157/1964 Sb.



VYHLÁŠKA



ministra zahraničních věcí



ze dne 10. června 1964



o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.



Dne 18. dubna 1961 byla ve Vídni sjednána a jménem Československé

socialistické republiky podepsána Vídeňská úmluva o diplomatických

stycích.



S Úmluvou o diplomatických stycích vyslovila vláda souhlas dne 7.

března 1962 a Národní shromáždění dne 6. března 1963. President

republiky Úmluvu ratifikoval dne 27. března 1963.



Československá ratifikační listina k Úmluvě o diplomatických stycích

byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů -

depozitáře Úmluvy - dne 24. května 1963.



Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 51, odstavce 1) dne

25. dubna 1964 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Československou

socialistickou republiku.



Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.



David v.r.



VÍDEŇSKÁ ÚMLUVA O DIPLOMATICKÝCH STYCÍCH



Státy, které jsou stranami této Úmluvy,



připomínajíce, že lid všech zemí uznával z dávných dob postavení

diplomatických zástupců,



majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Spojených národů týkající se

svrchované rovnosti států, udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a

podpory přátelských vztahů mezi národy,



věříce, že mezinárodní úmluva o diplomatických stycích, výsadách a

imunitách přispěje k rozvoji přátelských vztahů mezi národy, bez ohledu

na rozdílnosti v jejich ústavním a společenském zřízení,



uvědomujíce si, že účelem takových výsad a imunit není prospěch

jednotlivce, nýbrž zajištění účinného výkonu funkcí diplomatických misí

představujících státy,



potvrzujíce, že pravidla obyčejového mezinárodního práva budou i nadále

řídit otázky, jež nejsou výslovně upraveny ustanoveními této Úmluvy,



se dohodly o tomto:



Čl.1



Pro účely této Úmluvy následující výrazy budou mít tento význam:



a) "šéf mise" je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala

povinnosti spojené s touto funkcí;



b) "členy mise" se rozumí šéf mise a členové personálu mise;



c) "členy personálu mise" se rozumí členové diplomatického personálu,

administrativního a technického personálu, jakož i služebního personálu

mise;



d) "diplomatický personál" se skládá z členů personálu mise, kteří mají

diplomatické hodnosti;



e) "diplomatický zástupce" je šéf mise nebo člen diplomatického

personálu mise;



f) "členy administrativního a technického personálu" se rozumějí

členové personálu mise, kteří jsou zaměstnáni v administrativních nebo

technických službách mise;



g) "členy služebního personálu" se rozumí členové personálu mise, kteří

jsou zaměstnáni v domácích službách mise;



h) "soukromá služebná osoba" je osoba, která je zaměstnána v domácích

službách člena mise a která není zaměstnancem vysílajícího státu;



i) "místnostmi mise" se rozumí budovy nebo části budov a pozemky k nim

přilehlé, bez ohledu na vlastnictví, jsou-li používány pro účely mise,

včetně rezidence šéfa mise.



Čl.2



Zřízení diplomatických styků mezi státy a stálých diplomatických misí

se děje vzájemnou dohodou.



Čl.3



1. Funkcí diplomatické mise je mimo jiné:



a) zastupovat vysílající stát ve státě přijímajícím;



b) chránit zájmy vysílajícího státu a jeho příslušníků ve státě

přijímajícím v rozsahu dovoleném mezinárodním právem;



c) vést jednání s vládou přijímajícího státu;



d) zjišťovat všemi zákonnými prostředky podmínky a vývoj v přijímajícím

státě a podávat o nich zprávy vládě vysílajícího státu;



e) podporovat přátelské vztahy mezi vysílajícím a přijímajícím státem a

rozvíjet jejich hospodářské, kulturní a vědecké styky.



2. Nic v této Úmluvě nebude vykládáno jako překážka pro výkon

konzulárních funkcí ze strany diplomatické mise.



