33/1997 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. listopadu 1990 byla
ve Štrasburku přijata Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a
konfiskaci výnosů ze zločinu.
Jménem České republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne 18.
prosince 1995.
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident
republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla
uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 19.
listopadu 1996.
Při ratifikaci Úmluvy bylo učiněno následující prohlášení:
"Ústředními orgány ve smyslu článku 23 odst. 1 Úmluvy jsou:
- jde-li o trestní řízení, Nejvyšší státní zastupitelství České
republiky v řízení před podáním obžaloby a Ministerstvo spravedlnosti
České republiky v řízení po podání obžaloby,
- v ostatních případech Ministerstvo financí České republiky".
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 36 odst. 3 dnem 1.
září 1993. Pro Českou republiku podle odstavce 4 téhož článku vstoupila
v platnost dnem 1. března 1997.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
ÚMLUVA
o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu
Preambule
Členské státy Rady Evropy a ostatní signatáři této Úmluvy vzhledem k
tomu, že cílem Rady Evropy je realizovat užší jednotu mezi svými členy,
přesvědčeni o nezbytnosti pokračovat ve společné trestní politice
směřující k ochraně společnosti,
vzhledem k tomu, že boj proti závažné kriminalitě, která je čím dále
více mezinárodním problémem, vyžaduje použití moderních a účinných
metod na mezinárodní úrovni,
domnívajíce se, že jedna z těchto metod spočívá v tom, že delikvent je
zbaven výnosů zločinů,
vzhledem k tomu, že k dosažení tohoto cíle musí být rovněž zaveden
uspokojivý systém mezinárodní spolupráce,
dohodly se o následujícím:
KAPITOLA I
TERMINOLOGIE
Čl.1
Terminologie
K účelům této Úmluvy:
a. pojem "výnos" označuje všechny ekonomické výhody pocházející z
trestných činů. Tato výhoda může spočívat ve veškerém majetku, tak jak
je definován v písmenu b. tohoto článku,
b. pojem "majetek" zahrnuje majetek jakéhokoli charakteru, hmotný nebo
nehmotný, movitý nebo nemovitý a rovněž právní dokumenty nebo nástroje
prokazující oprávnění nebo zájem na takovém majetku,
c. pojem "prostředky" označuje jakýkoli majetek zcela nebo částečně
použitý nebo určený k použití libovolným způsobem pro spáchání jednoho
nebo více trestných činů,
d. pojem "konfiskace" označuje trest nebo opatření nařízené soudem
následující po řízení, které se týká jednoho nebo více trestných činů a
jež vede k trvalému odnětí majetku,
e. pojem "předmětný trestný čin" označuje každý trestný čin, v jehož
důsledku vznikají výnosy, které by se mohly stát předmětem trestné
činnosti podle článku 6 této Úmluvy.
KAPITOLA II
OPATŘENÍ K PŘIJETÍ NA VNITROSTÁTNÍ ÚROVNI
Čl.2
Konfiskační opatření
1. Každá strana přijme legislativní a jiná opatření, která budou
nezbytná, aby bylo možno konfiskovat prostředky a výnosy nebo majetek,
jehož hodnota odpovídá těmto výnosům.
2. Každá strana může při podpisu nebo uložení své ratifikační listiny,
listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu prohlášením
adresovaným generálnímu tajemníku Rady Evropy prohlásit, že odstavec 1
tohoto článku se vztahuje jen na trestné činy nebo kategorie trestných
činů upřesněné v prohlášení.
Čl.3
Vyšetřovací a prozatímní opatření
Každá strana přijme legislativní a jiná opatření, která se ukáží jako
nezbytná, aby jí umožnila zjistit a vyhledat majetek podléhající
konfiskaci podle článku 2 odst. 1 a předejít veškerým obchodům s tímto
majetkem, jeho převodům nebo použití.
Čl.4
Speciální vyšetřovací pravomoci a techniky
1. Každá strana přijme legislativní a jiná opatření, která budou
nezbytná ke zmocnění soudů nebo jiných příslušných orgánů k tomu, aby
nařídily zpřístupnění nebo zabavení bankovních, finančních nebo
obchodních záznamů za účelem provedení opatření uvedených v článcích 2
a 3. Strana se nebude moci dovolávat bankovního tajemství, aby mohla
odmítnout provádění ustanovení tohoto článku.
2. Každá strana uváží přijetí legislativních a jiných opatření, která
budou nezbytná k tomu, aby jí umožnila používat speciální vyšetřovací
techniky usnadňující identifikaci a hledání výnosů a také shromažďování
s tím souvisejících důkazů. Tyto techniky mohou zahrnovat příkazy k
dohledu nad bankovními účty, pozorování, zachycování telekomunikačních
sdělení, přístup k počítačovým systémům a příkazy k předkládání
určitých dokladů.
Čl.5
Zákonné opravné prostředky
Každá strana přijme legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná
k tomu, aby zúčastněným stranám, na něž se vztahují opatření uvedená v
článcích 2 a 3, byly dány účinné právní prostředky k ochraně jejich
práv.
