32/1969 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 12. února 1969
o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích
Dne 24. dubna 1963 byla ve Vídni sjednána Vídeňská úmluva o
konzulárních stycích.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v
New Yorku dne 31. března 1964.
President republiky Úmluvu ratifikoval a ratifikační listina byla
uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře
Úmluvy, dne 13. března 1968.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 77 odst. 1 dnem 19.
března 1967. Pro Československou socialistickou republiku vstoupila v
platnost podle článku 77 odst. 2 dnem 12. dubna 1968.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Marko v.r.
Vídeňská úmluva
o konzulárních stycích
Státy, které jsou stranami této Úmluvy,
připomínajíce, že již od dávných dob jsou navazovány konzulární styky
mezi národy,
majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Organizace spojených národů
týkající se svrchované rovnosti států, udržování mezinárodního míru a
bezpečnosti a podpory přátelských styků mezi národy,
jsouce si vědomy, že Konference Organizace spojených národů o
diplomatických stycích a imunitách přijala Vídeňskou úmluvu o
diplomatických stycích otevřenou k podpisu dne 18. dubna 1961,
věříce, že mezinárodní úmluva o konzulárních stycích, výsadách a
imunitách rovněž přispěje k rozvíjení přátelských styků mezi národy bez
ohledu na rozdílnost jejich ústavního a společenského zřízení,
uvědomujíce si, že účelem takových výsad a imunit není prospěch
jednotlivce, nýbrž zajištění účinného výkonu funkcí konzulárních úřadů
jménem jejich států,
potvrzujíce, že pravidla mezinárodního práva obyčejového budou i nadále
platit v otázkách, které nejsou výslovně upraveny ustanoveními této
Úmluvy,
dohodly se takto:
Čl.1
Definice
1. Pro účely této Úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a) "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo
konzulární jednatelství;
b) "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu
konzulárních funkcí;
c) "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím státem,
aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;
d) "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního
úřadu, pověřená v této funkci výkonem konzulárních funkcí;
e) "konzulární zaměstnanec" je každá osoba zaměstnaná v
administrativních nebo technických službách konzulárního úřadu;
f) "člen služebního personálu" je každá osoba zaměstnaná v domácích
službách konzulárního úřadu;
g) "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci, konzulární
zaměstnanci a členové služebního personálu;
h) "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úředníci kromě
vedoucího konzulárního úřadu, konzulární zaměstnanci a členové
služebního personálu;
i) "člen soukromého personálu" je osoba zaměstnaná výlučně v soukromých
službách člena konzulárního úřadu;
j) "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim
příslušející, používané výlučně pro účely konzulárního úřadu, bez
ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
k) "konzulární archívy" zahrnují všechny listiny, dokumenty,
korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního
úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a kteroukoliv částí zařízení
určenou k jejich ochraně a uložení.
2. Konzulární úředníci jsou dvojí kategorie, a to konzulární úředníci z
povolání a honorární konzulární úředníci. Ustanovení Hlavy II této
Úmluvy se vztahují na konzulární úřady vedené konzulárními úředníky z
povolání, ustanovení Hlavy III se vztahují na konzulární úřady vedené
honorárními konzulárními úředníky.
3. Zvláštní status členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany
přijímajícího státu nebo v něm trvale sídlí, se řídí článkem 71 této
Úmluvy.
HLAVA I
Konzulární styky všeobecně
Část I
Navázání a provádění konzulárních styků
Čl.2
Navázání konzulárních styků
1. Navázání konzulárních styků mezi státy se uskutečňuje vzájemnou
dohodou.
2. Souhlas k navázání diplomatických styků mezi dvěma státy zahrnuje,
pokud není jinak stanoveno, i souhlas k navázání konzulárních styků.
3. Přerušení diplomatických styků nezahrnuje samo o sobě přerušení
konzulárních styků.
Čl.3
Výkon konzulárních funkcí
Konzulární funkce vykonávají konzulární úřady. Rovněž je vykonávají
diplomatické mise ve shodě s ustanoveními této Úmluvy.
Čl.4
Zřízení konzulárního úřadu
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s
jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a konzulární obvod jsou
určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijímajícího státu.
3. Dodatečné změny sídla konzulárního úřadu, jeho klasifikace nebo
konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem
přijímajícího státu.
4. Souhlasu přijímajícího státu je rovněž zapotřebí v případě, že si
generální konzulát nebo konzulát přeje zřídit vicekonzulát nebo
konzulární jednatelství v jiném místě, než v němž je sám zřízen.
5. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též
k zřízení úřadovny tvořící část konzulárního úřadu, avšak umístěné mimo
sídlo tohoto úřadu.
Čl.5
Konzulární funkce
Konzulární funkce záleží
a) v chránění zájmů vysílajícího státu a jeho státních příslušníků, a
to jak fyzických, tak i právnických osob, v přijímajícím státě v
rozsahu dovoleném mezinárodním právem;
b) v podpoře rozvoje obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých
styků mezi vysílajícím a přijímajícím státem a v jiném rozvíjení
přátelských styků mezi nimi ve shodě s ustanoveními této Úmluvy;
c) v zjišťování stavu a vývoje obchodního, hospodářského, kulturního a
vědeckého života přijímajícího státu všemi zákonnými prostředky a v
podávání zpráv o tom vládě vysílajícího státu a informací
zainteresovaným osobám;
d) ve vydávání cestovních pasů a cestovních dokumentů státním
příslušníkům vysílajícího státu a víz nebo příslušných dokumentů osobám
přejícím si cestovat do vysílajícího státu;
e) v poskytování pomoci a podpory státním příslušníkům vysílajícího
státu, a to jak fyzickým, tak i právnickým osobám;
f) v provádění funkce notáře, civilního matrikáře a obdobných funkcí a
ve výkonu některých funkcí administrativní povahy za předpokladu, že to
není v rozporu se zákony a předpisy přijímajícího státu;
g) v ochraně zájmů státních příslušníků vysílajícího státu, fyzických i
právnických osob, ve věcech dědických na území přijímajícího státu, a
to ve shodě se zákony a předpisy přijímajícího státu;
h) v ochraně zájmů mladistvých a jiných osob nemajících plnou
způsobilost, které jsou státními příslušníky vysílajícího státu, v
rozsahu stanoveném zákony a předpisy přijímajícího státu, zvláště v
případech, kde se vzhledem k těmto osobám požaduje poručnictví nebo
opatrovnictví;
i) v zastupování státních příslušníků vysílajícího státu nebo v
zajišťování jejich vhodného zastoupení před soudy a jinými orgány
přijímajícího státu při zachování praxe a procesních předpisů platných
v přijímajícím státě za účelem dosáhnout prozatímních opatření k
ochraně práv a zájmů těchto státních příslušníků v souladu se zákony a
předpisy přijímajícího státu v případech, kdy vzhledem k nepřítomnosti
nebo z jiných důvodů uvedení státní příslušníci nejsou s to ujmout se
včas hájení svých práv a zájmů;
j) v doručování soudních a mimosoudních dokumentů nebo ve vyřizování
dožádání nebo pověření k provedení důkazu pro soudy vysílajícího státu
ve shodě s platnými mezinárodními dohodami nebo, pokud takové
mezinárodní dohody neexistují, jiným způsobem, který je v souladu se
zákony a předpisy přijímajícího státu;
k) ve výkonu práva dozoru a inspekce stanoveného zákony a předpisy
vysílajícího státu, pokud jde o lodě mající příslušnost vysílajícího
státu, o letadla registrovaná v tomto státě a o jejich posádky;
l) v poskytování pomoci lodím a letadlům uvedeným v pododstavci k)
tohoto článku a jejich posádkám, v přijímání hlášení týkající se plavby
lodi, kontrolování a vidování lodních dokumentů, a aniž by tím byla
dotčena pravomoc orgánů přijímajícího státu, ve vyšetřování všech
nehod, k nimž došlo v průběhu plavby, a v řešení sporů všeho druhu mezi
kapitánem, důstojníky a námořníky, pokud je to povoleno zákony a
předpisy vysílajícího státu;
m) v provádění jiných funkcí svěřených konzulárnímu úřadu vysílajícím
státem, které nejsou zakázány zákony a předpisy přijímajícího státu
nebo proti nimž přijímající stát nevznese žádné námitky nebo které jsou
uvedeny v mezinárodních dohodách platných mezi vysílajícím a
přijímajícím státem.
