109/1994 Sb.
VYHLÁŠKA
Ministerstva spravedlnosti
ze dne 21. dubna 1994,
kterou se vydává řád výkonu vazby
Změna: 292/2001 Sb.
Změna: 377/2004 Sb.
Změna: 242/2006 Sb.
Změna: 18/2015 Sb.
Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 31 zákona č. 293/1993 Sb., o
výkonu vazby (dále jen "zákon"):
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ ČÁST
HLAVA PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1) Kde tato vyhláška upravuje působnost a úkoly zaměstnance Vězeňské
služby České republiky (dále jen „Vězeňská služba“), rozumí se jím i
příslušník Vězeňské služby, pokud jednotlivá ustanovení nestanoví
jinak.
(2) Pro účely této vyhlášky se pověřenou osobou vykonávající
duchovenskou činnost (dále jen "pověřená osoba") rozumí kvalifikovaný
duchovní, který je k vykonávání této činnosti pověřen vedením příslušné
církve nebo náboženské společnosti, a s jeho působením ve věznici po
písemném vyjádření vězeňské duchovní služby vyslovil ředitel věznice
souhlas.
§ 2
(1) Sociálním zaměstnancem oprávněným poskytovat obviněným sociální
služby se pro účely této vyhlášky, pokud dále není stanoveno jinak,
rozumí sociální pracovník Vězeňské služby nebo sociální kurátor
obecních úřadů obcí s rozšířenou působností nebo střediska sociální
prevence, který je pověřen vedoucím příslušného úřadu nebo střediska
poskytovat sociální služby obviněným, a s jehož pověřením vyslovil
ředitel věznice souhlas.
(2) Příslušným orgánem činným v trestním řízení se rozumí v přípravném
řízení od zahájení trestního stíhání obviněného do podání obžaloby
státní zástupce a policejní orgán, kteří jsou činní v řízení, v jehož
rámci byl obviněný vzat do vazby, a v řízení před soudem předseda
senátu nebo soudce soudu, který rozhoduje o obžalobě. Pokud tato
vyhláška hovoří o obviněném, rozumí se jím též obžalovaný.
§ 3
(1) Způsob realizace práv a povinností v jednotlivých vazebních
věznicích nebo ve zvláštních odděleních věznic (dále jen "věznice")
stanoví ředitel věznice v souladu se zákonem a touto vyhláškou ve
vnitřním řádu věznice (dále jen "vnitřní řád"), jímž se řídí chod
věznice a činnost obviněných.
(2) Ve vnitřním řádu se upraví podrobnosti týkající se práv a
povinností obviněných, denního pořádku ve věznici, zejména časový
rozvrh preventivně výchovných, vzdělávacích, zájmových a sportovních
programů, vycházek, koupání, nákupů, půjčování knih a společenských
her, poskytování diagnostické a léčebné péče a uspokojování dalších
nároků obviněných tak, aby vnitřní řád poskytoval obviněným ucelený
přehled informací o způsobu zajišťování těchto práv a o jejich
povinnostech. Ve vnitřním řádu se také upraví odlišnosti při
zabezpečování výkonu vazby u zvláštních skupin obviněných v souladu se
zákonem a touto vyhláškou.
(3) Vnitřní řád se vyvěšuje v jednotlivých celách nebo v jiných
obviněným běžně přístupných prostorách.
§ 4
Bylo-li nařízeno vyšetření duševního stavu obviněného ve vazbě některým
orgánem uvedeným v § 116 odst. 2 trestního řádu, provede se ve
specializovaném oddělení věznice. Nelze-li vyšetření provést ve
věznici, provede se ve zdravotnickém zařízení mimo věznici. Ostrahu
obviněného v takovém případě zajišťuje správa nejbližší věznice.
§ 4a
Zacházení s obviněnými
(1) K omezení negativních účinků izolace obviněného od společnosti jeho
vzetím do vazby a v souladu s účelem vazby věznice vytváří vhodné
podmínky pro preventivně výchovné, vzdělávací, zájmové a sportovní
programy. K tomu přijímá vhodná opatření zejména v oblasti personální,
materiálně technické a organizační, spolupracuje s příslušnými státními
orgány a institucemi, církvemi a náboženskými společnostmi a zájmovými
sdruženími občanů.
(2) Věznice nabídne obviněnému účast v nejméně jednom preventivně
výchovném, vzdělávacím, zájmovém a sportovním programu.
(3) Ustanovení § 7 zákona se při realizaci preventivně výchovných,
vzdělávacích, zájmových a sportovních programů užije přiměřeně.
Společná účast mužů a žen, jakož i obviněných, u nichž je důvodem vazby
obava, že budou mařit objasňování skutečností závažných pro trestní
stíhání^1a), s ostatními obviněnými není přípustná.
HLAVA DRUHÁ
PŘIJÍMÁNÍ A UMÍSŤOVÁNÍ OBVINĚNÝCH
§ 5
(1) Písemný příkaz k přijetí obviněného do vazby musí obsahovat údaje
potřebné k rozhodnutí o umístění obviněného (zejména z něj musí být
patrný důvod vazby, a to alespoň uvedením citace příslušné části
ustanovení § 67 nebo § 350c trestního řádu nebo příslušných ustanovení
zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a z ní
případně vyplývající opatření ke kontrole korespondence, režimu
návštěv), rodné číslo a státní občanství obviněného, jména, příjmení a
data narození obviněných, proti nimž je vedeno společné trestní řízení
nebo jejichž trestní věci spolu souvisí včetně uvedení důvodu jejich
vazby. V příkazu vydaném v přípravném řízení musí být dále uvedeno
státní zastupitelství a policejní orgán činní v přípravném řízení a
spisové značky, pod nimiž je u těchto orgánů věc vedena. V případě, že
tyto údaje nejsou v příkazu obsaženy, věznice si je bez odkladu vyžádá
u příslušného soudu.
(2) Rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby a písemný příkaz k přijetí
musí být opatřeny podpisem soudce a otiskem kulatého úředního razítka
soudu, který rozhodnutí vydal. Pokud je některý z těchto dokladů zaslán
faxem, vždy se zpětně ověří jeho pravost a správnost a ověření se na
tento doklad vyznačí.
§ 6
(1) Při přijetí do věznice je nutno ověřit totožnost obviněného, aby
byla s ohledem na všechny dostupné doklady vyloučena jeho záměna s
jinou osobou. Nemá-li obviněný u sebe žádný osobní doklad, správa
věznice požádá orgán Policie České republiky (dále jen „orgán
Policie“), který jej do věznice předvedl, aby neprodleně zjistil jeho
totožnost a výsledek zjištění sdělil správě věznice.
(2) Pokud je totožnost obviněného na dokladech vyznačena příslušnými
orgány soudu nebo policejním orgánem, lze obviněného do věznice
přijmout i bez dokladů totožnosti.
§ 7
(1) Při přijetí do věznice se u obviněného provede osobní prohlídka a
prohlídka věcí, které má u sebe. Prohlídka se provede ještě v době
přítomnosti předvádějícího orgánu Policie ve věznici. V případě
zjevných stop po zranění na těle obviněného se vyhotoví záznam a
předvádějícímu orgánu Policie se umožní, aby se k němu vyjádřil a
případně přiložil zprávu o lékařské prohlídce.
(2) Osoba, která osobní prohlídku provádí nebo je osobní prohlídce
přítomna, musí být stejného pohlaví jako obviněný.
§ 8
(1) Při přijetí do věznice se obviněný poučí o všech právech a
povinnostech, které má během výkonu vazby. O poučení se vyhotoví
záznam, který obviněný podepíše.
(2) Při přijetí obviněného do věznice se provedou potřebná hygienická a
protiepidemická opatření.
(3) Změnu zevnějšku obviněného (úprava vlasů a vousů) lze provést jen
se souhlasem obviněného za předpokladu, že orgán činný v trestním
řízení nepožádal, aby zevnějšek obviněného zůstal v zájmu trestního
stíhání beze změn.
(4) Správa věznice převezme po dobu trvání vazby do úschovy věc, kterou
má obviněný u sebe, pokud o to obviněný požádá, nebo věc, kterou
obviněný nesmí mít na cele.
(5) Po přijetí obviněného se provede vstupní lékařská prohlídka.
Umísťování do cel
§ 9
(1) Za podmínek stanovených v § 7 zákona se umísťují
a) obvinění, u nichž je podezření na infekční nemoc, do izolačních cel
nebo do cel v příslušném nemocničním zařízení Vězeňské služby,
b) nemocní obvinění do zvláštních, k tomu účelu zřízených cel,
c) obvinění s výrazně sníženou tělesnou hmotností, se zjevně nízkou
mentální úrovní, nebo obvinění, u nichž to doporučil lékař nebo
psycholog, do cel se zvýšeným dohledem zaměstnanců Vězeňské služby.
(2) Před provedením potřebných hygienických a protiepidemických
opatření lze do zvláštní cely umístit obviněného, u něhož to vyžaduje
jeho stav při přijetí do věznice.