Čl.6
Trestné činy praní výnosů zločinu
1. Každá strana přijme legislativní a jiná opatření, která budou
nezbytná k označení jednání jako trestného činu v souladu s jejím
vnitrostátním právem, pokud čin byl spáchán úmyslně, v následujících
případech:
a. přeměny nebo převodu majetku, o němž ten, kdo se ho dopouští, ví, že
tento majetek tvoří výnos, a to za účelem zatajení nebo zakrývání
nedovoleného původu majetku nebo pomoci jakékoli osobě, která je
zapojena do spáchání předmětného trestného činu, aby unikla právním
důsledkům svých činů,
b. zatajování nebo zakrývání povahy, původu, umístění, nakládání,
pohybu nebo skutečného vlastnictví majetku nebo práv s ním
souvisejících, o nichž pachatel ví, že vytvářejí výnosy; a s výhradou
ústavních zásad a základních pojmů právního systému strany:
c. nabytí, držení nebo užívání majetku, o němž ten, kdo jej nabývá,
drží nebo používá, ví v okamžiku, kdy jej dostává, že vytváří výnosy,
d. účasti v některém z trestných činů označených v souladu s tímto
článkem, dále sdružení, spolčení, pokusů, návodů, usnadnění a rad ve
vztahu k těmto trestným činům.
2. Za účelem uplatnění nebo užití odstavce 1 tohoto článku:
a. nezáleží na tom, zda předmětný trestný čin je nebo není v trestní
pravomoci strany,
b. může být stanoveno, že trestné činy uvedené v tomto odstavci se
nevztahují na pachatele předmětného trestného činu,
c. potřebná vědomost, úmysl nebo motivace, jako prvky jednoho z
trestných činů uvedených v tomto odstavci, mohou být odvozeny z
objektivních skutkových okolností.
3. Každá strana může přijmout opatření, která podle svého
vnitrostátního práva považuje za potřebná k označení trestního
charakteru také všech nebo některých činů zmíněných v odstavci 1 v
některém nebo všech následujících případech, pokud pachatel:
a. měl předpokládat, že majetek tvoří výnos,
b. jednal za účelem dosažení zisku,
c. jednal za účelem pomoci v pokračování další kriminální činnosti.
4. Každá strana může při podpisu nebo uložení své ratifikační listiny,
listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu prohlášením
adresovaným generálnímu tajemníku Rady Evropy prohlásit, že odstavec 1
tohoto článku se vztahuje pouze na předmětné trestné činy nebo jejich
kategorii upřesněnou v tomto prohlášení.
KAPITOLA III
MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE
Část 1
Zásady mezinárodní spolupráce
Čl.7
Všeobecné zásady a opatření pro mezinárodní spolupráci
1. Strany vzájemně spolupracují v co nejširší míře za účelem
vyšetřování a řízení, která jsou zaměřena na konfiskaci prostředků a
výnosů.
2. Každá strana přijme legislativní a jiná opatření, která budou
nezbytná k tomu, aby jí umožnila za podmínek uvedených v této kapitole
vyhovět žádostem:
a. o konfiskaci určitých částí majetku spočívajících ve výnosech a
prostředcích a také o konfiskaci výnosů spočívajících v požadavku
zaplatit peněžní částku odpovídající hodnotě výnosu,
b. o pomoc za účelem vyšetřování a provedení prozatímních opatření,
která mají za cíl jednu z forem konfiskace zmíněných výše v písmenu a.
Část 2
Vzájemná pomoc za účelem vyšetřování
Čl.8
Povinnost pomáhat
Strany si na požádání poskytují co nejširší vzájemnou pomoc, aby
zjistily a vysledovaly prostředky, výnosy a ostatní majetek podléhající
konfiskaci. Tato vzájemná pomoc spočívá zvláště ve všech opatřeních
vztahujících se na získání a ochranu důkazů týkajících se existence
výše uvedeného majetku, jeho umístění nebo pohybu, povahy, právního
statutu nebo hodnoty.
Čl.9
Provádění vzájemné pomoci
Vzájemná pomoc uvedená v článku 8 je prováděna v souladu s
vnitrostátním právem dožádané strany a podle něho; v souladu s postupem
upřesněným v žádosti pak jen v tom rozsahu, který je slučitelný s tímto
vnitrostátním právem.
Čl.10
Bezprostřední předávání informací
Bez újmy na svém vlastním vyšetřování nebo řízení, jedna strana může
bez předchozí žádosti předat jiné straně informace o prostředcích a
výnosech, pokud je toho názoru, že sdělení těchto informací by mohlo
přijímající straně pomoci k zahájení nebo k úspěšnému vedení
vyšetřování nebo řízení nebo by mohlo vést k žádosti této strany podle
této kapitoly.
Část 3
Prozatímní opatření
Čl.11
Povinnost přijmout prozatímní opatření
1. Jedna strana na žádost jiné strany, která zahájila trestní řízení
nebo řízení za účelem konfiskace, přijme prozatímní opatření, která
jsou nutná, jako je zajištění nebo zabavení, aby se předešlo všem
obchodům týkajícím se majetku, který by mohl být později předmětem
žádosti o konfiskaci nebo který by umožnil vyhovění takové žádosti.
2. Strana, které byla doručena žádost o konfiskaci v souladu s článkem
13 a byla-li o to požádána, přijme opatření uvedená v odstavci 1 tohoto
článku ve vztahu k veškerému majetku, který je předmětem žádosti nebo
který by umožnil vyhovění takové žádosti.
