9/1963 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 11. ledna 1963
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou
republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o
listinách a o právních informacích se Závěrečným protokolem
Dne 10. listopadu 1961 byla v Praze sjednána Smlouva mezi
Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o
vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o
právních informacích se Závěrečným protokolem.
Se Smlouvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 5. července 1962
a prezident republiky ji ratifikoval dne 1. října 1962. Ratifikační
listiny byly vyměněny ve Vídni dne 31. října 1962.
Podle svého článku 30 Smlouva se Závěrečným protokolem nabyla účinnosti
dnem 30. prosince 1962.
České znění Smlouvy a Závěrečného protokolu se vyhlašují současně.
První náměstek ministra:
dr. Gregor v. r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o
vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o
právních informacích
President Československé socialistické republiky a Spolkový president
Rakouské republiky se dohodli uzavřít Smlouvu o vzájemném právním styku
ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích a k
tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
President Československé socialistické republiky
Václava Davida,
ministra zahraničních věcí,
Spolkový president Rakouské republiky
dr. Heinricha Calice,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra,
kteří vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité
formě se dohodli takto:
I. část
Právní ochrana, doručování a právní pomoc v občanskoprávních věcech
Právní ochrana
Čl.1
(1) Občané jednoho smluvního státu mají na území druhého smluvního
státu volný přístup k soudům a mohou před nimi vystupovat za stejných
podmínek jako vlastní občané.
(2) Ustanovení této Smlouvy o občanech jednoho ze smluvních států se
vztahují rovněž na právnické osoby včetně obchodních společností, které
byly zřízeny podle právního řádu jednoho ze smluvních států a mají
sídlo na jeho území.
Náklady řízení
Čl.2
(1) Občanům jednoho ze smluvních států, kteří vystupují před soudy
druhého smluvního státu jako žalobci (navrhovatelé) nebo intervenienti,
a mají své bydliště, pobyt nebo sídlo v jednom ze smluvních států,
nelze uložit složení žalobní jistoty pro náklady řízení z toho důvodu,
že jsou cizinci nebo že nemají ve druhém smluvním státě bydliště, pobyt
nebo sídlo.
(2) Pokud se vyžaduje podle právního řádu jednoho ze smluvních států
složení zálohy k úhradě soudních poplatků, platí ustanovení odstavce 1.
(3) Pokud se vyžaduje podle právního řádu jednoho ze smluvních států
zaplacení soudního poplatku pro řízení při podání žaloby (návrhu), musí
být poskytnuta občanu druhého smluvního státu pro zaplacení tohoto
poplatku lhůta nejméně 1 měsíc.
(4) Občanům druhého smluvního státu smí být uloženo složení zálohy pro
náklady, které má nésti jedna strana, jen za stejných podmínek a ve
stejném rozsahu jako vlastním občanům.
Čl.3
(1) Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí vydaná v jednom z obou
smluvních států, kterými bylo uloženo žalobci (navrhovateli) nebo
intervenientu osvobozenému podle článku 2 nebo podle právních předpisů
platných ve státě, kde byla žaloba podána, od žalobní jistoty nebo
složení zálohy, zaplacení nákladů řízení nebo soudních poplatků, jsou
na návrh vykonatelná na území druhého smluvního státu. Návrh může být
podán přímo u soudu, který je příslušný pro rozhodnutí o něm, nebo u
soudu, který ve věci rozhodl v první stolici.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí také pro rozhodnutí, kterými bude výše
nákladů řízení nebo soudních poplatků stanovena dodatečně.
(3) Navrhovatel musí předložiti:
a) vyhotovení výroku rozhodnutí opatřené doložkou o právní moci a
vykonatelnosti;
b) jeho překlad do jazyka soudu, který je příslušný k rozhodnutí o
návrhu;
c) v případě podání návrhu u soudu, který rozhodl v první stolici, též
jeho překlad do jazyka soudu, který jest příslušný k rozhodnutí o
návrhu.