Čl.4



1. Vysílající stát se musí ujistit, že přijímající stát udělil agrément

osobě, kterou zamýšlí pověřit jako šéfa mise v tomto státě.



2. Přijímající stát není povinen sdělit vysílajícímu státu důvody, pro

které odmítl udělit agrément.



Čl.5



1. Vysílající stát může, poté když řádně uvědomil příslušné přijímající

státy, podle okolností pověřit šéfa mise nebo jmenovat jakéhokoliv

člena diplomatického personálu ve více než jednom státě, jestliže žádný

z přijímajících států nevznese výslovné námitky.



2. Pověří-li vysílající stát téhož šéfa mise v jednom nebo více dalších

státech, může v každém státě, kde šéf mise nemá své stálé sídlo, zřídit

diplomatickou misi, řízenou chargé d'affaires ad interim.



3. Šéf mise nebo kterýkoliv člen diplomatického personálu mise může

vystupovat jako zástupce vysílajícího státu při jakékoliv mezinárodní

organizaci.



Čl.6



Dva nebo více států může pověřit tutéž osobu jako šéfa mise v jiném

státě, jestliže přijímající stát nevznese námitky.



Čl.7



S výhradou ustanovení článků 5, 8, 9 a 11 může vysílající stát volně

jmenovat členy personálu mise. V případě vojenských, námořních nebo

leteckých přidělenců si může přijímající stát vyžádat jejich jméno

předem ke schválení.



Čl.8



1. Členové diplomatického personálu mise mají být v zásadě občany

vysílajícího státu.



2. Členové diplomatického personálu mise nesmějí být jmenováni z řad

občanů přijímajícího státu, s výjimkou, kdy k tomu tento stát dá

souhlas, jenž může být kdykoliv odvolán.



3. Přijímající stát si může vyhradit totéž právo ve vztahu k občanům

třetího státu, kteří zároveň nejsou občany vysílajícího státu.



Čl.9



1. Přijímající stát může kdykoliv a bez povinnosti uvést důvody pro své

rozhodnutí oznámit vysílajícímu státu, že šéf mise nebo kterýkoliv člen

diplomatického personálu mise je persona non grata anebo že kterýkoliv

jiný člen personálu mise je nepřijatelný. V takovém případě vysílající

stát podle okolností buď odvolá tuto osobu anebo ukončí její funkci na

misi. Osoba může být prohlášena za non grata nebo za nepřijatelnou

předtím, než vstoupila na území přijímajícího státu.



2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v rozumné době vyhovět

povinnosti podle odstavce 1 tohoto článku, přijímající stát může

odmítnout uznat dotyčnou osobu za člena mise.



Čl.10



1. Ministerstvo zahraničních věcí přijímajícího státu nebo takové jiné

ministerstvo, o němž může být dohoda, bude uvědoměno o :



a) jmenování členů mise, jejich příjezdu a konečném odjezdu nebo o

ukončení jejich funkce na misi;



b) příjezdu a konečném odjezdu osoby náležející k rodině člena mise, a

případně o skutečnosti, že osoba se stala nebo přestala být

příslušníkem rodiny člena mise;



c) příjezdu a konečném odjezdu soukromých služebných osob, které jsou v

zaměstnání osob uvedených v bodě a) tohoto odstavce, a případně o

skutečnosti, že opouštějí zaměstnání těchto osob;



d) najímání a propouštění osob, které jsou trvale usídleny v

přijímajícím státě, jako členů mise nebo soukromých služebných osob

oprávněných k výsadám a imunitám.



2. Podle možnosti bude dáváno předchozí oznámení o příjezdu a konečném

odjezdu.



Čl.11



1. Není-li zvláštní dohody o počtu členů personálu mise, může

přijímající stát požadovat, aby počet personálu mise byl udržován v

hranicích, které on považuje za rozumné a obvyklé, se zřetelem k

okolnostem a podmínkám v přijímajícím státě a k potřebám příslušné

mise.



2. Přijímající stát může rovněž v těchto mezích a bez diskriminace

odmítnout přijetí úředníků určité kategorie.



