164/1997 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. června 1996 byla v

Crans Montaně podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Maltou o

zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z

příjmu a z majetku.



Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident

republiky ji ratifikoval.



Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 2 dnem 6.

června 1997.



Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění

Smlouvy lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu

financí.



SMLOUVA



mezi Českou republikou a Maltou o zamezení dvojího zdanění a zabránění

daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku



Česká republika a Malta,



přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění

daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,



se dohodly takto:



Čl.1



Osoby, na které se Smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).



Čl.2



Daně, na které se Smlouva vztahuje



1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané

jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů

nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.



2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z

celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku,

včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní

z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z

přírůstku majetku.



3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:



a) v České republice:



(i) daň z příjmů fyzických osob;



(ii) daň z příjmů právnických osob;



(iii) daň z nemovitostí;

(dále nazývané "česká daň");



b) na Maltě:



daň z příjmů;

(dále nazývaná "maltská daň").



4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v

zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu Smlouvy vedle

nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně

sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich

příslušných daňových zákonech.



5. Bez ohledu na ostatní ustanovení tohoto článku se tato smlouva

nebude vztahovat na daň placenou nebo splatnou na Maltě podle

ustanovení pododdílu (13) oddílu 56 zákona o dani z příjmů (Kap. 123)

týkajícího se zdanitelného příjmu jakékoliv osoby podnikající ve výrobě

nafty vyráběné na Maltě nebo podle jakéhokoliv v zásadě podobného

ustanovení, které bude uplatněno po podpisu této smlouvy.



Čl.3



Všeobecné definice



1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) výraz "Česká republika", pokud je použit v zeměpisném významu,

označuje území, na kterém Česká republika může vykonávat podle českých

právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem svá svrchovaná

práva;



b) výraz "Malta" označuje Maltskou republiku, a pokud je použit v

zeměpisném významu, označuje ostrov Maltu, ostrov Gozo a ostatní

ostrovy maltského souostroví, včetně výsostných vod Malty, a jakoukoli

oblast mimo těchto výsostných vod, která v souladu s mezinárodním

právem a podle maltského práva týkajícího se kontinentálního šelfu je

nebo může být označena jako území, na němž mohou být vykonávána práva

Malty ve vztahu k mořskému dnu a podloží a jejich přírodním zdrojům;



c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle

souvislosti, Českou republiku nebo Maltu;



d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná

sdružení osob;



e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo

nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;



f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem

jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého

smluvního státu;



g) výraz "státní příslušník" označuje:



(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního

státu;



(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené

podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;



h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí,

letadlem nebo silničním vozidlem, která je provozována podnikem jednoho

smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď, letadlo nebo silniční

vozidlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;



i) výraz "příslušný úřad" označuje:



(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného

zástupce;



(ii) v případě Malty ministra odpovědného za finance nebo jeho

zmocněného zástupce.



2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, každý výraz, který v

ní není definován, bude mít význam, jenž mu náleží podle práva tohoto

státu, které upravuje daně, na které se Smlouva vztahuje, pokud

souvislost nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



Rezident



1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této

smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu

podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého

pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento

výraz však nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě

pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam

umístěného.



2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem

obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:



a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve

kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá

se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a

hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);



b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko

svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě,

předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle

zdržuje;



c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném

z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je

státním příslušníkem;



d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného

z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou

dohodou.



3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1

rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze

toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.



Čl.5



Stálá provozovna



1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé

místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti

vykonávána činnost podniku.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení;



b) závod;



c) kancelář;



d) továrnu;



e) dílnu; a



f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde

se těží přírodní zdroje, včetně mimobřežního vrtu.



3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:



a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dozor s tím

spojený, avšak pouze pokud trvá taková stavba, projekt nebo dozor déle

než devět měsíců;



b) poskytování služeb, včetně poradenských a manažerských služeb,

podnikem prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých

podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru

trvají na území smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v

úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.



4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že

výraz "stálá provozovna" nebude zahrnovat:



a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení

nebo dodání zboží patřícího podniku;



b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění, vystavení nebo dodání;



c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem;



d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu

zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem

reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných

činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter; a



f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu

jakéhokoliv spojení činností uvedených v pododstavcích a) až e), pokud

celková činnost trvalého místa pro podnikání vyplývající z tohoto

spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.



5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba - jiná než

nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve

smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění, které

jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento

podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem,

které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou

omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly

vykonávány prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly

z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle

ustanovení tohoto odstavce.



6. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou

provozovnu v druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě

vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře

nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své

řádné činnosti. Jestliže však činnosti takového zástupce jsou zcela

nebo z převážné části věnovány ve prospěch tohoto podniku, nebude tento

zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.