(3) Obvinění, kteří jsou stíháni pro některý z trestných činů uvedených
v § 88 odst. 4 trestního zákoníku, se umísťují odděleně od ostatních
obviněných, nebrání-li tomu zvlášť významná skutečnost, zejména že ve
věznici je pouze jediný obviněný stíhaný pro takový trestný čin.
§ 10
(1) Obviněného, který se ve vazbě chová agresivně nebo soustavně
porušuje řád výkonu vazby nebo vnitřní řád, lze umístit na celu se
zařízením a vybavením zabezpečeným proti poškození.
(2) Na celu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením se zpravidla
umístí obviněný uvedený v § 7 odst. 2 písm. a) zákona, obviněný, který
v posledních pěti letech uprchl z vazby, z výkonu trestu nebo z výkonu
zabezpečovací detence, a obviněný, proti němuž bylo zahájeno trestní
stíhání pro trestný čin spáchaný během výkonu vazby.
§ 11
(1) Pro obviněné v akutní duševní tísni se ve věznici zřizuje krizové
oddělení.
(2) Obviněného, který vzhledem ke svému duševnímu stavu ohrožuje sebe
nebo okolí, lze na základě doporučení lékaře umístit na nezbytně nutnou
dobu na zvláštní celu, která je součástí krizového oddělení.
§ 12
(1) Ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec určí, do které cely
bude obviněný umístěn.
(2) O každém umístění obviněného na jinou celu musí být v evidenčních
pomůckách správy věznice veden přesný záznam, včetně označení důvodu
takového postupu.
§ 13
Výkon vazby se zmírněným režimem
(1) Do oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem se zpravidla na návrh
příslušné komise umístí obviněný, který svým chováním dává záruku, že
volným pohybem ve vymezeném prostoru oddělení a stykem s ostatními
obviněnými nebude narušovat účel vazby a vnitřní řád.
(2) Zařazením obviněného do oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem
není dotčeno ustanovení § 7 zákona.
Základní vybavení cel
§ 14
(1) Kromě vybavení uvedeného v § 9 zákona musí být v cele umyvadlo s
tekoucí vodou.
(2) Cely musí být denně dostatečně větrány, vytápěny a osvětlovány
podle obecně platných norem, přičemž v době od večerky do budíčku lze v
odůvodněných případech užívat tlumené osvětlení.
(3) Jednopatrová lůžka na cele lze užívat, jen bude-li mezi ložnými
plochami dolního a horního lůžka zachována vzdálenost nejméně 80 cm a
bude-li na jednoho obviněného připadat nejméně 7 m3 vzduchu. Horní
lůžko musí být opatřeno podložkou, která nepropouští prach.
(4) K udržování pořádku, čistoty a hygieny v celách se obviněným
vydávají v potřebném množství běžné čisticí a dezinfekční prostředky.
§ 15
(1) V cele určené pro ubytování více obviněných musí na jednoho
obviněného připadat ubytovací plocha nejméně 4 m2. Cela určená k
ubytování pouze jedné osoby nesmí mít ubytovací plochu menší než 6 m2.
(2) Umístit obviněného do cely, v níž na něho připadne ubytovací plocha
menší než 4 m2, lze pouze tehdy, když celkový počet obviněných v rámci
obvodu vrchního soudu překročí ubytovací kapacitu věznic stanovenou
tak, aby na jednoho obviněného připadala ubytovací plocha alespoň 4 m2.
Předvádění obviněných
§ 16
(1) Obvinění se předvádějí k orgánům činným v trestním řízení, jiným
orgánům veřejné moci, které konají úkony v řízení, jež se jich
dotýkají, obhájcům, advokátům, kteří obviněné zastupují v jiné věci, a
znalcům, jakož i k orgánům a osobám pověřeným prováděním kontroly a
dozoru nad výkonem vazby.
(2) Předvedení obviněného, u něhož je důvodem vazby obava, že bude
mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, k osobám
uvedeným v § 1 odst. 2, § 2 odst. 1 a úředníkovi Probační a mediační
služby, se uskuteční na jejich žádost, pokud s tím obviněný souhlasí a
jestliže orgán činný v trestním řízení nerozhodl jinak. Pověřené osobě
se umožní poskytnutí duchovní služby obviněnému na jeho žádost vždy,
je-li ohrožen jeho život a zdraví.
(3) Předvedení obviněného, u něhož je důvodem vazby obava, že bude
mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, k jiným
orgánům veřejné moci, které konají úkony v řízení, jež se ho dotýkají,
nebo k advokátovi, který jej zastupuje v jiné věci, se uskuteční, pokud
s tím orgán činný v trestním řízení souhlasí.
§ 17
(1) K obhájci se obviněný předvede, pokud obhájce prokáže oprávnění k
rozmluvě nebo k návštěvě plnou mocí, v níž je zmocněn k zastupování v
trestní věci nebo písemným opatřením soudu o ustanovení advokáta
obhájcem obviněného.^1) Předvedení obviněného za účelem návštěvy nebo
rozmluvy s obhájcem nelze odepřít.
(2) K policejnímu orgánu se obviněný předvede na základě písemné
žádosti podepsané nejbližším oprávněným nadřízeným příslušné osoby
služebně činné v policejním orgánu a opatřené otiskem kulatého úředního
razítka. Má-li být obviněný předveden k jinému policejnímu orgánu, je
třeba k žádosti přiložit písemný souhlas policejního orgánu, který je
činný v trestním řízení, v jehož rámci byl obviněný vzat do vazby.
(3) Při předvádění obviněného k advokátovi, který obviněného zastupuje
v jiné věci, se přiměřeně použije odstavec 1.
§ 18
(1) Obviněný se předvádí zpravidla jen do místnosti k tomu účelu
zřízené. Obviněný si smí do této místnosti vzít sebou věci, které
bezprostředně souvisejí s jeho obhajobou nebo s řízením ve věci.
(2) Ředitel věznice je při předvádění obviněného k oprávněným orgánům a
osobám povinen vytvořit podmínky umožňující pověřenému zaměstnanci
Vězeňské služby rozhovor mezi obviněným a těmito orgány a osobami
vidět, ne však slyšet.
(3) Předvést obviněného mimo věznici lze jen tehdy, jde-li o úkon,
který nelze vykonat ve věznici, anebo vyžadují-li jiné, zvláštního
zřetele hodné důvody, aby úkon byl proveden mimo věznici. Na úkony
prováděné policejním orgánem mimo věznici se užije ustanovení § 19
odst. 1.
§ 19
Předávání obviněných
(1) Obviněný se předá policejnímu orgánu mimo věznici na dobu nutnou k
provedení úkonu na základě písemné žádosti obsahující odůvodnění
takového postupu. Jde-li o předání na dobu nepřevyšující 24 hodiny,
musí být žádost schválena ředitelem příslušného útvaru Policie České
republiky, který činí úkony trestního stíhání obviněného, v jehož rámci
byl obviněný vzat do vazby, vedoucím územního odboru příslušného
krajského ředitelství Policie České republiky, ředitelem Úřadu služby
kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia Policie České
republiky nebo vedoucím oddělení Generální inspekce bezpečnostních
sborů; v ostatních případech žádost schvaluje státní zástupce, který
nad věcí vykonává dozor.
(2) Jestliže je obviněný předán na dobu převyšující 24 hodiny a úkon je
prováděn mimo obec, v níž se nachází věznice, kde je obviněný umístěn,
může být do ukončení úkonu obviněný umístěn ve věznici, která je
nejblíže místu, kde je úkon prováděn.
(3) V době od předání obviněného policejnímu orgánu až do jeho vrácení
nebo umístění do jiné věznice orgány Vězeňské služby neodpovídají za
ostrahu obviněného.
Přemísťování obviněných
§ 20
(1) Přemístit obviněného do jiné věznice lze jen na základě písemného
příkazu soudu a v přípravném řízení státního zástupce.
(2) Ve zvlášť odůvodněných případech lze obviněného přemístit do jiné
věznice orgánem Vězeňské služby, který o této skutečnosti bez odkladu
vyrozumí obhájce obviněného, příslušný soud a v přípravném řízení
státního zástupce.
(3) Je-li třeba neodkladně zajistit lůžkovou péči ve zdravotnickém
zařízení umístěném v jiné věznici, lze obviněného přemístit i bez
příkazu. O přemístění je však třeba bez odkladu vyrozumět příslušný
soud a v přípravném řízení státního zástupce. Obdobně se postupuje,
je-li neodkladně třeba zajistit lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení
mimo věznici. V takovém případě náležitý dohled nad obviněným
zabezpečuje správa nejbližší věznice.
§ 21
O přemístění obviněného na dobu delší než patnáct dnů je správa
věznice, z níž je obviněný přemísťován, povinna na žádost obviněného
vyrozumět jeho rodinu nebo jinou jím určenou blízkou osobu.
