Advanced Search

změna zákoníku práce a změna a zrušení některých dalších zákonů


Published: 2015
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/507865/zmna-zkonku-prce-a-zmna-a-zruen-nkterch-dalch-zkon.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
205/2015 Sb.



ZÁKON



ze dne 23. července 2015,



kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění

pozdějších předpisů, zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém

pojištění zaměstnanců, a zrušují nebo mění některé další zákony



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



Změna zákoníku práce



Čl. I



Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb.,

zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb.,

zákona č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č.

116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č.

294/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č.

382/2008 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č.

326/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č.

73/2011 Sb., zákona č. 180/2011 Sb., zákona č. 185/2011 Sb., zákona č.

341/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č.

367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č.

466/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 385/2012 Sb., zákona č.

396/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 155/2013 Sb., zákona č.

303/2013 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 182/2014 Sb. a zákona

č. 250/2014 Sb., se mění takto:



1. V § 1 písm. b) se za slova „kolektivní povahy“ doplňují slova „a

podporu vzájemných jednání odborových organizací a organizací

zaměstnavatelů“.



2. V § 1a odstavec 2 zní:



„(2) Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance,

uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce,

spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci

a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný

pořádek.“.



3. V § 33 odst. 2 se slova „sdružení občanů podle zvláštního právního

předpisu^109)“ nahrazují slovy „spolku, odborové organizace nebo

organizace zaměstnavatelů podle zvláštního právního předpisu“. Poznámka

pod čarou č. 109 se zrušuje.



4. V § 67 odst. 2 se slova „zařízením závodní preventivní péče“

nahrazují slovy „poskytovatelem pracovnělékařských služeb“ a slova „§

367 odst. 1“ se nahrazují slovy „§ 270 odst. 1“.



5. V § 76 se odstavec 5 zrušuje.



6. V § 77 odstavec 4 zní:



„(4) Není-li sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou

o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit



a) dohodou smluvních stran ke sjednanému dni,



b) výpovědí danou z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s

patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď

doručena druhé smluvní straně, nebo



c) okamžitým zrušením; okamžité zrušení právního vztahu založeného

dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti však může

být sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní

poměr.



Pro zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo

dohodou o pracovní činnosti se vyžaduje písemná forma, jinak se k jeho

výpovědi nebo okamžitému zrušení nepřihlíží.“

.



7. V § 103 odst. 1 písm. d) a v § 106 odst. 4 písm. b) se slova

„preventivním prohlídkám“ nahrazují slovy „pracovnělékařským

prohlídkám“.



8. V § 103 odst. 1 písm. e) se slova „preventivní prohlídce“ nahrazují

slovy „pracovnělékařské prohlídce“.



9. Na konci textu § 180 se doplňují slova „odst. 1 a 2“.



10. V § 224 odst. 1 se slova „závodní preventivní péči“ nahrazují slovy

„pracovnělékařské služby“.



11. Část jedenáctá zní:



„ČÁST JEDENÁCTÁ



NÁHRADA MAJETKOVÉ A NEMAJETKOVÉ ÚJMY



HLAVA I



PREVENCE



§ 248



(1) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové

pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez

ohrožení zdraví a majetku; zjistí-li závady, je povinen učinit opatření

k jejich odstranění.



(2) Zaměstnavatel je z důvodu ochrany majetku oprávněn v nezbytném

rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo

od něho odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Při

kontrole a prohlídce podle věty první musí být dodržena ochrana

osobnosti. Osobní prohlídku může provádět pouze fyzická osoba stejného

pohlaví.



§ 249



(1) Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové

újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení.

Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit

nadřízeného vedoucího zaměstnance.



(2) Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba

zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li

mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému

ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance, popřípadě osoby blízké.



(3) Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní

podmínky, je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu

zaměstnanci.



HLAVA II



POVINNOSTI ZAMĚSTNANCE K NÁHRADĚ ŠKODY



Díl 1



Obecná povinnost nahradit škodu



§ 250



(1) Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu

způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů

nebo v přímé souvislosti s ním.



