64/1975 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 13. ledna 1975
o Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března
1883, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2.
června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června
1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července
1967
Změna: 81/1985 Sb.
Dne 14. července 1967 byla ve Stockholmu sjednána nová revize Pařížské
úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883.
President republiky Pařížskou úmluvu na ochranu průmyslového
vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění sjednaném ve Stockholmu
dne 14. července 1967, ratifikoval a listina o přístupu ČSSR byla
uložena u generálního ředitele Světové organizace duševního vlastnictví
dne 22. září 1970.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 20 dnem 26. dubna
1970. Pro Československou socialistickou republiku vstoupila v platnost
dnem 29. prosince 1970.
Český překlad Dohody se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v.r.
Pařížská úmluva
na ochranu průmyslového vlastnictví
ze dne 20. března 1883,
revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2.
června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června
1934, v Lisabonu dne 31. 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967
Čl.1
(1) Země, na které se vztahuje tato Úmluva, tvoří Unii na ochranu
průmyslového vlastnictví.
(2) Předmětem ochrany průmyslového vlastnictví jsou patenty na
vynálezy, užité vzory, průmyslové vzory nebo modely, tovární nebo
obchodní známky, známky služeb, obchodní jméno a údaje o provenienci
zboží nebo označení jeho původu. Dalším úkolem ochrany průmyslového
vlastnictví je též potlačování nekalé soutěže.
(3) Průmyslové vlastnictví se rozumí v nejširším pojetí a vztahuje se
nejen na průmysl a na obchod ve vlastním slova smyslu, nýbrž také na
průmysl zemědělský a těžařský a na všechny výrobky umělé nebo
přirozené, např. na víno, obilí, tabákové listy, ovoce, dobytek,
nerosty, minerální vody, pivo, květiny, mouku.
(4) Mezi patenty na vynálezy jsou zahrnuty různé druhy průmyslových
patentů, které připouští zákonodárství unijních zemí, jako importační
patenty, patenty na zdokonalení, přídavkové patenty a přídavková
osvědčení atd.
Čl.2
(1) Příslušníci každé unijní země požívají, pokud jde o ochranu
průmyslového vlastnictví, ve všech ostatních unijních zemích týchž
výhod, které příslušné zákony poskytují nebo poskytnou příslušníkům
vlastního státu bez újmy práv zvláště stanovených touto Úmluvou. Budou
tedy požívat téže ochrany jako tito státní příslušníci a týchž právních
prostředků proti jakémukoliv porušování jejich práv, s výhradou, že
splní podmínky a formality, které ukládají předpisy příslušníkům
vlastního státu.
(2) Od příslušníků Unie se však nesmí vyžadovat, aby mají-li požívat
některého práva průmyslového vlastnictví, měli bydliště nebo závod v
zemi, kde se o ochranu žádá.
(3) Legislativní opatření každé unijní země, která se týkají soudního a
správního řízení a příslušnosti, jakož i volby bydliště nebo ustanovení
zástupce, kterých by vyžadovaly zákony o průmyslovém vlastnictví, jsou
výslovně vyhrazena.
Čl.3
Příslušníkům unijních zemí jsou naroveň postaveni ti příslušníci zemí
nepatřících k Unii, kteří mají na území některé unijní země bydliště
nebo skutečné (opravdové) závody, a to průmyslové nebo obchodní.
Čl.4
A. -
(1) Kdo řádně podá žádost o patent na vynález (přihlášku vynálezu), o
užitný vzor, o průmyslový vzor nebo model, o tovární nebo obchodní
známku v jedné z unijních zemí, nebo jeho právní nástupce, bude ve
lhůtách níže uvedených požívat prioritního práva při podání přihlášky v
ostatních zemích.
(2) Za přihlášku, která zakládá prioritní právo, se uznává každá
přihláška, která je řádnou přihláškou národní podle národního
zákonodárství každé unijní země nebo podle dvoustranných nebo
vícestranných smluv, uzavřených mezi několika unijními zeměmi.
(3) Řádně podanou národní přihláškou se rozumí každá přihláška, která
postačuje ke zjištění data, kdy byla v příslušné zemi podána, ať již
byl pozdější osud této přihlášky jakýkoliv.
B. -
Proto přihláška podaná v některé z ostatních unijních zemí později,
avšak před uplynutím těchto lhůt, nesmí pozbýt účinnosti skutečnostmi
mezi tím nastalými, jako zejména jinou přihláškou, uveřejněním vynálezu
nebo jeho užíváním, dáním do prodeje exemplářů vzoru nebo modelu,
užíváním známky, a tyto skutečnosti nesmějí založit ani jakékoliv právo
osob třetích, ani jakékoliv vlastnictví osobní. Práva nabytá třetími
osobami před dnem první přihlášky, na které se zakládá prioritní právo,
zůstávají zachována podle vnitřního zákonodárství každé unijní země.
C -
(1) Shora uvedené prioritní lhůty činí dvanáct měsíců pro patenty na
vynálezy a pro užitné vzory a šest měsíců pro průmyslové vzory nebo
modely a pro tovární nebo obchodní známky.
(2) Tyto lhůty počnou běžet ode dne, kdy byla podána první přihláška;
den podání přihlášky se nepočítá do lhůty.
(3) Je-li v zemi, kde se žádá o ochranu, poslední den lhůty zákonným
svátkem nebo dnem, kdy úřad není k přijímání přihlášek otevřen,
prodlouží se lhůta na první všední den, který následuje.
(4) Za první přihlášku, od jejíhož data podání běží prioritní lhůta,
pokládá se pozdější přihláška, jejíž předmět se shoduje s předmětem
dřívější první přihlášky podle odstavce 2, podané v téže unijní zemi,
jestliže v době podání pozdější přihlášky byla dřívější přihláška
odvolána, nebo bylo od ní upuštěno, nebo byla zamítnuta, aniž byla dána
k veřejnému nahlédnutí a aniž z ní plynula nějaká práva, a jestliže jí
nebylo ještě použito za podklad k uplatnění prioritního práva. Dřívější
přihlášky nemůže pak již být použito za podklad k uplatnění prioritního
práva.
D. -
(1) Kdo chce uplatnit prioritu dřívější přihlášky, musí učinit
prohlášení, udávající datum a zemi této přihlášky. Každá země stanoví,
kdy nejpozději musí být také prohlášení učiněno.
(2) Tyto údaje budou uvedeny v publikacích, které vydává příslušný
úřad, zejména o patentech a o podpisech k nim se vztahujících.
(3) Unijní země mohou vyžadovat od toho, kdo činí prohlášení o
prioritě, aby předložil opis přihlášky dříve podané (popis, výkresy
atd.). Opis, o němž úřad, kterému byla přihláška podána, potvrdí, že
souhlasí s originálem, nebude podléhat nijakému ověření a v každém
případě bude možno předložit jej bezplatně kdykoliv ve lhůtě 3 měsíců
ode dne, kdy pozdější přihláška byla podána. Lze požadovat, aby k němu
bylo připojeno osvědčení onoho úřadu o datu přihlášky a překlad.
(4) Jiné formality pro prioritní prohlášení nesmějí být v době podání
přihlášky požadovány. Každá unijní země stanoví, jaké následky vzejdou
z opomenutí formalit, předepsaných tímto článkem; tyto následky nesmějí
však přesahovat ztrátu prioritního práva.
(5) Dodatečně bude možno vyžadovat i jiné průkazy.
Kdo uplatňuje prioritu dřívější přihlášky, musí uvést její číslo; tento
údaj se uveřejní za podmínek uvedených výše v odstavci 2.
E. -
(1) Je-li v některé zemi přihlášen průmyslový vzor nebo model na
podkladě prioritního práva založeného na přihlášce užitného vzoru,
platí pouze prioritní lhůta stanovená pro průmyslové vzory nebo modely.