HLAVA TŘETÍ
POSTUP PŘI PROPOUŠTĚNÍ A ÚMRTÍ OBVINĚNÝCH
Propouštění obviněných
§ 22
(1) Obdrží-li věznice písemný příkaz k propuštění, je povinna
obviněného propustit neodkladně. Příkaz k propuštění musí být opatřen
podpisem soudce nebo státního zástupce2) a otiskem kulatého úředního
razítka soudu nebo státního zastupitelství, kterým byl příkaz k
propuštění vydán. Nařídí-li v řízení o udělení milosti prezident
republiky nebo ministr spravedlnosti propuštění obviněného z vazby,
provádí toto rozhodnutí Ministerstvo spravedlnosti, které postupuje
obdobným způsobem. Je-li takový příkaz zaslán faxem, vždy se zpětně
ověří jeho pravost a správnost a ověření se na tento doklad vyznačí.
(2) Příkazu k propuštění není třeba, jestliže se obviněný převádí z
vazby do výkonu trestu odnětí svobody na základě opatření soudu
příslušného k rozhodnutí o vazbě vydaného v trestní věci, v níž byl
obviněný ve vazbě.
(3) Je-li rozhodnutí soudu o propuštění obviněného z vazby vykonatelné,
propustí se obviněný, který byl k soudu předveden, ihned z vazby v
případě, že na tom trvá. Příslušník Vězeňské služby s propuštěným
projedná způsob realizace dalších opatření. Jinak se obviněný propustí
po návratu do věznice.
§ 23
(1) Před propuštěním obviněného z vazby musí být ověřena jeho
totožnost, aby byla vyloučena záměna s jinou osobou.
(2) O propuštění obviněného z vazby se vyrozumí orgány činné v trestním
řízení.
(3) Propuštěnému se vydají všechny věci, které byly v úschově správy
věznice; jejich převzetí potvrdí propuštěný svým podpisem. Propuštěnému
se vydá potvrzení o propuštění z vazby a v případě potřeby se zároveň
poučí o možnosti obracet se na příslušné orgány a instituce s žádostmi
o pomoc při řešení jeho naléhavých sociálních problémů.
(4) Před propuštěním obviněného z vazby se provede výstupní lékařská
prohlídka.
§ 24
(1) Nemá-li propuštěný, zejména s ohledem na roční období, přiměřené
oblečení, půjčí mu správa věznice na písemné potvrzení vhodný oděv.
Nemá-li propuštěný peníze na zakoupení jízdenky do místa bydliště,
ředitel věznice zpravidla rozhodne, že se propuštěnému půjčí přiměřená
peněžitá částka.
(2) V případě hodného zvláštního zřetele může ředitel věznice
rozhodnout, že obviněný není povinen zapůjčený oděv nebo peněžitou
částku vrátit.
(3) Je-li propouštěný nemocen, postupuje se v případě potřeby jeho
předání do péče dalšího poskytovatele zdravotních služeb podle zákona
upravujícího poskytování zdravotních služeb.
Postup při úmrtí obviněného
§ 25
(1) Každé úmrtí obviněného ve vazbě musí být neprodleně hlášeno
příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, státnímu zástupci, který
provádí dozor nad výkonem vazby, Generálnímu ředitelství Vězeňské
služby a příslušnému orgánu pověřenému vedením matriky.
(2) O úmrtí obviněného vyrozumí ředitel věznice nebo jím pověřený
zaměstnanec Vězeňské služby ihned lékaře. Dále vyrozumí osoby uvedené v
§ 18 odst. 7 zákona a oznámí jim identifikační údaje poskytovatele
zdravotních služeb provádějícího pitvu.
(3) Pokud osoby uvedené v odstavci 2 ve stanovené lhůtě tělo zemřelého
nepřevezmou, nebo zemřelý žádné příbuzné nemá, zajistí pohřeb v souladu
se zvláštním právním předpisem obec, v jejímž územním obvodu se věznice
nachází.
(4) Pokud si osoby uvedené v odstavci 2 převezmou tělo zemřelého
obviněného k pohřbení, nesou výlohy s tím spojené.
§ 26
(1) Při každém úmrtí obviněného ředitel věznice nebo jím pověřený
příslušník Vězeňské služby ihned učiní opatření k zajištění místa, kde
k úmrtí došlo, a umožní příslušným orgánům zjištění okolností úmrtí.
(2) Seznam věcí, které měl zemřelý u sebe a které jsou v úschově
věznice, předá správa věznice okresnímu soudu, v jehož obvodu měl
zemřelý poslední trvalý pobyt, a vyčká jeho sdělení, komu takové věci
vydat.
HLAVA ČTVRTÁ
REALIZACE PRÁV A POVINNOSTÍ OBVINĚNÝCH
Stravování obviněných
§ 27
(1) Strava se poskytuje obviněným podle stravní normy, která obsahuje
složení, množství a nutriční hodnotu potravin v rámci stanoveného
peněžního limitu na osobu a den v závislosti na věkové kategorii,
zdravotním stavu a případném pracovním zařazení obviněného.
(2) O přiznání léčebné výživy, jejím druhu a délce trvání rozhoduje
lékař.
(3) Obviněným, kterým není v cele umožněna vlastní příprava kávy nebo
čaje, se poskytuje nejméně dvakrát denně vřelá voda na přípravu nápojů.
§ 28
(1) Pokud obviněný, který má v úschově věznice dostatek peněžních
prostředků, požádá o nákup oběda z vývařovny pro zaměstnance Vězeňské
služby, jeho žádosti se vyhoví, nebrání-li tomu kapacitní podmínky
vývařovny.
(2) Obviněnému, který vzhledem ke svému založení nebo přesvědčení
nechce akceptovat běžné stravovací zvyklosti, se umožní pořizovat na
vlastní náklady doplňkovou stravu v přijatelném rozsahu, pokud to
podmínky ve věznici dovolují; nárok na poskytnutí stravy podle § 27
odst. 1 tím není dotčen.
Vystrojování obviněných
§ 29
(1) Obviněný používá po dobu vazby zpravidla vlastní oděv, prádlo a
obuv, a to za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek.
Nejsou-li tyto podmínky splněny, ředitel věznice nebo jím pověřený
zaměstnanec Vězeňské služby rozhodne o povinnosti obviněného používat
vězeňský oděv, prádlo a obuv. Správa věznice je povinna zabezpečit po
provedení potřebných opatření uschování oděvu, prádla a obuvi
obviněného ve věznici.
(2) Výměna vlastního osobního prádla musí být zabezpečena nejméně
jednou týdně.
§ 30
(1) Používá-li obviněný vězeňský oděv, prádlo a obuv, je povinen dbát o
jejich čistotu a udržení ve stavu způsobilém k řádnému užívání.
(2) V případě, že to podmínky ve věznici umožňují, obviněnému, který o
to požádá, se na jeho náklady může zabezpečit vyprání vlastního prádla
nebo oděvu v příslušném zařízení věznice.
(3) Výměna vězeňského osobního prádla se provádí jednou týdně,
vězeňského oděvu nebo obuvi podle potřeby a vězeňského ložního prádla
jednou za 14 dní.
(4) Výměnu vlastního oděvu, prádla nebo obuvi lze uskutečňovat
zasíláním poštou, při návštěvách obviněného nebo po dohodě se správou
věznice též individuální donáškou do věznice.
§ 31
Obviněnému, který se zúčastní úkonu mimo věznici, se vždy zajistí
vydání jeho vlastního oděvu, prádla a obuvi. Je-li tento oděv esteticky
nebo jinak nevhodný, správa věznice mu odpovídající oděv zapůjčí.
Péče o zdraví
§ 32
(1) Zdravotní služby obviněnému poskytuje Vězeňská služba ve svých
zdravotnických zařízeních a v případě potřeby je zajištuje ve
spolupráci s jinými poskytovateli zdravotních služeb.
(2) Pokud zdravotní stav obviněného vyžaduje poskytnutí neodkladné
zdravotní péče a není-li možné ji poskytnout ve zdravotnickém zařízení
Vězeňské služby, musí být orgánem Vězeňské služby přivolána lékařská
pohotovostní služba nebo zdravotnická záchranná služba.
(3) V případě, že lékař poskytovatele lékařské pohotovostní služby nebo
zdravotnické záchranné služby nařídí převoz za účelem poskytnutí
ambulantní nebo lůžkové zdravotní péče v nejbližším zdravotnickém
zařízení jiného poskytovatele oprávněného potřebné zdravotní služby
poskytovat, anebo k hospitalizaci v některém zdravotnickém zařízení
lůžkové zdravotní péče Vězeňské služby, jsou jeho pokyny k provedení
tohoto postupu pro orgány Vězeňské služby závazné a musí být splněny
neodkladně.
§ 33
O odmítání stravy obviněným musí být neprodleně vyrozuměn lékař, který
zdravotní stav obviněného soustavně kontroluje a rozhoduje o způsobu
dohledu nad jeho zdravotním stavem, a státní zástupce, který vykonává
dozor nad výkonem vazby.
§ 34
(1) Jestliže se obviněný zúčastnil provádění úkonu mimo věznici a
nepřetržitá doba ke spánku nebyla dodržena, může odpočívat na lůžku v
ložním prádle přiměřenou dobu po budíčku.
(2) Obviněný může i během dne v době od 08,00 hod. do večerky odpočívat
na lůžku, a to ve vlastním nebo vězeňském oděvu.