(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany

zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.



(3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou

případů uvedených v § 252 a 255.



Díl 2



Nesplnění povinnosti k odvrácení škody



§ 251



(1) Na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího

zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti

hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku

škody, může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody,

která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném

okolnostem případu, pokud ji není možné nahradit jinak.



(2) Zaměstnanec není povinen nahradit škodu, kterou způsobil při

odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího

životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal

si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.



Díl 3



Schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat,

a ztráta svěřených věcí



Oddíl 1



Schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat



§ 252



(1) Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně

hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o

odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost,

ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem

obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po

celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit

zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.



(2) Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty smí být uzavřena nejdříve

v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku.



(3) Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce

uzavřít dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty.



(4) Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty musí být uzavřena písemně.



(5) Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo

zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho

zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele

znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat.



§ 253



(1) Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti za svěřené

hodnoty, může od ní odstoupit, vykonává-li jinou práci, je-li převáděn

na jinou práci nebo na jiné pracoviště, je-li překládán, nebo pokud

zaměstnavatel v době do 15 kalendářních dnů od obdržení jeho písemného

upozornění neodstraní závady v pracovních podmínkách, které brání

řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Jsou-li hodnoty svěřeny k

vyúčtování společně více zaměstnancům, může zaměstnanec od dohody o

odpovědnosti za svěřené hodnoty také odstoupit, jestliže je na

pracoviště zařazen jiný zaměstnanec nebo ustanoven jiný vedoucí nebo

jeho zástupce. Odstoupení od dohody o odpovědnosti podle věty první

musí mít písemnou formu.



(2) Závazek z dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty zaniká dnem

skončení pracovního poměru nebo dnem, kdy bylo odstoupení od této

dohody doručeno zaměstnavateli, není-li v odstoupení od této dohody

uveden den pozdější.



§ 254



(1) Inventuru je zaměstnavatel povinen provést při uzavření dohody o

odpovědnosti za svěřené hodnoty, při zániku závazku z této dohody, při

výkonu jiné práce, při převedení zaměstnance na jinou práci nebo na

jiné pracoviště, při jeho přeložení a při skončení pracovního poměru.



(2) Na pracovištích, kde pracují zaměstnanci společně zavázaní k

vyúčtování svěřených hodnot, je zaměstnavatel povinen inventuru provést

při uzavření dohod o odpovědnosti za svěřené hodnoty se všemi společně

zavázanými zaměstnanci, při zániku závazku ze všech těchto dohod, při

výkonu jiné práce, při převedení na jinou práci nebo na jiné pracoviště

nebo přeložení všech společně zavázaných zaměstnanců, při změně na

pracovním místě vedoucího zaměstnance nebo jeho zástupce a na žádost

kteréhokoliv ze společně zavázaných zaměstnanců při změně v jejich

kolektivu, popřípadě při odstoupení některého z nich od dohody o

odpovědnosti za svěřené hodnoty.



(3) Jestliže zaměstnanec podle odstavce 2, jehož pracovní poměr

skončil, nebo který vykonává jinou práci, nebo který byl převeden na

jinou práci, nebo který byl převeden na jiné pracoviště nebo přeložen,

nepožádá zároveň o provedení inventury, je povinen nahradit schodek

zjištěný nejbližší inventurou na jeho dřívějším pracovišti. Jestliže

zaměstnanec, který je zařazován na pracoviště, kde pracují zaměstnanci

společně zavázaní k vyúčtování svěřených hodnot, nepožádá zároveň o

provedení inventury, je povinen, pokud od dohody o odpovědnosti za

svěřené hodnoty neodstoupil, schodek zjištěný nejbližší inventurou

nahradit.



Oddíl 2



Ztráta svěřených věcí



§ 255



(1) Zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů,

ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu

zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení.



(2) Věc podle odstavce 1, jejíž cena přesahuje 50 000 Kč, smí být

zaměstnanci svěřena jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu

svěřených věcí.