Čl.6
Výkon konzulárních funkcí mimo konzulární obvod
Konzulární úředník může ve zvláštních případech vykonávat se souhlasem
přijímajícího státu své funkce mimo konzulární obvod.
Čl.7
Výkon konzulárních funkcí ve třetím státě
Vysílající stát může po uvědomění států, jichž se to týká, pověřit
konzulární úřad v určitém státě výkonem konzulárních funkcí v jiném
státě, pokud některý z dotčených států proti tomu výslovně nevznesl
námitky.
Čl.8
Výkon konzulárních funkcí za třetí stát
Konzulární úřad vysílajícího státu může po příslušném uvědomění
přijímajícího státu vykonávat, pokud přijímající stát nevznese námitky,
konzulární funkce v přijímajícím státě za třetí stát.
Čl.9
Třídy vedoucích konzulárních úřadů
1. Vedoucí konzulárních úřadů jsou rozděleni do čtyř tříd, a to:
a) generální konzulové;
b) konzulové;
c) vicekonzulové;
d) konzulární jednatelé.
2. Odstavec 1 tohoto článku neomezuje žádným způsobem pravomoc
kterékoliv smluvní strany stanovit hodnosti konzulárních úředníků kromě
hodnosti vedoucích konzulárních úřadů.
Čl.10
Jmenování a přijetí vedoucích konzulárních úřadů
1. Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím státem a
přijímáni k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.
2. Při zachování ustanovení této Úmluvy se formality jmenování a
přijetí vedoucích konzulárních úřadů řídí zákony, předpisy a zvyklostmi
vysílajícího, případně přijímajícího státu.
Čl.11
Konzulský patent nebo oznámení o jmenování
1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit dokladem
ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného pro každé
jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž je uvedeno
zpravidla jeho plné jméno, kategorie a třída, konzulární obvod a sídlo
konzulárního úřadu.
2. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplomatickou
nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území má vedoucí
konzulárního úřadu vykonávat své funkce.
3. Vysílající stát může se souhlasem přijímajícího státu zaslat
přijímajícímu státu místo patentu nebo obdobného dokumentu oznámení
obsahující údaje požadované v odstavci 1 tohoto článku.
Čl.12
Exekvatur
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na
základě přivolení přijímajícího státu nazývaného exekvatur, ať již je
forma přivolení jakákoliv.
2. Stát, který odmítá poskytnout exekvatur, není povinen sdělit
vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
3. S výjimkou ustanovení článků 13 a 15 se vedoucí konzulárního úřadu
neujme svých funkcí, pokud neobdrží exekvatur.
Čl.13
Prozatímní přijetí vedoucího konzulárního úřadu
Do doručení exekvatur může být vedoucí konzulárního úřadu přijat k
výkonu svých funkcí prozatímně. V tom případě se budou používat
ustanovení této Úmluvy.
Čl.14
Vyrozumění orgánů konzulárního obvodu
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu přijat byť jen prozatímně k
výkonu svých funkcí, přijímající stát o tom ihned vyrozumí příslušné
orgány konzulárního obvodu. Zajistí rovněž provedení nutných opatření,
aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z
jeho úřadu a požívat výhod vyplývajících z ustanovení této Úmluvy.
Čl.15
Dočasný výkon funkce vedoucího konzulárního úřadu
1. V případě, že vedoucí konzulárního úřadu není s to vykonávat své
funkce nebo že místo vedoucího konzulárního úřadu je uprázdněno, může
dočasný vedoucí úřadu prozatímně jednat jako vedoucí konzulárního
úřadu.
2. Diplomatická mise vysílajícího státu, nebo nemá-li tento stát
takovou misi v přijímajícím státě, vedoucí konzulárního úřadu anebo,
není-li s to tak učinit, kterýkoliv příslušný orgán vysílajícího státu
musí sdělit ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo
orgánu tímto ministerstvem určenému plné jméno dočasného vedoucího
úřadu. Toto sdělení musí být zpravidla učiněno předem. Přijímající stát
může vázat přijetí dočasného vedoucího úřadu, pokud nejde o
diplomatického zástupce nebo konzulárního úředníka vysílajícího státu v
přijímajícím státě, na svůj souhlas.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou dočasnému vedoucímu
úřadu pomoc a ochranu. Pokud vede úřad, vztahují se na něj ustanovení
této Úmluvy na stejném základě jako na vedoucího příslušného
konzulárního úřadu. Přijímající stát však není povinen poskytnout
dočasnému vedoucímu úřadu žádné výhody, výsady a imunity, které vedoucí
konzulárního úřadu požívá pouze v důsledku podmínek, které dočasný
vedoucí úřadu nesplňuje.
4. Jestliže za okolností uvedených v odstavci 1 tohoto článku člen
diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu je v
přijímajícím státě pověřen vysílajícím státem funkcí dočasného
vedoucího úřadu, bude, pokud přijímající stát proti tomu nevznese
námitky, i nadále požívat diplomatických výsad a imunit.
Čl.16
Pořadí vedoucích konzulárních úřadů
1.Vedoucí konzulárních úřadů budou mít pořadí v každé třídě podle data
udělení exekvatur.
2. V případech, kdy je vedoucí konzulárního úřadu před obdržením
exekvatur přijat k výkonu svých funkcí prozatímně, bude však jeho
pořadí určeno podle data prozatímního přijetí; toto pořadí bude
zachováno po poskytnutí exekvatur.
3. Pořadí mezi dvěma nebo více vedoucími konzulárních úřadů, kteří
obdrželi exekvatur nebo prozatímní přijetí v tentýž den, se určuje
podle data doručení jejich patentů nebo obdobných dokumentů nebo
oznámení uvedených v odstavci 3 článku 11 přijímajícímu státu.
4. Dočasní vedoucí úřadů mají pořadí za všemi vedoucími konzulárních
úřadů a mezi sebou podle data převzetí funkcí dočasného vedoucího
úřadu, jak je uvedeno ve sděleních zaslaných podle odstavce 2 článku
15.
5. Honorární konzulární úředníci, kteří jsou vedoucími konzulárních
úřadů, mají pořadí v každé třídě po vedoucích konzulárních úřadů z
povolání, a to podle pravidel uvedených v předcházejícím odstavci.
6. Vedoucí konzulárních úřadů mají pořadí před konzulárními úředníky
nemajícími toto postavení.