Čl.12



Vysílající stát nemůže bez předchozího výslovného souhlasu

přijímajícího státu zřídit úřadovny, jež jsou součástí mise, v jiných

místech než těch, v nichž je sídlo mise.



Čl.13



1. Má se za to, že šéf mise převzal své funkce v přijímajícím státě buď

jakmile odevzdal své pověřovací listiny, anebo jakmile notifikoval svůj

příjezd ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo

takovému jinému ministerstvu, o němž může být dohoda, byla odevzdána

ověřená kopie jeho pověřovacích listin ve shodě s praxí platnou v

přijímajícím státě, což bude jednotně dodržováno.



2. Pořadí při odevzdávání pověřovacích listin nebo jejich ověřené kopie

je určováno datem a dobou příjezdu šéfa mise.



Čl.14



1. Šéfové misí jsou rozděleni do tří tříd a to:



a) velvyslanci nebo nunciové pověření u hlav států, a jiní šéfové misí

rovnocenné hodnosti;



b) vyslanci, ministři a internunciové, pověření u hlav států;



c) chargés d'affaires, pověření u ministrů zahraničních věcí.



2. S výjimkou pořadí a etikety se nebude činit žádné rozlišování mezi

šéfy mise s ohledem na jejich zařazení do tříd.



Čl.15



Státy se dohodnou o třídě, k níž budou náležet šéfové jejich misí.



Čl.16



1. Šéfové misí budou mít pořadí ve svých třídách podle data a doby, kdy

převzali své funkce v souladu s článkem 13.



2. Změna v pověřovacích listinách šéfa mise, která neznamená změnu

třídy, nemá vliv na jeho pořadí.



3. Tento článek se nedotýká jakékoliv praxe prováděné přijímajícím

státem, pokud jde o pořadí zástupce Vatikánu.



Čl.17



Pořadí členů diplomatického personálu mise bude sděleno šéfem mise

ministerstvu zahraničních věcí nebo takovému jinému ministerstvu, o

němž může být dohoda.



Čl.18



V každém státě bude zachováván jednotný postup při přijímání šéfů misí

v každé třídě.



Čl.19



1. Je-li místo šéfa mise uprázdněno nebo nemůže-li šéf mise vykonávat

své funkce, bude jako šéf mise prozatímně vystupovat chargé d'affaires

ad interim. Jméno chargé d'affaires ad interim bude notifikováno buď

šéfem mise nebo v případě, že tak nemůže učinit ministerstvem

zahraničních věcí vysílajícího státu ministerstvu zahraničních věcí

přijímajícího státu nebo takovému jinému ministerstvu, o němž může být

dohoda.



2. V případech, kdy v přijímajícím státě není přítomen žádný člen

diplomatického personálu mise, může být vysílajícím státem se souhlasem

přijímajícího státu určen člen administrativního a technického

personálu, který bude pověřen vedením běžných administrativních

záležitostí mise.



Čl.20



Mise a její šéf mají právo vyvěšovat vlajku a státní znak vysílajícího

státu na místnostech mise, čítajíc v to residenci šéfa mise, a na jeho

dopravních prostředcích.



Čl.21



1. Přijímající stát buď usnadní vysílajícímu státu získání místností

potřebných pro misi na svém území, v souladu se svými zákony, anebo mu

pomůže opatřit umístění mise jiným způsobem.



2. Rovněž pomůže misím, v případě nutnosti, opatřit vhodné ubytování

pro jejich členy.



Čl.22



1. Místnosti mise jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do

nich nesmí vstoupit, leda se svolením šéfa mise.



2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna vhodná

opatření k ochraně místností mise před jakýmkoliv vniknutím nebo

poškozením a k zabránění jakémukoliv rušení klidu mise nebo újmě na

její důstojnosti.



3. Místnosti mise, jejich zařízení a jiný majetek v nich i dopravní

prostředky mise nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení

nebo exekuce.