(3) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí smí být uzavřena

nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku.



(4) Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce

uzavřít dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.



(5) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí musí být uzavřena

písemně.



(6) Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit ztrátu zcela nebo

zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho

zavinění.



(7) Vláda může nařízením zvýšit částku podle odstavce 2.



§ 256



(1) Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti za ztrátu

svěřených věcí, může od ní odstoupit, jestliže mu zaměstnavatel

nevytvořil podmínky k zajištění ochrany svěřených věcí proti jejich

ztrátě. Odstoupení od dohody o odpovědnosti podle věty první musí mít

písemnou formu.



(2) Závazek z dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí zaniká

dnem skončení pracovního poměru nebo dnem, kdy bylo odstoupení od této

dohody doručeno zaměstnavateli, není-li v odstoupení od této dohody

uveden den pozdější.



Díl 4



Rozsah a způsob náhrady škody



§ 257



(1) Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je

povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích,

jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.



(2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí

přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se

čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením

povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda

způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových

látek.



(3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat,

kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku.



(4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen

nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění.



(5) Je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je

povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého

zavinění.



§ 258



Při určení výše náhrady škody podle § 251 se přihlédne zejména k

okolnostem, které bránily splnění povinnosti, a k významu škody pro

zaměstnavatele. Výše náhrady škody však nesmí přesáhnout částku

rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.



§ 259



Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na

svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je povinen

nahradit tuto škodu v plné výši.



§ 260



(1) Je-li k náhradě schodku společně zavázáno více zaměstnanců, určí se

jednotlivým zaměstnancům podíl náhrady podle poměru jejich dosažených

hrubých výdělků, přičemž výdělek jejich vedoucího a jeho zástupce se

započítává ve dvojnásobné výši.



(2) Podíl náhrady stanovený podle odstavce 1 nesmí u jednotlivých

zaměstnanců, s výjimkou vedoucího a jeho zástupce, přesáhnout částku

rovnající se jejich průměrnému měsíčnímu výdělku před vznikem škody.

Neuhradí-li se takto určenými podíly celý schodek, jsou povinni uhradit

zbytek vedoucí a jeho zástupce podle poměru svých dosažených hrubých

výdělků.



(3) Zjistí-li se, že schodek nebo jeho část byla zaviněna některým ze

společně zavázaných zaměstnanců, je povinen nahradit schodek tento

zaměstnanec podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku jsou

povinni nahradit všichni společně zavázaní zaměstnanci podíly určenými

podle odstavců 1 a 2.



(4) Při určování podílu jednotlivých společně zavázaných zaměstnanců se

vychází z jejich hrubých výdělků zúčtovaných za dobu od předchozí

inventury do dne zjištění schodku. Přitom se započítává výdělek za celý

kalendářní měsíc, v němž byla tato inventura provedena, a nepřihlíží se

k výdělku za kalendářní měsíc, v němž byl zjištěn schodek. Jestliže byl

však zaměstnanec zařazen na pracoviště během tohoto období, započítává

se mu hrubý výdělek dosažený ode dne, kdy byl na pracoviště zařazen, do

dne zjištění schodku. Do hrubého výdělku se nezapočítává náhrada mzdy

nebo platu.



Díl 5



Společná ustanovení o povinnosti zaměstnance nahradit škodu



§ 261



(1) Zaměstnanec, který je stižen duševní poruchou, je povinen nahradit

škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit

jeho následky.



(2) Zaměstnanec, který se uvede vlastní vinou do takového stavu, že

není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, je

povinen nahradit škodu v tomto stavu způsobenou.



(3) Škodu je povinen nahradit i zaměstnanec, který ji způsobil úmyslným

jednáním proti dobrým mravům.



§ 262



Výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu

vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce,

sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody

ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo

ustanovil.



§ 263



(1) Výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem

povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1

měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec

povinen ji nahradit.



(2) Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady

škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem,

jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle

věty první musí být uzavřena písemně.