Čl.17
Výkon diplomatických úkonů konzulárními úředníky
1. Ve státě, v němž vysílající stát nemá diplomatickou misi a není
zastoupen diplomatickou misí třetího státu, může být konzulární úředník
pověřen výkonem diplomatických úkonů, souhlasí-li s tím přijímající
stát. Konzulární status konzulárního úředníka se tím nemění. Výkon
takových úkonů mu nedává právo domáhat se diplomatických výsad a
imunit.
2. Konzulární úředník může po oznámení zaslaném přijímajícímu státu
vykonávat funkci zástupce vysílajícího státu u kterékoliv mezivládní
organizace. Při výkonu této funkce je oprávněn požívat všech výsad a
imunit poskytovaných takovému zástupci na základě mezinárodního práva
obyčejového nebo mezinárodních dohod; ve vztahu k výkonu svých
konzulárních funkcí však nebude oprávněn požívat žádného většího vynětí
z jurisdikce, než na jaké má právo konzulární úředník podle této
Úmluvy.
Čl.18
Jmenování téže osoby konzulárním úředníkem dvěma nebo více státy
Dva nebo více států může se souhlasem přijímajícího státu jmenovat
tutéž osobu konzulárním úředníkem v přijímajícím státě.
Čl.19
Jmenování členů konzulárního personálu
1. Při zachování ustanovení článků 20, 22 a 23 může vysílající stát
svobodně jmenovat členy konzulárního personálu.
2. Vysílající stát musí sdělit přijímajícímu státu plné jméno,kategorii
a třídu všech konzulárních úředníků kromě vedoucích konzulárních úřadů
tak, aby tento stát měl dostatek času vykonat, pokud si to přeje, svá
práva podle odstavce 3 článku 23.
3. Vysílající stát může, pokud to vyžadují jeho zákony a předpisy,
požádat přijímající stát, aby poskytl exekvatur konzulárnímu úředníku,
který není vedoucím konzulárního úřadu.
4. Přijímající stát může, pokud to vyžadují jeho zákony a předpisy,
poskytnout exekvatur konzulárnímu úředníku, který není vedoucím
konzulárního úřadu.
Čl.20
Rozsah konzulárního personálu
Není-li výslovné dohody o rozsahu konzulárního personálu, může
přijímající stát požadovat, aby rozsah personálu byl udržován v mezích,
které sám považuje za rozumné a obvyklé se zřetelem k okolnostem a
podmínkám v konzulárním obvodě a k potřebám příslušného konzulárního
úřadu.
Čl.21
Pořadí konzulárních úředníků konzulárního úřadu
Pořadí konzulárních úředníků konzulárního úřadu a jeho změny oznamuje
diplomatická mise vysílajícího státu, nebo, nemá-li tento stát takovou
misi v přijímajícím státě, vedoucí konzulárního úřadu ministerstvu
zahraničních věcí přijímajícího státu nebo orgánu určenému tímto
ministerstvem.
Čl.22
Občanství konzulárních úředníků
1. Konzulární úředníci mají být v zásadě státními příslušníky
vysílajícího státu.
2. Konzulární úředníci nemohou být jmenováni z řad státních příslušníků
přijímajícího státu, pokud k tomu tento stát nedá výslovný souhlas;
tento souhlas může být kdykoliv odvolán.
3. Přijímající stát si může vyhradit stejné právo, pokud jde o státní
příslušníky třetího státu, kteří nejsou zároveň státními příslušníky
vysílajícího státu.
Čl.23
Osoby prohlášené za non grata
1. Přijímající stát může kdykoliv oznámit vysílajícímu státu, že
konzulární úředník je persona non grata nebo že kterýkoliv jiný člen
konzulárního personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající
stát podle okolností buďto takovou osobu odvolá, nebo ukončí její
funkce na konzulárním úřadě.
2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v přiměřené době
vyhovět svým povinnostem podle odstavce 1 tohoto článku, může
přijímající stát podle povahy případu buďto odvolat exekvatur příslušné
osoby, nebo přestat ji považovat za člena konzulárního personálu.
3. Osoba jmenovaná do funkce člena konzulárního úřadu může být
prohlášena za nepřijatelnou dříve, než přijede na území přijímajícího
státu, nebo, je-li již na jeho území, než se ujme svých funkcí na
konzulárním úřadě. V každém takovém případě vezme vysílající stát
jmenování zpět.
4. V případech uvedených v odstavcích 1 a 3 tohoto článku není
přijímající stát povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého
rozhodnutí.
Čl.24
Oznámení přijímajícímu státu o jmenování, příjezdu a odjezdu
1. Ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo úřadu tímto
ministerstvem určenému se bude oznamovat:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na
konzulární úřad, jejich definitivní odjezd nebo skončení jejich funkcí
a všechny jiné změny, které mají vliv na jejich status a které mohou
nastat během jejich služby na konzulárním úřadě;
b) příjezd a definitivní odjezd rodinného příslušníka člena
konzulárního úřadu, který s ním žije ve společné domácnosti, a tam, kde
to připadá v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane být
takovým rodinným příslušníkem;
c) příjezd a definitivní odjezd členů soukromého personálu a tam, kde
to připadá v úvahu, skončení jejich služby;
d) zaměstnání a propuštění osob usedlých v přijímajícím státě, pokud
jde o členy konzulárního úřadu nebo členy soukromého personálu
požívající výsad a imunit.
2. Příjezd a konečný odjezd se bude pokud možno rovněž oznamovat
předem.
Část II
Ukončení konzulárních funkcí
Čl.25
Skončení funkcí člena konzulárního úřadu
Funkce člena konzulárního úřadu končí mezi jiným:
a) oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu, že funkce člena
konzulárního úřadu skončily,
b) odvoláním exekvatur,
c) oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že přijímající
stát ho přestal považovat za člena konzulárního personálu.
Čl.26
Opuštění území přijímajícího státu
Přijímající stát poskytne, a to i v případě ozbrojeného konfliktu,
členům konzulárního úřadu a členům soukromého personálu, pokud nejde o
státní příslušníky přijímajícího státu, a jejich rodinným příslušníkům
žijícím s nimi ve společné domácnosti bez ohledu na jejich státní
příslušnost potřebnou lhůtu a pomoc, aby jim umožnil přípravu odjezdu a
co nejrychlejší odchod po skončení jejich funkcí. Zejména musí v
případě potřeby dát k dispozici nutné dopravní prostředky pro uvedené
osoby a jejich majetek, pokud nejde o majetek získaný v přijímajícím
státě, jehož vývoz je v době odjezdu zakázán.
Čl.27
Ochrana konzulárních místností a archívů a zájmů vysílajícího státu za
mimořádných okolností
1. V případě přerušení konzulárních styků mezi dvěma státy:
a) přijímající stát bude i v případě ozbrojeného konfliktu respektovat
a chránit konzulární místnosti spolu s majetkem konzulárního úřadu a s
konzulárními archívy;
b) vysílající stát může svěřit péči o konzulární místnosti spolu s
majetkem, který se v nich nachází, a konzulárními archívy třetímu
státu, přijatelnému státu přijímajícímu;
c) vysílající stát může svěřit ochranu svých zájmů a zájmů svých
státních příslušníků třetímu státu přijatelnému státu přijímajícímu.