Pro překlady platí článek 17 odstavec 3. Je-li návrh podán u soudu,
který rozhodl v první stolici, bude odeslán stejným způsobem jako
dožádání o právní pomoc.
(4) Rozhodnutí soudů druhého státu uvedená v odstavci 1 budou vykonána
jako tuzemská rozhodnutí s tím, že proti rozhodnutí o návrhu na exekuci
je přípustný opravný prostředek.
(5) K nákladům řízení ve smyslu odstavce 1 patří také náklady za vydání
doložky o právní moci a vykonatelnosti, jakož i za požadované překlady
a ověření. Tyto náklady určí na návrh ten soud, který rozhoduje o
výkonu.
Výhody poskytované se zřetelem na majetkové poměry (právo chudých)
Čl.4
(1) Občané jednoho ze smluvních států požívají před soudy druhého
smluvního státu výhod poskytovaných se zřetelem na majetkové poměry
(právo chudých) za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako vlastní
občané.
(2) Výhody uvedené v odstavci 1, které příslušejí účastníkovi v soudním
řízení v jednom smluvním státě, se vztahují také na všechny procesní
úkony, které budou provedeny v téže věci ve druhém smluvním státě. Tyto
výhody se vztahují též na exekuční řízení o vymáhání nákladů (článek
3), pokud platí pro toto exekuční řízení podle práva státu, ve kterém
má být exekuce provedena.
Čl.5
(1) Potvrzení k dosažení výhod uvedených v článku 4, odstavci 1, budou
vystavena příslušnými úřady smluvního státu, na jehož území má
navrhovatel své bydliště, pobyt nebo sídlo.
(2) Jestliže navrhovatel nemá bydliště ani pobyt na území žádného ze
smluvních států, může toto potvrzení vystavit příslušný diplomatický
nebo konzulární zastupitelský úřad státu, jehož občanem je navrhovatel.
Toto ustanovení nevylučuje poskytnutí výhod uvedených v článku 4,
odstavec 1, na základě potvrzení vydaného úřadem státu, ve kterém má
navrhovatel své bydliště nebo pobyt.
Čl.6
Soud, který rozhoduje o návrhu na povolení výhod uvedených v článku 4,
odstavci 1, má právo v mezích svého úředního oprávnění přezkoumat
předložené potvrzení.
Čl.7
(1) Chce-li občan jednoho z obou smluvních států mající bydliště, pobyt
nebo sídlo v jednom z těchto států použít před soudem druhého smluvního
státu výhod uvedených v článku 4, odstavci 1, může podat návrh na
přiznání těchto výhod do protokolu u okresního soudu příslušného podle
jeho bydliště, pobytu nebo sídla.
(2) K tomuto návrhu se připojí potvrzení uvedené v článku 5 a případně
vylíčení podstaty věci.
(3) Návrh i s doklady bude odeslán způsobem uvedeným v článku 9.
(4) Návrh bude projednán bez ohledu na to, že není sepsán v jazyce
soudu, který o něm rozhoduje. Překlady, kterých bude popřípadě
zapotřebí, opatří orgány státu, jehož soud ve věci rozhoduje.
(5) Soud příslušný k rozhodnutí o návrhu určí navrhovateli v případě,
že výhody povolí, z úřední moci zástupce.
Společná ustanovení o doručování a právní pomoci
Čl.8
(1) Smluvní státy se zavazují, že jejich soudy si budou vzájemně na
dožádání poskytovat právní pomoc a provádět doručování ve věcech
občanskoprávních, jakož i ve věcech rodinného práva.
(2) Soudy poskytují právní pomoc a provádějí doručování ve věcech
uvedených v odstavci 1 také na dožádání správních úřadů, pokud jsou pro
tyto věci příslušné. Ustanovení o doručování a o právní pomoci, která
se vztahují na dožádání soudů, se užije obdobně i na dožádání uvedených
správních úřadů.
