74/1959 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 6. listopadu 1959 o Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích
nálezů
Na konferenci Organizace spojených národů o mezinárodní obchodní
arbitráži byla dne 10. června 1958 v New Yorku podepsána Úmluva o
uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů.
Vláda Úmluvu schválila dne 17. září 1958 a Národní shromáždění
vyslovilo s Úmluvou souhlas 13. prosince 1958. President republiky
Úmluvu ratifikoval dne 27. dubna 1959.
Podle svého článku XII vstoupí Úmluva v účinnost devadesátého dne po
uložení ratifikační listiny u generálního tajemníka Organizace
spojených národů.
Pro Československou republiku nabyla Úmluva účinnosti dnem 10. října
1959.
Český překlad Úmluvy se uveřejňuje v Příloze Sbírky zákonů.
David v. r.
Příl.
ÚMLUVA
o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřená 10. června 1958 v
New Yorku
Čl.I
1. Tato Úmluva se vztahuje na uznání a výkon rozhodčích nálezů,
vyplývajících ze sporů mezi osobami fyzickými nebo právnickými a
vydaných na území jiného státu než toho, v němž je žádáno o jejich
uznání a výkon. Úmluva se vztahuje také na rozhodčí nálezy, které
nejsou pokládány za nálezy místní (národní) ve státě, v němž je žádáno
o jejich uznání a výkon.
2. Výraz "rozhodčí nález" zahrnuje nejen nálezy vydané rozhodci
ustanovenými pro každý jednotlivý případ, nýbrž i nálezy vydané stálými
rozhodčími orgány, jimž se strany podrobily.
3. Každý stát může při podpisu, ratifikaci nebo přístupu k této Úmluvě
nebo tehdy, když ohlásí rozšíření jejího použití podle čl. X, prohlásit
na základě vzájemnosti, že bude používat Úmluvy jen pro uznání a výkon
nálezů vydaných na území jiného Smluvního státu. Může také prohlásit,
že bude používat Úmluvy jen na spory vzniklé z právních vztahů
smluvních či mimosmluvních, jež jsou pokládány podle jeho
vnitrostátního právního řádu za spory obchodní.
Čl.II
1. Každý Smluvní stát uzná písemnou dohodu, podle níž se strany
zavazují podrobit rozhodčímu řízení všechny nebo některé spory, které
mezi nimi vznikly nebo mohou vzniknout z určitého právního vztahu či
mimosmluvního, týkajícího se věci, jež může být vyřízena rozhodčím
řízením.
2. Pojem "písemná dohoda" zahrnuje rozhodčí doložku ve smlouvě nebo
rozhodčí smlouvu, podepsanou stranami nebo obsaženou ve výměně dopisů
nebo telegramů.
3. Soud Smluvního státu, u něhož byla podána žaloba v záležitosti, o
níž strany uzavřely dohodu ve smyslu tohoto článku, odkáže strany na
rozhodčí řízení k žádosti jedné z nich, ledaže zjistí, že zmíněná
dohoda je neplatná, neúčinná nebo nezpůsobilá k použití.
Čl.III
Každý Smluvní stát uzná rozhodčí nález za závazný a povolí jeho výkon
podle předpisů o řízení, jež platí na území, kde nález je uplatňován,
za podmínek stanovených v následujících článcích. Pro uznání a výkon
rozhodčích nálezů, na něž se vztahuje Úmluva, nebudou stanoveny
podstatně tíživější podmínky nebo vyšší soudní poplatky, než jsou
stanoveny pro uznání a výkon rozhodčích nálezů místních (národních).
Čl.IV
1. Aby bylo dosaženo uznání a výkonu zmíněného v předchozím článku,
musí strana, která žádá o uznání a výkon, předložit spolu s žádostí:
a) prvopis nálezu řádně potvrzený nebo jeho řádně ověřenou kopii;
b) prvopis ujednání zmíněného v čl. II nebo jeho řádně ověřenou kopii.
2. Není-li zmíněný nález nebo ujednání vyhotoveno v úředním jazyku
země, v níž rozhodčí nález je uplatňován, je strana, která žádá za
uznání a výkon nálezu, povinna předložit překlad těchto dokladů do
tohoto jazyka. Překlad musí být ověřen úředním nebo přísežným
tlumočníkem anebo diplomatickým nebo konzulárním zástupcem.