(3) Výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její

náhrady, s výjimkou náhrady nepřesahující 1 000 Kč, je zaměstnavatel

povinen projednat s odborovou organizací.



§ 264



Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody

přiměřeně snížit.



HLAVA III



POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE K NÁHRADĚ ŠKODY



Díl 1



Obecná povinnost nahradit škodu



§ 265



(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu

vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním

porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým

mravům.



(2) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu

způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů

zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.



(3) Zaměstnavatel není povinen nahradit zaměstnanci škodu na dopravním

prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé

souvislosti s ním bez jeho souhlasu, ani škodu, která vznikne na

nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce,

které použil bez jeho souhlasu.



Díl 2



Odvracení škody



§ 266



(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci věcnou škodu, kterou

utrpěl zaměstnanec při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo

nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže škoda nevznikla úmyslným

jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným

okolnostem. Ustanovení věty první se vztahuje i na účelně vynaložené

náklady.



(2) Právo na náhradu škody podle odstavce 1 má i zaměstnanec, který

takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by byl

povinen škodu nahradit zaměstnavatel.



Díl 3



Odložené věci



§ 267



(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech,

které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při

plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu

určeném nebo obvyklém.



(2) Právo na náhradu škody se promlčí, jestliže její vznik neohlásí

zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů

ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.



Díl 4



Rozsah a způsob náhrady škody



§ 268



(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci skutečnou škodu.

Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnanec požadovat rovněž

náhradu ušlého zisku.



(2) Škodu na věcech, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které

zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel

zaměstnanci povinen nahradit do částky 10 000 Kč. Jestliže se zjistí,

že škodu na těchto věcech způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke

škodě na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je

zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu v plné výši.



(3) Právo na náhradu škody podle odstavce 2 se promlčí, jestliže její

vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu,

nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.



(4) Vláda může zvýšit nařízením částku podle odstavce 2.



Díl 5



Pracovní úrazy a nemoci z povolání



Oddíl 1



Rozsah náhrady škody a nemajetkové újmy a zproštění se povinnosti k

náhradě



§ 269



(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo

nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo

nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé

souvislosti s ním.



(2) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo

nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec

naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek,

za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.



(3) Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím

zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do

seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu.



(4) Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i

když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k

zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti

nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.



§ 270



(1) Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo

nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla



a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo

ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví

při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a

dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo



b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití

jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové

újmě zabránit,



a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové

újmy.



(2) Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo

nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla



a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že

tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo



b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem

chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní

předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při

práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své

kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na

zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost

a jednání vyplývající z rizika práce

.



(3) Zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo

nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese

zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2

písm. b) je však povinen zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu

škody nebo nemajetkové újmy.



(4) Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní

předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při

práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle

nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví

jiných.



§ 271



Zaměstnavatel se nemůže zprostit povinnosti nahradit škodu nebo

nemajetkovou újmu zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl

pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí

přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně

nevyvolal.



Oddíl 2



Druhy náhrad



§ 271a



Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti



(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší

zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody

způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady

mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou

výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první

přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody

i za dobu, kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem

nepřísluší náhrada mzdy nebo platu anebo odměny z dohody.



(2) Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci

i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu

nebo nemoci z povolání. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle

věty první je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další

škody. Jestliže před vznikem této další škody příslušela zaměstnanci

náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada

za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 se zaměstnanci poskytne do výše

částky, do které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po

skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce. Za výdělek

po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje

náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a

nemocenské.



§ 271b



Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti



(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo

při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi

průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po

pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením

případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení

invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů

o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl

zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.



(2) Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci

i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní

úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po

zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše

nemocenského.



(3) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo

při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je

veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu

nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši

minimální mzdy. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem

o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní

neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni

vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů

založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.



(4) Dosahuje-li zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní

zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci

téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění

nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní

zaměstnanci.



(5) Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci,

kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku

podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před

vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci,

která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do

výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat.



