Advanced Search

o podpisu Protokolu č. 11 k Úmluvě o ochraně lidských práv


Published: 1998
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/507843/o-podpisu-protokolu-.-11-k-mluv-o-ochran-lidskch-prv.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
243/1998 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 11. května 1994 byl ve

Štrasburku přijat a jménem České republiky podepsán Protokol č. 11 k

Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterým se mění

kontrolní mechanismus v ní ustavený.



S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a schválil jej

podle článku 39 odst. 4 Ústavy České republiky jako mezinárodní smlouvu

o lidských právech a základních svobodách ve smyslu článku 10 Ústavy

České republiky. Prezident republiky Protokol ratifikoval.



Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního

tajemníka Rady Evropy, depozitáře Protokolu, dne 28. dubna 1995.



Protokol vstupuje v platnost na základě svého článku 4 dnem 1.

listopadu 1998 a tímto dnem vstupuje v platnost i pro Českou republiku.



Český překlad Protokolu č. 11 se vyhlašuje současně.



PROTOKOL č. 11



k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterým se mění

kontrolní mechanismus v ní ustavený



Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tento protokol k Úmluvě o

ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě 4.

listopadu 1950, (dále jen "Úmluva"),



majíce na zřeteli naléhavou potřebu změnit kontrolní mechanismus

ustavený Úmluvou za účelem zachování a zvýšení účinnosti ochrany

lidských práv a základních svobod, především vzhledem k nárůstu počtu

stížností a rostoucímu počtu členských zemí Rady Evropy,



majíce na zřeteli, že je proto žádoucí pozměnit za tímto účelem určitá

ustanovení Úmluvy, zejména nahradit stávající Evropskou komisi a Soud

pro lidská práva novým stálým Soudem,



berouce na vědomí Rezoluci č. 1, přijatou na Evropské ministerské

konferenci o lidských právech, konané ve Vídni ve dnech 19. a 20.

března 1985,



berouce na vědomí Doporučení č. 1194 (1992), přijaté Parlamentním

shromážděním Rady Evropy dne 6. října 1992,



berouce na vědomí rozhodnutí o reformě kontrolního mechanismu Úmluvy,

přijatého hlavami států a vlád členských zemí Rady Evropy ve Vídeňské

deklaraci dne 9. října 1993,



dohodly se na následujícím:



Čl.1



Stávající text hlav II až IV Úmluvy (články 19 až 56) a Protokolu č. 2,

který přiznává Evropskému soudu pro lidská práva pravomoc vydávat

posudky, se nahrazuje následující hlavou II Úmluvy (články 19 až 51):



"HLAVA II -



EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA



Článek 19 -



Ustavení Soudu



K zajištění plnění závazků, přijatých Vysokými smluvními stranami v

Úmluvě a Protokolech k ní, se zřizuje Evropský soud pro lidská práva

(dále jen "Soud"). Soud vykonává svou činnost jako stálý úřad.



Článek 20 -



Počet soudců



Počet soudců tvořících Soud je roven počtu Vysokých smluvních stran.



Článek 21 -



Podmínky výkonu funkce



1. Soudci musí mít vysoký morální charakter a splňovat podmínky

vyžadované pro výkon vysokých soudních funkcí nebo být uznávanými

právníky.



2. Soudci zasedají v Soudu jako soukromé osoby.



3. Ve svém funkčním období nemohou soudci vykonávat činnost

neslučitelnou s jejich nezávislostí a nestranností nebo s požadavky

stálého úřadu; o všech otázkách vyvolaných použitím tohoto odstavce

rozhoduje Soud.



Článek 22 -



Volby soudců



1. Soudci jsou Parlamentním shromážděním voleni za každou Vysokou

smluvní stranu většinou odevzdaných hlasů ze seznamu tří kandidátů

předložených Vysokou smluvní stranou.



2. Stejný postup se použije při doplňování Soudu v případě přistoupení

nových Vysokých smluvních stran a při obsazování příležitostně

uvolněných míst.