Čl.23



1. Vysílající stát a šéf mise jsou osvobozeni od všech daní a dávek,

celostátních, oblastních nebo místních, pokud jde o místnosti mise,

jejichž jsou vlastníky nebo nájemci, ledaže se jedná o poplatky

představující úplatu za služby skutečně prokázané.



2. Vynětí ze zdanění uvedené v tomto článku se nevztahuje na takové

daně a dávky, jež mají být podle zákonů přijímajícího státu placeny

osobami, vstupujícími do smluvního poměru s vysílajícím státem nebo

šéfem mise.



Čl.24



Archívy a písemnosti mise jsou nedotknutelné kdykoliv a kdekoliv se

nalézají.



Čl.25



Přijímající stát všemožně usnadní výkon funkcí mise.



Čl.26



S výhradou zákonů a nařízení týkajících se oblastí, do nichž je přístup

zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, zajistí přijímající

stát všem členům mise svobodu pobytu a cestování na svém území.



Čl.27



1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodné spojení mise ke všem

oficiálním účelům. Při spojení s vládou, jakož i s ostatními misemi a

konzuláty vysílajícího státu ať jsou kdekoliv, může mise použít všech

vhodných sdělovacích prostředků, čítajíc v to diplomatické kurýry a

kodované nebo šifrované zprávy. Mise však může zřídit a používat

radiostanici pouze se souhlasem přijímajícího státu.



2. Úřední korespondence mise je nedotknutelná. Pod úřední korespondencí

se rozumí veškerá korespondence mající vztah k misi a jejím funkcím.



3. Diplomatická pošta nesmí být otevřena ani zadržena.



4. Zásilky představující diplomatickou poštu musí být opatřeny

zřetelným vnějším označením, že jde o diplomatickou poštu a mohou

obsahovat pouze diplomatické písemnosti nebo předměty určené k úřednímu

použití.



5. Diplomatický kurýr, který bude vybaven úředním dokumentem

označujícím jeho postavení a počet zásilek představujících

diplomatickou poštu, bude chráněn přijímajícím státem při výkonu svých

funkcí. Požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být žádným způsobem

zatčen ani zadržen.



6. Vysílající stát nebo mise mohou určovat diplomatické kurýry ad hoc.

V takových případech bude rovněž použito ustanovení odstavce 5 tohoto

článku s tím, že imunity v něm vyjmenované se přestanou aplikovat

jakmile takový kurýr odevzdal na místo určení svěřenou mu diplomatickou

poštu.



7. Diplomatická pošta může být svěřena kapitánu civilního letadla

přistávajícího na dovoleném vstupním letišti. Kapitán bude vybaven

úředním dokumentem označujícím počet zásilek představujících

diplomatickou poštu, avšak nebude považován za diplomatického kurýra.

Mise může poslat jednoho ze svých členů, aby převzal přímo a volně

diplomatickou poštu od kapitána letadla.



Čl.28



Poplatky a dávky vybírané misí v rámci výkonu jejích úředních

povinností jsou vyňaty ze zdanění.



Čl.29



Osoba diplomatického zástupce je nedotknutelná. Diplomatický zástupce

nesmí být žádným způsobem zatčen nebo zadržen. Přijímající stát s ním

bude jednat s náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby

zabránil každému útoku proti jeho osobě, svobodě nebo důstojnosti.



Čl.30



1. Soukromé obydlí diplomatického zástupce požívá stejné

nedotknutelnosti a stejné ochrany jako místnosti mise.



2. Jeho písemnosti, korespondence a s výjimkou ustanovení odstavce 3

článku 31 i jeho majetek požívají rovněž nedotknutelnosti.