7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního

státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého

smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost

(ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z

kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



1. Příjmy pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z nemovitého

majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém

smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů

smluvního státu, v němž je takový majetek umístěn. Výraz zahrnuje v

každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář

užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení

občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého

majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za

přivolení k těžení nebo za výzkum nerostných ložisek, pramenů a jiných

přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého užívání,

nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého

majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu

nezávislého povolání.



Čl.7



Zisky podniků



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze

přičítat této stálé provozovně.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém

smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla

docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo

obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela

nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou, nebo ve

styku s ostatními sdruženými podniky.



3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady,

které byly vynaloženy na cíle sledované stálou provozovnou, včetně

výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať

vznikly ve smluvním státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či

jinde, a které by byly odečitatelné, kdyby stálá provozovna byla

nezávislým podnikem, který by uhradil tyto náklady.



4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které

mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových

zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby

tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým

rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek

byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely

předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud

neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.



7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně

v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



8. Ustanovení tohoto článku se nedotknou ustanovení práva smluvního

státu týkajících se zdaňování zisků z podnikání v oblasti

pojišťovnictví.



Čl.8



Mezinárodní doprava



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí, letadel

nebo silničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v

tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky plynoucí z účasti na

poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.



Čl.9



Sdružené podniky



1. Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního

státu,

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo

finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly

uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi

nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto

podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto

podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a

následně zdaněny.



2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a

následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly

zdaněny v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které

by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky

sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi

nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku daně tam

uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý

zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné

úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.



3. Smluvní stát neupraví zisky podniku za okolností uvedených v

odstavci 2 po uplynutí časových lhůt stanovených jeho vnitrostátními

právními předpisy.



4. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu, vědomého

zanedbání nebo nedbalosti.



Čl.10



Dividendy



1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho

smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v

tomto druhém státě.



2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,

jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních

předpisů tohoto státu, avšak:



a) jsou-li dividendy vypláceny společností, která je rezidentem České

republiky, rezidentu Malty, který je jejich skutečným vlastníkem, česká

daň takto uložená nepřesáhne pět procent hrubé částky dividend;



b) jsou-li dividendy vypláceny společností, která je rezidentem Malty,

rezidentu České republiky, který je jejich skutečným vlastníkem,

maltská daň z hrubé částky dividend nepřesáhne daň uloženou ze zisků, z

nichž jsou dividendy vypláceny.

Tento odstavec se nedotýká zdaňování zisků společnosti, z nichž jsou

dividendy vypláceny.



3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií

nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i

příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému

zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, jehož je

společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v

druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející

dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže účast,

pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé

provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení

článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.



5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,

dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento

druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto

dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,

pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně

nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani

podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků

společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky

pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v

tomto druhém státě.



Čl.11



Úroky



1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu

druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém státě,

jestliže tento rezident je skutečným vlastníkem těchto úroků.



2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek

jakéhokoliv druhu, ať již zajištěných či nezajištěných zástavním právem

na nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku

dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z

obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto

cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále za pozdní platbu se

nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.



3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník

úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém

smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní

činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo

vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam

umístěné, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se

skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém

případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o

jaký případ jde.



4. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou

placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a

příjemcem, který je skutečným vlastníkem úroků, nebo mezi oběma z nich

a nějakou další osobou částku, kterou by byl smluvil plátce s takovýmto

příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto

článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji

přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého

smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené

rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním

státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto

státu, avšak je-li skutečný vlastník licenčních poplatků rezidentem

druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne pět procent hrubé

částky licenčních poplatků.



3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby

jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití

jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo

vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro

televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné

známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního

postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého

zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v

oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu,

vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky

zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo

nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou

k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se

použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ

jde.



5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,

jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní

úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních

poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve

smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž

vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky

jdou k tíži této stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se,

že takovéto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve

kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.



6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití,

právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku

zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem licenčních

poplatků nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou

by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových

vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně

zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto

případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s

přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.13



Zcizení majetku



1. Příjmy nebo zisky plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu ze

zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém

smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Příjmy nebo zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí

provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního

státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří

stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém

smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně příjmů

nebo zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s

celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto

druhém státě.



3. Příjmy nebo zisky ze zcizení akcií nebo obdobných podílů na

společnosti, jejíž aktiva sestávají přímo nebo nepřímo v zásadě z

nemovitého majetku umístěného v jednom smluvním státě, mohou být

zdaněny v tomto státě.



4. Příjmy nebo zisky ze zcizení lodí, letadel nebo silničních vozidel

provozovaných v mezinárodní dopravě podnikem jednoho smluvního státu

nebo ze zcizení movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí,

letadel nebo silničních vozidel, podléhají zdanění pouze v tomto státě.