(2) Kromě toho je přípustno přihlásit v některé zemi užitný vzor na
podkladě prioritního práva založeného podáním žádosti o patent a
naopak.
F. -
Žádná unijní země nesmí zamítnou prioritu nebo žádost o patent z toho
důvodu, že přihlašovatel uplatňuje více priorit, i když pocházejí z
různých zemí, nebo z toho důvodu, že přihláška, v níž se uplatňuje
jedna nebo více priorit, obsahuje jeden nebo více prvků, jež nebyly
obsaženy v přihlášce nebo v přihláškách, jejichž priorita se uplatňuje,
a to v obou případech pod podmínkou, že vynález je podle zákona
příslušné země jednotný.
Pokud jde o prvky, které nejsou obsaženy v přihlášce nebo v
přihláškách, jejichž priorita se uplatňuje, vzniká podáním pozdější
přihlášky prioritní právo za obvyklých podmínek.
G. -
(1) Vyjde-li při průzkumu najevo, že žádost o patent je souborná, bude
moci žadatel rozdělit žádost na určitý počet žádostí dílčích, v tom
případě se mu zachová jako datum každé z nich datum žádosti původní a
výhoda prioritního práva, je-li uplatněna.
(2) Přihlašovatel může též z vlastního popudu rozdělit žádost o patent,
přičemž se jako datum každé rozdělené žádosti zachová datum žádosti
původní, a je-li uplatněna, i výhoda prioritního práva. Každá unijní
země může stanovit podmínky, za kterých bude toto rozdělení přípustno.
H. -
Priorita nesmí být odepřena z toho důvodu, že určité prvky vynálezu,
pro které se priorita požaduje, nejsou uvedeny v nárocích obsažených v
žádosti podané v zemi původu, jsou-li tyto části ze souhrnu příloh oné
žádosti jasně patrny.
I. -
(1) Žádosti o autorská osvědčení na vynález podané v zemi, kde žadatelé
mají právo žádat podle své volby buď o patent nebo o autorské osvědčení
na vynález, dají vznik právu přednosti zřízenému podle tohoto článku za
stejných podmínek a se stejnými účinky jako žádosti o patenty na
vynález.
(2) V zemi, kde žadatelé mají právo žádat podle své volby buď o patent
nebo o autorské osvědčení na vynález, bude mít žadatel o autorské
osvědčení na vynález podle ustanovení tohoto článku vztahujících se na
žádosti o patenty právo přednosti založené na podání žádosti o patent
na vynález, užitný vzor nebo autorské osvědčení na vynález.
Čl.4bis
(1) Patenty, o něž bylo žádáno v jednotlivých unijních zemích
příslušníky Unie, nebudou závislé na patentech, jichž bylo dosaženo pro
týž vynález v jiných zemích, ať unijních nebo neunijních.
(2) Tomuto ustanovení je třeba rozumět bez jakéhokoliv omezení,
jmenovitě v tom smyslu, že patenty přihlášené v prioritní lhůtě jsou
nezávislé, a to jak pokud jde o důvod neplatnosti a zániku patentu, tak
i pokud jde o normální dobu trvání.
(3) Toto ustanovení se vztahuje na všechny patenty, které jsou v
platnosti v době, kdy nabylo účinnosti.
(4) Při přístupu nových zemí bude platit totéž pro patenty, které jsou
v platnosti na obou stranách v době přístupu.
(5) Patenty nabyté s výhodou priority budou mít v jednotlivých unijních
zemích stejnou dobu trvání, jakou by měly, kdyby byly žádány nebo
uděleny bez výhody priority.
Čl.4ter
Vynálezce má právo, aby byl jako vynálezce v patentu uveden.
Čl.4quater
Udělení patentu nesmí být odepřeno a patent nesmí být zrušen z důvodů,
že prodej patentovaného výrobku nebo výroků, k němuž se dospěje
pokutním řízením je národním zákonodárstvím vyloučen nebo omezen.
Čl.5
A. -
(1) Doveze-li majitel patentu do země, kde byl patent udělen, předměty
vyrobené v některé zemi Unie, nepřivodí to zánik patentu.
(2) Každá unijní země může učinit legislativní opatření k udělování
nucených licencí, aby zabránila zneužívání, které by mohlo z výkonu
výlučného práva výrobního nebo obchodního závodu uděleného patentem
vzejít např. jeho zneužíváním.
(3) Zánik patentu může být stanoven je pro případ, když by povolení
nucených licencí nebylo postačilo k zamezení takového zneužití. Před
uplynutím dvou let, počínajíc povolením první nucené licence, nesmí být
zahájeno řízení o žalobě na zánik nebo odvolání patentu.
(4) O nucenou licenci nemůže být žádáno z důvodu neužívání nebo
nedostatečného užívání před uplynutím lhůty čtyř let od podání žádosti
o patent, nebo tří let od udělení patentu, přičemž se použije lhůty,
která uplyne později; nucená licence se odepře, ospravedlní-li majitel
patentu svou nečinnost řádnými důvody. Takováto nucená licence bude
nevýlučná a nebude moci být převedena, a to ani v podobě propůjčení
sublicence, jinak, než s částí podniku nebo obchodního závodu
užívajícího této licence.
(5) Předchozích ustanovení se použije, s výhradou nezbytných změn, též
pro užitné vzory.
B. -
Ochrana průmyslových vzorů a modelů nesmí zaniknout ani pro
nevyužívání, ani pro dovážení předmětů shodných s předměty chráněnými.
C. -
(1) Je-li v některé zemi užívání zapsané známky povinné, smí být zápis
zrušen jen po přiměřené lhůtě, a tehdy, když účastník neospravedlní,
proč známky nevyužíval.
(2) Jestliže majitel užívá tovární nebo obchodní známky v podobě, která
se liší svými prvky, jež nemění rozlišovací povahy známky, od podoby,
ve které byla v některé unijní zemi zapsána, nepřivodí to výmaz zápisu
a nezmenší to ochranu udělenou známce.
(3) Souběžné užívání téže známky na stejných nebo podobných výrobcích
průmyslovými nebo obchodními podniky, které podle ustanovení národního
zákona země, v niž je uplatňována ochrana, jsou pokládány za
spolumajitele známky, nebude na překážku zápisu ani nezmenší ochranu,
která byla této známce poskytnuta v kterékoli zemi Unie, pokud by toto
užívání nebylo s to klamat veřejnost a pokud by nebylo v rozporu s
veřejným zájmem.
D. -
Pro uznání práva se nebude vyžadovat, aby na výrobku byla nějaká značka
nebo zmínka o patentu, o užitném vzoru, o zápisu tovární nebo obchodní
známky nebo o přihlášení vzoru nebo modelu.
Čl.5bis
(1) K zaplacení poplatků stanovených pro zachování práv průmyslového
vlastnictví musí být povoleno alespoň šestiměsíční poshovění, a to tak,
že bude zaplacen příplatek, jestliže jej národní zákonodárství ukládá.
(2) Unijní země mohou stanovit, že patenty na vynálezy, jež zanikly pro
nezaplacení poplatků, budou vráceny v předešlý stav.
Čl.5ter
V žádné unijní zemi se nepokládá za porušení práv majitele patentu:
1. upotřebí-li se na lodích ostatních unijních zemí patentovaných
zařízení v lodním tělese, ve strojích, v lodní výstroji, přístrojích a
v jiném příslušenství, když se tyto lodě dostanou na čas nebo náhodně
do vod příslušné země, s výhradou, že se tu těchto předmětů upotřebí
jenom pro potřeby lodní;
2. upotřebí-li se patentovaných zařízení při stavbě nebo provozu
leteckých nebo pozemních vozidel jiných unijních zemí, nebo u součástí
těchto vozidel, dostanou-li se přechodně nebo náhodně do této země.