Článek 23 -



Funkční období



1. Soudci jsou voleni na období šesti let. Mohou být zvoleni znovu.

Funkční období poloviny soudců zvolených při prvních volbách však

skončí koncem třetího roku.



2. Soudci, jejichž funkční období skončí uplynutím počátečního

tříletého období, budou určeni losem generálního tajemníka Rady Evropy

ihned poté, co budou zvoleni.



3. Aby se v rámci možností zabezpečilo, že dojde k obměně jedné

poloviny soudců každé tři roky, může Parlamentní shromáždění

rozhodnout, dříve než přikročí k jakékoliv další volbě, že funkční

období jednoho nebo více soudců, kteří mají být zvoleni, bude mít jinou

délku než šest let, avšak ne více než devět let a ne méně než tři roky.



4. V případě, kdy se jedná o více než jedno funkční období a kdy

Parlamentní shromáždění bude postupovat podle předchozího odstavce,

přidělí se tato období losem generálního tajemníka Rady Evropy ihned po

volbách.



5. Soudce, který byl zvolen, aby nahradil soudce, jehož funkční období

neskončilo, zastává funkci po zbytek funkčního období svého předchůdce.



6. Funkční období soudců skončí dosažením věku 70 let.



7. Soudci zastávají funkci, dokud nejsou nahrazeni. Poté co byli

nahrazeni však pokračují v projednávání těch případů, které již

posuzují.



Článek 24 -



Odvolání



Žádný soudce nesmí být zbaven svého úřadu, pokud ostatní soudci

dvoutřetinovou většinou nerozhodnou o tom, že přestal splňovat

požadované podmínky.



Článek 25 -



Kancelář a referendáři



Soud má kancelář, jejíž úkoly a organizaci stanoví jednací řád Soudu.

Soudu pomáhají referendáři.



Článek 26 -



Plénum Soudu



Plénum Soudu



a) volí na tříleté období svého předsedu a jednoho nebo dva

místopředsedy; tito mohou být zvoleni znovu,



b) zřizuje senáty na pevně stanovené období,



c) volí předsedy senátů Soudu; tito mohou být zvoleni znovu,



d) přijímá jednací řád Soudu,



e) volí vedoucího kanceláře a jednoho nebo více zástupců vedoucího

kanceláře.



Článek 27 -



Výbory, senáty a Velký senát



1. K projednání předložených případů zasedá Soud ve výborech složených

ze tří soudců, v senátech složených ze sedmi soudců a ve Velkém senátu

složeném ze sedmnácti soudců. Senáty Soudu zřizují výbory na pevně

stanovené období.



2. Členem senátu a Velkého senátu bude ex officio soudce zvolený za

dotčenou smluvní stranu nebo, pokud takový není nebo není schopen

zasedat, osoba jím určená, aby zasedala jako soudce.



3. Velký senát se dále skládá z předsedy soudu, místopředsedů, předsedů

senátů a dalších soudců vybraných v souladu s jednacím řádem Soudu.

Je-li případ podle článku 43 předán Velkému senátu, nemůže v něm

zasedat soudce ze senátu, který vydal rozsudek, s výjimkou předsedy

senátu a soudce, který zasedal za dotčenou smluvní stranu.



Článek 28 -



Prohlášení výboru o nepřijatelnosti



Výbor může jednomyslně prohlásit za nepřijatelnou nebo vyškrtnout ze

svého seznamu případů individuální stížnost podanou podle článku 34,

pokud takové rozhodnutí může být učiněno bez dalšího přezkoumání. Toto

rozhodnutí je konečné.



Článek 29 -



Rozhodnutí senátu o přijatelnosti a ve věci



1. Není-li učiněno rozhodnutí podle článku 28, rozhodne senát o

přijatelnosti a ve věci individuálních stížností podaných podle článku

34.



2. Senát rozhodne o přijatelnosti a meritu mezistátních stížností

podaných podle článku 33.