Čl.31



1. Diplomatický zástupce je vyňat z trestní jurisdikce přijímajícího

státu. Je rovněž vyňat z jeho jurisdikce civilní a správní, s výjimkou

případů, že jde:



a) o žalobu věcnou týkající se soukromé nemovitosti na území

přijímajícího státu, ledaže ji vlastní v zastoupení vysílajícího státu

pro účely mise;



b) o žalobu týkající se dědictví, v němž je diplomatický zástupce

vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví, dědicem nebo

odkazovníkem jako soukromá osoba a nikoliv jako zmocněnec vysílajícího

státu;



c) o žalobu týkající se jakéhokoliv svobodného povolání nebo obchodní

činnosti, jež diplomatický zástupce vykonává v přijímajícím státě vedle

svých úředních funkcí.



2. Diplomatický zástupce není povinen vypovídat jako svědek.



3. Diplomatický zástupce nepodléhá exekučním opatřením,vyjma v

případech uvedených pod písmeny a), b), a c) odstavce 1 tohoto článku a

jestliže exekuce může být provedena, aniž by byla porušena

nedotknutelnost jeho osoby nebo jeho obydlí.



4. Vynětí diplomatického zástupce z jurisdikce přijímajícího státu

neznamená jeho vynětí z jurisdikce státu vysílajícího.



Čl.32



1. Vysílající stát se může zříci vynětí z jurisdikce diplomatických

zástupců a osob požívajících imunity podle článku 37.



2. Zřeknutí musí být vždy učiněno výslovně.



3. Zahájí-li řízení diplomatický zástupce nebo osoba požívající imunity

podle článku 37, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o

vstřícné pohledávky přímo souvisící s hlavní žalobou.



4. O zřeknutí se vynětí z jurisdikce ve věcech civilních nebo

administrativních se nemá za to, že zahrnuje zřeknutí imunity co do

exekučního výkonu rozsudku, pro nějž je nutné zvláštní zřeknutí se.



Čl.33



1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku je diplomatický

zástupce vyňat z ustanovení o sociálním zabezpečení, jež mohou platit v

přijímajícím státě, pokud jde o služby vykonávané pro vysílající stát.



2. Vynětí stanovené v odstavci 1 tohoto článku se rovněž vztahuje na

soukromé služebné osoby, zaměstnané výlučně diplomatickým zástupcem, za

podmínky:



a) že nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nejsou trvale

usídlené;



b) že jsou podrobeny ustanovením o sociálním zabezpečení, jež mohou

platit ve vysílajícím státě nebo ve třetím státě.



3. Diplomatický zástupce, jenž zaměstnává osoby, na něž se nevztahuje

vynětí stanovené v odstavci 2 tohoto článku, je povinen plnit

povinnosti uložené zaměstnavatelům ustanoveními o sociálním zabezpečení

přijímajícího státu.



4. Vynětí stanovené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku nebrání v

dobrovolné účasti na sociálním zabezpečení přijímajícího státu, pokud

je taková účast tímto státem dovolena.



5. Ustanovení tohoto článku se nedotýkají dvoustranných nebo

mnohostranných ujednání o sociálním zabezpečení dříve sjednaných a

nebrání sjednání takových ujednání v budoucnu.



Čl.34



Diplomatický zástupce je osvobozen od všech daní a dávek, osobních nebo

věcných, celostátních, oblastních nebo místních, s výjimkou:



a) nepřímých daní, jež bývají obvykle obsaženy v ceně zboží nebo

služeb;



b) daní a dávek ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu,

ledaže je vlastní v zastoupení vysílajícího státu pro účely mise;



c) pozůstalostních, nástupnických nebo dědických poplatků vybíraných

přijímajícím státem s výhradou ustanovení odstavce 4 článku 39;



d) daní a dávek ze soukromých příjmů, které mají svůj pramen na území

přijímajícího státu, a kapitálových daní z investic vložených do

obchodních podniků v přijímajícím státě;



e) poplatků vybíraných jako úplata za zvláštní služby skutečně

prokázané;



f) registračních, soudních, hypotečních a kolkovacích poplatků v

souvislosti s nemovitostmi, s výhradou ustanovení článku 23.