Čl.5quater
Doveze-li se výrobek do některé unijní země, kde existuje patent
chránící postup výroby tohoto výrobku, budou majiteli patentu příslušet
k dovezenému výrobku všechna práva, která mu na podkladě patentu na
postup přiznává zákonodárství dovážející země k výrobkům vyrobeným v
této zemi.
Čl.5quinquies
Průmyslové vzory a modely budou chráněny ve všech unijních zemích.
Čl.6
(1) Podmínky přihlášky a zápisu továrních a obchodních známek stanoví v
každé unijní zemi její národní zákonodárství.
(2) Známka přihlášená příslušníkem některé unijní země v kterékoliv
unijní zemi nemůže však být odmítnuta nebo zrušena z důvodu, že nebyla
přihlášena, zapsána nebo obnovena v zemi původu.
(3) Známka řádně zapsaná v některé unijní zemi se pokládá za nezávislou
na známkách zapsaných v jiných unijních zemích včetně země původu.
Čl.6bis
(1) Unijní země se zavazují, buď z úřední povinnosti, jestliže to
zákonodárství země dovoluje, nebo na žádost zájemce, že odmítnou nebo
zruší zápis a zakáží užívání tovární nebo obchodní známky, která je
reprodukcí, napodobením nebo překladem, jež je s to vyvolat záměnu se
známkou, o které podle posudku příslušného úřadu země zápisu nebo
užívání je tam všeobecně známo, že je již známkou osoby oprávněné
požívat výhod této Úmluvy a užívanou pro stejné nebo podobné výrobky.
Stejně je tomu, jestliže podstatná část známky je reprodukcí takové
známky obecně známé, nebo napodobením, jež je s to způsobit záměnu s
ní.
(2) Pro domáhání se výmazu takové známky je povolena lhůta nejméně 5
let od dne zápisu. Unijní země mohou stanovit lhůtu, ve které se lze
domáhat zákazu užívání.
(3) Pro domáhání se výmazu nebo zákazu užívání známek zapsaných nebo
užívaných ve zlém úmyslu se lhůta nestanoví.
Čl.6ter
(1)
a) Unijní země se shodly na tom, že odmítnou nebo zruší zápis a že
vhodnými opatřeními zakáží, aby bez zmocnění příslušných míst bylo
užíváno jako tovární nebo obchodní známky nebo jako částí těchto
známek, erbů, vlajek a jiných znaků státní svrchovanosti unijních zemí,
úředních zkušebních, puncovních a záručních značek u nich zavedených,
jakož i každých napodobení z hlediska heraldického.
b) Ustanovení uvedená pod bodem a) se vztahují rovněž na erby, vlajky a
jiné symbolické znaky, zkratky nebo názvy mezinárodních mezivládních
organizací, jichž je jedna nebo více unijních zemí členem, s výjimkou
těch erbů, vlajek a jiných symbolických znaků, zkratek a názvů, jejichž
ochrana byla již předmětem platných mezinárodních dohod.
c) Žádná unijní země není povinna použít ustanovení uvedených pod písm.
b) ke škodě těch, kdož získali v této zemi práva v dobré víře před
nabytím účinnosti této Úmluvy. Unijní země nejsou povinny použít
zmíněných ustanovení, jestliže užívání nebo zápis, které jsou zavedeny
pod písm. a) shora, nejsou takového druhu, aby mohly ve veřejnosti
vzbudit dojem o souvislosti mezi příslušnou organizací a znaky,
vlajkami, znaky státní svrchovanosti, zkratkami nebo názvy, nebo
není-li užívání nebo zápis pravděpodobně takového druhu, že by byl s to
klamat veřejnost o souvislosti mezi uživatelem a organizací.
(2) Používat úředních zkušebních, puncovních a záručních značek je
zakázáno jen tehdy, jestliže známky, které je obsahují, jsou určeny k
tomu, aby jich bylo užíváno na zboží téhož nebo podobného druhu.
(3)
a) K provedení těchto ustanovení se unijní země shodly na tom, že si
navzájem oznámí prostřednictvím Mezinárodního úřadu seznam znaků státní
svrchovanosti, úředních zkušebních, puncovních a záručních značek,
které chtějí nebo budou chtít chránit zcela nebo s určitým omezením
podle tohoto článku, a že se navzájem zpraví o všech pozdějších
změnách, které nastanou v tomto seznamu. Každá unijní země dá v
příhodné době veřejnosti k dispozici seznamy, které jí byly oznámeny.
Pokud jde o vlajky států, není však také oznámení povinné.
b) Ustanovení uvedena v prvním odstavci pod písm. b) se vztahují jen na
erby, vlajky a jiné symbolické znaky, zkratky nebo názvy mezinárodních
mezivládních organizací, které byly zmíněnými organizacemi oznámeny
unijním zemím prostřednictvím Mezinárodního úřadu.
(4) Každá unijní země smí ve lhůtě 12 měsíců po obdržení seznamů zaslat
prostřednictvím Mezinárodního úřadu příslušné zemi nebo mezinárodní
mezivládní organizaci své případné námitky.
(5) U vlajek států států bude použito opatření, která jsou uvedena v
odstavci 1 shora, jen půjde-li o známky zapsané po 6. listopadu 1925.
(6) Pro státní znaky, kromě vlajek, pro úřední a puncovní značky
unijních zemí a pro erby, vlajky a jiné symbolické znaky, zkratky nebo
názvy mezinárodních mezivládních organizací platí tato ustanovení, jen
pokud se týče známek, které byly zapsány po uplynutí dvou měsíců po
převzetí oznámení uvedeného v odstavci 3 shora.
(7) V případě zlého úmyslu smějí země dát vymazat i ty znaky, které
byly zapsány před 6. listopadem 1925 a obsahují státní znaky, značky a
puncovní značky.
(8) Příslušníci každé země, již se povolí užívat státních znaků, značek
a puncovních značek jejich země, smějí jich užívat, i kdyby se podobaly
státním znakům, značkám a puncovním značkám jiné země.
(9) Unijní země se zavazují, že zakáží užívat v obchodu neoprávněně
státních znaků jiných unijních zemí, jestliže by takové užívání mohlo
vyvolat omyl o původu výrobků.
(10) Předchozí ustanovení nebrání zemím, aby podle článku 6 quinquies
odst. 3 písm. B mohly odmítnout nebo prohlásit za neplatné známky,
které nedovoleně obsahují erby, vlajky a jiné znaky státní
svrchovanosti, nebo znaky a úřední puncovní značky zavedené v některé
unijní zemi stejně jako rozlišovací znaky mezinárodních mezivládních
organizací uvedených v odstavci 1 shora.
Čl.6quater
(1) Jestliže podle zákonodárství některé unijní země je převod známky
platný jen tehdy, nastal-li současně s převodem podniku nebo obchodu,
jemuž známka náleží, postačí k připuštění jeho platnosti, aby část
podniku nebo obchodu, která je v této zemi, byla převedena na právního
nástupce s výlučným právem v ní vyrábět nebo prodávat výrobky opatřené
převedenou známkou.
(2) Toto ustanovení neukládá unijním zemím povinnost uznávat platnost
převodu kterékoliv známky, jejíž užívání právním nástupcem by ve
skutečnosti uvádělo veřejnost v omyl, zejména pokud se týče původu,
povahy nebo podstatných jakostí výrobků, pro něž se známky užívá.
Čl.6quinquies
A. -
(1) Každá tovární a obchodní známka řádně zapsaná v zemí původu bude
tak, jak jest, připuštěna k přihlášení a chráněna v ostatních unijních
zemích s výhradami uvedenými v tomto článku. Tyto země mohou před
provedením konečného zápisu požadovat, aby bylo předloženo osvědčení o
zápisu v zemi původu vydané příslušným úřadem. Pro toto osvědčení
nebude požadováno žádné ověření.
