Advanced Search

Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinár. únosů dětí


Published: 1998
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/507802/mluva-o-obanskoprvnch-aspektech-mezinr.-nos-dt.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
34/1998 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. října 1980 byla v

Haagu přijata Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů

dětí.



Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Úmluva podepsána v

Haagu dne 28. prosince 1992.



Česká republika oznámila dopisem ministra zahraničních věcí ze dne 28.

ledna 1993 vládě Nizozemského království, depozitáři Úmluvy, že se jako

nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky s účinností od

1. ledna 1993 považuje za signatářský stát Úmluvy o občanskoprávních

aspektech mezinárodních únosů dětí ze dne 25. října 1980.



S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident

republiky ji ratifikoval s výhradou podle článku 42 Úmluvy, "že Česká

republika nebude hradit výdaje uvedené v článku 26 odst. 2 Úmluvy,

vzniklé účastí právního zástupce nebo poradce nebo jako náklady řízení,

kromě nákladů, které je možné hradit podle její vlastní úpravy

poskytování právní pomoci a poradenství". Ratifikační listina České

republiky byla uložena u vlády Nizozemského království dne 15. prosince

1997.



Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 43 dnem 1. prosince

1983 a pro Českou republiku v souladu s ustanovením odstavce 1 téhož

článku dnem 1. března 1998.



Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.



ÚMLUVA



o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí



Smluvní státy této Úmluvy,



pevně přesvědčeny, že ve věcech péče o děti mají zájmy dětí prvořadou

důležitost,



přejíce si chránit děti mezinárodní úpravou před škodlivými účinky

jejich protiprávního přemístění nebo zadržování a stanovit postupy k

zajištění jejich bezodkladného návratu do státu jejich obvyklého

bydliště, jakož i zajistit ochranu práva styku s nimi,



se za tímto účelem rozhodly uzavřít úmluvu a dohodly se na těchto

ustanoveních:



KAPITOLA I



ROZSAH ÚMLUVY



Čl.1



Předměty této úmluvy jsou:



a) zajistit bezodkladný návrat dětí protiprávně přemístěných nebo

zadržovaných v některém smluvním státě,



b) zajistit, aby práva týkající se péče o dítě a styku s ním podle

právního řádu jednoho smluvního státu byla účinně respektována v

ostatních smluvních státech.



Čl.2



Smluvní státy učiní všechna potřebná opatření k zajištění cílů Úmluvy

na svých územích. S tímto cílem musí postupovat pro ně nejrychlejším

možným způsobem.



Čl.3



Přemístění nebo zadržení dítěte se považuje za protiprávní, jestliže:



a) bylo porušeno právo péče o dítě, které má osoba, instituce nebo

kterýkoliv jiný orgán buď společně, nebo samostatně, podle právního

řádu státu, v němž dítě mělo své obvyklé bydliště bezprostředně před

přemístěním nebo zadržením,



b) v době přemístění nebo zadržení bylo toto právo skutečně vykonáváno,

společně nebo samostatně, nebo by bylo takto vykonáváno, kdyby bylo

nedošlo k přemístění či zadržení.



Právo péče o dítě uvedené v písmenu a) může vyplývat zejména ze zákonů

nebo ze soudního nebo správního rozhodnutí nebo z dohody platné podle

právního řádu daného státu.



Čl.4



Úmluva se bude vztahovat na každé dítě, které mělo své obvyklé bydliště

ve smluvním státě bezprostředně před porušením práva péče o ně nebo

styku s ním. Úmluvy se nepoužije, pokud dítě dosáhlo věku šestnácti

let.



Čl.5



Pro účely této Úmluvy:



a) "právo péče o dítě" zahrnuje práva vztahující se k péči o osobu

dítěte a zejména právo určit místo pobytu dítěte,



b) "právo styku s dítětem" zahrnuje právo odvést dítě na omezenou dobu

do jiného místa, než je obvyklé bydliště dítěte.



KAPITOLA II



ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY



Čl.6



Každý smluvní stát určí ústřední orgán k výkonu povinností uložených

Úmluvou tomuto orgánu.



Federální státy, státy s více než jedním právním systémem nebo státy

mající autonomní územní celky mohou určit více než jeden ústřední orgán

a označit územní rozsah jejich pravomoci. Stát, který určil více než

jeden ústřední orgán, určí ústřední orgán, jemuž budou zasílány žádosti

k postoupení příslušnému ústřednímu orgánu v tomto státě.