(3) Nepřetržitá doba ke spánku je doba stanovená ve vnitřním řádu od
večerky do budíčku. Tato doba může být zejména ve dnech pracovního
klidu stanovena s ohledem na zajištění chodu a činnost věznice odlišně
od doby určené pro pracovní dny.
§ 35
(1) Věznice je povinna vytvořit náležité podmínky pro dodržování osobní
hygieny obviněných tak, aby bylo zajištěno denní umývání, pravidelné
holení a vykonávání běžných hygienických úkonů.
(2) Obviněný smí mít u sebe na cele základní hygienické potřeby včetně
elektrického holicího strojku.
(3) Obviněnému, který nemá peněžní prostředky, poskytne správa věznice
základní hygienické potřeby v nutném množství a sortimentu.
§ 36
Koupání obviněných
(1) Správa věznice zajistí, aby obvinění měli možnost se koupat v teplé
vodě nejméně dvakrát týdně.
(2) Na základě doporučení lékaře, nebo vyžadují-li to hygienické
důvody, zajistí správa věznice koupání obviněných častěji.
(3) Obviněné při koupání střeží osoba stejného pohlaví. Zpravidla při
koupání může být provedena zraková prohlídka zaměřená na zjištění stop
po fyzickém násilí na těle obviněného.
(4) Za koupání v teplé vodě se v podmínkách výkonu vazby považuje
sprchování teplou vodou.
(5) Pokud z provozních nebo energetických důvodů nelze koupání podle
odstavce 1 zabezpečit, musí být vždy zajištěna možnost řádného umytí v
teplé vodě.
Vycházky obviněných
§ 37
Vycházkovým prostorem je vymezený prostor věznice za tímto účelem
zřízený a vybavený odpovídajícím stavebně technickým zabezpečením. Při
vycházkách jsou obvinění pod přímým dohledem zaměstnance Vězeňské
služby.
§ 38
(1) Obviněný musí mít na vycházce vlastní nebo vězeňský oděv a obuv
přiměřené povětrnostním podmínkám.
(2) O účasti na vycházkách vede správa věznice jmenovitý přehled.
Korespondence obviněných
§ 39
Pokud jsou k písemnému sdělení přiloženy potraviny nebo věci osobní
potřeby, považuje se zásilka za balíček ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.
§ 40
(1) Obviněný může přijímat a odesílat korespondenci pouze písemnou
formou prostřednictvím držitele poštovní licence (dále jen „poštovní
úřad“).
(2) Kontrolu korespondence u obviněného ve vazbě z důvodů uvedených v §
67 písm. a) nebo c) trestního řádu je oprávněn provádět, s výjimkou
korespondence obviněného s obhájcem, advokátem, který obviněného
zastupuje v jiné věci, a orgány uvedenými v § 13 odst. 3 zákona a v §
62 a 71 zaměstnanec Vězeňské služby pověřený ředitelem věznice.
Kontrola zahrnuje i ověření, zda korespondence neobsahuje věci, které
nesmějí být na cele, nebo věci, jejichž odeslání by mohlo zmařit účel
vazby. Při kontrole je třeba dbát na zachovávání tajemství zpráv
obsažených v kontrolované korespondenci, s výjimkou případů uvedených v
§ 13 odst. 2 zákona.
(3) O zadržení korespondence a jejím postoupení orgánu činnému v
trestním řízení zaměstnanec Vězeňské služby obviněného neprodleně
vyrozumí.
§ 41
Náklady spojené s korespondencí hradí obviněný z vlastních prostředků.
U obviněného, který nemá vlastní peněžní prostředky, jsou náklady
spojené s jeho korespondencí s obhájcem, advokátem, který obviněného
zastupuje v jiné věci, a s orgány uvedenými v § 13 odst. 3 zákona
hrazeny z prostředků věznice.
§ 42
(1) Správa věznice vede přehled o korespondenci obviněného podléhající
kontrole orgánu, který vede řízení. Správa věznice eviduje veškerou
korespondenci uvedenou v § 13 odst. 3 zákona a v § 60 odst. 1. Ostatní
korespondence se eviduje pouze v případě, že je zasílána doporučeně;
doporučená zásilka se obviněnému předá proti podpisu.
(2) Korespondence obviněných se přijímá a odesílá každý pracovní den v
době stanovené vnitřním řádem. Korespondence vedená v českém jazyce se
předává poštovnímu úřadu nejpozději následující pracovní den. Došlá
korespondence vedená v českém jazyce a cizojazyčná korespondence,
kterou věznice může zkontrolovat vlastními prostředky, se předává týž
den, kdy byla převzata z poštovního úřadu, pokud tomu nebrání důležité
okolnosti. U ostatní cizojazyčné korespondence věznice bez odkladu
učiní opatření potřebná k výkonu kontroly a urychlenému doručení.
Usnesení soudu o vazbě musí být obviněnému doručeno vždy týž den, kdy
je převzala věznice.
(3) Korespondence obviněného, u kterého je důvodem vazby obava, že bude
mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, jakož i
korespondence zadržená podle § 13 odst. 2 zákona a korespondence
uvedená v § 13 odst. 3 zákona postupuje nebo odesílá orgánu činnému v
trestním řízení nebo adresovaným orgánům nejpozději následující
pracovní den.
(4) Odepře-li obviněný přijetí korespondence od orgánu, který vede
trestní, občanskoprávní nebo správní řízení, postupuje se podle
zvláštního předpisu.^5) Obviněný se zároveň upozorní na skutečnost, že
uzná-li příslušný orgán, který korespondenci odeslal, že přijetí bylo
odepřeno bezdůvodně, považuje se korespondence za doručenou dnem, kdy
přijetí korespondence bylo odepřeno.
§ 43
(1) Věznice obviněnému na jeho žádost vydá potvrzení o datu, kdy od něj
převzala korespondenci k odeslání, o níž obviněný uvádí, že obsahuje
opravný prostředek ve smyslu procesních předpisů. Zaměstnanec Vězeňské
služby opatří korespondenci prezentačním razítkem věznice a datem dne,
kdy bylo takové podání učiněno.
(2) Je-li obviněný přemístěn do jiné věznice nebo do zdravotnického
zařízení Vězeňské služby, korespondence se za ním neprodleně posílá.
Opatření ve smyslu § 13 zákona provede zaměstnanec věznice, do níž byl
obviněný přemístěn, nebo věznice, jejíž součástí je zdravotnické
zařízení.
(3) Obviněnému, který neumí nebo z nějakého důvodu nemůže číst nebo
psát, je správa věznice povinna na jeho žádost zabezpečit, aby mu byla
korespondence došlá od obhájce, advokáta, který obviněného zastupuje v
jiné věci, a orgánů uvedených v § 13 odst. 3 zákona a v § 62 a 71
přečtena nebo aby mu byla poskytnuta pomoc při sepisování podání,
žádostí, stížností, důležitých sdělení a při dopisování s příslušníky
jeho rodiny nebo obhájcem nebo advokátem, který obviněného zastupuje v
jiné věci.
§ 43a
Užívání telefonu
(1) Před povolením užívat telefon je zaměstnanec pověřený ředitelem
věznice povinen zkontrolovat správnost všech údajů uvedených v žádosti
obviněného.
(2) O umožnění telefonického hovoru na povolené telefonní číslo
obviněný žádá vrchního dozorce. Nejedná-li se o telefonický hovor s
osobou uvedenou v § 13a odst. 3 zákona, vrchní dozorce u obviněného ve
výkonu vazby z důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu telefonický
hovor nepovolí, pokud příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl
jinak. Veškeré žádosti obviněného o umožnění telefonického hovoru se
zakládají do jeho osobního spisu.
(3) Oprávnění Vězeňské služby seznamovat se s obsahem telefonátů je
realizováno zpravidla kontrolou záznamu telefonátů na záznamovém médiu,
výjimečně přímým odposlechem zaměstnancem Vězeňské služby pověřeným
ředitelem věznice. Pokud obsah telefonátu zakládá podezření, že je
připravován nebo páchán trestný čin, Vězeňská služba předá záznam
telefonátu orgánu činnému v trestním řízení, v případě přímého
odposlechu hovor přeruší a událost oznámí. Stejně Vězeňská služba
postupuje v případě, zjistí-li, že komunikace probíhá s jinou než
povolenou osobou, nebo v případě, kdy hovor vede k narušení důvodu
vazby.
(4) Zjistí-li Vězeňská služba při kontrole záznamu telefonátů nebo
přímém odposlechu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem nebo osobou
uvedenou v § 13 odst. 3, § 14 odst. 10 nebo § 26 odst. 6 zákona, je
povinna odposlech ihned zrušit, záznam o jeho obsahu zničit a
informace, které se v této souvislosti dozvěděla, nijak nepoužít.
(5) Veškeré telefonáty obviněného se evidují.
Návštěvy obviněných
§ 44
(1) Návštěvy obviněných se uskutečňují v rozsahu a za podmínek
stanovených v § 14 zákona. Do počtu osob, jež mohou obviněného současně
navštívit, se započítají i nezletilé děti, které se však mohou návštěvy
zúčastnit pouze v doprovodu osoby starší 18 let.