(2) Za zemi původu se pokládá ta unijní země, kde přihlašovatel má
skutečný (opravdový) průmyslový nebo obchodní závod, a nemá-li takový
závod v Unii, ta unijní země, kde má své bydliště; nemá-li bydliště v
Unii, tedy země jeho státní příslušnosti v případě, že je příslušníkem
unijní země.
B. -
Tovární a obchodní známky, o kterých jedná tento článek, mohou být
odmítnuty k zápisu nebo zrušeny jen v těchto případech:
1. jestliže mohou porušit práva, jichž nabyly třetí osoby v zemi, kde
je žádáno o ochranu;
2. jestliže nemají rozlišovací způsobilost nebo jsou-li složeny
výhradně ze značek nebo údajů, které mohou v obchodě sloužit k
označování druhu, jakosti, množství, určení, ceny, místa původu výrobků
nebo doby výroby, nebo se staly obvyklými v obecné mluvě nebo v
loajálních a stálých obchodních zvyklostech země, kde je požadována
ochrana;
3. jestliže odporují dobrým mravům nebo veřejnému pořádku, a zejména
mohou-li klamat veřejnost. Rozumí se, že známka nemůže být pokládána za
odporující veřejnému pořádku pouze z tohoto důvodu, že se neshoduje s
některým ustanovením známkového práva, vyjímaje případ, kdy se toto
ustanovení samo týká veřejného pořádku.
Použití ustanovení článku 10 bis je nicméně vyhrazeno.
C. -
(1) Při posuzování, lze-li známku chránit, nutno přihlédnout ke všem
skutkovým okolnostem, zvláště k době užívání známky.
(2) V ostatních unijních zemích nemohou být odmítnuty tovární nebo
obchodní známky jen z toho důvodu, že se liší od známek chráněných v
zemí původu toliko v prvcích, které nezhoršují jejich rozlišovací
způsobilost a nedotýkají se totožnosti známek pokud se týče tvaru, v
jakém byly přihlášeny v řečené zemi původu.
D. -
Nikdo se nemůže dovolávat výhod tohoto článku, jestliže známka, o jejíž
ochranu žádá, není zapsána v zemi původu.
E. -
V žádném případě však nevzejde obnovením zápisu známky v zemi původu
povinnost obnovit zápis v ostatních unijních zemích, v nichž byly
známka zapsána.
F. -
Výhoda priority se zachovává přihláškám známek učiněným ve lhůtě podle
článku 4 i tehdy, když se zápis v zemi původu stal teprve po uplynutí
této lhůty.
Čl.6sexites
Unijní země se zavazují chránit známky služeb. Nejsou povinny zavádět
zápis těchto známek.
Čl.6septies
(1) Žádá-li jednatel nebo zástupce majitele známky v některé unijní
zemi o zápis této známky na své vlastní jméno v jedné nebo několika
těchto zemích bez souhlasu tohoto majitele, je majitel oprávněn podat
námitky proti požadovanému zápisu a žádat o výmaz, nebo povoluje-li to
zákon dotyčné země, o převod zápisu na sebe, pokud by jednatel nebo
zástupce neospravedlnil své jednání.
(2) S výhradou výše uvedeného odstavce 1 je majitel známky oprávněn
podat námitky proti užívání své známky jednatelem nebo zástupcem, pokud
k tomuto užívání nedal zmocnění.
(3) Národním zákonodárstvím může být stanovena spravedlivá lhůta, ve
které by majitel známky mohl uplatňovat svá práva podle tohoto článku.
Čl.7
Povaha výrobku, na který má být tovární nebo obchodní známka
připojována, nemůže v žádném případě překážet zápisu známky.
Čl.7bis
(1) Unijní země se zavazují připustit k přihlášení a chránit známky
svazové, náležející sdružením, jejichž existence neodporuje zákonu země
původu, a to i tehdy, když tato sdružení nemají průmyslový nebo
obchodní závod.
(2) Každá země má však na vůli posoudit, za kterých zvláštních podmínek
bude svazová známka chráněna, a může odmítnout ochranu, jestliže tato
známka odporuje veřejným zájmům.
(3) Ochrana těchto známek nemůže však být odmítnuta žádnému sdružení,
jehož existence neodporuje zákonu země původu, z důvodu, že sdružení
nemá sídlo v zemi, kde je požadována ochrana, nebo že není ustaveno
podle zákonodárství této země.
Čl.8
Obchodní jméno je chráněno ve všech unijních zemích, aniž by bylo třeba
je přihlašovat nebo zapisovat; nerozhoduje, zda-li je, či není částí
tovární nebo obchodní známky.
Čl.9
(1) Každý výrobek, který je nedovoleně označen tovární nebo obchodní
známkou nebo obchodním jménem, bude při dovozu do těch unijních zemí,
ve kterých tato známka nebo toto obchodní jméno mají právo na zákonnou
ochranu, zabaven.
(2) Zabavení se provede rovněž v zemi, kde došlo k nedovolenému
značení, nebo v zemi, kam byl výrobek dovezen.
(3) K zabavení dojde podle vnitřního zákonodárství každé země, buď na
návrh prokurátora nebo kteréhokoliv jiného příslušného úřadu, nebo na
žádost zúčastněné strany, ať je to osoba fyzická, nebo právnická.
(4) Úřady nejsou povinny provést zabavení v případě průvozu.
(5) Jestliže zákonodárství některé země nedovoluje zabavení při dovozu,
bude zabavení nahrazeno zákazem dovozu nebo zabavením ve vnitrozemí.
(6) Jestliže zákonodárství některé země nedovoluje zabavení při dovozu,
ani zákaz dovozu ani zabavení ve vnitrozemí, budou tato opatření až do
příslušné zákonodárné změny nahrazena žalobami a prostředky, které
zákon této země propůjčuje ve stejném případě vlastním státním
příslušníkům.
Čl.10
(1) Ustanovení předchozího článku bude použito v případě přímého nebo
nepřímého užívání falešného označení původu výrobku nebo totožnosti
výrobce, továrníka nebo obchodníka.
(2) V každém případě bude za zúčastněnou stranu uznána každá osoba
fyzická nebo právnická, každý výrobce, továrník nebo obchodník
zúčastněný na těžbě, výrobě nebo obchodu s tímto výrobkem a usazený v
místě falešně označeném jako místo původu nebo v oblasti, kde toto
místo leží, nebo v zemi falešné označené, nebo v zemi, kde falešné
označení o původu je užíváno.
Čl.10bis
(1) Unijní země jsou povinny zajistit příslušníkům Unie účinnou ochranu
proti nekalé soutěži.
(2) Nekalou soutěží je každá soutěžní činnost, která odporuje poctivým
zvyklostem v průmyslu nebo v obchodě.
(3) Zejména musí být zakázány:
1. jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem,
výrobky nebo s průmyslovou nebo obchodní činnosti soutěžitele;
2. falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit
dobrou pověst podniku, výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti
soutěžitele;
3. údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to
uvádět veřejnost v omyl o vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice,
způsobilosti k použití nebo o množství zboží.
Čl.10ter
(1) Unijní země se zavazují, že zajistí příslušníkům ostatních unijních
zemí vhodné zákonné prostředky k účinnému potlačování veškerých činů
uvedených v článcích 9, 10 a 10 bis.
(2) Zavazují se dále, že učiní opatření, aby svazům a sdružením, které
zastupují zúčastněné průmyslníky, výrobce nebo obchodníky a jejichž
existence se nepříčí zákonům jejich země, bylo - pokud jde o
potlačování činů označených v článcích 9, 10 a 10 bis - dovoleno
zakročovat u soudů nebo u správních úřadů, a to v takové míře, v jaké
to zákon země, kde se žádá o ochranu, dovoluje svazům a sdružením této
země.