2. V případě dočasného nebo trvalého uzavření konzulárního úřadu platí
ustanovení pododstavce
a) odstavce 1 tohoto článku. Mimo to
a) v případě, že vysílající stát nezastoupený v přijímajícím státě
diplomatickou misí má jiný konzulární úřad na území tohoto státu, může
být tento konzulární úřad pověřen péčí o místnosti uzavřeného
konzulárního úřadu spolu s majetkem a s konzulárními archívy, které se
v nich nacházejí, a se souhlasem přijímajícího státu výkonem
konzulárních funkcí v konzulárním obvodu tohoto konzulárního úřadu,
nebo
b) v případě, že vysílající stát nemá žádnou diplomatickou misi a jiný
konzulární úřad v přijímajícím státě, platí ustanovení pododstavců b) a
c) odstavce 1 tohoto článku.
HLAVA II
Výhody, výsady a imunity konzulárních úřadů, konzulárních úředníků z
povolání a dalších členů konzulárního úřadu
Část I
Výhody, výsady a imunity konzulárního úřadu
Čl.28
Usnadnění práce konzulárního úřadu
Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního úřadu.
Čl.29
Používání státní vlajky a státního znaku
1. Vysílající stát má právo používat svou státní vlajku a státní znak v
přijímajícím státě ve shodě s ustanoveními tohoto článku.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a státní znak
umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho vchodu, na rezidenci
vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, když se
jich používá ke služebním účelům.
3. Při výkonu práva daného tímto článkem je nutno přihlížet k zákonům,
předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.
Čl.30
Umístění
1. Přijímající stát usnadní na svém území ve shodě se svými zákony a
předpisy vysílajícímu státu získání místností nutných pro jeho
konzulární úřad nebo mu pomůže opatřit si objekty k umístění jiným
způsobem.
2. V případě nutnosti pomůže rovněž konzulárnímu úřadu při získání
vhodného ubytování pro jeho členy.
Čl.31
Nedotknutelnost konzulárních místností
1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné v rozsahu uvedeném v tomto
článku.
2. Orgány přijímajícího státu nesmějí vstoupit do té části konzulárních
místností, kterých se používá výlučně pro pracovní účely konzulárního
úřadu, leč se souhlasem vedoucího konzulárního úřadu, jeho zástupce
nebo vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu. V případě požáru
nebo jiné pohromy vyžadující okamžité ochranné akce lze však
předpokládat, že souhlas vedoucího konzulárního úřadu byl dán.
3. Při zachování ustanovení odstavce 2 tohoto článku má přijímající
stát zvláštní povinnost podniknout všechna přiměřená opatření k ochraně
konzulárních místností proti každému napadení nebo poškození a aby bylo
zabráněno každému rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho
důstojnosti.
4. Konzulární místnosti, jejich zařízení, majetek konzulárního úřadu a
jeho dopravní prostředky nepodléhají žádné formě rekvizice pro účely
národní obrany nebo veřejné potřeby. Je-li nutno provést jejich
vyvlastnění pro uvedené účely, musí být podniknuty všechny možné kroky,
aby bylo zabráněno narušení výkonu konzulárních funkcí, a vysílajícímu
státu musí být vyplacena okamžitá, přiměřená a efektivní náhrada.
Čl.32
Daňové osvobození konzulárních místností
1. Konzulární místnosti a rezidence vedoucího konzulárního úřadu z
povolání, jichž je vysílající stát nebo kterákoliv osoba jednající jeho
jménem vlastníkem nebo nájemcem, jsou osvobozeny od všech celostátních,
oblastních nebo místních daní a poplatků, s výjimkou poplatků
vybíraných za poskytování služeb.
2. Daňové osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje
na daně a poplatky, které mají podle zákona přijímajícího státu platit
osoby vstupující do smluvního poměru s vysílajícím státem nebo s osobou
jednající jeho jménem.
Čl.33
Nedotknutelnost konzulárních archívů a dokumentů
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy a všude nedotknutelné.
Čl.34
Svoboda pohybu
S výhradou zákonů a nařízení o oblastech, do nichž je přístup zakázán
nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, zajistí přijímající stát všem
členům konzulárního úřadu svobodu pohybu a cestování na svém území.
Čl.35
Svoboda spojení
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního
úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými
misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou
kdekoliv, může konzulární úřad použít všech vhodných prostředků včetně
diplomatických a konzulárních kurýrů, diplomatických a konzulárních
zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv. Rádiovou vysílací
stanici může však konzulární úřad zřídit a používat pouze se souhlasem
přijímajícího státu.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná. Úřední
korespondencí se rozumí veškerá korespondence mající vztah ke
konzulárnímu úřadu a jeho funkcím.
3. Konzulární zavazadlo nesmí být ani otevřeno ani zadrženo. V případě,
že příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody, aby se
domnívaly, že zavazadlo obsahuje něco jiného než korespondenci,
dokumenty nebo předměty uvedené v odstavci 4 tohoto článku, mohou však
žádat, aby zavazadlo otevřel v jejich přítomnosti odpovědný zástupce
vysílajícího státu. Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost
odmítnou, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.
4. Zásilky tvořící konzulární zavazadlo musí být opatřeny zřetelným
vnějším označením jejich povahy a mohou obsahovat pouze úřední
korespondenci a dokumenty nebo předměty určené výlučně k úřednímu
použití.
5. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho
status a počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Bez souhlasu
přijímajícího státu nesmí být ani státním příslušníkem přijímajícího
státu, ani, pokud není státním příslušníkem vysílajícího státu, osobou
trvale usedlou v přijímajícím státě. Při výkonu svých funkcí požívá
ochrany přijímajícího státu. Konzulární kurýr požívá osobní
nedotknutelnosti a nesmí být žádným způsobem uvězněn nebo zadržen.
6. Vysílající stát, jeho diplomatická mise a jeho konzulární úřady
mohou jmenovat konzulární kurýry ad hoc. V tom případě platí ustanovení
odstavce 5 tohoto článku s tím, že imunity, které jsou v něm uvedeny,
přestanou platit, jakmile kurýr odevzdá doručiteli konzulární
zavazadlo, které měl na starosti.
7. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo civilního
letadla, které má přistát na dovoleném vstupním letišti. Kapitán bude
vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární
zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. Po projednání
s příslušnými místními orgány může konzulární úřad poslat jednoho ze
svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána
lodi nebo letadla.
Čl.36
Spojení a styk se státními příslušníky
1. Aby se usnadnil výkon konzulárních funkcí týkajících se státních
příslušníků vysílajícího státu:
a) konzulární úředníci mají právo na spojení se státními příslušníky
vysílajícího státu a na přístup k nim. Státní příslušníci vysílajícího
státu mají stejné právo, pokud jde o spojení s konzulárními úředníky
vysílajícího státu a o přístup k nim;
b) příslušné orgány přijímajícího státu budou bez prodlení informovat
konzulární úřad vysílajícího státu o případech, kdy v jeho konzulárním
obvodě státní příslušník vysílajícího státu byl zatčen, uvězněn, dán do
vazby nebo zadržen jiným způsobem, pokud o to uvedený státní příslušník
požádá. Rovněž každou zprávu, kterou určila pro konzulární úřad osoba,
která byla zatčena, je ve vězení, ve vazbě nebo byla zadržena, doručí
uvedené orgány bez prodlení. Tyto orgány musí bez prodlení informovat
osobu, které se to týká, o jejích právech, které má podle tohoto
pododstavce;
c) konzulární úředníci mají právo navštěvovat státní příslušníky
vysílajícího státu, kteří jsou ve vězení, vazbě nebo jsou zadrženi, aby
s nimi mohli hovořit, dopisovat si a zajistit jejich právní zastoupení.