3. Rozhodnutí o přijatelnosti se přijímá odděleně, pokud Soud ve

výjimečných případech nerozhodne jinak.



Článek 30 -



Vzdání se pravomoci ve prospěch Velkého senátu



Pokud případ projednávaný senátem vyvolává závažnou otázku týkající se

výkladu Úmluvy nebo Protokolů k ní nebo pokud by se rozhodnutí senátu o

otázce jím projednávané mohlo dostat do rozporu s rozsudkem dříve

Soudem vyneseným, může se senát v kterémkoliv okamžiku před vynesením

rozsudku vzdát pravomoci ve prospěch Velkého senátu, pokud proti tomu

ani jedna strana případu nic nenamítá.



Článek 31 -



Pravomoci velkého senátu



Velký senát



a) rozhoduje o stížnostech podaných buď podle článku 33, nebo článku

34, jestliže se senát vzdal své pravomoci podle článku 30 nebo pokud mu

byl případ postoupen podle článku 43, a



b) posuzuje stížnosti o posudky předkládané podle článku 47.



Článek 32 -



Pravomoc Soudu



1. Pravomoc Soudu se vztahuje na všechny věci týkající se výkladu a

použití Úmluvy a Protokolů k ní, které jsou Soudu předkládány podle

ustanovení článků 33, 34 a 47.



2. Spory o pravomoc Soudu rozhodne Soud.



Článek 33 -



Mezistátní případy



Každá vysoká smluvní strana může oznámit Soudu každé údajné porušení

ustanovení Úmluvy a Protokolů k ní jinou Vysokou smluvní stranou.



Článek 34 -



Individuální stížnosti



Soud může přijímat stížnosti od každé fyzické osoby, nevládní

organizace nebo skupiny jednotlivců považujících se za oběti v důsledku

porušení práv přiznaných Úmluvou a Protokoly k ní jednou z Vysokých

smluvních stran. Vysoké smluvní strany se zavazují, že nebudou nijak

bránit účinnému výkonu tohoto práva.



Článek 35 -



Podmínky přijatelnosti



1. Soud se může věcí zabývat až po vyčerpání všech vnitrostátních

opravných prostředků podle všeobecně uznávaných pravidel mezinárodního

práva a ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy bylo přijato konečné

rozhodnutí.



2. Soud se nebude zabývat žádnou individuální stížností předloženou

podle článku 34, která je



a) anonymní, nebo



b) v podstatě stejná jako stížnost již předtím projednávaná Soudem

anebo již předložená jinému mezinárodnímu vyšetřovacímu nebo smírčímu

orgánu a pokud neobsahuje žádné nové důležité skutečnosti.



3. Soud prohlásí za nepřijatelnou každou individuální stížnost

předloženou podle článku 34, kterou pokládá za neslučitelnou s

ustanoveními Úmluvy nebo Protokolů k ní, zjevně nepodloženou nebo za

zneužívající právo podat stížnost.



4. Soud zamítne každou stížnost, kterou považuje za nepřijatelnou podle

tohoto článku. Může tak učinit v kterémkoliv stadiu řízení.



Článek 36 -



Intervence třetí strany



1. Vysoká smluvní strana, jejímž státním příslušníkem je stěžovatel, má

ve všech případech projednávaných před senátem nebo Velkým senátem

právo předložit písemná vyjádření a účastnit se slyšení.



2. Předseda Soudu může v zájmu řádného výkonu spravedlnosti vyzvat

každou Vysokou smluvní stranu, která není stranou v řízení, nebo každou

dotčenou osobu, která není stěžovatelem, aby předložily písemná

vyjádření nebo se účastnily slyšení.



Článek 37 -



Vyškrtnutí stížností



1. Soud může v kterémkoliv stadiu řízení rozhodnout o vyškrtnutí

stížnosti ze svého seznamu případů, jestliže okolnosti vedou k závěru,

že



a) stěžovatel netrvá na své stížnosti, nebo



b) věc již byla vyřešena, nebo



c) z jakéhokoliv jiného Soudem zjištěného důvodu již nadále není

důvodné pokračovat v posuzování stížnosti.