Čl.11
(1) Unijní země udělí podle svého vnitřního zákonodárství
patentovatelným vynálezům, užitným vzorům, průmyslovým vzorům nebo
modelům, jakož i továrním nebo obchodním známkám dočasnou ochranu,
pokud jde o výrobky, které budou vystaveny na mezinárodních výstavách
úředních nebo úředně uznaných a pořádaných na území některé z uvedených
zemí.
(2) Touto dočasnou ochranou nebudou prodlouženy lhůty uvedené v článku
4. Bude-li později žádáno o právo přednosti, může každá země stanovit,
že lhůta počíná běžet ode dne, kdy výrobek byl vnesen do výstavy.
(3) Každá země může vyžadovat jakožto důkaz o totožnosti vystavovaného
předmětu a o datu jeho vnesení doklady, které uzná za vhodné.
Čl.12
(1) Každá unijní země se zavazuje, že zřídí zvláštní úřad pro
průmyslové vlastnictví a ústřední přihlašovnu, aby bylo možno oznamovat
veřejnosti patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory nebo
modely a tovární nebo obchodní známky.
(2) Tento úřad bude vydávat periodicky úřední list. Bude pravidelně
publikovat:
a) jména oprávněných osob, jimž byly vydány patenty, spolu s krátkým
označením patentovaných vynálezů;
b) reprodukce zapsaných známek.
Čl.13
(1)
a) Unie má Shromáždění skládající se z unijních zemí, které jsou vázány
články 13 až 17.
b) Vláda každé země je zastoupena jedním delegátem, který může mít své
zástupce, poradce a znalce.
c) Výdaje každé delegace hradí vláda, která tuto delegaci ustanovila.
(2)
a) Shromáždění:
i) projednává všechny otázky týkající se chodu a dalšího rozvoje Unie a
plnění této Úmluvy;
ii) dává pokyny Mezinárodnímu úřadu duševního vlastnictví (dále jen
"Mezinárodní úřad"), o němž se pojednává v Úmluvě zřizující Světovou
organizaci duševního vlastnictví (dále jen "Organizace"), pro přípravu
revizních konferencí rovněž podle připomínek unijních zemí, které
nejsou vázány články 13 až 17;
iii) reviduje a schvaluje zprávy a činnost generálního ředitele
Organizace týkající se Unie a dává mu všechny užitečné pokyny v
otázkách kompetence Unie;
iv) volí členy Výkonného výboru Shromáždění;
v) přezkoumává a schvaluje zprávy a činnost svého Výkonného výboru a
dává mu pokyny;
vi) stanoví program, schvaluje dvouletý rozpočet Unie a schvaluje její
závěrečné účty;
vii) schvaluje finanční řád Unie;
viii) zřizuje výbory znalců a pracovní skupiny, které považuje za
užitečné pro uskutečnění cílů Unie;
ix) rozhoduje, které země, které nejsou členy Unie, a které mezivládní
a mezinárodní nevládní organizace se mohou zúčastnit jeho zasedání jako
pozorovatelé;
x) schvaluje změny článků 13 až 17;
xi) činí další vhodná opatření zaměřená na dosažení cílů Unie;
xii) plní všechny ostatní úkoly, které mu ukládá tato Úmluva;
xiii) vykonává, s výhradou jejich přijetí, práva, která jsou mu svěřena
Úmluvou zřizující Organizaci.
b) V otázkách, které zajímají rovněž jiné unie spravované Organizací,
rozhodne Shromáždění s přihlédnutím ke stanovisku Koordinačního výboru
Organizace.
(3)
a) S výjimkou ustanovení písmena b) může delegát zastupovat pouze jednu
zemi.
b) Unijní země sdružené podle zvláštní dohody v jednom společném úřadě
majícím pro každou z nich povahu zvláštního národního úřadu pro
průmyslové vlastnictví, o kterém pojednává článek 12, mohou být při
jednáních zastupovány společně jednou z nich.
(4)
a) Každá členská země Shromáždění má jeden hlas.
b) Polovina členských zemí Shromáždění tvoří kvorum.
c) Bez ohledu na ustanovení písmena b), je-li na zasedání počet
zastoupených zemí nižší než polovina, ale činí-li aspoň jednu třetinu
členských zemí Shromáždění, může Shromáždění činit rozhodnutí; takováto
rozhodnutí Shromáždění, s výjimkou rozhodnutí o řízení, se stanou
vykonatelnými teprve po splnění podmínek dále uvedených. Mezinárodní
úřad oznámí uvedená rozhodnutí členským zemím Shromáždění, které nebyly
zastoupeny, a vyzve je, aby písemně ve lhůtě tří měsíců počítané od
data tohoto sdělení vyjádřily svůj hlas anebo abstenci. Jestliže po
uplynutí této lhůty je počet států, které takto vyjádřily svůj hlas
anebo abstenci, roven nejméně počtu zemí chybějících k dosažení kvora
na zasedání, tato rozhodnutí se stanou vykonatelnými za předpokladu, že
je dosaženo současné požadované většiny.
d) S výhradou ustanovení článku 17 2) přijímá Shromáždění rozhodnutí
dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů.
e) Abstence se nepočítá jako hlas.
(5)
a) S výhradou pododstavce b) může delegát hlasovat pouze jménem jedné
země.
b) Unijní země, o kterých se pojednává v odstavci 3 b), se obecně
vynasnaží, aby byly zastoupeny na zasedáních Shromáždění svými
vlastními delegacemi. Avšak nemůže-li z mimořádných důvodů některá z
uvedených zemí být zastoupena svou vlastní delegací, může dát jiné
delegaci z těchto zemí zmocnění hlasovat jejím jménem; jedna delegace
může takto na základě zmocnění hlasovat pouze pro jednu zemi. Zmocnění
k tomuto účelu musí být provedeno aktem podepsaným hlavou státu nebo
příslušným ministrem.
(6) Unijní země, které nejsou členy Shromáždění, se mohou jeho zasedání
zúčastnit jako pozorovatelé.
(7)
a) Shromáždění se schází jednou za dva roky na řádné zasedání na
svolání generálním ředitelem a kromě mimořádných případů ve stejné době
a na stejném místě jako Valné shromáždění Organizace.
b) Shromáždění se schází na mimořádné zasedání na svolání rozeslané
generálním ředitelem na žádost Výkonného výboru nebo na žádost jedné
čtvrtiny členských zemí Shromáždění.
(8) Shromáždění schvaluje svůj jednací řád.
Čl.14
(1) Shromáždění má Výkonný výbor.
(2)
a) Výkonný výbor se skládá ze zemí zvolených z členských zemí
Shromáždění. Kromě toho je země, na jejímž území má Organizace své
sídlo, s výhradou ustanovení článku 16 odst. 7 b), zastoupena ve
Výkonném výboru ex officio.
b) Vláda každé země, která je členem Výkonného výboru, je zastupována
jedním delegátem, který může mít své zástupce, poradce a experty.
c) Výdaje každé delegace hradí vláda, která tuto delegaci ustanovila.
(3) Počet členských zemí Výkonného výboru odpovídá jedné čtvrtině počtu
členských zemí Shromáždění. Při stanovení počtu míst, která mají být
obsazena, se k zůstatkům po dělení čtyřmi nepřihlíží.
(4) Při volbě členů Výkonného výboru přihlédne Shromáždění k
vyrovnanému zeměpisnému rozvržení a k tomu, aby všechny země, které
jsou stranami zvláštních dohod zřízených v souvislosti s Unií, byly
mezi zeměmi tvořícími Výkonný výbor zastoupeny.