Čl.7



Ústřední orgány budou navzájem spolupracovat a podporovat spolupráci

mezi příslušnými orgány ve svých státech k zajištění bezodkladného

návratu dětí a k dosažení dalších cílů této úmluvy. Zejména buď přímo,

nebo pomocí prostředníka učiní všechna potřebná opatření, aby:



a) zjistily místo pobytu dítěte, které bylo protiprávně přemístěno nebo

zadrženo,



b) uchránily dítě další újmy a zúčastněné strany poškození tím, že

učiní předběžná opatření nebo zařídí jejich přijetí,



c) zajistily dobrovolné vrácení dítěte nebo aby usnadnily smírné

řešení,



d) v případě potřeby byly vzájemně sdělovány informace týkající se

sociálního postavení dítěte,



e) byly poskytovány obecné informace o právním řádu jejich státu,

týkající se provádění Úmluvy,



f) zahájily nebo usnadnily zahájení soudního nebo správního řízení za

účelem nařízení návratu dítěte, případně umožnily úpravu nebo zajištění

účinného výkonu práva styku s dítětem,



g) zajistily nebo usnadnily, vyžadují-li to okolnosti, poskytnutí

právní pomoci a porady, včetně účasti právního zástupce,



h) učinily taková správní opatření, která jsou nutná a vhodná k

zajištění bezpečného návratu dítěte,



i) vzájemně se informovaly o provádění této úmluvy a, pokud je to

možné, vyloučily jakékoliv překážky při jejím provádění.



KAPITOLA III



NÁVRAT DÍTĚTE



Čl.8



Osoba, instituce nebo jiný orgán, který tvrdí, že dítě bylo přemístěno

nebo zadrženo jednáním porušujícím právo péče o dítě, může žádat buď

ústřední orgán obvyklého bydliště dítěte, nebo ústřední orgán

kteréhokoliv jiného smluvního státu o pomoc při zajištění návratu

dítěte.



Návrh musí obsahovat:



a) údaje o totožnosti navrhovatele, dítěte a osoby, o které se tvrdí,

že dítě přemístila nebo zadržela,



b) datum narození dítěte, je-li známo,



c) důvody, o které opírá navrhovatel svůj návrh na vrácení dítěte,



d) všechny dostupné údaje o pobytu dítěte a totožnosti osoby, u níž

dítě pravděpodobně je.



K návrhu je možno připojit nebo doplnit:



e) ověřený opis jakéhokoliv rozhodnutí nebo dohody vztahujících se k

věci,



f) potvrzení nebo místopřísežné prohlášení vystavené ústředním orgánem

nebo jiným příslušným orgánem státu obvyklého bydliště dítěte nebo

osobou k tomu způsobilou týkající se právních předpisů tohoto státu

použitelných v dané věci,



g) jakýkoliv jiný dokument vztahující se k věci.



Čl.9



Má-li ústřední orgán, který obdrží návrh uvedený v článku 8, důvod se

domnívat, že dítě je v jiném smluvním státě, předá přímo a bezodkladně

návrh ústřednímu orgánu tohoto smluvního státu a bude o tom informovat

dožadující ústřední orgán a případně navrhovatele.



Čl.10



Ústřední orgán státu, v němž dítě je, učiní nebo zařídí, aby byla

učiněna všechna opatření potřebná k dosažení dobrovolného navrácení

dítěte.



Čl.11



V řízení o navrácení dětí budou soudní nebo správní orgány smluvních

států jednat urychleně.



Nerozhodne-li příslušný soudní nebo správní orgán do šesti týdnů od

zahájení řízení, navrhovatel nebo ústřední orgán dožádaného státu, bez

návrhu nebo na návrh ústředního orgánu dožadujícího státu, může žádat o

sdělení důvodů odkladu.



Obdrží-li ústřední orgán dožádaného státu odpověď, předá ji ústřednímu

orgánu dožadujícího státu nebo případně navrhovateli.