Čl.12
Provádění prozatímních opatření
1. Prozatímní opatření uvedená v článku 11 jsou prováděna v souladu s
vnitrostátním právem dožádané strany, podle něho a v souladu s postupy
upřesněnými v žádosti, pokud odpovídají tomuto vnitrostátnímu právu.
2. Před zrušením jakéhokoli prozatímního opatření přijatého v souladu s
tímto článkem dožádaná strana umožní dožadující straně, aby vyjádřila
své důvody ve prospěch pokračování tohoto opatření.
Část 4
Konfiskace
Čl.13
Povinnost konfiskace
1. Strana, která obdržela od jiné strany žádost o konfiskaci týkající
se prostředků nebo výnosů nacházejících se na jejím území:
a. provede rozhodnutí o konfiskaci vydané soudem dožadující strany,
pokud jde o tyto prostředky nebo výnosy, nebo
b. předloží tuto žádost svým příslušným orgánům, aby dosáhla vydání
rozhodnutí o konfiskaci, a pokud je vydáno, provede ho.
2. Za účelem užití odstavce 1 b. tohoto článku každá strana má v
případě potřeby pravomoc zahájit řízení o konfiskaci podle svého
vnitrostátního práva.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se rovněž vztahují na konfiskaci
spočívající v povinnosti zaplatit peněžní částku odpovídající hodnotě
výnosů, jestliže majetek, na který se může vztahovat konfiskace, se
nachází na území dožádané strany. V takovém případě dožádaná strana,
když v důsledku nezaplacení přistupuje ke konfiskaci podle odstavce 1,
nechá vymáhat za tímto účelem svou pohledávku z jakéhokoliv majetku,
který je k dispozici.
4. Jestliže žádost o konfiskaci se dotýká určité části majetku, strany
se mohou dohodnout, že dožádaná strana může přistoupit ke konfiskaci
formou požadavku na zaplacení peněžní částky odpovídající hodnotě
majetku.
Čl.14
Provádění konfiskace
1. Postupy umožňující vydání rozhodnutí o konfiskaci a jeho provádění
podle článku 13 jsou upraveny právem dožádané strany.
2. Dožádaná strana je vázána skutkovými zjištěními v tom rozsahu, jak
jsou vyjádřena v odsouzení nebo soudním rozhodnutí dožadující strany,
nebo v té míře, jak se tato rozhodnutí o ně opírají.
3. Každá strana při podpisu nebo uložení svých ratifikačních listin,
listin o přijetí, schválení nebo o přístupu může prohlášením
adresovaným generálnímu tajemníku Rady Evropy prohlásit, že odstavec 2
tohoto článku se provádí pouze v souladu s jejími ústavními principy a
základními pojmy jejího právního systému.
4. Jestliže konfiskace spočívá v povinnosti zaplatit peněžní částku,
příslušný orgán dožádané strany převede její výši na měnu své země
podle kurzu platného v době, kdy je vydáno rozhodnutí o provedení
konfiskace.
5. V případě uvedeném v článku 13 odst. 1 a. pouze dožadující strana má
právo rozhodovat o každé žádosti o přezkoumání rozhodnutí o konfiskaci.
Čl.15
Konfiskovaný majetek
Dožádaná strana nakládá veškerým majetkem, který konfiskovala, podle
svého vnitrostátního práva, ledaže by se o tom dotčené strany dohodly
jinak.
Čl.16
Právo vymáhání a maximální výše konfiskace
1. Žádost o konfiskaci učiněná v souladu s článkem 13 se nedotýká práva
dožadující strany, aby provedla rozhodnutí sama.
2. Žádná ustanovení v této Úmluvě nesmějí být vykládána tak, aby se
umožnilo, aby celková hodnota konfiskovaného majetku byla vyšší než
částka stanovená rozhodnutím o konfiskaci. Jestliže jedna strana
zjistí, že by se tak mohlo stát, dotčené strany přistoupí ke
konzultacím, aby se vyhnuly podobnému důsledku.
Čl.17
Uvěznění pro nesplnění závazku
Dožádaná strana nesmí uvěznit osobu pro nesplnění závazku ani uložit
jiné opatření omezující svobodu na základě žádosti předložené v souladu
s článkem 13, jestliže to dožadující strana uvedla v žádosti.
Část 5
Odmítnutí a odložení spolupráce
Čl.18
Důvody odmítnutí
1. Spolupráce podle této kapitoly může být odmítnuta v případě, že:
a. požadovaný postup by byl v rozporu se základními zásadami právního
řádu dožádané strany, nebo
b. provedení žádosti by mohlo ohrozit suverenitu, bezpečnost, veřejný
pořádek nebo jiné podstatné zájmy dožádané strany, nebo
c. dožádaná strana se domnívá, že závažnost případu, na který se
vztahuje žádost, nezdůvodňuje uskutečnění požadovaného postupu, nebo
d. trestný čin, na který se žádost vztahuje, je politickým nebo
fiskálním trestným činem, nebo
e. dožádaná strana je toho názoru, že požadovaný postup by byl proti
zásadě ne bis in idem, nebo
f. trestný čin, na který se vztahuje žádost, by nebyl trestným činem
podle práva dožádané strany, kdyby byl spáchán na území náležejícím do
její soudní pravomoci. Avšak tento důvod odmítnutí se vztahuje na
spolupráci uvedenou v části 2 jen v tom rozsahu, v jakém požadovaná
vzájemná pomoc zahrnuje donucovací opatření.