Čl.V
1. Uznání a výkon nálezu mohou být odepřeny na žádost strany, proti níž
je nález uplatňován, pouze tehdy, když tato strana prokáže příslušnému
orgánu země, v níž je žádáno o uznání a výkon:
a) že strany dohody zmíněné v čl. II byly podle zákona, který se na ně
vztahuje, nezpůsobilé k jednání nebo že zmíněná dohoda není platná
podle práva, jemuž strany tuto dohodu podrobily, nebo, v nedostatku
odkazu v tomto směru, podle práva země, kde nález byl vydán; nebo
b) že strana, proti níž je nález uplatňován, nebyla řádně vyrozuměna o
ustanovení rozhodce nebo o rozhodčím řízení nebo nemohla z jakýchkoliv
jiných důvodů uplatnit své požadavky; nebo
c) že nález se týká sporu, pro který nebyla uzavřena rozhodčí smlouva
nebo který není v mezích rozhodčí doložky, nebo že nález obsahuje
rozhodnutí přesahující dosah úmluvy o rozhodci nebo rozhodčí doložky;
mohou-li však být části rozhodčího nálezu ve věcech podrobených
rozhodčímu řízení odděleny od části nálezu jednajících o věcech, které
mu nejsou podrobeny, ta část nálezu, která obsahuje rozhodnutí o věcech
podrobených rozhodčímu řízení, může být uznána a vykonána; nebo
d) že složení rozhodčího soudu nebo rozhodčí řízení nebylo v souladu s
ujednáním stran, nebo nebylo-li takového ujednání, že nebylo v souladu
se zákony země, kde se rozhodčí řízení konalo; nebo
e) že nález se dosud nestal pro strany závazným nebo byl zrušen nebo že
jeho výkon byl odložen příslušným orgánem země, v níž nebo podle
jejíhož právního řádu byl vydán.
2. Uznání a výkon rozhodčího nálezu mohou být také odepřeny, jestliže
příslušný orgán země, kde se žádá o uznání a výkon, zjistí:
a) že předmět sporu nemůže být předmětem rozhodčího řízení podle práva
této země; nebo
b) že uznání nebo výkon nálezu by byl v rozporu s veřejným pořádkem
této země.
Čl.VI
Jestliže byla podána žádost za zrušení nebo odklad výkonu nálezu u
příslušného orgánu, zmíněného v čl. V odst. 1 písm. e), úřad, u něhož
je nález uplatňován, může, pokládá-li to za vhodné, odložit rozhodnutí
o výkonu nálezu a může také na žádost strany domáhající se výkonu
nálezu, nařídit straně druhé, aby složila přiměřenou jistotu.
Čl.VII
1. Ustanovení této Úmluvy se nedotýkají platnosti mnohostranných nebo
dvoustranných dohod uzavřených Smluvními státy o uznání a výkon
rozhodčích nálezů, ani nemohou zbavit žádnou zúčastněnou stranu
případného práva použití rozhodčího nálezu způsobem a v rozsahu
stanoveném zákonodárstvím nebo smlouvami země, v níž je nález
uplatňován.
2. Ženevský protokol o doložkách o rozsudím z roku 1923 a Ženevská
úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků z roku 1927 pozbudou
platnosti mezi Smluvními státy v době a v rozsahu, v němž se tato
Úmluva stane pro ně závaznou.
Čl.VIII
1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu do 31. prosince 1958 pro
kteréhokoli člena Organizace spojených národů a také pro kterýkoli jiný
stát, který je nebo se stane členem některé odborné organizace
Organizace spojených národů nebo který přistoupil nebo později
přistoupí ke Statutu Mezinárodního soudního dvora nebo kterému se
dostane pozvání Valného shromáždění Organizace spojených národů.
2. Tato Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy u
generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Čl.IX
1. K této Úmluvě mohou přistoupit všechny státy uvedené v čl. VIII.
2. Přístup se uskuteční uložením listiny o přístupu u generálního
tajemníka Organizace spojených národů.