Čl.12



Jestliže dítě bylo protiprávně přemístěno nebo zadrženo podle článku 3

a v den zahájení řízení před soudním nebo správním orgánem smluvního

státu, v němž dítě je, uplynulo období kratší jednoho roku ode dne

protiprávního přemístění nebo zadržení, nařídí příslušný orgán

bezodkladné navrácení dítěte.



Neprokáže-li se, že dítě se sžilo se svým novým prostředím, soudní nebo

správní orgán nařídí navrácení dítěte, i když řízení začalo po uplynutí

období jednoho roku uvedeného v předcházejícím odstavci.



Má-li soudní nebo správní orgán dožádaného státu důvod se domnívat, že

dítě bylo přemístěno do jiného státu, může zastavit řízení nebo

zamítnout návrh na navrácení dítěte.



Čl.13



Bez ohledu na ustanovení předcházejícího článku není soudní nebo

správní orgán dožádaného státu povinen nařídit navrácení dítěte,

jestliže osoba, instituce nebo jiný orgán, který nesouhlasí s jeho

navrácením, prokáže, že:



a) osoba, instituce nebo jiný orgán, který měl pečovat o osobu dítěte,

ve skutečnosti nevykonával právo péče o dítě v době přemístění nebo

zadržení nebo souhlasil či později se smířil s přemístěním nebo

zadržením, nebo



b) je vážné nebezpečí, že návrat by dítě vystavil fyzické nebo duševní

újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace.



Soudní nebo správní orgán může také odmítnout nařídit návrat dítěte,

zjistí-li se, že dítě nesouhlasí s návratem a dosáhlo věku a stupně

vyspělosti, v němž je vhodné přihlížet k jeho stanoviskům.



Při hodnocení okolností uvedených v tomto článku soudní a správní

orgány musí přihlédnout k informacím týkajícím se sociálního postavení

dítěte poskytnutým ústředním orgánem nebo jiným příslušným orgánem

obvyklého bydliště dítěte.



Čl.14



Při zjišťování, zda došlo k protiprávnímu přemístění nebo zadržení

podle článku 3, soudní nebo správní orgány dožadovaného státu mohou bez

dalšího přihlédnout k právu a soudním nebo správním rozhodnutím

formálně uznávaným nebo neuznávaným ve státě obvyklého bydliště dítěte,

aniž by přistoupily k zvláštnímu řízení ohledně důkazů tohoto práva

nebo o uznání cizích rozhodnutí, jehož by se jinak použilo.



Čl.15



Soudní nebo správní orgány smluvního státu mohou, dříve než nařídí

návrat dítěte, požadovat, aby navrhovatel získal od orgánu státu

obvyklého bydliště dítěte rozhodnutí nebo jiné zjištění, že přemístění

nebo zadržení bylo protiprávní podle článku 3 Úmluvy, pokud takové

rozhodnutí či zjištění je možno v tomto státě získat. Ústřední orgány

smluvních států pomohou navrhovateli v mezích možností získat takové

rozhodnutí nebo zjištění.



Čl.16



Po obdržení oznámení o protiprávním přemístění nebo zadržení dítěte

podle článku 3 soudní nebo správní orgány smluvního státu, do něhož

bylo dítě přemístěno nebo v němž bylo zadrženo, nemohou věcně

rozhodovat o právu péče o dítě, dokud nebude rozhodnuto, že dítě nemá

být podle této úmluvy vráceno, nebo nebude-li podán návrh podle této

úmluvy v přiměřené lhůtě po obdržení oznámení.



Čl.17



Pouhá skutečnost, že v dožádaném státě bylo vydáno rozhodnutí týkající

se péče o dítě nebo v něm splňuje podmínky pro uznání, nebude důvodem k

odmítnutí návratu dítěte podle této úmluvy, avšak soudní či správní

orgány dožádaného státu mohou při používání této úmluvy vzít zřetel na

důvody tohoto rozhodnutí.



Čl.18



Ustanovení této kapitoly neomezují pravomoc soudního nebo správního

orgánu nařídit návrat dítěte kdykoliv.



Čl.19



Rozhodnutí o návratu dítěte, vydané podle této úmluvy, se nedotýká

věcné úpravy práva péče o dítě.



Čl.20



Návrat dítěte podle ustanovení článku 12 může být odmítnut, kdyby to

nedovolovaly základní zásady dožádaného státu o ochraně lidských práv a

základních svobod.