Čl.9
Soudy obou smluvních států se navzájem stýkají při doručování a
poskytování právní pomoci prostřednictvím svých ministerstev
spravedlnosti, pokud není v této Smlouvě stanoveno něco jiného.
Čl.10
Soudy mohou užívat při dožádání o doručení nebo poskytnutí právní
pomoci vlastního jazyka. Dožádání je třeba opatřiti úřední pečetí;
nepotřebují žádného ověření.
Čl.11
Dožádání obsahuje tyto údaje:
a) označení věci, které se dožádání týká;
b) jméno a příjmení účastníků, povolání, bydliště nebo pobyt, u
právnických osob název a sídlo;
c) jména, příjmení a adresy jejich zástupců, jestliže byli zřízeni;
d) potřebné údaje o předmětu dožádání, při dožádání o doručení zejména
adresu příjemce a označení písemnosti, která má být doručena, při
dožádání o právní pomoc zejména okolnosti, o nichž má být proveden
důkaz, popřípadě také otázky, které mají být kladeny osobám, o jejichž
výslech se žádá.
Čl.12
Vyřízení dožádání včetně jazyka, kterého se při tom použije, se
spravuje právními předpisy smluvního státu, jehož soud je dožádán.
Tento soud však použije výslovně označených předpisů druhého smluvního
státu o řízení, jestliže byl o to požádán a jestliže použití těchto
předpisů neodporuje zásadám právního řádu státu, jehož soud byl
dožádán.
Čl.13
(1) Jestliže adresa osoby, která má být vyslechnuta nebo jíž má být
doručena písemnost, je uvedena nesprávně nebo nepřesně, zjistí dožádaný
soud podle možnosti správnou adresu.
(2) Není-li dožádaný soud pro vyřízení dožádání příslušný, postoupí
dožádání příslušnému soudu, je-li tento soud v témže státě. Dožádaný
soud o tom vyrozumí přímo poštou soud dožadující.
(3) Dožádaný soud sdělí včas dožadujícímu soudu na jeho žádost
doporučeným dopisem přímo poštou místo a čas, kdy dožádání o právní
pomoc vyřídí.
Čl.14
V případech, ve kterých dožádání nebude moci býti vyřízeno, budou spisy
vráceny a sděleny důvody, pro které dožádání nemohlo být provedeno nebo
pro které jeho vyřízení bylo odmítnuto.
Čl.15
(1) Mezi smluvními státy nebudou hrazeny náklady, které vznikly při
vyřízení dožádání, s výjimkou odměn vyplácených znalcům.
(2) Výši nákladů, která se podle odstavce 1 nehradí, je třeba sdělit
dožadujícímu soudu s tím, o jaké náklady jde.
(3) Provedení znaleckého důkazu může být učiněno závislým na složení
zálohy u dožádaného soudu pouze tehdy, jestliže znalečné má hradit
účastník, jehož bydliště, pobyt nebo sídlo je ve státě, jehož soud byl
dožádán.
Čl.16
Vyřízení dožádání může být odmítnuto pouze tehdy, jestliže podle názoru
státu, jehož soud byl dožádán, odporuje vyřízení dožádání veřejnému
pořádku.
Zvláštní ustanovení o doručování
Čl.17
(1) Dožádaný soud doručí písemnosti podle svých právních předpisů,
jestliže jsou sepsány v jeho jazyce nebo je-li k nim připojen překlad
do jeho jazyka; článek 12 není tím dotčen.
(2) V ostatních případech, které nejsou uvedeny v odstavci 1, doručí se
písemnosti příjemci pouze tehdy, jestliže je dobrovolně převezme.
(3) Překlad uvedený v odstavci 1 musí být buď vyhotoven úředně nebo
jeho správnost potvrzena tlumočníkem, který byl úředně ustanoven v
jednom z obou smluvních států; podpis tlumočníka nemusí být ověřen.
