stanovený podle odstavce 1 nesmí u jednotlivých
zaměstnanců, s výjimkou vedoucího a jeho zástupce, přesáhnout částku
rovnající se jejich průměrnému měsíčnímu výdělku před vznikem škody.
Neuhradí-li se takto určenými podíly celý schodek, jsou povinni uhradit
zbytek vedoucí a jeho zástupce podle poměru svých dosažených hrubých
výdělků.
(3) Zjistí-li se, že schodek nebo jeho část byla zaviněna některým ze
společně zavázaných zaměstnanců, je povinen nahradit schodek tento
zaměstnanec podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku jsou
povinni nahradit všichni společně zavázaní zaměstnanci podíly určenými
podle odstavců 1 a 2.
(4) Při určování podílu jednotlivých společně zavázaných zaměstnanců se
vychází z jejich hrubých výdělků zúčtovaných za dobu od předchozí
inventury do dne zjištění schodku. Přitom se započítává výdělek za celý
kalendářní měsíc, v němž byla tato inventura provedena, a nepřihlíží se
k výdělku za kalendářní měsíc, v němž byl zjištěn schodek. Jestliže byl
však zaměstnanec zařazen na pracoviště během tohoto období, započítává
se mu hrubý výdělek dosažený ode dne, kdy byl na pracoviště zařazen, do
dne zjištění schodku. Do hrubého výdělku se nezapočítává náhrada mzdy
nebo platu.
Díl 5
Společná ustanovení o povinnosti zaměstnance nahradit škodu
§ 261
(1) Zaměstnanec, který je stižen duševní poruchou, je povinen nahradit
škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit
jeho následky.
(2) Zaměstnanec, který se uvede vlastní vinou do takového stavu, že
není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, je
povinen nahradit škodu v tomto stavu způsobenou.
(3) Škodu je povinen nahradit i zaměstnanec, který ji způsobil úmyslným
jednáním proti dobrým mravům.
§ 262
Výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu
vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce,
sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody
ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo
ustanovil.
§ 263
(1) Výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem
povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1
měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec
povinen ji nahradit.
(2) Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady
škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem,
jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle
věty první musí být uzavřena písemně.
(3) Výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její
náhrady, s výjimkou náhrady nepřesahující 1 000 Kč, je zaměstnavatel
povinen projednat s odborovou organizací.
§ 264
Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody
přiměřeně snížit.
HLAVA III
POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE K NÁHRADĚ ŠKODY
Díl 1
Obecná povinnost nahradit škodu
§ 265
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu
vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním
porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým
mravům.
(2) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu
způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů
zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.
(3) Zaměstnavatel není povinen nahradit zaměstnanci škodu na dopravním
prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé
souvislosti s ním bez jeho souhlasu, ani škodu, která vznikne na
nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce,
které použil bez jeho souhlasu.
Díl 2
Odvracení škody
§ 266
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci věcnou škodu, kterou
utrpěl zaměstnanec při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo
nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže škoda nevznikla úmyslným
jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným
okolnostem. Ustanovení věty první se vztahuje i na účelně vynaložené
náklady.
(2) Právo na náhradu škody podle odstavce 1 má i zaměstnanec, který
takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by byl
povinen škodu nahradit zaměstnavatel.
Díl 3
Odložené věci
§ 267
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech,
které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při
plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu
určeném nebo obvyklém.
(2) Právo na náhradu škody se promlčí, jestliže její vznik neohlásí
zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů
ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.
Díl 4
Rozsah a způsob náhrady škody
§ 268
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci skutečnou škodu.
Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnanec požadovat rovněž
náhradu ušlého zisku.
(2) Škodu na věcech, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které
zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel
zaměstnanci povinen nahradit do částky 10 000 Kč. Jestliže se zjistí,
že škodu na těchto věcech způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke
škodě na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je
zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu v plné výši.
(3) Právo na náhradu škody podle odstavce 2 se promlčí, jestliže její
vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu,
nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.
(4) Vláda může zvýšit nařízením částku podle odstavce 2.
Díl 5
Pracovní úrazy a nemoci z povolání
Oddíl 1
Rozsah náhrady škody a nemajetkové újmy a zproštění se povinnosti k
náhradě
§ 269
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo
nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo
nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé
souvislosti s ním.