(6) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní

neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce,

v němž dovršil věk 65 let nebo důchodový věk, je-li důchodový věk vyšší

než 65 let, anebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového

pojištění.



§ 271c



Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění



(1) Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje

zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu

vydaného k provedení odstavce 2.



(2) Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení

společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše

náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského

posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.



§ 271d



Účelně vynaložené náklady spojené s léčením



Účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto

náklady vynaložil.



§ 271e



Náhrada věcné škody



Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna

nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu za věcnou

škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.



§ 271f



Škodou podle tohoto zákona není případná ztráta na důchodu.



Oddíl 3



Druhy náhrad při úmrtí zaměstnance



§ 271g



Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada

přiměřených nákladů spojených s pohřbem



(1) Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada

přiměřených nákladů spojených s pohřbem přísluší tomu, kdo tyto náklady

vynaložil. Od přiměřených nákladů spojených s pohřbem se odečte

pohřebné poskytnuté podle zvláštního právního předpisu.



(2) Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje

účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo

desky do výše nejméně 20 000 Kč, výdaje na úpravu pomníku nebo desky,

cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení

osobám blízkým.



(3) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji cenové

úrovně, zvýšit nařízením částku na zřízení pomníku nebo desky podle

odstavce 2.



§ 271h



Náhrada nákladů na výživu pozůstalých



(1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým

zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to

do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce

kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let

věku nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let.



(2) Náhrada nákladů podle odstavce 1 přísluší pozůstalým ve výši 50 %

průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud

výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 %

tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen

poskytovat více osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé

se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance. K

případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží.



(3) Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z

průměrného výdělku zemřelého zaměstnance; náhrada nákladů na výživu

všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by

příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku podle §

271b odst. 1, a nesmí být poskytována déle, než by příslušela zemřelému

zaměstnanci podle § 271b odst. 6.



§ 271i



Jednorázové odškodnění pozůstalých



(1) Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi,

partnerovi51a) a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně

240 000 Kč. Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší dále rodičům

zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v

úhrnné výši nejméně 240 000 Kč; jednorázové odškodnění ve výši nejméně

240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v

domácnosti pouze jeden rodič.



(2) Vláda vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a

životních nákladů, zvýší nařízením výši jednorázového odškodnění

pozůstalých.



§ 271j



Náhrada věcné škody



Náhrada věcné škody přísluší dědicům zaměstnance; ustanovení § 265

odst. 3 platí i zde.



Oddíl 4



Společná a zvláštní ustanovení o pracovních úrazech a nemocech z

povolání



§ 271k



(1) Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo

smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým,

náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů

nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).



(2) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl

pro plnění pracovních úkolů.



(3) Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě

do zaměstnání a zpět.



(4) Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním

předpisu.



§ 271l



Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za

ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou

samostatná práva, která nepřísluší vedle sebe.



§ 271m



(1) Při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při

pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím

předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance

výhodnější.



(2) Náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu

pozůstalých je zaměstnavatel povinen vyplácet pravidelně jednou

měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.



§ 271n



(1) Jde-li o náhradu škody nebo nemajetkové újmy při nemoci z povolání,

má zaměstnavatel, který škodu nebo nemajetkovou újmu nahradil, právo na

náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž postižený zaměstnanec

pracoval za podmínek, za nichž vznikla nemoc z povolání, kterou byl

postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u

těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek.



(2) Jde-li o jinou škodu nebo nemajetkovou újmu na zdraví než z důvodu

pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, platí pro způsob a rozsah její

náhrady ustanovení o pracovních úrazech.



§ 271o



U zaměstnance, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z

povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný na základě dohody

o práci konané mimo pracovní poměr, se při stanovení výše náhrady za

ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech

těchto základních pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by

mohly trvat.



§ 271p



(1) Zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna

nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při

výkonu práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr

uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do

doby, kdy měl tento základní pracovněprávní vztah skončit. Po této době

přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle

okolností předpokládat, že postižený zaměstnanec by byl i nadále

zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z povinnosti nahradit škodu nebo

nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání

tím nejsou dotčena.