(2) Vstup do prostor věznice vyhrazených pro provádění návštěv
obviněných se návštěvníku umožní po předložení platného občanského
průkazu nebo pasu. Vstup osob na základě potvrzení o ztrátě občanského
průkazu se neumožní.
(3) Těhotným ženám, osobám starším, tělesně postiženým nebo s malými
dětmi se umožní návštěva přednostně.
(4) Návštěvy se uskutečňují zpravidla v pracovních dnech v denní době v
návštěvní místnosti věznice, která je za tímto účelem vhodně upravená a
vybavená. Úprava místnosti, kde je návštěvník od obviněného oddělen
přepážkou (§ 14 odst. 6 zákona), zejména dělící přepážka a použité
dorozumívací prostředky, nesmí bránit běžnému hovoru a vizuálnímu
kontaktu obviněného s návštěvníky.
(5) U návštěv, k nimž je nutný předchozí písemný souhlas a orgán činný
v trestním řízení dal písemný souhlas k provedení návštěvy bez
přítomnosti zástupce orgánu činného v trestním řízení, odpovídá
příslušník Vězeňské služby pouze za organizaci a bezpečné zajištění
průběhu návštěvy.
(6) Uskutečnění návštěvy bez sluchové a popřípadě zrakové kontroly
ředitel věznice neumožní, pokud je obviněný ve výkonu vazby z důvodu
podle § 67 písm. b) trestního řádu, nebo hrozí-li narušení pořádku či
bezpečnosti ve věznici.
§ 45
Pokud obviněný požádá o umožnění návštěvy příbuzného v řadě přímé
(děti, vnuci, rodiče, prarodiče), manžela nebo sourozence, který je
rovněž ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody a nejde o obviněného,
u něhož je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností
závažných pro trestní stíhání, může v odůvodněných případech, zejména z
naléhavých osobních nebo rodinných důvodů, ředitel věznice takovou
návštěvu zprostředkovat přímo ve věznici. Skutečně vynaložené náklady
dopravy a ostrahy k provedení takové návštěvy ve věznici hradí
obviněný, popř. odsouzený.
§ 46
(1) Při návštěvě může obviněný přijmout balíček s povolenými
potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg. Balíček předaný
při návštěvě se považuje za balíček ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.
(2) Při návštěvě může být uskutečněno přímé předání a převzetí
vlastního oděvu, prádla a obuvi za účelem jejich výměny a převzetí
hygienických potřeb. Přijetím těchto věcí při návštěvě není omezeno
přijetí balíčku ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.
(3) Předvádějící příslušník Vězeňské služby je z bezpečnostních důvodů
oprávněn před návštěvou a po jejím skončení provést u obviněného osobní
prohlídku.
§ 47
Styk obviněného s právním zástupcem
(1) Ke styku obviněného s obhájcem a advokátem, který obviněného
zastupuje v jiné věci, slouží ve věznici místnosti k tomu účelu určené.
Obviněný se k obhájci předvede vždy, jestliže o to obhájce požádá,
včetně mimopracovní doby a dnů pracovního klidu.
(2) Při návštěvě obviněného s obhájcem a advokátem, který obviněného
zastupuje v jiné věci, může být předán balíček ve smyslu § 16 odst. 2
zákona.
(3) V průběhu soudního jednání, kdy obhájce nebo advokát, který
obviněného zastupuje v jiné věci, požádá o rozmluvu s obviněným bez
přítomnosti třetí osoby, se rozmluva uskuteční ve vhodném prostoru
jednací soudní síně. Předvádějící příslušník Vězeňské služby postupuje
tak, aby rozhovor mezi obviněným a obhájcem nebo advokátem, který
obviněného zastupuje v jiné věci, viděl, ne však slyšel; zároveň
dodržuje stanovené bezpečnostní zásady.
Přijímání balíčků
§ 48
(1) Obviněnému může být balíček zaslán poštou nebo předán při návštěvě
(§ 46 odst. 1 a § 47 odst. 2). Ředitel věznice nebo jím pověřený
zaměstnanec Vězeňské služby může povolit přijetí balíčku za dobu
kratší.
(2) Balíček nesmí obsahovat cennosti, peníze, zbraně a střelivo,
mobilní telekomunikační techniku, telekomunikační a radiokomunikační
techniku, záznamovou a výpočetní techniku a jejich součásti, návykové
látky včetně rostlin nebo chemikálií k jejich přípravě, jedy, potraviny
určené pro sportovce a pro osoby při zvýšeném tělesném výkonu, pomůcky
k provádění tetování, výbušné nebo pyrotechnické látky, výbušné
předměty, nástražné výbušné systémy, léčiva, alkoholické nápoje (včetně
piva), výrobky obsahující líh a jiné těkavé látky, výrobky ve skleněném
obalu, potraviny podléhající rychlé zkáze, výrobky v tlakových nádobách
(spreje), tiskoviny nebo materiály propagující národnostní, etnickou,
rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, hnutí směřující k
potlačení práv a svobod člověka, násilí a hrubost, tiskoviny nebo
materiály obsahující popis výroby a použití jedů, výbušnin, zbraní a
střeliva, jakož i tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby
návykových látek.
(3) V případě, že balíček má vyšší než povolenou hmotnost, obsahuje
věci, které není dovoleno mít na cele, anebo obviněný balíček po
rozbalení odmítne převzít, vrátí se balíček nebo jeho nepředaná část
odesilateli, nezakládá-li obsah balíčku nebo jeho nepředaná část
důvodné podezření ze spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu
anebo trestného činu odesílatelem balíčku, jako nová zásilka na náklady
obviněného, pokud k vrácení nedošlo již při návštěvě (§ 46 odst. 1 a §
47 odst. 2). Zakládá-li obsah balíčku nebo jeho nepředaná část důvodné
podezření ze spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu anebo
trestného činu odesílatelem balíčku, balíček nebo jeho nepředaná část
se spolu s oznámením předá orgánu Policie nebo jinému příslušnému
orgánu, a jde-li o podezření ze spáchání trestného činu, příslušnému
orgánu činnému v trestním řízení.
(4) O nepředání balíčku nebo jeho části se vyhotoví záznam s uvedením
důvodu nepředání; s obsahem záznamu se obviněný proti podpisu seznámí.
§ 49
(1) Přijatý balíček se zaeviduje a obviněný potvrdí jeho příjem.
Současně se uvede celková hmotnost balíčku a seznam věcí, které nebyly
obviněnému vydány.
(2) K dodržování intervalu pro přijetí balíčku podle § 16 odst. 2
zákona se vydává obviněnému potvrzení o jeho právu na balíček. O vydání
potvrzení se vede evidence.
(3) Odesilatel balíčku se vhodným způsobem vyrozumí o rozsahu
povolených věcí a potravin, které mohou být obviněnému předány.
Nákup potravin a věcí osobní potřeby
§ 50
(1) Ve věznici se pro obviněné zřizují prodejny s potravinářským,
drogistickým a průmyslovým zbožím. Nákup vyhrazených léčiv^8) a
zdravotnických prostředků lze uskutečnit pouze po předchozím písemném
souhlasu ošetřujícího lékaře Vězeňské služby.
(2) Nelze-li nákup zboží provádět v prodejně věznice, zajišťuje se
prostřednictvím správy věznice.
(3) Ředitel věznice je oprávněn stanovit nejvyšší peněžní částku, za
kterou může obviněný jednorázově nakoupit.
§ 51
(1) K nákupu může obviněný použít též peníze, které mu byly do věznice
během výkonu vazby zaslány nebo které byly obviněným předány k úschově.
(2) Má-li obviněný v úschově věznice menší částku peněz, než je
předpokládaná cena jízdného do místa bydliště a výše stravného na jeden
den,6) nákup potravin a dalších věcí se mu neumožní.
Uspokojování kulturních potřeb
§ 52
(1) Věznice zajišťuje provoz knihovny a v rámci svých možností
zabezpečuje její vybavení běžně dostupnou beletrií, náboženskou a
odbornou literaturou včetně základních právních předpisů z jednotlivých
právních odvětví. Obviněnému se umožní výběr knih z knihovního fondu
věznice podle jeho zájmu, duševních potřeb a vyznání.
(2) Denní tisk a časopisy, včetně zahraničních, pokud jsou
distribuovány v tuzemsku, si může obviněný z vlastních prostředků
předplatit nebo mu je mohou předplatit též jeho příbuzní nebo jiné
osoby.
(3) Obviněný si může půjčovat a hrát v cele nebo v určeném prostoru
věznice společenské hry, které jsou ve věznici k dispozici.
(4) Obviněnému lze v odůvodněných případech umožnit zasílání a
používání dalších věcí majících vztah zejména k jeho povolání,
podnikatelské činnosti nebo k zajištění dalšího vzdělávání, pokud tyto
věci nebudou v rozporu s účelem vazby a jejich množství nebo povaha
nebude narušovat pořádek a vzhled cely nebo škodit na zdraví.