(2) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo
nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec
naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek,
za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.
(3) Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím
zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do
seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu.
(4) Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i
když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k
zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti
nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.
§ 270
(1) Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo
nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla
a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo
ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a
dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití
jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové
újmě zabránit,
a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové
újmy.
(2) Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo
nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla
a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že
tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo
b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem
chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní
předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své
kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na
zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost
a jednání vyplývající z rizika práce
.
(3) Zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo
nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese
zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2
písm. b) je však povinen zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu
škody nebo nemajetkové újmy.
(4) Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní
předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle
nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví
jiných.
§ 271
Zaměstnavatel se nemůže zprostit povinnosti nahradit škodu nebo
nemajetkovou újmu zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl
pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí
přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně
nevyvolal.
Oddíl 2
Druhy náhrad
§ 271a
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší
zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody
způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady
mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou
výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první
přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody
i za dobu, kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem
nepřísluší náhrada mzdy nebo platu anebo odměny z dohody.
(2) Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci
i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu
nebo nemoci z povolání. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle
věty první je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další
škody. Jestliže před vznikem této další škody příslušela zaměstnanci
náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada
za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 se zaměstnanci poskytne do výše
částky, do které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po
skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce. Za výdělek
po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje
náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a
nemocenské.
§ 271b
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo
při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi
průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po
pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením
případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení
invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů
o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl
zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.
(2) Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci
i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní
úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po
zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše
nemocenského.
(3) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo
při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je
veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu
nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši
minimální mzdy. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem
o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní
neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni
vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů
založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
(4) Dosahuje-li zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní
zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci
téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění
nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní
zaměstnanci.
(5) Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci,
kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku
podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před
vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci,
která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do
výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat.
(6) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní
neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce,
v němž dovršil věk 65 let nebo důchodový věk, je-li důchodový věk vyšší
než 65 let, anebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového
pojištění.
§ 271c
Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění
(1) Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje
zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu
vydaného k provedení odstavce 2.
(2) Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení
společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše
náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského
posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.
§ 271d
Účelně vynaložené náklady spojené s léčením
Účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto
náklady vynaložil.
§ 271e
Náhrada věcné škody
Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna
nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu za věcnou
škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.
§ 271f
Škodou podle tohoto zákona není případná ztráta na důchodu.
Oddíl 3
Druhy náhrad při úmrtí zaměstnance
§ 271g
Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada
přiměřených nákladů spojených s pohřbem
(1) Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada
přiměřených nákladů spojených s pohřbem přísluší tomu, kdo tyto náklady
vynaložil. Od přiměřených nákladů spojených s pohřbem se odečte
pohřebné poskytnuté podle zvláštního právního předpisu.
(2) Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje
účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo
desky do výše nejméně 20 000 Kč, výdaje na úpravu pomníku nebo desky,
cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení
osobám blízkým.
(3) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji cenové
úrovně, zvýšit nařízením částku na zřízení pomníku nebo desky podle
odstavce 2.
§ 271h
Náhrada nákladů na výživu pozůstalých
(1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým
zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to
do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce
kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let
věku nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let.
(2) Náhrada nákladů podle odstavce 1 přísluší pozůstalým ve výši 50 %
průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud
výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 %
tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen
poskytovat více osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé
se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance. K
případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží.
(3) Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z
průměrného výdělku zemřelého zaměstnance; náhrada nákladů na výživu
všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by
příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku podle §
271b odst. 1, a nesmí být poskytována déle, než by příslušela zemřelému
zaměstnanci podle § 271b odst. 6.
§ 271i
Jednorázové odškodnění pozůstalých
(1) Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi,
partnerovi51a) a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně
240 000 Kč. Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší dále rodičům
zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v
úhrnné výši nejméně 240 000 Kč; jednorázové odškodnění ve výši nejméně
240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v
domácnosti pouze jeden rodič.
(2) Vláda vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a
životních nákladů, zvýší nařízením výši jednorázového odškodnění
pozůstalých.
§ 271j
Náhrada věcné škody
Náhrada věcné škody přísluší dědicům zaměstnance; ustanovení § 265
odst. 3 platí i zde.