Soud však pokračuje v posuzování stížnosti, vyžaduje-li to dodržování

lidských práv zaručených Úmluvou a Protokoly k ní.



2. Soud může rozhodnout o navrácení stížnosti do svého seznamu případů,

jestliže se domnívá, že okolnosti takový krok odůvodňují.



Článek 38 -



Posouzení případu a řízení o smírném urovnání



1. Jestliže Soud uzná stížnost jako přijatelnou,



a) za účelem zjištění skutečností pokračuje v projednávání případu

společně se zástupci stran, a je-li to zapotřebí, provede šetření, pro

jehož účinné provedení poskytnou zúčastněné státy všechny nezbytné

prostředky,



b) poskytuje všestrannou pomoc zúčastněným stranám s cílem dosáhnout

smírného urovnání záležitosti na základě dodržování lidských práv, jak

jsou stanovena Úmluvou a Protokoly k ní.



2. Řízení vedené podle odstavce 1 b) je důvěrné.



Článek 39 -



Dosažení smírného urovnání



Je-li dosaženo smírného urovnání, vyškrtne Soud případ ze svého seznamu

formou rozhodnutí, které se omezí na stručné vylíčení skutečností a

přijatého řešení.



Článek 40 -



Veřejnost slyšení a přístup k dokumentům



1. Slyšení jsou veřejná, pokud Soud z důvodu výjimečných okolností

nerozhodne jinak.



2. Dokumenty uložené u vedoucího kanceláře jsou přístupné veřejnosti,

pokud předseda Soudu nerozhodne jinak.



Článek 41 -



Spravedlivé zadostiučinění



Jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a

jestliže vnitrostátní právo dotčené Vysoké smluvní strany umožňuje

pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně

spravedlivé zadostiučinění.



Článek 42 -



Rozsudky senátu



Rozsudky senátu se stávají konečnými v souladu s ustanoveními článku 44

odst. 2.



Článek 43 -



Postoupení Velkému senátu



1. V tříměsíční lhůtě ode dne rozsudku senátu mohou strany případu

požádat ve výjimečných případech o postoupení případu Velkému senátu.



2. Kolegium pěti soudců Velkého senátu žádosti vyhoví, jestliže případ

vyvolává závažnou otázku týkající se výkladu nebo použití Úmluvy nebo

Protokolů k ní nebo závažný problém obecného významu.



3. Pokud porota žádost přijme, Velký senát o případu rozhodne formou

rozsudku.



Článek 44 -



Konečnost rozsudku



1. Rozsudek Velkého senátu je konečný.



2. Rozsudek senátu se stane konečným,



a) jakmile strany prohlásí, že nebudou žádat o postoupení případu

Velkému senátu, nebo



b) po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne vynesení rozsudku, jestliže

nebylo požádáno o postoupení případu Velkému senátu, nebo



c) jakmile kolegium soudců Velkého senátu zamítne žádost podle článku

43.



3. Konečný rozsudek se zveřejní.



Článek 45 -



Odůvodnění rozsudku a rozhodnutí



1. Rozsudky a rozhodnutí o přijatelnosti nebo nepřijatelnosti stížnosti

musí být zdůvodněny.



2. Jestliže rozsudek nebo jeho část nevyjadřuje jednomyslný názor

soudců, je každý soudce oprávněn připojit k němu svůj odlišný názor.



Článek 46 -



Závaznost a výkon rozsudku



1. Vysoké smluvní strany se zavazují, že se budou řídit konečným

rozsudkem Soudu ve všech případech, jichž jsou stranami.



2. Konečný rozsudek Soudu se doručuje Výboru ministrů, který dohlíží na

jeho výkon.