§ 53
(1) Obviněný smí mít u sebe v cele psací potřeby, korespondenci,
písemnosti související s řízením, které se jej týká, knihy, denní tisk
a časopisy, digitální a jiné hry, právní předpisy, náboženskou
literaturu, fotografie, kapesní nebo náramkové hodinky.
(2) Jestliže obviněný dodatečně požádá o úschovu některé z věcí
uvedených v odstavci 1, správa věznice mu tyto věci uloží. Pokud jejich
uložení není možné, správa věznice zabezpečí jejich odeslání na náklady
obviněného nebo je předá při návštěvě osobě, kterou určí obviněný.
§ 54
(1) Před povolením připojit radiopřijímač nebo televizor s příkonem
vyšším než 60 W na elektrickou síť uzavře ředitel věznice s obviněným
písemnou dohodu o úhradě paušální náhrady za spotřebu elektřiny v
souvislosti s provozem takového radiopřijímače nebo televizoru.
(2) V případě porušení pečeti dokumentující neporušenost přijímače po
kontrole provedené dle § 17 odst. 2 zákona nesmí obviněný přijímač
užívat, dokud na své náklady neumožní zajistit provedení kontroly.
(3) Obviněnému se nepovolí používání magnetofonu a dalších zařízení
určených k přehrávání záznamových médií, jakož i jakékoliv
radiotelekomunikační techniky.
nadpis vypuštěn
§ 55
zrušen
§ 56
zrušen
§ 57
Poskytování sociálních služeb a opatření s tím spojená
(1) K zajišťování sociálních služeb obviněným věznice vyčlení potřebný
počet sociálních pracovníků Vězeňské služby.
(2) Ve své činnosti sociální pracovníci Vězeňské služby úzce
spolupracují především s příslušnými sociálními kurátory, orgány
sociálně-právní ochrany dětí, orgány státní správy a územní samosprávy,
jakož i se zájmovými sdruženími občanů. Sociální služby jsou
zabezpečovány především
a) poskytováním sociálního poradenství,
b) pomocí při řešení obtížné sociální situace obviněných a jejich
rodin,
c) spoluprací se všemi ostatními zaměstnanci věznice při zajišťování a
realizaci práv a oprávněných zájmů obviněných.
(3) Návštěvy a rozmluvy zástupců sociálních služeb, orgánů územní
samosprávy, zájmových sdružení občanů, popř. jiných právnických nebo
fyzických osob neuvedených v odstavci 1 a v § 2 odst. 1 s obviněnými se
uskutečňují vždy za podmínek stanovených v § 14 odst. 1 a 2 zákona a v
§ 44 až 46 s výjimkou návštěv a rozhovorů zaměstnanců orgánů
sociálně-právní ochrany dětí, které jsou upraveny v § 26 odst. 6
zákona.
(4) Korespondence obviněných s orgány uvedenými v odstavci 3 podléhá
kontrole. Ustanovení § 13 zákona a § 39 až 43 se užijí obdobně.
Zaměstnávání obviněných
§ 58
(1) Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání obviněných v rámci
vlastní podnikatelské činnosti nebo na smluvním základě s jiným
podnikatelským subjektem nebo organizací.
(2) Smlouva mezi věznicí a podnikatelským subjektem nebo organizací, na
jejímž základě se uskutečňuje zaměstnávání obviněných, stanoví
podrobnější podmínky, za nichž budou obvinění vykonávat práce, a podle
potřeby i postup při zaškolení k výkonu určených prací.
(3) Při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci
mají podnikatelské subjekty nebo organizace stejné povinnosti, jaké
mají vůči ostatním zaměstnancům.
§ 59
(1) Při zaměstnávání obviněných na jednotlivých pracovištích je třeba
dodržovat ustanovení § 7 odst. 1 zákona a dbát na další, zejména
bezpečnostní hlediska.
(2) Obviněný může být zaměstnán, jestliže o to požádá a zároveň
charakter a druh práce nebo činnosti, kterou mu věznice může
poskytnout, odpovídají jeho zdravotnímu stavu, pracovním schopnostem a
dovednostem.
(3) Při zaměstnávání obviněného je nutno přihlížet především k jeho
osobním poměrům, k sociální situaci jeho rodiny a též k případnému
výkonu rozhodnutí o výživném na nezletilé děti.
Ochrana práv obviněných
§ 60
(1) Stížnosti a žádosti k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů může
obviněný adresovat jak státním orgánům České republiky, tak
mezinárodním orgánům a organizacím, které jsou na celosvětové i
evropské úrovni považovány za součást procesu získávání a prošetřování
informací o porušování lidských práv.
(2) Mezinárodními orgány a organizacemi uvedenými v odstavci 1 jsou
zejména:
a) Výbor pro lidská práva, Ženeva,
b) Komise pro lidská práva OSN, Ženeva,
c) Úřad pro lidská práva, Ženeva,
d) Výbor pro odstranění rasové diskriminace, Ženeva,
e) Výbor proti mučení, Ženeva,
f) Komise OSN pro postavení žen, Vídeň,
g) Výbor pro práva dítěte, Ženeva,
h) Vysoký komisař OSN pro lidská práva, Ženeva,
i) Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, Ženeva, včetně pobočky v Praze,
j) Evropský soud pro lidská práva, Štrasburk,
k) Výbor pro zabránění mučení, Štrasburk,
l) Vysoký komisař OBSE pro národnostní menšiny, Haag,
m) Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva, Varšava,
n) Amnesty International, Londýn, včetně pobočky v Praze,
o) Mezinárodní Federace pro lidská práva, Paříž,
p) Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva včetně pobočky v
Praze,
r) Mezinárodní společnost pro lidská práva, Frankfurt,
s) Mezinárodní romská unie, Texas,
t) Mezinárodní výbor Červeného kříže, Ženeva, včetně pobočky v Praze.
§ 61
Obviněný ve výkonu vazby má právo na ochranu své osobnosti před
neoprávněným násilím, jakýmikoliv projevy ponižování lidské
důstojnosti, urážkami nebo výhrůžkami. Zaměstnanci Vězeňské služby
každý takový zjištěný případ oznámí příslušným orgánům a učiní
neprodleně nezbytná opatření k zamezení takového jednání.
§ 62
(1) Obviněný může požádat o rozmluvu s představiteli orgánů uvedených v
§ 20 odst. 1 zákona. Taková žádost musí být odeslána příslušnému orgánu
nejpozději následující pracovní den. V případě přítomnosti ve věznici
musí být tento orgán bez odkladu vyrozuměn o žádosti obviněného o
rozmluvu. Rozmluvy obviněného s představiteli těchto orgánů se
zaměstnanci Vězeňské služby nebo jiné třetí osoby nezúčastní.
(2) Pokud obviněný požádá o rozmluvu s ředitelem věznice nebo jeho
zástupcem, musí mu být taková rozmluva umožněna zpravidla do jednoho
týdne, v naléhavých případech bezodkladně. Naléhavost rozmluvy posuzuje
ředitel věznice nebo jeho zástupce podle důvodů žádosti o rozmluvu.
§ 62a
Zajišťování pořádku v místech výkonu vazby
(1) Obvinění jsou ve styku s jinými osobami povinni dodržovat zásady
slušného chování užívané v běžném společenském styku. Jsou povinni ve
styku se zaměstnancem Vězeňské služby, zaměstnancem státního orgánu
nebo jiným občanem zdravit způsobem užívaným v běžném společenském
styku, oslovovat je slovy "pane" nebo "paní" s připojením funkce nebo
příjmení, jsou-li jim známy, a vykat jim.
(2) Obvinění jsou povinni chovat se slušně též k ostatním obviněným a
oslovovat je způsobem užívaným v běžném společenském styku.
(3) Prohlídkami prováděnými v zájmu zajišťování vnitřního pořádku a
bezpečnosti ve věznici se rozumí zejména prohlídka osobní, technická
nebo prohlídka věcí a zavazadel.
(4) V prostorách věznice a v osobních věcech jsou obvinění povinni
udržovat pořádek a čistotu odpovídající hygienickým normám a
zvyklostem.
HLAVA PÁTÁ
VYŘIZOVÁNÍ KÁZEŇSKÝCH PŘESTUPKŮ
§ 63
Ukládání a výkon kázeňských trestů a zabrání věci
(1) Důtka se obviněnému vysloví ústně.
(2) Kázeňský trest pokuty až do výše 1000 Kč se uloží obviněnému
zpravidla za závažné nebo opakované porušení stanovených povinností.
Při stanovení výše pokuty je nutno přihlédnout též k osobním a rodinným
poměrům obviněného. Výkon tohoto kázeňského trestu se zpravidla provede
převedením příslušné částky z prostředků, které má obviněný ve věznici
uloženy, přičemž výše uložených prostředků po převedení příslušné
částky nesmí klesnout pod 500 Kč. Pokud obviněný nemá dostatek
prostředků nebo po uložení pokuty by zůstatek uložených prostředků byl
menší než 500 Kč, nelze tento druh kázeňského trestu uložit.