Čl.35



Přijímající stát osvobodí diplomatické zástupce ode všech osobních

služeb, ode všech veřejných služeb jakéhokoliv druhu a ode všech

vojenských povinností takových, jako jsou povinnosti spojené s

rekvizicemi, vojenskými příspěvky a ubytovací povinností.



Čl.36



1. V souladu se zákony a předpisy, jež může vydat, přijímající stát

dovolí dovézt a poskytne vynětí ze všech celních dávek, daní a

souvisících s tím poplatků, jiných než poplatků za skladování, odvoz a

podobné služby:



a) u předmětů určených pro úřední potřebu mise;



b) u předmětů určených k osobní potřebě diplomatického zástupce nebo

členů jeho rodiny tvořících součást jeho domácnosti, čítajíc v to věci

určené pro jeho zařízení.



2. Osobní zavazadlo diplomatického zástupce nepodléhá celní prohlídce,

ledaže jsou vážné důvody k domněnce, že obsahuje předměty, které

nepožívají osvobození uvedeného v odstavci 1 tohoto článku nebo

předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony nebo upraven

karanténními předpisy přijímajícího státu. Taková prohlídka bude

provedena jen v přítomnosti diplomatického zástupce nebo jeho

zmocněnce.



Čl.37



1. Členové rodiny diplomatického zástupce, tvořící součást jeho

domácnosti, požívají, nejsou-li občany přijímajícího státu, výsad a

imunit zmíněných v článcích 29 až 36.



2. Členové administrativního a technického personálu, spolu se členy

svých rodin, kteří tvoří součást jejich domácnosti, požívají, nejsou-li

občany přijímajícího státu nebo nejsou-li v něm trvale usídleni, výsad

a imunit zmíněných v článcích 29 až 35 s výjimkou, že vynětí z civilní

a administrativní jurisdikce přijímajícího státu, zmíněné v odstavci 1

článku 31, se nebude vztahovat na činnost vykonávanou mimo rámec jejich

povinností. Požívají rovněž výsad zmíněných v článku 36, odstavce 1,

pokud jde o předměty dovážené v době jejich prvního zařízení.



3. Členové služebního personálu mise, kteří nejsou občany přijímajícího

státu nebo v něm trvale nesídlí, požívají imunity, pokud jde o činnost

vykonávanou v rámci jejich povinností, jsou osvobozeni od daní a dávek

z odměny, kterou dostávají z důvodu svého zaměstnání a požívají vynětí

zmíněného v článku 33.



4. Soukromé služebné osoby ve službách členů mise, nejsou-li občany

přijímajícího státu nebo nejsou-li v něm trvale usídleny, jsou

osvobozeny od daní a dávek z odměny, kterou dostávají z důvodu svého

zaměstnání. Avšak přijímající stát musí nad těmito osobami vykonávat

svou jurisdikci tak, aby nedošlo k nevhodnému zasahování do výkonu

funkcí mise.



Čl.38



1. Kromě jiných výsad a imunit, jež mu mohou být poskytnuty

přijímajícím státem, diplomatický zástupce, který je občanem tohoto

státu nebo v něm trvale sídlí, požívá pouze vynětí z jurisdikce a

nedotknutelnost, pokud jde o oficiální činnost vykonávanou při plnění

jeho funkcí.



2. Ostatní členové personálu mise a soukromé služebné osoby, které jsou

občany přijímajícího státu nebo v něm trvale sídlí, požívají výsad a

imunit toliko v rozsahu, jejž připustí přijímající stát. Avšak

přijímající stát musí vykonávat nad těmito osobami svou jurisdikci tak,

aby nedošlo k nevhodnému zasahování do výkonu funkcí mise.



Čl.39



1. Každá osoba, která má nárok na výsady a imunity, bude jich požívat,

jakmile vstoupí na území přijímajícího státu, aby nastoupila své místo,

anebo, je-li už na jeho území, jakmile její jmenování bude notifikováno

ministerstvu zahraničních věcí nebo jinému ministerstvu, o kterém může

být dohoda.