(2) Utrpí-li pracovní úraz nebo byla-li zjištěna nemoc z povolání u

poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu

třetího stupně, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, pokud

nepřestal být zaměstnán z důvodů, které nesouvisí s pracovním úrazem

nebo nemocí z povolání; nepracuje-li z důvodů, které souvisí s

pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, přísluší mu náhrada za ztrátu

na výdělku po dobu, po kterou by vzhledem ke svému zdravotnímu stavu

před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání mohl pracovat. Ustanovení

§ 271b odst. 6 platí i zde.



§ 271q



Práva vyplývající z § 271g až 271j nejsou závislá na tom, zda

zaměstnanec před svou smrtí ve stanovené lhůtě právo na náhradu škody

nebo nemajetkové újmy uplatnil.



§ 271r



Způsob a výši náhrady škody nebo nemajetkové újmy je zaměstnavatel

povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se

zaměstnancem.



§ 271s



Soud může výši odškodnění stanovenou právním předpisem (§ 271c a 271i)

přiměřeně zvýšit.



§ 271t



Nepromlčují se práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z

důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody nebo

nemajetkové újmy na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z

povolání a práva na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Práva na

jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují.



§ 271u



(1) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující

pro určení výše náhrady, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat

změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.



(2) Vláda vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a

životních nákladů, upraví nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za

ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní

neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to

zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku; to se vztahuje i na

náhradu nákladů na výživu pozůstalých.



HLAVA IV



SPOLEČNÁ USTANOVENÍ



§ 272



Při určení výše škody na věci se vychází z obvyklé ceny v době

poškození nebo ztráty a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo

nahrazení funkce věci účelně vynaložit.



§ 273



(1) Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností

vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených

dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost

vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem

pracovní cesty.



(2) Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele

na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro

oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či zástupce zaměstnanců v

Evropské radě zaměstnanců nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost

konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec

nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému

zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná

zaměstnavatelem.



§ 274



(1) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné

k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem

práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci

na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u

poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele

nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a

cesta k němu a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a

zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních

služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu

zaměstnavatele.



(2) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je školení

zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací,

popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje

zvyšování jejich odborné připravenosti.



§ 274a



(1) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa zaměstnancova

bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na

jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; u zaměstnanců v

lesnictví, zemědělství a stavebnictví také cesta na určené shromaždiště

a zpět.



(2) Cesta z obce bydliště zaměstnance na pracoviště nebo do místa

ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není

současně obcí jeho pravidelného pracoviště, a zpět se posuzuje jako

nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení.



§ 275



(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo

nemajetkovou újmu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v

předešlý stav.



(2) Prokáže-li zaměstnavatel, že škodu zavinil také poškozený

zaměstnanec, jeho povinnost k náhradě se poměrně omezí.“.



12. V části třinácté nadpis hlavy X zní:



„OPRÁVNĚNÍ ODBOROVÝCH ORGANIZACÍ, ORGANIZACÍ ZAMĚSTNAVATELŮ, PODPORA

VZÁJEMNÝCH JEDNÁNÍ ODBOROVÝCH ORGANIZACÍ A ORGANIZACÍ ZAMĚSTNAVATELŮ A

KONTROLA V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH“.



13. Za § 320 se vkládá nový § 320a, který zní:



㤠320a



Náklady vzniklé činností odborových organizací a organizací

zaměstnavatelů podporující vzájemná jednání na celostátní nebo krajské

úrovni, která se týkají důležitých zájmů pracujících, zejména

hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových, kulturních a sociálních

podmínek, hradí stát na základě dohody v Radě hospodářské a sociální

dohody.“.



14. V § 322 odst. 2 se za slova „při práci“ vkládají slova „včetně

nákladů na školení k prohloubení kvalifikace svazových inspektorů

bezpečnosti práce pověřených výkonem této kontroly“.