(3) Kázeňský trest zákazu nákupu potravin a věcí osobní potřeby (s
výjimkou hygienických potřeb) až na jeden měsíc nesmí při opakovaném
uložení přesáhnout souvislou dobu dvou měsíců.
(4) Věc, o jejímž propadnutí nebo zabrání bylo pravomocně rozhodnuto,
se spolu s opisem rozhodnutí předá příslušnému pracovišti Úřadu pro
zastupování státu ve věcech majetkových, pokud zvláštní předpis^7)
nestanoví jinak.
(5) Kázeňský trest umístění do samovazby je možno uložit jen tehdy,
je-li úmyslné porušení stanovených povinností velmi závažné nebo
předcházející opětovně uložené kázeňské tresty i jiná opatření se
minula účinkem. Po výkonu kázeňského trestu umístění do samovazby lze
další kázeňský trest samovazby vykonat až po uplynutí
a) pěti dnů, trval-li kázeňský trest pět dnů nebo kratší dobu, a
b) deseti dnů, trval-li kázeňský trest déle než pět dnů.
(6) Před nástupem kázeňského trestu umístění do samovazby a nejméně
jednou týdně v průběhu jeho výkonu musí být obviněný prohlédnut
lékařem, který posoudí, zda je zdravotně způsobilý k výkonu tohoto
kázeňského trestu. Tím není dotčeno právo obviněného na poskytnutí
zdravotní péče i v jiné době během výkonu kázeňského trestu. Během
výkonu kázeňského trestu umístění do samovazby je obviněný pod zvýšeným
dohledem příslušníka Vězeňské služby.
(7) Kázeňský trest umístění do samovazby se vykonává v cele se
základním vybavením (§ 9 zákona), nebo za splnění stanovených podmínek
v některé z cel uvedených v § 10. Obviněný smí během výkonu kázeňského
trestu umístění do samovazby používat ložní prádlo, které měl na cele.
(8) Některý z kázeňských trestů uvedených v § 22 odst. 2 zákona je
možno uložit obviněnému též tehdy, jestliže orgán činný v trestním
řízení přenechal podle § 66 odst. 2 trestního řádu řediteli věznice,
aby obviněnému za jeho jednání uvedené v § 66 odst. 1 trestního řádu
uložil kázeňský trest.
nadpis vypuštěn
§ 64
Zásady ukládání kázeňských trestů
Při ukládání kázeňských trestů musí být respektovány pedagogické
zásady, jejichž aplikace posiluje výchovný účinek uloženého kázeňského
trestu, a to zejména zásady individualizace, přiměřenosti, stupňování,
důslednosti a spravedlivosti.
§ 65
Řízení o kázeňských přestupcích
(1) O kázeňském přestupku obviněného se sepíše záznam obsahující
konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek,
včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za
nichž byl spáchán, případně též předpokládané pohnutky takového
jednání. Důkazní prostředky musí být označeny konkrétně, a to takovým
způsobem, aby je bylo možné prověřit. Jsou-li důkazním prostředkem
výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí s jejich
vlastnoručním podpisem. Doznání obviněného nezbavuje příslušného
zaměstnance Vězeňské služby povinnosti přezkoumat a dostupnými
prostředky prověřit všechny okolnosti skutku. Důkazním prostředkem je
vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména výpovědi obviněných
nebo jiných osob, věci, listiny a ohledání.
(2) Před uložením kázeňského trestu musí být obviněnému a osobě, která
uplatňuje vlastnické právo k věci, jež může být zabrána, umožněno se k
případu vyjádřit. Vyjádření obviněného se uvede na předepsaném
tiskopise a předloží obviněnému k podpisu. Odmítne-li obviněný
vyjádření podepsat, vyznačí příslušný zaměstnanec Vězeňské služby tuto
skutečnost na předepsaném tiskopise včetně důvodů odmítnutí a připojí
datum a svůj podpis.
(3) Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a kromě
výroku a odůvodnění musí obsahovat i poučení o opravném prostředku.
Obviněný potvrdí oznámení rozhodnutí svým podpisem. Odmítne-li,
postupuje se stejně jako při odmítnutí podpisu vyjádření podle odstavce
2.
(4) Rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání věci musí obsahovat zejména
přesný popis věci, které se týká, a stručné odůvodnění, včetně označení
pachatele kázeňského přestupku, pokud je znám, jakož i osob, kterých se
toto rozhodnutí přímo týká, jsou-li známy.
(5) Rozhodnutí, jímž byla uložena pokuta, propadnutí věci nebo bylo
vysloveno zabrání věci, je nutno do tří dnů písemně vyhotovit a doručit
obviněnému a vlastníkovi věci, pokud je znám.
(6) Obviněnému se uložení kázeňského trestu sdělí dříve, než se
přistoupí k jeho výkonu.
(7) Záznam o uložení kázeňského trestu se založí do osobního spisu
obviněného. Druh a důvod uložení kázeňského trestu se zaznamená též do
příslušné dokumentace.
§ 66
Opravné prostředky proti uloženým kázeňským trestům a zabrání věci
Stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo zabrání věci
lze podat ústně nebo písemně. O ústně podané stížnosti sepíše pověřený
zaměstnanec Vězeňské služby záznam s uvedením data podání stížnosti,
případně i důvodů jejího podání a předloží záznam k podpisu obviněnému
nebo jiné osobě, která stížnost podala. Byla-li stížnost podána
písemně, vyznačí se na ní datum jejího podání.
§ 67
Řízení o opravných prostředcích
(1) Orgány, které podle § 23 odst. 7 zákona o opravných prostředcích
rozhodují, jsou povinny přezkoumat, zda je nepochybně prokázáno, že se
stal skutek, v němž je spatřován kázeňský přestupek, zda jej spáchal
obviněný, zda tento skutek je kázeňským přestupkem, jakož i další
významné okolnosti. Současně jsou povinny přezkoumat, zda nebyla
překročena kázeňská pravomoc oprávněného zaměstnance Vězeňské služby.
(2) Ředitel věznice, generální ředitel Vězeňské služby nebo jím
pověřený orgán stížnost proti uložení kázeňského trestu zamítne,
byla-li zaviněním obviněného podána opožděně nebo jestliže je spáchání
kázeňského přestupku obviněným nepochybně prokázáno.
(3) Nezamítne-li orgán uvedený v odstavci 2 stížnost,
a) změní uložený kázeňský trest, jestliže je spáchání kázeňského
přestupku obviněným nepochybně prokázáno, ale uložený kázeňský trest
není úměrný závažnosti spáchaného přestupku, přičemž nový kázeňský
trest musí být vždy mírnější než ten, který byl obviněnému původně
uložen,
b) zruší uložený kázeňský trest a vrátí věc příslušnému zaměstnanci
Vězeňské služby, který jej uložil, k novému kázeňskému řízení,
nebyly-li dostatečně objasněny všechny skutečnosti, které jsou pro
uložení kázeňského trestu významné, nebo jsou-li dosavadní důkazy pro
rozhodnutí nedostatečné, přičemž v novém kázeňském řízení nelze
obviněnému uložit kázeňský trest přísnější, než který byl uložen
původně,
c) zruší uložený kázeňský trest, není-li nepochybně prokázáno, že se
obviněný kázeňského přestupku dopustil.
(4) Při změně nebo zrušení kázeňského trestu podle odstavce 3 se
původně uložený kázeňský trest, pokud byl již částečně vykonán, do nově
uloženého kázeňského trestu započítá, a není-li to možné, přihlédne se
k tomu při případném ukládání nového kázeňského trestu.
(5) Rozhodnutí o stížnosti se stručně písemně odůvodní.
§ 67a
Zahlazení kázeňského trestu
(1) Zaměstnanec Vězeňské služby, který rozhodl o zahlazení kázeňského
trestu, učiní opatření, aby záznam o takovém trestu byl vymazán.
(2) Byl-li kázeňský trest zahlazen, nelze ho uvádět v žádném hodnocení
obviněného a nelze k němu přihlížet při rozhodování o obviněném.
§ 67b
Vyřízení jiného protispolečenského chování
Přestupky spáchané v době před výkonem vazby nelze vyřídit uložením
kázeňského trestu ve výkonu vazby.
HLAVA ŠESTÁ
SPOLUPŮSOBENÍ PŘI VÝKONU VAZBY
Součinnost správy věznice s jinými orgány a institucemi
§ 68
(1) Správa věznice při zabezpečování výkonu vazby vytváří příznivé
podmínky pro činnost soudů, státních zastupitelství, policejních
orgánů, jakož i dalších státních orgánů k zabezpečení úspěšného
provedení trestního řízení a splnění účelu vazby.
(2) Správa věznice dále úzce spolupracuje s orgány státní správy a
územní samosprávy, zájmovými sdruženími občanů, církevními a
náboženskými společnostmi, zejména při zabezpečování práv a oprávněných
zájmů obviněných.