2. Spolupráce podle části 2, pokud jako požadovaná pomoc zahrnuje
donucovací opatření, jakož i spolupráce podle části 3 této kapitoly,
mohou být rovněž odmítnuty v případech, kdy požadovaná opatření by
nemohla být podle vnitrostátního práva dožádané strany přijata k účelům
vyšetřování nebo řízení, kdyby se jednalo o podobný vnitrostátní
případ.
3. Vyžaduje-li to právní řád dožádané strany, spolupráce uvedená v
části 2 v tom rozsahu, v jakém požadovaná pomoc zahrnuje donucovací
opatření, jakož i spolupráce podle části 3 této kapitoly mohou být také
odmítnuty v případě, kdy uvažovaná opatření nebo všechna ostatní
opatření mající analogické účinky nebudou dovolena právním řádem
dožadující strany, nebo pokud se jedná o příslušné orgány dožadující
strany, jestliže žádost není ověřena soudcem ani jiným justičním
orgánem včetně orgánu veřejné žaloby konajícím řízení o trestných
činech.
4. Spolupráce uvedená v části 4 této kapitoly může být také odmítnuta,
jestliže:
a. právní řád dožádané strany neobsahuje možnost konfiskace pro druh
trestného činu, na který se žádost vztahuje, nebo
b. bez újmy na povinnosti vyplývající z článku 13 odst. 3 by spolupráce
byla proti zásadám vnitrostátního práva dožádané strany, pokud jde o
omezení konfiskace ve vztahu k vazbám mezi trestným činem a:
i. ekonomickou výhodou, která by mohla být posuzována jako jeho výnos,
nebo
ii. majetkem, který by mohl být posuzován jako jeho prostředek, nebo
c. konfiskace již nemůže být uložena nebo provedena podle právního řádu
dožádané strany z důvodu promlčení, nebo
d. žádost se nevztahuje k předchozímu odsouzení ani k rozhodnutí
soudního charakteru ani na prohlášení obsažené v takovém rozhodnutí,
podle kterého byl spáchán jeden nebo více trestných činů a na jehož
základě byla nařízena, nebo je požadována konfiskace, nebo
e. buď konfiskace není vykonatelná v dožadující straně, nebo je ještě
možné uplatnit řádné opravné prostředky, nebo
f. žádost se vztahuje na konfiskaci vycházející z rozhodnutí vydaného v
nepřítomnosti osoby, proti níž bylo rozhodnutí vydáno, a pokud podle
názoru dožádané strany řízení vedené dožadující stranou, které vedlo k
tomuto rozhodnutí, nevyhovovalo minimálním právům na obhajobu
přiznávaným každé osobě, proti níž je podána obžaloba.
5. Pro účely odstavce 4 f. tohoto článku rozhodnutí není považováno za
vydané v nepřítomnosti:
a. jestliže bylo potvrzeno nebo vyhlášeno poté, co dotčená osoba podala
námitku, nebo
b. bylo-li vydáno na základě odvolání za podmínky, že odvolání bylo
podáno dotčenou osobou.
6. Dožádaná strana pro účely odstavce 4 f. tohoto článku při posuzování
otázky, zda byla dodržena minimální práva na obhajobu, vezme v úvahu
skutečnost, zda se dotčená osoba úmyslně snažila vyhnout spravedlnosti
nebo zda tato osoba poté, co měla možnost podat opravný prostředek
proti rozhodnutí vydanému v její nepřítomnosti, zvolila možnost jej
nepodat.
7. Strana se nemůže dovolávat bankovního tajemství, aby zdůvodnila
odmítnutí spolupráce podle této kapitoly. Strana může požadovat, aby
žádost o spolupráci, která by zahrnovala zrušení bankovního tajemství,
byla ověřena buď soudcem, nebo jiným justičním orgánem včetně orgánu
veřejné žaloby konajícími řízení o trestných činech, a to v případech,
kdy to vyžaduje její právní řád.
8. Bez újmy na důvodu odmítnutí uvedenému v odstavci 1 a. tohoto
článku:
a. dožádaná strana se nemůže dovolávat jako překážky poskytnutí pomoci
podle této kapitoly té skutečnosti, že osoba, proti níž se vede
vyšetřování nebo je vydáno rozhodnutí o konfiskaci orgány dožadujícího
státu, je právnickou osobou,
b. jako překážky pro poskytnutí pomoci v souladu s článkem 13 odst. 1
a. se nelze dovolávat ani té skutečnosti, že fyzická osoba, proti níž
bylo vydáno rozhodnutí o konfiskaci výnosů, následně zemřela, nebo že
právnická osoba, proti níž bylo takové rozhodnutí vydáno, byla později
zrušena.
Čl.19
Odložení
Dožádaná strana může odložit provedení opatření uvedených v žádosti,
jestliže by taková opatření mohla být na újmu řízení prováděného jejími
orgány.