2. Když skončí funkce osoby požívající výsad a imunit, skončí tyto

výsady a imunity obvykle v okamžiku, kdy tato osoba opustí zemi, anebo

po uplynutí rozumné doby, ve které tak má učinit, avšak potrvají až do

této doby i v případě ozbrojeného konfliktu. Imunita však trvá, pokud

jde o činy, které tato osoba podnikla při výkonu svých funkcí jakožto

člen mise.



3. V případě smrti člena mise, požívají členové jeho rodiny nadále

výsad a imunit, k nimž jsou oprávněni, až do uplynutí rozumné doby, ve

které mají opustit zemi.



4. Zemře-li člen mise, který není občanem přijímajícího státu nebo v

něm trvale nesídlí, anebo člen jeho rodiny, který tvoří součást jeho

domácnosti, povolí přijímající stát odvezení movitého majetku

zemřelého, s výjimkou majetku, který byl získán v zemi a jehož vývoz

byl zakázán v době úmrtí. Pozůstalostní, nástupnické a dědické poplatky

nebudou vybírány z movitého majetku, který byl na území přijímajícího

státu pouze v důsledku přítomnosti zemřelého tam jakožto člena mise,

nebo jakožto příslušníka rodiny člena mise.



Čl.40



1. Projíždí-li diplomatický zástupce územím nebo je na území třetího

státu, který mu poskytl vízum, v případě, že se vízum vyžaduje, aby

nastoupil nebo se vrátil na své místo, nebo vrací-li se do své země,

třetí stát mu zajistí nedotknutelnost a takové ostatní imunity,

potřebné k zajištění jeho průjezdu nebo návratu. Totéž platí pro členy

jeho rodiny požívající výsad a imunit, kteří doprovázejí diplomatického

zástupce nebo cestují odděleně za ním anebo se vracejí do své země.



2. Při okolnostech podobných těm, které jsou uvedeny v odstavci 1

tohoto článku, třetí státy nebudou bránit členům administrativního a

technického nebo služebního personálu mise a členům jejich rodin v

průjezdu svým územím.



3. Třetí státy poskytnou úřední korespondenci a jiným úředním sdělením,

procházejícím jejich územím, včetně sdělení kodovaných nebo

šifrovaných, stejnou volnost a ochranu, jaká je jim poskytována

přijímajícím státem. Poskytnou diplomatickým kurýrům, jimž byla udělena

víza, je-li jich zapotřebí, a diplomatické poště v průjezdu stejnou

nedotknutelnost a ochranu jakou je povinen poskytnout přijímající stát.



4. Povinnosti třetích států uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 tohoto článku

se vztahují také na osoby uvedené v těchto odstavcích a na úřední

sdělení a diplomatickou poštu, jejichž přítomnost na území třetího

státu je způsobena vyšší mocí.



Čl.41



1. S výhradou svých výsad a imunit mají všechny osoby, požívající

takových výsad a imunit, povinnost dbát zákonů a předpisů přijímajícího

státu. Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí

tohoto státu.



2. Všechna úřední jednání s přijímajícím státem, jimiž je mise pověřena

státem vysílajícím, budou vedena s ministerstvem zahraničních věcí

přijímajícího státu nebo jiným ministerstvem, o kterém může být dohoda,

anebo jejich prostřednictvím.



3. Místností mise nesmí být používáno způsobem neslučitelným s funkcemi

mise, jak jsou stanoveny touto Úmluvou nebo jinými pravidly obecného

mezinárodního práva anebo zvláštními dohodami platnými mezi státem

vysílajícím a přijímajícím.



Čl.42



Diplomatický zástupce nebude v přijímajícím státě provozovat pro osobní

prospěch žádné zaměstnání nebo obchodní činnost.



Čl.43



Funkce diplomatického zástupce končí mimo jiné:



a) sdělením vysílajícího státu přijímajícímu státu, že funkce

diplomatického zástupce skončila;



b) sdělením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že podle odstavce 2

článku 9, odmítá uznávat diplomatického zástupce jako člena mise.