Čl.18
Doručení bude potvrzeno buď doručným listem, který byl zaslán
dožadujícím soudem nebo který připojil dožádaný soud, anebo protokolem
sepsaným tímto soudem. Doručný list a protokol bude opatřen podpisem
doručujícího orgánu, soudní pečetí a podpisem osoby, která písemnost
převzala, popřípadě poznámkou o jiném způsobu doručení; z doručného
listu a z protokolu musí být patrno označení doručované písemnosti,
její jednací číslo, dožadující soud, způsob a den doručení.
Zvláštní ustanovení o právní pomoci
Čl.19
Jestliže se žádá o výslech účastníka sporu, není dožádaný soud povinen
použít donucovacích prostředků k tomu, aby se tento účastník k soudu
dostavil.
Oprávnění diplomatických a konzulárních zastupitelských úřadů
Čl.20
Ustanoveními této Smlouvy není dotčeno oprávnění diplomatických a
konzulárních zastupitelských úřadů obou smluvních států stýkati se s
občany svého státu také ve věcech upravených touto Smlouvou, pokud
nejde o osoby s dvojím státním občanstvím; při tom však nesmí být
vyhrožováno donucovacími prostředky ani jich nesmí být použito.
II. část
Ustanovení o listinách
Čl.21
(1) Veřejné listiny vydané soudem nebo správním úřadem jednoho ze
smluvních států opatřené úředním podpisem a úředním razítkem požívají
také před soudy a správními úřady druhého smluvního státu důkazní moci
veřejných listin. To platí také pro jiné tuzemské listiny, které mají
podle právních předpisů smluvního státu, ve kterém byly vydány, důkazní
moc veřejných listin.
(2) Tuto důkazní moc má také ověřovací doložka, kterou soud, správní
úřad nebo rakouský veřejný notář ověřil pravost podpisu na soukromé
listině.
Čl.22
Listiny uvedené v článku 21, odstavci 1, jakož i doložky ověřující
pravost podpisu, které jsou opatřeny úředním podpisem a úředním
razítkem soudu, správního úřadu nebo osoby, která listinu vystavila,
nemusejí být pro použití před soudy nebo správními úřady druhého
smluvního státu dále ověřovány.
Čl.23
(1) Oba smluvní státy si budou bezplatně zasílat matriční doklady
týkající se narození, uzavření manželství a úmrtí občanů druhého
smluvního státu, pokud zápisy byly učiněny po dni nabytí účinnosti této
Smlouvy.
(2) Jestliže po dni nabytí účinnosti této Smlouvy byl proveden
dodatečný zápis do matriky narození, manželství nebo úmrtí, bude ve
smyslu odstavce 1 zaslán úplný výpis původního i dodatečného zápisu.
(3) Úmrtní listy se zasílají ihned, ostatní listy společně jednou za
čtvrt roku.
Čl.24
Na žádost úřadu jednoho smluvního státu vyhotoví a zašle příslušný úřad
druhého smluvního státu pro úřední potřebu bezplatně výpisy, jakož i
úřední opisy z matriky nebo vyhotovení soudního rozhodnutí týkajícího
se osobního stavu. Žádost musí být dostatečně zdůvodněna veřejným
zájmem.
Čl.25
Zasílání listin podle článku 23, jakož i žádostí podle článku 24 a
jejich vyřízení se děje diplomatickou nebo konzulární cestou; překlady
není třeba připojovat.
Čl.26
V poměru mezi smluvními státy není zapotřebí potvrzení vyžadovaného
právními předpisy jednoho ze smluvních států o příslušnosti úřadu,
který vydal osvědčení o způsobilosti k uzavření manželství.
III. část
Informace o právním řádu
Čl.27
Ministerstvo spravedlnosti Československé socialistické republiky a
Spolkové ministerstvo spravedlnosti Rakouské republiky si budou
vzájemně na požádání poskytovat informace o právních předpisech, které
platí nebo platily v jejich státě.