Čl.20
Částečné nebo podmíněné vyhovění žádosti
Dožádaná strana dříve, než odmítne nebo odloží spolupráci v souladu s
touto kapitolou, prozkoumá, eventuálně po konzultaci s dožadující
stranou, jestli může vyhovět žádosti částečně nebo za podmínek, které
považuje za potřebné.
Část 6
Oznamování a ochrana práv třetích osob
Čl.21
Oznamování obsahu písemností
1. Strany si budou vzájemně poskytovat co nejširší vzájemnou pomoc,
pokud jde o doručování soudních písemností osobám, na které se vztahují
prozatímní a konfiskační opatření.
2. Žádné ustanovení tohoto článku není na překážku:
a. možnosti zasílat soudní písemnosti přímo poštou osobám, které se
nacházejí v zahraničí,
b. možnosti dané soudním úředníkům, státním zaměstnancům nebo jiným
příslušným orgánům strany původu, aby uskutečnili doručení nebo
oznámení soudních písemností přímo prostřednictvím konzulárních orgánů
této strany nebo prostřednictvím soudních úředníků, státních
zaměstnanců nebo jiných příslušných úřadů strany určení,
s výhradou, že by strana určení učinila opačné prohlášení generálnímu
tajemníkovi Rady Evropy při podpisu nebo uložení své ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu.
3. Při doručení soudních písemností do zahraničí osobám, na které se
vztahují prozatímní opatření nebo rozhodnutí o konfiskaci nařízená v
odesílající straně, tato strana informuje dotčené osoby o opravných
prostředcích, které existují podle jejího právního řádu.
Čl.22
Uznání zahraničních rozhodnutí
1. Dožádaná strana po obdržení žádosti o spolupráci v souladu se zněním
částí 3 a 4 uzná každé soudní rozhodnutí učiněné v dožadující straně,
pokud jde o práva, kterých se dovolávají třetí strany.
2. Uznání může být odmítnuto:
a. jestliže třetí strany neměly dostatečnou možnost uplatnit svá práva,
nebo
b. pokud rozhodnutí není slučitelné s rozhodnutím již vydaným v
dožádané straně, týkajícím se téže otázky, nebo
c. jestliže není slučitelné s veřejným pořádkem v dožádané straně, nebo
d. jestliže rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s výlučnou soudní
pravomocí stanovenou právním řádem dožádané strany.
Část 7
Postupy a jiná všeobecná pravidla
Čl.23
Ústřední orgán
1. Strany stanoví ústřední orgán nebo v případě potřeby více orgánů
pověřených zasílat žádosti podávané v souladu s touto kapitolou,
odpovídat na ně, vyřizovat je nebo je předávat orgánům, které jsou
příslušné k jejich vyřízení.
2. Každá strana sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy při podpisu
nebo ukládání své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení
nebo listiny o přístupu název a adresu stanovených orgánů v souladu s
odstavcem 1 tohoto článku.
Čl.24
Přímý styk
1. Ústřední orgány se mezi sebou stýkají přímo.
2. V naléhavých případech mohou být žádosti a sdělení stanovené touto
kapitolou přímo zasílány justičními orgány, včetně orgánů veřejné
žaloby dožadující strany odpovídajícím orgánům dožádané strany. V
takovém případě současně musí být jedna kopie zaslána ústřednímu orgánu
dožádané strany prostřednictvím ústředního orgánu dožadující strany.
3. Každá žádost nebo sdělení formulované podle odstavců 1 a 2 tohoto
článku mohou být předloženy prostřednictvím Mezinárodní organizace
kriminální policie (Interpol).
4. Je-li předložena žádost podle odstavce 2 tohoto článku a pokud
orgán, který ji obdržel, není příslušný k jejímu vyřízení, předá ji
příslušnému orgánu své země a přímo o tom informuje dožadující stranu.
5. Žádosti nebo sdělení předložené podle části 2 této kapitoly, které
nezahrnují donucovací opatření, mohou být předávány přímo příslušným
orgánem dožadující strany příslušnému orgánu dožádané strany.
Čl.25
Forma žádostí a jazyky
1. Všechny žádosti podle této kapitoly je třeba vyhotovit písemně. Je
dovoleno používat moderní telekomunikační prostředky, jako je telefax.
2. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku nebude vyžadován
překlad žádostí nebo příloh.
3. Každá strana si může při podpisu nebo uložení své ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu
prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit
právo požadovat, aby žádosti a přílohy byly doplněny překladem do
jejího jazyka nebo do některého z úředních jazyků Rady Evropy nebo do
jazyka, který určí. Ostatní strany mohou používat pravidlo reciprocity.
Čl.26
Legalizace
Písemnosti předávané podle této kapitoly jsou zproštěny všech
legalizačních formalit.
