186/2011 Sb.
ZÁKON
ze dne 8. června 2011
o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními
soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány a o změně zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
POSKYTOVÁNÍ SOUČINNOSTI PRO ÚČELY ŘÍZENÍ PŘED NĚKTERÝMI MEZINÁRODNÍMI
SOUDY A JINÝMI MEZINÁRODNÍMI KONTROLNÍMI ORGÁNY
§ 1
(1) Dotčené orgány poskytují ve věcech týkajících se jejich činnosti
bezúplatně úplné, přesné a objektivní informace a další součinnost
Ministerstvu spravedlnosti pro účely zastupování České republiky v
řízení před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „Soud“) na
základě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a protokolů
k ní (dále jen „Úmluva“)^1) a Ministerstvu zahraničních věcí pro účely
zastupování České republiky v řízení před Soudním dvorem Evropské unie
na základě práva Evropské unie^2).
(2) Dotčenými orgány, jejichž součinnost je podle odstavce 1 potřebná
pro účely řízení před Soudem nebo Soudním dvorem Evropské unie, jsou
a) soudy, státní zastupitelství, orgány státní správy a samosprávy,
jakož i další orgány veřejné moci,
b) osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy,
c) osoby, kterým byla zákonem nebo smlouvou svěřena pravomoc závazně
rozhodovat o právech a povinnostech jiných osob^3).
(3) Povinnost podle odstavce 1 mají rovněž osoby, jejichž jednání nebo
opomenutí je předmětem řízení před Soudem nebo Soudním dvorem Evropské
unie, ledaže
a) jsou samy účastníky řízení před Soudem nebo Soudním dvorem Evropské
unie,
b) poskytnutím informací a součinnosti podle odstavce 1 by došlo k
porušení jejich základních práv nebo právem chráněných zájmů, nebo
c) potřebné informace a součinnost si Česká republika může opatřit
jinak.
(4) Povinnost podle odstavce 1 mají rovněž fyzické osoby, které se
dříve podílely na činnosti dotčeného orgánu podle odstavce 2 nebo na
činnosti osoby podle odstavce 3, pokud od těchto orgánů nebo osob
požadovanou součinnost nelze získat.
(5) Fyzická osoba, která poskytla požadovanou součinnost podle odstavce
4, má nárok na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů s tím
spojených. Nárok je třeba uplatnit do 1 měsíce od poskytnutí
součinnosti u orgánu, který o ni požádal; jinak nárok zaniká.
§ 2
(1) Poskytování informací a další součinnosti ve smyslu § 1 zahrnuje
zejména
a) zaslání nebo sdělení informací o okolnostech případu a předložení
nebo zaslání listin a dalších podkladů nezbytných pro objasnění
skutkových a právních otázek souvisejících s údajným porušením Úmluvy
nebo práva Evropské unie,
b) zaslání spisu vztahujícího se k případu anebo jeho kompletní kopie
nebo kopie jeho příslušné části, včetně soudních spisů a evidenčních
pomůcek vedených soudy, popřípadě umožnění nahlédnout do spisu a
pořizovat z něho opisy a výpisy,
c) předložení stanoviska k možnostem smírného urovnání záležitosti,
popřípadě zajištění účasti v jednání zahájeném za účelem dosažení
dohody o podmínkách takového urovnání v případě stížnosti v souvislosti
s údajným porušením Úmluvy,
d) předložení stanoviska ve věci postoupení případu Velkému senátu
Soudu v případě stížnosti v souvislosti s údajným porušením Úmluvy,
e) zajištění přímé konzultace s osobami, které se případem zabývaly
nebo zabývají v rámci plnění svých služebních nebo pracovních úkolů.
(2) Povinnost obecných soudů poskytovat informace a další součinnost
podle odstavce 1 plní předsedové soudů. Při plnění této povinnosti
nesmí dojít k porušení Ústavou zaručené nezávislosti soudců^4).
§ 3
(1) Dotčené orgány jsou povinny poskytovat informace a další součinnost
podle § 2 Ministerstvu spravedlnosti nebo Ministerstvu zahraničních
věcí na základě jejich žádosti a ve lhůtě jimi stanovené nebo jinému
ministerstvu na jeho žádost a v jím stanovené lhůtě, pokud jiné
ministerstvo plní povinnosti stanovené tímto zákonem.
(2) Ve vztahu k osobám, na které se podle ustanovení jiných právních
předpisů vztahuje povinnost mlčenlivosti^5), mají Ministerstvo
spravedlnosti a Ministerstvo zahraničních věcí pro účely tohoto zákona
stejné postavení jako soud.
§ 4
Příslušné dotčené orgány bez zbytečného odkladu provedou veškerá
potřebná individuální a obecná opatření s cílem ukončit porušování
Úmluvy nebo práva Evropské unie zjištěného v konečném rozsudku Soudu
nebo Soudního dvora Evropské unie a zabránit dalšímu porušování Úmluvy
nebo práva Evropské unie z obdobných důvodů, pro které Soud nebo Soudní
dvůr Evropské unie konstatoval jeho porušení. Na žádost Ministerstva
spravedlnosti nebo Ministerstva zahraničních věcí a ve lhůtě jimi
stanovené dotčené orgány písemně sdělí, jaká konkrétní opatření za
tímto účelem přijaly nebo navrhly, popřípadě hodlají přijmout nebo
navrhnout, včetně předpokládaného časového harmonogramu jejich přijetí.