IV. část
Společná a závěrečná ustanovení
Čl.28
Ustanovení I. a II. části této Smlouvy, která se týkají soudů, se
použije také na československá státní notářství pokud jde o věci, které
náležejí v Rakouské republice do působnosti soudů.
Čl.29
Tato Smlouva bude ratifikována; ratifikační listiny budou co nejdříve
vyměněny ve Vídni.
Čl.30
(1) Tato Smlouva nabývá účinnosti 60 dní po výměně ratifikačních
listin.
(2) Smlouva je uzavřena na dobu 5 let a platí dále, pokud jeden ze
smluvních států neoznámí druhému smluvnímu státu 6 měsíců před
uplynutím těchto pěti let, že Smlouvu vypovídá.
(3) Nebude-li Smlouva podle odstavce 2 vypovězena, platí dále na
neurčitou dobu, pokud jeden ze smluvních států neoznámí druhému
smluvnímu státu, že Smlouvu vypovídá; v tomto případě platí Smlouva
ještě jeden rok po výpovědi.
Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních států tuto Smlouvu podepsali a
opatřili ji pečetěmi.
Dáno v Praze dne 10. listopadu 1961 ve dvou původních vyhotoveních,
každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou
platnost.
Za Československou socialistickou republiku:
David v. r.
Za Rakouskou republiku:
Calice v. r.
Příl.
ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL
Při podpisu dnes uzavřené Smlouvy mezi Československou socialistickou
republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech
občanskoprávních, o listinách a o právních informacích bylo dosaženo
dohody o následujících bodech:
1. V Československé socialistické republice jsou veřejnými matričními
doklady také matriční výpisy z matrik církevních orgánů vyhotovené před
1. lednem 1950. Ministerstvo zahraničních věcí Československé
socialistické republiky zašle Spolkovému ministerstvu zahraničních věcí
Rakouské republiky seznam v úvahu přicházejících církví a náboženských
společností do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti této Smlouvy.
V Rakouské republice jsou veřejnými matričními doklady také doklady,
které byly vydány příslušnými církevními orgány zákonem uznaných církví
a náboženských společností, a to oddací listy ohledně manželství, která
byla před nimi uzavřena před 1. srpnem 1938, jakož i rodné listy
(potvrzení o narození) a úmrtní listy ohledně narození a úmrtí, která
byla zapsána před 1. lednem 1939. Spolkové ministerstvo zahraničních
věcí Rakouské republiky zašle ministerstvu zahraničních věcí
Československé socialistické republiky seznam těchto církví a
náboženských společností do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti této
Smlouvy.
2. Ustanovení článku 22 se použije také na listiny vydané rakouskými
nositeli sociálního pojištění, které podle rakouského práva nejsou
veřejnými listinami.
3. Do doby, než nabude účinnosti úmluva o sociálním pojištění mezi
oběma smluvními státy, se vztahují ustanovení této Smlouvy obdobně také
na rozhodčí soudy sociálního pojištění v Rakouské republice. Rakouské
soudy budou provádět doručování a poskytovat právní pomoc na základě
dožádání československých soudů podle této Smlouvy ve věcech sociálního
zabezpečení.
4. Nabytím účinnosti této Smlouvy není dotčena úprava věcí
občanskoprávních a věcí trestních, na které se tato Smlouva nevztahuje
(dědické věci, věci poručenské a opatrovnické, jakož i věci trestní;
sdělení č. 12 ve Věstníku československého ministerstva spravedlnosti z
roku 1948 a shodné Sdělení v Úředním listě rakouské justiční správy z
roku 1948 str. 7).
Na důkaz toho podepsali zmocněnci tento Závěrečný protokol, který tvoří
součást Smlouvy.
Dáno v Praze dne 10. listopadu 1961 ve dvou původních vyhotoveních,
každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou
platnost.
Za Československou socialistickou republiku:
David v. r.
Za Rakouskou republiku:
Calice v. r.