Čl.27
Obsah žádosti
1. Každá žádost o spolupráci podle této kapitoly musí výslovně uvádět:
a. orgán, který žádost podal, a orgán provádějící vyšetřování nebo
řízení,
b. předmět a důvod žádosti,
c. události včetně významných skutečností (jako jsou datum, místo a
okolnosti spáchání trestného činu), na které se vyšetřování nebo řízení
vztahují, vyjma případu žádosti o oznámení,
d. pokud spolupráce zahrnuje donucovací opatření,
i. text zákonných ustanovení, nebo když to není možné, prohlášení o
příslušných právních předpisech, které byly použity,
ii. údaj, že požadované nebo každé jiné opatření, které má podobný
účinek, by mohlo být přijato i na území dožadující strany v souladu s
jejími právními předpisy,
e. je-li to nezbytné a možné:
i. podrobnosti týkající se dotčené osoby nebo osob, včetně jména, data
a místa narození, státní příslušnosti a místa, kde se nachází
(nacházejí), a pokud jde o právnickou osobu, její sídlo a
ii. majetek, v souvislosti s nímž je spolupráce požadována, jeho
umístění, vazba na dotčenou osobu (osoby), vše co souvisí s trestným
činem a také všechny informace, které jsou k dispozici, pokud jde o
cizí zájmy vztahující se k tomuto majetku, a
f. všechny zvláštní postupy, které si dožadující strana přeje.
2. Pokud žádost o prozatímní opatření předložená podle části 3 se týká
zabavení majetku, který by mohl být předmětem rozhodnutí o konfiskaci
spočívajícím v povinnosti zaplatit peněžní částku, v této žádosti musí
být také uvedena maximální částka, jejíž úhrada je požadována z tohoto
majetku.
3. Kromě údajů v odstavci 1 každá žádost formulovaná podle části 4 musí
obsahovat:
a. v případě článku 13 odst. 1 a.:
i. ověřenou kopii rozhodnutí o konfiskaci vydaného soudem dožadující
strany a odůvodnění tohoto rozhodnutí, jestliže není uvedeno v samotném
rozhodnutí,
ii. potvrzení příslušného orgánu dožadující strany, podle kterého
rozhodnutí o konfiskaci je vykonatelné a nelze je napadnout řádnými
opravnými prostředky,
iii. informace týkající se rozsahu, ve kterém by rozhodnutí mělo být
vykonáno, a
iv. informace týkající se nutnosti přijmout prozatímní opatření,
b. v případě článku 13 odst. 1 b. upřesnění skutečností uváděných
dožadující stranou, které bude dostačující k tomu, aby umožnilo
dožádané straně vydat rozhodnutí podle jejího vnitrostátního práva,
c. pokud třetím stranám byla dána možnost uplatňovat práva, dokumenty,
které dokládají, že tuto možnost skutečně měly.
Čl.28
Chyby žádostí
1. Jestliže žádost není v souladu s ustanoveními této kapitoly, nebo
pokud poskytnuté informace nejsou dostatečné k tomu, aby umožnily
dožádané straně vydat rozhodnutí na základě žádosti, tato strana může
požádat dožadující stranu, aby žádost změnila nebo ji doplnila o
dodatečné informace.
2. Dožádaná strana může stanovit lhůtu k přijetí takových změn nebo
informací.
3. Dožádaná strana, která očekává přijetí požadovaných změn nebo
informací týkajících se žádosti předložené podle části 4 této kapitoly,
může přijmout veškerá opatření uvedená v částech 2 a 3 této kapitoly.
Čl.29
Souběh žádostí
1. Obdrží-li dožádaná strana více než jednu žádost předloženou podle
částí 3 a 4 této kapitoly, vztahující se k téže osobě nebo témuž
majetku, souběh žádostí nebude bránit dožádané straně, aby projednala
žádosti, které zahrnují přijetí prozatímních opatření.
2. V případě souběhu žádostí předložených podle části 4 této kapitoly
dožádaná strana posoudí možnost konzultací s dožadujícími stranami.
Čl.30
Povinnost zdůvodnění
Dožádaná strana zdůvodní každé rozhodnutí, kterým odmítne, odloží nebo
podřídí podmínkám spolupráci podle této kapitoly.
Čl.31
Informace
1. Dožádaná strana informuje neprodleně dožadující stranu:
a. o postupu, jehož provádění bylo zahájeno na základě této kapitoly,
b. o konečném výsledku postupu provedeného na základě žádosti,
c. o rozhodnutí, jímž se zcela nebo zčásti odmítá, odkládá nebo váže na
podmínky spolupráce podle této kapitoly,
d. o všech okolnostech, které znemožňují provedení požadovaného postupu
nebo u nichž je pravděpodobné, že by jej mohly značně opozdit, a
e. v případě prozatímních opatření přijatých v souladu s žádostí
formulovanou podle části 2 nebo 3 této kapitoly o těch ustanoveních
svého vnitrostátního práva, která by automaticky znamenala zrušení
těchto opatření.
2. Dožadující strana informuje neprodleně dožádanou stranu
a. o každém přezkumu, rozhodnutí nebo jiné skutečnosti, které by zcela
nebo částečně znamenaly pozbytí vykonatelnosti rozhodnutí o konfiskaci,
b. o všech změnách faktických nebo právních, které by v budoucnu
způsobily neoprávněnost postupů učiněných podle této kapitoly.
3. Žádá-li jedna strana o konfiskaci majetku u více stran na základě
téhož rozhodnutí o konfiskaci, bude o žádosti informovat všechny
strany, které jsou dotčeny výkonem rozhodnutí.