Oddíl 4
Společná a zvláštní ustanovení o pracovních úrazech a nemocech z
povolání
§ 271k
(1) Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo
smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým,
náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů
nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).
(2) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl
pro plnění pracovních úkolů.
(3) Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě
do zaměstnání a zpět.
(4) Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním
předpisu.
§ 271l
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za
ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou
samostatná práva, která nepřísluší vedle sebe.
§ 271m
(1) Při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při
pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím
předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance
výhodnější.
(2) Náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu
pozůstalých je zaměstnavatel povinen vyplácet pravidelně jednou
měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.
§ 271n
(1) Jde-li o náhradu škody nebo nemajetkové újmy při nemoci z povolání,
má zaměstnavatel, který škodu nebo nemajetkovou újmu nahradil, právo na
náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž postižený zaměstnanec
pracoval za podmínek, za nichž vznikla nemoc z povolání, kterou byl
postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u
těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek.
(2) Jde-li o jinou škodu nebo nemajetkovou újmu na zdraví než z důvodu
pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, platí pro způsob a rozsah její
náhrady ustanovení o pracovních úrazech.
§ 271o
U zaměstnance, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z
povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný na základě dohody
o práci konané mimo pracovní poměr, se při stanovení výše náhrady za
ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech
těchto základních pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by
mohly trvat.
§ 271p
(1) Zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna
nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při
výkonu práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr
uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do
doby, kdy měl tento základní pracovněprávní vztah skončit. Po této době
přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle
okolností předpokládat, že postižený zaměstnanec by byl i nadále
zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z povinnosti nahradit škodu nebo
nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání
tím nejsou dotčena.
(2) Utrpí-li pracovní úraz nebo byla-li zjištěna nemoc z povolání u
poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu
třetího stupně, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, pokud
nepřestal být zaměstnán z důvodů, které nesouvisí s pracovním úrazem
nebo nemocí z povolání; nepracuje-li z důvodů, které souvisí s
pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, přísluší mu náhrada za ztrátu
na výdělku po dobu, po kterou by vzhledem ke svému zdravotnímu stavu
před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání mohl pracovat. Ustanovení
§ 271b odst. 6 platí i zde.
§ 271q
Práva vyplývající z § 271g až 271j nejsou závislá na tom, zda
zaměstnanec před svou smrtí ve stanovené lhůtě právo na náhradu škody
nebo nemajetkové újmy uplatnil.
§ 271r
Způsob a výši náhrady škody nebo nemajetkové újmy je zaměstnavatel
povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se
zaměstnancem.
§ 271s
Soud může výši odškodnění stanovenou právním předpisem (§ 271c a 271i)
přiměřeně zvýšit.
§ 271t
Nepromlčují se práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z
důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody nebo
nemajetkové újmy na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z
povolání a práva na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Práva na
jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují.
§ 271u
(1) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující
pro určení výše náhrady, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat
změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.
(2) Vláda vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a
životních nákladů, upraví nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za
ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní
neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to
zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku; to se vztahuje i na
náhradu nákladů na výživu pozůstalých.
HLAVA IV
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 272
Při určení výše škody na věci se vychází z obvyklé ceny v době
poškození nebo ztráty a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo
nahrazení funkce věci účelně vynaložit.
§ 273
(1) Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností
vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených
dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost
vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem
pracovní cesty.
(2) Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele
na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro
oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či zástupce zaměstnanců v
Evropské radě zaměstnanců nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost
konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec
nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému
zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná
zaměstnavatelem.
§ 274
(1) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné
k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem
práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci
na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u
poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele
nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a
cesta k němu a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a
zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních
služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu
zaměstnavatele.
(2) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je školení
zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací,
popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje
zvyšování jejich odborné připravenosti.
§ 274a
(1) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa zaměstnancova
bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na
jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; u zaměstnanců v
lesnictví, zemědělství a stavebnictví také cesta na určené shromaždiště
a zpět.
(2) Cesta z obce bydliště zaměstnance na pracoviště nebo do místa
ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není
současně obcí jeho pravidelného pracoviště, a zpět se posuzuje jako
nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení.
§ 275
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo
nemajetkovou újmu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v
předešlý stav.