Mají rovněž právo navštívit kteréhokoliv státního příslušníka
vysílajícího státu, který je ve vězení, ve vazbě nebo je zajištěn v
jejich obvodě na základě rozsudku. Konzulární úředník však se zdrží
jednání jménem státního příslušníka, který je ve vězení, vazbě nebo je
zadržen, v případě, že státní příslušník proti takovému jednání
výslovně vznese svoje námitky.
2. Práva uvedená v odstavci 1 tohoto článku budou vykonávána v souladu
se zákony a předpisy přijímajícího státu, avšak za předpokladu, že
zákony a předpisy umožní plné uskutečnění cílů, pro které byla práva
podle tohoto článku poskytnuta.
Čl.37
Informování v případech smrti, poručnictví nebo opatrovnictví,
ztroskotání a leteckých nehod
Příslušné orgány přijímajícího státu, mají-li k dispozici potřebné
informace jsou povinny:
a) v případě smrti státního příslušníka vysílajícího státu informovat
bez prodlení konzulární úřad, v jehož obvodě smrt nastala;
b) informovat příslušný konzulární úřad bez prodlení o všech případech,
kdy se ukazuje, že ustanovení poručníka nebo opatrovníka je v zájmu
mladistvého nebo jiné osoby postrádající plné způsobilosti, kteří jsou
státními příslušníky vysílajícího státu. Podání této informace nemá
ovšem vliv na účinnost zákonů a nařízení přijímajícího státu týkajících
se ustanovení poručníka nebo opatrovníka;
c) podat bez prodlení zprávu konzulárnímu úřadu, který je nejblíže
místa události, v případě, že loď mající národnost vysílajícího státu
ztroskotá nebo uvízne v pobřežních nebo vnitřních vodách přijímajícího
státu nebo že letadlo registrované ve vysílajícím státě postihne nehoda
na území přijímajícího státu.
Čl.38
Spojení s orgány přijímajícího státu
Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet
a) na příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;
b) na příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, je-li to dovoleno
zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo příslušnými
mezinárodními dohodami, a to v rozsahu jimi dovoleném.
Čl.39
Konzulární poplatky a dávky
1. Konzulární úřad může za konzulární úkony vybírat na území
přijímajícího státu poplatky a dávky stanovené zákony a předpisy
vysílajícího státu.
2. Částky vybrané ve formě poplatků a dávek uvedených v odst. 1 tohoto
článku a stvrzenky o jejich zaplacení jsou osvobozeny od všech daní a
dávek v přijímajícím státě.
ČÁST II
Výhody, výsady a imunity konzulárních úředníků z povolání a dalších
členů konzulárního úřadu
Čl.40
Ochrana konzulárních úředníků
Přijímající stát bude jednat s konzulárními úředníky s náležitou úctou
a učiní všechna vhodná opatření, aby zabránil každému útoku proti
jejich osobě, svobodě nebo důstojnosti.
Čl.41
Osobní nedotknutelnost konzulárních úředníků
1. Konzulární úředníci nesmí být zatčeni nebo vzati do vazby, leč v
případě těžkého zločinu a na základě rozhodnutí příslušného soudního
orgánu.
2. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku nesmí být
konzulární úředníci uvězněni nebo nesmí být omezena jejich osobní
svoboda, leč při výkonu soudního rozhodnutí, které nabylo právní moci.
3. Konzulární úředník se musí dostavit k příslušným orgánům v případě,
že je proti němu zahájeno trestní řízení. Řízení se však bude provádět
s náležitým ohledem na jeho osobu, odůvodněným jeho úředním postavením,
a s výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku, způsobem,
který by co nejméně narušil výkon konzulárních funkcí. V případě, že za
okolností uvedených v odstavci 1 tohoto článku je nutné vzít
konzulárního úředníka do vazby, musí být řízení proti němu zahájeno v
co nejkratší době.
Čl.42
Oznamování zatčení, vazby nebo stíhání
Přijímající stát bez odkladů uvědomí vedoucího konzulárního úřadu v
případech, kdy je člen konzulárního personálu zatčen, vzat do vazby
nebo kdy je proti němu zahájeno trestní řízení. Jestliže se uvedená
opatření týkají vedoucího konzulárního úřadu, přijímající stát o tom
uvědomí vysílající stát diplomatickou cestou.
Čl.43
Vynětí z jurisdikce
1. Pokud jde o úkony prováděné při výkonu konzulárních funkcí,
konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci nepodléhají jurisdikci
soudních a správních orgánů přijímajícího státu.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na civilně
právní řízení:
a) vyplývající ze smlouvy uzavřené konzulárním úředníkem nebo
konzulárním zaměstnancem, kterou výslovně nebo zřejmě nesjednal jakožto
zástupce vysílajícího státu; nebo
b) zahájené třetí stranou v případě škody vzniklé v přijímajícím státě
z nehody způsobené vozidlem, lodí nebo letadlem.
Čl.44
Povinnost podat svědectví
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako
svědci během soudního nebo administrativního řízení. Konzulární
zaměstnanec nebo člen služebního personálu nesmí s výjimkou případů
uvedených v odstavci 3 tohoto článku odmítnout podat svědectví. V
případě, že tak konzulární úředník učiní, nesmí vůči němu být uplatněno
žádné donucovací opatření nebo trest.
2. Orgán požadující od konzulárního úředníka svědectví se zdrží
vměšování do výkonu jeho funkcí. Tam, kde je to možné, může přijmout
svědectví v jeho rezidenci nebo v konzulárním úřadě anebo přijmout od
něho písemné svědectví.
3.Členové konzulárního úřadu nemají povinnost podávat svědectví
týkající se věcí spojených s výkonem svých funkcí nebo předkládat
úřední korespondenci a dokumenty těchto věcí se týkající. Jsou rovněž
oprávněni odmítnout podat svědectví jako znalečtí svědci o právu
vysílajícího státu.
Čl.45
Vzdání se výsad a imunit
1. Vysílající stát se může u členů konzulárního úřadu vzdát kterékoliv
výsady a imunity uvedené v článcích 41, 43 a 44.
2. Vzdání se výsad a imunit musí být ve všech případech, s výjimkou
případu uvedeného v odstavci 3 tohoto článku, výslovné a musí být
sděleno přijímajícímu státu písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí
řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdikce podle článku 43,
nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby navzájem
souvisící přímo s hlavní žalobou.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech civilních nebo správních
neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuční výkon
rozsudku; jí je nutno vzdát se zvlášť.
Čl.46
Vynětí z registrace cizinců a povolení k pobytu
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a členové jejich rodin
bydlící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati ze všech povinností
uložených zákony a předpisy přijímajícího státu týkajícími se
registrace cizinců a povolení k pobytu.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na konzulární
zaměstnance, kteří nejsou stálými zaměstnanci vysílajícího státu nebo
kteří vykonávají soukromé výdělečné povolání v přijímajícím státě, a na
jejich rodinné příslušníky.