§ 69
(1) Příslušným orgánům činným v trestním řízení správa věznice
neprodleně zasílá hlášení o přijetí obviněného do věznice, jeho
přemístění, propuštění, útěku a úmrtí, jakož i o všech případech
sebepoškození, pokusů sebevražd a o odmítání stravy, je-li indikován
stav vyžadující odeslání k ústavnímu léčení, a o ukončení odmítání
stravy. Na požádání orgánů uvedených v § 62 a 71 je správa věznice
povinna podávat též informace o chování obviněných.
(2) Žádosti a informace týkající se obviněných, došlé od jiných orgánů,
než které jsou uvedeny v odstavci 1, předá správa věznice, pokud je
vyžadováno podání informací o stavu trestního stíhání, příslušným
orgánům činným v trestním řízení. Ostatní informace o obviněných podává
ředitel věznice.
(3) Ředitel věznice úzce spolupracuje se zdravotnickými orgány a
zařízeními včetně orgánů zdravotnického dozoru poskytujícími obviněným
léčebně preventivní péči nebo vykonávajícími hygienickou a
protiepidemickou péči, umožňuje jim plnění jejich úkolů a dbá jejich
doporučení týkajících se zdravotní péče.
§ 70
zrušen
§ 71
Dozor a kontrola nad výkonem vazby
(1) K provádění inspekčních prohlídek ve věznicích bez zvláštního
povolení jsou příslušní též
a) náměstci ministra spravedlnosti,
b) generální ředitel Vězeňské služby a jeho náměstci.
(2) Z pověření orgánů uvedených v odstavci 1 jsou oprávněny provádět
inspekční prohlídky ve věznicích též jiné osoby, a to na základě
písemného pověření.
ČÁST DRUHÁ
VÝKON VAZBY U ZVLÁŠTNÍCH SKUPIN OBVINĚNÝCH
HLAVA PRVNÍ
VÝKON VAZBY MLADISTVÝCH OBVINĚNÝCH
§ 72
Pokud tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon
vazby obviněných, kteří nepřekročili 18. rok svého věku (dále jen
"mladiství"), předchozích ustanovení této vyhlášky.
Zvláštní ustanovení
§ 73
(1) Mladiství se umísťují do cel zpravidla ve vyčleněné části věznice
nebo na samostatná oddělení. Při umísťování do jednotlivých cel se
postupuje podle zásad stanovených v § 7 zákona a podle místních
podmínek a možností se též přihlíží k dalším hlediskům, zejména k věku.
(2) Umožňují-li to podmínky ve věznici, zřizuje se pro mladistvé též
oddělení se zmírněným režimem. Ustanovení § 7 zákona tím není dotčeno.
(3) Při zabezpečení povinné školní docházky mladistvých obviněných
spolupracují orgány Vězeňské služby s příslušnými školami a orgány
státní správy a samosprávy.
§ 74
(1) Návštěvy u mladistvých se zpravidla realizují formami umožňujícími
posílení vzájemných sociálních a citových vazeb, zejména s rodiči a
nejbližšími příbuznými.
(2) Vycházku mladistvých ve věznici lze umožnit i mimo vymezený
vycházkový prostor. Pokud mladistvý nemá vlastní přiměřený sportovní
oděv nebo obuv, může je správa věznice zapůjčit.
(3) Ve vnitřním řádu se přiměřeně upraví též postup při zabezpečování
dalších práv a oprávněných zájmů mladistvých, zejména formy, metody a
prostředky k uskutečňování zájmových, kulturních, sportovních a
vzdělávacích programů, materiálně technické vybavení cel a dalších
užívaných prostorů a vhodná forma jejich výzdoby.
§ 75
(1) Kázeňský trest zákazu nákupu potravin a věcí osobní potřeby s
výjimkou hygienických potřeb nesmí u mladistvého přesáhnout dobu
jednoho týdne, přičemž při jeho opakovaném uložení nesmí tento kázeňský
trest přesáhnout dobu dvou týdnů.
(2) Uložení kázeňského trestu umístění do samovazby je výjimečným
opatřením, které lze uložit pouze za velmi závažné porušení stanovených
povinností. Kázeňský trest umístění do samovazby lze uložit mladistvému
nejdéle na dobu pěti dnů, přičemž po výkonu tohoto trestu lze nově
uložený kázeňský trest umístění do samovazby vykonat až po uplynutí
deseti dnů.
HLAVA DRUHÁ
VÝKON VAZBY OBVINĚNÝCH ŽEN
§ 76
Pokud tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon
vazby obviněných žen včetně mladistvých ostatních ustanovení vyhlášky.
Zvláštní ustanovení
§ 77
Obviněné ženy se umísťují do cel zpravidla ve vyčleněné části věznice,
nebo není-li to možné, do cel oddělených od ostatních cel vhodnou
zábranou.
§ 78
Kázeňský trest zákazu nákupu potravin a věcí osobní potřeby (s výjimkou
hygienických potřeb) nelze uložit těhotné ženě.
HLAVA TŘETÍ
VÝKON VAZBY MATEK NEZLETILÝCH DĚTÍ
§ 78a
(1) Při rozhodování o povolení mít u sebe a starat se o své nezletilé
dítě přihlíží ředitel věznice k tomu, zda matka o toto dítě nebo jiné
své děti předtím, než byla vzata do vazby, řádně pečovala a zda má
dostatek vlastních prostředků, aby o dítě mohla řádně pečovat.
(2) Matka, které bylo povoleno mít u sebe a starat se o své nezletilé
dítě, o dítě celodenně pečuje. Celodenní péče zahrnuje zejména péči o
jeho zdraví a o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, včetně
přípravy stravy, zajištění hygieny, praní, žehlení, úklidu a aktivního
trávení času s dítětem formou her odpovídajících jeho věku.
(3) Zdravotní péči o dítě, o které matka pečuje ve věznici, zajišťuje
Vězeňská služba zpravidla na základě smlouvy s poskytovatelem
zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost nebo v
oboru dětské lékařství.
(4) Přemístění matky, které bylo povoleno mít u sebe a starat se o své
nezletilé dítě (§ 28a odst. 3 zákona), do věznice, ve které je zřízeno
oddělení pro matky nezletilých dětí, je zvlášť odůvodněným případem ve
smyslu § 20 odst. 2.
(5) Matka zajišťuje veškeré potřeby pro dítě z vlastních prostředků.
(6) Každá matka má dítě u sebe v samostatné ložnici, v níž je pro dítě
postel s matrací, přebalovací stůl, skříň na dětské prádlo a kosmetiku,
ohrádka a umyvadlo.
(7) V případě, že se matka z důvodu nemoci, či z jiného závažného
důvodu nemůže o dítě starat, převezme přechodně péči o dítě ředitelem
věznice určený zaměstnanec. Při vzájemném předávání je dítě vždy
prohlédnuto lékařem poskytovatele zdravotních služeb uvedeného v
odstavci 3.
(8) V případě pobytu matky mimo věznici, ve které je zřízeno oddělení
pro matky nezletilých dětí, se péče o dítě řeší prostřednictvím orgánu
sociálně-právní ochrany dětí.
HLAVA ČTVRTÁ
VÝKON VAZBY OBVINĚNÝCH CIZINCŮ
§ 79
Pokud tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon
vazby obviněných, kteří nejsou státními občany České republiky (dále
jen "obviněný cizinec"), ostatních ustanovení vyhlášky.
§ 79a
Je-li nutné zajistit cestovní doklady potřebné k výkonu trestu
vyhoštění, předvádí se obvinění ve vyhošťovací vazbě vedle orgánů a
osob uvedených v § 16 rovněž k orgánům Policie, které předseda senátu
požádal o zajištění cestovních dokladů.
§ 80
Zvláštní ustanovení
(1) Při umísťování cizinců do cel je třeba přihlédnout k tomu, aby
cizinci hovořící stejným jazykem nebo znalí některého z jazyků mohli
spolu komunikovat, pokud to není v rozporu s účelem vazby.
(2) O přemístění cizince správa věznice vyrozumí konzulární úřad státu,
jehož je cizinec občanem.
(3) Při uspokojování hmotných a kulturních potřeb cizinců je třeba
podle možností věznice přihlížet též ke kulturním a náboženským
tradicím a zvyklostem cizinců, umožnit jim přístup k četbě knih v
jazyce, který ovládají nebo kterému rozumí.
ČÁST TŘETÍ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 81
Zrušuje se rozkaz ministra spravedlnosti České republiky č. 4/1969,
registrovaný ve Sbírce zákonů v částce 25/1969 Sb., ve znění rozkazů
ministra spravedlnosti č. 5/1988, č. 20/1990 a č. 15/1992 o Řádu výkonu
vazby.
§ 82
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
JUDr. Novák v.r.
1) § 37 a 38 trestního řádu.
1a) § 67 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
2) § 72 odst. 1 trestního řádu.
4) § 4 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a
o pohřebnictví.
5) § 62 až 64a trestního řádu.
§ 45 až 50l občanského soudního řádu.
§ 19 až 26 správního řádu.
6) § 163 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších
předpisů.
7) § 11 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím
vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 202/2002 Sb.,
zákona č. 354/2003 Sb. a zákona č. 41/2004 Sb.
8) Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých
souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů.