(5)
a) Členské země Výkonného výboru vykonávají svoji funkci od skončení
zasedání Shromáždění, na kterém byly zvoleny, do skončení příštího
řádného zasedání Shromáždění.
b) Členské země Výkonného výboru mohou být znovu zvoleny, nejvýše však
dvě třetiny z nich.
c) Shromáždění stanoví pravidla o způsobech zvolení a případného
znovuzvolení členů Výkonného výboru.
(6)
a) Výkonný výbor:
i) připravuje návrh pořadu jednání Shromáždění;
ii) předkládá Shromáždění návrhy týkající se návrhu programu a
dvouletého rozpočtu Unie připravené generálním ředitelem;
iii) (vypuštěn)
iv) předkládá Shromáždění s příslušnými komentáři periodické zprávy
generálního ředitele a roční revizní účetní zprávy;
v) činí podle usnesení Shromáždění a s přihlédnutím k okolnostem
vzniklým mezi dvěma řádnými zasedáními tohoto Shromáždění všechna
opatření nezbytná k provedení programu Unie generálním ředitelem;
vi) vykonává všechny další úkoly, které jsou mu svěřeny v rámci této
Úmluvy.
b) V otázkách, které zajímají rovněž jiné unie spravované Organizací,
rozhodne Výkonný výbor s přihlédnutím ke stanovisku Koordinačního
výboru Organizace.
(7)
a) Výkonný výbor se schází jednou za rok na řádné zasedání, a to na
svolání generálním ředitelem pokud možno ve stejnou dobu a na stejném
místě jako Koordinační výbor Organizace.
b) Výkonný výbor se schází na mimořádné zasedání na svolání, které
rozešle generální ředitel buď z iniciativy Výkonného výboru nebo na
žádost jeho předsedy nebo jedné čtvrtiny členů Výkonného výboru.
(8)
a) Každá členská země Výkonného výboru má jeden hlas.
b) Polovina členských zemí Výkonného výboru tvoří kvorum.
c) rozhodnutí se přijímají prostou většinou odevzdaných hlasů.
d) Abstence se nepočítá jako hlas.
e) Delegát může zastupovat pouze jednu zemi a hlasovat pouze jménem
jedné země.
(9) Unijní země, které nejsou členy Výkonného výboru, se mohou jeho
zasedání zúčastnit jako pozorovatelé.
(10) Výkonný výbor schvaluje svůj jednací řád.
Čl.15
(1)
a) Administrativní úkoly Unie zajišťuje Mezinárodní úřad, který
nastupuje po úřadu Unie spojeném s úřadem Unie vytvořené podle
Mezinárodní úmluvy na ochranu literárních a uměleckých děl.
b) Mezinárodní úřad plní zejména úkoly sekretariátu jednotlivých orgánů
Unie.
c) Generální ředitel Organizace je nejvyšším úředníkem Unie a zastupuje
ji.
(2) Mezinárodní úřad shromažďuje a publikuje informace o ochraně
průmyslového vlastnictví. Každá unijní země informuje co nejdříve
Mezinárodní úřad o textu každého nového zákona a o všech oficiálních
textech týkajících se ochrany průmyslového vlastnictví. Mimo to
poskytuje Mezinárodnímu úřadu všechny publikace vydávané jejími orgány
pro průmyslové vlastnictví, které se týkají přímo ochrany průmyslového
vlastnictví a které Mezinárodní úřad považuje za zajímavé pro svou
činnost.
(3) Mezinárodní úřad vydává měsíčník.
(4) Mezinárodní úřad poskytuje každé unijní zemi na její žádost
informace o otázkách týkajících se ochrany průmyslového vlastnictví.
(5) Mezinárodní úřad vypracovává studie a poskytuje služby určené k
usnadnění ochrany průmyslového vlastnictví.
(6) Generální ředitel a každý jím určený pracovník se účastní bez
hlasovacího práva všech zasedání Shromáždění, Výkonného výboru a jiného
výboru znalců nebo pracovní skupiny. Generální ředitel nebo jím určený
pracovník je z úřední povinnosti tajemníkem těchto orgánů.
(7)
a) Mezinárodní úřad připravuje podle pokynů Shromáždění a ve spolupráci
s Výkonným výborem revizní konference o jiných ustanoveních Úmluvy než
obsažených v článcích 13 až 17.
b) Mezinárodní úřad se může radit o přípravě revizních konferencí s
mezivládními organizacemi a s mezinárodními mezivládními organizacemi.
c) Generální ředitel a osoby jím určené se zúčastní bez hlasovacího
práva jednání na těchto konferencích.
(8) Mezinárodní úřad plní všechny další úkoly, které jsou mu uloženy.
Čl.16
(1)
a) Unie má svůj rozpočet.
b) Rozpočet Unie obsahuje vlastní příjmy a výdaje Unie, její příspěvek
do rozpočtu společných výdajů unií a případně částku danou k dispozici
rozpočtu Konference Organizace.
c) Za výdaje společné uniím se považují výdaje, které nelze připsat
výlučně Unii, ale které lze připsat také jedné nebo více dalším uniím
spravovaným Organizací. Podíl unie na těchto společných výdajích je
úměrný zájmu, který má Unie na nich.
(2) Rozpočet Unie se sestavuje s přihlédnutím k požadavkům koordinace s
rozpočty ostatních unií spravovaných Organizací.
(3) Rozpočet Unie je financován z těchto zdrojů:
i) z příspěvků unijních zemí;
ii) z poplatků a dávek za služby vykonávané Mezinárodním úřadem z
titulu Unie;
iii) z výtěžku prodeje publikací Mezinárodního úřadu souvisejících s
Unií a z poplatků za tyto publikace;
iv) z darů, odkazů a subvencí;
v) z nájemného, úroků a dalších různých příjmů,
(4)
a) Aby byl určen podíl příspěvků do rozpočtu, zařazuje se každá unijní
země do jedné třídy a platí své roční příspěvky na základě počtu
stanoveného takto:
Třída I - 25
Třída II - 20
Třída III - 15
Třída IV - 10
Třída V - 5
Třída VI - 3
Třída VII - 1.
b) Pokud tak již neučinila dříve, oznámí každá země současně s uložením
ratifikačních listin nebo listin o přístupu třídu, do které chce být
zařazena. Třídu může změnit. Vybere-li si nižší třídu, je země povinna
to oznámit Shromáždění na jeho řádném zasedání. Taková změna se stane
účinnou začátkem kalendářního roku následujícího po příslušném
zasedání.
c) Roční příspěvek každé země představuje částku, jejíž poměr k celkové
částce ročních příspěvků všech zemí do rozpočtu Unie je stejný jako
poměr mezi počtem jednotek třídy, do které je zařazena, a celkovým
počtem jednotek všech zemí.
d) Příspěvky jsou splatné prvního ledna každého roku.
e) Země, která je v prodlení s placením svých příspěvků, nemůže
vykonávat své hlasovací právo v žádném orgánu Unie, jehož je členem,
rovná-li se částka nedoplatků nebo překračuje-li částku příspěvků,
které má platit tato země za dva předcházející plné roky. Takové zemi
se však může dovolit, aby i nadále vykonávala své hlasovací právo v
daném orgánu, pokud tento orgán má za to, že prodlení v placení bylo
způsobeno mimořádnými a nevyhnutelnými okolnostmi.
f) V případě, kdy rozpočet nebude schválen před začátkem nového
finančního období, bude převeden rozpočet z minulého roku, a to
způsobem stanoveným finančním řádem.
(5) Výši poplatků a částek za služby poskytované Mezinárodním úřadem z
titulu Unie stanoví generální ředitel, který o nich informuje
Shromáždění a Výkonný výbor.