Článek 47 -



Posudky



1. Soud může na žádost Výboru ministrů vydávat posudky o právních

otázkách týkajících se výkladu Úmluvy a Protokolů k ní.



2. Takové posudky se nesmí zabývat otázkami, které se vztahují k obsahu

nebo rozsahu práv či svobod stanovených v hlavě I Úmluvy a v

Protokolech k ní, ani jinými otázkami, které by Soud nebo Výbor

ministrů mohly posuzovat v důsledku jakéhokoliv řízení, jež může být

zahájeno v souladu s Úmluvou.



3. Rozhodnutí Výboru ministrů požádat o posudek Soud vyžaduje většinu

hlasů zástupců oprávněných zasedat ve Výboru.



Článek 48 -



Poradní pravomoc Soudu



Soud rozhodne, zda žádost o posudek podaná Výborem ministrů spadá do

jeho pravomoci stanovené v článku 47.



Článek 49 -



Odůvodnění posudků



1. Soud svůj posudek odůvodní.



2. Jestliže posudek nevyjadřuje zcela nebo částečně jednomyslný názor

soudců, má každý soudce právo k němu připojit svůj vlastní názor.



3. Posudky Soudu se zasílají Výboru ministrů.



Článek 50 -



Výlohy Soudu



Výlohy Soudu hradí Rada Evropy.



Článek 51 -



Výsady a imunity soudců



Soudci požívají během výkonu svých funkcí výsad a imunit uvedených v

článku 40 Statutu Rady Evropy a v dohodách na jeho základě

uzavřených.".



Čl.2



1. Hlava V Úmluvy se stává hlavou III Úmluvy; článek 57 Úmluvy se stává

článkem 52 Úmluvy; články 58 a 59 Úmluvy se vypouští a články 60 až 66

Úmluvy se stávají články 53 až 59 Úmluvy.



2. Hlava I Úmluvy se nazývá "PRÁVA A SVOBODY" a nová hlava III Úmluvy

se nazývá "RŮZNÁ USTANOVENÍ". Články 1 až 18 a nové články 52 až 59

Úmluvy se opatřují nadpisy uvedenými v Příloze tohoto protokolu.



3. V novém článku 56 odst. 1 se slova "podle odstavce 4 tohoto článku"

vkládají za slovo "bude"; v odstavci 4 se slova "Komise k tomu, aby

přijímala stížnosti" a "podle článku 25 této Úmluvy" nahrazují slovy

"Soudu k tomu, aby přijímal stížnosti" a "podle ustanovení článku 34

Úmluvy". V novém článku 58 odst. 4 se slova "podle ustanovení článku

63" nahrazují slovy "článek 56".



4.Protokol k Úmluvě se pozměňuje takto:



a) články se opatřují nadpisy uvedenými v Příloze ke stávajícímu

protokolu;



b) v článku 4 poslední větě se slova "článku 63" nahrazují slovy

"článku 56".



5. Protokol č. 4 se pozměňuje takto:



a) články se opatřují nadpisy uvedenými v Příloze ke stávajícímu

protokolu;



b) v článku 5 odst. 3 se slova "článku 63" nahrazují slovy "článku 56";

vkládá se nový odstavec 5 tohoto znění: "5. Každý stát, jenž učinil

prohlášení v souladu s odstavcem 1 nebo 2 tohoto článku, může kdykoliv

později prohlásit jménem jednoho nebo více území, jichž se prohlášení

týká, že uznává pravomoc Soudu přijímat stížnosti od jednotlivců,

nevládních organizací nebo skupin jednotlivců podle ustanovení článku

34 Úmluvy ve vztahu k článkům 1 až 4 tohoto protokolu nebo ke

kterémukoliv z nich.";



c) odstavec 2 článku 6 se vypouští.



6. Protokol č. 6 se pozměňuje takto:



a) články se opatřují nadpisy uvedenými v Příloze ke stávajícímu

protokolu;



b) v článku 4 se slova "podle článku 64" nahrazují slovy "podle článku

57".