Čl.32
Omezené užití
1. Dožádaná strana může vázat provedení žádosti na podmínku, že získané
informace nebo důkazy nebudou bez jejího předběžného schválení použity
nebo předány orgány dožadující strany k účelům jiných vyšetřování nebo
řízení, než jsou ty, které jsou upřesněny v žádosti.
2. Každá strana může při podpisu nebo uložení své ratifikační listiny,
listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu prohlášením
adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy prohlásit, že jí dodané
informace nebo důkazy podle této kapitoly nebudou moci být bez
předchozího schválení použity nebo předány orgány dožadující strany k
jiným účelům než pro vyšetřování nebo řízení, ke kterému byly vyžádány.
Čl.33
Důvěrnost
1. Dožadující strana může požadovat od dožádané strany, aby vlastní
žádost i její obsah zachovávala v důvěrnosti, s výhradou opatření
nezbytného k jejímu vyhovění. Jestliže dožádaná strana nemůže vyhovět
této podmínce důvěrnosti, neprodleně o tom informuje dožadující stranu.
2. Dožadující strana zachová v důvěrnosti, je-li o to požádána a
nebude-li to proti základním zásadám jejího vnitrostátního práva,
všechny důkazy a informace předané dožádanou stranou, s výjimkou jejích
sdělení v rozsahu nezbytném pro vyšetřování nebo řízení popsaná v
žádosti.
3. S výhradou ustanovení svého vnitrostátního práva strana, která
obdržela bezprostřední informace podle článku 10, vyhoví všem
požadavkům důvěrnosti žádaným stranou, která předává informaci.
Jestliže druhá strana nemůže vyhovět takovému požadavku, uvědomí o tom
v nejkratší lhůtě stranu, která jí informaci předává.
Čl.34
Výdaje
Běžné výdaje vzniklé v souvislosti s vyřízením žádosti jdou k tíži
dožádané strany. Jestliže bude nezbytné vynaložit pro vyhovění žádosti
značné a mimořádné výdaje, strany se dohodnou na podmínkách, za kterých
bude žádost vyřízena, a o způsobu, jak budou tyto výdaje neseny.
Čl.35
Škody
1. Jestliže byla podána žaloba z titulu odpovědnosti za škody vzniklé z
jednání nebo opomenutí vyplývajících ze spolupráce podle této kapitoly,
dotčené strany uváží vzájemnou konzultaci, a pokud je to vhodné,
rozhodnou o vzájemném podílu na škodě.
2. Strana, která je žalována o náhradu škody, se vynasnaží o tom
informovat druhou stranu, jestliže by tato strana mohla mít na případu
zájem.
KAPITOLA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Čl.36
Podepsání a vstup v platnost
1. Tato Úmluva je otevřena podpisu členským státům Rady Evropy a
státům, které nejsou členy a účastnily se jejího vypracování. Tyto
státy mohou vyjádřit svůj souhlas a být vázány:
a. podpisem bez výhrady, pokud se týká ratifikace, přijetí, schválení,
nebo
b. podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, následovaným
ratifikací, přijetím nebo schválením.
2. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy
u generálního tajemníka Rady Evropy.
3. Tato Úmluva vstoupí v platnost prvního dne, který následuje po
uplynutí tříměsíčního období od data, ke kterému tři státy, z nichž
aspoň dva jsou členskými státy Rady Evropy, vyjádří svůj souhlas být
vázány Úmluvou v souladu s ustanoveními odstavce 1.
4. Pokud jde o každý signatářský stát, který později vyjádří svůj
souhlas být vázán Úmluvou, vstoupí tato Úmluva v platnost prvního dne
měsíce, který následuje po uplynutí tříměsíčního období od data
vyjádření jeho souhlasu být vázán Úmluvou v souladu s ustanoveními
odstavce 1.
Čl.37
Přístup k Úmluvě
1. Po vstupu této Úmluvy v platnost Výbor ministrů Rady Evropy bude
moci, po konzultaci se smluvními státy Úmluvy, vyzvat všechny státy,
které nejsou členy Rady Evropy, aby přistoupily k této Úmluvě
rozhodnutím učiněným většinou uvedenou v článku 20 d. Statutu Rady
Evropy a všemi hlasy zástupců smluvních států, které mají právo zasedat
ve Výboru.
2. Pro každý přistupující stát Úmluva vstoupí v platnost první den
měsíce, který následuje po uplynutí tříměsíčního období od data uložení
listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady Evropy.
Čl.38
Územní aplikace
1. Každý stát při podpisu nebo uložení své ratifikační listiny, listiny
o přijetí, schválení nebo o přístupu bude moci určit jedno nebo více
území, na kterých se bude tato Úmluva provádět.
2. Každý stát bude moci k jakémukoli jinému pozdějšímu datu rozšířit
prohlášením adresovaným generálnímu tajemníku Rady Evropy provádění
této Úmluvy na každé jiné území uvedené v jeho prohlášení. Úmluva
vstoupí ve vztahu k tomuto území v platnost první den měsíce, který
následuje po uplynutí tříměsíčního období od data přijetí prohlášení
generálním tajemníkem.