(6)
a) Unie má provozovací kapitálový fond, který se vytvoří jednorázovou
platbou poskytnutou každou unijní zemí. Stane-li se fond nedostatečným,
rozhodne Shromáždění o jeho zvýšení.
b) Výše počáteční platby každé země do uvedeného fondu nebo její účasti
na zvýšení tohoto fondu je úměrná ročnímu příspěvku této země v roce,
během kterého je fond vytvořen nebo učiněno rozhodnutí o jeho zvýšení.
c) Výše a způsob platby určí Shromáždění na návrh generálního ředitele
poté, co vyslechlo názor Koordinačního výboru Organizace.
(7)
a) Smlouva o sídle Organizace uzavřená se zemí, na jejímž území má
Organizace své sídlo, stanoví, že tato země poskytuje zálohy v
případech, kdy je provozovací kapitálový fond nedostačující. Výše
těchto záloh a podmínky, za nichž jsou poskytovány, jsou v každém
jednotlivém případě předmětem samostatných dohod mezi takovou zemí a
Organizací. Taková země má ex officio místo ve Výkonném výboru po dobu,
po kterou pro ni trvá závazek poskytovat zálohy.
b) Jak země uvedená v písmenu a), tak i Organizace mají každá právo
vypovědět závazek poskytovat zálohy, a to formou písemného oznámení.
Výpověď se stane účinnou tři roky po uplynutí roku, ve kterém byla
oznámena.
(8) Revize účtů je zajišťována způsobem stanoveným finančním řádem
jednou nebo více unijními zeměmi nebo externími revizory, kteří jsou s
jejich souhlasem ustanoveni Shromážděním.
Čl.17
(1) Návrhy na změny článků 13, 14, 15, 16 a tohoto článku mohou být
předloženy každou členskou zemí Shromáždění, Výkonným výborem nebo
generálním ředitelem. Tyto návrhy oznamuje generální ředitel členským
zemím Shromáždění alespoň šest měsíců před jejich projednáváním ve
Shromáždění.
(2) Změny článků uvedených v odstavci 1 schvaluje Shromáždění. Jejich
schválení vyžaduje tříčtvrtinové většiny odevzdaných hlasů; avšak
jakákoliv změna článku 13 a tohoto odstavce vyžaduje čtyř pětin
odevzdaných hlasů.
(3) Změny článků uvedených v odstavci 1 vstoupí v platnost měsíc poté,
co generální ředitel obdrží písemné oznámení o jejich přijetí učiněná v
souladu s příslušnými ústavními pravidly, a to od tří čtvrtin zemí,
které byly členy Shromáždění v době, kdy změna byla schválena. Změny
uvedených článků takto přijaté váží všechny země, které jsou členy
Shromáždění v době, kdy změna vstoupí v platnost nebo které se stanou
jeho členy později; avšak každá změna, která zvyšuje finanční závazky
unijních zemí zavazuje pouze ty země, které oznámily přijetí uvedené
změny.
Čl.18
(1) Tato Úmluva bude podrobena revizím, jež mají zavést zlepšení
zaměřená na zdokonalení systému Unie.
(2) Za tím účelem se budou v jedné z unijních zemí konat postupně
konference delegátů těchto zemí.
(3) Změny článků 13 až 17 se spravují ustanoveními článku 17.
Čl.19
Unijní země si navzájem vyhrazují právo sjednávat odděleně mezi sebou
zvláštní dohody na ochranu průmyslového vlastnictví, pokud takové
dohody neodporují ustanovením této Úmluvy.
Čl.20
(1)
a) Unijní země, která podepsala toto znění, může je ratifikovat, a
nepodepsala-li je může k němu přistoupit. Ratifikační listiny nebo
listiny o přístupu se ukládají u generálního ředitele.
b) Unijní země může prohlásit ve své ratifikační listině nebo listině o
přístupu, že ratifikace nebo přístup se nevztahují:
i) na články 1 až 12 nebo
ii) na články 13 až 17.
c) Unijní země, která podle písmena b) vyloučila z účinků ratifikace
nebo přístupu jednu ze dvou skupin článků zmíněných v uvedeném
pododstavci, může kdykoliv později prohlásit, že rozšiřuje účinky své
ratifikace nebo svého přístupu na tuto skupinu článků. Takové
prohlášení se ukládá u generálního ředitele.
(2)
a) Články + až 12 vstoupí v platnost pro deset prvních unijních zemí,
které uložily ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, aniž učinily
prohlášení podle odstavce 1, b), i) tři měsíce po uložení desáté
ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
b) Články 13 až 17 vstoupí v platnost pro deset prvních unijních zemí,
které uložily ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, aniž učinily
prohlášení podle odstavce 1), b), ii) tři měsíce po uložení desáté
ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
c) S výhradou počátečního vstupu každé ze dvou skupin článků uvedených
v odstavci 1), b), i) a ii) v platnost podle ustanovení písmena a) a b)
a s výhradou ustanovení článku 1), b) vstoupí články 1-17 v platnost
pro unijní země jiné, než jsou uvedeny v pododstavcích a) a b), které
uloží ratifikační listinu nebo listinu o přístupu, jakož i pro všechny
unijní země, které uloží prohlášení podle odstavce 1), c), tři měsíce
po datu oznámení o tomto uložení generálním ředitelem, leč by v uložené
listině nebo prohlášení bylo uvedeno pozdější datum. V tomto případě
vstoupí toto znění v platnost pro tuto zemi v datu tam uvedeném
(3) Pro každou unijní zemi, která uloží ratifikační listinu nebo
listinu o přístupu, vstoupí v platnost články 18 až 30 prvním dnem, kdy
kterákoliv z obou skupin článků uvedená v odstavci 1), b) vstoupí v
platnost pro tuto zemi podle odstavce 2), a), b) nebo c).
Čl.21
(1) Každá země, která není členskou zemí Unie, může přistoupit k tomuto
znění Úmluvy, a stát se tak členem Unie. Listiny o přístupu se ukládají
u generálního ředitele.
(2) Pro zemi, která není členskou zemí Unie a která uložila listiny o
přístupu jeden anebo více měsíců přede dnem, kdy vstoupí v platnost
ustanovení tohoto znění, vstoupí toto znění v platnost ke dni, kdy
ustanovení vstoupí poprvé v platnost podle článku 20, 2), a), nebo b),
leč by v listině o přístupu bylo uvedeno pozdější datum; avšak
i) nevstoupí-li články 1 až 12 v platnost k tomuto dni, bude příslušná
země v mezidobí, než vstoupí v platnost tato ustanovení, a místo nich
vázána články 1 až 12 Lisabonského znění;
ii) nevstoupí-li články 13 až 17 v platnost k tomuto dni, bude
příslušná země v mezidobí, než vstoupí v platnost tato ustanovení, a
místo nich vázána články 13 a 14 odst. 3) a 5) Lisabonského znění.
Uvede-li země v listině o přístupu pozdější datum, vstoupí toto znění v
platnost pro tuto zemi v datu uvedeném v listině.
b) Pro zemi, která není členskou zemí Unie a která uloží listinu o
přístupu ke dni, který následuje po vstupu v platnost jedné samotné
skupiny článků tohoto znění, nebo ke dni, který tomuto vstupu v
platnost přechází méně než měsíc, vstoupí toto znění v platnost s
výhradou ustanovení pododstavce a) tři měsíce po dni, kdy takový
přístup byl oznámen generálním ředitelem, leč by v listině o přístupu
bylo uvedeno pozdější datum. V tomto případě vstoupí toto znění v
platnost pro tuto zemi v datu tam uvedeném.
(3) Pro zemi, která není členskou zemí Unie a která uloží listinu o
přístupu po dni, kdy toto znění vstoupí v platnost jako celek, nebo
učiní-li tak méně než jeden měsíce před tímto datem, vstoupí toto znění
v platnost tři měsíce po dni, kdy byl přístup oznámen generálním
ředitelem, leč by v listině o přístupu bylo uvedeno pozdější datum. V
tomto případě vstoupí toto znění v platnost pro tuto zemi v datu tam
uvedeném.