Čl.47
Vynětí z povolení k zaměstnání
1. Členové konzulárního úřadu jsou, pokud jde o služby vykonávané pro
vysílající stát, vyňati ze všech povinností týkajících se povolení k
zaměstnání požadovaného zákony a předpisy přijímajícího státu o
zaměstnávání cizích pracovních sil.
2. Členové soukromého personálu konzulárních úředníků a konzulárních
zaměstnanců jsou vyňati z povinností uvedených v odstavci 1 tohoto
článku v případě, že nevykonávají žádné jiné výdělečné povolání v
přijímajícím státě.
Čl.48
Vynětí ze sociálního zabezpečení
1. Při zachování ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou členové
konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající
stát, a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti
vyňati z ustanovení o sociálním zabezpečení, která platí v přijímajícím
státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také na členy
soukromého personálu, kteří jsou zaměstnáni jedině u členů konzulárního
úřadu, a to za podmínky:
a) že nejsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo v něm nejsou
trvale usedlí a
b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve
vysílajícím nebo v třetím státě.
3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které se
nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí plnit
povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o sociálním
zabezpečení přijímajícího státu.
4. Vynětí uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku nevylučuje
dobrovolnou účast na systému sociálního zabezpečení přijímajícího státu
za předpokladu, že účast na něm přijímající stát dovoluje.
Čl.49
Osvobození od zdanění
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní
příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozeni od
všech daní a poplatků, a to osobních nebo věcných, celostátních,
oblastních nebo místních s výjimkou:
a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty do ceny zboží nebo
služeb;
b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího
státu, s výhradou ustanovení článku 32;
c) pozůstalostních nebo dědických poplatků a poplatků z převodu majetku
vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení odstavce b)
článku 51;
d) daní a poplatků ze soukromého příjmu, včetně výnosu z kapitálu,
který má svůj pramen v přijímajícím státě, a z majetkových daní
vztahujících se na investice vložené do obchodních nebo finančních
podniků v přijímajícím státě;
e) poplatků vybíraných za poskytování služeb;
f) registračních, soudních, listinných, hypotečních a kolkových
poplatků, s výhradou ustanovení článku 32.
2. Členové služebního personálu jsou osvobozeni od daní a poplatků ze
mzdy, kterou dostávají za svoje služby.
3. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž mzdy
nebo platy nejsou vyňaty z daně z příjmů v přijímajícím státě, musí
plnit povinnosti, které zákony a nařízení tohoto státu ukládají
zaměstnavatelům v souvislosti s vybíráním daně z příjmů.
Čl.50
Osvobození od celních dávek a prohlídky
1. Přijímající stát bude ve shodě se zákony a nařízeními, které přijme,
povolovat dovoz a poskytovat osvobození ode všech celních dávek, daní a
s tím souvisících poplatků kromě poplatků za skladování, přepravu a
podobné služby:
a) u předmětů určených pro úřední potřebu konzulárního úřadu;
b) u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a
jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti,
včetně předmětů určených pro jejich počáteční zařízení. Předměty určené
pro spotřebu nesmí přesáhnout množství nutné pro přímou spotřebu
příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci budou požívat výsad a osvobození uvedených v
odstavci 1 tohoto článku, pokud jde o předměty dovezené v době jejich
prvního nástupu k úřadu.
3. Osobní zavazadla doprovázející konzulární úředníky a jejich rodinné
příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozena od
prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou vážné důvody
k domněnce, že obsahují jiné předměty než uvedené v pododstavci b)
odstavce 1 tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je
zakázán zákony a předpisy přijímajícího státu nebo na které se vztahují
jeho zákony a předpisy o karanténě. Uvedená prohlídka musí být
provedena v přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho rodinného
příslušníka.
Čl.51
Majetek člena konzulárního úřadu nebo jeho rodinného příslušníka
Přijímající stát v případě smrti člena konzulárního úřadu nebo člena
jeho rodiny žijícího s ním ve společné domácnosti
a) povolí vývoz movitého majetku zesnulého s výjimkou majetku, který
byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz byl zakázán v době jeho
smrti;
b) nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní pozůstalostní nebo
dědické poplatky a poplatky z převodu majetku, pokud jde o movitý
majetek, který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu
zesnulého v tomto státě jakožto člena konzulárního úřadu nebo rodinného
příslušníka člena konzulárního úřadu.
Čl.52
Osvobození od osobních služeb a povinností
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich rodinné
příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti ode všech osobních
služeb, veškerých veřejných služeb všeho druhu a od vojenských
povinností, jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a ubytování.
Čl.53
Začátek a konec konzulárních výsad a imunit
1. Každý člen konzulárního úřadu bude požívat výsad a imunit uvedených
v této Úmluvě od doby svého vstupu na území přijímajícího státu za
účelem převzetí svého úřadu nebo, pokud již je na jeho území, od doby,
kdy se ujme svých povinností na konzulárním úřadě.
2. Rodinní příslušníci člena konzulárního úřadu žijící s ním ve
společné domácnosti a členové jeho soukromého personálu budou požívat
výsad a imunit uvedených v této Úmluvě ode dne, kdy uvedený člen
konzulárního úřadu požívá výsad a imunit podle odstavce 1 tohoto
článku, nebo ode dne jejich vstupu na území přijímajícího státu nebo
ode dne, kdy se stanou příslušníky jeho rodiny nebo členy jeho
soukromého personálu, a to podle toho, který den je pozdější.
3. Když skončily funkce člena konzulárního úřadu, končí jeho výsady a
imunity a výsady a imunity jeho rodinného příslušníka žijícího s ním ve
společné domácnosti nebo člena jeho soukromého personálu, a to obvykle
v době, kdy osoba, které se to týká, opustí přijímající stát, nebo po
uplynutí přiměřené lhůty, v níž má zemi opustit, podle toho, k čemu
dojde dříve, potrvají však po tuto dobu i v případě ozbrojeného
konfliktu. Výsady a imunity osob uvedených v odstavci 2 tohoto článku
skončí v době, kdy tyto osoby přestanou patřit k domácnosti, nebo
opustí-li službu u člena konzulárního úřadu, avšak v případě, že
uvedené osoby hodlají poté opustit přijímající stát v přiměřené lhůtě,
jejich výsady a imunity potrvají do doby jejich odchodu.
4. Pokud se týče úkonů provedených konzulárním úředníkem nebo
konzulárním zaměstnancem při výkonu jejich funkcí, potrvá však jejich
vynětí z jurisdikce bez časového omezení.
5. V případě smrti člena konzulárního úřadu budou jeho rodinní
příslušníci bydlící s ním ve společné domácnosti i nadále požívat výsad
a imunit, které jim přísluší, do doby, kdy opustí přijímající stát nebo
kdy uplyne přiměřená lhůta umožňující jim, aby tak učinili, a to podle
toho, k čemu dojde dříve.
Čl.54
Závazky třetích států
1. V případě, že konzulární úředník projíždí územím třetího státu,
který mu udělil vízum, bylo-li ho zapotřebí, nebo na jeho území pobývá,
aby mohl převzít svůj úřad nebo se vrátit do svého úřadu nebo
vysílajícího státu, poskytne mu třetí stát veškeré imunity potřebné k
zajištění jeho průjezdu nebo návratu, které mu přísluší podle ostatních
článků této Úmluvy. Totéž platí v případě kteréhokoliv jeho rodinného
příslušníka žijícího s ním ve společné domácnosti a požívajícího
takových výsad a imunit, který doprovází konzulárního úředníka nebo
cestuje sám, aby se k němu připojil anebo se vrátil do vysílajícího
státu.