3. Každé prohlášení učiněné podle obou předchozích odstavců může být
odvoláno, pokud jde o území uvedené v tomto prohlášení, a to oznámením
adresovaným generálnímu tajemníkovi. Odvolání nabude účinnosti první
den měsíce, který následuje po uplynutí tříměsíčního období po datu
přijetí oznámení generálním tajemníkem.
Čl.39
Vztahy k jiným úmluvám a dohodám
1. Tato Úmluva se nedotýká práv a povinností vyplývajících z
multilaterálních mezinárodních úmluv týkajících se zvláštních otázek.
2. Strany Úmluvy budou moci mezi sebou uzavřít dvoustranné nebo
mnohostranné dohody týkající se otázek upravených touto Úmluvou za
účelem doplnění nebo posílení ustanovení této Úmluvy nebo aby usnadnily
použití jejích zásad.
3. Pokud dvě nebo více stran již uzavřely dohodu nebo smlouvu o
předmětu, kterého se týká tato Úmluva, nebo když upravily své vztahy v
tomto směru jinak, budou oprávněny aplikovat uvedenou dohodu, smlouvu
nebo ujednání namísto Úmluvy, jestliže to usnadní mezinárodní
spolupráci.
Čl.40
Výhrady
1. Každý stát může při podpisu nebo uložení své ratifikační listiny,
listiny o přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že použije jednu
nebo více výhrad uvedených v článku 2 odst. 2, článku 6 odst. 4, článku
14 odst. 3, článku 21 odst. 2, článku 25 odst. 3 a článku 32 odst. 2.
Žádnou jinou výhradu nelze učinit.
2. Každý stát, který učinil výhradu podle předchozího odstavce, může ji
zcela nebo částečně odvolat tak, že zašle generálnímu tajemníkovi Rady
Evropy oznámení. Odvolání nabude účinnosti datem, kdy generální
tajemník obdrží oznámení.
3. Strana, která učinila výhradu k ustanovení této Úmluvy, nemůže se
domáhat provádění tohoto ustanovení jinou stranou. Může, jestliže
výhrada je částečná nebo podmínečná, usilovat o aplikaci ustanovení v
tom rozsahu, v jakém ho sama přijala.
Čl.41
Změny
1. Změny této Úmluvy mohou být navrženy kteroukoli stranou a budou
generálním tajemníkem Rady Evropy sděleny členským státům Rady Evropy a
každému státu, který není členem a jenž přistoupí nebo byl vyzván, aby
přistoupil k této Úmluvě v souladu s ustanoveními článku 37.
2. Každá změna navržená jednou stranou bude sdělena Evropskému výboru
pro trestní problémy, který předloží Výboru ministrů své stanovisko k
navrhované změně.
3. Výbor ministrů prostuduje navrhovanou změnu a stanovisko předložené
Evropským výborem pro trestní problémy a může změnu přijmout.
4. Znění celého pozměňovacího návrhu přijatého Radou ministrů v souladu
s odstavcem 3 tohoto článku bude předáno stranám k přijetí.
5. Každá změna přijatá v souladu s odstavcem 3 tohoto článku vstoupí v
platnost třicátý den poté, co všechny strany informovaly generálního
tajemníka, že tuto změnu přijaly.
Čl.42
Řešení sporů
1. Evropský výbor pro trestní problémy Rady Evropy bude informován o
výkladu a provádění této Úmluvy.
2. V případě sporu mezi stranami o výklad nebo provádění této Úmluvy
strany se budou snažit dosáhnout vyřešení sporu jednáním nebo jiným
pokojným prostředkem podle vlastního výběru včetně předložení sporu
Evropskému výboru pro trestní problémy, rozhodčímu tribunálu, který
přijme rozhodnutí, jež budou zavazovat strany sporu, nebo Mezinárodnímu
soudnímu dvoru, pokud se tak dotčené strany dohodnou.
Čl.43
Výpověď
1. Každá strana může v libovolném okamžiku vypovědět tuto Úmluvu tak,
že zašle oznámení generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
2. Výpověď nabude účinnosti prvního dne měsíce, který následuje po
uplynutí tříměsíčního období od data, kdy generální tajemník obdrží
oznámení.
3. Tato Úmluva se i přesto nadále použije při výkonu konfiskace podle
článku 14, která je požadována v souladu s jejími ustanoveními, než
výpověď nabude účinnosti.
Čl.44
Oznámení
Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy a
všem státům, které k této Úmluvě přistoupily
a. každý podpis,
b. uložení každé ratifikační listiny a listiny o přijetí, schválení
nebo o přístupu,
c. každé datum vstupu v platnost této Úmluvy v souladu s jejími články
36 a 37,
d. každou výhradu podle článku 40 odst. 1,
e. každé jiné opatření, oznámení nebo sdělení vztahující se k této
Úmluvě.
Na důkaz toho, podepsaní, patřičně zmocněni k tomuto účelu, podepsali
tuto Úmluvu.
Dáno ve Štrasburku 8. dne měsíce listopadu 1990 v anglickém a
francouzském jazyce, přičemž oba texty jsou původní, v jednom
vyhotovení, které bude uloženo v archivech Rady Evropy. Tajemník Rady
Evropy zašle ověřené kopie každému členskému státu Rady Evropy,
nečlenským státům, které se účastnily vypracování této Úmluvy, a
každému státu, který bude pozván, aby k ní přistoupil.