Čl.44



Přijímající stát musí i v případě ozbrojeného konfliktu poskytnout

osobám požívajícím výsad a imunit, pokud nejsou příslušníky

přijímajícího státu , a členům rodin těchto osob bez ohledu na jejich

příslušnost, výhody umožňující jim odjet jak možno nejdříve. Zejména

jim musí dát v případě potřeby k dispozici dopravní prostředky nutné

pro jejich dopravu a dopravu jejich majetku.



Čl.45



V případě přerušení diplomatických styků mezi dvěma státy, nebo byla-li

mise trvale nebo dočasně odvolána:



a) přijímající stát musí, i v případě ozbrojeného konfliktu respektovat

a chránit místnosti mise spolu s jejím majetkem a archívy;



b) vysílající stát může svěřit opatrování místností mise spolu s jejím

majetkem a archívy třetímu státu, přijatelnému přijímajícímu státu;



c) vysílající stát může svěřit ochranu svých zájmů a zájmů svých

příslušníků třetímu státu, přijatelnému přijímajícímu státu.



Čl.46



Vysílající stát může s předchozím souhlasem státu přijímajícího a na

žádost třetího státu, který nemá zastoupení v přijímajícím státě,

převzít dočasnou ochranu zájmů třetího státu a jeho příslušníků.



Čl.47



1. Při použití ustanovení této Úmluvy nebude přijímající stát činit

rozdílu mezi jednotlivými státy.



2. Za diskriminace se však nepovažuje:



a) jestliže přijímající stát aplikuje některé z ustanovení této Úmluvy

omezeně v důsledku omezené aplikace tohoto ustanovení vůči jeho misi ve

vysílajícím státě;



b) jestliže na základě zvyklosti nebo dohody si státy vzájemně

poskytují příznivější zacházení než je požadováno ustanoveními této

Úmluvy.



Čl.48



Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem členským státům Organizace

spojených národů nebo některé odborné organizace nebo účastníkům

Statutu Mezinárodního soudního dvora, a jakémukoliv jinému státu, který

bude vyzván Valným shromážděním Organizace spojených národů, aby se

stal stranou Úmluvy, a to do 31. října 1961 u Spolkového ministerstva

zahraničních věcí Rakouska a poté, do 31. března 1962 v sídle

Organizace spojených národů v New Yorku.



Čl.49



Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u

generálního tajemníka Organizace spojených nároků.



Čl.50



Tato Úmluva bude otevřena k přístupu kterémukoliv státu, jenž náleží do

některé ze čtyř kategorií uvedených v článku 48. Listiny o přístupu

budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.



Čl.51



1. Tato Úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po datu uložení dvacáté

druhé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního

tajemníka Organizace spojených národů.



2. Pro každý stát, který ratifikuje Úmluvu nebo k ní přistoupí po

uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu,

vstoupí Úmluva v platnost třicátého dne po uložení jeho ratifikační

listiny nebo listiny o přístupu.



Čl.52



Generální tajemník Organizace spojených národů bude informovat všechny

státy náležející do některé ze čtyř kategorií uvedených v článku 48:



a) o podpisech této Úmluvy a o uložení ratifikačních listin a listin o

přístupu podle článku 48, 49 a 50;



b) o datu, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost podle článku 51.



Čl.53



Originál této Úmluvy, jehož anglické, čínské, francouzské, ruské a

španělské znění mají stejnou platnost, bude uložen u generálního

tajemníka Organizace spojených národů, jenž zašle její ověřené kopie

všem státům, náležejícím do některé ze čtyř kategorií uvedených v

článku 48.



Na důkaz čehož níže podepsaní zmocněnci, byvše k tomu řádně zmocněni

svými vládami, podepsali tuto Úmluvu.



Dáno ve Vídni dne osmnáctého dubna roku tisíc devět set šedesát jedna.