KAPITOLA IV



PRÁVO STYKU S DÍTĚTEM



Čl.21



Návrh na úpravu nebo zajištění účinného vykonávání práva styku s

dítětem může být podán ústředním orgánům smluvních států stejným

způsobem jako návrh na návrat dítěte.



Ústřední orgány jsou povinny spolupracovat, jak je stanoveno v článku

7, k zajištění klidného vykonávání práva styku s dítětem a ke splnění

jakýchkoliv podmínek, jež mohou být pro výkon tohoto práva stanoveny.

Ústřední orgány učiní opatření, aby v mezích možností byly odstraněny

všechny překážky k vykonávání tohoto práva.



Ústřední orgány buď přímo, nebo pomocí prostředníka mohou zahájit nebo

pomáhat při zahájení řízení o úpravě nebo ochraně tohoto práva a

zajištění zachovávání podmínek, jež mohou být pro výkon tohoto práva

stanoveny.



KAPITOLA V



VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ



Čl.22



Žádná záruka nebo záloha, ať je nazývána jakkoliv, nebude vyžadována k

zajištění placení nákladů a výloh v soudním či správním řízení

náležejícím do působnosti této úmluvy.



Čl.23



V souvislosti s touto úmluvou nelze požadovat ověřování nebo podobnou

formalitu.



Čl.24



Každý návrh, sdělení nebo jiná písemnost zaslaná ústřednímu orgánu

dožádaného státu musí být v původním jazyce a musí být k němu připojen

překlad do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků dožádaného

státu nebo, pokud je pořízení tohoto překladu nesnadné, překlad do

francouzštiny nebo angličtiny.



U každého návrhu, sdělení nebo jiné písemnosti zaslané jeho ústřednímu

orgánu může smluvní stát výhradou podle článku 42 nesouhlasit s

použitím francouzštiny nebo angličtiny, nikoliv však obou.



Čl.25



Občané smluvních států a osoby, které mají obvyklé bydliště v těchto

státech, budou mít při provádění této úmluvy nárok na právní pomoc a

radu v kterémkoliv smluvním státě za stejných podmínek, jako by sami

byli občany tohoto státu a měli v něm obvyklé bydliště.



Čl.26



Každý ústřední orgán ponese své vlastní náklady při provádění této

úmluvy.



Ústřední orgány a jiné veřejné služby smluvních států neuloží žádné

poplatky, pokud jde o návrhy po-dané podle této úmluvy. Zejména nesmějí

požadovat žádné platby od navrhovatele za náklady řízení nebo případně

poplatky vyplývající z účasti právního zástupce nebo poradců. Mohou

však požadovat zaplacení výdajů vzniklých nebo které vzniknou při

zajišťování návratů dítěte.



Smluvní stát však může výhradou podle článku 42 prohlásit, že nebude

hradit výdaje uvedené v předcházejícím odstavci vzniklé účastí právního

zástupce nebo poradce nebo jako náklady řízení kromě nákladů, které je

možné uhradit podle jeho vlastní úpravy o poskytování právní pomoci a o

poradenství.



Soudní nebo správní orgány, které vydávají rozhodnutí o navrácení

dítěte nebo o úpravě práva styku s ním podle této úmluvy, mohou, je-li

to vhodné, uložit osobě, která přemístila nebo zadržela dítě nebo která

zabránila výkonu práva styku s ním, aby zaplatila nezbytné výdaje

vzniklé navrhovateli nebo jeho jménem, zejména cestovní výdaje, náklady

právního zastoupení navrhovatele a výdaje spojené s návratem dítěte,

jakož i všechny náklady spojené s vyhledáním dítěte.



Čl.27



Je-li zřejmé, že podmínky stanovené touto úmluvou nejsou splněny nebo

že návrh je jinak bezdůvodný, ústřední orgán nemusí návrh přijmout. V

takovém případě ústřední orgán musí okamžitě informovat navrhovatele

nebo podle povahy věci orgán, jehož prostřednictvím byl návrh podán, o

svých důvodech.



Čl.28



Ústřední orgán může žádat, aby k návrhu bylo připojeno písemné

zmocnění, které jej opravňuje jednat jménem navrhovatele nebo určit

zástupce, aby tak jednal.