7. Protokol č. 7 se pozměňuje takto:



a) články se opatřují nadpisy uvedenými v Příloze ke stávajícímu

protokolu;



b) v článku 6 odst. 4 se slova "článku 63" nahrazují slovy "článku 56"

a vkládá se nový odstavec 6 následujícího znění:



"6. Každý stát, jenž učinil prohlášení v souladu s odstavcem 1 nebo 2

tohoto článku, může kdykoliv později prohlásit jménem jednoho nebo více

území, jichž se prohlášení týká, že uznává pravomoc Soudu přijímat

stížnosti od jednotlivců, nevládních organizací nebo skupin jednotlivců

podle ustanovení článku 34 Úmluvy ve vztahu k článkům 1 až 5 tohoto

protokolu nebo ke kterémukoliv z nich.";



c) odstavec 2 článku 7 se vypouští.



8. Protokol č. 9 se zrušuje.



Čl.3



1. Tento protokol je otevřen podpisu členským státům Rady Evropy, které

podepsaly Úmluvu a které mohou vyjádřit svůj souhlas být jí vázány



a) podpisem bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení; nebo



b) podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, po kterém

následuje ratifikace, přijetí nebo schválení.



2. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení budou

uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.



Čl.4



Tento protokol vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po

uplynutí jednoho roku ode dne, kdy všechny strany Úmluvy vyjádřily svůj

souhlas být vázány protokolem v souladu s ustanovením článku 3. Volby

nových soudců se mohou uskutečnit a všechny další nezbytné kroky za

účelem ustavení nového Soudu mohou být učiněny v souladu s ustanoveními

tohoto protokolu počínaje dnem, kdy všechny strany Úmluvy vyjádřily

svůj souhlas být vázány protokolem.



Čl.5



1. Funkční období soudců, členů Komise, vedoucího kanceláře a zástupce

vedoucího kanceláře vyprší v den vstoupení tohoto protokolu v platnost,

aniž by byla dotčena ustanovení odstavců 3 a 4 níže.



2. Stížnostmi, které k datu vstupu tohoto protokolu v platnost nebyly

Komisí prohlášeny za přijatelné, se bude zabývat Soud v souladu s

ustanoveními tohoto protokolu.



3. Stížnostmi, které k datu vstupu tohoto protokolu v platnost byly

prohlášeny za přijatelné, se budou zabývat členové Komise v období

jednoho roku poté. Veškeré stížnosti, jejichž posuzování nebylo

ukončeno v uvedené lhůtě, budou předány Soudu, který se jimi bude

zabývat jako stížnostmi přijatelnými v souladu s ustanoveními tohoto

protokolu.



4. Co se týče stížností, k nimž Komise po vstoupení tohoto protokolu v

platnost přijala zprávu v souladu s původním článkem 31 Úmluvy, tato

zpráva se předá stranám, které nejsou oprávněny ji zveřejnit. V souladu

s ustanoveními použitelnými před vstupem tohoto protokolu v platnost

může být případ předán Soudu. Kolegium soudců Velkého senátu určí, zda

jeden ze senátů nebo Velký senát o případu rozhodne. Rozhoduje-li o

případu senát, jeho rozhodnutí je konečné. Případy, které nebyly

předány Soudu, projedná Výbor ministrů v souladu s ustanoveními

původního článku 32 Úmluvy.



5. Případy projednávané Soudem, které nebyly rozhodnuty ke dni vstupu

tohoto protokolu v platnost, se předají Velkému senátu Soudu, který je

projedná v souladu s ustanoveními tohoto protokolu.



6. Případy projednávané Výborem ministrů, které nebyly podle původního

článku 32 Úmluvy uzavřeny ke dni vstupu tohoto protokolu v platnost,

dokončí Výbor ministrů v souladu s tímto článkem.