(2) Prokáže-li zaměstnavatel, že škodu zavinil také poškozený
zaměstnanec, jeho povinnost k náhradě se poměrně omezí.“.
12. V části třinácté nadpis hlavy X zní:
„OPRÁVNĚNÍ ODBOROVÝCH ORGANIZACÍ, ORGANIZACÍ ZAMĚSTNAVATELŮ, PODPORA
VZÁJEMNÝCH JEDNÁNÍ ODBOROVÝCH ORGANIZACÍ A ORGANIZACÍ ZAMĚSTNAVATELŮ A
KONTROLA V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH“.
13. Za § 320 se vkládá nový § 320a, který zní:
„§ 320a
Náklady vzniklé činností odborových organizací a organizací
zaměstnavatelů podporující vzájemná jednání na celostátní nebo krajské
úrovni, která se týkají důležitých zájmů pracujících, zejména
hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových, kulturních a sociálních
podmínek, hradí stát na základě dohody v Radě hospodářské a sociální
dohody.“.
14. V § 322 odst. 2 se za slova „při práci“ vkládají slova „včetně
nákladů na školení k prohloubení kvalifikace svazových inspektorů
bezpečnosti práce pověřených výkonem této kontroly“.
15. Za § 323 se vkládá nový § 324, který zní:
„§ 324
Odborové organizace a organizace zaměstnavatelů se považují za veřejně
prospěšné právnické osoby.“.
16. V § 330 se slova „§ 267 odst. 2“ a slova „§ 268 odst. 3“ zrušují.
17. V § 348 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „anebo náhrady
výdajů v souvislosti s výkonem práce“.
18. V části třinácté nadpis hlavy XIX zní:
„USTANOVENÍ, KTERÝMI SE ZAPRACOVÁVAJÍ PŘEDPISY EVROPSKÉ UNIE“.
19. V § 357 odst. 2 se slova „pro účely vyměřovacího základu podle
právní úpravy úrazového pojištění“ nahrazují slovy „při výpočtu náhrady
za ztrátu na výdělku“.
20. § 360 se zrušuje.
21. V § 363 se za slova „§ 246 odst. 2 věta první,“ vkládají slova „§
269 až 271,“.
22. V § 364 se odstavce 4 a 5 zrušují.
Dosavadní odstavce 6 až 9 se označují jako odstavce 4 až 7.
23. V § 364 se odstavec 5 zrušuje.
Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 5 a 6.
24. V § 364 odst. 5 se část věty první za středníkem včetně středníku a
věta druhá zrušují.
25. V § 364 odst. 6 se věty třetí a čtvrtá zrušují.
26. V části čtrnácté hlavě I nadpis dílu 1 zní:
„Pojištění odpovědnosti a zvláštní ustanovení o povinnosti nahradit
škodu a nemajetkovou újmu“.
27. V části čtrnácté hlavě I dílu 1 se označení oddílů 1 až 5 včetně
nadpisů zrušují.
28. V § 365 odstavec 1 zní:
„(1) Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti
jiné právní úpravy pojištění odpovědnosti zaměstnavatele při pracovním
úrazu nebo nemoci z povolání se řídí zákonné pojištění odpovědnosti
zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání
ustanovením § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění
zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 74/1994 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb.,
vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného
pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo
nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č.
98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb., vyhlášky č. 487/2001 Sb. a zákona
č. 365/2011 Sb., a zákonem č. 182/2014 Sb.“.
29. V části čtrnácté hlavě I dílu 1 se § 366 až 390 včetně poznámky pod
čarou č. 105 zrušují.
30. V § 394 se odstavec 2 zrušuje.
ČÁST DRUHÁ
Změna občanského soudního řádu
Čl. II
V § 299 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 436/2004 Sb.,
zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 470/2011 Sb.,
zákona č. 401/2012 Sb. a zákona č. 293/2013 Sb., písmeno i) zní:
„i) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti
a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní
neschopnosti,“.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí
Čl. III
V § 47k zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve
znění zákona č. 401/2012 Sb., se slova „ , pojistné na úrazové
pojištění“ zrušují.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o pomoci v hmotné nouzi
Čl. IV
V § 55 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve
znění zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 73/2011 Sb., písmeno a) zní:
„a) orgánům sociálního zabezpečení^41) údaje potřebné pro provádění
důchodového pojištění a orgánům nemocenského pojištění^67) údaje
potřebné pro provádění nemocenského pojištění; těmto orgánům sdělují
rovněž údaje potřebné pro plnění úkolů vyplývajících z práva Evropských
společenství a plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv v
oblasti důchodového pojištění a nemocenského pojištění,“.