Čl.29



Tato úmluva nebrání žádné osobě, instituci nebo orgánu, který tvrdí, že

došlo k porušení práva péče o dítě nebo styku s ním ve smyslu článku 3

nebo 32, aby se přímo obrátily k soudním nebo správním orgánům

smluvního státu, a to podle ustanovení této úmluvy nebo bez ohledu na

ně.



Čl.30



Každý návrh předložený ústřednímu orgánu nebo přímo soudním nebo

správním orgánům smluvního státu v souladu s touto úmluvou, jakož i

dokumenty a jakékoliv jiné informace k němu připojené nebo poskytnuté

ústředním orgánem, soudy nebo správní orgány smluvních států přijmou.



Čl.31



Ve vztahu ke státu, který v záležitostech péče o děti má dvě nebo více

právních úprav platných v různých územních celcích:



a) jakákoliv zmínka o obvyklém bydlišti v tomto státě se vztahuje k

obvyklému bydlišti v územním celku tohoto státu,



b) jakékoliv odvolání na právo státu obvyklého bydliště se vztahuje k

právu územního celku, v kterém má dítě obvyklé bydliště.



Čl.32



Ve vztahu ke státu, který v záležitostech péče o děti má dvě nebo více

právních úprav platných pro různé kategorie osob, se jakékoliv odvolání

na právo tohoto státu vztahuje k právní úpravě určené právem tohoto

státu.



Čl.33



Stát, v němž různé územní celky mají své vlastní právní předpisy ve

věcech péče o děti, nebude povinen používat této úmluvy, jestliže stát,

který má jednotný právní systém, by nebyl povinen ji používat.



Čl.34



Ve věcech, které upravuje, má tato úmluva přednost před Úmluvou z 5.

října 1961 o pravomoci a právu použitelném ve věcech týkajících se

ochrany nezletilých, pokud jsou státy stranami obou úmluv. Jinak tato

úmluva není na překážku použití jiného mezinárodního ujednání, které

platí mezi státem původu a státem dožádaným, nebo jiného právního

předpisu státu dožádaného za účelem dosažení návratu dítěte, které bylo

protiprávně přemístěno nebo zadrženo, nebo zajištění práva styku s

dítětem.



Čl.35



Tato úmluva se použije mezi smluvními státy pouze v případech

protiprávního přemístění nebo zadržení, k nimž došlo poté, kdy v těchto

státech vstoupila v platnost.



Jestliže bylo učiněno prohlášení podle článku 39 nebo 40, zmínka v

předcházejícím odstavci o smluvním státě se vztahuje na územní celek

nebo celky, ve vztahu k nimž se této úmluvy používá.



Čl.36



Nic v této úmluvě nebrání dvěma nebo více smluvním státům, aby se za

účelem snížení omezení, jimž může podléhat návrat dítěte, dohodly

vzájemně nepoužívat kterákoliv ustanovení této úmluvy, která mohou k

takovým omezením vést.



KAPITOLA VI



ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



Čl.37



Úmluva bude otevřena k podpisu státům, které byly členy Haagské

konference mezinárodního práva soukromého v době jejího čtrnáctého

zasedání.



Bude ratifikována, přijata či schválena a ratifikační listiny a listiny

o přijetí nebo schválení budou uloženy na Ministerstvu zahraničních

věcí Nizozemského království.



Čl.38



Kterýkoliv jiný stát může přistoupit k Úmluvě.



Listina o přístupu bude uložena na Ministerstvu zahraničních věcí

Nizozemského království.



Úmluva vstoupí v platnost pro přistupující stát prvního dne třetího

kalendářního měsíce po uložení jeho listiny o přístupu.



Přístup je účinný jen ve vztazích mezi přistupujícím státem a smluvními

státy, které prohlásí, že s přístupem souhlasí. Toto prohlášení musí

být učiněno kterýmkoliv členským státem ratifikujícím, přijímajícím

nebo schvalujícím Úmluvu po přístupu k ní. Toto prohlášení bude uloženo

na Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemského království, které zašle

diplomatickou cestou jeho ověřený opis každému smluvnímu státu.



Úmluva vstoupí v platnost mezi přistupujícím státem a státem, který

prohlásil, že přijímá tento přístup, prvního dne třetího kalendářního

měsíce po uložení prohlášení o tomto přijetí.