2. Za okolností obdobných těm, které jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto
článku, nebude třetí stát bránit v průjezdu přes vlastní území ostatním
členům konzulárního úřadu nebo jejich rodinným příslušníkům žijícím s
nimi ve společné domácnosti.
3. Třetí státy poskytnou úřední korespondenci a ostatním úředním
sdělením v tranzitu, včetně kódovaných a šifrovaných zpráv, stejnou
volnost a ochranu, kterou je přijímající stát povinen poskytnout podle
této Úmluvy. Poskytnou konzulárním kurýrům, kteří dostali vízum, pokud
je víza zapotřebí, a konzulárnímu zavazadlu v tranzitu tutéž
nedotknutelnost a ochranu, kterou je povinen poskytnout podle této
Úmluvy přijímající stát.
4. Závazky třetích států podle odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku se
vztahují též na osoby, které jsou uvedeny v těchto odstavcích a na
úřední sdělení a konzulární zavazadla, která se dostanou na území
třetího státu v důsledku vyšší moci.
Čl.55
Zachovávání zákonů a předpisů přijímajícího státu
1. Bez újmy na jejich výsadách a imunitách je povinností všech osob
požívajících výsad a imunit dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu.
Mají rovněž povinnost nevměšovat se do vnitřních věcí přijímajícího
státu.
2. Konzulárních místností se nesmí používat způsobem, který by byl v
rozporu s výkonem konzulárních funkcí.
3. Ustanovení odstavce 2 tohoto článku nevylučují možnost umístit
úřadovny jiných institucí nebo organizací v části budovy, v níž jsou
konzulární místnosti, za předpokladu, že místnosti, které jsou jim
určeny, jsou odděleny od místností užívaných konzulárním úřadem. V
takovém případě se nebudou uvedené úřadovny považovat pro účely této
Úmluvy za část konzulárních místností.
Čl.56
Pojištění proti škodám způsobeným třetím osobám
Členové konzulárního úřadu budou dbát povinností uložených zákony a
předpisy přijímajícího státu, pokud jde o pojištění proti škodám
způsobeným třetím osobám při provozu vozidla, lodi nebo letadla.
Čl.57
Zvláštní ustanovení týkající se soukromého výdělečného povolání
1. Konzulární úředníci z povolání nebudou v přijímajícím státě
vykonávat pro svůj osobní zisk žádnou profesionální nebo obchodní
činnost.
2. Výsady a imunity uvedené v této hlavě se nebudou poskytovat:
a) konzulárním zaměstnancům nebo členům služebního personálu, kteří
vykonávají jakékoliv výdělečné povolání v přijímajícím státě;
b) rodinným příslušníkům osob uvedených v pododstavci a) tohoto
odstavce nebo členům jejich soukromého personálu;
c) rodinným příslušníkům člena konzulárního úřadu, kteří sami
vykonávají jakékoliv výdělečné povolání v přijímajícím státě.
HLAVA III
Postavení honorárních konzulárních úředníků a konzulárních úřadů
vedených těmito úředníky
Čl.58
Všeobecná ustanovení o výhodách, výsadách a imunitách
1. Články 28, 29, 30, 34, 35, 36, 37, 38 a 39, odstavec 3 článku 54 a
odstavce 2 a 3 článku 55 se vztahují na konzulární úřady vedené
honorárním konzulárním úředníkem. Kromě toho se výhody, výsady a
imunity těchto konzulárních úřadů řídí články 59, 60, 61 a 62.
2. Články 42 a 43, odstavec 3 článku 44, články 45 a 53 a odstavec 1
článku 55 se vztahují na honorární konzulární úředníky. Kromě toho se
výhody, výsady a imunity těchto konzulárních úředníků řídí články 63,
64, 65, 66 a 67.
3. Výsady a imunity uvedené v této Úmluvě se neposkytují rodinným
příslušníkům honorárního konzulárního úředníka nebo konzulárního
zaměstnance zaměstnaného na konzulárním úřadě vedeném honorárním
konzulárním úředníkem.
4. Zasílání konzulárních zavazadel mezi dvěma konzulárními úřady
umístěnými v různých státech a vedenými honorárními konzulárními
úředníky není dovoleno bez souhlasu obou příslušných přijímajících
států.
Čl.59
Ochrana konzulárních místností
Přijímající stát učiní taková opatření, která jsou nezbytná k ochraně
konzulárních místností konzulárního úřadu vedeného honorárním
konzulárním úředníkem před napadením nebo poškozením a k tomu, aby se
zabránilo rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho
důstojnosti.
Čl.60
Osvobození od zdanění konzulárních místností
1. Konzulární místnosti konzulárního úřadu vedeného honorárním
konzulárním úředníkem, jichž je vysílající stát vlastníkem nebo
nájemcem, jsou osvobozeny od veškerých celostátních, oblastních nebo
místních daní a dávek všeho druhu s výjimkou těch, které se vybírají za
poskytování služeb.
2. Osvobození od zdanění uvedené v odstavci 1 tohoto článku se
nevztahuje na daně a poplatky, jež mají podle zákonů a předpisů
přijímajícího státu platit osoby vstupující do smluvního poměru s
vysílajícím státem.
Čl.61
Nedotknutelnost konzulárních archívů a dokumentů
Konzulární archívy a dokumenty konzulárního úřadu vedeného honorárním
konzulárním úředníkem jsou vždy a všude nedotknutelné za předpokladu,
že jsou uloženy odděleně od ostatních listin a dokumentů, a to zvláště
od soukromé korespondence vedoucího konzulárního úřadu a všech osob,
které s ním pracují, a od materiálů, knih a dokumentů týkajících se
jejich povolání nebo obchodu.
Čl.62
Osvobození od celních dávek
Přijímající stát bude ve shodě se zákony a nařízeními, která přijme,
povolovat dovoz a poskytovat osvobození ode všech celních dávek, daní a
s tím souvisících poplatků kromě poplatků za skladování, přepravu a
podobné služby u dále uvedených předmětů za předpokladu, že jsou určeny
pro úřední potřebu konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním
úředníkem; týká se to státních znaků, vlajek, vývěsných štítů, pečetí a
razítek, knih, úředních tiskovin, úředního nábytku, úředního vybavení a
obdobných předmětů dodávaných vysílajícím státem nebo z jeho podnětu
konzulárnímu úřadu.
Čl.63
Trestní řízení
Honorární konzulární úředník se musí dostavit k příslušným orgánům,
je-li proti němu zahájeno trestní řízení. Řízení se však bude provádět
s náležitým ohledem na jeho osobu, odůvodněným jeho úředním postavením,
a pokud není zatčen nebo ve vazbě, způsobem, který by co nejméně
narušil výkon konzulárních funkcí. Je-li nutné vzít honorárního konzula
do vazby, musí být řízení proti němu zahájeno v co nejkratší době.
Čl.64
Ochrana honorárních konzulárních úředníků
Přijímající stát má povinnost poskytnout honorárnímu konzulárnímu
úředníku ochranu, kterou vyžaduje jeho úřední postavení.