Poznámka pod čarou č. 68 se zrušuje.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím
zákoníku práce
Čl. V
V části čtyřicáté deváté čl. LII zákona č. 264/2006 Sb., kterým se mění
některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, se bod 2
zrušuje.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění
Čl. VI
V § 1 odst. 2 zákona č. 340/2006 Sb., o činnosti institucí
zaměstnaneckého penzijního pojištění, ve znění zákona č. 248/2008 Sb.,
se slova „úrazové pojištění,“ zrušují.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona č. 306/2008 Sb.
Čl. VII
Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991
Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění zákona č.
479/2008 Sb., zákona č. 466/2011 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb., se mění
takto:
1. V čl. I se bod 12 zrušuje.
2. Části třicátá první a třicátá druhá se zrušují.
3. V čl. XXXVIII se slova „ustanovení čl. I bodu 12, čl. IV bodů 5 a 10
a čl. XXXVII, která nabývají účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona č.
266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších
předpisů,“ zrušují.
ČÁST OSMÁ
Změna zákona č. 479/2008 Sb.
Čl. VIII
Zákon č. 479/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o
organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, ve znění zákona č. 375/2011 Sb., se
mění takto:
1. V čl. I se body 11 a 15 zrušují.
2. Část sedmá se zrušuje.
3. V čl. XIV se na konci písmene c) čárka nahrazuje tečkou a písmeno d)
se zrušuje.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna zákona o zdravotních službách
Čl. IX
V § 65 odst. 2 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), se
slova „ , pomoci v hmotné nouzi a úrazového pojištění“ nahrazují slovy
„a pomoci v hmotné nouzi“.
ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona o specifických zdravotních službách
Čl. X
V § 49 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních
službách, se slova „ , dávek pro osoby se zdravotním postižením a
úrazového pojištění“ nahrazují slovy „a dávek pro osoby se zdravotním
postižením“.
ČÁST JEDENÁCTÁ
Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní
správy České republiky
Čl. XI
V § 28a zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných
ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona č.
272/1996 Sb., se na konci doplňuje věta „Vláda může jako svůj poradní
orgán zřídit rovněž Radu hospodářské a sociální dohody; v jejím čele
stojí předseda vlády.“.
ČÁST DVANÁCTÁ
Zrušení zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců a některých dalších
zákonů
Čl. XII
Zrušuje se:
1. Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců.
2. Zákon č. 267/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím
zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců.
3. Zákon č. 218/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o
úrazovém pojištění zaměstnanců, zákon č. 267/2006 Sb., o změně zákonů
souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, zákon
č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím
zákoníku práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákon č. 110/2006 Sb.,
o životním a existenčním minimu, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových
pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová
pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
4. Část dvacátá čtvrtá zákona č. 41/2009 Sb., o změně některých zákonů
v souvislosti s přijetím trestního zákoníku.
5. Část devátá zákona č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000
Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických
odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění
pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů.
6. Části první až čtvrtá a šestá zákona č. 282/2009 Sb., kterým se mění
zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony.
7. Část šestá zákona č. 303/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v
souvislosti s přijetím statutu poslanců Evropského parlamentu.
8. Část třicátá druhá zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České
republiky a o změně souvisejících zákonů.
9. Části sto pátá a sto šestá zákona č. 375/2011 Sb., kterým se mění
některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách,
zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické
záchranné službě.
10. Část třicátá sedmá zákona č. 167/2012 Sb., kterým se mění zákon č.
499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/2000 Sb., o
elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o
elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony.
11. Část dvanáctá zákona č. 401/2012 Sb., kterým se mění zákon č.
359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony.
12. Zákon č. 463/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o
úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony.
13. Části první, druhá, pátá a sedmá zákona č. 182/2014 Sb., kterým se
mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony.
ČÁST TŘINÁCTÁ
ÚČINNOST
Čl. XIII
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce po
jeho vyhlášení.
v z. Jermanová v. r.
Zeman v. r.
Sobotka v. r.