Čl.39



Každý stát může při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo

přístupu prohlásit, že Úmluva se vztahuje na všechna území, která z

mezinárodního hlediska zastupuje, nebo na jedno či více z nich. Toto

prohlášení se stane účinným, jakmile Úmluva pro uvedený stát nabude

platnosti.



Toto prohlášení, rovněž jako jakékoliv pozdější rozšíření, bude

oznámeno Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemského království.



Čl.40



Má-li smluvní stát dva nebo více územních celků, v nichž platí různé

právní úpravy ve věcech, které tato úmluva upravuje, může při podpisu,

ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že tato úmluva

se bude vztahovat na všechny jeho územní celky nebo pouze na jeden nebo

více z nich, a může toto prohlášení kdykoliv novým prohlášením změnit.



Tato prohlášení budou oznámena Ministerstvu zahraničních věcí

Nizozemského království a musí výslovně stanovit územní celky, pro něž

se Úmluvy používá.



Čl.41



Jestliže smluvní stát má systém vlády, v němž výkonná soudní a

zákonodárná pravomoc je rozdělena mezi ústřední a jiné orgány tohoto

státu, jeho podpis nebo ratifikace, přijetí nebo schválení Úmluvy nebo

přístup k ní nebo jím učiněné prohlášení na základě článku 40 se nebude

nijak dotýkat vnitřního rozdělení pravomocí v tomto státě.



Čl.42



Každý stát může, nejpozději při ratifikaci, přijetí, schválení nebo

přístupu nebo při prohlášení na základě článku 39 nebo 40, učinit jednu

nebo obě z výhrad upravených v článku 24 a článku 26 odst. 3. Žádná

další výhrada není přípustná.



Každý stát může kdykoliv odvolat výhradu, kterou učinil. Toto odvolání

bude oznámeno Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemského království.



Výhrada pozbývá platnosti prvního dne třetího kalendářního měsíce po

oznámení uvedeném v předcházejícím odstavci.



Čl.43



Úmluva vstoupí v platnost prvního dne třetího kalendářního měsíce po

uložení třetí ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo

přístupu uvedené v článcích 37 a 38.



Poté Úmluva vstoupí v platnost:



1. pro každý stát, který ji ratifikuje, přijme, schválí nebo k ní

přistoupí později, prvního dne třetího kalendářního měsíce po uložení

jeho ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení či přístupu,



2. pro jakékoliv území nebo územní celky, na něž byla Úmluva rozšířena

v souladu s článkem 39 nebo 40, prvního dne třetího kalendářního měsíce

po oznámení uvedeném v těchto článcích.



Čl.44



Úmluva zůstane v platnosti pět let ode dne jejího vstupu v platnost v

souladu s článkem 43 odst. 2 i pro státy, které ji později

ratifikovaly, přijaly nebo schválily nebo k ní přistoupily.



Úmluva bude mlčky obnovována vždy o pět let, nebude-li vypovězena.



Výpověď bude oznámena Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemského

království nejméně šest měsíců před uplynutím pětiletého období. Může

být omezena na určitá území nebo územní celky, na něž se Úmluva

vztahuje.



Výpověď bude účinná jen pro stát, který ji oznámil. Pro ostatní smluvní

státy zůstane Úmluva v platnosti.



Čl.45



Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemského království oznámí členským

státům konference a státům, které přistoupily podle článku 38:



1. podpisy a ratifikace, přijetí a schválení uvedená v článku 38,



2. přistoupení uvedená v článku 38,



3. datum, jímž Úmluva vstupuje v platnost podle článku 43,



4. rozšíření uvedená v článku 39,



5. prohlášení uvedená v článcích 38 a 40,



6. výhrady učiněné v článku 24 a článku 26 odst. 3 a odvolání uvedená v

článku 42,



7. vypovězení uvedená v článku 44.



Na důkaz čehož níže podepsaní, náležitě zmocněni, podepsali tuto

úmluvu.



Dáno v Haagu dne 25. října roku 1980 v jazyce anglickém a francouzském,

přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které

bude uloženo v archivu vlády Nizozemského království a jehož ověřený

opis bude zaslán diplomatickou cestou každému členskému státu Haagské

konference mezinárodního práva soukromého v době jejího čtrnáctého

zasedání.