15. Za § 323 se vkládá nový § 324, který zní:



㤠324



Odborové organizace a organizace zaměstnavatelů se považují za veřejně

prospěšné právnické osoby.“.



16. V § 330 se slova „§ 267 odst. 2“ a slova „§ 268 odst. 3“ zrušují.



17. V § 348 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „anebo náhrady

výdajů v souvislosti s výkonem práce“.



18. V části třinácté nadpis hlavy XIX zní:



„USTANOVENÍ, KTERÝMI SE ZAPRACOVÁVAJÍ PŘEDPISY EVROPSKÉ UNIE“.



19. V § 357 odst. 2 se slova „pro účely vyměřovacího základu podle

právní úpravy úrazového pojištění“ nahrazují slovy „při výpočtu náhrady

za ztrátu na výdělku“.



20. § 360 se zrušuje.



21. V § 363 se za slova „§ 246 odst. 2 věta první,“ vkládají slova „§

269 až 271,“.



22. V § 364 se odstavce 4 a 5 zrušují.



Dosavadní odstavce 6 až 9 se označují jako odstavce 4 až 7.



23. V § 364 se odstavec 5 zrušuje.



Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 5 a 6.



24. V § 364 odst. 5 se část věty první za středníkem včetně středníku a

věta druhá zrušují.



25. V § 364 odst. 6 se věty třetí a čtvrtá zrušují.



26. V části čtrnácté hlavě I nadpis dílu 1 zní:



„Pojištění odpovědnosti a zvláštní ustanovení o povinnosti nahradit

škodu a nemajetkovou újmu“.



27. V části čtrnácté hlavě I dílu 1 se označení oddílů 1 až 5 včetně

nadpisů zrušují.



28. V § 365 odstavec 1 zní:



„(1) Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti

jiné právní úpravy pojištění odpovědnosti zaměstnavatele při pracovním

úrazu nebo nemoci z povolání se řídí zákonné pojištění odpovědnosti

zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání

ustanovením § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění

zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 74/1994 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb.,

vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného

pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo

nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č.

98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb., vyhlášky č. 487/2001 Sb. a zákona

č. 365/2011 Sb., a zákonem č. 182/2014 Sb.“.



29. V části čtrnácté hlavě I dílu 1 se § 366 až 390 včetně poznámky pod

čarou č. 105 zrušují.



30. V § 394 se odstavec 2 zrušuje.



ČÁST DRUHÁ



Změna občanského soudního řádu



Čl. II



V § 299 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 436/2004 Sb.,

zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 470/2011 Sb.,

zákona č. 401/2012 Sb. a zákona č. 293/2013 Sb., písmeno i) zní:



„i) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti

a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní

neschopnosti,“.



ČÁST TŘETÍ



Změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí



Čl. III



V § 47k zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve

znění zákona č. 401/2012 Sb., se slova „ , pojistné na úrazové

pojištění“ zrušují.



ČÁST ČTVRTÁ



Změna zákona o pomoci v hmotné nouzi



Čl. IV



V § 55 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve

znění zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 73/2011 Sb., písmeno a) zní:



„a) orgánům sociálního zabezpečení^41) údaje potřebné pro provádění

důchodového pojištění a orgánům nemocenského pojištění^67) údaje

potřebné pro provádění nemocenského pojištění; těmto orgánům sdělují

rovněž údaje potřebné pro plnění úkolů vyplývajících z práva Evropských

společenství a plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv v

oblasti důchodového pojištění a nemocenského pojištění,“.



Poznámka pod čarou č. 68 se zrušuje.



ČÁST PÁTÁ



Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím

zákoníku práce



Čl. V



V části čtyřicáté deváté čl. LII zákona č. 264/2006 Sb., kterým se mění

některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, se bod 2

zrušuje.



ČÁST ŠESTÁ



Změna zákona o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění



Čl. VI



V § 1 odst. 2 zákona č. 340/2006 Sb., o činnosti institucí

zaměstnaneckého penzijního pojištění, ve znění zákona č. 248/2008 Sb.,

se slova „úrazové pojištění,“ zrušují.