Čl.6



Učinila-li Vysoká smluvní strana prohlášení, kterým uznává pravomoc

Komise nebo jurisdikci Soudu podle původního článku 25 nebo 46 Úmluvy

ve vztahu k věcem vzniklým nebo založeným na skutečnostech, jež se

staly po takovém prohlášení, zůstane toto omezení v platnosti pro

jurisdikci Soudu podle tohoto protokolu.



Čl.7



Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady:



a) každý podpis;



b) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo

schválení;



c) datum vstupu tohoto protokolu nebo kteréhokoliv jeho ustanovení v

platnost v souladu s článkem 4;



d) každý jiný úkon, oznámení nebo sdělení týkající se tohoto protokolu.



Na důkaz tohoto níže podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni,

podepsali tento protokol.



Dáno ve Štrasburku dne 11. května 1994, v angličtině a francouzštině,

přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které

bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jejich ověřené kopie zašle

generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy.



Příloha



Názvy článků, které budou včleněny do znění Úmluvy o ochraně lidských

práv a základních svobod a protokolů k ní

Článek 1 - Povinnost respektovat lidská práva

Článek 2 - Právo na život

Článek 3 - Zákaz mučení

Článek 4 - Zákaz otroctví a nucené práce

Článek 5 - Právo na svobodu a osobní bezpečnost

Článek 6 - Právo na spravedlivý proces

Článek 7 - Zákaz trestu bez zákona

Článek 8 - Právo na respektování rodinného a soukromého života

Článek 9 - Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání

Článek 10 - Svoboda projevu

Článek 11 - Svoboda shromažďování a sdružování

Článek 12 - Právo uzavřít manželství

Článek 13 - Právo na účinné opravné prostředky

Článek 14 - Zákaz diskriminace

Článek 15 - Odstoupení od závazků v případě ohrožení

Článek 16 - Omezení politické činnosti cizinců

Článek 17 - Zákaz zneužití práv

Článek 18 - Ohraničení možnosti omezení práv



* * *



Článek 52 - Žádost generálního tajemníka

Článek 53 - Ochrana zaručených lidských práv

Článek 54 - Pravomoci Výboru ministrů

Článek 55 - Vyloučení jiného způsobu urovnání sporu

Článek 56 - Územní působnost

Článek 57 - Výhrady

Článek 58 - Vypovězení

Článek 59 - Podpis a ratifikace



Protokol



Článek 1 - Ochrana vlastnictví

Článek 2 - Právo na vzdělání

Článek 3 - Právo na svobodné volby

Článek 4 - Územní působnost

Článek 5 - Vztah k Úmluvě

Článek 6 - Podpis a ratifikace



Protokol č. 4



Článek 1 - Zákaz uvěznění pro dluh

Článek 2 - Svoboda pohybu

Článek 3 - Zákaz vyhoštění státních občanů

Článek 4 - Zákaz kolektivního vyhoštění cizinců

Článek 5 - Územní působnost

Článek 6 - Vztah k Úmluvě

Článek 7 - Podpis a ratifikace



Protokol č. 6



Článek 1 - Zákaz trestu smrti

Článek 2 - Trest smrti v době války

Článek 3 - Zákaz odstoupení

Článek 4 - Zákaz výhrad

Článek 5 - Územní působnost

Článek 6 - Vztah k Úmluvě

Článek 7 - Podpis a ratifikace

Článek 8 - Vstup v platnost

Článek 9 - Úkoly depozitáře



Protokol č. 7



Článek 1 - Procesní záruky týkající se vyhoštění cizinců

Článek 2 - Právo na odvolání v trestních věcech

Článek 3 - Odškodnění za nezákonné odsouzení

Článek 4 - Právo nebýt souzen nebo trestán dvakrát

Článek 5 - Rovnost mezi manželi

Článek 6 - Územní působnost

Článek 7 - Vztah k Úmluvě

Článek 8 - Podpis a ratifikace

Článek 9 - Vstup v platnost

Článek 10 - Úkoly depozitáře