Čl.65
Vynětí z registrace cizinců a povolení pobytu
Honorární konzulární úředníci, pokud neprovozují pro svůj osobní zisk
jakoukoliv profesionální nebo obchodní činnost v přijímajícím státě,
jsou osvobozeni od všech povinností uložených zákony a předpisy
přijímajícího státu týkajícími se registrace cizinců a povolení pobytu.
Čl.66
Osvobození od zdanění
Honorární konzulární úředník je osvobozen ode všech daní a dávek z
odměn a příjmů, které dostává od vysílajícího státu vzhledem k výkonu
konzulárních funkcí.
Čl.67
Osvobození od osobních služeb a povinností
Přijímající stát osvobodí honorární konzulární úředníky ode všech
osobních služeb, veškerých veřejných služeb všeho druhu a od vojenských
povinností, jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a ubytování.
Čl.68
Fakultativní povaha instituce honorárních konzulárních úředníků
Každý stát má právo svobodně rozhodnout, zda bude jmenovat nebo
přijímat honorární konzulární úředníky.
HLAVA IV
Všeobecná ustanovení
Čl.69
Konzulární jednatelé, kteří nejsou vedoucími konzulárních úřadů
1. Každý stát má právo svobodně rozhodnout, zda bude zřizovat nebo
povolovat konzulární jednatelství spravovaná konzulárními jednateli,
které vysílající stát nejmenoval vedoucími konzulárních úřadů.
2. Podmínky, za nichž konzulární jednatelství uvedená v odstavci 1
tohoto článku mohou vykonávat svoji činnost, a výsady a imunity,
kterých budou požívat konzulární jednatelé, jimž tato jednatelství byla
svěřena, budou stanoveny dohodou mezi vysílajícím a přijímajícím
státem.
Čl.70
Výkon konzulárních funkcí diplomatickými misemi
1. Ustanovení této Úmluvy se vztahují, pokud to souvislost dovoluje,
rovněž na výkon konzulárních funkcí diplomatickými misemi.
2. Jména členů diplomatické mise pověřených prací v konzulárních
odděleních nebo jinak pověřených výkonem konzulárních funkcí mise je
nutno oznamovat ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo
orgánu určenému tímto ministerstvem.
3. Při výkonu konzulárních funkcí se může diplomatická mise obracet:
a) na místní orgány konzulárního obvodu;
b) na ústřední orgány přijímajícího státu, pokud je to dovoleno zákony,
předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo příslušnými
mezinárodními dohodami.
4. Výsady a imunity členů diplomatické mise uvedených v odstavci 2
tohoto článku se budou i nadále spravovat pravidly mezinárodního práva
týkajícími se diplomatických styků.
Čl.71
Občané přijímajícího státu a osoby v něm trvale usedlé
1. Konzulární úředníci, kteří jsou státními příslušníky přijímajícího
státu nebo jsou v něm trvale usedlí, požívají, pokud jim přijímající
stát neposkytne další výhody, výsady a imunity, pouze vynětí z
jurisdikce a osobní nedotknutelnosti v souvislosti s úředními úkony
provedenými při výkonu jejich funkcí a výsad, uvedené v odstavci 3
článku 44. Pokud se týče těchto konzulárních úředníků, je přijímající
stát rovněž vázán povinností uvedenou v článku 42. Je-li proti
uvedenému konzulárnímu úředníku zahájeno trestní řízení, bude se s
výjimkou případu, že úředník je zatčen nebo ve vazbě, provádět
způsobem, který by co nejméně narušil výkon konzulárních funkcí.
2. Ostatní členové konzulárního úřadu, kteří jsou státními příslušníky
přijímajícího státu nebo jsou v něm trvale usedlí, a členové jejich
rodin, jakož i rodinní příslušníci konzulárních úředníků uvedených v
odstavci 1 tohoto článku požívají výhod, výsad a imunit pouze v
rozsahu, v jakém jim je poskytne přijímající stát. Rodinní příslušníci
členů konzulárního úřadu a členové soukromého personálu, kteří jsou
sami státními příslušníky přijímajícího státu nebo jsou v něm trvale
usedlí, rovněž požívají výhod, výsad a imunit pouze v rozsahu, v jakém
jim je poskytne přijímající stát. Přijímající stát však bude vykonávat
svoji jurisdikci nad uvedenými osobami takovým způsobem, aby
neodůvodněně nebránil výkonu funkcí konzulárního úřadu.
Čl.72
Zákaz diskriminace
1. Při provádění ustanovení této Úmluvy nebude přijímající stát činit
rozdíl mezi jednotlivými státy.
2. Za diskriminaci se však nepovažuje:
a) jestliže přijímající stát provádí některé z ustanovení této Úmluvy v
omezeném rozsahu, protože se v omezeném rozsahu provádí též vůči jeho
misi ve státě vysílajícím;
b) jestliže na základě obyčeje nebo podle dohody si státy vzájemně
poskytují příznivější zacházení, než jaké je požadováno ustanoveními
této Úmluvy.
Čl.73
Vztah mezi touto Úmluvou a jinými mezinárodními dohodami
1. Ustanovení této Úmluvy se nedotýkají jiných mezinárodních dohod,
které jsou v platnosti mezi jejími smluvními státy.
2. Žádné ustanovení této Úmluvy nebrání státům, aby sjednávaly
mezinárodní dohody potvrzující, doplňující, rozšiřující nebo
rozmnožující její ustanovení.
HLAVA V
Závěrečná ustanovení
Čl.74
Podpis
Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem státům, které jsou členy
Organizace spojených národů nebo některé odborné organizace nebo
stranami Statutu Mezinárodního soudního dvora, a kterémukoli jinému
státu, který bude vyzván Valným shromážděním Organizace spojených
národů, aby se stal stranou Úmluvy, a to: do 31. října 1963 u
spolkového ministerstva zahraničních věcí Rakouské republiky a poté, do
31. března 1964, v sídle Organizace spojených národů v New Yorku.
Čl.75
Ratifikace
Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u
generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Čl.76
Přístup
Tato Úmluva bude otevřena k přístupu kterémukoli státu, jenž náleží do
některé ze čtyř kategorií uvedených v článku 74. Listiny o přístupu
budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Čl.77
Nabytí platnosti
1. Tato Úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni uložení dvacáté
druhé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního
tajemníka Organizace spojených národů.
2. Pro každý stát, který ratifikuje Úmluvu nebo k ní přistoupí po
uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu,
vstoupí Úmluva v platnost třicátého dne po dni uložení jeho ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu.
Čl.78
Oznamovací povinnost generálního tajemníka
Generální tajemník Organizace spojených národů uvědomí všechny státy
náležející do některé ze čtyř kategorií uvedených v článku 74:
a) o podpisech této Úmluvy a o uložení ratifikačních listin a listin o
přístupu podle článku 74, 75 a 76;
b) o dni, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost podle článku 77.
Čl.79
Autentické znění
Originál této Úmluvy, jejíž čínské, anglické, francouzské, ruské a
španělské znění mají stejnou platnost, bude uložen u generálního
tajemníka Organizace spojených národů, jenž zašle její ověřené opisy
všem státům náležejícím do některé ze čtyř kategorií uvedených v článku
74.
Na důkaz toho podepsaní zmocněnci, byvše řádně k tomu zmocněni svými
vládami, tuto Úmluvu podepsali.
Dáno ve Vídni dne 24. dubna roku tisíc devět set šedesát tři.