5. Příjmy nebo zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v

odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož

je zcizitel rezidentem.



Čl.14



Nezávislá povolání



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného

povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají

zdanění jen v tomto státě. Avšak takové příjmy mohou být zdaněny ve

druhém smluvním státě, a to za následujících okolností:



a) pokud má pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou

základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen

taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být

zdaněna v tomto druhém smluvním státě; nebo



b) pokud jeho pobyt ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období

dosahuje nebo přesahuje v úhrnu 120 dnů během jakéhokoli

dvanáctiměsíčního období začínajícího nebo končícího v příslušném

daňovém roce; v takovém případě jen taková část příjmů, jakou pobírá z

činnosti vykonávané v druhém smluvním státě, může být zdaněna v tomto

druhém státě.



2. Při počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se použijí

ustanovení článku 15 odst. 3.



3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti

vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i

nezávislé činnosti lékařů, chirurgů, právníků, inženýrů, architektů,

dentistů a účetních znalců.



Čl.15



Zaměstnání



1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního

státu pobírá ze zaměstnání, podléhají, s výhradou ustanovení článků 16,

18 a 19, zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve

druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být

odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.



2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze zaměstnání

vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na

ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže

všechny následující podmínky jsou splněny:



a) příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období, která

nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období

začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který

není rezidentem druhého státu, a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má

zaměstnavatel v druhém státě.



3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se budou

zahrnovat následující dny:



a) všechny dny fyzické přítomnosti, včetně dní příjezdů a odjezdů, a



b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, národní

svátky, dovolené, služební cesty spojené s výkonem činnosti, po kterých

bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.



4. Výraz zaměstnavatel zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje osobu,

která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko

spojené s vykonáváním práce.



5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny

pobírané ze zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla nebo

silničního vozidla provozovaného v mezinárodní dopravě podnikem

smluvního státu zdaněny v tomto státě.



Čl.16



Tantiémy



Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu

pobírá jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu

společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být

zdaněny v tomto druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na

veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo

televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně

vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na

ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže příjmy z činností, které osobně vykonává umělec nebo

sportovec, neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě,

mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15

zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává své

činnosti.



3. Příjmy pobírané z činností definovaných v odstavci 1, vykonávaných v

rámci kulturní výměny mezi vládami obou států budou bez ohledu na

ustanovení odstavců 1 a 2 osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, v

němž jsou tyto činnosti vykonávány.



Čl.18



Penze



1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního

státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají, s výhradou ustanovení

článku 19 odst. 2, zdanění pouze v tomto státě.



2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 vyplácené penze a jiné platby

prováděné na základě legislativy jednoho smluvního státu o sociálním

zabezpečení podléhají zdanění pouze v tomto státě.



Čl.19



Veřejné funkce



1.



a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním

smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto

státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo správnímu

útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.



b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění

pouze ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v

tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:



(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo



(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu poskytování těchto

služeb.



2.



a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním

útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které

zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo správnímu

útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.



b) Avšak takové penze podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě,

jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto

státu.



3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné

podobné odměny a na penze za služby prokázané v souvislosti s

průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem

nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.



4. Pokud jsou platy, mzdy a jiné podobné odměny vypláceny na základě

programu jednoho smluvního státu o pomoci při rozvoji z fondů výlučně

financovaným tímto státem odborníkovi nebo dobrovolníkovi vyslanému do

druhého smluvního státu se souhlasem tohoto druhého státu, potom takové

odměny podléhají zdanění pouze v prvně zmíněném státě.



Čl.20



Studenti a učni



Student nebo učeň, který se zdržuje v jednom smluvním státě pouze za

účelem svého vzdělávání nebo výcviku a který je nebo bezprostředně před

svým příjezdem do tohoto státu byl rezidentem druhého smluvního státu,

bude v prvně zmíněném státě osvobozen od zdanění plateb, které dostává

ze zdrojů mimo tento prvně zmíněný stát na úhradu nákladů výživy,

vzdělávání nebo výcviku.



Čl.21



Ostatní příjmy



1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj

kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy,

podléhají zdanění pouze v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z

nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže

příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu,

vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní činnost

prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto

druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a

jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně

vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se

použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ

jde.



Čl.22



Majetek



1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který

vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém

smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.



2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního

majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve

druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který přísluší ke stálé

základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním

státě k vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém

státě.



3. Majetek představovaný loďmi, letadly a silničními vozidly, které

jsou provozovány podnikem jednoho smluvního státu v mezinárodní

dopravě, a movitým majetkem sloužícím k provozování takovýchto lodí,

letadel a silničních vozidel podléhá zdanění pouze v tomto státě, ve

kterém je podnik umístěn.



4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají

zdanění pouze v tomto státě.