§ 5
(1) Vydá-li Soud nebo Soudní dvůr Evropské unie předběžné opatření,
jímž ukládá České republice něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco
snášet, vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti nebo Ministerstvo
zahraničních věcí příslušný dotčený orgán nebo osobu, jejíž součinnost
je potřebná pro splnění povinnosti, o této povinnosti České republiky a
o obecných a individuálních opatřeních, které tento orgán nebo osoba má
učinit ke splnění této povinnosti.
(2) Příslušný dotčený orgán nebo osoba, jejíž součinnost je potřebná
pro splnění povinnosti, jsou povinny provést bez zbytečného odkladu
veškerá opatření podle odstavce 1 potřebná ke splnění povinnosti
uložené předběžným opatřením Soudu nebo Soudního dvora Evropské unie.
(3) Jestliže příslušný dotčený orgán podle § 1 odst. 2 písm. b) a c)
nebo osoba, jejíž součinnost je potřebná pro splnění povinnosti,
neprovedou opatření podle odstavce 1 tak, aby byla povinnost České
republiky splněna ve lhůtě stanovené v předběžném opatření Soudu, podá
Česká republika soudu návrh na vydání rozhodnutí^6) k zajištění splnění
povinnosti.
§ 6
(1) Povinnosti poskytnout informace a další součinnost podle § 1 až 5
platí obdobně i pro účely řízení před Výborem OSN pro lidská práva a
pro účely zastupování České republiky v řízení s Evropskou komisí podle
příslušných ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie, včetně
řízení, která těmto řízením předcházejí.
(2) Splnění povinností podle tohoto zákona se mohou postupem stanoveným
pro Ministerstvo spravedlnosti domáhat i další orgány, které zastupují
Českou republiku v řízení o individuálních případech před jinými
mezinárodními orgány kontrolujícími dodržování mezinárodních závazků v
oblasti lidských práv, vyplývají-li tyto závazky pro Českou republiku z
mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu.
§ 7
Zrušovací ustanovení
Zákon č. 318/2001 Sb., o poskytování informací a další součinnosti pro
účely řízení před Evropským soudem pro lidská práva a před Výborem OSN
pro lidská práva, se zrušuje.
ČÁST DRUHÁ
Změna občanského soudního řádu
§ 8
V zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č.
36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č.
20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č.
328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č.
24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č.
152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č.
118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č.
247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb.,
zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č.
15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č.
326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu
vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000
Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000
Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000
Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000
Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001
Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č.
491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č.
202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č.
320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb.,
zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu
vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č.
257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č.
501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č.
628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č.
205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č.
377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č.
56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č.
112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č.
133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č.
189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č.
264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č.
315/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č.
123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č.
259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č.
305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb. zákona č.
198/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č.
281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č.
420/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb.,
zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb. a
zákona č. 139/2011 Sb., se za § 200u vkládá nový § 200v, který včetně
nadpisu a poznámky pod čarou č. 101 zní:
㤠200v
Řízení o plnění povinností z předběžného opatření Evropského soudu pro
lidská práva
(1) Ukládá-li předběžné opatření vydané Evropským soudem pro lidská
práva na základě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod^101) České republice povinnost něco vykonat, něčeho se zdržet
nebo něco snášet, a splnění této povinnosti nemůže Česká republika
zajistit bez součinnosti jiných osob, vydá soud na návrh České
republiky rozhodnutí, kterým se zajistí splnění povinnosti vyplývající
z předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva.
(2) Účastníky řízení jsou Česká republika a ten, vůči němuž návrh
směřuje. Za Českou republiku jedná Ministerstvo spravedlnosti.
(3) K řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud toho,
vůči němuž návrh směřuje.
(4) O návrhu rozhodne soud neprodleně, nejpozději do uplynutí 7 dnů
poté, co byl podán. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný
účinek.
(5) Soud usnesením účastníku uloží, aby poskytl součinnost nezbytnou k
zajištění splnění povinnosti vyplývající z předběžného opatření
Evropského soudu pro lidská práva.
(6) Povinnost součinnosti podle odstavce 5 trvá do doby, než zaniknou
účinky předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva. O zániku
účinků předběžného opatření vydaného Evropským soudem pro lidská práva
vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti povinnou osobu.
101) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod
č. 209/1992 Sb., ve znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998
Sb., a Protokolu č. 14, vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb. m. s.
Dodatkový protokol a Protokoly č. 4, 6 a 7, vyhlášené pod č. 209/1992
Sb., ve znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998 Sb.
Protokol č. 13, vyhlášený pod č. 114/2004 Sb. m. s.“.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
§ 9
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
1) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod č.
209/1992 Sb., ve znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998
Sb., a Protokolu č. 14, vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb. m. s. Dodatkový
protokol a Protokoly č. 4, 6 a 7, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb., ve
znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998 Sb. Protokol č. 13,
vyhlášený pod č. 114/2004 Sb. m. s.
2) Čl. 19 Smlouvy o Evropské unii (konsolidované znění).
3) Například zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu
rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů.
4) Čl. 82 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České
republiky.
5) Například § 53 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
6) § 200v zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů.