ČÁST SEDMÁ



Změna zákona č. 306/2008 Sb.



Čl. VII



Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o

důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991

Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění

pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění zákona č.

479/2008 Sb., zákona č. 466/2011 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb., se mění

takto:



1. V čl. I se bod 12 zrušuje.



2. Části třicátá první a třicátá druhá se zrušují.



3. V čl. XXXVIII se slova „ustanovení čl. I bodu 12, čl. IV bodů 5 a 10

a čl. XXXVII, která nabývají účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona č.

266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších

předpisů,“ zrušují.



ČÁST OSMÁ



Změna zákona č. 479/2008 Sb.



Čl. VIII



Zákon č. 479/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o

organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších

předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších

předpisů, a některé další zákony, ve znění zákona č. 375/2011 Sb., se

mění takto:



1. V čl. I se body 11 a 15 zrušují.



2. Část sedmá se zrušuje.



3. V čl. XIV se na konci písmene c) čárka nahrazuje tečkou a písmeno d)

se zrušuje.



ČÁST DEVÁTÁ



Změna zákona o zdravotních službách



Čl. IX



V § 65 odst. 2 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách

a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), se

slova „ , pomoci v hmotné nouzi a úrazového pojištění“ nahrazují slovy

„a pomoci v hmotné nouzi“.



ČÁST DESÁTÁ



Změna zákona o specifických zdravotních službách



Čl. X



V § 49 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních

službách, se slova „ , dávek pro osoby se zdravotním postižením a

úrazového pojištění“ nahrazují slovy „a dávek pro osoby se zdravotním

postižením“.



ČÁST JEDENÁCTÁ



Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní

správy České republiky



Čl. XI



V § 28a zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných

ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona č.

272/1996 Sb., se na konci doplňuje věta „Vláda může jako svůj poradní

orgán zřídit rovněž Radu hospodářské a sociální dohody; v jejím čele

stojí předseda vlády.“.



ČÁST DVANÁCTÁ



Zrušení zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců a některých dalších

zákonů



Čl. XII



Zrušuje se:



1. Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců.



2. Zákon č. 267/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím

zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců.



3. Zákon č. 218/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o

úrazovém pojištění zaměstnanců, zákon č. 267/2006 Sb., o změně zákonů

souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, zákon

č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím

zákoníku práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákon č. 110/2006 Sb.,

o životním a existenčním minimu, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových

pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová

pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 155/1995 Sb., o

důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.



4. Část dvacátá čtvrtá zákona č. 41/2009 Sb., o změně některých zákonů

v souvislosti s přijetím trestního zákoníku.



5. Část devátá zákona č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000

Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických

odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění

pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů.



6. Části první až čtvrtá a šestá zákona č. 282/2009 Sb., kterým se mění

zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění

pozdějších předpisů, a další související zákony.



7. Část šestá zákona č. 303/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v

souvislosti s přijetím statutu poslanců Evropského parlamentu.



8. Část třicátá druhá zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České

republiky a o změně souvisejících zákonů.



9. Části sto pátá a sto šestá zákona č. 375/2011 Sb., kterým se mění

některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách,

zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické

záchranné službě.



10. Část třicátá sedmá zákona č. 167/2012 Sb., kterým se mění zákon č.

499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých

zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/2000 Sb., o

elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o

elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a další

související zákony.



11. Část dvanáctá zákona č. 401/2012 Sb., kterým se mění zákon č.

359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších

předpisů, a další související zákony.



12. Zákon č. 463/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o

úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další

související zákony.



13. Části první, druhá, pátá a sedmá zákona č. 182/2014 Sb., kterým se

mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění

pozdějších předpisů, a další související zákony.



ČÁST TŘINÁCTÁ



ÚČINNOST



Čl. XIII



Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce po

jeho vyhlášení.



v z. Jermanová v. r.



Zeman v. r.



Sobotka v. r.