Čl.23



Vyloučení dvojího zdanění



1. V případě Malty bude dvojí zdanění vyloučeno následujícím způsobem:



V souladu s ustanoveními maltského zákona upravujícího zápočet

zahraniční daně na maltskou daň, pokud jsou do maltského zdanitelného

příjmu zahrnuty příjmy ze zdrojů v České republice v souladu s

ustanoveními této smlouvy, bude česká daň z těchto příjmů započtena na

srovnatelnou maltskou daň splatnou z těchto příjmů.



2. V případě České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno následujícím

způsobem:



Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do

daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmů nebo

majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy také

zdaněny na Maltě, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového

základu o částku rovnající se dani zaplacené na Maltě. Částka, o kterou

se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím

snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být

v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněny na Maltě.



3. Pokud Smlouva stanoví, že příjmy mající zdroj v jednom smluvním

státě budou osvobozeny od zdanění v tomto státě, ať zcela nebo

částečně, a podle platných právních předpisů ve druhém smluvním státě

podléhají takové příjmy zdanění s přihlédnutím k částce, která je

poukázána do tohoto druhého státu nebo obdržena v tomto druhém státě a

ne s přihlédnutím k celkové částce, potom se osvobození, které má být

povoleno v prvně zmíněném státě, použije pouze na tu část příjmu, která

je poukázána do druhého státu nebo obdržena ve druhém státě.



4. Pro účely povolení zápočtu se předpokládá, že daň splatná v České

republice nebo na Maltě, podle souvislosti, zahrnuje daň, která by

jinak byla splatná ve smluvním státě, avšak byla snížena nebo prominuta

tímto státem podle jeho právních předpisů o daňových úlevách.



Čl.24



Zákaz diskriminace



1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve

druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,

které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,

kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého

státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci.

Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž uplatní na

osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.



2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má

ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než

zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti.

Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,

aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní srážky,

úlevy a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků,

které přiznává svým rezidentům.



3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11

odst. 4 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné

výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého

smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků

tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu

prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho

smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely

stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných

podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného

státu.



4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,

přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami,

které jsou rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně

zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které

jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým

jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného

státu.



5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2

použijí na daně všeho druhu a pojmenování, na které se vztahuje tato

smlouva.



Čl.25



Řešení případů dohodou



1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních

států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které

poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj

případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo

pokud její případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu,

jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od

prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními Smlouvy.



2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby

případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního

státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.

Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakékoliv časové

lhůty uvedené ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.



3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou

dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo

provádění Smlouvy. Mohou také spolu konzultovat za účelem zamezení

dvojímu zdanění u případů, o kterých Smlouva nepojednává.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní

výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna

názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců

příslušných úřadů smluvních států.



Čl.26



Výměna informací



1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné

pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních

předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem

této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto

smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace

obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem

jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto

státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a

správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na

něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci

těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním.

Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům.

Mohou uplatnit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v

právních rozhodnutích.



2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají smluvnímu státu povinnost:



a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a

správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;



b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě

právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého

smluvního státu;



c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,

podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní

postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným

pořádkem.



Čl.27



Členové diplomatických misí a konzulární úředníci



Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které

přísluší členům diplomatických misí nebo konzulárním úředníkům podle

obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení

zvláštních dohod.



Čl.28



Vstup v platnost



1. Smluvní státy si vzájemně oznámí, že ústavní požadavky pro vstup v

platnost této smlouvy byly splněny.



2. Smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího oznámení ve smyslu

odstavce 1 a její ustanovení se budou provádět:



a) v České republice:



(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané k 1.

lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž

Smlouva vstoupí v platnost;



(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na daně

ukládané za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později v

kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v

platnost;



b) na Maltě:



ve vztahu k daním z příjmů pobíraných během každého kalendářního roku

nebo účetního období podle toho, o jaký případ jde, začínajícího 1.

ledna nebo později, bezprostředně následujícího po dni, k němuž Smlouva

vstoupí v platnost.



Čl.29



Výpověď



Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým

smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět

diplomatickou cestou podáním písemné výpovědi nejméně šest měsíců před

koncem každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí období pěti

let ode dne, kdy Smlouva vstoupila v platnost. V takovém případě se

Smlouva přestane provádět:



a) v České republice:



(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané k 1.

lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla

dána výpověď;



(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na daně

ukládané za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později v

kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;



b) na Maltě:



ve vztahu k daním z příjmů pobíraných během každého kalendářního roku

nebo účetního období podle toho, o jaký případ jde, začínajícího 1.

ledna nebo později, bezprostředně následujícího po dni, k němuž byla

dána výpověď.



Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.



Dáno v Crans Montaně dne 21. června 1996 ve dvou původních vyhotoveních

v anglickém jazyce.



Za Českou republiku:



Ivan Kočárník v. r.



Za Maltu:



John Dalli v. r.