Čl.X
1. Každý stát může v době podpisu, ratifikace nebo přístupu prohlásit,
že tato Úmluva se bude vztahovat na všechna nebo některá území, za
jejichž mezinárodní vztahy je odpovědný. Takové prohlášení nabude
účinnosti, jakmile pro příslušný stát Úmluva vstoupí v platnost.
2. Každé takové rozšíření se provede i kdykoli později oznámením
adresovaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a
vstoupí v účinnost devadesátého dne poté, kdy bylo generálnímu
tajemníku Organizace spojených národů toto oznámení doručeno, nebo v
den, kdy Úmluva vstoupí v účinnost pro příslušný stát, podle toho,
který den je pozdější.
3. Pokud jde o území, na něž se tato Úmluva nevztahuje v době podpisu,
ratifikace nebo přístupu, každý stát, jehož se to týká, posoudí možnost
podniknout patřičné kroky za účelem rozšíření platnosti této Úmluvy na
taková území za podmínky, že tam, kde to vyžadují ústavní předpisy, s
tím vysloví souhlas vlády těchto zemí.
Čl.XI
V případě, že jde o stát federativní nebo nejednotný, platí tato
ustanovení:
a) pokud jde o články této Úmluvy, jejichž provádění spadá pod
zákonodárnou pravomoc federálních orgánů, bude federální vláda vázána
ve stejném rozsahu jako ty Smluvní státy, které nejsou státy
federálními;
b) pokud jde o články této Úmluvy, které spadají pod zákonodárnou
pravomoc dílčích států nebo provincií, které nemají podle federální
ústavy povinnost činit zákonodárná opatření, oznámí federální vláda co
nejdříve s kladným doporučením tyto články příslušným dílčím státům
nebo provinciím;
c) federativní stát, který je účastníkem této Úmluvy, poskytne na
žádost kteréhokoliv jiného Smluvního státu, podanou mu prostřednictvím
generálního tajemníka Organizace spojených národů, údaje o právu a
právní praxi federace a jejích dílčích částí, týkající se kteréhokoli
ustanovení této Úmluvy a uvádějící, do jaké míry byla tato ustanovení
uskutečněna zákonodárnými nebo jinými opatřeními.
Čl.XII
1. Tato Úmluva vstoupí v účinnost devadesátého dne po datu uložení
třetí listiny ratifikační nebo listiny o přístupu.
2. Pro každý stát, který Úmluvu ratifikuje nebo k ní přistoupí po
uložení třetí ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí
Úmluva v účinnost devadesátého dne po uložení jeho ratifikační listiny
nebo listiny o přístupu.
Čl.XIII
1. Každý Smluvní stát může vypovědět tuto Úmluvu písemným oznámením
generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Výpověď vstoupí v
účinnost jeden rok po dni, kdy oznámení došlo generálnímu tajemníkovi.
2. Každý stát, který učinil prohlášení nebo oznámení podle čl. X, může
kdykoli poté prohlásit oznámením generálnímu tajemníkovi Organizace
spojených národů, že Úmluva se přestává vztahovat na příslušné území
jeden rok po dni, kdy generální tajemník obdržel takové sdělení.
3. Tato Úmluva zůstane v platnosti pro rozhodčí nálezy, o kterých bylo
zahájeno řízení o uznání a výkon dříve, než výpověď nabyla účinnosti.
Čl.XIV
Každý Smluvní stát se může odvolávat na ustanovení této Úmluvy proti
jinému Smluvnímu státu toliko v tom rozsahu, v jakém je sám vázán.
Čl.XV
Generální tajemník Organizace spojených národů oznámí státům zmíněným v
čl. VIII:
a) podpisy a ratifikace podle ustanovení čl. VIII;
b) přístupy podle ustanovení čl. IX;
c) prohlášení a sdělení podle čl. I, X a XI;
d) datum, kdy tato Úmluva vstoupí v účinnost podle čl. XII;
e) výpovědi a oznámení podle ustanovení čl. XIII.
Čl.XVI
1. Tato Úmluva, jejíž anglické, čínské, francouzské, ruské a španělské
znění má stejnou platnost, bude uložena v archivech Organizace
spojených národů.
2. Generální tajemník Organizace spojených národů zašle ověřenou kopii
této Úmluvy státům uvedeným v čl. VIII.