Čl.22
S výhradou možných výjimek uvedených v článcích 20 odst. 1), b) a 28
odst. 2) znamená ratifikace nebo přístup automaticky přijetí všech
ustanovení a přiznání všech výhod plynoucích z tohoto znění.
Čl.23
Poté, co vstoupí toto znění v platnost ve svém celku, nemůže země
přistoupit k dřívějším zněním této Úmluvy.
Čl.24
(1) Každá země může prohlásit ve své ratifikační listině nebo v listině
o přístupu nebo může kdykoliv později písemně informovat generálního
ředitele, že tato Úmluva se vztahuje na všechna nebo na část území
uvedených v prohlášení nebo v oznámení, za jejichž vnější vztahy je
tato země odpovědna.
(2) Každá země, která učinila takové prohlášení nebo takové oznámení,
může kdykoliv oznámit generálnímu řediteli, že tato Úmluva přestává být
použitelná na celá nebo na část těchto území.
(3)
a) Prohlášení učiněné podle odst. 1) se stane účinným dnem, kdy se
stane účinnou ratifikace nebo přístup, v nichž bylo obsaženo, a
oznámení učiněné podle tohoto odstavce se stane účinným tři měsíce
poté, kdy bylo oznámeno generálním ředitelem.
b) Oznámení učiněné podle odst. 2) se stane účinným dvanáct měsíců
poté, kdy došlo generálnímu řediteli.
Čl.25
(1) Každá země, která je stranou této Úmluvy, se zavazuje, že učiní v
souladu se svými ústavními předpisy opatření nezbytná k provedení této
Úmluvy.
(2) Předpokládá se, že v okamžiku, kdy země uloží ratifikační listinu
nebo listinu o přístupu, bude s to zajistit v souladu se svým vnitřním
zákonodárstvím účinnost ustanovení této Úmluvy.
Čl.26
(1) Tato Úmluva zůstává v platnosti po neomezenou dobu.
(2) Každá země může vypovědět toto znění tím, že zašle oznámení
generálnímu řediteli. Taková výpověď znamená také výpověď všech
dřívějších znění a týká se pouze země, která ji podala, zatím co pro
ostatní unijní země zůstává Úmluva platná a vykonatelná.
(3) Výpověď se stává účinnou jeden rok po dni, kdy generální ředitel
obdržel příslušné oznámení.
(4) Právo výpovědi obsažené v tomto článku může země vykonávat teprve
po uplynutí lhůty pěti let ode dne, kdy se stala členskou zemí Unie.
Čl.27
(1) Toto znění nahrazuje ve vztazích mezi zeměmi, mezi nimiž platí, a v
rozsahu, v jakém platí Pařížskou úmluvu ze dne 20. března 1883 a další
revidovaná znění.
(2)
a) Pokud jde o země, na které se toto znění nevztahuje nebo se
nevztahuje ve svém celku, ale mezi nimiž platí Lisabonské znění ze dne
31. října 1958, zůstává toto posléze uvedené znění v platnosti ve svém
celku anebo jenom v části, kterou nenahrazuje toto znění podle odstavce
1).
b) Stejně tak pro země, na které se nevztahuje ani toto znění, ani jeho
části, ani Lisabonské znění, zůstává v platnosti znění Londýnské ze dne
2. června 1934 ve svém celku anebo jenom v části, kterou nenahrazuje
toto znění podle odst. 1).
c) Stejně tak pro země, na které se nevztahuje ani toto znění, ani jeho
části, ani Lisabonské ani Londýnské znění, zůstává v platnosti znění
Haagské ze dne 6. listopadu 1925 ve svém celku nebo jenom v části,
kterou nenahrazuje toto znění podle odst. 1).
(3) Země, které nejsou členskými zeměmi Unie a stanou se smluvními
stranami tohoto znění, použijí je ve vztahu k unijním zemím, které
nejsou smluvními stranami tohoto znění nebo které, ač jsou smluvními
stranami tohoto znění, učinily prohlášení ve smyslu článku 20 odst. 1),
b), i). Uvedené země připustí, aby tyto unijní země použily ve svých
vztazích s nimi ustanovení nejposlednějšího znění, jehož jsou smluvními
stranami.
Čl.28
(1) Veškeré spory mezi dvěma nebo více unijními zeměmi, které se týkají
výkladu nebo použití této Úmluvy a které se nevyřídí jednáním, mohou
být předloženy kteroukoliv z dotčených zemí Mezinárodnímu soudnímu
dvoru cestou žádosti odpovídající statutu dvora, ledaže by se dotčené
země dohodly na jiném způsobu řešení. Žádající země informuje o sporu
předloženém dvoru Mezinárodní úřad; ten to oznámí všem ostatním unijním
zemím.
(2) Při podpisu tohoto znění nebo uložení ratifikační listiny nebo
listiny o přístupu může země prohlásit, že se nepovažuje vázána
ustanoveními odstavce 1. Pokud jde o spory mezi takovouto zemí a
ostatními unijními zeměmi, nepoužije se ustanovení odstavce 1).
(3) Země, která učinila prohlášení ve smyslu ustanovení odstavce 2),
může je kdykoliv odvolat oznámením zaslaným generálnímu řediteli.
Čl.29
(1)
a) Toto znění je podepsáno v jediném vyhotovení ve francouzském jazyce
a uloženo u švédské vlády.
b) Generální ředitel vyhotoví oficiální texty po poradě se
zainteresovanými vládami v anglickém, italském, německém, portugalském,
ruském a španělském jazyce a v dalších jazycích, které může určit
Shromáždění.
c) V případě různosti názorů na výklad jednotlivých textů rozhoduje
text francouzský.
(2) Toto znění zůstává otevřené k podpisu ve Stockholmu do dne 13.
ledna 1968.
(3) Generální ředitel předá dvě švédskou vládou ověřené kopie
podepsaného textu tohoto znění vládám všech unijních zemí a na žádost
vládě kterékoli jiné země.
(4) Generální ředitel dá zaregistrovat toto znění u sekretariátu
Organizace spojených národů.
(5) Generální ředitel oznamuje vládám všech unijních zemí podpisy,
uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu a všechna
prohlášení obsažená v takových listinách nebo učiněná podle článku 20
odst. 1), c) vstup ustanovení tohoto znění v platnost, oznámení o
výpovědi a oznámení podle článku 24.
Čl.30
(1) Do doby, než se první generální ředitel ujme svého úřadu, se odkazy
v tomto znění na Mezinárodní úřad Organizace nebo na generálního
ředitele považují za odkazy na úřad unie nebo jeho ředitele.
(2) Unijní země, které nejsou vázány články 13 až 17, mohou po dobu
pěti let ode dne, kdy vstoupí v platnost Úmluva zřizující organizace,
vykonávat, pokud si toho přejí, práva přiznaná podle článku 13 až 17
tohoto znění, jako kdyby byly těmito ustanoveními vázány. Země, která
chce vykonávat tato práva, uloží za tím účelem u generálního ředitele
písemné oznámení, které se stane účinným v den přijetí. Tyto země jsou
považovány za členy Shromáždění až do doby, kdy uplyne uvedené období.
(3) Pokud se všechny unijní země nestanou členskými zeměmi Organizace,
bude Mezinárodní úřad Organizace vykonávat svoji funkci rovněž jako
úřad Unie a generální ředitel jako ředitel tohoto Úřadu.
(4) Jakmile se všechny unijní země stanou členy Organizace, práva,
závazky a majetek úřadu Unie přejdou na Mezinárodní úřad Organizace.
Na důkaz toho níže podepsaní, majíce k tomu řádné plné moci, podepsali
toto znění Úmluvy.
Dáno ve Stockholmu dne 14. července 1967.
